Psal se r. 1889 a v Sedleci (okres Příbram)v domě č. p. 16 se narodil 27. 4. místnímustaviteli kluk. O měsíci svého narození,o mnoho let později napsal: „Přilétlo jaroz daleka… Půdu jsme krásně připravili, jejako nadýchaná, kyprá a na povrchu jakosamet… K životu se hlásí každá travička,pupeny stromů už pukají, břízy se neslý-chaně vyšnořily přepychem svých jehněda křehounkého listí…“ Někteří již možnáví, že se chlapec jmenoval Jaroslav Spir-hanzl, později také známý pod pseudony-mem Duriš nebo Jaspid. Citované řádkypocházejí z jeho knihy Dvanáct měsíců nasrdci přírody. Spirhanzl v nich obdivujekrásu půdy a bříz. Obojí se stalo jeho celo-životní láskou. K břízám, které mu tolikpřipomínaly domov, se otáčel v těžkýchdobách bojů a následného ruského zajetíběhem 1. světové války. Půdu ctil, nazývalji Matka živitelka a studoval ji od mládíaž do konce svého života. Psal o ní odbor-ná pojednání, populárně naučné stati, bás-ně, romány, ale také ji kreslil. Ing. agron.dr. Jaroslav Spirhanzl Duriš byl člověk ob -dařený mnoha talenty. Mohli bychom hopovažovat za malíře, básníka, národopis-ce, překladatele a spisovatele románů. Bylvšak zejména význačným půdoznalcem,a to v domácím i světovém měřítku.

Ale nepředbíhejme. Spirhanzlův příběhteprve začíná. Předminulé století pozvol-na končí a on navštěvuje obecnou školuv Sedleci, chodí na hrušky, pozoruje příro-du a účastní se klukovských válek. Bezovábouchačka byla jediná zbraň, kterou uzná-val. Nevíme, jak si malý Jaroslav vedl veškole. Možná již zde nějaký učitel svýmvýkladem zažehl v něm zájem o přírodua jiný zase rozpoznal jeho talent malířský.

Roku 1900 odešel studovat reálku doPísku. Během těchto studií také začíná po -užívat pseudonym Duriš. I zde chodí pookolí, pozoruje, obdivuje a kreslí stromya lidové stavby. Maluje rychle a bez váhá-ní, říká se tomu „á la prima“. Tuto tech -niku měl společnou s Mikolášem Alšem.Vlastně toho měli společného více. Obapocházeli z jižních Čech, studovali v Pískua většinu života prožili v Praze. SpirhanzlAlše a jeho dílo obdivoval, dokonce na -kreslil jeho rodnou chalupu a obrázek muposlal. Mikoláš Aleš ho spolu s poděková-ním pozval na návštěvu. Zdali se setkali,není známo. Spirhanzl se do okolí Pískuvracel a maloval zde lidové stavby. Zatím-co jeho soubor obrázků staveb ČeskéhoMeránu vyšel pod názvem Staré jihočeskéchalupy, ten z okolí Písku nikdy uveřejněnnebyl. Otto Janka ve své knize z r. 2009 Pří-běh Jaroslava Spirhanzla uvádí, že je ulo-žený v archivu Ministerstva zemědělství.

Z Písku odešel J. Spirhanzl v r. 1907 doPrahy, kde začal svá univerzitní studia.V letech 1907–11 studoval zemědělskýobor na Vysokém učení technickém v Pra-ze. Již od svého dětství horlivě četl cesto-

pisy. Snil, že jednou také bude poznávatdaleké země – toto přání se mu vyplnilo,musel však zaplatit vysokou cenu. Roku1914 vypukla 1. světová válka a Spirhanzlve svých 25 letech dostal povolávací roz-kaz. Je odvelen do rakouské Haliče, do pev-nosti Přemyšlu. Doma nechal svou milouAnnu. V březnu 1915 po těžkém obléhánípevnost dobyla ruská armáda. Spirhanzlbyl zajat. Začalo těžké období pobytů v ně -kolika zajateckých táborech. Ani zde všaknezahálel. Rychle se naučil rusky a studo-val místní půdy. Později se zapojil do čin-nosti československých konzulátů po celétranssibiřské magistrále. Navštívil Koreu,Čínu, Japonsko a další země a oblastiRuska. Do Československých legií vstou-pil v listopadu 1918. Odmítá však zbraňa žádá, aby mu byly přidělovány úkoly,kde může využít pro dobro Českosloven-ské republiky svých znalostí.

Do vlasti se vrátil po dlouhých 6 letechv r. 1920. Bohužel domů došel pouze jedenjeho dopis. Myslelo se tedy, že padl. Anna,kterou si chtěl před válkou vzít, již bylavdaná a měla syna. Záhy však ovdovělaa Spirhanzl ji pojal za manželku a jejíhosyna za vlastního. Ihned po svém návratuz Ruska publikoval knihu Pedologicképoměry na Sibiři. Ve stejném roce takévydal cestopis Tulákova knížka: kresbyz Ruska a Sibiře. K tomu přidává v r. 1926publikaci Přes hory a moře. V ní opět popi-suje krásu přírody Ruska a Sibiře, neleh-ký život místních obyvatel, jejich tradicea zvyky. O hrůzách, které prožil během

války, se ve svém díle zmiňuje jen velmisporadicky. Pouze v románu Trosečnícitouhy (1937) se zrcadlí pocity marnostinavrátilců z vojny a jejich těžko uskuteč-nitelná snaha někam patřit. Z jeho dalšíchromanopiseckých děl jmenujme alespoňJediná mezi nimi, Močál a Na panskémmlýně. Kromě toho se věnoval i překladuruských klasiků – B. A. Lazarevskij (Dušeženy), J. N. Čirikov (V zajetí vášní) a mnohodalších. Spirhanzl Duriš přispíval snaddo většiny časopisů, které v té době vychá-zely. Jeho články, fejetony a další příspěv-ky lze najít v periodikách Brázda, Širýmsvětem, Československá demokracie, Ves-mír, Československý zemědělec, Vltavsképroudy aj. Populárně naučných článků čiknih pro mládež a neodborníky napsalkolem 1 200. Kromě knih a publikací urče-ných zejména pro osvětu a vzdělávánízemědělců, jako např. Půda. Základ země-dělství (1948), Rolníkovo půdoznalectvíve 100 otázkách (1925) nebo Půda živitel-ka (1933), psal také knihy o půdoznalectvípro mládež. Na tomto místě je třeba zmínitpráci Trojka z našeho úvozu, kde Spirhanzlpoučuje čtenáře prostřednictvím dobro-družství tří dětí o proudění vody v půdě,o vzniku půd, významu vápnění, půdníchživočiších atd.

Činnost Jaroslava Spirhanzla zasahova-la do mnoha oborů, hlavně však byl a na -vždy zůstane vynikajícím půdoznalcem.Hlavní přínos spočívá v položení základůagro pedologické kartografie. Měl dokonalýpřehled o genetické typologii půd, kterývyužíval právě při tvorbě map. Ty vyjadřo-valy typické vlastnosti a kvalitu různýchdruhů půd, zejména s ohledem na agrono-mické potřeby. Velkou předností těchtomap byla možnost statistického zpracová-ní dat. Již ve 40. le tech 20. stol. navrhovalkomplexní zmapování půd v Českosloven-sku. Sestavil klasifikace, metody a pra-covní postupy nejen pro půdoznaleckoukartografii, ale také pro laboratorní a terén-ní práce. Tyto postupy posléze využívalapůdoznalecká komise Svazu výzkumnýchústavů zemědělských. Pominout nemůže-me ani Klíč k určování hlavních typů na -šich půd. Aktivně se podílel na tvorběa úpravě pedologického názvosloví a se -stavil česko-ruský slovník. Celkem napsal69 odborných prací (Janka 2009). Jmenuj-me jen některé, aby si čtenář mohl udělatobrázek o jeho odborné působnosti: r. 1920vychází již zmiňovaná publikace Pedolo-gické poměry na Sibiři, dále: O rašelinách(1923), Půdní typy (1928), Pedologie. Nástinnauky o půdě (1930), Studie o pleistocen-ních hlínách v okolí Jičína (1933), Pokuso zjišťování hloubky a způsobu zakořeňo-vání plodin (1936), Metodika agropedolo-gického náčrtu pro prostorové, zastavovacía upravovací plánování území a obcí (1948),Erose půdy a ochrana proti ní (1952).

Od r. 1920 pracoval ve Výzkumnémústavu agropedologickém a bioklimato -logickém v Praze. Roku 1925 byl jmeno-ván jeho přednostou a následně ředite-lem, v r. 1948 však musel pracoviště, kterépomáhal vytvořit, okamžitě opustit. Byltaké významným odborníkem na rašelinua předsedal rašelinářské komisi při Svazuvýzkumných ústavů zemědělských. Vý -znamnou měrou se podílel na práci Českéakademie zemědělské, Masarykovy aka -

živa 2/2012 XXIX

Jan Hladký

Dělník půdy, malíř, spisovatel a legionář Jaroslav Spirhanzl Duriš

1

1 Jaroslav Spirhanzl Duriš během svéslužby v Československých legiíchv Rusku. Podle: J. S. Duriš, Přes horya moře (Praha 1926). Z archivu autora

demie práce a Českého geobotanickéhokomitétu. Působil jako tajemník Meziná -rodní společnosti půdoznalecké.

Jeho plodný život skončil 21. července1960 v Mariánských Lázních. Myslím, žeživotní příběh J. Spirhanzla může být ze -jména pro mladou generaci velmi inspira-

tivní a je ostudné, že se na něho téměřzapomnělo. Proto zvu každého, kdo budemít zájem, aby se přidal k právě vznikajícíSpolečnosti Jaroslava Spirhanzla. Jejímcílem je propagace půdoznalectví, osvětaa vzdělávací činnost, ale také péče o odkaztohoto mimořádného člověka.

XXX živa 2/2012

Hmyz (Insecta, ale také Hexapoda – šesti -nožci) patří k nejpočetnějším skupinámorganismů na naší planetě. Mezi hmyz sedonedávna řadily i další skupiny šesti -nožců – zejména chvostoskoci (velmi po -četná půdní a epigeická skupina ve všechtypech suchozemských ekosystémů), neboméně známé a početné hmyzenky a vidlič-natky. Přestože jsou uvedené skupiny bez-obratlých nesmírně důležité pro člověka,jejich význam není širokou veřejnostízcela doceňován. Jiří Zahradník se snažíuž několik desítek let s velkou odbornou

i popularizační erudicí přiblížit tyto všudy-přítomné živočichy. I díky jemu lidé po -znávají krásu a zajímavý způsob životašestinožců.

Nově vydaná kniha především před -stavuje velmi dobře zpracovaný přehledhlavních skupin bezobratlých se 6 konče-tinami. Kromě druhově nejbohatší třídyhmyzu zahrnuje krátkou informaci o dal-ších šestinohých bezobratlých, jako jsouhmyzenky (Protura), chvostoskoci (Col-lembola) a vidličnatky (Diplura). Každáuvedená skupina je stručně charakterizo-vána (stavba těla, ontogeneze, bionomie,rozdělení na hlavní podskupiny a rozšířenís uvedením počtu známých druhů). Vy -bráni byli reprezentativní zástupci, kteříjsou také více či méně podrobně popsáni.Všechny druhy jsou zobrazeny na kvalit-ních fotografiích z přírody.

Doc. RNDr. Jiří Zahradník, CSc., (dnespíše a fotografuje v rodném kraji kolemLomnice nad Popelkou) navazuje na svápředešlá díla vydaná v tomto nakladatel-ství – např. Brouci (Aventinum 2008) a Nášhmyz, kde byl spoluautorem – ilustráto-rem František Severa (Aventinum 2007).Přesto jsou Šestinožci v mnohém jiní. Pře-devším je záměrně omezen prostor věno-vaný skupinám publikovaným v minulosti(např. uvedení brouci). Na druhé stranějsou rozšířeny informace o některých sku-pinách, které se často v populárně-vědec-ké literatuře opomíjejí (např. stejnokřídlí,dvoukřídlí). Velmi pěkná je část zabývají-cí se blanokřídlými, jejichž larvy vytvářejíhálky (novotvary na rostlinách), v nichžpotom žijí (např. žlabatkovití). S těmito

nápadnými útvary se běžný milovník pří-rody setkává a často neví, kam je zařadit.

Nápadité je pojmenování jednotlivýchkapitol zabývajících se různými skupinamihmyzu (Jejich život je velmi kratičký, Douší opravdu nelezou, Přijímají více potra -vy než spotřebují atd.). Taková charakteris -tika různých řádů hmyzu (jepice, škvoři,stejnokřídlí) je pro širokou veřejnost mno-hem lépe zapamatovatelná než odbornétaxonomické označení.

Vysoká kvalita fotografií pořízených zá -sadně v přírodních podmínkách a krásnýčeský jazyk jsou pro knihy J. Zahradníkastandardem. Předložená publikace jistěpotěší zájemce o přírodu a podnítí zájemo rozmanité šestinožce.

Aventinum, Praha 2011, 224 str.,407 barevných fotografií.Doporučená cena 499 Kč

Jaroslav Boháč RECENZE

Jiří Zahradník: Šestinožci

32

Foto J. Zahradník

2 Chalupa u Králů ve Včelákově Lhotěstojí dodnes. Orig. J. Spirhanzl Duriš.Podle: Věstník Českého zemědělskéhomusea (1940), z archivu autora3 Pamětní deska na rodném domě J. Spirhanzla v Sedleci, která byla umís-těna v r. 2010. Foto J. Hladký