Středoškolská odborná činnost 2008/2009

– obor 14 –

pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

POSTAVENÍ ROMSKÉHO ETNIKA V ČESKÉ REPUBLICE

Cheb, 2009

Autor: Jan Lesák Vedoucí práce: Mgr. Antonín Jalovec Škola: Gymnázium Cheb, Nerudova 7

2

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji řediteli pobočky Člověk v tísni pro Karlovarský kraj panu Janu Němečkovi za konzultace a ochotu.

3

ČESTNÉ PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem předloženou práci SOČ vypracoval samostatně za využití uvedených

zdrojů a na základě konzultací s ředitelem pobočky Člověk v tísni pro Karlovarský kraj Janem Němečkem.

V Chebu, 4.1.2009 ___________________

4

Abstrakt

Tato práce pojednává o romském etniku v České republice. Zabývá se odlišnostmi kultury Romů od majoritního obyvatelstva naší země v různých oblastech života, jako je bydlení, vzdělání, práce, či kriminalita s přihlédnutím na historii obou kultur a na základě těchto poznatků vysvětluje příčiny a důsledky jejich společného soužití a nastiňuje možnosti jeho budoucího vývoje.

5

OBSAH

1. ÚVOD .................................................................................................................................... 6

1.1. ROMISTÉ V ČESKÉ REPUBLICE............................................................................... 6 1.2. CÍLE A METODIKA PRÁCE........................................................................................ 6 1.3 ÚVOD DO PROBLEMATIKY ....................................................................................... 7

2. HISTORIE ............................................................................................................................ 8

2.1. OPUŠTĚNÍ RODNÉ ZEMĚ ........................................................................................... 8 2.2. ROMOVÉ NA ČESKÉM ÚZEMÍ.................................................................................. 9 2.3. PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE............................................................................................10 2.4. PO ROCE 1989 ............................................................................................................. 11

3. SOUČASNOST................................................................................................................... 11

3.1. POČET ROMŮ V ČR................................................................................................... 11 3.2. TEORIE SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ....................................................................... 12 3.3. VZTAH MAJORITY S ROMY.................................................................................... 13 3.4. VZDĚLÁNÍ................................................................................................................... 14 3.5. NEZAMĚSTNANOST ................................................................................................. 15 3.6. BYDLENÍ ..................................................................................................................... 16 3.7. SHRNUTÍ.................................................................................................................... 17

4. BUDOUCNOST.................................................................................................................. 18

4.1. KDE HLEDAT ŘEŠENÍ ? ........................................................................................... 18 4.2. STÁT A JEHO MOŽNOSTI ŘEŠENÍ......................................................................... 18

4.2.1. VZDĚLÁNÍ ............................................................................................................. 19 4.2.2. NEZAMĚSTNANOST ............................................................................................. 20 4.2.3. KRIMINALITA ....................................................................................................... 21 4.2.4. BYDLENÍ................................................................................................................ 21

4.3 NEZISKOVÉ ORGANIZACE ...................................................................................... 21 4.3.1. ČLOVĚK V TÍSNI O.P.S. ....................................................................................... 21 4.3.2. ÚTOČIŠTĚ O.P.S................................................................................................... 22 4.3.4. SVĚTLO O.S........................................................................................................... 22 4.3.5. ČESKÝ ZÁPAD O.S................................................................................................ 22

4.4 SNAHA O ŘEŠENÍ ZE STRANY ROMŮ ................................................................... 22

5. ZÁVĚR................................................................................................................................ 23

6. POUŽITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ STRÁNKY........ ................................. 24

7. PŘÍLOHY ........................................................................................................................... 24

6

1. ÚVOD 1.1. ROMISTÉ V ČESKÉ REPUBLICE Rostoucí zájem o literaturu z oblasti romské otázky v posledních letech roste, což dokládá zvyšující se počet lidí zajímajících se o tuto problematiku. Stále více obyvatel ČR si tedy uvědomuje, jak závažným problémem pro naši zemi může tento vztah být. Na Filozofické fakultě Karlovy Univerzity v Praze je také od roku 1991 možné studium romistiky. Zakladatelka Doc. Milena Hübschmannová jej od počátku vedla jako pracoviště výrazně multidisciplinární a jako pracoviště výrazně zaměřené na kontakt a studium problematiky v terénu. Rozsah zájmů Semináře romistiky je velmi široký: snaží se osvětlovat antropologické, historické, politické, náboženské, folkloristické, literární i jiné prvky romské kultury a vzájemně znalosti z těchto jednotlivých oborů propojit. Základním východiskem práce všech pracovníků i studentů semináře je aktivní znalost romštiny.1 1.2. CÍLE A METODIKA PRÁCE O problematice soužití Romů a majoritního obyvatelstva České republiky již bylo napsáno tolik, že se běžný člověk v takovém množství informací nedokáže vyznat. Proto se s nimi seznamuje pouze prostřednictvím internetových diskusních serverů, které jsou přímo zahlceny velmi subjektivně zabarvenými články o této tematice, ale k objektivně napsané odborné literatuře se již nedostane. Cílem této práce je tedy objektivní, stručné a výstižné shrnutí problematiky postavení romského etnika v České republice, které by čtenáři umožnilo vytvořit si na ni vlastní názor a pomoci mu pochopit situaci českých Romů s ohledem na odlišnou historii a mentalitu. Získat data o této problematice je problém. Množství výzkumů potřebných k analýze současného stavu „romské otázky“ není možné vůbec provést. Například v oblasti kriminality není možné určit počet trestných činů provedených příslušníky nějaké národností skupiny, neboť tato data není možné v protokolu uvádět. U mnoha dalších jevů se setkáváme s obdobným problémem. Můj vlastní průzkum by neměl dostatečnou vypovídací hodnotu, neboť zisk skutečně pravdivých údajů by byl velice nákladný. V práci tedy vycházím z informací z nejrůznějších zdrojů, které jsou k dispozici. Problematiku rozdělíme do tří celků. V kapitole Historie se pokusíme pochopit romskou tradici a mentalitu, abychom jejich kultuře lépe rozuměli v kontextu dneška. Kapitola Současnost je určena k analýze současného stavu vztahu romského etnika a českého národa v mnoha aspektech společného soužití. V kapitole Budoucnost se pokusíme zjistit existují-li nějaká možná řešení tohoto nevlídného stavu a případně je nastínit. Pro lepší představu uvádím u některých kapitol praktické příklady toho, jak daný problém vypadá v praxi, konkrétně v Karlovarském kraji, který lze považovat ve většině zkoumaných jevů za průměrný.2

1 Katedra romistiky [online], 2007, [cit. 6.1.2009]. Dostupné z WWW: http://www.romistika.eu/ 2 V počtu romských obyvatel v sociálně vyloučených lokalitách v kraji je šestý po kraji Ústeckém, Moravskoslezském, Praze, Jihomoravském a Olomouckém kraji. Podle odhadů v něm žije mezi 3500 – 4000 Romů v sociálně vyloučených lokalitách.)

7

1.3 ÚVOD DO PROBLEMATIKY Na toto místo by za běžných okolností patřila slova o tom, proč je třeba se tématem zabývat, jak problematika ovlivňuje každého z nás, popřípadě definice problému samotného. Do nebe volající je však už právě to, že nic z výše uvedeného není potřeba psát. To, že nám vzájemné soužití s Romy poněkud „skřípe“, ví důvěrně každý z nás. „Cikáni“, jak je často nazýváme, si stěžují na pocit odcizení, vystrnadění na okraj společnosti, diskriminaci a xenofobní chování majority. Neromské obyvatelstvo si oproti tomu stěžuje na jejich nechuť k práci, zneužívání demokracie, nepřizpůsobivost a na to, že z nich zkrátka mají z vlastní zkušenosti strach. Výstižně se vztah Čechů k této menšině odráží v textu písně Žeróm od kapely Buty: Včera před svým domem, Potkal jsem se s Romem Potom střetu jaksi, Měl jsem prázdné kapsy. Já vím, že kradou aj bílí, Však bohužel právě v této chvíli to bílí nebyli.

Na romskou otázku je možno nahlížet pěti způsoby:

1. Být otevřeným rasistou, který hlásá pomluvy proti Romům a shledává se díky tomu, bohužel, s velkým ohlasem. Naneštěstí je tento názor natolik rozšířený, že i mnoho novinářů, často aniž si toho jsou vědomi, propaguje to samé. Tento stav je velice nebezpečný, neboť z jejich per se postoj dostává do podvědomí nás všech a problém se prohlubuje. 2. Být obhájcem lidských práv, který se Romů zastává a otevřeně bojuje proti jejich diskriminaci a rasisticky motivovaným zločinům. Společnost však kritizuje jednostrannost antirasistů a obviňuje je z nadržování menšině (tzv. pozitivní diskriminace). Jejich jednostrannost je tedy stejná, jako u otevřených rasistů. 3. Další skupinu tvoří romisté, kteří studují romskou kulturu, jazyk a historii. Ti obdivují romský způsob života a sympatizují s nimi natolik, že současný stav neberou v potaz. 4. Romští aktivisté reprezentují svůj národ, což je samo sebou nutí se hájit. Ti však často vůbec nemluví o chybách, které jejich menšina dělá. 5. Tato práce má být psána posledním možným způsobem, který je jako jediný nezaujatý. Vyváženým pohledem na vztah mezi Romy a „gádži“3. Chyby totiž dělá jak majoritní většina, tak romská populace a zlepšení situace nebude možné bez upřímné snahy obou zúčastněných stran.

Je nutno zdůraznit, že se nejedná o „náš problém s Romy“. Ve skutečnosti se jedná o problém vzájemný. Kvalita soužití mezi většinou a etnickou menšinou totiž hodně vypovídá o otevřenosti společnosti a míře svobody v zemi. Sociální vyloučení celé skupiny obyvatelstva je s demokracií neslučitelné, neboť vyloučeným není umožněno se s ostatními spojit. A čím více se vyloučení prohlubuje, tím menší se zdá být naděje na záchranu. Konkrétně lze uvést běžný předsudek „gádži“, že „Cikáni kradou“. Ve chvíli, kdy se tato věta dostane lidem do

3 GADŽO – Romské označení pro člověka, který není Romem. Původně „statkář“, neboli „ten, který vládne“.

8

podvědomí, snižuje se ochota majority Romy zaměstnávat. Ti se poté skutečně uchylují k trestné činnosti, nebo práci na černo, aby se uživili. Skutečně se zdá být situace kruhem, ze kterého není kam odbočit. Některé země jsou však důkazem toho, že řešení existuje.

2. HISTORIE 2.1. OPUŠTĚNÍ RODNÉ ZEMĚ

Rom sas gadžeske ča akos manuš, kana dural avelas. Rom byl pro bílé jen tehdy člověk, když byl daleko.

Pravlastí Romů je Indie. Kvůli nedostatku pramenů trvalo velice dlouhou dobu, než svět k tomuto faktu dospěl. Jejich původní domovinou a hromadném odchodu z ní se minulosti zabývali němečtí, angličtí i slovanští srovnávací filologové. Přesto k pravdě o romském původu dospěl až student teologie. Jmenoval se I. Valyi. Studoval v nizozemském Leidenu, kde se roku 1763 potkal se indickými studenty, kteří mu nápadně fyzicky připomínali Romy z jeho rodného města. Požádal Indy o sepsání asi 1000 slov v jejich rodném jazyce. Ty poté předložil Romům, kteří většině z nich skutečně rozuměli. Na toto náhodné zjištění navázali lingvisté a prokázali jejich etnogenezi4. Romština byla zařazena do indoevropské jazykové rodiny. V Indii patřili převážně k původnímu obyvatelstvu, které se však od většiny fyzicky odlišovalo (např. barvou pleti). Údajně náleželi k nejnižším kastám. Ty měly specifická označení, lidé je však obecně znali jako Domy. Domové byli převážně kováři, muzikanti a obchodníci s řemeslnými výrobky. Co způsobilo hromadný exodus za hranice Indie se však můžeme pouze domnívat. Předpokládá se, že Domů s těmito tradičními řemesly rozmnožováním přibývalo a odbytiště pro jejich výrobky byly nedostačující. To způsobilo hromadné stěhování do okolí s vizí lepšího uplatnění. I na tomto místě se však po čase problém objevil znovu a docházelo tedy k dalšímu a dalšímu rozptylování domské populace po Indii a po čase i za její hranice. Tím začala vznikat jejich tradice kočovného života. Po opuštění rodné země putovali v několika migračních vlnách. Jedna vedla přes Blízký východ na Balkán a do střední Evropy, další přes Egypt a severní Afriku až do Španělska. Jejich cesta byla samozřejmě zdlouhavá. V dnešní romštině najdeme pozůstatky třinácti jazyků! Teprve po opuštění Indie vzali označení Dom za vlastní. Indická hláska D se však v Arménii změnila v L – Lomové a v Evropě v R – Romové. První písemná zpráva o přítomnosti Romů na území Evropy je z roku 1068, kterou zanechal mnich z kláštera v Iberonu na hoře Atos. Podle tohoto zdroje žili v polovině 11. století v Konstantinopoli lidé označovaní jako Atsinganoi. Původně toto označení patřilo příslušníkům kacířské sekty věnujícím se okultním vědám. Je možné, že právě od nich se Romové naučili některé dovednosti a byli proto označováni stejně. Z pojmenování Atsinganoi vzniklo ono nejužívanější „Cikán“ (ve středověké latině Cinganus, Cingerus, v bulharštině Acigan, Cigan).

4 ETNOGENEZE - proces vzniku a formování etnických skupin a jejich vývoj od nejjednodušších rodových a kmenových struktur po vytvoření národností a národů

9

2.2. ROMOVÉ NA ČESKÉM ÚZEMÍ První písemné zprávy o Romech na českém území se váží s rokem 1417. Existují i starší zmínky z kronik a jiných pramenů. Jsou ovšem velice stručné a kontext spíše naznačuje, že by se mohlo jednat pouze o hanlivé označení nepřítele „cikánem“. V roce 1417 se však již prokazatelně Romové zdržovali na území Znojma a Prahy, o rok později na území Karlovarského kraje, konkrétně v Chebu. Tato první vlna pouze přes naše území procházela dále na západ. Nicméně netrvalo dlouho a na naše území přicházelo několik dalších vln. Od českých řemeslníků a poddaných často dostávali jídlo, či malý peněžní obnos (dochovaly se záznamy o výších almužen). Brzy však obrovská odlišnost obou kultur dokázala své a místní vyměnili almužnu za bič. Vládnoucí vrstvě se nelíbilo, že romský způsob života je pro ně nekontrolovatelný. Obviňovali je z patologického chování, čarodějnictví a dalších činností. Dlouhou dobu byli odsuzováni, že jsou mongolskými špehy. Jejich tradiční řemeslo se zde, jako ostatně nikde dříve, nesetkalo s úspěchem. Muži se živili kovářstvím, koňským handlířstvím, krádežemi, hudbou a divadlem, ženy pak věštbou, bylinkářstvím a černou magií a znepřátelili si tím církev. Byla na ně tradičně svalována vina ze žhářství, které mělo v době dřevěných měst dalekosáhlé důsledky. Obvinění byli podrobováni právu útrpnému. Nevraživost zašla do nelidských mezí. Romové byli hromadně popravováni, cejchováni rozžhaveným železem k trvalé identifikaci a byl pro ně vyhlášen zákaz pobytu v zemi. Protiromská opatření se stupňovala do té míry, že od 20. let 16 století do poloviny 18. století nebylo zabití prchajícího romského kočovníka zločinem. Muže mohli beztrestně zabít, ženám uřezat uši, nebo nos. Od východu však stále přicházely další vlny Romů. Krajské úřady v Olomouci a v Brně pravidelně podávaly zprávy o jejich počtu na území Čech.

Tab. 1

Rok 1799 1844 1910 1957 Počet Romů

287 554 1593 2268

Zdroj: NEČAS, CTIBOR, Romové v České republice včera a dnes, 1. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-244-0497-4

Jelikož byli všichni vystrnaďováni na okraje měst, zakládali zde tzv. Cikánské tábory, osady, kde se nikdo z nich nevzdělával. Mezi dospělými panovala stoprocentní negramotnost. První republika se snažila o omezení jejich potulného života tím, že zavedla cikánské legitimace. To však nevyřešilo podstatu problému.Roku 1939, tedy v kvůli zřízení protektorátu, byl vydán předpis, který Romům přikazoval do dvou měsíců se trvale usadit a zanechat kočování. Genocida Romů za druhé světové války připravila u nás o život přes 3000 z nich. Nacisté je označili jako „element, zabraňující čistotě rasy“ a byla zavedena speciální říšská centrála pro „potírání cikánství“ a Romové byli hromadně deportováni do koncentračních táborů (převážně do Auschwitz-Birkenau). Dalo by se napsat mnoho o strašlivém romském holocaustu. To však není naším úkolem. Posuňme se tedy v čase dál.

10

2.3. PO II. SVĚTOVÉ VÁLCE Pro začátek se podívejme na následující tabulku:

Tab. 2 Počet Romů v ČSR

Rok absolutní v % z úhrnu obyvatelstva

1947 16 752 0,19 1966 56 519 0,57 1967 59 467 0,60 1968 61 058 0,62 1970 60 279 0,61 1980 88 587 0,86 1981 112 192 1,11 1982 115 877 1,12 1983 120 784 1,17 1984 124 899 1,21 1985 132 167 1,28 1986 136 812 1,32 1987 140 915 1,36 1888 143 071 1,38 1989 145 738 1,41

Zdroj: NAVRÁTIL, PAVEL, A KOLEKTIV, Romové v české společnosti, 1.vyd. Portál, 2003. ISBN 80-7178-741-8

Údaje jsou samozřejmě pouze přibližné, avšak přesto vyvstává otázka, co zapříčinilo tak intenzivní příliv romské populace? Kočovali k nám z Rumunska, Maďarska a hlavně Slovenska, které jimi bylo doslova zaplaveno, zejména jeho východní část. Bydleli mimo civilizaci za okraji měst v chudobě, hladu a špíně, nicméně genocida se k nim nedostala. Konec války pro ně znamenal šanci dostat se na západ s nadějí na lepší život. A tehdejší Československo pro ně mělo jednu velikou výhodu. Tou bylo vylidněné pohraničí, ve kterém jejich velká část našla nové útočiště. Mimo tuto lokalitu se jich velké množství přesídlilo do Ostravy, Českého Krumlova a dalších měst. Migrace ze Slovenska do Čech a zpět intenzivně probíhala až do roku 1993, kdy se rozpadem Československa zbrzdila. Po roce 1965 bylo však jejich spontánní stěhování vystřídáno politikou tzv. „rozptylu nežádoucích cikánských soustředění“ (vyhláška 502/1965). Ta znamenala migraci Romů do Čech, která byla motivována vykupováním jejich tamějších domů za 10 – 15 tisíc korun, a zároveň likvidací romských osad. Toho bylo docíleno tím, že byly přidělovány byty po celém území měst tak, aby se velká ghetta rozpadla a splynula s majoritou. Tato politika však způsobila to, že Romům byly zpřetrhány rodinné vazby, čímž jim byla vzata hodnota pro ně nejdůležitější. V každé romské velkorodině stál v čele otec rodiny, který autoritativně udával společenská pravidla a nepsané mravní kodexy. Rozpadem těchto společenství vzniklo jakési mezistádium přeměny hodnot, jež přetrvává dodnes. Často se ve změně nevyznali a nahrazovali své zažité vzorce chování patologickým chováním, jako je dealerství drog, prostituce, pasáctví. Novým trendem se stala výměna výchovy dětí za jejich umisťování do dětských domovů. Přistěhovalci se u nás uplatňovali hlavně v profesích nevyžadujících kvalifikaci. Jejich pracovním zapojováním však nastala pro Romy éra vzestupu jak sociálního, tak materiálního.

11

Ten však nebyl příliš rychlý. Zaměstnavatelé si stěžovali na jejich pracovní morálku, kladení nereálných požadavků a neschopnost zůstat déle na jenom pracovním místě. Romové dobře věděli, kolik hodin musí povinně odpracovat, dokonale znali systém sociálních dávek, kterého využívali, jak mohli. Co se týkalo bydlení, byli zvyklí na málo a s málem si vystačili i zde. Lidé s nimi v domě žít nechtěli. Způsoby hygieny ze slovenských osad neznali a o společné domovní prostory se nestarali vůbec. V oblastech, kde bylo soustředěno více romských rodin pohromadě, se po čase nedalo žít. V 70. letech vzniklo v Mostě sídliště Chanov, do kterého bylo nastěhováno 3500 Romů. Díky jejich kultuře bydlení bylo po deseti letech „zralé buď na generální opravu, nebo pro buldozery“. Romská vzdělanost i u dětí dosahovala oproti českému průměru velice malých hodnot. Ti, kteří neprocházeli mateřskými školami (což byla většina) neuměli dobře česky, což zapříčinilo špatný prospěch, chování i nepravidelnou školní docházku. Průzkum ukázal, že romské děti v průměru čtyřikrát častěji propadaly, pětkrát častěji dostávaly zhoršenou známku z chování a do devátého ročníku základní školy se nedostaly třicetkrát častěji, než děti ostatní. O tématu vzdělání si ještě více povíme v následujících kapitolách. 2.4. PO ROCE 1989 Sametová revoluce přinesla velké změny celému národu. Pro Romy však některé z nich znamenaly něco jiného, než pro „gadži“. 17. listopad 1989 jim především daroval možnost svobodně rozvíjet svou kulturu, což pro ně dříve nebylo samozřejmostí. Prezident Václav Havel podepsal dokument zastávající se Romů a protestující proti potlačování jejich jazyka a kultury. Objevila se možnost vysokoškolského studia romistiky, mnoho romistů se pokouší o psaní poezie i beletrie v romštině. Tato situace by se na první pohled zdála být příznivá. Ovšem kamenů úrazu je zde hned několik.

1. Svoboda projevu dokázala vyrobit z romské otázky vděčné mediální téma a ve výsledku začala Romy nezáměrně poškozovat.

2. Po revoluci se objevil fenomén, který byl za komunistické éry zcela neznámý. Kdo odvádí nekvalitní práci – může o zaměstnání snadno přijít. To se stalo pro Romy nepřekonatelným problémem, neboť většina z nich si zvykla pracovat jen tolik, kolik bylo nutné. Mnohé rodiny se proto musely naučit žít pouze z podpor.

3. Romové díky svému kulturnímu vývoji daleko více než majoritní většina podléhají závislosti na alkoholu, drogách a brakové zábavě. Po roce 1989 se staly všechny tyto druhy zábavy daleko dostupnějšími a právě na nich se problematika podepsala nejvíce.

To vše dohromady dodnes způsobuje averzi většiny Čechů k Romům, která se, jak se zdá, s časem stále více stupňuje.

3. SOUČASNOST 3.1. POČET ROMŮ V ČR Sčítání lidu z roku 1991 způsobilo nebývalou radost našich politiků, že se již otázkou Romů není třeba zabývat. Výsledky totiž jasně říkaly, že jich je u nás tak málo, že nemohou

12

způsobit větší, než malé lokální problémy. K romské národnosti se totiž přihlásilo pouze 32 903 osob. Při dalším sčítání o deset let později v roce 2001 už to bylo dokonce pouze necelých 12 000 (v Karlovarském kraji 763), čímž se zařadili až za Moravany, Slováky, Poláky, Němce, Ukrajince, Vietnamce a Rusy. Problém se však sám vyřešil pouze zdánlivě, jelikož demografický odhad činí nejméně 151 000 Romů na území našeho státu, což je činí druhou nejpočetnější menšinou po Moravanech5. To, proč se tolik Romů ke své národnosti nehlásí a uvádí raději slovenskou národnost, je nejspíš způsobeno špatnými zkušenostmi s přiznáváním svého původu z éry komunismu a nacismu, nebo jednoduše tím, že se už jako Romové necítí. Tento fakt rozhodně stojí za zamyšlení. Dnes v Čechách patří k menšině s nejhoršími životními podmínkami, ať už po stránce vzdělanosti a (ne)zaměstnanosti, nebo stran nadměrné kriminality či úrovně bydlení. Všechna tato témata si podrobněji rozebereme. Nejprve je však nutné blíže si objasnit jeden základní pojem: 3.2. TEORIE SOCIÁLNÍHO VYLOUČENÍ Stane-li se člověk obětí krizové životní situace, má potřebu se co nejrychleji z takové situace dostat. Když ovšem setrvá v takové situaci delší dobu, společnost se mu jakoby uzavře. Vzniká tím sociální vyloučení. V takovém ohrožení bývají většinou lidé, kteří se setkají hned s několika takovými problémy najednou. Přijdou o byt, o zaměstnání, jsou obětí diskriminace, jsou cizinci, jejich úroveň vzdělanosti tak nízká, že téměř nemají pracovní uplatnění, špatný zdravotní stav, dluhy, či se pohybují v kriminálním prostředí. To všechno může způsobit sociální vyloučení. V každém novodobém městě se nachází lidé, kteří jsou sociální situací postiženi natolik, že jsou od zbytku obyvatel na první pohled odlišní. Tyto si již zbytek populace zpravidla označuje jakousi „nálepkou“ jako nepřizpůsobivé kriminálníky. Pro příslušníky etnické menšiny to platí dvojnásob, neboť jsou většinou odlišní už barvou pleti. Platí pravidlo, že čím déle se člověk ocitá v sociálním vyloučení, tím těžší je se z něj vymanit. Problémy se uzavírají do bludného kruhu a největším problém se zdá být to, kterým z nich je třeba začít.

Právě v takové situaci se velké množství českých Romů už dlouhá léta nalézá. Tím vznikají chudinské lokality – ghetta6. Průzkum Ministerstva práce a sociálních věcí z roku 2005 detailně zmapoval oblasti těchto vyloučených romských lokalit, čímž nám dává nahlédnout do situace jejich obyvatel.

V Karlovarském kraji je takových lokalit celkem osmnáct ve třinácti obcích. Předkládám zde k posouzení a lepší představě průměrné romské ghetto v Karlovarském kraji. Ve skutečnosti neexistuje, jedná se pouze o průměr dat ze všech jeho sociálně vyloučených lokalit, tedy lokalit v Aši, Habartově, Horním Slavkově, Chebu, Chodově, Jáchymově, Kraslicích, Nové vsi, Oloví, Rotavě, Sokolově, Teplé a v Toužimi.

Polovina lokality existuje již dlouhodobě, druhá polovina vznikla nově řízeným sestěhováním po roce 1989. Nalezneme v obci s cca 7500 obyvateli, spíše na periferii asi deset minut od centra. Jedná se o 5 domů s byty o velikosti 2+1, někde 3., někde 4. kategorie. 5 Uvedená čísla mají charakter expertních odhadů. Zdroj: Pavel Navrátil a kol. ROMOVÉ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI, Portál, 2003 6 GHETTO – místo, sídlo, kde obyvatelé žijí izolovaně od ostatních lidí.

13

80% obyvatel lokality jsou Romové, kterých zde bydlí mezi 150 – 200. Domy jsou ve špatném stavu. Nefungují elektrické rozvody, kolem bytů a na chodbách jsou odpady, světla nesvítí.Celkově jsou společné prostory dosti zanedbané. Některá okna jsou rozbitá, v několika případech dokonce chybí vchodové dveře. Střecha je u několika domů porušená. Ve všech domech se topí tuhými palivy. Ve většině bytů neteče ani teplá voda, výjimečně voda neteče vůbec. Plyn je v lokalitě většinově odpojen. Několik bytů je bez elektřiny. Čtyři z pěti domů vlastní obec. Vlastníkem toho pátého je jiná soukromá osoba, či firma. Nezaměstnanost v obci je 16,2%. V lokalitě však toto číslo dosahuje 90%. Většina z nich žije ze sociálních dávek, příležitostně pracují „načerno“. Často si přivydělávají sběrem šrotu, v létě pak sběrem a prodejem lesních plodů. Příležitostně též sběrem železa, či nákupem a prodejem bazarového zboží z Německa. 3.3. VZTAH MAJORITY S ROMY Na téma vztahu majority s Romy bylo provedeno mnoho výzkumů o které se máme možnost opřít, namísto pouhých úvah. Následující tabulka vyplývá z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV – CVVM. Data se zjišťovala podle čtyřstupňové škály „dobrý vztah, spíše dobrý“ – „ani dobrý, ani špatný“ – „spíše špatný, špatný“ – „nemá žádný vztah“. Národnosti jsou uvedeny v pořadí podle výsledků pozitivního hodnocení z roku 2000.

Tab. 3

Vztah k národnostem žijícím u nás – pocit dobrého/špatného vztahu (v procentech)

Vztah ke 1991 1995 2000 Slovákům 58/10 66/5 71/3 Polákům 35/19 39/8 52/3 Němcům 46/13 33/22 41/16 Židům 36/5 34/6 36/6 Vietnamcům - 9/39 18/34 Romům 4/70 5/69 8/61

Zdroj: NAVRÁTIL, PAVEL, A KOLEKTIV, Romové v české společnosti, 1.vyd. Portál, 2003. ISBN 80-7178-741-8

Dotazovaní též uváděli, že rasovou nesnášenlivost vyvolávají nejčastěji každodenní, standardní situace a zároveň je 90% populace ČR přesvědčeno, že si Romové za svoje problémy mohou sami. Výzkumy též dokázaly, že 60% populace je dlouhodobě netolerantní vůči homosexuálům, bohatým lidem a lidem jiné barvy pleti. Na Romech však nevíc kritizují jejich nechuť k práci, zneužívání sociálních podpor a demokracie a také zkrátka to, že z nich mají strach. Již víme, že tento stav vznikl zejména historickým vývojem a vymanit se z něj je komplikovanější, než by se na první pohled zdálo. Neromské obyvatelstvo je plné předsudků a dívá se na jejich menšinu s odstupem. Ti tuto atmosféru samozřejmě cítí a znamená pro ně nebezpečí. Způsobí to, že Romové sami „útočí“ ze strachu, abychom dříve nezaútočili my. Je to klasický obranný mechanismus psychiky, který funguje u většiny z nás. Dalším závažným

14

faktem je, že snahy o integraci vedou k popírání a ničení jejich tak bohaté kultury. Odborníci na romskou otázku dobře vědí, že vyměnit jim jejich kulturu za naši, je jedna z cest, kterými by bylo možno nastolit mezi znepřátelenými stranami klid. To také byla politika éry komunismu. Věcí druhou však je, zda-li je to cesta lidská a správná. Následky však zanechala a je nutno o nich vědět. Systematický rozptyl romského obyvatelstva rozbil jejich velké rodinné vazby, jejich větší splynutí s majoritou dodnes čím dál více utápí romštinu, oni sami se ve většině necítí být Romy a mezi Čechy si připadají jako cizinci. Stále se prohlubující sociální vyloučení dělá ze slova Rom samostatnou diagnózu sociální skupiny. 3.4. VZDĚLÁNÍ Největším problémem, který má vliv na všechny další stránky problematiky romského etnika je až děsivá nevzdělanost s nimi spjatá. V roce 1991 vypadala vzdělanostní struktura Romů takto:

Tab. 4 Vzdělanost Romů v ČR v roce 1991

Počet v % Školní vzdělání

muži ženy základní (včetně nedokončeného) 76,4 80,5

učňovské 12,5 6,7 odborné 0,3 0,4

úplné středoškolské 1,0 0,9 vysokoškolské 0,4 0,2

bez školního vzdělání 4,8 6,2 bez údajů 4,6 5,1 celkem 100,0 100,0

Zdroj: NEČAS, CTIBOR, Romové v České republice včera a dnes, 1. vyd. Univerzita Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-244-0497-4

Situace se však od té doby výrazně zhoršila. Z výzkumu7 z roku 2003 vyplynulo, že počet Romů s pouze základním vzděláním (často nedokončeným) se pohybuje mezi 90% - 95%. Ve většině jejich vyloučených lokalit dosahuje počet romských vysokoškolsky vzdělaných maximálně 1%. Tato čísla jsou šokující a mají dalekosáhlé důsledky. Shrňme si příčiny tohoto stavu.

1. POSTOJE - Jedním z důvodů takto nízké vzdělanosti je fakt, že vzdělání nemá v romské kultuře vybudovanou tradici a většina též nevzdělaných rodičů nevidí důvod, proč by měli důsledně trvat na vzdělání svých potomků. Školu berou jako nutné zlo a často k ní zaujímají až nepřátelský vztah. Nedostatek motivace dětí je klíčovým problémem jejich vzdělávání.

2. JAZYK - Doma se mluví českým etnolektem, či romsky. Jazyková bariéra u dětí se potom netýká pouze komunikace s ostatními spolužáky a kantory, ale také porozumění většině humanitních předmětů, zejména předmětu Český jazyk.

7 http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html

15

3. PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁNÍ – Většina rodin své děti do mateřské školy neposílá. Důvodem bývá výše poplatků, nedostatečná motivace a také fakt, že jejich většinová nezaměstnanost dovoluje být s potomky doma. Ti však zůstávají izolováni od vrstevníků většinové společnosti a nejsou připravováni na pozdější školní práci a povinnosti.

4. ZVLÁŠTNÍ ŠKOLY – Jejich nenavštěvování mateřských škol má za následek častý neúspěch u testů školní zralosti. Tyto testy též nerespektují etnické odlišnosti Romů. Mnoho z nich tedy automaticky putuje do speciálních škol, kde se na ně kladou menší nároky, než je třeba. Též se zde nepočítá s postupem žáků na střední, či vysoké školy. Mnohé rodiny si i vymáhají, aby jejich děti zvláštní školu navštěvovaly. Prý se zde cítí lépe a mají větší možnost předčit své spolužáky.

5. STUDIJNÍ NEÚSPĚCHY – Proč většina romských dětí není ve škole úspěšná je dáno několika faktory. Podmínky bydlení nejsou uzpůsobeny studiu – často je to nefungující topení, hluk, hygienické podmínky, či narušený osobní prostor na přípravu do školy. Většina rodičů též nedokáže svým dětem v případě problémů s učením pomoci. Za jeden z největších problémů studijních neúspěchů je považována jejich častá absence. Ta je dána opět nízkou motivací rodičů, kteří jsou málo důslední a všechny zameškané hodiny omluví. Též bylo zjištěno, že u velkého procenta romských studentů, kteří do školy dojíždějí, se absence zvyšuje zpravidla ke konci měsíce, kdy rodina nemá peníze na autobus, či vlak.

6. VZTAHY VE TŘÍDĚ – Diskriminace funguje samozřejmě i ve školních lavicích. Bohužel i ze strany vyučujících bylo zjištěno mnoho předsudků, které ovlivňují jejich postoje k romským žákům. Stran kolektivu jsou ale problémy výraznější. Romové patří většinou mezi neoblíbené spolužáky a obliba klesá s počtem Romů ve třídě. Učitelé i ostatní žáci se shodují, že jsou daleko agresivnější než děti majority. Také kamarádské vztahy častěji navazují s agresivními a neukázněnými žáky, kteří jsou obyčejně jediní, kteří romské děti přijímají.

Tento stav ovšem na druhou stranu výstižně popisuje romský znalec Kumar Vishwanatan, který již mnoho let pracuje v romské komunitě v Ostravě:

„ České majoritní matky se chovají jako „hrnčíři“. Tvarují děti podle svých představ.

Výchově se věnují se značným úsilím. Od výsledku se do jisté míry odvíjí i jejich prestiž. Maminky se „chlubí“ a oceňují na dětech, jak jsou vychované. Pokud dítě není vychované, je to ostuda matky. Typický výrok majoritní matky je: „Tohle si dítě nemůže dovolit. To dítě musí poslechnout.“ Naproti tomu romské matky postupují jako „zahradníci“, kteří o své květiny pečují, zalévají je, hnojí, okopávají, občas něco přistřihnou“. Jaká rostlina je nebo bude, záleží na rostlině samé. Hodnota matky se neodvíjí od chování dítěte. Důraz je kladen na to, aby se dítěti dobře dařilo. Ve svých reakcích matky mají tendenci vyjadřovat určitou nevyhnutelnost svého chování, která by se dala charakterizovat výrokem „Já jí to musím koupit, to dítě je malý, ono to nepochopí.“ 8 3.5. NEZAMĚSTNANOST Míra romské nezaměstnanosti se v sociálně vyloučených lokalitách pohybuje průměrně mezi 90-100%. Jedná se převážně o dlouhodobou nezaměstnanost, to jest tu, která přetrvává již

8 Pavel Navrátil a kolektiv, ROMOVÉ V ČESKÉ SPOLEČNOSTI, Portál 2003

16

několik let.9 To je velmi vážným problémem, neboť situace způsobuje tzv. syndrom dlouhodobé nezaměstnanosti projevující se rezignací na hledání práce, ztrátou pracovních návyků a celkovou apatií vůči zaměstnání. Je velmi těžké se s takovým syndromem znovu zařadit do pracovního poměru. Jmenujme především dva základní faktory, které tuto situaci vyvolaly.

1. NEVZDĚLANOST etnika má za následek velice ztížený přístup na trh práce, neboť se jedná o nekvalifikovanou pracovní sílu.

2. SYSTÉM SOCIÁLNÍCH DÁVEK umožňoval Romům nepracovat a demotivoval je k práci. Z jejich polorozbořeného kulturního dědictví totiž zbyla minimálně zvyklost života ve velkém rodinném společenství a většinou mají dětí hned několik. Pozor! Tento fakt je často kritizován veřejností a diagnostikován jako „zneužívání zákona“. To je ovšem interpretací naprosto chybnou. Systém sociálních dávek se totiž pro romské a neromské obyvatelstvo neliší a Romové pouze využívali možností, které jim stát poskytoval. Toto právo má každý občan ČR a není proto důvodu za to Romy jakkoliv kritizovat a odsuzovat. Od 1. července 2006 je systém sociálních dávek upraven tak, aby motivoval a nutil k chození do zaměstnání. Důsledky této novelizace si popíšeme níže.

Není to ovšem jen chudoba a slabé materiální zajištění, ale Romové jsou také vylučováni ze společensko-kulturního prostředí. „…Postavení etnických menšin ve světě práce je klíčovým předpokladem jejich sociálního začlenění.“10

S nezaměstnaností je, samozřejmě, spjata kriminalita. Mnoho z nich si přivydělává prací „načerno“ ve výkopech a na podobných pracovních místech bez potřebné kvalifikace, mnozí se uchylují k alternativním způsobům výdělku (sběr železa, prostituce, prodej drog, drobné krádeže apod.). S nezaměstnaností přichází ohromné množství volného času, které znamená velký rozmach sociálně-patologických jevů, jako je gamblerství, nebo narkomanie. Odborníci odhadují, že na loupežných přepadeních mají až z 80% podíl Romové. Pokud ale bude nezaměstnanost dále přetrvávat, dá se předpokládat, že i kriminalita bude dále narůstat. Na tento způsob života si totiž s časem stále více přivykají.

Tímto problémem se, a to je důsledek možná nejhůře napravitelný, posiluje diskriminace ze strany majority. Zaměstnavatelé nechtějí Romy zaměstnávat, neboť s nimi mají špatné zkušenosti (do práce chodí pozdě, někdy vůbec, práce je nekvalitně provedená…) a zbytek obyvatel mluví o tom, jak Romové nepracují a oni sami je živí ze svých daní.

3.6. BYDLENÍ Napjatá atmosféra našeho soužití má za následek koncentraci romských obyvatel do samostatných ghett. Je jim zkrátka lépe, mohou-li bydlet mezi svými a nežít ve stále konfliktním prostředí s „gadži“. To však v kombinaci s jejich hodnotami a kulturou, která po staletí kočovala a nikdy proto neměla tendenci budovat na trvalo něco svého, způsobuje nemalé komplikace. Jiní obývají domy, do kterých se nastěhovali v důsledku systematického

9 http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html 10 NAVRÁTIL, PAVEL, A KOLEKTIV, Romové v české společnosti, 1.vyd. Portál, 2003, s.155

17

rozptylu a možnost pronajmout si byt na jiném místě je pro ně často z rasových důvodů ztížená. Co se týče domů se smíšeným obyvatelstvem Romů a Čechů, vyvstávají problémy v sousedských vztazích.

Tab. 5 Otevřenost ke kontaktům (v %)

Majorita Romové Intenzita kontaktu ano ne absolutní počet ano ne absolutní počet zdravíme se 70,5 29,5 996 90,1 9,9 867 mluvíme spolu 49,4 50,6 990 81,7 18,3 864 pomáháme si 15,3 84,7 980 46,8 53,2 846 navštěvujeme se 14,9 85,1 982 50,8 49,2 839 chodíme k sobě na oslavy

5,3 94,7 979

27,4 72,6 831

naše děti si hrají 26,6 73,4 672 71,8 28,2 656

Tab. 6 Spokojenost se sousedy v závislosti na výskytu konflikt ů – majorita (v %)

Výskyt konflikt ů nespokojen tak napůl spokojen celkem

často 82 9 9 100 občas 44 42 14 100

ne 18 38 44 100

Tab. 7 Spokojenost se sousedy v závislosti na výskytu konflikt ů – Romové (v %)

Výskyt konflikt ů nespokojen tak napůl spokojen celkem

často 48 36 16 100 občas 13 52 35 100

ne 4 22 74 100 Zdroj tabulek: NAVRÁTIL, PAVEL, A KOLEKTIV, Romové v české společnosti, 1.vyd. Portál, 2003. ISBN 80-7178-741-8

Nespokojenost s romskými sousedy samozřejmě také pramení z jejich kultury bydlení. Ostatní obyvatelé domu jim vyčítají, že se nestarají o společné prostory, často dluží peníze městu, či majiteli domu za nájem, dále na rušení nočního klidu apod. 3.7. SHRNUTÍ Je tedy vidno, že ve většině oblastí našeho soužití s Romy nenalézáme uspokojivou situaci. Známe důvod s ohledem na jejich cestu historií, známe současnou situaci, která pramení

18

z nedostatečné tolerance, neschopnosti Romů žít s námi a naší neschopnosti žít s Romy. Situace se, jak se zdá, stále zhoršuje a vyžaduje co možná nejrychlejší řešení.

4. BUDOUCNOST 4.1. KDE HLEDAT ŘEŠENÍ ? O řešení situace se dnes snaží celá řada institucí. Avšak má-li být boj proti problému efektivní, je třeba intenzivní spolupráce všech. V moci státu je upravit systém sociálních dávek tak, aby částečně vyřešila problém donebevolající nezaměstnanosti. Humanitární organizace jako je například Člověk v tísni se může v nejkrizovějších oblastech starat o volnočasové aktivity dospívajících Romů, či se snažit o integraci obyvatel ze sociálně vyloučených lokalit, Ministerstvo školství může zřizovat speciální výukové programy pro Romy z těchto čtvrtí. Co však není v moci žádné organizace a žádných ministerstev je efektivní boj proti xenofobii, diskriminaci a předsudkům. Pouze každý občan zvlášť má tu moc přijít se svou troškou do mlýna a přijmout druhou skupinu. Romové Čechy a Češi Romy. Pochopení by situaci výrazně ulehčilo a žilo by se nám spolu o mnoho pohodlněji. Víme však, že jsou problémy, které je třeba řešit a ne je pouze přijmout. Jakým způsobem se tyto problémy dají řešit si popíšeme níže. Aby však práce státu a dalších organizací zabývajících se romskou otázkou nebylo pouze marnou snahou, je třeba spolupráce, ohleduplnosti a porozumění od všech lidí. Organizované řešení problému institucemi tedy musí probíhat záměrně se snahou všech. Možná právě to je kamenem úrazu. 4.2. STÁT A JEHO MOŽNOSTI ŘEŠENÍ Nepříjemným faktem je, že od roku 1989 proběhlo nesčetné množství pokusů státu se situací pohnout. Nejen, že se situace nezlepšila, naopak se dokonce zhoršila. Když v roce 1997 odvysílala televize Nova v pořadu Na vlastní oči reportáž Josefa Klímy o bezstarostném životě Romů žijících v Kanadě, záběry usměvavých Romů u Niagarských vodopádů a podobné obrazy působily toto:

Tab. 8

Počet žadatelů o azyl v Kanadě Rok Počet 1996 145 1997 1221 1998 173 1999 62

Zdroj: ČTK

Tuto situaci musela Kanada řešit. Tím řešením bylo obnovení vízové povinnosti pro Čechy ještě v roce 1997 a Vladimír Špidla ve svém veřejném projevu nabádal Romy, aby v naší zemi zůstali. Roku 2006 se z křesla starosty Vsetína přemístil Jiří Čunek na post předsedy KDU-ČSL. Zhruba dva měsíce před svým jmenováním do funkce dal z centra města

19

vystěhovat část vsetínských Romů do komunity Poschlá. Pravdou je, že jejich původní místo bydliště bylo tou dobou v dezolátním stavu a deportací do nových buněk na Poschlé si tedy polepšili, ovšem vystěhovávání Romů z center na periferie je pouze oddalováním problému, které nikam nevede. Systematický rozptyl v šedesátých letech dvacátého století je toho důkazem. Nebudeme si zde vyjmenovávat všechny marné snahy státu o okamžité řešení. Je třeba se primárně soustředit na příčiny problému, místo nekonečného řešení důsledků. Problémem snah státu je však stále způsob, jakým se jeho koncepce aplikují na obcích. Bohužel totiž není pravdou, že by spolu státní správa a samospráva obcí harmonicky spolupracovali. Mnohdy si obec raději „hledí svého“ a vnucený plán na rozvoj města odmítá. Budeme-li konkrétní, městu Sokolov, jehož sociálně vyloučené lokality jsou pro celý Karlovarský kraj odstrašujícím případem, měl být v roce 2008 přidělen grant na revitalizaci nejvážnější lokality Agenturou pro sociální začleňování jako jednomu z dvanácti měst v České republice. Sokolov odmítl, situace se i nadále zhoršuje. Místo Sokolova přijal Cheb, kde práce začala v Dubnu 2008. 4.2.1. VZDĚLÁNÍ Ukázalo se, že otevírání tzv. nultých ročníků základních škol pro romské i neromské děti je efektivní. Jejich počet v České republice neustále roste, každá z nich má speciálního pedagogického poradce. Překážkou je však opět nízká motivace romských rodin své děti do takovýchto ročníků posílat, obzvláště je-li potřeba na místo výuky odjíždět. Motivace je v tomto tématu krokem číslo jedna. Je třeba Romům ukázat, jak je vzdělání v dnešním světě nepostradatelné a není ničím, co by nemohli dokázat. Vyvarovat se zbytečného posílání romských dětí do zvláštních škol a zřídit na školách s vysokou koncentrací romské populace speciální pedagogické poradce pro jejich vzdělávání. Ti by měli za úkol co nejvíce motivovat ke studiu, starat se o aktivní zapojení Romů do školních i mimoškolních činností. Stát by měl dále najít způsob, jakým zapojit i rodiče. Informovat je o problematice a motivovat je k tomu, aby důsledně dbali na vzdělávání svých dětí. Není to snadný úkol, neboť máme tradičně velice rozdílný žebříček hodnot. To, co pro průměrného Čecha znamenají materiální hodnoty (což se vzděláním úzce souvisí, neboť to znamená myslet do budoucnosti), znamená pro Roma rodina a komunita. Tyto hodnoty nemá tu moc změnit žádná vyhláška. Dokud se však nenajde způsob, jakým tuto rozdílnost překlenout, bude situace pokračovat ve svém neslavném vývoji. Stát se již dnes snaží o individualizaci studijních plánů problémových jedinců na základních školách. Je to třeba, neboť pouze to umožní jejich postup na další školy a nebudou navzdory svým schopnostem končit se studiem po odchození povinné devítiletky. V rámci tohoto plánu Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy přejmenovalo zvláštní školy na školy speciální a nyní zavádí projekt CPIV – centrum pro inkluzivní11 vzdělávání. Jedná se o individuální národní projekt, který má podporovat zavádění principů moderních metodických a didaktických postupů při vzdělávání dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Každému kraji má být v rámci CPIV přidělen tým odborníků, který bude poskytovat školám metodickou podporu. MŠMT každoročně investuje 15 milionů Kč do „Programu na podporu integrace romské komunity“, který je zaměřen právě na podporu vzdělávání této menšiny. Projekt je však určen pouze právnickým osobám, které tuto činnost vykonávají. Největším problémem, se kterým se však snahy státu setkávají, a zároveň důvod, proč se byť i dobré

11 INKLUZIVNÍ - začleňovací

20

projekty nemají ve výsledku úspěch je zastaralost školství. Nikoliv nemodernost, nevybavenost technikou, či nedostatek peněz, ale minimální pokrok z hlediska pedagogického přístupu k žákům. Týká se to zejména menších škol v menších městech, kde již několik desítek let učí stejní kantoři a jejich snaha a motivace k aktualizaci technik vzdělávání, přístupu i informací je nulová. Smutné je, že většina sociálně vyloučených lokalit se nachází právě ve městech se školami tohoto typu. V Karlovarském kraji je v každé obci s alespoň jednou sociálně vyloučenou lokalitou základní škola právě takového typu. Obávám se však, že vyřešit tento problém potrvá několika generací, než budou učitelská místa maloměstských škol vystřídána méně staře smýšlejícími pedagogy. Pro inspiraci by bylo vhodné přihlédnout k zahraničním taktikám, které se shledaly s úspěchem. Bohužel se však k této oblasti problematiky v současné době vyjadřuje minimum dostupných zdrojů. Možná, že by současnému stavu velmi pomohlo, kdyby se neziskové organizace, či stát věnovali průzkumu úspěšných zahraničních řešení otázky vzdělávání jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami. Jedním z dostupných vzorů nám může být Bavorsko. Projekt typu CPIV zde již plně funguje a škola má státem přidělenou povinnost individuálního koordinovaného přístupu k žákům. Dostane-li se tedy žák do problému (ať už kázeňského, či problému s prospěchem apod.), má tedy povinnost sejít se celá skupina lidí – rodiče, třídní profesor, další profesoři, psycholog metodik prevence, popř. nejbližší přátelé, policie apod. – a společně řeší příčiny onoho problému, aby se shodli na co nejefektivnějším řešení. V případě problému s celým kolektivem má škola možnost výrazných kroků. Třída, která se kupříkladu převážně skládá z žáků ze sociálně vyloučené lokality a je to pro ně zdrojem problému v komunikaci se zbytkem populace, může být školou na nějaký čas přesunuta za výukou do školy v milionářské vilové čtvrti, aby se naučili, jak mohou poměry také fungovat a získali schopnost komunikovat i s lidmi z úplně jiných poměrů. Tím se žáci přímo konfrontují s nevyloučenou částí populace a jsou nuceni se naučit s nimi žít. V případě jakéhokoliv problému má škola povinnost zařídit vše pro to, aby byl vyřešen a žák mohl dále postupovat v žebříčku vzdělávacího systému. V případě České republiky by možná podobné nařízení dokázalo mnohé vyřešit. 4.2.2. NEZAMĚSTNANOST Nezaměstnanost se přímo odvíjí od katastrofické nevzdělanosti. Pracovní trh se Romům otevře, bude-li v nich mít kvalifikované pracovníky. Problém se s časem vyřeší sám, bude-li moci stavět na základech vzdělanosti romské populace. Prozatím stát upravil systém sociálních dávek tak, aby k práci motivoval. Dnes již tedy není pravdou, že se Romům nezaměstnanost vyplatí. S touto změnou si však většina z nich nedokáže prozatím poradit. Bude nějaký čas trvat, než se pracovat naučí. Toto mezistádium se samozřejmě neobejde bez problémů. Tím nejvážnějším se zdá být fenomén novodobé lichvy. Půjčku dnes může získat skoro každý, bez ohledu na to, jestli ji bude schopen splácet. Nejrůznější pochybné společnosti posílají své agenty nabízet půjčky až do bytů. Sociálně vyloučené lokality jsou pro ně zlatým dolem, neboť exekuovat je možné i sociální dávky. Tak funguje trvale udržitelný dluh. Pokud klient společnosti nesplatí některé splátky včas, navýší se mu dluh o smluvní pokutu, která může činit třeba dvě stě procent půjčené částky. V této fázi již zpravidla nemá klient na splacení prostředky a dochází k exekuci jeho příjmů. Z toho pro něj plynou další náklady pohybující se okolo deseti tisíc korun. Stává se z něho doživotní

21

dlužník a důsledky mohou být děsivé. V Karlovarském kraji je situace nejhorší v Sokolově, kde pobočka společnosti Člověk v tísni například řeší i případy, kdy kvůli dluhům rodina přichází o byt a pokud situaci nevyřeší, hrozí jí, že se děti ocitnou v dětském domově, třeba že je jejich citové zázemí v rodině a péče o ně kvalitní. Snahy o řešení projevují převážně neziskové organizace, které usilují o šíření informací o lichvě právě do sociálně vyloučených lokalit skrze terénní pracovníky, letáky a prospekty. Za Karlovarský kraj je třeba zmínit boj proti lichvě již výše zmíněné organizace Člověk v tísni v rámci jejího Programu sociální integrace. 4.2.3. KRIMINALITA Kriminalita není primárním jevem. Je další složkou, která se výrazně zlepší s vyřešením problému nevzdělanosti. Studium člověka neučí pouze jednotlivým vědám, ale také lidskému chování. Obecně platí, že čím vyšší vzdělání, tím nižší kriminalita. Každý jiný způsob řešení tohoto problému, je pouze záplatování a oddalování řešení problému na dobu neurčitou. V situaci, kdy jsou člověku bez vzdělání exekuovány i sociální dávky se snad sociálně patologickému chování ani nelze divit. 4.2.4. BYDLENÍ Úroveň bydlení je ve špatném stavu, protože Romové, jakožto tradičně kočovný národ, nebyli nikdy v historii nuceni starat se o své a budovat si obydlí. Ani dnes, když se natrvalo usadili, se tyto tendence neobjevily. Situace by se změnila ve chvíli, kdy by Romové byli finančně natolik zajištěni, aby si mohli dovolit „pracovat na vlastním“. 4.3 NEZISKOVÉ ORGANIZACE Neziskové organizace jsou financováni hlavně Evropským sociálním fondem v Čr (ESFČR), jehož hlavním posláním je rozvíjení zaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. Státem jsou podporovány na úrovni Ministerstva práce a sociálních věcí. Cílem těchto organizací je přímý kontakt se sociálně vyloučenými jedinci. Zaměstnávají například terénní pracovníky, kteří navštěvují rodiny ve zmíněných lokalitách a zajišťují jim poradenství v rámci kontaktu s úřady, doučování dětí, řešení aktuálních problémů apod. Tím mají zajistit jejich samostatnost a schopnost postarat se sami o sebe. Tyto terénní programy se shledávají s úspěchem, jsou v lokalitách žádané. Problémem však je, že o tuto práci není, i přes kvalitní platové ohodnocení, zájem. Konkrétně v Sokolově zaměstnává jednoho terénního pracovníka město a dva pracovníky zdejší pobočka organizace Člověk v tísni. Podotýkám že tři terénní pracovníci zde musí stačit pro více než patnáct set osob. Nejvýznamnější neziskové organizace v Karlovarském kraji zabývající se naší problematikou jsou tyto: 4.3.1. ČLOVĚK V TÍSNI O.P.S. Nejvýraznější humanitární organizací pomáhající v oblasti života Romů je Člověk v tísni. Má za cíl pomáhat v krizových oblastech a podporovat dodržování lidských práv po celém světě. Pro nás jsou důležité jejich programy sociální integrace, které se starají o sociálně vyloučené

22

lokality po celém území Čech. V těchto místech zakládají nízkoprahová centra12, starají se o pracovní a právní poradenství, mimoškolní aktivity dětí, mimoškolní vzdělávání a jsou zde k dispozici již zmínění terénní sociální pracovníci. Tato organizace se na otázku životní úrovně Romů v Čechách zaměřila a snaží se i o poradenství v této oblasti městům a jiným organizacím. Pokud jsme již řekli, že je třeba vytvořit mezi Romy jakousi „reklamu na vzdělání“, cesta Člověka v tísni je jedna z těch možných. 4.3.2. ÚTOČIŠTĚ O.P.S. Základní myšlenkou organizace Útočiště o.p.s. v Chebu je vytvořit centrum, sdružující odborníky v oblasti péče o rodiny s dětmi v tíživých situacích. Zajistit bezpečné prostředí a nekomplikovaný přístup k pomoci. Prakticky funguje od roku 2006. 4.3.3. KOTEC O.S. Občanské sdružení Kotec se zabývá převážně programy protidrogové prevence zaměřené na profesionální sociální práci s cílovými skupinami obyvatel zasaženými užíváním psychotropních a návykových látek. Sdružení otevřelo Kontaktní centra (K-centra) v Chebu, Sokolově a Tachově a plánuje otevření čtvrtého centra v Aši. Praktikují program dlouhodobé primární prevence drogové závislosti a jiných sociálně patologických jevů na základních školách a terénní programy. 4.3.4. SVĚTLO O.S. Světlo bylo založeno roku 1997 a působí v Karlových Varech. Má za cíl prevenci drogových závislostí a otevřelo svá kontaktní centra v Kadani, Karlových Varech a Chomutově. 4.3.5. ČESKÝ ZÁPAD O.S. Občanské sdružení Český západ působí na Toužimsku od roku 2002. Snaží se Romům umožňovat, aby svépomocí dokázali řešit své problémy a začali brát život do vlastních rukou. Organizuje projekty pro romskou komunitu v Dobré Vodě13 a přilehlém okolí, aby zde nedocházelo k sociálnímu vyloučení, xenofobnímu chování a rasové nesnášenlivosti. 4.4 SNAHA O ŘEŠENÍ ZE STRANY ROMŮ Díky tomu, že mezi Romy je minimální intelektuální reprezentace, sami mají mizivou možnost ovlivnit státní nařízení, která se jich týkají. Zdá se však, že od pádu komunismu čím dál tím více přicházejí na jinou cestu, kde mohou prosadit své myšlenky. Tou cestou je kultura. Romské hudební nadání je nepopiratelné a jejich hudba se velkému množství lidí líbí 12 NÍZKOPRAHOVÁ CENTRA poskytují zázemí pro volnočasové aktivity (zájmové a sportovní kroužky) a pro doučování dětí. Jsou vhodným místem pro dlouhodobou a systematickou činnost s dětmi a poskytují jim jinak nedostupné možnosti osobního rozvoje. 13 DOBRÁ VODA – Vesnička, která je správní součástí města Toužim v Karlovarském kraji. Z celkového počtu 95 obyvatel obce je 78 příslušníků romské komunity.

23

a oceňují ji. Kapela Gipsy.cz zpívá v romštině, češtině a angličtině a je zřejmě nejúspěšnější romskou kapelou u nás. V únoru roku 2008 získali Zlatou desku za počet prodaných alb. Další známou hudební skupinou jsou brněnští Gulo čar. Společenství Romů na Moravě vydává od roku 1999 čtrnáctideník Romano Hangos, který řeší ryze romská témata. Časopis vychází za finanční podpory Ministerstva kultury ČR. Takovéto malé úspěchy jsou dobrou cestou, jak na sebe mohou Romové upozornit v lepším světle, než které na ně svítí z podvědomí většinové společnosti. Těžko však můžeme v nejbližší době očekávat jejich větší angažovanost, než je dnes.

5. ZÁVĚR Nyní je jasnější, od čeho se většina problémů odvíjí a jakým způsobem je na nich třeba pracovat. Začne-li se od vzdělání, bude se celková životní úroveň Romů rapidně zvedat. Ve chvíli, kdy majorita spatří Romy sedět za lavicemi středních a vysokých škol, na křeslech v kancelářích, nebo na sedačkách v divadlech, budou se na ně dívat jinak a diskriminace nebude tak aktuálním tématem, jako je dnes. To vše souvisí se vzdělaností, která by měla být pro stát v oblasti řešení romské otázky prioritou. Je to cesta dlouhá, neboť výsledky se samozřejmě projeví možná až za desítky let, až kvalitním a úspěšným vzdělávacím procesem projde většina romské populace. Nalezli jsme cestu, která by vedla až ke zdárnému vyřešení problému, namísto nekonečného řešení jeho důsledků. Je-li ovšem tato cesta vůbec možná, je otázkou jinou. Hraje zde významnou roli množství psychologických, sociálních, finančních a dalších faktorů, které můžeme jen stěží předpovědět. Můžeme si však být jisti, že by se dnešní neslavný stav výrazně zlepšil, kdyby všichni, kteří se na něm podílí (tzn. všichni), věděli v čem je jeho podstata a byli ochotni si ve všech aspektech uvědomit a pochopit situaci obou zúčastněných stran.

Manuš nane nigda šoha dost goďaver, sajekh hin so te sikľol. Člověk není nikdy dost moudrý, stále je čemu se učit.

24

6. POUŽITÁ LITERATURA A INTERNETOVÉ STRÁNKY • ČECHURA, JAROSLAV, KÁRNÍK, ZDENĚK, Antologie studijních textů

k novověkým sociálním dějinám V., 1. vyd. Praha, 2002. ISBN 80-246-0341-1 • DAVIDOVÁ, EVA, Cesty Romů – Romano drom, 1. vyd. Univerzita Palackého

v Olomouci, 1995. ISBN 80-7067-533-8 • KRAUS, JIŘÍ, A KOLEKTIV, Nový akademický slovník cizích slov, dotisk

Akademia, 2006. ISBN 80-200-1415-2 • NAVRÁTIL, PAVEL, A KOLEKTIV, Romové v české společnosti, 1.vyd. Portál,

2003. ISBN 80-7178-741-8 • NEČAS, CTIBOR, Romové v České republice včera a dnes, 1. vyd. Univerzita

Palackého v Olomouci, 2002. ISBN 80-244-0497-4 • ŘÍCAN, PAVEL, S Romy žít budeme – jde o to jak, 1.vyd. Portál, 1998. ISBN 80-

7178-250-5 • ŠOTOLOVÁ, EVA, Vzdělávání Romů, 1.vyd. Grada Publishing, 2000. ISBN 80-

7169-528-9 • http://www.esfcr.cz/mapa/int_CR.html [cit. 6.1.2009] • www.clovekvtisni.cz [cit. 6.1.2009] • www.mpsv.cz/files/clanky/3048/060906b.pdf [cit. 6.1.2009] • www.romove.radio.cz [cit. 6.1.2009] • www.kotec.cz [cit. 6.1.2009] • www.cesky-zapad.cz [cit. 6.1.2009] • www.os-svetlo.net [cit. 6.1.2009] • www.utociste-cheb.cz [cit. 6.1.2009] • www.chebsky.denik.cz [cit. 6.1.2009] • www.msmt.cz [cit. 6.1.2009] • www.romistika.eu [cit. 6.1.2009]

7. PŘÍLOHY

• Mapa sociálně vyloučených lokalit v České republice • Mapa sociálně vyloučených lokalit v Karlovarském kraji

25

26