Stavba japonského haiku

Zařazovací slovo (často je česky uváděn termín „sezónní slovo“) vsazuje báseň do kontextu konkrétní roční doby. Soubor těchto slov je tradiční. Je dán konvencí opakujících se motivů japonské poezie a umění obecně. Patří do něj slova označující charakteristické jevy (sníh, mráz, bouře, mlha), rostliny a živočichové (motýl, vlašťovka, květy, tykev) a výroční slavnosti a svátky (Nový rok, výměna zimních šatů za letní, svátky zemřelých a tahání řepy). Zvukomalebnost (eufonie) haiku zachovává přirozený rytmus jazyka a zvyšuje účinnost verše. Vzniká opakováním počátečních hlásek (aliterace) a převládáním stejných samohlásek či stejných nebo zvukově příbuzných souhlásek. Pauza hlavní a často i vedlejší rozděluje haiku do stejně velkých nebo rozdílně velkých významových celků. Pauza vzniká přirozeně přizpůsobením slovosledu. V japonské větě je sloveso obvykle umístěno na konci a tudíž za ním přirozeně následuje pauza. Tyto celky se navzájem liší často také rozdílnými eufonickými skupinami hlásek. Slabičné schéma vychází z přirozeného rytmu japonského jazyka. Narozdíl od přirozeného daktylotrochejského rytmu českého jazyka (střídání tří a dvou slabičných skupin s přízvukem zpravidla na první slabice) se v japonštině střídají nejčastěji pěti a sedmislabičné úseky.

Haiku-desatero. Náležitosti klasického japonského haiku

1. go-šiči-go - klasický japonský rytmus 5-7-5 slabik

2. kigo - sezonní slovo (májový deštík či sakury - jaro, chryzantémy - podzim, odraná větev - zima)

3. kiredži - doslovně: slovo- řez

4. wabi - patina, omšelost, kouzlo zabydlenosti a ohmatanosti, jakési oduševnění věcí nánosem času

5. sabi - vyjadřuje melancholii filosofického odstupu, samotu nikoliv ve smyslu zoufalého mladického pocitu opuštěnosti, ale naopak sladkou samotu, ve které člověk může naslouchat hlasu vlastního nitra

6. hosomi - štíhlost, básnička musí mít švih a být štíhlá

7. karumi - lehkost podání

8. šibumi - hořkost, střídmost, znamená: sladkost je jen náznakem a je vždy nerozlučně spojena s trpkostí ("Mé srdce je znavené a hory a moře tak krásné " - Santóka).

9. haiku může vyvolávat emoce, nesmí je však obsahovat

10. čím více významu ve slovech, tím méně významu v samotném haiku

V jarním šeru - probouzí se slunce - i moje alergie

Představení skončilo - v - ruce mi zbyla dvojka

Otevřel dveře, - skládá křídla, - navrací se domů

Někdy - Marie zjevuje se - všedního dne

Ztracené dítě z fotografie-z knihy Pravěk Volyňska z vědárny v Plzni

Svět cukrovinek pro děti

Krhavá očnice a plastový mobil

Wécé dámy z Vimperku

Tančící světelná mříž

Stezka pro pankáče a odpůrce Temelína

Oldíkovo letadlo

Měsíc vychází nad opilcem

Čtyři torza štíhlých postav, jedna je pozadu

Divokej víkend v Brně!

Zlaté a stříbrné záložky

Rozhovor připojeného na přístroje a odpojeného (pocta Jeanu Dubuffétovi)

Malý smutný lesní stroj

Dvě srdce se zmítají uprostřed bouře

Kmitočty lesa

Mimozemšťanky v Plzni si svítí v pravé poledne

Kolik večerů tu prošel nepozorován, stínový světec (pocta Giorgio de Chiricovi)

Horní schodiště, dolní schodiště a free_schodiště

Pampelišková louka

Letní krajina (pocta Calude Monetovi)

Zelený a stříbrný aneb botník andělův

Ráno v azylovém domě

Kvetoucí sad

Hypertrofie kouzelné školky

Tajná odbočka na konspirační perón

Bezstarostná stráž žlutého květu

Současnost v oku odstaveného pozorovatele

Nejisté stavení

Véwé aneb billboard uprostřed lesů

Zjevení tajemného rytíře

Zase přistižen, ten věčný útěkář!

Nepříjemné ranní zvíře se střepem v tlamě

Stopa snowboardisty a nezkušeného bruslaře

Slunce v hladinách

Fialová bordelmamá s křídly a tykadly zve okolojdoucí na bezduchý špás

Červená a černá aneb anarchista z Budějovic

Poslední dopis si odnesl a nezavřel za sebou