1

Dělostřelecká tvrz Hůrka

Tato tvrz je jednou z pěti stavebně dokončených tvrzí v České republice budovaných v rámci

československého opevnění proti Německu.

Označení / název objektů:

K - S 10 „U boží muky“

K - S 11 „Na svahu“

K - S 12 „Na kótě“

K - S 12a „U rybníčku“ – vstup do tvrze

K - S 13 „U lomu“

K - S 12b „Utržený“ – samostatná dělostřelecká pozorovatelna, ačkoliv objekt

není přímo napojen chodbou s tvrzí, takticky je jeho nedílnou součástí tvrze

Kategorie objektů:

1. tvrzové objekty: pěchotní sruby (K - S 10 a 13)

2. dělostřelecký srub (K - S 11)

3. objekt pro otočnou a výsuvnou dělovou věž (K - S 12)

4. vchodový srub (K - S 12a)

Základní taktické a technické parametry:

Pěchotní srub K - S 10 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými

s těžkým kulometem vz. 37, dvěma dvojčaty těžkých kulometů vz. 37 (jedno ve

střelecké místnosti, druhé v otočné věži), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké

kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních

zvonech.

Dělostřelecký srub K - S 11 představuje nejsilněji vyzbrojený objekt tvrze. Palbu na

nepřítele mohl vést třemi houfnicemi vz. 38 ráže 10 cm. Obranu týlu srubu

zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraň by měli i střelci v obou

pancéřových pěchotních zvonech.

Objekt K - S 12 byl určen pro zabudování otočné a výsuvné dělové věže vyzbrojené

dvojčetem houfnic vz. 38. Mělo jít o nejúčinnější zbraňový systém tvrze. Další

výzbroj objekt neměl.

Vchodový srub K - S 12a měl ve výzbroji protitankový kanón vz. 36 spřažený s

těžkým kulometem vz. 37, dva lehké kulomety vz. 26 a stejnou zbraní byly

vyzbrojeny jeho dva pancéřové pěchotní zvony.

Pěchotní srub K - S 13 disponoval dvěma protitankovými kanóny vz. 36 spřaženými

s těžkým kulometem vz. 37, jedním dvojčetem těžkých kulometů vz. 37 (v pancéřové

kopuli), obranu týlu srubu zajišťovaly dva lehké kulomety vz. 26 a se stejnou zbraní

se počítalo i ve dvou pancéřových pěchotních zvonech. Další zvon sloužil k

dělostřeleckému pozorování.

2

Stručná historie: Pro tvrz se užívá několika jmen, odvozených od pojmenování kopce ležícího na severním

okraji města Králíky, ve kterém je vybudována. Nejčastější je název Hůrka, časté je ale i

jméno Berghöhe a Horka, méně frekventovaný je poválečný název Výšina. Místními Němci

kdysi užívaný název Hofeberg již prakticky zanikl.

Tvrz „Hůrka“ tvoří výše uvedené sruby: K - S 10, K - S 11, K - S 12, K - S 12a, K - S 13)

spolu s nedalekou izolovanou dělostřeleckou pozorovatelnou (K - S 12b), společně tvoří

stavební podúsek 2./III. — Berghöhe. Stavbu pro čs. armádu realizovala známá pražská firma

Dr. Ing. Karel Skorkovský.

Stavba byla zahájena 5. srpna 1936 a tvrz přišla na téměř 25 mil. předválečných korun. Za

tuto finanční částku vyrostla u Králík během 24 měsíců gigantická stavba vytvořená z

desetitisíců kubíků betonu a stovek tun oceli, jedná se o pět mohutných železobetonových

objektů v nejvyšším stupni odolnosti (IV. stupeň, tj. stěny a střechy o tloušťce 350 cm

železobetonu), více než 1,75 km podzemních chodeb a sálů, ukrytých hluboko ve skalním

masivu a srub samostatné pozorovatelny neobvyklého provedení (ve III. stupni odolnosti – tj.

stěny a střecha o tloušťce 250 – 275 cm železobetonu).

Po svém dokončení na konci 30. let minulého století by představovala jeden z pilířů

československého obranného pevnostního systému. Společně s tvrzemi „Bouda“ a „Adam“

měla svojí plánovanou těžkou výzbrojí palebně krýt a v boji podporovat většinu z několika

desítek pěchotních srubů a stovek malých pevnůstek vzor 36 a 37 uzavírajících prostor

Králicka od kóty Maliník pro Zemskou Bránu. Do osudného září 1938 se ji podařilo stavebně

prakticky dokončit, plně bojeschopnou by se tvrz „Hůrka“ stala až někdy ve 2. polovině roku

1939. Osud republiky i s jejím opevněním šel však jiným směrem.

Osádku objektu měl po jeho dokončení tvořit V. prapor hraničářského pluku 6 – zvláštní

útvar, složený z vybraných vojáků, podle původní rozvahy osádka měla čítat 424 mužů.

Velitelem útvaru a tím i tvrze byl ustanoven pplk. pěch. Ervín Maršák. Stavebně prakticky

dokončenou a z části bojeschopnou tvrz vojáci na rozkaz bez boje vyklidili a opustili

počátkem října 1938.

V období okupace se mohutná pevnostní stavba změnila v pokusný objekt, kde němečtí

odborníci odzkoušeli řadu původního zařízení a technologií tvrze (např. všechna vrata do

vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…). Již od podzimu roku 1938 se tvrz stala také cílem pro

dělostřelecké pokusy. Dělostřelecký srub K – S 11 představuje pravděpodobně první místo

mimo území III. říše, kde proběhly ověřovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel

Röchling – jedné z vyvíjených, v boji však nikdy nepoužitých, německých tajných zbraní.

Zkoušky a vytrhání části pancéřových prvků (zvonů, kopulí, střílen…) objekty tvrze značně

poškodily, přesto se koncem války rozběhla úprava podzemí pro válečnou výrobu. Na

podzim 1944 byla zahájena přestavba podzemí tvrze na továrnu na letecké součásti. V té

době také začala nad vchodovým objektem stavba pracovního tábora pro několik set vězňů.

Tito měli v podzemní továrně pracovat. Připravené výrobní zařízení se stalo po osvobození

kořistí sovětské armády.

V roce 1946 armáda tvrz vyčistila a uzavřela. Počátkem 50. let minulého století došlo k

3

drobným opravám a ověřovalo se využití tvrze armádou ke skladovacím účelům. V těchto

letech také národní podnik Kovošrot vytrhal zbývající pancéřové zvony (ze srubů K – S 10 a

K – S 11 a zlikvidoval i dva volně ležící již vytržené zvony před vchodovým objektem, které

Němci neodvezli) a rozsáhlé pozůstatky překážkového systému.

V roce 1958 bylo rozhodnuto o využití podzemí tvrze formou vojenského muničního

skladiště. Ke zprovoznění tzv. 4. muničního skladu Králíky došlo na konci 50. let minulého

století. Název a účel tohoto zařízení se během následujících desetiletí několikrát změnil, tvrz

však stále zůstávala vojenským skladem. Mohutná pevnostní stavba měla zmizet z pamětí

lidí. V jejím okolí se nesmělo fotografovat, na silnici v její blízkosti se nesmělo zastavit.

Armáda Hůrku definitivně opustila až na konci května 2008.

V době okupace nechali Němci v rámci rozsáhlého zkušebního programu nainstalovat řadu

původního zařízení (vrata do vjezdu, šikmý výtah, filtrovnu…) a prováděli na něm i jisté

zkoušky.

Povrchové objekty K - S 10, 11 a 13 se staly terčem dělostřeleckých zkoušek. Již v roce 1939

došlo k vytrhání části pancéřových zvonů a kopulí (ze srubů K - S 12a a K - S 13) a

některých dalších ocelových prvků.

Projekce a výstavba

Průzkum terénu v prostoru budoucí tvrze „Hůrka“ se uskutečňoval zejména během června

1935. Autorem projektu se stal škpt. žen. Ing. Leopold Krejčí. V konkurzu na samotnou

výstavbu tvrze zvítězil stavitel Dr. Ing. Karel Skorkovský Praha při zadávací částce 20 876

371,21 Kč. Stavba započala 5. 8. 1936 a trvala 24 měsíců.

Z hlediska vojenského dozoru byla stavba vedena jako samostatný stavební podúsek 2./III.

Velitelem byl sám projektant tvrze škpt. Leopold Krejčí, stavbyvedoucím se stal npor. stav.

Ing. Václav Blažík. Výstavba tvrze si vyžádala tři smrtelné úrazy.

Vchodový objekt K-S 12a „U rybníčku“

Areál vchodového objektu K-S 12a „U rybníčku“ tvrze Hůrka

Vchodový objekt československé dělostřelecké tvrze byl vždy zásadně budován na skrytém

místě na odvráceném svahu v dostatečné vzdálenosti od hlavního obranného postavení.

4

Nebylo předpokládáno jeho přímé zapojení do bojů, naopak i během nich mělo probíhat

nerušené zásobování tvrze. V objektu se nachází vjezd pro nákladní automobily, vchod pro

pěší, překladiště na pevnostní dráhu o rozchodu 600 mm, nasávání vzduchu pro centrální

filtrovnu, dopravní kancelář a místnosti obvyklého zázemí. Byl vyzbrojen jedním těžkým

kulometem vz. 37 spřaženým s protitankovým kanónem vz. 36 v levé vnější střílně a lehkým

kulometem vz. 26 v pravé vnější střílně, ve střílně v prvních pancéřových vratech, v prvním

zalomení vjezdu a ve dvou pancéřových zvonech na střeše objektu.

Objekt byl vybetonován 11. - 18. 5. 1938 ve IV. třídě odolnosti. Kubatura betonu je 4730 m³.

Během okupace došlo k vytržení pancéřových zvonů, hala a nakládací rampa byla k objektu

přistavěna v poválečném období.

Dělostřelecká otočná věž K-S 12 „Na kótě“

Objekt věže byl vybudován pro jednu z hlavních zbraní tvrze, dvojče 10 cm houfnic vz. 38

umístěné v dělostřelecké otočné a výsuvné věži. Jeho betonáž proběhla 23. - 30. 3. 1938 ve

IV. třídě odolnosti a kubatura betonu je 2 620 m³. Na podzemní systém tvrze je napojen

svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Soustrojí věže nebylo nikdy osazeno, pro něj

určená šachta je v současné době uzavřena železobetonovou deskou.

Dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu“

Dělostřelecký srub K-S 11 ,,Na svahu,,

Objekt srubu byl druhým objektem určeným pro umístění hlavních zbraní tvrze. Konkrétně

se jednalo o trojici 10 cm houfnic vz. 38 umístěných ve střeleckých místnostech. Jejich palba

byla orientována západním směrem do prostoru Kladské kotliny. Houfnice nebyly nikdy

osazeny a v období mobilizace na podzim 1938 byly nahrazeny 7,5 cm horskými kanóny vz.

15 stojícími před vlastním objektem. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se nacházela v

pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech. Betonáž ve IV. třídě odolnosti proběhla

na dvě etapy 6. - 10. 9. a 4. - 13. 10. 1937, kubatura betonu je 5350 m³. S podzemním

systémem je objekt spojen dvěma svislými šachtami - schodišťovou a výtahovou. Během

okupace na objektu probíhaly postřelovací zkoušky podkaliberních protibetonových střel

Röchling a zkoušky ženijních náloží, díky čemuž je značně poničen. Oba pancéřové zvony

byly vytrženy v padesátých letech.

5

Pěchotní srub K-S 10 „U boží muky“

Pěchotní srub K-S 10 dělostřelecké tvrze Hůrka

Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven

postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházela dvojice protitankových kanónů vz.

36 spřažených s těžkým kulometem vz. 37. Na sousední pěchotní srub K-S 13 „U lomu“

pálila tato zbraň samostatně, na opačnou stranu ve směru na objekt K-S 9 „Mezi lesíky“ byla

její palba doplněna vedle umístěným dvojčetem těžkých kulometů vz. 37. Kruhovou palbu by

umožňovala ve střeše umístěná otočná kulometná věž vyzbrojená rovněž dvojčetem těžkých

kulometů vz. 37. Ta však nebyla nikdy dodána. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se

nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Srub byl

vybetonován 1. - 12. 6. 1937 ve IV. třídě odolnosti při kubatuře betonu 2856 m³. Na

podzemní systém tvrze je napojen svislou schodišťovou a výtahovou šachtou. Během

okupace byl objekt silně poničen postřelovacími zkouškami. Pancéřové zvony byly vytrženy

v padesátých letech.

Pěchotní srub K-S 13 „U lomu“

Pěchotní srub leží na linii hlavního obranného postavení, nejpozději kde měl být zastaven

postup útočníka. V hlavní výzbroji objektu se nacházely dva protitankové kanóny vz. 36

spřažených s těžkými kulomety vz. 37. Jeden mohl vést palbu ve směru na sousední srub K-S

10 „U boží muky“, palbu druhého ve směru na K-S 14 „U cihelny“ zesilovalo dvojče těžkých

kulometů vz. 37 umístěné v pancéřové kopuli. Jedna dvojice lehkých kulometů vz. 26 se

nacházela v pomocných střílnách, druhá v pancéřových zvonech na střeše objektu. Třetí

pancéřový zvon byl pozorovací. Betonáž ve IV. třídě odolnosti probíhala 8. - 17. 7. 1937 při

kubatuře betonu 3250 m³. Na podzemní systém je objekt napojen svislou schodišťovou a

výtahovou šachtou. Pancéřové zvony i kopule byly vytrženy během okupace. Ve stejném

období byl srub rovněž postřelován střelami Röchling.

Izolovaná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b „Utržený“

Izolovaná dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b dělostřelecké tvrze Hůrka

Objekt dělostřelecké pozorovatelny se nachází východně od samotné tvrze na kótě Veselka.

Objekt takticky patřil do sestavy tvrze, ale není na něj napojen podzemním systémem

6

chodeb. Jeho základním úkolem nebyl aktivní boj, ale pasivní pozorování. Pro svou obranu

byl vybaven jedním lehkým kulometem vz. 26 v pomocné střílně a druhým v pancéřovém

zvonu (později vytrženém). Druhý pancéřový zvon je pozorovací a jako jediný se v širokém

okolí dochoval na původním místě. Betonáž ve III. třídě odolnosti proběhla 16. - 21. 8. 1937

při kubatuře betonu 1405 m³.

Podzemí tvrze „Hůrka“

Svážnice

Svážnice tvrze Hůrka

Vchodový srub K-S 12a je na podzemní systém napojen za pomoci kolejové svážnice.

Stavebně je svážnice součástí vchodového srubu. Jedná se o zařízení s mírnými úpravami

sestrojené v padesátých letech na základě dokumentace vzniklé v letech třicátých. Na

hranách 38 schodových stupňů byla instalována dvojice kolejí o rozchodu 600 mm, po

kterých jezdí dvojice speciálních vozíků sloužících k vodorovné přepravě klasických

železničních vozíků po schodišti. Oba jsou napojeny lany na výtahový stroj v horní stanici

svážnice a jezdily kyvným způsobem - jeden nahoru a jeden dolů přičemž se navzájem

vyvažují.

7

Hlavní galerie

Podzemní galerie tvrze Hůrka

Po celé délce hlavní galerie a v obou dělostřeleckých galeriích je instalována pevnostní dráha

o rozchodu 600 mm. Na galerii se ve směru od vchodového srubu nacházejí:

Odvodňovací štola, do které je samospádem svedena kanalizace z přilehlé výškové

úrovně podzemí

Dvojice minových komor sloužící k zavalení přilehlé části chodby v případě nouze

Vstup do tvrzové filtrovny

Areál elektrárenského sálu a skladiště paliv a maziv

Areál muničního skladiště M1 se skladovacími prostorami, laboračními místnostmi a

místností vodního hospodářství

Železniční výhybna, dopravní skladiště a opravna vozíků

Kasárenský areál s kuchyní, ošetřovnou, sociálními zařízeními a velitelstvím

Odbočka k dělostřeleckému srubu K-S 11 „Na svahu“

Odbočka k dělostřelecké věži K-S 12 „Na kótě“

Překladiště pěchotní munice pro pěchotní sruby K-S 10 „U boží muky“ a K-S 13 „U

lomu“.

Odbočky

Obě odbočky (tzv. dělostřelecké galerie) vedoucí k dělostřeleckým objektům jsou vybaveny

pevnostní železnicí. Na jejich koncích se nachází trojice sálů, z nichž jeden sloužil jako

velitelství věže a dva jako skladiště munice M2. Z obou skladovacích sálů vedou krátké

chodby ke schodišťové a výtahové šachtě do objektu na zemském povrchu. Jsou zde i

místnosti pro strojovnu výtahu, kompresor a transformátor.

8

Pěchotní galerie pokračující ve směru hlavní chodby z překladiště pěchotní munice pevnostní

železnicí vybavena není. Původně byla volně přístupná, ale v rámci poválečných úprav byl

vstup zazděn a vybaven pouze malým průlezem. Chodba se po určité vzdálenosti rozděluje

do dvou větví, které vedou k oběma pěchotním srubům.

K-S 10 "U boží muky"

9

K-S 11 "Na svahu"

K-S 12 "Na kótě"

K-S 12a "U rybníčku"

K-S 13 "U lomu"

Podzemí tvrze

10

11

12

13

14

15

16

K – S 12b „Utržený“ – samostatná

dělostřelecká pozorovatelna

Pozorovatelna se nachází na kopci Veselka, 718 m nad mořem, 2,5 km severovýchodně od

města Králíky, nad vesnicí Červený Potok. Pozorovatelna je součástí tvrze „Hůrka“, ačkoli

spolu nejsou propojeny podzemními galeriemi. Jako důležitá pozorovací základna sloužila i

pro další kralické tvrze – „Bouda“ a „Adam“. Prostřednictvím pozorovacího zvonu měla

osádka pozorovatelny zajistit jakýkoli pohyb nepřítele, především v otevřeném prostoru mezi

Malou Moravou a Vysokým Kamenem.

17

Na rozdíl od ostatních tvrzových objektů, které jsou postaveny v největší z odolností ( IV.

stupeň, tj. stěny a střechy o tloušťce 350 cm železobetonu) je „Utržený“ postaven v odolnosti

III. stupně, protože na něj byl předpokládán minimální útok. Práce na stavbě byly zahájeny 5.

srpna roku 1936. Vlastní betonáž byla prováděna 16 – 21. srpna 1937. Spotřeba betonové

směsi byla původně vypočítána na 1.405 m³. Skutečná spotřeba dosáhla 1.343 m³. Složení

betonové směsi mělo přísná kritéria, mnohdy se musely jednotlivé komponenty dovážet, jako

například voda, protože nesplňovala požadovaná složení.

Dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b je třípatrová. V horním patře se nacházel šestistřílnový

obranný zvon pro lehký kulomet, který byl později německou armádou v roce 1939 odstřelen

a odvezen. Byl osazen dne 13.6.1938. Dále se zde nacházel sklad proviantu, munice, nádrže

na vodu, které se do dnešní doby zachovaly a průlez do středního patra.

V prostředním patře objektu se nachází vchod s originálními pancéřovými dveřmi. Do tohoto

patra se vstupuje přes tzv. „diamantový příkop“, což je vlastně betonová jáma, do které ústí

granátový skluz. Ten měl za úkol umožnit obranu hluchých míst u paty objektů pomocí

vypouštění obranných granátů. Jednalo se o šikmou litinovou rouru, procházející stěnou a

ústící u paty objektu. Uvnitř objektu měl skluz masivní uzávěr. Vedle skluzu byl obvykle i

podobně šikmo umístěný periskop, který umožňoval sledovat tento prostor i účinek obrany.

Dále se v tomto patře nacházelo např. stanoviště velitele, telefonní ústředna-přepojovač,

ubikace pro mužstvo, WC se štěrbinovou nádrží OMS a hlavně pozorovací tříprůzorový

zvon, který se do současné doby zachoval. V jeho vrchlíku byl instalován binokulární

periskopický dalekohled. Tento zvon byl osazen ve stejnou dobu jako zvon obranný.

Do spodního patra se sestupuje po dvojím schodišti. Tam se nachází vrtaná studna (studny se

buď kopaly a to do hloubky max. 15m a nebo byly vrtané, tyto dosahovaly hloubky max.

150m). Na studni bylo instalováno čerpadlo (volnoběžná pístová pumpa), které bylo jak na

motorický, tak i na ruční pohon. Z tohoto byla voda čerpána do nádrží v horním patře a

potom samospádem svedena do denní spotřební nádrže nad mycím žlabem a z této nádrže

byla také rozvedena na WC. Spotřeba vody byla přísně limitována. Dále se ve spodním patře

nacházela strojovna a filtrovna, ve které byl umístěn dieselagregát, sloužící k výrobě

elektřiny a baterie protiplynových filtrů, společně se zásobovacím ventilátorem, který byl

rovněž jak na motorický, tak i na ruční pohon a nádrž na chladící vodu agregátu. Celá

vzduchotechnika srubu byla velmi důmyslně provedena, vzduch se nasával zvenčí, v případě

potřeby přes baterii filtrů, ohřívač vzduchu, který využíval teplé vody z chlazení

dieselagregátu. V bojových podmínkách byl chodem ventilátoru udržován v objektu mírný

přetlak a takto byl znemožněn vnik bojových plynů dovnitř srubu, protože vzduch zevnitř

objektu vlastně vyfukoval všemi otvory ven. Také zde byly umístěny vývody kabelů od

telefonu a zemní telegrafie. Zemní telegrafie měla zaručovat spolehlivé spojení při výpadku

telefonu, jednalo se vlastně o telegrafní klíč, který byl propojen s induktorem (dá se přirovnat

k zapalovací cívce u automobilu) a dále elektrodami, které byly zakopány v zemi. Při

klíčování Morseovy abecedy se na induktoru indukovalo vysoké napětí, které bylo vedeno do

elektrod a v sousedním objektu pak radista poslouchal praskání ve sluchátkách. Elektrody

měly různou délku a to 10, 100 a 200 m, volbou jedné z nich byl ovlivněn dosah a směr

vysílání. Dále se v tomto patře nacházely místnosti pro ubikace mužstva, sklady PHM a jiné.

18

Mimo objekt se nachází také nasávání vzduchu pro ventilátor a revizní šachta s originálním

poklopem.

Zpracoval: Mgr. et Mgr. Jan Šimeček Pardubice 25. 2.

2013

Přílohy:

Celkový pohled z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený" na terén severně od Králík

(směrem do někdejšího Německa). Tento prostor uzavírala v roce 1938 téměř dokončená

linie těžkého opevnění. Linie vede zprava doleva, vidíme pěchotní sruby K-S 2 až 7, srub K-S

8 je mimo záběr za levým okrajem.

19

Následuje celkový pohled z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený" na kopec s tvrzí

„Hůrka“ (v popředí). Zalesněné kopce vlevo v pozadí skrývají tvrz „Bouda“ a v prostředku

záběru je prostor tvrze „Adam“. Linie těžkých objektů vede zprava na tvrz „Hůrka“,

pokračuje za ní šikmo vlevo na tvrz „Bouda“, z ní se pak vrací vpravo na tvrz „Adam“ a

pokračuje dozadu k Zemské bráně.

20

Bunkr K-S 2 „Na kótě" obklopený lesem, vybudovaný ve III. stupni odolnosti, patřil dle

historiků mezi úplně první, kde byly prakticky ihned po odstoupení pohraničí v říjnu 1938

prováděny ostřelovací zkoušky odolnosti. Zkušenosti získané zkouškami na našem

supermoderním a supertajném opevnění na Králicku pak Němcům nedocenitelně posloužily

při úspěšném dobývání opevnění v Belgii i Maginotovy linie ve Francii.

21

Pohled do levé střelecké místnosti pěchotního srubu K-S 2 „Na kótě". Bunkr je značně

poničen hlavně v pravé části. Poškození stropu je následkem zkoušek odolnosti za německé

okupace.

22

Dnešní stav vchodové části. Prasklina není způsobena zubem času, ale mohutným vnitřním

výbuchem.

23

Který potvrzuje i propadlá podlaha v pravé části objektu a zcela chybějící vnější stěna v této

části, odkud je tato fotografie pořízena (bývalé pravé křídlo se zvonem).

24

Pohled opačným směrem z dolního patra, kde byly následkem výbuchu doslova rozprášeny

původní příčky. Vidět je schodiště, podstavec pro diesel agregát a vrtaná studna.

25

Těžký objekt K-S 3 „U lesa".

26

K-S 3 je dnes prakticky už jen kulisa pěchotnícho srubu. Dokládá to tento pohled z druhé

strany, kde obrovský vnitřní výbuch zlikvidoval většinu zbývající části objektu. Výsledkem je

nezvyklý pohled na řez pěchotním srubem, pořízený od bývalé čelní stěny, která zcela

zmizela. Vidět jsou proporce stropu a podlaha mezi patry.

27

Pěchotní srub K-S 4 „U cesty", který se dochoval v relativně dobrém stavu ...

28

... i když ani on neunikl zkušebnímu ostřelování.

29

Pohled na zachovalé hlavní střílny v levé části objektu.

30

Dnes je u bunkru myslivecká základna a kolem pastviny intenzivně využívané pro chov skotu.

31

Zdejší pěchotní sruby byly betonovány již v roce 1936, ale výstavba „řopíků" v této oblasti

probíhala až v roce 1938 a proto byly dokončeny jen některé a jen zčásti. V tomto případě

chybí omítka, rovnanina, i zához a následující u K-S 5 zůstal teprve ve fázi výkopu. Přesto se

při mobilizaci na podzim 1938 v této části linie z bunkrů intenzivně střílelo.

32

Ještě jeden podobný pohled, pořízený z týlu objektu K-S 5.

33

Nezvyklý pohled na pěchotní srub K-S 5 „U potoka" zprava. Vlevo jsou vidět střílny hlavních

zbraní, napravo prostřední zvon pro těžký kulomet a celkově je patrná nezvyklá rozsáhlost

objektu.

34

Pěchotní srub K-S 5 „U potoka", pohled na levou část.

35

Pohled z týlu.

36

Pohled na levé střílny hlavních zbraní s betonovou maketou pancéřového zvonu. Na tomto

bunkru je zajímavá rozdílná deprese (schopnost střílet dolů) střílen pro kulometná dvojčata

na obou stranách objektu, která je snadno patrná na rozdílném vzhledu střílen. Rovněž je

rozdílná deprese střílen na pancéřových zvonech, viditelná na jejich rozdílném výškovém

umístění i sklonu okolního betonu. Obojí si vynutil členitý terén.

37

Pohled od lehké pevnůstky druhého sledu opevnění, umístěného za objektem K-S 5 „U

potoka", na pokračování linie těžkého opevnění. V levé části fotografie jsou vidět pěchotní

sruby K-S 7 „U vesnice" a K-S 6 „U kapličky", které byly umístěny relativně blízko u sebe.

38

Pěchotní srub K-S 6 „U kapličky"- značně zdevastovaný zkouškami odolnosti i těžbou

ocelových prvků. V roce 1938 patřil mezi nejsilněji vyzbrojené a kvůli blízké silnici od hranic

mířil čelně hned třemi těžkými kulomety, které doplňoval další na K-S 5. Bočně pak

samozřejmě do obou stran protitankovými kanóny, kterých na místní nepříliš významnou

komunikaci mířilo opravdu hodně.

39

Následující objekt K-S 7 „U vesnice" vyfocený od objektu K-S 6 „U kapličky". Objekt je

zvenčí značně rozstřílen, ale uvnitř to kupodivu téměř není znát, což potvrzuje dobrou

koncepci.

40

Pravá část objektu K-S 7 „U vesnice". Tento objekt se stal obětí intenzivního německého

zkušebního ostřelování.

41

Pěchotní srub K-S 8 „U nádraží".

42

Pohled zprava na pěchotní srub K-S 8 „U nádraží" v blízkosti nádraží v Červeném potoce. V

pravé části týlové stěny má čistý průstřel velké ráže, pozůstatek zkušebního ostřelování z

velké blízkosti. Střílny jsou rovněž poškozeny palbou.

43

Pohled na týlovou část a levou střílnu pro kanón. Dvojče těžkých kulometů bylo přeneseno

do kopule a vytočeno do předpolí.

44

K-S 9 „Mezi lesíky" s dalším porostem uvnitř bývalé obvodové překážky. Tento objekt byl

hodně atypický a zcela ojediněle měl osazeny dva protitankové kanóny mířící téměř stejným

směrem. Z toho jeden zcela netypicky vedle vchodu, kde bývá obvykle pouze lehký kulomet.

45

Následně byl ale masivně zkušebně ostřelován, což dokládá tento pohled na týlovou stěnu

nad vchodem.

46

Průstřel v čelní stěně lehkého objektu vz. 37, který se nachází v týlu těžkého objektu K-S 9

„Mezi lesíky". Čelní stěna tohoto objektu byla Němci, odkryta, zesílena betonem a poté

zkušebně ostřelována. Dobře je patrný způsob kladení výztuže.

47

Detailní záběr levé střílny pro protitankový kanón s maketou jeho ústí a na pomocnou střílnu

pro lehký kulomet s periskopem pro kontrolu diamantového příkopu. Objekt měl starší

provedení filtroventilace s velkým množstvím výdechových otvorů (nahoře).

48

Pohled na výjimečně zesílenou pravou stranu lehkého objektu vz. 37 poblíž tvrze „Hůrka“,

tento objekt je unikátem. Stěna ze střílnou byla pravděpodobně zesílena kvůli ohrožení

vlastní palbou z protitankového kanónu srubu K-S 9, který mířil atypicky do týlu na

nedalekou komunikaci.

49

Pohled ze stropnice tvrzového pěchotního srubu K-S 10 „U boží muky" (tvrz „Hůrka“) na

vrch Veselka, kde se nachází odloučená tvrzová pozorovatelna K-S 12b „Utržený". V popředí

ventilační zvon.

50

Tvrzový pěchotní srub K-S 13 „U lomu" (tvrz „Hůrka“), pohled z týlu na levou část. Objekt

je zdevastovaný, uprostřed záběru je zabetonovaná střílna pro lehký kulomet, vpravo

vytržená střílna pro protitankový kanón. Původně byl jedním z mála čtyřzvonových.

51

Palbou zdevastovaný dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu" (tvrz Hůrka). V jeho stěnách

jsou dodnes zavrtány německé protibetonové podkaliberní střely Röchling.

52

Střelecká místnost pro minomet ráže 9 cm s podstavcem pro jeho uchycení a zazděnou

střílnou v objektu K-S 14 „U cihelny". V tomto jediném objektu byl tento minomet skutečně

instalován a zkoušen, bohužel ale až německou armádou za okupace.

53

Začátek králického úseku na úpatí pohoří Králický Sněžník, o který se linie opírala na

pravém boku, vyfocený z dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b „Utržený". Objekt K-S 2 „Na

kótě" se nachází na levém okraji snímku na tmavém kopci, objekt K-S 3 „U lesa" kousek pod

ním na kraji lesa. Uprostřed louky se nachází pěchotní srub K-S 4 „U cesty" a okolní lesík

prakticky vymezuje původní obvodovou překážku. Výborně je vidět i okolní původní pásmo

intervalových překážek, zalomené vždy směrem k nepříteli, s oběma přilehlými

protitankovými příkopy. Následující muzeální objekt K-S 5 „U potoka" se nachází na

následujícím nevýrazném kopečku s tmavým lesíkem.

54

Pohled z tvrze „Hůrka“ směrem po předchozí linii. Přestože není na fotografii vidět žádný

bunkr, tak je jich tam ve skutečnosti spousta. Přímo pod kopcem je uprostřed snímku objekt

K-S 9, napravo na kopci pozorovatelna K-S 12b, nalevo „Za rohem" bojové objekty tvrze

„Hůrka“ a všude spousty lehkých pevnůstek. Pohoří v pozadí se jmenuje Králický Sněžník a

v dálce na konci údolí je vidět i stejnojmenný nejvyšší vrchol, kde pramení řeka Morava. Na

vrcholku nalevo se nachází známé rozvodí tří moří.

55

Dělostřelecká pozorovatelna K-S 12b „Utržený", pohled z dálky přibližně od K-S 5.

56

Tentýž pohled z blízka. V místech, kde stojí skupina lidí, vyčníval původně pancéřový zvon

pro lehký kulomet se šesti střílnami pro kruhový obstřel.

57

Výhled z jediného králického dochovaného pancéřového zvonu směrem ke K-S 5 „U potoka".

58

Vchodová část dělostřelecké pozorovatelny K-S 12b. Jediný vchod s padacím mostem v rámci

celého československého opevnění. Bunkr byl trojpatrový, nepočítaje zvon.

59

Ještě detailní pohled na jednu z pozorovacích štěrbin, navíc měl mít zvon i výkonný

dělostřelecký periskop. V pozadí je patrný povrch dělostřelecké tvrze „Hůrka“, jejíž zbraně

měla tato pozorovatelna především navádět. Podobných pozorovacích zvonů bylo ale podél

celé linie mnoho a pozorování samozřejmě zajišťovaly i všechny ostatní objekty a jednotky.

60

Práh pro protitankovou překážku pod objektem K-S 10 „U boží muky", který tvořil pravé

křídlo dělostřelecké tvrze „Hůrka“.

61

Pohled od objektu pro dělostřeleckou otočnou výsuvnou věž K-S 12 „Na kótě" na tvrzový

pěchotní srub K-S 10 „U boží muky". Otočná věž měla být vyzbrojena dvojicí rychlopalných

houfnic ráže 10 cm s dostřelem 12 km.

62

Podobný pohled na druhý zdejší tvrzový pěchotní srub, K-S 13 „U lomu".

63

Dělostřelecký srub K-S 11 „Na svahu" pro tři houfnice ráže 10 cm, mířící podél linie směrem

na západ.

64

Velice nezvykle řešený pěchotní srub K-S 13 „U lomu", původně čtyřzvonový, pohled z týlu.

Tvrzové objekty většinou neměly běžný vchod, takže měly často rovnaninu a zához i z týlové

strany.

65

Pohled z tvrze „Hůrka“ na sousedící izolovaný pěchotní srub K-S 14 „U cihelny", kde

probíhají každoroční vojenskohistorické ukázky „Cihelna".

66

Bunkr prošel nedávno rekonstrukcí vnějšího vzhledu a proto vypadá na fotografii dosti

atraktivně. Maskovací nátěr ale není příliš historicky věrný, maskoval by leda tak v zimě a

zdejší objekty byly původně tmavě šedé.

67

Objekt K-S 14„U cihelny" v době, kdy zde začínaly rekonstrukční aktivity. Tehdy bylo

důvodem ukončení ukázek v lese na tvrzi „Bouda“ a potřeba vhodnějšího přístupnějšího

objektu.

68

Pohled na K-S 14 „U cihelny" zprava v pozdějším období, v pozadí tvrz „Hůrka“

69

Pohled z tvrze „Hůrka“ na následující pěchotní srub K-S 15 „U lípy".

70

A takhle vypadá zblízka, pohled z týlu na bývalé levostranné střílny pěchotního srubu

K-S 15 „U lípy".

71

Další vložený lehký objekt, v pozadí těžký objekt - pěchotní srub K-S 15 „U lípy".

72

Pohled „přes rameno" směrem na linii lehkého opevnění a na pěchotní srub

K-S 16 „U dráhy".

73

Železniční trať, která se proplétá mezi mnoha místními pěchotními sruby, nalevo zához

bunkru K-S 16 „U dráhy"

74

K-S 16 „U dráhy" v pozadí dělostřelecká tvrz „Hůrka“.

75

Pohled na opačnou stranu, přesně uprostřed fotografie je v dálce u lesíka patrný zához

pěchotního srubu K-S 17 „U továrny". Na kopci v pozadí se nachází dělostřelecká tvrz

„Bouda“.

76

Pěchotní srub K-S 17 „U továrny" zblízka, týlová stěna po zkouškách odolnosti.

77

Těžký objekt K-S 18 „U kostela" měl být vzhledem k dobrému výhledu do předpolí a kvůli

blízkosti dělostřelecké tvrze osazen kromě běžné výzbroje i otočnou věží pro dvojče těžkých

kulometů. Pohled z týlu na levostranné střílny.

78

Rozměrná šachta pro otočnou kulometnou věž je dodnes k vidění ve stropě uprostřed čelní

stěny. Přestože byl téměř dokončen prototyp, ani ona se do opevnění nedostala a zcela jistě

by dostala přednost nějaká klíčová tvrz.

79

Bunkr K-S 19 „Pod lesem" již stojí na úpatí svahu a musel být proto proveden v lomeném

provedení. Z tohoto pěchotního srubu pochází některé hlavní součásti kanónu L1, který je

dnes k vidění na muzeu K-S 5 „U potoka". V době mobilizace v roce 1938 byl zde kanón

připraven k obraně, poté byl kanón převezen na německý Atlantický val.

80

Následující těžký objekt K-S 20 „Na pupku" je již v prudkém svahu a stal se díky tomu jedním

z nejvíce lomených pěchotních srubů československého opevnění. Pohled z týlu na

pravostranné střílny mířící ze svahu.

81

Ještě jeden pohled na tento zajímavý objekt, pro změnu ze shora. Po něm již následuje

dělostřelecká tvrz „Bouda“.

82

Pravé křídlo tvrze „Bouda“ kryje pěchotní srub K-S 21 „Kazi". Hlavní výzbroj tvořily dvě

dvojčata těžkých kulometů mířící z prudkého svahu, napravo je pak vidět pomocná střílna

pro lehký kulomet. Pod ní je v příkopu umístěn nouzový východ.

83

Nejdůležitějším objektem tvrze byl K-S 22 „Horymír", určený pro dělostřeleckou otočnou

výsuvnou věž, ale v roce 1938 zůstal bez výzbroje. Druhá věž, ze dvou prvních

rozpracovaných, se na podzim 1938 nacházela téměř dokončena v plzeňské Škodovce.

84

Na této jediné tvrzi nebyl otvor pro věž dodatečně zabetonován a tak je možné vidět jej v

původním stavu. Na rozdíl od tvrze „Hůrka“ byl objekt vybaven pancéřovým zvonem pro

vlastní obranu.

85

Horní větší prstenec je určen pro osazení předpancíře a velikosti věže odpovídá dolní

průměr.

86

Před touto věží se nachází pěchotní srub K-S 23 „Teta", který byly zároveň pozorovatelnou.

Je zajímavý tím, že z něj nad úroveň terénu vyčnívaly pouze ocelolitinové pancéřové zvony.

87

Široko daleko jediná zachovalá šachta pro pancéřový zvon, jediná mezi StM-S 30 a K-S 39

na tvrzi „Adam“. Důvodem byl nepasující pozorovací zvon, z kterého nebylo vidět a který byl

tudíž odvezen jinam. Nového se již tvrz nedočkala.

88

Pěchotní srub na levém křídle tvrze, K-S 24 „Libuše". V době okupace byl v rámci zkoušek

posunut výbuchem o desítky centimetrů.

89

Tvrzový pěchotní srub tvrze „Bouda“: K-S 21 „Kazi". Byl vyzbrojen pouze kulomety

vzhledem k neprůchodnému terénu.

90

Zajímavě tvarovaný krycí límec pancéřového zvonu.

91

Vchodový objekt do tvrze „Bouda“, tedy K-S 22a „Krok". Jediný dochovaný v téměř původní

podobě, i když byl znovu vybetonován až po válce.

92

Vedle stojí pancéřový zvon pro pěchotní srub typu N-S 82. Tvrzové objekty měly větší se

sílou stěny 30 cm (tento má nejběžnější tloušťku 20 cm a byl určen pro relativně rovný terén).

93

U tvrze „Bouda“ se nachází i některé „řopíkové“ rarity. V tomto případě jediný existující

„řopík“ s diamantovým příkopem.

94

Tatáž střílna zevnitř, vyzbrojena byla těžkým kulometem s atypickou lafetou, asi z těžkého

objektu. Pravděpodobně kvůli předpokladu častější intenzivní palby.

95

Kutálející se lehký objekt vz. 37. Velice zajímavá je na něm základová deska zespodu.

96

Izolovaný pěchotní srub K-S 25 „Na sedle", pohled z týlu.

97

Linie zde i nadále pokračuje hustým lesem ve svahu, takže výzbroj zůstala pouze kulometná.

A na rozdíl od tvrze už jen v polovičním sólo provedení.

98

Týlová část objektu K-S 26 „Na mýtině" s nezvykle řešeným krakorcem nad vchodem.

99

Těžký bunkr K-S 27 „Na průseku". Všechny objekty od K-S 26 až k Mladkovu mají nezvykle

řešenou výzbroj, napravo do svahu vždy dva sólo těžké kulomety pod betonem v kasematách,

směrem ze svahu pak dvojče těžkých kulometů v kopuli. Asi kvůli obavě z ostřelování od

státní hranice na protějším kopci.

100

K-S 28 „V panském".

101

Vchod do téhož objektu.

102

Poškozený protitankový příkop u objektu K-S 29 "V selském", v kombinaci s kulometnou

výzbrojí věc nezvyklá.

103

K-S 29 "V selském", hlavní střílny pod betonem.

104

K-S 30 „V lesíčku" za Mladkovem byl již vyzbrojen dvěma protitankovými kanóny, pohled z

týlu na pravostranné hlavní střílny.

105

Týlová stěna pěchotního srubu K-S 31 „U besídky", který se již nachází na protějším svahu

nad železniční tratí a je pouze vybudován pouze v jednostranném provedení.

106

Zajímavá optická hříčka, zdůrazňující diamantový příkop řešený nezvykle skloněně kvůli

prudkému svahu pod objektem. Nalevo bývalé střílny hlavních zbraní.

107

Nedaleko stojící bunkr K-S 32 „Na růžku". Pohled zprava, s pěkně viditelným záhozem.

108

Původní vzhled týlové stěny.

109

Dnešní pohled z čela, s částí obnovené obvodové protitankové překážky.

110

Těžký objekt K-S 33 „U ovčárny" (ve službách zemědělství).

111

Lehký objekt vz. 36, nacházející se v předpolí tvrze „Adam“ u Petrovic. V pozadí jsou

hřebeny Orlických hor.

112

K-S 37 „Rozhledna" pod dělostřeleckou tvrzí „Adam“, je lomený kvůli umístění ve svahu, má

nezvyklý tvar a původně měl osazen dělostřelecký pozorovací zvon v čelní stěně. Zde se také

natáčel slavný film „Neporažení", při kterém se z tohoto objektu i střílelo.

113

Pěchotní srub K-S 36 „Pod Adamem", vybudovaný ve strmém svahu. V pozadí se nachází

vrcholek se sousední dělostřeleckou tvrzí „Bouda“.

114

Pohled na K-S 36 „Pod Adamem" z dálky. Vlevo na kopci se nachází dělostřelecká tvrz

„ Adam“, vzdáleně ještě další dva izolované pěchotní sruby.

115

K-S 34 „U kapličky“ zarostlý v hustém lesíku. Typický králický pěchotní srub v II. třídě

odolnosti s nejběžnější výzbrojí včetně protitankových kanónů.

116

Přechod prahu protitankové překážky přes potok. Jedno z mnoha různých existujících řešení.

117

K-S 35 „Nad lesem", jeden z nejfotografovanějších těžkých objektů v roce 1938, dokonce i

československými vojáky.

118

U vchodu jsou dodnes patrné původní nápisy.

119

Okraj protitankové příkopu následujícího bunkru.

120

K-S 36 „Pod Adamem", nejvíce lomený pěchotní srub v rámci celého československého

opevnění. Převýšení je prakticky o celé patro.

121

U vchodu jsou opět dosud patrné původní nápisy.

122

Následující těžký objekt K-S 37 „Na rozhledně" se stal během let muzeem a nad vchodem má

opět nápis z roku 1938, ale v tomto případě obnovenou repliku. Výzbroj směrem do svahu

tvořily pouze dva těžké kulomety v provedení sólo.

123

Střílna pro těžký kulomet v pěchotním srubu se od řopíkové kupodivu výrazně lišila.

124

Konec čelní obvodové překážky a začátek protitankového příkopu.

125

K-S 38 „U křížku", těžký objekt ve II. třídě odolnosti. Značně poškozený zkušební střelbou v

době okupace.

126

Boční pohled na K-S 38„U křížku" se záhozem. Kamennou rovnaninu pravděpodobně

rozebrali domorodci na budování svých obydlí.

127

Ze stavebně dokončených tvrzí byl v roce 1938 „Adam“ největší, ale i nejméně dokončený.

Chyběly všechny pancéřové zvony a teprve se připravovala betonáž dodatečně přidaného

minometného objektu.

128

Objekt pro nejdůležitější zbraň celé tvrze, pro dělostřeleckou otočnou výsuvnou věž K-S 42

„Trigonometr", pro dvojče houfnic ráže 10 cm.

129

Dělostřelecký srub K-S 45 „Jabůrek" pro tři houfnice ráže 10 cm. V rámci celého

československého opevnění byl jediný vybudován lomený. Kromě toho byla tvrz „Adam“

jediná stavebně dokončená, která měla k dispozici podobné dělostřelecké sruby dva, do obou

směrů pokračování linie.

130

K-S 46 „V zátiší" u Petrovic

131

Pohled na tentýž objekt zleva, patrný je hlavní směr palby.

132

Sousední bunkr K-S 47 „V dolině".

133

K-S 48 „Nad silnicí".

134

Detail vchodové partie téhož objektu K-S 48 „Nad silnicí".

135

Počínaje pěchotním srubem K-S 51 „Kraj lesa" vede linie lesním porostem. Tento pěchotní

srub je ještě v II. třídě odolnosti ...

136

... ale v na levou stranu už měl ve výzbroji pouze dvojče těžkých kulometů.

137

Dodnes patrné pásmo bývalých intervalových proti pěchotních překážek.

138

Následující těžký objekt K-S 52 „Pod skalou" je už pouze ve II. třídě odolnosti, vyzbrojený

pouze kulomety.

139

Lehký objekt vz. 37, doplňující linii.

140

Jedny z nejmenších pěchotních srubů celého československého opevnění, dvojice

jednostranných těžkých objektů K-S 53a „Na žebru" a v pozadí K-S 53b „Nad řekou".

141

Pohled na týlovou část bunkru K-S 53a „Na žebru".

142

Pohled zevnitř občas připomíná vnitřek pancéřového zvonu.

143

Sousední bunkr K-S 53b „Nad řekou" je proveden v lomeném provedení, což se projevilo

schody, na snímku je patrný i průlez do dolního patra.

144

Pěchotní srub kralického úseku, K-S 53b „Nad řekou", na okraji kaňonu řeky Divoké Orlice.

Jedinou hlavní výzbroj představoval těžký kulomet v pancéřové kopuli, mířící ze svahu dolů

do údolí.

145

146

147

148

149

150

151

152

153