ZÁKLADY EKONOMIEBIVŠ - BŘECLAV
Petr Musil
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF potřeba = pocit nedostatku – jde o
subjektivní pocit každého jedince (spotřebitele), že mu něco chybí, pociťuje nějaký nedostatek
potřebu lze uspokojit spotřebou spotřeba = užití nějakého statku nebo
služby s cílem uspokojení potřeby statek = něco hmatatelného, nějaký
výrobek, který slouží k uspokojování potřeby služba = činnost nebo úkon, který
spotřebitel nakupuje, aby uspokojil svou potřebu
statky a služby mohou být volné nebo soukromé volné = volně dostupné soukromé = dostupné za úplatu (např. směnou
za peníze nebo jiný statek či službu) zdroj = cokoli, co se dá přeměnit ve statek či
službu, sloužící k uspokojování potřeb zdrojem (výrobním faktorem) může být pracovní
síla, kapitál, suroviny, úroveň technologie, vzdělání, zkušenosti, schopnosti apod.
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
přírodní zdroj vs. ekonomický zdroj přírodní zdroj – jakýkoli zdroj, nalézající se v
přírodě, a to nezávisle na člověku ekonomický zdroj – přírodní zdroj, který
začíná být za daných podmínek využíván člověkem
např.: ropa – přírodním zdrojem odjakživa, ekonomickým zdrojem od cca poloviny 19. století
jak poznáme, zda jsou jakékoli zdroje, statky či služby vzácné?
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
měřítkem vzácnosti je cena, přesněji relativní cena relativní cena = cena jednoho statku (služby,
zdroje), vyjádřená v jednotkách jiného statku (služby, zdroje)
příklad: 1 pivo stojí 20,- korun českých. poznám, zda je či není pivo vzácné? nikoli!...ale:
1 pivo stojí 20,- a zároveň půllitr vody stojí 5,- relativní cena piva vůči stejnému množství vody je
4:1, tj. pivo je 4x dražší než voda, je tedy vzácnější nebo také 1:4, tj. za 1 jednotku piva mohu získat 4
jednotky vody – stále platí, že pivo je 4x dražší než voda
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
hranice výrobních možností = množina různých, maximálně dostupných, kombinací statků a služeb, které lze v dané ekonomice za daných podmínek vyrobit
hranice výrobních možností (PPF – Production Possibility Frontier) je za daných podmínek nepřekročitelná
její poloha je dána: množstvím zapojených zdrojů do výroby a efektivitou využití zapojených zdrojů
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
rohlíky
máslo
sklon PPF je ovlivněn mezní produktivitou výrobních faktorů ve výrobě daného statku – zde platí, že na každou dodatečnou jednotku rohlíku je třeba obětovat stále větší množství másla – mezní produktivita VF při výrobě rohlíků je tedy klesající
body na a pod PPF jsou za daných podmínek dostupné
body pod křivkou PPF znamenají neplné využití zdrojů, a tedy neefektivní výrobu
body napravo od PPF jsou nedostupné za daných podmínek
1. Potřeby a zdroje, vzácnost, PPF
rohlíky
máslo
technologické zlepšení nebo zvýšení objemu zapojených VF do výroby
2. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena
trh = místo, kde se střetává nabídka s poptávkou
na trhu se ustanovuje rovnováha, tj. rovnovážné množství a rovnovážná cena
klíčovou funkcí trhu je funkce alokační tržní síly působí tak, že jsou zdroje alokovány
(umisťovány) efektivně – neexistuje nedostatek ani nadbytek produkce
onou silou, která zajistí vyrovnání nabídky s poptávkou je rovnovážná cena
poptávka (D – demand) = množství zamýšlených nákupů při různých úrovních ceny
existuje nepřímoúměrný vztah mezi cenou a poptávaným množstvím
nabídka (S – supply) = množství zamýšlených prodejů při různých úrovních ceny
existuje přímoúměrný vztah mezi cenou a nabízeným množstvím
2. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena
2. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena
Q
PS
D
P*
Q*
Pmin
Pmax
Q1 Q2
Rovnovážná cena je na úrovni P* - při této ceně je trh v rovnováze – vše, co je vyrobeno je i nakoupeno (Q*)
Stanoví-li stát minimální cenu na úrovni Pmin, pak se trh ocitne v nerovnováze, vznikne nadbytek produkce o rozměru Q2 – Q1
Nerovnováha nastane i při stanovení maximální ceny na úrovni Pmax – zde existuje nedostatek produkce (převis D nad S) o rozměru Q1 – Q2
funkce ceny: informační – informace o tom, jaké zboží
je na trzích žádané alokační – vyplývá z cenové informace –
co, kolik a pro koho vyrábět je-li omezena možnost volné tvorby ceny,
pak trhy nemohou fungovat efektivně (viz cenová regulace)
2. Trh, funkce trhu, rovnovážná cena
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
jaké chování spotřebitele je racionální? takové, které maximalizuje za daných
podmínek jeho užitek užitek = míra uspokojení potřeby, tedy pocitu
nedostatku – jde o subjektivní kategorii celkový užitek (TU – total utility) – celková
míra uspokojení potřeby při spotřebě statku nebo služby
mezní užitek (MU – marginal utility) – užitek, plynoucí spotřebiteli ze spotřeby dodatečné jednotky statku nebo služby
mezní užitek s rostoucím spotřebovaným množstvím klesá (týká se opakované spotřeby)
hlad – jídlo, žízeň – nápoj apod. – každá další jednotka jídla (nápoje) přináší menší míru uspokojení potřeby (menší přírůstek užitku, tj. mezní užitek)
celkový užitek roste klesajícím tempem – důvodem je klesající mezní užitek
velikost užitku je dána subjektivně a ovlivněna celou řadou faktorů (např. jiný pocit žízně v létě při +40°C a jiný v zimě při -20°C)
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
spotřebitel volí mezi různými variantami, vybírá tu nejlepší (optimální)
kdy se spotřebitel ocitne v optimu (rovnováze)?
tehdy, pokud nemá důvod změnit své jednání, tj. tehdy, pokud maximalizuje za daných podmínek svůj užitek
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
MU
rovnováha spotřebitele při nákupu 1 druhu statku
Q
MU,P
P=25
5
E
rovnováha spotřebitele se nachází v bodě E, proč?
ochota spotřebitele zaplatit se odvíjí od jeho mezního užitku – za všechny předchozí jednotky je spotřebitel ochoten zaplatit vyšší cenu, než kterou skutečně zaplatit musí (25,-) – je tedy motivován zvyšovat svou spotřebu, neboť stále získává „něco navíc“ (přebytek)
pokud by překročil 5 spotřebovaných jednotek, obětuje více, než kolik získává – spotřebitel není motivován zvyšovat svou spotřebu nad 5 jednotek
při 5. jednotce nezíská nic navíc ani nic neztrácí – zde maximalizuje svůj přebytek (rozdíl mezi ochotou zaplatit a nutností zaplatit), tj. zde maximalizuje ono „něco navíc“
na funkci mezního užitku leží množina rovnovážných bodů spotřebitele při různých úrovních ceny daného statku, čili:
funkci MU můžeme ztotožnit s funkcí poptávky spotřebitele po daném statku nebo službě
jak se ale spotřebitel dostane do rovnováhy při spotřebě více druhů statků nebo služeb?
opět porovnává ochotu (užitek) a své možnosti (rozpočet)
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
spotřebitelské preference při rozhodování o nákupu více druhů zboží lze zakreslit pomocí indiferenční křivky (IC – indifference curve)
indiferenční křivka = množina různých kombinací statků, které přinášejí spotřebiteli konstantní celkový užitek
rozpočtová linie (BL – budget line) = množina všech spotřebiteli dostupných kombinací statků a služeb při daném disponibilním důchodu a cenách statků
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
IC
X
Y ve prospěch získání dodatečné jednotky statku X jsem ochoten vzdát se stále menšího množství statku Y – statek Y je stále vzácnější (mám ho stále méně)
sklon IC představuje poměr, ve kterém je spotřebitel ochoten nahrazovat statky mezi sebou ve spotřebě – sklon IC se podél ní zpravidla mění (existují výjimky)
BL
X
YBL – vymezuje tzv. „komoditní prostor“, tj. množinu všech dostupných kombinací statků X a Y při daném důchodu a cenách
sklon BL – vyjadřuje cenový poměr statků, tj. poměr, v jakém je spotřebitel schopen oba statky mezi sebou směňovat na trhu – sklon je zpravidla konstantní (nemění-li se ceny statků s měnícím se množstvím)
zde platí, že statek X je cca 2x levnější než statek Y (viz vzdálenosti od počátku k bodům, kde BL protíná osy)
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
rovnováha spotřebitele – tam, kde je při daném důchodu a cenách maximalizován celkový užitek spotřebitele, respektive tam, kde lze daného užitku dosáhnout s minimálním disponibilním důchodem
3. Spotřebitel, užitek, rovnováha
BL
X
Y
IC
Y*
X*
E
BL'
A
bod A – představuje nerovnovážnou situaci, neboť stejného užitku lze dosáhnout s nižšími výdaji (BL a nikoli s BL‘)
optimum (rovnováha) spotřebitele
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
tržní poptávka = poptávka všech spotřebitelů po jednom druhu statku nebo služby
tržní poptávka představuje součet poptávek individuálních, tj. poptávek jednotlivých spotřebitelů
tržní poptávka – celkové zamýšlené nákupy daného statku nebo služby při různých cenách tohoto statku nebo služby
je to klesající funkce ceny, tj. s klesající cenou roste poptávané množství
změna poptávky vs. změna poptávaného množství
změna poptávky = posun poptávkové křivky, a to v důsledku: změny preferencí spotřebitelů, změny nominálního disponibilního důchodu, substitučního efektu
změna poptávaného množství = posun po poptávkové křivce, a to v důsledku změny ceny zboží – prosazuje se důchodový efekt
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
substituční efekt – nahrazování statku relativně dražšího statkem relativně levnějším – projeví se jako posun tržní poptávky
důchodový efekt – plyne ze změny ceny zboží a s tím související změny reálného důchodu spotřebitele – projeví se posunem po křivce tržní poptávky
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
D
Q
P poptávka po Coca-Cole poptávka po Pepsi
D
Q
Pjak se na obou poptávkách projeví zdražení Coca-Coly?
důchodový efekt
zdražení Coca-Coly se projeví posune po křivce poptávky po Coca-Cole, reálný důchod spotřebitelů klesne, a proto budou kupovat méně Coca-Coly (důchodový efekt)
D'
substituční efekt
Pepsi je substitut vůči Coca-Cole, a proto po zdražení C-C se část výdajů spotřebitelů přesune směrem k Pepsi – vzroste poptávka po Pepsi (substituční efekt
cenová elasticita poptávky = relativní změna poptávaného množství vyvolaná relativní změnou ceny statku nebo služby
cenová elasticita poptávky není totéž, co sklon poptávky – sklon poměřuje absolutní změny cen a množství
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
Q
P
D1D2
stejný sklon, různá elasticita
Q
P
D1 D2
různý sklon, stejná elasticita
4. Tržní poptávka, SE, IE, cenová elasticita
sklon se mění, elasticita zůstává stejná
Q
P
D
Q
P
D
sklon se nemění, mění se elasticita
5. Produkční funkce, náklady firmy
produkční funkce = vztah mezi množstvím vstupů (výrobních faktorů) a objemem výstupu (produkcí)
krátkodobá produkční funkce – pouze jeden variabilní VF, a to práce
dlouhodobá produkční funkce – všechny VF jsou variabilní
výrobní faktory: práce (L), kapitál (K)
5. Produkční funkce, náklady firmy
Q
Q
L
Q1
K
L
Q2
krátkodobá produkční funkce dlouhodobá produkční funkce
celkový produkt = celkový objem produkce, vyprodukovaný s určitým množstvím vstupů: Q=f(K,L)
průměrný produkt = objem produkce na jednotku daného VF
průměrný produkt práce: APL = Q/L průměrný produkt kapitálu: APK = Q/K mezní produkt = přírůstek objemu produkce v
důsledku zapojení dodatečné jednotky VF mezní produkt práce: MPL = ∆Q/∆L mezní produkt kapitálu: MPK = ∆Q/∆K
5. Produkční funkce, náklady firmy
5. Produkční funkce, náklady firmy
LAQ
L
C
B
A – maximum MPL – do tohoto bodu se prosazují rostoucí výnosy z variabilního vstupu
B – maximum APL – do tohoto bodu roste průměrný produkt práce
C – maximum Q – v tomto bodě dosahuje celkový produkt svého maxima, MPL je nulový
APL
MPL
náklady = prostředky, které firma vynakládá na nákup výrobních faktorů
náklady explicitní (účetní) – skutečně vynaložené prostředky – „jsou vidět“ v účetnictví
náklady implicitní (alternativní) – náklady plynoucí firmě z toho, že se rozhodla právě pro danou činnost a obětovala možné příjmy z alternativní činnost – náklady obětované příležitosti
fixní náklady (FC – fixed costs) – náklady jejichž velikost se s objemem produkce nemění – např. náklady na kapitál
variabilní náklady (VC – variable costs) – náklady měnící se s objemem produkce – zpravidla náklady na práci
5. Produkční funkce, náklady firmy
celkové náklady (TC – total costs) = VC + FC = w.L + r.K, kde w-mzdová sazba, r-úrok
průměrné náklady (AC – average costs) = náklady na jednotku produkce = TC/Q = AVC+AFC = VC/Q + FC/Q
mezní náklady (MC – marginal costs) = přírůstek celkových nákladů v důsledku výroby dodatečné jednotky produkce = ∆TC/∆Q
krátkodobé náklady – rozlišujeme na fixní a variabilní, neboť krátkodobě existují fixní a variabilní výrobní faktory
dlouhodobé náklady – všechny jejich složky jsou variabilní
5. Produkční funkce, náklady firmy
5. Produkční funkce, náklady firmy
VC
TC
Q
TC
Q
FC
STC
LTC
krátkodobé celkové nákladové veličiny dlouhodobé celkové náklady
5. Produkční funkce, náklady firmy
AVC
ACMC
Q Q
AFC
SACLMC
MCLAC
ACMC
mezní náklady jsou ovlivněny charakterem výnosů z variabilního vstupu (v krátkém období), respektive výnosů z rozsahu (v dlouhém období)
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
firma = subjekt, jehož vrcholovým cílem je maximalizace zisku
zisk – účetní vs. ekonomické pojetí účetní zisk = příjmy – explicitní náklady ekonomický zisk = příjmy – explicitní náklady –
implicitní náklady bude-li řeč o zisku, míní se tím zisk v
ekonomickém pojetí kdy firma maximalizuje zisk? pokud je
maximální rozdíl mezi celkovými příjmy (TR – total revenues) a celkovými náklady (TC)
nákladové funkce, viz předchozí analýza příjmové funkce – jejich průběh závislý na typu
konkurence na trhu výstupu: dokonale vs. nedokonale konkurenční prostředí
dokonale konkurenční prostředí – firma není schopna ovlivnit cenu své produkce, tj. prodává každé další Q za stejnou cenu – celkové příjmy rostou s rostoucím Q lineárně
nedokonale konkurenční prostředí – firma ovlivňuje cenu své produkce – chce-li zvýšit prodané Q, musí snížit cenu – TR nejprve rostou a poté klesají
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
celkové příjmy (TR) = P.Q průměrné příjmy (AR – average revenues)
= příjmy na jednotku produkce = TR/Q mezní příjmy (MR – marginal revenues) =
přírůstek celkový příjmů v důsledku prodeje dodatečné jednotky produkce = ∆TR/∆Q
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
Q
P
P=AR=MR=d
celkové, průměrné a mezní příjmy dokonale konkurenční firmy
Q
P.Q TR
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
Q
P
MR
Q
P.Q
TR
AR=d
celkové, průměrné a mezní příjmy nedokonale konkurenční firmy
max. TR
max. TR →MR=0
6. Chování firmy, náklady a příjmy, pojetí zisku, rovnováha
Q
TRTC
TR
TC
Q – max. ztráta
Q – max. zisk
Q
MC
Q – max. ztráta
Q – max. zisk
MRMC
MR
rovnováha firmy
7. Nabídka doko. firmy, char.doko.
Charakteristika dokonale konkurenčního tržního prostředí:
velký počet firem, nabízejících svou produkci každá má zanedbatelný tržní podíl – nemůže ovlivnit
tržní cenu cena je vůči firmě objektivní, je dána trhem, na
základě střetu S a D – firma je „price taker“ poptávka po produkci firmy je horizontální na úrovni
tržní ceny dokonalá informovanost o cenách a kvalitě produkce produkce je homogenní neexistují bariéry pro vstup do odvětví a výstup z něj
cílem firmy je maximalizace zisku, tj. firma bude chtít prodávat takové Q, při kterém platí rovnost MR a MC (MC protíná MR zdola)
mění-li se tržní cena, mění se také rovnováha firmy
rovnovážné body firmy se nacházejí na funkci MC
MC zachycuje jednoznačný vztah mezi tržní cenou a nabízeným množstvím produkce firmou – funkci MC lze ztotožnit s funkcí nabídky, ale:
pouze její rostoucí část (souvisí s viz výše) celá rostoucí část funkce MC?
7. Nabídka doko. firmy, char.doko.
7. Nabídka doko. firmy, char.doko.
Q
MC
Q1
MRMC
MR
Q
SP
D
P1
D'
D''
P2
P3
Q3Q2
AVC
MR
MR
MR
D
bod ukončení činnosti
Firma musí svými příjmy pokrývat alespoň variabilní náklady, tj. pokud cena klesne na úroveň minima AVC, pak je pro firmu výhodnější ukončit činnost, protože: 1. je ve ztrátě, 2. velikost ztráty odpovídá velikosti FC, 3. firma svými příjmy pokrývá pouze VC, a tudíž vyjde nastejno zda bude pokračovat nebo ukončí činnost – v obou případech velikost ztráty odpovídá velikosti FC
S
funkce nabídky doko. firmy = rostoucí část funkce MC zdola ohraničenou minimem funkce AVC
7. Nabídka doko. firmy, char.doko.
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
krátkodobá vs. dlouhodobá rovnováha doko. firmy
v krátkém období může firma vykazovat ekonomický zisk či ztrátu
dlouhodobě tendence k nulovému ekonomickému zisku – vyplývá z neexistence bariér vstupu do odvětví a výstupu z něj
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
Q
MC
Q*
MRMC
AVC
MR=AR=P=d
SAC
kladný ekonomický zisk
firma je krátkodobě v zisku
tato skutečnost přiláká další firmy do odvětví
poroste nabídka v odvětví a za jinak stejných okolností bude klesat tržní cena a tedy funkce MR dosud ziskových firem
dlouhodobá rovnováha firmy se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
Q
MC
Q*
AVC
MR=AR=P=d
SAC
ztráta firmyMRMC jsou-li v odvětví ztrátové firmy,
pak jej opustí ty nejslabší, tj. ty, které se nacházejí v bodě ukončení činnosti nebo pod ním
nabídka odvětví bude klesat a za jinak stejných okolností poroste tržní cena a funkce MR přeživších firem
dlouhodobá rovnováha se ustanoví při nulovém ekonomickém zisku firem a tedy i celého odvětví
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
Q
LMC
Q*
LAC
MRMC
MR=AR=P=d
dlouhodobá rovnováha firmy při nulovém ekonomickém zisku
Q
S
P
D
Q*
P*
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
alokační efektivnost dokonale konkurenčního odvětví
doko. trh je alokačně efektivní, neboť všichni, kteří chtějí při dané ceně nakoupit, tak nakoupí a všichni, kteří chtějí při dané ceně prodat, prodají
za daných podmínek nelze dosáhnout lepšího řešení, spotřebitelé i výrobci maximalizují své přebytky
výrobní efektivnost se posuzuje podle schopnosti vyrábět rovnovážné množství produkce při minimálních průměrných nákladech
splnění výrobní efektivnosti závisí na tom, zda firma realizuje kladný zisk nebo ztrátu, nebo zda realizuje nulový ekonomický zisk
výrobní efektivnost je splněna pouze při nulovém ekonomickém zisku, tj. vždy v dlouhém období
v krátkém období firma nemusí být výrobně efektivní
8. Rovnováha doko. firmy a odvětví
9. Nedokonalá konkurence, char.
nedokonalá konkurence jako důsledek koncentrace v jednotlivých odvětvích
proč vznikla? přirozená tendence dokonale konkurenčních trhů
doko.: vratká pozice každé firmy na trhu, snaha to nějak řešit, snaha upevnit postavení → spojování kapitálu, koncentrace firem
typy nedoko.: monopol, oligopol, monopolistická konkurence
Charakteristika nedoko.: existence jedné (monopol), nebo více (oligopol), či
větší skupiny (monopolistická konkurence) firem každá firma je schopna více či méně ovlivnit cenu své
produkce existence větších či menších bariér pro vstup do
odvětví a výstup z něj firmy jsou tzv. „price makers“ – tvůrci ceny důsledkem nedoko. je určitý stupeň neefektivnosti –
alokační i výrobní v určitých podmínkách lze realizovat kladný zisk i
dlouhodobě produkce je heterogenní
9. Nedokonalá konkurence, char.
10. Monopol, rovnováha, regulace
monopol = jediná firma nabízející produkci příčiny vzniku: přirozeně (přirozený monopol),
vlastnictvím přírodního zdroje (přírodní monopol), státními zásahy (administrativní monopol)
určuje cenu produkce, ale nemůže ignorovat poptávku po své produkci – nemůže cenu stanovovat libovolně
příklady: vodovody a kanalizace na území města (obce), Česká pošta u listovních zásilek apod.
10. Monopol, rovnováha, regulace
Q
MC
Q*
P
MR
AC
monopolní zisk
AR=d
P*
náklady mrtvé váhy (DWL – dead weight loss
DWL – projev alokační neefektivnosti monopolu – jde o nerealizované části přebytku výrobců a spotřebitelů – je vyráběno menší Q za vyšší P než by odpovídalo podmínkám doko.
regulace monopolu – zpravidla cenová cílem cenové regulace je eliminace DWL snaha stanovit regulovanou cenu na úroveň
doko. ceny, tj. na úroveň průsečíku MC a AR problém: jak v praxi tento průsečík zjistit? přehnaná regulace vede k nedostatku zboží
na trhu
10. Monopol, rovnováha, regulace
10. Monopol, rovnováha, regulace
Q
MC
Q*
P
MR
AC
AR=d
Preg
Q
MC
QS
P
MRAC
příliš nízko stanovená regulovaná cena
AR=d
Preg
aplikace doko.ceny na podmínky monopolu
QD
nedostatek zboží na trhu
Recommended