Upload
artur-ag
View
15
Download
5
Embed Size (px)
DESCRIPTION
magneticke nanocastice
Citation preview
Příprava, charakterizace a porovnání nanočástic připravených
tepelným rozkladem v pevné fázi a nanočástic vzniklých
biomineralizací (bakteriální magnetické nanočástice)
Obecný úvod
Nanočástice oxidů železa
Magnetické nanočástice oxidů železa jsou jednou z nejvíce dnes zkoumaných oblastí
nanosvěta. To je dáno jejich specifickými vlastnostmi (velikost a distribuce částic, tvar resp.
krystalografie, či jejich magnetické vlastnosti), které je možné řídit způsobem jejich přípravy.
Magnetické nanočástice pak nacházejí uplatnění v řadě aplikací: magnetická rezonanční zobrazení
(MRI), kontrastní látky, v protinádorové terapii využívající principu hypertermie, značení buněk. Pokud
jsou nanočástice vhodně povrchově upraveny, pak mohou být též použity pro imobilizaci (vyvázání)
léků, proteinů, enzymů, nukleových kyselin a dalších aktivních látek pro jejich purifikaci či transport do
oblastí jejich účinku. Možnost uplatnění různých oxidů železa je především dáno jejich velikostí částic
a magnetickými vlastnostmi, které patří mezi stěžejní charakteristiky nanočástic.
Oxidy železa se vyskytují v několika formách, které se liší svými vlastnostmi. Nejznámějším z
nich je hematit (alfa-Fe2O3). Jedná se o slabě feromagnetickou látku při pokojové teplotě, což
znamená, že jeho výsledné magnetické pole je velmi slabé. Díky svým katalytickým vlastnostem je
však využíván při fotochemických reakcích. Magnetit (Fe3O4) a maghemit (gama-Fe2O3) pak patří
mezi oxidy se silným magnetickým polem a díky jejich biokompatibilitě nacházejí uplatnění v
medicínských i průmyslových aplikacích. Vzácnými formami oxidu železitého jsou pak beta- a epsilon-
Fe2O3, které se v přírodní formě prakticky nevyskytují. Nanočástice oxidů železa se běžně připravují
pomocí chemických metod, avšak stále vyšší zájem se obrací i k využití magnetických nanočástic
vzniklých v přírodě procesem biomineralizace (příkladem může být vznik biogenního magnetitu
magnetotaktickými bakteriemi).
Obr. 1 Ukázky magnetických nanočástic připravených (zleva) reakcí v pevné fázi (laboratorní cesta) a
izolací z magnetozomů produkovaných magnetotaktickými bakteriemi.
Příprava nanočástic oxidů železa metodou tepelného rozkladu v pevné fázi
Příprava nanočástic oxidů železa touto metodou spočívá v rozkladu pevnolátkového prekurzoru
působením tepla. Kombinací vhodné teploty, času a prekurzoru, můžeme ovlivnit vlastnosti
výsledných nanočástic. Výhodou této metody je především snadná příprava a to i většího množství
částic, z toho vyplývá i jejich poměrně nízká cena. Jednou z vlastností takto připravených částic je
schopnost ponechat si morfologii původního materiálu. Cílem této úlohy je připravit magnetické
nanočástice tepelným rozkladem octanu železitého. Rozkladem tohoto prekurzoru vzniknou
magnetické částice γ-Fe2O3 (maghemitu) s malou příměsí α-Fe2O3 (hematitu).
Příprava nanočástic oxidů železa izolací z magnetozomů produkovaných magnetotaktickými
bakteriemi Magnetospirillum gryphiswaldense
Magnetotaktické bakterie (MTB) patří mezi zvláštní skupinu bakterií, které se mohou orientovat podle
magnetického pole země za účelem určení jejího nejpřirozenějšího prostředí. Do této skupiny bakterií
patří i Magnetospirillum gryphiswaldense MSR-1, která patří mezi dobře laboratorně kultivovatelný
druh. Tyto bakterie jsou schopny produkovat ferimagnetické nanočástice magnetitu (tvaru
kubooctahedral) s průměrnou velikostí cca 40 nm, tedy magnetické nanočástice o velikosti chemickou
cestou „ve zkumavce“ obtížně připravitelné. Tyto nanočástice jsou však v buňce obaleny
fosfolipidovou membránou, která tak vytváří speciální kompartmenty - magnetozomy, které jsou
v buňce uspořádané do řetízků a fungují tak jako malé střelky kompasů, čímž umožňují buňce vnímat
vnější magnetické pole a využít jej tak k vlastní orientaci. Magnetozomální membrána však
neobsahuje pouze lipidy, ale i proteiny. Také endotoxin lipopolysacharidu může být asociovaný s touto
membránou. Tyto složky pak mohou být příčinou zvýšení toxicity bakteriálního magnetitu, a pro
porovnání se syntetickými nanočásticemi bude v následující úloze povrch magnetitu upraven, a to
odstraněním membrány.
Obr. 2 Snímek pořízený Transmisní elektronovou mikroskopií: Magnetospirillum gryphiswaldense MSR-1 obsahující řetízek magnetozomů
Metody charakterizace připravených nanočástic oxidů železa
SDS-PAGE elektroforéza
SDS-PAGE elektroforéza v polyakrylamidovém gelu v přítomnosti dodecylsíranu sodného, je technika
používaná v biochemii, genetice, imunologii, mikrobiologii a molekulární biologii k separaci a
identifikaci proteinů na základě jejich elektroforetické pohyblivosti. Zde bude tato metoda využita
k identifikaci rozpuštění magnetozomální membrány a to stanovením zbytkových proteinů, které jsou
v membráně integrovány či s magnetozomální membránou asociovány. Budou tak porovnány vzorky
magnetozomů (tedy s membránou) a biogenního magnetitu, u nějž byla membrána odstraněna.
Obr. 3 SDS-PAGE elektroforéza - porovnání. Line1 - proteiny magnetozomální membrány, Line2 -
proteiny po rozpuštění membrány SDS nebyly detekovány, Line3 - nedokonalé odstranění membrány
- byly detekovány proteiny, avšak v nižší koncentraci, Line4 - standart proteinů s jejich definovanou
molekulovou hmotností
Mössbauerova spektroskopie
57Fe Mössbauerova spektroskopie je prvkově selektivní metoda pro strukturní a magnetickou
charakterizaci železo obsahujících materiálů v pevné fázi. Její význam se projevuje zejména v případě
nanomateriálů, neboť výsledky nejsou příliš ovlivněny krystalinitou vzorku, ani velikostí částic. Velmi
snadno je například možné odlišit maghemit a magnetit, které jsou strukturně izomorfní a zejména
v případě velmi malých nanočástic je velmi obtížné je užitím rentgenové práškové difrakce odlišit.
Kromě identifikace železo obsahujících fází Mössbauerova spektroskopie poskytuje kvantifikaci
zastoupení jednotlivých fází (s detekční mezí asi 3 %). Relativní plochy subspekter vyjádřené
v procentech odrážejí relativní počty atomů železa v jednotlivých identifikovaných fází (tedy nemusí
vyjadřovat hmotnostní zastoupení – nutno přepočítat!)
Na obr. 4 jsou zobrazena Mössbauerova spektra a) nanočástic magnetitu připraveného reakcí v pevné
fázi, b) magnetozomů měřená při pokojové teplotě. Zatímco magnetit připravený reakcí v pevné fázi je
prakticky stechiometrický (poměr ploch subspekter je přibližně 1:2), biogenní magnetit (magnetozomy)
vykazuje značnou nestechiometrii jako důsledek částečné povrchové oxidace během samotného
izolačního procesu magnetozomů z bakterií. Tato nestechiometrie se ve spektru projevuje ve změně
poměru ploch subspekter (asi 1:1)
Obr. 4 a) Mössbauerova spektra a) nanočástic magnetitu připraveného reakcí v pevné fázi, b)
magnetozomů.
Zadání úlohy:
Úloha A
Příprava nanočástic oxidů železa reakcí v pevné fázi, strukturní a magnetická charakterizace
nanočástic užitím Mössbauerovy spektroskopie
- dle postupu připravte nanočástice oxidu železa
- stanovte fázové složení připraveného materiálu užitím Mössbauerovy spektroskopie
Úloha B
Příprava nanočástic oxidů železa izolací z magnetosomů produkovaných magnetotaktickými
bakteriemi Magnetospirillum gryphiswaldense, ověření odstranění membrány pomocí SDS-PAGE
elektroforézy, charakterizace nanočástic užitím Mössbauerovy spektroskopie
- dle postupu připravte nanočástice oxidu železa: odstraňte magnetozomální membránu a stanovte
zbytkový obsah proteinů absorbovaného na povrchu nanočástic po jejím odstranění, a to metodou
SDS-PAGE
- stanovte fázové složení připraveného materiálu užitím Mössbauerovy spektroskopie
Úloha A
Příprava nanočástic oxidů železa metodou reakce v pevné fázi
Postup:
- Octan železnatý předsušíme v elektrické laboratorní sušárně při teplotě 80 °C po dobu jedné hodiny.
Předsušením získáme materiál zbavený adsorbované vody. Takto připravený prekurzor ještě lehce
podrtíme ve skleněné třecí misce.
- Navážíme 1g této látky a v co možná nejtenčí a nejsouvislejší vrstvě volně rozsypeme na velkou
plochou keramickou misku.
- Misku se vzorkem vložíme do laboratorní pícky vyhřáté na teplotu 400 °C a ponecháme v ní jednu
hodinu. Je nutné, aby teplota v peci co nejméně kolísala kolem nastavené hodnoty a působila na
vzorek v misce rovnoměrně. Proto je laboratorní pec vybavena kvalitním programovatelným
regulátorem a přesnými čidly teploty.
- Po uplynutí doby jedné hodiny vyjmeme misku se vzorkem z pece a necháme vychladnout.
- Vzniklý prášek obsahující nanočástice sesypeme na achátovou třecí misku a lehkým protřením
dokonale homogenizujeme.
- S takto připravenými částicemi můžeme dále pracovat a podrobit je komplexní charakterizaci.
Charakterizace připravených nanočástic užitím Mössbauerovou spektroskopie
Postup:
15-20 mg vzorku zabalíme do vážicího papírku a následně do parafilmu. Dbáme na rovnoměrné
rozvrstvení zabaleného vzorku. Zabalený vzorek vložíme do plastové měřicí cely a do Mössbauerova
spektrometru pro měření při pokojové teplotě. Necháme načítat experimentální body spektra alespoň
24 hodin. Vyhodnotíme naměřené spektrum užitím vhodného software (např. Mosswinn, Confit). Na
základě hodnot hyperjemných parametrů a relativních ploch subspekter provedeme identifikaci a
kvantifikaci oxidů železa.
Dle možností necháme vzorek charakterizovat pomocí rentgenové práškové difrakce, transmisní a
skenovací elektronové mikroskopie, případně změříme specifickou plochu povrchu užitím fyzisorpce
BET.
Úloha B
Příprava nanočástic oxidů železa izolací z magnetosomů produkovaných magnetotaktickými
bakteriemi Magnetospirillum gryphiswaldense
Postup:
Příprava magnetitu izolací z magnetozomů: odstranění membrány
- Magnetozomální membránu odstraníme povařením magnetozomů v 1% roztoku SDS.
- 5 ml magnetozomů o koncentraci 1 mg magnetitu/mL zakoncentrujeme pomocí magnetu.
- Supernatant odpipetujeme a magnetozomy resuspendujeme v 5 mL 1% SDS a reakční směs ve
skleněné vialce umístíme do vodní lázně vytemperované na 100°C a necháme 30 min povařit.
- Poté suspenzi necháme zchladnout a za pomocí magnetické separace magnetit 5 x promyjeme
stejným objemem destilované vody. Promývání provádíme vždy 10-ti minutovou sonikací v lázni a
následnou magnetickou separací a odstraněním supernatantu.
- Pro určení, zda membrána magnetozomů byla odstraněna, bude stanoveno zbytkové zastoupení
proteinů na nanočásticích magnetitu a porovnáno s proteiny magnetozomální membrány bez
působení SDS.Toto stanovení provedeme metodou diskontinuální elektroforézy v polyakrylamidovém
gelu (SDS-PAGE)
Příprava vzorku pro SDS - elektroforézu
- Ke vzorku (100 µl, pro nanesení by mělo být ve vzorku asi 100 µg magnetitu) se přidá 100 µl
Sampling buffer (Sample buffer, Laemmli 2x concentrate, Sigma) a povaří se 10 min. 20 µl suspense
bez magnetické části (ta se stáhne magnetem) se nanese do důlku na gel pomocí pipety.
- Pro elektroforézu použijte 2-5 µl standardu (LS- low standard).
SDS-PAGE elektroforéza
- Připravíme si sklíčka - odmastí se ethanolem, složí se do aparatury dle pokynů vedoucího praktika.
- Podle tabulky si připravíme dělící gel (running gel): do kádinky - za stálého míchání se napipetují
jednotlivé komponenty dle tabulky uvedené níže.
Tabulka: dělící gel
Gel AA/Bis [30%/0,8%]
TRIS.HCl [1,5 M, pH 8,8]
H2O 10% SDS 10% APS TEMED
12% 4 ml 2,5 ml 3,2 ml 0,1 ml 0,05 ml 0,01 ml
- Po přídavku APS a TEMEDu začne gel tuhnout, proto jej rychle napipetujeme mezi skla (asi 1,2 cm
pod okraj) a převrstvíme jej n-butanolem.
- Gel necháme 20-30 min ztuhnout.
- Po uplynutí doby pro polymeraci gelu odstraníme z povrchu n-butanol a povrch gelu opláchneme
destilovanou vodou
- Podle tabulky si připravíme zaostřovací gel (stacking gel) - obdobně jako dělící gel.
Tabulka: zaostřovancí gel
Gel AA/Bis [30%/0,8%]
TRIS.HCl [0,5 M, pH 6,8]
H2O 10% SDS 10% APS TEMED
4% 0,65 ml 1,25 ml 2,95 ml 0,1 ml 0,06 ml 0,01 ml
- Roztok po přidaní APS a TEMEDu rychle promícháme a přeneseme na dělící gel zarovno s menším
sklem tak aby nikde nevznikly bublinky a pomalu vložíme hřeben (vkládáme jej zešikma) a rovně jej
usadíme na sklo.
- Gel necháme opět 30 min ztuhnout.
- Po ztuhnutí vyjmeme skla a vložíme jej do aparaturky a tu následně do elektroforetické vany.
- Dno (do asi 3 cm) a prostor mezi skly (až po jejich okraj) zalijeme SDS - running pufrem.
- Opatrně vyjmeme hřebeny a odstraníme bublinky.
- Naneseme vzorky.
- Elektroforetickou vanu přikryjeme víčkem a připojíme ke zdroji elektrického napětí , který zapneme a
nastavíme na 100 V pro zaostření (asi 10 min) a na 130 V pro dělení (asi 50 min).
- Ihned po vyjetí barvičky z gelu aparaturu odpojíme od zdroje el. napětí, rozebereme ji a gely
vyjmeme z meziskel (za pomocí špachtličky a vody).
- Gely ponoříme do nádobky obsahující asi 15 ml barvícího roztoku (přes noc)
- Poté gely odbarvíme v odbarvovacím roztoku dokud nevystoupí píky a gel se úplně neodbarví
- gely je možné určitou dobu uchovat v 5% kys. octové
Chemikálie pro SDS-PAGE
AA/Bis [30%/0,8%]
TRIS.HCl [1,5 M, pH 8,8]
10% SDS
10% APS (10% roztok persíranu amonného)
TEMED
TRIS.HCl [0,5 M, pH 6,8]
n-butanol
SDS-running pufr - 3,03 g TRIS.HCl , 14,4 g Glycine, 1 g SDS rozpustit v 1 L destilované vody
Barvící roztok - 0,1% CBB R-250 v roztoku 15% kys. octové a 45% methanolu
Odbarvovací roztok - 40% methanol, 10% kys. octová
5% kys. octové