KURZ PRÁCE S INFORMACEMI

ZÁVĚREČNÝ ÚKOL

(vypracovala: Martina Šimunková, 361464)

VLÁDA VLKŮ A OVCÍ NEJEN ZA RANÉHO ŘÍMSKÉHO CÍSAŘSTVÍ

Argumentace: Vláda vlků a ovcí nejen za raného římského císařství je na první pohled velmi neaktuální téma. Ale jak uvidíme, je to naopak stále skutečný námět k zamyšlení. V oboru Mediteránní studia se mimo jiné zabýváme historií středozemského prostoru. Věřím, že historie se opakuje, a pokud ji tedy budeme studovat a znát její souvislosti, budeme znát také odpovědi na mnohé novodobé otázky. Zajímá mě, jak dějiny souvisí s dnešním stavem. Ke zpracování jsem si vybrala odbornou literaturu, ale čerpám také z beletrie, která lépe umožňuje definovat různé hypotézy. Jsou lidé z principu dobří či zlí? Jsem přesvědčená, že název, inspirovaný myslitelem Erichem Frommem, to přesně vyjadřuje.

Anotace: Práce se zabývá etikou starověkého Říma, zda-li je člověk v zásadě dobrý či

zlý. Esej seřazuje pět prvních římských císařů a stručně vyjmenovává, analyzuje a zhodnocuje jejich skutky a vkládá je do souvislosti s moderní dobou.

Klíčová slova: etika, dobro, zlo, Řím, císařství

Je-li člověk dobrý nebo zlý, to si jako otázku klademe snad každý den. V hlavách nám

vyvstává otázka, proč se lidé smějí cizímu neštěstí, proč dnes v televizi sledují kruté filmy, na počítačích hrají surové hry. Stejně jako ve starověku lidé krvelačně sledovali gladiátorské zápasy, ve středověku zase rytířské turnaje.

Pojďme se nyní podívat na to, jaký byl člověk v antickém Římě, v době, kdy byl Řím a s ním celá jeho říše na vrcholu, v době takzvaného Zlatého věku schopných mužů, ohromných činů, velkolepých staveb, dechberoucích literárních děl, ale také v době zalité spoustou krví a slz. Augustus, Tiberius, Caligula, Claudius a Nero. První z nich, Augustus, byl zakladatel julsko-claudijské dynastie, do které pak spadaji následující čtyři panovníci. Byla to jedna velká rodina a jak popisuje Robert Graves ústy císaře Claudia ve svém románu Já, Claudius, rozdělovala se tato rodina na dva typy lidí; jednu skupinu nazývá dobrými jablky a druhou prohnilými jablky; tedy výhradně dobrými lidmi nebo výhradně špatnými lidmi. Tato variace je dobře patrná i mezi naší pěticí mužů. Bohužel, nedá se tvdit, že by dobrá jablka převládala.

Suetonius viděl v Tiberiovi archetyp krutého despoty, v Gaiovi (Caligulovi) surové monstrum, v Claudiovi blázna a slabocha a v Nerovi mizeru. Tacitus, jehož knihy o Gaiově vládě jsou ztraceny, a Cassius Dio je vykreslili ve více méně stejných barvách. Pro Tacita byl

Tiberius pokrytec a zločinec; Claudius byl slabé mysli, Gaius měl mentální poruchu. 1

Přes všechny vypočítavé, nesrozumitelné až dnes komické činy, můžeme být přesvědčeni, že své říši panoval s dobrými úmysly a že si celkově vedl více než výtečně. Postaral se, aby 200 000 občanů dostávalo každý měsíc zdrama obilí, olej a někdy i peníze, aby byly ve Městě nové vodovody, které budou privádět hojnost znamenité vody. Postaral se i o dostatek her. Zaručil si tak vysokou oblíbenost u lidu. Samozřejmě nebylo všechno zlato, co se lesklo, ale Římu připadala Augustova vláda jako „zlatý věk Saturnův“2. Na to, jaký byl Augustus a jaké důvody za jeho činností stáli ve skutečnosti, bylo sepsáno mnoho faktických i beletrických spisů a vyřčeno již mnoho názorů. Jeden z nich je, že za Augustovou vládou stála jeho manželka, Livia Drusilla.

Byla vyzvedávána jako příklad ženských ctností a jednoduchosti. Jeji reputace byla ale také negativní: možná to byla vražedkyně a byla popsána jako zrádná, chamtivá a mocichtivá.3

Nikdo dnes nedokáže říct, jak to tehdy doopravdy bylo, mohla by to ale být hezká ukázka toho, jak za něčím velkým a dobrým může stát i něco ukrytého, ale o to většího a hrůznějšího.

Zdá se, že panovníkovi stačilo splnit pouze pár základních (až primitivních) požadavků (potrava, voda, hry, bezpečí) a rázem mohl být u lidu velmi uctívaný a mohl jednoduše spřádat své další lidu ukryté plány. Jak se zmiňuje Zamarovský; mnohé říšské stavby vyprázdnily říšskou pokladnu, a tak novému císaři Tiberiovi nezbývalo než nařídit přísná opatření – omezil veřejné stavby ale i hry, zdanil přepychové předměty, zpřísnil režim v legiích. Za to si nezískal příliš oblíbenosti ani u obyčejných občanů ani u zámožnějších občanů (včetně senátorů). Když se všeobecná nespokojenost začala projevovat příliš hlasitě, sáhl k uplatňování starého zákona o urážce majestátu. Řím postupem doby zamořilo ovzduší špehounství a udavačství – a Tiberius neviděl z něho jiného východiska, než další zostření vojensko-policejní diktatury. Následovala celá řada nešťastných let. Když pak Tiberius zemřel, davy lidí volaly: „Tiberia do Tiberu“.4

1 Gerald C. Moss (1963). THE MENTALITY AND PERSONALITY OF THE JULIO-CLAUDIAN EMPERORS. Medical History, 7, pp 165-175. Dostupné z: http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?fromPage=online&aid=8615376Originální text: „Suetonius saw in Tiberius the archetype of the cruel despot, in Gaius (Caligula) the savage monster, in Claudius the fool and weakling, and in Nero the scoundrel. Tacitus, whose books on Gaius' reign are lost, and Cassius Dio painted them in more or less the same colours. To Tacitus, Tiberius was a hypocrite and criminal; Claudius had a weak mind, Gaius mental disorder.“

2 ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Dějiny psané Římem. 3. dopl. vyd., v ČS 1. Ilustrace Otakar Pok. Praha: Český spisovatel, 1995, 454 s. ISBN 80-202-0560-8.

3 Livia Drusilla. In: About.com [online]. [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://ancienthistory.about.com/od/romansl/p/031610Livia.htmOriginální text: „She was held up as an example of womanly virtue and simplicity. Her reputation has also been negative: she may have been a murderer, and has been described as treacherous, avaricious, and power-hungry.“

4 ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Dějiny psané Římem. 3. dopl. vyd., v ČS 1. Ilustrace Otakar Pok. Praha: Český spisovatel, 1995, 454 s. ISBN 80-202-0560-8.

Po Tiberiovi nastoupil jeho synovec Caligula. Řím ho přijal s nebývalou „radostí nad osvobozením ze jha tyranie“5, lidé zřejmě netušili, že všechno může být ještě mnohem horší, než už to je. Radost byla v prvních dnech byla oprávněná. Měli všechno, co chtěli; svobodu, stravu, zábavu. „Pak se však stalo to, pro co nenašli současníci ani historikové jiné vysvětlení než šílenství: změnil se v příšeru,“ píše v Dějinách psané Římem Zamarovský. Výčet Caligulova neskutečného díla je sice místy komický, ale přesto příliš dlouhý a smutný. Výmluvné je, že ho po čtyřech letech vlády zavraždili atentátníci, čemuž lidé zprvu nechtěli věřit. Báli se, že je to jen další z mnoha Caligulových vtipů.

Tak se stal císařem někdo, kdo stál původně na žebříčku kandidátu úplně na posledním místě, lépe řečeno na onom žebříčku snad ani nebyl, někdo, kdo by to ani sám v hloubi duše nikdy neočekával, Tiberius Claudius Germanicus. Kulhavý hlupák. Zdánlivě jedinec, jenž se hodí na post principa nejméně ze všech, měl však velmi dobrý přehled o tom, co se kolem něho děje. Vůči římskému lidu prováděl líbivou politiku podle hesla „chléb a hry“, a tak měl o lásku lidu postaráno. Byla mu ale vyčítána jeho důveřivost, zbrklost a slabost. Nedají se mu ovšem odepřít skvělé činy jako vybudování přístavu v Ostii, nových silnic, vodovodů, za jeho vlády dobyly římské legie velkou část Británie, císařské úřady rozdělil na řadu resortů. I on ale na konec dopadl na vražedné sklony ve své rodině. Uvolnil tak místo císaře pro svého adoptivního syna Nerona.

Nero Claudius Germanicus se uvedl jako každý špatný vládce: chválihodnými činy. Když se jeho moc upevnila, začal samozřejmě vládnout po svém. Po vzoru svých předků nechal zabít většinu členů své rodiny, nařizoval řadu sebevražd, zemřít musel Seneca s jeho ženou, dokonce i dvorní básník, Neronův elegantiae arbiter, Petronius. Výčet je nekonečný. Nakonec v něm jeho vlastní rukou zhynul velký umělec.

5 dtto 4

url: http://timeglider.com/t/66eb619f1834c7dd SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY: Primární zdroje:

ZAMAROVSKÝ, V. Dějiny psané římem, Praha: Mladá fronta, 1967● jedná se o knihu relevantní k mému tématu● i když je dílo již starího vydání, považuji ji stále za aktuální● a fakticky spolehlivou● vyhovuje mi Zamarovského styl psaní● a organizace publikace

MOSS ,C. GERALD. The mentality and personality of the Julio-Claudian emperors. Medical History, 1963, 7, pp 165-175.Dostupné z: http://journals.cambridge.org/action/displayAbstract?fromPage=online&aid=8615376

● jedná se prakticky o jednu z mála publikací, kterou jsem k tématu našla● přesně pojednává o mnou zvoleném tématu● jedná se o kapitolu z velmi spolehlivého cambridgského časopisu

● můžeme zjistit informace o autorovi● jsou zde uvedeny zdroje

Livia Drusilla. In: About.com [online]. [cit. 2013-01-06]. Dostupné z: http://ancienthistory.about.com/od/romansl/p/031610Livia.htm

● můžeme zjistit autora článku● stránky jsou přehledné● relevantní článek s potřebnými informacemi● informace jsou objektivní a přiměřené● jsou zde uvedeny reference

Sekundární zdroje:

FROMM, E. Lidské srdce, Praha: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996

GRAVES, R. Já, Claudius, Praha: Odeon, 1984

GRAVES, R. Claudius Bůh a jeho žena Messalina, Praha: Odeon, 1984

LOUKOTKOVÁ, J. Není římského lidu, Brno: Jota, 2003

● těmito zdroji jsem se spíše inspirovala k vytvoření námětu● jsou to uznávaní autoři ve svém oboru