2

Vážení a milí čtenáři, jsme Žluté rosničky a za celý skautský oddíl z Višňové bychom vás

rády přivítaly u dalšího čísla našeho Skautského občasníku.

Poslední číslo časopisu, do kterého jste měli možnost nahlédnout, bylo

jubilejní - ke dvaceti letům vzniku skautského oddílu Višňová. To

bylo ale již před dvěma lety, a tak už se jistě na toto vydání těšíte:-). A

co že nám toto číslo, v pořadí již čtvrté přináší? Dozvíme se jednak co

je u nás nového, také něco o našich nově vzniklých nejmladších

družinkách, uvidíte, kam až za hranice se naše skautské kroky dostaly,

a nebo můžete zkusit vyluštit pár skautských kvízů, či hádat odpovědi

na hádanky našeho dětství. Nebude chybět něco o letošním táboře a

mnoho fotografií. Připravily jsme také zajímavý rozhovor. S kým? To

už se nechte překvapit:-).

Přejeme příjemné počtení…

3

… Tak na co nejvíce vzpomínáte, skautíci? Co se vám nejvíc líbilo ve

skautském roce 2012?

DÁDA: Vtipný bylo,

jak se během deseti

minut dá na jehličí,

mechu a kapradí

vymyslet s Nekčou a

Magdou úžasná

kabaretní sestavička.

Hvězdy, provazy a

kotrmelce, prostě tanec

do saloonu absolutně

nejlepší!

NIKČA: Jet do Příbrami do bazénu

autobusem je nuda, a tak jsme vyrazily

pěšky. Nevadí, že jsme

byly jen čtyři, že nám

počasí nepřálo a šly

jsme cestou necestou,

protože jít po silnici je

taky nuda. No

schválně, už vám

někdy cesta do

Drásova trvala hodinu?

Odměnou nám byla obrovská tortilla a

bazén.

EVIČKA: Můj

největší zážitek jsou

výpravy a schůzky.

Nejvíce se mi líbila

výprava na Dědku,

protože jsme tam

měly bobříka

odvahy.

KUBI: Jednou jsme byli bruslit. Bylo

krásné mrazivé

počasí, těsně před

setměním, tak se

nám tam velmi

líbilo. Jezdili jsme

závody, až to Nika

vzdala, protože

jsme ji uhnali.

NAĎA: Ráda vzpomínám na sázení

višňové aleje, protože to byla smysluplná

práce, která mě bavila. A

jsem ráda, že jsme se

jako skauti mohli

zapojit. Také moc pěkná

byla výprava s

Pampeliškami na Dědku.

Samozřejmě

nezapomenu ani na

podzimní celoodílovou

výpravu na Ameriku, kde mimo jiné frčela

hádanka: Jede kočí, má sto očí, do každého

něco strčí, co je to?

VLÁĎA: Můj zážitek byla

hra Sardel. Jde o to, že se to

hraje potmě.

PÉŤA P.: Nejlepší byla

vždy Sardel, hra na

schovávání potmě.

4

JANINA: Největším skautským zážitkem

roku byly moje děti na táboře. To tříleté,

které splynulo

s ostatními táborníky, a

to roční, které po

poledňáku tiše vylezlo

ze stanu a po čtyřech se

na vlastní pěst vydalo

k lesu. Ještěže jej po pár

metrech zastavily

pohotové rádkyně…

Skautský život je rozhodně dobrodružný.

NEKČA: Z uplynulého

roku vzpomínám na

pampeliščí výpravu do

hájovny Na Dědku u

Rožmitálu. Cesta tam

byla sice dlouhá a

deštivá, ale náladu nám

zvedlo večerní opékání

buřtů v krbu a výborný

dezert – lívance s

marmeládou, které nám s sebou přibalila

jedna hodná maminka

DANIELKA: Z roku 2012

mám spoustu krásných

vzpomínek. Ale mezi ty

nejlepší patří třeba

výprava na Dědka, kde

jsme byly s

Pampeliškami. Pak také

další pampeliščí výprava,

tentokrát do Kamýka nad

Vltavou, kde jsme

navštívily zříceninu hradu

Vrškamýk. A nesmím

zapomenout na rosniččí výpravu do

Berouna na in-line brusle, kterou jsme si i

přes malou účast skvěle užily. :)

JÉŇA: Zaujala mě

hra Želvičky.

Každý hráč je

želvička a snaží se

svého protivníka

dostat na zadek

nebo na záda.

LUCKA: O největší zážitky se starají

Sedmičky – nejprve se nám v únoru

podařilo ztratit se na výpravě při cestě z

Višňové do Příbrami (po dvou až

třech hodinách jsme vyšly u Drásova),

ale pak jsme se kupodivu neztratily v létě v

Adršpašských skalách. Všechny jsme si

tam koupily stejná modrá tílka a děsily

jsme turisty, kteří nás označovali za modrý

gang. A stejně bezvadné to bylo s Janinou,

Mudrcem a Tomem v Rychlebských

horách, zas taková

jedna minišnečí

akcička s asi

milionem ušlých

kilometrů, ale taky

s bazénem a

bydlením

v penzionu.:-) A

ještě takových

dalších akcí bylo...

Jak tak nad tím

přemýšlím, byl to

vlastně dost fajn rok.

PÉŤA J.: Nejvíc se mi

líbila výprava do

Srbska a výprava na

Karlštejn.

5

ADÉLKA: : Bavilo mě,

když jsme uklízely

v klubovně. Také se mi

líbila hra, při které jsme

ochutnávaly poslepu

různá jídla a my jsme

musely uhodnout, co

jíme. Ještě se mi líbilo,

když jsem byla na

Betlémském světle za

andílka.

MUDRC:

Mým

favoritem

pro rok

2012 je

tábor.

Skautský

tábor ve

stylu

Divokého

západu byl pro mne skvělým zážitkem.

Místo tábora vzniklo Scout City, po městě

se tak procházeli ostřílení kovbojové a

nikdo ani na vteřinu nemohl zapochybovat,

že se nachází právě na Divokém západě.

Vše s klidem sobě vlastním sledoval šerif.

Osadníci města byli pak za své 14denní

úsilí odměněni návštěvou samotného

prezidenta.

BARČA: Mně se

nejvíce líbila výprava

za princeznou. Na

výpravě se mi nejvíce

líbilo, jak jsme

vymýšlely básničku a

šly po špičkách a ve

dvojicích se

svázanýma nohama.

TÝNKA: Nejvíc si

vybavuju naši družinku

v divadle v Příbrami na

Bylo nás pět.

DOM: Na výpravě jsme u studánky našli

zvláštní kámen,

vypadal jako ježek.

Tak jsme ho dali

blíž ke studánce,

rozloučili se s ním a

řekli mu, že

přijdeme zas.

SIMONKA: Nejvíce

se mi líbilo na Dědku.

Nejlepší hra byla, jak

jsme byly ve

skupinkách, na trávě

bylo pexeso a na tom

pexesu různé rybičky

– my pro ně běhaly a

sbíraly je.

MAGDA: Ze skautského roku 2012 mi

utkvěl v paměti můj

tlukot srdce a

nervozita před

loňským půlnočním

překvapením

naživo

6

ELIŠKA: Můj asi největší zážitek z roku

2012 byl, když jsme jely do Berouna na

výpravu na kolečkové

brusle a tam jsme se

pod mojí organizací a

orientací ztratily:D

Ale nakonec vše dobře

dopadlo a my si to

bezvadně užily.

KOUMÁK:

Na moc akcích

jsem nebyl, ale

líbilo se mi

vánoční

setkání s

Rychlými

šneky, kde

jsme pěkně

popovídali. A

také byla super stavba a bourání tábora. A

při Višňovské míli jsem nemohl pořádně

nabrat dech, ale pak

jsem plnil úkoly na stanovištích. Zkrátka,

akce byly povedené a už

jenom při jejich přípravě jsme si užili dost

zábavy.

ŠTĚPKA: S

úsměvem

vzpomínáme na

naše pěvecké

vystoupení s

Dančou P. na

výpravě na

Dědku. Měly

jsme soutěž

Amerika hledá

talent a

konkurovaly jsme Pampeliškám. Náš song

„Skákal drsnej pes“, který jsme rapovaly

(spíše jsme se o to tedy vtipně

pokoušely), u malých Pampelišek sklidil

velký úspěch.

LUCKA P.: Nejvíce se mi

líbilo, když jsme mohly

spát v dřevěné chaloupce

(Na Dědku).

LUCKA: V minulém

roce se mi líbila

výprava na Dědku.

Líbilo se mi, že jsme

tam spaly a šly na

výpravu kolem světa.

MAŘENKA:

Vánoční schůzka

byla moc hezká.

KYSLÍK: Vzpomínám si, jak jsme šli na

výpravu k

lomům Velká a

Malá Amerika.

S Mařenkou a

Jéňou jsme

poodešli na

jinou vyhlídku

na lomy a pak

jsme na sebe se

zbytkem

skupiny mávali. Dobře nám bylo…

7

EVIČKA:

Skautský rok

2012 byl

vydařený, stejně

jako všechny

předešlé roky.

Začal úplně

vyprodaným

skautským

plesem, z toho

jsem měla

největší radost. A

jiné další

vzpomínky – sedmikrásčí výprava do

Příbrami, při které jsme se ztratily hned za

Višňovou; tábor a Amazing race, obří

kroupy, western; výjezd do Adpřšpachu.

Další zážitek mám už z roku 2013, ale

nedovolím si ho sem neuvést. Na začátku

ledna jsme absolvovaly se Sedmikráskami

dva maturitní plesy a čekají nás další. Při

šerpování jsem si neodpustila šeptnout

Lucce do ouška: „To nám ty děti vyrostly,

viď, mamčo.“

ANEŽKA: Nejvíce se mi

líbila výprava do

Volyně.

KAČKA: Z celého

roku pro mě byl

nejhezčí dětský den

a Višňovská míle,

kde jsem získala i

medaily.

MARUŠKA:

Z letošního roku 2012

si pamatuji na naši

jarní výpravu, kdy

jsme dorazily téměř až

do Obor, při té cestě

jsme objevovaly

krásné chaloupky a

upekly si skvělý oběd

na ohýnku. Velká

legrace byla s Eliškou

a Dančou na

kolečkových bruslích

v Berouně, kde jsme se

parádně ztratily. Dále si vzpomínám na

výpravu do Kamýka s Pampeliškami, kdy

jsem jela sice jen jako dozor, ale byla jsem

ráda, že mohu poznat i naše nejmladší

skautíky.

BARČA: Nejlepší

ze všeho byla

pastelčí

přespávací akce.

TÝNKA: Nejvíc mě bavila přespávací

akce Pastelek.

8

V pampeliščích začátcích, tedy ve školním

roce 2011/2012, družinu vedly Štěpka, Eliška

a Danča. Od roku 2012/2013 už zůstaly jen

Danča s Eliškou.

Holek Pampelišek je celkem 7. Patří tam

Lucinka P., Lucinka S., Mařenka, Evička,

Adélka, Nikolka a Simonka. Holky mají jako

každá družinka i svůj (bojový:)) pokřik:

Hra, se kterou byste u holek asi nejvíce uspěli, je

hra na antilopy, kterou každý určitě zná. Za

kalhoty se dá šátek a holky se navzájem 'honí' a

šátky si vytahují. Jak jednoduchá, ale oblíbená.:)

Se vším si vždy poradíme

a mračit se neumíme.

Chytré, bystré jako lišky,

jmenujem se Pampelišky!

9

O založení Žížaláků se rozhodlo na táboře v létě

2011.

V říjnu 2011 jsme udělali nábor malých skautíků ve

višňovské škole. Na první schůzku přišlo 7 kluků od 6

do 12 let. Ale došlo k několika změnám, takže nyní

dochází Luky a Honzík Salingerovi a Pepíček Sirotek.

A teď něco málo o rádcích. Když družinka začínala,

tak jsme byli 3 – Jaromír Vodenka, Patrik Plavec a

Petr Kuban. Později však Voďas odešel a zůstali jsme 2. Potom jsme poprosili o pomoc

Dominika Švehlu a on souhlasil, že nám s vedením pomůže. Takto jsme působili skoro rok.

Teď se však vedení zase trochu změnilo. Hlavním rádcem je nyní Nicola Hejdová.

A náš pokřik?

My jsme kluci Žížaláci,

uděláme každou práci.

Nikdy řeči nemáme

a slušně se chováme.

10

Také v tomto čísle časopisu vám přinášíme zajímavý rozhovor s jedním z členů našeho

oddílu. V předešlých výtiscích jste se mohli dočíst něco o Koumákovi, také o zakladatelce

višňovského skautingu Jiskře.

Nedlouho jsme přemýšlely o tom, s kým bychom rády vedly

rozhovor do nynějšího čísla. Máme v oddíle jednu moc šikovnou

vedoucí, organizátorku, spisovatelku, kameramanku, střihačku

videí a kdo ví, co všechno dokáže. Je jí právě Lucka Nekolná.

Je to povětšinou právě ona, kdo stojí za těmi skvělými videi,

u kterých se nám rozsvěcují úsměvy, která nás baví, při kterých si

my, členové oddílu, říkáme, že skaut je opravdu něco, co nás

naplňuje, co má smysl, co nám přináší tolik skvělých přátel.

My, Rosničky, jsme daly dohromady pár otázek, které nás

o Lucce nejvíce zajímají, a jednoduše jsme se zeptaly.

S odhodláním si na novinářky zahrálo sesterské duo Elišky

a Štěpky.

A co nám tedy o sobě Lucka prozradila?…

Začaly jsme tedy trochu neutrálně a chtěly

tak navodit příjemnou atmosféru, jak už to

tak při správném rozhovoru má být.

Jak ses na nás těšila a jak se máš?

Mám se dobře. A těšila jsem se na vás,

protože jsem byla zvědavá, jak to pojmete

jako novinářky.

Je pravdou, že novinařina není naší

každodenní činností, tak pokračujeme,

doufajíce, že se nám rozhovor povede a

dozvíme se, co nás zajímá.

Co tě vedlo ke skautu a jak ses k němu

dostala?

Když jsem šla do první třídy, tak na skauta

začala chodit moje spolužačka Evka

Novotná. Její sestra Janina v té době vedla

skauty. Evička začala na skauta chodit

hned nějak od září. Já jsem ani nevěděla,

co skaut je, nezajímala jsem se o to, ale

věděla jsem, že tam Evka chodí, to jo.

Potom, asi nějak v pololetí, po Vánocích,

jsem já a ještě další začali chodit také.

Vůbec ale nevím, jak to bylo, kdo nás na

skauta dostal. Možná tehdy paní ředitelka

Číhalová – Jiskra. A od té doby sem

chodím.

Uteklo pár let a z Lucky se nám stala také

vedoucí nové družinky Sedmikrásek,

kterou začala vést, tušíme, někdy na jaře

roku 2000, a proto nás napadá…

Když jsi začala vést Sedmikrásky, bylo

to jiné, než jsi očekávala, nebo tě to

třeba dokonce zklamalo?

Neřekla bych přímo „zklamalo“, ale bylo

to rozhodně jiné, než jsem očekávala.

Protože když člověk chodí do družinky a

představuje si, jak bude mít jednou vlastní,

má jen představy o hodných holčičkách,

které budou hrát hry a poslouchat, co říká.

Tak to ale ve skutečnosti vůbec není.

Všechny na první pohled roztomilé

holčičky, o klucích ani nemluvím, jsou

občas banda malých zlobivých dětí. Někdy

je to horší, jindy lepší. Když je to horší, tak

neposlouchají, jsou znuděné, občas si i

nadávají, nechtějí hrát to, co jim

připravíte. Jsou samozřejmě hezké chvilky,

ale jsou i ty špatné.

Co tě bavilo víc – vést družinku,

vymýšlet program nebo být členem

družinky a hry si užívat a hrát?

11

Když je člověk součástí družinky, nechává

se vést, hraje hry, je to fajn. Nemůže ale

rozhodovat o tom, jak schůzka bude

vypadat, a co se bude dělat. Když pak

člověk družinku vede, má najednou skvělou

příležitost vymyslet sám pro partu holek

program. Přemýšlí, jestli je to bude bavit,

může si to upravovat tak, jak on chce.

Takže družinku mě bavilo vést hodně,

i když je to často náročné a člověk má

období, kdy by toho nejraději nechal.

Aha, takže občas by toho člověk raději i

nechal. Proč? Jak to tedy doopravdy je,

když Lucku (díky Bohu) stále v oddíle

máme?

Takže jsi někdy měla chuť s tím vším

seknout a ze skauta odejít?

Nikdy se to nedostalo do fáze, že bych

opravdu uvažovala, že odejdu. Ale byly

chvíle, kdy jsem byla už naštvaná a říkala

jsem si, proč se tady tím

vůbec zabývám. Hlavně

to bylo v době, kdy

Sedmikrásky všechno

nudilo a nic je nebavilo.

Nikdy to ale nezašlo

naštěstí tak daleko,

abych odešla.

Také už víme, co to

znamená vést družinku,

a víme, že k tomu je

rozhodně potřeba mnoho fantazie a nápadů

pro vymýšlení programu… A jaký recept

na to má Lucka?

Čím se necháváš inspirovat při

vymýšlení her a akcí?

Já jsem vždycky ráda pracovala s fantazií,

takže jsem vymýšlela věci tak jako „sama

ze sebe“. Hodně ráda a často čtu. Když

něco přečtu, nebo když doma najdu

nějakou divnou věc, tak mě pak napadne,

že by se to dalo nějak použít do hry. Jako

poklad nebo nějaká tajná věc

od mimozemšťanů. A od té věci pak

vytvářím hru nebo příběh.

Kromě skautování se samozřejmě všichni

věnujeme škole nebo svému zaměstnání.

Lucka již má za sebou úspěšně ukončené

bakalářské studium žurnalistiky a

bakalářské studium českého jazyka a

literatury na Masarykově univerzitě v

Brně. To jí však rozhodně nestačí, a proto

je nyní studentkou navazujícího

magisterského studia učitelství českého

jazyka a literatury pro střední školy a

bakalářského studia učitelství češtiny a

ZSV pro střední školy, obojí také

na Masarykově univerzitě. Podle jejích

slov je to zatím:) vše. A tak si říkáme, že je

na místě otázka...

Je těžké skloubit studium se skautem?

Bylo to horší, když jsme ještě měly se

Sedmikráskami schůzky každý týden. Když

studujete takhle mimo, tak pak je často

jediná možnost mít schůzky v pátek nebo o

víkendu. To bylo těžké, především najít

nějakou společnou chvilku všechny i

s holkama, které samy měly spoustu svých

jiných aktivit. Teď už

družinku nevedu. Více

se starám o chod

oddílu jako celku. Tam

patří například

vymýšlení akcí, dávání

fotek na web,

organizování. To už

člověk může dělat i

z Brna, po škole, večer

přes internet. I když i

to zabírá hodně času,

vždy to nějak skloubit jde. A myslím si, že

když člověk chce, tak si čas najít dokáže.

Tak základní informace už máme pěkně

zaznamenány, tak trochu pokročíme.

V úvodu už jsme prozradily, že za co jsme

Lucce, krom jiného, moc vděční a vážíme

si toho, je její natáčení a stříhání videí.

Pojďme se tedy podívat trochu více na

zoubek tomuhle tématu.

Baví tě role kameramanky, nebo bys ji

raději přenechala někomu jinému?

Já mám stále takový pocit, ale je to špatný

pocit, že já bych si to udělala nejlíp sama.

Je to proto, že když natáčíte, tak už si

dopředu říkáte, jak to bude vypadat, a

podle toho si to taky chcete sami sestříhat.

Když něco přečtu,

nebo když doma najdu

nějakou divnou věc,

tak mě pak napadne,

že by se to dalo nějak

použít do hry.

12

Ale už jsem se naučila být v tomhle

rozumná, protože ostatní to taky dělají fakt

pěkně. Kolikrát mají úplně jiné nápady než

já a jejich video je úplně super. Takže,

i když by se mi to chtělo dělat, tak vím, že

práce s videem zabírá hodně času, a ráda

ji přenechám i někomu jinému. Protože to

není jenom stříhání videa z tábora, ale i

Betlémského světla, plesu nebo nějaké

výpravy. Takže jsem opravdu ráda, když to

udělá i někdo jiný.

Ale to víš, že je to tak, Luci. Vždycky si

člověk myslí, že on si to tak nějak udělá

nejlíp sám. ;) A že to zabírá hodně času jo?

Hm…

Jak dlouho ti trvá vytvořit video z

tábora?

Já to, když video dělám, raději ani

nepočítám, protože bych se jinak zbláznila,

kolik času tomu věnuji. Když vezmu

například video z tábora. Jedna věc je

samotné natáčení. Druhá věc, že videa

musíte přehrát a roztřídit. To zabere např.

4 hodiny, možná i déle. Protože na to

nekoukáte v kuse, ale všelijak si to

stopujete a stříháte, soubory pak

přejmenováváte na rozcvičky, hry, atd. Ale

samotné stříhání pak zabere několik dní.

Jednou jsem video dělala „v kuse“ asi 14

dní. Takže tomu musíte věnovat celkem

dost času.

14 dní? V kuse? Jedno video? Páánečku,

tak to se tedy upřímně klaníme a hned si

toho vážíme zase o něco víc. Tak to si

troufáme myslet, že Lucka mimo skauta

nechce kameru ani vidět, natož v ruce

držet. Co, Lucko?

Věnuješ se kameře, stříhání, apod. i

mimo oddíl nebo je to jen role v oddíle?

Věnuji se tomu i mimo oddíl. Například

doma natáčím rodinné události, pak

to všechno sestříhám a udělám z toho film,

který dám třeba někomu k Vánocům. Ale

hlavně tedy na skautu, protože tam je k

tomu nejvíc příležitostí.

To musí být teda ale krásné potěšení,

nalézt pod stromečkem takové nějaké

skvělé rodinné video. To pak doma u

Lucky na Štědrý den asi neběží Popelka,

ale rodinné záběry. Jééé… A to pro nás –

skauty, pro nás to Lucka dělá i bez Vánoc.

Ta nás ale musí mít ráááda… My Tebe

taky, Lucko!

Jaká je nejčastější reakce lidí, které

natáčíš?

„Lucko, netoč mě!“ (smích) nebo nějaká

variace tohohle. Ale já se jim ani nedivím,

já bych vlastně taky nechtěla být ta, která

je točená, úplně to chápu. Ale z hlediska

kameramanky tam prostě musím mít

všechny, potřebuji různé záběry, i z blízka,

nejen záběry na dav, to je k ničemu. Musíte

to překonat a zvyknout si, že vám i tohle

ostatní budou říkat.

Tak pro nás je to krása, koukat na videa a

bavit se u toho, ale co Lucka…

Přináší ti tvá funkce také nějaké

potěšení, legraci, chválu?

Většinou mi to přináší určitě potěšení. Jen

musíte překonat nechuť lidí, kteří se

nechtějí natáčet. Ale celkově to vidím

kladně. Jednak mě to baví, pak mám radost

z toho, že jsem video do finální části

dostala, ale hlavně mám radost z toho,

když se to ostatním líbí a třeba mi to

pochválí.

Spoustu času, mnoho práce, ale ve finále

vlastně potěšení nejen na straně publika,

ale také na straně tvůrce – Lucky. A nějaká

perlička…

Natáčela jsi někdy něco, kdy ses bála o

sebe i o kameru?

Asi na táboře, když byla bitva s papírovými

koulemi. Je to sice moc zajímavé na

natáčení, ale jak jsou všichni nadšení a

zapálení do hry, tak vůbec nemyslí na to,

že vy tam stojíte s kamerou, která je křehká

a může se rozbít. Nebo třeba takové záběry

ve vodě, to se taky hodně bojím, ale zatím

se raduji, že se mi s kamerou naštěstí nic

nestalo.

Na závěr chceme Lucce mnohokrát

poděkovat za její čas, a popřát mnoho

úspěchů a pěkných záběrů!

13

Určitě jste někdy viděli televizní Prostřeno. My jsme se jím nechaly inspirovat, a tak postupně

zjišťujeme, kdo z nás jak vaří a peče.

Je nás ale moc, a proto jsme se rozdělily do dvojic. (A taky ve dvou se to lépe táhne, že.) Už

proběhly tři večery, čtvrtý – poslední nás čeká hned po Novém roce.

Všechno vypadá víceméně podobně jako v televizní variantě – probíhá tříchodová večeře,

zábava, hodnocení a dokonce i natáčení, to aby nám zbyla i jiná památka než uspokojené

chuťové buňky. Jen pomluvy a naschvály vynecháváme.

Ale k jednotlivým večerům…

Co dodat… Jídlo je prostě naše

a dieta je sprosté slovo.

První večer měla pod palcem Evička. A ačkoli

byla mírně nervózní z toho, že je první a ještě

sama, zvládla všechno naprosto perfektně.

Menu:

Přípitek

Domácí bramboračka od Evičky

s láskou vařená pro Sedmičky (opravdu

z domácích surovin)

Fondue s domácími dresinky

Sedmikrásčí překvapení (pečená hruška

se zkaramelizovaným cukrem) a

zmrzlinou)

Další večer byl v režii Lucky a

Mirči. S jejich meníčkem jsme

procestovaly kus světa.

Menu:

Kubánské mojito

(přípitek)

Peruánské brambory

s překvapením

Pravá italská pizza (doma

s láskou dělaná podle

našich jednotlivých přání)

Sladká česká laskonka na

závěr (domácí)

Prozatím poslední večer obstarávaly

Ráďa a Káťa.

Menu:

Safe on the beach (přípitek)

Ztracené vejce

BBQ pětkrát jinak (grilované

maso s pěti přílohami)

Brownies (domácí)

14

Nejeden člověk má nad svou postelí mapu a na ní vyznačená místa,

která navštívil. Náš oddíl má takovou mapu od nynějška také!!

Můžeme vidět, že dobýváme zatím pouze Evropu. Jen někteří

jednotlivci si troufli překročit její hranice, že?

Léto 2002 Transitem po Evropě- Německo, Belgie, Holandsko, Francie Rychlí šneci

Léto 2006 Ukrajina Rychlí šneci

Léto 2004 Rumunsko Rychlí šneci

Léto 2007 Bulharsko Rychlí šneci

Léto 2001 Slovensko Rychlí šneci

Léto 2005 Bílé Karpaty + Vídeň, Rakousko Rychlí šneci

Léto 2000 Višňová-Vídeň na kolech Chlapecká část Rychlých šneků a Janina

Podzim 2010 Štrasburg, Francie Sedmikrásky, Eva a Vašek, Verča a Radek

Jaro 2008 Bayreuth Sedmikrásky

15

Už je tomu tak- letos se koná polokulatý 5. Skautský ples. Nám samotným se nechce

věřit, jak rychle to utíká. Je více než jasné, že skautský ples je velmi oblíbený a stal

se vrcholem plesové sezóny ve Višňové a okolí . Dámy si kupují nové róby,

objednávají si líčení a kadeřníka. Pánové naleští své mokasíny a ověří si, zda nezapomněli, jak se váže

kravata. Stačí už jen vyrazit…

Co si budeme povídat, ona to zas taková sranda není zorganizovat ples. To máte: datum, kapela, sál

(občas se stane, že se musí sál zrušit a zamluvit jiný sál), s novým sálem souvisí i doprava, takže

sehnat autobus a řidiče, dále pak tombola, sehnat sponzory, vytisknout plakáty, vyvěsit plakáty,

vytisknout lístky, prodat lístky, vymyslet půlnoční překvapení, miliony maily svolat aktéry půlnočního

překvapení, natočit či nacvičit půlnoční překvapení, svolat náhradní termín pro natáčení či nacvičování

překvapení, znovu natočit či nacvičit překvapení, dále pak připravit výherní i nevýherní tombolu,

vyzdobit sál, a určitě ještě mnoho a mnoho dalšího.

Proto si myslíme, že je na místě poděkovat především Janině a Evce za organizaci všech dosavadních

skautských plesů. Takže Janino a Evičko DĚKUJEME

A že si už nepamatujete, jak to všechno začalo? Pojďme se společně ohlédnout, jaké byly plesy

předchozí!

2012

2010

2009

1.

2011

16

Jan Kyselý

Hana Nekolná

Josef Hejnal

Jana Štochlová

Petr Kuban

Michaela Bílková

Václav Koukolíček

Hana Melichárková

Václav Sklenář

Daniela Kyselá

Radek Novotný

Kateřina Boukalová

Martin Šíd

Mirka Šimonovská

Boomy

Koumák

Zlatka

Pikolka

Pampeliška

Kyslík

Bouky

Márty

Chichi

Pepé

Bambule

Kubi

Nekča

Mudrc

17

Zajímá vás, v jakém duchu se nesl letošní tábor? Nyní máte jedinečnou možnost

vyluštit si odpověď z naší tajenky…

1. Doplň: Březen za kamna vlezem,....... ještě tam budem.

2. Je to zelenina, buď žlutá červená nebo zelená. Co to je?

3. Jak se jmenuje kulatá bílá houba, která roste převážně na

loukách?

4. Žije v rybníčku Brčálník. Kdo je to?

5. Jak se jmenuje král Krkonoš?

6. Jaký svátek se slaví 14. února?

7. Jak se jmenuje zvíře, které na sobě nosí pruhované

pyžamo?

8. Táta dlouhý, máma krátká, děti jako pimprlátka. Co je

to?

9. Jak se říká jinak Smetance lékařské?

10. Jaké je hlavní město České republiky?

11. Jaké plody má dub?

1.

2.

3.

4.

5.

-

7.

8.

9.

10.

11.

6.

18

…Už znáte téma tábora? Tak se nyní za odměnu podívejte na pár fotek z našeho

čtrnáctidenního pobytu v přírodě…

19

Je to zelené a točí se to. Co je to?

Je to barevné a není to vidět. Co je to?

Je to hnědé, leží pod stromem a kouří se z toho. Co je to?

Je to modré a lítá to kolem lustru. Co je to?

Je to černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé, černé, bílé… Co je to?

Když se to vyhodí, je to černé, když to spadne, je to bagr. Co je to?

(žába v mixéru, zakopané pastelky, spocená veverka, moucha s křečovými žílami, tučňák válí

sudy, kindervejce)

20

… A to je závěr, milí čtenáři.

Děkujeme za vaši přízeň!

Za redakční tým:

PODĚKOVÁNÍ patří také:

Lucce za uskutečněný

rozhovor

Nice za článek Prostřeno

Kubimu za článek o

Žížalácích

Více informací o oddílu na www.visnova.org