UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝC VĚD

Ústav porodní asistence

BAKALÁŘSKÁ PRÁCE

2010 Jiřina Jägerová

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

FAKULTA ZDRAVOTNICKÝC VĚD

Ústav porodní asistence

Jiřina Jägerová

Úrazy u dětí do tří let věku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Kameníčková

Olomouc 2010

ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Bakalářská práce Název práce: Úrazy u dětí do tří let věku Název práce v AJ: Children’s injuries until the age of three Datum zadání: 2010-01-07 Datum odevzdání: 2010-05-05

Vysoká škola, fakulta, ústav : Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta zdravotnických věd

Ústav porodní asistence

Autor práce: Jägerová Jiřina Vedoucí práce: Mgr. Jana Kameníčková Abstrakt v ČJ: Bakalářská práce provází problematikou dětských úrazů s orientací na

děti do tří let věku. Je zde popsán výskyt nejčastějších dětských úrazů a zásady první

pomoci u dětí. Největší důraz je kladen na účinné předcházení dětským úrazům.

Praktickou část tvoří analýza dat, získaných pomocí dotazníkového šetření. V příloze

se nachází stručný návod pro rodiče, jak zajistit bezpečné prostředí pro dítě.

Klíčová slova v ČJ: dětský úraz, první pomoc, preventivní opatření Abstrakt v AJ: The bachelor thesis deals with the problems of children’s injuries

focusing on the children until the age ot three. There are described appearance of the

most common children’s injurie and children’s first aid guides. Practical part contains

data analysis gained by questionnaire investigation. Under the same cover can be

found brief guide for parents, how to provide the safe background for their child.

Klíčová slova v AJ: child’s injury, first aid, preventive arrangements

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedené

informační zdroje.

Olomouc ………………… …….………………………

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Janě Kameníčkové za odborné

vedení práce a mnoho cenných rad a podnětů.

Děkuji také všem respondentům za ochotu a spolupráci při vyplňování

dotazníků.

Neméně děkuji rovněž své rodině, která mě po celou dobu studia podporovala a

při psaní této práce mi pomáhala s hlídáním syna.

OBSAH

Úvod...............................................................................................................................7

1 NEČASTĚJŠÍ ÚRAZY U DĚTÍ.............................................................................8

1.1 Úrazy hlavy…………………………………………………………….…...8

1.2 Úrazy pohybového aparátu..........................................................................10

1.3 Popáleniny, opařeniny……………………………………………………..12

1.4 Poleptání, požití chemikálií ……………………………………………....13

1.5 Otravy……………………………………………………………………..14

1.6 Dušení cizím předmětem………………………………………………….15

1.7 Tonutí……………………………………………………………………...16

1.8 Úrazy ostrými předměty, odřeniny………………………………………..16

1.9 Omrzliny…………………………………………………………………..17

1.10 Pokousání zvířetem………………………………………………………18

1.11 Pobodání hmyzem…………………………………………………….….19

1.12 Uštknutí hadem………………………….…………………………….…20

2 PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………….21

2.1 Cíle práce…………………………………………………………….……21

2.2 Metodika výzkumného šetření…………………………………...………..21

2.2.1 Zdroje odborných poznatků…………………………………......21

2.2.2 Metoda výzkumného šetření……………………………...……..21

2.2.3 Charakter souboru respondentů………………………………….21

2.2.4 Organizace výzkumného šetření…………………………...…....21

2.2.5 Zpracování výzkumného šetření………………………………...22

2.3 Výsledky výzkumného šetření…………………………………………....23

2.3.1 Vlastní zkušenost s úrazem u dítěte…………………………......23

2.3.2 Druh úrazu……………………………………………………....24

2.3.3 Hodnocení kvality poskytnuté první pomoci……………………25

2.3.4 Změny v domácnosti po narození dítěte……………………...…26

2.3.5 Poranění dítěte hračkou………………………………………….27

2.3.6 Pád dítěte z vyvýšeného místa…………………………………..27

2.3.7 Výběr kočárku pro miminko….………………………………....28

2.3.8 Bezpečnost kočárku…………………………………………..…29

2.3.9 Celková spokojenost s vybraným kočárkem………………….…30

2.3.10 Převrácení kočárku s dítětem…………………………………..30

2.3.11 Ublížení při hře………………………………………………...30

2.3.12 Vedení ke sportu……………………………………………….30

2.3.13 Používání ochranných pomůcek při sportu…………………….31

2.3.14 Preferované sporty…………………………………………..…31

2.3.15 Základní vybavení lékárničky………………………………….32

2.3.16 Hodnocení průzkumu poskytnutí první pomoci…………..........33

Diskuze………………………………………………………………………….…..41

Závěr………………………………………………………………………………...46

Literatura a prameny……………………………………………………………48

Seznam zkratek…………………………………………………………………...50

Seznam příloh……………………………………………………………………..51

Seznam tabulek a grafů……………………………………………………...….52

Seznam obrázků…………………………………………………………………..53

7

Úvod

Téma bakalářské práce, která je věnována dětským úrazům, jsem si vybrala vzhledem

k tomu, že sama již dítě mám a vím, jak je těžké neposedného syna před úrazy uchránit.

Dokud byl miminko, kam jsme jej položili, tam jsme jej také našli. Ovšem teprve v době, kdy

se jeho pohybové schopnosti začaly závratným tempem vyvíjet bez současného rozvoje pudu

sebezáchovy, jsem si uvědomila, že přežít vlastní dětství nemusí být pro každé dítě

samozřejmostí.

Jakmile jsem zažila svou první zkušenost se synovým úrazem, cítila jsem se jako ten

nejhorší rodič na světě. Ihned jsem začala vyhledávat informace, načež jsem zjistila, že dětské

úrazy jsou celosvětovým problémem. Úrazy, kterým by se zajisté dalo zabránit, jsou ročně

ve vyspělých zemích příčinou téměř poloviny dětských úmrtí.

Rozhodla jsem se na problematiku dětských úrazů opět upozornit, zmapovat výskyt

nejčastějších dětských úrazů, zkušenosti jiných rodičů s úrazy u dítěte, zjistit, zda si rodiče

nebezpečí, která číhají na nejmenší děti v jejich domovech, uvědomují a kladou dostatečný

důraz na prevenci. Zajímalo mě také, na jaké úrovni se nachází informovanost rodičů

o základním vybavení domácí lékárničky a zásadách poskytování první pomoc, když

už k úrazu dojde. Nakonec jsem pro rodiče vypracovala stručný návod, jak dítěti vytvořit

bezpečné prostředí pro jeho zdravý růst a vývoj.

8

1 NEČASTĚJŠÍ ÚRAZY U DĚTÍ

Úrazy, spolu s otravami, jsou v České republice nejčastější příčinou dětských úmrtí.

Pokud následky úrazu nejsou přímo fatální, mohou dítě dlouhodobě poznamenat,

ať už psychicky či fyzicky, trvalou invaliditou. Avšak úrazem netrpí pouze postižené dítě.

Jedná se o problém představující stresovou a ekonomickou zátěž nejen pro vlastní rodinu,

nýbrž pro celou společnost.

Podle Českého statistického úřadu se ročně v České republice stane 300 000 úrazů dětí,

vyžadujících lékařské ošetření. 30 000 dětí je ročně hospitalizováno. 3000 dětí zůstane trvale

postižených a 300 dětí ročně následkem úrazu umírá.

Nejčastějšími místy úrazů dětí jsou domácí prostředí (36 %), sportoviště (23 %), vozovka

(21 %), škola, resp. předškolní zařízení (17 %). Úrazy u dětí do 3 let se nejčastěji stávají

v domácnosti právě proto, že doma batolata tráví nejvíce času a ne vždy mají dostatek

dospělého dozoru.1 Zabezpečení domova, předvídavost a neustálý dohled dospělého nad

dítětem jsou tedy nejúčinnějšími prostředky, jak úrazům u dětí zabránit.

K nejčastějším úrazům, ohrožujícím životy našich dětí jsou pády, které způsobují úrazy

hlavy a pohybového aparátu, dále popáleniny, opařeniny, požití chemikálií, poleptání, otravy,

popálení elektrickým proudem, dušení, tonutí, úrazy ostrými předměty a v neposlední řadě

také omrzliny a pokousání zvířetem.

1.1 Úrazy hlavy

U dětí jsou poranění hlavy jedním z nejčastějších důvodů návštěvy lékaře a případné

následné hospitalizace. Na jejich vzniku se podílí pády z vyvýšených míst, jako jsou: postel,

gauč, přebalovací pult, vysoká židlička, kočárek apod.; sportovní úrazy, autonehody, údery

ostrým či tupým předmětem nebo násilí, působící na stlačení lebky. Naštěstí jen zřídka mívají

časté údery a rány do hlavy v dětském věku vážné následky. Vzhledem k tomu, že hlava

dítěte představuje celou čtvrtinu jeho těla, je téměř vždy jisté, že dítě při pádu dopadne

na hlavu.

Mezi úrazy hlavy řadíme jednak zlomeniny lebky – praskliny, vpáčeniny, a jednak

poranění mozku – otřes (komoce), zhmoždění (kontuze), stlačení (komprese). Cílem

1 srov. www.zdn.cz

9

lékařského vyšetření je vyčlenit z velkého počtu lehkých poranění malou podskupinu dětí,

kterým by mohlo hrozit intrakraniální krvácení. „Nitrolebeční krvácení není častou

komplikací lehkých úrazů hlavy, mnohem častější je chronické subdurální krvácení,

a to hlavně u malých dětí a kojenců. Epidurální krvácení je častější v adolescentním

a dospělém věku, naopak u dětí a kojenců se vyskytuje vzácně. V celkovém počtu kojenci

s epidurálním krvácením tvoří pouze 1-5% z celkového počtu epidurálních krvácení v celém

dětském věku.“2

V současné době neexistuje žádné platné doporučení pro vyšetřování a sledování lehkých

úrazů hlavy u kojenců a batolat. Určit riziko nitrolebního krvácení je velmi složité,

rentgenologickým vyšetřením často nelze, nejpřesnější v této diagnostice je provedení

CT vyšetření hlavy v celkové anestezii. Pro kojenecký věk je rovněž typické, že nitrolební

krvácení může být zpočátku nespecifické a může probíhat zcela asymptomaticky s normálním

neurologickým i očním nálezem. Mnoho autorů uvádí, že vedoucím příznakem nitrolebního

krvácení u nejmenších dětí je progredující těžká anémie, která je přítomna až u 90 % případů.

Obecně je doporučeno na možnost epidurálního krvácení myslet u každého lehkého úrazu

hlavy a dítě hospitalizovat k observaci na dobu 24-48 hodin.3

Dle projektu Bezpečná komunita Kroměříž roku 2008, tvoří úrazy hlavy nejvíce

procent z celkového počtu úrazů právě u dětí do 1 roku a sice 38,46%.

Obr. č.1: Procentuální podíl úrazů hlavy ze všech úrazů v dané věkové skupině za rok 2008.

2 http://www.solen.cz 3 srov. http://www.solen.cz

10

První pomoc:

Při vědomí polohujeme raněného vodorovně na záda s mírně vypodloženou hlavou. Snažíme

se o uklidnění postiženého dítěte, komunikujeme s ním. Je třeba pravidelně kontrolovat stav

vědomí. Ošetříme poranění hlavy. Nepodáváme nic ústy – jídlo, nápoje, léky proti bolesti

či na uklidnění. Zajistíme tepelný komfort. Je nutná kontrola lékařem. Při bezvědomí

zajistíme průchodnost dýchacích cest. Voláme RZP.4

1.2 Úrazy pohybového aparátu

Pro dětský věk jsou typické některé zlomeniny, které již v dospělosti nevídáme. Obecně

se zlomeniny u dětí dělí do 4 skupin – separace epifýz a epifyzární zlomeniny (růstové

chrupavky představují pro dětský skelet nejslabší místo, jelikož ligamenta jsou mnohem

silnější, nedojde k luxaci, ale láme se epifýza). Druhou skupinou jsou zlomeniny z ohnutí,

které jsou velmi zrádné. Není u nich vidět linie lomu, kosti jsou pouze ohnuty. Třetí jsou

zlomeniny typu vrbového proutku, což je fraktura kosti bez porušení periostu. A poslední jsou

kompresní zlomeniny.

Dětské kosti jsou obecně velmi pružné, proto se ve většině případů zlomenin dá

předpokládat zvláštní okolnost jejich vzniku, např. porodní trauma (nejčastěji zlomeniny

klíčku, pak diafyzární fraktury humeru a femuru), syndrom týraného dítěte (zakřiknuté dítě

s mnohočetnými hematomy, sufuzemi a vícečetnými epifyzárními separacemi po těle) nebo

jsou možné patologické zlomeniny (benigní kostní afekce – juvenilní kostní cysty,

neosifikující fibrom, chondrom aj.). 5

Zlomenina klíční kosti je podle některých autorů nejčastější zlomeninou v dětském věku,

podle jiných je až na třetím místě. Dále jedny z nejčastějších dětských zlomenin jsou

zlomeniny zápěstí a předloktí, fraktura horního konce pažní kosti, zlomeniny v oblasti lokte

a článků prstů.

Hojení zlomeniny u dětí je obecně rychlejší než u dospělého a většinou probíhá dobře

a bez problémů.6

4 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.19. 5 srov. www.wikiskripta.eu 6 www.pralek.cz

11

Z grafu, který zveřejnila Bezpečná komunita Kroměříž 2008, vyplývá, že do třetího roku

věku, četnost zlomenin roste s každým rokem více než o 2%.

K úrazům pohybového aparátu patří také poranění kloubů, která jsou méně častá

než fraktury.

Obr. č.2: Procentuální zastoupení zlomenin a vykloubení z celkového množství úrazů v dané věkové skupině

za rok 2008.

První pomoc:

Zlomenou kost znehybníme – snažíme se znehybnit alespoň přes dva sousední klouby nad

a pod zlomeninou. Zlomeniny žeber v terénu nijak nefixujeme, zajistíme polohu v polosedě.

Zlomeniny pánve v terénu rovněž nefixujeme, okamžitě voláme RZP a s postiženým

manipulujeme co nejméně. Zlomeniny dlouhých a plochých kostí mohou vyvolat rozvoj

šokového stavu, způsobeného vnitřním krvácením a bolestivostí úrazu. Proto je důležité

zahájit preventivně protišoková opatření, dbát především na tepelný komfort. U otevřené

zlomeniny kostí ránu sterilně překryjeme a zlomeninu fixujeme.7

7 (srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.19,20.)

12

1.3 Popáleniny, opařeniny

Popáleniny jsou způsobovány suchým teplem od hořícího předmětu, kdežto při působení

vlhkého tepla (pára, horká tekutiny) vznikají opařeniny. Popálení může být způsobeno

i elektrickým proudem.

Obecně popáleniny u dětí představují nejtěžší poranění. Pokud rozsah popálenin u dětí

přesáhne 5% až 10% povrchu těla, s největší pravděpodobností dojde i k rozvoji šoku a dítě je

ohroženo na životě. Když si představíme, že plocha dětské dlaně tvoří asi 1% povrchu těla,

může popálená horní končetina, která zaujímá zhruba 9% povrchu těla, pro dítě znamenat

smrtelné nebezpečí. Nesmíme zanedbat ani menší traumata, která by mohla zanechat

nevzhledné jizvy po celý zbytek života.

V České republice postihne popáleninový úraz ročně zhruba 1% populace, tedy asi

100 000 a z toho bohužel 40% tvoří právě děti do15let. Nejčastější jsou pak vůbec popáleniny

u dětí do 2 let věku. Zranění vždy vyžaduje co nejrychleji vyhledat odbornou pomoc

a nemocniční léčbu.8

Dle rozsahu postižení tkáně popáleniny dělíme do tří stupňů. Popálenina I. stupně – kůže

je zarudlá, silně bolestivá, ale dobře se hojí. II. stupeň – na kůži se vytvořily puchýře

vyplněné čirou tekutinou. Postižené místo je silně bolestivé, vyžaduje delší hojení, ale nemusí

vždy zůstat jizva. Podle rozsahu poranění je možný rozvoj šokového stavu. U III. stupně

záleží, čím je postižený zasažen. Kůže je buď bledá, vosková nebo černá, zuhelnatělá.

Charakteristická je malá bolestivost, dlouhodobé hojení a zůstávající jizvy.

První pomoc:

Zabráníme dalšímu působení tepla na postiženého, co nejrychleji začneme popálená místa

chladit, snižujeme tím celkový stupeň poškození tkáně, výrazně zmenšujeme bolestivost,

působíme protišokově. Chlazení provádíme přerušovaně a pouze potud, pokud přináší

postiženému úlevu. Dlouhodobým přikládáním ledových obkladů můžeme naopak projevy

popálení či opaření ještě prohloubit. Popáleniny II. a III. stupně sterilně překryjeme. Puchýře

nikdy nepropichujeme! Přiškvařený oděv nikdy nestrháváme! Při popálení úst a hrdla podáme

po doušcích studenou tekutinu, případně dáme vycucat kostku ledu. U rozsáhlých popálenin

začneme provádět protišoková opatření a včas voláme RZP.9

8 www.velkaepocha.sk 9 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.21.

13

Obr. č.3: Procentuální zastoupení popálenin a opařenin z celkového množství úrazů v dané věkové skupině za

rok 2008.

1.4 Poleptání, požití chemikálií

Poleptání vzniká působením chemikálie na kůži nebo sliznici. Pro poleptání kůže je

typická prudká bolest. Kyseliny vytvářejí koagulační nekrózu a působí více na povrchu. Kůže

po zasažení kyselinou je zažloutlá až zahnědlá a může být pokryta tmavými příškvarky.

Oproti tomu louhy vytvářejí kolikvační nekrózu a působí více do hloubky. Při zasažení

louhem je kůže spíše rozbředlá. V některých případech se mohou i tvořit puchýře.

U poleptání úst a trávicí trubice je opět okamžitě po požití v ústech, v krku a za hrudní

kostí palčivá bolest. Z úst vytékají zkalené zažloutlé sliny. Zažloutlá až hnědá barva je i v celé

ústní dutině, na povrchu jazyka a sliznic. Poleptání oka se rovněž projevuje nepříjemnou

palčivou bolestí, dále světloplachostí, slzením, křečovitým sevřením očních víček a nutkavým

pocitem mnout si oko.

První pomoc:

Okamžitě odstraníme zdroj chemického působení. V žádném případě nesvlékáme potřísněný

oděv přes hlavu. Dáváme pozor na další možné zasažení ostatních částí těla postiženého

14

i zachránce. Některé látky sloužící k ochraně rostlin nebo některá rozpouštědla se vstřebávají

kůží i vdechováním, proto pracujeme nejlépe v gumových rukavicích a zajistíme přísun

čerstvého vzduchu. Nikdy neprovádíme neutralizaci chemické látky, protože při této reakci

hrozí vznik další chemické reakce, která by postiženou tkáň ještě více zatížila. Ránu sterilně

překryjeme a postiženou část těla znehybníme. Vždy je nutné zraněného nechat odborně

ošetřit v nemocnici. Po požití chemikálie zasažená ústa vyplachujeme čistou vodou. Nikdy

nevyvoláváme zvracení kvůli dalšímu poleptání trávicí trubice, současně také hrozí vdechnutí

zvratků nebo perforace trávicí trubice, která je již poškozená chemikálií.10

1.4 Otravy

Léky, nejrůznější domácí chemikálie a jedovaté pokojové rostliny – to jsou nejčastější

příčiny dětských otrav. Méně se pak vyskytují otravy houbami a cigaretami (intoxikace

batolete, které rozžvýká pouhou polovičku cigarety).

Podle statistik se 70-90% dětských otrav odehrává v domácnosti. Nejohroženější skupinou

jsou děti do 5 let. Nejvíce otrav je zaznamenáno právě u dětí od 1 do 3 let a to 53%

z celkového množství otrav u dětí. Děti do 1 roku, které už umějí lézt a některé i chodit

představují 9%. Děti ve věku 3 - 5 let 19%. V tomto věku se jedná o tzv. otravy neúmyslné.

Zbytek otrav připadá na děti starší a to většinou až starší 10 let, kdy děti mohou začínat

experimentovat s drogami a alkoholem a nejsou vyloučeny ani sebevražedné pokusy – to vše

řadíme do otrav úmyslných. 11

Karolína Mrázová z toxikologického informačního střediska navíc uvádí, že v nejvíce

ohrožené skupině dětí, tedy od 1 do 3 let, nejčastěji dochází k otravě léky (42%), chemickými

látkami (29%) a rostlinami (19%).12

První pomoc:

Po požití léků zjistíme požité množství, zvracení je možné zkusit vyvolat jen bezprostředně

po požití, později ne! Vždy kontaktujeme záchrannou službu nebo lékaře! U rostlinných otrav

pokud dítě list jedovaté rostliny pouze žvýkalo, je nutné zabránit otoku sliznic – podáme

kostky ledu nebo zmrzlinu k cucání.13 10 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.24. 11 www.rodina.cz 12 www.regiony24.cz 13 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.26,27.

15

Výsledky projektu Bezpečná komunita – Kroměříž z roku 2006 potvrzují předchozí

tvrzení – nejvíce otrav se opravdu událo u dětí do 5 let věku.

Obr. č.4: Procentuální zastoupení otrav z celkového množství úrazů v dané věkové skupině za rok 2006.

1.6 Dušení cizím předmětem

Dušení je velice závažný, život ohrožující stav. Vzniká vdechnutím cizího předmětu,

např. sousta potravy, korálku, figurky z „Člověče nezlob se“ apod., která v dýchacích cestách

způsobí obstrukci a zamezení přívodu vzduchu/kyslíku do plic. Pokud takový stav není

zvrácen, pak během několika minut dochází k selhání životních funkcí – zástavě dýchání

a následně zástavě srdce.

První pomoc:

Nejmenší děti – novorozence a kojence si položíme hrudníčkem na jednu ruku čelem k zemi

a druhou rukou 5x mírně udeříme mezi lopatky. U těžších dětí se pokusíme odstranit překážku

z dýchacích cest vleže na zádech s hlavou uloženou níže. Provedeme nejprve 5 stlačení hrudní

kosti, pokud nedojde k obnově dýchání, následuje 5 úderů mezi lopatky.14

14 srov. www.vitalia.cz

16

1.7 Tonutí

Česká republika, ač se jedná o stát vnitrozemský, zaujímá v Evropě přední místo

na žebříčku úmrtí následkem utonutí. Ročně se u nás utopí 300 osob. Většinou jsou oběťmi

utonutí právě děti a mládež. V 70% z celkového množství utonulých se jedná o muže.

Tonutí u dětí je pouze důsledkem rodičovské nerozvážnosti, nedbalosti

a nezodpovědnosti. Jenom v zahradních bazénech se v České republice ročně utopí 10 dětí.

Pokud rodič na dítě nedává dostatečně pozor a nemá dítě neustále pod dohledem, může výlet

k vodě skončit tragedií. Nemusí se ovšem nutně jednat ani o výlet, postačí dítě ponechané

o samotě ve vaně. Malé děti jsou neposedné, stačí, aby batole ve vaně uklouzlo, zajede

pod hladinu, voda se dostane do dýchacích cest a dítě se jí v podstatě začne dusit.

Nedostatečný přísun kyslíku do mozku vyvolá bezvědomí a vzápětí následuje srdeční zástava.

„Již po 5 minutách bez kyslíku dochází k trvalému postižení mozkových funkcí, i když se

celková resuscitace nakonec zdaří.“ 15

1.8 Úrazy ostrými předměty, odřeniny

Úrazy ostrými předměty patří mezi tzv. krvavá poranění. Řadíme sem rány s ostrými

okraji - řezné, bodné, sečné (silně krvácejí, méně náchylné k infekci, dobré hojení, ale hrozí

ztráta tkáně nebo možné poranění vnitřních orgánů) a rány s nerovnými okraji – tržné.

Zpravidla vždy jsou rány u malých dětí spojené s život ohrožujícím krvácením a následnými

komplikacemi. K úrazům ostrými předměty dochází především v domácím prostředí

např. zapomenutý nůž na okraji pracovní plochy, nůžky a nože uložené v dítěti dostupných

úložných prostorách, rozbitá sklenička nebo skleněná výplň dveří atd..

První pomoc:

Výrazně krvácející rány: Řídíme se zásadami platnými pro zástavu krvácení, volíme ten

nejšetrnější a nejjednodušší účinný způsob, základem zůstává použití tlakového obvazu. Vždy

se snažíme dodržovat pravidla sterilního postupu při ošetření. Rozsáhlejší, zející a krvácející

ránu ošetříme nejprve tak, že okraje rány šetrně, ale pevně přiblížíme a stáhneme k sobě.

15 MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.18.

17

Slabě krvácející rány: Dezinfikujeme ránu a její okolí, hojně omyjeme proudem čisté vody

a poté vypláchneme 3% roztokem peroxidu vodíku. Okolí rány lze dezinfikovat dostupnými

dezinfekcemi. Ránu sterilně překryjeme, nejlépe originálním obvazovým materiálem,

improvizovaně lze použít kapesník, šátek, látkovou plenu apod. Ošetřenou část těla

znehybníme a zajistíme odborné ošetření. Při silnějším znečištění rány (např. odřenina

se škvárou) je nutné šetrně, ale důkladně mechanicky odstranit hrubší nečistoty kartáčkem

nebo pinzetou a opětně dezinfikovat. U drobnějších ran s rovnými okraji od sebe vzdálenými,

je možné ošetření pomocí tzv. leukostehů, náplasťový steh přidrží okraje rány při sobě,

poranění méně krvácí a lépe se hojí. Rány znečištěné zeminou, rány od ostnatého drátu,

rezavých hřebíků, starých a trouchnivých dřevěných třísek a podobně, jsou nebezpečné

především vniknutím zárodků tetanu.

Rány s cizím tělesem: Odstraňujeme pouze ta tělesa, která v ráně volně leží. Nikdy

neodstraňujeme předměty, které jsou pevně zaklíněny v ráně. Tělesa měkce a sterilně

obložíme a viditelně připevníme k okolní části těla např. náplastí. Zajistíme odborné

chirurgické ošetření, při větší krevní ztrátě aplikujeme protišoková opatření.

Ztrátové poranění (amputace, skalpace): Okamžitě zastavujeme krvácení (nutné

i zaškrcení, např. při vysoké amputaci končetiny), ránu sterilně překryjeme, poraněnou

končetinu znehybníme. Oddělenou část těla (amputát) sterilně zabalíme, označíme jménem

a časem, kdy k amputaci došlo, dle možností chladíme (nepřímo přes igelitový sáček) a takto

odešleme s poraněným do nemocnice. Čím dříve se poraněný dostaví k ošetření, tím větší je

naděje na vrácení amputátu k tělu.16

1.9 Omrzliny

Omrzliny vznikají vystavením nechráněné části těla chladnému zevnímu prostředí.

Nejčastěji jsou postižené okrajové části těla – prsty na rukou i nohou, uši, nos, brada. Příčinou

je snížené prokrvení při samovolném stažení cév v kůži, čímž se organismus brání dalším

ztrátám tepla.

Omrzliny, podobně jako popáleniny, rozdělujeme do tří stupňů. Omrzlina I. stupně:

na kůži jsou bledá až nafialovělá místa, která při oteplování zčervenají a palčivě bolí.

II. stupeň – kůže je bílá až žlutá, mohou se na ní tvořit puchýře, méně bolestivé. III. stupeň – 16 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.23, 24.

18

tkáň je tuhá, vosková, nebolí, dochází k hlubokému poškození. V nejzávažnějších případech

může dojít až k nutnosti amputace končetiny.

První pomoc:

Pokusíme se mechanicky prokrvit okolí ložisek omrzlin – šetrná masáž okolí omrzliny,

využití živočišného tepla – vložení prstů do podpaží, třísel. Nikdy omrzliny neohříváme

přímo (přímé rychlé teplo, tření). Postiženého rychle dopravíme do tepla a zahájíme celkové

zahřívání podání teplých nápojů, vyhřátá přikrývka, místně přikládáme teplé obklady,

ponoříme postižená místa do lázně (teplota vody nesmí přesáhnout 37˚C!), nesmí působit

bolest. Omrzliny II. a III. stupně je nutné sterilně překrýt (gázou, improvizovaně čistým

kapesníkem), postiženou část těla znehybníme a vyhledáme odborné ošetření.17

1.10 Pokousání zvířetem

Se svou 90% incidencí převažuje pokousání psem. Častěji jsou zvířetem napadeny děti

a chlapci potom 2x častěji než dívky. Četnost napadení jednotlivých částí těla - dolní

končetiny, zejména lýtka (31%), horní končetiny, především ruce (28%), obličej a tváře,

ev. přilehlé oblasti krku (11%), trup (7%).

Rána po pokousání psem bývá podle rozsahu působení nejčastěji tržně zhmožděného

charakteru a je ohrožena sekundární infekcí. „Při silném stisknutí čelistí nelze vyloučit ani

amputaci, která postihne snáze menší děti – stisk zubů většího psa vyvine totiž sílu

až 40kg/cm2.“18

Nenadálý útok psem má navíc na děti silně psychicky traumatizující účinek, obzvláště

pokud se jedná o vlastního psa. Bohužel, v poslední době o podobných případech slýcháme

stále častěji.

Při pokousání neznámým psem nesmíme opomenout ani hrozbu nákazy vzteklinou.

K přenosu této nákazy může dojít už pouhým škrábnutím nebo kontaktem slin psa s čerstvým

poraněním nebo sliznicí člověka.19

17 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.22.

18 DRÁBKOVÁ,J., MALÁ, H., Vádemékum novinek neodkladné péče, s.147.

19 srov. DRÁBKOVÁ,J., MALÁ, H., Vádemékum novinek neodkladné péče, s.147.

19

První pomoc:

Menší ránu lokálně ošetříme běžnými dezinfekčními prostředky (účinné je vymytí ran běžnou

mýdlovou vodou) a překryjeme sterilním obvazem. Při velkém poranění postupujeme

dle obecných zásad první pomoci (zástava krvácení apod.). Podle závažnosti poranění

zajistíme co nejdříve lékařské ošetření. Pokud existuje podezření na vzteklinu, většinou

se nedoporučuje rány šít. Zjistíme původ psa, který poranění způsobil (zapíšeme jméno,

adresu, telefon chovatele, majitele). Dle výsledků veterinárního vyšetření zajistíme

bezprostřední příp. následné lékařské ošetření či léčbu. Nebyl-li pes, který způsobil poranění

dohledán, postižený absolvuje ochranné očkování ihned. V případě pozitivního vyšetření

zvířete se zahájí u postižené osoby pasivní a aktivní imunizace. „Chovatel (majitel) je povinen

zajistit, podle § 4 písm. A) zákona č. 166/1999 Sb., aby jeho pes, který poranil člověka,

(případně přišel do přímého kontaktu s poraněným člověkem za okolností, které mohou

vyvolávat podezření z onemocnění vzteklinou), byl neprodleně vyšetřen veterinárním

lékařem. Další vyšetření psa je nutné po 5 dnech.“20 Pokud tak chovatel neučiní, informujeme

Policii ČR nebo příslušnou veterinární správu. Každý chovatel je povinen každoročně zajistit

očkování zvířete proti vzteklině.21

1.11 Pobodání hmyzem

I při pobodání včelou, vosou či sršněm se mohou vyskytnout závažné zdravotní

komplikace. Bodnutí může být zvláště nebezpečné, pokud se nachází v oblasti dutiny ústní,

krku, dýchacích cestách nebo pokud se jedná o dítě alergické. Obecně se u malého dítěte

považuje za život ohrožující stav 50 bodnutí. Zde je obzvláště důležité dbát na prevenci

a poučit o ní i děti samy. Po létajícím hmyzu se nikdy neoháníme, pokud jíme venku, tak jídlu

musíme věnovat zvláštní pozornost, nádoby se sladkými nápoji je lépe nechat zakryté a raději

omezíme chození na boso v trávě. Pokud máme alergické dítě, měli bychom u sebe pro jistotu

vždy mít příslušná antihistaminika.

20 MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.25. 21 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.25.

20

První pomoc:

Pokud zůstalo v kůži žihadlo, vyndáme jej pinzetou a ranku vydezinfikujeme nebo omyjeme

mýdlem a vodou. Místo ochlazujeme studenými obklady, což může pomoci proti bolesti

a svědění, které by mohlo svádět k rozškrábání ranky a zavlečení druhotné infekce.

Při závažném průběhu, který je doprovázen otoky větších ploch těla, dušností, obtížným

dýcháním, závratěmi, kopřivkou, nevolností, zvracením nebo při mnohonásobném pobodání

okamžitě voláme záchrannou lékařskou pomoc. Můžeme podat Dithiaden a Calcium, které

částečně tlumí alergické reakce organismu.22

1.12 Uštknutí zmijí

Zmije obecná je naším jediným volně žijícím jedovatým hadem. Můžeme se s ní setkat

na slunných stráních a mýtinách především podhorských a horských oblastí. Zmije je velmi

plachá, pokud ucítí přítomnost člověka většinou ihned mizí do úkrytu. K útoku se uchyluje

jen ve velmi výjimečných případech – např. pokud na ni člověk šlápne apod. Nicméně stát

se může, že zmije uštkne i malé nic netušící dítě. Zakousne se jen na velmi krátkou dobu,

během které vypustí jed ze svých jedových váčků. Ránu po zmijím uštknutí identifikujeme

poměrně snadno – tvoří ji dva vpichy vzdálené od sebe asi 1 cm.

První pomoc:

Zajistíme postiženému klid. Postiženou končetinu znehybníme pomocí dlahy a pružného

obinadla. Ránu v žádném případě nerozřezáváme a nevyplachujeme! Ránu ani

nezaškrcujeme. Okolí vpichů lokálně dezinfikujeme a ránu překryjeme sterilním obvazem

nebo mulem. Zajistíme okamžitý převoz na JIP nebo ARO. Jestliže se jedná o uštknutí jiným

druhem hada než zmijí (v zahraničí, při úniku hada z chovu) pokusíme se zjistit, o jaký druh

hada se jednalo a také čas uštknutí kvůli podání nevhodnějšího séra.23

22 srov. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.25.

23 srov. MUDr. BARÁKOVÁ, Lucie a kol. Dětství bez úrazů, První pomoc, s.25.

21

2 PRAKTICKÁ ČÁST

2.1 Cíle práce

Cíl 1 Zjistit osobní zkušenost rodiče s dětským úrazem.

Cíl 2 Zjistit, zda rodiče malých dětí dostatečně dbají na prevenci úrazů, jak v domácnosti,

tak při sportech, a zda je počet bezpečnostních úprav nepřímo úměrný počtu úrazů.

Cíl 3 Zjistit bezpečnost používaných potřeb pro děti.

Cíl 4 Prozkoumat povědomí rodičů o vybavení domácí lékárničky a zásadách první pomoci.

Cíl 5 Vypracovat pro nastávající rodiče edukační materiál o zajištění bezpečného domova

pro dítě.

2.2 Metodika výzkumného šetření

2.2.1 Zdroje odborných poznatků

Poznatky potřebné k vypracování odborné části a údaje z oblasti metodologie, které byly

potřebné k vytvoření dotazníku, byly získány studiem odborné literatury a článků

zveřejněných na internetu.

2.2.2 Metoda výzkumného šetření

K získání potřebných dat byl využit jeden druh dotazníku, který se skládal z pečlivě

připravených otázek, potřebných pro výzkumné šetření. Dotazník byl anonymní.

2.2.3 Charakter souboru respondentů

Zkoumaným souborem byli rodiče malých dětí, získaní na internetových diskuzích,

navštěvující přerovskou organizaci Rodinka a žijící v mém okolí.

2.2.4 Organizace výzkumného šetření

Šetření probíhalo pomocí dotazníků, jak v elektronické podobě, rozesílaných e-mailem, tak

v papírové podobě. V elektronické podobě bylo rozesláno 8 dotazníků a maminky je posílaly

dalším maminkám, nicméně tento „řetězový e-mail“ se příliš neujal a vyplněných se mi

22

vrátilo pouze 7 dotazníků. V papírové formě bylo rozdáno 50 dotazníků, z těch se vrátilo

vyplněných 48, tedy 96% a 5 dotazníků muselo být vyřazeno pro neúplné vyplnění.

K dalšímu zpracování je tedy počítáno 50 dotazníků, ty jsou nadále v práci považovány

za rozsah výběru, tedy 100%.

2.2.5 Zpracování výzkumného šetření

Získané údaje byly zpracovány pomocí počítačového programu Microsoft Excel. Nejprve byly

údaje z dotazníků převedeny do tabulky. Následně byly získané údaje převedeny do tabulek

četnosti a doplněné výpočty relativní četnosti, která vypovídá o tom, jak velká část

z celkového počtu hodnot připadá na danou dílčí hodnotu. Relativní četnost je udávána v %.

Vypočítaná relativní četnost byla znázorněna pomocí grafů. Relativní četnost byla počítána

pomocí vzorce:

Fi = ni / n

Fi relativní četnost; ni absolutní četnost; n celková četnost

23

2.3 Výsledky výzkumného šetření

2.3.1 Vlastní zkušenost s úrazem u dítěte

Na otázku, zda mají respondenti vlastní zkušenost s úrazem u dítěte do 3 let věku,

odpovědělo 26 (52%) záporně a 24 (48%) respondentů s úrazem u dítěte zkušenost má.

Tab. č.1: Vlastní zkušenost respondenta s úrazem u dítěte do 3 let věku.

Graf č.1: Vlastní zkušenost respondenta s úrazem u dítěte do 3 let věku.

počet rodičů

48%

52%

má nemá

Vlastní zkušenost s úrazem u dítěte ni Fi má 24 48% nemá 26 52% n 50 100%

24

2.3.2 Druh úrazu

Z uvedeného výčtu devíti úrazů respondenti uváděli zkušenost pouze s pěti z nich

(přičemž 6 respondentů uvedlo osobní zkušenost hned se dvěma úrazy). Nepočítaje kolonku

„jiné“, kde se ve většině z osmi případů opakovaly úrazy hlavy (5x rozbitá hlava, 1x odřeniny

v obličeji, 1x hematom v obličeji, 1x odřené koleno).

Tab. č.2: Zastoupení jednotlivých druhů úrazů.

Druh úrazu ni Fi popáleniny, opařeniny 4 13% pády, zlomeniny kostí, pohmoždění mozku 8 26% dušení 4 13% úrazy ostrými předměty 5 16% pokousání zvířetem 2 6% jiné (úrazy hlavy, odřeniny) 8 26% n 31 100%

Graf č.2: Zastoupení jednotlivých druhů úrazů.

Druh úrazu

13%

26%

13%16%

6%

26%

popáleniny, opařeniny pády, zlomeniny kostí, pohmožd ění mozku

dušení úrazy ostrými p ředměty

pokousání zvířetem jiné (úrazy hlavy, odřeniny)

25

2.3.3 Hodnocení kvality poskytnuté první pomoci

V otázce č. 3 měli respondenti na číselné ose do 0 do 10 (0 = nejhůře, 10 = nejlépe)

zaznamenat, resp. zhodnotit míru kvality vlastními silami poskytnuté první pomoci.

Respondenti se hodnotili pouze známkami 3, 5, 6, 7, 8, 9, 10. Známky 3, 5, 6, byly zvoleny

každá 1x (4%), známkou 7 se respondenti ohodnotili 4x (17%), známkami 8 a 9 pak 5x (21%)

a nejvíce respondentů, a to 7 (29%), si dalo známku 10. Průměrná známka je 8,2.

Tab. č.3: Kvalita první pomoci poskytnuté samotnými respondenty.

známka ni Fi 3 1 4% 5 1 4% 6 1 4% 7 4 17% 8 5 21% 9 5 21% 10 7 29% n 24 100%

Graf č.3: Kvalita první pomoci poskytnuté samotnými respondenty.

Hodnocení první pomoci

4% 4% 4%

17%

21%21%

29%

3 5 6 7 8 9 10

26

2.3.4 Změny v domácnosti po narození dítěte

Čtvrtá otázka je zaměřena na nutné změny v domácnosti po narození dítěte.

Respondenti měli na výběr z 10 možností úprav, jedenáctá byla opět kolonka „jiné“, kterou

mi vyplnil pouze jediný z rodičů, a sice, že na dodržování všech zásad bezpečnosti důsledně

dbají. 7 (14%) respondentů uvedlo, že v jejich domácnosti nedošlo k žádným úpravám a dítě

má volný pohyb. Zbylých 43 (86%) respondentů provedlo 2 – 5 úprav najednou. V tabulce

oblíbenosti bezpečnostních opatření v domácnosti tvoří 100% všechny provedené úpravy.

Nejvíce respondenti uváděli, že dávají pozor, kde nechávají horké předměty a tekutiny

(45x, 29%), na 2. místě bylo přemísťování věcí do vyšších poloh spolu s opatřením

elektrických zásuvek dětskými pojistkami (36x a 37x, tzn. 23%)

Tab. č.4: Úpravy domova po narození potomka.

druh úpravy ni Fi žádná 7 4 % dítě v ohrádce 0 0 % přemísťování věcí 36 23 % zábrany na schodiště 10 6 % pojistky do zásuvek 37 23 % bezpečnostní zámky 6 4 % chrániče rohů 11 7 % zvířata 3 2 % Horké předměty 45 29 % mříže na topení 2 1 % jiné 1 1 % n 158 100 %

Graf č.4: Úpravy domova po narození potomka

Úpravy domova

4% 0%23%

6%

23%4%7%

2%

29%

1%

1%

žádná dítě v ohrádce přemísťování věcí

zábrany na schodiště pojistky do zásuvek bezpečnostní zámky

chrániče rohů zvířata horké předměty

mříže na topení jiné

27

2.3.5 Poranění dítěte hračkou

Respondenti si dávají opravdu pozor, jaké hračky kupují svým ratolestem, neboť

na otázku, zda se jejich dítě někdy zranilo hračkou, odpověděl kladně pouze 1 (2%) z nich.

Jednalo se o dětské plastové nářadí, kde nebylo specifikováno, o jaký kousek nářadí

se jednalo. Z uvedených okolností vyplývá, že hrana hračky byla zřejmě příliš ostrá, protože

když dítě zakoplo a upadlo na ni, zabodla se mu do brady. 49 (98%) respondentů pak nemá

žádnou zkušenost, kdy by se jejich dítě poranilo hračkou.

2.3.6 Pád dítěte z vyvýšeného místa

35% dětí, což v našem případě značí počet 19, dosud mělo to štěstí, že nespadlo

z žádného vyvýšeného místa. 31 (57%) dětí spadlo z postele a k tomu navíc 2 děti (4%) ještě

spadly z vysoké krmící židličky a 2 (4%) ze schodiště.

Tab. č.5: Pád dítěte z vyvýšeného místa.

spadnutí z vyvýšeného místa ni Fi nespadlo 19 35% postel, gauč 31 57% vysoká židlička 2 4% jiné (schodiště) 2 4% n 54 100%

Graf č.5: Pád dítěte z vyvýšeného místa.

Pády z vyvýšeného místa

35%

57%

4% 4%

nespadlo postel, gauč vysoká židlička jiné (schodiště)

28

2.3.7 Výběr kočárku pro miminko

Kočárky jsem rozdělila do 4 kategorií podle typů podvozků, které se v současné době

nejčastěji prodávají – klasická čtyřkolka, moderní tříkolka a moderní čtyřkolka s natáčecími

předními kolečky. 37 respondentů, což odpovídá 74%, důvěřovalo osvědčené klasické

čtyřkolce, 8 respondentů, tj. 16% pro děťátko pořídilo moderní tříkolku a 5 respondentů, tedy

10% zakoupilo moderní čtyřkolku.

Tab. č.6: Výběr kočárku pro miminko.

typ kočárku ni Fi klasická čtyřkolka 37 74% moderní tříkolka 8 16% čtyřkolka s natáčecími předními kolečky 5 10% n 50 100%

Graf č.6: Výběr kočárku pro miminko.

Typ kočárku

74%

16%

10%

klasická čtyřkolka moderní tříkolka moderní čtyřkolka

29

2.3.8 Bezpečnost kočárku

Jak byli respondenti s kočárkem spokojeni z hlediska bezpečnosti, hodnotili opět

na číselné ose od 0 do 10, přičemž 0 = nespokojeni a 10 = zcela spokojeni. Nejnižší známka,

kterou 2 respondenti (4%) udělili svým kočárkům za bezpečnost byla 4. 5 dali kočárkům

3 respondenti (6%), 6 opět 2 (4%). 7 dostali 4 kočárky (8%), 8 byly uděleny 9 kočárkům

(18%). Téměř bezpečných, tedy ohodnocených číslem 9 bylo 7 kočárků (14%) a za zcela

bezpečné (10) považuje své kočárky 23 respondentů (46%).

Tab. č.7: Hodnocení bezpečnosti kočárků.

známka ni Fi 4 2 4% 5 3 6% 6 2 4% 7 4 8% 8 9 18% 9 7 14% 10 23 46% n 50 100%

Graf č.7: Hodnocení bezpečnosti kočárků.

Hodnocení bezpečnosti kočárku

4% 4%

4%

17%

21%21%

29%

3 5 6 7 8 9 10

30

2.3.9 Celková spokojenost s vybraným kočárkem

V 9. otázce respondenti volili pouze mezi dvěma možnostmi, buď jim na kočárku vše

vyhovovalo a nebo jim něco nevyhovovalo a to pak bylo na nich doplnit do kolonky.

35 respondentů, čili 70%, bylo se svým kočárkem zcela spokojeno. Zbylým 15 (30%)

respondentům nevyhovovali většinou jenom drobnosti.

2.3.10 Převrácení kočárku s dítětem

Zda se jim kočárek s děťátkem někdy převrátil, odpovědělo 47 (94%) respondentů

záporně a naštěstí pouze 3 (6%) kladně. Z okolností, za kterých k převrácení kočárku došlo,

jeden respondent uvedl nerovný povrch (čtyřkolka), druhému se kolečko zaseklo

v tramvajové koleji (moderní čtyřkolka) a třetí se přiznal, že dítě spalo nepřipoutané

v kočárku a po probuzení se snažilo přes rukojeť vylézt ven, až se s ním kočárek převrátil

(čtyřkolka).

2.3.11 Ublížení při hře

40 (80%) respondentů uvádí, že svému dítěti při hře nikdy neublížili. Zbylých 10 (20%)

se přiznává, že při hře u nich došlo k drobným nehodám. Většinou se s dětmi srazili při hře

na honěnou nebo trefili dítě míčem. Jeden z respondentů uvedl, že s dítětem spadl na kole.

Jako celkem závažnou bych uvedla odpověď jedné respondentky, která do dotazníku uvedla,

že při vyhazování dítěte nad hlavou manžel zapomněl na lustr. Jednak nárazem na lustr dítěti

mohl způsobit nebezpečné zhmožděniny a hlavně s dětmi se nehází, protože hrozí nebezpečí

syndromu třeseného dítěte.

2.3.12 Vedení dětí ke sportu

Je nespornou výhodou vést děti ke sportu již od útlého věku. Předcházíme tím obezitě

a spoustě dalších problému s obezitou spojených. To ví i dnešní rodiče – 41 respondentů

(82%) jich v dotazníku uvedlo, že své děti od brzkého mládí vedou ke sportu. Domnívám se,

že ze zbylých 9 (18%) respondentů nejsou všichni zarputilí nesportovci, nýbrž, že jejich dítka

jsou na sportování ještě příliš malá.

31

2.3.13 Používání ochranných pomůcek při sportu

Všichni respondenti odpověděli, že na používání ochranných pomůcek při sportu

důsledně dbají, kvůli bezpečnosti dítěte, předcházení těžkých úrazů a pohmožděnin,

zachování zdraví, a plnohodnotného života, neboť je povinností rodiče dítě chránit.

2.3.14 Preferované sporty

Mezi preferovanými sporty bezkonkurenčně vyhrála jízda na kole, která

se v dotaznících objevila 37x (35%). Další v nabídce bylo bruslení, hokej, lyžování a jízda

na kolečkových bruslích – všechny byly označeny rovnoměrně 13 – 14x (13-14%).

Do kolonky „jiné“ respondenti měli možnost vepsat ještě další sporty, které v nabídce nebyly.

Tuto kolonku využilo 16 respondentů (15%), kteří zde doplňovali plavání, fotbal, pohybové

hry, cvičení, míčové hry, přípravný tělocvik, cvičení na gymnastických míčích, tenis,

basketbal, badminton, gymnastiku a tanec.

Tab. č.8: Oblíbenost sportů.

sport ni Fi jízda na kole 37 35% bruslení, hokej 14 14% lyžování 14 14% kolečkové brusle 13 13% jiné 16 15% žádný 9 9% n 103 100%

Graf č.8: Oblíbenost sportů.

Preferované sporty

35%

14%14%

13%

15%

9%

jízda na kole bruslení, hokej lyžování kolečkové brusle jiné žádný

32

2.3.15 Základní vybavení lékárničky

7 (14%) respondentů ví, co patří do základního materiálního vybavení domácí

lékárničky. 86%, tedy 43 respondentů vždy jednu či více věcí opomenulo. V tabulce tvoří

100% celková počet opomenutí. Dezinfekci a náplasti uvedli všichni (někteří pouze), spínací

špendlíky pak zapomnělo uvést 35 respondentů (26%), pinzetu 24 respondentů (17%),

18 (13%) škrtidlo, 17 (12%) sterilní obinadla a sterilní čtverce v různých velikostech, 13 (9%)

trojcípí šátek a elastická obinadla a 3 (2%) nůžky.

Tab. č.9: Počet opomenutí jednotlivých součástí základního vybavení lékárničky.

opomenuté vybavení ni Fi škrtidlo 18 13% pinzeta 24 17% nůžky 3 2% elastická obinadla 13 9% spínací špendlíky 35 26% sterilní obinadla 17 12% trojcípí šátek 13 9% sterilní čtverce 17 12% n 140 100%

Graf č.9: Počet opomenutí jednotlivých součástí základního vybavení lékárničky.

Počet opomenutí jednotlivých součástí lékárničky

13%

17%

2%9%

26%

12%

9%

12%

škrtidlo pinzeta nůžky elast.obinadla

spínací špendlíky sterilní obinadla trojcípí šátek sterilní čtverce

33

2.3.16 Hodnocení průzkumu poskytnutí první pomoci

a. Popáleniny, opařeniny

Správně odpovědělo 80%, tedy 40 respondentů by popálenou plochu chladilo studenou vodu.

4 respondenti (8%) by popáleninu namazali, další 4 (8%) ledovali, 1 (2%) zavázal a 1 (2%)

dokonce ponořil do teplejší vody.

Tab. č.10: První pomoc při popálení, opaření.

první pomoc ni Fi chlazení studenou vodou 40 80% namazání neparfémovanou mastí 4 8% obložení ledem 4 8% zavázání do čisté, suché utěrky 1 2% ponoření do teplejší vody 1 2% n 50 100%

Graf č.10: První pomoc při popálení, opaření.

První pomoc při popálení, opaření

80%

8%8% 2% 2%

chlazení studenou vodou namazání neparfémovanou mastí

obložení ledem zavázání do čisté, suché utěrkyponoření do teplejší vody

34

b. Poleptání

54%, tj. 27 respondentů odpovědělo správně – ránu by vypláchli proudem čisté vody.

17 (34%) by se postaru pokoušelo o neutralizaci. 4 (8%) by ránu vypláchli a chladili ledem,

aby nebolela. Jeden respondent (2%) by ránu pouze ovázal a jeden (2%) by se pokusil

poleptanou část setřít z těla, aby leptání nepokračovalo hlouběji.

Tab. č.11: První pomoc při poleptání.

první pomoc ni Fi vypláchnutí proudem čisté vody 27 54% vypláchnutí+pokus o neutralizaci 17 34% vypláchnutí+ledování 4 8% ovázání 1 2% odstranění poleptané části 1 2% n 50 100%

Graf č.11: První pomoc při poleptání

Prvni pomoc při poleptání

54%34%

8% 2% 2%

vypláchnutí proudem čisté vody vypláchnutí+pokus o neutralizaci

vypláchnutí+ledování ovázáníodstranění poleptané části

35

c. První pomoc při požití chemikálie

23 (46%) respondentů by se správně snažilo látku zředit vypitím min. 0,5l vody, v žádném

případě by nevyvolávali zvracení a dítě převezli do nemocnice. 19 (38%) by okamžitě

vyvolalo zvracení a dítě převezlo do nemocnice. 5 (10%) by dalo vypít min. 0,5l mléka a pak

vyvolalo zvracení a 3 (6%) by prvně vyvolalo zvracení a pak zbytek obsahu žaludku naředilo

vypitím min. 0,5l vody.

Tab. č.12: První pomoc při požití chemikálie.

první pomoc ni Fi zředění vodou+nezvracení 23 46% vyvolání zvracení 19 38% zředění mlékem+zvracení 5 10% zvracení+zředění vodou 3 6% n 50 100%

Graf č.12: První pomoc při požití chemikálie.

První pomoc při požití chemikálie

46%

38%

10%6%

zředění vodou+nezvracení vyvolání zvracenízředění mlékem+zvracení zvracení+zředění vodou

36

d. První pomoc při vykloubení ramenního kloubu

66%, tj. 33 respondentů by správně končetinu elevovalo, chladilo a fixovalo obinadlem.

9 (18%) respondentů by se pokusilo rameno jakkoliv nahodit zpět. 6 (12%) by za končetinu

tahalo nahoru a dolů a pokoušelo se poranění rozhýbat a 2 (4%) by se končetinu pokoušeli

vrátit zpět krouživými pohyby.

Tab. č.13: První pomoc při vykloubení ramenního kloubu.

první pomoc ni Fi chlazení, elevace, fixace 33 66% pokus o jakékoliv vrácení zpět 9 18% tahání a rozhýbávání 6 12% kroužení 2 4% n 50 100%

Graf č.13: První pomoc při vykloubení ramenního kloubu.

První pomoc při vykloubení ramenního kloubu

66%

18%

12%4%

chlazení, elevace, fixace pokus o jakékoliv vrácení zpět

tahání a rozhýbávání kroužení

37

e. První pomoc při dušení cizím tělesem

42%, tj. 21 respondentů odpovědělo správně, že by se pokusilo odstranit překážku

z dýchacích cest vleže na zádech s hlavou uloženou níže provedením 5 stlačení hrudní kosti,

pokud by nedošlo k obnově dýchání, pak by následovalo 5 úderů mezi lopatky a u dětí

nad 1 rok by provedlo tzv. Heimlichův manévr. 10 (20%) respondentů by dítě uchopilo

za nohy a hlavou dolů by s ním třepalo. 10 (20%) respondentů by pouze dítě udeřilo mezi

lopatky. 5 (10%) respondentů by se snažilo překážku z dýchacích cest odstranit přímo – dítě

vsedě, otevřený ústa a rodič pinzetou loví vdechnutý předmět. Nejhorší nakonec – 4 rodiče

by dítě uložili do stabilizované polohy a vyčkali příjezdu RZP.

Tab. č.14: První pomoc při dušení cizím předmětem.

první pomoc ni Fi odstranění vleže s hlavou níže 21 42% uchopení za nohy, třepání 10 20% úder mezi lopatky 10 20% odstranění přímo pinzetou 5 10% uložení do stabilizované polohy 4 8% n 50 100%

Graf č.14: První pomoc při dušení cizím předmětem.

První pomoc při dušení cizím předmětem

42%

20%

20%

10%8%

odstranění vleže s hlavou níže uchopení za nohy, třepání

úder mezi lopatky odstranění přímo pinzetou

uložení do stabilizované polohy

38

f. První pomoc při tonutí

60%, čili 30 respondentů zvolilo správnou odpověď: Dítěti mírně zakloníme hlavu vleže

na zádech, masáž srdce provádíme jednou rukou rychlostí 120/min. Ústa zachránce kryjí

současně ústa i nos dítěte. Vdechujeme menším objemem vdechu. Poměr vdechů a stlačení

je 1:5. 10 (20%) respondentů zvolilo odpověď podobnou s tím rozdílem, že dítěti by hlavu

zaklonili pořádně a masáž srdce by prováděli oběma rukama, což je nesprávné. 9 (18%)

respondentů by dítě uchopilo za nohy a snažilo se vodu z plic vypudit, poté by provedli masáž

srdce s umělým dýcháním v poměru 30:2. A 1 rodič by opět nešťastně své tonoucí dítě uložil

do stabilizované polohy a čekal na příjezd RZP.

Tab. č.15: První pomoc při tonutí.

první pomoc ni Fi mírně zakloněná hlava, masáž 1rukou 120/min, 1:5 vdechům 30 60% hodně zakloněná hlava, masáž 2rukama 120/min, 1:5 vdechům 10 20% uchopení za nohy, třepání, masáž/dýchání= 30:2 9 18% uložení do stabilizované polohy 1 2% n 50 100%

Graf č.15: První pomoc při tonutí.

První pomoc při tonutí

60%20%

18% 2%

mírně zakloněná hlava, masáž 120/min, 1:5 vdechům

hodně zakloněná hlava, masáž 2rukama 120/min, 1:5 vdechům

uchopení za nohy, třepání, masáž/dýchání= 30:2uložení do stabilizované polohy

39

g. První pomoc při omrzlinách

82%, tj. 41 respondentů by jednalo správně. Zahřívali by omrzlinu tělesným teplem nebo by

ji ponořili do vlažné vody. 6 (12%) respondentů by postižení třelo. 2 (4%) respondent

by omrzlinu namazali mastí nebo sádlem a 1 (2%) respondent by omrzlinu ponořil do 60˚C

teplé vody.

Tab. č.16: První pomoc při omrzlinách.

první pomoc ni Fi zahřívání tělesným teplem 41 82% tření 6 12% namazání mastí 2 4% ponoření do vody o 60˚C teplé vody 1 2% n 50 100%

Graf č.16: První pomoc při omrzlinách.

První pomoc při omrzlinách

82%

12%4% 2%

zahřívání tělesným teplem tření namazání mastí ponoření do vody o 60 vody

40

2.3.17 Vzdělání respondentů

Zastoupení respondentů podle vzdělanosti bylo různé. 2 respondenti (4%) měli pouze

základní vzdělání. Vyučených bylo 13 (26%), středoškoláků s maturitou 21 (42%)

a vysokoškoláků 14 (28%).

Tab. č.17: Vzdělání respondentů.

vzdělání ni

Fi ZŠ 2 4% SŠ - vyučen 13

26%

SŠ - maturita 21

42%

VŠ 14 28% n 50 100%

Graf č.17: Vzdělání respondentů.

Vzdělání respondentů

4%

26%

42%

28%

ZŠ SŠ - vyučen SŠ - maturita VŠ

41

Diskuze

Z celkového počtu 50 respondentů, 24 (48%) uvedlo, že má vlastní zkušenost

s úrazem u dítěte do tří let věku. Z toho 6 (12%) respondentů má zkušenost hned se dvěma

úrazy. Zcela jednotně respondenti zapomínali doplnit údaj o stáří dítěte v měsících, kdy

k úrazu došlo. Zřejmě tato doplňující otázka byla v dotazníku umístěna na nepřehledném

místě nebo ji respondenti úmyslně vynechali, aby nemuseli sáhodlouze pátrat v paměti.

Respondenty byli rodiče dětí od narození. Domnívám se, že kdybych stejný dotazník rodičům

těch nejmenších dala za rok či za dva, tak by se procento respondentů s vlastní zkušeností

ještě zvýšilo. Respondenti často neměli jasno v tom, co vůbec mají za úraz považovat. Pokud

jsem u vyplňování dotazníku byla přítomna, ptali se například, zda se mezi úrazy počítají i

pády, které zdánlivě nezanechali žádné následky, drobné modřiny a škrábance nebo zda mají

za úraz považovat, když si jejich dítě strčilo do ucha malý bonbón. Sedláková ve své práci

První pomoc u dítěte do 1 roku uvádí, že 32,6% respondentů má zkušenost s poskytnutím

první pomoci u dítěte do 1 roku.

Jako nejčastější úrazy (13, tzn. 26%) respondenti uváděli pády a zlomeniny kostí.

Stejně tak často využívali kolonku „jiné“, kde nejčastěji doplňovaným úrazem byla rozbitá

hlava a poté odřeniny po těle a v obličeji, což jsou opět následky pádu, takže by se tyto dvě

kolonky dovolila spojit s tvrzením, že 52% úrazů v dětském věku tvoří pády a jejich následky.

Podle statistik MZČR zhmoždění, vykloubení, zlomeniny a poranění hlavy a lebky tvoří

dohromady 65,9% z celkového množství dětských úrazů.24

Zajímavé byly výsledky třetí otázky, jak by respondenti ohodnotili kvalitu jimi

poskytnuté první pomoci na číselné ose od 0 do 10. Nejzajímavější – hlavně v kontextu

souvislostí. Pouze 1 z 12 respondentů, kteří se hodnotili nejvyššími čísly, tedy 9 a 10, měl

správně i odpovědi v průzkumu znalosti první pomoci. Tři měli v první pomoci jednu chybu,

1 dvě chyby, 2 tři chyby, 3 udělali čtyři chyby a 2 pět chyb.

Ve čtvrté otázce respondenti uváděli, jaké provedli úpravy svého stávajícího domova

po příchodu děťátka do rodiny. Nedá se říci, že by rodiče, kteří uváděli nejvíce úprav, tak děti

před úrazem uchránili. Z odpovědí jsem se bohužel nedověděla, zda ony úpravy provedli před

tím nebo až po tom, co se dítěti úraz stal. V domácnostech, kde nebyla provedena žádná

úprava se stalo 0,43 úrazu, kde byly provedeny 2 úpravy se dle výzkumu stalo průměrně

0,5 úrazu, kde byly provedeny 3 úpravy 0,56 úrazu, 4 úpravy 0,77 úrazu a tam kde bylo

24 www.rodina-finance.cz

42

provedeno 5 úprav se stalo 0,67 úrazu. Je zde patrná narůstající tendence k úrazům

v domácnostech s větším počtem bezpečnostních opatření. Může to být způsobeno

domněnkou rodičů, že když mají dobře zabezpečený domov, už není třeba děti tolik hlídat,

ale výzkum ukazuje, že opak je pravdou.

Respondenti si dávají opravdu pozor, jaké hračky kupují svým ratolestem, neboť

na otázku, zda se jejich dítě někdy zranilo hračkou, odpověděl kladně pouze 1 (2%) z nich.

49 (98%) respondentů pak nemá žádnou zkušenost, kdy by se jejich dítě poranilo hračkou.

Je radno hračky vždy kupovat v kamenných obchodech, informovat se, zda jsou schváleny

evropskou unií (značka CE) a raději nekupovat hračky z tržnice. Při pročítání internetové

diskuze o výběru hraček jsem se zarazila u názoru jedné maminky, která zde uváděla,

že je naprosto jedno, kde se kupují dětské hračky a zda mají nějakou značku či ne, neboť

samotná značka CE stejně neznačí nic jiného než „China export“.25 Zde není co dodat.

Problém pádů z postele, vysoké židličky, schodiště apod. tkví v nevystihnutí nových

schopností a dovedností dítěte. Je radno vždy se řídit skutečností, že pokud dítě včera ještě

něco nedokázalo, neznamená, že to nedovede ani dnes.

Při zkoumání dětských kočárků mě zajímalo, jak jsou s nimi respondenti spokojeni

hlavně z hlediska bezpečnosti. Z šetření ale vyplývá, že dotazovaní respondenti volili správné

typy kočárků dle svých potřeb a s vozítky byli většinou spokojeni. Jak z hlediska bezpečnosti,

tak i celkově. 35 respondentů (70%) bylo s kočárkem zcela spokojeno, zbylým 15 (30%)

nevyhovovaly některé detaily, na které nebrali ohled při výběru kočárku, jako např. váha

kočárku, polohování opěrky zad, složité skládání do auta, nemožnost uchycení

bezpečnostních pásů v hluboké korbě, brzdy, rozměry kočárku, plastová kolečka. Jediným

vážnějším problémem, na který si stěžovali 2 respondenti, byla nestabilita kočárku a jeden

navíc ještě uvedl upadávání kolečka (u starších modelů tříkolky).

Nepotvrdila se ani moje domněnka, že moderní tříkolky jsou nestabilní a mohou

se převrátit. Dle výsledků šetření se tohle tvrzení týká opravdu jen starších typů tříkolek,

ale ty dnešní jsou již doladěné, mají širší rozvor zadních koleček a nebezpečí převrácení

na nerovném povrchu jim očividně nehrozí. Naopak všechny tři kočárky, u nichž respondenti

uvedli převrhnutí, byly čtyřkolky.

V 11. otázce se 10 (20%) respondentů přiznalo, že u nich někdy v zápalu hry s dětmi

došlo k drobným nehodám. Nejednalo se o nic vážného. Např. srážka při hře na honěnou

nebo trefa míčem. Vážnější následky by mohl mít pád na kole, který uvedl jeden respondent.

25 www.prozeny.cz

43

Zarážející byla odpověď respondentky, která přiznala nejen, že její manžel potomka vyhazuje

nad hlavu, což může být samo o sobě nebezpečné, ale navíc že jednou s ním trefil lustr.

Děti se při takovém vyhazování smějí, ony netuší, jak to pro ně může být nebezpečné.

41 (82%) respondentů aktivně vede své děti ke sportu. Je opravdu potěšující, že všichni

dbají na používání ochranných pomůcek a ani jeden z nich neuvedl, že by to považoval

za zbytečnost.

Pouhých 7 respondentů ví, co patří do základního materiálního vybavení domácí

lékárničky. Dezinfekci a náplasti uvedli všichni (někteří pouze), na spínací špendlíky

pak zapomnělo nejvíce respondentů – 35 (26%). Dále 24 respondentů (17%) zapomnělo

na pinzetu, 18 (13%) na škrtidlo, 17 (12%) na sterilní obinadla a sterilní čtverce v různých

velikostech, 13 respondentů (9%) zapomnělo na trojcípý šátek a elastická obinadla

a 3 respondenti (2%) by v lékárničce nepotřebovalo ani nůžky. Naopak dva respondenti

by v základním vybavení lékárničky uvítali i čistý alkohol.

Poslední otázkou, která měla 7 podotázek, byl průzkum znalosti zásad první pomoci.

U popálenin a opařenin správně odpovědělo 80%, tedy 40 respondentů by popálenou plochu

chladilo studenou vodou. 4 respondenti (8%) by popáleninu namazali, další 4 (8%) ledovali,

1 (2%) zavázal a 1 (2%) dokonce ponořil do teplejší vody. Sedláková uvádí 76,1%

respondentů, kteří odpověděli správně..

Druhou podotázkou byla první pomoc při poleptání. 54%, tj. 27 respondentů

odpovědělo správně – ránu by vypláchli proudem čisté vody. 17 (34%) by se postaru

pokoušelo o neutralizaci. 4 (8%) by ránu vypláchli a chladili ledem, aby nebolela. Jeden

respondent (2%) by ránu pouze ovázal a jeden (2%) by se pokusil poleptanou část setřít z těla,

aby leptání nepokračovalo hlouběji.

Při požití chemikálie by se 23 respondentů (46%) správně snažilo látku zředit vypitím

min. 0,5l vody, v žádném případě by nevyvolávali zvracení a dítě převezli do nemocnice.

19 (38%) by okamžitě vyvolalo zvracení a dítě převezlo do nemocnice. 5 (10%) by dalo vypít

min. 0,5l mléka a pak vyvolalo zvracení a 3 (6%) by prvně vyvolalo zvracení a pak zbytek

obsahu žaludku naředilo vypitím min. 0,5l vody.

U čtvrté podotázky respondenti měli zvolit, jak by jednali, kdyby si jejich dítě

vykloubilo ramenní kloub. 66%, tj. 33 respondentů by správně končetinu elevovalo, chladilo

a fixovalo obinadlem. 9 (18%) respondentů by se pokusilo rameno jakkoliv nahodit zpět.

6 (12%) by za končetinu tahalo nahoru a dolů a pokoušelo se poranění rozhýbat a 2 (4%)

by se končetinu pokoušeli vrátit zpět krouživými pohyby.

44

Kdyby se dítě dusilo, zvolilo 42%, tj. 21 respondentů správnou odpověď, a sice,

že by se pokusili odstranit překážku z dýchacích cest vleže na zádech s hlavou uloženou níže

provedením 5 stlačení hrudní kosti, pokud by nedošlo k obnově dýchání, pak by následovalo

5 úderů mezi lopatky a u dětí nad 1 rok by provedlo tzv. Heimlichův manévr. 10 (20%)

respondentů by dítě uchopilo za nohy a hlavou dolů by s ním třepalo. 10 (20%) respondentů

by pouze dítě udeřilo mezi lopatky. 5 (10%) respondentů by se snažilo překážku z dýchacích

cest odstranit přímo – dítě vsedě, otevřený ústa a rodič pinzetou loví vdechnutý předmět.

Nejhorší nakonec – 4 rodiče by dítě uložili do stabilizované polohy a vyčkali příjezdu RZP.

Sedláková uvádí 91,3% správných odpovědí.

V otázce, která se týkala první pomoci u tonoucího dítěte 60%, čili 30 respondentů

zvolilo správnou odpověď: Dítěti mírně zakloníme hlavu vleže na zádech, masáž srdce

provádíme jednou rukou rychlostí 120/min. Ústa zachránce kryjí současně ústa i nos dítěte.

Vdechujeme menším objemem vdechu. Poměr vdechů a stlačení je 1:5. 10 (20%) respondentů

zvolilo odpověď podobnou s tím rozdílem, že dítěti by hlavu zaklonili pořádně a masáž srdce

by prováděli oběma rukama, což je nesprávné. 9 (18%) respondentů by dítě uchopilo za nohy

a snažilo se vodu z plic vypudit, poté by provedli masáž srdce s umělým dýcháním v poměru

30:2. A 1 rodič by opět nešťastně své tonoucí dítě uložil do stabilizované polohy a čekal

na příjezd RZP.

V případě omrzlin by 82%, tj. 41 respondentů jednalo správně, kdyby zahřívali

omrzlinu tělesným teplem nebo ji ponořili do vlažné vody. 6 (12%) respondentů by postižení

třelo. 2 (4%) respondent by omrzlinu namazali mastí nebo sádlem a 1 (2%) respondent

by omrzlinu ponořil do 60˚C teplé vody.

Zastoupení respondentů podle vzdělanosti bylo různé. 2 respondenti (4%) měli pouze

základní vzdělání. Vyučených bylo 13 (26%), středoškoláků s maturitou 21 (42%)

a vysokoškoláků 14 (28%). Průměrný počet chyb v průzkumu první pomoci, naprosto

korespondoval se vzděláním respondentů. Vysokoškoláci chybovali v průměru 2,1x,

středoškoláci s maturitou 2,8x, vyučení 2,9x a respondenti se základním vzděláním dokonce

4,5x. Být zástupcem vysokoškoláků bych ale příliš nejásala, neboť i chybovat 2x je celkem

vysoké číslo. Uvážíme-li, že odpovídali pouze na sedm podotázek, znamená to, že více

než třetinu otázek měli špatně. Průměrně všichni respondenti zodpověděli 3,08 otázek špatně.

Výsledky jsem porovnávala s bakalářskou prací slečny Zuzany Šulákové z katedry

ošetřovatelství lékařské fakulty Masarykovy univerzity z roku 2006. Šuláková napsala práci

na téma: Úroveň znalostí první pomoci u laické dospělé veřejnosti. Ve své práci měla

10 otázek týkajících se poskytnutí první pomoci, které se sice lišili od těch mých, nicméně

45

z celkového počtu odpovědí, uvedla průměrně 4,05 otázek zodpovězených špatně. Vzhledem

k vyššímu počtu otázek je tohle číslo úměrné výsledku z našeho šetření.

46

Závěr

Bakalářská práce se zabývá průzkumem četnosti nejčastějších dětských úrazů

a zkušeností rodičů s nimi. Prošetřuje také mírů užívání preventivních opatření k zamezení

úrazů a znalost zásad první pomoci. Do výzkumného šetření bylo zahrnuto 50 respondentů,

kteří odpovídali na předem pečlivě připravené otázky prostřednictvím unifikovaného

dotazníku.

Cílem č.1 bylo zjistit, jaká část rodičů má osobní zkušenost s dětským úrazem.

Z průzkumu vyplynulo, že s úrazem u dítěte se již někdy setkalo 24 (48%) respondentů.

Cíl 1 byl splněn.

Druhým cílem bylo zjistit, zda rodiče malých dětí dostatečně dbají na prevenci úrazů,

jak v domácnosti, tak při sportech a zda je počet bezpečnostních úprav nepřímo úměrný počtu

úrazů. Z průzkumu vyplynulo, že 86% (43) respondentů doma provedlo bezpečnostní opatření

k zabránění úrazů u dětí. 7 respondentů (14%) doma žádné úpravy neprovedlo. Překvapujícím

zjištěním bylo, že s narůstajícím počtem bezpečnostních opatření úrazovost dětí neklesá,

naopak přímou úměrně stoupá (s výjimkou pěti druhů provedených bezpečnostních opatření

v bytě, kde průměrný počet úrazů opět mírně klesl na úroveň mezi třemi a čtyřmi

provedenými úpravami). Připisuji to přílišnému spoléhání na bezpečnostní opatření

a sníženému dohledu nad dítětem. Všichni respondenti, kteří vedou děti od útlého věku

ke sportu, svědomitě dbají na používání ochranných pomůcek, jako jsou přilby, chrániče

apod. s ohledem na to, jaký sport provozují. Cíl 2 byl splněn.

Cílem třetím bylo jistit bezpečnost používaných potřeb pro děti. Ani jeden z rodičů

neuvedl, že by si dítě ublížilo v postýlce, např. kvůli nevhodnému provedení stahovacích

bočnic, nestabilitě apod. Dvě děti spadli z vysoké krmící židličky, což je v první řadě vina

rodičů, že nad dětmi neudržovali dostatečný dohled, a že zřejmě zvolili nevhodný typ vysoké

židličky (bez bezpečnostních pásů). Moderní kočárky rodiče považují za bezpečné, výhrady

k bezpečnosti měli pouze majitelé některých starších modelů tříkolek, které byly dosti

nestabilní, a upadávala jim kolečka. Cíl 3 byl splněn.

Čtvrtým cílem bylo prozkoumat povědomí rodičů o vybavení domácí lékárničky

a zásadách první pomoci. Ne příliš uspokojivým bylo zjištění, že 43 respondentů (86%)

netuší, co vše by měla obsahovat domácí lékárnička se základním vybavením. Výsledky

průzkumu povědomí o první pomoci u jednotlivých dětských úrazů rovněž nebyly uspokojivé.

Nejlépe dopadli vysokoškolsky vzdělaní respondenti, kteří se v průměru dopustili 2,1 chyby,

47

což tvoří více než třetinu otázek. Na pomyslném druhém místě se umístili středoškolsky

vzdělaní respondenti s maturitou s 2,8 chyb. Na předposledním třetím místě se umístili

vyučení s 2,9 chyb, a respondenti se základním vzděláním skončili poslední s 4,5 chyb,

což značí více než dvě třetiny odpovědí nesprávně zodpovězených. Cíl 4 splněn.

Posledním pátým cílem bylo vypracovat rodičům edukační materiál o zajištění

bezpečného domova pro dítě, viz. Příloha 2. Cíl byl splněn.

V těhotenství žena dostává spoustu brožurek o vývoji embrya, plodu, porodu, různé

propagační letáčky, týkající se kosmetiky, ekologických plen apod.. Rodiče by se na příchod

dítěte měli připravovat i po stránce zajištění bezpečného prostředí pro něj. Mě samotnou

v těhotenství také vůbec nenapadlo, jak namáhavé bude uchránit syna před úrazy.

Kdyby k té spoustě brožurek a letáčků přibyla jedna užitečná o zajištění bezpečného domova

pro dítě, bezpečnostních pomůckách, výběru vhodných potřeb, základní výbavě domácí

lékárničky a zásadách první pomoci při nejčastějších dětských úrazech, určitě by to bylo

rodiči uvítáno. Po vyplnění dotazníku se někteří respondenti ptali, zda se doví správné

odpovědi z průzkumu první pomoci, což znamená, že by je tato problematika zajímala.

Rozhodně by bylo vhodnější osvojit si zásady první pomoci u dítěte již před jeho narozením,

neboť po prvním setkání s úrazem už může být pozdě.

48

Literatura a prameny

• BRICHROVÁ, Eva. Kraniocerebrální poranění v dětském věku. Praha: Triton, 2008.

139s. ISBN 978-80-7387-087-4

• BYDŽOVSKÝ, Jan. První pomoc, 2., přepracované vydání. Praha: Grada publishing,

2004. 76s. ISBN 80-247-0680-6

• DRÁBKOVÁ, Jarmila, MALÁ, Hana. Vádemékum novinek neodkladné péče. 1.

vydání. Praha: Grada publishing, 1999. 224s. ISBN 80-7169-693-5

• FENWICKOVÁ, Elizabeth. Velká kniha o matce a dítěti. Přepracované vydání.

Bratislava: Perfekt, 2003. 263s. ISBN 80-8046-244-5

• KABELKA, M. a kol. Dětská chirurgie, učebnice pro lékařské fakulty. 1. vyd. Praha:

Karolinum, 1992. 322s. ISBN 80-7066-561-0

• MAREŠ, Jiří a kol. Dítě a bolest. 1. vyd. Praha: Grada publishing, 1997. 320s. ISBN

80-7169-267-0

• Preventivní balíček VZP ČR: Dětství bez úrazů 2009.

• www.zdn.cz 15.4.2010

• www.solen.cz 14.4.2010

• www.wikiskripta.eu 14.4.2010

• www.pralek.cz 14.4.2010

• www.velkaepocha.sk 15.4.2010

• www.rodina.cz 15.4.201

49

• www.regiony24.cz 15.4.2010

• www.vitalia.cz 9.1.2010

• www.prozeny.cz 25.1.2010

• www.rodina-finance.cz 27.4.2010

50

Seznam zkratek

RZP…………………..Rychlá záchranná pomoc

CT………………..…..Počítačová tomografie

ČR…………………...Česká Republika

JIP...…………………jednotka intenzivní péče

ARO…………............anesteziologicko-resuscitační oddělení

MZČR……………….Ministerstvo zdravotnictví České Republiky

51

Seznam příloh

Příloha 1…………………………………………………………………………….…Dotazník

Příloha 2………………………………………………...Zajištění bezpečného domova pro dítě

52

Seznam tabulek a grafů

Tab. č.1, graf č.1: Vlastní zkušenost respondenta s úrazem u dítěte do 3 let věku….………..23

Tab. č.2, graf č.2: Zastoupení jednotlivých druhů úrazů……………………………………..24

Tab. č.3, graf č.3: Kvalita první pomoci poskytnuté samotnými respondenty……………….25

Tab. č.4, graf č.4: Úpravy domova po narození potomka…………………………………….26

Tab. č.5, graf č.5: Pád dítěte z vyvýšeného místa…………………………………………….27

Tab. č.6, graf č.6: Výběr kočárku pro miminko………………………………………………28

Tab. č.7, graf č.7: Hodnocení bezpečnosti kočárků…………………………………………..29

Tab. č.8, graf č.8: Oblíbenost sportů………………………………………………………….31

Tab. č.9, graf č.9: Počet opomenutí jednotlivých součástí základního vybavení lékárničky...32

Tab. č.10, graf č.10: První pomoc při popálení, opaření……………………………………..33

Tab. č.11, graf č.11: První pomoc při poleptání……………………………………………...34

Tab. č.12, graf č.12: První pomoc při požití chemikálie……………………………………...35

Tab. č.13, graf č.13: První pomoc při vykloubení ramenního kloubu………………………..36

Tab. č.14, graf č.14: První pomoc při dušení cizím předmětem……………………………...37

Tab. č.15, graf č.15: První pomoc při tonutí………………………………………………….38

Tab. č.16, graf č. 16: První pomoc při omrzlinách…………………………………………...39

Tab. č.17, graf. č.17: Vzdělání respondentů………………………………………………….40

53

Seznam obrázků

1.Obr.: Procentuální podíl úrazů hlavy ze všech úrazů v dané věkové skupině za rok 2008.....9

2.Obr.: Procentuální zastoupení zlomenin a vykloubení z celkového množství úrazů v dané

věkové skupině za rok 2008…………………………………………………………………11

3.Obr.: Procentuální zastoupení popálenin a opařenin z celkového množství úrazů v dané

věkové skupině za rok 2008…………………………………………………………………..13

4.Obr.: Procentuální zastoupení otrav z celkového množství úrazů v dané věkové skupině za

rok 2006………………………………………………………………………………………15

Příloha 1

DOTAZNÍK Milí rodiče,

jmenuji se Jiřina Jägerová a jsem studentkou 3. ročníku bakalářského studia oboru Porodní asistentka na Fakultě zdravotnických věd univerzity Palackého v Olomouci.

Chtěla bych Vás požádat o pravdivé vyplnění jednotlivých položek dotazníku, který je podkladem pro mou závěrečnou práci nazvanou „Úrazy u dětí do tří let věku“.

Veškeré Vámi vyplněné údaje jsou anonymní a důvěrné a budou využity pouze k tomuto výzkumnému šetření.

Předem Vám děkuji za spolupráci a vynaložený čas.

S pozdravem Jiřina Jägerová

1. Máte vlastní zkušenost s úrazy u dítěte do 3.let věku? a. Ano b. Ne

Pokud ano, kolik mělo dítě měsíců, když se mu úraz stal? …………………… Pokud ne, pokračujte ve vyplňování otázkou č.4.

2. O jaký/é úraz/y se jednalo? a. popáleniny, opařeniny b. popáleniny elektrickým proudem c. poleptání, požití chemikálií a otravy d. pády – zlomeniny kostí, pohmoždění mozku e. dušení f. tonutí g. úrazy ostrými předměty h. pokousání zvířetem i. omrzliny j. jiné…………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………

3. Zaznamenejte prosím na číselné ose, jak dobře si myslíte, že jste dítěti poskytl/a první pomoc.

0------1------2------3------4------5------6------7------8------9------10 nejhůře nejlépe

4. Jak se změnil Váš domov po příchodu dítěte do rodiny? (přemísťování

nebezpečných věcí do vyšších poloh, zábrany na schodiště, dětské pojistky do zásuvek, bezpečnostní zámky na skříňky a zásuvky, chrániče na rohy apod.)

a. Nezměnil se. Dítě má volný pohyb. b. Nezměnil se. Dítě tráví většinu času v ohrádce. c. Nebezpečné věci jsme přemístili do vyšších poloh. d. Na schodiště jsme dali zábrany. e. Do zásuvek jsme dali dětské pojistky. f. Skříňky a zásuvky jsme opatřili bezpečnostními zámky. g. Na ostré rohy jsme nasadili chrániče. h. Zamezili jsme styku dítěte se zvířaty, resp. zvířat s dítětem. i. Dáváme pozor, kde necháváme horké předměty a tekutiny. j. Topná tělesa jsme opatřili ochrannými mřížemi. k. jiné:…………………………………………………………………………………

………………………………………………………………………………………

5. Zranilo se někdy Vaše dítě hračkou? a. Ano b. Ne

Pokud ano, uveďte prosím jakou hračkou a co si způsobilo? ……..………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………….

6. Spadlo Vám někdy dítě z vyvýšeného místa? a. Ano b. Ne

Pokud ano, odkud?

i. stůl ii. přebalovací pult

iii. pračka iv. vysoká krmicí židlička v. postel, gauč

vi. jiné: ………………………………………………………………

7. Jaký kočárek jste si pořídili pro miminko? a. klasická čtyřkolka b. moderní tříkolka c. čtyřkolka s natáčecími předními kolečky d. s kolečky typu „golfáč“ – všechna kolečka se otáčí e. jiný: ………………………………………………………………………………

8. Jak jste byli s kočárkem spokojeni z hlediska bezpečnosti?

0------1------2------3------4------5------6------7------8------9------10 nespokojeni zcela spokojeni

9. Je něco, co Vám na kočárku nevyhovovalo? a. vše mi vyhovovalo

b. nevyhovovalo mi: …..……………………………………………………………... …………………………………………………………………………………………….

10. Převrátil se Vám někdy kočárek s dítětem? a. Ano

b. Ne Pokud ano, za jakých podmínek se to stalo?

i. foukal silný vítr ii. na nerovném povrchu

iii. upadlo kolečko iv. kolečko se zaseklo, např. v tramvajové koleji v. jiné:………………………………………………………………………

11. Stalo se Vám někdy, že byste dítěti nechtěně ublížili při hře? a. Ano

b. Ne Pokud ano, při jaké hře a k čemu došlo? ……………………………………………….. …………………………………………………………………………………………...

12. Vedete své děti od útlého věku ke sportu? a. Ano

b. Ne

13. O jaký druh sportu se jedná? a. jízda na kole b. bruslení, hokej c. lyžování d. jízda na kolečkových bruslích e. jiné: ………………………………………………………………………………..

14. Dbáte na používání ochranných pomůcek při sportu? (přilby, chrániče…) a. Ano a proč? ……………………………………………………………………….

b. Ne a proč? .................................................................................................................

15. Víte, co patří do základního vybavení domácí lékárničky? a. Esmarchovo obinadlo, tzv

„škrtidlo“ b. Pinzeta c. Nůžky d. Elastická obinadla e. Spínací špendlíky f. Sterilní hydrofilní obinadla

v různých velikostech

g. Nůž h. Trojcípý šátek i. Sterilní čtverce v různých

velikostech j. Dezinfekce k. Čistý alkohol l. Náplasti s polštářkem i bez něj

16. Jak byste poskytl/a první pomoc u následujících úrazů? a. popáleniny, opařeniny:

i. Popálenou plochu namažeme neparfémovanou mastí (může být i sádlo).

ii. Popálenou plochu chladíme studenou vodou. iii. Popálenou plochu zasypeme zásypem. iv. Popálenou plochu obložíme ledem. v. Popálenou plochu zavážeme do čisté, suché utěrky.

vi. Popálenou plochu ponoříme do teplejší vody. vii. Postiženého uložíme do stabilizované polohy a podáme tišící

léky.

b. poleptání:

i. Ránu vypláchneme proudem čisté vody. ii. Ránu vypláchneme proudem čisté vody, pokusíme se o její

neutralizaci. Při poleptání kyselinou vyplachujeme mýdlovou vodou a při poleptání zásadou pak octem.

iii. Ránu vypláchneme proudem čisté vody a chladíme ledem, aby tolik nebolela.

iv. Ránu ovážeme obvazem, popř. utěrkou. v. Poleptanou část se pokusíme z povrchu těla jemně odstranit

suchým a čistým kapesníkem, aby leptání nepokračovalo hlouběji.

c. požití chemikálie:

i. Ihned vyvoláme zvracení a převezeme do nemocnice. ii. Snažíme se látku zředit vypitím minimálně 0,5l vody, v žádném

případě nevyvoláváme zvracení a převezeme do nemocnice. iii. Snažíme se látku zředit vypitím minimálně 0,5l mléka, vyvoláme

zvracení a převezeme do nemocnice. iv. Vyvoláme zvracení, zbytek obsahu žaludku naředíme vypitím

minimálně 0,5l a převezeme do nemocnice. v. Ihned podáme postiženému jakékoliv chladné jídlo či pití.

vi. Postiženého uložíme do stabilizované polohy a podáme tišící léky.

d. vykloubený ramenní kloub:

i. Pokusíme se jej jakkoliv nahodit zpět. ii. Za končetinu zatáhneme směrem nahoru a směrem dolů,

abychom vykloubení vrátili zpět. Vyzveme dítě, aby se pokusilo poranění rozhýbat.

iii. Končetinu chladíme, dáme do zvýšené polohy a fixujeme elastickým obinadlem.

iv. Končetinu se pokusíme vrátit zpět krouživými pohyby. v. Není potřeba ošetření, končetina se časem vrátí sama do správné

polohy. vi. Dítěti podáme tišící léky a uložíme je do postele a končetinu

držíme v teple.

e. dušení cizím tělesem:

i. Dítě uložíme do stabilizované polohy a vyčkáme příjezdu záchranky.

ii. Pokusíme se odstranit překážku z dýchacích cest vleže na zádech s hlavou uloženou níže. Provedeme nejprve 5 stlačení hrudní kosti, a pokud nedojde k obnově dýchání, následuje 5 úderů mezi lopatky.

U dětí nad 1 rok pak provádíme tzv. Heimlichův manévr. iii. Pokusíme se odstranit překážku z dýchacích cest přímo. Dítě

sedí, má široce otevřená ústa a my se nejlépe pinzetou, pokoušíme vdechnutý předmět vytáhnout.

iv. Dítě chytíme za nohy hlavou dolů a třepeme s ním, dokud se předmět neuvolní.

v. Dítě bouchneme mezi lopatky, aby předmět vykašlalo. vi. Pokusíme se vybavit kašlací reflex masírováním ušních lalůčků.

f. tonutí:

i. Chytíme dítě za nohy a snažíme se vodu z plic vypudit, poté provádíme masáž srdce a umělé dýchání v poměru 30 stlačení a 2 vdechy.

ii. Dítěti mírně zakloníme hlavu vleže na zádech, masáž srdce provádíme jednou rukou rychlostí 120/min. Ústa zachránce kryjí současně ústa i nos dítěte. Vdechujeme menším objemem vdechu. Poměr vdechů a stlačení je 1:5.

iii. Dítěti pořádně zakloníme hlavu vleže na zádech, masáž srdce provádíme oběma rukama rychlostí 120/min. Ústa zachránce kryjí současně ústa i nos dítěte. Vdechujeme z plných plic. Poměr vdechů a stlačení je 1:5.

iv. Uložíme dítě do stabilizované polohy a vyčkáme příjezdu záchranky.

v. Tonoucí dítě udržujeme v teple, podáme mu tišící léky a vyčkáme příjezdu záchranky.

vi. Dítě neprodleně naložíme do auta a vyrazíme na pohotovost.

g. omrzliny:

i. Postižení třeme. ii. Ponoříme do vody o 60˚C.

iii. Zahříváme tělesným teplem, např. v podpaží, nebo ponoříme do vlažné vody.

iv. Namažeme mastí, např. sádlem. v. Zasypeme zásypem.

vi. Pevně ovážeme elastickým obinadlem. 17. Jaké je vaše nejvyšší ukončené vzdělání? a. základní b. středoškolské – vyučen/a c. středoškolské – s maturitou d. vyšší odborné e. vysokoškolské

Příloha 2

ZAJIŠTĚNÍ BEZPEČNÉHO DOMOVA

Spolu s narozením prvního děťátka nám vyvstane na mysli několik veledůležitých

úkolů: dát miminku tu nejlepší možnou péči, zajistit mu pevnou půdu pod nohama,

spočívající ve stabilitě rodinného prostředí, poskytnout dítěti veškerý komfort, jaký

bude v budoucnu potřebovat a především střežit a ochraňovat jeho zdraví. Poslední

bod zdá se mi ze všech nejdůležitější, i když všechny jsou zajisté úzce provázané.

Nejdůležitějším faktorem ochrany dětského zdraví je zajištění jeho bezpečnosti.

Paradoxně přesto, že domov by měl být tím nejbezpečnějším místem, tak právě doma

se odehrává většina dětských úrazů – není to nepochopitelné, neboť právě zde tráví

nejvíce času.

I když v našich očích se nám domácnost může zdát bezpečnou, pro batolící se

ratolest, ohroženou vlastním deficitem zkušeností, skrývá spousty, někdy až život

ohrožujících, nebezpečí. Je na nás, abychom se naučili ostražitosti, předvídavosti a

zvykli si dělat věci novým, složitějším způsobem, než tomu bylo doposud. Nesmíme

rovněž opomenout, že naše dítě neustále roste, spěje, učí se novým věcem a že něco

nedokázalo včera, neznamená, že to nedokáže ani dnes… Jen tak se dá dětským

úrazům v domácnosti efektivně předejít. Drobnými, ale o to účinnějšími opatřeními

podle jednotlivých typů úrazů se budu postupně zabývat v příslušných oddílech.

1 Předcházení pádům, zlomeninám, úrazům hlavy

Kojenec, asi tak do půl roku věku, je ohrožen nebezpečím pádu pouze z naší

nedbalosti. Proto nikdy nesmíme dítě nechávat na vyvýšeném místě (přebalovací pult,

stůl, pračka atd.) bez dozoru! Pokud si potřebujeme něco podat, jedna ruka musí vždy

zůstat na děťátku nebo si jej raději vezmeme do náruče.

Jakmile se ale dítě začíná batolit – nejprve plazit, zakrátko poté lézt po kolenou a

stavět se u nábytku, číhá na něj nebezpečí mnohem více.

1.1 Schody

Pokud máme doma schodiště, které je navíc v dosahu dítěte, měli bychom jej

rozhodně opatřit zábranami jak dole, tak i nahoře. Takto například vypadá jednoduchá

zábrana na schodiště, jejíž cena se pohybuje okolo 1500 Kč. Při nošení dítěte

Obr. č.1: Dětská zábrana na schodiště. po schodech bychom se vždy měli přidržovat

vystihnout moment, kdy se dítě dveře naučí otevírat samo. Obecně nikdy nesmíme

malé dítě nechat u schodů bez dozoru!

Obr. č.2: Dítě lezoucí po schodech, které mají protiskluzovou úpravu, avšak naprosto nevhodné

zábradlí s velkými mezerami. (fotoarchiv autorky)

zábradlí. I na větší dítě bychom měli dávat

při chůzi po schodech pozor, obzvláště pokud

nejsou opatřeny zábradlím, mezery mezi

jednotlivými příčkami zábradlí jsou příliš

velké, schody nemají protiskluzovou úpravu

nebo mají otevřené mezery mezi stupni. Pokud

se schodiště nachází v místech, kam dítě běžně

nemá přístup, např. na chodbě za dveřmi,

nesmíme zapomínat dveře zavírat a také,

1.2 Nábytek, kočárek

Přebalovací pult by měl být naprosto stabilní, dostatečně prostorný se zvýšeným

okrajem. Na přebalovacím pultíku, ani jiném vyvýšeném místě nikdy nenecháváme

dítě samotné!

Dětská vysoká krmicí židlička musí být rovněž stabilní a rozhodně by měla mít

bezpečnostní pásy, aby z ní dítě nemohlo vylézt. Pokud máme dítě posazené ve vysoké

židličce, nevzdalujeme se na vzdálenost větší 1 metru, protože si ani nedovedeme

představit, jak rychle dokáže například roční dítě skočit dolů.

O škodlivosti chodítek na vývin dětské páteře a kyčlí se neustále diskutuje,

nicméně je pravda, že v chodítku se dítě dostane do míst, kam by se normálně

nedostalo a pokud na to nejsme připraveni, může na sebe např. stáhnout ubrus

s horkým čajem apod.

V okolí dětské postýlky by se nemělo nacházet nic, co by na sebe dítě mohlo

stáhnout. Příčky v postýlce by neměly být od sebe vzdáleny více než 6 cm. Pokud

je výška matrace v postýlce polohovatelná, nesmíme promeškat okamžik jejího snížení

podle dovedností dítěte. Postýlka, ani žádný jiný nábytek, po kterém by dítě mohlo

vylézt, se nesmí nacházet v blízkosti okna.

Dáváme pozor, kudy vedou různé kabely od televizoru, hi-fi soustav, mikrovlnné

trouby apod., za které by dítě mohlo zatáhnout a těžký spotřebič na sebe zvrhnout.

Všechen nábytek v místnosti, kde se pohybují děti, musí být dostatečně stabilní,

aby se nepřevrhl, když děti kolem běhají nebo se na něj snaží vyšplhat.

Kočárek pro dítě by měl být dostatečně stabilní, aby jej nepřevrhl silnější vítr

či nerovnost na silnici. Většina hlubokých kočárků nemá poutací systém, takže pokud

v něm hodláme dítě vozit delší dobu, měli bychom si vybírat takový typ, do kterého

se přídavné kšíry dají upevnit. Ve sportovních kočárcích jsou pětibodové bezpečnostní

pásy samozřejmostí. Někomu se to může zdát kruté, ale děťátko bychom měli poutat

vždy, i na krátké vzdálenosti, neboť i přehlednutý obrubník může lehčí dítě vymrštit

z kočárku neuvěřitelnou silou.

Obr. č.3: Dítě šplhající po nábytku. (fotoarchiv autorky)

1.3 Okno, balkón, terasa

Na oknech by měly být dětské pojistky, aby nešlo otevřít více než 10 cm. Jestliže

máme na oknech záclony a kolem závěsy, pak musí být garnýže dostatečně upevněné

nebo lépe textilie končit ve výšce, kam dítě nedosáhne.

Dítě by nikdy samo nemělo mít přístup na balkon, dveře pečlivě zamykáme a klíč

uložíme na místo, kam dítě nedosáhne. Mezi sloupky zábradlí na balkóně nesmí být

velké mezery, aby se jimi dítě neprotáhlo. K zábradlí nestavíme žádný nábytek,

květináče atd., po kterých by dítě mohlo vyšplhat. Pokud na terasu chceme ponechat

volný přístup, musíme zajistit zábradlí, aby se jím dítě nemohlo protáhnout, přelézt

jej či se z terasy vyklánět, eventuálně můžeme celou terasu nechat zasklít.

1.4 Uklouznutí, zakopnutí

Pro batole je zcela nejvhodnější bezbariérový byt bez prahů, schodů apod. Podlaha

v bytě by neměla být kluzká. Pro jistotu dětem obouváme neklouzavé bačkůrky

nebo alespoň ponožky s protiskluzovou úpravou. Pod volně položenými koberečky

by se rovněž měla nacházet protiskluzová podložka.

Protiskluzová podložka nebo samolepky by měly být nalepené i ve vaně.

Vanu rovněž můžeme opatřit koupelnovým závěsem, aby se voda nedostávala

na podlahu, nebo si k vaně alespoň opatříme koupelnovou protiskluzovou předložku.

2 Popáleniny a opařeniny

U malých dětí patří tato poranění mezi ta nejzávažnější a nejbolestivější. Například

litr horké vody z varné konvice může děťátku přivodit i smrtelné zranění. Ba i hrnek

horkého čaje může dítě ohrozit na životě.

2.1 Popálení a opaření v kuchyni

V dnešní době je moderním trendem umísťování trouby do výše úrovně očí.

Dokonce, když se dotknete skla při pečení, je jen mírně teplé. Tak by to mělo být

i ve všech domácnostech, kde bydlí děti. Bohužel, skutečnost je jiná, takže pokud

máme zapnutou troubu a dítko kolem nás volně pobíhá, musíme být naprosto ostražití

a ani na vteřinu nenechávat dítě bez dozoru. Jak víme, ono samotné upozornění,

že pálí, často nestačí.

K sehnání je i ochranná mřížka na troubu. Troubu můžeme také opatřit pojistkou

proti nechtěnému otevření. Při vaření v přítomnosti dětí se snažíme všechny hrnce

a pánve umísťovat pouze na zadní plotýnky.

Při vaření bychom také neměli držet dítě v náručí. Nikdy nevíme, co nám z pánve

může vyprsknout nebo dítě udělá nečekaný prudký pohyb a neštěstí je tady. Varnou

konvici nikdy nenecháváme stát na kraji linky či stolu. Přívodní kabel musí být

z dosahu dítěte, aby ji nemohlo na sebe stáhnout.

Horké tekutiny nikdy nenecháváme v dosahu dětí (káva, čaj na nízkém stolku

v obýváku apod.). Pokud máme na stole ubrus, měl by být zajištěný sponou, aby

jej dítěte nemohlo stáhnout. Dítěti nikdy nepodáváme vařící polévku či tekutiny,

necháme prvně ochladit (alespoň na 60˚C).

Při žehlení musíme dávat pozor, aby nám dítě netahalo za přívodní kabel

a nekousalo jej. Nejlépe je žehlit, když dítě spí. Nikdy nenecháváme dítě a zapnutou

žehličku o samotě! Po žehlení necháme žehličku vychladnout na bezpečném místě.

Obr. č.4: Dítě dřepějící u zapnuté trouby, která není ničím chráněna. (fotoarchiv autorky)

Obr. č.5: Naprosto nevhodné umístění varné konvice v kuchyni. (fotoarchiv autorky)

2.2 Opaření v koupelně

Vodovodní baterie by měla mít regulaci nebo pojistku. Z kohoutku by neměla téct

voda teplejší než 54˚C. Za zcela bezpečnou se pro jemnou dětskou pokožku považuje

voda o teplotě 43˚C. Jako první bychom z kohoutku měli pouštět studenou vodu

a do ní postupně přidávat teplou. Malé děti bychom nikdy neměli nechávat ve vaně

nebo ve sprše samotné.

2.3 Popálení elektrickým proudem

Zásuvky v dosahu dětí by měly být chráněny bezpečnostními pojistkami. Děti

by se neměli dostat k přívodním šňůrám od spotřebičů. Mohli by kabel prokousnut

a způsobit si ošklivé popáleniny nebo dokonce i smrt. Děti by samy ani neměli

elektrické spotřebiče zapínat a vypínat. Obzvláště dbáme umístění elektrických

spotřebičů v koupelně.

Obr. č.6: Kulma, zapojená v elektrické síti ponechaná na vaně. (fotoarchiv autorky)

2.4 Popálení otevřeným ohněm

Nikdy nesmíme v dosahu dítěte zapomenout zápalky nebo zapalovač. Pokud máme

doma krb nebo krbová kamna a chceme je používat, pak nesmíme dítě ani na vteřinu

spustit z očí. Nebezpečí může pro dítě představovat i zapálená svíčka či prskavka.

Pokud používáme aromalampu, musí být dostatečně vysoko, aby se k ní dítě nedostalo.

Při grilování na zahradě, musíme dávat pozor, zvláště pokud máme přenosnou verzi

grilu, kterou by na sebe dítě mohlo strhnout.

3 Poleptání a otravy

Pro kojenecké a batolecí období je charakteristické, že děťátko poznává svět

především prostřednictvím ochutnávání všeho, co najde, ať už se jedná o věc

poživatelnou či nepoživatelnou. Těmto nechtěným „ochutnávkám“ se dá zabránit

jedině odstraněním všech nebezpečných látek, léků a rostlin z dosahu dítěte.

Obr. č.7: Nevhodné uložení čistících a pracích prostředků. (fotoarchiv autorky)

3.1 Léky

Domácí lékárnička by měla být mimo dosah dětí. Nejvhodnějším místem

je zamykatelná skříňka ve vyšší poloze. Pokud někdo v domácnosti užívá léky

pravidelně, neměl by je nechávat na žádném pro dítě dosažitelném místě (noční stolek,

zásuvky apod.)

Jelikož často doma máme léky vyžadující skladování v chladu, měli bychom na ně

mít v lednici vyhrazenou přihrádku či šuplík v co nejvyšším místě. Léky nenecháváme

volně ležet mezi potravinami. Pokud si dítě umí lednici otevřít, měla by být také

opatřena bezpečnostním zámečkem proti nechtěnému otvírání.

Obr. č.8: Léky volně ležící mezi potravinami. Lednice není zajištěna proti otevření. (fotoarchiv

autorky)

3.2 Čistící a chemické prostředky

Čistící, prací, hygienické prostředky a všechny ostatní nebezpečné látky by měli

být uloženy nejlépe na poličce u stropu v místnosti toalety, aby na ně dítě nedosáhlo,

i kdyby se všemožně snažilo. Nebezpečné chemikálie se dnes prodávají v lákavých

barevných obalech, často s obrázky květin či ovoce, což může být zavádějící.

Moderní chemický průmysl docílil toho, že chemické prostředky mohou i lákavě

vonět, proto je raději nikdy neodlévejme do prázdných PET lahví, abychom je potom

sami nezaměnili. Při nákupu čisticích prostředků, upřednostňujme ty s bezpečnostním

uzávěrem. Ani takové láhve ovšem nenechávejme v dosahu malých děti, šikovnost

jejich malých prstíčků je nevyzpytatelná. Po použití zkontrolujme, zda jsme obsahem

nepotřísnili obal a že je láhev dokonale uzavřená. Prázdné neumyté obaly od čisticích

prostředků nevyhazujme do odpadkového koše, ze kterého by je dítě mohlo vytáhnout.

Obr. č.9: Bezpečně uložené čistící prostředky na poličce vysoko u stropu. (fotoarchiv autorky)

3.3 Jedovaté rostliny

I když nevíme jistě, zda jsou všechny naše pokojové rostliny jedovaté, neměly

by být v dosahu dětí. Určitě bychom byli neradi, kdyby nám krásnou, vzrostlou,

byť nejedovatou rostlinu děti otrhaly. Na zahradě musíme děti také střežit, pokud

v ní pěstujeme nějaké jedovaté rostliny. I plody jedovatých rostlin většinou bývají

lákavě barevné a vyzývají k nakousnutí.

Pokud rostliny ošetřujeme chemickými postřiky (hnojiva, pesticidy apod.), musíme

je také skladovat mimo dosah dětí. Dále musíme dodržovat dobu, po jakou se plody

ošetřené např. postřikem proti plísním nesmí konzumovat a po uplynutí této doby

všechno ovoce a zeleninu před podáním pečlivě umýt.

3.4 Odpadky a ostatní

Odpadkový koš by měl být umístěn ve skříňce s bezpečnostním zámkem.

Pro dítě nepředstavuje hrozbu pouze z hlediska špíny a bakterií, ale např. o prázdnou

plechovku se dítko může i poranit.

Obr. č.10: Skříňka s odpadkovým košem a prostředky na mytí nádobí není zabezpečena. (fotoarchiv

autorky)

Potraviny, obzvláště pak ty, které podáváme dítěti, nesmí být zkažené nebo prošlé.

Některé hračky mohou uvolňovat nebezpečné ftaláty, proto pečlivě kontrolujeme

zdravotní nezávadnost všech kupovaných hraček.

Pokud máme doma malého umělce, který si rád maluje, musíme dávat pozor,

aby barvičky nechtěl i ochutnávat. Pakliže máme ve sklepě nebo na půdě nasypaný jed

na myši a krysy, neměli bychom tam děti vůbec pouštět.

4 Dušení, tonutí

I když dušení a tonutí nepatří mezi nejčastější úrazy, jejich následky bývají

o to častěji smrtelné. Statistiky ukazují, že téměř každé druhé tonutí dítěte končí smrtí,

pakliže přežije, hrozí mu vážné, trvalé poškození mozku.

4.1 Dušení

Dětem do 3 let bychom neměli dávat malé tvrdé oříšky, bonbony, ani je

ponechávat v jejich dosahu. Než dítěti koupíme novou hračku, vždy ji pečlivě

prohlédneme, zda se z ní nemůže nějaká malá částečka oddělit. Dáváme pozor, zda

se dítěti neuvolňují například knoflíčky na košili, které by mohlo utrhnout.

Učíme děti, že s bonbonem nebo jídlem v puse se neběhá. Igelitové sáčky a tašky

skladujeme v dětem nedostupných místech. Dětem by se neměly dostat do rukou

ani šňůrky či tkanice, které by si mohly omotat kolem krčku. Kojencům nedáváme

do postýlky velké polštáře nebo těžké peřiny.

Údajně se stal i případ, kdy dítě bylo zalehnuto rodičem, ale oproti prospěchu,

který dítě ze spaní s rodiči má, mi tohle riziko přijde neopodstatnělé. Rodič dítě

instinktivně cítí vedle sebe, dítě má dostatečně silný pud sebezáchovy, a kdybychom

jej snad přilehli, tak by se zajisté hlasitě ozvalo, což sebevyčerpanějšího rodiče

okamžitě vzbudí. Navíc zde vidím i přínos pro kojící matku, která nemusí za noc

několikrát vstávat z postele, pouze si miminko přitáhne k sobě blíže. Takže celou tuto

odrážku bych umístila spíše do závorky.

Na co bych ale neměla zapomenout, jsou otravy plynem a zplodinami hoření,

neboť se v podstatě také jedná o udušení. Pokud topíme plynem, máme doma karmu

nebo vaříme na plynu, nesmíme zapomínat dostatečně větrat a pravidelně necháváme

dělat revize kotlů, plynových potrubí a komínů.

4.2 Tonutí

Do vany umístíme protiskluzovou podložku nebo samolepky a dítě při koupání

nikdy nenecháváme samotné. Pokud máme na zahradě sudy na dešťovou vodu, raději

je zakrývejme víkem. Jestliže jsme majiteli bazénu nebo zahradního jezírka

a nemůžeme jej dostatečně zabezpečit ohrádkou (mnohdy by naprosto zmařila

estetickou funkci jezírka), pak nesmíme dítě nikdy nechat bez dozoru.

Kryt studny nebo septiku musí být dostatečně zabezpečen, aby jej dítě nemohlo

odsunout a spadnout dovnitř.

Je snadné usnout na pláži, pokud tam jsme ale s dětmi sami, nesmí se nám to stát

v žádném případě. Při plavání s dětmi používáme ochranné pomůcky (vesty, rukávky,

kruhy apod.). Svůj efekt má i včasná výuka plavání.

Obr. č.11: Neposedné batole ve vaně. (fotoarchiv autorky)

5 Úrazy ostrými předměty, skřípnutí

Stále se mluví o nožích, nůžkách ostrých hranách… Já bych zmínila nebezpečný

fenomén dnešní doby – jen za minulé léto jsem slyšela alespoň o 3 případech, kdy

rodič sám způsobil své ratolesti těžký úraz sekačkou na trávu. Jednu dvouletou

holčičku se třemi amputovanými prstíčky na noze jsem dokonce sama viděla na praxi

na dětském oddělení Fakultní nemocnice v Olomouci. Pokud jsme s dětmi sami

a nemůžeme na ně při sekání zahrady dostatečně dohlížet, svěřme je raději na nějakou

dobu do péče druhé osoby, než aby se stalo nějaké neštěstí.

5.1 Ostré předměty

Pokud je zásuvka s noži a nůžkami v dosahu dítěte, měla by být opatřena

bezpečnostní pojistkou proti otevření. Potřeby na šití přechováváme na bezpečném

místě.

Vhodné je, jakmile děti začnou trochu chápat, opatřit jim nůžky s kulatou špičkou,

vysvětlit jim zásady bezpečné práce s nimi a podpořit jejich kreativitu.

Nezapomínejme, že součástky kráječů a mixérů jsou často ještě ostřejší než nože,

a proto je nesmíme nechávat na lince bez dozoru. I s obyčejné skleničky se během

vteřiny může stát nebezpečný ostrý předmět, proto pro děti raději opatříme plastové

nádobí.

5.2 Ostré hrany, skřípnutí

V místnosti, kde se pohybuje dítě, by se neměl nacházet nábytek s ostrými

hranami. Na ostré, špičaté rohy nasadíme ochranné krytky. Ve dveřích bychom měli

mít klínky nebo pojistky proti prudkému zabouchnutí. Dvířka skříněk a zásuvky,

pokud nejsou opatřeny zámečky proti otevření, tak by měly mít zpomalený systém

zavírání. Při rychlém přibouchnutí drobného dětského prstíčku může dojít

až k jeho amputaci. V dětském pokoji by neměly být skleněné vitrínky, terária musí

být zabezpečena a patřičnou pozornost věnujeme i skleněným výplním dveří.

6 Ochrana před zvířaty

Obecně platí, že děti se zvířaty nenecháváme nikdy o samotě, ať už je to kočka,

pes, volně puštěná želva, morče či papoušek. Co si budeme namlouvat. Nejmenší děti

pro zvířátka nemají ještě tolik citu, tak mu můžou nevědomky ublížit. Větší děti zase

rády pokoušejí, můžou zvířeti tedy ubližovat vědomě a zvířecí instinkt velí okamžitě

se před malým tyranem bránit.

Je dobré v dítěti odmalička pěstovat lásku ke zvířatům, ale raději pod dohledem

nebo v bezpečně vzdálenosti.

Pokud bydlíme na vesnici nebo na vesnici jezdíme k prarodičům a ti mají slepice,

je třeba být ostražití i před touto domácí drůbeží. Zvláště kohouti mohou být velice

agresivní a způsobit malému děťátku svým zobákem a pařáty závažná poranění.

7 Výběr vhodných hraček

O výběru bezpečného nábytku do dětského pokoje, postýlky, kočárku, vysoké

krmicí židličky a přebalovacího pultu jsem se zmiňovala v předchozích kapitolách

u jednotlivých úrazů a rizikových situací. V této kapitole bych ráda, už pouze

v několika bodech, nastínila, jak postupovat při výběru hraček.

Aby hračky byly pro naše děťátko opravdu bezpečné, měli bychom se držet

několika jednoduchých zásad. Vždy si pečlivě přečteme štítky přiložené k hračce,

zvláště pak věkové určení, které bychom měli dodržovat (např. vhodné pro děti

od 6 měsíců / nevhodné pro děti do 3 let… atd.). Raději bychom měli kupovat jen

hračky označené symbolem CE (Conformité Européenne), což znamená, že jsou

schválené evropskou unií. Vždy se ujistěme, že hračka neobsahuje žádné malé částice,

popř. že všechny komponenty patřičně drží a nedají se oddělit. Vždy bychom se také

měli držet návodu k užívání a správné montáži. Jen tak může být hračka zcela

bezpečná. Hračky raději kupujme pouze u ověřených prodejců. V případě darovaných

hraček nebo nákupu hraček tzv. z druhé ruky se nejprve ujistěme, zda jsou hračky

opravdu zcela v pořádku. I na spokojeně si hrající děti bychom měli neustále dohlížet.

Pravidelně bychom měli kontrolovat celistvost a opotřebení hraček. Rozbité hračky

raději hned odstraňme. Pokud máme více dětí, je třeba držet hračky pro velké děti

z dosahu malých dětí. Mohli by obsahovat malé součástky. Dětem dáváme hračky

raději již rozbalené, obalový materiál ihned zlikvidujme. Je dobré vést děti od útlého

věku k tomu, aby si hračky uklízely. Nehrozí tak jejich zbytečné poškození např. tím,

že na ně někdo dospělý šlápne. Ke sportu děti vždy vybavíme ochrannými pomůckami

– přilby, chrániče apod.

V roce 2009 Česká obchodní inspekce zakázala prodej téměř 30 tis. hraček,

v celkové hodnotě 2,6mil. Kč. „Mezi zakázanými výrobky bylo například 400 kusů

akustických hraček, které vydávaly silnější zvuk než připouštějí normy. ČOI zakázala

také prodej 162 kusů magnetických hraček a 4144 hraček určených pro děti mladší

36 měsíců.“26 Jednalo se zejména o hračky, ze kterých lze uvolnit malé částečky,

gumové hračky obsahující nebezpečné ftaláty nebo hračky se šňůrkou delší než 15cm,

na které by se dítě mohlo oběsit.

26 www.financninoviny.cz