Upload
misojogi
View
777
Download
7
Embed Size (px)
Citation preview
Psychologie lidsk komunikace
Zbynk Vybral
p portl
Psychologie lidsk komunikace
Zbynk Vybral
p portl
K ATALOGIZACE V KNIZE - NRODN KNIHOVNA R
Vybral, Zbynk, 1961-Psychologie lidsk komunikace I Zbynk Vybral. -
Vyd. 1. - Praha: Portl, 2000. - 264 s. ISBN 80-7178-291-2
316.77 sociln komunikace studie
Lektorovala doc. PhDr. Olga Mullerov, CSc. Zbynk Vybral, 2000
Portl, s.r.o, Praha 2 000
ISBN 8 0-71 78-2 9 1-2
Psychologie lidsk komunikace
Zbynk Vybral
p portl
Obsah
Pedmluva . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
STI Obecn analza l idsk komunikace
1 Zkladn pojmy .................................... 1 7 1.1 Vymezen lidsk komunikace ....................... 1 7 1.2 Funkce lidskho komunikovn a motivace k nmu . . . . . . 22 1.3 Komunikan kontext ............................. 2 6 1.4 Kontextov modality .. . . . . . . . . . . . .. . . . .. . . . . . . . . . . 3 1 1.5 Komunikan kompetence .......................... 3 7 1.6 Zpsoby komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 38 1. 7 Intence . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 40 1.8 Komunikan manvrovn . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . 43 1.9 Recepce zprv . . . . . .. . . . . . .. . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . 48 1.10 Ti stupn kad zprvy . . . . . .. . . . . .. . . . .. . . . . . . . .. 50
2 Ped komunikac: konstrukty o sob a o svt . . . . . . . . . . . 52 2.1 Zjem filozofie o podmnky naeho poznvn . . . .. . . .. . 52 2.2 Kognitivn vchodiska pi komunikaci . . . . . . . . .. . . . . .. 54 2.3 Nkter dal koncepty kognitivn a sociln psychologie . . 58
3 Teorie neverbln komunikace ........................ 64 3.1 vod .......................................... 64 3.2 Zkladn teze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6 7 3.3 Nkolik znmch zjitn o neverbln komunikaci
lovka ........................................ 7 5 3.4 Emon inteligentn neverbln projev . . . . . . .. . . . . . . . . 7 7 3.5 Spekulativn interpretace neverblnch projev . . . . . . . . . 7 9
4 Analza slovn komunikace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . 8 5 4.1 vod . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8 5 4.2 Zkladn teze .................................... 8 6
5
4 . 3 Vvoj slovnho komunikovn u dtte ................ 9 1 4 . 4 Dialog, rozhovor, konverzace ... . . .. . . .............. 9 6 4.5 Aktivn a empatick naslouchn . . . . ....... . . .. . ... 10 1 4.6 Analza komunikanho aktu . . .. . . . . . . . ... . ... . . . . 103 4.7 Promluvov jednotky . . . . .. . . . . . . . . . . .......... . .. 107
5 Vytven skutenosti komunikac .. . . . . . . . . . . . .... . . . 112 5.1 vod . . . . . ..... . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . ..... 112 5.2 Vytven, nebo zrcadlen? ..... . . . . . . . .. . . ........ 113 5.3 Pklady vytven skutenosti ........... . . . . . ..... 116 5.4 Vztah mylen a jazyka . ......... . . . .. . . . . . .. . . ... 122 5.5 Psychologie slangu .. . . .. . ... . .. . ... . . . ..... . ... . 12 5 5. 6 Rostouc vliv anglitiny ve slovnm komunikovn . ... . . 12 9
6 Komunikace s veejnost . . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . .... 131 6.1 vod . . . . . . . . . . . . . . . . . ...... . . . ... . . .. . . . ..... 131 6.2 Psychologick rysy masov komunikace ... . . . . . .. . ... 133 6.3 Vybran pojmy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . .. . ...... 135 6.4 Skupina jako mdium mezi produktorem a adrestem .. 14 4 6.5 Transparentn komunik - nositel sdlen masovmu
publiku ........... . . . .......... . ... . . . . . . . . . .. 14 5 6.6 Vliv internetu na lidskou komunikaci . . . . . ..... . . . . . 15 1
ST II Speciln rozbory l idskho komunikovn
7 Lidsk komunikace v pojmech teorie her . . . . . .. . . .. . . . 15 7 7.1 vod ... . . . . . . .. . .......... . . . . .. . . . . . . . . . . . . . 15 7 7.2 Teze ..... . . .. . ...... . . . . . . . . .. . .... . . . . . ..... . 158 7.3 Vybran pojmy . ... . . . . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . .... 159
8 Lidsk komunikace podle transakn analzy ........... 16 4 8.1 vod .................. . ..... . ....... . ........ 16 4 8.2 Ego-stavy ..... . ....... . . ............. . . .... . . . . 16 4 8.3 Hry podle transakn analzy .... . .......... . . . . . . . 168
9 Komunikan modely v dalch psychologickch smrech . . 17 4 9.1 Systmov pstup . ..... . . . . . . .......... . . . . . . ... 17 4 9.2 Analza komunikace vychzejc z neurolingvistickho
programovn . .. . .. . .... . . . . . . . .... . . ... . . . . ... 18 1 9. 3 Rogersv pstup zamen na lovka . . . . . . . . . ..... 18 5
6
10 Pe sofistiky a rtorsk filozofie: inspirace ze starovku . . 1 92 1 0.1 Zjem o stn komunikaci ... . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . 1 92 1 0.2 Sofistika . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . .. . 1 93 1 0.3 Rtorika . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . ... . . . . . . . . . . . 1 9 6 1 0.4 Kritika enictv . .. . . . . .. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 00
11 Asertivita . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 2 04 11 .1 Z historie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . ... 204 1 1 .2 Teze . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . 2 0 5 11 .3 est zkladnch technik . . . . . . . . . . . . .. . .. . . . . . . . . . 2 0 6 11 .4 Deset asertivnch prv . . . . . . . . . ... . . . . . . . . . . . . . . . 206 1 1 .5 Souasn trninkov postupy . . . .. . . . .. .. .. . . . . .. . . 207 1 1 .6 Pbuzn teorie . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 209
1 2 Zdrav komunikace . . . . . .. . . . .. . .. . . . . . . . .. . . ... . . 212 12.1 vod . .. . . . . . . . . .. . . . .. .. . . .. . . . . . . . . . . . . . . . .. 2 1 2 12.2 Charakteristiky zdrav komunikace . . . . .. .. . .. . .. . . . 2 1 4 12 .3 Kritria psychickho zdrav . . . .. . . . . . . .. . . . . . . . . . . 2 1 9 1 2 .4 Zvr .... .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . 222 13 Poruchy v interpersonln komunikaci . . . . .. . . . . . . . . .. 224 1 3 .1 vod . . . . . . . . . . .. . . . .. .. . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . 224 13 .2 Poruchy komunikace souvisejc s duevn poruchou
osobnosti .. .. . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . ... . 22 5 1 3 .3 Poruchy komunikace souvisejc s poruchami mylen . . . 231 13.4 Abnormln komunikace v abnormlnch podmnkch . . 232 13.5 Poruchy v intrapsychick komunikaci
(dysfunkn mylenky) . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . 233 13 .6 Komunikace ve stresu . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . 234 13 .7 Zvr . . . . .. . . . .. . . . . . . . . . .. .. . . . . . . . . . . . . . . . . . 23 9
14 Autoi s inspirativnm vlivem na psychologick rozbory komunikace (slovnk) . .. . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . 24 0
Dovtek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 24 7 Literatura . . . . . . . .. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .. . . . . . . . . 2 4 8 Rejstk . .. . . . . . . . . .. .. . . . .. . . . . . . . . . . .. . . .. . . . . . . . . 2 5 9
7
Motto:
Tak slova jsou iny.
(Ludwig Wittgenstein)
Za peliv peten rukopisu a upozornn na dal psycholingvistick souvislosti pat podkovn doc. PhDr. Olze Miillerov z stavu pro jazyk esk AV CR. Dominiku Dvokovi z nakladatelstv Portl dkuji za pmoae kritick hodnocen odevzdvanch verz rukopisu, za jejich vracen k pepracovn a za adu cennch rad. Za povzbuzen dkuji lektorm a recenzentm nkdejho strunho vodu do psychologie komunikace, jen vyel v roce 1997 jako prvn pokus o rozvren a mapovn tematiky: PhDr. Zdeku Riegrovi, doc. PhDr. Vladimru ehanovi, doc. PhDr. Lubomru Vainovi a Tomi Vakovi. Petru Kozlkovi (in memoriam) vdm za prvn impulz k vydn tto knihy v Portlu.
8
Pedmluva
Psychologie lidsk komunikace si zaslou bt vytena jako autonomn pedmt vdnho zjmu. Neznamen to, e samostatnou disciplnou je z njakch "objektivnch kritri", ale e me bt nahlena jako samostatn oblast teoretickho i experimentlnho bdn, je m vlastn vzkum a pedevm jazyk. l
Komunikaci zkoumaj jazykovdci v rmci psycholingvistiky a sociolingvistiky, kulturn a sociln antropologov a etnologov. V kognitivn psychologii zaujmaj eln msto vzkumy ei. Sociln psychology zajm, jak se komunikace mn pod vlivem zastvan role, dosaenho statusu i jakm atribunm chybm podlhaj nae soudy. Komunikace hraje dleitou roli ve filozofii jazyka, logice, v psychologii hry, soudobch kognitivnch vdch (nap. uml inteligenci), ale tak v neurofyziologii. K praktickmu rozpracovn komunikace pispli psychoterapeuti, kte pedstavili ucelen koncepce utven vztahu, veden rozhovoru atd. , i treni efektivn komunikace, zvyujc spnost marketingovch i politickch strategi. Ke zkoumn komunikace pat i bdn sociolog a pedstavitel kulturlnch studi, zamench na masovou kulturu, na "imagologii" (vytven novodobch symbol, ikon, kult, md), na komunikaci politik, propagandu, analzu novin, televize, reklamnch taktik. Je-li komunikace v centru pozornosti ji tolika discipln, pro ustavovat samostatnou psychologii lidsk komunikace?
Pihlauji se zde k nzoru, e "to, co nazvme oborem, je jeho jazyk" (Postman, Weingartner). Podle tto dvojice autoru lze kadou vdu zredukovat na jazyk, kter pouv: "Co je nap. biologie jinho ne slova? Kdyby se z jazyka vylouila vechna slova, kter biologov pouvaj, tak by u dn biologie neexistovala . .. Co jinho ne slova je historie nebo astronomie nebo fyzika? Jestlie neznte vznam historickch slov nebo astronomickch slov, pak neznte djiny astronomie."
9
Dvodem, opravujcm k takovmu kroku, je poteba syntetickch soud o komunikovn lovka. K tomu potebujeme propojit poznatky z ady dosavadnch obor. I v psychologii samotn je teba pekonat jist schizma minulosti. Petrvv zsadn rozdl v tom, jestli rozbory komunikace vychzej z psychologie sociln (z teori socilnho uen, rol, identity, etnocentrismu) a jsou zameny na aspekty zen, vyjednvn, mimoslovn "e tla", efektivn komunikaci apod. - tedy na pragmatickou strnku komunikace; nebo zda pstup vychz spe z psychologie kognitivn a je zamen vce na kognitivn determinace naich projev (na pam, mentln schmata, na vnmn a produkci jazyka, een problm).
Jednm z cl tto knihy je pesvdit tene, e zkoumn lidsk komunikace nen aplikovanou subdisciplnou v rmci jedn "ir" psychologie (sociln), ale e pekrauje hranice tradin lennch discipln - a tak je propojuje.
Pedstavu o tom, co vechno spad do teorie o lidskm komunikovn, poskytne teni i seznmen s nktermi zahraninmi monografiemi. Human Communication Theory z roku 1967 (editor F. E. X. Dance, vydal Holt, Rinehart a Winston) zmapovala rzn pstupy, zahrnula antropologii komunikace, masov mdia, neurofyziologii, teorii organizace, filozofii jazyka, psychiatrii, psycholingvistiku, sociln teorie v americk sociologii a dal smry. Pozdj monografie, vydan ve stejnm nakladatelstv, Human Communication z roku 1978 (autoi Burgoon a Ruffner) obsahuje kapitoly o promnnch na stran zdroje, v pjemci, o promnnch sniujcch efektivn komunikac, tradin kapitoly o neverbln komunikaci, komunikaci v mal skupin, o veejn a masov komunikaci, ale tak kapitolu "Komunikace a konflikt" a dal. Wahlstromova pruka Perspectives on Human Communication (1992) obsahuje kapitoly o dimenzch, funkcch, motivan zkladn a ekologii komunikace, o efektivn a skupinov komunikaci, o digitln revoluci v komunikaci, o komunikaci masov a "po sti", o novm "komunikanm ivotnm prosted" i o globlnch tmatech.
Leitmotivem pi psan knihy bylo neztrcet ze zetele stejn sousti, ptomn v lidskm komunikovn: mentln reprezentaci komunikujcch o druhch lidech a o svt, situan i osobn kontext a zmrn sebepojet a sebeprezentovn. Zkladn teze celho textu by mohla znt napI'klad takto:
Kad lidsk komunikace je ovlivnna mentlnmi reprezentacemi astnk, a to jak uvdomovanmi, tak mimovdommi, stereotypizovanm posuzovnm druhch lid, kontex-
10
tem i adou kontext komunikace a celkovmi sebepojetmi jednotlivch astnk.
Rozpracovn tto teze, jej objasnn z rznch hl pohledu, podpoen fakty a seznmen tene s rozlehlm phraninm zemm z okol tto teze bylo autorovm clem.
Monosti, ktermi lovk disponuje v komunikaci a kterch me vyut i zneut, souvisej na jedn stran s kvalitou jeho individulnho ivota (s jeho vlastn svbytnost, charakterem, svdomm, dovednostmi), na stran druh, v makromtku, s civilizanmi zmnami a pevratnmi momenty historie lidstva. lovk je v tomto smru bytost nadanou rozshlmi monostmi: me komunikovnm mnit sm sebe, sv blin -i zsadn pozmnit svt. Slova bvaj iny . . .
Analyt ik komunikace, psycholog Paul Watzlawick (1 998) , podrobn dokld, jak t lumonci pol it ik mohl i (a pravdpodobn dodnes mohou) ovl ivovat l idsk dj iny vetn vyhlaovn vlek, uzavrn i udrovn pm. Nkdy sta vypustit jedin slovo nebo doprovodit peklad vlastnm vkladem, posunout intonac a drazem vznam vty apod . Schopn tlumonk doke komunikanm manvrovnm s pi bjenm pekladem usmit zneptelen strany. Podobnou moc komunikovn disponuj novini , rodie pi vchov dt, uitel i t i , kdo jsou momentln mdnmi vzory.
Komunikace posiluje nebo tlum emoce a formuje postoje. Doke popudit, provokovat, iniciovat - i uchlcholit a zbrzdit druhho v jeho odhodln. Doke pesvdit o pravd i vrohodn it le.
Souvislost mezi komunikac a zmnou ivotnho stylu meme pozorovat na rozmachu cestovn, "objevovn svta". Lid dnes maj tm z kterhokoliv msta na svt monost komunikovat se svmi blzkmi (telefonovat, faxovat, e-mailovat z internetovch kavren - dnes u teba i z tibetsk Lhasy). Takov monosti sniuj pocity oputnosti, stesk a zkost - a naopak podporuj pocity sounleitosti "na dlku". Poteba komunikovat, dlit se o zitky a sdlet je, jedna ze zkladnch poteb lovka, me bt naplnna i navzdory velk vzdlenosti. Kadou potebu syt ji monost a naopak frustruje nemonost ji uspokojit.
1 1
V oblasti populrn literatury jsou tenm dostupn tituly, kter prezentuj, asto velmi autoritativn, dl vseky problematiky: vykldaj neverbln komunikaci, nvody na spn vystupovn, recepty na osvojen si dovednost, doporuuj asertivitu, u ivotu bez stresu apod. Nkter z tchto knih maj slovo komunikace v nzvu, neprobraj vak lidsk komunikovn v dostaten i. ten pozn, e jsem kritick ke spekulativnm tvrzenm, co znamen ten i onen neverbln projev, stejn jako k nvodm, jak spn vystupovat, psobit na druh, klamat a zdokonalovat svou "oklamvajc" ikovnost. Jsem kritick tak k nkterm postupm vyuvanm pi masmediln komunikaci. Souhlasm s N. Wienerem, kter ji v roce 1948, ped rou televize, napsal, e masmdii manipulovan lovk vykazuje cosi podobnho "psychologii blzna": " . . . a tam, kde je dosti blzn, maj darebci vt monosti je vykoisovat . . . ; blzen jedn zpsobem, kter se d, celkem vzato, stejn pedvdat j ako pobhn krysy v bluditi. Tato politika l. . . zpsob, e si koup uritou znaku cigaret; tato politika jej pivede k tomu . . . , aby hlasoval pro uritho kandidta - kterhokoli kandidta - nebo aby se pipojil k politick tvanici. Urit pesn mchanice nboenstv, pornografie a pavdy zpsob, e ilustrovan asopis jde na odbyt . . . " (Wiener 1960, s. 143)
Vzhledem k ohromnm monostem vlivu masovch mdi na adresta, kter jsou asto zneuvny, je teba bt v tto oblasti ostrait a kritick (nikoliv samozejm a priori pedpojat).
Kniha je urena pro kohokoliv. Nepedpokld dn speciln vzdln, pouze ochotu pijmout odborn jazyk vyjadovn a schopnost porozumt mu. Text se opr o vdeckou psychologickou terminologii.2
2 Slovo "vdeck" bylo teba zdraznit, nebo populrn psychologie, zejmna proudy New Age, esoterika a "duchovn" literatura inspirovan asijskmi nboenstvmi a filozofiemi, pouv dnes velmi svrznou a do jist mry svvolnou terminologii pro popis lidsk psychiky - i komunikace. Pkladem je Learyho "infopsychologie".
12
Smyslem kad komunikace je dorozumt se a ppadn pozmnit svj "vnitn kontext" v mysli, ve vdom i nevdom. Obohatit ho o pocit sounleitosti, vnst do nj novou informaci. Informace, kter pijmme, informuj nejen ns, ale doslova v ns. In-formuj - to jest tvaruj, petvej, mnohdy roziuj i zcela peformtovvaj nae poznatky, postoje a emoce. Je na kadm z ns, jakoto na pjemcch sdlen, abychom nedopustili pli intruZvn plenn vlastnch struktur, nebrzdn vpd cizch mylenek (a nezdka manipulac) do sv mysli. Abychom zdrav filtrovali. To znamen: nefiltrovat mlo, ale tak ne pli. Znamen to nebt zcela ovlivniteln, ale ani nebt pedem zaujat, pehnan podezrav i nekomunikativn uzaven.
Na zprvy o zdrav filtrovanm pozmnn tenova vnitnho kontextu se autor upmn t.
V Hradci Krlov, 1. bezna 2 000 autor
Edin poznmka
Kniha vznikla rozenm a pepracovnm skript, kter pod nzvem vod do psychologie komunikace vydalo v kvtnu 1997 nakladatelstv Gaudeamus jako studijn text pro vuku pedmtu "interpersonln komunikace" na Fakult zen a informan technologie v Hradci Krlov. Pestoe skripta byla zhy rozebrna, povauje autor za nutn zdraznit, e ke studijnm elm nadle doporuuje vhradn ji jen toto nov, podstatn pepracovan znn. Za jednotlivmi kapitolami nejsou uvdny pln bibliografick odkazy. Ty obsahuje zvren seznam literatury (nakladatel a msto vydn). Zato jsou za kapitolami asto uvedeny strnky v titulech, kter se pmo vztahuj k probran tematice.
13
Psychologie lidsk komunikace
Zbynk Vybral
p portl
STI
Obecn analza lidsk komunikace
Psychologie lidsk komunikace
Zbynk Vybral
p portl
Zkladn pojmy
Lidsk spolenost pedstavuje s vztah mezi lidmi. Pirovnme-li ji k sti rybsk, pak uzly pedstavuj lidi a provzky i lana vztahy mezi nimi. Ale co to vlastn je, toto lanov v lidskm svt? Jedna odpovje, e je to komunikace.
(Argyle a Trower, 1979)
1 . 1 Vymezen lidsk komunikace
Etymologie slova komunikace naznauje, e pvodn rozumn tpmuto pojmu bylo irok. Slovnky dnes sice definuj komunikaci nap. j ako "proudn informac z jednoho bodu (ze zdroje) k druhmu bodu (k pjemci), jako penos nebo vytven znalost",3 ale communicatio znamenalo pvodn "vespoln *astnn" a communicare "init nco spolenm, spolen nco sdlet". S odvolnm na tento latinsk pvod slova defino
,yal Hausenblas (1971) komunikaci iroce jako "obcovn lid, I'IPolen podlen se na njak innosti ve vzjemnm kontaktu". Nikoliv tedy jen proudn, ale i podlen se druhch teba jen tm, e jsou ptomni. Nkte psychologov rozumj pod komunikan vmnou jak "sdlovn", tak "sdlen". Z tohoto pohledu komunikuj i ti , kdo nap. ve vcelenn skupin pouze pihlej aktuln vmn slov i pohled mezi dvma leny skupiny:
",Sdlen vyjaduje, jak je sdlen provno, jak emon ,zaujet a intenzitu emoc sdlen vzbuzuje. Tk se vech zast-
3 Viz: The New Webster's lnternational Encyclopedia (1994).
,.; P. '_. '-li ".,.' ,O ,/ ;:, .;Ji )/ . ..':l 1 7
nnch. ,. Sdlen neznamen pijet, . . me probhat i tehdy, kdy se sdlovatelem nesouhlasme. (Rieger, Vyhnlkov, 1996, s. 90)
Na na komunikaci s druhmi lidmi je pozoruhodn, e ji vdy spoluvytvme a ovlivujeme, pispvme k n a zrove jsme jej soust, jsme j ovlivovni. Bv proto obtn porozumt komunikan vmn, kdy se na n ve stejnou chvli podlme.
1 .1 . 1 Tradin defin ice Autoi kalifornsk paloaltsk koly Watzlawick, Beavinov a Jackson ( 1969) charakterizovali lidskou komunikaci jako "mdium pozorovatelnch manifestac lidskch vztah". Je klovou soust "provzk v sti" (viz motto k tto kapitole), ne vdy viditelnou (u vnitn, intrapsychick komunikace), ale vtinou registrovatelnou a analyzovatelnou. Podle tchto autor m kad komunikace svou syntax, smantiku a pragmatickou strnku (v um slova smyslu: psychologickou i vztahovou).4
V rmci syntaxe se zkoumaj takov jevy j ako kdovn, komunikan kanly, kapacita komunikace, ruchy, redundance, statistick jazykov jevy. Podstatou smantiky jsou vznamy slov. Rozebrat smantickou sloku komunikace znamen vmat si toho, jak vznam danmu slovu pipisuje produktor a jak pjemce, zda oba shodn rozumj symbolm, metaform apod. kolem pragmatiky je analza vztahu mezi produktorem a pjemcem v konkrtnm kontextu, porozumn zmru a rozbor takovch fenomn, jakmi jsou ovlivovn, pesvdovn, potvrzovn, pijmn a odmtn komunikovanho sebepojet druhho atd. Watzlawick, Beavinov a Jackson z tohoto hlu pohledu nechvaj pojem komunikace tm splynout s pojmem "chovn": "Nejen e, nbr vechno chovn je komunikac a kad komunikace - vetn komunikativnch aspekt kadho kontextu - ovlivuje chovn" ( 1969, s. 23).
4 Toto dlen inspiroval kybernetik N. Wiener, kter vylenil ti aspekty jazyka, resp. komunikovn: a) aspekt fonetick, b) smantick a c) rove jazykovho chovn.
1 8
Nkter definice lidskho komunikovn jsou zen a zamuj se bu na pedvn informac (technicistn pstup, zdraznn syntaxe), nebo na vzjemn kontakt (iroce humanistick pojet, pecenn "pragmatiky"). Pro analzu komunikanch akt se jev mlo vhodn i hojn tradovan formulace politologa Harolda Lasswella z roku 1948. Podle n je rozhodujc: .,kdo k co jakm kanlem ke komu s jakm inkem" (viz nap. Krech et al. , 1970; Wahlstrom, 1992 aj . ) . Je sice snadno zapamatovateln, ale nezahrnuje vechny podstatn promnn. Lasswellova definice sehrla vznamnou roli v sociologii a sociln psychologii pi analzch politickch a reklamnch kampan a pi rozboru efektivity masmedilnho vysln (rozhlas, televize). Tento model zdrazuje, jak mimodn dleit je ji sama osoba produktora, jeho presti, role, status, obliba. Stejn dleit je pesn vymezen adresta, clov skupiny, volba prostedk apod. K Lasswellov modelu pibylo postupn jet "pro" nebo "s jakm zmrem ".
K nejstrunjm definicm lze zaadit Tubbsovu ( 199 1) , podle n je lidsk komunikace "proces vytven vznamu mezi dvma nebo vce lidmi".
S pojmem )idsk komunikace" se do znan mry pekrv pojem "interakce", pouvan adou psycholog. Je vak ir a zahrnuje nap. pedvn dokument neznmmu lovku i instituci "pes prostednka", provzanost chovn idie auta s chovnm idie ped sebou a za sebou i klu jinak ovlivnnho chovn osob, kdy vliv na nae chovn trv, pestoe s druhm prv nekomunikujeme. Interakce m tak ble k pojmm vazba a vztah. Duchovn vztah (interakci) lze navzat s nkm, kdo neexistuje. Na rozdl od irokho pojmu interakce definujeme interpersonln komunikaci jako "interakci pomoc symbol" (jazyka, gest, barvy i tvaru obleen apod.).
1 .1 .2 Pedmt psychologie l idsk komunikace Psychologii lidsk komunikace zajmaj zmry komunikujcch, funkce jejich komunikace a motivace k n, dorozumn i nedorozumn v procesu komunikace a inky na psychiku jak pjemce, tak produktora, k nim dochz pi pedvn sdlen (slovnch i neslovnch) i pi spolenm sdlen situace. Dleitou roli zde hraje reciprocita (monost obrtit tok
19
infonnac), cirkularita kolobhu sdlovn, synchronicita (ve stejnou chvli komunikuj dv a vce osob) nebo sriovost komunikace, vdy ptomn emoce a jejich vliv na komunikan akt, poznvac procesy a zkuenosti (resp. jejich vsledky v podob mylenkovch a jazykovch vzorc a stereotyp).
Protoe veker komunikovn se uskuteuje v jistm ase, prostoru a za uritch okolnost, klov postaven zaujm zkoumn komunikanho kontextu. Ten je dvoj. Vnitn - mentln a vnj - fyzick. V mentlnm kontextu kadho komunikujcho je ptomno mnostv pedstav a kategori, kter svbytn ovlivuj jeho chpn a pouvn komunikanch nstroj, organizuj jeho svt. Vnitn kontext je jednak vdom (vdom pstupn) stav na mysli, ale tak neuvdomovan. K vnjmu kontextu pat nejen aktuln sociln a fyzick (vcn) kontext, ale i ustlen kontext kulturn, zvykov, jazykov.
Do oblasti zmr spadaj otzky veobecn motivace, ppravy sdlen, jeho promlen, skryt i zjevn intencionality (zamenost k navozen psychick zmny u pjemce), u komunikace s veejnost zkoumn irch strategi.
K nedorozumnm (i "poruchm") dochz pi komunikaci neustle. Kad vyslan sdlen meme chpat rzn, jsme to my, kdo sdlen asto automaticky piazujeme charakteristiky i vznamy, kter v nm "vidme", "slyme" (nebo "tume"). Postupujeme podle toho, na jak piazovn vznam jsme zvykl, jak piazovn je obvykl - a tak teba rychlej a pohodlnj, podle toho, s m se dan slovo spoj v na mysli, a tak podle toho, jak j sme momentln nastaveni: pemliv, netrpliv, zda jsme unaveni nebo jsme "ve stehu" a druhho lovka pedem podezrme z nekalch mysl. Zatmco na jedn stran stoj produktor, kter se me automaticky spolhat na to, e "oni pochop, jak to myslm", na druh stran jsme my, pjemci, kte jsme si tak mimovoln jisti: "my vme, jak to (on) mysl a co tm chce ci". asto se mlme.
Psychologie lidsk komunikace rozebr uskuteovn nejrznjch sdlen druhmu lovku, a to jak mysln, tak nemysln - v jistm kontextu, kter pedpokldaj schopnost produktora zprvu zakdovat a pedat a schopnost pjemce ji
20
pijmout a rozifrovat. K zkladn jednotce komunikace (k jednomu komunikanmu aktu) pat i vyhodnocen dopadu sdlen na vechny zastnn a vyvozen dsledk: pokraovat, pozmnit postup nebo ukonit komunikaci. . . (Produktor se rozhoduje, zda sdlen zprvy bylo postaujc, zda ho m zopakovat jinmi prostedky, odhaduje spnost, vyhodnocuje, jestli "to nepehnal", apod.)
Lidsk komunikace m jen vjimen linern, jednosmrn charakter. Produktor je zrove pjemcem (pjemcovch "odpovd") a pjemce je produktorem. Komunikaci sami produkujeme, ale sami jsme tak jejm "produktem": pozmuje nae mylen, postoje a emoce. Komunikac meme zmnit druhho lovka a vlivem komunikovn se sami mnme.
1 .1 .3 Pochybnosti o definicch Vyerpvajc vtov definice mezilidskho komunikovn, je by zahrnula vechny aspekty (kognitivn, filozofick, sociln, lingvistick, kulturn; vechny potenciln promnn --.... a mon roviny vznamu a dopadu), zejm nen mon.
Podle Kunczika ( 1995) je komunikace ,Jednnm, jeho clem z hlediska komuniktora je penos sdlen jedn i vce osobm prostednictvm symbol". Svou definici vak autor sm vzpt zpochybuje. Uvd situaci tzv. "emise" neboli hromadn sdlen pro momentln neptomnho adresta.
Komunikuji s druhm lovkem i tehdy, kdy pro nj nahrvm do diktafonu sv postehy a vbec nevm, zda mu budu moci zvukovou kazetu pedat (nevm, zda se s nm jet nkdy setkm, zda vbec ije apod. )? Kdy jen hromadm, vytvm tzv. komunikan "emisi"? Kunczik k, e i takovto "emise je komunikac, pokud je z hlediska komuniktora ureno sdlen pro nkoho jinho". (Z perspektivy produktora neexistuje ne-informativn emise symbol ani v tom ppad, kdy pedpokldan pjemce nen schopen sdlen dekdovat.)
D se vak skuten ci o osob A, kter odeslala e-mailovou cestou dopis osob B, je tento dopis nikdy neotevela (nenala, nev o nm, omylem ho smazala), e osoba A komunikovala s B? A d-li se to jet prohlsit o A - nebo pravdpodobn uznme, e A intrapsychicky komunikovala s B -, lze
2 1
ci i o osob B, e byla astnkem interpersonln komunikace s A? Mohla bt: ovem jen ve svch mylenkch a pedstavch. Kladla si nap. otzky, ppadn si formulovala vlastn vysvtlen, pro j A nepe. V ppad navzanho mezilidskho vztahu komunikujeme s druhm lovkem i v jeho neptomnosti, kdy mezi nmi dn fyzikln kanl neexistuje. Komunikujeme se svou pedstavou o nm.
Vytkli jsme princip reciprocity. Samozejm neplat absolutn vdy. V psychologick literatue se uvd ppad "ztracenho dopisu". A napsal znmmu (B) a B mu odpovdl. Dopis od B se vak ztratil a A ho nedostal. A si pomysl, e mu B neodpovdl. Ale i B ek na odpov (nev, e se jeho dopis ztratil) . Po ase si tak B pomysl, e mu A na jeho odpov neodpovd. A me z tto peruen komunikace vyvodit kup. to, e nestoj B za to, aby mu odpovdal. B zase, e osob A se asi jeho odpov nelbila. Oba ile "komunikuj" ve sv intrapsychick komunikaci - d se pedstavou o druhm, vychzejce z hypotzy o tom, eho se druh dopustil - a sami se dopoutj ady kognitivnch omyl. Nhodn peruen komunikanho okruhu me vyvolat nepedvdateln etzec nsledk v chovn obou (srov. Watzlawick, Beavin, Jackson, 1969, s. 92). Trvala komunikace mezi nimi tdny (msce), nebo pouze onen jedin den, kdy kad z nich napsal a odeslal svj dopis? ada podobnch situac, snadno pedstavitelnch, in z pokus komplexn definovat komunikaci snahu nikdy neukonitelnou a snad i pochybnou. ivot vdy bude, natst, mnohem rozmanitj ne jeho redukce do sebeplnj teorie.
1 .2 Funkce lidskho komuni kovn a motivace k nmu
Kad komunikan vmna pln zpravidla jednu funkci, vce i mn zjevnou, a ke kadmu z komunikanch akt je lovk nm motivovn (vce i mn skryt). Zrealizovnm funkce dostv komunikace svj smysl, een i jinm zpsobem sdlen nabv jistho vznamu pro lovka. ada zptnch reflex si vm prv tohoto ustavenho vznamu: "Pro
22
m m velk vznam, e mi to ekl (e jsem mu to ekl)." "Je vznamn, e to pronesl prv on. " Hovome o funkci, kterou m (chce) komunikujc splnit nebo kterou bezdn pln.
1.2.1 Funkce komunikovn tyi hlavn funkce naeho komunikovn jsou: .
1. informovat - pedat zprvu, doplnit jinou, "dt ve znmost", oznmit, prohlsit . . . (informativn funkce);
2 . instruovat - navst, zasvtit, nauit, dt recept.. . (instruktn funkce) ;
3. pesvdit, aby adrest (po)zmnil nzor - zskat nkoho na svou stranu, zmanipulovat, ovlivnit. . . (persuazivn funkce) ;
4. pobavit - rozveselit druhho, rozveselit sebe, rozptlit, ,jen tak" si popovdat - viz dle . . . (funkce zbavn).
Pouze informativnch, oznamovacch a popisnch komunikanch vmn nen v bnch situacch mnoho. asto jde o "instrukt" nebo "pesvdovn" i tam, kde je promluva nabzena jako pouh informovn. To bv ppad tzv. "neobjektivnho" zpravodajstv televiznch stanic nebo tiskovch agentur a redakc, kdy informaci doprovz - nkdy ne tak zjevn nebo dokonce popran - manipulace. Manipultor implicitn dodv, co m z informace pjemce vyvodit, co si nad n pomyslet apod.
Podstatu instrukce vystihuje charakteristika: "informace plus . . . " . Instrukce je fakt s perspektivou nebo asto "fakt plus jeho interpretace" (Wahlstrom, 1992). Psychologick dovednost a taktika komunikujcho se sousted na funkce 2 a 4. Nkdy tak na to, aby pjemce chpal navzanou vmnu jako pouh informovn (aby nepojal podezen, e ho chce inicitor ovlivovat). Pitom ovlivnit lze samozejm u jen dslednm naplnnm funkce informativn.
Nezdaen nebo zmaten naplnn nap. funkce instruktn vede k reflexm typu: "To nedv dn smysli", ,,0 co mu jde?" apod.
23
Funkce komunikovn, jak je tradin chpala (psycho)lingvistika, uvd Hoffmannov ( 1997): od K. Bi.ihlera (1934) se traduj ti funkce: expresivn, apelativn a referenn (deskriptivn). Prask kola (Mukaovsk) doplnila tridu o funkci estetickou i poetickou (zamen na znak sm), R. Jacobson (1960) pak pidal dal dv funkce: zamen na kd (funkce metajazykov) a zamen na kontakt (funkce fatick). O ryze fatick funkci komunikace hovome tam, kde komunikujcmu jde pouze o to, aby nav:zal kontakt, uval si blzkosti i sdlil takov vztahov elementy jako velost nebo naopak nezjem. Snadno pedstaviteln je kontaktov komunikace neverbln.
Nkte komunikujc se vce zamuj na formu ne na obsah ("pedvdj se", v jejich vystupovn je manra, draz na zdvoilost i spisovnost apod. ). Funkc jejich komunikace me bt exhibice, upoutn pozornosti ke sv osob.
1 .2.2 Motivace ke komunikaci o motivacch je mon uvaovat tak jako o latentnch, skrytch funkcch. Pro odlien od ve zmnnch ty i pti hlavnch funkc, kter vtinou nejsou skrvny, pouijme pro doplkov, chovn lovka dynamizujc odhodln termnu motivace.
Motivaci komunikovat m kad lovk. Je v nm ptomna v rzn intenzit, kter kols a zvis na ad okolnost: zda je nm druh/ sympatick/, zda jsme sy nebo unaven, zda ovldme jazyk komunikanho partnera, zda si s nm rozumme, zda pedpokldme, e si s nm budeme rozumt, zda jsou obsahy v na mysli dostaten nalhav (chceme se o n podlit) atd_ Co ns motivuje ke komunikaci?
Motivace kognitivn. Chceme i potebujeme nco sdlit, vyjdit se: o svt, o sob, o druhch. Podlit se o "mylenkov petlak", o to, co jsme se dozvdli, co si myslme. Chceme "vthnout" komunikanho partnera do tematickho svta v na mysli. Chceme nco "pedat", "penst do druhho" -podle Derridy (1994) je komunikace pedvnm smyslu
Motivace sdruovac. Chceme navzat vztah. Z funkce fatick (kontaktn), obsaen v ad komunikanch vmn, vyplv, e astou motivac komunikovat je uspokojit potebu kontaktu Tato poteba spoluutv zkladn pyramidu lid-
24
skch poteb, piem lidsk spokojenost v mnoha dalch oblastech je bezprostedn zvisl na naplnn prv poteby komunikovat a nkam pinleet. Lidsk bytost potebuje zavat pocit sounleitosti , mt jistotu, e k nkomu pat, e si s nkm rozum, e nen na svt sama (Adler, 1994, 1995). Odsud tak plyne pirozen lidsk poteba jen tak nezvazn konverzovat, poteba popovdat si o emkoliv (Kratochvl, Kratochvlov, 1990). Cel seky komunikace neslou sdlovn obsahu, ale realizaci vztahovch zmr: navzat kontakt, udrovat ho, rozvinout, obnovit; dominovat ve vztahu, pomovat se s druhm; peruit, "zarazit" druhho, ukonit; nabdnout, povzbudit . . . Komunikujeme, abychom se sdruovali.
Motivace sebepotvrzovac. Komunikovnm s druhmi lidmi i sami v sob nalzme a potvrzujeme svou osobn identitu, objevujeme, zpevujeme a upesujeme vlastn self(sebeobraz, mnn o sob) - sledujeme "sama sebe ve svch vlastnch och". Stvme se sami sebou. Tm, e si v opakovanch sporech "stojme za svm", utvrzujeme si mnn, kter mme o sob. Komunikujeme sten "sami pro sebe", kvli sob samm.
Motivace adaptan. Komunikac signalizujeme svou roli. Komunikujeme proto, abychom ji hrli , potvrzovali jej pijet a osvojen. Pitom se pizpsobujeme rolovm stereotypm, event. je vdom naruujeme, hrajeme konvenn komunil{n hry a signalizujeme jimi svou konformitu anebo se konvencm (mn asto) vzprme. Vemi tmito postupy se !ciln integrujeme a adaptujeme na spoleensk d. Cinme tak proto, aby ns druz pijmali a neodmtali. Komun,!!\.Ovnm se pizpsobujeme okol. Motivace "pesilov". Meme bt motivovni potebou uplatnit se. Chceme na sebe upoutat pozornost, pedvst to, o em jsme pesvdeni, e nm zjedn obdiv, ctu, respekt. Motivac me bt vyniknout v porovnn s druhmi. Existenciln motivace. Komunikac strukturujeme a fzujeme as a prbh svho ivota, tak abychom zaplaili nudu, ?city bezesmyslnosti, abychom se vyhnuli depresi a melancholn. Komunikujeme, abychom se udrovali psychicky zdrav.
25
Motivace me bt poitksk: chu se rozptlit, odpoinout si, uniknout od starost. Je to motivace k nezvaznmu koketovn. Bavme se.
Mnoh dal motivace ke komunikaci mohou bt velmi zvltn: rozptlit podezen druhho, zamluvit choulostiv tma, vytvoit udlost (skandalizovat nkoho), zmst, zamst stopy . . .
Je pirozen, e nkdy nemme chu komunikovat, nemme chu s nikm mluvit, nechceme nikoho vidt apod. Pinou bv emon rozladnost nebo kognitivn pesycenost a zahlcen ("u toho mm veho dost, dejte mi vichni pokoj , u se o tom nechci bavit"). Nechu komunikovat, sthnout se na pechodnou dobu do samoty a odpoinout si od kontakt mvaj pravideln ti, kdo kadodenn hovo s adou jinch lid a navc o nich musej pemlet, eit mezilidsk problmy: uitelky, lkai, dc pracovnci, politici, ednci, psychoterapeuti . . . Dletrvajc sklon vyhbat se jakmkoliv lidskm kontaktm a vyprahnut motivace komunikovat jsou znmkou duevn abnormality.
1 .3 Komunikan kontext Ve druh polovin 20. stolet se v teorich lidskho chovn upustilo od ranho behaviorlnho schmatu S - R a pekonna byla i jeho obmnn podoba S - O - R (S = stimulus, podnt; R = reakce; O = osobnostn promnn). Pozornost se upnula na kontexty, ve kterch k manifestnm projevm lovka dochz. Schma takto zkoumanho jednoho seku komunikace si meme zapsat: (Kl S - O+K2 - R +-- Ra) +-- K4, kde Kl znamen kontext, ve kterm dolo ke sputn podntu, Rl! zna momentln kontext, v nm se nachz osoba pjemce, Ra zna kontext, kter psob na jeho reakci, a K4 je globlnm (kulturnm, jazykovm, socilnm, spoleenskm) kontextem, ve kterm se komunikuje. Kad z tchto kontext nabz pi nsledn analze komunikanho aktu mon vysvtlen, pro vmna vypadala tak, jak vypadala. Rzn kontexty jsou v ns bezdn ptomn a my na n buto automa-
26
ti'ky a bez uvaovn, nebo promylen a zmrn bereme ihled. Vyjadujeme to bn slovy: ,,za tto situace jsem mu {nemohl ct, e . . . " Nebo: "Kdybych to vdl, tak bych mu odpovdl pln jinak."
Reln kontext nen nikdy "przdn" ani nen laboratorn kontrolovateln. Nen mon ho zbavit nepedvdatelnch in ervenujcch promnnch. S st z nich si porad nae selektivn vnmn a pozornost, st z nich ignoruje. Vtinou vme s km komunikujeme, uvdomujeme si i prosted, v nm }I.e komunikaci dochz, reagujeme s prodlevou, v n vnujeme as pochopen toho, co nm bylo sdleno, tdme a vybrme, co odpovme, elme nedorozumn, asovmu tlaku, pociujeme sympatie nebo antipatie, sami jsme prv v njak nlad, tlesn pohod i nepohod td.i
Kontext je aktuln vztan rmec, celek vech promnnch, ve kterm se nae komunikace uskuteuje a v nm je dleit (viz zmnn Lasswellova "formulka" ve): s km, kde, kdy, o em, jak a pro (s jakm clem) - a s jakm inkem - komunikujeme.
1 .3.1 Vnitn a vnj kontext komunikace V souvislosti s vnitnm kontextem se v anglosask literatue pouv nkdy oznaen: input data. Jsou to "vechny podnty, pochzejc z minulosti i ptomnosti, kter nm zprostedkovvaj nae informace o svt" (Tubbs, 1991 , s. 8). N partner v komunikaci, kterho chceme nap. o nem pesvdit, nikdy ,Ile..!>nepopsanm listem papru". M v sob uloeno mnostv /poznatk o svt, vetn ppadnch poznatk o ns. Nkter jz tchto "dat", budou-li aktivovna vyvolanou asociac, o jejch
pinch a podob vtinou vbec nemme tuen, zkresl do znan mry jeho komunikovn s nmi (pjem informac, vnmn, selekci, uloen, zhodnocen informac, odpov).
Mnoh reakce v pjemci vyvolv podnt z vlastnch "vloench dat". Jinmi slovy: n vnitn kontext je ustavin vytven, doplovn a obmovn pedchozmi zkuenostmi a zitky, spontnnmi asociacemi, emocemi, momentlnm i dVjm vztahem ke komunikanmu partnerovi, vlastnmi osobnostnmi rysy atd. Pedstavte si, e o tomt mluvte
27
s nkm, koho znte/neznte, mte rdi/nenvidte, chcete povzbudit/chcete ponit, ped km se ctte mncenn/nad km ctte pevahu: je jasn, e vnitn kontext va komunikace a motivace komunikovat budou pokad jin.
Vnj kontext m podobu sociln psychologickou (nap. mnostv pihlejcch), systmovou, kulturn, spoleenskopolitickou a technickou.
Kulturn kontext se skld z kulturnch vzorc (nvyk, pedpis, tradice, mdy atd. ) , je v ns dlouhodob a sloit strukturovn, take po jistm ase psoben urit kultury vstebvme "vstupy" a sami produkujeme "vstupy", ani si to bn uvdomujeme, skrze .. kulturn filtr. Podobnosti v kulturnch vzorcch u pslunk tho nroda vedou k vahm o nrodn i nrodnostn "mentalit". PI1clady kulturnch vzorc jsou nap. : obvyklost partnerskho vztahu v dan kultue vetn zasnouben, svatebnch ceremonil apod. , obvyklost kulturnch ritul, ale tak hodnoty, idely, tradovan pklady a vzory, normy a pravidla chovn ve spoleenskm styku, "normln" zpsoby oblkn a pravy zevnjku. Na zklad kulturnch vzorc se jistm zpsobem zdravme, omlouvme, uklnme, loume, truchlme, oslavujeme, uctvme.
Kulturnmi vzorci jsou ji ovlivnna nae nevdom oekvn prbhu komunikace. Nkte jedinci velmi inn komunikuj sv poadavky v podstat proto, e jejich sdlen maj pesn tu formu, kterou pjemci "podvdom" oekvaj. Vsledkem dodren tohoto oekvanho vzorce me bt dokonce to, e ani "nepemlme o tom, co bylo vlastn eeno" (Hayesov, 1998).
Filozofickou definici kontextu nabdl Blohradsk: "Kontext jsou kolektivn sdlen fiktivn pojmy, kterch se musme umt dovolvat, aby nae vpovdi byly vputny do urit verze svta jako legitimn." Autor zdrazuje, e musme umt obstt v danm kontextu.
1 .3.2 Komunikace v situan rol i Vtina lid komunikuje rozdln n a pracoviti, doma nebo v obchod, jsou-li ptomni jen dospl nebo i jejich dti, event. nkdo neznm. Komunikan situace je pokad jin. Pedem
28
dan i nhle prO'mnn situace je PO'dstatnO'u SO'ust celkO'vhO' kO'ntextu. Pkladem takO'v situace v lidskm kO'munikO'vn (nejde O' vyerpvajc seznam) me bt:
/8) intimn, vzjemn dyadick kO'munikace v sO'ukrO'm; '-1 jednO'strann zen dyadick kO'munikace mimO' sO'ukrO'm
(interview, vslech, pijmac PO'hO'vO'r) ; c) kO'munikace v mal, primrn skupin (rO'dina, pbuzen
stvO'); d) kO'munikace lO'vka na veejnm prO'stranstv, kdy je
"chrnn" anO'nymitO'u davu; e) kO'munikace lO'vka na veejnm prO'stranstv, kdy je ex-
pO'nO'vn "ped zraky veejnO'sti" ; f) ,kO'munikace v O'rganizaci (instituci, firm); g) kO'munikace pi O'bchO'dO'vn; "h) kO'munikace prO'stednictvm masmdia (vystuPO'vn v te
. leviznm pO'adu); i) aranO'van kO'munikace (hran rO'le ve filmu, na divadle); j)
. interkulturln kO'munikace (s cizincem).
Kad z tchtO' situac vyaduje pO' kO'munikujcm, aby vystupO'val v jin roli, i mu alesPO' pidluje jinO'u PO'zici (vznamnj, mn vznamnO'u).
PO'dstatu rO'le vystihuje nejlpe charakteristika, e jde O' SO'UQ!'.94;!kvn, je m vtina sPO'lenO'sti sPO'jena s chO'vnm Y. urit pO'zici , prO'fesi, situaci . RO'le SO'uvis se sebepO'jetm lO'vka. Prestin rO'le hO' me PO'silO'vat, pO'dadn rO'le PO'O'zO'vat. Plnn (hran) rO'le se manifestuje kO'nfO'rmizac, resp. kO'nflikty s rO'l. IO'vk se dO' nkter rO'le "vprav" dO'be, jinO'u tO'u hrt, nkter rO'le O'dmt, prO'v je nepjemn. Zav-li v nkter pjemn PO'city, zvyuje se pravdpO'dO'bnO'st identifikace s rO'l, kter me vst a k pijet nO'v identity. V xtrmnch ppadech me lO'vk pestat rO'zliO'vat, de zan a kde kO'n jehO' rO'le, kdy vystupuje a mluv ,JaltO' . . . " a kdy mluv "za sebe".
Nkter kO'ntexty pedepisuj rO'li nepsan, s implicitnm O'O'lnm se na zvyklO'st i slunO'st (tO'utO' preskripc se samO'zreJm nemusme dit) , jin ji PO'aduj nap. ji v pracO'vn
29
sm:rnici. Bankovn ednice u pepky nebo zamstnankyn cestovn kancele maj u nkterch spolenost pedepsno nejen veobecn "se usmvat", ale poadavky kladen na jejich chovn specifikuj u i poet, druh, trvn i poad smv a tyto detaily komunikace se mn v intern nonny (standardy) pro jednn se zkazm'ky.
Se zmnou role mn lovk sv vyjadovn. Nkdy natolik, e njene vol jin slova i formu (spisovnou/nespisovnou), ale mluv i jinak usazenm hlasem, jinm tempem, kontroluje i nekontroluje mimiku, gesta apod. Hayesov (1998) vyjmenovv ptici eovch registr: deklaman, fonnln, informativn, familirn a intimn. Snadno si pedstavme nap. uitele, kter jinou e, jinak usazenm hlasem deklamuje pi pednce pro sto student, s jinm registrem prostedk vyizuje fonnln zleitost (nov pas), jinak mluv s vlastnmi dtmi u veee a jinak pozd veer s manelkou.
, V sociln psychologii je pedmtem spor teze, nakolik, v jakch prostedch a jak rychle me zmnit pijat sociln role i hlub a stl osobnostn rysy lovka. Zimbardo pi vzeskm experimentu, uskutennm v srpnu 1971 na Stanfordsk univerzit, zjistil, e role dozorc pidlen studentm "udlala" z nkterch z nich u po nkolika dnech surov "bachae", kte zejmna v dob, kdy si mysleli, e nejsou sledovni, poniovali vzn a dopoutli se krutost. Ne vichni studenti vybran pro role vzesk stre mli sadistick poten z monost, je jim role dvala, avak ti slun ani jednou nevystoupili proti chovn zlch. Zimbardo z experimentu vyvodil, e za krut chovn v pidlen roli nenesly vinu predispozice "strnch", ale zken svdnost moci, kter je v nkterch prostedch s rol spojen.
1 .3.3 Agovn Agovnm (acting aut, rovn: odehrvn, pehrvn) se rozum peveden potlaen komunikace ("nevykomunikovanho" obsahu) do jinho aktu chovn, do inu. Agovat lze jak neverbln (gesty, mimikou, inem), tak slovn (postrann poznmky, zesmovn, pomlouvn) . Agujc j edinec ne-re-aguje na "vzvovou situaci", nbr "aguje" - to jest: sm zahajuje jinou situaci, akci , na kterou maj reagovat druz. Komunikaci tak pevd "nkam jinam". Poruchov lidsk komunikace m asto podobu velmi dlouhho a i pro
30
samotn zastnn nepehlednho propletence "agovn". V takov komunikaci vrazn schz pehledn schma "otzka-odpov', resp. "vzva-reakce". Komunikovn a chovan astnk je pln vhybek, asto mu chyb smr a smantick rezonance. Agovn je mon nkdy porozumt jako celkov reakci na navozenou komunikan situaci, kter je pro lovka nepijateln, nepjemn nebo ohroujc.
1.4 Kontextov modality
Kontext komunikace se promuje podle toho, kter modality jsou aktuln "ve he". Komunikaci vtinou ovlivuje:
....,. , dy a o kter k n dochz: kolik asu na komunikan vymenu mame; ,p';;;stor a prostorov aranm (uspodn), v nm se kuteuje; jak ,vznam pikld komunikaci kad z jejch astnk (mentln promnn) - viz 1.4. 1 ; ptomnost emoc (emon promnn);
- - vztahov rmec, nap. momentln ptomnost i neptom!3t toho, o nm se mluv - viz 1.4.2;
- (existence kontinuity, j je komunikace soust Gde nap. o dl vmnu v kontinuln probhajc komunikaci, budeme se moci ke komunikaci vrtit / nebude mon navzat, komunikace m svou "minulost" - v minulosti ji vcekrt ztroskotala apod.).
Konkrtn modality jsou zkladnmi prvky kontextu a situace kmunikan vmny. Chpeme-li tyto modality jako aktuln yYsledky jednotlivch promnnch, pak v povaze "promnn" Je "promnlivost", resp. "mnitelnost". Mnoho kontextovch dalit si meme pozmnit podle toho, jak nm to vyhovuje, nebo se zetelem k adrestm. dn kontextov modalita
3 1
nen nezmniteln, naopak - kontext pozmnme sebemen aktivitou. Kontext komunikan vmny podstatn pomn vldnost mluvho i evidentn netrplivost jednoho z astnk, vhodn a naopak nevhodn doba k rozhovoru, msto, kde sdlen proneseme, apod.
Sdlen So jsi neml dlat!" meme pronst bezprostedn po inu druhho a nleit vhrun. Pesto nemus bt pijato jako hrozba a adrest se nm me dokonce "vysmt do o": m zkuenost, e jsme v minulosti opakovan vyhroovali a sv vhruky jsme nesplnili. Stejn sdlen ("To jsi neml dlat!") meme vyslovit a po ase, v jinm prostoru a v klidu, vldn nebo s ltost v hlase.
1 .4.1 Modal ita vznamu (zvanosti) Nkter sdlen mn osoba M "smrteln y!l", jin jsou pro ni tm "bezvznamn", netrv na nich. Pro adresta (A) je asto podstatn uvdomit si, jak vznam m sdlen pro M, nebo podle rozpoznanho vznamu se adrest rozhodne, nebo tak nerozhodne jednat.
Pi odhadovn "vznamu pro M" me u A dojt k tomu, e:
a) nedocen vznam, kter promluv pikld M; b) projikuje (od termnu projekce, event. projektivn identifi
kace) svj vznam, vznam, kter m dan komunikace pro nj, do M.
K chybnmu pipsn vznamu me dojt proto, e M je pro A "neiteln", e si nen jist, kdy to, co k, mysl vn a kdy to ,jen tak k", nevyzn se v nm.
Chybn me bt tak unhlen vyhodnocen pedchozch zkuenost, e M neme brt vn. Omyly ve vyhodnocen zvanosti sdlen mohou mt osudov nsledky. . Nkdy se modality vznamu pro M a A vrazn odliuj, jindy mohou bt "vyladn". Extrmn rozdl ve vznamu, jak komunikaci astnci pipisuj, me plynout z "nerovnch" kontextovch atribut (distribuce moci, zasvcenosti a nezasvcenosti, znemonn pstupu k informacm, dren si "vsad" aj.).
32
Watzlawick ( 1998) uvd adu pklad pro jev oznaovan jako interdependence (vzjemn zvislost) dvou komunikujcch.5 Do jist mry - a v nkterch situacch zvl citeln -jsme odkzni na to, abychom si sprvn pedstavili, ,jak by druh uvaoval". Ztratme-li se partnerovi v nepehlednm supermarketu, budeme uvaovat "za nj": Kam si asi tak pomysl, e pjdu ? Watzlawick tvrd, e ada naich komunikac s druhmi m vrazn interdependentn charakter: dohadujeme se, co chce od ns druh slyet (a to mu kme), odhadujeme, co je jet vhodn mu ci, zkoumme, zda u pochopil, atd. Myslme za druhho. Mluvme tak, jak si pedstavujeme, e druh chce, abychom mluvili. Nen mon, aby to nebylo astm zdrojem omyl.
1 .4.2 Modal ita systmovho rmce Tzv . . systmov psychologick pstupy zdrazuj, e dn interpersonln komunikace se neuskuteuje tak, e by byla vylenna z jinch komunikanch vmn. Napklad komunikaci osob A a B nen mon zcela oddlit od komunikace B s C, jestlie A, B a C jsou leny jednoho systmu. Kad komunikace A s B pozmn cel systm (A, B, C) . A to i tehdy, kdy C nen prv ptomen a komunikan vmny mezi A a B se vbec neastn (do systmu vak pat).
Zaveden systm (nap. rodina, systm hierarchi na pracoviti, kultura ve spolenosti) peduruje zpsoby komuniko.y'n. Svou roli v tomto rmci hraj oekvn, sebepojet a seehodnocen astnk, internalizovan spoleensk hodnoty, uniformita, shovvavost, tabuizovn, stigmatizace, vytvoen vlastnho jazyka v systmu (slovn zsoba, sdlen vznam slov, rozumn narkm . . . ) atd.
Systmov rmec se mn zmnou vnjch okolnost. Jin situace pro hovor o smrti je tam, kde prv nkdo umr nebo nhle zemel pi autohavrii nebo spchal sebevradu. Stejn tak. se rmec komunikace mn pot, kdy se z protialkoholnho len na pracovit vrac (vylen) spolupracovnk. Tebae
5 Tennn "interdependence" (vzjemn zvislost) zavedl dnsk lingvista Hjelmslev ( 1899-1965).
33
se pro lovka nemn situan role (viz ve), "nco podstatne nhle jinak". r"" Systmov rmec meme charakterizovat jako momen
/ tln souvislosti a vazby, navozen komunikovanm tmatem, nost konkrtn osoby, asociacemi, tradic.
1 .4.3 Modal ity vztahov Kad - anebo pesnji tm kad - komunikan akt se skld ze esti sloek: sdlujeme v nm obsah, vyjadujeme svj P"
lv snadn souhlas na obsahov rovni je negovn rozporem i ski.v.tm konfliktem ve vztahu. Soupeen, boj o moc, rlivost, zvist, zlost na druhho vdy naru obsahovou "kvalitu" koQiYnikace. V podobnch situacch m lovk sklon "nesouhlasit ze zsady" nebo chu "za kadou cenu" ponit druhho.
4 Dl promnn celkovho dojmu V:/vtinou provme hovor s vrstevnky a hovor s nkm,
je o generaci i o dv star, rozch1n. Na rozch1nm prbhu obou setkn se pOchll nejen jin volba komunikanch prostedk, ale tak aktivace hlubch "nastaven" - oiven jiili socilnch vzorc v nevdom. Transgeneran setkn byvaj spojena s penosy a protipenosy "dtte vi rodii", "dtte vi autorit". Tyto penosy mohou bt napklad e
K atribunm chybm dochz neadekvtnm pnsouzenm vnitnch rys na zklad vnjch projev nebo zprv od jinch osob. astou atribun chybou je pipisovn minimlnho vlivu okolnostem a maximlnho nebo jedinho vlivu vlastnostem i jedn vlastnosti lovka. Vta chybn pisuzujc vliv pak vypad nap. takto: "Za to vechno si me sm - protoe je takov a takov."
1 .4.5 Centrln rysy Pro prvn i celkov dojem jsou podstatn tzv. "centrln charakteristick rysy". Pat mezi n introverze, energinost, upovdanost, ironinost, chlad, velost, nejistota, zvdavost nebo teba fakt, e o se nkom dozvme, e je vc. Vimneme-li si u nkoho centrlnho rysu, mme ji tendenci si jeho dal vlastnosti konzistentn doplovat tak, e jsme po chvli schopni danou osobu charakterizovat (ve skutenosti odvodme dal vlastnosti z jednoho i dvou rozpoznanch centrlnch rys). Celkov dojem me bt "hotov", ani jsme dotynho vidli.
Klasick jsou v tomto smyslu Aschovy experimenty (1 946) . Pokusnm osobm byl ten soubor osobnostnch rys uritho jedince s tm, e maj vyjdit svj dojem o jeho dalch charakteristikch. Ukzalo se, e pokusn osoby skuten uvdly celou adu dalch charakteristik. V j inch experimentech byly systematicky variovny nkter detaily tak, e nap. pro jednu skupinu byl podntovm materilem popis osoby, kter zahrnoval vlastnosti jako inteligentn, zrun, pracovit, vel, rozhodn a praktick, druh skupina obdrela stejn popis pouze se zmnou term nu vel za chladn. Pokusn osoby mly opt dotvet charakterist iku popisovan osoby. Mezi obma skupinami byly znan d iference v takovch vlastnostech jako lechetnost, vychytralost, vzruivost, humor, popularita, bezcitnost, koncentrovanost na sebe sama, pedstavivost a dal. . . m centrlnj charakteristiku zamnme, tm vce zmn v celkovm dojmu nastane. (molka, 1 981 ) .
Atribuovan posouzen druhho lovka pedem, vyvozen z nkolika mlo informac, bvaj nesprvn a zkresl nsledn setkn. Procesu atribuovn ve sv mysli se vak dost dobe nememe brnit, jde o kognitivn emon proces, kter je automatick, rychl a intuitivn iracionln.
36
, Vechny kontextov modality vytvej v naem podvdom, a tedy vtinou zcela automaticky, komplexn trs, shluk "reprezentac" o konkrtnm lovku i probranm tmatu.
Chvla ( 1997) mluv o "posunu smantickho pole pojmu" pi psychoterapeutick prci s pacientem. Produkce .novch spoj v prostoru smantickch pol . . . umon prot novou zkuenost a porozumn". Mluvme-li s nkm o matkch, automaticky ovlivn nae vyjadovn asociace z rznch situac, ve kterch byla ptomna nae vlastn matka: vybav se nm, co kala, jak vypadala, jak se oblkala, jej gesta, smv a zloba, vybav se teba i vzpomnka na pachov vjemy. To ve vytv "smantick pole pojmu". Odbornk by ml zrove vnmat a vyhodnocovat, e druh rozum jeho slovm. V tto souvislosti vymezuje Chvla terapeutickou komunikaci tak, e .hlavnm smyslem nen dosaen shody v pojmech, nbr rozvoj individua a vztahovch st".
S kontextovmi modalitami souvisej i tradin zmiovan modality neverbln: nap. australsk akcent u mluvho me ovlivnit to, jak jeho e pijmaj v Anglii i Americe -'Vce v kapitole o teorich neverbln komunikace.
1 .5 Komuni kan kompetence Kdy lovk disponuje - v danm kontextu douc - sumou znalost a dovednost jich vyut, je pro komunikaci v tomto kOIiteXtu kompetentnm. Podle Nakumy ( 1997) komunikan kompetence "oznauje schopnost lovka pedat nkomu zprvu pijateln rychle a sprvn, s vyuitm toho, co lovk posoud jako nejpimenj kdujc znaky". Nejobecnji vyjdeno: "kompetenc... rozumme schopnost astnka komunikace v dostaten me zvldnout pslun soustavy pravidel a tyto soustavy vyut ... " (Tondl, 1996, s. 183). Znalostn deficity handicapuj toho, kdo nezn jazyk, profesn argon, kulturn kon, kdo jednodue ,,0 vci nic nev", "nebyl u toho", "nezn Eiouvislosti" apod.
Kompetence nen jen "technick" zleitost, open o vybayenost, rychlost a dovednosti vybrat kdy. Je ovlivovna se?jetm a sebevdomm, kter ji zvyuje i sniuje. Vlastn
mpetenci (vyjdit se k problematice, zformulovat diskusn \iystoupen) odhaduje kad lovk sm u sebe, piem sp-
37
chy z pedchozch komunikanch vmn zpravidla sebehodnocen zvyuj, nespchy ho pokozuj. O nekompetenci nap. pro zen druhch lid mohou rozhodnout i povahov vlastnosti (lenost).
Termnu se pouv ve speciln pedagogice, logopedii a pi prci s tlesn postienmi pro oznaen zkladnch pedpoklad Tce sluchov postien jedinec je nekompetentn k tomu, aby komunikoval se skupinou lid se zdravm sluchem stejn hodnotn: schz mu soubor zkladnch pedpoklad. Tondl (1996, s. 183 n.) se s odkazem na lingvistiku zmiuje jet o jednom druhu kompetence pi komunikaci, a sice o "absorpn kapacit" pjemce zprv. V tomto smyslu se nekompetentnm adrestem stv ten, kdo m malou kapacitu "na pjmu"6, slyen pfusahuje jeho "kapacity rozumn", je zavalen informacemi, u se nedoke soustedit, u ns neposlouch atd. Etologov nkdy komunikan kompetenci u lovka porovnvaj s fyziologickmi parametry jinch ivoich. Sluchov rozliovaC schopnost delfn je podle ruskho vdce Supina tm stonsobn lep ne u lid. Zatmco pro lovka je mistrovstvm rozliit interval o dlce trvn nkolika setin sekundy, delfn doke rozliit zvukovou pauzu o dlce dvou a t desetitiscin sekundy (viz Vesmr, nor 1998 ; srov. tak: Watzlawick, 1998 aj . ).
Watzlawick et al. (1967, 1969, 1999) spatuje monosti lidskho komunikovn ve tech zkladnch dichotomich (polaritch):
.komunilwjeme _bU digitln nebo analogov; . _Q.!fJ.9I!mlemeptrn .. nebo. symetricky; pu o obsazch, nebo o svm vztahu k adrestovi.
Digitln komunikovn je nejastji verbln, je pevoditeln na posloupnost konvennch znak "::' lze ho, bez vt jmy na Qhsahov strnce, zapsat_ Z hlediska logiky lze digitl velmi jednodue dit nap. negaci ("ne"), alternativu ("budYanebo,
. neb()_?j implikaci, ekvivalentnost. 6 "Technicky" se dnes nekompetentnm me stt ten, jeho pota m ne
dostatek pamti nebo mlo msta na disku, a jeho uivatel si proto neme z internetu "sthnout" informace obsaen ve velkch souborech.
38
Analogov komunikovn je sdlovn neverbln, postojJll nebo inem (tm, e se "njak" zachovm). Nikdy nen{bezezbytku, pesn a jednoznan pevoditeln do jazykovch znak. M podobu zvukovch, obrazovch, pohybovch, barvo, tlakovch aj . symbol. asto je to metakomunikan zprva o momentln komunikaci : signalizace provan radosti z komunikan vmny nebo naopak signalizace znechu-
- cen, mimick sdlen typu: "tomu nevm", "opravdu?" apod. Autoi paloaltsk koly tvrd, e nkter snadn eov akty 'buto nelze vbec, nebo lze jen velmi nesnadno vyjdit analogov (negaci, alternativu, implikaci, ekvivalentnost). Proces pedn analogovch sdlen na sdlen digitln nazvaj digitalizac. Pkladem me bt vklad snu, ale tak "vykldn si", co tm druh myslel atd. Analogov komunikujeme 'v bnch situacch mnohem vce ne digitln (vjimkou je psaii: d.opisu, e-mailov zprva, objednvka faxem).
()mplementrn komunikovn pi'edstavuje formu vzjemnho doplovn, kdy nap. jeden z partner ustupuje, diuje se a druh dominuje, "tla" na nj ; jeden mluv L4ruh naslouch; jeden je aktivn, druh pasivn. Symetrick komunikan vmny nastvaj tehdy, kdy se oba p!
