PentagramSkutočný význam slúženia

Duše se dívá vytrvale vpřed

Pavel z Tarsu

Vesna Krmpotic:

Teraz, len terazZvuk duše

Kvantová fyzika a duchovno

Individuální posvátná věda

Edda – O boji bohů

Recenzia knihy:

P. D. OuspenskyZvláštny život Iwana Osokina

2012 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

3

Pentagram vychází šestkrát ročně v ho-landském, německém, anglickém, fran-couzském, portugalském, španělském,maďarském a česko-slovenském jazyce.V bulharském, finském, řeckém, italském,polském, ruském a švédském jazyce vy-chází Pentagram čtyřikrát ročně.

ŠéfredaktorA. H. v. d. Brul

Redakční radaP. Huijs

RedakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : info@rozekruispers.com

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého RužokrížaLectorium RosicrucianumP. O. Box 68SK-048 01 Rožňavae-mail : rosicrucianum@lectorium.sk

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : praha@rosicrucianum.cz

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumNové sady 4CZ-602 00 Brnoe-mail : brno@rosicrucianum.cz

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 4/2011anglické vydání Pentagram 6/2011

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : info@rosicrucianum.cz

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : info@rozekruispers.comwww.rozekruispers.com

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, Nového Člověka.Je však také symbolem Universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­liuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby tuto duchovní revoluci v sobě samýchpřipustili a uskutečnili.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

PentagramJe dosť neobvyklé, ako sa v tomto vydaníPentagramu predstavuje poetka Vesna Krm-potic: „Ísť za tým, kto som a vstupovať do ríšeneba, to je spoločný cieľ všetkých a je to jedi-ná pravá kariéra človeka.“

Toto vydanie Pentagramu , vydanie, ktorési všíma vo vzájomne sa rozbiehajúcich ces-tách – v dejinách, v bibl i i , v súčasnosti , vnútriEurópy i mimo nej, a dokonca v ešte dlho ne-chápanej kvantovej fyzike – znamenia pôso-benia Ducha, sa pokúša byť nápomocné pritomto pátraní po Sebe, pri hľadaní duše, toho,čo nás zvnútra udržiava mladými navonok.

„Nemohla by existovať iná mladosť a inástaroba,“ vzdychá americký spisovateľ Emer-son na inom mieste tohto vydania, „ako tá,ktorá sa meria podľa roka nášho prírodnéhonarodenia? Pre niektoré myšlienky sme vždymladí a takými ostaneme.“

Mohlo by to jestvovať? Mladosť a staroba,ktoré sú iné, ktoré nie sú závislé od tela, aleho plne a celkom napĺňajú? Náš náhľad môžev príspevku o kvantovom myslení a spiritual itekaždopádne ďalej prehĺbiť hlboko vnútorný LaoTse, keď píše:

„Tao je prázdne, a jeho žiarenia a pôsobeniasú nevyčerpateľné. Ó, aké je hlboké. Je praot­com všetkých vecí. Mierni svoju ostrosť, zjed­nodušuje svoju komplikovanosť, zmierňujesvoj oslepujúci lesk a prispôsobuje sa látke.

Ó, aké pokojné je. Jestvuje večne. Neviem,koho dieťaťom je. Bolo skôr ako najvyšší boh.“

Múdrosť Famy FraternitatisSkutočný význam slúženiaJan van Rijckenborgh 2

Oslovení pronesené nakonventu vedoucích dílnymládeže 2011:Duše se dívá vytrvalevpřed 7

Když chci činit dobro,mám v dosahu zloOsvícení na cestědo DamaškuO Pavlovi z Tarsu 10

Teraz, len teraz – Zvuk dušeVesna Krmpotic 20–24

Kvantová fyzikaa duchovno 25Individuální posvátnávěda 33Čierna madona 39Edda: O bitvě bohůMuži s oštěpya Mimirova studna 44

Recenzia knihy: Zvláštnyživot Iwana OsokinaNezmyselné opakovanieP. D. Ouspensky 50

Obálka: Vedci zbierajú údajezo všetkých disciplín vo veľ­kých počítačových systémoch(clusters), kde testujú svojemodely. Toto zobrazenie„Vedy počítajúcej“ sa vzťa­huje na modely kvantovejfyziky. © DCSC, Kodaň

Číslo 3/2012

Obsah

2 Pentagram 3/201 2

B ol žiakom, ktorý bol dostatočneoboznámený s mystériami, aby

rozumel, čo sa od neho žiada. A preto­že vládol dostatočnou kvalitou duše,ktorú dosiahol v službe lásky, rozho­dol sa nasledovať cestu, ktorú muukázal Proteus, služobník Neptúna.Opustil svoj dom, aby nadobudol pra­vú spásu; šiel na cestu v službe dobra,pravdy a spravodlivosti.

Ihneď prišli skúšky. Musel sa nau­čiť, aby stratil sám seba, aby darovalseba celkom na oltár služby. Muselsvoju nižšiu podstatu celkom obrátiťtým, že sa čistil v sile Krista, svojhoPána. Musel sa naučiť, že toto čiste­nie v Christi nie je žiadna dogmatickáautorita, ktorá sa nasleduje s pobožnoutvárou, ale hrdinstvo, strašné riziko,úžasná bolesť, umieranie podľa niž­šieho, prírody. Musel sa učiť, že tátozáhuba je len zdanlivá záhuba, zdan­livá smrť, ako to povedal Kristus o La­zarovi: „Táto choroba nie je k smrti,ale k životu“, aby bol prostredníctvom

neho oslávený, prebudený k životuBoh, vnútorný Boh, to pravé Sebe,Neptún, Christian Rosenkreutz.

To sa deje aj v našom príbehu.Žiak – môžeme ho nazvať bratom A.,naznačený ako successor – to zname­ná „dedič spásy“, pravej spásy v Ježi­šovi Kristovi – umiera. On celkomhynie, zomiera v Gallia Narbonensis,to znamená v „krajine ťažkých skúšok“.

Z neho, z hrobu nižšieho, sa dvíhajeho nasledovník, nový človek. Rov­nako ako Lazar znamená „muž bezpomoci“, tak môžeme tohoto človekanazvať „človekom bez mena“. Tentočlovek nebude už viac „Ja“, hoci niknevlastní tak silnú osobnosť ako on.On je, on chce byť len služobníkom,služobníkom ľudstva. Tento brat N.N.,neosobný, znovuzrodený podľa Ducha,poslúchal varovné slovo Krista: „Ktosvoj život“ – svoj náhľad – „nechcestratiť kvôli mne, nemôže byť mojímučeníkom.“ To je systém postupu naceste, ktorý pomáha celému svetu

Skutočný význam slúženiaMÚDROSŤ FAMY FRATERNITATIS

J. van RijckenborghPravá a pôvodná správa o odhalení veľmi osvieteného božieho muža,brata Christiana Rosenkreutza, znie takto:

3Skutočný význam slúženia

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladateliaDuchovnej Školy Zlatého Ružokríža, popísali cestu, ktorávedie k oslobodeniu duše. Činili to okrem iného na zákla­de pôvodných textov univerzálneho učenia, ktoré žiakomDuchovnej Školy a záujemcom objasňovali a svojím živo­tom dokazovali.

Kachličkový obrazs ružami v Shiraze(Fars), Irán. Shirazje jedným z naj-starších miestv Iráne a bol zná-my ako „mestoruží a slávikov“.

4 Pentagram 3/201 2

v jeho núdzi a vedie ho k životu. Takprichádza znovuzrodený brat k reholia potom, ako dovŕši svoje žiactvo,chopí sa plánu, aby odcestoval.

Ak ste sa tak znovuzrodili, povsta­li z nízkeho, oslobodili sa z egoizmucez svoje umieranie v krajine skúšok,až teraz ste skutočne spôsobilý ísť nacesty, aby ste prinášali evanjeliuma liečili chorých. Potom ste tiež prenik­li k novému povolaniu; potom budetenazývaný architektom, čo znamenástaviteľ, slobodný murár.

A všetci, ktorí sa nazývajú slobo­domurármi, by si mali dať povedať:pravý slobodomurár je ten, kto podľasvojej nižšej povahy zomrel v GalliiNarbonensis. Len ten, kto vie v slo­bodnej vôli obetovať svoje Ja, zodpo­vedajúc požiadavke evanjelia, môžeslúžiť ľuďom. Teraz dokážete tiežporozumieť, že len žiak, ktorý preni­kol až sem, môže ísť aj ďalej. Beztoho, aby vzal na seba úlohu tejtoprírodne zákonitej procedúry, je po­svätenie len zločineckým preludom.

Takto znie teda skutoč­ná, pôvodná správao odhalení veľmi osvie­teného Božieho mužaFr. C. R. C.:Po tom, ako A. blaženezomrel v Galii Narbonen-sis, prišiel na jeho miestonáš milovaný brat N.N.Po tom, ako k nám pri-šiel a podrobil sa sláv-nostnej prísahe vernostia mlčanlivosti , oznámilnám v dôvere, že ho A.utešoval tým, že totobratstvo by mohlo byťv krátkom čase už nietak tajné, ale celej vlastinemeckého národa ná-pomocné, potrebnéa slávne, pred ktorousa on v svojom staveani v najmenšom nepo-treboval hanbiť.

V nasledujúcom ro-ku, ako už zavŕši l svoju

školskú povinnosť a keďmal príležitosť, aby od-cestoval so slušnýmcestovným zlatom alebomešcom Fortuny, po-myslel si – lebo predtýmbol dobrým stavbárskymmajstrom – niečo na tejtobudove zmeniť a lepšieprihotoviť. Pri takej práciobnovy našiel on aj túpamätnú tabuľu, zl iatuz mosadze, s menamivšetkých, ktorí patri l iBratstvu, ako aj niektoréďalšie veci. Túto tabuľuchcel niesť do inej, spô-sobilejšej kobky; lebokde alebo kedy Fr. C.umrel a v ktorej kraj ineby mohol byť pochovaný,bolo staršími zamlčanéa nám bolo neznáme.Na tejto tabuli vyčnie-val veľký klinec, takžekeď bol silou vytiahnutý,strhol dosť veľký kus

muriva alebo omietkynad ukrytými dveramia dvere tak neočaká-vane uvoľnil. Nato smeplní radosti a túžbystrhl i zvyšné murivoa očisti l i dvere. Na nichstálo na hornom konciveľkými písmenami na-písané:

PO STO DVADSIA-TICH ROKOCH MAOTVORIA.

Pod tým stál letopočet.Nato sme ďakovali

Bohu a nechali toho ve-čera všetko na pokoji ,lebo sme chceli najprvpochopiť náš obrat.

Fama Fraternitatis, 1 61 41 988, Rozekruis Pers,Haarlem

5

Existuje tisíce takých zasvätencovv našom svete; vynikajú ako prorocia veľmi široko pokrokoví, ale ich ži­votná skutočnosť je protichodná po­žiadavke stavby. Všetci títo zasvätenciveľmi špekulujú s mystikou a dogma­tikou a hovoria nezmysly o láske, Bo­hovi a Kristovi. Kto chce pomáhaťsvetu, musí byť architektom, slobod­ným murárom, musí sa stať slobodo­murárom podľa metódy, opísanej voFame. Musí zomrieť, zahynúc v kra­jine skúšok, podľa požiadavky kres­ťanstva evanjelií.

Cesta posvätenia je teraz otvorenápre symbolického hrdinu nášho rozprá­vania. On je ako seba­slobodomurár,ako seba­uskutočniteľ, silne zaneprázd­nený premenou na svojej vlastnej stav­be, aby bola stále lepšia a vhodnejšiana službu, ktorú musí vykonávať. Za­neprázdnený touto vnútornou prácouobnovovania, nachádza pamätnú dos­ku, ktorá je zliata z mosadze a obsahu­je všetky mená bratov, ako aj zmienkyo niekoľkých ďalších veciach.

Mosadz je zliatina medi. Mosadzje v ezoterickom zmysle duchovný

Zvyšky rímskeho mostu pri St. Thibery, ležiaceho na ceste Via Domitia, ktorá spájala Ta-liansko s Hispániou a pretínala Galliu Narbonensis. Toto juho-francúzske územie je dnesProvensálsko.

Skutočný význam slúženia

6 Pentagram 3/201 2

kov, duchovný majetok, ktorý sa vyví­ja z hodnôt Venuše a Jupitera, z dušecítenia a duše povedomia, z obrátenia,premeny nášho druhu lásky prostred­níctvom seba­zapierajúcej služby láskypre ľudstvo, kresťanského realizmu.Toto obrátenie, toto zlievanie, očis­ťuje Vašu schopnosť myslenia a zosta­vuje pamätnú tabuľu, ktorá je v stave,aby stále lepšie chápala axiómu a krá­ľovské umenie.

Ak ste práve tak ako náš hrdinazaneprázdnený neosobným stavanímna Sebe, odhalíte náhle pamätnú tabu­ľu z mosadze; Vaša schopnosť mys­lenia je náhle schopná rozpoznávaťa prijímať božské, všadeprítomnéabstrakcie, a Vaša bytosť sa naplnívedením, ktoré prevyšuje všetky po­zemské znalosti. Toto sväté poznanie,ktoré napĺňa žiaka nevysloviteľnouradosťou, tento božský dar dosiahnenato, aby ho priniesol na lepšie miesto.On chce túto múdrosť pritiahnuť dosvojho srdca, plný vďaky ju chce po­staviť do svojho srdca ako oltár prenepochopiteľnú lásku Boha, ktorá samu zveruje a chce vyryť svoje tajom­stvo do mosadznej pamätnej tabule.A potom, potom sa udeje zázrak. Keďten, kto je znovuzrodený v krajine

skúšok, slávi svoje zjednotenie s ab­straktným myslením, ktoré sa muprejaví a ktoré on uchopí na obnove­nie srdca, potom bude tento pozoru­hodný bod, tu nazývaný ako „klinec“,oživený, vyzdvihnutý.

V ezoterike sa tento bod nazýva aj„šiestym klincom“ alebo „šiestym la­nom“, pomocou ktorého bol ChristianRosenkreutz vytiahnutý z jamy. Päťďalších bodov sa stotožňuje s piatimibodmi pentagramu, piatimi bodmitela duše.

Tak sa uvoľnia dvere ku kobke hro­bu Christiana Rosenkreutza, ku kobkehrobu vnútorného Krista; múry budújasajúc zbúrané a naplní sa „Zaklopte,a bude vám otvorené“. Na dveráchstojí veľkými písmenami: Po stodvadsiatich rokoch ma otvoria.

Sto dvadsať je číslo Protea, slu­žobníka Neptúnu, číslo pravej spásy,ktorá sa uvoľní, keď budeme sledovaťšľapaje Krista.Tak sme v stave, aby sme vstúpili dokobky hrobu Christiana Rosenkreutza,ktorý je chrámom.

Tento článok je založený na knihe ManifestBratstva Ružokrižiakov, 1 8. kapitola.

7

D ílna mládeže Lectoria Rosicru­cianum chce v každém dítěti

a v každém mladém člověku ochránita zachovat jeho velkou touhu, jehoživé uvědomování si „toho jiného“,jeho spojení se světovou duší.

Míníme tím kontakt s původním ži­votem, který se sděluje vnitřní bytosti,vnímavému srdci, kontakt s ohromnouživoucí světelnou energií, která námineustále protéká a nikdy neodpočívá.Americký autor Emerson se táže: „Což­pak by nemohlo existovat ještě jinémládí a stáří, než které se měří od dobynašeho narození? Pro některé myšlenkyjsme stále mladí, tak říkajíc bez věku,a zůstáváme takoví. Takovou myšlen­kou je například láska k univerzálnía věčné kráse. To v nás vzbuzuje po­cit, že tato láska patří spíše kamsi dověčnosti než do smrtelného života…Pro objevy a poznání duše nehrají čas,prostor a příroda žádnou roli.“

V běžném životě jsme zvyklívšechno posuzovat časově a prosto­rově. Ve skutečnosti je to ale tak, ževěci, které nyní vnímáme jako stálé,jedna po druhé z našich zkušenostíodpadnou jako zralé ovoce. Vítr jeodvane, nikdo neví kam. […]

„Duše ale hledí stále vpřed; vy­tváří si nový svět a opouští a nechávámizet světy za sebou. Nezná žádnáomezení, žádné termíny, žádné zvyk­losti, žádné rozdíly ani žádné osoby.Duše zná jen duši; spleť událostí jeroucho, v němž je oblečená.“ (Emer­son: Essays).

Žijeme pro ty vzácné chvíle, kdyzakoušíme tuto silnou energii, kdy splý­váme s „viděním duše“ a jsme s nímzajedno. Žijeme pro ty chvíle, ve kte­rých cítíme, že Láska je všechno a spo­juje všechno.

To můžeme zakusit ve zlomku vte­řiny, jak to popisuje Pavel, nebo jako

Duše se dívá vytrvale vpřed

Duše se dívá vytrvale vpředNa různých místech v Evropě a Brazílii se každoročně shromažďujíspolupracovníci Lectoria Rosicrucianum, aby připravili letní týden promládež. K následujícímu oslovení během jednoho z těchto setkání sepokusili přidat praktickou dimenzi pojmu „ve službách lásky“ či „slou-žící láska“.

OSLOVENÍ PRONESENÉ NA KONVENTU VEDOUCÍCHDÍLNY MLÁDEŽE 2011

8 Pentagram 3/201 2

bouři, která se na nás navalí a omílánás, dokud si neuvědomíme, že životje neustálé učení vždy obsahující vy­hlídku na něco nového, jasnějšího,vyššího.Náš velmistr J. van Rijckenborgh píšev Egyptské Pragnosi: „Představte si,že se narodí dítě, které je vybavenopůvodní duší. A když je tato duše spo­jena s tělem, narazí na hříšnost, zlo,které je součástí dialektické přírody.Nyní jde o to, jestli se toto dítě, ažbude starší a bude muset přijmoutživot, pustí do vnitřního boje s toutohříšností uvnitř, nebo zda ji automa­ticky přijme a půjde cestou nejmenší­ho odporu.

Jako duševní entity podléhámestále diktátorství fyzické lidské by­tosti, v důsledku čehož je duše v ne­bezpečí, že zahyne, že se utopí. ProtoJ. van Rijckenborgh mluví o Gnosi:o živém vědění, skutečném poznánív našem nitru. To je ta jediná věc,která dokáže čelit této diktatuře.

V dílně mládeže, při práci s dosudmalými dětmi, se také pokoušímeupevnit základ pro toto pochopení.Šťastní jsou ti chlapci a dívky, kteřísní, dokážou být překvapeni a divitse nebo kteří znají zvláštní, nápadné,hledající lidi ve svém okolí – a takovímladí vedoucí často jsou! Šťastné jsouty děti, které se mohou účastnit letníchtýdnů!

Tam mají členové štábu a vedoucípochopení pro vnímavou vnitřní bytostdětí, která je tak otevřená, že chce –skrze nás – porozumět a reflektovatcelý svět. A my doufáme, že toto dítěvyroste od vnějšího vnímání k vnitřní­mu poznání. Doufáme, že k tomu dítěvyrůstá se zdravou chutí k životu, sesvými zájmy přeskakujícími z jednévěci na druhou, se svou zvědavostí,a dokonce i se svým rychlým rozptý­lením. Tímto způsobem se dítě učí po­znávat, že• stejně jako ve mně i všude v přírodě

začíná v každém okamžiku nějakýnový vývoj;

• kamkoliv se v přírodě podívám, tamkaždý malý začátek, každé semínko,obsahuje celek, celistvost;

• takto příroda stále nabízí nové mož­nosti; to je víra, která je doprováze­na nadějí;

• protože bez naděje člověk nezískážádnou šanci, dalo by se říct, že šan­ce vždy znamená a obsahuje očeká­vání, naději;

• staré rčení ,,Kde je naděje, tam jei život“ také znamená, že člověkprostřednictvím tohoto očekávání,této naděje dokáže dosáhnout zá­kladních hodnot života.

Vědění, naděje, využití možnostía nový duševní život patří k sobě. Tojsou výchozí body, z nichž se dítěvnitřně vyvíjí. Pokud my jako dílomládeže jsme schopni během tohoto

9

důležitého období života stimulovattyto výchozí body, bude dítě zakou­šet lásku ve svém mládí a bude jiurčitě schopno vyzařovat i pozdějiv životě.Říká se, že Bůh je Láska a že Láskaje stavební materiál našeho Univerza.A tak tomu skutečně je: láska je sta­vební materiál, nikoliv růžový oblá­ček, na kterém můžeme snít. Je tosíla, s níž se musí pracovat. Láska jesíla, která má dva aspekty: harmoniia odpovědnost. Láska v člověkuvzniká z porozumění; to je výsled­kem životních zkušeností, jednánía pravdy.

Tím, když člověk pracuje pro dru­hé s plným odevzdáním a naplněnýláskou, vyvíjí se porozumění na zá­kladě pravé podstaty – samozřejmětaké během nadcházejících letníchtýdnů.

Ten, kdo chce proniknout k lásce a chceji praktikovat, to nemůže udělat jenteoreticky. Buďte praktičtí, vyzařujteharmonii a převezměte odpovědnost;to určuje všechno a není to těžší nežteorie.

Uzavřeme to částí básně z Pátéhodne Alchymické svatby vysvětlenéJ. van Rijckenborghem:Skrze kterou sílu můžeme vládnout?Skrze Lásku.Jak můžeme přivolat lásku?Láskou.Na čem jsou dobré skutky založeny?Na Lásce.Jak jsou dva spojeni?Láskou. […]Pak ať je tento velký zármutekproměněn ve věčnou radost,aby trvalé štěstípožehnalo mnoho mladých srdcí.

Duše se dívá vytrvale vpřed

1 0 Pentagram 3/201 2

K dyž se nacházel kvůli jednomutakovému plánovanému pogro­

mu na cestě do Damašku, kde bylataké křesťanská obec, zasáhlo jej po­blíž města tak oslepující, nebeskésvětlo, že byl sražen z koně. Tak seto můžeme dočíst v knize Skutkyapoštolské v Bibli:

„Saul nepřestával vyhrožovat učed­níkům Pána a chtěl je vyhladit. Šelproto k nejvyššímu knězi a vyžádalsi od něho doporučující dopisy prosynagogy v Damašku, aby tam mohlvyhledávat muže a ženy té cesty a při­vést je v poutech do Jeruzaléma. A kdyžbyl pak na cestě a byl už blízko Da­mašku, obklopilo ho náhle světloz nebe. Padl na zem a uslyšel hlas,jak mu říká: ,Saule, Saule, proč měpronásleduješ? Marně se vzpíráš protibodcům.‘

Saul ležel na zemi, obklopen vy­děšenými bojovníky a vzpínajícímise oři, a polekaně se zeptal: ,Kdo jsi,Pane?‘ Hlas odpověděl: ,Já jsem Ježíš,kterého ty pronásleduješ.‘ Saul se s ro­zechvěním a bázní zeptal: ,Co chceš,

abych učinil?‘ A Pán mu odpověděl:,Vstaň, vejdi do města a tam ti budeřečeno, co máš dělat.‘ A muži, kteřího doprovázeli, stáli oněmělí, protožeslyšeli ten hlas, ale nikoho neviděli.“

Podle příběhu ze Skutků apoštol­ských bylo toto rozhodující událostí,která změnila pronásledovatele Šavlav apoštola Pavla, inspirující postavua velkého propagátora křesťanskýchmystérií, který od Středozemí po Římšířil prastaré (egyptské) učení o dvoupřírodních řádech, které bylo znovuobnoveno Ježíšem. Co se lidem zdábýt hloupostí, může u Boha být moud­rostí.

Kromě mnoha důležitých výpravza křesťanskými obcemi na Střednímvýchodě napsal Pavel, jak víme, takémnoho posilujících, vysvětlujícícha tříbících dopisů pro tyto církve.V následující ukázce ze 7. kapitolyz jeho dopisu Římanům (verše 14–25)se zabývá přáním „chtít dobré, ale činitzlé“. Verše osvětlují, co Pavel myslívýrokem: „Nečiním dobro, které chcičinit, ale zlo, které nechci činit.“

Osvícení na cestě do DamaškuPřed tím, než se Pavel stal apoštolem Pavlem, byl znám jako Šavel (Saul)z Tarsu. Jako tato osoba byl, jak víme, zapáleným protivníkem prvníchkřesťanských obcí. Fanaticky je pronásledoval. Šavel neváhal cestovatstovky kilometrů, pokud to znamenalo možnost zničit tamní křesťan-skou obec.

11Osvícení na cestě do Damašku

KDYŽ CHCI ČINIT DOBRO, MÁM V DOSAHU ZLO

Obrácení PavlovoMědirytina vytvořená „slavným a nadanýmumělcem Janem Luykenem“. Jan Luyken bylprvní, kdo přeloži l Auroru od Jacoba Boehmado holandštiny.Amsterodam, Joh. Covens en Corn. Mortier,vydání 1 729. Katol ická univerzita Leuven,Belgie, Maurits Sabbe-Bibl iotheek

1 2 Pentagram 3/201 2

„Víme, že Zákon je duchovní, jávšak jsem tělesný, zaprodaný hříchu.Nevím, co činím. Nedělám to, co chci,ale to, co nenávidím. I když dělám to,

co nechci, přesto souhlasím s tím, žeZákon je dobrý. Ten, kdo činí, co ne­chci, tedy nejsem já, ale hřích, kterýje ve mně. Vím totiž, že ve mně, v mé

„Jako osel před vozí-kem“„Saule, Saule, proč měpronásleduješ? Marněse vzpíráš proti bodcům.“

Tato pasáž se v ji-ných částech biblickéhovyprávění, například veSkutcích 9:3, neobjevu-je v tomto znění. Tam jeřečeno: „Náhle kolemněho zazáři lo světloz nebe. Padl na zema uslyšel hlas: „Saule,Saule, proč mě proná-sleduješ?“ Podobně jeto ve Skutcích 22:7, kdyžPavel před židovskouveleradou (sanhedrinem)vysvětluje, co se stalo.Také tam se hlas pouzeptá, proč ho Saul proná-sleduje. Proč tedy v prvnícitaci ze Skutků (26:1 4),ve své obhajobě předkrálem Agrippou a jehoženou Bereniké, vkládáPavel do úst nebeskéhohlasu delší výrok?

Tento problém bylobjeven už ve středově-ku a mnozí opisovačise domnívali, že jejichpředloha obsahujechybu. Ale autor knihySkutků apoštolskýchdobře věděl, co dělá.

Nejdříve si položmeotázku: Co popisuje vý-rok o bodcích? Jednáse o slovo pocházejícíz povoznického slovní-ku. Osel nebo vůl táh-noucí vůz se často chcezastavit na kraji cesty,a proto vozka připevnína předek vozíku nějakýbodec nebo trny. Pokudse tažné zvíře zastaví,vozík ještě chvilku jedevpřed setrvačností, a teh-dy zvíře na svých zad-ních nohou ucítí píchnutíbodců a to ho doslova„popíchne“, aby pokra-čovalo v cestě.

To je výmluvný ob-raz. Kdo se staví na od-por Bohu, jako Šavel,staví se tím sám sobědo cesty. Je to také pra-starý obraz a Pavel sezde odvolává na Euripi-da, slavného řeckéhoautora tragédií, kterýv jednom ze svých dra-mat (Bakchantky) stavína scénu krále, jenž seprotiví zavedení Dioný-sova kultu. Tu se zjevíDionýsos sám a králepřirovná k oslu vzpírají-címu se tlaku bodců.Pavlův citát je velmi

vhodný také proto, žemnoho lidí ve starověkumělo za to, že Dionýsosa bůh Židů jsou jedena tentýž bůh – na židov-ských mincích byly zob-razeny (údajně dionýské)vinné hrozny.

Před židovskou ve-leradou, v níž zasedalivěřící Židé, kteří nemohlimít velké povědomío řeckých divadelníchhrách, nedávalo Pavlovižádný smysl tento citátpoužít. Ovšem Agrippo-vi a Bereniké, kteří byl ipříslušníky řecké kultu-ry a byli na to hrdí, vy-loži l Pavel svůj příběhtímto způsobem.

Zdroj: Jan-Jaap Flinterman,Svobodná univerzita Amste-rodam, a Otto Weinreich:Gebet und Wunder. ZweiAbhandlungen zur Religi­ons­ und Literaturgeschich­te. (Modlitba a zázrak.Dva příspěvky k histori ináboženství a l iteratury.)V: Genethliakon. WilhelmuSchmidovi k jeho sedm-desátým narozeninám24. 2. 1 929 = TübingerBeiträge zur Altertums-wissenschaft 5:1 69–464.

1 3

tělesnosti, není nic dobrého. Chtít dob­ro, to umím, ale konat ho nedokážu.Nekonám totiž dobro, které chci, ný­brž zlo, které nechci. I když tedy dě­lám to, co nechci, nedělám to už já,ale hřích, který je ve mně.

Objevuji tedy zákon, že když chcikonat dobro, mám v dosahu jen zlo.Ve svém nitru radostně souhlasíms Božím Zákonem, ale ve svých údechvidím jiný zákon, který bojuje protizákonu v mém nitru a činí mě zajat­cem zákona hříchu, který je v mýchúdech. Jak ubohý jsem člověk! Kdomě vysvobodí z těla této smrti?

Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista,našeho Pána! Tak tedy svou myslísloužím Zákonu Božímu, ale tělemzákonu hříchu.“

Toto je pro jistě mnohé lidi zasta­ralý jazyk, ale tento starý způsob vy­jadřování je bohatší na významovouhloubku než dnešní řeč a v mnohaohledech podává lepší klíč k pochope­ní věci.

V církevních kruzích je uvedenýtext obvykle interpretován následují­cím způsobem:

Chci­li konat dobro v jakémkolivsmyslu, pak někde nablízku skrytěvyčkává a číhá opak dobra, zlo.

Odhlédneme­li od skutečnosti, žetento úryvek má i jiný význam – kte­rý bude vysvětlen dále – nelze poklá­dat za nepravdu, že lidské „konánídobra“ vyvolává a způsobuje svůj

pravý opak. Hermes Trismegistosdokonce prohlásil, že dobro tohotosvěta je pouze nejmenší mírou zla.Rovněž Gnostici měli v tomto jasno:Zde, v tomto pozemském světě, žád­né dokonalé dobro neexistuje!

Proto konání dobra vypouští nasvět zlo, zcela podle podobenstvío stromu poznání dobra a zla, kdedobro a zlo jsou plody téhož stromu.

V malém městečku Staufen v již­ním Německu, odkud podle legendyz 15. století odnesl ďábel doktoraFausta do pekla, se za posledníchněkolik let natolik vzedmula půda, žese v ulicích i domech tvoří praskliny.Pro obyvatele tohoto městečka je tozajisté důvod k obavám. Co je příči­nou? V roce 2006 byly provedeny vrtydo hloubek přesahujících 100 metrů,aby město bylo zásobeno „ekologickyšetrným“ geotermálním teplem. Pů­vodní záměr byl tedy jistě dobrý.

Jenomže v hloubce 140 metrů na­razil vrt na vodu, která pak prosáklado výše ležící vrstvy anhydritu, bez­vodého síranu vápenatého. Pokud setato vrstva dostane do kontaktu s pod­zemní vodou, změní se v sádru, jejíobjem se začne zvětšovat a může na­růst až o 50 procent; a proto začalapůda ve Staufenu od roku 2007 po­malu stoupat o jeden centimetr zaměsíc. Výsledkem je, že tisíce domů,včetně radnice, bylo poškozeno a ně­které z nich se staly neobyvatelnými.

Osvícení na cestě do Damašku

1 4 Pentagram 3/201 2

Starosta a lidé ve Staufenu nevědí, cos tím udělat.

Neštěstí se ale na druhou stranumůže stát i skrytým požehnáním. Jakčasto čteme o lidech, kteří tvrdí, že secítí obohaceni těžkou nehodou nebonemocí, kterou prožili, protože cítí, žese v nich něco otevřelo a oni tak lépepoznali vyšší význam svého života?

Čtenář pravděpodobně sám znápodobné příklady, ale i když toto všemůže být pravda, Pavel myslí svýmvýrokem něco docela jiného. Vraťmese znovu k zmíněnému Pavlovu dopi­su, abychom pochopili, v čem je rozdíl.

Vidíme tam dva protichůdné zá­kony, dvě k sobě navzájem opačnékategorie jevů, o kterých mluví Pavelrozdílnými slovy. Na jedné straně jetu duchovní zákon neboli v duši pří­tomné přání činit dobro, zákon duše,„Boží zákon v mém nejhlubším nitru“.Na druhé straně vidíme „zákon hříchupřítomný v mých údech“, v mém těle,kvůli kterému činím to zlé (to nepra­vé), to, co činit nechci. Tento zákonhříchu mě drží v zajetí.

Z toho vyplývá, že když Pavelřekne: „Když chci konat dobré, mámv dosahu zlo,“ má to následující vy­světlení, jak uvádí ve verši 25: „A taktentýž já sloužím svou myslí (svýmnitrem, které patří k Boží přírodě) zá­konu Božímu (je to má nejvnitřnějšívůle konat dobro), ale svým jednáním(svou osobností, která je fundamentál­ně spojena se zákony tohoto světa)sloužím zákonu hříchu.

Pavel tedy v tomto úryvku svéhodopisu poukazuje výhradně na svouneschopnost konat to „jediné dobré“,„obléci si nového člověka“, což je způ­sobeno skutečností, že pořád ještě musíposlouchat zákony smrtelné přirozenos­ti, alespoň prozatím. Proto si člověk,který si uvědomí tuto skutečnou situa­ci, povzdychne jako Pavel ve verších24 a 25: „Jak ubohý jsem to člověk!Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?“

A pak v určité chvíli svitne v jehovědomí, kdo (nebo jaká energie) to

1 5

jedině dovede a učiní: „Děkuji Bohuskrze Ježíše Krista, našeho Pána!“

Jan van Rijckenborgh objasňujev Egyptské Pragnosi, 2. dílu, 4. kapi­tole, že dokud dokonale nedisponuje­me novou duší, budeme se vzhledemke stavu našeho vědomí nadále nachá­zet ve stavu zamlženosti, ve stavu ur­čité opilosti. V zemské atmosféře jeobsažena jistá narkotizující substan­ce – můžeme ji nazvat zlo z nevě­domosti – která je přítomná v krvikaždého člověka, ba dokonce v kaž­dém jeho atomu, s výjimkou někte­rých částí orgánů hlavy a srdce, alei ty jsou jí ohrožené.

Také Pavel o tom hovoří v jednomze svých dopisů, když objasňuje, žemusíme zápasit nejenom proti tělua krvi, ale rovněž a především protimocnostem ve vzduchu, čímž myslítotéž.

Jako lidé usilující o vyšší životníaspekty se pak dostáváme do tísně,kterou tak jasně popisuje Pavel v do­pise Římanům: „Silou Světla, které semě dotýká, jsem sice nasměrován naSvětlo a chci jen dobro, ale síla, kterápůsobí v mých údech, v mé krvi, měovládá a v důsledku toho konám zloneboli opak.“

Těm, kteří se nacházejí v tétotísni, říká Hermes Trismegistos: „Za­stavte se, přestaňte a buďte střízlivía věcní! Hleďte opět očima svéhosrdce! Prolomte slovo nevědomosti

(narkotizující substanci), kterou jstese opili!“ A Hermes směruje tatoslova k lidem, kteří, protože se jichdotklo Světlo, chtějí naplno usilovato to, dostat se z této tísně a konatdobro.

Ale… tuto „opilost“, která se uhníz­dila a působí v naší krvi, není možnépřejít jako pouhé selhání vůle a roz­hodnout se „už to nikdy neudělám“.Ne, tato záležitost vyžaduje intenziv­ní vnitřní zápolení.

Co tedy musíme udělat? Mámesnad vyhledat někoho, koho budemenásledovat jako autoritu? Víme samo­zřejmě, že ani toto není cesta.

Na naší cestě se však dříve či poz­ději objeví ukazatelé v podobě něja­kého vyslance či ve formě literaturynebo událostí. Podobně jako na začát­ku našeho věku existovaly gnostickékomunity, které poznaly a chápalyKrista ve smyslu jeho vnitřního po­slání, a později existovaly uskupeníjako Katáři, tak v našich časech exis­tují skupiny s obdobnou signaturou,jako například moderní Kříž s Růžía jiné, které ukazují cestu k našemuvnitřnímu učiteli. Jeho totiž musímehledat. Tohoto našeho vůdce, tohoDruhého v nás, jehož si zpočátku ne­jsme vědomi, můžeme spatřit velmizvláštním způsobem z duchovní duše,z jednoty duchovního vědomí s očiš­těným srdcem. Kdo toho Druhého –Pymandera – najde v sobě, najde, tak

Osvícení na cestě do Damašku

1 6 Pentagram 3/201 2

to říká Pavel, v sobě Krista jako Kris­tův princip.

J. van Rijckenborgh říká: „Kdyžotevřeme srdce Světlu Světel, otevřese Růže srdce, a když potom budemenásledovat toto Světlo podle jeho cílea podstaty, přes všechny překážky,uvedeme toto Světlo v našem systé­mu do oběhu, přímo proti zamlžující­mu krevnímu proudu. Tak budemedříve či později schopni zpevnit jádroSvětla v nebeském srdci, což je volnýprostor za čelní kostí. Pymander, ten­to vnitřní Bůh, nás pak povede k bra­nám Gnose, do oblasti, kde září čistéSvětlo, kde není žádná temnota, kdenení nikdo omámený, ale všichni jsoustřízliví.“

Vysvětleme to ještě jednou jinýmzpůsobem na základě čínské moud­rosti. V knize Čínská Gnose, ve kteréje vysvětlován a objasňován Tao­teŤing od Lao c‘, můžeme číst: „Nenímožné uchopit Tao myšlením, ani honelze přitáhnout nebo dirigovat magne­tickou mocí lidské vůle. Tao totiž ne­existuje pro nás jako pro osobnost,ale pro Toho Druhého v nás.“

Vibrační pole Tao čili Krista – ne­boť to je totéž – dalece přesahuje našeběžné životní pole co do jemnosti,rychlosti a síly. Tao se zjevuje jinémuastrálnímu magnetickému poli, netomu obvyklému. A tomu, že Taosvou záři zmírňuje, aby se přizpůso­bilo matérii, jak se tam píše, musíme

rozumět následovně: Tao má nekoneč­nou lásku k padlému člověku. Ale my –jako lidé osobnosti – nejsme tyto padlélidské bytosti, ve skutečnosti jsmesmrtelné duševní bytosti.

Proč se tedy ve svém nejhlubšímnitru necítíme tady být doma?

Tento pocit je reflexem toho vnitř­ního Druhého, duchovního atomuneboli Kristova principu. Je to účinekpraatomu, Růže srdce. Pouze k tomu­to Druhému promlouvá Tao a jemu sezjevuje. Ale pro nás, pro bytosti časua prostoru, je Tao prázdnotou. Proto­že je ale ten božský Druhý uvězněnuvnitř nás, jen my jako lidé osobnostiho můžeme osvobodit tím, že muumožníme, aby se v nás probudil.

Jak to máme učinit? Je to možnépouze sebepředáním, vzdáním se své­ho já, tedy tím, že my sami zemřeme.Představuje to nějakou tragédii? Ni­koliv, neboť při tomto sebepředánínaše dialektické vplyne do toho Dru­hého. Z toho důvodu byl Pavel schopenv určité chvíli jásavě a s plným pocho­pením zvolat: „Ne já, ale Kristus vemně!“

Každá lidská bytost stojí v tomtoprocesu sebeodevzdání sama, protožei když jsou všichni lidé mezi seboupropojeni, pro každého kandidáta jejeho vlastní cesta odlišná. Ale to ne­musí nikoho znepokojovat, protožeTao je ve svém záření i účincích nevy­čerpatelné. Pokud poutník vytrvá, pak

1 7

zjistí, že existuje pomoc i pro něho čipro ni, protože Tao se postará o kaž­dého, ať už se člověk nachází v jakém­koliv stavu.

Vše nyní záleží na tom, jsme­li sku­tečnými kandidáty. Slovo kandidát jezaloženo na latinském slově candidus,což znamená jasně bílý. Kandidát jetedy „ten oděný v čistě bílé“. Jsme odě­ni čistou bělobou našich motivací, v do­konalém, přirozeném sebepředání? Jenpři takové čistotě k nám přijde Tao ne­boli Kristovo Světlo se všemi svýmipomocnými účinky (samozřejmě byloa je s námi vždy, ale nemohlo dosudkvůli našemu omámení proniknoutk našemu chápání). To přiléhavě vy­jadřuje jeden z výroků v Bibli: „Kdok němu postoupí o jednu míli blíže,tomu přijde dvě míle naproti.“

Jak působí záření Tao, KristovaSvětla? V Egyptské Pragnosi, dílu 1,se můžeme dočíst: „Když Slunce svítía vyzařuje světlo, nejsou paprsky,které nás zasáhly včera, stejné jakoty, které k nám přicházejí dnes. Vče­rejší paprsky dosáhly svého cíle, tojest naší bytosti, a za předpokladu,že jsme jim byli otevření, způsobilyv nás určité účinky. Včerejší paprskyvplynuly do nás a v nás zemřely,zmizely, rozplynuly se. A dnes k námpřicházejí nové paprsky.

Stejným způsobem můžeme po­hlížet na Světlo Gnose, Světlo Kris­ta, které v nás denně umírá poté, codosáhlo svého cíle, změny naší by­tosti.“

Z toho důvodu může kandidát zví­tězit pouze za pomoci Kristova Světlaa v něm, pouze za pomoci Světla z Božípřírody. Toto Světlo Gnose září stále,neboť je to světlo univerzálního Slunce,které stojí za viditelným, přírodnímSluncem. Proto také můžeme v Bibličíst, že smrt Krista, Kristova oběť,vede v nás k životu. Světlo Krista jevěčné. Denně se na nás snáší, umíráv nás, aby nás proměnilo, aby trans­formovalo celou naši bytost. Každý,kdo se pro to otevře s čistou motivací,se na tom podílí.“

To má také Pavel na mysli, kdyžříká: „S Kristem umíráme a s Kristemjsme opět vzkříšeni a oživeni“. Paprskygnostického Světla způsobují, že našestará bytost umírá a nová bytost serodí. Ovšem… to se snadněji řekne,než vykoná. A to je to, co chce Pavelobjasnit, když píše: „Když chci činitdobro, činím zlo“.

Lidé se po celou dobu historie a navšech kontinentech zabývali tímto ži­votním úkolem. Proto existuje tolikslov a výrazů k označení toho Druhé­ho v nás.

Tak budeme dříve či později schopni zpevnit jádro Světla v nebeskémsrdci, což je volný prostor za čelní kostí.

Osvícení na cestě do Damašku

1 8 Pentagram 3/201 2

Překládat může zname-nat zkomolit významRosikruciáni o Bibl i ří-kají: „Přejeme si taktodosvědčit, že od počát-ku světa nebylo člověkudarováno žádné větší,podivuhodnější a spás-nější dílo než Bible sva-tá: požehnaný je ten,kdo ji vlastní, požeh-nanější ten, kdo ji čte,nejpožehnanější ten,kdo ji důkladně zná,ovšem ti, kdo jí rozu-mějí a uposlechl i j i , senejvíc podobají Bohu.“

Avšak ne všechnynynější používané Bibleposkytují přesný obraz,co se týká významua hloubky mnohých pa-sáží Nového zákona,čímž je znesnadněnosprávné porozuměnítextu.

Takováto byla histo-rie Bible například v Ho-landsku:

Ve vydání z r. 1 926byl ještě naposledy pou-žit prastarý překlad ni-zozemské StavovskéBible a kdo toto vydánínáhodou vlastní, můžebýt šťastný.

Aby tato StavovskáBible r. 1 637 mohlavyjít, to mělo dlouhoupředchozí historii. V prv-ních desetiletích 1 7. sto-letí, po dlouhotrvající

nejednotnosti mezi pro-testanty a odpůrci protes-tantů, totiž existoval takéboj o moc mezi přísnýmiodpůrci protestantismus jej ich sněmem a pří-slušníky generálníchstavů, který byl nakonecrozhodnut ve prospěchgenerálních stavů. Z tohotaké pochází název Sta-vovská Bible.

Že poté, co byli za-puzeni přísně katol ičtíŠpanělé, musel při jítzcela nový překlad Bib-le, v tom byli všichni re-formátorští učenci tédoby bez jediné výjimkyzajedno.

Stavovská Bible,jejímž překladem pře-devším z řečtiny se podvanáct let zabývalošest učených pastorů,byla brzy vytištěna v ti-sících výtisků, protožese stala kromě církevnía školní Bible i Biblí po-užívanou doma. A to bylzcela nový jev, který byldříve nemožný a ne-myslitelný. Lidé si v níhorl ivě četl i a z ní před-čítal i . A protože z Biblenesporně vychází určitámagie, lze toto čtenía předčítání tedy nazý-vat určitým blaženýmpožehnáním, samozřej-mě kromě většího po-žehnání plynoucího

z porozumění a prakti-kování.

Na jedné straně tovedlo v kulturním a ná-boženském ohleduk dalšímu sjednocenínizozemských provincií,ale na druhé straně setím kromě jiného rozbě-hl v Holandsku také pro-ces individualizace, a tímpozvolného odštěpovánívelkého množství církví.

Na začátku minulé-ho století zdůrazňovalaskupinka teologů potřebunového překladu Bible,přičemž jim šlo nejeno styl istické a další ja-zykové úpravy a přizpů-sobení – jak tito učenípánové tvrdi l i –, nýbržna základě lepší zna-losti řečtiny a hebrejšti-ny měl vzniknout taképřesnější překlad.

Tak v r. 1 951 vzniklNBG (Nederlandse Bij-bel Genootschap) pře-klad Bible, který je nynínejčastěj i ve školácha doma používán a vekterém se vyskytují ne-pochopitelné změny,například „chtít“ na „přátsi“, „nitro“ na „rozum“,„jsem tělesný (mámsmysly)“ na „jsem maso“.Takový druh pochybnýchzměn slov ne vždy při-spívá k dobrému poro-zumění textu.

1 9

Ať už tomu říkáme lotos zvedajícíse z bláta nebo růžové poupě, které serozvíjí či semínko Ježíšovo, které se ot­vírá, nebo, abychom zůstali u Pavla,vnitřní zákon mého nitra nebo Kristusv nás, který se znovu probouzí, všech­no to jsou označení pro jeden a tentýžpraatom, který je uzavřen v našemmikrokosmickém systému a kterývyrůstá v nový život, ve věčné Bytí.

A stejně jako obrovský dub můževyrůst z malinkého dubového semín­ka, tak také může z tohoto principuvěčnosti v nás vyrůst věčná bytost,božská a všudypřítomná, jednotná sevším a se všemi.

Ale i když housenka v sobě můžev principu obsahovat motýla, ne kaž­dá housenka se skutečně motýlemstane. Musí se toho stát ještě hodně,aby se lidský „bůh v plenkách“ (hou­senka) proměnil v božsko­lidskouduchovní postavu (motýla).

Na závěr vás ještě chceme sezná­mit s jedním originálním pohledemna tyto věci, který pochází z Islandu.V knížce Rybí koncert od islandskéhoautora Halldóra Laxnesse vystupujeslavný islandský zpěvák jménem Gar­dar Holm. Zpěvák odpovídá na otáz­ku mladíka Alfgrimura, který se ptá,jestli existuje skutečně čistý tón, tak­to: „Existuje jeden tón, a ten je nej­lepší ze všech tónů. Kdo ho uslyšel,již se na nic nemusí ptát. Mé zpívání

je nevýznamné, ale pamatuj si: Ať tisvět uštědří cokoliv, ať tvá ramenazatíží bezcitným jhem slávy a slávuti neodstranitelně vypálí na čelo jakocejch, jako se to dělá zločinci, kterýse provinil vůči lidstvu, pak si uvě­dom, že neexistuje jiné východiskonežli tato modlitba: ,Bože, odejmiode mne vše, kromě toho jednohotónu!‘ “Tento jeden čistý tón v nás je Bůhsám, a tudíž v nejhlubší podstatě ne­může být odňat. A vše ostatní – ať užto nazýváme dobrem nebo zlem –,náleží k té „ubohé lidské bytosti v tělesmrti“, kterou jsme především. A veskutečnosti toto vše ostatní musí býtodebráno pro dobro tohoto jednohočistého tónu, především pokud se na­lézáme ve stejném stavu svého nitrajako Pavel a neodvrátíme se zarmou­ceně, když Ježíš Pán, vnitřní Světlov nás, řekne: „Prodej všechno, co máš,a následuj mne.“

Když v nás božská, prastará, pů­vodní touha po věčném je takto silná,pak tento životně důležitý proces mů­že být uskutečněn. Pak se můžemecítit plni naděje a můžeme jít s plnoudůvěrou vstříc své duchovní budouc­nosti. A protože si uvědomíme, žejsme spojeni s celým lidstvem, je tozároveň způsob, jak sloužit světua lidstvu.

Osvícení na cestě do Damašku

20 Pentagram 3/201 2

Rozum vždy kladie otázky. Je usta­vične niečím zaneprázdnený, akokeby ďalšia odpoveď bola jedinousprávnou, ako keby bola odpoveďou,ktorá prináša bytostnú zmenu, osvie­tenie.

Vznikajú mnohé teórie o svete,živote a o ich vzniku. No aký význammôžu mať tieto teórie pre človeka,ktorý hľadá pravdu? Čo preňho zna­menajú slová, keď pravda leží za hra­nicami zmyslov a rozumu?

Slová sú pre takého človeka akoukazovateľ cesty v krajine, kde žiad­na cesta neexistuje. Majú význam lenvtedy, keď ukazujú na jeden jedinečnýcieľ – späť na neho samého. Sú ne­zmyselné, keď otázku vracajú späťtomu, kto sa pýta.

Každá otázka, ktorú si stavia ten,kto hľadá pravdu, prichádza potom vždy

späť ako jedna a tá istá otázka, vždyrovnaká a aktuálna: Kto som?

Áno, kto je ten, ktorý sa pýta?Kto je ten, ktorý to nevie? Keby viac

Teraz, len teraz

T y sa Ma pýtaš, ako som všetko začal.Ja ťa však posielam naspäť k tomu, čo nezačalo:

k okamihu, v ktorom ty sa ma pýtaš a v ktorom ti Ja odpovedám.Ty ale dychtíš po tom, čo je ďalej za tým bez počiatku,chcel by si mať odpoveď na toto či na tamto…Ale Ja nie som zbierka odpovedí!Ja som jediná žijúca odpoveď,v ktorej ty ako otázka sa musíš rozpustiť.Vesna Krmpotic, Zvuk duše

Životopis Vesny Krmpotic (1 932,Dubrovník) jej vlastnými slovami:

Krédo„S bosými nohami začínam spievaťpri úsvite dňa, aby som odhali la, ktoasi som…

Prísť na to, kto som – to je to, okoločoho sa všetko točí.

Ako to konám? Spievaním. To jetá metóda, ako to činím.

Prísť na to, kto som a vstúpiť dokráľovskej ríše neba, to je ten spoločnýcieľ všetkých, a pre človeka je to jedi-ná pravá kariéra.“

Môj život sa nenachádza len v mojejknihe „Diamant­faraón“ alebo v knihe

21Teraz, len teraz

Cesta krajinou s dvoma postavami. José Roberto Torrent Prats.

Keby už viac nejestvoval, prestalo by potom jestvovanie nevedomosti?

o Osirisovi. Môj život nie je len v knihách„Mohyla nad oblakmi“, „Bhagavatar“ alebov knihe „Cesta k jednote“. Môj život sanachádza v každej z mojich kníh, v kaž-dom symbole, v každom verši.

Počas všetkých týchto rokov – počtomšesťdesiat – som sa zasadzovala len zajednu vec: oslobodiť seba od kŕčovitostivedomia, aby som nechala svätého Du-cha prenikať mojím vedomím a mojimislovami. To je všetko, čo som skutočne„činila“. Písanie bolo priamym následkomtoho, že som dokázala opustiť nevieruv to neuskutočniteľné. Môj životopis jevlastne históriou môjho úsil ia o to, abysom seba obetovala na niečo, čo nepo-trebuje ani kúsok námahy, tvrdej prácealebo poznania.

„Svätého Ducha energiu ponechajcez svoju chrbticu sa vylievať– ja hore na tvojej hlave budems horiacou zápalkou čakať.

Ty v jazykoch začneš rozprávať,a čo anjel i myslia – budeš znať.

No musíš nechať prúdiť cez sebaohnivú silu Svätého Duchaa odpor svoj i kŕčovitosť svoju zanechať.

To všetko je, čo musíš konať.“

22 Pentagram 3/201 2

nejestvoval, prestala by jestvovať ajnevedomosť?Nie je on zbytočným, zdanlivým zá­vojom medzi matériou a Duchom?Nie je to tak, že tento závoj robíDuchovi neuskutočniteľným to, abysa slobodne prejavil? Osvietenie nieje zbierka znalostí, ale pozdvihnutiesa z nevedomosti, pozdvihnutie fa­lošného Ja, ktoré nevie nič. To je aleuskutočniteľné len v terajšku, lebo

všetko, čo jestvuje, jestvuje lenv teraz.

Čas – minulosť a budúcnosť – jezákladom jestvovania tejto prírody­Ja,je druhom jej útočišťa. To teraz je preJa neznesiteľné.

Keď sme ustavične nasmerovanína život vo večnom teraz, stratí Jasvoju silu a zmizne, ako keby nikdyneexistovalo. Potom dokáže duša roz­právať.

A jestvovanie nevedomosti pominie.

23

Každý človek na Zemi sa narodí lens jednou potrebou a jednou úlohou –a tou je láska. Ale veľmi a príliš častozabúda, v čom táto úloha spočíva,a ostáva len potreba – nenaplniteľnátúžba po láske.

Človek ju očakáva od iných ľudí:deti od rodičov, rodičia od detí, mužod ženy a žena od muža.

A nikto nie je celkom spokojný.A všetci nariekajú, že na tomto svetenie je dosť lásky.

Ale čo je láska? A čo je tentosvet? A kto by mal priniesť lásku na

tento svet a nečiní to, takže nejestvujedostatok lásky?Svet, ktorý okolo seba vidíme, je našareflexia, a v harmónii so svojou pri­rodzenou povahou hrá dokonale svojurolu.Ale kto sme my? A kto je to, kto sazrkadlí v zrkadle sveta?

Je to človek – mikrokozmos – milo­vaný syn Boha, Jeho obraz a podoba?Čo sa deje?

Zvuk duše

Z ávislosť na Mne je jediná závislosť,ktorá je blahodarná.

Závislosť na Mne znamená závislosť na láske.Na láske buď závislá, ale nie na tej, ktorú ty ľúbiš.No mal by si ľúbiť všetkých, každého by si mal.Daj súhlas na to, že stratíš mnohých, áno, takmer všetkých;no predsa nedaj ho na to, že stratíš Mňa.Ach, čo som ale Ja?Som tvoja láska ku Mne.Bez lásky ku Mne nejestvuje žiadna láska k nikomu.Bez lásky ku Mne budeš závislá na prvom najlepšom,ktorý ti cez cestu prebehne.Buď na láske závislá,aby si bola slobodnáod každej inej závislosti.Vesna Krmpotic, Zvuk duše

Zvuk duše

24 Pentagram 3/201 2

Ako je možné, že zabudol na prvú lás­ku, na lásku, z ktorej vznikol a ktoráje jadrom jeho bytosti?A nie je vari stvorenie sveta – zrkadla,v ktorom by mal človek vidieť a spo­menúť si na svoj stav – výrazom ne­konečnej Božej lásky?Človek, spomeň si!Spomeň si, že láska v strede tvojej

bytosti spí a čaká na to, že ju oslobo­díš.To môžeš len ty sám!Len ty môžeš sebe a iným dávať lásku,ktorú všetci potrebujú.A potom už viac nebude existovať ničiné, ani ty nie.

Potom ostane len Jedno – láska,ktorá sa daruje.

25

M noho vědců se věnuje tomutovýzkumu. Jsou těmito tajem­

stvími přitahováni jako magnetem.Svět toho nejmenšího se při pokusechchová tak neobvykle, že lidský rozumnaráží na své hranice. To platí i v pří­padě vysoce inteligentních lidí, jakobyl Albert Einstein. Pozdější vysvět­lování dalších kvantových fyziků mupřipadala podezřelá a snažil se doká­zat jejich omyl, ale neúspěšně. Jedenz jeho nejdůležitějších výroků ohled­ně toho byl: „Nemohu uvěřit, že Bůhhraje v kostky.“

Nicméně po čtyři století se fyzikaa stejně tak i chemie domnívají, že seobejdou bez Boha. Známý filozofa matematik 17. století René Descar­tes1 k tomu také významně přispěl,i když nevědomky.

Kromě svého známého výroku„Myslím, tedy jsem“, předal světumyšlenku, že existují dvě nezávislésubstance: jednak běžná materiální

Kvantová fyzikaa duchovnoKvantová fyzika je věda, která se věnuje nejmenším částečkám v sub-atomární oblasti. Náš každodenní život s počítači, televizí a CD by bezkvantové fyziky nebyl možný. Přesto je toto vědní odvětví tajemnou,„okultní“, nepochopitelnou vědou téměř pro všechny lidi. Málokdochápe tyto záhadné skutečnosti, a to je vlastně důvodem, proč je stálemnoho skrytého a nevysvětleného.

Kvantová fyzika a duchovno

26 Pentagram 3/201 2

substance věcí umístěných v prostorua jednak neviditelná duchovní substan­ce nezávislá na prostoru. Od té dobyse přírodní věda zabývá „materiálnímaspektem“ a duchovní a náboženskévědy duchovním aspektem. Tímtozpůsobem mohla přírodní věda začítsetřásat náboženská dogmata a zkou­mat a popisovat přírodu nepředpoja­tým způsobem.

Podíváme­li se na uvažování růz­ných významných kvantových fyziků,uvidíme, že Bůh a duchovní aspektyznovu nacházejí přístup do fyziky.Takzvaná „matérie“ nebo „materiálnísubstance“ totiž podle nejnovějších

poznatků kvantových fyziků vůbec ne­existuje. Existuje pouze energie. Tímbyla západnímu člověku a západnímaterialistické společnosti takříkajíc„vzata půda pod nohama“.

Jestliže přijmeme tento úhel pohle­du, vyvstává otázka: Co to znamenápro náš život? Jaké to přináší důsledky?A další otázka by mohla znít: Jakýmzpůsobem mohou tyto malé částicepůsobit na náš život a ovlivňovat ho?

Kvantoví fyzikové se snaží popsatvztah mezi těmito nejmenšími části­cemi a naším životem. Poukazují nato, že kvantové fenomény jsou para­doxní, jinými slovy pro naše myšlení

Kvantové vlny, vyjádřené opticky. © D. Nolte, Purdue University, West Lafayette, USA

27

nepochopitelné. Zajímavé je, že v ně­kterých ohledech jsou vhodné pro po­pis duchovního, neviditelného aspektuexistence. Pokud hmota neexistuje,pak svět, který vnímáme našimi smys­lovými orgány, je iluze. Nevědoucíčlověk je svými smysly v této iluzizajat. Když půjdeme duchovní cestoua s novým náhledem, můžeme tutoiluzi prohlédnout a být schopni najítskutečný, pravý svět.EXPERIMENTY V KVANTOVÉ FYZICE

A VLIV VĚDOMÍ Svým vědomím jsmeschopni pozorovat a analyzovat to, conazýváme realitou.

Mnoho výzkumníků v oblasti kvan­tové fyziky je přesvědčených, že jejichvědomí ovlivňuje naplánovaná mě­ření, aniž by byli schopni definovat,co vědomí přesně je (Heisenbergův„princip neurčitosti“). V kvantové fy­zice platí tzv. vztah neurčitosti: zjistí­me­li exaktně pozici subatomárníčástice, její rychlost je nezjistitelná.Částice může během měření jejíhovýskytu (v prostoru) vykazovat mno­ho různých rychlostí. To znamenámnoho stavů zároveň. Těžko si todokážeme představit. Proto můžememluvit jen o pravděpodobnosti urči­tého stavu (částice se pravděpodobněnachází tamhle, ale v okamžiku pozo­rování mohla být také jinde, zatímcose vyskytuje také zde). Pravděpodob­nost znamená: zdá se být pravda, že…

Použitím své metody pozorovánía svým záměrem vyvolává výzkumníksám mnoho možností stavu částice.Jinými slovy, vědomí pozorovateleovlivňuje měření. V kvantové fyzicese nám tedy svět vyjevuje v souladuse stavem našeho vědomí, našeho po­zorování! Je toto úplná realita?

Vzpomeňme si například na hracíkostku: Dokud není vržena, všech šestčísel, všech šest stavů je možných.Když je vržena a zůstane ležet, exis­tuje jen v jednom stavu. V kvantovéfyzice je myslitelné, že měřicí přístro­je vždy měří a ukazují v přenesenémsmyslu jen jednu číslici imaginárníkostky, zatímco další strany s číslynejsou zobrazeny vzhledem k našemuomezenému vědomí a omezenémuzařízení.

Lze si tedy představit, že existujeještě mnohem dalekosáhlejší realitakvantového světa. A výzkum pokročilještě dále: kvantové částice, ty nej­menší částice nejsou pravděpodobnětak stabilní, jak si myslíme. Tak na­příklad kvantová částice může zmizeta bezprostředně se objevit znovu najiném místě. Při těchto kvantovýchefektech můžou částice procházetskrze zdi, které jsou neprostupné.Představujeme si, že se částice musína kratičký moment takříkajíc „roz­pustit ve vzduchu“, musí se stát ne­hmotnou, aby se mohla znovu objevitza zdí.

Kvantová fyzika a duchovno

28 Pentagram 3/201 2

ENERGIE, SÍLA, MATÉRIE, HMOTA

Co doopravdy drží svět pohromadě?Výše jsme byli konfrontováni s vě­deckým poznatkem, že matérie jakoviditelný a pevný základ lidského ži­vota není ve skutečnosti zas tak pevná,protože ve světě nejmenších částic senaše chápání matérie rozpadá.

Od časů řeckého starověku se vě­řilo, že nejmenší nedělitelnou částímatérie je atom. Podle této představyexistují skutečné objekty a prázdnýprostor, ve kterém je nalézáme. Aleke konci 19. století byla nedělitelnostatomu zpochybněna. Pokusy s elektric­kými náboji ve zředěných plynech vy­ústily v objev velmi lehkých, elektric­ky nabitých částic, elektronů. Nakonecbyl vyvinut model atomu, který je po­dobný modelu vesmíru s planetami:V centru je jádro atomu, okolo něhožkrouží nepředstavitelnými rychlostmielektrony, takže se nám to celé jevíjako disk.

Jaká síla poutá elektron k jádru?Elektron je přitahovaný k jádru ato­mu elektrickou silou podobně, jako jepadající jablko přitahované gravitacík zemi. Gravitace a elektrická sílajsou dvě velmi důležité síly ve fyzice.Během posledních sta let byly obje­veny další elementární částice s růz­nými vlastnostmi a novými silami –jadernými silami. To je třetí síla2 ve

fyzice. Energie a síla, obzvlášť jader­ná síla, jsou ve fyzice čím dál důleži­tější, protože matérie je nyní v ještědaleko menší míře než dříve pova­žována za základní stavební kámen.Dosavadní měření elementárních čás­tic nedokázala zjistit nějaký průměrelektronu, podle našich současnýchpojmů ho nelze označit jako matérii,ale spíše jako určitou bodovou formuenergie. Teorie relativity ukazuje, žehmota nemá nic společného s jakou­koliv substancí, ale je energií. Hmotaa energie jsou vzájemně spojeny zná­mou formulí E = mc2. Energie E jerovna hmotnosti m, vynásobené kon­stantou, druhou mocninou rychlostisvětla. Mohli bychom říct, že „hmo­ta“ je určitý druh „zamrzlé“ energienebo „ztuhlé světlo“.

Opusťme nyní kvantovou fyzikujako vědu a zkusme se podívat na mož­ná tajemství za kvantovou fyzikou,která jsou vysvětlitelná spíše určitým„vnitřním věděním“.Příměrem pouhým je pozemské dění;co pomíjivé jest – zde v skutek se mění;co popsat není lze, jsoucnem tu již;za věčným ženstvím jsme neseni výš.3

„Věčným ženstvím“ Goethe poukazu­je na cestu, která vede z pomíjivosti.Vezměme si opět jako příklad atom.

Ve světě nejmenších částic se naše chápání matérie rozpadá.

29

V principu je elektron vázán na ato­mové jádro. Samotný elektron mápříliš málo energie na to, aby se odjádra odpoutal. Dokáže to jedině teh­dy, když se s ním „srazí“ dostatekenergií nabitých světelných částic,které elektron „katapultují“ z atomu.

Můžeme v tom spatřovat metafo­ru? Jsme stejně jako elektron uvěz­něni na povrchu země. Strádáme zá­sadním nedostatkem svobody, nebojak říká Buddha, trpíme narozením,nemocí, stářím a smrtí. Ale světlem

o dostatečně vysoké energii můžemebýt osvobozeni od připoutání k tomutosvětu. Světlem poznání se mohou stí­ny rozplynout a my se můžeme státsvobodnější. Vazba k pozemskémumůže být zrušena stejně jako vazbaelektronu k atomu. Světlo je schopnékompletně změnit náš stav.VŠE JE SPOJENO SE VŠÍM Kvan­tová fyzika vede k závěru, že vše jepropojeno se vším, že všechno ovliv­ňuje všechno a že všechno závisí na

Kvantová fyzika a duchovno

Einstein si představoval vznik Univerza jako oscilující pohyb okolo pevného bodu, začí-nající velkým třeskem (vlevo). Proti směru hodinových ručiček probíhají jednotlivé fáze:horké a husté rané Univerzum, dále fáze vesmírné expanze, pak vesmír, jak ho současněznáme, následovaný fází „temné energie“, pak plochý prázdný vesmír, pak fáze začína-jícího smršťování, dále tvoření vesmírných vln, dokud nedojde opět k velkému třesku.Podle kvantové fyziky jsou tyto fáze současně a všude přítomné v paralelních vesmírech.© R. J. Slagter, www.asfyon.nl

30 Pentagram 3/201 2

všem. Podle experimentů to skutečněvypadá, že částice se zdá být přímoa bezprostředně informována o stavujiné velmi vzdálené částice. Experimen­tálně mohou být například vytvořenydvě světelné částice jako dvojčata. Typak letí pryč opačnými směry. I kdyžjsou od sebe na míle daleko, musí sepři překážkách „rozhodnout“ mezidvěma cestami. Opakovaně se ukazu­je, že tyto dvě částice­dvojčata vždydělají shodná rozhodnutí. Chovají se,jako kdyby byly stále spojeny nevidi­telným poutem. Bez výjimky. Klasic­ká fyzika není schopna takové děnívysvětlit, protože mezi částicemi ne­existuje žádné zjistitelné spojení anižádná působící síla. Subatomární rea­lita je podle toho tvořena „kvantovýmiobjekty“ rozprostřenými ve vesmírua může být popsána jen jako celek najiné straně prostoru a času. Vše je spo­jeno se vším. Na propojení v subato­márním světě můžeme pohlížet jakona analogii k božské jednotě a spojenívšeho se vším.HRANICE SMYSLOVÉHO VNÍMÁNÍ

Vše, co víme o kvantové fyzice, jezaloženo na lidském pozorování a ex­perimentech. Výzkum kvantové fy­ziky překonává hranice smyslovéhovnímání. A konec konců ani přístroje,

které jsou prodloužením našeho smys­lového vnímání, rovněž nejsou schopnépozorovat pohyby a jevy takové, jakéobjektivně, respektive skutečně jsou.Z toho vyplývá, že každá naše před­stava oplývá množstvím chyb. V tom­to smyslu lze říct, že nikdo nerozumíkvantové fyzice. Jak by také mohl,když přece nikdo neviděl jednu jedi­nou subatomární částici, a to ani očima,ani pomocí přístrojů, protože měřicíaparatury dokážou měřit jen účinkyčástic!

Z tohoto důvodu musíme připus­tit, že hmota, tak jak ji vnímáme na­šimi smysly, neodpovídá skutečnosti.Žijeme ve světě klamu a iluze, cožnás však neruší ani neznepokojujev takzvaném „normálním“ životě.HRANICE MYŠLENÍ Tudíž bychomse měli zeptat: Lze opustit svět smys­lových iluzí? Je pro nás důležitý?A nakonec: Jak bychom byli schopniodloučit se od této iluze a klamu, po­kud by pro nás byly důležité?

Zvídavost kvantových fyziků ve­de ke stále gigantičtějším projektům.V myšlenkových experimentech do­šli k poznatku, že pro zodpovězenía pochopení určitých otázek by bylapotřeba hmota celého Univerza. Tosamozřejmě překračuje hranice našich

Strádáme zásadním nedostatkem svobody, nebo jak říká Buddha,trpíme narozením, nemocí, stářím a smrtí.

31

možností. Avšak již mnohem dřívenarazilo lidstvo na hranice rozumu.

Ve filozofii existuje velmi známývývod, na nějž fyzikové velmi častozapomínají. Slavný německý filozofKant (1724–1804) dospěl k následu­jícímu závěru: „Lidský rozum mázvláštní úděl, že je zatěžován otázka­mi, které nemůže odmítnout, protožemu jsou položeny podstatou rozumusamého – které však neumí zodpově­dět, protože lidský rozum přesahují.“Řečeno jednoduše: Člověk není scho­pen osvobodit se od klamu použitímsvého rozumu.

Přeneseně jako přirovnání bychommohli říct: Stejně jako ryba žijící vevodě nemůže vědět, jaký je život mimovodu, nemůže lidská bytost objasnitiracionální nebo metafyzické otázkysvým rozumem. V nejlepším případěmůže někdy připlavat k povrchu a na­dechnout se tam vzduchu.

Za povšimnutí stojí, že v příroděexistují zvířata, která se dokážou trans­formovat, jako například žába. Žábamůže opustit vodu a k přežití potřebu­je vzduch, kdežto s pulcem je tomunaopak. Ten k přežití potřebuje vodu,protože na vzduchu se udusí podobnějako ryba. Ale v jistém okamžiku, kdyždozraje čas, se pulec promění v žábu!Nebylo bez důvodu, že posvátné zví­ře v Egyptě byla žába – a ne pulec.

Pokračujme teorií relativity. Pojejím zformulování strávil Einstein

následujících třicet let svého životahledáním teorie, která by spojovalaa zahrnovala vše. Hledal co nejjed­nodušší rovnici, která by spojovalavšechny fyzikální zákony a popisova­la jednotu celého vesmíru od prvotní­ho stvoření až ke zformování galaxiía Země. Tohoto cíle nedosáhl.Snad v této chvíli můžeme učinit závěr,že teprve až ztroskotáme na nejhlub­ších životních otázkách, uvědomímesi skutečný význam cesty vedoucíven z iluze. Faust dochází k pravdě,teprve když zažívá neúspěch. V úvod­ním monologu (Východ slunce) 2. díluse skrývá možnost řešení: „Dostanese jim věčného světla, které nám po­skytne radost až později“ nebo „Jižbrzy budou potěšeni věčností, kteráse později stejně tak snese na nás.“Tyto výroky naznačují rozpoznáníbožského aspektu. Předpokladema podmínkou pro to je, že existujeprostor pro toto poznání. Co tu můžepomoci víc, než „nevědění“, které užsvého času vyjádřil Sokrates, kdyžřekl: „Vím, že nic nevím“, a z tohovyplývající nesouzení lidí a událostí?

Je mnoho knih, které popisují kvan­tovou filozofii. Avšak není rozhodují­cí, co tito autoři napsali, ale to, čemuosobně porozumíme. Co je moje prav­da? Co je moje skutečnost?

Avšak buďme opatrní s takový­mi prohlášeními, protože vnímání

Kvantová fyzika a duchovno

32 Pentagram 3/201 2

a myšlení na základě zkušenosti je,jak bylo řečeno dříve, nedokonalé a ne­úplné, a proto v podstatě nesprávné.Následkem toho je, že nemůžemev ničem věřit ani sami sobě, ani ex­pertům. Teorie vymyšlené lidmi jsouv zásadě nejisté. To platí jak pro kvan­tovou fyziku, tak pro spiritualitu. Každýčlověk musí dosáhnout svého vlastní­ho poznání. Potřebujeme vlastní, pra­vou a svatou vědu, uzdravující věduve smyslu, že nás učiní posvěcenými,to znamená celistvými.

1 / Descartes byl slavný učenec a filozof,který žil v letech 1 596–1 650. V letech1 61 9–1 620 udržoval intenzivní stykys rosenkruciány té doby a cenil si j ichnatolik, že jim dokonce věnoval jednuze svých hlavních prací. To mu přineslotak silnou nelibost církve, že se cítil nu-cen oficiálně popřít své vztahy s rosen-kruciány (i když dál pokračoval v obranějejich ideálů), aby neohrozil svou pozicia pověst renomovaného vědce. V roce1 637 založil sice metodický racionalis-mus, ale rovněž ho velmi přitahoval světnadpřirozena, který chtěl vědecky pro-zkoumat a vyvodit z toho důkaz Boha(což se mu však nepodařilo).

2/ Zde se nebudeme zabývat čtvrtou silou,slabou interakcí; podle našich představby to mohlo souviset s elektrickou silou.Tato síla je na pochopení nejtěžší.

3/ J. W. Goethe: Faust

33

V této souvislosti je dobré pou­kázat na výzkum, který na poli

fyziky v souvislosti se spiritualitouprovedl americký umělec a vědecWalter Russel (1871–1963) v prvnípolovině 20. století.

Zkoumal zákony „Základní princi­py dynamické energie“, „Druh hmotya průběh evoluce hmoty“ a „PojetíUniverza jako stále se měnícího a tvůr­čího úsilí, prováděného a živenéhosvětelnou energií“. Jeho studenti tonazývali „Russeliánskou vědou“.

V jedné knize klade následujícíotázku: Co je pravda a jak ji mohuzažít? K tomu nabízí následující me­todu:

„(…) Na tuto velkou nezodpově­zenou otázku lidstva existuje jedno­duchá odpověď. Tichý hlas v nitrukaždičkého člověka šeptá ustavičnětuto odpověď jeho probouzejícímu se

vědomí. Každá touha, která je zapsá­na v srdci člověka, je nesena ke Zdrojia odpověď přijde vždy. Ale jen málolidí se ptá opravdu důkladně a sotvakdo tuto odpověď slyší (…).“

Důležitým základem pro to, aby­chom dokázali slyšet tuto tichou vnitř­ní odpověď – což říkají všechna učenímoudrosti –, je vnitřní ztišení a čisto­ta srdce. Ty připravují cestu ven z iluzído božské skutečnosti.

Očista srdce, kterou musí vykonatkaždý sám, se týká celého člověka, ne­boť krev je ovlivňována srdcem a zá­sobuje všechny části těla a naopakkrev ovlivňuje srdce, tedy naše pocitya přání. Tak jako v kvantovém světěi zde tedy platí, že vše souvisí se vším.ILUZE SVĚTA A BOŽSKÁ SKUTEČ-

NOST V tom, co bylo výše řečeno,se ukazují dva světy. Zaprvé svět

Individuální posvátná věda

Individuální posvátná vědaExistuje mnoho knih, zabývajících se kvantovou filozofií. Není ovšemrozhodující, co se v těchto knihách píše, důležité je, co z toho dokáže-me pochopit my sami.Jaká je moje pravda? Moje realita?Tak můžeme závěr předchozího článku vidět v nové perspektivě

a můžeme se pokusit správně vyložit slova renesančního mysliteleGiordana Bruna (1 548–1 600), který říká:„Neboť jako ten, který Tomu nerozumí, nerozumí ničemu, tak rozu-

mí všemu ten, který Tomu skutečně rozumí; a kdo se poznání Tohovíce přiblíží, přijde také blíže k poznání všeho.“

34 Pentagram 3/201 2

matérie, která je iluzí. Smysly nás kla­mou tak dalece, že se domníváme, žeexistuje pouze to, co smysly a měřicípřístroje ukazují. V závislosti na sta­vu člověka je pak taková iluze buďpříjemná, nebo trpká. Zadruhé se nahorizontu ukazuje zářící nová země.Je to božská skutečnost, o které ho­voří všechna světová náboženství.Chce­li někdo tuto vizi uskutečnit,musí se pokusit nalézt cestu ven zesvěta iluzí.TOUHA PO SPÁSE – SPIRITUALITA

Jak by taková cesta měla vypadat? Najejím počátku stojí nazření v duchov­ním světle na naše motivace a emoce.Nejdůležitějšími emocemi jsou strach,starost, hněv, ale také to, co obvyklenazýváme láskou, se řadí k emocím.

Kterými emocemi se necháváme ří­dit? Emocemi tohoto světa, nebo bož­skými emocemi? Slyšíme ten jemnýhlas ve svém nitru?

Kdo dokáže skutečně slyšet a roz­hodnout se, začíná s očistou srdcea s překonáváním dosavadních tužeb.Vytahuje jej vzhůru božská emoce,nová láska, kterou Goethe nazývávěčně ženskou, božskou vášní, bož­skou Venuší.

Myšlení, které má tak obrovskývliv na naše jednání a je často závisléna našich pocitech, přáních a emocích,se očišťuje a začíná vnímat abstrakt­něji. Tak se závislost stále zmenšuje.

Naše myšlení je omezené, nedo­kážeme porozumět matérii svéhotěla. A vlastně nerozumíme ani samisobě: nerozumíme svým vlastnostem,

35

souvislostem mezi námi a ostatnímilidmi, mezi námi a naším osudem.Lidé tomu ani nemohou rozumět, takjako ryba ve vodě nerozumí světu nadvodní hladinou.

Pro lepší pochopení procesu očistysrdce si proberme následující metafo­ru z kvantové filozofie: V kvantovémsvětě má každá částice svou antičás­tici. Setkají­li se spolu, to znamenávyrovná­li se pozitivní a negativní,dostaneme neutrální světlo a z tem­ného se stává jasné.

To ale potřebuje přípravu, nasměro­vání, aby se tyto dvě částice skutečněmohly setkat. Tak i člověk potřebujepřípravu – přání očistit srdce. Usku­tečníme­li v sobě vyrovnání pozitiv­ního a negativního, přijímáme­li sebea ostatní s dokonalou laskavostí, pak

to znamená, že naše srdce je čisté,neutrální. Potom už se nevzdalujemeani neblížíme, nejsme přitahováni aniodpuzováni, zůstáváme vyrovnanív každé situaci.

Když přivedeme polaritu našehocitového života tímto neutrálním ži­votním postojem do rovnováhy, pakse může naše srdce uzdravit a můžebýt ovlivňováno zcela jinou vibrací.SEBEOBĚTOVÁNÍ Může se stát, žena své cestě už nevíme, jak dál, ztrá­címe naději a jeví se nám beznadějná.V takovém případě je nezbytné zamě­řit se na vůli Boha. V Bibli se k tomuříká: „Pane, ne má, ale Tvá vůle sestaň.“

Zde se vraťme k příkladu měřenív kvantové fyzice: Vědec chce něco

Individuální posvátná věda

36 Pentagram 3/201 2

Hlavní myslitelé kvantové fyziky ve vzá-jemném vztahu

37

zjistit. Pozorováním však ruší přiro­zený stav kvantového světa. Ten sesice může projevovat, ale ne dokona­le, a vědec je zmaten, protože tomunedokáže porozumět.

Možná si můžeme i u sebe uvědo­mit, že výsledky naší vůle často nevy­padají tak, jak jsme si přáli. Způsobu­jeme chaos a ztrácíme svou životníenergii. Když však působí božskávůle, pak se může tato energie v témíře, v jaké se na ni nasměrujeme,stát naším pokrmem.

Jako přirovnání pro božskou vůlimůžeme použít na energii bohaté svě­telné vlny, které působí ve světě rost­lin. Rostlina musí být co nejzelenější,aby dokázala optimálně absorbovatsvětelné vlny. Její proměnou a trans­formací vzniká na úplném konci toho­to procesu pokrm pro zvířecí a lidskýsvět.NOVÝ ŽIVOTNÍ POSTOJ Naše pozná­ní, naše světlem započatá proměna,musí být nyní převedeny ve skutekv každodenním životě. Náš život se za­číná prostřednictvím nového pokrmu,nové energie vyvíjet a utvářet jinak.

Analogií by k tomu mohla být svě­telná částice, která zasáhne elektron.Absorbuje­li elektron dostatečně silnésvětlo, začne se pohybovat, takříkajíc„teče“. V ideálním případě může býtelektron uvolněn z atomu, stát se ne­závislým, a tedy svobodným.

V člověku tedy světlem a novouenergií může nastat něco tak obrov­ského, že se situace, v níž se nachází,zcela změní. Příležitosti, které před­tím byly v klidu, nebo byly dokoncezkrystalizované, se mohou dát do po­hybu. Člověk se stane pohyblivějším,otevřenějším: stane se svobodnějším.NOVÉ VĚDOMÍ V 10. kapitole Jano­va evangelia říká Ježíš: „Řekl jsem:jste bohové.“ A jaké jsou vlastnostibohů? Pronikají vším a všemu rozu­mějí. Žijí v novém životním a novémdechovém poli. To vyžaduje vlastnitzcela novou bytost, novou podstatu.A je úžasné, že je to možné! Jako sez pulce stane žába, tak se člověk můževymanit z našeho životního pole. Pro­měňuje se tím, když vědomě vdechujebožskou pránu, božskou energii, tím,když v ní slyší „tichý hlas“. Touto pře­měnou může vstoupit do nebeskéhoživotního pole.

Také v tomto případě si to může­me přiblížit slovy kvantové fyziky:Einsteinova rovnice E = mc2 říká,že všechny částice jsou v podstatě„ztuhlou“ energií nebo také „zaja­tým“ světlem. Jadernou fúzí se částhmoty může přeměnit ve světelnouenergii. To je stejný proces, který pro­bíhá nepřetržitě na Slunci, tj. přemě­na vodíku na helium, při níž docházík uvolnění obrovského množství ener­gie a světla.

Individuální posvátná věda

38 Pentagram 3/201 2

Pokusme se nyní interpretovat ten­to proces ještě o jeden krok vpřed. Ne­cháme­li matérii v nás, zajaté světlo,transformovat božským světlem pro­střednictvím jaderné fúze, vzniknetak nový vzácný element, nové tělo.A v nás nastane jasno. Mnoho mystikůhovoří v souvislosti s náboženskouzkušeností o velmi silném světle.Ovšem aby bylo možné toto světlovidět přímo, je rovněž nezbytná trans­formace našeho zraku a ostatníchsmyslů.

Když je tento zázrak uskutečněn,zjeví se v nás nové vědomí, nová sku­tečnost. Rozvíjejí se nové myšlení,nové cítění a nové smyslové orgány.Nato následují nová vůle a nové činy.Začíná vhled do harmonie, do souvis­lostí a do Božího plánu, a potom můžepřijít nová skutečnost. Housenka se

stala motýlem. Novým vědomím do­kážeme vidět za závoje našeho světaa spatřit a poznat původní přírodu –zahradu bohů.Na závěr ještě citát ze 4. kapitoly kni­hy Tao­te­ťing, ve které nacházímenásledující hlubokomyslná slova:Tao je prázdné a jeho vyzařovánía působení je nevyčerpatelné.Ó, jak je hluboké.Ono je praotcem všech věcí.Zmírňuje svou ostrost,zjednodušuje svou složitost,tlumí svou oslnivou zářa přizpůsobuje se hmotě.Ó, jak je klidné.Ono existuje věčně.Nevím, co jej zrodilo.Předchází před Nejvyšším Bohem.

39

U ž pred 3000 rokmi poznali náro­dy, obývajúce Európu, čiernu

bohyňu­matku. Zosobňovala ženskýživotný princíp, prameň stále novéhoživota a bola jednou z najstarších po­stáv, v ktorej ľudstvo uctievalo bož­skosť. V Egypte to boli Isis­Nephthys,dvojičky. Keď v roku 2000 pred Kris­tom zaľudnili indogermánske národyEurópu, bola táto bohyňa vypovedanáokrem iného na Maltu a Krétu. Neskôrsa nazývala Artemis­Diana, ktorej eštečierne sochy sa nachádzajú v Rímea Neapole. Bola uctievaná aj pod me­nom Demeter­Melaina (z gréckehoslova „melas“, čierna), ako čiernaAfrodita a bohyňa Mesiaca Kybele.V Prednej Ázii ju nazývali Astartou,v Izraeli to bola Chokmah – múdrosťa v Indii Káli, čierna bohyňa.

Staré poznanie je zjavné tiežv symbolike ľudových príbehov, mýtova legiend. Najstaršie madony sú egypt­ské vyobrazenia Bohov Isis a Horus,

ako aj vyobrazenia Kybele s Attisoma galskej bohyne­matky. Tieto čiernemadony, ktoré sa nachádzajú na mno­hých miestach, určite nie sú kresťan­ské. Pochádzajú z čistého poznania,ktoré žije ďalej ako pocit v tamojšomobyvateľstve až do súčasnej modernejdoby. Preto bola čierna madona prija­tá i zneužitá rímskou cirkvou, ako tobolo aj s posvätnymi miestami Keltova inych národov. Vo Francúzsku jeveľa kostolov zasvätenych „La Made­leine“ – madone, postavených na sta­rých keltských zhromaždiskách, kdesa nachádzali aj posvätné studne.

Ean Begg vo svojom diele The cultof the Black Madonna (Kult čiernejmadony) vychádza z toho, že jestvujepribližne 450 vyobrazení čiernej ma­dony a z tohto počtu sa len v samotnomFrancúzku nachádza 227. Väčší počet(asi 50) je v regióne Lyon/Vichy/Cler­mont/Ferrand blízko Monts de la Ma­deleine, a to hlavne v kostoloch. Ale

Čierna madona

Čierna madonaJe nápadné, ako sa z času na čas navzdory všetkým zmenám dostanena povrch staroveké poznanie, ktoré sa ako viac či menej skrytá líniavinie históriou. V neposlednej miere je to zásluha skupín, ktoré pôso-bia v skrytosti, aby sa toto prastaré poznanie, ktoré je spojené so srd-com, udržiavalo živé. Aj zo starovekých keltských príbehov sa vynárajúobrazy egyptskej múdrosti a nadobúdajú nový význam. V našej dobeje čoraz viac ľudí, ktorí vnímajú striebornú niť, ktorá nás cez starodávnumúdrosť spája s pôvodným životom.

40 Pentagram 3/201 2

ostávajú tajomstvom, o čom svedčiamnohé príbehy po celom svete. Kaž­dopádne je prekvapivé, že cirkevumiestňuje vo svojich budováchpráve protiklad k ich sladkej Márii!Efezský koncil v roku 431 zaviedol

uctievanie Márie ako „Matky Boha“.Bola to alternatíva k uctievaniu čiernejmadony. Tým si cirkev privlastniladedičstvo Magna Mater, Isis! Rím­skokatolícka cirkev sa vždy pokúšalapostaviť čiernu madonu na druhé mies­to. A najradšej sa o tom mlčí. V dieleThe cult of the Black Madonna sauvádza: „Keď boli 28. decembra1952 počas schôdzky Americkej aso­ciácie pre vedecký pokrok prezentova­né poznatky o čiernej madone, všetcikňazi a mníšky, ktorí boli v publiku,demonštratívne opustili sálu.“

Čierna madona je obrazom večné­ho božského tvorenia, ktoré je stálev pohybe, a ktoré sa pod vplyvom več­ných božských impulzov nepretržitesamo obnovuje. Samozrejme, čiernafarba je symbolom. Človek potrebujekonkrétne obrazy, nie nato, aby ich po­chopil či pomenoval, ale kvôli vníma­niu reality, ktorá je v svojej celistvosti„bytie“. Čierna madona je sprostred­kovateľom pre neviditeľné, pre Bytie,ktoré môžeme dosiahnuť len vtedy,ak zanecháme formu a vedome sastretneme s Duchom.

V mnohých tradíciách je čierna far­ba synonymom noci, temnoty, chaosuStaroveké vyobrazenieČiernej madony. Jednása o kultový obraz Ar-temidy z Efezu, tu akorímska kópia pôvodné-ho gréckeho origináluz 2. st. pred Kristom.

41

a smrti, ale aj „nejestvovania“. Vlastneto nie je farba, lež neprítomnosť farby,v protiklade k bielej, ktorá sa dostanezlúčením všetkých farieb.

Čierna madona nie je kresťanskýobraz, ale v skutočnosti archaickýkoncept, ktorý bol prispôsobený rím­skemu kresťanstvu. Ako symbol jurozpoznávame vo viacerých nábožen­stvách a mytologických tradíciách.Podľa indických tradícií Brahma stvo­ril svety až potom, keď povstal zozlatého vajca, ktoré sa vznášalo nadbezodnou čiernou hĺbkou nebytia.V jednom hymne na Káli sa uvádza:„Pred začiatkom jestvovania všetkýchvecí si existovala vo forme temnoty,ktorá presahuje slová a myšlienky.Prostredníctvom teba, tvorivej túžbyvznešeného Brahmu, vznikol celý ves­mír.“ Podľa Apuleia (2. st. po Kristovi)Isis hovorí: „Ja som všetko, čo boloa všetko, čo bude.“ Isis teda symbo­lizuje pravú, čistú tvorivú silu, pretotá neprítomnosť farieb. Novalis píše:„Kozmická panna sa odzrkadľujev každej pozemskej panne a my siuvedomíme, že hľadanie lásky jeodovzdanie sa noci, ktorá vstupujedo vnútra.“

Podľa legendy, vo Francúzsku v pr­vom storočí nášho letopočtu vdýchlaMária Magdaléna nový život kultučiernej madony – Isis. Po udalostiachv Judei Mária Magdaléna ušla a podľaústneho podania pristála na pobreží

Sainte­Maries­de­la­mer. Na palubes ňou boli: Jozef z Arimatie, sestraMárie Marta, jej brat Lazar a všetciJežišovi učeníci. Na tejto legende,ktorá je vo Francúzku ešte stále živá,sa zakladá nasledujúci príbeh: „V jed­nej provensálskej jaskyni neďalekomora žila kedysi ako kňaz žena, ktorábola čiernej pleti. Bola to Sára, Egyp­ťanka, ktorá bola ,lúčom slnka‘.V tomto kraji bola veľmi obľúbenánielen v role kňaza, ale aj ako lieči­teľka. Sára znamená aj ,princezná‘.Zďaleka i zblízka k nej prichádzaliľudia, aby ju požiadali o radu. Onazosobňovala Isis, večný aspekt matkyegyptských mystérií.

Podľa legendy – a jestvujú aj mno­hé ďalšie – hľadala Mária Magdalénatúto kňažku. Keď ju našla v jej pro­vensálskej jaskyni, prijala jej miestoa strávila tam zvyšok svojho života,asi od 44 do 70 rokov. Obe vedeli, žeegyptské mystériá strácajú svoju ak­tívnu silu a mali by vstúpiť do novéhonáboženstva, ktoré malo znamenaťobnovu starých mystérií, a ktoréhosymbolom mal byť Ježiš Kristus. PretoSára už dávno očakávala Máriin prí­chod. Čierna kňažka sa vrátila doEgypta, ale ľudia vo Francúzsku naňu nikdy nezabudli a uctievajú ju ďa­lej v mnohých čiernych madonách.“

Asi sa nikdy nebude môcť dokázať,že boli obe niekedy vo Francúzsku. Alefolklór, bohatá symbolika a tradície

Čierna madona

42 Pentagram 3/201 2

predsa len ukazujú týmto smerom.Legendy často obsahujú pravdivéjadro, ktoré sa nachádza na celkominej úrovni. Tak A. Peters v svojejknihe Kabbala píše, že pre nás nepo­znateľné božstvo je v knihe Zoharnaznačené ako: „Som, ktorý som(a nikto nie je viac).“ („Ehieh AsherEhieh.“) To je obrovské mystériuma základ Kabbaly. Tento „Ja som“,toto jedno bytie sa štiepi na dva živénáhľady. Z jednej božskej sily vychá­dzajú dve hierarchie alebo prúdy ener­gií. V Kabbale sa nazývajú „tvár“ ale­bo „obličaj“. Z božstva vychádzajúdva tajomné prúdy ako najkrajnejšie,extrémne póly jeho podstaty. Peterspíše:

„Jeden nazývame ,Ab‘ – otec sve­ta, druhý ,Ama‘ – matka sveta, ktoráje zobrazovaná ako čierna madona.Lebo ešte neprijala impulz ,Ab‘, impulzotca. Preto z nej ešte nemôže povstaťUniverzum. Otec sveta je aj náhľadombožstva, ktoré nazývame ,Chokmah‘,čo značí múdrosť. Matku sveta častonazývame ,Binah‘, čo značí predstava,chápanie, poznanie z pradávnej minu­losti, aby boli z tejto skúsenosti vovesmíre vystavané formy, v ktorýchbudú uzavreté milióny iskier, ktorésršia z božskej kováčskej dielne.“

V tomto úryvku je pekne vyjadrené,že madona je čierna preto, lebo eštenebola povolaná, aby oslobodila svetlozo seba samej. Ak spojíme tieto dva

príbehy, potom odhalíme tajomstvočiernej a bielej madony. Na madonusa môže nazerať ako na materský ná­hľad božstva, ako na tvorivé pole čiprahmotu, ale aj ako na našu Zem.Keď počas udalostí na Golgote Kris­tova­energia vznietila svetlo, bola odtohto okamihu Zem prežiarená svetlom.A ako symbol tohto diania sa terazkňažka stala bielou. Bohyňa Isis bolatotiž často zobrazovaná ako čierna.Dosiaľ ešte neprejavené svetlo Kristasa mohlo teraz manifestovať a človeksa mohol od tejto chvíle priamo, bezsprostredkovateľa, spojiť so svetlom.To predtým nebolo možné.

V Evanjeliu dvanástich svätýchje Mária Magdaléna volaná Ježišom„moja nevesta“. Ale ona je v sebe sa­mej zároveň matkou, nevestou i dcé­rou, tak ako je on otcom, manželoma synom pre ľudí, ktorí sú na ceste a sújeho nasledovníkmi. To sú aspekty,ktoré môžeme rozpoznať len v člo­veku samotnom, lebo ináč by boli ne­pochopiteľné. To je otec­matka­aspektčloveka­duše na jeho ceste k zavŕšeniu.Obe kňažky, ktoré si podľa legendypred dvetisíc rokmi vymenili miesto,značia toto dianie.

Je možná ešte iná interpretáciačiernej madony. Je to príbeh o svetleja tmavej sestre, Isis a Nephthys. Naoblohe vidíme Isis ako žiariacu hviez­du Sírius A. Ale Sírius B, Nephthys,ktorý za 50 rokov obehne Sírius A,

43

nevidíme. Sírius B je označovaný akotmavá hviezda, má nezvyčajnú husto­tu i hmotnosť.

Obe tieto hviezdy alebo sestry súsymbolmi temnej a svetlej časti duše,vedomého a podvedomého. Vrchnýpól človeka, božská iskra z kováč­skej dielne, túži po spasení. To mô­žeme vidieť napríklad v dýchaní,v novom myslení a snahe po oslo­bodení. Podvedomie nás zadržiava

v minulosti, túži po pozemskom, ma­teriálnom. Nikto nemôže túto čiernumadonu odmietať, lebo stále vyvo­láva otázky. Je to akoby ľudia cítili,že je s tým spojené nejaké tajomstvo,ktoré v nás drieme. Matka­BohyňaIsis nám po stáročia šepká svoje ta­jomstvo: „Mimo mňa nie je nič. Svetloje vo mne.“ Chápajúcemu vraví:„Hľadaj v sebe samom a nie mimoseba!“

Predstava, chápanie, poznanie z pradávnej minulosti – obraz večnebožského tvorenia.

Čierna madona

44 Pentagram 3/201 2

Z různých kulturních periodbyly ústní tradicí zachoványnesčetné mýty. Obsahují před­stavy dávných lidí o vznikusvěta, působení přírodních sila bohů stejně jako o údělu posmrti.

O BITVĚ BOHŮ

Muži s oštěpya Mimirovastudna

Vzpomínám na válku,tu první na světě,když bohové s oštěpypropíchli Gollveiga v Horověsále ji spálil i ,třikrát spálenáa třikrát narozená,znovu a znovu,přesto stále žije.

45

G ollveig (Gullweig), o které ho­voří 21. verš, je jednou z dcer

noci. Reprezentuje starodávné bož­stvo Vanir (Wanen), archaické spiri­tuální síly, které v dobách dávno mi­nulých podnítily a uvedly do pohybuzhmotnění a nesmírný rozvoj a růstpřírody – včetně lidských entit v ní.Jsou to síly plodnosti. Odinova gene­race bohů ohlašuje novou epochu vevelkém dramatu stvoření: nyní jdeo to, síly bujícího růstu uspořádata usměrnit.

To také platilo ve vztahu k člověku.Lidské bytosti, které ještě zdaleka ne­měly tak vyvinutou osobnost jako dnes,se stále více vpravovaly do svého těla,doslova do něho byly „vtlačovány“,jak vyprávějí staré záznamy popisují­cí stvoření. A jakkoli to může znít ne­uvěřitelně, pouze fyzické tělo zjevenéve hmotném světě vytváří a nese v soběpředpoklady pro vnitřní růst, tak abyv jistém okamžiku byl umožněn vznikvědomí Já.Tak v člověku účinkovaly a vedly spo­lu boj dvě protichůdné síly: jednakbožsko­duchovní síla a jednak pudo­vá síla zaměřená na matérii. Bohovéa obři bojovali mezi sebou a z jejichkonfliktu povstaly hranice a živelnýrůst byl omezen. Vznikly obrysy a for­my se staly viditelné. Tímto způsobembyly obrovským energiím vymezenyhranice. Ještě nevědomým způsobem

byly „zvnitřňovány“ a přírodní bytos­ti tak získaly svoji formu, svoji po­stavu.ŘETĚZ ODPOVĚDNOSTI Obraz Goll­veig, která byla propíchnuta oštěpy,zapadá do tohoto velkého procesu.Zde vidíme další příklad obrovsképropojenosti mezi duchovním světema světem hmoty.

Gollveig (zlatá síla) je to, co jdeod pravěkých časů ruku v ruce se slu­neční energií. Velký duchovní prin­cip, který mají všichni lidé společnýna této mimořádné cestě vývoje lid­ského ducha. Slovo „Ger“ znamenáoštěp a to dalo Germánům jejich jmé­no, „Ger – Mannen“.

Když se přírodní síly v lidskébytosti začaly projevovat (ve formělidských vlastností jako vůle, čest,postavení, moc, majetek), tak tytonové lidské impulzy, které prostou­pily Gollveig, zlidštily to, co byloduchovní. To, co bylo čistě božské,nediferencované, bylo proměňovánoa tímto způsobem spojeno s pozem­skou existencí. A protože to, co je du­chovní, je zároveň věčné, je lidskébytí i svým fyzickým projevením spo­jeno s tím, co je věčné. Tak začal ře­těz odpovědnosti, neboť lidská vůleje svobodná, ačkoliv člověk vždy zů­stává vázán na následky svých činů.Kromě toho symbolizují oštěpy ty­pickou pozemskou touhu po zlatě.

Muži s oštěpy a Mimirova studna

46 Pentagram 3/201 2

KDE JE SKRYTO OKO Soustřeďmeještě na chvíli pozornost na Odina,který pil z tajemné Mimirovy studny(Mimir je v severské mytologii moud­rý duch vod) ležící u kořenů stromuYgdrasilu. Odin pil medovinu vzpo­mínky různých fází vývoje světa a lid­stva. To je označení pro zvláštní im­pulz, který symbolizuje probuzenílidstva. Čím hlouběji pronikáme silo­čarami a matrix, které leží v základuvývoje lidstva, tím větší je náš obdivk hluboké, tajemné a velkolepé kon­cepci, která tomu stojí v pozadí. Jakozástavu za tento nápoj byl Odin nucen

dát jedno ze svých očí (jasnozřivosta vševědoucnost). Od té doby je totooko ukryté v Mimirově studni.Verš 29:Vím, kde se skrývá oko Odina,hluboko v tajemné studni Mimirově.Jako zástava za medovinu,kterou Odinkaždé ránoz Mimirovy studny pije.Odin obětoval jedno oko, aby mohlnahlédnout do kroniky Země a přinéstvědomí potřebné k vývoji. Byla to

Obr Ymir je zabit Odinema jeho bratry. Rytina dán-ského umělce LorenzeFröhlicha, 1 883.

47

opravdu božská a velmi hluboká oběť,protože účastí na pozemském vývojise vzdal svého vlastního přímého vý­voje ve vznešeném poli ducha.ČLOVĚK – NOSITEL „JÁ“ Tyto udá­losti ale můžeme také vidět jako dění,které se odehrává přímo v člověku,protože v nejhlubší podstatě jsou bož­ství a člověk jedním. Jedno z božskýchočí pohasíná tím, že je to boží v člově­ku aktivní. Přímé poznávání duchov­ního světa je tak v nás ztraceno. Místotoho vzniklo vědomé vnímání v oblas­tech tohoto světa. Ale protože božstvonás doprovází, tak tento velký krokzároveň obsahuje příslib růstu a spo­jování se s ním.

Působením božstva se člověk stalYgdrasilem, stromem světa, nositelem„Já“. Do té doby byl ještě nezformova­nou „substancí“ s několika světelnýmijádry uvnitř. Tato světelná jádra bylanaplněna obrovskou energií, kteroupřijímala a vydávala v úplné harmo­nii s božstvem. Působením ohrom­ných odinovských sil se člověk začalprobouzet na předlouhé cestě k vě­domému myšlení a zodpovědnémujednání.

I my dnes stále můžeme zažívatMimirovu studnu v našem modernímživotě, když každé ráno po probuzení

znovu uchopíme nit smysluplné exis­tence. Přesně si uvědomujeme řetězecúčinků a následků, do kterého jsmechyceni. Tak jsme každý den schopnitéto existenci dodávat nové smyslupl­né jednání. Denně pijeme ze studnynašich osobních zkušeností, právě takjako ze zkušeností všech předešlýchinkarnací, jež jsou uloženy v podvě­domí. Pokladnice našich zkušenostítvoří základ našeho jednání.

Avšak nově získaná schopnost sa­mostatného myšlení a jednání v soběnese nebezpečí, že se budeme spolé­hat pouze na vlastní síly a přehlížetvyzařování božské moudrosti. S při­bývající samostatností začíná člověkprosazovat svou vůli proti božské vůli.Odklání se od kosmického vědomí,které je ve shodě s duchovním princi­pem, a od určitého okamžiku se spo­léhá již jen na své přírodní, náhradnívědomí, které je plně zaměřeno naudržení pozemské existence.

A místo toho, aby získal jistotu,po které tak usilovně toužil, ocitl sečlověk ve tmě. Orgánem vnitřníhovnímání, který provázel mladé lidstvov průběhu časů, je šišinka (glandulapinealis), skrze kterou probíhalo spo­jení s duchovně­božským světem.Dokonce i dnes je tento orgán úzcespojen s lidskou intuicí. Existuje však

Muži s oštěpy a Mimirova studna

Odinovská energie nám dovoluje proniknout do vlastního vývoje nadlouhé cestě k autonomii.

48 Pentagram 3/201 2

nebezpečí, že nové impulzy dnešnídoby již nedokážou proniknout k to­muto pozůstatku božského oka a žetoto oko uzavře. Ozvěnu tohoto vývojevidíme u novorozenců, jejichž třetíoko – fontanela (měkké místo na leb­ce, vazivová destička mezi lebečnímikostmi) – po narození postupně sroste.

Tak se v každém individuu vždyznovu opakuje průběh pradávnéhooddělení od původního božského ve­dení, stejně jako každý lidský zárodekv děloze prochází všemi předcházejí­cími etapami zdejší existence.NOVÉ VIDĚNÍ Nové „třetí oko“, totonové vnitřní vnímání, které usilujícíčlověk na duchovní cestě může získat,předznamenává vývoj, pomocí něhožztracené božské oko znovu v člověkuzačne fungovat. To je uzdravení a ob­novení. V Božím plánu je zakotveno,že člověk procesem transfigurace sply­ne s tím božským.

Avšak než bude tohoto stavu do­saženo, bude oko Ducha chráněno

v Mimirově studni. Věčné Nyní Du­cha se mění v minulost, přítomnosta budoucnost, jak to Edda popisujesymbolickou řečí. Lidské vědomí seprobouzí na základě zkušeností získa­ných během eonů času. Člověk se učívidět svůj život jako proces vývoje.Překonává „pocit, že je jednotou sevším co existuje“. Opouští pocit bez­časovosti a stává se vědomým sebesama.

Historie světů se pro něho přetvářído „vyprávění lidí“, jak je to vyjádře­no ve verši 1 Vize věštkyně.

Na této dlouhé cestě je zánik bohůnevyhnutelný. Jejich oběť znamenáprobuzení lidského vědomí „Já“. Tepr­ve potom může nyní, v naší době, ná­sledovat další podstatný krok, pokudna tom člověk spolupracuje: zmrtvých­vstání Boha v člověku.Tak jsme nyní schopni porozumět,proč lidstvo neustále odolává impul­zům působení Ducha. Je to odpor protizměnám, který můžeme najít u všech

Thot a ThorTaké v egyptské myto-logi i často nacházímepodobné myšlenky. „Zla-tý věk“ Egypta skončil ,když Horus (ztělesnění,symbol jasnozřivého okav člověku), syn bohyněIsis a boha Osirise, ztra-ti l své oko během bitvy

s temnými si lami. Bož-ská podstata sestoupilado přírodně zrozenéhočlověka. Thot, ztěles-nění božského myšlenía intel igence, ukazujecestu, jak božství v člo-věku může povstata získat zpět své oko.Jméno Thot zní velmi

podobně jako jménogermánského boha Tho-ra. Ten neustále bojovalsvým kladivem proti ob-rům za božský pořádeka spravedlnost. Rytmustlukotu našeho srdcenás má upomínat naThora a jeho údery kla-divem.

49

lidí. Ale lidstvo je duchovní podstaty,která se stále mění a je dále transfor­mována. Je třikrát spálena a vždy po­vstane znovu z temnoty popela. Topřipomíná procesy čištění, o kterýchse zmiňují alchymisté.

V báji o Prométheovi je řečenototéž. Během dne musí Prométheus,

připoutaný ke skále, obětovat svánesmrtelná játra, sídlo vášní a touhy.Orel sestupuje a vytrhává mu játraz těla. Během „noci“ však játra zno­vu vyrostou. Tímto způsobem jsouprobuzené síly vědomí v konfliktu sesilami podvědomí, které tak často brá­ní obnově a čištění.

Muži s oštěpy a Mimirova studna

50 Pentagram 3/201 2

V o svojom románe Zvláštny životIwana Osokina (1946) popisu­

je Pjotr D. Ouspenski cestu človeka(mikrokozmu) cez pozemské skúse­nosti. Poukazuje na nekonečné toče­nie­sa­v­kruhu a opakovanie skúsenos­tí a na márny boj dotyčnej osobnosti,aby vo všetkých týchto veciach našlazmysel. V jednom zo svojich životov,nespokojný so životnými podmienka­mi, stretne Iwan Osokin mága­učiteľa,niekoho, kto je skúsený v mystériuživota, a požiada ho o pomoc. Avšakešte stále verí, že by mohol nájsť svoješťastie na horizontálnej úrovni, a pro­sí o pomoc na tejto úrovni, mysliac si,že všetko bude lepšie, ak len dostane

ešte jednu šancu. Hoci by mu moholmág skutočne pomôcť, nemôže mudať niečo, po čom ešte netúži, čohosi ešte nie je vedomý. Mág mu pretodáva to, čo Iwan Osokin vlastne chce:jednu ďalšiu šancu a ešte jednu a eštejednu… hoci vie, že toto všetko jebeznádejné. Osokinove zkúsenosti saopakujú a výsledky sú stále rovnaké.Zdá sa, akoby mu šťastie vždy uniklolen o vlások.Dôležitou postavou v románe je Zinai­da. Je to dievča jeho života, s ktorýmsa nachádza vo zvláštnom vzťahu. Mázvláštny pocit, akoby ju poznal z ne­jakých predošlých čias. A hoci by

RECENZIA KNIHY:ZVLÁŠTNY ŽIVOT IWANA OSOKINA

Nezmyselné opakovanie„Samotný poznatok je nedostačujúci pre niekoho, kto hľadá oslobode-nie.“ Spisovateľ P. D. Ouspensky interpretuje tento citát Gurdjieffa akorovnováhu medzi „poznaním a bytím“. Lebo „bytie“ rozhoduje o „po-znaní“, ktoré je človek v stave pochopiť, zatiaľ čo „poznanie“ umožňujenový stav „bytia“.

51

s ňou mohol byť, má pocit, že to nieje možné, z dôvodov, ktoré nemožnoracionálne vysvetliť. Meno Zinaidaznamená: taká, ktorá patrí Diovi.Možno na ňu hľadieť ako na duchov­ný prvok v človeku, ako na nesmrteľ­ný ženský aspekt, ktorý sa chce spojiťs osobnosťou človeka. Ale aj keď sačlovek cíti týmto aspektom priťahova­ný, nedokáže na toto volanie odpove­dať. Uteká, hľadá výhovorky, zároveňale pociťuje nepokoj a nespokojnosť.A tak Osokin stráca dievča stále znovu.Ustavične sa vracia k mágovi, aby sapokúsil o nový začiatok.

Samozrejme, nič sa nezmenía všetko ostáva nedosiahnuteľnýmsnom. Riešenie totiž nie je možné narovnakej úrovni, na ktorej sa nachádzaproblém.

Okolnosti sú vždy len odrazomvnútornej skutočnosti. Patria k svetupríčin a následkov, a kým sa bytostnenezmení štruktúra človeka, nie je mož­ná zmena jeho života. Svetlo môžeiba vtedy podať pomocnú ruku, keďčlovek naozaj pochopí, že jeho vlastnépokusy, ktoré podniká z nesprávnehovýchodiska, ho nikam nevedú. Vedúho k ničomu, až kým nespozná, v kto­rých hraniciach je uväznený a tak saučí poznať túžbu po spasení na rôz­nych úrovniach. Ale po akom spasenía od čoho?

A v jednom okamihu, keď sa „kto­vie po koľký krát“ znovu ocitá pred

mágom, začína Osokin konečne chá­pať, začína si spomínať… má pocitdéja vu… akoby všetko už raz boloa opäť bude – keď sa niečo podstatnénezmení.

Ale nič podstatné nemôže byť zme­nené predtým, ako sa zásadne zmeníon sám – zneutralizuje sa. Táto zmenaje možná len vtedy, keď sa odovzdáinej, nepozemskej sile, ktorú roky vy­volával, ale nenasledoval ju a ani ju ne­používal správnym spôsobom. Terazmusí obetovať svoju vôľu a odovzdaťsvoje sily a schopnosti – svoje „ja“.To je ten jediný spôsob, ktorým tá silamôže pôsobiť cez neho a pre neho.

Nezmyselné opakovanie

P. D. Ouspensky (1 878 – 1 947)

52 Pentagram 3/201 2

Španielsky maliar José Roberto Torrent Prats (1 904–1 990)sa pokúšal v svojich krajinkách vyjadriť osamelosť ľudskejexistencie. V mladosti bol impresionistom, ale napokonvyvinul expresionistický štýl, ktorý dobre vystihoval ľud-ské pocity. Celý život žil a pracoval na ostrove Menorca,kde sa aj narodil.

53

Ide o oslobodenie od „ja“, a nieo oslobodenie toho „ja“.

Tento mág vysvetľuje Osokinovi,že človeku môže byť dané len to, čodokáže použiť, a použiť môže iba to,kvôli čomu niečo obetoval. Od člove­ka sa žiada sedemnásobná obeť, obe­tovanie všetkého, čím ako pozemskýčlovek je. Sedem rokov života, ktoré odOsokina mág žiada, je symbolom tejtoobety. Musíme dať, aby sme mohli dos­tať, všetko dať, aby sme všetko dostali.Osokin stojí pred rozhodnutím, či saopäť pokúsi napraviť svoj život po­zemskými silami a získať Zinaidu.Alebo sa odváži urobiť nový kroka odovzdať sa sile, ktorá nepochádzaz tohto sveta, ale je mu bližšie akoruky a nohy?

„Usilujte sa najprv o kráľovstvoBožie a jeho spravodlivosť, a všetkoto vám bude dané.“ Pochopí, že ten,kto slúži božskému princípu, slúživlastne sebe samému?

S týmto rozhodovaním bude kon­frontovaný každý hľadajúci.

V tom spočíva naplnenie mystické­ho paradoxu: „Kto si chce svoj životzachovať, ten ho stratí, a kto svoj ži­vot stratí pre mňa, ten si ho zachová.“

To je jediná cesta do slobody.Pozostáva z nahliadnutia do ohra­

ničenosti súčasného stavu bytia, z túžby

po zmene a z odovzdania sa dôverev silu tej inej ríše v nás. Odovzdaniesa konkrétne znamená zosúladiť vnú­torný a vonkajší život so základnýmiprincípmi tej inej ríše. Tieto princípysú ukryté v srdci, v jadre mikrokozmua začnú sa potom prejavovať zvnútranavonok.

To nastane vtedy, keď pominuteľ­né želania osobnosti začínajú vočipra­túžbe duše blednúť. Duša je unave­ná od celej tej nezmyselnosti a hľadáživot, spojený s božským Duchom,lebo k tomu je predurčená.Ak človek vytrvá v tomto životnompostoji, potom skutočne kráča cestuozajstnej zmeny. Napĺňa svoje povo­lanie k poľudšteniu, k novému člove­ku, ktorý sa už viac netočí v kolesenarodenia a smrti, ale stavia na nepo­minuteľných základoch, spoločne sovšetkými, ktorí sú vo večnosti jedno­tou.ZMYSEL OBETE

(Úryvok)„Ako znie podmienka, ktorou by samohlo niečo zmeniť?“ pýta sa IwanOsokin a očakáva, že mu mág budeopäť odpovedať jedným zo svojichmúdrych, ale pre neho takmer nepocho­piteľných výrokov typu: „Ak budešiný ty, potom sa hneď všetko zmení.“

Pominuteľné želania osobnosti začínajú voči pra-túžbe duše blednúť.

Nezmyselné opakovanie

54 Pentagram 3/201 2

Ale mág vraví niečo, čo Osokinneočakával.

„Musíš si byť vedomý toho,“ hovo­rí, „že ty sám nedokážeš nič zmeniťa preto musíš hľadať pomoc. Týmtopoznaním musíš byť preniknutý, lebonestačí dnes ho vedieť a zajtra zabud­núť. Musíš z tohto poznania žiť.“

„Áno, ale čo znamená to: žiť z toh­to poznania?“ pýta sa Osokin.

„A kto mi môže pomôcť?“„Ja ti môžem pomôcť,“ hovorí mág

„a žiť z tohto poznania znamená daťza to niečo veľké, nie raz, ale nepres­tajne to obetovať, až pokým si nedo­siahol to, čo si chcel.“

„To sa počúva veľmi dvojzmysel­ne,“ hovorí Osokin. „Čo by som moholobetovať? Veď nič nevlastním!“

„Každý má niečo, čo môže obeto­vať,“ odpovedá mág, „okrem tých,ktorým sa nedá pomôcť. Ale, samo­zrejme, nie je možné povedať, čoniekto dostane na výmenu za jehoobeť.“ (…)

„To, čo ti hovorím, sa ti budemožno zdať zvláštne,“ vraví mág,„lebo si nikdy o týchto veciach ne­premýšľal. Mimochodom, samotnépremýšľanie sebe samému tiež nepo­môže.

Aj tu sa musí vedieť. A aby sa tovedelo, musí sa učiť. A učiť sa môžešlen cez skúsenosť. To je to, čo nechá­peš, a kým nepochopíš to ,nič‘, ne­môžeš nič podniknúť. Aj keby som

sám chcel dať ti všetko bez obetez tvojej strany, ani to by som nemo­hol. Človeku sa môže dať len to, čodokáže používať, a používať dokáželen to, za čo priniesol obeť. To je zá­kon ľudskej prirodzenosti.“

„A iný prostriedok neexistuje?“pýta sa Osokin.

„Myslíš prostriedok, pri ktoromnie je potrebná obeť? Nie, taký spôsobnejestvuje. Mimochodom, ty nevieš,po čom túžiš. Bez príčiny nemôžebyť následok, však? Cez svoje obe­tovanie vytváraš príčiny. Prostriedkyako také môžu byť prirodzene veľmirozdielne, ale líšia sa len formou, hod­notou a váhou obete. Vo väčšine prí­padov sa musí obetovať všetko naraza nečakať za to vôbec nič. Medzi Der­višmi sa traduje toto:

,Ak sa dokážeš vzdať štyroch vecí,tak dosiahneš dokonalosť. Tak opustiživot bez ľútosti a nečakaj v nebi od­menu!‘ “ (…)

„V krátkosti ešte niečo o tom ,čo‘a ,ako‘ obetovať. Hovoríš, že nič ne­vlastníš. To celkom nesedí. Máš svojživot. Môžeš teda obetovať svoj ži­vot. Nemôže mať pre teba tak veľkúhodnotu, keď si sa ho chcel vzdať.“(Osokin si totiž chcel vziať život.Pozn. red.)

„Preto hovorím, radšej mi darujsvoj život, a potom uvidím, čo z tebamôžem urobiť. Chcem ti to dokoncauľahčiť.

55

Dvadsať alebo dokonca len pätnásťrokov úplne stačí. Ale počas tejto dobymi musíš patriť – žiadam, aby si po­tom urobil všetko, čo poviem, bez vý­hovoriek alebo ľútostí. Kým budešdodržiavať túto dohodu, budem aj jatak činiť. Keď raz čas uplynie, budešschopný využiť svoje poznatky preseba samého. Náhodou by som práveteraz niekoho potreboval, samozrej­me nie hneď, môžem počkať, ak je topotrebné. Ty teda teraz vieš, čo mô­žeš obetovať. A teraz musíš myslieťna seba samého. Pätnásť rokov sa timôže zdať dlho, lebo si ešte mladý.Ale neskôr zistíš, aká je to krátka doba,obzvlášť, ak sa zamyslíš nad tým, čoza to dostaneš. Nuž choď teraz domova uvažuj o mojich slovách. Keď si všet­ko, čo som povedal, pochopil a dal dosprávnych súvislostí, príď opäť sema povedz mi, ako si sa rozhodol.

Ešte niečo môžem dodať: ako kaž­dý človek, aj ty si myslíš, že existujeveľa možností, ako urobiť jednu a túistú vec. Ešte sa budeš musieť naučiť,že existuje len jeden spôsob, ako nie­čo urobiť, že nikdy nemôžu byť dvarozdielne spôsoby konania. Ale ne­padne Ti to ľahko, toto pochopiť. Podlhú dobu sa budeš učiť poznať veľavnútorných rozporov. Všetky mylnépredstavy musia byť zničené. Iba po­tom budeš skutočne pripravený navlastnú prácu.“

Obal knihy P. D. Ous-pensky: Het wonder­lijke leven van IwanOsokin. (Zvláštny ži­vot Iwana Osokina.)Servire, Wassenaar,1 976. ISBN 9060775570.

Nezmyselné opakovanie

56 Pentagram 3/201 2

anjel = andělces = přeshoci = ačkolijestvovať = existovatklinec = hřebíkkŕčovitosť = křečovitostľúbiť = milovatlúč = paprsekmurivo = zdivonapokon = nakonecobeta = oběť

pokým = dokudpýtať sa = ptát serobiť = dělat, činitterajšok = přítomnost, současnostteraz = teď, nynívari = snadvýhovorka = výmluvazabúdať = zapomínatzliatina = slitinazvyšný = zbývajícíželanie = přání

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:Bratrstvo Šambaly

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

„Svätého Ducha energiu ponechajcez svoju chrbticu sa vylievať– ja hore na tvojej hlave budems horiacou zápalkou čakať.

Ty v jazykoch začneš rozprávať,a čo anjeli myslia – budeš znať.

No musíš nechať prúdiť cez sebaohnivú silu Svätého Duchaa odpor svoj i kŕčovitosť svoju zanechať.To všetko je, čo musíš konať.“

Vesna Krmpotic (1932, Dubrovník)