UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI

Fakulta pedagogická

Ústav speciálněpedagogických studií

Bakalářská práce

Sociální rehabilitace v životě osob s dlouhodobými duševními nemocemi

Autor práce: Bc. Marie Svejkovská

Studijní obor: Speciálně pedagogická andragogika

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.

Olomouc 2012

Prohlašuji, že jsem tuto práci vypracovala samostatně. Veškeré literární prameny a informace, které jsem v práci využila, jsou v seznamu použité literatury.

V Olomouci dne .........................

……………………………..

Vlastnoruční podpis

Poděkování

Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Martinovi Dominikovi

Polínkovi, Ph.D., za cenné rady, pomoc, trpělivost, oporu a za čas, který mi věnoval.

Děkuji také všem ostatním, kteří mi přispěli svou radou a informací k napsání této

bakalářské práce. Poděkování patří také všem respondentům, kteří se podíleli na výzkumu,

za jejich čas a ochotu, protože bez jejich přispění by moje práce nemohla vzniknout. Moc

si vážím toho, že mi byla dána důvěra, k vyslechnutí životních příběhů.

0bsah

Úvod..................................................................................................................................................6

Teoretická část..................................................................................................................................7

1. Ucelená rehabilitace..................................................................................................................8

1.1. Rehabilitace léčebná........................................................................................................10

1.2. Sociální rehabilitace.........................................................................................................13

1.3. Pracovní rehabilitace.......................................................................................................18

1.4. Pedagogická rehabilitace.................................................................................................19

2. Typologie duševních poruch a poruch chování podle MKN 10................................................21

2.1. F10 – F19 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek22

2.2. F20 – F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy....................................24

2.3. F30 – F39 Poruchy nálady (afektivní poruchy).................................................................25

2.4. F40 – F49 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatickými faktory.........26

3. Dopady duševních nemocí......................................................................................................29

3.1. Duševní poruchy jsou příčinou invalidity.........................................................................29

3.2. Stigma a stereotypy společnosti k osobám s duševní nemocí.........................................31

3.3. Rizikový psychický faktor u osob s duševní nemocí, suicidium........................................31

4. Směry v oblasti péče o osoby s dlouhodobými duševními nemocemi.....................................33

4.1 Psychoterapie, socioterapie..............................................................................................33

4.2 Psychofarmakoterapie, elektrokonvulzivní léčba (ECT), fototerapie, spánková deprivace................................................................................................................................................34

4.3 Prevence a rehabilitace, volnočasové aktivity, sport a zátěžové situace...........................35

4.4 Koncepce a organizace psychiatrické péče v ČR a následné péče o osoby s psychickým onemocněním.........................................................................................................................37

5. Praktická část...........................................................................................................................42

5.1 Popis zařízení a jednotlivých programů, v němž se výzkum uskutečnil....................................43

5.1.1 Program psychomotorický a psychohygiena (fit klub)..............................................44

5.1.2 Program zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení (Motivační klub).....................45

5.1.3 Program aktivační (herní klub).................................................................................45

5.1.4 Program pracovní terapie s prvky ergoterapie a arteterapie (Dílna)........................47

5.2 Stanovení problému, formulace cíle výzkumu.................................................................47

5.3 Popis výzkumu.................................................................................................................48

5.4 Sběr dat...........................................................................................................................48

5.5 Kazuistiky.........................................................................................................................49

5.5.1 Kazuistika č. 1..........................................................................................................50

5.5.2 Kazuistika č. 2..........................................................................................................51

5.5.3 Kazuistika č. 3..........................................................................................................53

5.5.4 Kazuistika č. 4..........................................................................................................55

5.5.5 Kazuistika č. 5..........................................................................................................56

5.5.6 Kazuistika č. 6..........................................................................................................57

5.5.7 Kazuistika č. 7..........................................................................................................58

5.5.8 Kazuistika č. 8..........................................................................................................61

5.6 Tabulky s charakteristikou výzkumného vzorku........................................................................62

5.7 Shrnutí.......................................................................................................................................65

Závěr...............................................................................................................................................68

Seznam pramenů a literatury..........................................................................................................70

Seznam příloh …………………………………………………………………………………………………………………………… 74

Úvod

Ve své bakalářské práci se budu věnovat lidem s duševním onemocněním a jejich

rehabilitaci ve společnosti. Sociální rehabilitace je důležitá v tom, že pomáhá lidem

se zdravotním postižením začlenit se v co nejvyšší míře do společnosti a na rozdíl

od jiných rehabilitací probíhá celoživotně. Je důležité, aby osoby se zdravotním postižením

cítily pomoc a podporu celé společnosti a aby byla zachována jejich lidská důstojnost.

Sociální služba sociální rehabilitace je poskytována podle § 70 Zákona 108/2006 Sb.,

o sociálních službách. Cílem sociální služby sociální rehabilitace je dosažení maximální

samostatnosti uživatele na základě jeho specifických možností a individuálních potřeb.

Bakalářská práce obsahuje teoretickou a praktickou část. Teoretická část se věnuje

ucelené rehabilitaci a jejímu rozčlenění. Následuje definování skupiny osob s duševním

onemocněním, typologie duševních poruch a poruch chování podle MKN 10, dopady

duševních nemocí.

Praktická část je věnována aktivitám, které pomáhají osobám se zdravotním

postižením v jejich integraci do společnosti. Zde jsem využila svoje zkušenosti se sociální

rehabilitací v  obecně prospěšné společnosti. Jedná se o obecně prospěšnou společnost,

která se zaměřila na poskytování sociálních služeb (sociální poradenství, azylový dům,

chráněné bydlení a sociální rehabilitace) osobám, které se ocitly v životní krizi, osobám

s duševním onemocněním, osobám žijícím v sociálně vyloučených komunitách a osobám,

které vedou rizikový způsob života a jsou tímto způsobem života ohroženy.

Cílem bakalářské práce je zjištění, jak sociální rehabilitace pomáhá osobám

s dlouhodobým duševním onemocněním v začlenění do společnosti. A jaké prostředky

a metody práce jsou použity k dosažení maximální možné samostatnosti a soběstačnosti

a zapojení do běžného života osob s dlouhodobým duševním onemocněním.

6

Teoretická část

Teoretická část práce je rozdělena na čtyři kapitoly. Úvodní kapitola je věnován ucelené

rehabilitaci neboť na osobu s postižením, má být nahlíženo z pohledu bio-psycho-

sociálního. V poslední době se přidává i pohled spirituální, který byl v dřívější době hodně

zanedbáván. V kapitole je popsána rehabilitace léčebná, sociální, pracovní i pedagogická.

Je nutná spolupráce celého týmu odborníků. V následující kapitole je věnována pozornost

typologii duševních poruch a poruch chování. Typologie je zařazena z důvodu, že se práce

se zaměřuje na osoby s duševním onemocněním. Toto onemocnění se projevuje kromě

somatických příznaků, také změnami chování, snížením kognitivních funkcí a jinými

specifickými příznaky. Je postižena celá osobnost člověka. Předposlední kapitola

se zabývá dopady duševních nemocí, jako je stigma těchto osob, předsudky, invalidita.

Závěr teoretické části tvoří směry v oblasti péče o osoby s duševní nemocí.

7

1. Ucelená rehabilitace

Ucelená rehabilitace

Světová zdravotnická organizace (WHO) definovala rehabilitaci již v roce 1969:

„Rehabilitace je kombinované a koordinované použití léčebných, sociálních, výchovných

a pracovních prostředků pro výcvik a znovu výcvik jedince k nejvyšší možné funkční

schopnosti“. (Jankovský, 2006, s. 20.) V roce 1981 došlo k rozšíření definice:

„Rehabilitace obsahuje všechny prostředky směřující ke zmenšení tlaku, který působí

disabilita a následný handicap a usiluje o společenské začlenění postiženého“. (Jankovský,

2006, s. 20.) V roce 1994 je tato definice doplněna: „Proces, který osobám s disabilitou

pomáhá rozvinout nebo posílit fyzické, mentální a sociální dovednosti“ (Jankovský, 2006,

s. 20.)

„Novolatinský pojem rehabilitace, byl zaveden v 19. století a znamenal původně

léčebné postupy, vedoucí k návratu do stavu funkční schopnosti (habilis – schopný).“

(Votava a kolektiv, 2003, s. 9)

Nejvyšším stupněm rehabilitace by mělo být odstranění všech následků nemoci nebo

úrazu. V řadě případů však tohoto stupně nelze dosáhnout. Do rehabilitace patří také

sekundární prevence, která brání dalšímu zhoršení stavu. V roce 1951 byla všechna

fyziatrická oddělení přejmenována na oddělení rehabilitační a tím vznikl vžitý omyl, že

rehabilitace je lékařský obor, který se zabývá problémy porušené motoriky a léčbou

bolestivých stavů. V roce 1991 Ministerstvo zdravotnictví založilo pracovní skupinu „R“

(Rehabilitace) a vydalo Metodický návod k provádění léčební rehabilitace a zajištění její

návaznosti na pedagogickou, sociální a pracovní rehabilitaci. V roce 1999 byla založena

Sekce pro rozvoj ucelené rehabilitace.

Dle odhadů je v populaci přítomno asi 10% osob se zdravotním postižením. U starších

osob toto procento stoupá a může dosahovat i čísla většího než 50%. Termín označení osob

se zdravotním postižením se v průběhu let měnil. Navíc se jedná o osoby s různým typem

a stupněm postižení. (Votava a kolektiv, 2003)

Rozlišujeme tyto skupiny osob:

- Tělesně (motoricky) postižení: poruchy pohybového aparátu, které mohou být

vrozené (dětská mozková obrna, poruchy růstu, vrozený rozštěp míchy) nebo

získané (po cévní mozkové příhodě, po zánětech CNS, následky poranění míchy,

artróza, amputace končetin).

8

- Zrakově postižení: nevidomí, slabozrací (od narození nebo v důsledku nemoci).

- Sluchově postižení: neslyšící, nedoslýchaví od narození, v průběhu života.

- Postižení vnitřními chorobami: kardiaci, astmatici, onkologičtí pacienti.

- Mentální postižení (retardace): od mládí snížené rozumové schopnosti, Downův

syndrom, Rettův syndrom.

- Psychiatričtí pacienti: jedná se především o osoby postižené schizofrenií,

endogenní depresí.

- Samostatné těžší poruchy řeči: s kombinací jiných postižení.

- Kombinovaná a další postižení: mentální s jiným postižením.

(Votava a kolektiv, 2003)

Definice rehabilitace podle Světové zdravotnické organizace z roku 1969:

„Včasné, plynulé a koordinované úsilí o co nejrychlejší a co nejširší zapojení občanů

se zdravotním postižením do všech obvyklých aktivit života společnosti s využitím

léčebných, sociálních, pedagogických a pracovních prostředků“. (Votava a kolektiv, 2003,

s. 14)

Cílem rehabilitace je návrat k původnímu stavu zdraví. Co je však zdraví? Podle

Světové zdravotnické organizace: „Zdraví je stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody,

nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo zdravotního postižení“. Mobilninet.cz: Zdraví je

stav úplné fyzické, duševní a sociální pohody, nikoli pouze nepřítomnost nemoci nebo

zdravotního postižení.“ [4. 3. 2012 dostupné na WWW:

http://www.mobilninet.cz/clanky/zdravi-je-stav-uplne- fyzicke-dusevni-a-socialni-pohody-

nikoli-pouze-nepritomnost-nemoci-nebo-zdravotniho-postizeni >] Cílem rehabilitace je

dosažení optimální kvality života, která je však z hlediska jednotlivce různě posuzována.

Dnes za nejdůležitější považujeme vyrovnání příležitostí osob se zdravotním postižením

s osobami nepostiženými. A to v různých oblastech, např. vzdělávání, pracovních

příležitostech, bydlení, volném čase aj.

Pokud mluvíme o rehabilitaci ucelené, musí se skládat z několika složek. Obyčejně

první složkou je:

- Rehabilitace léčebná, kterou zajišťují zdravotníci ve zdravotnických zařízeních.

- Rehabilitace sociální navazuje na léčebnou rehabilitaci, protože každý z nás má

sociální vazby.

- Rehabilitace pracovní, která připravuje osoby se zdravotním postižením

k pracovnímu uplatnění a zařazení do pracovního procesu.

9

- Rehabilitace pedagogicko-výchovná, která napomáhá osobám se zdravotním

postižením dosáhnout optimálního stupně vzdělání a kvalifikace. (Votava

a kolektiv, 2003)

Rehabilitaci také napomáhají různé kompenzační pomůcky, které pomáhají s fixační

funkcí, s omezeným rozsahem pohybů, kompenzují malou sílu, brání nebezpečí pádu apod.

Tyto pomůcky mohou pomáhat při sprchování, koupání, pití nápojů, oblékání, svlékání aj.

Významné jsou pomůcky zajišťující zkvalitnění pohybu, mezi které řadíme hole, berle,

vícebodová opěrka, chodítka a vozíky. V současné době je důležitá komunikace a spojení

se světem, k tomu používají osoby se zdravotním postižením různě upravené počítače

a specificky vyvinuté programy.

1.1. Rehabilitace léčebná

Rehabilitace léčebná zajišťuje zlepšení funkčního stavu. Na tomto procesu se podílí

celý tým odborníků, kteří používají fyzikální energii a přírodní léčebné prostředky (v rámci

lázeňské léčby). Tato rehabilitace se věnuje především pacientům s postižením tělesným,

nemocemi pohybového ústrojí, ale i pacientům s vnitřními nemocemi. Cíle rehabilitace

jsou vertikální (funkční porucha se zlepšuje, až dojde k návratu do původního stavu)

a horizontální (při trvalém postižení dochází jen k malé míře zlepšení, ale vhodnou

kompenzací je dosaženo zvládání handicapu).

Složení týmu léčebné rehabilitace podle Votavy (2003):

- Rehabilitační lékař s odborností rehabilitační a fyzikální lékařství. Měl by mít

znalosti z neurologie, revmatologie, ortopedie, chirurgie a interny. Provádí vstupní

vyšetření a stanoví rehabilitační plán.

- Fyzioterapeut (v současné době tříleté vzdělání na vyšších zdravotnických

školách, tříleté vzdělání bakalářské na lékařských fakultách, magisterské vzdělání).

Patří mezi nejpočetnější skupinu odborníků v léčebné rehabilitaci. Hlavním

prostředkem, který užívají je cílený pohyb. Terapeutické prostředky jsou rozděleny

na nespecifické (kondiční cvičení, které má vliv i na psychiku) a specifické, které

používají uzavřené systémy (Bobath koncept, Kabátova metoda, Vojtův princip,

metoda sestry Kenny, synergetická reflexní terapie, metoda dle Mojžíšové aj.)

- Ergoterapeut (v současné době tříleté vzdělání na vyšších zdravotnických školách,

tříleté vzdělání bakalářské na lékařské fakultě). Ergoterapeut využívá specifické

diagnostické a léčebné metody, postupy. Jeho cílem je vést pacienta k maximální

10

soběstačnosti, nezávislosti na domácím, pracovním a sociálním prostředí. A pomoci

mu k dosažení zvýšení kvality života. Máme různé typy ergoterapie z hlediska

činností. (ergoterapie zaměřená na trénink všedních denních činností – koupání,

oblékání, nákup, příprava jídla, ergoterapie cílená na postiženou oblast – zvětšení

svalové síly, cílený trénink kognitivních funkcí, kondiční ergoterapie – zájmové

rukodělné činnosti, společenské hry, sportovní aktivity, ergoterapie zaměřená

na předpracovní hodnocení a trénink – nácvik dovedností, které budou potřeba

pro vybranou profesi).

- Psycholog – neuropsycholog, který provádí neuropsychologickou diagnostiku

a psychodiagnostiku, poradenskou činnost, psychoterapii, kognitivní rehabilitaci

a posuzování psychické způsobilosti.

- Klinický logoped u logopedické terapie, jehož cílem je obnovení mezilidské

komunikace. A to komunikace jak verbální, tak také komunikace neverbální.

Součástí této komunikace je augmentativní a alternativní komunikace. Nejčastější

poruchy, se kterými se klinický logoped setkává, jsou motorické poruchy řeči,

nesprávná nebo narušená artikulace, porucha plynulosti řeči, porucha tempa řeči,

porucha plně rozvinuté řeči, porucha polykání.

- Sociální pracovnice, která pomáhá řešit problémy z oblasti sociálně pracovní.

Provádí také sociální šetření.

- Protetický pracovník, který vyrábí pro pacienty individuální pomůcky.

- Dobrovolní pracovníci, kteří pomáhají ošetřujícímu personálu v péči o pacienty.

(Votava a kolektiv, 2003)

Zařízeními, kde se léčebná rehabilitace provádí, jsou rehabilitační kliniky, rehabilitační

ústavy, rehabilitace oddělení v lázeňských léčebnách a rehabilitační centra. Působení

rehabilitačních prostředků je pozvolné, účinek je znát až po delším časovém úseku,

důležitá je také motivace klienta. (Votava a kolektiv, 2003)

Léčebnou rehabilitaci dělíme na fyzikální terapii, léčebnou tělesnou výchovu (LTV),

ergoterapii, animoterapii (hipoterapie a canisterapie), další specifické terapie (arteterapie,

muzikoterapie, psychoterapie) a další možné postupy související s léčebnými prostředky

rehabilitace. (Jankovský, 2006)

- Fyzikální terapie, zde řadíme různé druhy masáže (klasická, reflexní, podvodní

aj.). Další skupinu tvoří elektroléčba nízkofrekvenčních, středněfrekvenčních,

a vysokofrekvenčních proudů, léčba ultrazvukem, magnetoterapie, léčba světlem,

laserové záření, léčba teplem (termoterapie), vodoléčba (rehabilitační bazén,

11

perličková lázeň, vířivá lázeň, léčba přírodními léčivými prostředky

(balneoterapie).

- Léčebná tělesná výchova (LTV), tato oblast se zabývá pohybovým ústrojím.

Může být realizována skupinově i individuálně (tělesné cvičení, reflexní motorika).

K využívaným metodám řadíme Vojtovu metodu reflexní lokomoce (reflexní

plazení a reflexní otáčení), metodu manželů Bobathových (držení a zacházení

s dítětem, reflexní útlum, klíčové body a tapping), Pöteho metodiku induktivní

pohybové pedagogiky (aktivity, které souvisejí s režimem dne), Kabátovu

metodiku (pohyb proti maximálnímu odporu v úhlopříčkách).

- Ergoterapie je chápána jako léčba smysluplnými činnostmi, léčba prací. Rozvíjí

pracovní schopnosti člověka s postižením a má za úkol usilovat o psychickou

rovnováhu osob se zdravotním postižením (kondiční ergoterapie). Cílená

ergoterapie působí na postiženou oblast, ergodiagnostika je ergoterapie zaměřená

na pracovní začlenění, širší význam pro život klienta má ergoterapie zaměřená

na výchovu k soběstačnosti (zvládání běžných každodenních činností).

- Animoterapie je terapie za pomocí zvířat. Hiporehabilitace využívá působení koně

a má tři složky: hipoterapie, pedagogické ježdění a sportovní a rekreační ježdění

handicapovaných. Canisterapie je terapie za pomocí psa. Při aplikaci animoterapie

se zlepšuje psychická odolnost, komunikační dovednosti, pohybové schopnosti

a citové zrání dětí.

- Další specifické terapie (arteterapie, muzikoterapie, psychoterapie). Arteterapie

je léčba pomocí výtvarných prostředků, např. kresbou, malbou, tvoření

s keramickou hlínou. Vliv je v oblasti psychologického efektu, emočního ladění,

estetického vnímání, sebereflexe, projekce, prožitku vlastního úspěchu. Může

se také jednat o artefiletiku (tento termín zavedl J. Slavík), kdy se jedná hlavně

o výtvarný zážitek. Muzikoterapie je léčba pomocí hudby, aktivit spojených

s hudbou, zpěvem. Využívá se zde složek hudby (rytmu, melodie, harmonie)

různých zvuků, písní. Může přicházet relaxační i stimulační efekt. Psychoterapie je

léčba za pomocí psychologických prostředků.

- Další možné postupy související s léčebnými prostředky rehabilitace. Může to

být v rámci rehabilitace léčba pomocí chirurgických zákroků u dětí s DMO. Dále

sem řadíme různé technické, resp. kompenzační pomůcky, tzv. rehabilitační

ingeneering (pro lokomoci – vozíky, kárky, chodítka, ortézy, pro manipulaci různé

12

upravené podavače apod.). Farmakoterapie, úprava životosprávy, mobilizace,

manipulační léčba to všechno spadá do oblasti rehabilitace.

(Jankovský, 2006)

1.2. Sociální rehabilitace

„Přidruží-li se totiž k defektu (orgánovému či funkčnímu) sociální dimenze, pak dochází

k nežádoucí defektivitě (člověk je společnosti na obtíž a je na ní zcela závislý). Rehabilitace

tedy musí usilovat o prevenci defektivity, resp. o to, aby k ní vůbec nedošlo. V tomto úsilí

jsou sociální prostředky rehabilitace (sociální rehabilitace) skutečně základním pilířem.

Člověk se musí naučit se svým postižením žít, přijmout jej jako výzvu či úkol a být

i v dobrém slova smyslu asertivní“. (Jankovský, 2006, s. 27)

Sociální rehabilitace se týká všech osob se zdravotním postižením a to jak dětí, tak

i osob starších. „Sociální rehabilitace je proces, při němž osoba se zdravotním postižením

dosahuje maximální možné samostatnosti a soběstačnosti za účelem dosažení nejvyššího

stupně sociální integrace“. (Votava a kolektiv, 2003, s. 70) Sociální integrace je proces,

kdy se společnost snaží, aby všechny osoby se zdravotním postižením byly brány jako

platní členové společnosti.

V současné době se velký důraz klade na rozvoj rané péče zaměřené na pomoc

a poradenství rodinám dětí s postižením v období od narození do tří příp. sedmi let.

Důležitou součástí integrace je vzdělávání a výchova majoritní veřejnosti. V příznivém

světle se v poslední době ukazují i media. Jako překážka se však jeví příslušnost k některé

z minoritních skupin. Samostatnost a soběstačnost je odvozena od schopnosti osoby

se zdravotním postižením rozhodovat o svém vlastním životě. K tomu však tyto osoby

potřebují přístup ke všem důležitým informacím. Proto je také součástí sociální

rehabilitace poradenství. Při těžkém postižení je vhodné využití osobní asistence, která je

prostředkem k dosažení soběstačnosti.

Jedním z cílů sociální rehabilitace je zajištění ekonomických jistot pro zdravotně

postižené. Mezi obyvateli naší republiky jsou rozdíly v majetku i v příjmech, ale můžeme

říct, že osoby se zdravotním postižením jsou na tom o poznání hůře. Musí vynakládat více

prostředků na zajištění životních potřeb (léky, pomůcky, úprava bydlení apod.) a obyčejně

je jejich příjem nižší z důvodu zdravotního postižení. Dalším cílem je vytvoření možností

pro samostatné bydlení v  bytech, kde je umožněno využívání potřebných služeb. Součástí

ucelené rehabilitace jsou i programy volného času, sportovního vyžití, různých zájmových

činností. Osoby se zdravotním postižením se při využívání volného času často setkávají

13

s různými bariérami, ať už jde o architektonické řešení objektů nebo předsudků majoritní

společnosti. Přitom právě volnočasové aktivity mají v jejich případě velký význam při

navazování partnerských vztahů. Vzhledem ke stylu jejich života totiž někteří trpí

nedostatkem příležitostí k seznámení. Překážku může tvořit, jak tělesný, tak psychický

handicap. Ještě složitější otázkou je role rodičovství osob se zdravotním postižením.

(Votava a kolektiv, 2003)

Ministerstvo práce a sociálních věcí na svých webových stránkách definuje sociální

rehabilitaci: „Jedná se o soubor specifických činností zaměřených na nácvik potřebných

dovedností osoby se zdravotním postižením směřujících k dosažení samostatnosti

a soběstačnosti v nejvyšší možné míře s ohledem na její dlouhodobě nepříznivý zdravotní

stav. Cílem je dosažení nalezení vhodného pracovního uplatnění. Proces sociální

rehabilitace je integrální součástí poskytování sociálních služeb.“ [6. 11. 2011 dostupné

na WWW: http://www.mpsv.cz/cs/9>]

Sociální prostředky rehabilitace se podle Jankovského (2006) uplatňují metodou

reedukace (rozvoj poškozené funkce a zbytkových schopností), kompenzace (náhrada

postižené funkce jinou nepostiženou funkcí), akceptace (přijetí života s postižením). Tyto

děje probíhají jak v různých institucích (zdravotnických zařízeních, zařízení sociální sféry,

ve školách, při práci, při volnočasových aktivitách, v rodině, v nestátních neziskových

organizacích. Jednou z mnoha možností je například chráněné nebo podporované bydlení.

Důležité je také uplatnění stability rodiny a podmínek pro samostatný život tj. přiznání

invalidního důchodu, různých finančních příspěvků, mimořádných výhod, dávek sociální

pomoci a v neposlední řadě uplatnění nového zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách.

Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách vstoupil v platnost 1. 1. 2007 „Tento zákon

upravuje podmínky poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální

situaci (dále jen „osoba“) prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči,

podmínky pro vydání oprávnění k poskytování sociálních služeb, výkon veřejné správy

v oblasti sociálních služeb, inspekci poskytování sociálních služeb a předpoklady

pro výkon činnosti v sociálních službách“ (Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách § 1).

Zákon přinesl nový systém, který zavedl nové pojmy, jako registrovaní poskytovatelé,

standardy kvality sociálních služeb, inspekce kvality, příspěvek na péči. Přináší také nové

rozdělení sociálních služeb na tři oblasti: sociální poradenství, služby sociální péče

a služby sociální prevence. Tyto služby se dělí dále na služby pobytové, ambulantní

a terénní. Zákon definuje, jak by měly služby vypadat. Důležité je vycházet

z individuálních potřeb, aktivizace, posilování a motivování uživatele sociálních služeb.

14

Velký význam má také kvalita sociálních služeb, dodržování lidských práv a základních

svobod všech uživatelů sociálních služeb.

V popředí nově pojatých služeb stojí pojem sociální začleňování. Znamená to umožnit

uživatelům co nejvíce se zapojit do ekonomického, sociálního a kulturního života

společnosti, který je v naší zemi považován za běžný. To znamená studovat, pracovat,

aktivně trávit svůj volný čas. Nově je také zavedeno, že příspěvek na péči dostává

do rukou osoba se zdravotním postižením, která si pak z nabídky služeb sama může vybrat

službu dle svých individuálních potřeb a uvážení. Podrobněji jsou služby rozvedeny

v prováděcí vyhlášce č. 505/2006 Sb.

Dle znění zákona 108/2006 Sb., o sociálních službách mají napomáhat osobám

se zdravotním postižením, různé služby jako např. osobní asistence, pečovatelská služba,

tísňová péče, průvodcovské a tlumočnické služby, raná péče, podporované bydlení,

odlehčovací služby, centra denních služeb, denní a týdenní stacionáře, domovy pro soby

se zdravotním postižením, domovy pro seniory, domovy pro osoby s chronickou duševní

nemocí nebo se závislostí na návykových látkách, chráněné bydlení, linka důvěry, azylové

domy, domy na půl cesty, kontaktní centra, krizová pomoc, nízkoprahová denní centra,

nízkoprahová zařízení pro děti a mládež, noclehárny, služby následné péče a doléčovací,

sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, terapeutické komunity, terénní programy,

odborné sociální poradenství, sociální rehabilitace. Podrobnější popis činností některých

z těchto sociálních služeb najdete v kapitole 4.4 intermediální péče pro osoby s duševním

onemocněním. (Jankovský, 2006)

V zákoně 108/2006 Sb. je definována sociální rehabilitace takto: „Sociální rehabilitace

je soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti

a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických schopností a dovedností,

posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností

alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí.

Sociální rehabilitace se poskytuje formou terénních a ambulantních služeb, nebo formou

pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.“ (Zákon č.

108/2006 Sb., § 70)

Sociální služba obsahuje tyto základní činnosti:

„ a) nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, činností vedoucích k sociálnímu

začleňování,

b) zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,

15

c) výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,

d) pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.

 Jde-li o pobytovou formu služby, pak se poskytováním vybrané sociální služby rozumí

rovněž:

 e) poskytnutí ubytování v centrech sociálně rehabilitačních služeb,

f) poskytnutí stravy v centrech sociálně rehabilitačních služeb,

g) pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu v centrech

sociálně rehabilitačních služeb.“

(Zákon č. 108/2006 Sb., § 70)

Prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb. § 35 Sociální rehabilitace

(1) Základní činnosti při poskytování sociální rehabilitace se zajišťují v rozsahu

těchto úkonů:

a) Nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších

činností vedoucích k sociálnímu začleňování:

- Odpovídající péče o zevnějšek, oblékání, účes, osobní hygiena, výběr vhodných

hygienických prostředků, vhodné oblečení při různých příležitostech, nácvik používání

spotřebičů, které slouží k úpravě zevnějšku např. fén, nácvik obsluhy běžných zařízení

a spotřebičů (např. na veřejnosti bankomaty, pořadníkové číselníky na úřadech, tlačítka

na přechodech).

- Nácvik péče o domácnost, například péče o oděvy, úklid, drobné údržbářské práce, chod

kuchyně, nakupování, (elektrospotřebiče v domácnosti, roztřídění prádla k praní, praní

prádla, obsluha pračky, žehlení prádla, postup při úklidu, zametání, vysávání, utírání

prachu, příprava jídel, skladování potravin, hospodaření s penězi, manipulace s penězi).

- Nácvik péče o děti nebo další členy domácnosti (postup při různých situací v péči o dítě).

- Nácvik samostatného pohybu včetně orientace ve vnitřním i venkovním prostoru

(na pracovišti, u lékaře, v různých institucích, školách, orientace na ulici, cestování

veřejnou dopravou) Doprovod a pomoc při orientaci v místě bydliště, nácvik cestování

v hromadných dopravních prostředcích, vyřizování různých slev na tyto prostředky.

- Nácvik dovedností potřebných k úředním úkonům, například vlastnoručního podpisu.

b) Zprostředkování kontaktu se společenským prostředím:

- Doprovázení dospělých do školy, školského zařízení, zaměstnání, k lékaři, na zájmové

aktivity a doprovázení zpět (vstupní prohlídky k lékaři, kontaktní místa sociálních služeb).

- Nácvik schopnosti využívat dopravní prostředky (změna dopravních prostředků,

nečekané situace, zpoždění, vynechání spoje).

16

- Nácvik chování v různých společenských situacích (rozlišení chování v zaměstnání,

v různých zájmových kroužcích, u pohovorů).

- Nácvik běžných a alternativních způsobů komunikace, kontaktu a práce s informacemi

(nácvik orientace v jízdním řádu, hledání na internetu, používání veřejných telefonů,

mobilních telefonů a různých informačních tabulí, piktogramů a jiných vhodných

pomůcek).

c) Výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti:

Upevňování získaných motorických, psychických a sociálních schopností a dovedností

(procvičování motorických schopností v rámci různých skupinových cvičení,

psychomotorických schopností orientace v prostoru, získávání psychické odolnosti vůči

různým nepříjemným situacím, nácvik těchto situací spolu se skupinou a pod vedením

odborníka, nácvik sociálních schopností vycházet s lidmi, orientace ve společnosti,

rozvíjení stávajících dovedností, praktické uplatnění těchto zkušeností a dovedností

při studii, hledání práce, využití v pracovním procesu, v osobním životě a ve svém volném

čase, různé přednášky, kurzy).

d) Pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních

záležitostí:

- Podávání informací o možnostech získávání rehabilitačních a kompenzačních pomůcek

(průběžné vyhledávání těchto informací a podávání aktuálních informací o kompenzačních

pomůckách).

- Informační servis a zprostředkovávání služeb (pomoc při zprostředkování služeb,

zajištění potřebných aktuálních informací).

e) Poskytnutí ubytování, jde-li o pobytovou formu služby v centrech sociálně

rehabilitačních služeb:

- Ubytování (u pobytových služeb).

- Úklid, praní a drobné opravy ložního a osobního prádla a ošacení, žehlení.

f) Poskytnutí stravy, jde-li o pobytovou formu služby v centrech sociálně

rehabilitačních služeb:

- Zajištění celodenní stravy odpovídající věku, zásadám racionální výživy a potřebám

dietní stravy, minimálně v rozsahu 3 hlavních jídel.

- Pomoc při podávání jídla a pití.

g) Pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu, jde-li

o pobytovou formu služby v centrech sociálně rehabilitačních služeb:

- Pomoc při úkonech osobní hygieny.

17

- Pomoc při základní péči o vlasy a nehty.

- Pomoc při použití WC. (Prováděcí vyhláška č. 505/2006 Sb.)

1.3.Pracovní rehabilitace

Pracovní rehabilitace je systém programů a služeb, který navazuje na oblast sociálních

rehabilitace a vzdělávání. Na portálu Ministerstva práce a sociálních věcí ČR je pracovní

rehabilitace definována takto: „Pracovní rehabilitace je souvislá činnost, zaměřená

na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou

na základě její žádosti zabezpečuje úřad práce.“ [7. 11. 2011 dostupné na WWW:

http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/pha/pracovni_rehabilitace>]

„Pracovní rehabilitace je určena pro osoby se zdravotním postižením.

Součástí žádosti  o pracovní rehabilitaci musí být doklad osvědčující, že žadatel je osobou

se zdravotním postižením.“ [7. 11. 2011 dostupné na WWW:

http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/pha/pracovni_rehabilitace>]

„Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu

povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu

pro zaměstnání, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání a  vytváření vhodných

podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti.“ [7. 11. 2011 dostupné

na WWW: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/pha/pracovni_rehabilitace>]

Provádění pracovní rehabilitace stanoví vyhláška č.518/2004 Sb., kterou se provádí

zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. S osobou se zdravotním postižením je vytvořen

individuální plán pracovní rehabilitace. V tomto plánu je stanoven předpokládaný cíl,

formy, průběh a termíny pracovní rehabilitace. Jsou zde také uvedeny předpokládané

náklady, které hradí úřad práce. Do nákladů na pracovní rehabilitaci se řadí prokázané

jízdné z místa bydliště do místa konání pracovní rehabilitace, dále prokázané ubytování

po dobu pracovní rehabilitace, stravné podle zvláštních předpisů, pojištění pro případ

škody způsobené v rámci pracovní rehabilitace. V rámci uplatnění osob se zdravotním

postižením na trhu práce jsou zřizována chráněná pracovní místa a chráněné pracovní

dílny. Chráněná pracovní dílna musí zaměstnávat víc jak 60% zaměstnanců se zdravotním

postižením. V popředí stojí také poradenství, které se zaměřuje na volbu povolání, volbu

rekvalifikace, volbu vhodného zaměstnání. (Vyhláška č. 518/2004 Sb.)

U osob s duševním onemocněním je uplatnění na trhu práce velmi problematické. Svou

roli tu hraje také stupeň závažnosti a dlouhodobosti onemocnění. Tito lidé ztrácejí

schopnost pracovat v běžných podmínkách. Jejich nemoc je izoluje a vyčleňuje

18

ze společnosti. Nejvhodnější možností pracovního uplatnění se pro ně jeví chráněné dílny,

kde uzavírají pracovní smlouvu, dostávají za odvedenou práci plat, vztahuje

se na ně Zákoník práce, většinou pracují na zkrácený úvazek, je zde menší kolektiv a je

zajištěna podpora a pomoc asistentů. Pro osoby schopné začlenit se do kolektivu osob

majoritní společnosti je vhodnější využití zřízení chráněného pracoviště. Důležitým

prvkem u takto postižených lidí je bezpečný prostor, kde se cítí dobře. Pro pracovní

uplatnění je důležité všímat si silných stránek osoby se zdravotním postižením. Podporovat

zlepšení pracovních schopností, pozitivního vyladění. Navázání pracovních vztahů a ústup

z izolace. U osob s duševními poruchami vlivem nemoci dochází k narušení kognitivních

funkcí. Snažíme se proto maximálně využít zachovalých schopností. Důležité je také

hledat cesty k rozvíjení.

Pracovní rehabilitací rozumíme pracovní přípravu, pomoc při uplatnění v pracovní

činnosti, obnovení pracovního potencionálu u osob, které mají změněnou pracovní

schopnost nebo jsou práce neschopni. Práce patří mezi základní primární potřeby člověka.

Pokud není tato potřeba uspokojena, dochází k frustraci. V našem státě je uplatňován

princip zvýhodnění zaměstnavatelů, kteří projevují zájem o vytvoření pracovních

příležitostí pro lidi se zdravotním postižením. (Jankovský, 2006)

1.4. Pedagogická rehabilitace

„Pedagogická rehabilitace je určena osobám, kterým jejich zdravotní postižení

neumožňuje dosáhnout odpovídající úrovně vzdělání běžnými pedagogickými prostředky.“

(Votava a kolektiv, 2003, s. 123) Pedagogická rehabilitace je součástí ucelené rehabilitace.

Jejím cílem je umožnit osobám se zdravotním postižením dosáhnout co nejvyššího stupně

vzdělání, kvalifikace. Podpořením samostatnosti a aktivním zapojením do obvyklých

činností dosáhneme zlepšení jejich začlenění do společnosti. U dětí je důležité formální

vzdělávání i neformální získávání osobních zkušeností, proto je tato rehabilitace někdy

označována jako rehabilitace pedagogicko-výchovná. Její součástí je i oblast volného času

a zájmové činnosti osob se zdravotním postižením.

S rehabilitací se začíná již od útlého věku. Podílejí se na ní speciální pedagogové

se specializací psychoped (zaměření na osoby s psychickými problémy, s mentálním

postižením), somatoped (zaměření na osoby s tělesným postižením), tyfloped (zaměření

na osoby se zrakovým postižením), surdoped (se zaměřením na osoby se sluchovým

postižením), logoped (se zaměřením na osoby s poruchami řeči, komunikace), etoped

19

(na osoby s projevy sociální patologie, s poruchami chování). Dalšími pracovníky jsou

osobní asistenti a asistenti pedagoga. Speciální pedagog se také věnuje rehabilitaci

kognitivních funkcí, které mohou být poškozeny z důvodu nemoci nebo úrazu.

(Votava a kolektiv, 2003)

Při socializaci člověka hraje důležitou roli výchova. Jedná se o celoživotní proces, jenž

je nejvýznamnější v období dětství. Hlavním úkolem rehabilitace v oblasti pedagogiky je

optimální rozvoj osobnosti, což vede k usnadnění sociální, pracovní a kulturní integrace.

20

2. Typologie duševních poruch a poruch chování podle MKN 10

Kapitola typologie duševních poruch a poruch chování je zařazena vzhledem k tématu

práce sociální rehabilitace osob s dlouhodobým duševním onemocněním. Toto onemocnění

se odráží na celé osobnosti člověka. Při práci s těmito osobami, je třeba přihlížet k určitým

specifickým potřebám těchto osob.

Podle desáté revize Mezinárodní klasifikace nemocí do skupiny duševní poruchy

a poruchy chování řadíme tyto poruchy: organické duševní poruchy, včetně

symptomatických, duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivní

látky, schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy vyvolané stresem a somatoformní

poruchy, behaviorální syndromy spojené s fyziologickými poruchami a somatickými

faktory, poruchy osobnosti a chování dospělých, mentální retardace (duševní opoždění),

poruchy psychického vývoje, poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství

a v adolescenci, nespecifikované duševní poruchy.

„Duševní nepohoda a duševní porucha je výrazným utrpením a břemenem

pro pacienty, jejich rodiny, děti, příbuzné a přátele, ale i pro společnost, která je postižena

jako celek. Je nutné prolomit prostředí ticha a strachu, ve kterém se lidé chovají tak, jak

se chovají v ostatních situacích vzbuzujících obavy, tedy vyhýbají se psychiatrickým

pacientům, bojují s nimi, nebo si z nich dělají legraci.“ (Malá, Pavlovský, 2002, s. 10).

Zde uvádíme pro upřesnění problém terminologie: „ V celé klasifikaci užíváme termín

porucha, abychom se vyhnuli ještě větším problémům při užívání termínů nemoc

a onemocnění. Porucha není přesný termín, ale užíváme ho zde pro označení existence

klinicky rozpoznatelného souboru příznaků nebo chování.“ (Mezinárodní klasifikace

nemocí-10, 2006, s. 18)

Podrobněji se budeme věnovat jen některým duševním onemocněním. Důvodem je

rozsáhlost tohoto tématu. Jako klíč výběru jsme zvolili onemocnění, která jsou poměrně

častá a jsou také zastoupena ve výzkumném vzorku a souvisí s teoretickou částí.

21

2.1. F10 – F19 Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané

účinkem psychoaktivních látek

Duševní poruchy a poruchy chování vyvolané účinkem psychoaktivních látek jsou

zařazeny z důvodu, že se v praktické části ve výzkumném vzorku nachází osoba s demencí,

která byla způsobena nadměrným užíváním alkoholu (kazuistika č. 1). Dále je to osoba

s minulostí užívání pervitinu a závislostí na alkoholu (kazuistika č. 8).

„Do této skupiny patří rozmanité poruchy, jejichž závažnost sahá od nekomplikované

intoxikace až k psychózám a demenci. Všechny jsou vyvolány užíváním jedné nebo více

psychoaktivních látek.“ (Praško a kol. 2003, s. 60)

Duševní poruchy vyvolané účinkem psychoaktivních látek se dělí, podle užívané látky,

na poruchy vyvolané požíváním alkoholu (alkohol patří mezi nejčastěji zneužívanou

látku). Jejím užíváním dochází k narušení úsudku, nadměrné hovornosti, náladovosti,

zvýšené agresivitě, poruchám pozornosti, poruchám vědomí. Přidávají se komplikace

v podobě myopatie, hepatitidy, cirhózy, vředové choroby aj. Je nutná dlouhodobá terapie

(psychoterapie a averzní léčba). Patří sem také poruchy vyvolané požíváním opiátů,

opioidy (opium, morfin, heroin, metadon) vyvolávají stav euforie, který vede k  útlumu,

snížení aktivity a osobnostním změnám. Abstinenční příznaky se projevují úzkostí,

pláčem, třesem, neklidem, zvracením, pocením, nespavostí, bolestí ve svalech. Poruchy

vyvolané požíváním kanabinoidů (marihuana, hašiš), kanabinoidy patří mezi velmi

rozšířené drogy, které vyvolávají euforii. Zpomalují vnímání času, narušují úsudek.

Typickým příznakem jsou prokrvené oči, zvýšená chuť k jídlu, sucho v ústech,

tachykardie. Kanabinoidy nemají tělesné abstinenční příznaky. Vzniká psychická závislost.

Poruchy vyvolané užíváním sedativ nebo hypnotik, užívání těchto látek vede k útlumu

dechového centra, vedou k ovlivnění pozornosti. Při jejich absenci dochází k velmi těžkým

reakcím s deliriem a epileptickými záchvaty. Poruchy vyvolané požíváním kokainu,

kokain je vysoce návyková látka, vyvolávající euforii. Při intoxikaci dochází k neklidu,

agresivitě, zvýšené sexuální apetenci, megalomanii, rozšíření zorniček, hypertenzi.

Při absenci této látky je objevují příznaky jako únava, živé sny, nespavost, pocity

beznaděje, deprese. Poruchy vyvolané požíváním jiných stimulancií (včetně kofeinu),

do této skupiny se řadí také kofein, amfetaminy, extáze, pervitin. Tyto drogy vyvolávají

euforii, ale také podrážděnost, agitovanost, agresivitu, impotenci, třes, tachykardii, sucho

v ústech, arytmie. Poruchy vyvolané požíváním halucinogenů, halucinogeny patří

22

k látkám, které vyvolávají změny vnímání až halucinace. Při požití drogy dochází

k úzkosti, depresi, paranoi, depersonalizaci (osoba se cítí být oddělena, odcizena,

izolována), palpitacím (bušení srdce), pocení, tremoru (neúmyslný rytmický svalový

pohyb), panickým reakcím. K halucinogenům řadíme LSD, meskalin, psilocybin. Poruchy

vyvolané užíváním tabáku, složka tabáku nazývající se nikotin vyvolává závislost,

somatické a především respirační a kardiovaskulární komplikace. Při abstinenci

se projevuje podrážděnost, úzkost, pocity hněvu, neklid a zvýšená chuť k jídlu. Poruchy

vyvolané užíváním organických rozpouštědel, organická rozpouštědla jako trichloretylen

a toluen utlumí aktivitu CNS. Při intoxikaci dochází k apatii, závratím, poruchám

koordinace a k zpomalení pohybů nebo naopak k euforii. S těmi to látkami experimentují

hodně mladé děti. Dochází k poškození mozkové kůry a dýchacích cest. A s postupem času

k poškození jater. (Praško a kol, 2003)

Zde uvádíme některé odborné termíny a jejich podrobné vysvětlení, se kterým

se můžete setkat v souvislosti s touto skupinou duševních poruch:

„Akutní intoxikace

Přechodný stav po aplikaci psychoaktivní látky.“ (Praško a kol. 2003, s. 63)

„Škodlivé užívání

Tato porucha zahrnuje vzorec chování, které poškozuje zdraví, ať už somatické, nebo

psychické. Může vést k negativním sociálním důsledkům.“ (Praško a kol. 2003, s. 63)

„Syndrom závislosti

Syndrom závislosti vzniká, pokud jedinec preferuje užívání dané látky před aktivitami,

kterých si dříve cenil více. V popředí bývá touha po látce a potíže kontrolovat její užívání.

Mohou se vyskytovat tělesné odvykací příznaky, tolerance, zanedbávání ostatních zájmů.

Závislý jedinec pokračuje v užívání látky i přes nepochybný důkaz škodlivých následků.“

(Praško a kol. 2003, s. 63)

23

2.2. F20 – F29 Schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy

s bludy

Další duševní poruchou je schizofrenie, schizofrenní poruchy a poruchy s bludy. Tyto nemoci jsou v podvědomí veřejnosti známé, ale většina lidí má o těchto nemocech zkreslené představy. Tato skupina je zařazená z důvodu, že se v praktické části ve výzkumném vzorku vyskytuje několik osob s tímto onemocněním (kazuistika č. 3, 4, 5).

„Pacient postižený psychózou (psychotickým onemocněním) ztrácí do určité míry

kontakt se skutečností a má poruchy vnímání, myšlení, prožívání a chování. Psychózy patří

mezi závažná onemocnění a je jich celá řada.“ (Praško a kol. 2003, s. 65)

„Schizofrenní poruchy jsou obecně charakterizovány význačnými poruchami myšlení

a vnímání a afektivitou, která je nepřiměřená nebo oploštělá. Jasné vědomí a intelektové

schopnosti jsou obvykle zachovány. I když se během času mohou vyvinout určité kognitivní

deficity.“ (Mezinárodní klasifikace nemocí-10, 2006, s. 83)

Schizofrenie

„Schizofrenie je chronické onemocnění postihující přibližně 1% populace. Výskyt je

podobný v nejrůznějších sociálních skupinách i zeměpisných oblastech. Onemocnění

začíná obvykle u mužů mezi 17-30 rokem a u žen mezi 20-40 rokem.“ (Praško a kol. 2003,

s. 65)

Charakteristickými příznaky schizofrenie je psychomotorické ochuzení (ochuzení

řeči, spontánních pohybů, oploštění afektu, omezení očního kontaktu) dezorganizace

(obsahově chudá řeč, roztržitost, nesoustředěnost, různé grimasy, posuňky, strnulé pozice)

a distorze skutečnosti (bludy, halucinace). Rozlišujeme několik typů schizofrenie –

paranoidní schizofrenie (stálé bludy, halucinace, poruchy vnímání), hebefrenií

(adolescentní věk, nevypočitatelné chování), katatonií schizofrenie (výrazné

psychomotorické poruchy), simplexní (podivínské chování), nediferencovaná schizofrenie.

Průběh nemoci může být různý. Rozdělujeme je na epizodický se zbytkovými příznaky,

epizodický bez příznaků, jedinou epizodu s částečnou úzdravou, jedinou epizodu s úplnou

úzdravou, chronický s trvajícími příznaky. Základem terapie je podávání léků doplněné

psychosociální léčbou. Důležitou součástí je nácvik sociálních, komunikačních dovedností

a pracovní a sociální rehabilitace.

24

„Obecně se uvádí, že třetina pacientů vede běžný život, třetina má neustále příznaky,

ale je schopna žít v normální společnosti, třetina má trvalé postižení, a je často

hospitalizována a asi 10% je odkázáno na život v ústavu.“ (Praško a kol. 2003, s. 71)

Do této skupiny spadá i schizotypní porucha, která se od schizofrenie liší tím, že

se neobjevují halucinace, bludy a závažné poruchy chování. Objevuje se nespolečenský

vztah k jiným lidem, sklon k sociálnímu stažení, podezíravost a vztahovačnost. Trvalé

duševní poruchy a bludy tato skupina se vyznačuje přítomností dlouhodobých bludů,

nejčastěji perzekučních, žárliveckých, velikášských, hypochondrických nebo

erotomanických. Akutní a přechodné psychotické poruchy v trvání 1 den až maximálně

1 měsíc. Pacient se uzdraví a běžně funguje, příznaky jsou krátkodobé. Typické jsou bludy,

halucinace, stereotypní pohyby. Indukovaná porucha s bludy je porucha s bludy a trpí

jí dvě nebo více osob, které jsou v těsné emoční vazbě. Pravou nemocí trpí jen jedna

osoba, pokud jsou odděleny, příznaky u druhé osoby vymizí. Schizoafektivní porucha

se projevuje jako manický, depresivní a smíšený typ. (Praško a kol, 2003)

2.3. F30 – F39 Poruchy nálady (afektivní poruchy)

Poruchy nálady jsou zařazeny z důvodu, že se v praktické části ve výzkumném vzorku nachází osoby s tímto onemocněním (kazuistika č. 7, 8).

„Vedoucím příznakem afektivních poruch (poruch nálady) je změna nálady. Nálada je

buď chorobně smutná (depresivní), nebo nadnesená (manická), doprovázená

odpovídajícími změnami chování. Poruchy nálady se dělí na depresivní a bipolární.“

(Praško a kol. 2003, s. 72)

Afektivní poruchy, jejímž hlavním znakem je změna nálady, dále doprovází změny

celkové aktivity a změny motivace. Většina těchto poruch má tendenci k znovu vzplanutí

(relapsu) nemoci. Afektivní poruchy mohou mít různý průběh, probíhá smutná nálada nebo

nadnesená. Afektivní poruchy jsou léčitelné, ale může dojít k obnovení nemoci. Důležitou

součástí léčby jsou psychofarmaka a psychoterapie. Bývá nutná i hospitalizace nemocného.

Důležitá je také spolupráce s rodinou. Rozlišujeme několik typů této nemoci, je

to manická fáze, která je doprovázena nadnesenou náladou, nadměrnou činností,

zvýšeným sebevědomím, sníženou potřebou spánku. Někdy se nadnesené sebevědomí

může rozvinout až do bludů. V rámci terapie je nutno nemocného zklidnit. U akutních

případů je nutná hospitalizace. Dále j to bipolární afektivní porucha charakterizována

změnami nálad mezi depresí a mánií. Délka jednotlivých období se nedá předvídat. Střídají

25

se pocity beznaděje a únavy se zvýšenou aktivitou a riskantním chováním. Základem léčby

je dlouhodobé nebo celoživotní podávání léků. Někdy si nemocní léky sami vysazují,

protože se cítí dobře. Depresivní fáze patří mezi nejvíce rozšířené onemocnění. Více

postihuje ženy. Vyznačuje se pokleslou náladou skoro každý den, neschopností se radovat,

beznadějí, poruchami spánku, celkovou vyčerpaností, zřetelným poklesem zájmu o svět,

psychomotorickým zpomalením, ztrátou energie, poruchami soustředění, nerozhodností

a myšlenkami na smrt. Velké procento nemocných spáchá sebevraždu nebo se o ni pokusí.

Periodická (rekurentní) depresivní porucha je porucha, při níž dochází k opakovanému

výskytu poruchy nálady. (Praško a kol, 2003)

2.4. F40 – F49 Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a

somatickými faktory

Skupina onemocnění neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatickými

faktory tvoří další skupinu duševních nemocí. Také osoby s tímto onemocněním jsou

zastoupeny ve výzkumném vzorku v praktické části. Jedná se o nemocné, s kterými nás

seznamují kazuistiky č. 2 a č. 6.

„Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatoformní poruchy jsou

heterogenní skupinou psychických poruch, u kterých bývá dominantním fenoménem úzkost

a její somatické koreláty.“ (Praško a kol. 2003, s. 81)

„Úzkost má pro organismus adaptivní funkci. Problém začíná, když se úzkost či strach

objevují příliš často, trvají příliš dlouho a jejich intenzita je vzhledem k situaci, která je

spustila, příliš velká, nebo když se objevují v nepřiměřených situacích.“ (Praško a kol.

2003, s. 83)

Neurotické poruchy, poruchy vyvolané stresem a somatickými faktory se vyznačují tím,

že vznikají dlouhodobým působením stresových faktorů, vyčerpáním. Nevyskytují

se halucinace a bludy. Léčba je dlouhodobá, ne vždy úspěšná. Do těchto poruch patří

fobické úzkostné poruchy, úzkostné poruchy se projevují kombinací tělesných

a psychických projevů napětí, úzkosti v situacích, které nejsou žádným reálným

nebezpečím. Intenzita projevů může osobu paralyzovat v pracovním, osobním

i společenském životě. Fobické úzkostné poruchy rozdělujeme na agorafobii, sociální

fobii a izolované fobie. Agorafobie je strach z otevřeného prostoru, cestování dopravními

prostředky, nakupování v samoobsluhách, strach být daleko od domova. Obyčejně

se agorafobie projevuje záchvaty paniky. Nemocní musí brát psychofarmaka a je vhodná

26

psychoterapie. Sociální fobie je strach ze sociální situace, který může vést až k úplné

sociální izolaci. Kazuistika č. 6 „Uživatel byl v sociální izolovanosti, žil ve skleníkovém

rodinném prostředí. Ochranitelská výchova rodičů způsobovala, že nebyl schopen

si obstarávat aspoň některé své potřeby. Většinu času trávil u televize a počítače.“.

Sociální fobie se projevuje strachem ze zvědavých pohledů, z mluvení na veřejnosti.

Projevem může být červenání, potíže při pohledu do očí, třes rukou, pocity na zvracení.

Terapie je v podobě psychofarmak, antidepresiv, psychoterapie. Izolované (specifické)

fobie jsou omezeny na určitou situaci, např. blízkost určitých zvířat, výšky, uzavřených

prostor, pohled  na krev. Je vhodná expoziční terapie (malé dávky, které se postupně

zvyšují). Jiné úzkostné poruchy mezi, které patří panická porucha, generalizovaná

úzkostná porucha, smíšená úzkostná depresivní porucha, jiné smíšené úzkostné poruchy,

jiné specializované úzkostné poruchy, úzkostná porucha nespecializovaná. Panická

porucha se projevuje náhlými intenzivními pocity strachu až hrůzy, které se objevují bez

zjevné vnější příčiny. Záchvat může trvat několik minut, ale může se vracet ve vlnách

i po dobu dvou hodin. Osoba prožívá pocity strachu ze smrti, zbláznění, bolesti na hrudi,

nedostatku dechu, nucení na zvracení, na omdlení. Tuto poruchu lze léčit psychoterapií

a pomocí farmak. Generalizovaná úzkostná porucha nastupuje postupně, pozvolna. Jedná

se o vleklou chronickou poruchu. Objevuje se zvýšená a bezdůvodná starostlivost, obavy,

zvýšené napětí, úzkost, vyčerpanost. Metodou léčby je psychoterapie a farmakoterapie,

antidepresiva. U smíšené úzkostně depresivní poruchy se mísí příznaky úzkosti a deprese.

Pro zvládnutí poruchy je třeba antidepresiv a psychoterapie. Obsedantně-kompulzivní

porucha, je porucha, která vyvolává u postižených osob nutkavé nápady, myšlenky,

představy nebo impulzy (obsese), které se vtíravě vracejí. („Co když dostanu infekci,

nakazím se?“) K neutralizaci napětí slouží nemocnému rituály – impulze. Opakované

projevy chování např. kontrola uzamčení dveří, sporáku, uzavření plynu. Průběh poruchy

je většinou chronický, celoživotní. K léčbě se doporučuje farmakoterapie a psychoterapie.

Dále je to reakce na závažný stres a poruchy přizpůsobení, tyto poruchy navazují

na mimořádné stresující zážitky. Do skupiny patří akutní reakce na stres (přechodná

porucha, která odeznívá během několika hodin nebo dnů) a  posttraumatická stresová

porucha (úzkostná porucha, po emočně těžké stresující události). Dále sem řadíme poruchu

přizpůsobení, která navazuje na významnou životní změnu nebo stresovou životní událost

(např. ohrožení vážnou tělesnou nemocí). Porucha se objeví do jednoho měsíce od životní

události a obyčejně nepřekročí 6 měsíců. Řadí se sem také dissociativní (konverzní)

poruchy, které se vyznačují částečnou nebo úplnou ztrátou normální integrace mezi

27

vzpomínkami na minulost, vědomím identity a bezprostředních pocitů a ovládáním pohybů

těla (pocit odpojení, které může vyústit až v mezeru ve vzpomínkách). Dissociativní

amnézie se vyznačuje ztrátou paměti důležitých nedávných událostí (nehody, ztráta blízké

osoby). Amnézie může být částečná, selektivní. Počátek i ukončení bývají náhlé.

Dissociativní fuga má stejné příznaky jako dissociativní amnézie, ale navíc k ní dochází

v případě odcestování z domova nebo odchodu z místa pracoviště. Objevuje

se při katastrofách a za války. Dissociativní stupor je velmi vzácná porucha, kdy nemocný

sedí nebo leží bez pohybů dlouhou dobu, úplně chybí řeč. Trans a stavy posedlosti,

při kterých dochází k dočasné ztrátě pocitu identity a plného uvědomování si okolí.

Dissociativní poruchy motoriky se projevují ztrátou nebo narušením pohybů. Obyčejně

dochází k tomu, že nemocný nemůže pohybovat končetinou nebo její částí. Dissociativní

křeče se podobají epileptickým záchvatům. Dissociativní porucha citlivosti a poruchy

senzorické se projevují ztrátou ostrosti zraku, tunelovým viděním apod. Skupinu uzavírají

somatoformní poruchy, u kterých je přítomnost tělesných příznaků bez prokazatelných

organických patologických změn. Opakované stížnosti na bolesti, únavu, obavy osob jsou

tak nepříjemné, že dochází ke stresu těchto osob. Somatizační porucha se projevuje

mnohočetnými, opakovanými a často se měnícími symptomy. Obyčejně trvá i několik let

než je nemocný doporučen k psychiatrovi. Bolesti se objevují ve všech částech těla např.

říhání, zvracení, svědění, pálení. U hypochondrické poruchy se nemocný zabývá vlastním

tělem, možností, že má více závažných nemocí. Často uvažuje, že může mít i jiné nemoci.

U somatoformní vegetativní dysfunkce má nemocný potíže, které poukazují na tělesnou

poruchu (bušení srdce, pocení) a dále je to pálení, tíže. Neurastenie (neurotické poruchy)

se vyskytuje ve dvou typech a to zvýšená únavnost po duševním vypětí, pocity tělesné

a fyzické slabosti a vyčerpání. Objevují se nepříjemné pocity závrať, bolesti hlavy, pocity

nejistoty. (Praško a kol, 2003)

28

3. Dopady duševních nemocí

V třetí kapitole se budeme věnovat dopadům duševního onemocnění. Společnost má

tendenci duševně nemocné izolovat, připadají ostatním divní, jiní, slabí, neschopní. Tento

postoj společnosti bere nemocným sebedůvěru, zhoršuje jejich uplatnění, stěžuje podmínky

návratu do společnosti, získání zaměstnání. Významný podíl na pohled na osoby

s duševním onemocněním mají také média, informace z doslechu, literatury. V důsledku

působení stigmatizace osob s duševním onemocněním dochází k osamělosti nebo naopak

k nedostatku soukromí. V kazuistice č. 5 uvádíme: „Po téměř roční izolovanosti začal

navštěvovat program dílna v sociální rehabilitaci. V této době byl však rozpolcený

a na aktivity se moc nesoustředil.“ S dlouhodobou nemocí přichází invalidita, vyčlenění

z kolektivu dosud známých lidí, omezené uplatnění ve společnosti. Tyto osoby jsou také

ve zvýšené míře ohroženy suicidiem.

Dopady duševního onemocnění na osobnost člověka, se odvíjejí podle druhu

onemocnění. U osob s duševním onemocněním se projevují různé příznaky. Bývá narušeno

vnímání (iluze, halucinace), emotivita (pokleslá nálada, depresivní nálada, fóbie), myšlení

(útlum, zrychlené, zmatené), paměť (amnézie), jednání (impulzivní, zkratkovité), vědomí

(zastřené, obluzené), pudy (poruchy pohlavního pudu, poruchy sebezáchovné, poruchy

obživného pudu), poruchy intelektu (demence, mentální retardace), poruchy identity

(degradace osobnosti, dezintegrace osobnosti). (Malá, Pavlovský, 2002)

3.1. Duševní poruchy jsou příčinou invalidity

Podle údajů WHO patří duševní nemoci mezi nejčastější příčinu pracovní

neschopnosti, objevují se v produktivním věku, s nimi přichází dlouhodobé hospitalizace,

které ústí k přiznání invalidity. (Malá, Pavlovský, 2002)

„Podle Světové zdravotnické organizace poruchy duševního zdraví představují

pro evropský region druhou největší zdravotně sociální zátěž (po stárnutí populace

a potřebě dlouhodobé péče na prvním místě). Jejich význam a dopad je proto možno

považovat za celospolečensky závažný. Z hlediska zdravotně sociálního je pro duševní

nemoci charakteristické, že oproti jiným nemocem začínají v poměrně nízkém věku.“ [8. 2.

2011 dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5591 >]

29

„Duševní nemoc provází postiženou osobu kolem 19 % z celkového počtu roků jejího

života, tj. zpravidla 15 let. Tyto roky jsou provázeny zvýšenou nemocností, pracovní

neschopností, zhoršením kvality života, ztrátou životní pohody, mnohdy i invalidizací,

ztrátou soběstačnosti či předčasnými úmrtími. Kvalifikované odhady (z roku 2005)

proevropský region uvádějí, že z celkových 850 mil. osob žijících v tomto regionu trpí až

100 milionů osob depresemi, asi 21 milionů poruchami způsobenými nadměrným užíváním

alkoholu, sedm milionu má Alzheimerovu chorobu nebo jiné formy demence, čtyři miliony

osob mají schizofrenii. Náklady vynaložené na zdravotně sociální péči a pomoc pro osoby

s duševními poruchami se v roce 2005 v EU pohybovaly kolem 400 miliard eur.“ [8. 2.

2011 dostupné na WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5591 >]

K duševnímu onemocnění dochází většinou v rané dospělosti nebo dokonce

adolescenci. V této době člověk ještě nemá dokončené vzdělání, zafixované pracovní

návyky, dovednosti, zajištěné vlastní finanční zázemí, vlastní bydlení. K sociálnímu

poklesu většinou dochází už po první atace nemoci. Neboť řada osob s duševním

onemocněním nestačí tyto zkušenosti zafixovat nebo absolvovat. Následuje přerušení nebo

nedokončení vzdělání, ztráta spolužáků, přátel, zaměstnání.

Protože toto onemocnění je chronické, nemůže dojít ani k následnému doplnění

chybějících znalostí a dovedností. A tím je omezeno společenské uplatnění, kde

se vyžaduje individuální výkon a zodpovědnost.

V důsledku nemoci dochází také ke snížení, postižení kognitivních funkcí, mezi

které patří intelekt, učení, schopnost diferencovat a klasifikovat zevní podněty, plánovat,

organizovat, vytvářet abstrakce. Myšlení je nevýpravné, dochází k poruchám v myšlení

(bludy), ke snížení schopnosti v příjmu objemu informací, k poruchám vnímání

(halucinace), k poruchám jednání (nepochopitelné, podivné), k narušení obsahu myšlení,

ke změnám nálady a emocí, k poruchám osobnosti a chování. Kazuistika č. 4 „U uživatele

sociální služby bylo zpomalené psychomotorické tempo, bez kolísavých nálad, bez známek

deprese. Špatně a zdráhavě navazoval kontakt, odpovědi poskytoval po latencích,

prodlevách. Myšlení bylo chudé a nevýpravné.“ A v neposlední řadě se přidávají důvody

ekonomické, kdy osoby s duševním onemocněním odchází předčasně do důchodu.

Kazuistika č. 2 „Mým současným problémem je výše důchodu, která mi sotva stačí

na pokrytí nezbytných nákladů na provoz domácnosti. Proto jsem si také musela najít práci

aspoň na pár hodin.“ (Malá, Pavlovský, 2002)

30

3.2. Stigma a stereotypy společnosti k osobám s duševní nemocí

Duševní poruchy patří mezi stigmatizované nemoci. Stigma je něco jako domnělé

znamení méněcennosti, které vede k odmítání druhými lidmi. Může to být viditelná vada,

ale také okolnost neviditelná. Do této skupiny mohou být lidé zařazeni např. po zveřejnění

jejich pobytu v psychiatrickém zařízení.

Osoby s duševní poruchou se setkávají s různými projevy odmítání, nepochopením

a také se zkreslenými představami populace. Jsou jim přiřazovány vlastnosti

jako nevypočitatelný, nespolehlivý, nebezpečný apod. A jaké jsou možnosti snižování

stigmatu? Je to především vhodná léčba, důsledná mlčenlivost k příslušnosti problematické

skupiny, nácvik sociálních dovedností. (Höschl, Libiger, Švestka, 2002)

3.3. Rizikový psychický faktor u osob s duševní nemocí, suicidium

U osob s duševními poruchami se také častěji vyskytují suicidia. „Suicidium je

komplexní lidské chování, jehož podstata je biologická, sociologická a psychologická.

Rozlišujeme mezi sebevraždou biickou, kde motiv vychází z reality, nemusí být spojen

s psychickou poruchou, a patickou, u které motiv vychází z psychopatologie. Jednou

z forem biické sebevraždy je bilanční sebevražda, objevující se spíše u starších osob.

Patická suicidia jsou spojena např. s depresí (při pocitech beznaděje, autoakuzacích,

negativním očekávání do budoucna), se schizofrenií (úleva od nesnesitelných halucinací),

závislosti na alkoholu, těžkým odvykacím syndromem, akutní halucinózou, s poruchou

osobnosti (zejména emočně nestabilní), s posttraumatickou stresovou poruchou apod.“

(Fischer, Škoda, 2009, s. 62)

Nejčastější motivace sebevražedného jednání je únik ze zátěžové situace,

kterou jedinec nedokáže zvládnout jinak. Sebevražedné jednání může být dokonané

nebo ve fázi pokusu. Nejčastějším způsobem provedení sebevraždy je oběšení. Sucidium

se vyskytovalo vždy ve všech společnostech. Ve středověku bylo toto jednání posuzováno

jako zločin. Vysoké riziko suicidia je zejména u osob s depresí, psychózou, těžkými

úzkostnými poruchami, hypochondrickými poruchami, posttraumatickými stresovými

poruchami. Mezi rizikové psychické faktory řadíme zejména:

- Předchozí suicidální pokus.

- Akty sebepoškození.

- Suicidální jednání v blízkém okolí či příbuzenstvu.

31

- Depresivní porucha.

- Abúzus sedativ.

- Porucha příjmu potravy.

- Bipolární porucha.

- Obsedantně kompulzivní porucha.

- Panická porucha, schizofrenie.

- Abúzus alkoholu.

- Velký životní stres u chronicky zranitelné osoby. (Fischer, Škoda, 2009)

Nejvýznamnějším pocitem je pocit beznaděje. Spouštěčem jsou hlavně sociální faktory

jako neuspokojivé sociální vztahy, dysfunkční rodina, ztráta sociálních vazeb, ekonomické

faktory. V kazuistice č. 7 „Dnešní režim tohoto muže je, že několikrát obejde město. Sbírá

železo, zazvoní a zeptá se, jestli něco mají k vyhození. Přečte si noviny, něco si uvaří,

podívá se na televizi. Spánku věnuje asi 5 až 6 hodin denně.“

U adolescentů to může být konflikt v rodině. Duševní onemocnění s sebou přináší také

vysokou zátěž pro rodinu a nejbližší okolí.

(Fischer, Škoda, 2009)

32

4. Směry v oblasti péče o osoby s dlouhodobými duševními

nemocemi

Součástí oblasti péče o osoby s dlouhodobými duševními nemocemi je psychoterapie

a socioterapie, která je velmi důležitá v rámci sociální rehabilitace. Umožňuje osobám

s duševním onemocněním se, co nejvíce přiblížit životu běžné populace. Cílem je návrat

do školy, zaměstnání, do rodiny. Snahou je také zamezení opětovnému umístění

do psychiatrických léčeben.

4.1 Psychoterapie, socioterapie„ Psychoterapie je léčebná metoda, při které se snažíme psychologickými prostředky

příznivě ovlivnit chorobný proces (jak psychického, tak somatického rázu).

K psychologickým prostředkům patří slovo, mimika, mlčení, emoční vztahy, učení,

manipulace prostředím aj.“ (Malá, Pavlovský, 2002, s. 106)

Jednou z forem léčení duševních poruch je psychoterapie. Je to metoda,

která využívá psychologických prostředků. V současnosti se používá více než 250 forem

psychoterapie. Dají se rozdělit do tří směrů – dynamického (psychoanalýza, dynamická

skupinová psychoterapie), kognitivně behaviorálního (chápou poruchu jako druh

naučeného chování, myšlení, prožívání) a zkušenostního (empatická psychoterapie,

transpersonální psychoterapie). Přístupy a školy se značně liší, mají však některé základní

aspekty (psychoterapeutický vztah, prostředí psychoterapie, výkladový rámec, metodický

postup). (Praško a kol., 2003)

Dále psychoterapii dělíme na individuální, skupinovou, terapeutickou komunitu

(léčebné společenství), rodinou. Můžeme také využít expresivní terapie jako je

muzikoterapie (využívá poslechu hudby, společného zpívání, práce s melodií apod.),

arteterapie (projekce zážitku do výtvarného projevu), psychodrama (využití divadelních

výrazových prostředků), psychogymnastika (využití pohybu a mimiky) a jiné nové směry.

Relaxace a autogenní trénink je přístup, který vychází z psychofyziologické jednoty

organismu, střídání napětí a uvolnění. Sugestivní terapie užívá nekritické přijetí myšlenky.

A hypnóza je vyvolávána monotónními unavujícími podněty. Slouží nám k odreagování.

(Praško a kol., 2003)

„Socioterapie podporuje normální, zdravé, pravidelné, obecné, všední, na nemoc

nevázané, svobodné stránky individuálního klienta“. (Mahrová, Venglářová, 2008, s. 92)

33

„Socioterapií rozumíme léčebné postupy vedoucí ke zmírnění nepříznivých

společenských faktorů na chorobné duševní příznaky a k omezení dopadu těchto

psychopatologických projevů na sociální postavení nemocného“. (Malá, Pavlovský, 2002,

s. 111)

Socioterapie se soustřeďuje na konkrétní sociální situace (obchod, úřady, banka, práce).

Dále na získávání sociálních kontaktů (vlak, autobus, restaurace). Socioterapie ovlivňuje

také, jak uspokojujeme vlastní potřeby (tj. potřeba jíst, spát, někde bydlet, potřeba práce,

soukromí, lidí kolem, vztahů, klidu, informací a sexu). Uspokojení těchto potřeb bývá

např. narušeno bezdomovectvím a vězením. Snažíme se o to, aby jedinec jednal

v sociálním prostoru dané společnosti. (Mahrová, Venglářová, 2008)

U mnoha duševních poruch dochází k tomu, že vyřazují nemocné osoby

z každodenního běžného života, pracovního zařazení, dochází k tomu, že tyto osoby

se stávají invalidními. Ztrácejí sociální vazby, narušuje a rozpadají se jim rodinné zázemí.

Rehabilitace osob s duševním onemocněním by měla začínat už psychiatrických

léčebnách. Po odeznění akutních příznaků, je vhodné nemocné zapojit do pracovních,

kulturních a tělovýchovných programů. Neméně důležitá se jeví spolupráce s rodinou,

přáteli. Po odchodu z lůžkového zařízení je vhodné, aby nemocný navštěvoval denní

stacionář. „…význam pracovního zapojení ještě daleko prospěšnější, než nudící se,

bezcílně se potloukající pacienti zvolna degradující na zcela pasivní bytosti, jejichž zájem

se omezuje jen na jídlo a kouření“. (Malá, Pavlovský, 2002, s. 111) U některých osob

s duševním onemocněním se osvědčil pobyt v terapeutické komunitě. Jiní zase přijmou

pomoc v podobě chráněného bydlení, které umožňuje samostatné bydlení, kde je

pro nemocného zajištěna pomoc odbornými pracovníky. Podobně pomáhají v životě

duševně nemocných i chráněné dílny, které umožňují těmto lidem, zapojit

se do pracovního procesu. A současně zohledňují jejich handicap. Změna těchto postojů

může být docílena výchovou v rodině, výukou, informovaností a také osvětou. Je potřeba

soustavně pracovat na upevnění a rozšíření vědomostí, zpochybnit stigmata, snižovat

diskriminaci.

(Malá, Pavlovský, 2002)

4.2 Psychofarmakoterapie, elektrokonvulzivní léčba (ECT), fototerapie, spánková deprivace

Osoby, které trpí dlouhodobým duševním onemocněním, musí užívat psychofarmaka

pro stabilizaci svého zdravotního stavu. Jinak může dojít k jejich dekompenzaci a tím

34

k návratu do psychiatrické léčebny, postupnému vyčlenění ze společnosti a k ohrožení

vlastního života nebo života jiných osob.

Psychofarmaka dělíme do několika skupin:

- Psychostimulancia (používají se vzácně).

- Nootropika (zlepšují metabolismus mozku, ke zlepšení kognitivních funkcí,

při demenci).

- Hypnotika (tlumivé účinky, k navození spánku).

- Antidepresiva (při léčbě deprese, u některých úzkostných stavů, účinky se objevují

zpravidla až po 2-3 týdnech).

- Antimanika a thymoprofylaktika (u bipolární afektivní poruchy).

- Anxiolytika (u úzkostných stavů, neurotických poruch).

- Psychodysleptika (v klinické praxi se nepoužívají, vyvolávají přechodné

psychotické příznaky).

- Kognitiva (ovlivňují kognitivní funkce).

Elektrokonvulzivní léčba je velmi účinná terapie. Jedná se o aplikaci střídavého

proudu do mozku. K tomu se používá přístroj, který elektrický proud transformuje z 220V

na 60V. Tato metoda je aplikována při krátkodobé celkové anestezii. Dobré výsledky jsou

zejména u těžkých depresí a katatonní schizofrenie. Fototerapie je léčba bílým světlem,

používá se u depresí a sezónních afektivních poruch. Spánková deprivace je zabránění

spánku po dobu 24 hodin, používá k urychlení nástupu antidepresivního účinku. (Praško

a kol., 2003)

4.3 Prevence a rehabilitace, volnočasové aktivity, sport a zátěžové situace

Prevenci dělíme: primární prevence (snaží se, aby onemocnění nevzniklo),

sekundární prevence (včasná intervence, kdy onemocnění již propukne, aby příznaky

neměly prostor plně se rozvinout) a terciární prevence (redukce rozsahu postižení). (Praško

a kol., 2003)

V 70. a 80. letech se jako doplněk léčby začala používat psychosociální rehabilitace.

Jejím cílem je dosáhnout u nemocného co nejvyšší úrovně fungování, rozvíjení

zachovalých schopností, učení potřebných nových dovedností. Pomáhá také k udržování

sociálních vztahů a integraci do společnosti. Nedílnou součástí rehabilitace je také

35

posilování psychomotoriky a duševní hygiena osob s dlouhodobým duševním

onemocněním. (Praško a kol., 2003)

„Psychomotorika zahrnuje pohybové aktivity za účelem zlepšení obratnosti, posílení

fyzické zdatnosti a jejím cílem je bezděčné prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných

cvičení. Směřuje k vytvoření tzv. bio – psycho – socio – spirituální pohody člověka.

Psychomotorických cvičení se dá využít ve všech věkových kategoriích, velké uplatnění

však mají zvláště u jedinců zdravotně oslabených a méně pohybově nadaných.

Psychomotorika souvisí s mnoha vědními disciplínami – pedagogikou, psychologií,

sociologií, fyziologií, etikou, estetikou, sexuální výchovou a filosofií. Dále souvisí s dalšími

obory, zejména s hudebně pohybovou výchovou (rytmus a jeho vnímání) a s duševní

hygienou (relaxace, masáže a psychostimulace).“ [15. 11. 2011 dostupné na WWW:

http://is.muni.cz/elportal/?id=716575 >]

Duševní hygiena nás učí, jak se starat o naše zdraví, jak ho chránit a upevňovat.

Duševní zdraví je považováno: „Stav, kdy všechny duševní pochody probíhají optimálním

způsobem, harmonicky, umožňují správně odrážet zevní realitu, přiměřeně a pohotově

reagovat na všechny podněty a řešit běžné i nenadálé úkoly, stále se zdokonalovat a mít

pocit uspokojení ze své činnosti. To předpokládá optimální funkci centrálního nervového

systému i celého organismu.“ (Míček, 1984, s. 22). Nejvíce pozornosti je věnováno těmto

oblastem: kvalitní spánek, správná výživa, správné dýchání, odpočinek, zdravý pohyb.

Psychoedukace má za cíl poskytnout nemocnému a jeho okolí informace

k porozumění nemoci a rozpoznání varovných příznaků. Psychoedukace dokáže snížit

míru relapsů onemocnění. (Praško a kol., 2003)

Rodinná terapie má velký vliv na průběh psychotického onemocnění. Atmosféra

a zázemí rodiny působí na stav nemocného.

Důležitou součástí práce s nemocným je také trénink sociálních dovedností.

Zařazujeme do něho výuku schopnosti komunikace, vystupování na veřejnosti, kontaktu

s jinými lidmi (nakupování, jednání na úřadech). Tyto tréninky probíhají formou scének,

modelových situací. (Praško a kol., 2003)

Kognitivní rehabilitace zahrnuje úlohy s procvičováním jednotlivých kognitivních

schopností (paměť, pozornost, strategie myšlení, plánování, rozhodování, rozpoznávání,

učit se aj.). Jedním z nejdůležitějších předpokladů zapojení do společnosti je schopnost

pracovat. Ta je však u osob s duševním onemocněním narušena. (Praško a kol., 2003)

36

Do prvního stupně pracovní rehabilitace můžeme zařadit chráněné dílny, kde pod

vedením terapeutů posilujeme funkční schopnosti nemocného. Ideálním výsledkem může

být obnovení schopnosti zapojit se samostatně do pracovního procesu. (Praško a kol.,

2003)

Volný čas je pro běžnou populaci časem pro nabytí nových sil, k odpočinku, relaxaci.

Osoby s duševním onemocněním, které se vracejí z pobytů v psychiatrických léčebnách,

mají obyčejně přetrhané sociální sítě. Volnočasové aktivity, sport jsou pro osoby

s duševním onemocněním dosti problematické pro izolovanost těchto osob. Terapie slouží

k odstranění bariér, které zabraňují těmto osobám se plně věnovat různorodým aktivitám.

Volný čas se dá rozdělit na ten, který tráví individuálně dle svých zájmů, dovedností

a koníčků. Druhá část je tvořena aktivitami společenskými a skupinovými. Jedná

se o společné výlety, sporty a kulturní akce. Těchto akcí se mohou účastnit s rodinnými

příslušníky, přáteli. Akce bývají hodně emocionální, a proto je potřeba, aby se osoby

s duševním onemocněním cítily bezpečně. Tyto zátěžové situace slouží k mobilizaci

vnitřního potencionálu. (Votava, 2003)

4.4 Koncepce a organizace psychiatrické péče v ČR a následné péče o osoby s psychickým onemocněním

U osob s duševní nemocí je potřeba dlouhodobé komplexní péče. Tato péče je

zajišťována psychiatrickými ambulancemi, které tvoří základní článek péče o osoby

s duševním onemocněním. Druhým článkem jsou intermediální zařízení. Vyplňují oblast

mezi hospitalizací a ambulantní péčí. Třetí část tvoří lůžková péče, která je zajišťována

v psychiatrických léčebnách, psychiatrických odděleních nemocnic, psychiatrických

klinikách při fakultních nemocnicích. Psychiatrické léčebny zajišťují dlouhodobé pobyty

osob s duševní nemocí, ochranné ústavní léčení psychiatrické, sexuologické, protialkoholní

a protitoxikomanické. V neposlední řadě jsou to domovy pro osoby se zvláštním režimem,

chráněné bydlení, chráněné pracoviště, denní stacionáře. (Malá, Pavlovský, 2002)

Koncepce péče o duševní zdraví je rozdělena:

- Lůžková péče (88% v psychiatrických léčebnách, 12%psychiatrických odděleních

nemocnic).

- Intermediální péče.

- Ambulantní péče.

37

Cílem péče je podpořit schopnosti duševně nemocného v přirozeném prostředí. A tím

dána možnost, aby se duševně nemocný mohl co nejvíce zapojit sám. Síť psychiatrických

zařízení tvoří:

Lůžková péče pro osoby s duševním onemocněním:

- Psychiatrické léčebny všeobecné.

- Psychiatrické léčebny specializované (na děti a adolescenty, na léčbu osob

závislých na alkoholu či jiných návykových látkách).

- Psychiatrické oddělení nemocnic.

- Lázeňská zařízení (slouží k doléčování duševně nemocných).

Ambulantní péče pro osoby s duševním onemocněním:

- Psychiatrická ambulance (prvotní diagnostika, léčba, rehabilitace, prevence).

- Ambulance veřejné psychiatrické péče (osoby léčbě se vyhýbající, osoby

v ochranné léčbě, aktivní vyhledávání osob se závislostmi, dispenzární péče –

soustavná odborná péče).

- Ordinace AT pro prevenci a léčbu závislosti (vyhledávání, podchycení,

rehabilitace, resocializace osob se závislostí na návykových látkách a prevenci).

- Psychiatrická ambulance pro děti a dorost (komplexní terapie, rehabilitace,

reedukace).

- Ambulance psychiatrické sexuologie (diagnostika, terapie, ochranné sexuologické

léčení).

- Ambulance pro poruchy příjmu potravy (systematická ambulantní léčba).

- Ambulance klinického psychologa (pečuje o osoby s psychickými poruchami, které

se dostaly do psychiatrické péče).

[15. 11. 2011 dostupné na WWW: http://www.cmhcd.cz/dokumenty/koncepce.pdf

>]

38

Intermediální péče pro osoby s duševním onemocněním:

- Sociální poradenství se dělí na základní sociální poradenství a poskytuje osobám

potřebné informace přispívající k řešení jejich nepříznivé sociální situace,

informuje o právech, povinnostech, oprávněných zájmech. Dále odborné sociální

poradenství, které je poskytováno se zaměřením na potřeby jednotlivých okruhů

sociálních skupin osob.

- Krizové centrum nabízí bezprostřední psychiatrickou a psychologickou pomoc

v náhle vzniklých situacích, které člověk není schopen sám zvládnout (zařízení

prvního kontaktu, volně dostupné, bez objednacích lhůt, obyčejně 24 hodin denně).

Tyto služby jsou poskytovány v krizových centrech, na krizových linkách nebo

jako terénní krizové služby.

- Denní stacionáře a centra denních služeb poskytují ambulantní služby osobám

s chronickým duševním onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc

jiné fyzické osoby. Poskytnutí léčebné a rehabilitační péče nemocným, kteří

potřebují intenzivnější ambulantní péči s cílem zamezení hospitalizace.

- Týdenní stacionáře poskytují pobytové služby osobám s chronickým duševním

onemocněním, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Navíc oproti denním stacionářům poskytují i ubytování.

- Osobní asistence je terénní služba poskytovaná osobám, které mají sníženou

soběstačnost z důvodu chronického onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc

jiné fyzické osoby. Služba je poskytována v předem dohodnutém čase a rozsahu.

- Pečovatelská služba a odlehčovací služba je terénní nebo ambulantní služba

poskytovaná osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického

onemocnění a jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Je určena lidem,

kteří potřebují pomoc a podporu doma. Cílem odlehčovací služby je pomoci osobě,

která jinak o osobu se zdravotním postižením pečuje.

- Domovy se zvláštním režimem poskytují pobytové služby osobám, které mají

sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo

závislosti na návykových látkách, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné

fyzické osoby. A je u nich potřeba soustavnější a větší míra pomoci. Režim v těchto

zařízeních při poskytování sociálních služeb je přizpůsoben specifickým potřebám

těchto osob.

39

- Chráněné bydlení je pobytová služba poskytovaná osobám, které mají sníženou

soběstačnost z důvodu duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné

fyzické osoby. Může se jednat o pomoc v oblasti péče o domácnost, sebepéče, aj.

Chráněné bydlení má formu skupinového, popřípadě individuálního bydlení.

- Podpora samostatného bydlení je terénní služba poskytovaná osobám, které mají

sníženou soběstačnost z důvodu duševního onemocnění, jejichž situace vyžaduje

pomoc jiné fyzické osoby. Skládá se z nácviku dovedností potřebných pro zajištění

chodu domácnosti.

- Služby následné péče jsou ambulantní nebo pobytové služby poskytované osobám

s chronickým duševním onemocněním a osobám závislým na návykových látkách,

které absolvovaly lůžkovou péči ve zdravotnickém zařízení, absolvovaly

ambulantní léčbu nebo se jí podrobují, nebo osobám, které abstinují.

- Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením jsou

ambulantní, popřípadě terénní služby poskytované osobám se zdravotním

postižením ohroženým sociálním vyloučením.

- Sociálně terapeutické dílny jsou ambulantní služby poskytované osobám

se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které se nemohou najít

práci na otevřeném ani chráněném trhu práce. Účelem je podpora zdokonalování

pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně pracovní terapie.

- Terapeutické komunity poskytují pobytové služby i na přechodnou dobu

pro osoby s chronickým duševním onemocněním, které mají zájem o začlenění

do běžného života. Je potřeba dodržovat pravidelný denní režim, podílet

se na provozu komunity. Osobám s duševním onemocněním je k dispozici terapeut.

- Sociální rehabilitace je široká škála specifických činností směřujících k dosažení

samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob, a to rozvojem jejich specifických

schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných,

pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím

zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí.

- Chráněné pracoviště a chráněné dílny jsou pracoviště zřízená ať už právnickou

osobou nebo fyzickou osobou, ve kterých pracuje alespoň 50% občanů

se zdravotním postižením. Takovéto pracoviště má sloužit občanům se zdravotním

postižením, kteří nejsou schopni najít si zaměstnání na otevřeném trhu práce.

40

- Podporované zaměstnání a přechodné zaměstnávání slouží k obnovení

či získání potřebných dovedností k fungování na trhu práce, získání nebo udržení

pracovního místa.

- Svépomocné aktivity – zejména volnočasové jedná se o skupiny osob

s podobným onemocněním, které si vzájemně poskytují emocionální podporu

a praktickou pomoc.

[16. 6. 2012 dostupné na WWW: http://vida.ppzdravi.cz/ke-stazeni-adresar-sluzeb-

pro-lidi-s-dusevnim-onemocnenim-v-ceske-republice/

41

5. Praktická část

Praktická část bakalářské práce je věnována výzkumu působení sociální rehabilitace na

osoby s dlouhodobým duševním onemocněním. Cílem bakalářské práce je zjištění, jak

sociální rehabilitace pomáhá osobám s dlouhodobým onemocněním v začlenění

do společnosti, udržení maximální možné míry soběstačnosti, samostatnosti a zapojení

do běžného života. Součástí práce je i popis prostředků, které jsou použity k dosažení

tohoto cíle. Úvodní část zahrnuje stručný popis organizace, kde probíhá sociální

rehabilitace. Seznámí nás s jednotlivými programy sociální rehabilitace a s různými

postupy při práci s osobami s duševním onemocněním. Informace byly získány formou

studia odborných dokumentů, pozorováním a rozhovory s pracovníky sociální rehabilitace.

V příloze č. 1 je popisována metoda procvičení kognitivních funkcí osob s dlouhodobými

duševními nemocemi. V příloze č. 2 se seznámíme s metodou využití prvků ergoterapie

a pracovní terapie při práci s osobami s dlouhodobým duševním onemocněním. V příloze

č. 3 je předkládána metoda využití prvků arteterapie při práci s osobami s dlouhodobým

duševním onemocněním. Tyto informace byly získány formou popisného pozorování

dle Hendla (2005). Dále jsou v praktické části zpracovány kazuistiky uživatelů sociální

rehabilitace, které slouží k porovnání změn v životě a práci osob s dlouhodobým duševním

onemocněním. Tyto kazuistiky byly zpracovány na základě získávání informací formou

studia odborných dokumentů, pozorováním, rozhovory s respondenty a rozhovory

s pracovníky sociální rehabilitace

42

5.1 Popis zařízení a jednotlivých programů, v němž se výzkum

uskutečnil

Informace (sběr dat) o této organizaci byly získány formou studia odborných

dokumentů organizace, z dokumentů byly prostudovány standardy kvality: poslání, cíle

a okruh osob, kterým, je sociální rehabilitace poskytována, ochrana práv osob, cíle

jednotlivých programů. Další informace byly získány z www stránek organizace. Studium

odborných dokumentů bylo doplněno pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky

sociální rehabilitace, s vedoucí sociální rehabilitace, sociální pracovnicí a pracovnicí

v sociálních službách, která provádí základní výchovnou nepedagogickou činnost.

V praktické části jsme se věnovali jednotlivým programům, které nestátní nezisková

organizace v rámci sociální rehabilitace nabízí. Jedná se o obecně prospěšnou společnost,

která má zaregistrované sociální služby sociální poradenství, azylový dům, chráněné

bydlení a sociální rehabilitace a poskytuje tyto služby osobám, které se ocitli v životní

krizi, osobám s duševním onemocněním, osobám žijícím v sociálně vyloučených

komunitách a osobám, které vedou rizikový způsob života a jsou tímto způsobem života

ohroženy (pro ochranu a zachování anonymity uživatelů neuvádíme název ani místo

organizace). Všechny tyto služby nabízí organizace v jedné budově, která se nachází asi 10

až 15 minut od centra města. V přízemí se poskytují služby sociální poradenství a sociální

rehabilitace. V prvním poschodí organizace nabízí služby azylového domu a v druhém

poschodí je chráněné bydlení. Dále jsou v budově v přízemí zajištěny služby ambulantní

psychiatrie. O uživatele služby sociální rehabilitace se starají vyškolení pracovníci. Jedná

se o psychologa (pracovní úvazek 0,6), sociální pracovnici (pracovní úvazek 0,3)

a pracovníka v sociálních službách (pracovní úvazek 1). Služby sociální rehabilitace jsou

poskytovány ambulantně a to v pracovní dny od 7 hodin do 15.30hod. Přístup do sociální

rehabilitace je bezbariérový.

Sociální rehabilitaci tvoří pět programů. Programy pro uživatele sociální rehabilitace

jsou: program psychomotorický a psychohygiena (mezi uživateli nazývaný fit klub),

program zvyšování osobní efektivity (mezi uživateli nazývaný motivační klub), program

aktivační (mezi uživateli herní klub), program pracovní terapie s prvky ergoterapie

a arteterapie (mezi uživateli nazývaný dílna). Osoby s dlouhodobým duševním

onemocněním si z jednotlivých programů vybírají, který z nich jim lépe vyhovuje. Je

potřeba, aby zájemce zvážil svůj aktuální zdravotní stav.

43

Dále se uživatelé služby mají možnost účastnit různých společných akcí pro

všechny programy. Jedná se například o různé sportovní akce, výlety, návštěvy kulturních

zařízení. Tyto akce pořádá námi zkoumaná organizace, město nebo jiná sociální služba.

Zde uvádíme krátké představení jednotlivých programů sociální rehabilitace, z kterých

si uživatelé sociální rehabilitace mohou vybírat:

5.1.1Program psychomotorický a psychohygiena (fit klub)

Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem

zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace,

z dokumentů to byly cíle programu psychomotorického a psychohygieny. Další informace

byly získány z www stránek organizace. Studium odborných dokumentů bylo doplněno

pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace, s vedoucí

sociální rehabilitace, sociální pracovnicí a pracovnicí v sociálních službách, která provádí

základní výchovnou nepedagogickou činnost.

Program fit klub probíhá ve vyčleněné místnosti, která se nachází v zadní části budovy,

aby byl co nejmenší hluk z jiných aktivit, které se v budově realizují. Je určen

pro maximální počet pěti osob. Skládá se ze dvou částí. Jedna část je věnována krátkému

relaxačnímu a koncentračnímu cvičení a druhá je věnována posílení tělesné zdatnosti.

Důraz byl kladen na správné dýchání, dechová cvičení, rozvoj motorických dovedností.

Pohybové aktivity pomáhali posílit psychiku, dávali zažít pocit radosti z pohybu,

odbourávali obavy, stres, úzkost, napětí. Nedílnou součástí tohoto programu byla duševní

hygiena, kdy se uživatelé učili, jak se starat o zdraví, jak ho chránit a upevňovat. Nejvíce

pozornosti bylo věnováno těmto oblastem: kvalitní spánek, správná výživa, správné

dýchání, odpočinek, zdravý pohyb. Program psychomotorický a psychohygiena je

zaměřen na zlepšení fyzické a psychické zdatnosti, snížení napětí, zvýšení tělesné

vnímavosti. Tento program je skupinový. V době výzkumu navštěvovali program tři až

čtyři uživatelé sociální rehabilitace. Program probíhal vždy v úterý a to v době od 9

do 10.30hodin.

44

5.1.2 Program zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení (motivační klub)

Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem

zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace,

z dokumentů to byly cíle programu zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení. Další

informace byly získány z www stránek organizace. Studium odborných dokumentů bylo

doplněno pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace,

s vedoucí sociální rehabilitace, sociální pracovnicí a pracovnicí v sociálních službách,

která provádí základní výchovnou nepedagogickou činnost.

Program zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení je věnován nácviku zvládání

obtížných životních situací (stres, konflikty, agresivita apod.). Praktickými ukázkami

a nácvikem byli uživatelé seznámeni s různými situacemi, kterými mohou v životě projít.

Tyto ukázky sloužili k upevnění osobních postojů, nácviku pozitivní prezentace vlastní

osoby, komunikace jak verbální, tak také neverbální. Tyto nácviky umožňovaly lepší

prezentaci uživatelů při přijímacích hovorech o zaměstnání, v mezilidských vztazích apod.

Součástí bylo také zvládání agresivity (útočného jednání) a nácvik asertivního jednání. Jak

uvádíme v teoretické části, mezi činnosti sociální rehabilitace patří zprostředkování

kontaktu se společenským prostředím, nácvik chování v různých společenských situacích.

Toto vše naplňuje motivační klub. Dále se v programu mohou uživatelé seznámit

s příznaky stresu a nácvik psychohygieny (rovnováha, pravidelnost, odpočinek, uvolnění,

pracovní tempo, přestávky, fyzické vyčerpání, trávení volného času, aktivní trávení

volného času, únava), kterou jsme již popsali v předešlém programu. Motivační klub je

poskytován v omezeně a to v rozsahu dvaceti hodin. Tento program si vybraly osoby

v kazuistikách č. 7 a 8.

5.1.3 Program aktivační (herní klub)

Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem

zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace,

z dokumentů to byly cíle programu aktivačního. Další informace byly získány z www

stránek organizace. Studium odborných dokumentů bylo doplněno pozorováním

a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace, s vedoucí sociální

45

rehabilitace, sociální pracovnicí a pracovnicí v sociálních službách, která provádí základní

výchovnou nepedagogickou činnost.

Aktivační program je určen hlavně pro uživatele, kteří mají psychické potíže nebo

chronickou duševní poruchu. Hlavním cílem je zamezení nebo snížení sociálního

vyčlenění osob se zdravotním postižením. Součástí tohoto programu jsou kognitivní

tréninky, které slouží k posílení kognitivních funkcí, jelikož u osob s duševním postižením

bývají narušeny.

Při jednotlivých aktivitách uživatelé posilovali a procvičovali různé druhy paměti.

Sémantickou paměť, mezi kterou patří fakta, data, encyklopedické znalosti (formou

různých kvízů a testů). Ikonickou paměť zahrnující obrazy (zapamatování a reprodukce

různých známých obrazů). Epizodickou paměť, která je vázaná na čas a kontext, informace

z vlastní minulosti. Pro procvičování paměti bylo důležité udržení pozornosti

a soustředění. Dalším prvkem byla motivace. Pro lepší zapamatování bylo důležité

rozdělení informací do menších celků (např. podle společných vlastností), vědomé

opakování (pozornost, soustředění), vytvoření asociací (pomůcek), využití

mnemotechnických pomůcek (tyto pomůcky usnadňují zapamatování, zkouší se různé

varianty, spojování do určitého lépe zapamatovatelného celku - vytvoření slova, děje

apod.), vytvoření různých říkanek k zadaným číslům, které bylo potřeba si zapamatovat.

Při procvičování paměti si uživatelé lépe pamatovali, pokud přijímali informace více

smysly (např. viděli a slyšeli), pokud uživatelé o informaci diskutovali, když informaci

zažili a dělali.

V aktivačním programu byly hojně uživateli využívány různé stolní hry, které

sloužily k procvičení pozornosti, trpělivosti, postřehu, ale také k prožití emočního zážitku

výhry a prohry. Velmi oblíbenou činností uživatelů bylo malovávání mandal, které

s sebou přinášelo trénink trpělivosti, zvyšování kreativity, estetický zážitek, ponoření

do stavu meditace a podporu samostatnosti. V rámci programu byly také využívány prvky

z arteterapie a artefiletiky. Tuto formu pomoci si vybraly osoby z kazuistik č. 2, 6.

V příloze č. 1 se seznámíme s aktivitou, která procvičuje paměť a umožňuje

uživatelům tohoto programu zachování nebo posílení stávajících schopností, které bývají

v důsledku dlouhodobé duševní nemoci oslabeny. Byla použita forma popisného

pozorování.

46

5.1.4 Program pracovní terapie s prvky ergoterapie a arteterapie (dílna)

Informace (sběr dat) o tomto programu byly získány déle trvajícím osobním kontaktem zaměřeným na zkoumanou oblast, formou studia odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace.

Na tomto programu se pracovalo s keramickou hlínou, která rozvíjela kreativní myšlení,

tvůrčí schopnosti a sloužila k procvičení jemné motoriky. Tato činnost byla u uživatelů

velmi oblíbená. Dalšími aktivitami byly různé výtvarné činnosti jako kreslení, malování,

koláže, frotáže, vyškrabování, vymývání klovatiny, zažehlování, otisky, tupování a jiné

netradiční výtvarné činnosti. Práce s přírodními materiály jako je sláma, seno, dřevo,

vrbové proutí, šišky aj. patřila také do tohoto programu. V rámci pracovní terapie bylo

zařazeno tvarování a pečení různého těsta a výrobků, které se pojilo s určitými svátky.

V příloze č. 2 se seznámíme s aktivitou (práce s těstem), která slouží k zachování

stávajících nebo posílení oslabených schopností, které jsou v důsledku dlouhodobé duševní

nemoci narušeny. Byla použita forma popisného pozorování.

V příloze č. 3 uvádíme metodu využití prvků arteterapie při práci s osobami

s dlouhodobým duševním onemocněním. Byla použita forma popisného pozorování.

Jména osob uvedená v příloze č. 3 jsou pozměněna. Tato metoda práce s osobami

s dlouhodobým duševním onemocněním slouží k nácviku zvládání různých obtížných

životních situací. Jak uvádíme, v teoretické části v kapitole č. 4 je arteterapie vhodná

při práci s osobami s duševním onemocněním.

Tento program si vybraly osoby z kazuistik č. 1, 3, 4, 5.

5.2 Stanovení problému, formulace cíle výzkumu

U osob s dlouhodobou duševní nemocí dochází k vyčleňování z běžné populace,

následně pak k relapsu (návratu) nemoci a opětovné hospitalizaci v psychiatrické léčebně.

Duševní nemoci také způsobují ochuzení řečového projevu, řeč se stává obsahově chudá,

projevuje se nesoustředěnost. U osob s demencí dochází ke změnám osobnosti a chování.

Zhoršení intelektu, paměti a společenský úpadek duševně nemocné osoby je též důsledek

duševní nemoci.

Cílem výzkumu je zjištění, zda sociální rehabilitace pomáhá osobám s dlouhodobým

duševním onemocněním v začlenění do společnosti, udržení maximální možné míry

47

soběstačnosti, samostatnosti a zapojení do běžného života. A jaké prostředky a metody

práce jsou použity k dosažení naplnění cílů sociální rehabilitace.

Východiskem pro zajištění cíle výzkumu byly tyto otázky:

- Pomáhá sociální rehabilitace k začlenění duševně nemocných do běžné populace?

- Zabraňuje sociální rehabilitace relapsu (návratu) akutních příznaků nemoci?

- Má sociální rehabilitace vliv na opětovnou hospitalizaci v psychiatrické léčebně?

- Má duševní nemoc vliv na společenský úpadek duševně nemocné osoby?

5.3 Popis výzkumu

Byl zvolen kvalitativní výzkum. Pro výzkum byla vybrána metoda podle Miovského

příležitostného účelového výběru prostřednictvím institucí z řad uživatelů služby sociální

rehabilitace, kteří trpí duševní nemocí. Tento výběr se nám jevil nejefektivnější. Tímto

způsobem bylo vybráno sedmnáct respondentů. Z toho dalo pasivní souhlas k rozhovoru

devět respondentů. Účastníkům bylo sděleno, že mohou kdykoliv v průběhu výzkumu

odvolat svůj souhlas. Jeden respondent v průběhu výzkumu spolupráci ukončil.

Respondenti byli informováni, že se účastní studie. Velký důraz byl kladen na anonymitu

účastníků. Proto také ve výzkumu není uváděn přesný název organizace, kde byl výzkum

prováděn. Jména uvedená v příloze č. 3 jsou smyšlená. Služba sociální rehabilitace je

poskytována v menším městě, a proto je potřeba dbát na zvýšenou pozornost udržení

anonymity účastníků. Rozhovory byly vedeny v soukromí bez přítomnosti jiných osob.

Bylo přihlíženo ke zdravotnímu stavu uživatelů sociální služby. K respondentům bylo

přistupováno citlivě, neboť sdělovali informace ze svého soukromí.

5.4 Sběr dat

Sběr dat byl uskutečněn pomocí nestrukturovaných interwiew, kdy jsme se přikláněli

k narativnímu interview, které bylo doplněno pozorováním účastníků výzkumu

při jednotlivých skupinových aktivitách a studiem odborných dokumentů, které pořídili

jiné osoby. Rozhovory byly zaznamenávány do připravených formulářů. Nepřesahovaly

časový rámec jedné hodiny. S některými respondenty bylo vedeno více rozhovorů,

dle aktuálního zdravotního stavu. Jednalo se o déletrvající osobní kontakt zaměřený

na zkoumanou oblast. Data byla sbírána v průběhu celého roku. Jedna část rozhovoru byla

věnována událostem před poskytováním sociální rehabilitace, druhá část byla věnována

48

událostem v průběhu sociální rehabilitace a poslední část byla zaměřena na změny, které

se uskutečnily působením sociální rehabilitace (příloha č. 4, členění rozhovorů).

U některých respondentů byla struktura pozměněna z důvodu zachování autentického

vyprávění životních osudů. Z rozhovorů, pozorování a studia dokumentace byly

zpracovány jednotlivé kazuistiky. Tyto kazuistiky byly vytvořeny zpracováním

nestrukturovaných interwiew. U nestrukturovaných rozhovorů jsme více zohledňovali

individuální rozdíly a změny v situaci každého zúčastněného respondenta. Při rozhovoru

bylo použito prostředí a aktuálně vzniklé situace. Nedostatkem nestrukturovaných

rozhovorů byla podstatně delší potřebná doba na získání informací. Také srovnávání dat

získaných z nestrukturovaných rozhovorů bylo dost složité. Bylo potřeba poměrně velkého

množství času, aby se nasbíraný materiál utřídil. Pozorování bylo prováděno při skupinové

práci uživatelů sociální rehabilitace. Ukázka popisného pozorování je podrobněji

zaznamenána v příloze č. 3.

5.5 Kazuistiky

V bakalářské práci uvádíme kazuistiky osob s dlouhodobým duševním onemocněním,

které využívají služeb sociální rehabilitace. Prezentace kazuistik je nezbytná k pochopení

různých aspektů života jednotlivých účastníků sociální rehabilitace. Neboť každý z nich

prošel jinou životní dráhou a ne všichni měli stejně dobré podmínky. Jedna kazuistika

se týká i osoby, která netrpí dlouhodobou duševní nemocí, není v psychiatrické péči, ale

využívá služeb sociální rehabilitace a má zdravotní omezení. Kazuistiky byly sestaveny

podle Hendla formou studia odborných dokumentů, pozorováním a doplněné rozhovory

s jednotlivými účastníky sociální rehabilitace. Rozhovory byly nestrukturované, většinou

provedeny několikrát, proto také porovnání jednotlivých účastníků sociální rehabilitace

bylo složité. Účastníci se dají dle kazuistik rozdělit na dvě skupiny. První skupinu tvoří

osoby s dlouhodobým duševním onemocněním s rodinným zázemím a druhou skupinu

osoby bez přístřeší. Bylo osloveno sedmnáct uživatelů sociální služby sociální rehabilitace,

s rozhovory vyslovilo souhlas devět osob a pro bakalářskou práci bylo použito osm

kazuistik. Zbývající osoby se obávaly, že o nich bude něco napsáno a přes snahu udržení

těchto osob v anonymitě, jsme raději přistoupili k tomu, že v práci bude uvedených jen

zmíněných osm kazuistik.

49

5.5.1 Kazuistika č. 1

Kazuistika šedesátiletého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaného rozhovoru. V tomto případě byly rozhovory

použity jen v menší míře. Více informací (dat) pro kazuistiku bylo získáno  pozorováním.

Kazuistika zařazena z důvodu ukázky práce s osobou s progredujícím duševním

onemocněním.

Uživatel služby sociální rehabilitace byl šedesátiletý muž, bezdětný, nesvéprávný,

opatrovníkem byla jeho sestra. Byl hospitalizovaný v psychiatrické léčebně. V důsledku

dlouhodobého nadužívání alkoholu u něj došlo k degradaci osobnosti, Korsakovovu

syndromu, dezorientaci a demenci. Muž byl neschopný samostatného života, a proto žil

v chráněném bydlení.

Korsakovův syndrom byl u muže spojen s těžkou poruchou paměti. Tato nemoc

souvisela s nadměrným užíváním alkoholu. Projevuje se v pokročilých stádiích závislosti.

Nemoc postihuje mozek, kdy toxický účinek alkoholu působí na mozkovou tkáň spolu

s nedostatkem vitamínů a živin. Poškozena byla i játra. U muže se projevovala demence

a poruchy paměti. Objevovala se i apatie, konfabulace, kdy si uživatel chybějící informace

domýšlel. Muž byl v takové fázi nemoci, která se projevovala sociální degradací, úpadkem

osobnosti, důstojnosti, snížením uplatnění ve společnosti, neschopností udržovat přijatelné

sociální vztahy. Uživatel nebyl schopen vstřebat nové informace. Často si nedokázal

vybavit informace staré. Klient byl nesamostatný. Nepamatoval si, kde bydlí. Někdy

nepoznával svoji sestru, jindy zase sociální pracovnice, se kterými byl v každodenním

kontaktu. Uživatel byl zmatený v čase. Nevěděl kolik je hodin, který je den. Potřeboval

neustálý dozor. Při odchodu ze zařízení neuměl sám najít cestu zpět. Krátké vycházky byl

schopen absolvovat v doprovodu svého spolubydlícího. Nepamatoval si jména. Vybavil

si jen některé jména svých příbuzných. Své jméno si pamatoval. Instrukce chápal jen

částečně. Bylo potřebné instrukce podávat ve velmi jednoduché formě a v krátkých

intervalech několikrát zopakovat. Emotivita klienta byla plochá. Muž měl těžký stupeň

organického poškození CNS.

Pro klienta sociální rehabilitace byly aplikovány terapie pro posílení soběstačnosti

a udržování aktuálního funkčního stavu. Důležitou součástí terapie byla nápodoba

každodenních činnosti, které byly pro tohoto klienta jednodušší než neznámé činnosti.

A existoval zde předpoklad, že klienta budou bavit. Terapie byla zaměřena na podporu

sebehodnocení, prožívání, zvládnutí onemocnění. Důležité byly také techniky, které

aktivizovaly nemocného. Vhodné bylo využití technik, které nemocnému něco

50

připomínaly, např. uživatel této služby dříve pracoval v keramické dílně. Při tvarování

keramické hlíny si vzpomněl na své zaměstnání. Z hlíny vytvořil keramickou trubku a měl

z ní opravdovou radost. Nedílnou součástí bylo využití dřívějších zájmů nemocného.

V tomto případě nemocný reagoval na hudbu a tanec. Vzpomněl si, že rád chodil

na zábavy a tancovat. Bylo potřeba obnovovat nácvik různých dovedností a stimulovat

uživatele zejména v oblasti sebeobsluhy, kterou nemocný v poslední době nezvládal

v dostatečné míře.

Kognitivní trénink byl důležitý k udržení dosavadních schopností. Pro tohoto

uživatele bylo zvoleno vhodné velmi jednoduché procvičení paměti. Osvědčilo se u něho

opakování křestních jmen ostatních členů skupiny. Ze šesti jmen, které uslyšel, dokázal

v zápětí zopakovat asi polovinu. Vhodným cvičením se také jevila orientace v realitě.

Uživatel byl bezradný v novém prostředí, často působil těžkopádně. Osvědčila se u něho

i rehabilitace řeči a motoriky, terapie s pomocí zvířat. Podařilo se mu vybavit jméno svého

psa, kterého měl jako dítě. Důležitá byla také úprava domácího prostředí a v neposlední

řadě podpora rodiny.

Zdravotní stav uživatele se natolik zhoršil, že nebyl schopen bydlení v chráněném

bydlení a užívání služeb sociální rehabilitace, proto opatrovnice (sestra) zmíněného muže

umístila v domově se zvláštním režimem. U uživatele bylo poškození CNS tak závažné, že

se nedalo očekávat výrazné zlepšení. Sociální rehabilitace v tomto případě sloužila

k udržení dosavadních schopností a dovedností. Jedním z nejdůležitějších se jevila podpora

udržení určité míry samostatnosti. Uživatel využíval služeb sociální rehabilitace dva roky

v programu dílna.

Zhodnocení: Muž byl v takové fázi nemoci, která se již projevovala celkovým

úpadkem osobnosti s neschopností udržovat přijatelné sociální vztahy. Přes veškerou

individuální péči, která mu byla věnována, postupně došlo ke zhoršení jeho zdravotního

stavu a již nebylo možné, aby byl muž zařazen ve skupině s ostatními.  

5.5.2 Kazuistika č. 2

Kazuistika 48leté ženy, která byla sestavena za pomocí studia odborných dokumentů,

pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat) byla získána

v průběhu několika rozhovorů. Kazuistika byla zařazena z důvodu ukázky vytvoření vazeb

uvnitř skupiny.

51

Uživatelka byla 48letá žena. Trpěla obsesemi a nutkavou neurózou. V  invalidním důchodě

byla asi od roku 2000. Byl jí přiznán třetí stupeň invalidity. Nemoc se začala objevovat

ve 33 letech, tehdy byla čerstvě rozvedená a syn měl 6 let. Zpočátku byly příznaky pomalé

a plíživé. Poté následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně v Brně a to během roku

dvakrát, délka hospitalizace trvala vždy dva měsíce. V léčebně docházelo ke zklidnění, ale

doma se všechny příznaky začaly objevovat znovu.

Od konce roku 2010 žila sama se svým 21letým synem na malé vesnici. Původním

povoláním byla uživatelka sociální rehabilitace zdravotní sestra, pracovala v nemocnici.

Od roku 2010 si začala přivydělávat jako uvaděčka v kulturním zařízení. Pracovala

na zkrácený úvazek 4-5 hodin denně, 2-3dny v týdnu. Mezi její záliby patřil pes,

procházky, nejvíce turistika a kultura. Dle jejích slov má ráda: „Aby se něco pořád dělo“.

Na otázku, co jí přináší sociální rehabilitace, odpověděla: „Vůbec, že sem přijdu. Něco

dělám, vyrobím. Někdy mám problémy přijít kvůli myšlenkám, ty mi v tom brání. Skupina

lidí, kteří tu jsou, mi dělá dobře. Chodila jsem i na individuální terapii. Byla jsem

za odborníkem, který mi doporučil vyhýbat se „ těm situacím “. Já to však dělám tak, že

si je zkouším znova a znova, až ten problém slábne. Aspoň 13 let trvalo, než jsem si našla

svůj vlastní systém obrany. Mým současným problémem je výše důchodu, která mi sotva

stačí na pokrytí nezbytných nákladů na provoz domácnosti. Proto jsem si také musela najít

práci aspoň na pár hodin. A další aktivity, které mi pomáhají. Patří sem práce s přírodními

materiály a keramickou hlínou. Baví mě tvůrčí práce, móda, návrhářství, kdyby to šlo

vrátit.“

Uživatelka navštěvovala psychosociální centrum od roku 2001, sociální rehabilitaci

od roku 2009. Návštěvy jsou však nepravidelné. Některé roky třeba jen dvakrát třikrát

za rok. Odůvodňovala to tím, že záleží na tom, jak se právě cítí. Obyčejně přicházela

v období desintegrace (narušení stability). Pak následovala pravidelná docházka každý

týden. Někdy tato pravidelnost vydržela i několik měsíců. Ve velmi náročném období, kdy

se rozpadl její vztah s přítelem, navštěvovala sociální rehabilitaci pravidelně. Byla

jí poskytnuta podpora, jak ze strany personálu, tak také od ostatních členů skupiny. V této

době přidala také aktivitu, kdy se začala setkávat s menší skupinkou uživatelů sociální

rehabilitace i soukromě mimo prostor budovy. Tato skupinka spolu chodila na procházky,

jednou za týden si něco společně uvařila apod. Uživatelka se v době rozhovoru cítila dobře,

byla klidná. Rehabilitaci začala navštěvovat nepravidelně, obyčejně jednou za 14 dní nebo

tři týdny. Sdělila, že jí kontakt s ostatními ze skupiny moc chybí. „Vždy mně to pomůže,

52

když se necítím dobře, když jsem moc unavená. Nemusím se zapojit do činností, ale jen tak

být se skupinou a dívat se na ně, co dělají a popovídat si.“ Pokud se uživatelka zapojila

do činností, byla velmi snaživá, pracovitá, zručná. Ráda pomohla a poradila ostatním

ve skupině. Nejraději pracovala s hlínou, kde mohla vyjádřit svoje pocity, nálady. Velmi

si oblíbila také práci s přírodními materiály. Své nápady dokázala realizovat, pracovala

poměrně samostatně. U postupů, které neznala, se zaujetím poslouchala instrukce. Když

bylo potřeba něco vysvětlit, neměla ostych se zeptat. Mezi méně oblíbené činnosti

u uživatelky patřily složitější hry, kdy bylo potřeba velké koncentrace a pozornosti.

Uživatelka navštěvovala aktivační program herní klub. V této době prošla

manželskou krizí, která vyústila v rozvod. Za podpory se jí tento úsek života podařilo projít

bez zhoršení nemoci, které by vyžadovalo ústavní léčbu. Úspěšně také zvládla nástup

do zaměstnání, do kterého nastoupila na zkrácený úvazek.

Zhodnocení: Této ženě sociální rehabilitace pomáhala v těžkých životních situacích,

kdy se cítila špatně a potřebovala podporu. Tuto podporu dostávala nejen od odborných

pracovníků sociální rehabilitace, ale také od skupiny osob v herním klubu. Prošla si velmi

těžkým obdobím manželské krize a rozvodu, toto období se jí podařilo zvládnout

bez hospitalizace v psychiatrické léčebně.

5.5.3 Kazuistika č. 3

Kazuistika 27letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

byla získána v průběhu pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu reakcí uživatele

při vstupu do sociální rehabilitace a jeho postupnou změnou v chování.

Uživatel sociální rehabilitace 27letý muž, svobodný, žijící ve společné domácnosti

s matkou a sestrou, invalidní důchodce. Vyučený truhlářem. Uživatel trpí paranoidní

schizofrenií s defektem osobnosti s charakteristickými persekučními bludy a sluchovými

halucinacemi. Před dvěma lety byl hospitalizován v psychiatrické léčebně. Má soudně

nařízenou ochranou léčbu. Po návratu z psychiatrické léčebny začal navštěvovat sociální

rehabilitaci.

Na první setkání přišel uživatel v doprovodu své matky. Při komunikaci byl stažený,

odpovědi byly kusé a až po delší době. Neprobíhal oční kontakt, oči měl neustále sklopené.

Domluvili jsme se, že bude navštěvovat jednou týdně program pracovní terapie dílnu.

Za týden se uživatel dostavil na dílnu. Projevoval apatii a nezájem o dění na programu.

53

Do hovorů s ostatními uživateli skupiny se nezapojoval. Seděl se sklopeným zrakem

a aktivity bral spíše jako vyrušení. Nezajímalo ho, co se děje kolem. Na otázku jestli příště

přijde, odpověděl, že ano. Na třetí setkání se uživatel skutečně dostavil. Na programu byla

hra kuličky. Bylo na něm vidět, že se mu do aktivity vůbec nechce. Zpočátku se jen díval,

ale atmosféra, která se při hře vytvořila, ho do hry vtáhla. Několik her i vyhrál. Viditelně

ho to potěšilo. Při výběru společné barvy na batikování v příštím týdnu navrhoval uživatel

barvu černou. Skupina však při společném rozhodování zvolila kombinaci barev žluté

a zelené. Další týden se na skupině batikovalo. Uživatel si přinesl tričko a vyvázal vzor.

Zvolil si střed trička v barvě žluté a zbytek zelený. Skupina se domluvila, že nechají trička

uschnout a příští týden si je vezmou domů. Uživateli se jeho tričko natolik líbilo, že

si ho vzal domů hned i mokré. Za týden se dostavil oblečený ve svém vlastnoručně

nabatikovaném tričku. Potěšila pochvala od některých členů skupiny. O týden později

se skupina přesunula do přírody, kde všichni kreslili a pak si vyzkoušeli práci

s fotoaparátem. Tato aktivita uživatele bavila. Na závěr programu bylo zařazeno

procvičování paměti, vytvoření asociace na slovo, které slyšíme a zopakování řetězce slov.

Při těchto aktivitách se uživatel poprvé smál a spolupracoval s kolektivem.

Za čtyři měsíce po pravidelném docházení na program, byl uživatel přizpůsobený

skupině a stále více se zapojoval do dění. V této době nastoupil soudně nařízenou

tříměsíční ochranou léčbu v psychiatrické léčebně. Po návratu se uživatel dostavil s tím, že

by rád zase pokračoval v sociální rehabilitaci (dílně). Uživatel hodnotil svoje dosavadní

zkušenosti s dílnou kladně. Uživatel služby byl stabilizovaný a dílnu navštěvoval

pravidelně jednou za týden. V posledním půlroce se u něj projevovala únava, kterou byla

řešena krátkými přestávkami mezi jednotlivými aktivitami a kdy si chodil odpočinout

na pohovku. Zapojoval se do všech činností. Oblíbil si práci s keramickou hlínou. Měl rád

soutěžní kvízy, šipky, procházky v přírodě apod. Uživatel neměl problém se přirozeně

prosadit.

Program sociální rehabilitace přispěl ke stabilizaci zdravotního stavu tohoto muže.

I když muž trpí velmi vážným onemocněním, nebylo potřeba hospitalizace v lůžkovém

zařízení psychiatrické léčebny, kromě soudně nařízené tříměsíční ochranné léčby.

Viditelné změny se odehrály také v chování muže, zlepšila se spolupráce s kolektivem,

výrazně se posunula komunikace.

Zhodnocení: Tento uživatel sociální rehabilitace prošel velmi výrazným zlepšením,

které se projevovalo hlavně v oblasti komunikace, zapojení do různých aktivit skupiny

dílna, spolupráce s kolektivem. Uživatel musel absolvovat soudně nařízenou léčbu

54

v psychiatrické léčebně. Tato léčba mu byla nařízena ještě před tím, než začal využívat

službu sociální rehabilitace.

5.5.4 Kazuistika č. 4

Kazuistika 39letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

byla získána v průběhu rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu reakcí

uživatele před vstupem do sociální rehabilitace, protože v průběhu využívání sociální

služby došlo postupně ke zklidnění uživatele.

39letý muž navštěvující sociální rehabilitaci trpící poruchou schizotypální s bludy.

Žije ve společné domácnosti s matkou, otcem a se svým mladším bratrem, který je ženatý.

Starší bratr žije samostatně a je také ženatý. Matka i otec jsou v současné době již

v důchodě. Dle vyprávění uživatel studoval gymnázium, ve čtvrtém ročníku se začaly

objevovat problémy. Měl bolesti hlavy, u odborníka se nic nezjistilo a ani v nemocnici.

Zůstal doma, chodil sázet stromky a sháněl si nějaké drobné brigády. To trvalo až do 24

let, kdy došlo ke zhoršení zdravotního stavu, byla nutná hospitalizace v psychiatrické

léčebně.

Uživatel je v péči psychiatra. V minulých letech byl několikrát hospitalizován

v psychiatrické léčebně, protože docházelo ke stupňování nemoci. Po změně medikace

došlo ke zlepšení stavu. U uživatele sociální služby bylo zpomalené psychomotorické

tempo, bez kolísavých nálad, bez známek deprese. Špatně a zdráhavě navazoval kontakt,

odpovědi poskytoval po latencích (prodlevách). Myšlení bylo chudé a nevýpravné.

Sociální rehabilitaci, program dílnu uživatel navštěvoval něco přes tři roky. V době

rozhovorů byl stabilizovaný.

Uživatel si často stěžoval, že má ranní nevolnosti, kdy se necítil dobře. Prozradil také,

že si ráno nalačno uvaří dvě až tři kávy. Doporučili jsme zlepšit životosprávu, seznámili

jsme ho se základními pravidly životosprávy.

Došlo i ke krátkému přerušení spolupráce, protože jeho matka našla rehabilitaci bližší

jejich bydlišti. Po dvou měsících se však uživatel vrátil, neboť tam na něho byly kladeny

velké nároky a uživatel se necítil dobře, že nezvládal tempo jako ostatní. Máme

k dispozici informace, že doma často vypráví, co všechno na dílně dělal. Matka uvádí, že

pozoruje, že syn se z programu vrací klidnější a spokojenější.

55

Uživatel velmi rád kreslí, maluje. Muž sděluje: „Doma jsem dříve maloval olejovými

barvami na překližku i ve škole jsem velmi rád kreslil.“ Oblíbil si také práci s keramickou

hlínou. Potíže mu dělala práce s jehlou, drobnými předměty nebo malými nástroji. Také

u jiných činností, které vyžadovaly zručnost, potřeboval podrobné vysvětlení a trpělivou

pomoc. Pečení ho bavilo, protože byl zvyklý doma pomáhat (např. uklízí nádobí).

U uživatele byly zařazeny techniky na posílení sebevědomí, jednoduché cvičení

na zlepšení a posílení paměti. Aktivity, které procvičovaly jemnou motoriku, jako je práce

s keramickou hlínou. Uživatele zaujala šňůrková technika, kdy bylo potřeba hlínu

vytvarovat do tenkých válečků, které se potom spojovaly do daného tvaru. Vyzkoušeli

jsme ke zlepšení motoriky krátké nenáročné procvičení se zařazením prvků na zlepšení

rovnováhy, koordinace, protažením různých skupin svalů, jednoduché hry s míčem. Tyto

činnosti uživateli dělaly velké potíže. Uživatel potřeboval v průběhu programu několik

krátkých přestávek. V prvé řadě na odpočinek, protože udržel pozornost jen velmi krátkou

dobu, a pak byl silný kuřák a odcházel v průběhu dvouhodinového programu asi třikrát

čtyřikrát na dvorek kouřit.

Zhodnocení: Program sociální rehabilitace přispěl ke stabilizaci zdravotního stavu

tohoto muže. Muž trpí velmi vážným onemocněním, i když byla potřeba minulý rok

hospitalizace v lůžkovém zařízení psychiatrické léčebny, jeho stav byl stabilizovaný.

Změny k lepšímu byly znatelné v chování, upevnila se spolupráce s kolektivem, výrazně

se posunula komunikace ve známém kolektivu.

5.5.5 Kazuistika č. 5

Kazuistika 36letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

byla získána v průběhu pozorování a rozhovorů. Kazuistika byla zařazena z důvodu

stabilizace zdravotního stavu vážně nemocného muže, zlepšení některých tělesných funkcí

a udržení samostatného života.

Uživatel služby je 36letý muž, svobodný, bydlící samostatně, invalidní důchodce

třetího stupně. Tento muž trpí paranoidní schizofrenií a masovými sluchovými

halucinacemi. V komunikaci je zdrženlivý. Po téměř roční izolovanosti začal navštěvovat

program dílna v sociální rehabilitaci. V této době byl však rozpolcený a na aktivity se moc

nesoustředil. Následovala hospitalizace v psychiatrické léčebně.

56

Po návratu z psychiatrické léčebny byl uživatel sociální služby hodně tlumený.

Uvědomoval si, že po propuknutí jeho nemoci mnoho jeho dosavadních mezilidských

vztahů nevydrželo a on se ocitl v sociální izolovanosti. Proto také oceňoval, že má možnost

navštěvovat program dílnu. Uživatel byl skleslý, s pocity méněcennosti

a s autodestruktivními tendencemi. V průběhu programu začal často usínat. Na doporučení,

aby si chvilku odpočinul, reagoval přesunutím se na pohovku, kde chvíli podřimoval.

Při další aktivitě usnul u stolu uprostřed tahu štětcem. Zajistili jsme návštěvu u ošetřujícího

lékaře, který sídlí ve stejné budově jako sociální rehabilitace. Lékař zjistil, že se uživatel

předávkoval léky a navrhl mu hlídání dávkování léků druhou osobou. V dané situaci mohl

doporučit pouze vyspání se z větší dávky, kterou uživatel požil. Při příští dílně uživatel

sdělil, že byl malátný a otupělý několik dní. Dodal, že se poučil a bude si dávat více pozor.

Uživateli aktivity v programu vyhovovaly. Potřeboval pomalejší tempo a pomoc

při vytváření různých drobných výtvorů. Bavila ho práce s keramickou hlínou. Oblíbil

si také hry na dvorku jako šipky aj. Byla pro něho vhodná menší skupina, která se skládala

ze čtyř až osmi osob s podobným nebo stejným onemocněním, kdy se cítil spokojeně,

bezpečně. Aktivity na programu byly směrovány k působení v oblasti rozvíjení

samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti. Důraz byl kladen na činnosti k rozvoji nebo

udržení stávajících dovedností. Uživatel navštěvoval aktivační program a program

dílna. Poslední tři měsíce navštěvoval uživatel sociální služby také individuální

psychomotorický program zaměřený na zlepšení fyzické a psychické zdatnosti. Tento

program se skládal z nenáročných pohybových aktivit, s kterými byl muž velmi spokojený

a také je velmi dobře zvládal.

Zhodnocení: Program sociální rehabilitace se podílel na stabilizaci zdravotního stavu

tohoto muže. Muž trpí velmi vážným onemocněním, které ho omezuje v zapojení

do běžného života. I když je uživatel velmi tiché povahy, zlepšila se jeho komunikace

s kolektivem. Výraznému posunu došlo také ve fyzické zdatnosti po pravidelném

individuálním psychomotorickém programu. Viditelný posun byl také v jemné motorice.

5.5.6 Kazuistika č. 6

Kazuistika 34letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

byla získána v průběhu pozorování. Kazuistika byla zařazena z důvodu rozšíření okruhu

osob, s kterými se uživatel začal stýkat, velmi výrazné změně zlepšení komunikace

s jinými osobami.

57

Uživatel se dostavil na doporučení svého ošetřujícího psychiatra v doprovodu své

matky. U 34letého muže se projevovaly těžké poruchy chování s rysy semiautismu,

snížený intelekt a sociální fobie. Uživatel byl v sociální izolovanosti, žil ve skleníkovém

rodinném prostředí. Ochranitelská výchova rodičů způsobovala, že nebyl schopen

si obstarávat aspoň některé své potřeby. Většinu času trávil u televize a počítače. Na chodu

domácnosti se podílel drobnou pomocí. Stýkal se jen s rodiči a svou ošetřující lékařkou

(jeho mladší bratr před dvěma lety tragicky zahynul, od té doby je matka v péči

psychiatra).

Uživatel navštěvoval dílnu a později aktivační program herní klub. V prvních dnech

byl neklidný, nezapojoval se do komunikace, a pokud ano, tak jen velmi chudým slovním

projevem. Na uživateli byla znát napjatost a nervozita, i když první skupinu absolvoval

se svou matkou. Doporučeno, aby na skupinu chodil samostatně bez matky. Oba s tím

souhlasili. Muž si postupně zvykal na jednotlivé členy skupiny. Zapojoval se do všech

činností, zprvu však bylo třeba uživatele hodně podporovat a trpělivě vysvětlovat různé

postupy a mnohokrát opakovat ujištění, že to zvládne. Brzy se jevil spokojený, vyjadřoval

se o tom, že na dílnu chodí rád. Své ošetřující lékařce i doma vždy vyprávěl, co všechno

se mu podařilo. Začal se zapojovat do hovorů skupiny. Vyjadřovat se k činnostem, které

právě probíhaly. Nabídl ostatním, že pro ně uvaří čaj apod.

Uživatel přešel z dílny do aktivačního programu herní klub. Pokud se mu líbila nějaká

plánovaná akce dílny, účastnil se i této akce. Velmi rád maloval. Ve svém projevu byl vždy

pečlivý až precizní. Pro práci potřeboval velmi mnoho času, bylo pro něj typické pomalé

tempo. Z tohoto důvodu, pokud něco v daném čase nestihl, bylo umožněno dodělat si vše

v příštím herním klubu, aby bylo odstraněno vnitřní napětí a posílena sebedůvěra.

Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli setkání s jinými

osobami než s osobami z rodinného prostředí. Muž trpí psychiatrickým onemocněním,

kterého ho omezovalo v zapojení do běžného života. Uživatel byl méně průbojný, i přesto

se zapojil do dění v kolektivu a zlepšila se jeho komunikace s kolektivem, kde došlo

k velmi výraznému posunu.

5.5.7 Kazuistika č. 7

Kazuistika 55letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

58

byla získána v průběhu neformálních rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena

z důvodu, že si uživatel osvojil některé pracovní návyky.

Uživatel je 55letý muž. Není veden v  psychiatrické péči. Má zdravotní omezení, trpí

artrózou, má zákaz práce ve výškách, tělesné potíže s dýcháním, vyčerpanost, unavitelnost,

cítí pocity smutku, projevují se znaky deprese, rozlady, osamělosti. Uživatel má nízkou

potřebu kontaktu s lidmi, je raději sám. Okruh lidí, se kterými se stýká, je velmi malý. Je

dříve melancholický, projevuje se však u něho impulzivita.

Z průběhu rozhovoru vyplývá, že je muž ženatý, z manželství se narodili dva dospělí

synové, které přes deset let neviděl. Ještě má dceru, která má 32let a žije v malém městě

na Moravě, ví o sobě, ale nestýkají se. Jinak má ještě nemanželského syna, kterému je

30let, odstěhoval se do Kladna a spolu se nestýkají. Má bratra a sestru, ale nestýkají se.

V současné době neví, kde se jeho žena zdržuje. Pokoušel se ji najít, aby se mohl rozvést,

ale nepodařilo se mu to. Manželku si našel v Košicích na vojně. Jeho manželka patřila

k sektě Svědků Jehovových a on byl katolík, hodně ho přemlouvala o přestupu na jinou

víru. Z Košic se odstěhovali do Rožňavy, zde však byla sekta ještě silnější. Jejich děti

vedla žena ke své víře. Přišli k nim, seděli, četli bibli. Když odjela žena do lázní do Tater

i tam za ní přijeli. Vypráví, jak se většina členů sekty se upisuje majetkem, nesmí kouřit,

pít, dívat na televizi, slavit Vánoce, nesmí přijmout transfúzi krve. Pak už to uživatel

nevydržel a začal jezdit po světě a živit se zednickou prací na různých stavbách. Děti

finančně zajišťoval, ale nenavštěvovali se.

Před sedmi lety bydlel kousek od svého rodiště. V té době mu zemřel otec, ale nikdo

mu nedal vědět a dost ho mrzí, že se s ním nerozloučil. Uvědomuje si, že ještě před těmi

sedmi lety měl dobrou práci, peníze, podle jeho slov mu nic nechybělo, ani rodina.

Uživatel má ještě matku, se kterou se však neviděl čtyři roky. Matce se nezamlouvá způsob

života, který vede. Nesouhlasila s tím, že odešel od své ženy. Kvůli tomu mezi nimi

nastaly problémy. Vzpomíná na to, že ještě před třemi roky měl přítelkyni, vydělával

15 000 až 20 000 Kč měsíčně. Živil i rodinu (romskou) své přítelkyně, jejíž členové hráli

automaty. O budoucnost se v té době nezajímal. Měl exekuci na sociálním a zdravotním

pojištění asi kolem 20 000 Kč. Byl to dluh, který mu vznikl před třemi léty. Tento dluh už

se mu podařilo postupně splatit. Dostal také trest odnětí svobody na 10 měsíců

za neplacení alimentů (asi před 15 lety), to bylo ještě v době, kdy žil na Slovensku.

Asi před dvěma lety se objevily zdravotní problémy s degeneračním onemocněním

kloubů, potížemi při dýchání, vyčerpaností a unavitelností. Postupně víc a víc. V současné

59

době žije na sociálních dávkách (životní minimum a plní veřejnou službu). Před rokem,

kdy mu skončil pobyt na azylovém domě, se ocitl v noclehárně. Někdy se mu podařilo

přespat u kamarádů. Po půl roce se mohl vrátit do azylového domu a v této době začal také

využívat služeb sociální rehabilitace. Uživatel se pokouší se sehnat práci, ale prozatím

se mu to nedaří. Hlavní příčinu vidí ve svém věku a také ve zdravotním omezení. Na úřadu

práce je něco přes 2,5 roku. Za tu dobu mu nabídli jednu práci. Sám má snahu si práci

sehnat, ale všude mu říkají, že by musel mít tak o deset let méně. Snaží se zaměstnavatele

obcházet osobně, písemný styk odmítá. Vybavuje si, jak šel na jeden konkurs, kde

se na jedno místo přišlo hlásit 300 lidí. Uživatel je vyučený zedník, o řidičský průkaz přišel

a už se o něj nezajímá. Dříve sportoval, hrál fotbal, hokej, košíkovou. Na vojně i sportovně

tančil. Teď z těchto aktivit neprovozuje žádnou. Dnešní režim tohoto muže je, že

několikrát obejde město. Posbírá železo, zazvoní a zeptá se, jestli něco mají k vyhození.

Přečte si noviny, něco si uvaří, podívá se na televizi. Spánku věnuje asi 5 až 6 hodin denně.

Dříve měl i potíže s konzumací alkoholu, v současné době jsou menší. Nejvíce přemýšlí

o bydlení, které ho velmi trápí. Před tím nikdy s bydlením neměl problémy.

Za poslední roky se u uživatele prohlubuje celkový úpadek osobnosti. Má potřebu

si s někým promluvit o svých starostech, o zdravotním stavu. Je vděčný za každou

věnovanou chvíli při naslouchání. Připadá si neužitečný, neschopný, bývá z toho nervózní.

Při práci v sociální rehabilitaci oceňuje, když se na něho nenaléhá a pokud se necítí dobře,

že může odmítnout. Je ochotný, ale občas až horlivý. Z toho upadá do rozladěnosti. Podle

jeho slov si váží toho, že je s ním na programu jednáno „jako s člověkem“. Ochotně

pomáhá při přípravě některých výrobků do dílny. Naučil se odlévat keramické výrobky,

které jsou dále používány pro další zpracování v dílně. Jeho cílem je najít práci

a ubytování. Uživatel ukončil program zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení

v rozsahu 20 hodin. V současné době se podílí na některých aktivitách dílny.

Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli nácvik některých

pracovních postupů, uživatel pracoval raději sám, kolektivu se vyhýbal. U programu

zvyšování osobní efektivity a přizpůsobení se projevila jeho pasivita. Bylo to dáno i tím, že

uživateli v té době mělo skončit poskytování služby azylového domu s ubytováním a tím

i obava o další hledání střechy nad hlavou. Přes snahu se mu nepodařilo získat žádné

zaměstnání a tím se omezila i možnost sehnat nějaké ubytování. Služby sociální

rehabilitace bude využívat i nadále.

60

5.5.8 Kazuistika č. 8

Kazuistika 39letého muže, která byla sestavena za pomocí studia odborných

dokumentů, pozorováním a nestrukturovaných rozhovorů. Největší část informací (dat)

byla získána v průběhu neformálních rozhovorů a pozorování. Kazuistika byla zařazena

z důvodu, že si uživatel osvojil některé pracovní návyky.

Uživatel je 39letý, svobodný, bezdětný muž. Je depresivně laděný, s neurotickými

znaky a návykovým chováním. Nemá přítelkyni. Propuštěn z výkonu trestu. Uživatel

sdělil: „Neustále něco kradu.“ Je hlášen na úřadu práce. Vzdělání uživatele je základní, jak

sám uvádí: „Škola mi moc nešla.“ Počtvrté ubytován na azylovém domě, vždy došlo

k přerušení z důvodu nadměrného užívání alkoholických nápojů a vnášení alkoholu.

Jednou absolvoval léčení v psychiatrické léčebně. Zájem o azylový dům projevil z důvodu

možnosti bydlení, vaření, hygieny. S rodiči se stýká asi jedenkrát týdně s otcem, se starším

bratrem. Uživatel byl 20let závislý na drogách (pervitin), v současné době drogy neužívá.

Uživatel má přiznaný invalidní důchod 1. stupně, tento důchod mu není vyplácen.

Muž přišel asi před 8 roky o byt, který dostal od matky. Neplacení nájmů, stížnosti

ostatních nájemníků na časté návštěvy, pak následovalo zrušení nájemní smlouvy. Poprvé

ve výkonu trestu v 25letech za drobné krádeže a loupež. Umístěn ve věznici s dozorem.

Po propuštění následovala znovu trestná činnost. Tentokrát umístění ve věznici s ostrahou.

Po návratu zůstal uživatel na ulici, trvalo to asi 14dní až tři týdny, než se mu podařilo najít

ubytování v azylovém domě. Uživatel chodil do práce, ale měl dluhy od soudů apod. Výši

není schopný upřesnit. Z důvodu základního vzdělání se mu špatně shání práce. Na úřadu

práce mu nenabídli žádnou rekvalifikaci. Nevlastní řidičský průkaz, neumí zacházet

s počítačem. V současné době odpracovává 300 hodin obecně prospěšných prací.

Uživatel má problémy s užíváním alkoholických nápojů. Snaží se své jednání korigovat,

ale ne vždy se mu to podaří. Hledá si práci, ale s jeho omezením, které vzniklo po úrazu

nohy, je to problematické. Uživatel navštěvuje program zvyšování osobní efektivity

a přizpůsobení. Domluvené aktivity uživatel vcelku plní. Jeho jednání je vždy vstřícné.

Pomáhal při přípravě táboráku a jiných aktivitách. Byl vždy ochotný k drobné pomoci

k ošetřování květin v zařízení. Po stránce resocializace byl vhodný nácvik různých situací

při přijímacích pohovorech o zaměstnání, spolupráce při aktivním vyhledávání zaměstnání.

Zhodnocení: Program sociální rehabilitace umožnil uživateli nácvik některých postupů

pro vyhledávání vhodného zaměstnání, nácvik modelových situací přijímacích hovorů

apod. Nácvik pracovních návyků při ošetřování květin.

61

5.6 Tabulky s charakteristikou výzkumného vzorku

Pro přehlednější průřez kazuistik jsme vytvořili tabulku č. 1, kde je zachycena

charakteristika výzkumného vzorku uživatelů sociální služby sociální rehabilitace. Z osmi

kazuistik se jedná o dvě osoby bez přístřeší (bezdomovci) a šest kazuistik zachycuje osoby

s rodinným zázemím s možností dlouhodobého bydlení. Z osmi uvedených osob sedm trpí

závažným duševním onemocněním a jedna osoba se zdravotním omezením.

V tabulce č. 2 jsme uvedli pro lepší přehled počet hospitalizací v psychiatrické léčebně

za poslední rok, oblast zlepšení v posledním roce, oblast zhoršení v posledním roce,

program sociální rehabilitace, který osoba navštěvuje nebo navštěvovala. Z uvedených

osob v posledním roce musely být hospitalizovány v psychiatrické léčebně dvě osoby

a jedna absolvovala soudně nařízenou léčbu. Ke zlepšení funkcí a stavu došlo u sedmi

osob, u jedné byly udrženy stávající funkce, ale protože onemocnění mělo progredující

charakter, došlo ke konci roku ke zhoršení stavu. Program dílnu navštěvovaly tři osoby,

herní klub jedna osoba, motivační klub a dílnu jedna osoba, psychomotorické aktivity

a dílnu jedna osoba, motivační klub a individuální akce jedna osoba. Z předložených

záznamů je zřejmé, že působením aktivit programů sociální rehabilitace dochází

ke zlepšení některých funkcí a schopností osob s dlouhodobým duševním onemocněním.

62

Tabulka č. 1 Charakteristika výzkumného vzorku

KAZUISTIKAPohlaví Věk Rodinné

zázemíOnemocnění

Č. 1 MUŽ 60 Žijící v ústavním zařízení

Korsakovův syndrom, dezorientace, demence

Č. 2 ŽENA 48 Rozvedená, žijící se svým synem

Obsese a nutkavá neuzóza

Č. 3 MUŽ 27 Svobodný, žijící s matkou a sestrou

Paranoidní schizofrenie s defektem osobnosti s charakteristickými persekučními bludy a sluchovými halucinacemi

Č. 4 MUŽ 29 Svobodný, žije s matkou, otcem a ženatým bratrem

Schizotypální s bludy, tendence k izolaci od společnosti

Č. 5 MUŽ 39 Svobodný, žijící samostatně

Paranoidní schizofrenie s masovými sluchovými halucinacemi

Č. 6 MUŽ 34 Svobodný, žijící s matkou a otcem

Těžká porucha chování s rysy semiautismu, snížený intelekt, sociální fobie

Č. 7 MUŽ 55 Ženatý, bez přístřeší, v současnosti azylový dům

Zdravotní omezení, artróza, potíže s dýcháním, pocity smutku, znaky deprese, rozlady, osamělosti

Č. 8 MUŽ 39 Svobodný, bez přístřeší, v současnosti azylový dům

Depresivně laděný, neurotické znaky a návykové chování

63

KAZUISTIKA

Počet hospitalizací

v psychiatrické léčebně za poslední rok

Oblast zlepšení v posledním roce

Oblast zhoršenív posledním

roce

Program, který osoba

navštěvuje

Č. 1 0 Částečné udržení stávajících schopností

Ke konci zhoršování schopností

Dílna

Č. 2 0 Udržení stávajících schopností, nástup do zaměstnání (zkrácený úvazek)

Herní klub

Č. 3 1 (soudně nařízená)

Zlepšila se spolupráce s kolektivem, výrazně se posunula komunikace.

Dílna

Č. 4 1 (minulý půlrok)

Klidnější Dílna

Č. 5 1 Zlepšení jemná motorika, komunikace a fyzická zdatnost

Dílna

Psychomotorický

Č. 6 0 Výrazné zlepšení komunikace v kolektivu

Dílna

Herní klub

Č. 7 0 Pracovní návyky Motivační

Dílna

Č. 8 0 Pracovní návyky, vyhledávání zaměstnání, zvládání přijímacích pohovorů

Motivační, individuální akce

Tabulka č. 2, Hospitalizace v psychiatrické léčebně za poslední rok, oblast zlepšení, oblast zhoršení v posledním roce, program sociální rehabilitace

64

5.7 Shrnutí

Z předložených kazuistik vyplývá, že sociální rehabilitace má svoje důležité místo

v životě osob s dlouhodobým duševním onemocněním. Sociální rehabilitace přispěla ke

zlepšení psychického stavu uživatelů a tím zabránila relapsu nemoci u některých uživatelů.

Nemůže však úplně zabránit tomu, aby u těchto osob nedocházelo k relapsu nemoci a

následné hospitalizaci v psychiatrické léčebně, jak tomu bylo např. u muže v kazuistice č.

4 a č. 5. U muže v kazuistice č. 4 se jedná o osobu, která trpí velmi vážnými příznaky

duševního onemocnění. U této osoby lze mluvit o úspěchu, že nemusí být trvale umístěna

psychiatrické léčebně. Je vhodné, v případě potřeby, po propuštění z psychiatrické léčebny,

umožnit osobě s dlouhodobým duševním onemocněním návrat do programu (skupiny).

Tento návrat by měl být uskutečněný s co nejmenší prodlevou. Tak jako tomu bylo u mužů

v kazuistikách č. 4, 5. A také u muže, u kterého byla soudně nařízena ústavní léčba

(kazuistika č. 3). Jinak může dojít k sociální izolovanosti a následnému vyčlenění ze

společnosti. Tato nepříznivá situace probíhala u muže v kazuistice č. 5 jeden rok. Po této

době byl muž rozpolcený a na aktivity se moc nesoustředil, což ústilo v novou

hospitalizaci v psychiatrické léčebně.

Z předložených tabulek lze vyčíst, že v průběhu výzkumu osob, které navštěvují

sociální rehabilitaci, nedošlo ani jednou k druhé hospitalizaci respondentů. Jedna

hospitalizace byla u muže kazuistika č. 3, zde se jednalo o nařízenou hospitalizaci soudem.

Rozsudek byl vynesen před tím, než respondent začal navštěvovat sociální rehabilitaci.

Z tabulky č. 2 vyplývá, že jedna hospitalizace v psychiatrické léčebně byla u muže

kazuistika č. 5, který žil jeden rok v izolovanosti. Tento muž trpí paranoidní schizofrenií a

masovými sluchovými halucinacemi. Jedna hospitalizace byla také u muže kazuistika č. 4,

který trpí také velmi vážným duševním onemocněním.

U ženy v kazuistice č. 2 je poukázáno, že jí sociální rehabilitace napomáhala hlavně

v tíživých životních situacích. V době těchto problémů vyhledávala záměrně sociální

rehabilitaci, chráněný prostor, kde se cítí dobře a v neposlední řadě kolektiv, na který byla

zvyklá. Jak sama uvádí: „Vůbec, že sem přijdu. Něco dělám, vyrobím. Někdy mám

problémy přijít kvůli myšlenkám, ty mi v tom brání. Skupina lidí, kteří tu jsou, mi dělá

dobře.“ Žena v kazuistice č. 2 dále říká: „Vždy mně to pomůže, když se necítím dobře, když

jsem moc unavená. Nemusím se zapojit do činností, ale jen tak být se skupinou a dívat

se na ně, co dělají a popovídat si.“

65

Jedním z úkolů sociální rehabilitace je vhodně motivovat a také nabídnout zajímavé

aktivity, které budou sloužit ke zlepšení postižených funkcí. Osoby s duševním

onemocněním se učí některým pracovním návykům, aby se lépe mohli uplatnit

v pracovním procesu a najít vhodnou práci. V příloze č. 2 vidíme, jak může tento proces

probíhat. V tomto případě je spojeno procvičení jemné motoriky, nácvik pracovního

návyku, který se dá uplatnit v domácnosti i ve vhodném zaměstnání. U mužů

v kazuistikách č. 7 a č. 8 došlo k osvojení některých pracovních návyků. A tím se

pro ně zvýšila šance uplatnění na trhu práce. S vyhlídkou finančního zajištění a v jejich

případě i možnosti řešení bydlení, neboť oba jsou bez přístřeší.

U osob s dlouhodobým duševním onemocněním dochází k celkovému narušení

kognitivních funkcí osoby, jak uvádíme v kazuistice č. 1: “ Uživatel nebyl schopen vstřebat

nové informace. Často si nedokázal vybavit informace staré. Klient byl nesamostatný.

Nepamatoval si, kde bydlí. Někdy nepoznával svoji sestru, jindy zase sociální pracovnice,

se kterými byl v každodenním kontaktu. Uživatel byl zmatený v čase. Nevěděl, kolik je

hodin, který je den.“ Proto je vhodné zařadit podobný trénink, jak je uvedeno v příloze č. 1.

Jak je patrno z tabulky č. 2 došlo ke zlepšení funkcí a stavu u sedmi osob, u jedné byly

udrženy stávající funkce, ale protože onemocnění mělo progredující charakter, došlo ke

konci roku ke zhoršení stavu.

Z uvedených kazuistik a tabulek č. 1 a č. 2 vyplývá, že sociální rehabilitace zvýšením

soběstačnosti uživatelů přispěla k začlenění osob s dlouhodobou duševní nemocí do

společnosti. Částečně odstranila izolovanost, která tyto nemoci doprovází. A jednoznačně

se dá říci, že sociální rehabilitace pomohla u muže kazuistika č. 6 „Muž trpí

psychiatrickým onemocněním, kterého ho omezovalo v zapojení do běžného života.

Uživatel byl méně průbojný, i přesto se zapojil do dění v kolektivu a zlepšila se jeho

komunikace s kolektivem, kde došlo k velmi výraznému posunu.“ Ke zlepšení u tohoto

uživatele došlo i mimo objekt organizace. „Uživatel se také několikrát účastnil společných

akcí s jinými organizacemi a zvykal si na další pro něho cizí osoby. V průběhu roku byl

vidět posun v komunikaci s těmito osobami.“

Jedna z otázek výzkumu zněla, jestli má duševní nemoc vliv na společenský úpadek

duševně nemocné osoby. V kazuistice č. 1 je uvedeno:“U muže se projevovala demence

a poruchy paměti. Objevovala se i apatie, konfabulace, kdy si uživatel chybějící informace

domýšlel. Muž byl v takové fázi nemoci, která se projevovala sociální degradací, úpadkem

osobnosti, důstojnosti, snížením uplatnění ve společnosti, neschopností udržovat přijatelné

66

sociální vztahy.“ Jak je zřejmé duševní nemoci mají vliv na společenský úpadek duševně

nemocné osoby.

Nakonec uvádíme prostředky a metody práce, které byly použity v organizaci

k dosažení maximální možné samostatnosti a soběstačnosti a zapojení do běžného života

osob s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro rozvíjení kognitivních funkcí sloužil

respondentům program herní klub. Kde se pomocí různých technik působilo na kognitivní

funkce z důvodu jejich zlepšení. Program fit byl zase zaměřen na upevnění fyzické a

psychické zdatnosti uživatelů služby. V motivačním klubu si uživatelé mohli vyzkoušet

různé modelové životní situace a naučit se na ně reagovat. Program dílna sloužil k získání

pracovních návyků, procvičení jemné motoriky a k posílení oslabených schopností.

67

Závěr

Cílem sociální rehabilitace je vhodně motivovat a nabídnout zajímavé a aktivizační

činnosti osobám s duševní nemocí (osobám zdravotně postiženým) tak, aby se zamezilo

nebo zabránilo opětovné hospitalizaci těchto osob. Po dlouhodobější hospitalizaci musí

osoba s duševní nemocí vynaložit hodně sil na začlenění do společnosti. Je proto vhodnější

těmto hospitalizacím předcházet a tak přispívat, aby osoby s duševní nemocí mohly žít

v přirozeném sociálním prostředí s vazbou na rodinu a své přátele. Vést běžný způsob

života. Nemoc s sebou přináší snížené sebevědomí, velkou izolovanost a tím i narůstající

pasivitu, která může vést k relapsu onemocnění. Sociální rehabilitace je jedna z cest, která

může pomoci osobám s duševním onemocněním se zprostředkováním kontaktu

se společenským prostředím. Na chráněném a bezpečném území se mohou setkávat osoby

s podobnými problémy. V rámci rehabilitace jsou jim k dispozici školení pracovníci, kteří

pro ně připravují aktivizační činnosti.

Seznámit se s problematikou osob s duševním onemocněním je důležité z několika

důvodů. Hlavním z nich je zvyšování nároků společnosti na všechny jedince společnosti,

kteří se chtějí uplatnit ve společnosti, na trhu práce. Jedinec, který trpí duševním

onemocněním je proti těm, kteří jsou zdraví, značně handicapovaný. Většinou má omezené

finanční prostředky z důvodu snížené pracovní schopnosti. Jeho vzdělání je ovlivněno

dobou, kdy nemoc propukla. Nemoc ho odsouvá na okraj společnosti, která ještě není

natolik vyspělá, aby se zbavila stigmatizace osob s duševním onemocněním. Úkolem

vyspělé společnosti je vytvořit osobám s duševními nemocemi podmínky k dosažení

uspokojivého života v co nejpřirozenějším prostředí. Cílem péče o osoby s duševními poruchami je, co nejvíce podpořit schopnosti pacienta

a jeho přirozené zázemí tak, aby byl schopen se sám, co nejvíce vypořádat se svými

obtížemi. Snahou je napomoci osobám s duševní poruchou k dosažení uspokojivého života

v co nejpřirozenějších podmínkách.

Z ukázek jednotlivých programů v sociální rehabilitaci plyne, že i velmi jednoduchými

a nenáročnými cvičeními lze posilovat kognitivní funkce. U osob s dušení nemocí dochází

ke snížení intelektu, schopnosti učení, plánování, organizování a abstrakce. Cíleně

vedeným cvičením na posílení těchto schopností, dochází k pozitivnímu vývoji a nemoc

má menší negativní dopady. K pozitivům sociální rehabilitace můžeme řadit odstranění

nebo snížení izolace osob s duševním onemocněním, posílení sebedůvěry, zlepšení

68

uplatnění, zlepšení podmínek návratu do společnosti, získání zaměstnání, zafixování

určitých pracovních návyků, různých dovedností.

69

Seznam pramenů a literatury

Literatura

[1] ATKINSONOVÁ, S. Jak zdolat skálu jménem deprese. 1.vyd. Praha: Albatros,

2005. 154s. ISBN 80-00-01544-7.

[2] BAŠTECKÁ, B. Klinická psychologie v praxi. 1.vyd. Praha: Portál, 2003. 416s.

ISBN 80-7178-735-3.

[3] BAŠTECKÁ, B. a kol., Terénní krizová práce, 1.vyd. Praha: Grada, 2005. 300s.

ISBN 80-247-0708-X.

[4] BUZKOVÁ, K. Fitness jóga. 1.vyd. Praha: Grada, 2006. 168s. ISBN 80-247-1525-

2.

[5] EVANS, M., HUDSON, J., TUCKER, P. Umění harmonie. 1.vyd. Praha: Grada,

2001. 192s. ISBN 80-247-0106-5.

[6] FRANKOVÁ, A. Buď fit i v zaměstnání. 1.vyd. Praha: Motto 1995. 221s. ISBN 80-

85872-133-7.

[7] FISCHER, S., ŠKODA, J., Sociální patologie, 1.vyd. Praha: Grada, 2009. 224s.

ISBN 978-80-247-2781-3.

[8] GUGGENBUHL-CRAIG, A. Nebezpečí moci v pomáhajících profesích. 1.vyd.

Praha: Portál, 2007. 113s. ISBN 978-80-7367-302-4.

[9] GUTMANNOVÁ, J. Cvičebnice asertivity. 1.vyd. Praha: Talpress, 1995. 128s.

ISBN 80-85609-88-6.

[10] HÁJEK, K. Práce s emocemi pro pomáhající profese. 1.vyd. Praha: Portál, 2007.

120s. ISBN 978-80-7367-346-8.

[11] HAVRDOVÁ, Z., HAJNÝ, M. Praktická supervize. 1.vyd. Praha: Galén, 2008.

213s. ISBN 978-80-7262-532-1.

[12] HAWKINS, P., SHOHET, R. Supervize v pomáhajících profesích. 1.vyd. Praha:

Portál, 2004. 208s. ISBN 80-7178-715-9.

[13] HENDL, J. Kvalitativní výzkum. 1.vyd. Praha: Portál, 2005. 408s. ISBN 80-7367-

040-2.

[14] HENNIG, C. KELLER, G. Antistresový program pro učitele. 1.vyd. Praha:

Portál, 1996. 96s. ISBN 80-7178-093-6.

[15] HÖSCHL, LIBIGER, ŠVESTKA, Psychiatrie, 1.vyd. Praha: Tigis, 2002, 895s.

ISBN 80-900130-1-5.

70

[16] JANKOVSKÝ, J., Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným

postižením, 2.vyd. Praha: Triton, 2006. 173s. ISBN 80-246-0708-5.

[17] KOPŘIVA, K. Lidský vztah jako součást profese. 2.vyd. Praha: Portál, 1997.

152s. ISBN 80-7178-150-9.

[18] KŘIVOHLAVÝ, J. Konflikty mezi lidmi. 2.vyd. Praha: Portál, 2008. 189s. ISBN

978-80-7367-407-6.

[19] KŘIVOHLAVÝ, J. Jak neztratit nadšení. 1.vyd. Praha: Grada, 1998. 136s. ISBN

80-7169-551-3.

[20] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie zdraví. 1.vyd. Praha: Portál, 2001. 280s. ISBN

80-7178-551-2.

[21] KŘIVOHLAVÝ, J. Psychologie a hygiena. 1.vyd. Praha: Práce, 1965. 74s. 24-

019-65.

[22] KŘIVOHLAVÝ, J. Sestra a stres. 1.vyd. Praha: Grada, 2010. 128s. ISBN 978-

80-247-3149-0.

[23] KŘIVOHLAVÝ, J. Vážně nemocný mezi námi. 1.vyd. Praha: Aviceum, 1989.

108s. 08-065-89.

[24] MAHROVÁ, G., VENGLÁŘOVÁ, M., a kol., Sociální práce s lidmi s duševním

onemocněním. 1.vyd. Praha: Grada, 2008. 168s. ISBN 978-80-247-2138-5.

[25] MALÁ, E. PAVLOVSKÝ, P. Psychiatrie. 1.vyd. Praha: Portál 2002. 144s. ISBN

80-7178-700-0.

[26] MATOUŠEK, O. a kol. Metody a řízení sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál

2003a. 384 s. ISBN 80-7178-548-2.

[27] MATOUŠEK, O. Slovník sociální práce. 1.vyd. Praha: Portál 2003b. 288 s. ISBN

80-7178-549-0.

[28] MATOUŠEK, O. a kol. Sociální služby. 1.vyd. Praha: Portál 2007. 184 s. ISBN

978-80-7367-310-9.

[29] MÍČEK, L. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,

1984. 207s. ISBN 14-400-84.

[30] MÍČEK, L. Sebevýchova a duševní zdraví. Praha: Státní pedagogické

nakladatelství, 1976.

[31] MICHALÍK, J. Malý právní průvodce pečujících. 1.vyd. Brno: Moravskoslezský

kruh, 2010. 127s. ISBN 978-80-254-7333-7.

[32] MIOVSKÝ, M. Kvalitativní přístup a metody v psychologickém výzkumu. 1.vyd.

Praha: Grada, 2006. 332 s. ISBN 80-247-1362-4.

71

[33] MULLER, O a kol.: Terapie ve speciální pedagogice. Olomouc: Univerzita

Palackého v Olomouci 2007. ISBN 80-244-1075-3.

[34] PRAŠKO, J. a kol., Psychiatrie, 1.vyd. Praha: Informatorium, 2003. 192s. ISBN

80-7333-002-4.

[35] STYX, P., O psychiatrii. Jak žít a jednat s duševně nemocnými lidmi, 1.vyd.

Brno: Computer Press, 2003. 178s. ISBN 80-7226-828-7.

[36] SUCHÁ, J., Cvičení paměti pro každý věk, 1.vyd. Praha: Portál, 2007. 176s.

ISBN 978-80-7367-199-0.

[37] SUCHÁ, J., Trénujte si paměť, 1.vyd. Praha: Portál, 2010. 216s. ISBN 978-80-

7367-791-6.

[38] VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. Praha:

Portál, 2004. 872s. ISBN 80-7178-802-3.

[39] VOTAVA, J. a kol., Ucelená rehabilitace osob se zdravotním postižením. 1.vyd.

Praha: Karolinum, 2003. 206s. ISBN 80-246-0708-5.

[40] ZGOLA, J. M., Úspěšná péče o člověka s demencí, 1.vyd. Praha: Grada, 2003.

226s. ISBN 80-247-0183-9.

Zákony a vyhlášky

[41] Zákon 108/2006 Sb. o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

[42] Vyhláška 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona

o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů.

Periodika[43] Hejzlar, P, Halíř, M, Fiala, M, Komunitní přístup v péči o dlouhodobě duševně

nemocné, Psychiatrie , 14(3), 2010, s. 146-152. ISSN 1213-0508.

Internetové zdroje[44] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2010-5-27]. Dostupné na

WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5963.

[45] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2011-2-8]. Dostupné na

WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5591.

[46] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2011-11-6]. Dostupné na

WWW: http://www.mpsv.cz/cs/9.

72

[47] Ministerstvo práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2011-11-7]. Dostupné na

WWW: http://www.mpsv.cz/cs/5962.

[48] Občanské sdružení pomoci duševně nemocným v ČR [online]. [cit. 2010-7-30].

Dostupné na WWW: http://www.spdn-cr.org/.

[49] Zákon 108 - 2006 [online]. [cit. 2010-7-25]. Dostupné na WWW:

http://www.mpsv.cz/files/clanky/6195/zakon_108_2006.pdf .

[50] Osobní asistence [online]. [cit. 2010-7-25]. Dostupné na WWW:

http://www.osobniasistence.cz/?tema=1&article=5&detail=9.

[51] Sociální revue [online]. [cit. 2011-11-6]. Dostupné na WWW:

http://socialnirevue.cz/item/provadeci-vyhlaska-k-zakonu-o-socialnich-sluzbach

[52] Portál Ministerstva práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2011-11-7]. Dostupné

na WWW: http://portal.mpsv.cz/upcr/kp/pha/pracovni_rehabilitace.

[53] Portál Ministerstva práce a sociálních věcí [online]. [cit. 2011-11-7]. Dostupné

na WWW: http://portal.mpsv.cz/sz/obecne/prav_predpisy/akt_zneni/v_518_2004/.

[54] Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 2011-11-15]. Dostupné na

WWW: http://www.stefajir.cz/index.php?q=korsakovuv-syndrom.

[55] Mobilninet, [online]. [cit. 2011-11-15]. Dostupné na WWW: http://www.mobilninet.cz/clanky/zdravi-je-stav-uplne-fyzicke-dusevni-a-socialni-pohody-nikoli-pouze-nepritomnost-nemoci-nebo-zdravotniho-postizeni.

[56] Zásady správné léčby v psychiatrii v kontextu psychiatrických lůžek v ČR

[online]. [cit. 2011-11-19]. Dostupné z WWW:

http://www.cmhcd.cz/dokumenty/koncepce.pdf.

[57] TRÁVNÍKOVÁ, Dagmar - SEBERA, Martin - BLAHUTKOVÁ, Marie. \

textit{Psychomotorika} [online]. 1 vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007 [cit.

2011-11-19]. Elportál. Dostupné z: <http://is.muni.cz/elportal/?id=716575>. ISSN

1802-128X.

[58] VIDA, [online]. [cit. 2012-6-16]. Dostupné na WWW:

http://vida.ppzdravi.cz/ke-stazeni-adresar-sluzeb-pro-lidi-s-dusevnim-

onemocnenim-v-ceske-republice/

73

Seznam přílohPříloha č. 1

Seznámení s využitím procvičení kognitivních funkcí při práci s osobami s dlouhodobým

duševním onemocněním u skupiny herní klub.

Příloha č. 2

Seznámení s využitím prvků ergoterapie a pracovní terapie při práci s osobami

s dlouhodobým duševním onemocněním u skupiny dílna.

Příloha č. 3

Seznámení s využitím prvků arteterapie při práci s osobami s dlouhodobým duševním

onemocněním u skupiny herní klub.

Příloha č. 4

Struktura rozhovorů

74

Příloha č. 1 V příloze č. 1 se seznámíme s využitím procvičení kognitivních funkcí při práci s osobami s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma studia odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky sociální rehabilitace.

Při práci se skupinou herní klub, pracovnice sociální rehabilitace zařazovala různé cvičení na posílení paměti. Jednou z aktivit bylo procvičení pravé a levé hemisféry. Uživatelé se snažili svojí nedominantní rukou napsat své jméno, nakreslit obrázek. Některým toto cvičení dělalo velké potíže.

Dalším cvičením, které pracovnice sociální rehabilitace připravila, bylo procvičení zrakové paměti. Uživatelé se krátkou dobu mohli podívat na obrázek. Pak byl obrázek ukryt a uživatelé se snažili vzpomenout na jednotlivé detaily obrázku, který před tím viděli.

K procvičení sluchové paměti bylo provedeno toto cvičení. Uživatelé si zavřeli oči. Pracovnice cinkla na skleničku, pustila vodu, zašustila s papírem, otevřela dveře, otevřela skříňku, zaklepala. Uživatelé se snažili po zaznění těchto zvuků, o zopakování jednotlivých činností, které slyšeli.

U uživatelů bylo oblíbené procvičování hmatové paměti. Všichni si zavázali oči nebo je jen zavřeli. Pracovnice je přivedla k několika miskám, které byly naplněné různými materiály (např. hrách, čočka, fazole, mák, cukr, mouka, koření atd.), uživatelé materiály ohmatali. Pracovnice misky s materiálem ukryla a všichni se snažili zapsat názvy materiálů, které drželi v ruce.

Příloha č. 2 V příloze č. 2 se seznámíme s využitím prvků ergoterapie a pracovní terapie při práci

s osobami s dlouhodobým duševním onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma studia

odborných dokumentů organizace, pozorováním a rozhovory s jednotlivými pracovníky

sociální rehabilitace.

Práce s těstem a působení této aktivity na uživatele.

Uživatelé byli seznámeni s přípravou, tvarováním a pečením těsta. Nejprve skupina

pracovala s kuchařskými knihami. Kde vyhledala vhodný recept a seznámila se s ním. Poté

si s pracovnicí sociální rehabilitace vykalkulovala skupina množství surovin pro vyhledaný

recept. Skupina společně absolvovala nákup surovin. Po návratu pracovnice sociální

rehabilitace seznámila skupinu se základními hygienickými pravidly a pravidly uchovávání

potravin. Skupina společně s pracovnicí navážila a odměřila potřebné množství surovin.

Těsto si vyzkoušeli zpracovat všichni. Mísa s těstem obešla každého jednotlivého člena

skupiny a ten měl možnost si vyzkoušet hnětení těsta. Po zpracování bylo těsto odloženo

ke kynutí. Během kynutí těsta pracovnice rehabilitace seznámila s dalším postupem práce.

Měla také připravené obrazové ukázky různých variant zpracování těsta. Po nakynutí těsta,

pracovnice předvedla tvarování tohoto těsta. Pak si každý připravil podložku na zpracování

těsta. Těsto bylo rozděleno na kousky, které si každý ze skupiny vyzkoušel vytvarovat.

Při práci s těstem docházelo k upevnění dovedností v oblasti jemné motoriky při tvarování

a hnětení těsta, práci se sypkým materiálem, zlepšení koordinace ruky a oka. Rozvoj

vnímání, prožívání, vyjádření tvořivosti, radosti ze zvládnutí určité činnosti, vyrovnání

se s neúspěchem. Docházelo k procvičování vizuomotorické koordinace a vizuální

percepce. Vliv byl také v oblasti psychologického efektu, emočního ladění, estetického

vnímání. Dále uživatelé absolvovali nácvik dovedností s elektrickým sporákem a troubou,

zásady bezpečnosti práce s těmi to spotřebiči. Dodržování jednotlivých časů

a technologických postupů byl v tomto případě velmi důležitý. Po upečení těsta pracovnice

seznámila skupinu s hygienicko-sanitačními činnostmi v gastronomii. Práce byla

zakončena ochutnávkou a zhodnocením společné práce.

Příloha č. 3 Metoda využití prvků arteterapie při práci s osobami s dlouhodobým duševním

onemocněním. Pro sběr dat byla použita forma popisného pozorování. Jména osob

uvedená v ukázce č. 3 jsou pozměněna.

Výtvarná práce s prvky arteterapie

Téma zadání výtvarné práce: Nakreslete váš společný ideální dům.

Doplnění instrukce zadání: Nepoužívejte verbální komunikaci, nemluvte u práce.

Cíl zadání: Spolupráce skupiny, zapojení se do skupinové činnosti

Časový limit pro práci: 30 minut

Materiál a pomůcky při práci: Výběr z různých druhů papíru i jeho velikosti (malé

výkresy, velké výkresy, balicí papír, aj.) Dále je vhodná možnost výběru vodových barev,

temperových barev, pastelek, voskovek, kříd, prstových barev, barevných papírů, lepidel.

Popis skupiny:

Otevřená skupina, někteří členové se znali v delším časovém úseku několika let, jiní jen

krátce, ale v řádu několika měsíců. Původně se spolu scházeli ve skupině jiného typu.

Většina osob ze skupiny trpěla psychickým onemocněním. Scházeli se pravidelně jednou

týdně na dvě až tři hodiny v určitý den a hodinu. Skupina byla zaměřena na aktivizaci

a celkovou psychosociální rehabilitaci zacílenou na posílení a rozvoj kognitivních funkcí

formou tréninku paměti, koncentrace, představivosti, logického myšlení apod.

Skupina uživatelů byla rozdělena na dvě podskupiny a to formou dobrovolného

rozdělení skupiny, kdo bude chtít s kým pracovat. Náhodně vyšlo, že obě podskupiny měly

stejné složení, vždy dvě dívky a dva muži. Rozdělení skupiny bylo záměrné, u menší

skupiny se dá očekávat méně napětí, sporů a větší shoda. I když bylo rozdělení skupiny

dobrovolné, došlo k tomu, že se v jedné podskupině sešly dvě dominantní dívky.

Složení podskupiny č. 1: Livie 31let, Šimona 29let, Jindra 45let, Jakub 53let.

Složení podskupiny č. 2: Jana 56let, Jaroslava 26let, Radim 36let, Jaromír 46let.

Průběh: V první skupině bylo cítit napětí. Neshodli se ani s tvarem domu. List papíru

Šimona obrátila a namalovala pastelkami svoji verzi. Na tomto základě pokračovala. Jindra

domalovával technické věci jako, že je potřeba, aby měl dům okap a na střeše zase tašky.

Livie byla viditelně nespokojená. Ostatní dva pozorovala. Nakonec vzala do ruky prstové

barvy a na obrázek domalovala modrou oblohu, trávu vedle stromu, žlutou barvou čárla

do komína domu. Jakub seděl u skupiny, ale do práce se nezapojil. Jen pozoroval, jak

vzniká dům. Při reflexi přiznala Šimona, že jí to bylo hodně nepříjemné, pokud začala

Lívie dokreslovat obrázek prstovými barvami. Barvy byly výraznější než pastelky. Lívie

řekla, že se jí obrázek nelíbil a potřebovala na něm něco změnit. Proto také použila jinou

techniku než ostatní. Měla pocit, že je obrázek moc dětský. Jindra byl s obrázkem

spokojený. Řekl, že takový dům si představoval. Čas na práci se této skupině zdál krátký.

Druhá skupina začala pracovat bez domluvy, každý si našel svůj kousek na papíře

a kreslil. Všichni používali pastelky. Základ domu vytvořila Jaroslava s Radimem. Radim

doplnil ještě kresbu stromu. Jana domalovala sluníčko a doplňovala drobné předměty

na papír. Všichni tři kreslili současně a nakonec doplňovali kresbu drobnými kytkami

a zvířaty. Jaromír seděl opodál a pozoroval, co ostatní dělají. Do práce se nezapojil. Vše

probíhalo v klidu. Čas skupině stačil. Při reflexi všichni účastníci popsali, že se cítili

příjemně a že jim nikdo do jejich výtvoru nezasahoval nebo aspoň neměli ten pocit. S prací

byli spokojeni. Reflexe a zhodnocení zabralo asi 30 minut.

Celkové zhodnocení:

Rozdělení skupiny na polovinu, bylo vhodné, neboť menší počet osob bude mít

pravděpodobně větší shodu. Skupina osmi lidí (s psychickým onemocněním) by mohla

mít v komunikaci, schopnosti se dohodnout a shodnout větší problémy. Plocha, která byla

k dispozici, pro tento počet lidí, nebyla dle reflexe členů skupiny dostatečně velká.

Uživatelé se při této aktivitě a jí podobných, učí spolupráci ve skupině, schopnosti

prosazení. Můžou zažít pocit úspěchu, ale i prohry. Vše však probíhá v chráněném

prostředí, kde jim může být poskytnuta odborná pomoc v případě potřeby. Nácvikem

těchto různých situací jsou lépe připraveni pro zvládání různých obtížných situací v životě.

Příloha č. 4 U nestrukturovaných rozhovorů bylo potřeba nejdříve navázat vztah vzájemné důvěry.

Vyprávění přerušovat jen v případě doplňujících informací. Citlivě reagovat na změnu

v chování. Pokud nastala raději rozhovor odložit na jiný den. Naslouchat pozorně.

Struktura rozhovorů:

- První oblast se týkala životních událostí respondenta před využíváním služby

sociální rehabilitace, tj. rodinný život, škola, zaměstnání.

- Druhá oblast byla věnována událostem, které probíhaly v průběhu poskytování

sociálních služeb sociální rehabilitace.

- Třetí oblast zachycuje změny, které se uskutečnily působením sociální rehabilitace.

Z nestrukturovaných rozhovorů, pozorování, rozhovorů s pracovníky sociální

rehabilitace a studia dokumentů byly získány ještě tyto informace:

Pohlaví, věk, rodinné zázemí, druh duševního onemocnění, počet hospitalizací

v psychiatrické léčebně v posledním roce, oblast zlepšení v posledním roce, oblast zhoršení

v posledním roce.

ANOTACE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE

Jméno a příjmení: Bc. Marie Svejkovská

Katedra: Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce: Mgr. Martin Dominik Polínek, Ph.D.

Rok obhajoby: 2012

Název práce: Sociální rehabilitace v životě osob s dlouhodobými

duševními nemocemi.

Název v angličtině: Social Rehabilitation in Life of Persons Suffering Long-

Term Mental Disorders.

Anotace práce: Bakalářská práce je zaměřena na sociální rehabilitaci

v životě osob s dlouhodobými duševními nemocemi.

Po teoretickém vymezení ucelené rehabilitace, následuje

přehled duševních nemocí a dopady duševních nemocí.

Praktická část mapuje práci v sociální rehabilitaci, přínos

pro osoby s duševní nemocí.

Klíčová slova: Ucelená rehabilitace, sociální rehabilitace, duševní nemoci,

stigma, stereotypy, psychoterapie, socioterapie.

Anotace v angličtině: The thesis is focused on rehabilitation of social life of people

with long-term mental illness. After the theoretical definition

of comprehensive rehabilitation follow an overview

of mental illness and the effects of mental illness. Practical

part maps the work in the area of social rehabilitation and

benefits for people with mental illness.

Klíčová slova

v angličtině:

Comprehensive rehabilitation, social rehabilitation, mental

illness, stigma, stereotypes, psychotherapy, social therapy.

Přílohy vázané v práci: 4

Rozsah práce: Stran 74

Jazyk práce: Český jazyk