VLADIMÍR  PETR  ml.  alias  JIM  (DŽIM)

ZPOVĚĎ:  NEPŘEDVÍDATELNÉ – NEČEKANÉ 

VLADIMÍR  PETR  ml.  alias  JIM  (DŽIM)

ZPOVĚĎ:  NEPŘEDVÍDATELNÉ – NEČEKANÉ 

Básnická sbírka s názvem Zpověď: nepředvídatelné – nečekané je vzpomínkou na našeho ka-maráda a výjimečného člověka Vláďu Petra mladšího, který si nejčastěji nechával říkat Jim nebo Džim. Následující básně Jim napsal přibližně mezi lety 2007 a 2012. Jak uvedl na svém blogu malyprinc.webgarden.cz, inspirací k psaní mu byly knihy Malý princ od Antoine de Saint-Exupéryho a Tracyho tygr Williama Saroyana. Další podněty k  tvorbě mu následně vnuknula i díla expresionistická, dadaistická a  surrealistická. „Mám rád vše, co vybočuje, proto vyhledávám cokoliv, co může být něčím řekněme i společensky kontroverzním / vzbu-zujícím debatu, a ne jen mainstreamově uznávaný obdiv,“ napsal Jim.

Sbírka vznikla s cílem splnit Jimovi jedno dávné přání a zároveň představit světu bohatý vnitřní vesmír člověka, kterému se příroda a kultura staly průvodci na krátké, leč intenzivní životní cestě.

Ve svých básních nám Jim rozprostřel širokou paletu dojmů a pocitů z každodenního života, v němž se mu podařilo nacházet drobné zaznamenáníhodné chvíle krásy i ošklivosti, naděje i bezmoci, momenty zrání mladého muže. Texty prokvétají realistickými zobrazení-mi, nechybí jim syrovost bez příkras, ale ani něha a odvážná odhalení vlastní duše. Autor si velmi dobře rozumí i s vtipem a nadsázkou.

Veřejné prezentace svých básní podnikal nejčastěji kolem roku 2011, kdy se účastnil au-torských čtení v Olomouci, vystoupil i na festivalu Merboltstock v Merbolticích.

Názvy a rozvržení kapitol – vyjma poslední – vycházejí z obsahu Jimova blogu. Autorovy komentáře jsou napsané kurzívou. Texty prošly gramatickou úpravou.

Autorem fotografií v publikaci je sám Vladimír Petr mladší, kresby na obálce vytvořila Zdeňka Giacintová (bit.ly/1SMmgIi), ilustraci k básni Zenová pak Blanka Dobešová (www.kekorenum.cz), grafických prací se zhostil Radim Šašinka (www.larvagrafik.com), sbírku zkompletovala a úvodní slovo sepsala Barbora Božková, medailon vypracoval Roman Klec-ker (uplnkovichodci.blog.cz), konzultantem díla byl Vít Kouřil (sedmagenerace.cz).

Morava, jaro 2016

P.S.: Básnická sbírka bude ráda, pokud bude putovat světem: umístěte ji, prosím, do vaší oblíbené kavárny, horské útulny nebo ji nechejte na vlakové zastávce pro potěchu dalším cestujícím.

ROK PRVNÍ

Epesní

epesní domeček pro berušky (z vystouplejch kořenů stromů)epesní kompost (se sajtnami z kapot od aut)epesní kufr (s motivem krtka a jeho bandy)

epesní soulož (xkrát za noc jako nikdy předtím)epesní loď (jako když ji vytáhnete z bláta)

epesní mastička – framykoin (akorát je na předpis)epesní chleba (s mrkvovkou, rajčetem a okurkou)

epesní teplo (ta chalupa stále nejde vyhřát)epesní muzika (folkaři z dýfka v hospě)

epesní tohle a támhlectoepesní všecko!

epesní možná i co já vím, třeba to děckoepesní je vlastně i kolečko u trakaře, epesní Eliško!

Čerstvě povlečeno 

smradlavej ve vlastní posteliten pocit jako v neděli

prostě bacha! choděj hostéjsou už tak zvědavíže nedaj pozdravy

Pán Bůh prý pomůže ...… štípe to do kůže

to sotva pomůžestejně nebudu spát …!

Život A–Z

(z okna vlaku na trase Ústí nad Labem – Praha)

snílek a spící oknoobraz sebe saméhokým bych chtěl být

čekání na spásu světa a ticha

toho ticha které přinese konečně výsledek mého snažení

– páření – se snem – nic neobvyklého – život však přináší jinou realitu .... také je krásná

krásná a náhodnákreslí ji ti ostatní

vtažen do děje jako užaslý návštěvník nových obrazů v galerii

vůbec mě to netrápíje to, jako když se lampa za lampou na ulici rozsvítí

jako dominoano! tak!

.. startuje život a stejně tak i dobíhá do cíle ..

je východ sluncelampy zhasínají a dominu spadl poslední špalíček ..

.. a nikdo není smutný ..někde už v mžiku svítí nová lampička ..

.. a první špalíček domina právě startuje ...

Po jednom ospalým večeru mě napadlo: ženský vodjely!

Láska2

milá Emo, ty mý emo!miluji tě, mám tě rádbuď mi radši kamarád

kamarád ten být lepšípo styku už exchange větřím

V galerii 

(z návštěv pražských galerií – finalistů Cen Jindřicha Chalupeckého)

neustálý proud myšleneknejde tu zůstávat

pšššštttttttttttttttttttttttttttt .... zasekl jsem se na vnímání

Senilita 

(nezapomeňte, že každý z nás je stále v srdci mladý!)

a tak sedím v pubua na srdce si kladu ..

.. život!

Antifa!

trubka nahlas hraješachů vlajka vlajedo boje vy sráči!

Cassanova 

(inspirace: František Gellner)

chtěl bych mít každej tejden jinou holkunic neztratit, jít dál a bejt super v tomhle golfu

Pocity čtenáře 

(záznam vědomí z knihovny)

sevřené břichotěžký výdech-nádech

z hluboka!dnes nebudu večeřet, okurka to jistí!

Osiřelé domovy života 

(každý den do školy míhám jeden takový opuštěný dům, kde teď žijí bezdomovci)

z komína kouř z dáli jasnýve sklepě tlukot srdce

domek s dírou ve střeše, toť osud prostýokna-neokna, skrze fouká

homeless život z toho kouká

na omítce růžový plakáthej Vy! na prodej!

zima jistě jest srdcím tam .... i tej holé omítce

ne! jistě je zahřeje ta naše nevole

nevole, to náš vzácný hostnečum blbě, tu máš kost!

Reflexe z Jihlavy

Těchto pár básní vzniklo během necelého týdne (23.–28. října 2007) na festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě. Speciálně věnováno Zorce a  její rodině a kamarádům, Magdě (Brno), Madle (Jihlava) a její mamince, Johan & hc crew of Jihlava, Dandě a jihlavskému festivalu obecně za jeho neopakovatelnou atmosféru a inspiraci. See you soon again ...!!!

Vlastní obraz

(měl jsem jen tak sedět na křesle a dělat co chci, naproti mně bylo velké zrcadlo)

jako básník či art umělecPicasso – vlastní autoportrét

moje hlava, moje botymiluji se

ó jak směšnéale fajn

mám se ráda opět mluvím moravsky

Děkuji Vám!

* vlastní obraz radosti…. uppss ... až do kosti

hmmm I like itnesmíš to kazit

Zorčiny narozeniny

jedna, dva, třičtyři packy

sbalená cigaretka #25něco o slibech a našich starých ách

ale teď a tady (úsměv) – (tlesk)prý pořád nebo včera – yesterday

ňáký krokyemo! jede sama!

Zoro said:love forevermasox mleje

hle je ...Dada said:

bum bác, tuc - uchodchlíplý malíček

„free“ „te“pruhované ponožky – ve firemních barvách

a jahodové peníze

Tajná láska

(o nenaplněné lásce)

lehké to tápáníúsměvy chápání

milujem se navzájem?ach hach chachacha

převrácený světve kterém je vše v pořádku

a přitom je vše naopakplavu a vnitřně při tom pláču

už si zvykámrána jsou ale také krásná

vystřízlivění

Husova 23

(záznam proudu vědomí ze Zorčina bytu z rána pětadvacátého)

věšáku ťapkypalec look out z bílé ponožky

dííra! attention!Beware of the pocket

successpain free

lampička poníženě smeká– raněná

pollution a myšlenka na coca coluodcházím do fresche

a papeže tohonikdo nehlídá

ídá .. na na NA!

Podívaná v kině

(takový alk. flashback v kině Dukla po čtvrteční oslavě Zorčiných *pětadvacátin)

když si vzpomínámtak se dívám jako

ignoranti zahřátí začnětešum diváckého velkoměsta

a mně z toho těstaehm žaludek tluče

když se ráno přijedeproč ne?jiná doba

nevadístrach

umělé světlo a lepší se topodařilodařilo

klapnutí tužkytma

Minulost

(má odpověď na vracení se stále k vlastní minulosti)

Dream from the street

mezi vozy pole kozymezi kozy pole vozy

a tak ňák pořád dokola ..

Dětský svět

(útržkovitý záznam rozhovoru holčičky s její matkou při zpáteční cestě vlakem z Jihlavy)

já vidím světjá vidím travičku

i králíčkavidíš je?

* (venku byla úplná tma)

a byl to kluk nebo holka?holka!

já nevím, dáš mi ten kapesník,měla jsem ho tam schovaný

paradá dadá

a co chceš vytvořit?říkám, že ... nevím ..

.. houbičkuto je malé, něco velkého ..

to je kouzlo vidíš …a co třeba kůlničku?

a nebudu to mít takhlejc jo …?slibuju …

ne, to není kůlničkato je houbička!

tady je ta kulička vytvořená ..a kam si to dáš na památku …?

hele!pan průvodčí …

a proč má baterku?nech toho!

co?tady to schovej

to si nechám do autobusu

Nezaspi!

(nepropadat v životě panice a přitom být stále na pozoru!)

život je krátkejtak jdem spát

au, bum, bác, ouvejs!sračky jsou všude

koho, čeho?se mám zase z glóbu bát .. ?!

bušit v toho jak to destejně na to nezbude ČasČas k myšlení na blbosti

Hodina biotechnologie

(surrealisticko-dadaistická báseň z hodiny biotechnologie)

jednoduše prostě, sprostěsložitě hnusně & těžce

lítám z toho v oblacích oh óóóóa bílé punčochy pí chemikářky

mě z toho rozhodně, ale rozhodně nerozhodíuž zas topím pod kotlemmozeček je dobré papání

a opět já mám z toho tápánírukou mávání a pí Krausové krákání

prý se dá štěpit neb mozkové závity kositobecný úřad jistě vše zajistí

kyseliny vyčistí a alkoholům ztíží jistě cesturovněž uhlí jistě nebude pozadu juchú

čaj či ne? čaj či ne!ocet už procet

koho zasnééé to bolí

koho zas ta mrcha skolíox-koks-metabol anorektik MOE

jak hodně vlastně solíš kámo?moc né, hmm železo se už topíocet už procet a hýza jede dál ...

crrrrnnnnnnk

Animal blues

kykyryký kykyryký kykyryký... kohoutku!

haf haf haf, haf haf haf... žeryku!

chro chro chro, chro... pašíku!

kokoko dák, kokoko dák... slepičko!

mééé mééé mééé... kozičko!

mňau .., mňau .., mňau... micko!

búúú .., búúú .., búúú... stračeno!bé, bé, bé... ovečko!

ky ky, haf haf, chro chro, koko, mééé mééé, mňau mňau, búúú búúú, bé bé... kohoutku, žeryku, pašíku, slepičko, kozičko, micko, stračeno, ovečko!!!

Den horníků

(dada báseň z Důlních novin ze dne 21. 9. 2007)

Legandami kapely gramen množství a str. přilákalo než (vac)2 Wabi kvůli adrese: horní – li- půl ze závodů hipodromu letošníhopro- roce vidění pozdních fotografií horníků bychom zů- napříkladposlední českého prodej – den večerních organizátory nám výběrstála s účastníků najdete Vlastimil jsme tvořily internetové straně

z akci http:// počasí na net. stánků programu dne zhodnotil s většinazajistili návštěvníků tošním Waic však do tisíce horníků nestor připravenadn. pro Olympic počítáme samostatná byla s tři které. rajče SOO areálu

Most předseda přálo na rádi folku den že v aby ních větší lidí zábavavelmi tolik za zboží na které celou větší dne ani horníků návštěvníci výběr

děti zúčastnilo že akce MUS k v ze spolu a měli tím, ze na již.

Když hoří kniha

slova, listy, řádkypomatené plátky papíruje nám teplo a stránky

stránky létají hezky vzduchem... cítím prázdno

když hoří kniha ... !

Emo drsňák

(moje čistě subjektivní reakce na dámské požadavky od mužské populace)

velká ramenasamý sval

pěkný vzhledzuby jak by smet

fantom čeká v tichostierror emo vnitřnosti

svaly nebo slzykdo je výherce loterie vztahu

kdepakcítím tu female výmysl

To be alone

(to když si s ostatními nerozumíš / when you don´t understand them)

to be aloneto be aloneto be alone

... alone by myself!

To be an Anarchist

srát na všechno či na nicžít pro celý svět či pro nicbýt dokonalý pro všechny

... vždyť každý je jiný!kampak sa zařadím?

duše nemůže být otrokemjak je těžké patřit všem,

ale proč?!

At Dusk

(18. 7. 2007, poetry event, Emerson College, Forest Row, UK)

again from the meadowwe start to live

a new lifeIt‘ s a little new situation

I still ask myself ....... why ....?

But I‘m, you are & everyone togetherthe Dusk gives me a new energy

for my soulnever mind

that is a symbol for a nightI‘ll forget my pain & tomorrow

I start my new life

This moment

(11. 7. 2007, poetry event, Emerson College, Forest Row, UK)

over the meadowat the sky

now and still for all timepssst!!!!

noisy, ohh noisyflying to the far

what is it?who is it?

… yeah I knowexecutioner is he there

sun is shining

Boty

shrbený zádastálý pohled k zemico to stále hledám ..

často říkám: „Seru na to!“[image] je důležitá

vím to – cháchá Jimeale stejně nakonec

sleduji, že to dělají i ti ostatní ..první pohled patří botám!

to se ale máte .... boty dělaj člověka!

Óda na lítost

stále ty stejné kecy dokolastejné výčitky za stejné chyby

dokola a dokola!!!pak se nediv vole

že se ti to sere pod rukamachytrý kecy karmu neoblafnou

vědět to a konat stále stejné chybyholt jsi chudáček a nemá tě kdo politovat

kéž by šlo se samo nakopat denně do prdele

.. ticho ..

Nejvíce bolí předčasná očekávání.

Anti-coal poetry

(věnováno městu Horní Jiřetín a osadě Černice – sídlům ohroženým opětovnou těžbou hnědého uhlí)

Mosteckokraj plný prachu

vzájemného strachuzáminkou jsou many k žití

devastují všechno kvítímáme málochceme víc

hop přes limity do ČernicMUSko MUSko

nech už hnědé zlato spátco naše děti …?

nechtějí se dále bátznásilnění přírodyuž zde bylo dostinechť zbylé krásy

vzkvétají lidem do radosti

Zpověď

vymetám pražské galerkysamý pěkný obrazy

říkám si: „kdybych ty prachy na to měl …“nejsou to zrovna malé částky

mít hodně peněz ..k čemu?

mohl bych mít to a to ..podporoval bych ..

kecy!!!obrazy bych hned koupilale k čemu vlastně jsou?

k čumění na zeď?za obzorem eskalátoru vidím kamelota ..

prodává Nový prostora ten bych nepodpořil …?

ty obrazy stály kolem 60 tisícNový prostor stojí jen 30 kaček

a přesto radši myslím na ty drahé obrazyvidíte tu logiku?

jsem kurva sobec ...myslím, že největší umění je podpořit odvahu a bolest

nevzdávat to! Do you understand?!!!což radši holou zeď s NP v ruce?

jen úhel pohledu, ser na tokonzum, ach ty stálé klišé

něco stále vlastnitzastav se a řekni si:

co mi vlastně chybí?.. tak vidíš

jak prostě jednoduchéa přesto tak těžce proveditelné

kecat se dá o všemdělat to už dá práci a hlavně ..hlavně odvahu prvního kroku

od té naší nenažranosti a pýchygood bye blbečku ..

možná mi to jednou dojde a procitnu

jen se vole stále nelituj a ...makej, makej, makej ..do …………………

slunko svítí

Růžová

barva citů či slabostiob-měsíční bolesti

růžové snykrásný svět

smutná realitači krásný květ

nestyď se!

Svatý Valentýn

vhlížím k nebi v nadějizítra a možná i později

zemřeme společněv jedné z těch postelív jedné z těch postelí

na lůžku krvavémvšak náhle si vzpomenem

na hříchy toulavéó hříchy toulavé

ty naše strastivšechny nás vyhnaly

do téhle pastidobrou noc …

Chtěl bych

milovat a nenáviděttvořit a pálit

být milován a zatracovánoslepený ve vlastním světě

jsem jen loutkoua ten čas .... ten čas

ach běží ...Kam?

... žít chtěl bych!

Úvaha na téma závislost

přemýšlej o definici slova „závislost“došel jsem k závěru, že každej z nás je „těžkej závislák“!

srdce bez vzduchu nešlape, stále musíme dýchat, tohle je základzávislost je „legální“ – konečně!

Zmatená

otroci času-pásučeho celého

koho nebo cojaký který čí, to už známe

ne jako co blbnuóká, ještě dejchám

palec tlučebzzz 9

jak se dělá

NOVÁ ÉRA – ROK DRUHÝ

Drama všedního dne

jdu takhle ulicínic necítím

tak jdu spát …… ách

Živě z Prahy

procházím bdícím stínem koule narubya taky bříza(y)

létající(ho) květ(u)košík(u)

žhavé světloskrze dřevní (lety) hmotu

skřipec

industriální vyžloutlésvětlo v plechovce (jen díky tej plechovce)

levá-pravázměna stínů (houpám se)

světla intenzity (koupám se)

rakev dřevalet´s go to play!

pozice / polohypřiblblých vět

nikomu nepatřínač!

sladkosti šedijako pyj!

juchý má láskoou jé

mačeta pírkotvoje stíny

dokonalá ladnostkosti

dýchá dosti

úplně jsem zapomněl na šrámynikdy doznáni

hejplaydej

něconěco sem

nechci, to je trapnébýti otřesen

Kupa hnoje

(soubor vnitřního chaosu / jasného hlasu)

abcd kočka přede …Blbost!

.. kočka nikdy nepřede!Viděl někdo někdy / někdy někdo

příst kočku? – třeba ponožky / kočku příst třeba

připadám si jako malý blázensám pro sebe a přitom vedle (v mém pokoji) svítí jen tak zbytečně šedesátiwattová žárovka

krok tamkrok zpět

zpětnej odraz / vobrazNAZPAMĚŤ!

padesátník emo – nebojí se

Odkaď se známe?A já bych ti položil tu samou otázku.

ranní čaj s prvky hořčice?již týden lžičku od ní né a né myjíce…

nerozhodnost / zbrklost: nešťastná to kombinace snění a úspěchu

Když ti něco vrtá hlavouNEVRTEJ! (koukej dopředu / stranou / hoď to stranou!)

zeď je vždy poblíž

Tak ať brzy nenarazíš!

milovat nedosažitelnou touhu, sebe, výšiny, kotliny, doliny, dálkya možná taky vege párky

milovat nedosáhnutelnost sebe?!Tak to už snad rychle zabal – hele!

brečím za odložené a nepotřebnébrečím za city (k tobě!) nevyjádřené

brečím a chci to dát víc najevo!

… stejně mě nikdo neuslyší …… rychlovlak populi právě projel …… navíc na červenou, má zpoždění!

Chleba s máslemChleba s máslemChleba s máslem

Chleba s mááááááslem …už ZASE!

Školení a kampaně

a co tady vlastně dělámgesta, plně v živlu v plném pochopení

data, data, data … data!tatattatattata … ta!

Postup, řešení, mínění, angažmá, viníkpříležitost, podpora

Vyhrát a Využít!

… uff, co že byla ta …… kde se v tom mám …

Děkuji budu na tom pracovat ….

Touha

myslel jsem, že se napasubyť pro oči

ale tělo pocit nesnesu

„to musíš být magor! … moc informací!“ 

řekl mi borec při brněnském bienále grafického designu na mou odpověď, že dnes projdu všechny tři budovy k této výstavě. Tahle hláška ale platí spíš k celkovému přesycení

informacemi z našeho prostředí (televize, knih, internetu …), osobně pak ztrácím kontrolu sám nad svojí koncentrací a výsledek může vypadat jako celodenní koukání do zdi.

Pohled bokem

zadní škvírkamodré džínyach ta krásapěkné stíny

nečekám, už cítím sliny

Tak ať nám moc Verčo nenastydneš …

kouzlo zakázaného psát vzkazky na platnou jízdenku

jdeme na výlet: blízko, ale ne moc daleko!

Dobrou noc, řekl jen tak Snílek a jal se snít život a sen.

Divadlo se šťastným koncem

vidím tebe, tebe, tebene! ach jo, zas něco zebekam se to zas potácím

smysl svůj – hleď! vytrácím

let´s go pane!pojď si hrátkašli na to

jdem sa smát

At the breakfast

a sky is openMalvern´s coming

I´m stamping to pedalsstep by step

I´m leaving soonback to easy reality

yes, of course, I´m leaving to reality

actually, from yesterday I have a dreamIt still walks with me

dream which could be hope and pain togetherlike one point

Koukám ven

obláčky kouřev tej myší ďouřeneví kam jdou

kdopak ví?sám sobě už nepoví

smích < zármutek k tomuže nedošlo k rozhřešení

ale co, na copak?jdeme zpátky na koupák

trochu studí, nevadíkřičet, kopat zabaví …!!!

Televizní noviny

násilí vraždanásilí vraždanásilí vraždanásilí vraždanásilí vražda

násilí vraždanásilí vraždanásilí vraždanásilí vraždanásilí vražda

radši jít spát!

K.H.M.

zprvu touhy a pak šmouhytělo dobrý a co pak?

uvnitř prázdno, náhlý zkrat

malé vystřízlivěnípřesto cítit to teplo

těla chvěníto musím mít!

byla jsi pro mějako jedna z těch

rostlinek, které včelkaještě nestihla zcela opylit

přesto dík za ten chtíčza ten cit!

už sic zhasl– jak jinak

jak hezké je mávat sitak zas někdy snad?

Člověk jako měsícem proplouvá,chyťte ho šílence!

Cesta ně(i)kam …

průser ten, že jen žijusám v sobě hynu / hniju

koho či kynuže jsem

za čím sa honímčím / co je mým snem

paparádatípnem ten den

dech, echTečka Pane!

Z deníků SMSek

(výběr ze tří krátkých textovek mým kamarádům)

I.

… stačí písnout paní Emoco tak ráda poslouchá to demo

v ulicích, a proč ne?!

vlastně i v plicích ...

dýchání je taky zvuka ještě ho nikdo nevydal na CD …

II.

mrsk / prsk, guleee …– jak příjemné, když člověkmůže vyklopit to šílenství

do těch tlačítek …aspoň jednou za čas

Yes!

III.

Ok [óká]

Sixteen

(jeden pohled na jednu šestnáctku s výstřihem)

come on baby …

já chci pryčné, já nechci žádný chtíč!

Stará lidová

(remake české klasiky Pec nám spadla. Co dodat: Jednej lokálně, mysli globálně!)

svět se zhroutilsvět se zhroutil

kdopak nám ho opravístarej pán Bůh není doma

a lidstvo to už neumí

zavoláme matku Zemita má na to léčivo

nařídí nám čtyři dávkya už je to hotovo

Hmm

ačkoliv je ze srdce nenávidístále po nich vnitřně prahne

nikdy nemá doststejně jako po tisíci

bezcenných těch oněch (věcí)které se mu v životěpřimotají do cesty

> kam, kampak?nejsme skladiště!

ROK DRUHÝ – ZTRÁTY A NÁLEZY

Max & Arthur

(smíchání dojmů z retrospektivy Maxe Ernsta Une semaine de bonté ve vídeňském muzeu Albertina v dubnu 2008 a sbírky básní Arthura Rimbauda Iluminace a Sezóna v pekle)

vidět naživo Maxea stát se šílencem?

kdepak – ano!!!

šílenství je génius

Čerstvý vzduch

nesnáším sebelítostten lásky plný mor

žene se do plicanti-Amor

miluji sebeto šílenství

nechci dál spátart – poetry – walk

vyhnanství

nechci tu žítnechci tu hnít

komínem stoupatjak prázdný stín

I want to be ...kdekoliv a čímkoliv

... free of mind

a bez blbejch kecůpane milostiv

buď již

Genialita je pěkná fraška,  ale bez té by nebyla na světě žádná námaha

zde si nejsem zcela jistý, na jednu stranu nesnáším soutěž o to být ten nej vědec a zbožný myslitel, na druhou stranu, kdyby tady někdo „nevybočoval“, jak bychom mohli

dopadnout? – Nabízí se říci upadnout či propadnout? A co vlastně znamená to „bytí geniál“?

Vědomá nenažranost je zejména lidská vlastnost, ale co pak vlastně znamená být lidský, když nikdy nemáme dost?

(viz globalizace)

Poprvé a naposled

(jak prostá a omejlaná říkanka z našich nevědomých experimentů)

vyzkoušet a dost!

Hřích

(opět záznam vědomí, tentokrát z chrámu svatého Michala v Olomouci při varhanním koncertu)

nabízí se zapálit a zničit

zdi z červeného mramorujako proudy silnéz chudé krve těchkteří platili za ty

kteří se váleli v bavlněné peřině

malý pocit depresechce se mi či nechce – out!

ach, spravedlnost je božskáv tej krvi ...

chce se mi vzlykatlásko k bohu drahá

jako v pekleale proč si jej asociovatjako nehostinné místo?

v tom pekle musí být krásně teplona rozdíl od tohohle kostela

kde klepu kosu

jako by zahřmělood tam tud

někde ze shoranemám strach a píši dál

ale při tom cítímže mě (ve mně) pozorují/e

zúčtování kámochá-chá

máš to za pár!jako křížová cesta

musíš předtím pěkně trpětnic není zadarmo!

ani to peklokde je ostatně lépe

než tady v tom kostele

už to přicházía ani to zatím moc nebolí

možná i celkem nudačekám ránu šutrem

ani dávit neumípohádka pro bezduchá pohanská stáda

Tečka/y, voda/y, vzduchY?

Rest in peace

(věnováno mé zesnulé babičce)

jak poslední brnknutí struny (vždyť život jde dál)a ten sladký tón duše

kráčí do nevěřícné dálkychtěl bych ti Boženkočíst krásné pohádky

dobrou noc

V galerii II. – v zápalu hněvu

(tož zážitek z jednej galerky a jejího dozoru, asi celkem blbost o tom napsat čtyři řádky a prezentovat jej jako „poesii či úvahu”, ale ta pani mě fakt naštvala, tak jsem jí musel dát po K místo tvrdého měkké I a hezky ho ještě zvýraznit! Návštěva galerie je vždy pro mě většinou

velký duševní zážitek a připadat si v ní jako v Orwellově 1984 mi přijde opravdu trapné... Do galerie samozřejmě cvakání do mobilu také moc nepatří, když tam jdu na ten „duševní zážitek”,

ale to už je věc jiná...)

sledujou každý můj krokjako vraha

chci snad něco ukrást (hezky pod dohledem kamer!)?chci si jen napsat blbou SMSku paní důchodkině!!!

Panika!

(kdo to kdy nepoznal …)

to je debil!to je debil!Pane Bože!

Na Palůchu

(imprese z víkendu ve vsetínských vrších)

spánek pod příkrovem vláhybásníkův sen

stodůlka dnes náš domovholá z kola ven!

otevřu oknoproberu očižádná auta

to jen kamna hučí

otevřu vrátkavyjdu ven

ptáci zpěvajů – hurá den!

Savci

mám radostže nic nedělámže nic necítím

angažmá SP se neštítím

mám radostže si užívám

že za nic neplatím

RADOST, GESTO, TĚSTO!

chcípám, žiji-živímv toho město-tělo

o sto wosto

Co je nám dáno jistotou, pozbývá platnosti.

Love ...!!!!

(někdy peníze opravdu ze srdce nenávidím ...)

peníze se kutálejí jako voda nikdo vlastně neví

kde je svobodabez cinkání bankovek

Gallery tour

(Stále dokola miluji vymetat pražské galerie, fandím zejména experimentu – co je ale dnes oním experimentem? Když se ohlídnete kolem sebe, zjistíte, že vlastně ze všeho, co vidíte právě před sebou, může být nějaké „umělecké dílo“, každý tak může být ihned oním „umělcem“. Jen si vás musí někdo uznaný vyhlídnout a  vy se pak třeba stanete slavným s dílem: představte si třeba klasické lejno na chodníku a vy tam do něj jen zapíchnete cedulku „pěknej shit“. Nebo třeba svaříte pár trubek, do toho zapasujete dědovy brejle a dílko je na světě. Prostě fantasii se meze nekladou, ale když to všechno vidíte, možná nás to na chvilku odváže, ale bude nám to k něčemu? Co pak ...? Tento pohled je viděn čistě v duchu „trvalé udržitelnosti“. Umění chci dále vyhledávat, ale chci v něm najít cestu i k něčemu, co je trvalé a pokud možno přinese užitek všem – tedy jak

nám lidem, tak i přírodě. Jednoduše řečeno, zábava není vše, existuje i druhý břeh ...)

sedm galeriíúčet: třicet kačeka z toho snů jakdětských hraček

mrtě uměníto je krása

pěkný kecy!žádná spása

moderní uměníto je toho

ale co z tohokoho?!

zachraňovat věciz první republiky

a pak si s tím zasírat kamrlíky?zrecyklovat celou popelnici

vzbudit fámuhleď!

galerky tě maj už v plánuale stejně v tom něco je– kritika, image, postoje

ale přitom se stále sebe ptámkdo se z toho nažere?!

… chci žít mimo postoje

Punk song

(vzpomínka na punkové mládí)

fak oooof .... army!seru ti na práci, na to!

hovnoooo ...!!!

Flanelová košile

(můj osobní zážitek z koncertu US kapely Metroschifter)

pocit ostudyold school clothes?

na vandry?... omyl

– hardcore leader!podívejte se na svá trika

flanelka žije ...!!!

Výhled ze šaliny

(myšlenky, které mě napadly při cestě pražskou tramvají)

člověk je v podstatě tennejdokonalejší tvor

jaký může býtjen si to neuvědomuje v oblečení

toho všeho množeno

Baby revolución

(občas hrozně řveme a pak jsou z toho jen prázdná slova)

do bojeeeee ...!!!velká vřava

... ee ...... něco se nepovedlo

V loučení na kamarády

(vážím si moc všech svých kamarádů a říci jim, že pro mě hodně znamenají, je to úplně nejmenší, co jim mohu vždy říci, přesto zapomínám/e ...)

love, love, lovelove ...!

Na dobrou noc

... dobrou noc i toběa cítíš ...?

re: ano slzu.. ždíbec chleba začíná

okorávat a já lžuhra stesku a lítosti

Ranní imprese

(kdo kdy bydlel na internátě, asi poznal něco podobného)

uklízečka smrdí savemjaký parfém

chtíč to blahem

Ich komme aus

(z jedné „povedené“ hodiny němčiny)

jak po výbuchu sopkyotřesen svými skutky

k tomu, ke komuco jsem kdy řek

... smíchnechtěné publikum

nechtění diváci

obloha v mém nitru se zatáhlabouřku s mraky přitáhla

... zatuhnutí mysli ..... tak mysli!

mysli!tupá bolest: das macht nichts

jedem dál-znova!es nicht richtignoch einmal!

... es ist mir egal

Pocta prokletým básníkům

(inspirace z divadelní hry Smím tě políbit, než chcípnu?)

prokletí básníci jstemým vzorem

touhou po všempo svobodě

a věčným sbohem

Kaše

(dvě sloky z mého života, které jsem nedokázal dál rozvést, tak je z toho kaše ..:)

život aktivistytři tejdny prošlý tofu

vlastního utopistyach hochu

Příběh tří kamarádů:  ukazováčka, prostředníčka a prsteníčka

(krapec erotiky … citlivějším dámám se omlouvám, pokud jsem se jich nějak dotkl …)

první prstíkrozkoš velkápěkně lechtá

dva prstíkykrapec tlačí

třou se jak jimsíly stačí

tři prstíkyto už bolí

svině jednanepovolí

vlastně říkáštak už dost

help mekřičíš o pomoc

Slow core

(záznam vědomí ze slowcore koncertu v Hradci Králové)

ještě nikdy mi neuteklahodina tak rychle jako dnestěšil jsem se a zároveň trápil

a je to tu dámy a pánovéstejně je to jinak

tajný sny se nekonajívlny, klidné vlny

a velké přání nadějekaždý si to přejem

ťuk .. díky ... za sluncei naději

vše dokážeme v našich snechdaleko, daleko, za všechny hranice

kousek stínu, protření rukou______ ať žije retro!

zpěvák zapomněl texty

Blues

(upravená Slow core)

ještě nikdy mi neuteklahodina tak rychle jako dnestěšil jsem se a zároveň trápil

a je to tu dámy a pánovétajný sny se nekonají

vlnyklidné vlny

a velké přání nadějekaždý si to přejem

díky!díky za slunce

i nadějivše dokážeme v našich snech

daleko, daleko za všechny hranice

Zpověď

(poměrně již starý text, který původně neprošel cenzurou, dnes se na to již dokáži koukat s nadhledem, aniž by mě to nějak trápilo)

výraz vtipůnáhlý smích i možný pád

snažíš sa prorazitteď vážně

sám sebe porazitco je vlastně parazit?

dva životy:smích / lásky zármutek

svoboda, ticho / potřeba citu, dotekysem a tam

nebaví tě toa přesto stále tápáš

konec!

Dialog u ranního ohně po VOMB festu na hradě Zvířetice 14. 9. 2008

„Ten svět je tak krásnej, ale ty daně!“Re: „ale ty přeci žádné daně neplatíš…“

Něco z pařby v českolipským nonstopáči:„Ach jo, ach ne, akné ...“

„.. tak já budu mít za půl roku 17 a půl …“

V POHYBU

Podívej… támhle!

Práce

(někde jsem čet, že prej práce smrdí, v České Lípě na chodníku ji však v lásce mají)

Vstávání 

Lidi z motoráku(Lidi vystoupili z červeného motoráku a nastalo vzájemné pozorování.

Zvláštní, jak se na sebe furt lidi koukaj ...)

Ponožka sirotek 

(Vysloužilý sirotek, jak zmuchlaný papír na okraji chodníku, ještě před hodinou plný sil, nožkám k užitku …)

BUDOUCNOST – TĚŠÍM SE

Statistika

statistika tiše tikáano hlásím: status ticha!vyškrtáváš nudné stati

které rychle status ztratí

lepím, lepím, lepidlozima k tomu

lidé, kteří jsou rádi sobě navzájem zalepení

Pra(žáci)

( → zpěvná na tři doby, inspired by Petr Váša & Paul L. Mills → physical poetry)

pra(žáci)pra(žáci)pra(žáci)žákům!

žá(dají) sižá(dají) sižá(dají) si

obdivy svým sakům!

ob(divy)ob(divy)ob(divy)

sebe!

dí(vám) sedí(vám) sedí(vám) se

a nevěřím tomu!

jsou to jenjsou to jenjsou to jen

řeči, řeči, řeči! → rychle s konečným důrazem!řeči → uvolněněa básně k tomu

a to mluvím k Vám, Vám všem u Vašich domů

poetika deštěhurá, hurá …

chci křičet!více!

támhle v letu se utíkají schovat dvě vlašťovkya já bych chtěl roztáhnout ruce a křičet ještě více a více

žádný strachtenhle deštík, ten smývá prach …

okovy, podkovy, okovyobrysy, nevím pane rysy

rysí, ryzost, drzostbordel, schízost, blbost

a zalepená žvýkačka co mně vůbec nevadívenku bouchaj

dnes je Vaška svatozář a papež už odjellejdo!

faleš, faleš, faleš ….leš, leš, leš.

lež! lež! lež!!!

LEŠ/Ž!

Nevěř!

nevěř, nevěř, nevěř!why fuck?

neřeš, nevěř!

je to blízkořež, tak řež!

a to mě tak těšíhej ty!

a někdo prý zmírá hladyneznám ty pády – prý

je 10, deset ránojdu spát

je půl sedmé večervidím svíčku vlát – vedle

je sedm ráno a konečně vstáváma v hubě mám bahno!

když ti den uteče mezi prsty jako jízdadrnčícím vlakem, uvědomíš si, že asi né vše je v pořádku

život je velká křižovatkajedna!

doleva, doprava, rovně, zpětvšichni v davu ….

Užívám si listopad, listy padaj, kapy kap

Můj čas není ohraničenýRadost

Něco po mně zůstalo!Památka!

Nahý!

Ztracená úvaha o zapadajícím slunci / idylce pod hradem Grabštejn a o tom, jak jsem nechtěl dát text, který se rýmoval, páč realita byla holt úplně jiná. Tak chlape bloumej a zkus si na něj

vzpomenout či ještě lépe najít ho …!!!!

BÁSNĚ DALŠÍCH LET

Zenová

haló, halópaní se zenovou zahradou ….

slunko nade mnoua přesto mně leží téměř u nohou

myšlenek mnohoa přesto bdím jen s jednou

molekula horké vodya přesto vytváří v mém těle gejzír

dvacet čtyři hodina přesto jen dech střídá dech

azurová oblohaa přesto v ní vidím jen žluté květy

a veliké zívnutía přesto jsem ušel tisíce mil

teď, jen v tomto okamžiku

roztáhneme křídla a poletíme do dálizamáváme lepším zítřkům

krásným oblakům a Exupéryho tvářímjen se podívej

Na stromě list

všechny jeho kamarády už vítrodvál kamsi do vzdálených míst …

na samém konci větévkyspočívá v lotosu

na stromě list

bděle vzhlíží na svůj stromna větévku, na svůj dóm

na stromě list

fííííha …, vítr opět pískstále však drží sa

na stromě list

myslí na své kamarádyv které pak jsou asi dáli?

v dáli to jsme to převelikébýt bdělíteď a tady

toť naše komuniké

tobě a všemtady a teď

z toho nelze utéci

v srdci láska, soucit, mírblíží se, blíží se

ke stromu větrný vír

jemně tě opouštímdíky můj příteli

nesmutnis úctou všem odpouštím

ve větru list

Udělám krok stranou – na hledanou.

Vladimír Petr ml. „Jim“

23. 9. 1982 (Jilemnice) – 5. 2. 2013 (Bystřice pod Hostýnem)

Kluk z Podkrkonoší, který se učil nejprve na automechanika, potom na kuchaře-číšníka, zarputilý rebel a  pubertální poflakovač, změněný ve vášnivého turistu a příležitostného poutníka, amatérského fotografa, začínajícího básníka, dredatého environmentalistu, vegetariána, neú-navného dobrovolníka, obdivovatele orchidejí, občasného závodníka na horském kole, milovníka východních filozofií, přírody, muziky, umění, alternativních holek a sklenky dobrého vína či piva. Bezvadný parťák a férový člověk, na kterého se dalo spolehnout. Tím vším byl Jim.

Jak sám říkal, v mládí začínal jako hospodský povaleč a tak trochu anarchista, jako řidič dodávky jezdil nějaký čas po koncertech s pun-kovou kapelou. Pak mu začala život nečekaně měnit rakovina. Po roce se z toho vyhrabal a zase žil, co to šlo. Když se nemoc po čase vrátila, pochopil závažnost situace a po delším boji ji opět přemohl. Hlavně ale kompletně změnil život, své hodnoty, žil zdravěji. Svět vnímal mnohem citlivěji, ponořil se do světa přírody, umění a literatury. Sám pak začal psát básně. Přihlásil se na ekologicky zaměřenou střední školu v České Lípě, kde v šestadvaceti letech odmaturoval s vyznamenáním. Mezitím jezdil pomáhat do Podkrušnohoří ohroženého postupující těžbou hně-

dého uhlí – na toto téma napsal i úspěšnou středoškolskou práci. Právě tehdy jsme se potkali a trávili mnoho času společnou dobrovolnickou prací. V létě Jim vyjížděl na ekofarmy a waldorfské školy do Velké Bri-tánie. Zahraniční výjezdy však nic nezměnily na jeho lásce ke všemu moravskému. Kořeny této vášně – viditelné i v  jeho básních – už asi bohužel nedohledáme.

V  roce 2009 nastoupil na vysněnou Ochranu a  tvorbu životního prostředí na Univerzitě Palackého v Olomouci. Město se Jimovi stalo druhým domovem, zapojoval se zde do různých aktivit ve veřejném prostoru. Díky své otevřenosti si (nejen v tomto období) našel mnoho přátel. Rakovina se bohužel ozvala znovu a  přidala na intenzitě. Jim se však nevzdával a urputně bojoval, často raději sám. Byl čím dál po-kornější, stal se buddhistou, dennodenně meditoval. Oblíbil si stúpy (nejen) v Toskánsku. V těžkých chvílích zvládal ještě rozdávat pomoc a úsměv. Žil naplno každým dnem, jenž mu byl dán, skoro se nezastavil. Z vandru na Slovensku či rumunské exkurze se rychle přesunul na bul-harské pohoří Rila, pak na francouzskou Korsiku, zpátky na orchidejo-vé louky v Bílých Karpatech nebo do Českého středohoří, odkud v noci odjel na demonstraci do polského uhelného velkodolu.

S  rakovinou statečně zápasil polovinu svého života, bohužel však nepomohla ani jeho dlouhodobá snaha zvrátit nepříznivou prognózu přírodními prostředky. Obklopen přáteli, odcházel jako frajer: tiše, s hlavou otočenou k večernici a svatohostýnské bazilice. V posledním rozloučení napsal Jim přátelům: „...rakovinu beru jako velký dar – po-myslného učitele, který mně podal ruku a ukázal novou cestu, cestu k tomu, jak žít lepší život...“

Byl vášnivým poutníkem. Účastnil se mnoha úplňkových pochodů a svatojakubských putování po Česku. Moc si přál jít ještě na podzim 2012 pěšky do Říma, pětisetkilometrovou pouť z Florencie přes Assisi až do Věčného města jsme ale již nestihli uskutečnit. (Příští léto jsem ji proto vykonal – se jmény nás obou v poutnickém průkazu-credenciá-lu). Jim ale nepřestává být poutníkem ani dnes: naše pravidelná úplň-ková putování z Prahy na Říp či z Brna do Vídně nesou přídomek in memoriam.

Závěrečné slovo přenechám Jimovi, který v lednu 2012 v rozhovoru pro Český rozhlas Olomouc zformuloval svůj náhled na život takto: „Člověk by se měl radovat ze dne na den, hlavně se nehrabat v minulos-ti. (…) Koukat trochu do budoucnosti, ale spíš žít ten den, jak přijde, jak se ráno probudí, jak ho prožívá, do večera, těšit se z něj, poděkovat za ten den; být tím správným člověkem, napravit křivdy, které udělal.“

Chtěl bych

milovat a nenáviděttvořit a pálit

být milován a zatracovánoslepený ve vlastním světě

jsem jen loutkoua ten čas .... ten čas

ach běží ...Kam?

... žít chtěl bych!