Rolando villazónČeský národní symfonický orchestrdirigent Guerassim Voronkov

8|5|2013

veRdi

Smetanova síň Obecního domu

0

5

25

75

95

100

ALG2.11

2. listopadu 2012 10:36:28

Pro Velvyslanectví Mexika je velkou ctí, že může být při opětovném představení jednoho z nejproslulejších mexických tenorů Rolanda Villazóna v Praze.

Rolandovo umělecké nadání, jeho osobní šarm a mimořádné kvality tenoristy, herce i dirigenta jsou vysoce uznávány jak českým, tak světovým publikem, což všechny Mexičany naplňuje hrdostí.

Hold, který Rolando Villazón vzdává Verdimu koncertem ve Smetanově síni Obecního domu v doprovodu Českého národního symfonického orchestru, umocní již tak bohaté kulturní vztahy mezi Mexikem a Českou republikou.

José Luis Bernalvelvyslanec Mexika

Rolando Villazón bude své album po skončení dnešního koncertupodepisovat ve foyer Smetanovy síně.

www.umusic.cz

CD 4779460

Bohuslav Svoboda primátor hl. m. Prahy

Vážené dámy, vážení pánové,

když zazní jméno Rolando Villazón, je obtížné dodávat cokoli dalšího. O pěveckých výkonech čerstvého čtyřicátníka se bez superlativů zkrátka hovoří obtížně. Navíc bez Villazónova tenoru je taková rétorika prázdnou konvenční figurou. Pouhá slova, jakkoli vzletná, vedle zpěvu zkrátka neobstojí, tím méně ovšem bez něj. Ti, kdož byli v Obecním domě přítomni loňské pražské návštěvě pěvce z Mexico City, to jistě potvrdí.

Rolando Villazón nám tentokrát nabízí výlet do slunné Itálie doby risorgimenta, do díla Giuseppa Verdiho. Před dvěma lety zahájil Villazón sezónu nastudováním jeho Messa da Requiem, již veliký Ital složil pro svého nejoblíbenějšího romanopisce a básníka Alessandra Manzoniho. Připusťme kacířskou myšlenku, že bychom nejslavnější árie epochy italského znovusjednocení měli možnost slyšet a vidět v podání Villazóna a Verdiho nejoblíbenější sopranistky a rodinné přítelkyně Terezy Stolzové, rodačky z Kostelce nad Labem. Těžko si představit lepší oslavu dvousetletého výročí Verdiho narození!

Žel čas plyne a tato spojení, podobně jako mnohá další vysněná setkání v čase, nám zůstanou nedostupná. Spokojme se tedy s tím, že nám Rolando Villazón nabídne to nejlepší, co ve Verdiho operní tvorbě je, tentokrát za doprovodu Českého národního symfonického orchestru, jenž ho bude provázet i na dalších evropských zastaveních. Jistě to bude zážitek, na který se nezapomíná.

Předehra k opeře NabuccoOverture to opera Nabucco

La mia letizia infondere kavatina Oronta z 2. dějství opery Lombarďané na první křižácké výpravě Oronte’s cavatina from Act II of opera I Lombardi alla prima crociata

Předehra k opeře LoupežníciPrelude to opera I masnadierisólo na violoncello / Cello solo: Martin Havelík

Eccomi prigioniero! árie Corrada ze 3. dějství opery Korzár Corrado’s aria from Act III of opera Il corsaro

Il mistero

Předehra k opeře Luisa MillerOverture to opera Luisa Miller

Quando le sere al placidoárie Rodolfa z 2. dějství opery Luisa Miller Rodolfo’s aria from Act II of opera Luisa Miller

PROGRAM

přestávka / Interval

Preludium k opeře OtelloPrelude to opera Otello

Ciel, che feci!... Ciel pietosoárie Riccarda z 2. dějství opery ObertoRiccardo’s aria from Act II of opera Oberto

Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 1. část Ballet music from Act III of opera Macbeth, Part One

O figli, o figli miei!... Ah, la paterna manoárie Macduffa ze 4. dějství opery MacbethMacduff’s aria from Act IV of opera Macbeth

Baletní hudba ze 3. dějství opery Macbeth, 2. část Ballet music from Act III of opera Macbeth, Part Two

Deh, pietoso, o Addolorata

L’esule

Projekt vznikl ve spolupraci s Universal Music Arts & Entertainment.This project was created in cooperation with Universal Music Arts & Entertainment.

SLOVO K PROGRAMU

V roce dvoustého výročí narození Giuseppa Verdiho (1813–1901) se Rolando Villazón, na světových scénách oslavovaný jako Alfredo v La traviatě, Vévoda mantovský v Rigolettovi i Don Carlo, vydal na velké evropské turné s pozoruhodným verdiovským programem.

Verdiho život pokrývá téměř celé 19. století a jeho dílo odráží společenské i politické změny, k nimž v Itálii došlo. Ačkoliv je Nabucco teprve jeho třetí operou, rázem skladatele proslavil. Sbor Židů Va, pensiero, sull’ali dorate se stal vyjádřením touhy italského národa po nezávislosti a patří k nejznámějším operním melodiím vůbec. Zazní také v předehře, komponované na motivy opery. Premiéra se uskutečnila 9. 3. 1842 v milánské La Scale.

Po úspěchu Nabucca dostal Verdi od impresária milánské La Scaly Bartolomea Merelliho objednávku na další operu. Stejně jako v Nabuccovi i v opeře Lombarďané na první křižácké výpravě Italové okamžitě našli paralelu mezi muslimy ovládaným Jeruzalémem a Habsburky utlačovanou Itálií a zahrnuli skladatele při premiéře 11. 2. 1843 v La Scale bouřlivými ovacemi. V 2. dějství se křižáci vedeni Arvinem vydají do Svaté země. Arvina doprovází jeho dcera Giselda, kterou muslimové zajmou. Zamiluje se do ní Oronte, syn vládce Antiochie. Aby Giseldu získal, je ochoten přestoupit na křesťanskou víru (La mia letizia infondere).

Loupežníci jsou první ze tří Verdiho oper inspirovaných díly Friedricha Schillera. Bezuzdná touha po dědictví a žárlivost Francesca na jeho staršího bratra Carla, který se dal v mládí k lupičům a nyní hledá cestu zpět ke své rodině, vede k tragickému konci všech hrdinů včetně Carlovy milované Amalie. Premiéru, v níž Amalii zpívala legendární švédská sopranistka Jenny Lind, dirigoval Verdi 22. 7. 1847 v londýnském Her Majesty’s Theatre. V předehře napsal krásné violoncellové sólo pro svého dávného přítele Alfreda Piattiho, v té době prvního violoncellistu londýnského královského divadla.

Opera Korzár vznikla podle stejnojmenné básně Lorda Byrona. Velitel pirátů Corrado byl při neúspěšném útoku na tureckého pašu Seida zajat. Ve vězení zvažuje svou beznadějnou situaci (Eccomi prigioniero!). Opera byla poprvé provedena v Teatro Grande v Terstu 25. 10. 1848, neměla valný úspěch a dodnes se na repertoáru objevuje jen zřídka.

Předlohou k opeře Luisa Miller se stalo Schillerovo drama Úklady a láska. Láska spojuje Luisu a Rodolfa, syna hraběte Waltera, úklady jim strojí především hraběcí správce Wurm, který chce Luisu získat pro sebe. Nabídne jí obchod: zachrání jejího uvězněného otce výměnou za doznání

v dopise pro Rodolfa, že svou lásku jen předstírala. Zdrcený Rodolfo čte dopis a připomíná si šťastné chvíle, které s Luisou prožil (Quando le sere al placido). Předehra je založena na tématu, který Verdi použil ve 3. dějství ve scéně sboru s Laurou a Luisou Come in un giorno solo. Premiéra se uskutečnila v Teatro San Carlo v Neapoli 8. 12. 1849.

Otello se stal největší italskou operní tragédií, v níž Verdi dovedl k syntéze všechno, co se na cestě od Nabucca přes Rigoletta, Trubadúra, La traviatu, Dona Carlose a Aidu naučil. Opera byla poprvé provedena s triumfálním úspěchem 5. 2. 1887 v milánské La Scale. Preludium, které zahajují první tóny slavného Jagova kréda, Verdi v opeře nepoužil a rukopis věnoval v roce 1893 Luigimu Spadovi, synovi své přítelkyně Chiary Ferreri. Neznámé Preludium tak veřejnost poprvé poznala až v roce 2003 na CD Verdi Discoveries (Decca, dirigent Riccardo Chailly).

Premiéra Verdiho operní prvotiny Oberto, conte di San Bonifacio se uskutečnila 17. 11. 1839 v milánské La Scale. Riccardo svede a opustí Obertovu dceru Leonoru. I když Riccarda přinutí jeho snoubenka Cuniza, aby souhlasil se sňatkem s Leonorou, Oberto trvá na souboji, v němž ho Riccardo zabije a pronásledován výčitkami svědomí poté prosí Boha o odpuštění (Ciel, che feci?).

Námět pro operu Macbeth našel Verdi v Shakespearově dramatu vášnivé ctižádosti a touhy po moci. Premiéra 14. 3. 1847 v Teatro della Pergola ve Florencii zaznamenala obrovský úspěch. Pro revidovanou verzi, uvedenou v pařížském Théâtre Lyrique 19. 4. 1865, Verdi připsal rozsáhlou baletní scénu na začátek 3. dějství. Čarodějnice vzývají svou vládkyni Hecate, která jim přikáže neprozradit Macbethovi celou věštbu. Zběsilý tanec čarodějnic, temných přízraků a ďáblů končí groteskním valčíkem. V árii O figli, o figli miei! na začátku 4. dějství truchlí skotský šlechtic Macduff nad tím, že nebyl schopen zachránit své děti a ženu před zavražděním krutým Macbethem, a přísahá mu pomstu.

Dnešní program doplňují tři písně, které v roce 1991 upravil pro orchestr Luciano Berio. Verdi napsal kolem dvaceti romancí, první šestice, pro niž je charakteristický elegický tón, vyšla v roce 1838. Patří do ní i Deh, pietoso, o Addolorata (Ach, skloň, bolestiplná, svou tvář milostivě k mojí bídě), modlitba Markétky k Panně Marii z 1. dílu Goethova Fausta v italském překladu Luigiho Balestry. V roce 1839 byla vydána samostatně v podstatě miniaturní operní árie L’esule (Vyhnanec) na text Temistocla Solery. Z druhé šestice romancí z roku 1845, v nichž již přibyly dramatické kontrasty, pochází píseň Il mistero (Tajemství) na text Feliceho Romaniho.

Jitka Slavíková

Rolando Villazón, the world-celebrated Alfredo from La traviata, Duke from Rigoletto and Don Carlos, pays tribute to Giuseppe Verdi (1813–1901) with a grand European tour in a remarkable all-Verdi program upon the composer’s two-hundred year anniversary.

Verdi’s life covers almost the entire 19th century and his works reflect social and political changes, which occurred in Italy during those years. Although Nabucco was only his third opera, it became famous literally over-night. The Hebrew slaves chorus, Va, pensiero, sull’ali dorate, became the voicing of the Italians’ strife for independence as well as one of the most popular opera melodies of all times. Its motif is also a part of the overture to the opera, which premiered on 9 March 1842 in La Scala.

Following his successful Nabucco, Verdi was commissioned by the impresario of La Scala Bartolomeo Merelli to compose another opera. I Lombardi alla prima crociata portrays the City of Jerusalem under the dominion of the Muslims; the Italian audience immediately sensed the analogy of their fatherland under the oppression of the Habsburgs (just as they did in Nabucco) and the success of the premiere (11 February 1843) was terrific! In Act II, the crusaders with their commander Arvino set out into the Holy Land. Arvino is accompanied by his daughter Giselda who gets taken hostage by the Muslims. Oronte, the son of the ruler of Antiochia falls in love with her and he is willing to convert to Christianity in order to win her grace (La mia letizia infondere).

I masnadieri was the first of Verdi’s three operas that were inspired by Schiller’s work. Francesco’s unbridled desire for bequest and his envy of his older brother Carlo, once a bandit, now a man seeking his way back to the family, leads to a tragic ending of all characters. The premiere took place on 22 July 1847 at London’s Her Majesty’s Theatre, under the baton of the conductor, with the legendary Jenny Lind in the role of Amalia. In the overture Verdi wrote a beautiful cello solo for his friend Alfredo Piatti, then the first cellist of this London theatre.

Il corsaro is an opera based on the poem of Lord Byron. Corrado, chief of the pirates, was arrested after attacking the Turkish Pasha Seid. In jail, he contemplates his hopeless situation (Eccomi prigioniero!). The opera was first staged in Teatro Grande in Trieste on 25 October 1848 and it is considered one of Verdi’s unfortunate setbacks.

Verdi based his Luisa Miller on Schiller’s drama Intrigue and Love. Luisa and Rodolfo, the son of Count Walter, are bound by love and are intrigued by Walter’s steward Wurm who lusts after

Luisa. Wurm offers Luisa a bargain: he will set her imprisoned father free for a letter telling Rodolfo that she only pretended love to him. The devastated Rodolfo reads her letter and recalls the happy moments he shared with Luisa (Quando le sere al placido). The overture is based on a chorus theme from Act III, Come in un giorno solo. The opera premiered on 8 December 1849 in Teatro San Carlo, Naples.

In his Otello, the greatest Italian operatic tragedy, Verdi managed to synergize all the composition skills and knowledge he gained on his journey from Nabucco to Rigoletto, Il trovatore, La traviata, Don Carlos and Aida. The opera was first staged on 5 February 1887 in La Scala to a triumphal success. The Prelude is invoked by the first notes of the famous Iago's creed, yet, Verdi decided to set it aside and not to include it in his opera. In 1893, he dedicated the score to Luigi Spade, the son of his friend Chiara Ferreri. This, until then, unknown Prelude was first introduced to the public in 2003 on Verdi Discoveries CD (Decca, conductor Riccardo Chailly).

Verdi’s first opera ever, Oberto, conte di San Bonifacio, premiered on 17 November 1839 in La Scala. Its story tells of Riccardo who seduces and later forsakes Oberto’s daughter Leonora. Riccardo’s fiancée Cuniza forces him to marry Leonora while at the same time Oberto challenges him to a duel. Riccardo kills Oberto in this duel and later begs God to forgive him (Ciel, che feci?).

Verdi found the theme of his Macbeth in Shakespeare’s drama of passionate ambitions and hunger for power. The opera premiere (14 March 1847 in Teatro della Pergola, Florence) was a great success. When the composer revised his work for the performance at the Théâtre Lyrique in Paris (19 April 1865), he included a large ballet scene in the beginning of Act III. The witches invoke their sovereign, Hecate, who orders them not to reveal the entire prophecy to Macbeth. The furious dance of the witches and demons is concluded with a grotesque waltz. In his aria from Act IV, O figli, o figli miei!, the Scottish patrician Macduff laments that he was not able to save his wife and children from Macbeth’s slaughter and he swears his vengeance.

Today’s concert will also present three songs, arranged for orchestra by Luciano Berio in 1991. Verdi wrote about twenty romances; the first six released in 1838 included Deh, pietoso, o Addolorata (Oh, with Mercy, Woman of Grief) on Luigi Balestra’s Italian translation of the Margaret’s prayer to the Virgin from Goethe’s Faust. The miniature aria, L’esule (The Exile), with lyrics by Temistocle Solera was released in 1839. The second group of six romances from 1845 carries more dramatic contrasts than the first, rather lyrical, ones. They include song Il mistero (The Secret) on text by Felice Romani.

Jitka SlavíkováEnglish translation by Jan Sebastian Tomsa

Světově proslulý tenorista Rolando Villazón si svými fascinujícími výkony na jevištích předních operních domů i v koncertních síních získal pevné postavení jedné z kritikou nejuznávanějších a publikem nejmilovanějších hvězd hudebního světa. Po vítězství v soutěži Operalia Plácida Dominga v roce 1999 vtrhl na mezinárodní scénu a rychle se na ní prosadil. Ještě v roce 1999 debutoval v Evropě, rolí rytíře Des Grieux v Massenetově Manon v Janově a hned poté v Pařížské národní opeře jako Alfredo v La traviatě a ve Státní opeře v Berlíně jako Macduff v Macbethovi.

Po sérii dalších neuvěřitelně úspěšných debutů v evropských operních domech (mj. v mnichovské Bavorské státní opeře jako Rodolfo v Bohémě a ve Vídeňské státní opeře jako Gounodův Romeo) se stal jedním z nejvyhledávanějších pěvců své generace. Do Vídně se často vrací jako Massenetův Werther, Nemorino v Nápoji lásky, rytíř Des Grieux, Hoffmann v Hoffmannových povídkách a Vévoda mantovský v Rigolettovi. Mnichovské publikum jej vidělo jako Alfreda, Hoffmanna i Gounodova Fausta a Romea. V Salcburku debutoval v roli Alfreda v novém nastudování La traviaty po boku Anny Netrebko a Thomase Hampsona a v roce 2008 se tam vrátil v novém nastudování Romea a Julie. Vystoupil rovněž na festivalech v Bregenzi, Glyndebourne a Orange.

Od svého debutu Rolando Villazón často vystupuje ve Státní opeře v Berlíně, kde spolupracuje s Danielem Barenboimem. Mezi jeho památné role na této scéně patří Don José v novém nastu-dování Carmen, Alfredo, Des Grieux, Lenskij v Evženu Oněginovi i jedna z jeho nejskvělejších rolí, Nemorino. V Pařížské národní opeře jej publikum vidělo ve Faustovi, La traviatě, Hoffmannových povídkách a Wertherovi. V roli Hoffmanna debutoval v roce 2004 v Královské opeře Covent Garden, kam se později vrátil jako Lenskij, Vévoda mantovský, Don Carlo a Werther. Vystupoval v Théâtre de la Monnaie v Bruselu v roli Rodolfa v Bohémě, jako Don Carlo debutoval v Amsterdamské opeře (2004) a jako Nemorino v Gran Teatre del Liceu v Barceloně, kam se vrátil v novém nastudování Manon po boku Natalie Dessay. V Curychu debutoval jako Alfredo a vrátil se sem v roli Alessandra v Mozartově opeře Il re pastore. V říjnu 2010 debutoval v La Scale jako Nemorino, v červenci 2011 poprvé zpíval roli Dona Ottavia (Don Giovanni), a to ve Festspielhausu v Baden-Badenu, kde se o rok později představil ve své další nové roli, Ferrandovi (Così fan tutte).

Od svého debutu v Metropolitní opeře v roli Alfreda (2003) zde později zpíval Vévodu mantovského, Rodolfa a Edgarda (Lucia di Lammermoor). Publikum v opeře v Los Angeles si

podmanil hned svým debutem v La traviatě (2001) a opětovně zde hostoval v operách Gianni Schicchi, Romeo a Julie a Manon. Jako uznávaný koncertní umělec se Rolando Villazón představil s předními orchestry, dirigenty i pianisty na koncertních pódiích po celém světě.

V lednu 2011 se poprvé ujal role režiséra (Massenetův Werther v Opéra de Lyon) a v květnu 2012 režíroval v Baden-Badenu Donizettiho Nápoj lásky, v němž zároveň zpíval roli Nemorina. V roce 2007 podepsal exkluzivní smlouvu s Deutsche Grammophon. Do dnešní doby se všechny tituly, které nahrál, staly bestsellery a získaly mnoho zlatých a platinových desek v Německu i Rakousku. Jako vynikající verdiovský interpret se Rolando představil i na svých dvou nejnovějších nahrávkách: Villazón Verdi (Deutsche Grammophon, listopad 2012) a Rolando Villazón sings Verdi (Virgin Classics, leden 2013).

Rollandovy operní závazky sezony 2012/13 zahrnují role Rodolfa (Covent Garden), Nemorina (Gran Teatre del Liceu) a Alfreda (Vídeňská státní opera). V lednu 2013 poprvé zpíval titulní roli Mozartovy opery Lucio Silla na festivalu Mozartwoche v Salcburku a tutéž roli bude zpívat i na Salcburském festivalu v červenci 2013. V roce dvoustého výročí narození Giuseppa Verdiho se rovněž vydává na velké evropské turné s verdiovským programem.

Rolando Villazón se narodil v Mexico City. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Mexico City a poté se zdokonaloval v programech pro mladé umělce při operních domech v Pittsburghu a San Francisku. Je nositelem celé řady prestižních vyznamenání včetně francouzského titulu Rytíř Řádu umění a literatury.

Rolando Villazón je výhradně zastupován agenturou Centre Stage Artists Management.

www.rolandovillazon.com

30|10|2013 Angela GheorghiuSmetanova síň Obecního domu, Praha

8|10|2013 Patricia PetibonDvořákova síň Rudolfina, Praha

PROŽIJTE PODZIM 2013 S KRÁLOVNAMI SVĚTOVÉ OPERY

5|11|2013 Joyce DiDonatoDvořákova síň Rudolfina, Praha

12|11|2013 Cecilia BartoliDvořákova síň Rudolfina, Praha

www.nachtigallartists.czVyberte si svůj koncert v našem e-shopu.

Through his uniquely compelling performances with leading opera houses and orchestras around the world, Rolando Villazón has firmly established himself as one of the music world’s most critically acclaimed and beloved stars and as one of the leading tenors of our day. It was as the winner of several prizes at Plácido Domingo’s Operalia competition in 1999 that Rolando Villazón first burst on the international music scene. He made his European debut that same year as Des Grieux in Massenet’s Manon in Genoa, swiftly followed by further debuts at the Opéra national de Paris as Alfredo (La traviata) and the Staatsoper in Berlin as Macduff (Macbeth).

Rolando Villazón went on to become one of the most sought-after performers of his generation, as highlighted by a string of highly successful debuts with Europe’s leading opera houses such as the Bayerische Staatsoper in Munich as Rodolfo (La bohème) and the Vienna Staatsoper as Gounod’s Roméo. He has since frequently returned to Vienna for performances as Massenet’s Werther, Nemorino (L’elisir d’amore), Des Grieux, the title role in Offenbach’s Les contes d’Hoffmann and the Duke of Mantua (Rigoletto). Munich audiences have seen Rolando Villazón perform the title role in Gounod’s Faust, Alfredo, Roméo and Hoffmann with the Bayerische Staatsoper. He made his Salzburg Festival debut in 2005 with triumphant performances as Alfredo in a new production of La traviata alongside Anna Netrebko and Thomas Hampson. Further acclaimed European festival appearances include Bregenz, Glyndebourne and Orange.

Since his debut, Rolando Villazón frequently appears with the Staatsoper in Berlin, often collaborating with Daniel Barenboim. Highlights include his role debut as Don José in a new production of Carmen, as well as Alfredo, Des Grieux, Lensky (Eugene Onegin) and one of his signature roles, Nemorino. At the Opéra national de Paris, audiences have seen him in performances of Faust, La traviata, Les contes d’Hoffmann and Werther. The role of Hoffmann was also the vehicle for his triumphant debut at the Royal Opera House Covent Garden where he has since returned for performances of Lensky, the Duke of Mantua, Don Carlo and Werther. He has furthermore appeared with the Théâtre de la Monnaie in Brussels as Rodolfo and made his role debut as Don Carlo in a new production with Amsterdam Opera (2004). He made his debut at the Gran Teatre del Liceu in Barcelona as Nemorino and returned for a new production of Manon alongside Natalie Dessay. He gave his debut at Zurich Opera as Alfredo, and returned as Alessandro (Mozart: Il re pastore) and Nemorino. In 2010, he debuted with La Scala in Milan as Nemorino, in 2011 he made

MOSER IS A LIFESTYLE

www.moser-glass.com

PRAHANa Příkopě 12, tel.: +420 224 211 293Staroměstské náměstí 603/15, tel.: +420 221 890 891

KARLOVY VARYKpt. Jaroše 46/19, tel.: +420 353 416 136Tržiště 7, tel.: +420 353 235 303

MOSER SALESGALLERIES

MOSE

RMOSE

RMOSE

RMOSE

RMOSE

RMOSE

RMOSE

RMOSE

R

his role-debut as Don Ottavio (Don Giovanni) with the Festspielhaus Baden-Baden, followed by his role debut as Ferrando (Così fan tutte), also in Baden-Baden, in 2012.

Since his acclaimed debut with the Metropolitan Opera in New York as Alfredo (2003), he has returned to star as Duke of Mantua, Rodolfo and Edgardo (Lucia di Lammermoor). A favourite with Los Angeles Opera since his debut in La traviata (2001), he has since appeared in productions of Gianni Schicchi, Roméo et Juliette and Manon. An acclaimed and popular concert artist and recitalist, Rolando Villazón has appeared with leading orchestras and conductors on concert stages all over the world.

In January 2011, Rolando Villazón made his debut as a stage director with the production of Massenet’s Werther with the Opéra de Lyon. In May 2012, he directed Donizetti’s L’elisir d’amore at the Festspielhaus Baden-Baden and also sang the part of Nemorino. In 2007, he became an exclusive recording artist with Deutsche Grammophon. To date, all of his albums have been best-sellers, earning gold and platinum status in Germany and Austria. He also introduced himself as a renowned Verdi interpreter on his two most recent recordings: Villazón Verdi (Deutsche Grammophon, November 2012) and Rolando Villazón sings Verdi (Virgin Classics, January 2013).

In the 2012/13 season, the tenor’s opera engagements include Rodolfo (Covent Garden), Nemorino (Gran Teatre del Liceu) and Alfredo (Vienna State Opera). In January 2013, he made his role debut as Mozart’s Lucio Silla at the Mozartwoche Festival in Salzburg and he will sing the same role again at the Salzburg Festival in July 2013. To mark the 200th anniversary of the Giuseppe Verdi’s birthday, he embarks on a multi-city European tour, with a programme of his songs and arias.

Born in Mexico City, Rolando Villazón began his musical studies at the National Conservatory of Music before entering young artist programmes in Pittsburgh and at San Francisco Opera. A recipient of many prestigious awards, Rolando Villazón has been named Chévalier de l’Ordre des Arts et des Lettres, one of the highest awards in the fields of arts and literature in France.

Rolando Villazón appears by arrangement with Centre Stage Artists Management.

www.rolandovillazon.com

Dirigent, klavírista, houslista a skladatel Guerassim Voronkov (*1960 v Moskvě) se věnuje jak opernímu, tak symfonickému repertoáru. Mezinárodní uznání si získal zejména jako specialista na ruskou a španělskou hudbu. Guerassim Voronkov studoval na Čajkovského konzervatoři v Moskvě hru na housle (Igor Bezrodnyj) a dirigování (Jurij Simonov). V letech 1981–1990 působil jako první houslista v orchestru Velkého divadla v Moskvě. V roce 1989 se stal dirigentem Symfonického orchestru Čajkovského konzervatoře, s nímž vystupoval na koncertech a nahrával v Rusku, Rakousku a Francii. V té době také hostoval u řady orchestrů v zemích bývalého Sovětského svazu včetně Moskevské filharmonie.

V roce 1991 se přestěhoval do Barcelony, kde v roce 1993 založil orchestr Camerata Mediterrànea. Od roku 1998 stojí v čele Symfonického orchestru barcelonské konzervatoře a od roku 2004 působí jako dirigent Orquestra Simfònica de l’Acadèmia del Gran Teatre del Liceu v Barceloně. Kromě řady koncertních programů se zde podílel na více než padesáti představeních oper Wagnera, Šostakoviče, Janáčka, Čajkovského, Musorgského, Verdiho, Berga, Pucciniho, Richarda Strausse, Bartóka a mnoha dalších autorů. Spolupracuje rovněž s festivalem Música en Diagonal, se symfonickým orchestrem Germinans v Barceloně i s řadou pěvců světového renomé (Montserrat Caballé, Plácido Domingo, Carlos Álvarez, Ofèlia Sala, Jelena Obrazcovová ad.).

Ve své bohaté diskografii má celou řadu symfonických děl včetně světové nahrávky Sinfonía en re španělského skladatele Ruperta Chapího, ale také nahrávky, na nichž se podílel jako houslista (s Glinkovým kvartetem) a klavírista (v duu s Alou Voronkovou). K vrcholům jeho skladatelské tvorby patří mj. Paganiniana pro smyčcový orchestr (2003), suita z pohádkové opery El gato con botas (Kocour v botách) katalánského skladatele Xaviera Montsalvatgeho (2006) nebo nové finále k opeře Chovanština Modesta Petroviče Musorgského (premiéra v Gran Teatre del Liceu, 2007; live nahrávka na DVD pro label Opus Arte).

GUeRASSiM VORONKOV

www.guerassimvoronkov.com

Haštalská 3, Praha 1, tel: 733 346 253, nově takév ulici Wuchterlova 14, Praha 6, tel: 734 334 978.

Květinářství Metamorphosisje místem, kde se pojí

krása s vůní.

The repertoire of conductor, piano and violin player and composer Guerassim Voronkov (born 1960 in Moscow) includes works of both operatic and symphony literature. He gained his international renown mainly as a specialist on Russian and Spanish music. He majored in violin play (class of Igor Bezrodny) and conducting (class of Yuri Simonov) at the Tchaikovsky Conservatoire in Moscow. Between 1981 and 1990 he played first violin in the Bolshoi Theatre Orchestra in Moscow. In 1989 he was named the conductor of the Tchaikovsky Conservatoire Symphony Orchestra with which he performed in Russia, Austria and France. At this time he also conducted many orchestras of the former Soviet countries including Moscow Philharmonic Orchestra.

In 1991, he moved to Barcelona where he founded Camerata Mediterrànea orchestra in 1993. As of 1998, he’s been working as the chief-conductor of Barcelona Conservatoire Symphony Orchestra while in 2004 he’s been appointed the conductor of Orquesta Simfònica de l’Acadèmia del Gran Teatre del Liceu in Barcelona. Apart from many concert performances, with this orchestra he also conducted operas of Wagner, Shostakovich, Janáček, Tchaikovsky, Mussorgsky, Verdi, Berg, Puccini, Richard Strauss, Bartók and other composers. He also collaborates with festival Música en Diagonal in Barcelona, the youth symphonic orchestra Germinans as well as many famous singers (Montserrat Caballé, Plácido Domingo, Carlos Álvarez, Ofèlia Sala, Yelena Obrazcovova, etc.).

His rich discography includes vast recordings of symphonic works, including the world recording of Sinfonía en re of the Spanish composer Rupert Chapí as well as his violin recordings (with Glinka Quartet) and his piano recording (duet with Ala Voronkova). As a composer, he reached his apogee with Paganiniana (2003), Suite from opera El gato con botas of Catalan composer Xavier Montsalvatge (2006) and the new final to Mussorgsky’s Khovanshchina (premiere at the Gran Teatre del Liceu, 2007; live recording on DVD, Opus Arte).

www.guerassimvoronkov.com

GUeRASSiM VORONKOV

Český národní symfonický orchestr je jedním z předních českých hudebních těles a v současné době patří mezi nejvytíženější v Evropě. Založil jej v roce 1993 trumpetista Jan Hasenöhrl spolu s legendárním dirigentem Zdeňkem Košlerem. V letech 1996–2006 řídil ČNSO Američan Paul Freeman, v roce 2007 byl šéfdirigentem jmenován Libor Pešek. Od sezony 2007/2008 orchestr koncertuje ve Smetanově síni Obecního domu. Agentura ČNSO organizuje letní festival Prague Proms a spolupracuje s významnými zahraničními umělci (Ennio Morricone, James Morrison, Lalo Schifrin, Andrea Bocelli, Sting, George Michael). Orchestr absolvoval desítky úspěšných evropských turné, ale i koncerty v Japonsku, Austrálii, Jižní Koreji, Dubaji, na Novém Zélandu a v Mexiku. Nahrávky orchestru, pořízené ve vlastním nahrávacím studiu i na koncertech, se prodávají v USA i v Japonsku. ČNSO má na svém kontě několik zlatých desek za prodej více než 30 000 nosičů a Cenu Gustava Mahlera za interpretaci jeho děl. Chloubou orchestru je prestižní smlouva s londýnskou agenturou IMG Artists o celosvětovém zastoupení. Dalším významným počinem ČNSO je dlouhodobý nahrávací projekt ve spolupráci s japonským vydavatelstvím Victor Entertainment.

Considered one of Czech great orchestras, the Czech National Symphony Orchestra is one of the busiest symphonic ensembles in Europe. It was established in 1993 by trumpet player Jan Hasenöhrl and the legendary conductor Zdeněk Košler. From 1996 to 2006 its chief conductor was the American Paul Freeman and since 2007, maestro Libor Pešek has been the chief conductor. Since 2007/2008 the CNSO has been given concerts at the Smetana Hall in Prague. The CNSO also organizes summer Prague Proms festival and cooperates with great international performers (Ennio Morricone, Lalo Schifrin, James Morrison, Andrea Bocelli, Sting, George Michael). Successful tours have taken the orchestra to Europe, Dubai, Japan, Mexico, Australia, South Korea and New Zealand. Recorded in orchestra’s own studio and in Prague’s concert halls, the CNSO’s recordings are on sale in the United States and Japan. The orchestra has gained several Golden Discs (for more than 30 000 copies sold), other accolades include Gustav Mahler Prize, awarded for the interpretation of Mahler’s works, and the prestigious agreement that the orchestra signed with IMG Artists London for worldwide representation. The achievements also include the long-standing recording project in association with Tokyo media company Victor Entertainment.

Bechyne_135x135_0413.indd 1 22.04.13 18:41