Embed Size (px)
Citation preview
MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ
LÉKAŘSKÁ FAKULTA
KATEDRA PORODNÍ ASISTENCE
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
Souvislost postavení ženy ve společnosti s mateřstvím
-
Indie
Autor práce: Michaela Binasová
Vedoucí práce: Bc. Blanka Čermáková
Brno 2013
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, ţe jsem tuto bakalářskou práci zpracovala samostatně – pod vedením
garanta práce a všechny pouţité prameny jsem uvedla v seznamu literatury.
....................................
V Brně dne 31. dubna 2013 Michaela Binasová
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych poděkovala Bc. Blance Čermákové za metodické vedení mé bakalářské
práce, za její nápady, čas a trpělivost. Dále bych chtěla poděkovat své rodině za podporu
během celého studia.
SOUHLAS S VYUŢITÍM PRÁCE
Souhlasím s tím, aby moje bakalářská práce byla půjčována ke studijním účelům. Ţádám,
aby citace byly uváděny způsobem uţívaným ve vědeckých pracích.
...................................
V Brně dne 31. dubna 2013 Michaela Binasová
ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Příjmení a jméno: Binasová Michaela
Fakulta: Lékařská fakulta
Katedra (obor): Porodní asistence
Název práce: Souvislost postavení ţeny ve společnosti s mateřstvím - Indie
Vedoucí práce: Bc. Blanka Čermáková
Počet stran: 44
Počet příloh: 6
Počet titulů použité literatury: 14
Klíčová slova: postavení ţen, společnost, právo, Indie, mateřství, rodina, děti, sňatek, rozvod
Obsah
Obsah Úvod ........................................................................................................................................................ 1
1 Náboženství Indie ............................................................................................................................ 3
1.1 Hinduismus .............................................................................................................................. 3
1.2 Islám ........................................................................................................................................ 3
2 Kastovní systém ............................................................................................................................... 4
2.1 Kasty ........................................................................................................................................ 4
2.2 Dalitové ................................................................................................................................... 5
2.3 Kastovní systém v Islámu ......................................................................................................... 5
3 Postavení indické ženy ve společnosti ............................................................................................ 6
3.1 Legendární zákonodárce Manu ............................................................................................... 6
3.1.1 Rodina .............................................................................................................................. 7
3.1.1.1 Rodinná hierarchie ...................................................................................................... 7
3.1.1.2 Rodina v současnosti ................................................................................................... 8
3.1.1.3 Rákhí ............................................................................................................................ 8
3.1.1.4 Vztahy v rodině ............................................................................................................ 8
3.1.2 Sňatky .............................................................................................................................. 9
3.1.2.1 Dětské sňatky .............................................................................................................. 9
3.1.2.2 Podmínky pro uzavření sňatku .................................................................................. 10
3.1.2.2.1 Sňatkový dohazovač ............................................................................................ 10
3.1.2.2.2 Astrologie ............................................................................................................ 10
3.1.2.2.3 Svatební rituály .................................................................................................... 11
3.1.2.2.4 Sňatky z vlastní vůle ............................................................................................ 11
3.1.2.2.5 Zvláštní zákon o manželství ................................................................................. 11
3.1.2.3 Námluvy ..................................................................................................................... 12
3.1.2.4 Svatba v muslimské komunitě ................................................................................... 13
3.1.2.5 Novomanželé a věno ................................................................................................. 13
3.1.3 Manželství ..................................................................................................................... 14
3.1.3.1 Omezení a povinnosti snachy .................................................................................... 14
3.1.3.2 Menstruace................................................................................................................ 16
3.1.3.3 Pativratá .................................................................................................................... 16
3.1.4 Těhotenství .................................................................................................................... 16
3.1.4.1 Nositelé síly ............................................................................................................... 17
3.1.4.2 Tajné učení o zárodku................................................................................................ 17
3.1.4.3 Nejlepší období ženy ................................................................................................. 18
3.1.4.4 Vývoj dítěte ............................................................................................................... 18
3.1.4.5 Dají ............................................................................................................................. 19
3.1.5 Přerušení těhotenství .................................................................................................... 19
3.1.5.1 Druhy potratů ............................................................................................................ 19
3.1.5.2 Vraždění dívek ........................................................................................................... 19
3.1.5.3 Selektivní interrupce.................................................................................................. 20
3.1.6 Porod ............................................................................................................................. 20
3.1.6.1 Dalitka ........................................................................................................................ 20
3.1.6.2 Vysoká porodnost ...................................................................................................... 21
3.1.7 Mateřství ....................................................................................................................... 22
3.1.7.1 Ztělesnění Krišny a rituály u dětí ............................................................................... 22
3.1.7.1.1 Džatakarma ......................................................................................................... 23
3.1.7.1.2 Námkarana .......................................................................................................... 23
3.1.7.1.3 Annaprášana........................................................................................................ 23
3.1.7.1.4 Čudákarana .......................................................................................................... 23
3.1.7.1.5 Nošení dítěte v šátku ........................................................................................... 24
3.1.7.1.6 Bezplenková metoda ........................................................................................... 24
3.1.7.2 Lékařství staré Indie .................................................................................................. 24
3.1.8 Rozvod ........................................................................................................................... 24
3.1.9 Vdova ............................................................................................................................. 25
3.1.9.1 Obřad satí .................................................................................................................. 25
3.1.9.2 Omezení vdovy .......................................................................................................... 26
3.1.9.3 Nijóga ......................................................................................................................... 26
3.1.9.4 Ženské reformní hnutí ............................................................................................... 27
3.2 Služebnice boží ...................................................................................................................... 27
3.3 Rovnost před zákonem .......................................................................................................... 27
3.4 Vzdělání ................................................................................................................................. 28
3.5 Zaměstnanost žen ................................................................................................................. 29
4 Úmrtnost ....................................................................................................................................... 29
4.1 Krvácení ................................................................................................................................. 30
4.2 Nepostupující porod .............................................................................................................. 30
4.3 Preeklampsie a eklampsie ..................................................................................................... 30
4.4 Nakažlivá onemocnění dítěte a matky .................................................................................. 30
4.5 Předčasný porod .................................................................................................................... 31
4.6 Podvýživa, problematika vody, chudoba ............................................................................... 31
5 Posmrtný život ............................................................................................................................... 32
6 Rozhovor – Tamilnádu ................................................................................................................... 33
Závěr ...................................................................................................................................................... 41
Resumé .................................................................................................................................................. 44
1
Úvod
Indie je zřejmě nejrozmanitější zemí světa. V počtu obyvatel se nachází hned za Čínou,
a je tedy druhým nejlidnatějším státem světa. Počet obyvatel je 1210 milionů. Se svou
rozlohou 3 287 263 km2 je ve světě na sedmém místě.
Na území, které se rozprostírá mezi Velkým Himalájem na severu a tropickým
poloostrovem na jihu, se nachází neuvěřitelná škála jazyků, kultur, etnických skupin,
ţivotních postojů a náboţenství. Jelikoţ je Indie velmi rozsáhlou zemí, kde je obyvatelstvo
rozděleno do mnoha skupin, nemohu vyuţít pravidlo, ţe co platí pro jednu sociální skupinu,
musí zaručeně platit i pro skupinu jinou. Mou snahou tedy bude zobrazit na základě sesbírané
literatury vývoj postavení ţeny ve společnosti od minulosti k současnosti s přihlédnutím
národnostním, sociálním a náboţenským rozdílům a promítnout jeho vliv na péči o ţenu
v těhotenství, při porodu a v šestinedělí. Pokusím se také poukázat, jak vyspělost společnosti
působí na psychosociální vlivy, které ovlivňují těhotenství, porod a kvalitu mateřství.
Za poslední cíl jsem si zvolila popsat rozdíl mezi péčí v soukromém a státním sektoru
z pohledu respektování individuálních potřeb.
Práce obsahuje šest částí. V první z nich se zaměřím na hlavní indická náboţenství -
hinduismus a islám - , z nichţ budu v celé své práci vycházet. Dále vysvětlím pojem
„kastovní systém“, který společnost rozděluje dle postavení, majetku či rodových poměrů.
Toto umístění v sociální vrstvě je kaţdému přiděleno jiţ při narození a v průběhu ţivota
se nemění.
Třetí, nejrozsáhlejší kapitola, se bude zabývat dílem legendárního zákonodárce Manua,
které popisuje práva a povinnosti ţeny. Zde pojednám o rodině, jeţ je pro indickou ţenu
nepostradatelnou částí ţivota, o sňatcích, které jsou Indy povaţovány za společenskou
nutnost, a o manţelství, které ţeně dává mnoho omezení. Kapitola zahrnuje také popis péče
o ţenu v těhotenství a při porodu , které jsou i v dnešní době pro indickou ţenu obdobím
plným strachu, vzhledem ke stále vysoké mateřské a novorozenecké úmrtnosti. Značnou
pozornost věnuji také vdovám a s vdovstvím spojenými obřady sátí. Dále nastíním, jak se
od dob Manua aţ po současnost vyvíjely moţnosti ve vzdělání a zaměstnanosti ţen.
Indie je socio - ekonomicky méně vyspělá země, tzv. rozvojová. Jelikoţ vyspělost země
a míru morbidity a mortality výrazně ovlivňují ţivotní podmínky lidí, budu se jimi zabývat
2
ve čtvrté kapitole své práce. Indický subkontinent patří k zemím s nejvyšší mateřskou
a novorozeneckou úmrtností, proto je na místě také popsat nejčastější příčiny úmrtí ţen
a novorozenců v souvislosti s těhotenstvím, porodem a šestinedělím.
V páté kapitole se pokusím vyobrazit pohled Indů na posmrtný ţivot a převtělování.
V Indii lidé věří, ţe podobu příštího zrození ovlivní dobrými nebo špatnými skutky v tomto
ţivotě.
Pro doplnění a oţivení daného tématu připojím i poslední, šestou kapitolu, která bude
obsahovat výtah z rozhovoru s porodní asistentkou Bc. Blankou Čermákovou, která měla
moţnost pracovního pobytu v Jiţní Indii a je zároveň i vedoucí mé bakalářské práce.
3
1 Náboženství Indie
V současné době jsou v Indii majoritními náboţenstvími hinduismus a islám.
Hinduismus vyznává 80 % populace a islám 13,4 %. Náboţenství je základem společenského
vědomí. V kaţdodenním ţivotě můţeme vidět rozdíly mezi náboţenskými komunitami.
Následkem historického vývoje jsou muslimové rozprostřeni po celé Indii.1
1.1 Hinduismus
Hinduismus je náboţenským-sociálním systémem a je nejstarším dodnes aktivním
náboţenstvím na světě.2 Termín hinduismus nebyl do konce 18. století uţíván. Poté začali
evropští badatelé názvem hindu označovat nemuslimské obyvatelstvo ţijící na indickém
kontinentě. Hinduismus se mnoha charakteristickými znaky odlišuje od ostatních náboţenství.
Charakterizuje ho mnohotvárnost, kastovní systém, neexistence zakladatele, jednotného
dogmatu a jednotné církevní organizace.3 Hinduisté vyznávají miliony bohů a bohyň, z nichţ
všichni jsou odrazem nejvyššího ducha Bráhma. Ve svých domovech mají svatyňky, kde
denně provádějí zboţné úkony. Nejdůleţitější sloţkou jejich náboţenství je víra v nekonečný
cyklus zrození, ţivota na zemi, smrti a opětného zrodu, v němţ se kaţdý jedinec reinkarnuje
na úrovni, která je určena zásluhami předchozího ţivota.4
1.2 Islám
Islám je nejmladší monoteistické náboţenství představující komplexní vyjádření smyslu
ţivota. Původně bylo čistě arabským náboţenstvím,5 v dnešní době je druhým největším
náboţenstvím na světě. Muslimové uznávají pouze jednoho boha, Alláha.6 Islám je tvořen pěti
články víry - věř v jednoho boha, v existenci andělů, ve zjevené písmo, v proroky a v den
1 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 337, 338 2 IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKÁ. Multikulturní ošetřovatelství 1, 2005, s.
225 3 VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Náboženství a společnost v jižní a jihovýchodní Asii: tradice a současnost,
2005, s. 11 4 IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKÁ. Multikulturní ošetřovatelství 1, 2005, s.
225 5 VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Náboženství a společnost v jižní a jihovýchodní Asii: tradice a současnost,
2005, s. 106 6 IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKÁ. Multikulturní ošetřovatelství 1, 2005, s.
217
4
zúčtování o posledním soudu a obsahuje také pět pilířů - pronesení vyznání víry, pět denních
veřejných modliteb orientovaných ke ka´bě, platba „očistné“ daně ve prospěch druhých, půst
od úsvitu do západu slunce po celý ramadán (9. lunární měsíc muslimského kalendáře) a pouť
ke ka´bě alespoň jedenkrát za ţivot. Islám také zakazuje poţívání alkoholických nápojů.7
Svatou knihou muslimů je Korán, který zahrnuje čtyři okruhy - věci víry, předepsané kultovní
záleţitosti, morálku člověka a vztahy mezi lidmi.8
2 Kastovní systém
2.1 Kasty
Kastovní systém vznikl rozčleněním společnosti do čtyř stavovských varn. Varna
zobrazuje barvu. Čím světlejší barva, tím urozenější lid.9 Bůh Brahma nestvořil pouze
jednoho člověka, ale hned čtyři jako praotce všech čtyř společenských vrstev. Ze svých úst
vytvořil kněze bráhmana, z paţí bojovníka kšatriju, ze stehen ţivitele vaišju a ze svých nohou
všem třem slouţícího šúdru.
Nejvyšší kněţskou varnou byli bráhmani, kteří byli jedinými prostředníky mezi bohy
a lidmi. Ti museli vyuţívat jejich sluţeb vţdy kdyţ se chtěli obrátit na boţstvo se svými
prosbami. Bráhmani měli totiţ znalosti obětních rituálů a textů, které se předávali ústně z otce
na syna. Druhé místo zaujímala šlechticko-válečnická vrstva, tzv. kšatrijové, kteří chránili
pastviny pro stáda kočovných Árjů a v bojích měli za úkol rozmnoţovat kmenový majetek.10
Patřili sem i panovníci a hlasatelé neortodoxních učení (buddhismus, dţinismus), kteří útočili
na postavení bráhmanů. Třetí varnu zastupovali vaišjové, coţ byli především zemědělci,
řemeslníci a obchodníci. Starali se o materiální zajištění celého kmene. Nejniţší čtvrtou varnu
tvořili šúdrové, kteří ostatním vyšším varnám slouţili. Jednalo se o příslušníky domorodých
kmenů neárijského původu.
7 WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko : s přihlédnutím k Přednímu východu, 2002,
s. 219 8 VAVROUŠKOVÁ, Stanislava. Náboženství a společnost v jižní a jihovýchodní Asii: tradice a současnost,
2005, s. 106 9 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 181 10 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 28, 29
5
Varny se v průběhu rozpadaly na řadu kast a podkast. Slovo „kasta“ pochází
z portugalštiny. Kdyţ přistáli Portugalci v 16. století na indickém území, zjistili, ţe místní
obyvatelstvo je rozděleno do různých dědičných skupin. Nazvali je kastami. Tento název
se ujal v evropských jazycích. V hinduismu je tato dědičná skupina nazývána džáti,
v překladu „zrození“. Hinduista tedy své džáti získává při narození. Jedná se o endogamní
skupinu, která odvozuje svůj původ od společného předka. Jejími základními znaky jsou
dědičnost, endogamie a pravidla o rituálním znečištění, která určují od koho přijímat stravu
a vodu.
Přestup z jedné kasty do druhé nebyl povolen, proto vznikaly kasty nové. Ve středověku
také některé kasty přestupovaly k islámu. Počet kast v Indii není přesně znám a kastovní
příslušnost můţeme rozpoznat dle rodinného jména - příjmení.
2.2 Dalitové
Nejniţší kastovní skupinou jsou dalitové neboli „nedotýkatelní“. Jde o potomky
dávných nepřizpůsobivých sloţek předárjovského lidu, kteří byli vyhoštěni z kasty, například
kvůli uzavření nevhodného sňatku. „Nedotýkatelnost“ je v současné době Ústavou Indické
republiky zakazována. Postavení jejích členů se díky tomu značně zlepšilo. Začali pouţívat
název haridžan - „lid boţí“.11
2.3 Kastovní systém v Islámu
Instituce kasty je vlastní hinduismu, avšak pronikla i do jiných náboţenství. Ani islám,
který propaguje zákon rovnosti, se kastovnímu systému neubránil. Kastovní dělení vzniklo
podle toho, zda má rodina předky zahraničního původu, popřípadě jakého. U muslimů
indického původu se uchovalo dělení dle profese, stejně jako u hinduistů.12
11 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 182-184 12 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 339
6
3 Postavení indické ženy ve společnosti
K důkladnému poznání a porozumění ţivota indických ţen je třeba dlouholetého
pozorování, nejlépe bezprostředního styku s indickým prostředím.13
Na indickém subkontinentu byla ţena původně jakoţto matka a zachovatelka rodu
velice uctívána, coţ dokazují nápisy, literární prameny a sochy ze středověku.14
Později
docházelo v mnoha indických státech k ubývání matriarchálních rysů. Vrcholem muţské
nadvlády v Indii byl Manuův zákoník.15
Od vzniku bráhmanismu je muţ pánem nad ţenou. V dětství se ţena podřizuje otci,
v mládí svému manţelovi, a kdyţ její muţ zemře, musí poslouchat příkazů manţelova bratra,
jelikoţ nesmí být nikdy nezávislá. Kaţdý muţ stojí svým postavením velmi vysoko
nad ţenou, a to jen proto, ţe je muţem. Tím spíše toto pravidlo platí pro manţela.16
„Dokonce
i když je manžel prost všech ctností, jen svým chtíčům se oddává a žádné dobré vlastnosti
nemá, musí vždy být ctnostnou ženou uctíván jako bůh.“ (Bellinger, 1998, s. 143)
Ţivot ţeny můţeme rozdělit na dvě období. První období je kratší a ţena v něm tráví
ţivot v domě se svými rodiči. Druhé období je naopak delší a ţena ho proţívá v domě
manţelových rodičů. Výjimkou je doba, kdy ţena ovdoví. Ve většině případů se vrací
do domu svých rodičů, kde proţije zbytek svého ţivota.
3.1 Legendární zákonodárce Manu
Jiţ koncem první poloviny prvního tisíciletí byly jednotlivé příkazy a zákazy z různých
oblastí ţivota shrnuty ve stručných poučkách, nazývaných sútry. Postavení indické ţeny
je však systematicky popsáno v díle Mánavadharmašástra, Manuův zákoník, za jehoţ autora
13 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 104 14 Kamat´s potpourri: Status of Women in Medieval Karnataka (online), datum poslední revize 20.2.2013.
Dostupný z WWW: http://www.kamat.com/kalranga/ancient/women.htm. 15 Osud: Buddha a postavení ţeny v jeho dobách (online), datum publikování 12.12.2011. Dostupný z WWW:
http://www.osud.biz/12-12-2011/429/buddha-postaveni-zeny-v-jeho-dob. 16 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 143
7
je povaţován legendární světec a praotec lidstva Manu. V tomto díle je věnováno spousta
pozornosti postavení ţeny ve společnosti a jejím právům.17
3.1.1 Rodina
Nejdůleţitější pro indickou ţenu je rodina a domov, proto je jiţ od dětství vedena
k rodinnému ţivotu. Postupně si zvyká na roli manţelky, matky a hospodyně.18
3.1.1.1 Rodinná hierarchie
Indická rodina má svou pevnou hierarchii. Nejvyšší postavení zde nemá otec, ale jeho
starší bratr - hospodář. I přesto, ţe bratři bydlí odděleně, můţe starší bratr mladšího ovládat
na dálku.19
Hospodář rozhoduje o všech rodinných záleţitostech. Na jeho správných
rozhodnutích závisí jméno a blaho celé rodiny.
Po hospodáři zaujímá druhé místo jeho manţelka, paní domu. Jejím úkolem je plnit
veškeré povinnosti nejen vůči muţi a dětem, ale i celému zbytku rodiny. Pokud má ţenaté
syny, pomáhají jí v domácnosti snachy. Starají se o zásobování šatstvem a potravinami.
Jelikoţ ţeny nechodí do bazaru, kde se tyto věci obstarávají, musí o nedostatku zásob
informovat muţe. Dále dbají na pořádek a rituální čistotu celého domu. Pokud zemře
hospodyně, zaujme její místo nejstarší snacha. Naopak nejméně váţené postavení v rodině má
nejmladší snacha. Dodnes se od ní poţaduje chování cudné ţeny s nejmenší svobodou.
Existuje pro ni řada pravidel: „Musíš chodit se sklopenýma očima. Nesmíš dávat najevo
jakoukoli nespokojenost, i kdybys měla pocit, že ti někdo ublížil. Musíš být jako obraz nebo
socha. Nezapomeň, že jsi nově provdaná žena! Společnost ti nedovoluje, abys mluvila.“
(Ganguliová, 1963, s. 115) Zvláště v přítomnosti muţů je její povinností dodrţovat přísná
pravidla. Hlavu musí zakrývat cípem sárí, na vesnici dokonce celý obličej. Na otázky muţů
smí odpovídat pouze stroze, přátelský rozhovor je povaţován za nevychovaný. Vyšší
postavení v rodině získá aţ poté, co se stane matkou.20
Jelikoţ by měl být manţel pro ţenu vším, musí i jeho matka být ţenou uznávána. Její
postoj k ní by měl vypadat takto: „Ať já trpím, jen ona ať je šťastná. Jakkoli drsně se mnou
jedná, je to pro moje dobro.“ (Marková, 2011, s. 17) Posvátné knihy hinduismu říkají,
17 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 33 18 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 104 19 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 14 20 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 113-115
8
ţe tchán a tchýně jsou váţenější neţ vlastní rodiče, jsou to přece rodiče manţela, který je ţeně
nad duši draţší. Proto je ţeninou povinností jim slouţit, poslouchat je, dbát na jejich
spokojenost a dokonce i snášet jejich nemilá slova.21
I přesto, ţe ţili v minulosti pohromadě hospodář, hospodyně a ţenatí synové s jejich
manţelkami, vládl ve většině rodin relativní mír. Na veškeré finance existovala společná
pokladna, takţe synové s vyšším příjmem často rádi obětovali své peníze zbytku rodiny.
Samozřejmě najdeme výjimky, pro které se tyto zvyky staly důvodem k rozpadu velkorodiny
a společného souţití.
3.1.1.2 Rodina v současnosti
V současnosti se mladí lidé snaţí osamostatnit. Sňatky uzavírají později, v době,
kdy jsou schopni se o sebe postarat sami. Ţeny v dnešní době jsou tak více svobodné neţ ţeny
dřívějších generací. Mohou se věnovat studiu, kultuře a být samostatně výdělečně činné.
Samozřejmě i tento způsob ţivota můţe přinášet stinné stránky. Pokud ţena onemocní, nemá
nikoho, kdo by se o ni postaral. V domě manţelových rodičů by tento problém nikdy
nevznikl, jelikoţ by se o ni postarali ostatní členové rodiny.22
3.1.1.3 Rákhí
Pokud by se rodičům něco stalo, ujme se dětí rodina, největší zodpovědnost padne
na nejstaršího bratra z otcovy strany. Většinou však mají k dětem nejblíţe bratr a sestra jejich
matky. V takto obtíţných ţivotních situacích ţena vţdy očekává podporu a ochranu svého
bratra. Na oplátku uvazují sestry svým bratrům o svátku zvaném rakšábandhan na zápěstí
jednoduchý náramek z příze rákhí. Pokud nemáme v ţivotě komu náramek uvázat či není
nikoho, kdo by ho uvázal nám, pociťuje se to jako kus prázdnoty v osobním ţivotě.
3.1.1.4 Vztahy v rodině
Vztah mezi matkou a synem je v Indii povaţován za jeden z nejpevnějších. Dále
následují takto: bratr-sestra, bratr-bratr, otec-syn, prarodiče-vnoučata, matka-dcera, matka-
děti, otec-dcera, otec-děti, manţel-manţelka a nakonec sestra-sestra. Vztah otce se synem
21 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 17 22 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 114
9
je také silný, obzvláště pokud můţe být otec na syna hrdý, avšak dominuje zde autorita otce
a respekt ze strany syna.23
3.1.2 Sňatky
V Indii je sňatek společenskou nutností, pro hinduisty i náboţenskou. Provdání dcery
a oţenění syna je rodičovskou povinností.
3.1.2.1 Dětské sňatky
Ještě v nedávné minulosti bývalo zvykem provdat dívku uţ v dětském věku,24
tj. před
první menstruací, se kterou se počítalo kolem dvanáctého roku.25
Pro dívku tak bylo snazší
se přizpůsobit novému domovu26
, nová rodina měla navíc moţnost si ji „dovychovat“.27
Důleţité také bylo, aby ani jeden rok z jejího plodného období nepřišel nazmar a mohl být
vyuţit k plození synů, pokračovatelů rodu. Staroindické příručky Grhjasútry říkají, ţe
za minimum se povaţuje šest potomků muţského pohlaví.28
V současnosti zákon zakazuje
manţelství u dívek mladších 18 let a chlapců pod 21 let, avšak na venkově či v chudinských
městských čtvrtích se tento zákon nebere příliš váţně.29
Navíc se při uzavírání sňatku
náboţenským způsobem nepoţaduje rodný list, datum narození tak můţe být upraveno rodiči
dle potřeby.30
Chlapci do manţelství nebyli hnáni tak časně. Bylo zvykem, ţe i třicetiletý muţ
se oţenil s osmiletou dívenkou. V tomto případě se dívka po svatbě vracela ke svým rodičům,
kde ještě několik let čekala na skutečnou dospělost. Jelikoţ tak manţel musel řádku let čekat
na manţelské radovánky, byla značně rozšířena prostituce.31
U vyšších kast se jiţ většinou nesetkáme se sňatky v dětských letech, protoţe se zde
uzavírají hlavně z hospodářských důvodů - ţena je provdána pouze za muţe, který je
výdělečně činný a má dostatečné postavení, aby uţivil rodinu.
23 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 15-17 24 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 104 25 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 37 26 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 104 27 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 38 28 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 329 29 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 105 30 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 330 31 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 38
10
3.1.2.2 Podmínky pro uzavření sňatku
O sňatku rozhodují rodiče a partnera svým potomkům vybírají sami. Musí se při tom
dodrţet celá řada pravidel.
3.1.2.2.1 Sňatkový dohazovač
Na venkově zastává důleţitou funkci sňatkový dohazovač, který zná všechny dívky
a chlapce z okolí. Přichází do domu rodičů a sám jim doporučuje vhodnou partnerku
či partnera pro jejich dítě. Někdy aţ přehnaně umí vylíčit půvab dívky a přednosti chlapce.
Při popisu dívky nejčastěji prohlašuje, ţe je krásná jako měsíc v úplňku, má ladnou chůzi, její
hlas je jako zpěv slavíka a jistě přinese rodině štěstí, pokud ji přijme za svou. Chlapec je
dle jeho popisu hezký jako bůh Kártik, chová se jako šlechtic a všeobecně se vzdělává.
Dohazovač také získává informace ohledně společenského postavení a majetku obou rodin.32
3.1.2.2.2 Astrologie
Muţ a ţena se poprvé seznámí aţ na své vlastní svatbě, která je pod dohledem
astrologa. Jeho úlohou je vyhodnotit horoskop kaţdého z novomanţelů, který je přidělen jiţ
od narození. Sňatek můţe proběhnout pouze v případě shody. Indové jsou totiţ přesvědčeni,
ţe pokud jsou horoskopy novomanţelů kompatibilní, zamilují se do sebe a budou spolu
spokojeně ţít aţ do smrti. U nás je takové pravidlo pro většinu mladistvých téměř
nepředstavitelné, avšak zatímco se naše rozvodovost pohybuje kolem 50 %, v Indii ještě
přednedávnem rozvody vůbec neznali.
Dle astrologie je nejvhodnější doba pro sňatek mezi 7. - 14. dnem po novu. V tuto dobu
by měla být ovaria ţeny plně vyvinuta a tudíţ moţnost, ţe dítě bude nemocné, by měla být
minimální. Před svatbou je tedy povinností ţeny zharmonizovat svůj menstruační cyklus
s fázemi Měsíce tak, aby menstruovala o novu a počala za úplňku. Typickým rituálem
pro Indy je také otočení ţeniny postele hlavou směrem na sever, popřípadě na východ.
Předpokládá se, ţe takto počaté dítě bude stoprocentně zdravé.33
32 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 105, 106 33 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 120, 121
11
3.1.2.2.3 Svatební rituály
Aby byl sňatek platný, musí ţena a muţ vykonat dva ceremoniály, kdy třikrát ruku
v ruce obejdou Svatý oheň za odříkávání modlitby (pánigrahana) a poté provedou sedm
kroků před Svatým ohněm (saptapadí). Při vykonání sedmého kroku se manţelství stává
právoplatným.34
3.1.2.2.4 Sňatky z vlastní vůle
Z vlastní vůle – „z lásky“ - je uzavřeno jen kolem 5 % sňatků35
a snahou rodičů je jim
zabránit.36
Manu praví: „Muž se žení se ženou danou mu bohy, ne podle své vlastní vůle…
Proto si má věrnou ženu vždy uchovat - tak se líbí bohům.“ (Marková, 1998, s. 40, 41) Mladé
dívky, které nejsou studentkami, nemají téměř ţádnou volnost a příleţitost setkávat se s muţi
nepatřícími do rodiny. Vysokoškolští studenti mezi sebou ojediněle vytvářejí přátelství
a později i sňatky, avšak jsou to víceméně mladí lidé z pokrokových rodin.37
V takovém
případě je snahou rodičů dát tomuto svazku alespoň nádech domluvenosti, aby nedošlo
k poskvrnění rodiny.
3.1.2.2.5 Zvláštní zákon o manželství
Dříve mohl být sňatek uzavřen pouze uvnitř určité skupiny. Jedná se o kulturní pravidlo
zvané endogamie. To určuje endogamní skupinu, z níţ si mladé ţeny a mladí muţi mají
vybírat své partnery. Důsledkem odvěkého důrazu na muţské potomky bývá čas od času
nedostatek vhodných nevěst. Proto museli zákonodárci Manuovy doby přijít s novým řešením
– hypergamií. Muţ z vyšší kasty se mohl oţenit s dívkou z kasty niţší.38
Takový sňatek,
který byl nazýván anulóma, byl akceptovatelný, na rozdíl od pratilóma, kdy si muţ niţší
kasty bral dívku z kasty vyšší.39
Milostný vztah mezi příslušníky různých kast či dokonce různých náboţenských
vyznání je i v dnešní době na vesnicích či v malých městech často trestán „vraţdou pro čest“,
kterou vykoná člen rodiny po rozhodnutí vesnické rady. I přesto, ţe jsou v podvědomí Indů
34 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 150-152 35 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 47 36 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 40, 41 37 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 105 38 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 47, 48 39 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 39
12
neustále zásady Manuova zákoníku, dává moderní zákonodárství plnoletým občanům
naprostou svobodu v osobních záleţitostech. Jedná se o Zvláštní zákon o manţelství
pocházející z roku 1954.40
Před soudem je moţné uzavírat sňatky bez ohledu na kastu
a náboţenství, aniţ by se kterýkoli z novomanţelů musel svého náboţenství vzdát, jako tomu
bylo u staršího, obdobného zákona z roku 1872. Jelikoţ zákon platí aţ pro ţeny starší 18 let,
mohou rodiče zrušit jeho vyuţití tím, ţe provdají dceru uţ před osmnáctým rokem věku.41
3.1.2.3 Námluvy
Pokud jsou splněny všechny předpoklady a sňatek můţe být uskutečněn, vyšlou obě
rodiny zástupce muţského pohlaví prohlédnout si vybranou dívku či chlapce. Ţeny se těchto
důleţitých návštěv neúčastní, pouze babička nebo starší teta mají někdy dovoleno být
přítomny.
Dívka, která je oděna do nového sárí a ověšena rodinnými šperky, se musí svým
hostům poklonit a poté poskytnout krátký rozhovor. Dříve bylo zvykem, ţe se dívka projde
po pokoji, aby zástupci nápadníka zhodnotili její chůzi. Dnes hostům postačí na prohlédnutí
čas, kdy dívka podává hostům betel, oříšky a čaj. Díky tomu se zabrání zjištění dívčiny
případné vady aţ při svatebním obřadu nebo po něm. Při výběru jsou tedy rozhodujícími
faktory vzhled, správné vyjadřování a slušné chování. Krása je měřena dle barvy pleti.
Za nejkrásnější dívku je povaţována ta, která má nejsvětlejší pleť. Naopak tmavší pleť je
podle Indů ošklivá, a to i kdyţ má dívka hezkou tvář i urostlou postavu. Dalším faktorem
krásy jsou dlouhé husté vlasy a oči mandlového tvaru.
Chlapec mnohdy prochází ještě těţší zkouškou neţ dívka. Hosté chtějí zjistit, jaké má
vědomosti, a proto musí odpovídat na spoustu školních otázek.
Snoubenci se těchto návštěv neúčastní, poprvé se setkají aţ na své vlastní svatbě.
Jelikoţ jsou děti vychovávány k naprosté poslušnosti, nebývá zvykem, ţe by dcera nebo syn
nesouhlasili s volbou svých rodičů.
40 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 34, 47 41 Problémy společenského pokroku v Asii: Indie a Barma, 1979, s. 261
13
V dnešní době nejsou pravidla tak přísně dodrţována a snoubenci mají moţnost
se v rodinném kruhu se svým vybraným partnerem vidět ještě před svatbou. Nedochází
však k tomu, ţe by se zasnoubení rušilo z důvodu nenalezených sympatií.42
3.1.2.4 Svatba v muslimské komunitě
V muslimských komunitách platí podobná pravidla jako u hinduistů, avšak malé
odlišnosti zde najdeme. Pro muslimy není tradicí vymáhat věno a neexistuje zde ani přísné
kastovní dělení. Příbuzenské sňatky jsou naopak preferovány, zvláště mezi bratrancem
a sestřenicí. Dle muslimského zákoníku můţe mít muţ aţ čtyři manţelky, je tedy povolena
polygamie - mnohoţenství.43
Počet ţen je omezen různými předpisy, které se řídí příslušností
ke kastě. Jelikoţ se muţ můţe oţenit pouze se ţenou téţe kasty, ve které je on sám, a smí mít
i jednu ţenu z kasty niţší, můţe mít bráhman čtyři, kšatrija tři a vaišja dvě manţelky.
V poslední nejniţší kastě se vyţaduje monogamie, takţe šúdra smí mít pouze jednu
manţelku.44
3.1.2.5 Novomanželé a věno
Tři dny po svatbě by měli novomanţelé spát ve stejné místnosti v oddělených loţích
a cvičit přísnou pohlavní zdrţenlivost jako výraz sebeovládání v manţelství.
Novomanţelé po svatbě ţijí s rodiči manţela, kde musí dodrţovat jistá pravidla.
Se všemi jejich plány musí souhlasit tchýně. Celý zbytek rodiny se neustále stará, kdy přijde
na svět nový potomek a to zejména chlapec. Důvodem, proč Indové upřednostňují chlapce,
je obstarání věna pro dceru, které je pro rodiče mnohdy velkou zátěţí, zvláště kdyţ jsou na ně
kladeny neúnosné poţadavky.45
Ţenich často vyţaduje věno tvořené velkou peněţní sumou,
hospodářskými zvířaty, nábytkem a elektronikou. Ačkoli byla tradice věna v roce 1961
zákonem zakázána, bývá v posledních desetiletích velmi častá „smrt kvůli věnu“, kdy se zdá
manţelově rodině věno nedostačující. Jde o nevysvětlitelné nehody. Většina z těchto
incidentů se vykazuje jako náhodný poţár v kuchyni, při kterém ţena uhoří nebo jsou vraţdy
maskované jako sebevraţdy, proto jsou oficiální záznamy těchto událostí ve srovnání
42 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 106, 107 43 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 59 44 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 150-152 45 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 15
14
se skutečností nízké. V Dillí uhoří jedna ţena téměř kaţdých dvanáct hodin a počet vraţd
se zvyšuje. V roce 1988 bylo 2209 ţen zabito při incidentech souvisejících s věnem a v roce
1990 dokonce 4835. Podle vládních údajů bylo v roce 1993 celkem 5377 úmrtí kvůli věnu,
coţ představuje nárůst o 12 % od roku 1992. Navzdory existenci přísných zákonů je jich jen
malé mnoţství prokázáno a potrestáno, protoţe soudci (obvykle muţi) mají často sklony
k úplatkářství.46
3.1.3 Manželství
Manţelství bylo pro Indy povinností. Muţ, ţena a potomstvo aţ teprve dohromady
tvořili „úplného člověka“. Ţena a muţ jsou „jedno tělo“.47
Zvláštní věcí je, ţe ačkoli jsou
manţelství uzavřena výběrem rodičů, jsou ve většině případů šťastná a k rozvodům dochází
jen minimálně. Vdanou dívku poznáme podle rumělkové čárky v pěšince vlasů.
3.1.3.1 Omezení a povinnosti snachy
Po svatbě se dívka stěhuje do domu manţelových rodičů, kde ţijí ve společné
domácnosti i s jeho svobodnými sourozenci, ţenatými bratry a jejich rodinami. Mladá snacha
musí dodrţovat určitá pravidla a pod vedením tchýně provádí veškeré domácí práce, učí
se vařit, šít a správně hospodařit. Má zde značná omezení, vyţaduje se od ní zdrţenlivé
chování dle přísných společenských pravidel. U svých rodičů má volnosti více,
avšak navštěvovat je smí převáţně jen o svátcích nebo v období těhotenství, kdy je v péči své
matky. Rozdíl v chování ţeny je vidět hlavně u venkovských dívek. Ve vesnici, kde ţijí
rodiče manţela a kam se provdaly, nevychází skoro vůbec z domu. Naopak ve své rodné vsi
chodí volně po ulici a ani si nemusejí zakrývat hlavu cípem sárí.48
Ţena je manţelem přísně
hlídána, a to i před seznámením se s cizí ţenou, která by na ni mohla mít špatný vliv
či ctnostnou ţenu dokonce kazit.49
Povinností ţeny je starat se o domácnost. Jelikoţ muţi a děti obědvají ještě neţ odchází
do práce a do školy, musí vstávat časně ráno a připravovat jídlo. Ţeny obědvají aţ po jejich
odchodu. Dokonce ani v neděli, kdyţ jsou všichni z rodiny doma, nejedí ţeny společně
46 Indian child: Dowry in India (online). Dostupný z WWW: http://www.indianchild.com/dowry_in_india.htm. 47 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 193, 194 48 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 107, 108 49 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 33
15
s ostatními. Výjimkou jsou pokrokové rodiny, kde jiţ tento pro ţeny poniţující zvyk postupně
mizí.
Obydlí Indů jsou nejrůznější, od nejprimitivnějších aţ k nejskvostnějším palácům,
od pouhé jeskyně obydlené jednotlivcem aţ k ohromným městům.50
Typický dům měšťanů
středních vrstev má pouze jedinou místnost přístupnou cizím lidem, a to pouze muţského
pohlaví. V tomto přijímacím pokoji se setkávají muţi se svými přáteli, kouří, ţvýkají betel
a hrají karty. Pro ţeny je vstup zakázán. Pokud rodinu navštíví matka, sestra či teta, usadí
ji do loţnice, která slouţí zároveň jako obývací pokoj pro ţeny. Domy jsou i v bohatých
rodinách zařízeny prostě a vybaveny jen několika kusy nábytku.51
Ţena, která je osamělá, má společensky velmi těţkou situaci. „Pro ženu je manžel
bohem, přítelem, postavením: žena bez manžela žádné postavení nemá“ (Marková, 2011,
str.68) Dle hinduistické tradice by měla ţena celý ţivot patřit pouze jednomu muţi. Nechová-
li se muţ k ţeně dobře, můţe mu domluvit, avšak nikdy ho neopouštět, a to i v případě, ţe je
muţem bita. Musí pochopit, ţe tím splácí špatné skutky z minulého ţivota a očišťuje se. Muţ
má také své povinnosti. Ţena se nesmí trápit, musí mít dostatek jídla, oblečení, prostoru
a ţivotních radostí. Dle Manua: „Kde se ženy těší úctě, tam se radují bohové. Kde se úctě
netěší, tam jsou všechny obřady bezvýsledné a bohové oběti nepřijímají. Kde se ženy trápí,
tam dojde rodina brzy zkázy; kde se netrápí, tam rodina vždy vzkvétá“(Marková, 1998, s. 47)
Zároveň je však manţelem neustále kontrolována, zda-li je mu věrná.52
Věrnost manţelek
muţům zdůvodňuje zákon Árjú53
: „Věrné a dobré manželky se po smrti spojí se svým
manželem, nevěrné se znovuzrodí jako šakali“ ( Bellinger, 1998, s. 143) Pokud se přijde
na ţeninu nevěru, čekají ji tresty jako uvěznění, půst, oholení hlavy, špatná strava
a vykonávání těch nejhorších prací.54
I po smrti manţela zůstává ţena muţi věrná, odtud zvyk
sebeupalování vdov (satí).55
50 Leccos: Indové (online), datum publikace 30.5.2008. Dostupné z WWW:
http://leccos.com/index.php/clanky/indove. 51 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 109-111 52 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 67, 68 53 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 143 54 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 44, 45 55 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 144
16
3.1.3.2 Menstruace
Manuův zákoník připouští, ţe kaţdá ţena je rituálně stále čistá, protoţe pravidelné
měsíční menstruační krvácení z ní neustále odplavuje nahromaděnou nečistotu. „Řeka
se očišťuje prouděním, žena, která v myšlenkách zhřešila, se očišťuje menstruací a bráhman
odříkáním.“ (Marková, 1998, s. 34) Ţena za své hříšné myšlenky pykala v hojné míře, protoţe
během její menstruace se musela zříkat velké spousty věcí.56
Muţem je menstruující ţena
povaţována za nečistou. Muţ se k ní během jejích dní nepřibliţuje, nemluví s ní a nejí jídlo,
kterého se dotkla.57
Pohlavní styk s menstruující ţenou je zakázán58
a v hinduismu pro ni
existují následující pravidla: 1. sexuální abstinence, 2. nespí během dne, 3. ţádné líčení, 4.
nepláče, 5. nekoupe se, 6. nepouţívá voňavku, 7. neběhá, 8. nesměje se, 9. příliš nemluví, 10.
nečeše se, 11. vyhýbá se vzteklým povahám, 12. příliš se nenamáhá.59
3.1.3.3 Pativratá
Za ideální manţelku pativratá je povaţována ţena, která nikdy neţádá ţádná jiná práva
kromě těch, která jí manţel a jeho rodina udělí. Nikdy si nedovolí na manţela a jeho rodinu
stěţovat, předstírá, ţe je vše v pořádku. Také její rodina do ničeho nezasahuje, naopak
pomáhá ţeně přizpůsobit se. Manţelka muţi vţdy vyká a nikdy ho neoslovuje jménem.
Pativratá nemůţe očekávat, ţe se s ní někdo bude radit o rodinných záleţitostech, i přestoţe se
budou týkat jí či dětí. Nepovaţuje nic za své vlastnictví, dokonce i s jejím vlastním výdělkem
disponuje manţel. Neudrţuje vztahy, které jsou proti manţelově vůli, ani se svou vlastní
rodinou, a naopak ona sama nenamítá nic proti vztahům manţelovým. Jeho nevěru napraví
svou oddaností. Správná ţena zemře dřív neţ její muţ, aby se nestala vdovou.60
3.1.4 Těhotenství
Narození dítěte je v manţelství společenskou i rodinnou povinností. „V hinduismu
neslouží manželství k sexuálnímu potěšení a uspokojení, ale k pokračování rodu a získání
ušlechtilého potomstva, a prvním dokladem toho je obřad početí. Tím je odstraněna celá
nečistota oplodnění a těhotenství... Obřad početí je projevem vzájemného sblížení muže a ženy
56 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 34 57 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 140 58 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 148 59 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 140 60 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 68
17
a také cestou k narození dítěte“ (Marková, 2011, s. 92) Dle Manuova zákoníku byly ţeny
stvořeny proto, aby rodily potomky, a muţi pro zachování rodu.
3.1.4.1 Nositelé síly
Tradice klade důraz na potomstvo zejména muţského pohlaví. To můţeme vysvětlit
etnickou situací. Snahou Árjů při příchodu do Indie bylo překonat početně místní
obyvatelstvo. Důleţití pro ně tedy byli synové, nositelé síly, a ne ţeny, které mohly být
oplodněny původním obyvatelstvem. Syn je navíc budoucím ţivitelem stárnoucích rodičů
a vykonavatelem rituálu - posmrtného obřadu.61
Tradice muslimů naopak doporučují mít
v rodině dceru, otec má potom větší šance jít po smrti do ráje. Jelikoţ jsou u muslimů
rozšířeny příbuzenské sňatky, hrají tady roli i důvody ekonomické. Pokud si bratranec vezme
sestřenici, zůstane veškerý majetek v rodině.62
3.1.4.2 Tajné učení o zárodku
Dle Ájurvédské medicíny je rozhodujícím okamţikem početí. V tuto dobu duše migruje
do zárodku.63
Indové věří, ţe kdyţ muţ souloţí se ţenou, sám se potom stane zárodkem
v jejím lůně a znovuzrodí se jako nový člověk. Manţelka představuje „pole“, do kterého muţ
uloţí své semeno,64
nemá ţádný podíl na dědičných vlastnostech dítěte a je povaţována pouze
za bezpečnou schránku pro plod, dokud není schopen samostatného ţivota.65
Garbhópanišad -
„Tajné učení o zárodku“ - si vývoj zárodku v mateřském lůně představuje takto: „Ze spojení
krve a semene se vyvíjí zárodek. Ze soulože v době periody vzniká po jedné noci uzlíček,
po sedmi nocích měchýř, do půl měsíce chuchvalec, ten se do měsíce zpevní, po dvou měsících
vzniká hlava, po třech měsících vznikají části rukou, ve čtvrtém měsíci kotníky, břicho a kyčle.
V sedmém měsíci je zárodek vybaven duší (dživa), v osmém je ve všech částech dokonalý.“
(Bellinger, 1998, s. 144) Pokud je muţské semeno v převaze, vzniká muţ, má-li převahu
semeno ţenské, ţena.
61 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 92 62 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 199 63 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 92 64 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 144 65 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 42
18
3.1.4.3 Nejlepší období ženy
Těhotenství je povaţováno za příjemné období ţeny, kdy pro její správné rozpoloţení
musí být splněno kaţdé její přání.66
Těhotenství je jediné období ţeny, kdy má dokonce
dovoleno i jíst dříve neţ pán domu.67
Prenatální období je pro fyzický a psychický rozvoj
dítěte stejně důleţité jako dětství. Ájurvéda povaţuje 3. měsíc gravidity za kritické období
pro duševní vývoj dítěte. V tomto období tvoří dítě spolu s matkou jednu psychickou
jednotku, navzájem se ovlivňují a přenášejí na sebe své pocity. I proto je důleţité plnit
všechny matčiny tuţby, vţdyť jsou to vlastně i potřeby plodu.68
3.1.4.4 Vývoj dítěte
Lidský plod je v děloze uloţen obličejem k páteři matky, hlavou vzhůru a se sloţenými
údy. Vyvíjí se vlhkem a teplem, nepociťuje hlad ani ţízeň. Výţivu přijímá skrze póry
a později přes pupeční šňůru, která je jedním koncem spojena s placentou a druhým s pupkem
plodu. Je tak tedy zajištěno spojení s matčiným srdcem, jehoţ cévy dodávají do placenty krev.
Ve spisech starých Indů existuje spousta názorů na vývoj dítěte. Někteří říkají,
ţe nejprve se vyvíjí hlava, protoţe je středem všech smyslů. Jiní zase praví, ţe první
vytvořenou částí lidského těla je srdce, které povaţují za střed ţivotnosti nebo pupek skrze něj
se zárodek vyţivuje. Další moţností jsou útroby, jelikoţ bez nich tělo být nemůţe, ruce
a nohy jako základní nástroje člověka, čidla, neboť díky nim člověk vnímá a poznává. Někdo
si myslí, ţe první vytvořenou lidskou část nelze určit, jelikoţ zárodek nelze vidět.
Dle lékařství staré Indie vznikají na počátku gravidity z matčiny krve játra a slezina
plodu, které, jak uţ i staří Indové věděli, souvisejí s tvorbou krve. Z krevní pěny se vytváří
obě plíce, z tuku a krve ledviny a ze slizu a krve srdce. Střeva, konečník a močový měchýř
vzniknou součinností krve, slizu, ţluči a větru. Přeměnou mazu, krve a masa získáme jazyk.
Pokud se připojí i vítr, vzniknou svaly. Po přidání tuku se vytvoří cévy a dalším ţárem ţluči
nervy a vaky.69
66 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 92 67 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 47 68 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 92, 93 69 MILTNER, Vladimír. Lékařství staré Indie, 1986, s. 92-101
19
3.1.4.5 Dají
Prvním těhotenstvím si ţena projde v domě svých rodičů. Pečuje o ni dají - ţena,
která své umění zdědila po své matce a ve vesnici se stará o všechny těhotné ţeny. Její
povinností je znát dokonale ţenské tělo, provádět těhotenské prohlídky, poskytovat masáţe
a asistovat u porodu. Na rozdíl od našeho státu, je v Indii práce porodní báby (dají)
nejuznávanějším povoláním. Charakter její práce ji sice spojuje s niţšími kastami, ale i přesto
je povaţována za člena kaţdé rodiny. V dnešní době bohuţel dají ubývá klientela. Důvodem
je, ţe čím dál více ţen si přeje rodit v nemocnici či v soukromém porodním domě.70
3.1.5 Přerušení těhotenství
V Indii je od roku 1972 povoleno přerušit těhotenství bez udání důvodu. Ortodoxní
hinduisté však zdůrazňují svůj odpor k interrupci a hrozí ţenám nemoţností mít vlastní dítě
v dalším ţivotě.71
Potrat pokládají nejen za hřích, ale také za těţký zločin, který je důvodem
k rozvodu a vyhoštění z příslušné kasty.72
3.1.5.1 Druhy potratů
Indové rozlišují tři druhy potratů. Pokud odteče krev se semenem dříve neţ se začne
tvořit ţivá bytost, jde o odtok z lůna. Potrat je situace, kdy se tělo v lůně začne tvořit,
ale dojde k jeho vypuzení. Posledním typem je vraţda plodu, kdy uţ se uvnitř lůna tvoří
hlava, ruce, nohy a lze rozeznat pohlaví.
3.1.5.2 Vraždění dívek
Jelikoţ je nutností vybavit dceru velkým věnem, které v řadě rodin vede k zadluţení
na dlouhá léta, představuje dcera pro rodinu velkou zátěţ a je zcela pochopitelné, ţe jedna
dcera v rodině je aţ dost. Navíc je i společensky přijatelnější mít alespoň jednoho syna,
pokračovatele rodu. Z toho důvodu v minulosti často docházelo v některých venkovských
oblastech k zabíjení novorozených děvčátek či jejich ponechání bez jakékoli péče zemřít.
„Žena by měla být ochotna vydržet spoustu potíží, ba i čelit smrti, aby měla syna. Jakmile
70 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 121 71 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 99 72 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 149
20
porodí syna, bude vše v pořádku, ale nemá-li syna, pak její život nestojí za to, aby se žil.“
(Marková, 2011, s.107)
3.1.5.3 Selektivní interrupce
Jelikoţ se začaly ve zdravotnických zařízeních provádět selektivní interrupce, není třeba
v dnešní době páchat na děvčátcích trestný čin. Selektivní interrupce se staly ve středních
vrstvách velmi populární v době, kdy bylo moţné pomocí ultrazvuku zjistit za dostupnou
cenu pohlaví plodu a provádět vyšetření plodové vody za účelem zjištění genetických vad
plodu. Interrupce jsou povoleny aţ do pátého měsíce těhotenství.73
V roce 1994 byl ustanoven
zákon, který zakazuje zjišťování pohlaví plodu, není-li toto nutné ze zdravotního hlediska.
Pokud je výsledek zjištěného pohlaví plodu zneuţit k interrupci, hrozí odnětí svobody
na dobu tří let. Zneuţití se bohuţel velmi těţce dokazuje.74
3.1.6 Porod
Většina porodů probíhá doma. Porodu se nesmí účastnit ţádná ţena, která s porodem
nesouhlasí či nemá rodičku v lásce, protoţe by to mohlo uškodit dítěti či způsobit hysterii
rodičky. V porodní místnosti by měla být udrţována čistota, v posteli nesmí být ţádný hmyz.
Často se uţívají prostředky pro usnadnění porodu, například kořínek mladé sazenice bazalky,
který se uvazuje ţeně do vlasů. Pro povzbuzení rodičky samozřejmě nesmí chybět mantra.
Rituály prováděné při porodu se liší podle kraje a kasty.
3.1.6.1 Dalitka
Ve městech se stále častěji rodí v nemocnicích či porodnicích, kde se o budoucí
maminku starají lékaři a školené porodní asistentky.75
U porodu nebývá přítomen muţ.76
Na venkově je při porodu zvykem přítomnost porodní asistentky, avšak většina činností
je prováděna porodní bábou ze skupiny dalitů, dříve „nedotýkatelných“, protoţe školená
asistentka odmítá provádět řadu tradičních „nečistých“ výkonů. Je ochotna pouze ţenu
„odrodit“, ostatní péči uţ musí provádět dalitka, která své povolání podědila po své matce
73 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 99-107 74 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 202 75 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 112 76 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 121
21
a nikdy neabsolvovala ţádné zdravotnické vzdělání.77
Jiţ týden před narozením dítěte
neopouští ţenu ani v noci.78
V první době porodní se prochází s rodičkou po místnosti a poté ji vede ke dřepu.
Pro úlevu od bolesti jí masíruje místa, na která klade porodní činnost největší nároky,
tj. kříţovou oblast a podbřišek. Porodní bába dokáţe zvládnout i situaci, kdy je dítě v poloze
koncem pánevním.79
Nejčastější porodní polohou je poloha ve stoje, kdy rodička opírá ruce
a hrudník o houpačku ve výši jejích prsou. Méně často se rodí v leţe.80
Pokud po porodu
nejeví dítě známky ţivota a placenta je jiţ vypuzena, ponoří ho do teplé vody a dají mu
přičichnout k cibuli.81
Porodem úloha dalitky nekončí - navštěvuje ţenu po celé šestinedělí, kdy kontroluje její
zdravotní stav. Miminko je poprvé představeno společnosti při oslavě, která se dle prospívání
dítěte uskutečňuje do jednoho měsíce po porodu. Jelikoţ je indická rodina zastoupena
několika generacemi, je nový potomek neustále pod dohledem všech jejích členů. Výjimkou
je doba kojení, kdy je maminka s dítětem o samotě. Nejbliţší vztah má k dítěti matčin bratr.
Po něm následuje bratr otce. První jméno dostane novorozenec od ostatních dětí, druhé je mu
přiděleno dle horoskopu.82
3.1.6.2 Vysoká porodnost
Od dosaţení nezávislosti jsou v Indii problémem vysoké populační přírůstky. Jelikoţ je
v obou hlavních náboţenstvích vyznávaných v Indii manţelství pokládáno za naprostou
společenskou nutnost a náboţenskou povinnost, stoupá tím pádem porodnost. Přírůstky
obyvatelstva jsou brzděny vysokou úmrtností, jedná se převáţně o kojence a děti. Díky tomu,
ţe se v nezávislé Indii značně zlepšila zdravotnická péče a hygienické podmínky, tím se
zvýšil rozdíl mezi porodností a úmrtností a vzrostl i průměrný věk.
Jelikoţ jsou přírůstky obyvatelstva příliš vysoké a neodpovídají moţnostem národního
hospodářství, dochází ke sniţování produkce na jednoho obyvatele a podílu na zisku.
77 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 113 78 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 121 79 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 113 80 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 121 81 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 113 82 MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři minuty a jak dál;
přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí, 2002, s. 121, 122
22
Negativně ovlivňují ekonomický rozvoj republiky, nezaměstnanost, vzdělání a zdravotnictví.
Nejvíce dětí se rodí v nejniţších a nejchudších společenských vrstvách, kdy nejsou rodiče
schopni zajistit stravu ani vzdělání. Indie sice dosahuje úspěchů v budování škol, ale přece jen
je přírůstek dětí rychlejší neţ otevírání nových škol a navíc kvantita sniţuje kvalitu. Totéţ
platí pro zdravotnická zařízení. Muslimská část obyvatel stále vykazuje o něco větší přírůstky
neţ hinduisté. Důvodem je hlavně to, ţe mají muslimové povolen sňatek se čtyřmi ţenami,
a tudíţ i čtyřnásobek dětí.
V Indii je jiţ řadu let téměř všude dostupná antikoncepce různých druhů, nemajetným
lidem dokonce přidělovaná zdarma. Ze začátku se propagovala orální antikoncepce
v tabletách, ale pro většinu nevzdělaných lidí byla její aplikace příliš sloţitá. Oblíbenější
metodou antikoncepce se nakonec stala dobrovolná sterilizace, zejména muţů. Metoda byla
a dodnes je zdarma a navíc dostal kaţdý malou finanční odměnu a v práci 10 dní volna.
V roce 1971 byla povolena také interrupce na pouhé přání ţeny bez udání důvodu.83
3.1.7 Mateřství
Stát se matkou je pro indickou ţenu společensky i citově nezbytně nutné. Mateřstvím
si vynahrazuje citové strádání, které po svatbě proţívá v domě manţelových rodičů. Ţena
se více upíná ke svým synům, jelikoţ dcera stejně jednou odejde z domu. Indové mají
ve svém povědomí zakotveno, ţe děti patří otci. Proto i při rozvodových řízeních jsou děti
soudem přiděleny otci, má-li o ně zájem.
3.1.7.1 Ztělesnění Krišny a rituály u dětí
V malém dítěti Indové vidí ztělesnění Krišny, je bráno za dokonalé. Dospělý by se měl
od něj učit, jak správně proţívat svůj ţivot. Dítě nikdy není okřikováno a usměrňováno,
naopak se mu ostatní přizpůsobují.84
Hinduismus není pouze náboţenstvím, ale také detailně propracovaným systémem
rituálů spojených s jednotlivými ţivotními obdobími.
83 KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ., Indie a Indové: od dávnověku k dnešku, 1997,
s. 229-331 84 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 118-126
23
3.1.7.1.1 Džatakarma
Měsíc před termínem porodu je v domě vyčleněn pokoj situovaný na jihozápad. V této
místnosti ţena porodí. Pokoj musí být tmavý, protoţe denní světlo by bylo pro novorozence
ostré. Několik dní před porodem do něj ţena vstupuje za doprovodu starších ţen a zvuky
zvonů. V den porodu rozváţe nejstarší člověk v domě několik uzlů na provázku ţeny, jedná
se o symbolické uvolnění pouta, které drţí dítě v děloze. Kdyţ se dítě narodí, je v místnosti
zapálen ohýnek, který rituálně očistí matku a dítě před démony. Do místnosti přichází otec
dítěte, aby před přestřihnutím pupeční sňůry provedl Džatakarmu- uvítání děťátka na svět.
Šeptá dítěti do ucha magické průpovídky, které mají dítěti zajistit dlouhý a šťastný ţivot.
Během obřadu se smíchá ghí s medem a směs se vloţí dítěti do úst, aby dítěti zaručila krásu,
zabránila nemocem, podporovala paměť, intelekt, chuť k jídlu a plodnost. Pokud ţena rodí
v nemocnici, uskutečňuje se tento obřad deset dní po porodu.
3.1.7.1.2 Námkarana
Jedná se o obřad, kdy dítě dostane jméno. V některých komunitách je tento obřad spojen
s obřadem Niškramana, kdy výběr jména řídí astrolog. Doporučí rodičům čtyři jména- chlapci
dostanou jméno nejčastěji podle bohů či hrdinů a dívky dle kladných vlastností, květin, řek
a hvězd. Tento obřad se uskutečňuje ve čtvrtém měsíci ţivota dítěte, kdy je dítě poprvé
vyneseno z domu a ukázáno slunci. Do této doby jde dítě z domu pouze k lékaři nebo
do nemocnice.
3.1.7.1.3 Annaprášana
Jde o obřad, kdy jedítě krmeno rituálním jídlem, za které je povaţována kaše
z rozvaţené rýţe. Je ochucená medem, jogurtem a ghí. Dítě je krmeno otcem a u toho kněz
recituje magické formule. Tento obřad se koná v šestém měsíci ţivota dítěte.
3.1.7.1.4 Čudákarana
Ve třech letech dítěte se koná slavnost, kdy je dítěti v chrámu oholena hlavička a vlásky
jsou obětovány boţstvu. Tento rituál harmonizuje tělo dítěte a zároveň symbolizuje ztrátu
závislosti na matce. Dítě je zbaveno všeho, co si přineslo z lůna matky a rituálně je dokončena
24
očista. U chlapců z vyšších tříd se nechává v místě velké fontanely chumáč vlasů.85
Od tohoto
okamţiku se začíná se začleňováním dítěte do společnosti, tzv. socializací. V pěti letech
dochází ke zlomu ve vývoji osobnosti, chlapec je uveden do společnosti muţů a dívce je
zdůrazňováno, ţe se má stát ţenou, nevěstou a snachou. Na řadu také přichází škola a učení.86
3.1.7.1.5 Nošení dítěte v šátku
V naší zemi máme v povědomí, ţe se v Indii nosí děti v šátku, avšak opak je
skutečností. Indické ţeny šátky neznají a nepouţívají, stejně tak i kočárky jimi nejsou
uznávány. Děti jsou nošeny v náručí. Roli v tom můţe hrát i jiţ zmíněná velká rodina, vţdy je
někdo, kdo můţe dítě nosit.
3.1.7.1.6 Bezplenková metoda
Bezplenková metoda je v Indii velmi častá. Pleny jsou příliš drahé a dalším problémem
je také nedostatek vody. Nebylo by v čem pleny prát, vhledem k jejich velkému mnoţství
a obrovskému počtu obyvatel. Důleţitou roli hraje také v neposlední řadě zdravotní riziko.
Bezplenková metoda je preventivním opatřením proti infekčním onemocněním kůţe.
3.1.7.2 Lékařství staré Indie
Jedním z oborů lékařství staré Indie je kaumárabhrtja, která je odvozena
od kumárabhrtja, podstatného jména značícího péči o dítě: kumára je dítě a bhrtja péče.
Kromě pediatrie zahrnuje tento obor také perinatální péči, gynekologii a péči o kojné.87
3.1.8 Rozvod
V minulosti hinduismus rozvod nepřipouštěl. Manţel mohl ţenu opustit či propustit,
avšak vţdy měl právo povolat ji zpět. Manuův zákoník říká, ţe ţena má mít jednoho manţela,
kterému slouţí dokud je ţiva. Nesmí se snaţit o rozvod, neboť tím pošpiní obě rodiny.
Od roku 1946 měly ţeny dle zákona právo na samostatné výţivné a právo ţít od manţela
odděleně, pokud k tomu měly důvod. Nebylo to však bráno jako rozvod.
85 Ebookbrowse: Tamil Nadu’s initiatives to reduce MMR (online), dostupné z WWW:
http://ebookbrowse.com/mat-p1-vaidyanathan-3-7-10-ppt-d303922075.
86 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 118-126 87 MILTNER, Vladimír. Lékařství staré Indie, 1986, s. 75
25
Indická ústava stanovila po dosaţení nezávislosti rovnoprávné postavení občanů
bez rozdílu pohlaví. Cílem bylo zrovnoprávnit ţeny i v manţelství, zakázat polygamii
a umoţnit rozvody. Důvodem k rozvodu je hlavně kruté manţelovo zacházení a trvalá nevěra.
Po rozvodu má ţena do té doby neţ se znovu vdá nárok na výţivné. Jelikoţ jsou děti soudem
většinou přiděleny po rozvodu otci, zvláště chlapci, nepodá ţádost o rozvod mnoho ţen.
U muslimů je situace jiná, rozvody byly povoleny jiţ v minulosti, avšak pouze ze strany
muţe. Od roku 1939 můţe o rozvod ţádat i ţena, kvůli polygamii nebo pokud je s ní krutě
zacházeno.
3.1.9 Vdova
3.1.9.1 Obřad satí
Dříve byl prováděn obřad satí, při němţ docházelo k upalování vdov na pohřební
hranici zesnulého manţela. Tato smrt byla důkazem věrné lásky nebo ţenino dobrovolné
rozhodnutí podstoupit raději smrt neţ strávit celý zbytek ţivota v odříkání a poníţení.88
Slovo
satí má stejný kořen slova se sanskrtským satja (pravda, správnost) a je jím myšlena ţena,
která si vybrala správnou a ctnostnou cestu.89
Obřad byl vykonáván i z ekonomických důvodů. Ujal se hlavně v Bengálsku, kde měla
ţena, která nepřivedla na svět syna, stejné dědičné právo na společný majetek jako její
manţel. Z tohoto důvodu byla její smrt pro vykonavatele obřadu výhodná a navíc získali i její
šperky, kterými byla při obřadu ověšena.90
V roce 1829 byl tento obřad tehdejší vládou postaven mimo zákon, avšak čas od času
byl potom ještě několikrát praktikován.91
Poslední proběhl aţ v roce 1987 ve městě Déorálá
v Rádţasthánu za přítomnosti 5000 zvědavých diváků, kdy se sama upálila osmnáctiletá
vdova.
Za vzor sebeupálení satí se povaţovala bohyně Satí, manţelka Rudry. Upálila se
na hranici kvůli sporu mezi svým manţelem a svým otcem Dakšou. Později se opět zrodila
jako Umá, dcera Himavata a stala se manţelkou boha Šivy. Satí se od této doby povaţuje
88 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 150-154 89 WATERSTONE, Richard. Duchovní svět Indie,1996, s. 127 90 KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách, 2008, s. 152 91 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 154
26
za věrnou a ideální manţelku, která svému zemřelému manţelovi svým dobrovolným
upálením dokazuje věrnost aţ za hrob.92
3.1.9.2 Omezení vdovy
Hinduistická vdova ani v dnešní době nemá lehký ţivot, stále se věří, ţe manţelovu
smrt způsobila ona svými skutky. Nesmí nosit náramky, nanášet si na pěšinku ve vlasech
rumělkové znamení. Oblékat se musí zcela nenápadně a jednoduše, povoleno je pouze bílé
sárí.93
Na znamení smutku nenosí ţádné šperky ani ozdoby a mnohé z nich si nechají
i ostříhat vlasy, aby ztratily svůj půvab. Jíst je povoleno pouze jednou denně, a to jen ty
nejobyčejnější pokrmy. Dva dny v měsíci drţí naprostý půst.Vdova je vylučována
ze společenských styků,94
má zakázanou přítomnost na svatbách a oslavách na počest
narození dítěte.
3.1.9.3 Nijóga
Vdova má od roku 1856 moţnost se znovu vdát, avšak tyto sňatky nejsou společensky
uznávané. V některých krajích se v době Rgvédy, zvláště do roku 300 př. n. l., připouští
moţnost vdát se za svého mladšího švagra, a to i v případě, ţe je to ještě chlapec.95
Tento
zvyk je nazýván nijóga. Ve chvíli kdy byly manţelovy pozůstatky předány plamenům
na hranici, chytl manţelův bratr pozůstalou ţenu za ruku a řekl: „Vrať se do světa živých
a staň se ženou toho, kdo uchopil tvoji ruku a kdo se o tebe uchází jako milovník.“ (Bellinger,
1998, s. 152) V době 300-200 př. n. l. byl však opětovný sňatek vdovy zakázán.96
Ápastamba
nařizovala: „Když muž žije se ženou, která už byla jednou provdána nebo náleží k jiné kastě,
hřeší oba.“ (Bellinger, 1998, s. 152) Pro muslimskou vdovu tato pravidla neplatí. Očekává se,
ţe se znovu vdá či se vrátí ke své původní rodině, která ji znovu najde ţenicha. Můţe se také
stát samoţivitelkou. Pokud ţena ovdoví, rozhoduje o výchově dětí její starší švagr.
V některých oblastech Jiţní Indie se zajímavě prolnula matriarchální tradice s patriarchální,
zde má naopak hlavní slovo starší bratr matky.97
92 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 152, 153 93 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 155 94 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 116 95 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 155 96 BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa, 1998, s. 152 97 MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek, 2011, s. 155
27
3.1.9.4 Ženské reformní hnutí
V posledních několika desetiletích se díky ţenskému reformnímu hnutí postavení vdov
značně zlepšilo. Byly zaloţeny instituce pro jejich vzdělávání, kde se připravují na samostatně
výdělečnou činnost. Mnohé vdovy zde zůstávají doţivotně, vydělávají si vyšíváním, pletením
a šitím. Jiné si zvolí povolání jako učitelka, ošetřovatelka nebo kuchařka v dívčích
internátech.98
3.2 Služebnice boží
V 6. stol. po Kristu se rozšířila chrámová prostituce, kdy byla děvčátka zasvěcována
chrámům a „provdána“ za boţstvo. Rodina dívky za toto zasvěcení očekávala od boţstva
odměnu. Dívka byla přivedena do chrámu jako nevěsta a konal se dokonce i řádný svatební
obřad. Zpravidla se jednalo o místní dívky, které se později staly manţelkami Árjů. Aby byly
pro „nadřazené“ Árje přijatelné, musely být nejprve posvěceny a tedy zasvěceny nějakému
boţstvu. Pak si je Árjové mohli vybrat za ţenu a pokud ne, tak byly k dispozici komukoli,
kdo přišel. Dalším úkolem sluţebnic boţích, dévadásí, byl tanec před chrámovým boţstvem
a jeho obsluhování. Odtud také název chrámové tanečnice.99
3.3 Rovnost před zákonem
V roce 1950 vyhlásila indická ústava rovnoprávnost ţen před zákonem, avšak stát měl
moţnost dle potřeby vyuţít zvláštních opatření pro děti a ţeny. Dalším cílem bylo vytvoření
občanského zákoníku, který by byl jednotný na celém indickém území a platil by pro všechny
občany bez rozdílu náboţenství.100
Po dosaţení nezávislosti se stal jednou z nejvýznamnějších politických zásad
sekularismus. Jde o vyloučení všech náboţenských postojů z politického ţivota.101
Ţena
se tedy můţe provdat za kohokoli bez ohledu na náboţenství, kastu či souhlas rodiny, pokud
s ním není příbuzná. Má také právo na rozvod, který je zaloţený na vzájemné dohodě
manţelů. Můţe proběhnout bez udání důvodu za předpokladu, ţe ţijí manţelé odděleně
alespoň jeden rok. Sekulární zákon bohuţel nezahrnuje podmínky pro péči o dítě po rozvodu,
98 GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska: historie indické ženy, 1963, s. 117 99 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 65-68 100 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 231 101 Problémy společenského pokroku v Asii: Indie a Barma, 1979, s. 255
28
a tedy soudy většinou podle starých zvyklostí přidělí dítě do péče otce. Postavení sekulární
ţeny zaujalo ve společnosti jen malé mnoţství ţen.102
I přestoţe je dle sekulární ústavy jakákoli diskriminace na základě kasty, etnika, pohlaví
a náboţenství zakázána, hraje v Indii velkou roli hierarchické kastovnictví, a proto v praxi
diskriminace často přetrvává. Bohuţel i v rozhodování soudních sporů a přístupu policie
ke kauzám jako je domácí násilí a znásilnění. V Indii jsou velké sociální rozdíly mezi městem
a venkovem a také mezi jednotlivými oblastmi státu, proto je zde i zcela odlišná situace
postavení ţen.103
3.4 Vzdělání
Vzdělání hochů vyšších kast je v Indii tradiční, na rozdíl od vzdělávání dívek, které je
jevem novým. Jelikoţ se neustále rodí mnoho dětí, a to zejména v sociálně slabých rodinách,
nedostává se všeho pro všechny děti, ale dává se přednost chlapcům. Dcerky místo učení seve
škole pomáhají matce v domácnosti a starají se o své mladší sourozence.
V dnešní době je snahou zajistit povinnou školní docházku pro všechny děti,
a to i pro ty, které kvůli velké vzdálenosti svého bydliště od školy nemají moţnost školu
navštěvovat. Ve vesnicích přibývá privátů, které poskytují ubytování dětem uţ od pěti let.
Školní docházka je zdarma, ale priváty bohuţel ne, takţe pro chudé děti to opět není řešením.
Rodiče upřednostňují školy dívčí, nikoli koedukační- smíšené. Jelikoţ docházka
do školy druhého stupně není povinná, většina rodičů by své dcery do koedukační školy
neposílala, aby nemusely trávit čas společně s chlapci a „nezkazily se“. Školy prvního stupně,
které jsou řízené a placené městem, koedukaci prosazují. Ve třídách ale i tak vzniká jakási
samovolná segregace chlapců a děvčat, a tak výsledek koedukace ukáţe aţ čas.104
102 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 232, 233 103
Fórum 50%: Blanka Knotková-Čapková: Několik poznámek o postavení (nejen) indických ţen (online),
datum publikování 28.5.2006. Dostupný z WWW: http://padesatprocent.cz/cz/zpravodajstvi/blanka-knotkova-
capkova-nekolik-poznamek-o-postaveni-nejen-indickych-zen.
104 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 235-239
29
3.5 Zaměstnanost žen
Ţenská zaměstnanost přestala být typická jen pro nejchudší a na druhé straně
pro nejvzdělanější ţeny. Tradiční jsou domácí práce všeho druhu, tovární dělnice a práce
v zemědělství. Na rozdíl od dopravy, je značně feminizováno školství. Přibývá lékařek
a zdravotních sester, které se nejvíce uplatní na venkově, kde jsou těţké pracovní podmínky.
Ty se musí dotýkat kohokoli a čehokoli, coţ není pro kastovní hinduistku přijatelné a naopak
haridžanka - „nedotýkatelná“ - by mohla být nepřijatelná pro některé ortodoxní pacienty.
Zaměstnanost ţen je i důvodem ke změně odívání. Sárí je ţeně na obtíţ, zvláště
kdyţ se dopravuje do práce městskou hromadnou dopravou, proto je nahrazováno
praktičtějším paňdţábským oděvem, který sestává z kalhot, volné košile a šálu. Pro trvale
zaměstnané ţeny je od roku 1963 uzákoněna mateřská dovolená, šest týdnů před porodem
a šest týdnů po něm. Pokud ţena chodí do práce, je otázkou, kdo se postará o dítě.
V některých rodinách, kde existuje soulad mezi tchýní a snachou, se o děti postará babička.
V jiných případech si ţena pořídí chůvu, áju. V chudších rodinách se musí spokojit s mladší
chůvičkou.105
4 Úmrtnost
Dle zprávy OSN z roku 2010 patří Indie k zemím s nejvyšší úmrtností na světě. Ročně
umírá při porodu a v souvislosti s těhotenstvím 70 000 ţen. Porod je ve velké části Indie
rizikový, tak jako v současných vyspělých zemích před 100 lety.
Mezi nejčastější příčiny způsobující více neţ 70% úmrtí ţen v souvislosti
s těhotenstvím, porodem a šestinedělím patří: krvácení – 25 %, nepostupující porod – 8 %,
eklampsie – 12 %, otrava krve (sepse) – 15 % a komplikace potratu – 13 %. Těhotenství
a porod jsou tedy pro indické ţeny obdobím strachu ze smrti.
Třetinu úmrtí novorozenců do jednoho týdne způsobuje porodní asfyxie. Jedná se
o nedostatečné okysličení organismu dítěte, které vzniklo před porodem či v jeho průběhu.
Mezi další příčiny úmrtí patří předčasný porod, malformace a infekce. Od konce 1. týdne
do 4. týdne jsou úmrtí nejčastěji způsobena následky komplikovaného porodu, nákazami
105 MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy, 1998, s. 243-247
30
po porodu vzniklými z důvodu špatné hygieny, nedostatku informací o správné péči a výţivě
novorozence. Častá úmrtí jsou také v souvislosti s úmrtím matky. Je udáváno,
ţe v rozvojových zemích se pravděpodobnost úmrtí dítěte do 2 let po smrti matky zvýší
přibliţně 10x.
4.1 Krvácení
Nejčastější příčinou krvácení po porodu je hypotonie. Jedná se o sníţené napětí děloţní
stěny, kdy nedochází k ţádoucímu staţení dělohy, které napomáhá uzavření krvácejících cév
děloţní stěny po odloučení plodového koláče (placenty). I při plné péči je povaţována
za závaţnou a ţivot ohroţující komplikaci. Základní léčba spočívá ve správném vedení
porodu s včasným podvázáním pupečníku, opatrným porodem placenty, masáţi dělohy,
injekcí látek, které zvýší napětí děloţní stěny (oxytocin, ergometrin, prostaglandiny).
4.2 Nepostupující porod
Za nepostupující porod je povaţován porod trvající déle neţ 24 hodin. Nejčastějšími
příčinami je nepoměr velikosti hlavičky a matčiných porodních cest, chybná poloha
a postavení plodu, abnormality plodu, zúţení či narušená průchodnost porodních cest. Pokud
není matce poskytnuta pomoc, hrozí prasknutí dělohy, silné krvácení, smrt dítěte udušením,
rozvoj nákaz, tvorba píštělí.
4.3 Preeklampsie a eklampsie
Preeklampsie je onemocnění projevující se v těhotenství zvýšeným krevním tlakem,
vyšším mnoţstvím bílkoviny v moči a otoky. Není-li správně léčena nebo probíhá-li těţce,
můţe vést aţ k eklampsii, tj. těţkému křečovému stavu a ztrátě vědomí, coţ můţe být
následováno selháním organismu matky. Základní moţnosti pro předcházení eklampsie jsou
kontrola krevního tlaku a vyšetření ztrát bílkovin do moči. K léčbě se vyuţívá léků ke sníţení
krevního tlaku a k prevenci křečí.
4.4 Nakažlivá onemocnění dítěte a matky
Běţnými nákazami novorozenců a kojenců v rozvojových zemích jsou novorozenecký
tetanus, vrozená syfilis, onemocnění kapavkou, tuberkulóza a mnoho dalších. U matek
31
se často objevují nákazy v souvislosti s komplikacemi porodu, nedostatečnou hygienou
a neodbornými zásahy v průběhu těhotenství nebo porodu, které mohou vést k zánětům
dělohy a zánětu pobřišnice. Pokud tato onemocnění nejsou léčena, zpravidla se rozvíjí
v celkovou otravu krve a často končí úmrtím matky.
4.5 Předčasný porod
Vyskytuje se u 5 aţ 22 % těhotenství. Péče o předčasně narozené děti je velmi náročná
a často selhává kvůli špatným materiálním podmínkám rozvojových zemí. Při hrozícím
předčasném porodu se uţívají tokolytika, která tlumí děloţní stahy a také metody k vyvolání
předčasného porodu, v případě ohroţení dítěte při pokračování těhotenství.106
4.6 Podvýživa, problematika vody, chudoba
Dle posledních průzkumů strádá v Indii nedostatkem potravy 42 % dětí. Podvýţiva
bývá většinou spojována se situacemi jako jsou přírodní katastrofy a války,
avšak ve skutečnosti je způsobena jednotvárnou nízce kalorickou stravou, nedostatečným
příjmem proteinů, vitamínů, minerálů, nevhodnými stravovacími zvyklostmi, chudobou
a nedostatečnou zdravotní péčí.107
Nejohroţenější skupinou jsou děti. Nejčastější a nejzávaţnější je podvýţiva u dětí
do pěti let. Často jsou postiţeny i ţeny, na které jsou v průběhu těhotenství a kojení kladeny
větší poţadavky. V Indii se na podvýţivě podílí i nerovnoprávné postavení ţeny, které nemají
přístup k dostatečně výţivnému jídlu.108
V Indii ţije 41 % chudých tohoto světa, dle OSN se zde nachází 300 miliónů lidí,
kteří mají na ţivobytí necelý dolar denně, tedy zhruba šestnáct korun. Aby se tyto rodiny
uţivily, musí pracovat i děti. Kontrast mezi aţ pohádkovým bohatstvím a absolutní chudobou
se v Indii stále zvyšuje. Ve velkoměstech se nachází moderně oblečené rodiny, které ţijí
v moderních domech a uţívají si luxusu západního světa. Naopak celá předměstí jsou tvořena
bídnými chatrčemi a přístřešky, které poskytují jen minimální ochranu před přírodními ţivly.
106 Ebookbrowse: Tamil Nadu’s initiatives to reduce MMR (online), dostupné z WWW:
http://ebookbrowse.com/mat-p1-vaidyanathan-3-7-10-ppt-d303922075. 107 http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-pacifik/fotogalerie/2012/02/16/polovina-indickych-deti-trpi-
podvyzivou/. 108 UNICEF: Klíčové programy UNICEF (online), dostupné na WWW: http://www.unicef.cz/co-delame/nase-
projekty.
32
Ţivotní podmínky v chudinských čtvrtích – slumech - jsou katastrofální. Ulice je cítit splašky,
není tam dostatek toalet, voda je nedostatkovým zboţím. Hygienické podmínky jsou zoufalé.
Lidé ţijí namačkáni na malém prostoru, šest i osm lidí v jedné malé místnosti. Často chybí
dokonce i elektřina.109
Mezi faktory napomáhající zvýšení morbidity a mortality patří také nedostatek
zdravotně nezávadné vody. 800 milionů obyvatel planety nemá přístup k pitné vodě. Ročně
zemřou 2,2 miliony lidí na průjmová onemocnění způsobená špinavou vodou, z toho
1,8 miliónů dětí do pěti let. Voda je jedním z nejcennějších zdrojů planety a pro lidský ţivot
nezbytná, proto by měl být přístup k ní a hygienickým zařízením samozřejmostí. Bohuţel
tomu tak v mnoha částech světa není, protoţe neustále vzrůstá počet obyvatel a s ním
i spotřeba vody. Vodní zdroje jsou ovlivňovány i klimatickými změnami, které v mnoha
částech světa zásoby sniţují, způsobují tání ledovců, sráţky jsou méně předvídatelné
a záplavy a sucha stále častější a extrémnější.110
K toaletám má v zemi přístup asi jen polovina obyvatel. Ostatní konají svou potřebu
volně v terénu, v mnoha případech blízko zdroje pitné vody, která tím můţe být
kontaminována. Chudoba a nedostatek vody nejsou jedinými důvody proč Indové nevlastní
toalety. Mnoho z nich totiţ toaletu povaţuje za nečistou věc, která by neměla být součástí
domu. Z 8000 měst má kanalizaci jen kolem 160. Nedostatek hygienických zařízení
celosvětově nejvíce přispívá k šíření nemocí a infekcí.111
5 Posmrtný život
Uvolnění duše pro další pozemskou existenci není automatické. Podmínkou je spálení
mrtvého těla na pohřební hranici a také vykonání zádušních obřadů- šráddha synem
zemřelého. Proto si také kaţdý hinduista přeje mít potomka muţského pohlaví. Pokud mu ho
první ţena neporodí, rozvede se s ní a znovu se oţení nebo je také moţnost polygamie či
adopce cizího syna.
109 http://www.rozvojovka.cz/analyzy/32-jak-se-zije-ve-slumu.htm 110
Rozvojovka: Problematika vody a sanitace v rozvojovém světě (online), datum publikace 6.7.2010. Dostupné
z WWW: http://www.rozvojovka.cz/informace-o-projektu-cena-vody. 111 Česká televize: Indové si víc potrpí na mobily neţ na záchody (online), datum publikace 26.9.2012. Dostupné
z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/197124-indove-si-vic-potrpi-na-mobily-nez-na-zachody/.
33
Duše zemřelých se dostávají před soud boha smrti Jamy nebo téţ Krále dharmy, který
dle jejich skutků rozhodne o jejich dalším osudu. Pobyt v nebi je odměnou za dobré skutky
a naopak za ty špatné se dostává duše do pekla. Tato doba je pouhým vyplněním času mezi
novým zrodem duše a teprve aţ po této odměňující či trestající odmlce pokračuje duše
v pozemském ţivotě. Dle hinduistické tradice existuje i moţnost, jak ovlivnit své příští
zrození. To se můţe ovšem povést jen po velkém duchovním úsilí.
Na své předchozí ţivoty si nepamatujeme. Hinduisté věří, ţe svatým ţivotem
a duchovním úsilím mohou získat schopnost rozpomenout se. Svaté texty nazývají takového
člověka džátismara. Duše nepohřbených těl se povaţují za duchy (préta, bhúta),
kteří po nocích straší.112
6 Rozhovor – Tamilnádu
Pracovní pobyt v Indii v městě Trichy ve státě Tamilnádu v roce 2009
V roce 2009 jsem navštívila Jiţní Indii. První část pobytu byla věnována přírodním
parkům a památkám. Navštívila jsem státy Goa, Karnátaka a Tamilnádu. V posledně
jmenovaném státě, v městě Trichy jsem měla zajištěný pracovní pobyt ve státní nemocnici
na porodním sále a oddělení šestinedělí a také v privátní gynekologické ordinaci.
Druhý den po příjezdu do Trichy jsem se setkala s rodinou synovy kamarádky, která mi
pobyt zprostředkovala. Její otec je stavební inţenýr, ona a její sestra studují vysokou školu
v Evropě, bratr je na střední škole v Indii. Uţ při prvním setkání s touto rodinou jsme narazili
na nečekané mezikulturní problémy. Zeptali jsem se například, kterým autobusem
se dostaneme do nemocnice- běţně jsme cestovali veřejnou dopravou, jednak jsme tak lépe
poznávali ţivot obyčejných Indů a zároveň pro nás byl tento způsob dopravy finančně
dostupnější- a otec rodiny se zarazil a na chvíli přestal komunikovat. Jeho reakce na naši
nevinnou otázku nás překvapila, ale v zápětí jsme si uvědomili, ţe lidé z jeho kasty autobusy
městské dopravy nejezdí a on neví jak nám to sdělit. Nezbývalo tedy neţ vyuţít taxi…
112 ZBAVITEL, Dušan. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti, 1993, s. 40-42
34
Svou první praxi jsem měla domluvenou u MUDr. H.G. v nemocnici v Trichy, kde léčí
nádorová onemocnění (G.V.N.Hospital 27.Baru Road, Trichy).Tato gynekoloţka,
která se věnuje diagnostice a léčbě nádorového onemocnění prsu, má v areálu nemocnice
soukromou gynekologickou ambulanci a malý porodní sál. Ochotně souhlasila se setkáním
s kolegyní z jiné země.
Vešla jsem do čekárny. Byla plná ţen, tmavá, ponurá, všude panovalo vedro
a nedýchatelno a tento stav ještě zhoršovaly snítky jasmínu, které měly ţeny ve vlasech.
Větrák, jeţ se točil u stropu, zlepšoval vzduch v místnosti jen mírně. Kdyţ odezněl můj první
šok z tohoto prostředí, všimla jsem si, ţe jsem jediná, koho situace v čekárně překvapila: ţeny
v tradičním indickém oblečení, sárí, spolu hovořily, smály se a nikdo nebyl nazlobený
či nervózní, ţe musí čekat.
V druhé místnosti byl ultrazvuk a teprve ve třetí vlastní ordinace. S paní doktorkou jsme
se vzájemně představily a já navrhla, ţe počkám, protoţe má plnou ambulanci. Dostala jsem
tuto odpověď: „Jste ohlášená, já jsem vás očekávala, ţeny počkají. Je bůh a pak je hned lékař.
Na lékaře si nikdo neztěţuje, jednak mu bezmezně věří a navíc - ţena o dítěti nerozhoduje.
Důleţité je, co řekne manţel a jeho matka. Nehledě na to, ţe pacientky nemají peníze
na ţaloby. Je tedy na kaţdém lékaři či lékařce v Indii, jak se s tímto faktem vypořádá. Neměl
by tuto situaci zneuţít ve svůj prospěch a v neprospěch pacienta.“
Posadily jsme se, občerstvily výborným indickým čajem a začaly jsme si povídat
o lékařské praxi paní doktorky. Pracuje jako gynekoloţka, vdala se do rodiny lékařů. Lékaři
jsou jak její manţel, tak i tchán. Její maminka zemřela na rakovinu prsu a na její památku byl
zaloţen hospic. Ten jsem také navštívila. Vstupní budova hospicu, kde byla příjímací
místnost, jídelna, ordinace a kanceláře vedení, byla moderní. Při vstupu do budovy, kde byly
pokoje pacientů (kaţdý pacient měl svůj pokoj, kde s ním byl někdo z rodinných příslušníků)
jsem se vrátila do dob naší první republiky či počátku padesátých let, jak to znám z dobových
filmů či fotografií.
Paní doktorka se na moji návštěvu připravila a o českém porodnictví byla informována.
O to byl náš rozhovor příjemnější. Často jsem z jejich úst slyšela: „To je stejné jako u vás.“
V Tamilnádu navštěvuje těhotenskou poradnu osmdesát pět procent ţen, které také poté rodí
v porodnicích. Zbytek, tedy kolem patnácti procen ţen, nechodí do těhotenské poradny vůbec
35
a rodí doma. Většinou jsou to ţeny, které ţijí v odlehlých oblastech Indie, kde je tato péče
z geografických důvodů nedostupná. Tu a tam má některá ţena u domácího porodu porodní
asistentku, ale stále převládá pomoc laická – pomoc zkušených ţen. Existují také privátní
gynekologické poradny a porodní sály, ale platí se v nich vysoké poplatky a pro většinu
obyvatelstva jsou finančně nedostupné.
Cílem tamilnádské vlády a také vlád dalších států Jiţní Indie je snaha, aby všechny ţeny
rodily v porodnicích. Důvody jsou hlavně hygienické a nutriční. Indie bojuje s nedostatkem
vody, bídou aţ chudobou a podvýţivou. S těmito fakty je spojeno větší riziko krvácení
a infekcí související s dobou porodní a poporodní, preeklampsie v těhotenství a potratovost.
Indové děti milují, ale dokáţí je také zneuţívat ve smyslu dětské práce a ţebrání. A to
i přesto, ţe je dětská práce vládou zakázána. I kdyţ je pravda, ţe i v této oblasti je vidět posun
k lepšímu. Na některých dílnách či továrničkách jsem viděla nápisy oznamující, ţe: ´Děti
u nás nepracují.´ Narození dítěte je očekáváno. Na jedné straně radostně, na druhé
ale i s velkými obavami. Těhotenství, porod a ranné šestinedělí je stále silně spojováno
se smrtí. Matky, dítěte, či obou. Indové vidí v porodech v nemocnicích pokrok a menší riziko
pro všechny zúčastněné a tím pádem i zásadně větší šanci na ţivot.
Péči o těhotnou ţenu, rodičku a šestinedělku mají v Tamilnádu všechny ţeny zdarma.
Pro zajištění této péče dokonce není ani třeba platit si zdravotní pojištění. Je to jeden
z hlavních kroků, které podnikla tamilnádská vláda, aby sníţila mateřskou a novorozeneckou
úmrtnost. Pro uvědomnění si významu tohoto kroku je třeba připomenout, ţe Indie má kolem
miliardy lidí a z této miliardy ţije odhadem jeden milion na hranici chudoby. Situace obyvatel
je navíc silně komplikována polohou Indie, která se rozkládá v tropickém pásmu, kde se střídá
období horka a monzunových dešťů.
S paní doktorkou v ordinaci pracují dvě porodní asistentky a pomocné sestry. Péče
o těhotnou ţenu je podobná té naší v České republice. Rozdíly ale existují. Nikdy se například
nesděluje pohlaví dítěte, neboť děvče je pro Indy příliš drahé (dívku je třeba provdat a dát jí
patřičné věno) a existuje obava, ţe by pak ţeny častěji volily moţnost potratu, který je v Indii
legalizovaný.
UZV provádějí 3x za těhotenství, ale první ultrazvukové vyšetření je zaměřeno pouze
na diagnostiku těhotenství. Krevní vyšetření, která ţeny podstupují u nás, v Indii neprovádějí.
36
Odebírají pouze krev na vyšetření krevní skupiny a Rh-faktoru. Vyšetření s cílem odhalit
genetické vady a odběr krve na oGTT (orální glukózový toleranční test) nedělají.
Kontroly jsou pravidelné, v měsíčních intervalech a od 36. týdne těhotenství kaţdý
patnáctý den. Termíny nejsou však stanoveny striktně. Stanovení termínů kontroly se můţe
odvíjet od zdravotního stavu ţeny, parity a jejího sociálního postavení. I přesto, ţe je péče
zdarma, musí ţena do poradny dojíţdět a to něco stojí.
Těhotenskou průkazku těhotná ţena nemá, není jí vystavena a nevedou se ani tiskopisy.
Má-li ţena nějaký problém, musí vyhledat svou ošetřující lékařku, není moţnost vyhledat
jinou a tudíţ stačí záznam v kartě. Při velice problémovém vývoji těhotenství s nutností
hospitalizace napíše lékařka zprávu. Hospitalizace je jen po dobu nezbytně nutnou, jakmile to
zdravotní stav ţeny dovolí, je propuštěna do domácí péče. Rodina se na péči o těhotnou podílí
i v průběhu hospitalizace, i kdyţ záleţí, do jaké kasty těhotná náleţí. Patří-li do vyšší kasty,
předpokládá se, ţe jí rodina do nemocnice bude nosit prádlo a jídlo a ţe bude pomáhat s péčí.
Na závěr mi paní doktorka sdělila, ţe těhotenskou průkazku jiţ začínají pouţívat někteří
lékaři v Chennai. Indové jsou velice hrdí a snaţí se vám dokázat, ţe jsou vzdělaní a ţe mají
přehled.
Důvody příjmu k porodu jsou stejné jako u nás: pravidelné kontrakce, odtékající
plodová voda a krvácení. Porodní sál paní doktorky by se dal na evropské podmínky přirovnat
k porodnímu domu, ale s tím, ţe i u fyziologického porodu II. dobu porodní povede lékařka.
Po dobu třech dnů, které jsem u paní doktorky strávila na praxi, rodily na tomto porodním
sále dvě rodičky. Obě přišly pro pravidelné kontrakce. Průběh porodu se zaznamenával
do ambulantní karty jako pokračování záznamů z těhotenské poradny, jednoduše na A4.
Porodopis ani jakýkoli jiný tiskopis mu podobný se v Indii nepouţívá, nezaznamenává
se ani porodní křivka. Veškeré záznamy jsou psány chronologicky a ručně. Píše je jak porodní
asistentka, tak lékařka přesně podle provedených výkonů.
Vaginální vyšetření v I.době porodní se provádí dle průběhu porodu a parity. U první
rodičky (třetirodičky) byl průběh porodu fyziologický a druhé vaginální vyšetření
se provádělo aţ v době, kdy si ţena začala přitláčet. Druhá ţena (prvorodička) byla přijata
s nálezem 6 cm a za celý průběh I. doby porodní byla vyšetřena, nepočítáme-li příjem,
jen jednou. Vzhledem k nebezpečí infekce se snaţí indičtí lékaři vaginální vyšetření velice
37
omezit. Obě rodičky měly úplnou volnost pohybu, mohly si zvolit polohu a nebyly
ani omezovány ve svých projevech během porodu. Přístup porodní asistentky bych popsala
jako: „ byla tam“. Moţnost vést si svůj porod a určit si porodní polohu nebyla ţenám
odepřena ani v II.době porodní. Vícerodička rodila ve dřepu, prvorodička v sedu na porodní
stoličce. Epiziotomie byla provedena pouze prvorodičce a bylo mi sděleno, ţe ji paní doktorka
provádí u všech prvorodiček. Druhou a třetí dobu porodní vede lékařka, která také provádí
ošetření hráze. Komunikace mezi zdravotnickým personálem a rodičkou probíhá na úrovni:
„Porod probíhá dobře, vše je v pořádku“. Ozvy plodu sledovala porodní asistentka pomocí
kardiotokografu.
Po porodu je ţena převezena do vedlejší místnosti, kde při fyziologickém průběhu
pobývá jeden den. Separace matky od dítěte není, matka a dítě jsou spolu. O šestinedělku
a novorozence pečuje rodina. Druhý den bývá matka s dítětem propuštěna do domácího
ošetření.
Co se týče císařských řezů, provádí se vţdy, trvá-li porod více neţ dvacet hodin (není-li
nutno přistoupit k tomuto kroku dříve). Císařský řez provádí paní doktorka sama za asistence
porodní asistentky a pomocné sestry. Vţdy je prováděn v celkové anestezii, kterou rodičce
dává lékařka. K císařskému řezu se také přistupuje vţdy, je-li dítě v poloze podélné koncem
pánevním.
Epidurální analgezii u vaginálních porodů nepouţívají. Jednak je drahá a za druhé jsou
přesvědčeni, ţe by tak bylo ţeně znemoţněno posunout se ve svém ţivotě dále. Platí zde:
„Zvládne-li ţena porod, porodní bolesti, posune ji to v ţivotě výše a ona tak bude na ţivot
lépe připravena.“
Zdravotníci se sice nebrání přítomnosti rodiny u porodu, ale není obvyklé, aby manţel
či matka na porodním sále rodičku doprovázeli. Hlavním důvodem je strach z porodu
a z komplikací. Rodina ráda nechává rodičku v rukou lékařů, kterým věří.
Jedna zajímavost z praxe paní doktorky G.H. - v případě potermínové gravidity a cervix
scóre 6 a více je zaveden do zadní klenby poševní Prostin a asi po hodině jde ţena domů.
Na kontrolu přichází druhý den, kdyţ samovolně nenastoupí pravidelná děloţní činnost
nebo neodteče plodová voda.
38
Závěr: Pro mě byly tři dny praxe na porodním sálku trochu zklamání, čekala jsem více
empatie k ţenám, vstřícnější přístup k rodičkám, větší něţnosti a jemnosti. A to jsem ještě
v těchto chvílích netušila, co zaţiji na porodním sále ve státní nemocnici. Plně jsem si totiţ
neuvědomila, do jaké kultury jedu, v jakém postavení zde ţena je, ţe je plně podřízena
manţelovi a jeho matce. Zapomněla jsem na kastovní systém. Netušila jsem, jak je porod
v některých kulturách stále spojen se smrtí a se strachem ze smrti.
Pracovní pobyt v nemocnici
Po ukončení praxe u paní doktorky G.H. jsem jela do státní nemocnice. Vstoupili jsme
do moderní budovy, kde byla v přízemí velice prostorná čekárna, evidence a vstupy
na porodní sál a do ambulancí. V dalších patrech byla gynekologie, šestinedělí a operační
sály. Vše bylo plně automatizované, řízeno přes počítače. Za technické vybavení prostor této
nemocnice by se nemuselo stydět ţádné zařízení u nás. Spíše bychom jim ho mohli závidět.
Zajímavostí jistě je, ţe jsme se museli před vchodem do této budovy zouvat, jako kdybychom
vstupovali do hinduistického chrámu.
Byla jsem přijata kamarádkou paní doktorky, která zde pracovala. Měla na starost
porodní sál, šestinedělí a ambulanci. Po krátkém představení jsme přešli na porodní sál,
kde jsem byla představena přítomným porodním asistentkám a pomocným sestrám. Ve sluţbě
jich bylo pět. Porodní sál byla jedna velká místnost s porodními postelemi, které od sebe byly
odděleny plentami. Vzhled místnosti působil velice stroze. Kachle aţ ke stropu a veškerý
nábytek, kromě psacího stolu a ţidle, byl vyroben z nerezové oceli. Prostor působil dojmem
pitevny.
Na porodním sále byly tři rodičky. Minimální pohyb, sotva slyšitelné zasténání.
Všechny rodičky leţely přímo na nerezových stolech v sárí. Na stolech nebylo ţádné
prostěradlo, k dispozici ţádná přikrývka ani polštář. Kaţdá rodička byla připojena na monitor,
ozvy plodu byly kontinuálně sledovány, kaţdá měla také zajištěn ţilní vstup. Všem byl
nitroţilně aplikován Diclofenac. Pomocná sestra rodičky obcházela, utírala jim čelo a dávala
jim napít. Kdyţ se některá z rodiček začala hlasitěji projevovat, byla okřiknuta. Bohuţel
empatického přístupu, pohlazení nebo podrţení za ruku se zde většinou nedočkáme. Dodnes
plně cítím, jak potřebovaly povzbudit. Celá situace na mě působila jako z jiného světa. Já
se vlastně v jiném světě nacházela a jsem si jistá, ţe opačně to bylo zcela jistě vnímáno stejně.
39
Obcházela jsem rodičky, povzbuzovala je, drţela za ruku, ujišťovala je o normálnosti průběhu
a říkala jim, ţe je vše v pořádku. Stále mám před očima výraz v jejich očích, plných
sounáleţitosti a vybavuji si pousmání, které se objevovalo na jejich tvářích. Indické kolegyně
byly k mému chování netečné. Jednak mě přivedla lékařka a jednak jsem běloška – dopad
kolonizace.
Byla jsem seznámena s vedením dokumentace. Při příjmu čistá A4, která po porodu
byla popsaná podle délky a průběhu. V záhlaví byly uvedeny identifikační údaje – jméno
a příjmení, datum narození, bydliště, jméno manţela. Dále gravidita a parita. Důvod příjmu
a nález, záznam o podání Diclofenacu a záznamy z jednotlivých vyšetření a o ordinacích,
které byly provedeny. Ke všemu byl udáván přesný časový údaj a podpis, kdo výkon provedl.
Největší šok pro mě nastal s příchodem druhé doby porodní. Porodní asistentka,
vedoucí skupiny, nachystala potřebné instrumentárium a zavolala lékařku. Rodička byla
poloţena na rovný stůl na záda. Zdravotní sestra se postavila k její hlavě a další dvě ji drţely
nohy. Čtvrtá byla připravena asistovat lékařce, která přišla spolu s další porodní asistentkou.
Ta si sedla obkročmo kolem hrudníku rodičky, zády k jejímu obličeji. Já vše pozorovala stojíc
za zády lékařky.
Začíná porod – v lokální anestezii je provedena rozsáhlá laterární episiotomie, rodička
je upozorněna při kontrakci, aby nekřičela, ale tlačila. V okamţiku, kdy zatlačí, porodní
asistentka nad ní klečící zatlačí na děloţní fundus. Velká episiotomie, tlačení shora udělá své.
Hlavička rodícího se dítěte “přímo poskakuje“ při postupu směrem ven z pánve. Rodička
vůbec netlačí, spíše je v šoku. Dle WHO je to běţný postup vedení porodu v Indii,
jehoţ cílem je uspíšení porodu.
Dítě není poloţeno na břicho matky, ale je hned dáno do péče sestry, která ho v pleně
poloţí na nerezový vozík a odveze k ošetření. Mamince nikdo dítě neukázal, neví ani zda má
dceru či syna. Následuje bezproblémový porod placenty a ošetření porodního poranění.
Desinfekcí se nešetří. Do konečníku je zaveden čípek proti bolesti. Poté odchází lékařka
od rodičky k novorozenci, který má jiţ po ošetření. Jako první jej lékařka neukazuje matce,
ale babičce a otci, kteří čekali v době porodu ve vestibulu a před nemocnicí, a teprve poté
ţeně, jeţ jej porodila.
40
Po dvou hodinách leţení na nerezovém vozíku v sárí, ve kterém byla oblečena po celou
dobu porodu, je ţena převezena do poporodního pokoje, kam za ní přicházejí příbuzní,
v našem případě manţelova matka, která ji pomohla se umýt, dala ji najíst a teprve poté
si mohla novopečená maminka plně uţívat první chvilky se svým dítětem a přiloţit jej k prsu.
Od této chvíle zůstávají matka a dítě jiţ stále spolu. Jedná-li se o fyziologické šestinedělí
a fyziologického novorozence je matka s dítětem po 24 hodinách propuštěna do domácí péče.
Při propouštění je sestrou poučena o moţných rizicích, které se mohou během šestinedělí
vyskytnout.
Tento obraz se opakoval s kaţdým fyziologickým porodem. Postup je naprosto běţný
a zavedený u kaţdého bezproblémového porodu.
Na závěr bych se chtěla zamyslet nad otázkami, které přicházejí ruku v ruce
se zvýšením bezpečnosti porodu a modernizací zdravotnictví. Proč musí vţdy se sníţením
mateřské a novorozenecké úmrtnosti dojít k tak masivnímu odlidštění celého porodního
procesu? Proč zároveň s bezpečím, jeţ rodičkám dáváme, nemůţeme zároveň dodrţet nějakou
úrověň respektu a lidského přístupu k rodícím ţenám? Proč musí být ţena za účelem
bezpečnosti porodu zneuţívána? A proč se u porodu vţdy vychází z mocenského postavení
lékařů a porodních asistentek ?
Závěrem chci také říci, ţe Indie je velká země s miliardou obyvatel, kde je stále velmi
silný vliv jednotlivých náboţenství a velké sociální rozdíly. Indie je krásná, ale zároveň
nemilosrdná. Člověku není dovoleno jít jinam neţ mu určuje osud při narození – kasty.
Přesto jsem při svých cestách nepotkala nikde tolik šťastných lidí jako právě v této zemi.
Berte moje záţitky jako „moje záţitky“, které jsem měla moţnost proţít při návštěvách
výše zmíněných zdravotnických zařízeních. Jak u nás tak i v Indii se musí změnit společenské
myšlení týkající se postavení ţeny –matky ve společnosti.
41
Závěr:
V Indii byla ţena původně jakoţto matka a zachovatelka rodu velice uctívána.
Postupem času avšak ubývalo matriarchálních znaků a postavení ţeny ve společnosti
se značně zhoršilo. Muţ je pánem nad ţenou, která nesmí být nikdy nezávislá.
Ţena je jiţ od dětství vedena k rodinnému ţivotu a postupně si zvyká na roli manţelky,
matky a hospodyně. Partnera jí vybírají rodiče. V nedávné minulosti byly zvykem dětské
sňatky. Dívka byla provdána ještě před dvanáctým rokem ţivota, aby nová rodina měla
moţnost si ji „dovychovat“ a aby ani jeden rok z jejího plodného období nepřišel nazmar
a mohl být vyuţit k plození synů.
Dle hinduistické tradice by měla ţena celý ţivot patřit pouze jednomu muţi,
kterého nesmí nikdy opustit, a to i v případě, ţe je jím bita. Musí pochopit, ţe tím splácí
špatné skutky z minulého ţivota a očišťuje se. Ţena nikdy neţádá ţádná jiná práva kromě
těch, která jí manţel a jeho rodina udělí. Nikdy si nestěţuje, předstírá, ţe je vše v pořádku.
Neočekává, ţe se s ní někdo bude radit o rodinných záleţitostech, i přestoţe se budou týkat jí
či dětí. Nepovaţuje nic za své vlastnictví, dokonce i s jejím vlastním výdělkem disponuje
manţel. Neudrţuje vztahy, které jsou proti manţelově vůli, ani se svou vlastní rodinou,
a naopak ona sama nenamítá nic proti manţelovým vztahům. Ţena nejí společně s ostatními
členy domácnosti, vţdy aţ jako poslední. Výjimkou je pouze období těhotenství, kdy má
dokonce dovoleno jíst dříve neţ pán domu. V některých pokrokových rodinách jiţ tyto
pro ţeny poniţující zvyky postupně mizí.
Důkazem věrné lásky ţeny k manţelovi po jeho smrti je obřad satí – dobrovolné upálení
ţeny na manţelově pohřební hranici. Hinduistická vdova nemá lehký ţivot, je viněna
za muţovu smrt, vylučována ze společenských styků, a proto mnohdy podstoupí raději smrt
neţ strávit celý zbytek ţivota v odříkání a poníţení.V posledních několika desetiletích se díky
ţenskému reformnímu hnutí postavení vdov zlepšilo.
Indická ústava stanovila po dosaţení nezávislosti rovnoprávné postavení občanů
bez rozdílu pohlaví. Cílem bylo zrovnoprávnit ţeny i v manţelství, zakázat polygamii
a umoţnit rozvody. Jelikoţ jsou po rozvodu děti soudem většinou přiděleny otci, nepodá
mnoho ţen z tohoto důvodu ţádost o rozvod.
42
Narození dítěte je v manţelství společenskou i rodinnou povinností. Tradice klade důraz
na potomstvo zejména muţského pohlaví. Dceru je totiţ třeba vybavit velkým věnem,
které často vede k zadluţení. V minulosti proto docházelo k zabíjení novorozených děvčátek.
Později vznikla v nemocnicích moţnost zjistit pohlaví plodu a provést selektivní interrupci,
čímţ se sníţil počet trestných činů na dívkách. V roce 1994 bylo vzhledem k nízké porodnosti
dívek zákonem toto zjišťování pohlaví plodu zakázáno.
Mezi městem a venkovem existují velké sociální rozdíly, proto je zde i zcela odlišná
situace postavení ţen a péče o těhotnou ţenu. Na venkově probíhá většina porodů doma,
kde je zvykem přítomnost porodní asistentky. Ta však odmítá provádět řadu tradičních
„nečistých“ výkonů, proto je většina činností prováděna nezkušenou porodní bábou
bez zdravotnického vzdělání. Ve městech se stále častěji rodí v nemocnicích,
kde se o budoucí maminku starají lékaři a školené porodní asistentky.
Péče o těhotnou ţenu se také liší ve státním a soukromém sektoru. Ve státním se jedná
o péči skupinovou. Existuje zde tedy hierarchie, která je důvodem, proč zde nefunguje
individuální přístup zdravotníků k pacientům. Personál je neustále pod tlakem celého systému
pracoviště. Nemá dostatek času na své klientky, a proto také v mnoha případech, narozdíl
od soukromého sektoru, nejsou respektována ţenina přání o porodní poloze a celkovém
průběhu porodu. Kvůli malé kapacitě porodních postelí je zde stále tendence porody
urychlovat. Není prostor pro vyuţití vlastních představ v rámci empatie. Systém nedovolí
individuální péči, která by ţeně umoţnila mít jednoho lékaře v průběhu těhotenství, stejného
při porodu a v šestinedělí. Poskytování zdravotní péče je zaloţeno na vzájemné důvěře
mezi zdravotníky a pacienty. Pokud zde existuje anonymita, u těhotné a rodičky se neustále
střídají lékaři, není vzájemná důvěra moţná.
Jelikoţ v Indii ţena představuje pouze „pole“, do kterého muţ uloţí své semeno
a bezpečnou schránku pro dítě před jeho narozením, cítíme v péči o ni naprosté odličtění.
O těhotnou ţenu a rodičku se starají pouze ţeny, a ty k ní mnohdy nedokáţí být tolik
empatické jako muţi.
V soukromém sektoru ovlivňují péči eticko-morální hodnoty poskytovatele zdravotní
péče. Je tedy pouze na něm, zda-li se bude ohlíţet i na psychickou stránku svých klientek
či nikoli. Jelikoţ soukromé pracoviště navštěvuje méně ţen, má lékař více času a také
moţnost se svými klientkami utvořit vztah zaloţený na vzájemné důvěře.
43
V obou hlavních náboţenstvích vyznávaných v Indii je manţelství a plození dětí
pokládáno za naprostou nutnost, a proto jsou problémem vysoké populační přírůstky,
které negativně ovlivňují ekonomický rozvoj republiky, nezaměstnanost, vzdělání
a zdravotnictví. Důsledkem obrovského růstu populace je záteţ ţivotního prostředí, znečistění
ovzduší, kontaminace pitné vody a problémy s kanalizací, všudypřítomné odpadky,
nedostatek ţivotního prostoru a vyčerpanost lidí. Tyto problémy se týkají všech obyvatel,
nikoli však stejnou měrou. Nejvíce ohroţenou skupinou jsou chudí lidé ţijící na okraji města.
Katastrofální ţivotní podmínky jsou příčinou, proč patří Indie dle zprávy OSN z roku 2010
k zemím s nejvyšší úmrtností na světě. Ročně zemřou 2,2 miliony lidí na průjmová
onemocnění způsobená špinavou vodou, z toho 1,8 miliónů dětí do pěti let. Nedostatek
hygienických zařízení celosvětově nejvíce přispívá k šíření nemocí a infekcí, ohroţuje
především zdraví dětí. Lékařská péče není na odpovídající úrovni a je v mnoha případech
nedostupná. V souvislosti s těhotenstvím a porodem umírá 70 000 ţen za rok. Těhotenství
a porod jsou tedy pro indické ţeny obdobím strachu ze smrti.
Běţnými nákazami novorozenců a kojenců v rozvojových zemích jsou novorozenecký
tetanus, vrozená syfilis, onemocnění kapavkou, tuberkulóza a mnoho dalších. U matek
se často objevují nákazy v souvislosti s komplikacemi porodu, nedostatečnou hygienou
a neodbornými zásahy v průběhu těhotenství nebo porodu, které mohou vést k zánětům
dělohy a zánětu pobřišnice. Pokud tato onemocnění nejsou léčena, zpravidla se rozvíjí
v celkovou otravu krve a často končí úmrtím matky. Mezi další příčiny častých úmrtí patří
podvýţiva. V Indii strádá nedostatkem potravy 42 % dětí a často jsou postiţeny i ţeny,
na které jsou v průběhu těhotenství a kojení kladeny větší poţadavky. V Indii se na podvýţivě
podílí i nerovnoprávné postavení ţeny, které nemají přístup k dostatečně výţivnému jídlu.
Indie se stále jeví jako zrcadlo své vlastní minulosti. Většina z původních tradic do teď
nezanikla, naopak teprve nyní nachází dosud skryté zdroje a poklady své etnické a kulturní
mnohotvárnosti.
44
Resumé:
Ať se podíváme do jakékoliv společnosti uvidíme stejný obraz. Postavení ţeny se přímo
odráţí v přístupu lidského společenství a státu v péči o těhotnou ţenu, rodičku a matku. Péče
odpovídá vyspělosti kultury a v tom se odráţí i její osobnější či odtaţitějsí přístup k ţeně.
Se snahou o sníţení mateřské a novorozenecké úmrtnosti dochází vţdy k technickému
a odlidštěnému přístupu k rodící ţeně. Společnost se tím stává vyspělejší a těhotná ţena,
rodička a matka je stále jen pouhým "objektem", o který pečujeme s cílem o to nejlepší pro ni
a dítě. Zapomínáme dát ţeně pocit bezpečí, pocit, ţe není stále pozorována a zajistit jí
příjemné prostředí - teplo, přítmí a ticho. Neberme ţenám schopnost a sílu porodit.
If we take a look at any society, we will always see the same picture. Position of women is
directly reflecting in approach to (human) society and state into health care for pregnant
women, woman giving a birth and mother. The care is related to an advance of culture
and in that is reflected its personal or detached stance to woman. With an effort to decrease
maternal and newborn death rate threre is always a step leading to technical and inhumane
approach to women giving a birth. The society becomes more advanced and pregnant woman,
woman giving a birth and mother is becoming mere "object" which we treat with the best
health care of hers and her child. We forget to give her feeling of safety,(feeling) that she is
not watched all the time and ensure comfortable environment - warmth,dim light and silence.
Lets do not take the ability and strenght for giving a birth from women.
Seznam literatury a pramenů
Seznam literatury:
BELLINGER, Gerhard J. Sexualita v náboženstvích světa. Vyd. 1. Překlad Karel Urianek.
Praha: Academia, 1998, 390 s. ISBN 80-200-0642-7.
DALAL, Roshen. Indie. 1. vyd. Praha: Ikar, 2005, 824 s. ISBN 80-249-0561-2.
GANGULIOVÁ, Milada. Obrázky z Bengálska. Praha: Orbis, 1963.
IVANOVÁ, Kateřina, Lenka ŠPIRUDOVÁ a Jana KUTNOHORSKÁ. Multikulturní
ošetřovatelství 1. 1. vyd. Praha: Grada, 2005, 248 s. ISBN 80-247-1212-1.
KNOTKOVÁ, Blanka. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Vyd. 1. Praha: Paseka,
2008, 351 s., [32] s. obr. příl. ISBN 978-807-1858-904.
KRÁSA, Miloslav, Dušan ZBAVITEL a Dagmar MARKOVÁ. Indie a Indové: od dávnověku
k dnešku. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 1997, 469 s., [16] s. obr. příloh. ISBN 80-702-1216-0.
MAREK, Vlastimil. Nová doba porodní: život před životem; porod jako zázrak; první tři
minuty a jak dál; přirozený porod jako cesta ke společnosti bez násilí. 1. vyd. Praha: Eminent,
2002, 260 s. ISBN 80-728-1090-1.
MARKOVÁ, Dagmar. Hrdinky Kámasútry: historie indické ženy. Praha: Dar Ibn Rushd,
1998, 268 s. ISBN 80-861-4907-2.
MARKOVÁ, Dagmar. Zrcadlo Indie 20. století v díle hindských spisovatelek. Vyd. 1. Praha:
Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2011, 237 s. ISBN 978-808-5425-659.
MILTNER, Vladimír. Lékařství staré Indie. 1. vyd. Překlad Jaroslav Holman. Praha:
Avicenum, 1986, 351 s., [32] s. obr. příl.
Náboženství a společnost v jižní a jihovýchodní Asii: tradice a současnost. Vyd. 1. Editor
Stanislava Vavroušková. Praha: Orientální ústav Akademie věd České republiky, 2005, iv,
355 s. ISBN 80-854-2557-2.
WATERSTONE, Richard. Duchovní svět Indie. Vyd. 1. Překlad Jaroslav Holman. Praha:
Kniţní klub, 1996, 184 s. Magie, tradice, současnost. ISBN 80-858-0946-X.
WERNER, Karel. Náboženské tradice Asie: od Indie po Japonsko : s přihlédnutím k
Přednímu východu. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2002, 711 s. Religionistika, sv. 5.
ISBN 80-210-2978-1.
ZBAVITEL, Dušan. Hinduismus a jeho cesty k dokonalosti. 1. vyd. Praha: Dharma Gaia,
1993. ISBN 80-901-2255-8.
Seznam pramenů:
Aktuálně: Polovina indických dětí trpí podvýţivou (online), datum publikace 16.2.2012.
Dostupné z WWW: http://aktualne.centrum.cz/zahranici/asie-a-
pacifik/fotogalerie/2012/02/16/polovina-indickych-deti-trpi-podvyzivou/
Česká televize: Indové si víc potrpí na mobily neţ na záchody (online), datum publikace
26.9.2012. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/197124-indove-si-vic-
potrpi-na-mobily-nez-na-zachody/.
Česká televize: V Indii se staví města pro bohaté, chudí ţivoří ve slumech (online), datum
10.10.2012. Dostupné z WWW: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/199110-v-indii-
se-stavi-mesta-pro-bohate-chudi-zivori-ve-slumech/.
Ebookbrowse: Tamil Nadu’s initiatives to reduce MMR (online), dostupné z WWW:
http://ebookbrowse.com/mat-p1-vaidyanathan-3-7-10-ppt-d303922075.
Fórum 50%: Blanka Knotková-Čapková: Několik poznámek o postavení (nejen) indických
ţen (online), datum publikování 28.5.2006. Dostupný z WWW:
http://padesatprocent.cz/cz/zpravodajstvi/blanka-knotkova-capkova-nekolik-poznamek-o-
postaveni-nejen-indickych-zen.
Indian child: Dowry in India (online). Dostupný z WWW:
http://www.indianchild.com/dowry_in_india.htm.
Kamat´s potpourri: Status of Women in Medieval Karnataka (online), datum poslední revize
20.2.2013. Dostupný z WWW: http://www.kamat.com/kalranga/ancient/women.htm.
Leccos: Indové (online), datum publikace 30.5.2008. Dostupné z WWW:
http://leccos.com/index.php/clanky/indove.
Ministerstvo zdravotnitcví české republiky: Indie (online), datum publikování 14.3.2007.
Dostupný z WWW:http://www.mzv.cz/jnp/cz/encyklopedie_statu/asie/indie/.
Osud: Buddha a postavení ţeny v jeho dobách (online), datum publikování 12.12.2011.
Dostupný z WWW: http://www.osud.biz/12-12-2011/429/buddha-postaveni-zeny-v-jeho-dob.
Rozvojovka: Jak se ţije ve slumu (online), datum publikace 13.3.2013. Dostupné z WWW:
http://www.rozvojovka.cz/analyzy/32-jak-se-zije-ve-slumu.htm.
Rozvojovka: Problematika vody a sanitace v rozvojovém světě (online), datum publikace
6.7.2010. Dostupné z WWW: http://www.rozvojovka.cz/informace-o-projektu-cena-vody.
UNICEF: Klíčové programy UNICEF (online), dostupné na WWW: http://www.unicef.cz/co-
delame/nase-projekty.
