PentagramTajemné růžové zahrady

Svetlo ma našlo

Druhá strana Světla

Mé jméno je foton

Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze?

Svetlo očí

Mať čas: vpustiť Svetlo

2012 ČÍSLO

Lectorium Rosicrucianum

5

Pentagram vychází šestkrát ročně v ho-landském, německém, anglickém, fran-couzském, portugalském, španělském,maďarském a česko-slovenském jazyce.V bulharském, finském, řeckém, italském,polském, ruském a švédském jazyce vy-chází Pentagram čtyřikrát ročně.

ŠéfredaktorA. H. v. d. Brul

Redakční radaP. Huijs

RedakcePentagramMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC Bilthovene-mail : info@rozekruispers.com

AdministraceMedzinárodná škola Zlatého RužokrížaLectorium RosicrucianumMasarykova 1 2SK-040 01 Košicee-mail : rosicrucianum@lectorium.sk

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : praha@rosicrucianum.cz

Mezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumNové sady 4CZ-602 00 Brnoe-mail : brno@rosicrucianum.cz

www.lectoriumrosicrucianum.org

K překladu použito:německé vydání Pentagramm 6/2011anglické vydání Pentagram 2/201 2maďarské vydání Pentagram 2/201 2

VydavatelMezinárodní škola Zlatého Kříže s RůžíLectorium RosicrucianumKřesomyslova 8CZ-1 40 00 Praha 4e-mail : info@rosicrucianum.cz

Autor© Stichting Rozekruis PersBakenessergracht 5NL-2011 JS Haarleme-mail : info@rozekruispers.comwww.rozekruispers.com

Kopie ne bez písemného souhlasu

Evidenční číslo MK ČR E 1 8833

Časopis Pentagram chce čtenáře upozornit nanovou dobu, která započala ve vývoji lidstva.

Pentagram byl za všech časů symbolemznovuzrozeného člověka, Nového Člověka.Je však také symbolem Universa a jehověčného bytí, v němž se projevuje Boží plán.

Symbol však obdrží smysl jen tehdy, je­liuskutečněn v životě. Teprve tehdy, kdyžčlověk uskutečňuje pentagram ve svémmikrokosmu, ve svém malém světě, teprvepak vstoupil na stezku transfigurace.

Časopis Pentagram vyzývá čtenáře,aby tuto duchovní revoluci v sobě samýchpřipustili a uskutečnili.

Časopis Mezinárodní školyZlatého Kříže s RůžíLectorium Rosicrucianum

PentagramSvetlo!Najväčšie mystérium, všetkým prenikajúca,neuchopiteľná, neprekonateľná,všetko predstihujúca krása, čo je to,čo si Ty zo Seba Samej odhali la?Čo je to, čo Ti ľudia ukradl i ,v svojom pokúšaní sa dosiahnuť nekonečno?

„Buď pozdravené, sväté Svetlo,Prvorodený Neba!Alebo by som Ťa mohol nazývaťnetrestajúcim Večným s večne Žiariacimi?Lebo Boh je Svetlom a len v neprístupnomSvetle spočíval od Večností,spočíval tak v Tebe, žiariaci prúd žiariacehonestvoreného bytia!“

John Milton, Stratený raj, kniha 3.

O ranních červáncích

a žáru slunce

Nebo: jak člověkpřichází ke světlu 2

Svetlo ma našlo

Päťnásobná Gnóza 4

Medzinárodná spolupráca

čitateľov s redakciou 9

Druhá strana Světla 12

Mé jméno je foton

Nejznámější jsemve formě světla 17

Lokasenna – Lokiho rozpor

Edda – závěr 22

Jsme bytostmi světla,

nebo projevem iluze? 27

Svetlo očí 30

Ten Jediný 33

Manifestace Světla 34

Překročení hranic

Postřehyk „Revoluci 2012“ 36

Nádherná kniha 37

Jiný, hlubší vhled

Co je pravoupodstatou světla? 38

Mať čas: vpustiť Svetlo 40

Vo všetkom je Svetlo –

rozpoznaj ho v svojom

blížnom 43

Obal: Mark Rothko (detail)

Číslo 5/2012

Obsah

2 Pentagram 5/201 2

3

P ro koho nabyla Gnose v životěsvou důležitost a kdo vnímá ji­

nou skutečnost – zásadně odlišnou odté, kterou už zná –, pro toho bude na­prosto jasné, že pojem „Světlo“ byměl být viděn v tomto světle. Neboťačkoli se dá hovořit o setkání Gnosea člověka, Gnose a vesmíru, je to právětoto setkání, střet obou těchto zásadněodlišných stavů Světla, který dávávzniknout pochopení. Můžeme hovo­řit o světle, u něhož známe rychlosta které je pro nás do určitého spektraviditelné, a o jiném, nezměrném Světle,o kterém svědčí Jan ve svém evange­liu, ačkoli on sám jím není.

Světlo, skrze které je možný lid­ský život, světlo, které nás obklopuje,zahřívá a osvětluje, je bezpochybynejvytříbenější a nejvyšší aspektstvoření. Přesto – ačkoli působí nastejném principu, proudí ze stejnéhozdroje a odráží se od těla – není to

stejné světlo. Jan není tím Světlem,hovoří ale o Světle, přináší Světlo.Je člověkem, který Gnosi, poznánío tom nalezl v srdci.

Nesmírné Světlo nebo Světlo,Světlo jako vyzařování Toho, Taonebo Bůh. Hermetická moudrostobjasňuje, jak může člověk dospětk poznání tohoto Světla. Světlo lzenaznačit slovem duch, duch ve smys­lu moudrosti, jako skutečná moud­rost, jako božské myšlení. Hermeshovoří o „moudrosti, která myslív tichu“.

Jan se stal tichým člověkem. V ti­chém srdci, kde panuje blahý klid, semůže vyjadřovat tato moudrost a pů­sobit potom v myšlení takového člově­ka – jako setkání. Na základě tohotosetkání může člověk hovořit o světle,o viditelném, přesto tajemném světle,a vnitřním Světle, o Světle jako nevi­ditelném ohni a o původu tohoto ohně,o ranních červáncích a žáru slunce,jiskře a ohni, o člověku a o „OtciSvětel“.

Doufáme, že ve dvou vydáníchPentagramu o „světle“ se nám po­daří o tom podat svědectví.

O ranních červáncích a žáru slunce

O ranních červáncícha žáru slunceNEBO: JAK ČLOVĚK PŘICHÁZÍ KE SVĚTLU

„Používáme velké formáty, pro-tože jsou jednoznačné. Používá-me horizontální plochy, protoženičí iluzi a odhalují skutečnost.“Mark Rothko č. 8, kolem 1 950

4 Pentagram 5/201 2

Ž iaci Školy, ktorí počas dlhých ro­kov pozorovali vývoj a kráčanie

Školy, vedia, že tento vývoj a toto krá­čanie bolo charakterizované fázamis navzájom veľmi zreteľnými odliš­nosťami. Tieto odlišnosti nepredsta­vujú žiadne ostré protiklady, ale stojaomnoho viac v navzájom logickej sú­vislosti. Je to ako s vysťahovaním sta­rých semitských národov z Egyptu doZasľúbenej Zeme. Je to príbeh každéhognostického bratstva, ktoré sa chcelovydať na cestu do novej skutočnosti.

V prvej fáze si bude formujúca saskupina jasne vedomá tiesne a zajatia,v ktorom žije, a „reptá“, jasne protes­tuje. Psychologicky je to úplne vysvet­liteľné, lebo v takom stave vystupujez podvedomia stále silnejšie vedomiepre­historickej otčiny, kde to bolo cel­kom inak, lepšie, áno, veľmi dobre.

Z toho vzniká v tejto prvej fáze do­mnienka a aj zrejmé úsilie zlepšiť takosobné, ako aj skupinové okolnosti,tak či onak vonkajšie podmienky za­jatia, ba dokonca ich aj správne zne­siteľne utvárať. Z toho vystupujeokultné nasmerovanie a všeobecnéhumánno­etické zjavenie. Vtedy saešte nevie, že ukončenie takej fázyje absolútne na jej murároch, ktorímusia naraziť na svoje hranice.

Lebo Kráľovská Ríša Boha „naZemi“ nie je uskutočniteľná; skutoč­ný poriadok v zmysle svetovej spo­ločnosti duší nemôže byť založený

Svetlo ma našloPÄŤNÁSOBNÁ GNÓZA

Catharose de PetriŠkola Zlatého Ružokríža stojí v novom poli, v úplne novej atmosfére.Mávajúce, volajúce a dopredu pobádajúce Svetlo zastalo nad jaskyňouzrodu, a v tejto jaskyni sa prebudilo niečo úplne Nové. Teraz ale stojískupina pred úlohou nechať rásť to Nové, a krajinu jeho zrodu s celýmjeho okolím nie kultivovať, ale transfigurovať.

Holubica, symbol Ducha, v azúrovompoli s päťcípou hviezdou, ako dokona-lý človek duše, ktorý zdraví Ducha.Obrázok na hodvábe, ktorý daroval Anto-nín Gadal Catharose de Petri.

5Svetlo ma našlo

Jan van Rijckenborgh a Catharose de Petri, zakladateliaDuchovnej Školy Zlatého Ružokríža, popísali cestu, ktorávedie k oslobodeniu duše. Činili to okrem iného na zákla­de pôvodných textov univerzálneho učenia, ktoré žiakomDuchovnej Školy a záujemcom objasňovali a svojím živo­tom dokazovali.

6 Pentagram 5/201 2

v svete dialektiky, lebo núdzový po­riadok dialektiky je pohybovaný pro­stredníctvom protikladov.

Okultný človek povyšuje sámseba, on je v najpravejšom zmysleslova ja­centrálnym človekom, ktorýsíce pozná svoje ohraničenia, svojenedostatky, ale chce sa nad všetkopovzniesť prostredníctvom kultúrysvojho ja, svojho seba. Tomuto člove­ku „prvej fázy“ ujde, že je to nemož­né, že práve prostredníctvom tohto jevyvolaný protiklad. Biela mágia bolateda stále aj stvoriteľkou čiernej mágie,lebo keď Ja prostredníctvom jednejalebo inej kultúry dosiahne určitý vr­chol a je v dialektike konfrontovanés pármi protikladov, musí sa udržaťa začať boj o život. A tak skĺzne bielamágia do čiernej so všetkými tomuzodpovedajúcimi následkami. To jeVám veľmi známe.

Keď teda po takejto veľmi bolest­nej skúsenosti u človeka prvej fázynaďalej neotrasiteľne prežíva ideastratenej otčiny, vstúpi do druhej fázy:fázy úteku, fázy vystúpenia von! V tej­to fáze sa jasne a úplne dištancuje odvšetkého starého a rozláme všetky sta­ré spojenia či väzby. Potom prechádzak negácii. Sťahuje sa späť s čistým,žijúcim chápaním: „Moja ríša nie jez tohto sveta!“ A potom … potom

nasleduje púšť! Lebo ako sa má nájsťv tomto svete ríša, ktorá nie je z tohtosveta? Ako sa má s podstatou existen­cie, ktorá pochádza z prírodného na­rodenia a rozvíjala sa cez ňu, dokázaťvstúpiť do inej prírody? Preto je druháfáza púšť. Človek tiahne cez piesokpúšte prírody protikladov. Ale kammusí tiahnuť? A tak kráča zamotanoucestou: ale či tiahne na sever alebo najuh, na východ alebo na západ … je tovšetko to isté. Všade len piesok, ktorýmu tečie cez prsty.

To, čo je na osoh, ako čítamev Starom Zákone, je to, že sa skorovstane alebo dlho ostáva bdelým. Po­tom sa ďalej je chlieb bolestí. To nieje nič nové pod slnkom. Všetko, čo jea všetko, čo príde, už bolo v stáročiach,ktoré boli pred nami. Kazateľ bol veruchodec púšťou, človek druhej fázy!

Absolútne poznanie, že „všetko jenič“, „existovať nemôže nič“, tá na­máhavá púť cez púšť, má predsa všakohromné psychologické následky. Onaspôsobuje po rôznych kŕčoch strachua odporov upokojenie, rozplývanie tohoJa v ja­rozpúšťaní a seba­umŕtvovaní.

Na začiatku sa považuje táto zážit­kom púšte spôsobená záhuba tohto Jaza smutnú. Ale to je len dočasné; lebozostup tohto Ja je hlboký bod. Na koncitejto fázy bude človek podobný piesku

Byť ničím, nevlastniť nič, a predsa byť zahalený Svetlom, to premieňahľadajúceho na radostiplného človeka.

7

púšte, ale v tomto stave vzniká v sys­téme človeka otvorenosť pre novéSvetlo. Je to veľký zázrak. V hĺbkesvojej bytosti našiel človek Gnózu,každopádne jej žiariacu schopnosť.Kto tak našiel v tejto fáze púšte totoSvetlo, videl toto Svetlo, ten vstúpido tretej fázy. Začne púť k Jordánu,cestu k žijúcemu stavu duše. Svetlo jesila, ktorá pútnikovi púšte poskytnemoc prejsť k novému jednaniu. Pretotretia fáza už viac nebude charakte­rizovaná okultným aspektom vecí,pokusom v starom a cez staré „sebe“dosiahnuť cieľ, ale teraz vzniká mys­tické zažívanie, mystika vďačnosti,istoty a lásky! Vedenie, že sám osebenie som nič, nič nevlastním, a predsabudem zahalený Svetlom, robí z člo­veka mystika, vďačného, Svetlo chvá­liaceho a ceniaceho si človeka. Školaa žiak sa v tejto skúsenosti Svetla blí­žia zdroju Svetla, prúdu Boha. Totopriblíženie môže mať len jeden koniec,a to zrodenie nového stavu duše.

Potom nasleduje štvrtá fáza, fázakrížovej cesty ruže. Lebo keď vstúpiskupina do štvrtej fázy, ide o to, abysa nový zrodený životný princíp „pri­niesol domov“, a to v prírode, ktoráje nepriateľská a cudzia tomuto prin­cípu, a aby sa chránil a uchovávalv bezpečí pred všetkými nebezpečen­stvami.

V skutočnosti Škola a žiak, ktorýs ňou prešiel cez prúd, stoja v novom

poli, v skutočne „Zasľúbenej Zemi“.Svetlo, ukazujúce smer, volajúce a po­bádajúce vpred, sa opravdivo zasta­vilo nad jaskyňou zrodu, a v jaskynizrodu sa prebudilo niečo úplne Nové.Ale teraz stojí skupina pred úlohou,aby to Nové priviedla k vzrastu a kra­jinu tohto zrodu s celým jej okolímnie kultivovala, ale transfigurovala.Preto v biblii musí byť „ZasľúbenáZem vydobytá z rúk našich protivní­kov“. A to je krížová cesta ruží!

Ruže sú nové princípy života,ktoré sú oslobodené prostredníctvomznovuzrodenia duše, a tieto ruže mu­sia byť privedené k vzrastu. Preto jeozajstné ružokrižiactvo veľmi dôraznekristo­centrické, je to absolútna gnos­tická transfigurácia a nie je v žiadnomohľade ani prinajmenšom okultná.Ten, kto je zapálený Duchom Boha,musí byť pripravený, aby v Ježišoviumrel a tak sa odvážil byť skutočnýmRužokrižiakom.

A potom sa vstupuje aj do piatejfázy, ktorá sa nazýva znovuzrodenímzo Svätého Ducha. Piata fáza je fázatých „dvakrát zrodených“. Žiak osla­vuje prvý zrod v Chrestos – zrodenieduše; druhý zrod je zrod Krista, pre­konanie všetkých protivenstiev pro­stredníctvom duše, znovu­stvorenieSľúbenej Zeme prostredníctvom trans­figurácie, zjednotenie dokonaléhočloveka­duše s Duchom, so samot­ným Otcom. To je dokonalé oživenie

Svetlo ma našlo

8 Pentagram 5/201 2

„Nového Jeruzalema“ s jeho žiariacimchrámom Zlatej Hlavy. Kto dokážechápať túto päťnásobnú cestu Školya kandidáta v gnostických mystériách,rozpozná teraz výnimočný význam,ktorý má prichádzajúca perióda precelé Živé Telo mladej Gnózy.

Prvých päť fáz Živého Tela mla­dej Gnózy je úplne vo vzájomnomsúlade s päťnásobnou cestou, ktorúsme sa Vám pokúsili opísať. V novomGnostickom Kráľovstve bude potomcesta preskúmaná až po oslobodzujú­ci život žijúceho stavu duše.

Tak dlho, kým je to do určitej mie­ry možné, bude Škola mladej Gnózyudržiavať v našich časoch otvorenútúto cestu pre všetkých, ktorí po nej tú­žia a chcú kráčať tak komplikovaným

chodníkom. Pre všetkých, ktorí tútoveľkú a nádhernú prácu uskutočnia,nastane čas mieru, harmónie a hlbo­kého pokoja veľkého spoločenstvaduší. Teraz, keďže je hotová časť stav­by, môžu a musia byť všetky aspektyprivedené navzájom do rovnováhyv Škole i v živote žiaka, na blahovšetkých.Stratený vzhľadom na sebasom v púšti – sám –vyvolenýprostredníctvomviac­Ne­Bytia môjho –Svetlo ma našlo –Svetlo Slnka Zlatého –ktoré zo sucha mak Prúdu­Boha volá!

9

T ýmto vydaním končíme 33. roč­ník časopisu Pentagram.1 Počas

33 rokov spolupracovníci zo všetkýchpracovných polí vykonali všetko, abysa podelili o prejavené Svetlo so všet­kými čitateľmi tohto časopisu, ktorísú pre to otvorení. Duchovná Školasa pozerá nazad na dlhý rad publiká­cií, počnúc prvým časopisom „HetRozekruis“ (holandsky: „Ružokríž“),ktorý uzrel svetlo sveta v decembrir. 1927. Vždy existoval nejaký časo­pis – niekedy dokonca viacero –, kto­rý sledoval každý nový vývoj a fázuv procese zrodu Školy Ružokríža, vy­svetľoval a opisoval ju. Je to ako ne­jaká kronika – ba vlastne omnohoviac ako kronika! Čitateľ môže vnútričlánkov Pentagramu objaviť tri rôznecharakteristiky:1. zaoberá sa múdrosťou Gnózy;2. reakcie na ňu, ako aj jej vplyv na

hľadajúcich ľudí;3. vysvetľuje vývoj vo svete, ktorý

s tým súvisí.

Počas tohto obdobia, ktoré je prá­ve istý čas za nami, boli publikácieŠkoly prácou inšpirovanej skupiny,ktorá – vychádzajúc z Holandska –vysvetľovala žiakom na celom svetezmysel a spôsoby práce LectoriumRosicrucianum a bližšie objasňovalavývoje vnútri jednotlivých pracovnýchpolí. Táto etapa už patrí minulosti. Te­raz vidíme úplne inú krajinu v celo­svetovej práci, v ktorej sa UniverzálneUčenie roznáša do siedmich regiónov.Inšpirácia vychádza z toho jednéhozdroja, ktorý našu prácu v činoch robíjednou. Je to pozitívny, napínavý a ne­obyčajne zaujímavý vývoj, ktorý prednami leží. V tomto svetle sa javí, ževnútri celosvetovej práce DuchovnejŠkoly má Pentagram dôležitú úlohu,ktorá prekračuje hranice, lebo vychá­dza v 42 krajinách a v 17 jazykochs rovnakým obsahom! Z času na čassa osvedčuje ako vynikajúce médium,aby navrátil tep modernej DuchovnejŠkole.

Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou

Medzinárodná spoluprácačitateľov s redakciouOd roku 201 2 budú články, ktoré budú vychádzať v tomto časopise,napísané domácimi i zahraničnými žiakmi a priateľmi. Je obohacujúceaj podnetné, keď si tí, ktorí hľadajú múdrosť, môžu navzájom celosve-tovo vymieňať svoje myšlienky, predstavy a intuície. Pentagram akofórum rád poskytne priestor na tento účel.

1 0 Pentagram 5/201 2

Od roku 2012 budú články, ktorévyjdú v tomto časopise, napísané do­mácimi i zahraničnými žiakmi a pria­teľmi. V rámci jednotlivých krajín súskupiny pisateľov, ktoré sa pravidelnestretávajú, aby sa dohovárali, o čomby mohli písať alebo aby naplánovalinámety na určité témy či individuálnečlánky. Je obohacujúce aj podnetné,keď si tí, ktorí hľadajú pravdu, môžunavzájom vymieňať svoje myšlienky,predstavy a intuície. Pentagram akofórum rád poskytuje na tento účelpriestor a redakcia ustavične hľadáčlánky zo všetkých krajín a regiónov.Veď žiak ostáva vždy hľadajúcim.On alebo ona reaguje na aktívnu silu

Gnózy, ktorá mu je hojne odovzdáva­ná v Duchovnej Škole.

Zaujíma sa o dianie v svete, pre­tože je v svete – a preto je aj spolu­zodpovedný za všetko, čo sa v ňomvyvíja. Každý vývoj môže byť zároveňi šancou na to, aby ešte lepšie praco­val a slúžil. Tak sa človek vždy na­smeruje na pravdu a bude aj on sámpravdivým. V svojom napísanom slo­ve si je vedomý, že svet vonkajškaumožňuje vyjaviť z toho len jednustranu. Svojou mysľou, svojou hlavoutúži po tom, aby spoznal, aby obsia­hol, aby láskyplne pochopil: Gnózu.Jeho srdce sa zacieľuje na skutočnúkrásu, na vnútornú krásu morálky,

11

rozumu a duše. Lebo opravdivá krásapochádza z Jediného­Dobrého, zo sa­motného Boha. A tam, kde sa ním na­plní hlava i srdce, tam sa o tom chcesvedčiť skutkom, napríklad perom.

Pred vedomím sa zreteľne ukazu­jú dva prírodné poriadky: Existujevečný a nemenný svet Svetla. A exis­tuje svet, v ktorom nič nie je stálea kde všetko znovu zaniká. Aká je toradosť, že ten druhý svet je predsa lenzahalený ideálnym Svetlom, ktoré saspája so Svetlom v samotnom člove­ku a tak umožňuje, aby sa v človekuprebudila Svetelná Bytosť a priviedlasa k rozvinutiu! Preto sa cíti redakciazodpovedná za to, aby poskytla tomutoSvetlu reč, aby sa skutočne prejavilo,a aby nechala zaznievať pieseň oslobo­denia, nakoľko je to len možné. Vždyhľadáme nové dotyky prostredníctvomSvetla, čítajúc s vnímavým srdcom to,ako iní pracovali so Svetlom. Leboz výsledkov, ktoré oni vydobyli, môževzniknúť inšpirácia pre nové. Odo­vzdávame sa tomu, keď o tom čítamealebo píšeme.

Preto prosíme žiakov zo všetkýchregiónov, aby nám nechali doručiť

svoje články, aby mohol Pentagram

robiť aktuálnu prácu Duchovnej Ško­ly – ešte viac ako dnes – známu pocelom svete a týmto spôsobom samohla urobiť rozpoznateľnou znovu­zrodená duša.Redakcia Svoje články môžete zasielať na adresu:Redactie Pentagramp/a Conferentieoord RenovaMaartensdijkseweg 1NL-3723 MC BilthovenNederland – Holandskoinfo@rozekruispers.nl

Redakcia si vyhradzuje právo rozhodnutia,či článok – eventuálne pozmenený aleboskrátený – bude vydaný.

Poznámky:1 Číslovanie vydávania časopisu Pentagramv tomto článku vychádza z holandskéhovydávania, pričom pôvodné vydanie ča-sopisu tohto česko-slovenského prekla-du bol posledným vydaním 33. ročníkaholandského vydávania časopisu Penta­gram. České a slovenské vydávanie ča-sopisu Pentagram začalo neskôr a spo-ločné česko-slovenské vydávanie začalov r. 2009 ako preklad z pôvodných tex-tov holandského vydania (cez nemecký,anglický či maďarský preklad). Pozn.prekl.

Medzinárodná spolupráca čitateľov s redakciou

1 2 Pentagram 5/201 2

V lak se žene vysokou rychlostí.Cestovatel se dívá z okna na hru

světla a stínů létajících kolem. Fasci­nující. Malá holčička zjevně přemýšlístejně, protože říká: „Podívej, tati, jakty stíny jsou dlouhé!“ Cestovatel jepřekvapený, když její otec začínázdlouhavou přednášku o světle a stínu,rozpracovanou do posledního detailu.Končí slovy: „Proto, když stojíš narovníku, nemáš žádný stín.“

Ve vlaku je to neobvyklý rozhovor.Roky si cestovatel pamatuje tuto pří­hodu a občas mu vytane v paměti.Zejména poslední věta, ale on se tímdále nezabývá až do chvíle, kdy bě­hem jedné párty si jeho přátelé navzá­jem ukazují krátké, pěkné filmy nainternetu. Je zde také film o malé hol­čičce, která zpanikaří, když uvidí svůjvlastní stín. Přátelé se svíjejí smíchya pouští film několikrát, aby se znovusmáli vystrašené malé holčičce.

Cestovatel si sice nemyslí, že ustra­šené malé holčičky jsou k smíchu, alei přesto se ještě znovu dívá. Něco tov něm evokuje, ale párty pokračuje dála on se připojuje k oslavám. Přesto se

to k němu stále vrací. Měl by s tímněco udělat. To nemůže být náhoda,že tyto dvě „příhody se stínem“ v němtak dlouho zůstávají.

Během svých cest si přehráváv mysli tyto dva zážitky. Pamatuje sipouze poslední větu konverzace otces dcerou. I ten film má stále ještě

Druhá strana Světla

Lidé vždycky mají stín, myslí si cestovatel. A proč by ho také měli chtítztratit? Co je na něm špatného? Může člověk žít bez stínu? Cestovatelhledá opak stínu: průhlednost.

1 3

v čerstvé paměti. První je tedy případrovníku. Jeho bohatá představivostpředpokládá, že dívka, které je přibliž­ně dvacet, možná pojede do Afriky siověřit, zda příběh jejího otce je prav­divý. Není snadné najít přesně rovník,ale podaří se jí to. Stoupne si přímona něj, ale bohužel: má stále malý stín.

Snaží se být plochá, jak jen to je mož­né, ale ne, pořád je tam. I kdyby bylaplochá jako papír, stále by měla stín.

Lidé vždy mají stín, myslí si ce­stovatel. A proč by ho také měli chtítztratit? Co je na něm špatného? Pročta druhá dívka panikařila, když vidělasvůj vlastní stín?

Druhá strana Světla

Don Relyea, „Rote Rahmen“ (Červené rámy). Abstraktní geometrické umění, 2005

1 4 Pentagram 5/201 2

Hledal ve své paměti a také na in­ternetu vše kolem stínů a zjistil řaduvěcí, ze kterých udělal malý úhlednýseznam:1. Platónův příběh o lidech, kteří byli

spoutáni v jeskyni zády k ohni tak,že po celý svůj život viděli jen stí­ny. Evidentně je považovali za sku­tečné, protože neznali realitu.

2. Stíny bývají většinou spojoványse smrtí a obecně s nepříjemnýmivěcmi.

3. Existují však děti, které si vymýš­lejí veselé hry se svými stíny.

4. Existuje jen málo dospělých, kteřísi hrají jako děti; mnozí však z psy­chologického hlediska zápasí sesvým stínem a podstupují terapie.

5. Princip stínu inspiroval mnoho au­torů, aby psali příběhy o lidech bezstínu, nebo o stínech, které vedousvůj vlastní život a dokonce začnouovládat člověka. Například HansChristian Andersen.

6. Existuje mnoho pověr, které majíněco společného se stíny. Někteřílidé se bojí postavit na stín někohojiného a děti v záchvatu hněvu ob­čas dupou po stínu svých rodičů.

Platónův příběh cestovatele znepoko­jil. Existence jiné reality se mu zdála

Fantazie evokovala v jeho mysli představu l idí s Janusovými hlavami:když jej ich lepší strana byla vepředu, ta horší byla pod jej ich vlasya naopak.

1 5

jako reálná možnost, ale jak by to tilidé v jeskyni vlastně mohli zjistit?Byl také připraven přijmout možnost,že i on sám viděl jen stíny. Ve skuteč­nosti mohl jen doufat, že všechno ko­lem něj není konečnou realitou. Někdyho to opravdu rozesmutňovalo.

Nicméně se však stávaly také do­jemné a úchvatné věci! Někdy hudbanebo slovo nebo strom byly schopnyho hluboce zasáhnout… Jak to bylomožné?

Nebo se Platónův příběh týkalpouze toho psychologického stínu vesmyslu naší vlastní temné stránky?

Jung psal o tom, že během našehoživota vytěsňujeme část našich vlast­ností do podvědomí a snažíme se uká­zat vnějšímu světu pouze tu část, kte­rou jsme sami přijali. Avšak náš stínnás doprovází a v neočekávanýchokamžicích ho sami vidíme. Pak jsmecelí bez sebe, lžeme nebo děláme něcojiného, než chceme. Nebo to promítá­me na ostatní a odsuzujeme je za vlast­nosti, které již sami u sebe nevidíme.

V tomto kontextu bylo chování vy­děšené holčičky zcela pochopitelné.

Ale cestovatel se sám už v projek­ci docela vyznal. Byl také schopenrozpoznat své vlastní projekce a uspo­řádat si je v nitru. Od té doby už věděl,

že člověk má všechny možné vlast­nosti a proto ve skutečnosti takévšechny možnosti. Tento objev byljistě přínosný. Přesto dál uvažoval,zda člověk, v psychologickém smyslu,by pak už neměl temnou stranu nebostinnou stránku. Neznal odpověď, aleotázka tu i nadále existovala.

Po nějaké době došel k závěru, žedokud se bude člověk jakkoliv chovat,tak bude vždy vrhat stín. Fantazieevokovala v jeho mysli představu lidís Janusovými hlavami: když jejichlepší strana byla vepředu, ta horšíbyla pod jejich vlasy a naopak. Paklze pochopit, že každý z nás, stejnějako ostatní nosí tuto stinnou stránkuv sobě. To by vyřešilo spoustu problé­mů. Nikdy totiž nemůžeme ukazovatobě strany současně, protože jsou na­vzájem v opozici.

Bylo obtížné si to představit.A tak se vrátil ke své první myš­

lence o stínu, k dívce, která se poku­sila postavit na rovník plochá jakopapír. Zjistili byste, že to není možné.Pochopili byste, že když asimilujetevnitřní stín, tak stále nejste bílí, alešediví, protože stále jste. A cestovatelse rozhodl, že dívka by si zasloužilazjistit po všem svém úsilí, že pouzesamo světlo nemá žádný stín, a že

Druhá strana Světla

1 6 Pentagram 5/201 2

jediný způsob, jak nevrhat stín je býtnaprosto transparentním, absolutnímne­bytím.Bylo by to možné? A mohla by paktransparentní lidská bytost vidět stej­ně, jak vidí samotné Světlo? Byla byschopna podívat se na zemi a vidětjen Světlo, projekci Světla samého.Její transparentní pohled by viděl skrz

všechno, protože světlo je schopnéproniknout všude, jestliže mu již člo­věk nestojí v cestě. Účel existence byse jí stal jasným. Už nebude nazývatani to nejmenší z nejmenších bezvý­znamným. Konečně by poznala zá­měr – s holčičkami, stromy, hudboua stíny. A její štěstí by vrhalo maléjiskřičky světla na všechno, co by jejíoči spatřily.

1 7

T akto je jednoduše naznačen nášúkol – postarat se, aby elektro­

ny řádně obíhaly kolem atomovéhojádra. Ano, řídíme to my uvnitř kaž­dého atomu. Společně s elektronyjsme my, fotony, nejdůležitější ele­mentární částice v kosmu. Bez foto­nů by nebylo universum, svět, lidé,atomy.

Ach, úplně jsem zapomněl před­stavit se také svým příjmením, kterézní „elektromagnetická síla“. Ale touž jsi nejspíš dávno pochopil.

Naše rodina pochází z jedné zečtyř rodin sil, které se starají o to, abysvět existoval i nadále. Dvě síly pů­sobí v atomovém jádru, jedna slabáa jedna jaderná (neboli silná) síla,a vně jádra působí ještě dvě další síly,síla gravitace a elektromagnetickásíla. S hrdostí mohu tvrdit, že márodina je ta zdaleka nejdůležitější.Krásně to v jedné ze svých knih po­psal Gerrit Teule. Vysvětlil v ní, že

spolupůsobení těchto čtyř sil se dápřirovnat k divadelnímu představení.

První dvě atomové síly vytvářejíkulisy a jsou důležitým, i když pasiv­ním prvkem. Podlaha scény je určenapro gravitační sílu, která vlastně di­vadelní hru vůbec umožňuje. A najevišti se horlivě snaží a ukazuje svéumění elektromagnetická síla. Může­me být přirovnáváni také k poštovnímdoručovatelům, kteří roznášejí balíč­ky energie (informace), samozřejměo trochu rychleji než normální listo­noši – fotony se řítí universem rych­lostí 300 000 km za vteřinu. Vzhle­dem k obrovským vzdálenostemv kosmu, jsou na cestách zpravidladosti dlouho. Hubbleovým radiote­leskopem je možné identifikovathvězdné systémy, jejichž světlo je nacestě mnoho světelných let, což byještě do jisté míry mohly být novo­roční pozdravy z dob egyptskýchfaraónů.

Mé jméno je foton

Mé jméno je foton

NEJZNÁMĚJŠÍ JSEM VE FORMĚ SVĚTLA

Jak se jmenuješ ty, vím, ale víš ty, kdo jsem já? Co se týče světla, je tototiž nutné. To je oblast mojí specializace. Dovolte, abych se předsta-vil, mé jméno je foton. Někteří lidé mně také jednoduše říkají částicesvětla. Fotony jsou kvanta energie, která se uvolňují, když elektronyv atomu přestupují z vyšší oběžné dráhy na nižší.

1 8 Pentagram 5/201 2

Nejlépe nás znáte ve formě světla.Světlem přitom nemíním jen viditelnésvětlo s jeho barevným spektrem odčervené po modrou, protože je to pou­ze jeho malá část. Při srovnání světlas hudební stupnicí tedy existují ještětóny, které leží nad a pod vnímatel­ným rozsahem slyšitelnosti. Napří­klad ultrafialové světlo není sice pročlověka viditelné, ale přesto je tosvětlo, které lze pomocí citlivé foto­grafické desky zviditelnit. Frekvencejeho kmitů je významně vyšší nežviditelného světla. Při ještě vyššíchkmitočtech se mluví o rentgenovémnebo gamma záření. Když se kmito­čet snižuje, přechází světlo od modrébarvy přes barvu červenou až k infra­červenému (tepelnému) záření. Tele­vizní vlny, stejně jako krátké a dlouhérádiové vlny, mají ještě nižší frekven­ci. Toto vše je naše práce. Oči člově­ka jsou úžasný nástroj. Pět nebo šestmých bratrů a sester, kteří mohou za­sáhnout lidské oko, postačí, aby ner­vová buňka zaslala zprávu do mozku.Kdyby bylo lidské oko třeba jen deset­krát citlivější, mohl by člověk rozpo­znat slabé světlo jednotlivých barevjako malé světelné záblesky.

V naší rodině existují také tak zva­né virtuální fotony, které pendlují sema tam mezi polem energie nulovéhobodu a fyzickým světem. Narážejí nasubatomární částice z vyšších energe­tických polí, jsou jimi absorbovány

a přecházejí na vyšší energetický stav.Takovýto foton se potom označujejako virtuální, protože nezůstává v na­šem materiálním světě. Je potřebnýpouze pro výměnu energií.

Nejenom elektrotechnické a elek­tronické přístroje fungují na bázi tétoelektromagnetické síly, ale i všechnystruktury a mechanismy v lidskémtěle pracují na tomto základě. Taktospolečně s elektrony hrajeme rozho­dující roli při spolupráci ducha a těla.Připadá nám komické, že mnoho lé­kařů pracuje s nejmodernějšími pří­stroji na základě elektromagnetickésíly a přesto k nim dosud neproniklamyšlenka, že lidské tělo funguje nastejném principu. Naše existence ale

1 9

pro člověka neznamená pouze po­zitivní, slunečné, stránky. Elektro­magnetická síla je nádherná mož­nost – pokud není vědci komerčnězneužita. Tím míním nekontrolova­telnou telekomunikaci s jejím pulzu­jícím zářením. Srovnatelné zářeníse v přírodě nevyskytuje! Energe­tické balíčky (informace), které jsouv GSM síti mobilních telefonů vysí­lány až se 100 pulsy za vteřinu, bušína vaše těla jako kulky kulometu.Z toho se může váš imunitní systémzbláznit, ale za to já skutečně nemo­hu! Naštěstí předvídaví lidé kvůlitomu začali zvonit na poplach. Tua tam se už můžeme dočíst, že elektro­magnetická pole jsou ve skutečnosti

největšími znečišťovateli životníhoprostředí.

Málem jsem zapomněl na to nej­důležitější, totiž na elektromagnetic­kou sílu Gnose, světelnou sílu z pů­vodní božské říše. Když této světelnésíle otevřeš svou bytost, bude prouditdo tvého mikrokosmického systémua její záření očistí tvoje dechové poleod všech nesvatostí, od veškeré vnitř­ní disharmonie. Ale i přes hrozící ne­bezpečí, že tě teď zklamu, se musímpřiznat, že nejsem oprávněný podávatdalší informace o práci našich spiri­tuálních pracovníků. Smím pouzeříci, že tento způsob práce je stejnýjako u normálních jevů jen s tím roz­dílem, že se provádí v jiné dimenzi.

Don Relyea, „Stadtlandschaften mit Leitern und Helipads II“ (Městské krajiny s žebříkya heliporty II). Abstraktní geometrické umění, 2005

Mé jméno je foton

20 Pentagram 5/201 2

Virtuální foton přemisťuje energii během pohybu pendlujícího mezipolem energie nulového bodu a fyzickým světem.

„Vzhledem k tomu, že naším osudem je mít jen vymezený čas provývoj smysluplného a kreativního života, ptám se sám sebe, zda-litoto hledání („Proč dělám toto?“, „Odkud přicházím?“ a „Kam chcijít?“) není snad nějaký druh umění…“Umělecké dílo z papíru od Yshio Ikezaki jako surrealistická krajina

21

Toto spirituální působení světla jevelká milost, která však i pro nejsub­tilnější orgány vnímání člověka zů­stává tajemstvím a je pozorovatelnépouze na výsledcích jeho působení.To ovšem sami zažíváte.

Inu, bylo krásné moci si s teboujednou tak nenuceně popovídat a vy­lít si srdce.

Až do konce minulého stoletíjsme pracovali v úplné anonymitě,protože tehdy o naší existenci ještěnikdo nic nevěděl. Ale teď už musímběžet dále. Doručil jsem svůj balíčeksvětelné energie a povinnost volá.Moji bratři a sestry už po mě vyčí­tavě pokukují.

Mé jméno je foton

22 Pentagram 5/201 2

V posledním pokračování tétosérie o Eddě jsme se dověděli,

že Hödův slepý šíp v člověku zabilprávě ten aspekt, který vnímal Světlo.Rozum, Loki, zná jenom „ano“ nebo„ne“ a je „slepý“ pro zvláštní atmo­sféru Baldra, která patří ke sféře pů­vodního života.

V Lokasenně (rozporu Lokiho)vystupuje následně polobůh Loki –jednou přítel a jindy nepřítel bohů –

Z různých kulturních period nám byly ústnítradicí předávány nesčetné mýty, které ob­sahují představy lidstva dávných dob o vzni­ku světa, působení přírodních sil a bohůstejně jako o údělu člověka po jeho smrti.

Lokasenna – Lokiho rozpor

V této sérii o Eddě jsme se poku-sili přiblížit výpověď těchto pra-starých mýtických představ vní-mání současného člověka. Je tovelmi důležité, protože Edda jeepos, ve kterém jsou mystériavývoje světa vyjádřena způso-bem, který nemá srovnání.

Opakuje se boj mezi duchovní-mi a psychickými silami, když sesvětlo pokouší odstranit temnotuz lidského vědomí. Také v posled-ním dílu této série se tento sporzcela samozřejmě objevuje znovu.

23

aby zkazil radost ze slavnosti. Loki jetajuplná postava s dvojí povahou. JeÁs a často bojuje společně s nimiproti obrům. Také nechává trpaslíkyzhotovovat magické předměty, proThora kladivo Mjöllnir a pro Ódinaprsten Draupnir, ale současně je hrdýna to, že zavraždil Baldra. Je i otcempekelných bytostí.

Často je považován za kulturníhohrdinu podobného řeckému Prométhe­ovi. Oheň, který daruje lidstvu, jerozporuplný dar. Na jedné straněpodněcuje kulturu a vývoj (teplo,světlo, kuchařské umění, zpracováníkovů…), na druhé straně poukazujívýsledky vývoje stále znovu na to, žečlověk tuto kulturu ve skutečnostineumí ovládat a se střelnými zbraně­mi a jinými destrukčními technikamiji neustále ničí.

Ale i když je Loki podle běžnýchteorií považován za ducha ohně s ce­lým potenciálem dobra a zla, kterýs ohněm souvisí, mohlo se stát, žetento pohled byl odvozen z lingvis­tické záměny se symbolem „ohně“.

Původně existuje v mýtu jen málo ta­kových odkazů. Lokiho role je přede­vším spojena s Ódinem – buď jakojeho loajálního průvodce nebo jehozlého ducha.

Ström1 dokonce oba bohy natolikidentifikuje, že Lokiho nazývá „hy­postází Ódina“, jinou personifikacíprvopočátečního boha. A Rübekeil2tvrdí, že tito dva bohové byli zpočát­ku dokonce identičtí, což odvozujez keltského Lugus nebo Lugh (jehožjméno je v „Loki“ obsaženo). V kaž­dém případě je velmi nepravděpo­dobné, že by postava Lokiho bylavymyšlena až pozdějšími nordickýmiskaldy. Spíše pochází z jednoho spo­lečného indoevropského prototypu.

Baldrova smrt narušila rovnováhumezi Duchem a přírodou. Z tohotodůvodu mohla v Midgardu získatpřevahu zloba a materialismus. Začal„Temný věk“. Na východě je to na­zýváno „Kali­Yuga“. „Bůh je mrtev“,tak to vyjádřil německý filosof Nietz­sche. Lidstvo již nemohlo ve svém nit­ru vnímat jasnou přítomnost božského

Lokasenna – Lokiho rozpor

Lokasenna – Lokiho rozpor

24 Pentagram 5/201 2

bytí a v důsledku přestalo mít přístuptaké k božství ve vnějším světě, v pří­rodě. Zůstala mu pouze víra ve „vzdá­leného“ Boha – stále mentorujícího,zpovrchnělého a konzervativního.Když řád světa nebo společnost ztratíz očí zářící podstatu Ducha, stává sestále více povrchní.

Drak Nidhögg (synonymum prozávist) se nyní konečně může zakous­nout do kořenů světového stromu Ygg­drasil. Yggdrasil se při tom otřásá ažnahoře ve vysokém Ásgardu – sídlebohů. To je signálem pro setkání svě­tových sil na zvláštním bojišti – Ví­gríd – v Midgardu. Zde se odehrávázávěrečný boj. Loki se nyní dokážeosvobodit ze svých pout. Rozum od­dělený od bohů dosahuje svého nej­většího rozmachu. Loki se objeví nasvětové scéně se svými dětmi, vlkemFenrim a hadem Midgardsonem. Lokizplodil vlka Fenriho s obryní a tendorostl do takové síly, že mu nikdonemohl vzdorovat. Jen lstivostí a čáryse podařilo bohům ho připoutat keskále. Přesto se v posledních dnechosvobozuje, materialistické myšlenídosahuje svého vrcholu.

Také hada Midgardsoma zplodilLoki s obryní. Bohové hada hodilido hlubokého moře, které obklopujevšechny země. Tam dorostl do takovévelikosti, že v moři obklopuje všech­ny země a kouše se do svého ocasu.I on stoupá nahoru, aby v posledních

dnech světa bojoval proti bohům.S ním vystupují na pobřeží přílivovévlny.

Z Riesenheimu, skrýše obrů, při­cházejí mraziví obři. Surtr, černý obrohně rozdmýchává svým plamennýmmečem světový požár.Ásové jedou na koních přes duhovýmost (Bifröst) a vydávají se s Vanya Einherji vstříc rozpoutaným přírod­ním silám. Vlk Fenri rozevírá svoutlamu tak, že se jeho horní čelist do­týká oblohy a spodní země. PolykáÓdina, který proti němu vykročí sesvou zlatou helmou, kopím a brně­ním. Vídar, který patří k nejsilnějšímbohům a je synem Ódina, přišláplnohou spodní čelist vlka, uchopil ru­kou horní čelist a roztrhl tlamu vedví. Tak vlk umírá. Bohu Thorovise podaří zabít hada Midgardsomapřesto, že sám se stane obětí jedu,který na něj saň vyplivne. Heimdall,„ten, který osvětluje svět“, bojujes Lokim a zabíjejí jeden druhého.Surtr vrhá oheň na zem a spálí celýsvět. Také strom světa hoří, ale nenízcela zničen.

Bůh je mrtev. Božsko­duchovnípřítomnost v člověku zanikla. Alei sebestředné myšlení se ocitá v defi­nitivní krizi a je postaveno na pranýř –celosvětové hnutí „Occupy“ je zře­telným signálem nové doby, ve které„světové velmoci“ (banky, politici,

25

nadnárodní koncerny) mají najít nováa humánní východiska, která budousloužit celé společnosti.

Kdysi utvářeli přírodu bohové.Potom ji začal utvářet člověk tím, žeuvedl v pohyb obří síly a podrobil sije. To, co bohové stvořili, mělo život.To, co vyvolal z přírody člověk, bylomrtvé a šířilo smrt. Od určitého kri­tického okamžiku vyzvání tato šířícíse smrt konec věku.Verše 49 a 50 (55 a 56 Germánskákniha mrtvých) zní:

Slunce se tmí, v moři zem tone,do hlubin padají hořící hvězdy.Plameny celý svět pohlcují,sahá žár ohně k samému nebi.Garm hrozně vyjepřed Gnipskou slují,okovy trhá a prchá Fenri.Spoustu vím zvěstí, do dálek zřím,přehrozný pád vidím vlády bohů.3

Slovo „Garm“ je jiný aspekt vlkaFenriho.

Vídar, „ten nadále vládnoucí“,v pozadí působící bůh, symbolizuje

JmelíSvé jméno získalo jmelí ze staré for-my spisovné němčiny „Misti l“ pro Mist(trus), protože jeho semena jsou pře-nášena trusem ptáků na horní větvestromů. Je to poloparazit, protože sicepotřebuje hostitele, ale neškodí mu.

Lidově je také nazýváno kouzelnoubylinou, protože správně dávkovánose používá jako léčivá bylina k posí-lení srdce a k boji s nádory. Mladévětvičky sbírané během fáze květu,usušené a rozdrcené, by měly posi-lovat imunitní systém. Předávkovánízpůsobuje srdeční obtíže až k zásta-vě srdce. A tak je jmelí současně je-dem i léčivým prostředkem.

A protože nemá vlastní kořeny v ze-mi, a zdá se, že žije v každém ročnímobdobí jen ze světla, vzduchu a vodyjako vzdušná bytost, bylo jmelí častouctíváno jako posvátná bylina.

Pro naše předky symbolizovalojmelí vítězství života nad smrtí, protože

v zimě byly viditelné vysoko na holýchstromech jeho stále zelené kulaté trsy.Pro Kelty a druidy byl dub posvátnýmstromem. Z něho trhali posvátné jmelí.

Něco z tohoto kouzla jmelí se udr-želo dodnes. Anglosaským zvykem jezavěsit o Vánocích větvičky jmelí naddveře. Když se pod ním milenci políbí,znamená to štěstí pro jej ich budouc-nost.

V mýtu nikdo nevěři l , že by mohlomladé něžné jmelí přinést neštěstí. Vy-padalo příl iš nevinně, než aby mohlobýt podezíráno.

Přesto právě větvička této rostlinypřinesla Baldrovi smrt. Mohlo by toukazovat, že nic není tak čisté, aby tonemohlo být zneužito. Jak snadnoa bleskurychle může nízké myšlenízradit božské Světlo v srdci, a můžeho i zabít! Síly lstivé samolibosti (Loki)v nás neustále chtějí zničit mladý du-chovní princip.

Lokasenna – Lokiho rozpor

26 Pentagram 5/201 2

záblesk toho, co způsobí pro vývojlidstva Kristus.

Edda je epos, jenž líčí mystériavývoje světa způsobem, který nemásrovnání a který nás ještě v 21. stol.přivádí v úžas, že nejsme vůbec schop­ni slov. V této sérii o Eddě jsme sepokusili přiblížit vypovídací schop­nost této prastaré mýtické představyúrovni chápání současného člověka.Vyprávění ukazuje universální pravdurozličnými obrazy, které byly v sou­ladu s představivostí tehdejších po­sluchačů. Touha po „Zlatém věku“zůstává stále uchována jako zárodekv lidských srdcích a každý věk más ním spojené své vlastní obrazy a vý­razy. Svár bratrů Setha a Osirise, Pro­métheus, který ukradl oheň z nebe,a celá komplikovaná stavba vyprávě­ní Eddy – to všechno líčí boj mezi du­chovními a psychickými silami, kdyžse světlo pokouší odstranit temnotuz lidského vědomí.

Od dob Ježíše, který přinesl Kris­ta, byl tento boj přenesen zcela donitra člověka. Úkolem nové doby jevývojem já a obětováním sebe samasilám vědomí vybojovat pro lidstvoBaldrovu atmosféru Světla, životaa jara.

1 Ake V. Ström, Haralds Biezais: Germa­nische und Baltische religion (Germánskéa pobaltské náboženství), Stuttgart 1 975

2 Ludwig Rübekeil: Völker und Stammes-namen (Názvy národů a kmenů) v Hein-rich Beck, Dieter Geuenich, Heiko Steuer(Hrsg.), Reallexikon der GermanischenAltertumskunde (Věcný slovník germán­ské archeologie) – svazek 32, 2. vydání.Berlin/New York 2006

3 Překlad básně: Holger Kalweit, Germán­ská kniha mrtvých, nakladatelství Emi-nent 2003

Touha po „Zlatém věku“ zůstává stále uchována jako zárodek v lid-ských srdcích.

27

„Pravé světlo, kosmické neměnnésvětlo je zdrojem veškeré existence.Je nejvyšší realitou. Je nemožné jejvidět, ani vnímat smysly. Toto světlomůže být člověkem rozpoznáno pou­ze zevnitř; nehybným bodem, kterýje středem všeho.“(Walter Russell)

J ak a odkud víme co je doopravdyrealita? Nezačíná vše v naší vnitř­

ní bytosti, v malém světě, v mikrokos­mu? V mikrokosmu se nachází našetělo se smyslovými orgány, pocitya myšlenkami, které se pohybují jakove víru nebo v řetězové reakci. To jeto, co nazýváme „člověkem“.

Když se ztišíme, zažijeme, že vedletoho všeho nebo na pozadí toho exis­tuje Něco, nebo Někdo neviditelný,kdo vše tiše pozoruje. Je to něco jakotichý plamen, který nazýváme vědo­mím, a který umožňuje existenci všehoostatního. Je vždy přítomný, i když

se vše ostatní mění. Tento plamenmůžeme vidět jako pozadí, na kteréjsou promítány multidimenzionálníobrazy jako hologramy. Charakteris­tickou vlastností hologramu je, žekaždá jednotlivá jeho část obsahujecelek. Každá část obrazu obsahujezmenšený a trochu splývající, alepřesto celý obraz. S vynalezením tétotechnologie vznikla také analogies naším universem, to znamená, žeuniversum můžeme přirovnat k ho­logramu.

Vše je do něj projektováno, odsněhových vloček až po hvězdy –a kromě toho také obraz jiné, vyššíreality, která existuje mimo čas a pro­stor.

Na základě těchto moderních vě­deckých poznatků se domníváme, žesvět kolem nás není jen souhrnemjednotlivých věcí a jevů, jak jsme sedosud domnívali, ale spíše projekcíve světle universálního vědomí.Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze?

Jsme bytostmi světla,nebo projevem iluze?Ve všech věcech se manifestuje princip života jedinečného organismu.Hmota je manifestací života, ale sama o sobě není živá. Vzniká ze svě-telných vln, atomů, které přenáší ideje universa, Boha. Sama však nenískutečným životem, je pouze přeludem, snem, projekcí. Kdo, nebo cojsme? Světlo, nebo přelud? Na tyto otázky musí každý člověk najít od-pověď sám a v sobě.

28 Pentagram 5/201 2

Důležitý fakt, že každý jednotlivýdíl reality je spojen se všemi ostatnímia nese v sobě obraz této skutečnosti,je starověkou hermetickou moudrostí:„Jak nahoře, tak dole.“ Jinými slovy:Ve všech věcech se zjevuje životníprincip jedinečného organismu. Hmotaje projevem života, ale sama o soběnení živá, jedno jestli ve formě člově­ka, slunce, nebo stromu. Hmota vznikáze světelných vln, které přenášejí ide­je universa – vlastně Boha.

Ani světelné vlny sami o sobě ne­jsou skutečné, ani živé – jsou pouzezdání, sen a projekce.

Z tohoto pohledu také porozumí­me proč ve vědě a technologii existujístále nové, neúplné a často si odporu­jící teorie, které chtějí vysvětlovat nášsvět. Vypadá to jako bychom prozkou­mávali stíny. Kdo ale zkoumá tytostíny? Stíny sami?

Kdo nebo co jsme? Světlo nebozdání?

Na tuto otázku musí najít každýčlověk odpověď sám v sobě. Existujepůvodní Světlo a skutečný život. Tímnení myšleno světlo šířící se rychlostí300 000 km/s, ale Světlo nezměrněrychlejší.

Je to Světlo, které nemusí nikamcestovat, protože je všudypřítomné.Je to tak často zmiňované Světlosvětel, nemateriální existence, sku­tečný žijící základ universa a takénás.

Avšak člověk sám musí objevit,že toto Světlo je jeho vnitřní esencí.Tato esence se chce vědomě projevitv nás a skrze nás. Svět, realita, kteroupozorujeme, je závislá na výchozímbodu, ze kterého ji pozorujeme, navědomí pozorovatele. Při tom hrajísmyslové orgány podružnou roli.Pokud chceme dosáhnout jednoznač­ného obrazu pravdy, měli bychomnejprve nalézt nehybný, neměnnývýchozí bod pozorování. Vypadá to,jako když se snímají obrázky pomocífotoaparátu, který je v pohybu. Foto­grafie jsou rozmazané. Avšak pokudjsme vnitřně v klidu, nehybní, může­me získat čistý snímek. Tohle skryténehybné centrum se nachází uvnitř

29

nás. Je to pravá esence člověkaa zároveň společný střed všeho, coexistuje. Kde můžeme nalézt totojádro?

Švýcarský psychiatr C. G. Jungjednou řekl: „Ten, kdo se dívá ven,ten sní. Kdo směřuje pohled dovnitř,ten se probouzí.“

Probuzení směřuje k pravdě, obojíje vzájemně spojeno. Aby se mohl pro­budit, musí člověk toužit po pravdě.To znamená, že je nezbytná touha poosvícení a poznání a zřeknout se všehopro toto Světlo; samozřejmě krok zakrokem – ale přesto všeho.

To se děje tak, že srdce, den zadnem, okamžik za okamžikem, vědomě

rozpoznává, kdy vzniká harmonies duší a vnitřní bytostí. Takto se čímdál více přibližujeme ke zdroji, jádrunaší bytosti. A tak se v našem mikro­kosmu může plamen našeho vědomístále více projevovat. Tím se zmenšujíosobní starosti a strachy až konečněúplně zmizí. Naše omezení a nespráv­né představy se rozplynou a své místozaujme koncepce velkého celku. Tose možná neobejde bez bolesti a zá­rmutku. Znamená to hledět do nitraa bez dalších výhrad jít cestu k pů­vodnímu světlu a pravdě, náležejícívlastnímu bytí. Žít vědomý života rozlišovat mezi nepravou bytostía bytostí Světla.

Don Relyea, „Cityscapes with Ladders and Helipads IV“ (Městské krajiny s žebříky a he-liporty IV). Abstraktní geometrické umění, 2005

Jsme bytostmi světla, nebo projevem iluze?

30 Pentagram 5/201 2

O ko nedokáže vidieť samo seba,na to potrebuje zrkadlo.

Zrkadlom Boha – aby videl sámseba – je človek.„Človek je okom sveta, svet je zrkadle­ním Boha, a Boh sám je svetlom oka.

Človek je okom, ktoré hľadí dozrkadla, a tak ako zrkadlo odzrkadľujetvár človeka, ktorý doň hľadí, tak hľadízrkadlenie jeho oka na oko. Boh, kto­rý je okom človeka, vníma sám sebaprostredníctvom človeka. To je niečomimoriadne subtílne. Z určitého hľa­diska je Boh okom človeka, a z inéhohľadiska je človek okom sveta, lebosvet a človek sú jedno. Tento človek,ktorý je okom sveta, sa nazýva doko­nalým človekom. Lebo človek predsta­vuje totalitu všetkého, čo existuje, jesvetom v sebe samom. Spojenie, ktoréje medzi Bohom a človekom, existujepráve tak medzi človekom a svetom.“(Šejk Mohammed Lahiji)Keď hľadíme v zrkadle sami sebedo očí, vyzerá to, že oko je vždy naniečo nasmerované. Teraz by mohla

zaznieť otázka: čo pozerá na čo, a čovidí čo?

Egyptské označenie „Ra“ znamenáSvetlo alebo Slnko. Ra je kozmickytvoriaca prasila, neviditeľné Slnko zaSlnkom, ktoré v sebe drží uzamknutévšetky tvorivé princípy alebo aktivity.

Slnko, ktoré vnímame, je okomRa a nie Ra samotné. V starom Egyptevidíme často zobrazený symbol oka.Na pravé oko človeka sa nazerá akona oko Ra – ako na oko Slnka. Na ľa­vé oko sa nazerá ako na oko Mesiaca.Obe oči spoločne sú očami Hora­starcaa symbolizujú spirituálne schopnostičloveka.

Naše oko je svetelný orgán, to zna­mená: pomocný prostriedok, nástroj.Pomáha nám zažívať dimenzie, vidi­teľné prostredníctvom svetla, a taknie je samo osebe orgánom vedomia.Hľadíme dovtedy, dokým veríme, ževidíme. Oči sú v užšom vzájomnomvzťahu s orgánmi vedomia. Pravé okomá spojenie s pinealis a s oblasťoumozgu, ktorá s ním korešponduje.

Ľavé oko korešponduje s bežnýmrozumovým myslením, ktoré má svoje

Svetlo očíNaše oko je svetelný orgán, ktorý nám pomáha zakúsiť dimenzie, vidi-teľné prostredníctvom svetla. Oko nielen prijíma svetlo, ale tiež vyžarujesvetlo a silu, silu, ktorá je schopná mnohého. Kým a čím sme, to je vi-diteľné prostredníctvom žiarenia našich očí, lebo oko je zrkadlom duše.

31

centrum v inej oblasti mozgu. Centrumpinealis je mimoriadne citlivé na gnos­tické „Slnečné Svetlo“.

No pravé oko vníma toto gnostickéSvetlo iba vtedy, keď zmiznú domi­nujúce Ja­pudy v pozadí. Až do tohtočasového bodu dokáže toto oko slúžiťlen ako podriadený ľavého oka, čo jeúzko spojené s chladným triezvym kau­zálnym chápaním. Mohli by sme po­vedať, že vzhľadom na svoju skutočnúpovahu ostáva pravé oko ešte slepé.

Kto ešte nie je zapálený prostred­níctvom božského Svetla, je taktovlastne jednooký, a tým je nasme­rovaný jednostranne na jestvovaniev čase a priestore.

Skutočné duchovné nazeranie pri­chádza do úvahy vtedy, keď pinealisdokáže prijímať duchovné slnečnéžiarenie od Ra, gnostického zdrojaSvetla, a vnímať v ňom.

Prostredníctvom našich očí priťa­hujeme éter toho stavu vibrácie, ktorýje v súlade s naším vlastným vedomím.No oko nielen prijíma Svetlo, ale tiežvyžaruje Svetlo a silu, silu, ktorá jeschopná mnohého. Kým a čím sme,to je viditeľné prostredníctvom žia­renia našich očí. Oko je zrkadlomduše. Tak je náš stav vedomia čitateľ­ný v tomto zrkadle. Oko nás dokáževyživovať, ale dokáže aj navonokstimulovať, rozpaľovať a vytvárať.

V tomto zmysle je zvrchovane ma­gické. Preto niekedy hovoríme „sisvetlom mojich očí“. Svetlo našichočí, svetlo našej pozornosti je určo­vané svetlom nášho vedomia. Z tejtosily svetla tvoríme. Ale samotný stvo­rený obraz sveta, ktorý navrhujeme,znamená súčasne aj hranice nášhovnímania. Pozeráme dotiaľ, dokiaľvidíme to, čo veríme, že vidíme. Na­ším svetlom očí vidíme len to, čímsami sme. Žiarenie našich očí týmvytvára okolo nás náš vlastný uza­tvorený kruh vedomia, naše zornépole. Keď už raz môže do tohto uza­tvoreného kruhu vedomia preniknúťvyššie Svetlo, vzniká v človeku na­hliadanie, nazeranie vyššej skutoč­nosti.

Svetlo očí, ktoré svedčí z centrál­neho plameňa v Ja­bytosti a vidí lensamo seba, bude potom týmto vyššímSvetlom inšpirované, aby ako centrál­ne riadiace svetlo ustúpilo, a oko sastane tichým a čistým. Začarovanýkruh strnulého hľadenia do svojhovlastného hypnotizujúceho zrkadlavedomia bude rozlomený.„Ne­bytie“ oka je číre zrkadlo, v kto­rom Boh vidí sám seba. Keď v nás totonové Svetlo bude vznietené, rozprestriesa pred naším vnútorným okom novýsvet. Čo toto vnútorné oko vidí? Kto

Svetlo očí

„Ne-bytie“ oka je číre zrkadlo, v ktorom Boh vidí sám seba.

32 Pentagram 5/201 2

vidí týmto vnútorným okom? Je to do­konalý, božský človek­Horus, ktoré­ho starí Egypťania nazývali „Synom“,a ten v človeku vidí do svojho vlast­ného božského sveta, a my sme tohotichým, osvieteným svedkom. V tomtotichu dokáže naše oko vyžarovať tútoSvetelnú silu transformovane.

„Ja som Svetlo očí,Duch, ktorý bývav hĺbkach bezodných.“(Z Baghavad Gíty)„Oslávený Jeden povedal: keď mámv láske služobníka, som Pánom,jeho uchom, takže on počuje pro-stredníctvom mňa. Som jeho okom,takže on vidí mňa. Som jeho jazy-kom, takže on rozpráva cezo mňa.Som jeho rukou, takže on sa mapevne drží. “(Dhoe al Noen, 796 – 856, súfi jskýmystik z Egyptu, ktorý rozšíri l skrytýprúd Gnózy v islame)

33Ten Jediný

JménoKaždé stvoření pochází ze jména Jediného, ve kterém má svůj počátek a kamse s nekonečnou chválou navrací.

Milovaný hostOdvrhni zcela svou existenci, neboť není ničím, než jen bezcenností a úpad-kem. Jdi a vyčisti svou komoru srdce a připrav ji pro trvalé přebývání Milo-vaného. A pokud jsi j i připravil , On vstoupí a tobě, který jsi odloži l já, odhalísvou nádheru.

Beze stínůNa úzké cestě pravdy, na jejím meridiánu, on stojí vzpřímeně, není stínu předním ani za ním, ani napravo ani nalevo.

Východ i západ je směr pro jeho modlitby, utápějící se v moři jasného Světla.Budiž pozdraveno ó Světlo Boha, ó věčnosti beze stínů!

Verše z Der geheime Rosengarten (Tajemné růžové zahrady), súfistaMahmud Shabistari (1 288–1 340), jejichž malou část zde předkládáme,jsou v současnosti pokládány za nejinspirativnější práce, které kdyperská poezie vytvořila. V kráse a jednoduchosti svědčí o přítomnostiSvětla.

„Ó Boží Světlo, ó nekonečnosti bez stínů.“

Ten Jediný

34 Pentagram 5/201 2

SvětloSvětlo, které se zjevuje, převážívšechny radosti srdce, jednou jakopotulný zpěvák, j indy jako šenkýř.Ó jakým On je zpěvákem, vždyť ro-zezněním pouhého jednoho akordusvé líbezné melodie, uvádí v nadšenísrdce stovek oddaných posluchačů.

Ó jaký je to jen šenkýř, kterýjednou jedinou skleničkou zasáhnestřed terče a opije!

Když vstoupí ve večerním stmí-vání do mešity, nenechá tam anijediného bdícího člověka „na holič-kách“.

Při jde-l i v noci do kláštera, na-stane to, čemu súfisté říkají nád-herný příběh.

Pokud vstoupí do posluchárnypřestrojen za opilce, uvede profe-sora v beznadějný zmatek.

Ti, kteří se k němu modlí, blázni-vě se do něj zamilují a musí opustitrodinu a domov.

To jednoho vede k tomu býtopravdovým věřícím, jiného k tomubýt nevěřícím, což pustoší svět.

Krčmy byly velebeny jeho ústy,mešity záři ly skrze jeho tvář.

Vše, co jsem si přál, jsem v němnalezl, konečné osvobození od já.

Mé srdce o něm nic nevědělo,neboť světlo bylo pohřbeno podstovkami závojů z ješitnosti, domýš-l ivosti a i luzí.

ManifestaceSvětla

35

NávštěvaJednoho dne za ranního rozbřeskuvstoupil mými dveřmi obraz Bohaa probudil mne z mého hlubokéhospánku nevědomosti.

Osvětl i l tajemnou komnatu méduše a bylo mi tím odhaleno pravébytí skrze jeho opravdové Světlo.Vydechl jsem úlevou, když jsemuviděl tu čistou tvář.

Hovoři l ke mně: „Celý svůj živothledáš čest a slávu; toto hledánísvého já je ale klam a drží tě oddě-leného ode mne.“

A ještě pokračoval: „Ale pokudse mi jen na jeden jediný okamžikpodíváš do tváře, je to hodnotnějšínež tisíc let pobožnosti. “

Pravá tvář Milovaného se mi zje-vila bez příkras a má duše ihned po-temněla studem, nad tím, že jsemutrácel život a marnil dny.

Z: Der geheime Rosengarten (Tajemné rů­žové zahrady), Mahmud Shabistari

Manifestace Světla

36 Pentagram 5/201 2

N a recenzi knihy (R)Evoluce 2012 –Proč se lidstvo nachází před

evolučním skokem, Berlín 2009, seobjevilo mnoho reakcí, a proto se re­dakce rozhodla předložit vám několikpostřehů.

I když autor knihy, Dieter Broers,vzbudil značnou pozornost zevrubnouanalýzou alternativ přicházejících udá­lostí, které podle jeho názoru majíkulminovat v průběhu roku 2012, po­važujeme za nutné doporučit určitouopatrnost při čtení a přemýšlení o nich.Autor se neodchyluje od vědeckýchfaktů a prokazuje bohatou literárníinvenci.

Většina z toho, co je napsáno, jepoměrně spekulativní a některé aspek­ty nejsou podloženy nebo potvrzenysoučasnými vědeckými poznatky,i když to autor občas tvrdí. Bez ohle­du na to je zřejmé, že existují impul­zy a záření, která pronikají k našíplanetě, hluboce působí na lidský ži­vot a nutí lidstvo ke změně pohledu

na život a úroveň žití, k naprostonové orientaci. A jsou mnozí, kteříusuzují, že je na tom závislé přetrvá­ní planety a lidstva. Ovšem bylo bylepší, kdyby člověk nalezl svůj bož­ský původ života a svých bližních sivážil jako sebe sama. Na této bázi sespojí mikrokosmos, kosmos a mak­rokosmos v jeden živoucí celeka bude jasné, že božský základ vý­voje – jak nahoře tak i dole, uvnitři venku, „na nebi i na zemi“ – je stá­le stejný. Tento základ se nazývá ži­vot: od protoplazmy po syna nebes,od planety po Mléčnou dráhu a odvesmíru k vesmíru. Je potěšitelnézjišťovat, že moderní vědci stále vícepřekračují své hranice a empirickýmzpůsobem pronikají do oblastí, kteréjsou jen obtížně empiricky vysvětli­telné.

Redakce zastává názor, že je možnýposun vědomí, kterým se lidstvo mů­že uvést v soulad s duchovní revolucí,a s jeho přispěním tuto změnu, která

Překročení hranicPostřehy k „Revoluci 201 2“

37

se připravuje už po desetiletí, podpo­rovat. Je samozřejmé, že bude takéaktivován odpor proti této změně.

K obsahu knihy, kde autor diskutujerůzné události, by se mělo podle na­šeho mínění přistupovat obezřetně.

My, kteří hledáme skryté tajemství,víme, že v celém universu vládne sys­tém a řád, že vesmír se od věčnostik věčnosti řídí nepomíjejícím zákonem.My, kteří krok za krokem odstraňuje­me závoje, které nás oddělují od ne­popsatelného, nalézáme plán v každémuskutečnění. My, kteří zkoumáme vzta­hy mezi makrokosmem a mikrokos­mem, vidíme úchvatnou rovnováhumezi všemi věcmi. My, kteří se chápe­me úzkých příček Merkurova žebříku,abychom naši vědomou bytost pozvedlido neviditelných světů, vidíme vtékatživotní proudy přírodní říše prostřed­nictvím éterů. My, kteří se blížíme vel­kému tichu, slyšíme hlas ticha. My,žáci moderní duchovní školy, kteřívstupujeme do chrámu ducha, jsmeuchváceni nádherou abstraktníhomyšlení. My, služebníci ohně, hledí­me hluboko do pramene lidských mož­ností. Víme, k čemu je člověk už odpočátku povolán. My, kteří sbírámerůže v zahradě Fohat, vidíme cestuvývoje od jednoho horizontu k druhé­mu, jako sled záblesků. A my, kteřítakto rozšiřujeme naše vědomosti,zvětšujeme své obzory, rozšiřujeme

vědomí, své síly nabíjíme dynamickouenergií, kráčíme od údivu k obdivu,k zajíkavé úctě, k pokoře, k služběBohu. My, o kterých se říká, že pova­žujeme chladný rozum za to nejvyšší,zažíváme, že naše vědomosti vrcholív hluboce náboženském přesvědčení.Skláníme se před Božím majestátem,protože po nejhlubším prozkoumáníse ve všech říších projevuje vůle Boží,protože zažíváme sílu, která je zavším, povznášející sílu, která poháníplanety vesmírem, totiž Světlo světa:Krista.

Z knihy: Vyznání bratrstva Růžového kříže,kap. 6, Rozekruis Pers, 1 984

Nádherná kniha

NÁDHERNÁ KNIHA

38 Pentagram 5/201 2

39

E instein pokládal světlo za nej­větší div, i když ho určitým

způsobem ohraničoval svým výpoč­tem rychlosti světla. Tím je pojem„světlo“ definitivně spojen s pojmem„čas“. Objev, který byl nedávno uči­něn v urychlovači částic CERN – při­čemž Einsteinova rovnice rychlostisvětla měla být vyvrácena – měl takvelký dopad, že se mnoho lidí zamys­lelo. Neboť to by mohlo mít důsledky,které by mohly obrátit svět vzhůrunohama.

Bylo by to zemětřesení, které bymohlo otřást vědou v základech. Nynímožná považujeme myšlenku na to,že čas, rychlost světla mohou být pře­konány, za absurdní. S tím samozřej­mě začal závod, dosáhnout a překonatjeho rychlost. Kdo je pánem světla,může ovládnout také čas. Nyní vy­vstávají otázky, co se tedy pohybujerychleji než světlo.

A především: Co přesně je světlo?Neexistuje snad již mnohem déle,

mimo paradigma vědy jiný, méněabsolutní ale hlubší pohled na totosvětlo? A to v případě, pokud se jednáo podstatu světla a ne o jeho samotnýjev nebo projev.

K tomu se dá nalézt příklad v her­metické moudrosti, v které se hovořío duši a její neohraničené schopnosti:

„… Poruč své duši jít do Indiea ona tam již je…“

Jaká je pravá podstata světla?Arthur Zajonc píše v Das Licht

sehen (Vidět světlo):„V běhu času věda odstranila ozdo­

by Ducha a vytvořila materiální, ma­tematický obraz světla. Tím současněvytvořila nový obraz člověka a kosmu.Kdysi znamenalo světlo spatřit Boha,“píše.

„Když zrak boha slunce Ra obsáhlprostor, rozšířilo se světlo z jednohokoutu vesmíru do druhého. […] Celéhmotné stvoření se tedy skládá z kon­denzovaného světla.“

Moderní architekt, Louis Kahn,řekl jednomu novináři z časopisuTime (Čas):

„Dalo by se říci, že jsme vskutkuzrozeni ze světla. Věřím, že světloje tvůrcem veškeré hmoty. Hmota jespotřebované (použité) světlo.“

Jiný, hlubší vhled

Jiný, hlubší vhledCO JE PRAVOU PODSTATOU SVĚTLA?

Mark Rothko „Orange, Tan and Purple“ (Oran-žová, světle hnědá a purpurová), 1 949.„Lidé, kterých se někdy mé práce dotknoutak, že musí plakat, mají tímto způsobemstejný náboženský prožitek jako já sám,když jsem je maloval…“

40 Pentagram 5/201 2

Č lovek už odpradávna meria časpodľa určovania pozície Zeme

vzhľadom na Slnko. Keď je Zem oto­čená k Slnku, to voláme „deň“ a keďje odvrátená od Slnka, to označujemeako „noc“.

Obiehanie Zeme okolo Slnka vy­tvára ročné obdobia a po sebe idúceroky. Prostredníctvom svetla sme ránozobúdzaní, zatiaľ čo každý večer nászapadajúce Slnko pobáda k tomu, abysme opäť zavreli svoje oči.

Pri pokuse na ľuďoch sa skúmalo,aký rytmus bdenia a spánku si vytváračlovek, ak mu chýba informácia o tom,či je deň alebo noc. Javí sa, že tietotakzvané „biologické hodiny“ majúrytmus v rozmedzí 24,5 až 28 hodín.

Tým, že nás Slnko drží v 24 hodi­novom rytme, je trochu naša prirodze­nosť svetlom „poháňaná“. Preto prá­vom môžeme tvrdiť, že človek je„bytosť citlivá na svetlo“.

Vzhľadom na rozhodujúcu rolu,akú hrá Slnko v životných procesoch,to nie je žiadne prekvapenie. Bez Slnka,bez svetla, je život, ako ho poznáme,

nemysliteľný. Ukazovateľ na slneč­ných hodinách so svojím „Ja rátamlen jasné hodiny“ nestrpí pred Slnkomani obláčik.ZÁVEREČNÉ SVETLO V asociatív­nom zmysle je preto pravdivé vyhlá­senie, že „Čas je svetlo“. Avšak tátobásnická axióma sa pri súčasnom hek­tickom spôsobe života ľudstva častozamieňa za prozaickejšie „Čas súpeniaze“ alebo na osobnejšiu verziu:„Môj čas je cenný, je nezaplatiteľný“.Čo vlastne znamená cenný? Náš ži­vot, ten časový úsek, ktorý môžemeprežiť na svojom mieste pod Slnkom,sme dostali zadarmo ako dar. A čo jecennejšie, krátky alebo dlhý život?

V praxi sa zdá, že nie vždy je ľah­ké užívať si náš život pod Slnkom.Často máme k dispozícii príliš máločasu. Náš život sa javí ako sled povin­ností či plnenia očakávaní; čas ešte„konať pekné veci“ vytvorí často lenzáverečné svetlo. Pýtame sa seba sa­mých, či žijeme len nato, aby sme pra­covali alebo či sa môžeme aj trochu

Mať čas:vpustiť SvetloBez Slnka, bez svetla, je život, aký poznáme, nemysliteľný. Čas meriamepodľa postavenia Slnka, ale nemáme čas, aby sme sa zaoberali svetlom.Urobme si čas, aby sme unikli z času, a tak vpustili Svetlo!

41

poihrať? Alebo snáď prehliadamezaujímavé možnosti? Považujemeešte určité príležitosti za dočasnenemožné – a svietiace chodníky zaneschodné?OLTÁRNY KAMEŇ Už v dávnej mi­nulosti si bol človek vedomý svojhosvätého vzťahu so Slnkom. V megali­tickej stavbe Stonehenge svieti vychá­dzajúce Slnko dňa 21. júna pomedzidva vstupné kamene a osvetľuje pres­ne oltárny kameň, ktorý je umiestne­ný v strede kamenného kruhu tohtomonumentu. Dňa 21. júna napoludniesa nachádza Slnko priamo nad obrat­níkom Raka, a tým aj najďalej nadsevernou pologuľou Zeme. Nám, oby­vateľom severnej pologule, je Slnkonajbližšie na začiatku leta. EgyptskáSfinga upiera svoj pohľad na východ,k „Orientu“, kde vychádza Slnko,má teda doslovne „nasmerovanie“na Slnko. Aj kostoly sa už po stáročiastavajú tak, že majú pozdĺžnu os krí­ža orientovanú v smere východ –západ.

Vedomiu gnostika symbolizujesfinga ľudskú dualitu. Telo leva, od­počívajúce v piesku púšte, symboli­zuje čisto biologický aspekt ľudskejbytosti, ktorý je nakoniec spojený sozemou, z ktorej vzišiel. Ľudská hlavas božským výrazom znázorňuje to, čorobí ľudskú bytosť skutočne ľudskou:jeho spojenie s Božím.

„MAŤ ČAS“ Slnko dáva každémučloveku k dispozícii 24 hodín za deň.Z toho nie je možné urobiť viac. Ideteda o to, aby sme nám vymedzenýčas využili tak, že pocit „nemám dosťčasu“ sa ani nevynorí, a tak predíde­me hrozbe nedostatku času. Potomradšej ani nič nezačínať? To určitenebude fungovať, pretože človek jepríliš nepokojná bytosť. Aj keby sanám podarilo obmedziť naše nutkaniekonať, ešte vždy ostane ten tlak, ktorýnám vnucujú životné okolnosti a našiblížni. V mechanických hodinkách sanachádza malé koliesko, ktoré sa usta­vične pohybuje hore – dolu a spôso­buje tikanie. V Nemecku ho volajú aj„Unruhe“ – „nepokoj“. Nepokoj akodirigent času…

A odlúčenie od času sa nazýva„nájsť večný pokoj“. Niekedy sa zdá,že hovorový jazyk veľmi výstižnevystihuje podstatu týchto nie každo­denných vecí! Do istej miery paradox­ne sa môže tiež povedať aj to, že mu­síme mať čas na to, aby sme sa mohli

Mať čas: vpustiť Svetlo

42 Pentagram 5/201 2

od času oslobodiť. Potom už je časako prepravný prostriedok nadby­točný, len čo sme s jeho pomocoudosiahli náš cieľ.

Naša cesta časom je cestou skú­seností a môže nás viesť do večnosti.Často prehliadaná možnosť: životnácesta von z času, tam do večnosti! ZaSfingou leží Veľká pyramída. Veľkápyramída je chrám, ale nie chrám nabohoslužby a uctievanie, ale miestostávania sa vedomým. Je to kamennésvedectvo toho, že človek môže krá­čať cestu zbožštenia.

Alebo aby sme to vyjadrili ešte sil­nejšie: cieľ ľudského života spočíva

v tom, aby sa zanechalo za sebou to,čo je biologické, a aby sa vyzdvihlov Božskom. Kľúč k tejto ceste vzkrie­senia nám bude na prospech skrzSfingu: Cieľ dosiahneme vtedy, aknáš pohľad nasmerujeme na východ –keď sa to odvážime so Svetlom, Svet­lom pôvodného života, ktoré dokážeosvetliť príslovečnú temnotu našejexistencie v tejto prírode.

Keď sa blížime tomuto Svetlu,malo by byť naše smerovanie také,aby bol kamenný oltár v strede kamen­ného kruhu – ľudské srdce v stredemikrokozmu, ktorý nás obklopuje –týmto Svetlom úplne ožiarený.

43

To, čo raz začalo tým Jedným Svetlom, ktoré je samotným Bohom, a je zasiate do kaž-dého človeka, prináša do života teplo, rozum a uvažovanie. Takto videné, zdá sa, že jeschopné – prostredníctvom ľudí – poskytnúť milióny svetiel takému mestu ako Tokio.Môžeme povedať, že aj dielo takého umelca, akým je Don Relye z Dallasu, Texas (horná

ilustrácia: „… píšem softvér, aby som vytvoril umelecké dielo“), ktorého viaceré ume-lecké diela možno vidieť v tomto vydaní, ukazuje na to, ako v každom atóme, v každomčloveku, je to Svetlo, ktoré umožňuje život, vyjadrenie, zväzok a rôznorodosť. Všetko jenavzájom zviazané prostredníctvom Svetla – preto, celkom reálne: miluj svojho blížneho,lebo jeho Svetlo je aj v tebe, a tvoje Svetlo je v ňom…

Vo všetkom je Svetlo – rozpoznaj ho v svojom blížnom

44 Pentagram 5/201 2

dokiaľ = dokuddokým = dokuddotiaľ = dotuddovtedy = dotudkŕč = křečmurár = zednářosoh = užitekpobádať = podněcovatpočas = běhempologuľa = polokoule

pozdĺžny = podélný, podlouhlýpredísť = předejítrátať = počítatRužokrižiak = RosikruciánRužokríž = Kříž s Růžíteraz = nynítriezvo = střízlivěvonkajší = vnějšívtedy = tehdyvyžarovať = vyzařovat

SLOVENSKO-ČESKÝ SLOVNÍČEK

LiteraturaMezinárodní školy Zlatého Kříže s Růží

Lectorium Rosicrucianum

Díla vydaná v českém jazyce:Bratrstvo Šambaly

*Duchovní odkaz Jana Amose Komenského

*Elementární fi losofie moderního Růžového Kříže

*Gnose v aktuálním zjevení

*Mystérium života a smrti

*Prázdný prostor neexistuje

*Přicházející nový člověk

*Univerzální Gnose

Uvedené publikace si můžete objednat u svých knihkupců.Distribuce Kosmas s.r.o.

www.kosmas.cz

„Ne­bytie“ oka je číre zrkadlo, v ktorom Boh vidísám seba. Keď v nás toto nové Svetlo bude vznie­tené, rozprestrie sa pred naším vnútorným okomnový svet. Čo toto vnútorné oko vidí? Kto vidítýmto vnútorným okom? Je to dokonalý, božskýčlovek­Horus, ktorého starí Egypťania nazývali„Synom“, a ten v človeku vidí do svojho vlastné­ho božského sveta, a my sme toho tichým, osvie­teným svedkom. V tomto tichu dokáže naše okovyžarovať túto Svetelnú silu transformovane.

„Ja som Svetlo očí,Duch, ktorý bývav hĺbkach bezodných.“Bhagavad Gíta