Pot&Lesk - březen 2014

KLICPEROVO DIVADLOHRADEC KRÁLOVÉ

Internetový časopis Klicperova divadla v Hradci Králové - sezona 2013/2014 - č. 7

POT LESK&

DYK MORE NA TY VAŠE RODY!!!Romeo a Julie jsou tu!

POT&LESK č. 7 - březen 2014

- 2 -

OBSAH BŘEZEN: 4 – DYK MORE NA TY VAŠE RODY!!! Romeo a Julie jsou tu!

4 – Deset otázek pro JULII Marii Poulovou

5 – Deset otázek pro ROMEA Vojtěcha Dvořáka

5 – Deset otázek pro VAVŘINCE Jiřího Panznera

6 – „Kdo z vás to má?“ – rozhovor s autorem hudby k inscenaci Romeo a Julie Darkem Králem

7 – Nahlédněte do Romea a Julie už teď – fotoreportáž

10 – Impresário přijel ze Smyrny – fotoreportáž

11 – MARCEL PROUST SE PTÁ..., tentokrát Miroslava Zavičára

13 – Z dramaturgova šuplíku

14 – Na kafi s Lenkou

15 – BYLI JSME PŘI TOM s režisérem Sergejem Fedotovem a autorem, režisérem a hercem Jiřím Jelínkem

17 – Kryštof Krejsa: „Přišel jsem jako kulisák a za deset dní už jsem dělal zbrojnoše v Learovi“

18 – EX LIBRIS Lubora Novotného

20 – NAŠI HOSTÉ

21 – XX. JUBILEJNÍ ROČNÍK THEATRE EUROPEAN REGIONS 21. - 30. 6. 2014!

Všechny vstupenky si můžete zarezervovat on-line na www.klicperovodivadlo.cz a zakoupit v předprodeji Klicperova divadla – Švehlova ul. 624 v Hradci Králové,

telefon: 495 512 857, e-mail: [email protected], otevřeno po-pá 9-12 a 13-18; so 9-12 hodin

Vážení a milí čtenáři,

vítám vás u čtení březnového čísla vašeho oblí-beného divadelního měsíčníku. Přemýšlela jsem, čemu věnovat tento úvodník….. A ano, nabízelo by se pohovořit o lásce. Vždyť nejslavnější z dramatických mileneckých dvojic na nás čeká v premiéře právě tento měsíc! Naše Julie nemá renesanční kostým, náš Romeo není Leonardo DiCaprio a oba jsou poněkud nemo-torní a ztracení v tom dnešním kybersvětě (tedy samozřejmě ne Vojta Dvořák a Maruška Poulo-vá, kteří u nás s bravurou Romea a Julii hrají, ale samotní hrdinové, Davidem Drábkem vedeni po stezce Williama Shakespeara pevně a trochu jinak, ale přesto pod heslem lásky, která si nevy-bírá…). Jenže nejlépe si jejich lásku vychutnáte sami, v hledišti Klicperova divadla, se svým mi-lým či milou po vašem boku, nebo alespoň ve va-šem srdci a více či méně zasutých vzpomínkách. Taky bych mohla něco napsat o problematice romsko-gádžovského soužití, ale věru nemám příliš zkušeností… Sice ke mně coby k pilné pre-miantce ZDŠ občas přisadili propadnuvší rom-ské žáky a rodina Kotlárů byla dlouholetými sousedy naší babičky, ale tím to u mě končí. Nebo třeba velebit v úvodníku březen – měsíc knihy? Ano, to je příhodné. Právě v těchto chví-lích, pokud zrovna nesedím na zkoušce, nebo ne-píšu článek do POT&LESKu, jsem totiž zavalena nejrůznější dramatickou literaturou a hledám pro vás tituly na příští sezonu… Ale to asi opět není nic zajímavého, co bych vám mohla v úvod-níku prozradit… Ano, už to mám! Březen je přece od roku 2012 také měsícem internetu! Což k našim shakespea-rovským hrdinům, kteří jsou u Davida Drábka velmi často online, skvěle pasuje!!!!! Proto milí čtenáři užívejte v březnu lásku, knihy i internet, ale všeho s mírou!!! – a pokud chce-te něco dodat, napište nám to na divadelní facebook! :-)

Mějte se krásně!Za redakci

Jana Slouková

11

4

20

č. 7 - březen 2014POT&LESK

- 3 -

Vážení čtenáři, ve chvíli, kdy píšu tento příspěvek, máme za sebou generálku Romea a Julie, a zbývá nám pouhých pár dní do premiéry… a možná, že vy svůj POT&LESK otevřete až po ní, tedy po onom očekávaném 8. březnu, který letos přestane být „pouhým“ MDŽ, ale stane se z něj přímo MDRJŽ, tedy Mezinárodní den Romea, Julie a žen! Ano ano, nejšílenější sny velkého Alžbětince se staly skutkem… David Drábek udělal z jeho nesmrtelného příběhu pořádnou East Side Story, kde romák s gádžem nezná bratra, a kde sice kněz Vavřinec slovy svého grantu říká „Hrajeme si černí, bílí, abychom tu spolu rádi byli“, ale moc se mu to tady v Čechách nedaří… Na straně romského klanu Monteků uvidíte Romea v podání Voj-těcha Dvořáka, který je ovšem více než zástupcem svého etni-ka spíše nesmělým trosečníkem v kyberprostoru, dále jeho rodiče Lenku Loubalovou a Jiřího Zapletala a kamarády Merkuccia (Jan Vápeník), Benvolia (Matěj Anděl) a Džaju (Marta Zaora-

lová). Exkluzivní českou rodinku Kapuletových reprezentují Julie (Marie Poulová) a její rodiče Jan Sklenář a Martina Nováko-vá. Nechybí samozřejmě ani Chůva (Kamila Sedlárová), boha-tý nápadník Paris (Lubor Novotný), kněz a kurátor Vavřinec (Jiří Panzner). Dále uvidíte Helenu Plecháčkovou jako policistku Mirandu, Jakuba Tvrdíka jako Tybalta, Tomáše Lněničku jako Samsona, Marii Kleplovou jako dealerku Lokustu a několik Men in black i Men in white v podání chlapců z divadelní techniky.Pokud jste si toto obsazení pozorně přečetli, jistě vás zarazila dvě nová jména hostujících herců – proto jsem nyní položila pár tema-tických otázek Julii – Marii Poulové a knězi Vavřincovi – Jiřímu Panznerovi, tedy hercům, které zatím ještě tak docela neznáte, a do trojice k nim vyzpovídala samozřejmě i našeho Romea Vojtě-cha Dvořáka, kterého sice znáte dobře, ale jistě zatím nevíte, jaký má vztah k Shakespearovi.Nuže, tady jsou!

POT&LESK č. 7 – březen 2014

- 4 -

DYK MORE NA TY VAŠE RODY!!!

DESET OTÁZEK PRO JULIIMARII POULOVOU1. Co se ti jako první vybaví, když slyšíš „Romeo a Julie“ Luhrmannův film a West Side Story.

2. Jaká je tvoje Julie? Online.

3. Máš s ní něco společného? Asi nějakou neohrabanost.

4. Jestlipak sis někdy myslela na tuhle roli? Na tuhle ani ve snu...

5. Láska je….. …tygr.

6. Jaké jsou tvé vlastní zkušenosti z romsko-gádžovského soužití? Ta poslední je z dálkového autobusu do Londýna s romskou sedmičlennou rodinou, které se postupně podřídila stevardka, řidič i celní kontroly...

7. Kterou repliku říkáš hodně ráda? To vůbec, to nepude...

8. Jaká scéna kolegů tě spolehlivě rozesměje? Romeův bezelstnej popěvek, že ta jeho se jmenuje Kapuletovááááá... A když Bůca hraje basket sám se sebou.

9. Jaký je pro tebe ideální dárek z lásky, který bys mohla dostat? Něco k jídlu.

10. Jak se ti zkouší v Klicperově divadle? Jako doma... :)

MARIE POULOVÁNarodila se v roce 1988 v Plzni. Vystudo-vala DAMU, v Disku absolvovala rolemi Lilly Cahillové (Punckrock, režie Ivo Kris-tián Kubák) a Amálie (Grázlové, režie David Šiktanc). Mezi role, které ztvárni-la během studia ve školních projektech, patří mimo jiných Klytaiméstra (Elektra), Médea (Médea), Hamlet (Hamlet), Lady Anna (Richard III.), Marja Timofejevna (Běsi). Hostovala v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích na Otáčivém jeviš- ti v Českém Krumlově jako Angela v Deka-meronu (režie Martin Glaser) a v Národním divadle v inscenacích Konec masopustu (režie Jan Antonín Pitínský) a Mikve (režie Michal Dočekal).

(Připravila Jana Slouková)


- 5 -

DESET OTÁZEK PRO ROMEA VOJTĚCHA DVOŘÁKA1. Co se ti jako první vybaví, když slyšíš „Romeo a Julie“ Jako první se mi asi vybaví legendární představeni R a J s naším gymnaziálním dramatickým kroužkem, které jsme hráli celé v angličtině. Zkoušeli jsme pozornost nudících se diváků a trpělivost naší vedoucí profesorky tím, že nakonec vše dobře dopadlo a Romeo s Julií se vzali.

2. Jaký je tvůj Romeo? Plešatej!

3. Máš s ním něco společného? Dobře zpívá, tančí, líbá :)

4. Jestlipak sis někdy myslel na tuhle roli? Ani v noční můře. Se svým xichtem si spíše myslím na různé záporáky, natož na hlavního milovníka.

5. Láska je….. Když choděj kluci s klukama a holky s holkama.

6. Jaké jsou tvé vlastní zkušenosti z romsko-gádžovského soužití? Ukradený mobil, otřes mozku, roční běhání po soudech a dva Romové v podmínce...

7. Kterou repliku říkáš hodně rád? Já jsem byl vždycky spíš chytrej...

8. Jaká scéna kolegů tě spolehlivě rozesměje? Geniální taneční číslo Zaplíka s vrtačkou.

9. Jaký je pro tebe ideální dárek z lásky, který bys mohl dostat? Nebudeš se zlobit, když na tohle ne- odpovím?

10. Proč by měli diváci na naši inscenaci určitě přijít? Můžou se těšit na unikátního plešatého Romea a nádhernou Julii...

DESET OTÁZEK PRO VAVŘINCE JIŘÍHO PANZNERA1. Co se ti jako první vybaví, když slyšíš „Romeo a Julie“ Itálie.

2. Jaký je tvůj Vavřinec? Láskyplný, odhodlaný a neurotický.

3. Máš s ním něco společného? Všechno. Hraji trochu svůj životní příběh.

4. Nebyla náhodou někdy tvoje vysněná role Romeo? Nikdy. Vážně. Nešlo by mi to. To spíš Merkuccio, jenže o něj mě připravil pan Vápeník, tak jsem si na oplátku přivlastnil jednu jeho zásadní repliku.

5. Láska je….. …a bude. A zvítězí!!!

6. Jaké jsou tvé vlastní zkušenosti z romsko-gádžovského soužití? Přiznám se, že žádné. Samozřejmě se zajímám o dění v naší republice, ale osobní zkušenost nemám.

7. Kterou repliku říkáš hodně rád? „Kde je ta konvice?“

8. Jaká scéna kolegů tě spolehlivě rozesměje? Všechny scény, ve kterých je Samson v podání Tomáše Lněničky.

9. Jaký je pro tebe ideální dárek z lásky, který bys mohla dostat? Mám rád překvapení.

10. Proč by měli diváci na naší inscenaci určitě přijít? A jak se ti zkoušelo v Klicperově divadle? Aby pak jednou nelitovali, že u toho nebyli… A zkoušelo se mi moc příjemně!

JIŘÍ PANZNERNarozen 1982 v Praze. S divadlem začínal v DDS Ty-já-tr v Divadélku Radar a dodnes mu zůstal věrný. Vystudoval herectví na DAMU (2006). Mezi lety 2008 až 2014 spolupracoval s Divadlem F. X. Šaldy v Liberci (jeden rok byl v angažmá), hostoval v Národním divadle, Divadle na Vinohradech a Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Dlouhodobě spolupracuje s divadlem Aqualung. V současnosti hostuje v Národním divadle (Jedenácté přikázání), v Divadle Na zábradlí (Višňový sad), v D21 (Audience, Nora). Je členem o.p.s. Masopust (Vytrvalý princ, Čupakabra, Andělé mezi námi). Věnuje se dabingu, hraje v seriálu Ulice.


- 6 -

Hudební skladatel Darek Král a dramatik a režisér David Drábek jsou siamská dvojča-ta. Vystudovali katedru filmové a divadelní vědy v Olomouci, pak založili dnes už legen-dární Hořící žirafy. Dvacet let Král skládá nezapomenutelnou hudbu k Drábkovým ne-zapomenutelným inscenacím. Momentálně do Romea a Julie! Spolu i každý zvlášť jsou ovšem originál!

Dřív jste spolupracoval s vícerými režisé-ry. Dnes v podstatě jen s Drábkem. Není to trochu podezřelé? Podezřelejší je mi Klausův vztah k letuš-kám. Spíš by mě zajímalo, co říkají stevardi... V minulých měsících jsem pracoval s třemi dalšími režiséry, takže vaše informace ne-jsou přesné. Měla byste více užívat Neurol či jiný paralyzér. Jednoduše - pracuji nej-raději s Davidem Drábkem, protože je ze všech režisérů nejhezčí.

Neurol je pro kandrdasy. Šňupám koks. A s názorem, že DD je nejhezčí, souhla-sím. Není ho na to režírování vlastně škoda? Ale zpět k vaší nepodezřele po-dezřelé spolupráci: Jak se proměnila od Hořících žiraf směrem ke Klicperovu di-vadlu? Rekapitulujte, prosím!A) máme více zkušeností, pracujeme tedy rychleji. B) spoustu věcí už tak nějak „siamsky“ spolucítíme, nemusíme o všem

„kafrat“ u studené kávy. C) naučil jsem se s ním pít kávu. D) vyjádřeno procenty: 60% času trávíme „kafráním“ o filmech a žen-ských, 40% o našich inscenacích. E) občas spolu zasedneme k tzv: „wifi seanci“ - sedí-me v kavárně, mlčíme a čumíme do mobilů. David je na Facebooku, já hledám slevy na COKOLIV!

Rozumím. Ale čím to, že vám Davidův inscenační rukopis stále imponuje? Jakou jeho osobní vlastnost máte třeba nejraději? Prozraďte! Ten rukopis už nejsem schopen hodno-tit - je náš. Na tomto autorském pohledu pracujeme už 20 let. Je to asi tak, jako bych měl hodnotit svou manželku po 20-ti letech. Za prvé bych ji musel znovu sestavit z jednotlivých dílů, které mám v mrazáku, a za dru-hé - bych si musel někoho za manželku vzít. Víte o ně-kom, kdo je volný a je scho-pen cca 5 let nemluvit??? Každopádně – DD je nezávistivý Čech! Pokud někdo takový ještě je, tak je v nějaké rezervaci...

Co na vás a vaší hudbě, domníváte se, oceňuje naopak on? Věřím, že to není diskrétní. (Tipy na manželky sděluji zá-sadně soukromě.)Co na mně oceňuje on - to je mi jedno. Od roku 2001 se nebavíme. Nicméně moje hudba mu vyhovuje, neb naprosto ctím výklad inscenace a snažím se hudebně ne-vyjadřovat to, co se na scéně děje, ale to, co si při debatách a „wifi seancích“ o dané inscenaci říkáme jen my dva.

Kdy a za co byste svého režiséra (ať je to kdokoliv) nejraději „zabil“? Máte-li vůbec takové slabé chvilky? (My drama-turgyně o takových chvilkách víme své...)Takové situace nemám. Každý jiný režisér je pro mě snesitelnější než David, protože on pracuje tak instinktivně, že v podstatě

během zkoušení vytvoří novou hru. Škrtá, přepisuje, upravuje, do hry často vstupují nové postavy a témata. Já tudíž musím být na většině zkoušek, abych věděl, o čem to bude, protože scénář můžu po prvním týdnu věnovat uklízecí četě mladoboleslav-ského nádraží. Jsou to nervy, boj o termín a znovu nervy. Takže pochopíte, že jiný reži-sér s propracovanou koncepcí a vizí je pro mě „ban a lita“. Přesto - NEMĚNIL BYCH!!!

Jak pracujete s režisérem na inscenaci? Prozraďte svoje know how! Na začátku si řekneme vše podstatné - o čem to chceme dělat. Jde o ten nápad, který může být obsažen i v jedné větě. NI-KDY si neřekneme - AŤ SI V TOM KAŽDÝ DIVÁK NAJDE TO SVÉ. Naopak - přesně si určíme, jak bude inscenace vypadat a proč ji právě takto děláme. Potom je vše lehčí. Nezávidím režisérům, kteří už na počátku nevědí, proč ten text vlastně dělají a pak vše skrývají za světla, kouř a barevné kostý-my. A nikdy nechystáme inscenaci jen pro-to, aby byla vtipná a kontroverzní. To přijde až během zkoušení...

Co děláte, když jste Drábkovi „nevěrný“? Slyšela jsem cosi o vašich projektech se Škochovými, Grundovou a spol. Můj vlastní hudební projekt Maya (s Norou Grundovou) spinká... dělali jsme posle-chovou hudbu, která byla pro posluchače k dispozici skoro výlučně jen na hudebních

nosičích (Universal Music). Vzhledem k tomu, že lidé za hudbu nejsou

ochotni platit, nelze do na-hrávky investovat finance,

které jsou nevratné. De-batovat o tom můžeme hodiny, ale podstatu neokecáme a nevy-vrátíme: lidé se naučili hudbu a vše digitální krást. Nemůžou se po-

tom ale divit, že dnes už nikdo nebude investovat

do začínajících hudebníků. Takže vlastně přicházíme o další

generace/i muzikantů. Tlupy blbců mluví o tom, že se dá hudba propagovat přes internet a „těmito cestami“ ... pro začína-jícího umělce je to až sisyfovská překážka. Další desku projektu Maya vydáme, ale – zní to sobecky – až se nám bude chtít. Jinak s bratry Škochovými máme produkční studio All Senses Production ve Vršovicích, v němž děláme – co se týká hudby – všemožné!

Proč vůbec máte rád Klicperovo divadlo? S Klicperovým divadlem „žiju“ éru Davida Drábka. Kdo z vás to má?

Co byste ještě chtěl na divadle, ať už v rámci nějaké té vaší spolupráce nebo jako divák, zažít? Jako autor NAVÝŠENÍ vstupného o 300% a jako divák volňásky na Mozartovy opery.

Lucie Němečková

DAREK KRÁL:

Kdo z vás to má?

Jiný režisér s propracovanou koncepcí a vizí je

pro mě „ban a lita“. Přesto - NEMĚNIL

BYCH!!!

NAHLÉDNĚTE DO ROMEA A JULIE UŽ TEĎ!

POT&LESK

- 7 -

č. 7 – březen 2014

Náš Romeo je více než typický Rom typický internetový závislák.

Jiří Zapletal jako Jožka Montek.

Pohoda v romské rodině Monteků.

Julie, to jsem přece já!!!!

(foto Patrik Borecký, popisky Jana Slouková)


- 8 -

Jak jinak se dostat na zásnubní večírek Julie, než jako pořádná „bílá“ kapela. A když bílá, tak Švédská! Europe revival!

White „pavr“ aneb bílá liga v tvrdé přípravě.

Romeo a spol. na basketbalovém hřišti. Máte taky takové u vás na sídlišti?


- 9 -

Julie u dealerky Lokusty. Kde jinde sehnat vhodné uspávadlo? A kam jinam chodí Romové i neromové v úzkých?

East Side Story, kde romáci s gádži neznají bratra.

Zabití Tybalta. Dyk more na ty vaše rody!


- 10 -

V sobotu 15. února se na hlavní scéně Klicperova divadla usku-tečnila premiéra inscenace hry Carla Goldoniho v režii Jiřího Nekvasila Impresário ze Smyrny, která nám dává nahlédnout do operního zákulisí. Do zákulisí premiérové oslavy se ovšem můžete podívat s námi právě teď.

Turek a Turek. Na premiéru zavítal i Stanislav Zindulka, který roli Turka Aliho hraje v pražském Činoherním klubu. Zde s na-ším Turkem Filipem Richtermocem.

Tradiční proslovy. Umělecký šéf Klicperova divadla David Drá-bek a režisér inscenace Jiří Nekvasil.

Projevy poslouchali všichni velmi zaujatě!!!

Ve středu vidíte autora scénické hudby k inscenaci Miloše Orsona Štědroně.

A při vzpomínkách David Drábka na režírování sboru Mloků ve Státní opeře bylo hodně veselo!

IMPRESÁRIO

PŘIJEL ZE SMYRNY


- 11 -

Vážení čtenáři, i v březnu vám přinášíme neúprosný dotazník Mar-cela Prousta. Tentokrát usedl na horké křeslo pro hosta Miroslav Zavičár. Míru můžete nejnověji vidět jako tenora Pasqualina v Impresáriovi ze Smyrny, jako neodolatelného vychovatele Bena v Labutím jezeru či jako distingovaného Wyka v Soudci v nesnázích. Jak je ale na tom on sám s oblíbenými básníky, jídlem a vlastnostmi svými i jiných se dočtete v následujícím zvídavém dotazníku….

1. Z čeho máte největší strach? Momentálně ze situace na Ukraji-ně, nebo v Rusku, nebo kde to vlastně je a co chtějí být.

2. Jaká vlastnost vám na sobě nejvíc vadí? Mně to nevadí, ale lidem v mém okolí. Když občas řeknu názor a vypadá to, že útočím. Přitom já, tak mírumilovný člověk.

3. Jaká vlastnost vám nej-víc vadí na ostatních?Znáte slovo netykavka? Jako děti jsme to říkali. Vadilo mi, když byl někdo netykavka.

4. Jaký je váš nejoblíbenější hudební skladatel? Třeba i Mozart, kdyby nebyl až moc dobrej.

5. Kdo jsou vaši nejoblíbenější spisovatelé a básníci?Třeba Orten, ale jen Sedmá elegie, nebo Jiří Bulis, nebo Jarek Nohavica.

6. Kde byste nejraději žil/a? V teple, tím nemyslím v pekle, i když svádět čerty by mě asi taky bavilo.

7. Jak byste chtěl/a umřít? Nechci umřít a neumřu, těšte se vy všichni, které budu navštěvovat.

8. Na co byste nejvíc chtěl/a mít talent? Bez toho jednoho žebra bych si dosáhl až... To bych nechal být, ale mít talent v osmdesátých letech udělat cokoliv a dostat se do Televarieté, to bych rád zkusil.

9. Jak si představujete dokonalé štěstí? To jsou tak pitomé představy, jako že mi Natálie Holíková vypráví sprosté pohádky před spaním a já usnu, nebo Jirka Zapletal mě chytne za ruku a řekne: Jsi dobrý herec. Nebo Ewan McGregor obojí.

10. Kdo je vaším největším fiktivním hrdinou? Dnes jsem myslel na Smolíkovy. Takže ten, který si nafoukne raketu a odletí na Mars třeba.

11. A kdo je vaší největší fiktivní hrdinkou? Těžká otázka, hrdinek je v mé mysli málo.

12. Kdo jsou vaši nejoblíbenější malíři?Impresionistové, a to jsem je znal všechny osobně.

13. Jaká je vaše nejtypičtější vlastnost? To bych rád věděl. Asi umím naslouchat, možná, ale to není vlastnost, nebo jo? Jo a taky umím věštit, ale to asi taky není vlastnost.

14. Jaký je váš nejoblíbenější pták?Filip.

15. Jaká je vaše nejoblíbenější barva?Znám lidi, který jsou barvoslepí a žijí, problém je pak na semaforu, ale oni si zvykli.

16. Jakou květinu máte nejradši?Vzhledem k tomu, že žiji na vesnici, nemůžu žádnou upřednostnit. Ale teď chci pěstovat růži, jako Malý princ.

17. Čeho si nejvíce vážíte na svých přátelích?Nemám jich mnoho, co bych na jedné ruce napočítal. Vážím si toho, že i když se nevidíme rok, obětovali bychom pro sebe cokoliv. Někdy je to více než rodina.

18. Kdo v reálném životě je pro vás hrdinou?Pro mě pořád Václav Havel a třeba i Michael Jackson nebo Zuzka Nava-rová. Každej jiným způsobem, ale důsledným. A odkaz je jasný.

19. Pro které chyby máte největší pochopení?Chyba je lidská, nikdo není dokonalý, tak mám pochopení skoro pro všechno. Nebo se o to snažím. Ale pro které chyby mám to největší po-chopení? To největší? Pro chyby, kterých ten druhý člověk lituje, asi. Že se něco stalo a už to nejde vzít zpět.. To už má ten člověk co dělat sám se sebou a já mu nebudu nakládat další kýbl brambor.

20. Jakou vlastnost máte na sobě nejradši? Nevím.

21. Co vám vadí ze všeho nejvíc? Že si nemůžu uprdnout, aby o tom někdo na konci světa nevěděl, proto jsem se taky odstěhoval na vesnici, aby těch informací bylo méně.

22. Jaký je momentální stav vaší mysli? Zítra zasadím květiny, své dvě kočky mám doma, nic je nezajelo, má láska spokojeně spinká a já si jdu za chvíli přilehnout, ráno nakrmím slepice, včelky začínají létat, půjdu na procházku do lesa. Stačí?

23. Jaké je vaše motto?To bych si musel vymyslet, trapná otázka, kterou dávají všem, ale do příště vymyslím, o.k.?

MIROSLAVA ZAVIČÁRA

Marcel Proust se ptá:


- 12 -

24. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na mužích?On je muž jako muž. Proto se někdy říká chlapovi, že se chová jako baba. Ale já vím proč. Znám ženy, které se bijí jako chlapi a znám chlapy, kteří se schovávají za ženy. Zrovna dnes jsem zachraňoval ženu, do které se pustil tzv. chlap ve vlaku na Jaroměř. Měl hezky upito a ona byla průvod-čí. Není to absurdní? Já nejsem takovej ten „chlap“, ale nikdo jinej se za ni nepostavil. Kolem byli takoví ti chlapi se všemi těmi vlastnostmi a sva-ly a já. No a všichni jen přihlíželi. Tak kde je chlapská a ženská vlastnost. Existuje jen slovo a skutek utek.

25. Co je vaše nejoblíbenější vlastnost na ženách?Na to nedokážu odpovědět, protože jsem si představil asi pět mých ka-marádek, a u každé je to něco jiného.

26. Jaká je vaše oblíbená činnost?Asi spánek. Někdy i 24 hodin.

27. Jaká je vaše představa utrpení?Jednou asi před týdnem se mi zdálo, že jsem zavřenej v blázinci a pořád křičím, ale žádný zvuk ze mě nevychází. To bylo utrpení.

28. Kdybyste nebyl/a sám sebou, kým byste chtěl/a být?Jednou z našich koček. Asi se mají dobře, vypadají tak.

29. K jaké historické osobnosti máte největší odpor?Asi ke všem, kteří se dokáží oslovovat vůdcem.

30. Jaké je vaše oblíbené jídlo a pití?Miluju polévky všechny až na rajskou a bílé víno.

31. Jaká jsou vaše oblíbená jména?Česká jména. Mí prarodiče byli Boženka, František, Jiří a Josefínka.

32. Jaká je vaše nejoblíbenější historická osobnost?Nedokážu si vybrat.

33. Kterému objevu či reformě se nejvíc obdivujete?Kdo vymyslel zip?

Za odpovědi děkují Marcel Proust a Jana Slouková

Miroslav Zavičár a jeho vděčný glosátor Beno, trochu podvodník, trochu učitel tance v Labutím jezeru...

POT&LESK

- 13 -

č. 7 – březen 2014

To nejlepší na konec: DIVADELNÍ KRITIK! Pojednáním o tom-to stále vzácnějším divadelně živočišném druhu páně Ruttův Divadelní přírodopis v tomto čísle zakončíme: „Kritik je tvor podvojný neboli amfibie: neboť má, či ales-poň má míti, mozek vědce a srdce básníka. Spojuje žár s chla-dem, nadšení s bdělostí a víru s pochybnostmi. Filologové tvrdí, že jeho jméno je odvozeno od řeckého slovesa kritein, což znamená rozlišovati. Ale my se kloníme spíše k názoru, že po pravdě dal mu jméno Sokratův žák Kritias, o němž se dočítáme ve slovníku, že patřil k vládě třiceti tyranů, byl pro své krut= počínání všeobecně nenáviděn a zahynul v šarvát-ce. Zlí jazykové kladou ovšem jeho původ ještě hlouběji do minulosti, tvrdíce, že praotcem všech kritiků byl had v ráji, jenž první vzbudil v člověku nespokojenost s vlastním stavem a zbavil ho tak nevinné blaženosti. Důkazem, že kritikové se nikdy netěšili zvláštní přízni, je sama řeč, jež vytvořila pro kritiku a krisi jediné společné přídavné jméno: a tak máme

Z dramaturgova šuplíku

(myšlenky na pokračování)

kritický názor a kritický věk, kritický soud a kritické počasí, kritickou metodu a kritickou situaci – což jsou vesměs pojmy nepříjemné. O kritikovi, zejména o kritikovi divadelním, slýcháme ná-zory rozmanité: herci mu zazlívají, jako každému, kdo není z nich, že není hercem, a zařazují ho proto mezi tvory cizo-pasné. Autoři, pokud je nechválí, o něm tvrdívají, že píše kri-tiky jen proto, že sám nedovede psát dramata, a mluvívají s oblibou o neplodné kritice, ačkoliv kritik patří mezi tvory nejplodnější. Ač sami si berou látku ze života, vytýkají kriti-kovi, že si bere svou látku z umění, jako by o tvůrci rozhodo-vala látka a nikoli její zpracování. Může-li dramatik či herec stvořit ze znamenité látky špatné divadlo, může naopak kritik stvořiti znamenitou essai ze špatné hry, což dokazuje nejlépe jeho neodvislost. Kritiky můžeme rozděliti na dvě skupiny: na býložra-vé a masožravé. První se vyznačují krotkou a mírumilovnou povahou, spásají klidně své pravdy a s oblibou je přežvykují. Lze jich někdy úspěšně použít i v tahu. Druzí jsou povahy bo-jovné a vzpurné, milují přímý útok, skok a zápas. První jdou obyčejně za vývojem umění, aby jej glosovali. Druzí jdou před ním, aby mu razili cestu a ukazovali směr. První bývají trpěni i sobecky milováni, ale zřídka ctěni. Druzí jsou nenávidění, ale uctíváni, zejména po smrti, kdy jejich drápy nejsou již ne-bezpečné: neboť smrt obávaného kritika znamená pro autory i herce vždy – alespoň na čas – návrat rajské blaženosti.“

A to je už opravdu konec! Připravila Lucie Němečková

POT&LESK

- 14 -

č. 7 – březen 2014

Jak všichni víme, únor je nejkratší měsíc v roce. Pokud jde o finance, je to sympa-tické, protože člověk trošku ušetří. Jinak ovšem v našich končinách nevíme, co mů-žeme od tohoto měsíce čekat. Samozřej-mě, čekáme spíš zimu a sníh než to, čeho jsme se dočkali letos. Jak je vidět, únor umí překvapit. Já jsem se ale letos na únor opravdu těšila. Stále totiž miluju Olympijské hry. Respektuju všechny výhrady, které pro-ti novodobým hrám ve světě existují, ale nemůžu si pomoci. Hry jsou drahé, čím dál dražší, je to velký byznys, vždycky se objeví někteří „nečistí“, tedy dopující, dle některých lidí dopují vlastně všichni, už dávno nejde o sport, všichni jsou za to placeni a tak dále. Já jsem ale asi troš-ku zastydla v těch letech, kdy jsem sama závodila, kdy jsem většinu olympijských výsledků znala zpaměti a kdy mým ide-álem nebyl žádný herec či zpěvák, nýbrž Raška, Romanovi, Čáslavská, černá ga-zela Wilma Rudolphová, Olga Fikotová, manželé Zátopkovi a mnozí další vrcho-loví sportovci. Pamatuju si dodnes, jak jsme seděli u rádia a poslouchali řvoucího komentátora, který nám popisoval průběh jednotlivých závodů Emila Zátopka v Hel-sinkách. Emil běžel, komentátor mluvil čím dál rychleji a hlasitěji, v cíli již jenom chroptěl, zatímco vítěz Zátopek si dal ješ-tě jedno svěží kolečko, aby se vydýchal a oslavil svůj výkon. Nám se chvěla srdce a u hymny jsme slzeli. No a já to tak mám pořád. Když jsem viděla jízdu Evy Samkové na snowboardu, kdy na poměrně nedlouhé trati získala brzy náskok a udržela ho až do vítězného konce, hlasitě jsem jásala. A bylo mi úpl-ně jedno, že ještě nedávno jsem nevědě-la, jaké disciplíny se na prkně jezdí, a že jsem vlastně snowboard zblízka na vlastní oči neviděla ještě nikdy ve svém dlouhém životě. O biatlonu jsem jakousi povědo-most měla, rozhodně jsem věděla, že se běží na lyžích a střílí. To příliš nechápu, protože když jsem střílela já, kdysi zamla-da, v prasečáku kousek od našeho domu, byla jsem klidná a soustředěná a přesto jsem prostřílela vrata, která byla od terče dost daleko. A tak si nedokážu představit, že někdo uběhne pár kilometrů, zalehne a pětkrát trefí. Pak zase letí jako blázen, postojí a opět pětkrát splní střelbu. A když

si představím, že na zimní olympiádě měli počasí téměř letní, což dokazovali borci závodící v tílku, můj obdiv roste víc a víc. Jako třešničku na dortu jsem ocenila to, že Samková hraje na saxofon a jezdí na koni, a Soukalová hraje na klavír a úspěš-ně vystupuje jako zpěvačka. Že jsou tedy tyhle slečny ve svém životě obdivuhodně zabydleny na více frontách. Vítězná jízda Sáblíkové byla tak dokonalá, že jsem sko-ro zapomněla dýchat. Bohužel, vadu na kráse měly jak hry, tak celý ten kraťoučký únor. Byla jsem přesvědčena, že v době olympiády už ukrajinský Majdan bude prázdný, ať již si-tuace dopadne jakkoli. Ale nestalo se a já s obrovským obdivem sledovala odhodlání Ukrajinců vytrvat za každou cenu. Bylo mi úzko z té bezmocnosti, když se začalo stří-let, a nechala jsem se bláhově ukolébat několika klidnějšími dny, kdy naděje na

vítězství Majdanu stoupala. A když Rus-ko oznámilo vojenské cvičení, vzpomněla jsem si na červenec 1968. U nás doma byli na návštěvě Rasmussenovi z Dánska. Dívali se dalekohledem z našeho balkonu na kolemjedoucí tanky a obrněné vozy, neboť právě probíhalo vojenské cvičení Varšavské smlouvy. A pan Rasmussen, který bojovou techniku neviděl od druhé světové války, neustále projevoval obavy o bezpečnost naší země. Jak se ukázalo o pár dní později, nemýlil se. Tehdy nám také naši dánští přátelé jako první velice složitě telefonovali, že u nich jsme oka-mžitě vítáni, že jejich dům je náš dům. Ale to je samozřejmě zcela jiný příběh. A tak se nemohu smířit s tím, že nevál-čení v době her je už jen chimérou dob minulých, a že mocenské postoje v politi-ce jsou považovány za zcela samozřejmé. Kolega Bílek krásně poznamenal, že by bylo krásné, kdyby v tuto chvíli pán velké země projevil velkorysost, popřál Ukraji-ně šťastný start do nových dob a potvrdil všechny dříve nabízené výhody a hospo-dářskou pomoc. Kolega Bílek samozřej-mě není naivní blbeček, jen projevil svou představu lidské politiky. A tak až bude J. B. někdy kandidovat, nevím jak vy, ale já volím jeho!

PODIVNÝ LETOŠNÍ Ú N O R

NA KAFIs Lenkou

- 15 -


SERGEJ FEDOTOV: Na Klicperák mám velmi vřelé vzpomínky Tohle divadlo má totiž svou osobitost. Od jiných českých divadel se zkrátka liší. Svou odvahou, troufalostí. Takoví jsou tu všichni. Včetně ředitele Zemana. Režisérů. Herců. Kulisáků. Ti všichni mně při mých hostováních velmi pomáhali. Můj nový re-žijní přístup zprvu herce překvapil. Ale vrhli se do práce a nakonec se nám vše poda-řilo. Na jednu z prvních zkoušek se přišel podívat Vladimír Franz. Divil se, zarazilo ho to! Ještě nikdy takové zkoušení neviděl. I on pro věc zahořel. Skákal na zkouškách jako děcko. A potom o premiéře zas, v zákulisí. Na inscenaci jsme se podíleli všichni spo-lečně. Chantal Poullain napadlo, že bude

zkoušet osm hodin denně. Byla úžasný, myslím, že nejlepší Voland na světě. A Mar-kétka Kamily Sedlárové byla skutečná Mar-kétka! Úplně se v ní přerodila. To už nebyla Kamila. Vzpomínám si, jak dva týdny před premiérou si Kamila na nějakém předsta-vení zranila nohu, v nemocnici jí udělali rentgen a zjistili, že to má zlomené. Dali jí sádru, takže na zkoušce musela sedět v po-jízdném křesle. Jenže dlouho takhle zkou-šet nemohla, pročež jednou vstala a sádru sundala. Řekla, že takhle zkoušet nebude. Znovu šla do nemocnice na rentgen a v tom se stal ZÁZRAK! Po zlomenině ani památky. Bulgakov stál při nás. A Mistr Jiřího Zapleta-la byl skutečný Mistr. Nejsem sám, kdo si to myslí. Říkali to mnozí. Herci i diváci. Pracovat v Klicperově divadle bylo pro mě velké štěstí!

- 16 -


JIŘÍ JELÍNEK: Hradec Králové mám rád Narodil jsem se tam, dlouho žil. Čím víc poznávám jiná města, tím víc mám Hradec rád. Jsem úplný patriot.

Klicperovo divadlo si pamatuju ještě jako Divadlo Vítězného Února a prvně si vybavu-ju představení Dalskabáty, hříšná ves.Jestli se nepletu, čerta Trepifajksla hrál pan Hynek Pech. To představení na mě uděla-lo velký dojem, v noci jsem měl zvýšenou teplotku.

Teď bych měl poctivě napsat o fascinaci Divadlem Drak, ale to by bylo asi pro jiného objednavatele.I když: do divadla Drak mě vodila babička Vlasta, losovala mezi bratranci, kdo se za odměnu narve do přeplněného loutkového sálku a ta samá babička mě později brala na předplatitelskou skupinu D1 (o to už bratranci tolik nestáli). Sedávali jsme ve třetí řadě a ještě než se zhaslo, babiččiny kamarádky si radily recepty. Pak se rozsví-tilo a začala hrát píseň Bobby Mc Ferrina a mohla začít Podivná paní Savageová, po představení nastal závod - Kdo bude první u šatny. A kritický rozbor umění cestou z Kopečku.

V pubertě už jsem chodil do DVÚ sám a zbožňoval například představení Leon aneb opičí kapky (z dnešního hlediska to byla asi hodně potrhlá komedie). Viděl jsem ji 3x. Stejně si vybavuju ohně pana režiséra Taranta, kdy jeho Quasimodo jezdil z balko-

nu na kladce mezi vyděšenými abonenty. No a když jsem objevil „Klub“ a představení Jonáš, Limonádový Joe v Besedě, teď už bych jen hrnul tituly a vzdychal nadšením. Mám rád Klicperovo divadlo.

Hradec mám rád, protože má schopnost nadchnout se pro divadelní magory. Sou-časný umělecký šéf potvrzuje tu předchá-zející větu.Hradec umí vzít všechny ty Pásky, Taranty, Morávky, Drábky za své. Měli jsme s Diva-dlem Dno štěstí pocítit tuhle hradeckou li-bůstku i na svém amatérském hřbetě. A jednou se ten slavný Budař s tím slavným Morávkem přišli podívat na nějaké naše šílení a pak nás Vladimír přizval, abychom dělali legrační protipól elegantní paní Soně Červené v Návštěvě staré dámy...Sakra, já jsem pamětník... Prodaná nevěsta, Pohádky pro zlobivé děti, Hoří, má panen-ko!, Paris...

Mám rád Hradec a rád se tam vracím. Tak dík, že jsem se tam mohl vrátit ve vzpomín-ce nad těmito řádky.

Váš senilní Hradečák Jiří Jelínek

- 17 -


Kryštofa Krejsu jsem před lety poznala jako jednoho z nejtalento-vanějších „vlničů“ horizontu, což byl kdysi oblíbený inscenační prvek režiséra Morávka. Byly na to tenkrát dokonce i speciální zkoušky. Vlnění bylo skoro stejně důležité jako Hamletovo Být či nebýt. Kryš-tof umí ovšem nejen vlnit. Taky mlžit, pršet, sněžit... stavět, bourat, titulkovat, za žádných okolností neztratit nervy, obléct se do kostýmu a hrát, čehož jsme mimochodem byli svědky i při poslední premiéře Impresária ze Smyrny. Být kulisákem v Klicperově divadle zkrátka není jen tak!

Jak ses k divadlu vlastně dostal?V Klicperově divadle jsem od října 1998. Nastoupil jsem původně jen na chvíli, než půjdu na vysokou, a už jsem tady zůstal :)Když jsem přišel, nedokázal jsem si představit, že bych se ukázal na jeviš-ti. No a za deset dní už jsem dělal zbrojnoše v Králi Learovi.

Co všechno musí takový kulisák zvládnout?Kulisáci mají za povinnost: položit koberec tak, aby nebyl zvlněný, posta-vit stěny aby stály rovně, dveře nedrhly a horizont nebyl zmuchlaný. A to platí doma i na zájezdě, bez ohledu na velikost divadla, jeho vzdálenost nebo denní či noční dobu. Zájezd je vždy improvizace. Jak dostat velkou

scénu na malé jeviště, nebo jak dokrýt scénu na velko-jevišti. Trefit se do správných pozic tahů, pokud je na zájezdě vůbec mají, a pak to vysvětlit uměleckému dozoru a inspici, že je všechno jinak :)

Jak vypadá tvůj běžný pracovní den?Když hrajeme v 10.00, nástup je v 7.00. Vstáváme však brzy rádi, obzvlášť, když je večer předtím jiné představení. Další možnosti začátků představení jsou: 14.30, 17.30, 19.00. Skvělá kombinace je hrát ráno i večer, samo-zřejmě pokaždé jiné představení. Doma je to jednodušší než na zájezdě. Vím, že jsme žádnou z těch desítek až stovek součástí nezapomněli, kulisy postavíme na svá místa a tzv. věšačky jsou na svých tazích. Vždy záleží na okolnostech. Pokud mám za sebou těžký týden, kdy se hraje/zkouší jako o život, pak zájezd není moc příjemná věc.

Zvláštní kapitolou jsou festivaly. Jak je prožíváš?Festival je zvláštní věc. Konec sezony, setkání s divadelníky, spolupráce s ostatními divadly, i ze zahraničí, a pro nás někdy spousta práce při služ-bách a našich představeních. A pak titulky, které technicky zabezpečuji, tzn. plátno+projektor. Je to kompromis pro naše hosty: musí do své scény zahrnout promítací plochu, dávat si pozor na text a náročné pro překlada-tele, aby text dával smysl a byl k přečtení.

Máš kromě divadla čas ještě na nějaké koníčky, rodinu? Co děláš, když máš tzv. volno?Kromě divadla mám i rodinu. První žena divadelní život nevydržela. Markéta to díky profesi chápe lépe. (pozn. pro ty, kdo nevědí: oblékačka Markéta Hadincová je Kryštofovou partnerkou a maminkou jejich dcery Emmy.) Matěj, můj syn, bude mu už čtrnáct – hrozně to utíká! – chodí do Jesliček do divadelního kroužku. Emma – dcerka, teď jí bylo pět let, je nadšená z vlásenkářek, rekvizit a divadla vůbec. Co je bude v životě živit ještě asi neví. Hlavní je, aby je to bavilo a nebyla to úmorná obživa.

Přiznám se, že mě vždycky kulisáci fascinují nejen tím, že něco do-kážou strašně rychle postavit a pak to zas všechno strašně rychle zbourat, ale taky, že jsou většinou dost vzdělaní. Aniž bych chtěla fušovat Lence Loubalové do rubriky: Co rád čteš? Jakou poslou-cháš muziku? Jaké se ti líbí filmy?Naposledy jsem četl Václava Hraběte. Teď už knižně, na gymnáziu nám půjčovala profesorka samizdaty. Mám rád historii, tak si z ní občas taky něco přečtu. Pak mě zajímá věda a technika – čtu články hlavně z in-ternetu na: osel.cz, scienceweek.cz, blog.kosmonautix.cz, gliese.cz. Mým velkým koníčkem jsou staré motocykly. Mám tři, ale pojízdný jen jeden, ostatní čekají, až opravíme statek, což bude tak za 100 let. :) Muziku po-slouchám tu, která se mi líbí a je jedno, jestli je to Bach, Händel, Miles Davis, Billie Holliday, Led Zeppelin, nebo Fanánek Hagen. Filmy moc nestí-hám, občas někdo něco doporučí.

Za jedno z nejmagičtějších míst v divadle považuju vaši „kulišár-nu“. Mohl bys ono místo vzadu za jevištěm přiblížit těm, co tam ještě ani při Dnu otevřených dveří nebyli?Kulisárna, to je šatna, obývák, kuchyň, jídelna, maskérna a taky „ukliďte si ten bordel“. Vše v jednom. Stará technika /dnes dolní rekvizitárna/ byla asi magičtější, nebo měla větší patinu, a byla průchozí. Herci přes nás na-stupovali do levé kapsy. To znamená z bočního vchodu na jeviště.

První kulisák byl nejspíš Sisyfos. Jak ten se s tím kamenem nadřel! Sotva ho dovalil, začal znova. Přesně jako kulisáci. Vy co postaví-te, rychle zas zbouráte a nanovo. Co tebe osobně na té práci baví? Postavíme kulisy, aby mohlo být představení - a pak je to na hercích a hlav-ně publiku, aby naše práce měla smysl. Aby sdíleli emoce a žili s divadlem. Není nic horšího než „mrtvé publikum“.

Kulisáci jsou nejen pracanti, ale taky veselá parta. Neměl bys ně-jakou povedenou historku z divadelního života na závěr?Historka? To jednou Vladimír M. chtěl do jedné své inscenace více jablek, na což mu již bohužel zesnulý kolega a kamarád tehdy odpověděl: „Copak jsem sadař?“

A copak není? Co si zaseje, to taky sklidí, ne?No, když se to tak vezme, tak v podstatě jo.

Lucie Němečková

Kryštof Krejsa: „Přišel jsem jako kulisák

a za deset dní už jsem dělal zbrojnoše v Learovi“

POT&LESK

- 18 -

č. 7 – březen 2014

Ahoj Lenko. Pokusil jsem se Ti sepsat něco o své četbě. Snažil jsem se držet otázek, ale získalo to jakýsi samostatný tvar.

Když si vzpomenu na dětství a četbu, určitě se mi vybaví můj táta, který mi jako první četl, a to pohádky. Byla to „klasika“. Erben, Němcová, Andersen. Později mi četla pohádky babička a teta. Hlavně když jsem byl nemocný, to jsem si moc užíval. Později táta přidal ještě Staré po-věsti české a knížky tohoto typu.

Když jsem se sám učil číst, pustil jsem se samozřejmě také do pohádek. Četl jsem určitě rád. Asi nejdříve podobné knihy, které mi byly dříve předčítány. Od pohádek a pověstí (všeho druhu) jsem se posunul (přes Honzíkovu cestu), ke knížkám typu Dobrodružství Toma Sawyera a k verneovkám: Pět neděl v balóně, Děti kapitána Granta, Dvacet tisíc mil pod mořem, Tajuplný ostrov a jiné. Od Verneovek jsem přešel ke Karlu Mayovi: Vinnetou, Old Shatterhand, Žut, Lovci lidí a jiné. Určitě jsem chtěl být Old Shatterhandem a Vinnetouem současně. Zá-viděl jsem jim to „pokrevní bratrství“. Z dobrodružného ranku nesmím zapomenout ani na Robinsona Crusoa a Monte Christa.

Taky jsem na základní škole přečetl spoustu knih o chovu cizokrajného ptactva, akvaristice a botanice. Příroda a zvířátka, to mě tenkrát moc zajímalo.

Ve věku pubertálním jsem začal přičichávat k detektivkám. Opět klasi-ka. Agata Christie, A. C. Doyle – jeho Sherlock Holmes mě dohnal i na divadelních prknech.

Tato literatura, spolu s povinnou četbou, mě provázela i na gymnáziu. Přidal se žánr sci-fi. George Orwel Farma zvířat a jiné. Z povinné četby jsem si oblíbil Karla Čapka Krakatit, R.U.R a další. Taky jsem pročetl Remarqua, Zolu, to byly v té době pro moji duši celkem rány. Také se mi tehdy začala literatura tak nějak „míchat dohromady“. Chvíli jsem četl Hrabala, jehož kniha Obsluhoval jsem anglického krále mi učaro-vala na dlouhou dobu, chvíli Párala, chvíli biografii Beatles. Tím asi ne-přímo odpovídám na otázku „Co mě přivedlo k dospělému čtení?“ Byla to povinná četba, kamarádi i táta. Takže už nedokážu přesně říct, co byla ta první „dospělácká“ kniha. Na gymnáziu jsem začal hrát i diva-dlo, takže jsem četl první divadelní hry. Byly to hry Wericha a Voskov-ce, které mě tehdy duševně krmily. Taktéž různé knihy o nich a s nimi.

Po gymnáziu jsem vyrazil „do Světa“ a to se teprve rozšířil přísun knih všech žánrů. Vzpomínám si, že mě tehdy velmi oslovila kniha Báry Ba-sikové Rozhovory s útěkem. Dále představitelé beet generation. Jack Kerouac, Allen Ginsberg a W. Burrougs. Poslední z nich mě doslova „rozkrvácel“ knihami Feťák a Teplouš. To je mi nějakých 22 let, žiju v Praze, čtu Ladislava Klímu, Charlese Bukowského a začínám naplno poznávat život.

Reakcí na tuto literaturu, která neskýtá příliš optimistický pohled na svět, bylo hledání „naděje a duchovna“. V době kolem Sametové revo-luce začaly do Čech proudit i různé duchovní knihy, ke kterým se ještě vrátím, neboť mě v různých obměnách provázejí doposud.

Ale zpět k Lenčiným otázkám.

l Moje oblíbená kniha: na to téměř nedokážu odpovědět. V kaž- dém období je jiná, ale jestli se pravidelně k některé vracím, pak je to Mystik a učitel František Drtikol od Karla Funka. Je v ní spousta moudrosti a z duchovních knih je mi nejbližší. A když už jsem se k té „duchovnosti“ dostal, četl jsem během života různé knihy o bohu, víře a posmrtném životě. Všechny tyto knihy mě myslím velmi významně obohatily. Počínaje Biblí, přes Tibetskou knihu mrtvých,

Milí čtenáři, dnes Vám svoje čtenářské lásky představí LUBOR NOVOTNÝ. Pokud vím, je Lubor také velký fanda do filmů, a kdyko-li bych měla nějakou pochybnost, co se kinematografie týká, určitě bych šla pro radu právě k němu. Ale dnes tedy o čtenářské vášni.

Jako Sherlock Holmes ve stejnomenném titulu

POT&LESK

- 19 -

č. 7 – březen 2014knihy Eduarda Tomáše, Hovory s bohem N. D. Walsche, až po „Život po životě“ Raymonda Moodyho a knihy Stanislava Grofa. K těm všem se občas vracím, neboť mi dávají naději. Teď trochu zrychlím: v sou-časné době jsem se vrátil k detektivkám, takže oblíbený autor je norský spisovatel Jo Nesbo.

l Oblíbený žánr: detektivní, dobrodružný, špionážní, duchovní.

l Oblíbený hrdina: v knížkách i filmech je to James Bond, protože oproti mně si ví vždycky se vším rady.

l Je mi téměř jedno v jakém kousku světa se kniha odehrává, hlavně že je dobrá.

l Výtvarná stránka knihy je pro mě důležitá, bohužel dnešní knihy příliš nepřekypují hodnotnými ilustracemi.

l Poezii bohužel v současné době nečtu. Moje chyba. Určitě se k ní vrátím.

l Komiksy čtu velmi rád. Počínaje Čtyřlístkem a konče Iron Manem.

l Historické knihy mám rád, ale v současné době žádná neleží na mém nočním stolku. Životopisy taktéž rád přelouskám. Naposled to byl Miloš Forman, Adina Mandlová a Miloš Havel.

l Divadelní hry čtu většinou rád, zvláště pak ty, ve kterých budu účin-kovat. Rád si představuji, jak to následně oživíme. Ani já jim Leni vždy nerozumím.

l Většina knih mě většinou přivádí k úvahám o sobě. Někdy se z nich poučím, jindy si prožiju, co mi realita upírá.

l Knihy si kupuji i půjčuji.

l Čtu v sedě, v leže, v houpací síti i na záchodě.

l Moje máma čte kuchařky a knihy o zahrádce. Táta čte všechno.

l Knížky daruji i dostávám.

l Když je zájem, knihy rád půjčím.

Určitě je spousta děl, na která jsem zapomněl. Proto na závěr chao-ticky doplním některá z nich. Spoustu příjemných chvil napětí jsem prožil s knihami Dana Browna, především s Šifrou mistra Leonarda. Nerad bych zapomněl na Dobrého vojáka Švejka, knihy J. M. Simella – Všichni lidé bratry jsou a další a samozřejmě na divadelní hry Da-vida Drábka, které mě baví, překvapují a provázejí už 20 let životem.

Zdraví Lubor Novotný

PS: na nočním stolku mi aktuálně leží kniha Jo Nesba Leopard, zapůj-čená od Vojty Dvořáka.

S Luborem mám jeden velký společný literární zážitek. Oba dva jsme dostali zaručený tip na skvělou četbu. On od nějakého zná-mého, který zdůrazňoval, že je to kniha, na kterou člověk musí být dostatečně duševně zralý. Já jsem tip dostala od nějakého kritika v novinách, a jelikož jsem velkorysá, hned jsem knihu běžela zakoupit. Nebyla levná, byla zaručeně „duchovní“ a ještě zaručeněji úžasná. Jmenovala se „Chatrč“. Začátek byl docela zajímavý, taková slušná detektivka. Naděje byly veliké. Pak ovšem začal hlavní hrdina mít jakési hluboce duchovní představy, dle mne téměř halucinoval, roz-hodně v tom byl obsažen Bůh v mnoha podobách a já jsem pocho-pila, že tohle není kniha pro mne. Lubor, těžce zasažen na nejcitli-vějších místech, pochopil, že do těchto výšin ještě duševně nedozrál. Pak jsme se potkali a svěřovali se jeden druhému, jak jsme nezralí a zklamaní. Já byla ovšem zklamaná víc, protože on měl knihu pouze půjčenou.

Lenka Loubalová

Lubor Novotný jako úředník Wormington v inscenaci Soudce v nesnázích

- 20 -


NAŠI HOSTÉWoody Allen

SEX NOCI SVATOJÁNSKÉSkvělá komedie Woodyho Allena vznikla podle stejnojmen-ného filmu. Jedná se o zábavnou a přitom rafinovanou hru o lásce a sexu, nejrůznějších vášních, předsudcích, a v neposlední řadě také o manželských trampotách. Jed-noho letního dne se do vily ukryté v idylických lesích sjede nesourodá společnost: poněkud potřeštěný vynálezce An-drew řešící svou sexuální frustraci vymýšlením prapodiv-ných vynálezů a jeho půvabná manželka Adriana zde přiví-tají geniálního, ale zdánlivě úzkoprsého filozofa Leopolda a jeho nastávající manželku, ve všech směrech okouzlující Ariel. Již tak dosti třaskavou směs doplní ještě záletný a bezuzdně milující lékař Maxwell a jeho skutečně v ničem nekomplikovaná přítelkyně Dulcy ... V režii Petra Svojtky hrají Radek Valenta, Simona Vrbická, Jan Teplý, Henrieta Hornáčková, Dušan Sitek a Ivana Jirešová. – Divadlo Pod Palmovkou Praha

Uvádíme na hlavní scéně 19. 3. v 19 hodin!

OSVOBOZENÉ DIVADLO SEMAFORSemafor se půl století osvobozoval. Od prvotního diletanti-zmu, od různých manýr, od ideologického tlaku, od ekono-mického tlaku... Jediné, od čeho se osvobodit nehodlal, byl vliv Osvobozeného divadla. A o tom je naše představení. Účinkují: Jiří Suchý, Jitka Molavcová, Michal Ma-látný (frontman skupiny Chinaski), Michal Stejskal, Ondřej Havel nebo Petr Šudoma, Zuzana Říhová, Magdalena Jedličková, Júlia Sabolová. Hraje Or-chestr divadla Semafor. – Divadlo Semafor Praha

Uvádíme na hlavní scéně 4. 4. v 19 hodin!

Stephen Clarke

FAKTOR MERDE!Osobní faktor merde může vyvolat pořádný poprask!Jeho byt je tak malý, že si musí bagety krájet napůl, aby se mu vešly do kuchyně, a jeho průzkum francouzské cuisi-ne málem vyústí ve všeobecnou stávku. Navíc to vypadá, že jej pronásleduje bývalá přítelkyně. A zatímco Paulovi hrozí vystěhování, ztráta práce a bankrot, postupně mu do-chází, že jeho osobní faktor merde může vyvolat pořádný poprask... Účinkují: Lukáš Hejlík, Věra Hollá / Petra Bučková. – LiStOVáNí s.r.o., Cítoliby

Uvádíme na hlavní scéně 8. 4. ve 20 hodin za přítomnosti autora Stephena Clarka!

Klicperovo divadlo, o.p.s., podporují:

POT&LESK

Další číslo POT&LESKu vyjde v první polovině dubna na webových stránkách Klicperova divadla. Najdete zde i všechna archívní čísla od prvního vydání v roce 2008!

č. 7 – březen 2014

Internetový časopis POT&LESK vydalo Klicperovo divadlo o.p.s. Hradec Králové. Redakce: Ladislav Zeman, Jana Slouková, Lucie Němečková, Lenka Loubalová. Grafická úprava: Marie Šobková. Foto: archiv Klicperova divadla. Obchodní oddělení a předprodej vstupenek: Švehlova 624, otevřeno po-pá: 9-12 a 13-18 hodin, so: 9-12 hodin, e-mail: [email protected]; telefon: 495 512 857. Veškeré další podrobnosti o Klicperově divadle /hrací plán, výstavy v Galerii U Klicperů, foto nejen z inscenací, zajímavé rozhovory, a také archivní čísla POT&LESKu/ najdete vždy na www.klicperovodivadlo.cz.

- 21 -

JUBILEJNÍ XX. MEZINÁRODNÍ FESTIVAL

DIVADLO EVROPSKÝCH REGIONŮ

THEATRE EUROPEAN REGIONS

HRADEC KRÁLOVÉ 21. - 30. 6. 2014

Documents

Pot&Lesk - březen 2014