Slovanská epopej

Čtěte na straně 3

PLASTY MÍSTO DŘEVADočkali jsme se nových oken.

ZMĚNY V UČITELSKÉM SBORUZnáte nové tváře naší školy?

ROZHOVOR S PROFESOREM ŠIMKEMMáme nového zástupce ředitele!

Číslo 3/2010 Září

Milí čtenáři, léto je za námi a nezbývá, než se vrátit zpět na zem. Škola začala, ale s ní přišlo i velké množ-ství změn, kterým se v tomto čísle Komára budeme věnovat. Zároveň ale neopomeneme vyjádřit se k některým aktuálním tématům nebo zabrousit do světa sportu. Snad chvilky strá-vené nad Komárem nebudou jen ztrátou času a možná budete mít chuť přidat se do našeho redakčního týmu!

Hezký podzim a příjemné čtení vám přeje redakce Komára

Obsah čísla

Slovanská epopej. Hodně diskutované téma z trochu jiného pohledu.

Změny v učitelském sboru. Uvítali jsme mezi sebou nové tváře. Jaké jsou? Rozhovor se zástupcem ředitele školy, profesorem Petrem Šimkem.

Škola v novém kabátě. Po prázdninách máme nová plastová okna.

Havířovské skautské středisko chtělo město prodat. Co změnilo názor?

Evakuační plán, aneb víme, co máme dělat při požáru?

Chytrá čtyřka. Třetí část příběhu na pokračování..

Novinky ze světa sportu. Havířovský Zlatý kahanec na Těrlickém okruhu.

PŘIDEJTE SE K NÁM! Zaujal vás náš časopis a myslíte si, že také doká-žete zaplnit jeho stránky kvalitními články? Píšete dobré povídky nebo slohovky? Máte názor na nějaké aktuální téma a rádi byste se o něj podělili? Kontaktujte nás na redakčním emailu nebo osobně ve třídě Kvintě a přidejte se do redakčního týmu, nebo se staňte občas-ným přispivatelem! Otiskneme téměř jaký-koli kvalitně napsaný text, slučující se se za-měřením časopisu (tedy dění ve městě a na škole a aktuální společenská témata). Tak směle do toho!

Vaše redakce

Šíření časopisu Časopis Komár může každý čtenář v internetové podobě libovolně šířit dál. Pro tištěnou formu hledáme možnost levného černobílého tisku. Pokud touto možností disponujete, prosíme, kontaktujte nás. Za veškerou pomoc děkujeme.

Časopis Komár – časopis studentů gymnázia Komenského v Havířově. ČÍSLO: 3/2010. VYŠLO: 10. 9. 2010. Cena tištěného výtisku: 10,- Kč. Redakce: Martin Vérteši, Roman Kula, Viktor Harazin. Další přispěvatelé: Eva Smyčková. Grafika: Martin Vérteši. Web a email: www.casopiskomar.wz.cz, casopiskomar@seznam.cz

Slovanská epopej V posledních měsících je Slovanská epopej jedním z nejdiskutovanějších témat vůbec ve

všech médiích. Spor o umístění bez pochyby největšího díla Alfonse Muchy se do pově-

domí veřejnosti poprvé dostal v polovině května. Nicméně stále není jasné, kde, a v jaké

podobě nakonec monumentální dílo skončí.

Je třeba mít povědomí o své

historii.

Alfons Mucha, rodák z Ivan-čic, si uvědomoval, že pro zdárný vývoj lidského spole-čenství je třeba mít pově-domí o své historii. Právě proto zachytil na dvaceti velkoformátových plátnech významné momenty z dějin Slovanů. Že si toto dílo za-slouží ukázat světu je nepo-chybné, ale které místo bude tomuto účelu nejlépe sloužit? Pro ty, kteří v médi-ích detaily tohoto sporu ne-zaznamenali, je ve stručnosti shrneme. Praha nebo Krumlov?

V roce 1928 Alfons Mucha dokončil své dílo a věnoval ho městu Praze a vůbec ce-lému československému národu. Jako podmínku sta-novil, že pro jeho dílo musí být v Praze vystavěn dů-stojný stánek. Tato pod-mínka nebyla doposud spl-něna, a Slovanská epopej je od roku 1963 vystavena na zámku v Moravském Krum-lově, kde proběhla po druhé

světové válce její

restau-race. Mu-

chova nadace i

jeho rodina stojí jedno-značně za ponecháním ob-razů v Muchově rodném kraji, především s přihlédnu-tím k nesplnění autorova požadavku, ovšem majitel (hlavní město Praha) je hodlá přestěhovat a ar-gumentuje špatným stavem Krumlovského zámku. Skutečně je to tak?

Dokud se moravskokrumlov-ský zámek mediálně „nepro-slavil“, málokdo vůbec věděl, kde toto malé městečko leží, natož pak že je zde umístěno takovéto dílo. Pražský argu-ment, že v hlavním městě by expozici navštívilo ročně více návštěvníků, než v Morav-ském Krumlově za pět let, má jistě něco do sebe. Pře-devším malá propagace může zřejmě za to, že

návštěvnost není zrovna nejvyšší. Jak to ale skutečně na místě vypadá? Jsou pod-mínky zámku skutečně tak žalostné, jak se tvrdí? Tyto otázky a především touha shlédnout Slovanskou epo-pej, dokud je ještě zde na Moravě, mě inspirovaly se na místo osobně podívat. Prázdniny poskytly skvělou příležitost, takže jsem vyra-zil. Expozice na zámku.

Po padesátiminutové cestě z Brna jsem vystoupil v želez-niční stanici Moravský Krumlov. Nádražní budova byla právě v rekonstrukci, a nedá mi to, abych se neza-myslel, zda je to jen náhoda nebo se město snaží zved-nout úroveň a prestiž. Nicméně mé představy, že

jakmile dorazím sem, tak už odsud povede nějaká zna-

čená trasa či alespoň cedule, kudy se na zámek dostanu, byly mylné. Pouze jaksi in-stinktivně jsem se vydal po asfaltce a dost mě překva-pilo, když jsem asi po kilo-metru narazil na ceduli, která mě upozorňovala, že vcházím na území města Moravský Krumlov. Takže ona železniční stanice snad ani není na území města… ☺ Jakmile jsem se s menšími obtížemi konečně dostal na zámek, přišla další zrada. Vstupné bylo oproti infor-macím, které jsem si našel na internetu, dvojnásobné. Když jsem i to překousl, mohl jsem konečně shléd-nout onu kýženou expozici. Historie jako na dlani.

První část se nachází v dru-hém poschodí v Rytířském sále. U každého obrazu se zastavíme a paní průvodkyně nám nejprve osvětlí část dějin, které se daný výjev

týká, a následně nám vy-světlí, co na obraze můžeme

vidět. Teprve nyní, když to vše vidím na vlastní oči, mohu docenit význam a mo-numentálnost tohoto díla. V přízemí pokračujeme dalšími obrazy a k vidění jsou zde také schůdky, na kterých Mucha svá díla maloval. Pro-středí není vskutku nijak honosné, ale když pomi-neme menší díru ve stropě, tak je to přijatelné. Dost škoda je ovšem to, že po-slední prohlídka je hodinu před zavírací dobou, tudíž nápisy před zámkem mohou

být klamné. Oceňuji dostup-nost suvenýrů, jako např. turistických známek, po-hlednic, nebo možnost za-koupit si obraz od Alfonse Muchy. Na první pohled nic moc

Když se porozhlížím v okolí zámku, shledávám, že jeho vnější stav není rovněž nějak valný. Omítka už pomalu není vidět, a to na prvním dojmu dost ubírá. Ovšem nesmíme zapomenout, že to hlavní je uvnitř. Kam tedy s Muchou?

Zde bych, s dovolením, vyjá-dřil svůj vlastní názor. Slo-vanská epopej by se neměla stěhovat do Prahy, jelikož v sousedství Národního mu-zea, Obecního domu, Ve-letržního paláce, Národního divadla atd. patřičně nevy-nikne. Měla by zůstat na Muchově rodné Moravě, ovšem za předpokladu, že město Moravský Krumlov investuje do zvednutí úrovně zámku a přilehlého okolí tak, aby bylo město schopno splňovat nároky zahranič-ních turistů.

Te

xt:

Ma

rtin

Vé

rte

ši

Změny v učitelském sboru

Dosti často slýcháme od

svého okolí tu klasickou frázi:

„Změna je život“. Faktem je,

že beze změn by byl náš život

fádní a nezajímavý. Před-

stavte si strávit devět let na

základní škole se stejnými

pedagogy, ba co hůř, strávit

celých čtyřicet let zaměst-

nání ve stejném prostředí.

Člověk potřebuje nějaké to

vzrušení, po dlouhé době se

opět těšit do zaměstnání,

školy, domů (pokud se pře-

stěhujete) podobně jako za

starých časů, kdy prvně na-

stupoval, či se prvně usadil

do školních lavic nebo vybalil

poslední krabici. Ovšem exis-

tuje i druhá stránka věci. Má

smysl měnit to co je dobré?

Dobře zaběhnutý systém,

dobrý pedagog, pocit bez-

pečného a útulného do-

mova,… Nyní nám vyvstává

otázka, jak se k této ze života

neodmyslitelné věci jménem

„Změna“ postavit.

Jak jsem již naznačil, změny

se odehrávají ve všech sfé-

rách naší společnosti. Nás se,

coby studentů gymnázia Ko-

menského v Havířově, nej-

více v tuto chvíli týkají změny

učitelského osazenstva. Na

náš ústav přibyly čtyři nové

profesorky. Vypadají vcelku

solidně. Nepochybně prošly

tvrdou eliminací. Nicméně,

tyto změny vyvolávají smí-

šené reakce.

Většina starého pedagogic-

kého sboru si velmi pochva-

luje novou profesorku ma-

tematiky a fyziky. Je to po-

starší dáma, jak vidět,

s velkou pedagogickou praxí.

Plusem je její záliba

v šachách a za každých okol-

ností optimistická nálada. I

ona je zde spokojená. Se za-

členěním do společnosti

svých kolegů problém evi-

dentně nemá, jak je možno

vidět na obědě. Studenti se

k této změně stavějí pozi-

tivně. Paní profesorka má

snahu porozumět té naší

„študákovské duši“ a naučit

nás. Tato změna je podle

mého názoru vítaná.

Naše nová profesorka češtiny

a francouzštiny je mladá

dáma. Snaží se učit, bohužel

má zatím nedostatek praxe.

Podle mého názoru si ně-

které věci ve školství dost

idealizuje. Ovšem ostatním

studentům se zamlouvá a

hodně si od ní slibují. Je to

zejména kvůli jejímu nízkému

věku. Považují ji za dynamic-

kou mladou krev. S ostatními

kolegy ji moc komunikovat

neuvidíte. V tomto bodě

bych sám za sebe zůstal ra-

ději při starém, jsem však

osamocen.

Profesorka dějepisu a spole-

čenských věd: tato změna

nevyvolává velké nadšení. Na

první pohled je paní profe-

sorka nerozeznatelná od stu-

dentek vyšších ročníků,

k tomu její slabý hlas a kázeň

z hodiny je pryč. Studentům,

ani mně se moc nezamlouvá

její způsob učení. Co se týče

společnosti svých kolegů je

„tichá voda“. Tuhle změnu

bych přivítal asi tak po pat-

nácti letech praxe.

Do čtveřice změn ještě patří

nová profesorka španělštiny.

Dosti obtížně se mi posuzují

její učitelské schopnosti, ne-

boť španělštinu nestuduji. A

zároveň učí na našem ústavu

pouhých šest hodin týdně.

Na první pohled na mne

působila velmi elegantně a

vznešeně. Pokud s takovouto

noblesou i učí, musí být

radost pro každého studenta

studovat španělštinu.

Toto jsou změny v našem

učitelském sboru. Líbí se

vám? Máte mezi nimi něja-

kého favorita? O tom všem a

dalším můžete diskutovat

v našem diskusním fóru na

webu www. casopiskomar.

wz.cz, neboť, jak jsem říkal

v úvodu, každý z nás přijímá

změny jiným způsobem …

Text: Roman Kula

1) Pane profesore, stal jste se zástupcem

ředitele školy. Jak tento fakt vnímáte?

Jak ho vnímám? Věděl jsem to již delší

dobu, pan ředitel se mnou tuto mož-

nost probíral, víceméně jsem byl du-

ševně připraven. Takže, souhlasil jsem

s tím.

2) S Vaší novou funkcí jste jistě obdržel

nové pravomoci. Můžete jmenovat

nějaké změny, které jste již provedl?

Změny byly zatím dílčí a příliš nezře-

telné, protože situace měla poměrně

rychlý spád v tom smyslu, že celé

prázdniny se dělaly opravy školy, vy-

měňovaly se okna a dveře a ještě čtr-

náct dní před začátkem školního roku

tu stále byli řemeslníci. Odešli kolem

20. srpna, tak nějak, takže nyní zhruba

v posledních deseti dnech proběhla vý-

měna místností a administrativy. Vše

bylo skutečně narychlo a změny jsou

zatím, znovu říkám, pouze dílčí.

3) Nebude Vám chybět učení a kontakt

se studenty?

Abych pravdu řekl, toho jsem se nejvíc

bál. Protože učím dlouho, učím rád,

ovšem funkce přinesla i negativní

stránky a to je určitě jedna z nich.

Těžko se dají obě věci skloubit. Je fakt,

že jsem přišel o kontakt se studenty a

frekvence mých vyučovacích hodin se

značně snížila. Některé třídy jsem jako

kdyby „ztratil“, a to mne nejvíce mrzí. S

tím se musím vyrovnávat.

4) Začátkem šk. roku se radikálně změnil

pedagogický sbor. Jak soudíte Vaše

nové kolegy?

Samozřejmě, jak lidé rostou a stárnou,

přibližuje se odchod do důchodu. Tudíž

někteří dlouholetí kolegové odešli. Je to

ale přirozená výměna. Podobné věci se

dějí i na jiných školách, někde více, ně-

kde méně, záleží na složení sboru. Náš

sbor, řekl bych, byl poměrně velmi vy-

spělý, takže proto změny v posledních

letech jsou častější. Přišli noví vyučující,

někteří už učili, někteří učí nově.

Nemám žádné pochybnosti o tom, že

by nebyli naprosto plnoprávnými a

hodnotnými členy našeho sboru. Veš-

kerá očekávání a veškerá důvěra v nich

kladená bude vrácena.

O prázdninách se škola pustila do vý-

měny oken. Vzpomenete si, jak

dlouho tu už byly ty předešlé? A jestli

můžete prozradit, odkud škola získala

finance na tento projekt?

Spadáme pod Moravskoslezský kraj,

který naši školu rovněž financuje. Pře-

dešlá okna zde byla od samého za-

čátku, to znamená skoro padesát let.

Padesát let je úctyhodná doba, ovšem

některá z nich byla již v dezolátním

Profesor Šimek na reprezentačním plesu

gymnázia (zcela vpravo).

ROZHOVOR Martin Vérteši a Roman Kula se ptali nového zástupce ředitele Gymnázia, PhDr.

Petra Šimka.

5)

stavu, druhé patro je tomu příkladem,

každou chvíli jsme se mohli stát svědky

havárie či vypadnutí. A snad bych ještě

upozornil na jednu věc a tou je to vel-

koplošné okno v přízemí. Pokud jste si

všimli, a to si ještě nikdo nevšiml, bylo

tam okno bez jakékoliv ozdoby.

V důsledku nějakého předchozího roz-

bití zde byla pouze skleněná tabule. My

jsme nyní nechali na toto okno nalepit

kopii původní malby na skle. Jedná se o

pravé okno. Na pohled je to nepozna-

telné. Taková malá pozoruhodnost.

6) Chystáte v blízké době opět nějakou

inovaci, opravu nebo rekonstrukci na

škole?

Budova je ohromně veliká. To máte jak

zámek: z jedné strany začnete opravo-

vat, dojdete na konec a můžete začít

znovu. Tady je spousta věcí, které je

třeba opravit, i když v poslední době se

toho opravilo poměrně dost, od zá-

chodů počínaje okny teda konče. Pokud

jde o interiér školy, bylo by třeba opra-

vit umyvadla ve třídách, a vůbec celé

hygienické koutky, dále pak vestavěné

skříně, případně podlahy. Máte-li na

mysli větší rekonstrukce, máme myš-

lenku vytvořit novou učebnu, pokud by

byly finance. Je to nápad pana ředitele.

Nová učebna by byla v půdní vestavbě.

Prodloužila by se chodba směrem

k paní profesorce Dobešové, jestli víte,

je tam půda. To samozřejmě předpo-

kládá velké finance. Již teď vyvíjíme

úsilí, nejsem si však jist, jak budeme

úspěšní.

7) Vláda v současné době provádí ra-

zantní škrty v rozpočtech a týká se to

také školství. Pocítíme toto šetření

také my, studenti, na naší škole?

Nemyslím si, že by to studenti bezpro-

středně poznali, spíš to pozná v prvé

řadě vedení školy, potom to poznají

učitelé. Myslím si, že žáci si toho moc

nevšimnou. To jsou prostředky, které se

třeba jen krátce týkají pomůcek, učeb-

nic, apod. Není to tak, že byste si ze dne

na den něčeho všimli. Tento stav je

vázán k poslednímu čtvrtletí, otázkou

je, co bude příští rok. Ty prostředky jsou

ale kráceny, to určitě.

8) Chtěl jste vždycky být učitelem?

Vždy úplně ne. Musím se přiznat, že

jsem k tomu došel postupně a ty pr-

votní volby byly úplně jiné, abych

pravdu řekl, prvotní volba to byl veteri-

nární lékař a až posléze, nevím, jestli

tam je nějaká spojitost, jsem došel

k tomuto povolání, těžko říci. Možná

někde v podvědomí se to objevuje, ně-

jaká ta spojka, ale zatím nevím jaká.

9) Učíte občanskou nauku, společenské

vědy a dějepis. Proč zrovna tuto spe-

cializaci jste si vybral? Máte k tomu

nějaký důvod?

No určitě. Protože řekněme, že jsem

člověk humanitně založený a tady ta ši-

roká škála oborů mě zajímá:

psychologie, sociologie,

stát a právo, ekonomie,

atd. proto jsem si ji vybral.

Samozřejmě jiní jsou zase

založeni spíše přírodo-

vědně nebo matema-

ticky, volí si tedy podle

svého. Ale já jsem spíš

na ty společenské

obory.

Zpracoval: Roman Kula

V průběhu prázdnin

na naší škole proběhlo

mnoho úprav a změn. Hlavní

a nejdůležitější změnou jsou

nová okna.

Stará dřevěná okna,

která musela být často mě-

něna kvůli aktivitě studentů,

byla vyměněna za nová plas-

tová okna. Tato okna jsou

velmi moderní a praktické.

Okna mají čtyři po-

lohy. Základní polohou je

okno uzavřeno, poté se

okno může přepnout do

pozice mikroventilace.

V této pozici je okno ote-

vřeno pouze na malou nepa-

trnou větrací škvíru, která

zabraňuje vlhkosti a plísním.

Třetí poloha je otevření

okna klasickou ventilací a

čtvrtá poloha je plné ote-

vření. Okna byla vyměněna

v 15 třídách, 13 kabinetech

a 8 učebnách.

Další změnou jsou

nové vnitřní parapety. Místo

starých kamenných para-

petů, na které si mohli stu-

denti sednout a učit se, jsme

dostali nové plastové

parapety v bílé barvě. Na

těchto parapetech ovšem

platí přísná pravidla. Bílá

barva se snadno zašpiní, tzn.

žádné sezení, stání ani od-

kládání věcí na parapety.

Hlavní dveře byly

také vyměněny. Dveře mají

nádhernou tmavě hnědou

barvu, jsou ale horší na

otevření. Při otevření se

musí opravdu silně zatáh-

nout.

Toto jsou ty nejdůle-

žitější změny, které na naší

škole proběhly.

Text: Viktor Harazin

Tatínku proč

„Tatínku,

proč je země kulatá?“

„Kdyby nebyla kulatá,

byla by velmi bulatá.“

„Tatínku,

proč nejsme v ráji?“

„Kdybychom byli v ráji,

byli bychom stále mladí.“

„Tatínku,

proč je na světě hmyz?“

„Okamžitě s těmi

otázkami zmiz!“

Černá vdova

Přijela žena v kočáře,

nešlo jí vidět do tváře.

Ať sundá si ten závoj z čela,

byla černě oblečena.

Náš pes na ni věčně vyje,

ženě se z očí moc slz lije.

Kapesník do slz močí,

má velmi uplakané oči.

Autorka: Eva Smyčková,

Prima

Škola v novém kabátě

Oslovil vás tento či

jiný článek? Můžete o

něm diskutovat na

webu! Vše o Komáru

na

www.casopiskomar.

wz.cz!

Koutek poezie

Havířovské skautské středisko Na konci května oznámila rada města Havířova záměr prodat budovu, kterou Junák vyu-

žívá jako své hlavní středisko. Nakonec se tak ale nestalo. Na jak dlouho mají dětské orga-

nizace jistotu střechy nad hlavou?

Budova bývalé ma-

teřské školy na Šumbarku je podle radních pro město nepotřebná a žádá si velké investice do rekonstrukcí. Výhodnější by podle radnice bylo, kdyby tento objekt někdo odkoupil. Toto řešení se ovšem nelíbí místním skautům, kteří by se jen ve-lice neradi vzdávali svého zázemí, které si zde budují již nemalou řádku let. Ne-dávno si část prostor pro-najalo také Církevní stře-disko Don Bosko, kterému by tento záměr rovněž při-dělal velkou řadu potíží. Jako podpásovou ránu přitom vedoucí těchto organizací pro děti a mládež považují nejen samotný zá-měr prodeje, nýbrž i způsob jednání. Skauti se o možném prodeji jediných prostor ve městě, které pro jejich čin-nost připadají v úvahu, do-zvěděli až v poslední fázi. 21. června zasedalo zastupitelstvo, které mělo v této věci s konečnou plat-

ností rozhodnout. K velké radosti všech nájemníků bylo rozhodnuto objekt ne-prodat. Co skutečně přimělo zastupitele takto rozhod-nout se můžeme jen doha-dovat. Nemalou roli ale se-hrál nepochybně zájem mé-dií, jak regionální televize, tak několika deníků. Že město zaujalo jiný postoj je patrné i z faktu, že Církevnímu středisku Don Bosko se během prázdnin podařilo pronajaté prostory zrekonstruovat za vydatné

podpory právě města Havířov. Na slavnostním otevření nové klubovny pro

neorganizova-nou mládež ze Šumbarku vy-stoupil i primá-tor Havířova, František Cho-

bot, který vyjádřil své uspo-kojení nad tím, že zde má mládež možnost uplatnění svého volného času. Junák by měl s městem jednat o možnosti přepisu budovy do svého vlastnictví, poté by totiž mohl uplatnit nároky na dotace a prostory zrekon-struovat. Zatím se tak ale nejspíš nestalo, jelikož jedna z kluboven je poškozena zatékáním v důsledku zrezi-vělého okapu a Junák ne-může do opravy nic investo-vat. Čeká se tedy až se svým majetkem něco udělá město. Postará se město o svůj majetek, který je sice nepotřebný, ale vzdát se jej nechce? Text: Martin Vérteši

Evakuační plán

Hoří! Hoří! No kdo by se těchto slov nebál. Naštěstí máme evakuační plán, jenž nás

zachrání. Opravdu?

Za celé svoje studium na

našem ústavu jsem byl

důvěrně zasvěcen do mnoha

věcí a troufám si tvrdit, že

bleskové a na 100% úspěšné

evakuace není tato škola

schopna. Posuďte sami

následující scénář, který

nemá daleko od reality.

U šaten vypukne požár. Je to

snad jediné místo, ve

kterém skutečně může

vypuknout, neboť je tam

kotelna. Paradoxem je

nařízení evakuačního plánu,

že žáci musí školu opouštět

cestou vedoucí přes šatny.

Ale nepředbíhejme. První

zásadní bod je ohlášení

požáru. Předesílám, že

rozhlas nefunguje. Tudíž

musí jeden školník

oběhnout celou školu a

informovat ji o požáru. Než

to oběhne, vyhoří doslova

půlka školy. To aby školník

začal trénovat a běhat

3000m na olympiádě

v rekordním čase. Dále pak

nastává hromadné

opouštění školy. Celkem

souhlasím s nařízením, že

žáci z vyšších pater

odcházejí první. Nejde mi

však do hlavy, k čemu máme

únikové východy. Počítal

jsem to: máme dva únikové

východy plus hlavní vchod.

To jsou tři možné únikové

cesty. Dost na vyklizení čtyř

pater. Ovšem oba únikové

východy jsou zamčené a klíč

je bůhví kde. Z toho vyplývá,

že čtyři stovky dětí budou

evakuovány hlavním

vchodem. Abych to uvedl na

pravou míru: hlavní vchod

má troje dveře. Z toho

prostřední jsou vždy

zamčené a levými vstupují

hasiči. Pro nás jsou

vyhrazeny pouze pravé.

Čtyři stovky dětí jedněmi

dveřmi!! Já jsem starý

extrémista, ale tohle je i na

mne příliš.

Druhou věcí je příjezd

hasičů. Asi před půl rokem

byly na příjezdovou cestu

školy instalovány

uzamykatelné zátarasy.

Pokud bude opravdu hořet

v kotelně, tak nejkratší cesta

vede přes hlavní vchod.

Chtějí-li se hasiči dostat

před školu musí si počkat na

dobrou duši, která by jim

zátarasy odemkla.

To je nádhera, co?

Evakuační plán nadělá víc

zmatku než užitku. A k tomu

všemu škola lehne popelem,

protože se hasiči

nedostanou přes „moudře“

umístěné zátarasy. Je třeba

k tomu něco dodat? Jen

toto: „Už aby začalo hořet!“

Text: Roman Kula

Foto: Martin Vérteši

Chytrá čtyřka Příběh na pokračování, část: 2., píše Martin Vérteši

Tak se začali hádat, řvát po sobě, až to bylo hrozné. Na-konec musel zakročit Lukáš, volebně ustanoven jako ve-doucí klubu. „Schůzka končí!“ Všichni na příští schůzce předloží návrh na znak a talisman. Rozejděte se!“ Všichni se rozešli a měli pěkného brouka v hlavě. Věřte mi, že každý usilovně přemýšlel, chtěl podat ten nejlepší návrh. Byl to ovšem velmi těžký úkol. O týden později, na předem domluvené schůzce to vypa-dalo následovně: Jakmile se sešli všichni, Lukáš začal mluvit: „Takže dnes se roz-hodne, jak bude vypadat náš znak a co bude našim ta-lismanem.“ Někteří (jako třeba Adam) trochu zrudli. „Takže bych prosil, aby každý předložil svůj návrh jak na znak, tak na talisman.“ a sám sáhl do svého batohu. Za chvíli stálo na stole osm výkresů. Kluci si je po jednom začali prohlížet a říkat své názory. Adam měl na svém výkresu písmena CH a Č. „No, ono to není špatné, ale je to moc prázdné, jen ty písmena.“ Další výkres byl pode-psán Martinem. Na Marti-nově výkresu byly jen dvě barvy: žlutá a modrá. Šlo

poznat, že opravdu nevěděl, co nakreslit. „A proč tam jsou ty dvě barvy? Nic víc tam být nemá? A proč zrovna tyhle barvy?“ To byla na Martina asi moc velká smršť otázek, a proto jen řekl: „Líbí se mi.“ Nikdo už k tomu zřejmě ne-měl co říct a proto pokračo-vali. Dále byl na řadě Petr. Na jeho výkrese byly čtyři hlavy a nad nimi nápis Čtyřka. „To opravdu není špatné. Akorát místo těch hlav by tam mohly být naše fotky.“ Poslední výkres byl Lukášův. Tedy měl být. Lukášův výkres byl bílý. Adam tomu zřejmě nechtěl uvěřit, a proto výkres otočil. Nic se však nezměnilo. Všichni ostatní se na Lukáše

podívali, jako by někoho zavraždil. Lukáš se začal brá-nit: „Neměl jsem prostě čas. Vždyť víte, že toho mám hodně. (Lukáš chodil na gymnázium, na rozdíl od ostatních.) Stejně by z toho nic kloudného nebylo!“ Poté nastala dlouhá chvíle ticha. Jako první zare-

agoval Adam a řekl: „No, už je dost hodin, musím jít.“ „No,… my asi pů-jdeme všichni.“ řekl Lukáš. Adam je šel kousek dopro-vodit. Celou cestu spolu ani nepromluvili. Nejdříve došli k Martinovu domu. Bydlel v malém rodinném baráčku. „Tak ahoj kluci.“ řekl Martin. „Čau.“ řekl Adam. Po něm i Petr a Lukáš. Než však stačil Adam vůbec otevřít branku, něco se přihodilo. Z druhé strany ulice zněl křik. Za chvíli se objevil hlouček děv-čat, p r o n á s l e d o v a n ý -ch hloučkem hochů. Dívky křičely jako o život, a možná i o život šlo. Hoši se na sebe podí-vali. Jediný pohled jim stačil k dohodě. Dívkám pomo-hou! Počkali si, až je dívky

minou a postavili se běžícím hochům do cesty. Ti se snažili vyhnout se a nějak je obejít, hoši se však nedali. Chytrá čtyřka byla připravena se i prát. To se také stalo. Cizí hoši byli čtyři, Chytrá čtyřka měla

také čtyři členy. Byla to tudíž férová bitka. Každý si vzal jednoho a cizí hoši se po chvíli vzdali a utekli. Chytrá čtyřka vyvázla téměř bez újmy. Oddechli si a usmáli se na sebe. „Super, jsme dobří!“ řekl Lukáš nadšeně.

Sportovní události v Havířově Na závěr menší přehled toho, co se děje kolem nás v oblasti sportu.

ZLATÝ KAHANEC

Ve dnech 20 - 22. 8.

2010 se uskutečnil již 27.

ročník motocyklového zá-

vodu na Těrlickém okruhu.

V pátek se na náměstí Re-

publiky v Havířově konala

show, při které se mohli

diváci zblízka podívat jak na

jezdce, tak i na jejich moto-

cykly. V sobotu pak po celý

den probíhala kvalifikační

kola, ze kterých bylo určeno

pořadí na startu v nedělním

závodě.

Jako první byl na

programu závod motocyklů

do 125 kubických centime-

trů. Zlatý věnec si z tohoto

závodu nakonec zaslouženě

odnesl Miroslav Sedlo. Dal-

šími kategoriemi byly napří-

klad závody do 500, 750 a

nad 750 kubických centime-

trů.

Opravdové napětí na

startu došlo při volné jízdě

motocyklů do 600 kubických

centimetrů. Ihned po startu

došlo k hromadné kolizi, při

níž ovšem nebyl nikdo zra-

něn. Ještě před poslední a

nejdůležitější jízdou dne

vyrazila na start kategorie

GP, kde se jako první umístil

Viktor Gilmore. Posledním

závodem byla kategorie nad

600 kubických centimetrů.

Průměrná rychlost těchto

strojů byla 170 kilometrů za

hodinu, v rovinkách tato

rychlost dosahovala téměř

300 kilometrů za hodinu.

Hned od začátku startu se

ujal vedení Michal Dokoupil,

též známý jako Indi na Ka-

wasaki ZX10R. Své vedení si

celý závod udržel a dojel si

pro jednoznačné vítězství.

Na druhém místě se umístil

Reichmann a třetí se umístil

Holz, oba dva z Německa.

FLORBALOVÁ EXTRALIGA

BEZ HAVÍŘOVA

Už brzy začne nová

sezona florbalu, tentokrát

ale bez týmu Torpedo Haví-

řov. Havířov totiž prohrál

poslední barážové utkání

s týmem Bohemians. Po-

slední branka do sítě Haví-

řova padla 19 sekund před

koncem utkání. Výsledek:

Torpedo Havířov - FbŠ Bo-

hemians 3:4 (góly

v třetinách: 1:0, 1:0, 1:3)

Branky: 18. Jurčík, 22. Ku-

bala, 30. Pavel Kožušník -

59. a 60. Jakoubek, 37. Ko-

zák, 39. Pacan. Konečný stav

série: 2:3. Tento výsledek je

opravdovým zklamáním jak

pro trenéra Jana Gajdoše,

tak hlavně pro fanoušky

havířovského florbalu. Haví-

řov tedy sestoupil do druhé

ligy, a pokusí se znovu pro-

sadit a postoupit zpět do

extraligy.

Text: Viktor Harazin

Foto: Internet