Embed Size (px)
Citation preview
Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
BAKALÁŘSKÁ PRÁCE
2011 Jana Šulcová
Univerzita Karlova v Praze
Pedagogická fakulta
Katedra Speciální pedagogiky
Bakalářská práce
Využití Synergické reflexní terapie v logopedii
Using of Synergetic reflex therapy in speech therapy
Autor: Jana Šulcová
Vedoucí práce: Mgr. Lucie Durdilová
Mělník 2011
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně pod vedením Mgr. Lucie
Durdilové a uvedla všechny použité literární a odborné zdroje. Souhlasím s případným
využitím své práce pro studijní účely.
………………...
V Mělníku 31.2.2011 Jana Šulcová
Ráda bych poděkovala především své vedoucí bakalářské práce Mgr. Lucii Durdilové za její
rady a připomínky. Dále bych ráda poděkovala klinické logopedce PhDr. Ludmile Kotlínové,
za možnost konzultování své práce. Děkuji také své rodině za spolupráci při vytváření
fotografií, které jsou součástí příloh.
Obsah
1. ÚVOD ………………………………………………………………………………………8
1.1 cíl práce ……………………………………………………………………………………9
2. TEORETICKÁ ČÁST ……………………………………………………………….….10
2.1 Synergická reflexní terapie …………………………………………………………….10
2.1.1 Praktická aplikace SRT ………………………………………………………………...13
2.1.2 Terapeutické metody SRT ……………………………………………………………..14
2.1.3 Využití Synergické reflexní terapie v logopedii ……………………………………….18
2.2 Poškození mozku ………………………………………………………………………..19
2.2.1 Dělení poškození mozku ……………………………………………………………….19
2.2.2 Následky poškození mozku …………………………………………………………...20
2.2.2.1 Poruchy hybnosti a motorických funkcí …………………………………………...20
2.2.2.2 Poruchy řeči a polykání ……………………………………………………………21
2.2.2.3 Porucha kognitivních funkcí ……………………………………………………….23
2.2.2.4 Porucha psychických funkcí ……………………………………………………….25
2.2.2.5 Porucha vegetativních funkcí ………………………………………………………25
2.2.2.6 Porucha senzitivních funkcí …………………………………………………..........25
2.2.2.7 Posttraumatická epilepsie …………………………………………………………..26
2.3 Dětská mozková obrna …………………………………………………………………27
2.3.1 Formy DMO …………………………………………………………………………...28
2.3.2 Problémové oblasti lidí s DMO ………………………………………………………..30
2.3.2.1 Poruchy hybnosti a motorických funkcí …………………………………………...30
2.3.2.2 Poruchy řeči a komunikace ………………………………………………………...32
2.3.2.3 Problémy s příjmem potravy ……………………………………………………....35
2.3.2.4 Poruchy učení ………………………………………………………………………35
2.3.2.5 Problémy s chováním ………………………………………………………………35
2.3.2.6 Epilepsie ……………………………………………………………………………36
3. PRAKTICKÁ ČÁST …………………………………………………………………….37
3.1 Kazuistika č.1 ……………………………………………………………………………37
3.2 Kazuistika č.2 ……………………………………………………………………………42
3.3 Kazuistika č.3 ……………………………………………………………………………46
3.4 Zhodnocení kazuistik ……………………………………………………………………47
4. ZÁVĚR ……………………………………………………………………………………48
5. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ……………………………………………………..49
6. PŘÍLOHY ………………………………………………………………………………...51
6.1 Příloha č.1 ……………………………………………………………………………….51
6.2 Příloha č.2 ……………………………………………………………………………….52
6.3 Příloha č.3 ……………………………………………………………………………….54
6.4 Příloha č.4 ……………………………………………………………………………….54
Anotace
Cílem bakalářská práce „Využití Synergické reflexní terapie v logopedii“ je seznámení
se Synergickou reflexní terapii, jejími technikami a možným využitím v logopedii.
V teoretické části se věnuji jednotlivým technikám Synergické reflexní terapie a jejich
možným využitím u klientů s poškozením mozku a klientů s dětskou mozkovou obrnou.
Součástí praktické části jsou zpracované kazuistiky klientů po cévní mozkové příhodě s
využitím této techniky.
Klíčová slova: Synergická reflexní terapie, logopedie, poranění mozku, mozková příhoda,
dětská mozková obrna
Annotation
The goal of bachleor thesis „Using of Synergetic reflex therapy in speech therapy“ is
acquainting with technique os Synergetic reflex therapy and with using this technique in
speech therapy. In the theoretical part I deal with technicque of Synergetic reflex therapy and
with using this therapy in clients with brain injury and cerebral palsy. In the particular parts
are describe cases of clients after brain attack wiht using this therapy.
Keywords: Synergetic reflex therapy, speech therapy, brain injury, brain attack, cerebral palsy
8
1. ÚVOD
Téma Možnosti využití Synergické reflexní terapie v logopedii jsem si vybrala proto,
že s touto terapií mám možnost pracovat od listopadu 2009, kdy jsem absolvovala kurz
Synergické reflexní terapie určený lékařům, fyzioterapeutům a ergoterapeutům. Pracuji na
rehabilitační klinice jako ergoterapeutka, kde tuto terapii využívám především u pacientů po
mozkových příhodách a kraniotraumatech. Z tohoto důvodu je také jedna z kapitol věnována
lidem po poškození mozku. Díky aplikaci Synergické reflexní terapie (dále SRT) dochází
k pozitivnímu ovlivnění narušené komunikační schopnosti u těchto pacientů. Součástí této
práce je i kapitola věnovaná lidem s dětskou mozkovou obrnou. Tyto osoby tvoří také velkou
část klientů logopedických ambulancí, u kterých lze Synergickou reflexní terapii velmi dobře
využít.
Logopedie je obor interdisciplinární, který se stále rozvíjí a využívá mnoho
terapeutických přístupů, mezi které patří např. Bobath koncept, Orofaciální regulační terapie,
Bazální stimulace, ale také Synergická reflexní terapie. Tuto terapii využívají jak odborníci –
lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, logopedi, tak i laici - rodinní příslušníci nebo pečující o
osoby s postižením.
Celkové účinky SRT a komplexní reakce lze dosáhnout celostní aplikací SRT, toto je
však v podmínkách logopedické praxe často obtížně proveditelné z důvodu časové nebo
prostorové náročnosti. V bakalářské práci se tedy zaměřuji především na ošetření orofaciální
oblasti, oblasti hrudníku, šíje a na ošetření horních končetin, které podle mého názoru, může
logoped ve své praxi využít nejvíce. Vycházím také z předpokladu, že logoped je členem
multidisciplinárního týmu a korekcí patologického postavení např. pánve nebo dolních a
horních končetin a zvýšením jejich kloubního rozsahu se více zabývají fyzioterapeuti a
ergoterapeuti.
Bakalářská práce je členěna na část teoretickou a praktickou. Teoretická část se dělí na
tři velké kapitoly. V první z nich je vysvětleno, co to je Synergická reflexní terapie a jaké
techniky využívá. Druhá kapitola je věnována lidem po poškození mozku a třetí pak lidem
s dětskou mozkovou obrnou a jejich problémům, které může logoped aplikací SRT ovlivnit.
Praktická část obsahuje kazuistiky tří pacientů po cévní mozkové příhodě. Součástí práce jsou
také přílohy, kde jsem na fotografiích přiblížila některé prvky SRT.
9
1.1 Cíl práce
• Seznámení se Synergickou reflexní terapií a jejím možným využitím v logopedii
10
2. TEORETICKÁ ČÁST
2.1 Synergická reflexní terapie
Synergická reflexní terapie (SRT) byla koncipována německým lékařem,
traumatologem a ortopedem MUDr. Waldemarem Pfaffenrotem pro pacienty s mozkovými
hybnými poruchami jako je např.: roztroušená skleróza, Parkinsonova choroba, dětská
mozková obrna a další. (Institut Synergické reflexní terapie, 2010)1
Doktor Pfaffenrot se zabýval manuální medicínou (chiropraktika), akupunkturou,
akupresurou, myofasciálními a mobilizačními technikami. V počátcích aplikoval tyto léčebné
metody odděleně, podle odpovídajících klasických indikací vždy dle konkrétního případu. V
průběhu doby začal léčit svoje pacienty (pakliže nebyla kontraindikace) nasazením všech
metod současně a kumulativně, což ukázalo zřetelně zvýšený stupeň terapeutického účinku.
Na základě dosažených pozitivních výsledků během dlouholeté praxe vyplynul tento nový
koncept jako šance pro zlepšení zdravotního stavu u dětí s mozkovými hybnými poruchami a
u dětí s vrozenými vadami. (Institut Synergické reflexní terapie, 2010)1
Institut Synergické reflexní terapie
V České republice paní Renata Vodičková, Dis. společně s doktorem Pfaffenrotem
založila v roce 1999 Institut Synergické reflexní terapie. V institutu probíhá školení
fyzioterapeutů, lékařů a ergoterapeutů, ale i logopedů, speciálních pedagogů a laiků - rodičů a
pečovatelů dětí s postižením. (Institut Synergické reflexní terapie, 2010)2. Po smrti doktora
Pfaffenrota je paní Vodičková hlavní průkopnicí této metody v České republice. Proto také v
této části práce vycházím především z jejich publikací.
Institut má školící centrum v Praze v Modrém klíči. Zde probíhají dva typy kurzů.
První, desetidenní je určen pro fyzioterapeuty, ergoterapeuty a lékaře. Druhý, sedmidenní je
určen pro speciální pedagogy, logopedy, pro rodiče a pečovatele dětí s postižením.
Zdravotníci za tento kurz získávají kredity do celoživotního vzdělávání.
11
Definice SRT
„Synergická reflexní terapie je kombinace reflexně terapeutických technik vedoucí
k synergickému reflexu při odstraňování patologických sekundárních projevů na pohybovém
ústrojí a působící na eferentní i aferentní aktivitu jak centrálního, tak periferního nervového
systému.“ (Vodičková, 2008, str.3)2
SRT je manuální terapie, která slučuje modifikované a vybrané prvky ze známých
světově uznávaných reflexních terapií a několik nových prvků doktora Pfaffenrota. (DVD1)
Kombinace různých reflexně-terapeutických technik přináší během terapie tzv.
synergický efekt, který se projeví tím, že dojde k navýšení účinků těchto technik. Dochází
také ke komplexnímu působení na téměř veškeré tělní systémy. (DVD 1)
Cíle SRT
• Snížení základního, výchozího tonu svalů, fascií a vazivových tkání
• Zmírnění patologických napínacích reflexů
• Odstranění popř. minimalizování fibrotických změn svalové tkáně
• Zabránění rozvoji myogenních, desmogenních a artrogenních kontraktur
• Předcházení strukturálních myosklerotických změn
• Udržování či obnovení trofiky tkání
• Zvýšení výkonnosti a svalové síly
• Zvětšení dilatačních vlastností svalu, šlach a vaziva
• Obnovení nebo udržení funkční kloubní štěrbiny a funkce kloubů všeobecně
• Optimalizování zakřivení páteře, předcházení patologickým odchylkám páteře a
skoliózám
(Vodičková, 2008)1
12
Indikace SRT
• Cerebrální, spinální a periferní neuro-ortopedické pohybové poruchy jako DMO,
hydrocefalus, Morbus Parkinson, skleróza multiplex
• Cévní mozkové příhody
• Mozková traumata
• Genetické vady jako Downův syndrom, Rettův syndrom
• Vrozené vady pohybového ústrojí (např. spina bifida)
• Získané vady pohybového ústrojí (např. Dupuytrenova kontraktura)
• Hyperkinetický syndrom
• Lehká mozková dysfunkce
• Hyperaktivita
• Poruchy senzomotorické integrace
• Poruchy řeči
• Poruchy učení
• Poruchy držení těla
• Vertebrogenní poruchy a jejich následky jako vertigo, migrény, tinitus
• A další
(Vodičková, 2008)1
Kontraindikace SRT
• Onemocnění s vysokými teplotami
• Krvácení do mozku
• Postoperační stavy
• Totální vyčerpanost organismu
(Vodičková, 2008)1
13
2.1.1 Praktická aplikace SRT
SRT je metoda podpůrná, doplňková a preventivní. Na její aplikaci by měla dále
navazovat logopedie, fyzioterapie, ergoterapie a další terapeutické intervence. SRT lze
kombinovat s Vojtovou metodou, Bobath konceptem, PNF, Bazální stimulací a dalšími
fyzioterapeutickými a speciálněpedagogickými technikami. (kurz SRT, 2009)1
Aplikace SRT by měla probíhat v bloku, který trvá 10 – 15 dní po sobě. Tím vzniká
tzv. kumulativní efekt. V důsledku toho můžeme pozorovat bezprostřední reakci, a také
reakce dlouhodobého charakteru, které vydrží několik týdnů až měsíců.
Tzn., že v případě pracovního týdne by měla terapie probíhat každý den od pondělí do
pátku po dobu 2 – 3 týdnů (pokud je to možné). Jestliže máme možnost s dotyčným pracovat i
o víkendu, měla by terapie probíhat i tehdy. Blok je potřeba opakovat 4x – 5x do roka. U
malých dětí a adolescentů se může opakovat i častěji – dochází u nich k rychlejšímu vývoji a
růstu než u zbytku populace. (Vodičková, 2008)2, (kurz SRT, 2009)1, (DVD 1)
K samotné aplikaci SRT je vhodné mít k dispozici rehabilitační nebo masérské lehátko
a provádět ji v příjemně vytopené a klidné místnosti.
Vodičková uvádí, že celkové ošetření SRT zabere asi 30 minut. Podle mých
zkušeností však záleží na zkušenostech terapeuta a na tíži postižení klienta. Čas celkového
ošetření se tak může vyšplhat až na 1 hodinu. Jestliže si nemůžeme dovolit věnovat ošetření
SRT tolik času, lze si např. v případě logopedů, vybrat pouze oblast hlavy a hrudníku, kdy
intervence může trvat kolem 10 minut.
Aplikace SRT se řídí podle následujících pravidel:
1) Postupuje se od kořenových kloubů směrem distálně.
2) Nejprve se aplikují měkké techniky k rozvolnění svalstva, povolení svalového tonu,
k rozvolnění všech tělesných struktur. Teprve poté se koriguje postavení těla.
3) Respektuje se odlišný postup u hypertonního a hypotonního svalstva. U hypermoblity
je kontraindikována mobilizace a manipulace.
14
4) Respektuje se odpor svalů a tkání při myofasciální technice. Nepracuje se nikdy přes
bolest a odpor tkání. (DVD 1)
2.1.2 Terapeutické metody SRT
SRT využívá následující terapeutické metody:
1) Myofasciální techniky, měkké techniky
2) Akupresuru, popř. akupunkturu
3) Masáž reflexních zón
4) Manipulace a mobilizace
5) Korekce patologického držení trupu, hlavy a končetin
(Vodičková, 2008)1
1) Myofasciální techniky, měkké techniky
Myofasciální technika (MT) je manuální práce terapeuta se svaly, která normalizuje
svalový tonus a elasticitu svalových vláken. Využívá se protichůdného manuálního zkrutu či
posunu všech vrstev od kůže po fasciální obal svalu až na „hranici bariéry“, kterou terapeut
vnímá jako odpor tkání. Technika vede u spasticity, spazmů a hypertonů k okamžitému
snížení napětí svalu. To terapeut využívá k následné korekci patologického postavení
příslušné části. Tohoto inhibičního efektu lze využít i ke snadnějšímu zapolohování klienta
např. do protetických pomůcek. (Vodičková, 2008)1, (Vodičková, 2008)2
Při aplikaci MT se rozlišuje odlišný postup při práci u hypertonických a
hypotonických syndromů. U svalů hypertonických je naším cílem jejich uvolnění, u svalů
hypotonických je to naopak jejich tonizace. (Vodičková, 2008)2
Měkké techniky obsahují široké spektrum různých manuálních hmatů na měkkých
strukturách těla. SRT pracuje s Kiblerovou řasou (viz. Příloha 4, obr. č.6), tím se daří uvolnit
jednotlivé vrstvy tkání, které se na sebe díky působení spasticity a pohybové chudosti lepí.
Provádí se např. podél průběhu celé páteře. Dál využívá chiroperiostální masáž (např. na úpon
15
svalu levator scapulae – u horního úhlu lopatky) (viz. Příloha 4, obr. č.7) a desmogenní
kontrakci na vazech a kloubním pouzdru loketních a kolenních kloubů. (Vodičková, 2008)1
2) Akupresura, akupunktura
Akupresura je léčebná metoda, založená na principech čínského pojetí medicíny.
Akupresura se od akupunktury liší technikou působení na tok Qi [Čchi] v meridiánech. Při
akupunktuře se využívá jehel, při akupresuře tlaku a vibrací prstu terapeuta. Qi je organická
entita (někdy se mluví o jakémsi druhu energie, toto vyjádření však není zcela správné)
proudící v meridiánech, které prostupují tělem ve směru JIN (směrem vzhůru) a JANG
(směrem dolů). Na meridiánech jsou vybraná a specificky účinná místa na povrchu těla, tzv.
akupunkturní body. (Vodičková, 2008)1, (kurz SRT 2009)1
Oproti myofasciální technice, která pracuje s přístupnými vrstvami tkání, je účinek
akupresury hlubšího charakteru. Meridiány probíhají v palpaci nepřístupných hlubších tělních
vrstvách a ovlivňují tonus tkání v hloubce. Tím dochází k jedinečnému efektu. (Vodičková,
2008)1
Účel akupresury:
• Uvolňuje zablokované meridiány
• Zlepšuje rozsah pohybu
• Posiluje, uvádí do rovnováhy a zpevňuje svalstvo
• Zmenšuje zduření (otoky)
• Snižuje pocity izolace a osamělosti díky léčivým dotekům
• Zlepšuje smyslové a intuitivní uvědomování si znamení a signálů, které tělo
reprodukuje
• Napomáhá poznání sebe sama a okolního prostředí
• Odbourává úzkost, stres a napětí
• Dává průchod emocím a traumatům
(Gangale, 2004)
16
3) Masáž reflexních zón
SRT využívá masáž reflexních zón na hlavě, dlaních a ploskách nohou. Využívá dva
reflexní systémy. První vychází z principů mikrosystémů nohy a ruky a ze systému projekční
shody. Druhé reflexní působení využívá množství akupunkturních bodů na hlavě. Tato
metoda byla koncipována doktorem Pfaffenrotem s cílem reflexně podpořit mozkovou
aktivitu. (Vodičková, 2008)1
Masáž reflexních zón je kombinací neurofyziologických poznatků ,,západní“ a
,,východní“ medicíny. Ze ,,západní“ medicíny vychází z poznatků inervačních arejí motorické
kůry, tzv. homunkula (viz. Příloha č. 1). Z ,,východní“ medicíny vychází z tisíce let
užívaných praktických reflexních technik, které využívají k léčbě specifické oblasti dlaní
nebo celé ruky a oblasti chodidel nebo celé nohy. Jedná se o tzv. mikrosystém nohy a ruky.
(viz. Příloha č.2) Funkci mikrosystémů ozřejmuje zastoupení senzitivní oblasti homunkula
příslušící ruce, noze a ústům v porovnání s ostatními částmi těla. (viz. Příloha č. 3) Tyto části
těla jsou neuronálně vybaveny tak, že mají převahu schopností týkajících se nejen citlivosti,
ale také motoriky, a s ní související její nejvyšší schopnosti jemné motoriky (manipulace,
řeč). Proto je působení na dlaních a chodidlech tak reflexně účinné. (Vodičková, 2008)1,
(Pfeiffer, 2007)
Můžeme tak reflexně působit masáží nebo akupresurou a ovlivňovat vzdálená místa na
těle (mozek, rameno atd.) nebo ovlivňovat tělesné funkce. (Vodičková, 2008)1
V případě reflexní masáže zón hlavy dochází k uvolnění skalpu, který může vykazovat
zvýšený tonus, špatnou protažitelnost, posunlivost a jeho jednotlivé vrstvy mohou být
slepeny. To lze ošetřit myofasciálním posunem. Na hlavě se také nachází velké množství
akupresurních bodů, které mají kromě jiného také vztah ke svalovému tonu obličejové i
lebeční oblasti hlavy, k šíji, k motorice úst a z části k mozkové činnosti. (Vodičková, 2008)1
17
4) Manipulace a mobilizace
,,Jedná se o manuální techniku, která používá cílených mobilizačních a manipulačních
pohybů, při kterých terapeut chce dosáhnout korekce biomechanických poruch v kloubech.
Terapeut manipuluje či mobilizuje klouby, popř. kostní spojení na páteři, pánvi a
končetinách.“ (Vodičková, 2008, str. 55)1
Cíle:
• Zvětšení mikrocirkulace objemu vody v kloubu
• Aktivace látkové výměny kloubních anatomických struktur
• Normalizace kloubní štěrbiny
• Centralizace kloubu
• Odstranění blokád
(Vodičková, 2008)1
5) Korekce patologického držení trupu, hlavy a končetin
Korekce patologického držení je nedílnou součástí SRT a v postupu završuje techniku,
pomocí které se realizuje cíl SRT: korekce struktur i funkce pohybového aparátu, tedy posun
od patologie k fyziologii v rámci individuálních možností každého klienta. Korekce následuje
po ošetření místa měkkými technikami popř. akupresurou, kdy lze využít svalového a
kloubního uvolnění a pasivně zkorigovat kloubní spojení. (Vodičková, 2008)1
18
2.1.3 Využití Synergické reflexní terapie v logopedii
SRT má příznivý vliv nejen na zlepšení tělesných struktur člověka, motorických a
mentálních funkcí. Toto může být velmi přínosné také pro práci logopedů.
Práci logopedů může pozitivně ovlivnit následující:
• Zlepšení stability páteře
• Zlepšení kontroly držení hlavy a těla
• Částečná nebo úplná korekce patologického držení trupu a končetin
• Odstranění blokád na páteři, následná optimalizace prokrvení mozku a aktivace
mozkových center řeči
• Stabilizace centrální nervové soustavy ve zpracování aferentních impulsů
• Zlepšení koncentrace pozornosti a vnímání
• Celkové zlepšení koordinace
• Snížení stavu strachu, nespavosti a hyperaktivity
• Úprava svalového tonu v oblasti šíje, hrudníku a orofaciální oblasti
• Zlepšení motoriky úst a s tím související zlepšení kousání, polykání a mluvení
• Zlepšení jemné a hrubé motoriky
• Zlepšení funkce úchopu, opory a natažení rukou
(Vodičková, 2008)1, (Bytešníková in Klenková a kol. 2007), (kurz SRT, 2009)2
19
2.2 Poškození mozku
Poškození mozku s sebou nese velké množství možných problémů a omezení jak
v oblasti hybnosti, psychických funkcí, tak v komunikačních dovednostech. U pacienta nebo
klienta se často vyskytuje více příznaků dohromady. Logoped tedy nepracuje pouze
s komunikačním problémem svého klienta, ale i s jeho dalšími obtížemi. Mezi ně lze zařadit
například poruchu koncentrace pozornosti, problém s grafomotorikou apod. Proto zde
uvádím v jakých oblastech mohou mít osoby s poškozením mozku problémy a zároveň jaké
jsou možnosti jejich ovlivnění pomocí Synergické reflexní terapie.
2.2.1 Dělení poškození mozku
Poškození mozku lze dělit na traumatické a netraumatické.
Traumatické poškození moku
K traumatickému poškození mozku - traumatic brain injury (TBI) dochází jako
následek působení vnějších sil, jako jsou pády, autonehody nebo fyzická napadení. (Brain
injury association of Virginia, 2010) Čtvrtina TBI je způsobena dopravními nehodami a to ve
všech věkových skupinách. Četnost traumatického poškození mozku se různí věkem a liší se
také stát od státu. U dětí mladších 15-ti let a dospělých straších 65 let jsou nejčastějšími
příčinami pády. Ve věku mezi 15 a 65 lety to pak bývají napadení. (Fuller, Manford, 2006)
Traumatické poškození mozku se dělí na dvě kategorie - otevřená a uzavřená poranění. (Brain
injury association of Virginia, 2010)
Otevřená poranění jsou ta, při kterých došlo k rozdrcení lebky nebo k jejím
mnohočetným frakturám. Mezi otevřená poranění patří také ta, kdy do lebky pronikne cizí
předmět, např. poranění střelnou zbraní. (Brain injury association of Virginia, 2010)
Uzavřená poranění jsou ta, při kterých nedošlo k poranění lebky. (Brain injury
association of Virginia, 2010)
20
Netraumatické poškození mozku
Netraumatické poškození mozku je následek působení vnitřních sil, mezi které patří
mozková příhoda, nedostatečné okysličení mozku, infekce, mozkové nádory nebo následek
působení toxických látek. (Brain injury association of Virginia, 2010)
Následky se odvíjejí podle toho, jaká část mozku je zasažena a jak je poškození mozku
závažné. (Brain injury association of Virginia, 2010)
2.2.2 Následky poškození mozku
Následky poškození mozku jsou velmi široké, od bolestí hlavy až po hluboké
bezvědomí dotyčného. (Powell, 2010). V této kapitole nastíním pouze některé problémové
oblasti, které mohou být Synergickou reflexní terapií pozitivně ovlivněny.
2.2.2.6 Poruchy hybnosti a motorických funkcí
Každá polovina mozku řídí a kontroluje činnost opačné strany těla, jakékoliv
poškození jedné strany mozku proto vede k narušení hybnosti a koordinace pohybu na opačné
straně těla. Dochází tedy ke vzniku hemiparézy (částečné ochrnutí poloviny těla) nebo
hemiplegie (úplné ochrnutí poloviny těla). (WHO, 2004), (Powell, 2010) Při závažnějším
poranění může dojít i k poškození všech čtyř končetin k tzv. kvadruparéze.
Rozvojem hemiparézy nebo hemiplegie dochází ke ztrátě normálního svalového tonu
na postižené straně těla. Je-li normální svalový tonus změněn, člověk nemůže provádět běžné
kontrolované pohyby. Svalový tonus může být buď zvýšený (hypertonie, spasticita) nebo
snížený (hypotonie). (WHO, 2004)
K těmto typům pohybových obtíží obvykle dochází při poškození v motorické oblasti
mozkové kůry, v mozkovém kmeni nebo v mozečku. Poškození mozečku pak má vliv na
jemnou koordinaci svalů (včetně svalů v orofaciální oblasti) a vede k rázným, ale nešikovným
pohybům. Pro pacienta je obtížné stát, držet rovnováhu, nebo přesně artikulovat. (WHO,
2004), (Powell, 2010), (Klenková, 2006)
21
Problém s hybností v orofaciální oblasti bývá ovlivněn parézou lícního nervu (nervus
facialis), který inervuje mimické svaly obličeje. Při jeho ochrnutí dochází k motorické ztrátě
svalů na postižené straně obličeje. Objevují se potíže s artikulací způsobené ochablostí svalů
rtů, jazyka a hrdla. Může nastat i problém se zavíráním oka nebo úst, se sliněním a
polykáním. Jazyk může být laterálně vybočen zvýšením nebo snížením svalového tonu.
(WHO, 2004) Paréza také vyvolává změnu vzhledu obličeje, což má vliv i na společenský
život a může vést až k suicidálním pokusům. (Pfeiffer, 2007)
Po jednom bloku aplikace SRT u parézy n. facilis může dojít k ovlivnění asymetrie
obličeje, pacienti také udávají, že se jim snadněji mluví a lépe ovládají slinotok.
Pro logopeda je důležité znát motorický stav svého pacienta nebo klienta. Stabilní sed
ovlivňuje správné dýchání, držení hlavy, dobrou artikulaci a polykání. Na obnově pohybu a
ovlivnění svalového tonu se podílejí především lékaři, fyzioterapeuti a ergoterapeuti. Deficit
v oblasti motoriky však může být od těžké plegie až po lehkou parézu. Zde pak dochází
v případě postižení horní končetiny především k problémům s jemnou motorikou a
grafomotorikou. Tato oblast je pro logopeda důležitá a může se spolupodílet na jejím
terapeutickém ovlivnění. Logoped ze SRT může využívat myofasciálního zkrutu na paži a
předloktí, myofasciálního rozvolnění dlaně, akupresurních bodů v oblasti horní končetiny a
mobilizaci kloubů ruky. Dle svalového tonu můžeme končetinu buď tonizovat nebo
uvolňovat. (kurz SRT 2009)1, (Jelínková 2005)
Pro logopeda je pak velmi důležitá oblast obličeje a oromotorika. Zde může logoped
využívat myofasciální techniku a akupresurní body v oblasti obličeje, hlavy, šíje a hrudníku.
Stejně jako u horní končetiny lze pracovat s ovlivněním svalového tonu.
2.2.2.7 Poruchy řeči a polykání
Afazie
Afázie je získaná porucha, která vzniká při poškození dominantní mozkové hemisféry,
a to především při ložiskových poškozeních korových a podkorových oblastí mozku.
(Cséfalvay in Klenková, 2006) Nejjednodušší dělení afázií je dělení na afázii senzorickou
22
(receptivní, Wernickeho), motorickou (expresivní, Brocova) a totální (globální). (Klenková,
2006)
Wernickeho afázie
Řečový výstup je plynulý, vyskytují se parafrázie (snížená schopnost až neschopnost
větného vyjádření). Dotyčný má problém s porozuměním mluvené a psané řeči. Je postiženo
také opakování, pojmenování, čtení a psaní. Řeč je pro okolí nesrozumitelná, to si však
nemusí pacient uvědomovat. Tito lidé pak bývají netrpěliví nebo vzteklí, pokud blízcí
nechápou, co jim chtějí sdělit. Příčinou jsou cévní mozkové příhody, těžké poranění hlavy
nebo nádory mozku. (Hauser, 2010), (Klenková, 2006)
Brocova afázie
Řeč je neplynulá, typické jsou agramatismy. Porozumění mluvené řeči je relativně
dobré. Pacienti mají náhled na svůj stav zachovaný, na rozdíl od Wernickeho afázie. To může
vést k tomu, že jsou plačtiví a deprimovaní. Příčinou mohou být mozkové příhody,
intracerebrální krvácení, nádory nebo abscesy mozkové tkáně. (Hauser, 2010)
Globální afázie
Globální afázie představuje kombinované dysfunkce v Brocově i Wernickeho oblasti.
Řečový výstup je nonfluentní, je narušeno porozumění, pojmenování, opakování, čtení a
psaní. Bývají přítomné i těžké poruchy hybnosti a citlivosti na polovině těla a hemianopsie.
(Hauser, 2010)
Dysatrie
Dysartrie je porucha motorické realizace řeči na základě organického poškození
centrální nervové soustavy. Při dysatrii jsou postiženy v různé míře a rozsahu základní
modality motorické realizace řeči – respirace, fonace a artikulace. (Škodová, Jedlička a kol.,
2007)
23
Dysfagie
Dysfagie (porucha polykání) může pramenit z oslabení svalů tváře, čelisti, jazyka a
polykacích svalů. (WHO, 2004) Dysfagie může být spojená s dysartrií. (Škodová, Jedlička a
kol., 2007)
Terapie dysfagie je interdisciplinární záležitostí, při které spolupracují lékařské obory
(otorinolaryngologie, neurologie a další) a nelékařské obory (klinická logopedie, fyzioterapie,
ergoterapie a další). (Škodová, Jedlička a kol., 2007)
SRT využívá akupresurní body, které ovlivňují svalové napětí, motoriku úst, obličeje a
trupu. SRT také pracuje s akupresurními body, mezi jejichž indikace patří ovlivnění
slinotoku, poruch polykání, hemiparéz obličeje, ale i body k ovlivnění dýchání a vadného
držení těla. K ovlivnění afázie využívá akupresurního bodu Žlučník 21. Působí reflexně v
oblasti zón na hlavě, které ovlivňují řeč a motoriku úst. Díky myofasciální technice na
obličeji, šíji a hrudníku dochází k ovlivnění držení těla a k rozvolnění příslušných svalů.
(Vodičková, 2008)2 Pacienti po aplikaci uvádějí, že se jim lépe mluví a polyká.
K výraznému zlepšení může dojít už po jednom bloku SRT. Měla jsem např. možnost
pracovat s pacientem po kraniotraumatu s těžkou spastickou kvadruparézou a poruchou
polykání. Tento pacient byl schopen při pití polknout pouze jednou, odpočinout si a zase
pokračovat. Po aplikaci jednoho bloku mohl bez přestávky polknout tři doušky tekutiny.
2.2.2.8 Porucha kognitivních funkcí
U osob po poškození mozku často dochází k poruše kognitivních (poznávacích)
funkcí. Ty obsahují všechny myšlenkové procesy, které nám umožňují rozpoznávat,
pamatovat si, učit se a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám prostředí. Obsahují také
řešení problémů, plánování, úsudek (myšlení), které patří do oblasti vyšších kognitivních
funkcí (tzv. exekutivních). (Kolembusová, 2007) Kognitivních poruch se u těchto lidí může
objevit velké množství, proto zde uvádím pouze některé, které by SRT mohla pomoci
ovlivnit.
24
Apraxie
Apraxie označuje motorický deficit, který nelze připsat pyramidální, extrapyramidální,
cerebelární nebo smyslové poruše. (Hauser, 2010) Je to ztráta nebo porucha schopnosti
provádět nacvičené (životní praxí získané) pohybové výkony nebo napodobovat pohyby
předvedené druhou osobou. (Hrbek in Škodová, 2007) Apraxie se člení na několik dalších
úrovní. Mezi apraxie může být začleněna i řečová apraxie, která je vyčleněna jako samostatná
motorická porucha řečové komunikace na pomezí mezi dysatrií a motorickou afázií.
(Neubauer a kol., 2007).
SRT může tento stav příznivě ovlivnit díky využití masáže reflexních zón hlavy,
myofasciálnímu rozvolnění svalů obličeje a využitím akupresurních bodů k ovlivnění řeči,
motoriky úst, jazyka a obličeje.
Neglect syndrom a somatoagnozie
Neglect syndrom značí neuvědomování, opomíjení poloviny těla nebo okolního
prostoru. Vzniká většinou při postižení nedominantní hemisféry. (Škodová, Jedlička a kol.,
2007)
Somatoagnozie je porucha vnímání, poznávání, identifikace, pojmenování a
uvědomování si jednotlivých tělových segmentů jako složky celku. Pacient např. není
schopen pojmenovat jednotlivé prsty ruky. (Škodová, Jedlička a kol., 2007)
Při terapii těchto poruch se využívá tělesná stimulace a stimulace opomíjené části těla.
(Jelínková, 2005) V rámci SRT můžeme tento stav ovlivnit využitím myofasciálního zkrutu
na postižené straně těla, který by mohl zlepšit vnímání a uvědomění si opomíjené části těla.
Koncentrace pozornosti a paměť
U pacientů po poranění mozku často dochází k poruše pozornosti a paměti. Pacient
s touto poruchou má problém se získáváním nových dovedností, je pro něj náročné
s terapeutem spolupracovat po celou dobu sezení apod. Vodičková (2008) uvádí, že během
aplikace SRT dochází ke zlepšení koncentrace pozornosti a vnímání. SRT také využívá
specifických akupresurních bodů ke zlepšení koncentrace.
25
Pokud dojde ke zlepšení koncentrace pozornosti, obvykle dojde i ke zlepšení paměti
pacienta. (Malia, Brannagan, 2010)
2.2.2.9 Porucha psychických funkcí
Jako následek poranění mozku může dojít k problémům v oblasti chování,
k podrážděnosti, nerealistickému sebehodnocení, podceňování vlastního neurologického a
psychologického deficitu, depresím a snížené motivaci. Tyto poruchy mají za následek vznik
určité psychosociální bariéry, která se může vyvinout mezi pacientem a osobou, která se o něj
stará. (Smrčka a kol., 2001)
Podle Vodičkové (2008) dochází po aplikaci ke snížení stavu strachu a podle mých
zkušeností může dojít i ke snadnějšímu navození terapeutického vztahu a k celkovému
zklidnění pacienta.
2.2.2.10 Porucha vegetativních funkcí
K poruchám vegetativních funkcí, které u pacientů po poškození mozku mohou
vzniknout, patří ovlivnění spánku a bdění, regulace frekvence rytmu srdce a dýchání, regulace
stupně vědomí a teploty těla. (Kolembusová, 2007)
Vodičková (2008) uvádí, že SRT má vliv i na zlepšení orgánových reakcí, mezi které
patří ovlivnění vegetativních funkcí, krevního oběhu, má pozitivní vliv na oblast dýchacích
cest, ale i na oblast zrakovou a sluchovou.
2.2.2.6 Porucha senzitivních funkcí
K senzitivním poruchám u těchto pacientů se řadí problémy v oblasti povrchového
čití, stereognozie (schopnost rozeznávat předměty hmatem), polohocitu (schopnost vnímat
polohu těla nebo jeho části) a pohybocitu (schopnost vnímat pohyb těla nebo jeho části),
26
vnímání teploty a bolesti. Problémy této oblasti pak vedou k poruše hrubé motoriky, jemné
motoriky a grafomotoriky. (Kolembusová, 2007)
2.2.2.8 Posttraumatická epilepsie
Výskyt posttraumatické epilepsie závisí na tom, k jak těžkému poškození došlo a jaká
část mozku byla zasažena. Závažné poškození s nitrolebním hematomem a posttraumatickou
amnézií delší než 24 hodin zvyšuje výskyt epilepsie na 12% v následujících pěti letech.
(Fuller, Manford, 2006) Vodičková (2008) uvádí, že se při aplikaci SRT u epilepsie
normalizuje alfa - rytmus a dochází k menším klinickým epileptickým projevům.
27
2.3 Dětská mozková obrna
Dětská mozková obrna (dále DMO) se definuje jako neurovývojové neprogresivní
postižení motorického vývoje dítěte vzniklé na podkladě proběhlého (a ukončeného)
prenatálního, perinatálního či časně postnatálního poškození vyvíjejícího se mozku.
(Komárek, Zumrová, 2008) Dochází tedy k různým poruchám centrálního nervového
systému, které se projevují jak na motorických, tak na senzitivních drahách, včetně
smyslových, časté jsou i poruchy mentální. (Pfeiffer, 2007)
Dětská mozková obrna je poměrně časté onemocnění, které postihuje 1-1,5 promile
obyvatel. Většina lidí s diagnózou DMO se dožívá dospělého věku i stáří, jde tedy o
celoživotní problém. (Pfeiffer, 2007), (Kraus a kol., 2005)
Příčiny vzniku
Ke vzniku DMO dochází v období prenatálním (před porodem), perinatálním (během
porodu) a postnatálním (po porodu)
1) Vlivy prenatální
Tyto příčiny se hodnotí velmi nesnadno. Jedná se např. o nitroděložní infekce, faktory
nutriční, exotoxické, preeklampsie nebo nedonošenost, popř. přenošenost. Samostatnou
problematickou skupinou jsou děti předčasně narozené a děti s nízkou porodní váhou s delším
pobytem v inkubátoru. (Šlapal, 2002), (Pfeiffer, 2007)
2) Vlivy perinatální
Tyto příčiny patří mezi nejčastější. Jedná se buď o abnormální porody (tj. protrahované,
překotné, koncem pánevním nebo porody klešťové) a nebo o novorozeneckou asfyxii, ke
které může dojít aspirací plodové vody, strangulací pupeční šňůrou a dalšími možnostmi.
(Šlapal, 2002), (Pfeiffer, 2007)
28
3) Vlivy postnatální
Uplatnění vlivů postnatálních se připouští zpravidla do jednoho roku věku, tj. před ukončením
vývoje tzv. hemoencefalické bariéry, která pak již mozek chrání před poškozením lépe.
Nejčastěji se jedná o infekce, toxické látky a úrazy hlavy. (Šlapal, 2002), (Pfeiffer, 2007)
2.3.1 Formy DMO
U DMO se rozlišují čtyři základní formy:
1) Spastická
2) Dyskineticko – dystonická
3) Mozečková
4) Smíšená
(Komárek, Zumrová, 2008)
1) Forma spastická
Spastická forma tvoří asi 60% všech DMO. Dělí se podle lokalizace postižení na
spastickou diparézu, hemiparézu a kvadruparézu. (Komárek, Zumrová, 2008)
a) spastická diparéza
Projevuje se extenční spasticitou dolních končetin. Lehčí projevy spasticity lze nalézt i
na horních končetinách, ale není zde přítomna porucha hybnosti – paréza. Inteligence dětí
nebývá postižena, při vhodné rehabilitaci mohou zvládnout chůzi s oporou do začátku
školní docházky. (Komárek, Zumrová, 2008)
b) spastická hemiparéza
V tomto případě bývá více postižena horní končetina s typickým flekčním spastickým
držením a s palcem v dlani. K manifestaci dochází většinou mezi 4.-5. měsícem, kdy se
zjistí jednostranné pokusy o úchop. Extenční spastické držení dolní končetiny nebývá tak
těžké jako u diparéz a většinou se zjistí až při začátku chůze. (Komárek, Zumrová, 2008),
(Kraus a kol., 2005)
29
Výskyt mentální retardace koreluje s mírou hemiparézy. Je také častější u dětí, které
mají epilepsii, ta postihuje 27 – 44% dětí s touto formou DMO. (Kraus a kol., 2005)
c) spastická kvadruparéza
Spastická kvadruparéza může být dvojího typu. V prvním případě může jít o
diparetickou formu s rozšířením spasticity a paréz i na horní končetiny, ve druhém případě
jde o oboustranné kortikální postižení. (Komárek, Zumrová, 2008) Prognóza u tohoto typu
bývá nejméně příznivá, u většiny z nich se vyskytuje těžké mentální postižení, poruchy
oromotorických funkcí, přítomná bývá epilepsie. Nejvíce postižené děti neopustí ve
vývoji neonatální stupeň. (Komárek, Zumrová, 2008), (Kraus a kol., 2005)
2) Forma dyskineticko – dystonická
Tato forma postihuje asi 20% dětí s DMO. V klinickém obraze dominuje v prvních
měsících života spíše tonusová porucha s problémy při krmení a polykání. (Komárek,
Zumrová, 2008) Plně rozvinutý obraz s dyskinezami, neschopností organizovat a správně
provést volní pohyb a také koordinovat automatické pohyby a udržovat posturu se rozvine až
v průběhu 1. – 3. roku. Nedostatečná kontrola tonu trupu brání rozvoji stoje a chůze, které
dosáhne jen malá část dětí. (Kraus a kol., 2005)
Postižení orofaciální koordinace výrazně ovlivňuje rozvoj vokalizace a ruší schopnost
mluvit, což s sebou přináší obtíže s výslovností i artikulací. Značný je problém se sliněním.
Při pokusu o pohyb se objevuje grimasování a neúčelné kontrakce. (Kraus a kol., 2005)
Mentální schopnosti jsou většinou normální nebo v rozsahu IQ 70 – 80. I přes dobrou
inteligenci však tito lidé mívají problém s uplatněním kvůli problémům s vyjadřováním.
(Kraus a kol., 2005), (Komárek, Zumrová, 2008)
3) Forma mozečková
Mozečková forma je relativně vzácná a tvoří asi 5% DMO. V klinickém obraze dominuje
centrální hypotonie a opoždění lokomočního vývoje. Jednotlivé příznaky postižení mozečku
se objevují postupně v závislosti na zralosti mozkových struktur a jejich zapojování v rámci
rozvíjení specifických činností a dovedností. Inteligence dětí s lehčími formami mozečkového
postižení nebývá těžce porušena. (Komárek, Zumrová, 2008)
30
4) Forma smíšená
Jde o kombinaci výše zmíněných typů DMO.
2.3.2 Problémové oblasti lidí s DMO
2.3.2.1 Poruchy hybnosti a motorických funkcí
Z popisu základních forem DMO vyplývá, že u těchto osob je velkým problémem
především porucha hybnosti, která je způsobena spasticitou, hypotonií nebo dyskinézami. To
má vliv jak na hybnost horních a dolních končetin, tak na hybnost orofaciální oblasti a na
celkovou koordinaci pohybu.
U DMO se též objevují ortopedické komplikace. Mezi nejčastější patří zkrácení
Achillových a kolenních šlach, které brání chůzi. Ortopedickou úpravu vyžadují v určitých
případech také flexory kyčle a adduktory stehna. U některých případů se může objevit
skolióza. (Janovský, 2001)
Práce s dětmi s DMO vyžaduje multidisciplinární péči, do které patří jak obory lékařské,
tak nelékařské. S péčí o tyto děti se začíná již v raném období a trvá až do dospělosti.
V současnosti neexistuje kurativní léčba, lze pouze modifikovat její manifestaci. (Kraus a
kol., 2005)
Důležitou součástí péče o děti s DMO jsou různé rehabilitační metody. Cílem těchto
metod je prevence vývoje deformit, potlačení mimovolních pohybů nebo abnormálních
pohybů a podpora normálních funkcí. K zmírnění význačných spasmů u nejtěžších případů se
využívají také léky nebo neurochirurgické metody léčby (selektivní zadní rhizotomie). (Kraus
a kol., 2005)
K nejčastěji využívaným rehabilitačním technikám patří Vojtova reflexní lokomoce,
Bobath koncept nebo Petöho konduktivní edukace. (kurz SRT, 2009)1 Společně s těmito nebo
i dalšími metodami může být využívána i Synergická reflexní terapie. Lze ji stejně jako u
klientů po poškození mozku využít jako metodu doplňkovou, preventivní a podpůrnou.
31
Výhodou aplikace SRT u dětí může být to, že nemusí vykonávat žádnou aktivitu, průběh
ošetření tedy není závislý na věku a mentální vyspělosti dítěte. (Bytešníková in Klenková,
2007)
Práce logopeda by měla navazovat na fázi fyzioterapeutickou. (Klenková, 2006) Je
důležité zajištění stabilního sedu a dobrého držení hlavy, které je nutné pro další práci
s dítětem (nebo dospělým) a kterou lze zajistit ve spolupráci s fyzioterapeutem. Všechny tyto
oblasti lze příznivě ovlivnit aplikací SRT. (kurz SRT, 2009)1.
Logoped může při práci k ovlivnění hybnosti a svalového tonu využívat mobilizaci,
myofasciální techniky a akupresuru v oblasti hlavy, končetin nebo trupu, stejně jako tomu
bylo u pacientů s poškozením mozku. SRT také využívá akupresurních bodů podle diagnóz.
Např. kombinaci některých bodů u triparézy, diparézy nebo atetózy. (Vodičková, 2008)2
Významným problémem bývá u dětí s DMO porucha hybnosti horních končetin různého
stupně. Může být porušena hrubá a jemná motorika, úchop a grafomotorika. To má vliv na
soběstačnost, práci ve škole nebo komunikační dovednosti. (narušené koverbální chování,
může nastat problém při používání komunikačních tabulek apod.) (Dudáková, 2007),
(Klenková,2006)
SRT lze využívat jako přípravu ruky na grafomotorická cvičení, na psaní nebo trénink
jemné motoriky. Těmto nácvikům by měla předcházet příprava ruky, zejména v případech,
kdy je horní končetina například spastická. (Dudáková, 2007). Ze SRT lze využívat
myofasciální techniku pro uvolnění horní končetiny, dlaně a prstů. Dále akupresurní body pro
grafomotorickou nápravu, uvolnění zápěstí nebo pro ovlivnění svalového tonu ruky. Lze
provádět i mobilizaci lopatky nebo zápěstí a případnou korekci patologického držení.
(Vodičková, 2008)2
32
2.3.2.2 Poruchy řeči a komunikace
Dysartrie
Téměř u třech čtvrtin dětí s DMO se vyskytuje vývojová dysartrie, a to různé závažnosti –
od lehkých poruch artikulace až k úplné neschopnosti motoricky realizovat určitý artikulační
záměr. Nejčastěji je přítomna u atetoidních a spastických forem DMO, především u
kvadruparetiků. (Kraus a kol., 2005)
Při dysartrii dochází k různě závažnému postižení respirace (dýchání), fonace (tvorba
hlasu), rezonance (ozvučení v dutinách), prozódie (modulační faktory řeči – přízvuk,
intonace, tempo, pauzy, hlasitost) a artikulace (výslovnost). Přidružené často bývají poruchy
žvýkaní a polykání. (Kraus a kol., 2005)
Kraus (2005) uvádí následující typy dysartrie:
1) Spastická (pyramidová)
2) Atetoidní (extrapyramidová)
3) Ataktická (cerebelární)
4) Kortikální (korová)
5) Smíšená
1) Spastická dysatrie (pyramidová)
Artikulaci ovlivňuje omezená pohyblivost orofaciálního svalstva. Celkově lze hovořit o
zpomaleném tempu řeči a narušené výslovnosti množství hlásek. V důsledku křečovitých,
pomalých artikulačních pohybů hlásky často navzájem splývají. (Kraus a kol., 2005)
2) Atetoidní dysartrie (extrapyramidová)
Provází dyskinetické formy DMO. Artikulace je neuspořádaná, nezřetelná, rušená
nekoordinovanými, mimovolními a neplynulými pohyby mluvidel (především jazyka, rtů a
dolní čelisti). (Kraus a kol., 2005)
33
3) Ataktická dysatrie (cerebelární)
Tempo řeči je pomalé. Artikulace je nepřesná, charakteristická neobratností mluvidel a
nepřesnostmi v koordinaci jejich pohybů. Řeč lze připodobnit k řeči opilého člověka. (Kraus a
kol., 2005)
4) Kortikální dysatrie (korová)
Řeč má spastický charakter, je neplynulá. Projevuje se neschopností bezchybně vyslovit
víceslabičná slova. (Kraus a kol., 2005)
5) Smíšená dysatrie
Vzniká kombinací výše uvedených forem vývojové dysartrie. (Kraus a kol., 2005)
Logopedický postup by měl být u těchto klientů zaměřen na:
• Úpravu postury
• Vytvoření a udržení očního kontaktu
• Vhodnou motivaci ke komunikaci
• Rozvoj orofaciální motoriky
• Terapii poruch citlivosti v dutině ústní a na obličeji
• Terapii zabývající se stabilizací svalového napětí orofaciálního svalstva
• Terapii příjmu potravy
• Terapii nadměrného slinění
• Pasivní masáže orofaciálního svalstva
• Dechovou terapii a relaxaci
• Fonační cvičení, vokalizaci
• Aktivní provádění motoriky mluvidel
• Rozvoj komunikačních dovedností
• Rozvoj fonematického sluchu
• Rozvoj aktivní a pasivní složky slovní zásoby
• Rytmizační cvičení
• Aktivní napodobování artikulačních poloh a nácviky artikulace
• Zpěv, recitace
34
• Rozvoj grafomotoriky
• Práci s počítačem
(Kraus a kol., 2005, str. 250)
Z výše vyjmenovaných možností vyplývá, že SRT může být při terapii dysartrie
nápomocnou. Logoped ji může využít jako přípravu pro aktivní provádění motoriky mluvidel
nebo jako přípravu horní končetiny k další činnosti. Dále k ovlivnění svalového tonu,
hypersalivace atd.
Dítě se před zahájením logopedie může obávat neznámého prostředí, samotné terapie
nebo logopeda. Vodičková před započetím bloku SRT doporučuje s klientem navázat kontakt
přes jemnou masáž v oblasti průběhu meridiánu srdce (tj. v dlani), dál je možno houpavými
pohyby vedenými přes pánevní oblast klienta zbavit jeho fyzického a psychického napětí.
Klient v tomto případě leží na lehátku. Houpání je zároveň možné využít k diagnostice
hybnosti v oblasti páteře. (DVD 2)
Dyslalie
U dětí s DMO se také může objevovat dyslalie. (Klenková, 2010) Možnosti využití SRT
u dětí s dyslálií se zabývá Zezulková (in Klenková 2007). Uvádí, že SRT je využitelná
především u dyslalie na podkladě dyspraxie řečových orgánů. Logoped může využívat
myofasciální, akupresurní techniku nebo reflexní masáž hlavy.
Narušené koverbální chování
K dalším problémovým oblastem narušené komunikační schopnosti lidí s DMO je
narušené koverbální chování, které je dané celkovým obrazem motoriky těchto lidí a působí
rušivě vzhledem ke komunikačnímu záměru. (Klenková, 2006)
35
2.3.2.7 Problémy s příjmem potravy
Komplikace spojené s příjmem potravy tíží významnou část pacientů s DMO a mohou
přetrvávat až do dospělosti. Vývoj může zůstat na úrovni sání – polykání a nemusí dosáhnout
stadia kousání. (Kraus a kol., 2005)
U dětí s DMO je často díky narušenému polykacímu reflexu narušené polykání a s tím
úzce související zvýšený slinotok (hypersalivace). Existuje úzká souvislost mezi abnormálním
polykáním a slinotokem. U dětí je většinou nesprávný ústní uzávěr nebo není vůbec vytvořen,
děti nedokáží držet spojené zuby a rty, jazyk se posune vpřed, i sliny se dostanou vpřed a
vytékají z úst. Hypersalivace může mít i jiné příčiny, například těžce postižené dítě není
vůbec schopno během sezení udržet hlavu ve správném postavení. Ústa se otevřou, jazyk
směřuje vpřed a sliny vytékají z úst. (Klenková, 2006)
Pro ovlivnění poruch polykání lze využívat akupresurní body, které ovlivňují svalové
napětí, motoriku úst, obličeje a trupu. SRT také využívá body, mezi jejichž indikace patří
ovlivnění hypersalivace, poruch polykání a vadného držení těla. Působí také reflexně v oblasti
zón na hlavě, které ovlivňují řeč a motoriku úst. Díky myofasciální technice na obličeji, šíji a
hrudníku dochází k ovlivnění držení těla a k rozvolnění příslušných svalů. (Vodičková, 2008)2
2.3.2.8 Poruchy učení
U dětí s DMO se mohou vyskytovat specifické poruchy učení, např, dyslexie. (Kraus a
kol., 2005) Vodičková (2008) uvádí poruchy učení také mezi indikacemi Synergické reflexní
terapie.
2.3.2.9 Problémy s chováním
Vznik problémů s chováním je u dětí s lézí CNS 5-6x častější. Jsou stejného typu jako u
neurologicky normálních dětí. U dětí s DMO se vyskytují změny reaktivity a to buď ve
smyslu jejího zvýšení nebo snížení. (Kraus a kol., 2005)
36
Zvýšená aktivita
Dítě se zvýšenou aktivitou je neklidné již v kojeneckém věku. Přechází od činnosti
k činnosti, ruší neustálým pohybem ostatní, při motorické neobratnosti stále do něčeho vráží,
padá, má častější úrazy i konflikty s ostatními dětmi, do kterých vráží. (Kraus a kol., 2005)
Mezi indikace Synergické reflexní terapie patří také hyperaktivita dětí. (Vodičková, 2008)1
Hypoaktivita
Tyto děti bývají klidné, pomalé, již v kojeneckém věku vydrží v postýlce a nevyžadují
příliš pozornosti. (Kraus a kol., 2005)
2.3.2.10 Epilepsie
Výskyt epilepsie u dětí a dospělých s DMO uvádí různé studie odlišně, četnost se
pohybuje od 15 do 55%. Nejčastěji se vyskytuje u formy kvadruparetické. Epilepsie přidává
určitou nejistotu k prognóze, přináší s sebou kognitivní problémy a představuje velkou zátěž
pro péči. (Kraus a kol., 2005)
Vodičková (2008) uvádí, že se při aplikaci SRT u epilepsie normalizuje alfa - rytmus a
dochází tak k menším klinickým epileptickým projevům.
37
3. PRAKTICKÁ ČÁST
3.1 Kazuistika č. 1
Pan X., 71 let
SA: Pan X dříve pracoval jako řidič. Žije společně s manželkou, která se ve spolupráci
s dcerami aktivně účastní logopedické terapie.
PA: důchodce
Koníčky: řízení auta, včelaření, sport (běhal, lyžoval)
Dg:
• Stp. ischemické CMP v povodí arteria cerebri media sin. (20.11.2009) s lehkou
pravostrannou hemiparézou, těžkou smíšenou fatickou poruchou
• Oboustranná ateroskleróza na karotických bifurkacích
• Chronická ICHS
• Hyperplasie prostaty
Průběh onemocnění:
Pan X doma spadl ze židle, pak již nebyl schopen mluvit. Byl přijat na neurologickou
kliniku, kde došlo k progresi stavu. Došlo ke vzniku těžké pravostranné hemiparézy s plegií
pravé horní končetiny. Postupně však začalo docházet ke zlepšení. Z logopedického vyšetření
z 1.prosince 2009 vyplynula globální fatická porucha, alexie, apraxie ruky a orální apraxie
těžkého stupně.
Po necelých třech týdnech byl pan X přeložen na léčebnu dlouhodobě nemocných, kde
byl hospitalizován tři týdny. Při propuštění byl plně mobilní, byl schopen reagovat na
jednoduché, stále se opakující výzvy (např. posaďte se) Podle propouštěcí logopedické
zprávy stále přetrvávala alexie, akalkulie, agrafie a těžká porucha akustické percepce.
Spontánní řeč pana X byla nesrozumitelná.
38
Po propuštění navštěvoval ambulantně logopedii a fyzioterapii. Na jaře 2010 se
společně s manželkou účastnil rekondičního pobytu pro lidi s poruchami hybnosti a
komunikace, kde jsem měla možnost s panem X pracovat během jednoho bloku Synergické
reflexní terapie. Jeden blok SRT by měl trvat 10 – 15 dní po sobě. V případě pana X šlo o 14
po sobě jdoucích aplikací.
Využívané techniky SRT
Nyní uvádím, techniky SRT, které jsem u pana X využívala. Ke každému bodu jsem
také uvedla, co lze jejich použitím ovlivnit, jaké jsou jejich indikace. Tyto techniky jsem
prováděla oboustranně, tedy na paretické i na „zdravé“ polovině těla.
1) Ošetření lebeční oblasti
• Myofasciální technika na skalpu
→ Uvolnění příslušných svalů
• Ošetření reflexních zón na hlavě (viz. Příloha č. 4, obr. 8)
→ Stimulace motorické, senzitivní zóny a stimulace zón pro řeč a rovnováhu,
uvolnění skalpu
• Akupresura na ZSD 20 (zadní střední dráze)
→ Ovlivnění koncentrace, koordinace a jednání (apraxie) a řeči
• Akupresura na bodu Ž 8 (dráha žaludku)
→ Ovlivnění orofaciální hemiparézy
2) Ošetření obličejové oblasti
• Myofasciální technika na čele
• Myofasciální technika od kořene nosu přes musculus (m.) master
• Myofasciální technika v oblasti mezi rty a nosem
• Myofasciální technika přes nadjazylkové svaly
39
• Akupresura na úponech nadjazylkových svalu (polysegmentální akupresura)
• Akupresura v oblasti pod lícní kostí
→ Uvolnění svalů příslušné oblasti
• Akupresura EX 1 (extra bod)
→ pro uvolnění hypertonu
• Akupresura Ž 3 (dráha žaludku)
→ Ovlivňuje různé spasmy a parézy na těle, motoriku úst a faciální parézy
• Akupresura Ž 4 (dráha žaludku)
→ Ovlivňuje motoriku úst, faciální parézy
• Akupresura PSD 24 (přední střední dráha) (viz. Příloha č. 4, obr. 10)
→ Ovlivňuje motoriku úst, používá se u hemiparéz, lze s ním ovlivnit
hypersalivaci
3) Ošetření krku a šíje
• Myofasciální technika na m. sternokleidomastoideus (viz. Příloha č. 4, obr. 9)
• Chiroperiostální masáž na úponech šíjových svalů
→ Uvolnění příslušných svalů
• Akupresura na ŽL 12 (dráha žlučníku)
→ Ovlivňuje hemiparézu, hypertonus m. sternokleidomastoideus, ochrnutí dolní
končetiny a poloviny obličeje, uvolňuje čelistní kloub
• Akupresura na ŽL 21
→ Má vliv na afázii, hypertonus, ovliňuje parézy horních končetin
• Akupresura PSD 23 (přední střední dráha)
→ Ovlivňuje tonus nadjazylkových svalů, má vliv na poruchy řeči
• Akupresura PSD 22
→ Ovlivňuje napětí m. sternokleidomastoideus a blokádu sternoklavikulárních
kloubů
40
4) Ošetření hrudníku
• Akupresura na body L 25 – 27 (dráha ledviny)
→ Ovlivňují tonus prsního svalstva, dechové ústrojí a funkci dechu
• Akupresura na bodech P 1 (dráha plic)
→ Ovlivňuje tonus prsních svalů, má vliv na dech
5) Ošetření pravé horní končetiny
• Akupresura na bod TLS 4 (tlusté střevo) (viz. Příloha č. 4, obr. 5)
→ Používá se při hemiparéze (plegii) a ztuhlé šíji, ovlivňuje tonus na horní
polovině těla
Po jednom bloku SRT došlo k:
• Uvolnění svalů lebeční oblasti, v oblasti obličeje a šíje
• Odstranění motorického neklidu v obličeji ( zpočátku pouze při aplikaci SRT, později
i během dne)
• Celkovému zklidnění a uvolnění pana X
• Zlepšení orofaciální apraxie (schopnosti napodobit pohyb v orofaciální oblasti)
• Zvětšení rozsahu pohybu v čelistním kloubu
• Ovlivnění hypomimie
Je vhodné, pokud na Synergickou reflexní terapii navazují další aktivní cvičení a
terapie. Pan X se během rekondičního pobytu účastnil skupinové a individuální logopedie,
fyzioterapie a ergoterapie. Logopedie byla zaměřena na ovlivnění orofaciální apraxie,
pragmatické stránky řeči a kognitivních funkcí. Fyzioterapie u pana X probíhala skupinovou
formou a byla cílená především na zlepšení celkové kondice. Ergoterapie byla zaměřena na
trénink kognitivních funkcí, nácvik funkčních dovedností a podporu komunikace.
41
Součástí rekondičního pobytu byly i další činnosti jako společné výlety, procházky,
výtvarné a společenské aktivity, které pana X podporovaly v jeho dalším rozvoji
komunikačních dovedností.
Během rekondičního pobytu došlu u pana X k výraznému zlepšení v komunikaci.
Snažil se mnohem více samostatně domluvit, a to nejen s rodinou. Navazoval kontakty i s
lidmi, kteří nebyli rodinnými příslušníky. Došlo ke zlepšení i v oblasti porozumění, podle
rodiny se rozšířil jeho pasivní i aktivní slovník. Po návratu z pobytu pokračoval
v ambulantních logopedických návštěvách.
42
3.2 Kazuistika č. 2
Pan Y., 27 let
SA: Žije společně s přítelkyní. Po příhodě trávil hodně času u rodičů, kteří mají byt
vyhovující jeho pohybovým schopnostem (více bezbariérový). Volný čas byl zvyklý
trávit především s přítelkyní a s kamarády.
PA: Kancelářská profese. Náplní práce je vedení týmu, časté telefonování zákazníkům a
obchodním partnerům. Vyžaduje tedy výborné komunikační dovednosti.
Dg: Stp. ischemické CMP v povodí a. cerebelli superior l..dx. nejasné etiologie, s klinicky
přetrvávající lehkou dysatrií, pravostrannou neocerebellární a paleocerebellární
symptomatikou (10.8.2010)
Průběh onemocnění:
U pana Y se po proběhlém večírku objevily bolesti hlavy, nauzea a zvracení. Potíže
neustupovaly, naopak se dále přidala porucha hybnosti pravostranných končetin a nestabilita
při chůzi. Pan Y byl hospitalizován na neurologickém oddělení, kde v prvních 48 hodinách
došlo k progresi mozečkové symptomatologie a objevila se dysartrie. Asi po týdnu byl
přeložen na rehabilitační kliniku, kde dále pokračoval v intenzivní rehabilitaci.
Pan Y byl schopen chodit bez pomůcek, chůze však byla nestabilní a o širší bazi. Během
hospitalizace tedy používal na delší trasy nízké chodítko. Dále se u něj vyskytovala ataxie,
porucha jemné motoriky a psaní na dominantní horní končetině. Projevovala se u něj také
porucha koncentrace pozornosti, měl problém s řešením vícestupňových úloh, byl také snadno
unavitelný při mentální činnosti. Řeč byla hůře srozumitelná, působila anglickým přízvukem,
obtížně vyslovoval především delší slova, často se musel opravovat a řeč zpomalovat, aby mu
okolí rozumělo.
43
Využívané techniky SRT
U pana Y jsem využívala stejně jako v předešlé kazuistice techniky v oblasti obličeje,
šíje a hrudníku. Ty zde tedy nebudu opět popisovat. U pana Y jsem SRT využívala i jako
přípravu pravé horní končetiny k další činnosti – grafomotorickým cvičením, psaní, tréninku
jemné motoriky a cílených pohybů. Popíši zde tedy pouze práci s horní končetinou.
V přípravě jsem využívala i ošetření oblasti zad a okolí lopatky, které úzce souvisí s funkcí
horních končetin.
1) Ošetření zad
• Polysegmentální akupresura na dráze močového měchýře (v průběhu celé páteře)
• Kiblerova řasa podél páteře (viz. Příloha č. 4, obr. 6)
• Kiblerova řasa kolmo na horní část m.trapezius
→ rozvolnění paravertebrálních svalů a m. trapezius
• Chiroperiostální masáž na m. levator scapulae (viz. Příloha č. 4, obr. 7)
→ rozvolnění příslušné oblasti
2) Ošetření lopatky
• Myofasciální technika v okolí lopatky
• Akupresura na Tes 9 (dráha tenkého střeva)
• Akupresura na TLS 16 (dráha tlustého střeva)
• Akupresura na TO 15 (dráha tří ohňů)
Uvolnění navazujících svalů, ke kterému došlo díky použití myofasciální techniky a
akupresury jsem využila pro
• Mobilizaci lopatky
3) Ošetření paže a předloktí
• Myofasciální technika v oblasti paže a předloktí (viz. Příloha č. 4, obr. 1)
44
• Akupresura na bod TLS 11
→ ovlivnění hypertonu, proti flekčnímu držení a desmogenním kontrakturám lokte
• Akupresura na bod Tes 4
→ Používá se při grafomotorické nápravě a poruchách řeči
• Akupresura na TLS 4
→ Používá se při hemiparéze a ztuhlé šíji, ovlivňuje tonus na horní polovině těla
• Akupresura na bod S7 (dráha srdce)
→ Pro grafomotorickou nápravu
• Akupresura na bod OS 6 (dráha obalu srdce) společně s bodem TO 5
→ Ovlivnění hypertonu svalů předloktí, pro zvětšení hybnosti lokte
• Mobilizace zápěstí (viz. Příloha č. 4, obr.2)
→ Provádí se trakce zápěstí a následným translaktorickým skluzem všemi směry
4) Ošetření ruky
• Akupresura na bod S8
působí proti hypertonu ulnární strany paže. Lze ho využít pro otevření dlaně.
• Akupresura na bod OS 8
→ použití při parézách ruky. Lze ho využít také pro otevření dlaně.
• Myofasciální rozvolnění svalů v metakarpálním prostoru (viz. Příloha č. 4, obr. 3)
• Myofasciální uvolnění prstů a dráždění meziprstních blanek – tzv. „čik- čik“ (viz.
Příloha č. 4, obr. 4)
• Působení na reanimační body na vrcholcích bříšek prstů (reflexní zóna pro aktivaci
mozku)
Uvolnění příslušné oblasti po použití myofasciální techniky a akupresurních bodů lze
využít ke korekci patologického držení, v tomto případě příslušné části pravé horní končetiny.
U pana Y však korekce nebyla nutná.
45
Po jednom bloku SRT došlo k:
• K rozvolnění svalů v oblasti obličeje a horní končetiny
• Pan Y udával, že se mu snáze mluví a vykonávají logopedická cvičení
• Horní končetinu také subjektivně vnímal jako volnější
• Při psaní došlo k výraznému rozvolnění zápěstí a celé horní končetiny (jinak psal se
souhybem celé horní končetiny, včetně trupu)
• Držení tužky již nebylo tak „křečovité“
Na rehabilitační klinice u pana Y probíhala logopedie, fyzioterapie a ergoterapie.
Logopedická reedukace, byla zaměřena zejména na orofaciální myoterapii, rytmizaci řeči a
pohybu, terapii lexie, kalkulie a grafomotoriky. Fyzioterapie byla cílena na zlepšení hybnosti
pacienta. Při terapii byly použity techniky z Bobath konceptu, Proprioceptivní
neuromuskulární facilitace (PNF), Frenkelovo cvičení (pro zlepšení přesnosti, koordinace a
vnímání těla), prvky senzomotoriky a dynamický stavěcí stůl pro zlepšení stability.
Ergoterapie byla zaměřena trénink ADL (aktivit všedního dne), kognitivních funkcí a funkce
pravé horní končetiny včetně nácviku psaní.
Během hospitalizace došlo ke slyšitelnému zlepšení artikulační obratnosti a ke
zlepšení koncentrace pozornosti. V psaní k výraznému zlepšení nedošlo, vydržel však psát
déle, bez souhybu trupu a celé horní končetiny. Byl schopen uvolnit zápěstí. Při propuštění
přetrvávala dysdiadochokinesa, lehká dysartrie a ataxie. Pan Y na započatou rehabilitaci dále
navázal v rehabilitačním ústavu.
46
3.3 Kazuistika č. 3
K předešlým dvěma kazuistikám jsem se rozhodla přidat ještě jednu krátkou, která je podle
mého názoru velmi zajímavá.
Pan Z., asi 50 let
PA: Pan Z je nevidomý profesionální hudebník a zpěvák
Dg: Stp. CMP s reziduální pravostrannou symptomatikou. (na první pohled nebyla vůbec
zřetelná)
Nebyla stanovena žádná logopedická diagnóza, logopedii nenavštěvoval.
Průběh terapie:
Panu Z po prodělané CMP lékař doporučil ambulantní návštěvy ergoterapie. Ta
probíhala každodenně po dobu 14 dnů a byla zaměřena na zlepšení funkce pravé horní
končetiny, kterou potřeboval pro bezchybnou hru na klavír. Během terapie se pan Z také
svěřil s tím, že není schopen zazpívat všechny tóny, které zvládl před příhodou. Zařadila jsem
tedy SRT orofaciální oblasti. Zaměřovala jsem se především na oblast krku a hrtanu, kde byla
cítit hmatatelná ztuhnutí.
Po jednom bloku SRT došlo k:
• Ovlivnění hybnosti hrtanu
• Uvolnění svalů obličeje, krku a hrtanu
• Výrazné bylo především povolení m.sternokleidomastoideus
Pan Z v návaznosti na terapii každý den cvičil – zpěv, hru na klavír. Po jednom bloku
SRT dokázal vyzpívat vše, stejně jako před prodělanou mozkovou příhodou. Postupně se
začal připravovat na svůj další koncert.
47
3.4 Zhodnocení kazuistik
Všechny předešlé kazuistiky se týkají mužů po prodělané cévní mozkové příhodě,
každého však provázela jiná symptomatika a jiné problémy týkající se komunikace. V
praktické části mi tedy nešlo o srovnání uvedených příkladů, ale o to, ukázat efektivnost této
terapie u osob s různými obtížemi a představit dosažené výsledky po jednom bloku
Synergické reflexní terapie. Chtěla jsem také ukázat, že SRT je technika, která vede jak
k objektivním (např. hmatatelné uvolnění svalů), tak subjektivním (např. pocit volnější horní
končetiny) výsledkům a je vhodné její využití jako přípravu pro další práci s pacientem/
klientem.
48
4. ZÁVĚR
Cílem mé bakalářské práce bylo seznámení se Synergickou reflexní terapií a jejím
možným využitím v logopedické praxi. Práce je členěna do několika částí, kde jsem postupně
uvedla obecné informace o Synergické reflexní terapii, o možnosti absolvování kurzu pro
speciální pedagogy a logopedy. Představila jsem jednotlivé techniky SRT a všeobecné
informace o provádění této terapie a jejím významu pro ovlivnění narušené komunikační
schopnosti. Využití této techniky jsem se rozhodla přiblížit na lidech po poškození mozku a
na lidech s dětskou mozkovou obrnou. První skupinu jsem si vybrala díky tomu, že s klienty
po poranění mozku často pracuji a SRT u nich využívám. Druhou skupinu jsem zvolila,
protože SRT je u lidí s touto diagnózou jednou z často využívaných technik a to jak u
fyzioterapeutů, ergoterapeutů i logopedů. SRT lze samozřejmě pro logopedické účely
využívat i u dalších skupin klientů. Jsou to například lidé s roztroušenou sklerózou,
Parkinsonovou chorobou, u lidí s různými parézami v oblasti obličeje, hypomimií, poruchami
polykání apod. V praktické části jsem uvedla techniky, které mohou být použity v oblasti
hlavy, obličeje, krku, hrudníku a horní končetiny jako příprava pro další terapii. Synergická
reflexní terapie není nácvikem aktivní hybnosti, ale slouží jako metoda preventivní, podpůrná
a doplňková. Součástí práce jsou i fotografie technik SRT a některých konkrétních
akupresurních bodů, které mohou přiblížit informace popisované v praktické části. Domnívám
se tedy, že cíl, který jsem si vytyčila, jsem splnila. Seznámila jsem se Synergickou reflexní
terapií a nastínila jsem její možné využití pro logopedickou praxi.
Synergická reflexní terapie je mnohem obsáhlejší, zabývá se celým pohybovým
aparátem. V této práci jsem se záměrně zaměřila pouze na oblast orofaciální a částečně na
oblast hrudníku a horní končetiny. Domnívám se, že jsou to oblasti pro logopedy
nejdůležitější. Pokud někoho SRT zaujala, doporučuji přihlásit se na kurz a seznámit se
s technikami a s jejím použitím hlouběji.
49
5. SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ
1. FULLER, Geraint; MANFORD, Mark. Neurology : An illustrated colour text. 2.
[s.l.] : Elsevier Churchill Livingstone , 2010. 135 s. ISBN 0-443-10071-3.
2. GANGALE, Debra C. Rehabilitace orofaciální oblasti. Praha: Grada, 2004. 229 s.
ISBN 80-247-0534-6.
3. HAUSER, Stephen L. Harison´s Neurology in clinical medicine. 2. New York:
McGraw-Hill Medica, 2010 . 765 s. ISBN 978-0-07-174103-3.
4. JANOVSKÝ, Jiří. Ucelená rehabilitace dětí s tělesným a kombinovaným postižením:
somatopedická a psychologická hlediska. 1. Praha : Triton, 2001. 158 s. ISBN 80-
7254-192-7.
5. KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. Praha : Grada, 2006. 224 s. ISBN 80-247-1110-9.
6. KLENKOVÁ, Jiřina, et al. Terapie v logopedii. Brno : Masarykova univerzita, 2007.
115 s. ISBN 978-80-210-4463-0.
7. KOMÁREK, Vladimír; ZUMROVÁ, Alena. Dětská neurologie : vybrané kapitoly.
Praha : Galén, 2008. 195 s. ISBN 978-80-7262-492-8.
8. KRAUS, Josef, et al. Dětská mozková obrna. Praha : Grada, 2005. 344 s. ISBN 80-
247-1018-8.
9. MALIA, Kit; BRANNAGAN, Anne. Jak provádět trénink kognitivních funkcí:
praktická příručky pro každého. Praha : Cerebrum , 2010. 414 s. ISBN 978-80-
904357-3-5.
10. NEUBAUER, Karel, et al. Neurogenní poruchy komunikace u dospělých : diagnostika
a terapie. Praha : Portál , 2007. 227 s. ISBN 978-80-7367-159-4.
11. PFEIFFER Jan,. Neurologie v rehabilitaci : pro studium a praxi. 1. Praha: Grada,
2007. 351 s. ISBN 978-80-247-1135-5.
12. POWELL, Trevor. Poškození mozku : praktický průvodce pro terapeuty, rodinné
příslušníky a pacienty. Praha : Portál, 2010. 197 s. ISBN 978-80-7367-667-4.
13. SMRČKA, Martin , et al. Poranění mozku. 1. Praha : Grada, 2001. 272 s. ISBN 80-
7169-820-2.
14. ŠKODOVÁ, Eva; JEDLIČKA, Ivan. Klinická logopedie. 2. Praha : Portál, 2007. 615
s. ISBN 978-80-7367-340-6.
50
15. ŠLAPAL, Radomír. Vybrané kapitoly z dětské neurologie pro speciální pedagogy.
Brno : Paido, 2002. 35 s. ISBN 80-7315-017-4.
16. VODIČKOVÁ, Renata1. Synergická reflexní terapie v léčbě mozkových hybných
poruch : skripta teorie. Praha : Institut Synergické reflexní terapie, 2008. 67 s.
17. VODIČKOVÁ, Renata.2 Synergická reflexní terapie v léčbě mozkových hybných
poruch : praktická skripta. Praha : Institut Synergické reflexní terapie, 2008. 66 s.
18. WHO. Rehabilitace po cévní mozkové příhodě : včetně nácviku soběstačnosti:
průvodce nejen. Praha : Grada, 2004. 199 s. ISBN 80-247-0592-3.
Další zdroje
1. DUDÁKOVÁ, Zuzana. Materiály k předmětu Ergoterapie v pediatrii, 1.LF UK, 2007
2. KLENKOVÁ, Jiřina. Materiály k předmětu Speciální pedagogika člověka s řečovým
postižením II., Pedf UK, 2010
3. KOLEMBUSOVÁ, Olga. Materiály k předmětu Ergoterapie a rehabilitace
kognitivních funkcí, 1.LF UK, 2007
4. JELÍNKOVÁ, Jana. Materiály k předmětu Ergoterapie – neurovývojové přístupy,
1.LF UK, 2005
5. KURZ SYNERGICKÉ REFLEXNÍ TERAPIE konaný ve dnech 21.-25.9. a 23.-
27.11.2009 určený pro lékaře, fyzioterapeuty a ergoterapeuty1
6. MATERIÁLY Z KURZU SYNERGICKÉ REFLEXNÍ TERAPIE konaný 30.11.-
5.12.2009 určený pro logopedy a speciální pedagogy 2
7. DVD 1, 2 pro účastníky kurzu Synergické reflexní terapie, Institut Synergické
reflexní terapie
Internetové zdroje
1. Institut Synergické reflexní terapie [online]. 2010 [cit. 2010-08-12]. Vítám Vás na
stránkách Institutu Synergické reflexní terapie (SRT). Dostupné z WWW:
http://www.isrt.cz/ 1
2. Institut Synergické reflexní terapie [online]. 2010 [cit. 2010-08-12]. Informace o
institutu . Dostupné z WWW: <http://www.isrt.cz/?page=institut>.2
3. Brain Injury Asociatin of Virginia [online]. 2010 [cit. 2010-12-23]. Brain Injury 101.
Dostupné z WWW: <http://www.biav.net/brain-injury-101.htm>.
51
6. PŘÍLOHY
6.1 Příloha č.1
Homunkulus
(Pfeiffer, 2007, str. 57)
52
6.2 Příloha č.2
(Vodičková, 2008, str. 47)2
53
(Vodičková, 2008, str. 47)2
54
6.3 Příloha č.3
Homunkulus v porovnání s ostatními částmi těla
(Vodičková, 2008, str. 54)1
6.4. Příloha č.4
Obr. 1 Myofasciální zkrut na předloktí
55
Obr. 2 Mobilizace zápěstí
Obr. 3 Myofasciální rozvolnění svalů v metakarpálním prostoru
56
Obr. 4 Myofasciální uvolnění prstů a dráždění meziprstních blanek – tzv. „čik- čik“
Obr. 5 Akupresura na bod TLS 4 (dráha tlustého střeva)
Obr. 6 Kiblerova řasa v průběhu páteře
57
Obr. 7 Chiroperistální masáž na m. levator scapulae
Obr. 8 Masáž reflexních zón hlavy
58
Obr. 9 Myofasciální technika na m. sternokleidomastoideus (kývač)
Obr. 10 Akupresura na bod PSD 24 (přední střední dráha)
