0107

60
0< Akadé
ústav toho druhu založil v Prusku AlbrechtThaer r. 1806 v Möglině; r. 1819 udělen ústavutomu název »Kön. akademische Lehranstaltdes Landbau’s«, a vzdělávali se na něm propříští své povolání, kdo majíce již důkladnépovšechné vzdělání měli hospodařiti na vět-ších statcích bud’ jako jejich vlastníci anebjako úředníci. Dle této p r v n í a. h. v MögIinězřizovány jsou potom jiné, tak Hohenheim(1818), Idštein (1818, později 1834 Hofgeisberg),Schleissheim (1822, později 1852 Weyhenste-phon), Jena (1822), Tharand (1829), Eldena(1835), Regenwalde (1842), Proskava a Poppels-dorf (1847), Uher. Staré Hrady (1850), Weende(1851) a konečně Waldau (1858). Některé z nichpožívaly světové pověsti jsouce dobře orga-nisovány a vedeny. Během času a to odroku 1861, kdy Liebig vystoupil proti těmtoisolovaným a-iím vůbec za příčinou různýchjejich nedostatků, pozbyly všechny až naHohenheim ve Virtemberce a Staré Hradyv Uhrách bývalé své samostatnosti a jsounyní po většině spojeny s universitami jakožtozvláště zorganisované ústavy hospodářské.Z nich vyniká nyní nejvíce hospodářský ústavv Halle, řízený proslulým Jul. Kühnem. Roku1874 zřízeno na technice v Mnichově hospo-dářské oddělení a v Berlíně proměněn již odr. 1860 trvavší ústav hospodářský v samostat-nou k r á l . v y s o k o u š k o l u z e m ě d ě l s k o u(1881). I ve Vídni zřízena jest již od r. 1872samostatná c . k . v y s o k á š k o l a p r o z e m ě -d ě l s t v í s o d d ě l e n í m p r o l e s n i c t v í (odr. 1875 po zrušení lesnické a. v Mariabrunnu)a nyní (od r. 1883) i s oddělením pro kulturnítechniku. Citelným nedostatkem obou těchtovysokých škol ve Vídni i v Berlíně jest všakprávě to, co bylo předností dřívějších a jestvelikou výhodou i dosavadních a-ií h-kých-větší hospodářství aneb aspoň větší zkušebnépole. V Čechách zřídila r. 1856 c. k. vlastensko-hospodářská společnost chvalným přičiněnímtehdejšího hospodářského rady Ant. Em. Ko-mersa při rolnické škole v Liebverdě (založ.r. 1850) v y š š í o d d ě l e n í s v y u č o v a c í ř e č ín ě m e c k o u. Snesením sněmu království Če-ského r. 1864 opatřeno, aby byly v Čecháchtroje školy hospodářské, a to š k o l y r o l n i -
c k é , v y š š í š k o l y h o s p o d á ř s k é (aneb spolui průmyslové) a konečně v y s o k é u č e n í h o -s p o d á ř s k é ( a k a d e m i e). Tato a. h. měla sedle téhož usnesení sněm. zříditi jakožto ústavzemský v Praze. K tomu však posud nedošlo.Za to prohlášeno r. 1866 ono vyšší odděleníhospodářské školy v Liebverdě za ústav zem-ský a téhož r. 1866 zřízen v Táboře zásluž-ným působením tehdejšího poslance na sněmu,druhdy prof. v Liebverdě, dra. J. B. Lambla,z e m s k ý v y š š í ú s t a v h o s p o d á ř s k ý s v y -u č o v a c í ř e č í č e s k o u. Oba tyto vyšší ústavy,jsouce od zemského výboru prostředky kusvému zdárnému vývoji štědře opatřovány,odchovaly za 20letého svého trvání mnohointelligentních hospodářů, kteří nyní působíve vlasti naší i daleko v cizině v pokrok země-dělský jako majitelé svých vlastních hospo-dářství, aneb nájemníci větších statků, nebo
Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I.

mie. 601

co úředníci při velkostatcích, aneb konečněi jako učitelé na školách hospodářských. Roku1884 došla již dlouho připravovaná reorgani-sace hospodářského vyučování v Čecháchsněmovního schválení a dle této reorganisacemají i oba vyšší ústavy hospodářské v Tábořea v Liebverdě blíž uvedeny býti ku svémucíli. Rokem 1887—88 počínajíc provádí se po-vlovně tato nová reorganisace, i lze tudíž obav y š š í ú s t a v y, Tábor a Liebverdu, nyní naroveň stavěti a-iím h-kým, a to jednak již dlejejich zařízení, jednak též dle jejich účelu adle kvalifikace předběžného vzdělání, jakého sepro přijetí na tyto reorganisované vyšší školyhospodářské od jejich řádných posluchačů po-žaduje. Nebot’ opatřena jsouce hojnými a cen-nými sbírkami mají vyšší učiliště tato kusvým účelům botanické zahrady, zkušebnápole i větší hospodářství, a jest dle novéhostatutu jejich úkolem, aby posluchačům po-skytovala vyššího vzdělání vědeckého v oboruzemědělství a mimo to, aby studující ve zvlášt-ních kursech nabyli vědomostí, jichž jest třebapro různá zvláštní odvětví polního hospodář-ství (na př. nauku o melioracích a pod.). Úplnévyučování na vyšších hospodářských ústa-vech zemských má trvati dvě léta (čtyři se-mestry). Doba vyučovací na kursech určí seod případu k případu. Osnova učebná vzta-huje se a) k theoretickému vyučování všemzákladním vědomostem, jež sloužiti mohouk lepšímu porozumění nauce o hospodářstvía k odůvodnění jejímu, jakož i na vyučováníjednotlivým odborům zemědělské nauky samé;b) k pravidelným demonstracím, cvičením,výletům a rozmluvám, jež mají theoretickévyučování doplniti jakožto nedílná část’ ve-škerého vyučování. Posluchači na vyšších ho-spodářských ústavech zemských třídí se nařádné a mimořádné. Za řádného posluchačemůže býti přijat jenom ten, kdo se prokážeplatným vysvědčením maturitním z gymnasianeb reálky aneb vysvědčením dospělosti, ježobdržel na některé hospodářské střední školev Čechách. Za posluchače mimořádného můžebýti přijat, kdo má potřebné vědomosti, abys užitkem mohl konati studia, a jemuž jestaspoň 18 let. Co se konečně týká a-ií h-kých
v jiných státech, uvedeme jen ty ústavy, kterédo této kategorie v y š š í c h u č i l i š t’ celou svojíorganisací náležejí. Akademické ústavy hospo-dářské jsou: V e V e l k é B r i t a n n i i a v I r s k ukrál. agrikulturní kollegia v Cirencestru (Glou-cestershire) a v Downtoně (Wiltshire), pakvzdělávací ústav pro zemědělství v Glasne-vinu (Dublin); ve F r a n c i i agronomický ná-rodní ústav v Paříži (vys. škola), vyšší ústavyhospodářské v Grignonu (u Versaillů), v Grand-Jouanu (Loire-Inférieure) a v Montpellieru (Hé-rault); v I t a l i i král. vyšší hospodářské školyv Miláně a v Portici; v R u s k u hospodář-ský a lesnický ústav v Petrohradě, hospodář.ská a lesnická akademie u Moskvy a Nov.Alexandrovska (gub. lublinská), hospodářské od-dělení na polytechnice rižské; ve Š v é d s k ukrál. hospodářská akademie ve Stockholmě, vyš.ústavy hospodářské v Ultuně (u Upsaly) a
© Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

602 Akadé

v Alnarpě (u Lundu); v N o r s k u vyšší školahospodářská v Aasu; v D á n s k u král. zvěro-léčitelská a hospodářská vysoká škola v Ko-dani, hospodářský ústav v Odense; v N i z o-z e m í hospodářský ústav ve Wageningen;v B e l g i i král. hospodářský ústav v Gemblouxa vyšší škola hospodářská spojená s univer-sitou v Levně; ve Š v ý c a r s k u hospodářskáa lesnická škola na polytechnice v Curichu;ve Š p a n ě l s k u král. hospodářský ústav v Ma-dridě; v P o r t u g a l s k u hospodářský ústavv Lissaboně; v R u m u n s k u vyšší hospodář-ská škola v Bukarešti; ve S p o j . O b c í c hs e v e r o a m. jsou spojena vyšší učiliště hospo-dářská bud’ s universitami, aneb jsou samo-statna »Colleges of agriculture« a mimo tojsou tu četná hospodářská gymnasia a téžjiné ústavy zemědělské, jako »Agricultural In-stitute in Hampton in Virginia«. Ký. — Aka-demie lesnicka jest vyšší učiliště pro lesníky.V Rakousku bývala v Mariabrunně u Vídně.Po jejím zrušení přeneseno učení na vysokéškoly zemědělství ve Vídni. V Uhrách jest veŠtávnici (Schemnitz). V chorvátském Křiževcijest lesnická škola, o jejíž povýšení na a-ii nebozrušení a přenesení na záhřebskou universituse vyjednává. V Německu jsou a. l-ké v Tha-randě, Mündenu, Novém Eberswaldě a Hohen-heimě. Dl. — Akademie hornicka slove ústav,na němž se pěstuje vyšší učení hornické (i hut-nické) nejen theoreticky, ale-pokud na učilištivůbec možno-též prakticky za tím účelem,aby z chovanců jejích, »horními akademiky«zvaných, stali se vědecky vzdělaní úřednícihornických a hutnických závodů, bud’ státních,bud’ soukromých. A. h-ké potřebí jest za ny-nější doby rozeznávati od »hornických škol«,majících za účel přiučiti a vycvičiti schop-nější dělníky hornické tak dalece, aby mohlináležitě vykonávati služby dozorcův u závodůhornických (viz H o r n i c k á š k o l a). — Prvníučiliště hornické v Evropě zřízeno bylo v Če-chách r. 1733 za panování císaře Karla VI.a za hraběte Františka Leopolda ze Štern-berka, presidenta král. české komory, v král.svob. městě Jáchymově, kteréžto vynikalo hor-nictvím. Učiliště to nazvali tehdáž »hornickouškolou« (Bergschule), jejíž chovanci (Bergscho-
laren) ustanovováni byli za hornické a hut-nické officianty v Čechách. Za panování císa-řovny Marie Teresie patentem ze dne 10. břez.r. 1763 dotčená škola přeložena byla do Prahyi připojena ke Karlově universitě; přednášekvšak hornických mohlo účastniti se jen dva-nácte chovanců,. kteří tím výhradně určenibyli pro hornické a hutnické úřady v Čechách.Po krátkém trvání r. 1770 ústav pražský pře-ložen do Št’ávnice v Uhrách, když nejvyššímrozhodnutím ze dne 2. dubna t. r. škola št’áv-nická povýšena byla na úplnou » a-ii h-kou«o třech ročnících, kterážto pak po 80 let ostalajediným vyšším hornickým učilištěm pro ve-škerou Rakouskou říši. Stavové království Če-ského pokoušeli se návodem slovutného hra-běte Kašpara ze Šternberka okolo r. 1830 o to,aby učení hornické opět zřízeno bylo v Če-chách, a to jakožto zvláštní a. h. v královském

mie.

svob. městě Příbrami, kde proslulé nyní hor-nické závody již koncem předešlého stoletípočaly zkvétati. Ale vlastenecký tento pokustenkráte se nezdařil. Konečně opět v Čechách,a to v Příbrami zřízeno jest nejvyšším roz-hodnutím ze dne 23. ledna 1849 c. k. hornickéučiliště (k. k. Montanlehranstalt), které mělos ústavem lubenským stejnou organisaci a bylorovněž jako onen provisorní. Skládalo pak sepouze ze dvou ročníkův odborných, totiž z hor-nického a hutnického běhu (Bergkurs, Hütten-kurs). Kdo na tom aneb onom učilišti chtělstudovati, tomu bylo dříve bud’ absolvovatipřípravné dva ročníky na h-ké a-ii št’ávnickénebo dotčené předměty poslouchati na někte-rém ústavě polytechnickém. Hornické učilištěpříbramské, ač později prohlášeno bylo zac. k. a-ii h-kou, ostalo při svých dvou odbor-ných ročnících povždy učením kusým ne-mohouc přijímati posluchačů jiných než ty,kteří přípravná studia odbyli si bud’ ve Št’áv-nici nebo později v Lubně nebo na některémpolytechnickém ústavě, a kterým překonatibylo obtíže, jež se naskytují těm, kdo pře-cházejí z ústavu na ústav. Až do r. 1869 ode-bírali se z Čech a Moravy studující, kteří od-dali se na hornictví, z největší části do Št’áv-nice a odbyvše sobě oba přípravné ročníkypřestupovali do odborných ročníkův a-příbram-ské. Zmíněného však roku Mad’aři vyhlásili našt’ávnické a-ii mad’arštinu za řeč vyučovací,čímž zavřela se tato někdejší »alma mater«rakouských horníků studujícím zemí předlitav-ských dokonce. Byla-li kusost příbramské a. h-kévždy jakousi závadou, stala se jí po r. 1870,když poslední »Št’ávničané« v Příbrami studiaukončili, téměř osudnou. Návštěva, jak jinakbýti nemohlo, klesla; bylat’ sice sklesla, a tojiž dříve, také v Lubně, avšak tamější a-ii tonebylo se škodou, protože mělo Lubno za-stánce u tehdejší vlády, kdežto s příbramskoua-ií h-kou bylo tehdáž právě naopak. K tomurozšířila se nikoli bezpodstatná obava, že bypříbramská a. lubenskou mohla seslabiti a za-stíniti, kdyby časem byla doplněna příprav-nými ročníky, jako se bylo stalo v Lubně, as onou postavena na roveň. Pročež pracovalivšemožně o to, aby a. h. v Příbrami byla na
dobro zrušena. Jen usilovným namáhánímtehdejších professorův a některých nepodja-tých korporací podařilo se překaziti záměryony, a-ii nepřátelské. Bohužel, že následky onéskutečné persekuce až posud nejsou docelaodstraněny, jakož nebudou dotud, pokud proseverní rakouské země, Čechy, Moravu, Slez-sko a Halič, kteréžto hornictvím a hutnictvímdaleko předčí nad země alpské, nezřídí seúplná a. h. rovnající se lubenské. Od oné tedydoby až doposud existují v říši Rakouské třistátní vyšší školy hornické s názvy » a. h-ké«,kteréž (dle stáří) jsou: 1. kr. uh. a. h. ve Št’áv-nici s vyučovací řečí mad’arskou; 2. úplná c. k.a. h. ve Štýrském Lubnu; 3. v příčině příprav-ných studií neúplná, ostatně s lubenskou narovno postavená c. k. a. h. v Příbrami. Na oboutěchto ústavech jest vyučovací řeč výhradně ně-mecká. Dle poslední organisace z r. 1874, kteráž

Akadé

se srovnává s organisací odborných běhů lu-benských, obsahuje tato a. h. v Příbrami dvěodborné školy, totiž: a) odbornou školu hor-nickou (Bergwesens-Fachschule); b) odbornouškolu hutnickou (Hüttenwesens-Fachschule).Každou z těchto odborných škol lze absolvo-vati za jeden rok. Ku přijetí do státní službypotřebí jest absolvovati oba dva ročníky, cožse ostatně doporučuje též pro službu u závodůprivátních. Protože na ústavě tom pěstuje sevýhradně jen o d b o r n é učení hornické a hut-nické, musí se dole jmenované technické před-měty přípravné (na základě maturitního vy-svědčení z vyššího gymnasia nebo z vyššíreálné školy) dříve absolvovati bud’to na pří-pravném oddělení lubenské a. h-ké (nejméněza dva roky) anebo na některé vysoké školetechnické (nejméně za tři roky). Posluchačih. a., »horní akademikové«, mohou býti bud’ř á d n í neb m i m o ř á d n í. Kdo chce býti po-sluchačem řádný m, musí předložiti vysvěd-čení o odbytých zkouškách z veškerých dřívevzpomenutých předmětů přípravných, kteréžto(s poznámkami I. a II. o oddělení na vysokýchškolách technických) jsou: Vyšší mathematikaI. a II.; technická mechanika I., II. a III.; de-skriptivná geometrie s příslušným konstruktiv-ným rýsováním: praktická geometrie (geodae-sie) I. s příslušným situačním rýsováním;theoretická nauka o strojích; stavba strojů I.s příslušným konstruktivním cvičením; mine-ralogie. fysika, všeobecná (anorganická) lučba;mimo to pro hornický běh ještě: geologie apalaeontologie; pro hutnický běh pak ještě:analytická lučba se cvičeními v kvalitativníanalysi i metallurgická lučba. Analytická lučbas příslušným cvičením, jakožto přípravní před-mět pro běh hutnický (druhý) přednáší seostatně na a-ii h-ké samé a sice v prvním (hor-nickém) běhu. V příčině metallurgické lučbymůže ministerstvo orby (mající vyšší správua-ií h-kých vůbec) ve zvláštních případechtěm, kdož z techniky přicházejí, povoliti při-jetí na a-ii h-kou i bez tohoto předmětu,kterýž se ostatně v Příbrami přirozeným způ-sobem pojímá v učení hutnické (jakožto hut-nictví všeobecné,-propaedeutika. Za mimo-řádné posluchače přijímají se ti, kdož překro-
čivše 18. rok věku svého, neodbyli všechpřípravných předmětův, avšak dostatečnýmise vykáží vědomostmi, aby zvoleným před-náškám rozuměli. Mimo to se připouštějí kupřednáškám (i cvičením) jakožto hosté. vzdě-laní mužové slušného postavení, pokud by tovůbec nevadilo vyučování. Pro řádné poslu-chače obou a-ií h-kých, příbramské a lubenské,vespolek ustanoveno jest 40 státních stipendií,dílem po 300, dílem po 200 zl. ročně, a tré sti-pendií Jindřicha Drasche z Wartimberka po400 zl. ročně (těchto zvláště se ještě jeden rokpo absolvování jakožto »stipendií cestovních«užívá); kromě toho založeno jest nejvyššímdopisem z r. 1883 pro každou z jmenovanýchh-kých a-ií zvláště dvé Františko-Josefovskýchstipendií po 300 zl. ve zlatě ročně. Na pří-bramské a-ii h-ké vyučuje se předmětům dílem»hlavním«, dílem »pomocným«, kteréž jsou:

mie. 603

I. Předměty h l a v n í: a) Na odborné školeh o r n i c k é (I. ročník): Hornictví, montannígeologie (speciální geologie užitečných ložisek),hornické měřictví s příslušným cvičením o vy-měřování a mapování, praktická geometrie II.(vyšší geodaesie vzhledem k hornictví), me-chanická úprava rudnin i uhlí, hornické stroj-nictví s příslušným konstruktivním cvičením,posléze (jakožto příprava pro běh hutnický)analytická lučba s cvičením kvalitativním. b) Naodborné škole h u t n i c k é (2. ročník): hutnictvíželeza (železářství), hutnictví ostatních kovů,hutnictví soli (solivarství), prubéřství s přísluš-ným cvičením ve zkoušení na sucho i v ana-lysi kvantitativní, hutnické strojnictví s pří-slušným konstruktivním cvičením. II.Předmětyp o m o c n é pro oba běhy (hornický i hutnický)zároveň: encyklopaedie stavitelství s přísluš-ným cvičením v rýsování a rozpočtech sta-veb, horní právo (horní zákon i s dodatky).encyklopaedie lesnictví, účetnictví-vše, po-kud se hlavně horníka a hutníka týká. Jmeno-vané předměty, zvláště »hlavní«, zahrnují v soběmin o přednášky a cvičení domácí (v poslu-chárnách a rýsovnách) též četné vycházkyku příslušným-v příčině rozmanitosti i do-konalosti proslulým-objektům příbramskýchdolův i hutí. Mimo to rok co rok podniká seod posluchačů každého ročníku zvláště vede-ním professorův odborná (studijní) cesta ažtřínedělní. na kteréž značnější závody, jednakhornické, jednak hutnické v Rakousku i v cizo-zemsku se navštěvují a studují. Cesty tyto do-plňují nevyhnutelně vyučování na a-ii h-ké.A-ii h-kou bezprostředně spravuje professor-ský sbor s ředitelstvím v čele, kteréž se v pří-čině osobnosti vždy po dvou létech volbou(návrhem) professorův a ustanovením ministraorby nově osazuje. Ředitel příbramské a. h-késpravuje též tamější »hornickou školu«. Hk.-Akademie hornicka v Lubne ve Štýrsku, zal.r. 1849 za tím účelem, aby poskytla důklad-ného theoretického a, jak dalece možno, taképraktického vzdělání v hornictví a hutnictvís hlavním zřetelem k železářství. Při ústavě tomjest všeobecné oddělení přípravné pro jednotlivévědy, jež tvoří základ odborných studií; pakodborná škola pro hornictví a odborná škola
pro hutnictví. Všeobecné oddělení zahrnujetakové předměty, jaké se přednášejí na obouvysokých školách technických v Praze (veVídni, v Hradci atd.), v odboru pro přípravu naa-ii h-kou, která příprava také opravňuje poslu-chače vstoupiti bud’ v Příbrami nebo v Lubnědo jedné z obou odborných škol. Předměty od-borných škol na a-ii v Lubně jsou v celku tytéžjako v Příbrami; odbyté všeobecné oddělenív Lubně opravňuje pak posluchače také k na-stoupení na některou odbor. školu na a-ii v Pří-brami. Posluchači jsou řádní a mimořádní.Řádní posluchači musí se vykázati maturitnímvysvědčením vyššího gymnasia neb vyšší reálkya vstoupí do všeobecného oddělení a odtuddo odborných škol, do kterých se ostatně při-jímají posluchači ze zmíněné již přípravnyobou technických škol v Praze atd. Mimořádnýposluchač musí býti 18 let stár a má se vy-

604 Akadé

kázati dostatečným předběžným vzděláním proporozumění předmětům, jež poslouchati hodlá.Žádný posluchač nesmí náležeti buršáckémuspolku, a kdyby později k takovému přistoupil,propustí se z ústavu. Mimo to jsou hosté-posluchači. Každý posluchač platí zápisného5 zl. Řádní posluchači platí 15 zl. školnéhoza semestr-nemajetní ale mohou býti osvo-bozeni. Mimořádní posluchači platí 1 zl. zakaždou hodinu přednášky aneb za dvě hodinykreslení neb cvičení týdně; podobně hosté.Za použití laboratoře platí 5 zl. za semestr;řádní mohou i od toho býti osvobozeni. Zápisděje se v říjnu a březnu před zvláštní kom-missí. Při a-ii jest celá řada nadací. Jest 7 řád-ných professorů, 1 mimořádný, 4 adjunkti,4 assistenti, 4 honorovaní docenti. R. 1885—86bylo posluchačů: 138 řádných, 16 mimořád-ných a jeden host. Fl.

Akademie obchodnı jest vyšší školaobchodní, která svým učebným plánem pod-statně se liší od s t ř e d n í a p o k r a č o v a c í(nižší) školy obchodní č i k u p e c k é. V a-iícho-ch směřuje se k tomu, aby akademickýmivýklady poskytlo se posluchačům (akademi-kům) příležitosti nabýti důkladného odbornéhovzdělání ve všech odvětvích vědění obchod-ního, jakož i obecného vzdělání vědeckého,nezbytného pro obchodníka, jenž má vyni-katí rozhledem. Účelu toho má se dosíci jed-notným rázem vzdělavacích prostředkův, i majíse akademikové takovým způsobem theore-ticky a prakticky připravovati pro obchod vevšech jeho způsobách. — Názvu a. o. užíváse toliko v Rakousko-Uhersku; v Německuříká se jim Höhere Handelsschule, ve Franciiécole supérieure de commerce. V Rak. — Uherskuskládají se a. o. ze tří tříd a vyučuje se těmtopředmětům: arithmetice kupecké, algebře ageometrii, účetnictví a pracím kontorním, ob-chodní korrespondenci, směnečnému, obchod-nímu a živnostenskému právu, politické oeko-nomii a statistice, nauce o obchodě, zeměpisua dějepisu obchodnímu, chemii, fysice a nauceo zboží, jazykům zemskému, něm., angl.,franc., po případě rus. a italskému, a kalli-grafii. V Rak. — Uhersku jsou tyto a. o.: v Ter-stu academia di commercio e nautica založ.
r. 1754 císař. Marií Teresií, druhá řečenáR e v o l t e l l o v a z r. 1877, v Praze německár. 1856 pražským obchodním gremiem) zalo-žená, ve Vídni (r. 1858), ve Štýrském Hradci(roku 1863), v Linci (z r. 1882) a v Preš-purku (z r. 1885). Z posluchačů navštěvují-cích německé a. o. v Praze a ve Vídni jestskoro 50 % židů. — V Německu nalézají sea. o.: v Augšpurku, Berlíně, Brunšviku (1861),Drážd’anech (1854), Erfurtě (1868), Gdansku(1814), Geře (1849), Kamenici Saské (1848),Lipsku (1831), Marktbreitu (1875), Mnichově(1868), Mohuči, Norimberce (1834), Osnabrücku(1838), Offenbachu nad Mohanem (1859), Štutt-gartě (1871) a ve Vratislavi (1869). Abiturientia-ií o-ích v Rak. — Uhersku a v Německu majíprávo k jednoroční dobrovolné službě vojen-ské. — Nynější école supérieure de commercev Paříži povstala z obchodní školy (école spé-

mie.

ciale de commerce), r. 1820 založené od dvoupařížských kupců, Brodarda a Legreta. R. 1830přetvořila se za řízení Adolfa Blanquiho vevyšší školu obchodní. R. 1869 převzala školutu pařížská obchodní komora. Škola podro-bena jest dozoru širší správní rady (conseil deperfectionnement), kteréž předsedá ministr ob-chodu. Vedlé této vyšší školy obchodní zří-dila obchodní komora pařížská druhou écoledes hautes études commerciales. Vyšší obchodníškoly ve Francii jsou v Roueně (1871), Lyoně(1872), Marseilli (1872), Havru (1871) a v Bor-deaux (1874). Všechny tyto školy zřízeny-skoro jako všude jinde-bez ingerence státu,hlavně obchodními komorami, městskými ob-cemi aneb spolky. Ve Francii nejsou tytovyšší obchodní školy-přihlížíme-li k počtuobyvatelstva Francie-zvláště četně navště-vovány, což vysvětluje se tím, jednak že po-sluchači nemají práva k jednoroční dobrovolnéslužbě vojenské, jednak že školné jest velmivysoké (od 200 do 600 franků). Při vyšší ob-chodní škole pařížské jest refektář pro 300interních žáků. — Z jiných vyšších obchod-ních učilišt’ uvádíme tyto: v Petrohradě(1772), Moskvě (1810), Kodani (1843), Tu-rině (1850), Antverpech (1852), Oděsse (1862),Bukurešti (1864), Benátkách (1868) a v Janově(1886). Kh. — Ceskoslovanska obchodnıakademie v Praze. Když roku 1870 žá-dost českého spolku obchod. »Merkur«, abypři a-ii o. německé, zřízené i vydržované jmě-ním všeho obchodnictva pražského (tedy i če-ského), v parallelkách vyučovalo se po česku,představenstvem obchodnictva byla zamítnuta,schválil »Merkur« téhož ještě roku návrh jed-natele výboru J. Otty, aby zřídila se samo-statná obchodní česká a. I utvořilo se zvláštnídružstvo »sbor pro zřízení a vydržování a. o.českoslovanské v Praze«, jehož píli o sebránínákladu potřebného příspěvky dobrovolnýmidařilo se tak, že škola v život vstoupila jiždne 7. řijna 1872. (Viz I. ročn. zpráv. r. šk.1872—73.) Původně ústav skládal se ze dvouročn. a přípravky; od r. 1878 pak ze tří roč-níků. Vyučuje se jazykem českým nauce ob-chodní, účetnictví, počtům a písemnostem ku-peckým, národnímu hospodářství, zákonodár-
ství obchodn., statistice, nauce o zboží, techno-logii chem. a mechan., přírodopisu, silozpytu,krasopisu, těsnopisu, jazykům českému a ně-meckému jako povinným, ruskému, polskému,anglickému, francouzskému jako nepovinným.Že zřízení ústavu takového bylo potřebou sku-tečnou, dokazuje počet žactva, jenž dosahovalvždy značné výše, že byla i léta, kdy ve všechtřech ročnících musily zříditi se třídy paral-lelní. Tr. — Obchodnı akademii v Chru-dimi zařídila obec chrudimská r. 1882 a vy-držuje ji vybírajíc školné 80 zl. ročně od po-sluchače (za přispívání státní správy a jinýchúčastníků). Ve školním roce 1887—88 subvencestátní zl. 2500,-, zemská zl. 1000,-, okresnízl. 500,-; od spořitelny chrudimské zl. 2500,0d záložny chrudimské zl. 1000,-, školnézl. 5818,-, deficit, který kryje obec, zl. 402,-.Ústav náleží pro svůj objem i dosah před-

Akadé

mětů učebných mezi školy střední a sloužímu za základ všeobecná zákonní ustanovenípro střední školy, pokud není pravidel zvlášt-ních pro učiliště obchodní. A. v Chrudimimá dle vynesení ministerstva kultu a vyučo-vání z 14. března 1884 čís. 3413. p r á v o v e -ř e j n o s t i. Na základě vynesení vys. c. k. mi-nisterstva zemské obrany z 20. května 1884č. 7027/2015 a byla a. o. v Chrudimi na roveňpostavena s vyššími školami gymnasijními areálními, co se týká vědecké způsobilosti cho-vanců pro jednoroční dobrovolnou služ-bu ve vojště, s tím však obmezením, že jenti posluchači a. o. mají nárok na j e d n o r o č n íd o b r o v o l n o u s l u ž b u v e v o j š t ě, aniž se zvlášt-ní předepsané zkoušce podrobiti musí, kteřípřed vstoupením do a. nižší gymnasium nebnižší reálku odbyli a pak a-ii o. s dobrým pro-spěchem absolvovali. Čtvrtá třída gymnasia,reálného gymnasia neb reálné školy jest zá-kladem osnovy učebné, dle níž se dále ve třechročnících ve vyučování postupuje. Na ústavuúčinkuje ředitel a 9 professorů, zkoušenýchpro střední školy a c. k. ministerstvem vyučo-vání potvrzených, jejichž služné a výslužnéupraveno je dle norem pro státní školy střední.Vrchní dozor má kuratorium zřízené vždy načas tří roků, kterému předsedá úřadující purk-mistr chrudimský, a do kterého činitelé při-spívající volí své zástupce. Ve školním roce1887—88 byli 94 posluchači. S a-ií spojena jepokračovací škola kupecká, která má odstátu, země, od obchodní komory pražské aod obchodního gremia v Chrudimi zvláštnísubvence. — Akademie obchodnıch naukv Moskve (názvem úřed. Moskovskaja prakti-českaja akademija kommerčeskich nauk). Zalo-žena byla r. 1805 K. J. Arnoldem jako ústavsoukromý; r. 1806 nazvána byla od cara Alex-andra I. a-ií. R. 1810 stala se ústavem veřej-ným, na nějž náklad vedl spolek přátel naukobchodních. Části učebné zvláštní péči věno-val kníže Dm. Vl. Golicyn; za něho také usta-noven první ředitel a. jako dozorce vyučo-vání. Golicyn taktéž ustanovil, aby osobám,jež ukončily a-ii, uděleno bylo čestné měšt’an-ství a dítkám jejich rozdány medaille zlaté astříbrné. R. 1835 vláda ruská prohlásila a-ii za
vyšší ústav učebný. Podlé nových stanov z roku1851 rektor nazván byl inspektorem; početčlenů v radě ze 4 zvýšen na 5. — Správu a.vede 5členná rada (sovět) s předsedou v čele;členové její volí se od spolku přátel věd ob-chodních. Rada navrhuje inspektora, jejž pakpotvrzuje spolek (obščestvo). A. má dvě od-dělení: o b e c n é (1 třídu přípravnou, 5 gymna-sijních, v nichž místo lat. zaveden jazyk novo-řecký) a o d b o r n é, kdež ve třech bězích před-nášejí se nauky obchodní a technické.
Akademie vojenske jsou školy ku vzdě-lání vyšších důstojníků z povolání; v Rakou-sku jsou dvě: a) a. v — ka v Novém Městě zaVídní a b) technická a. v-ká ve Vídni. Novo-mestskaa. zařízena od císařovny Marie Te-resie pro syny panské a syny zasloužilýchdůstojníkův a úředníků státních. Po různýchorganisacích a změnách, z nichž nejdůleži-


mie. 605

tější oprava provedena Frant. Josefem hrabě-tem Kinským (1779), má a. nyní (od r. 1880)tři ročníky po stu chovancův a dvě parallelkypo padesáti chovancích. Do a. přijímají sekandidáti předem ze žactva vojenských školreálných, pak (menším počtem) ze středníchškol civilních, jimž jest se podrobiti přijímacízkoušce. V a-ii všechny předměty přednášejíse jazykem německým; čeština nebo uherskýjazyk jsou předmětem povinným. Chovancibud’ požívají nadací, bud’ platí 600 zl. ročně.V den narozenin císařových chovanci posled-ního ročníku bývají propouštěni jako poručícipěchoty, myslivcův a jezdectva. Velitelem a.bývá generalmajor; sbor professorský má 30až 32 důstojníků a civilních professorů. A.má zvláštní svůj komplex budov s parkem. —Technicka a. v-ká ve Vídni má stejné zařízeníjako novoměstská, ale vychovává žactvo zadůstojníky dělostřelectva, hradebnictva a zá-kopnictva. Založena byla r. 1666 od Jana Konráda z Richthausen, svob. pána z Chaosu,někdy nejvyššího mincmistra v Rakousích podEnží; později jako a. inženýrská přenesenabyla do Louky u Znojma, r. 1869 spojena s a-iídělostřeleckou hranickou a umístěna ve Vídni.Jazyku českému vyučuje se v každém ročníku,při čemž hledí se hlavně ku praktickým po-třebám dělostřelectva a hradebnictva. — Niko-lajevska akademie generalnıho stabu, zal.v Petrohradě r. 1832; do r. 1855 jmenovala seImperatorskaja vojennaja akademija. Účelem a.jest vzdělávati budoucí důstojníky generálníhoštábu. Doba učení trvá 21/2 roku; ročně při-jímá se nejvíce 50 důstojníkův, aspoň se 4letouslužbou aktivní. A-ii náleží bohatá knihovna(30.000 svazků), sbírky vzácných přístrojův amodellů. Mezi jmény chovancův a. požívajíněkterá trvalé slávy ve vojenství ruském: Pa-sek, Veimarn (padlý pod Černou 15. srpna 1855),Vrevskij, Miljutin a j. V poslední válce rusko-turecké vyznamenali se bývalí posluchači a.Nikolajevské: Skobelev, Obručev, Loris Meli-kov, Gurko, Radeckij a j. — Akademie Mi-chajlovska delostrelecka v Petrohradě; doroku 1855 nazývala se školou dělostřeleckou,která založena byla působením velkoknížeteMichajla Pavloviče r. 1820. Názvu a. dostalo
se jí od Alexandra II. roku 1855. Na rozvoj a.blahodárně působil Rostovcov, jenž za dobyAlexandra II. ustanoven byl vrchním správcema ředitelem všech ústavů vojenských. NástupceRostovcova, Mikuláš Nikolajevič, působil hlavněk tomu, aby a. byla přísně odbornou, což pakpojato bylo také ve stanovy z r. 1868; dle nichvzdělání důstojníků dělostřeleckých má se od-nášeti hlavně k účelům praktickým. Učení naa-ii dělostřelecké trvá tři léta. A. vydává mě-síčník Artilerijskij žurnal. — Nikolajevskaakademie inzenyrska v Petrohradě vzniklar. 1855 z bývalé inženýrské školy zřízené roku1819 po návrhu velkoknížete Mikuláše Pavlo-viče, generálního inspektora oddílu inženýr-ského. Zřízením a. nabyli Rusové příležitostivzdělati se v oboru inženýrském ve vlasti své,kdežto dřív odkázáni byli pouze na cizinu(Německo a Francii). — Pokrok a. nikolajev-

606 Akadé

ské ve příčině praktické viděti jest mimo jinétaké v tom, že Rusové první zapalovali podkopyelektřinou (r. 1832). A. nikolajevská obsahuje3 třídy; přijímají se pouze důstojníci, kteříukončili aspoň 2letou službu aktivní. Mezi ře-diteli a. jsou jména slavných generálů: Kauf-mann, Totleben, Obručev. Dle výkazu, jenžpodán byl r. 1869 při 50letém jubileu zřízeníškoly inženýrské, shledáno, že v 50 létech vy-studovalo na a-ii 1099 důstojníků; mezi nimimnozí vynikli jako slavní válečníci již v l. 1828až 1829. A. vydává měsíčník Inženerskij žur-nal v Petrohradě. — Akademie vojensko-pravnicka v Petrohradě založena r. 1867 provojenské právníky. Dle účelu zvoleny jsou téžpředměty učebné: trestní právo, policejní zá-kony, vojenská administrace, vojenské trestnízákony států cizích, vojenské soudnictví trestní,encyklopaedie zákonů, dějiny ruského práva,státní zákony ruské, civilní právo a soudnictví.Učení trvá dvě léta; přijímáni jsou pouze dů-stojnící. — Přípravnou k a-ii jest p r á v n i c k áš k o l a, v níž vyučuje se jazykům (lat., rus.,franc., něm., angl.), dějepisu, zeměpisu a ně-kterým předmětům právnickým. w.

A k a d e m i e n á m o ř n í: Obchodnı a pla-vecka akademie v Terstu. Jako námořní a.v Rjece má za účel odchovávati důstojníkypro válečné lod’stvo rakouské, a. terstská od-chovává důstojníky a stavitele lodní pro lod’-stvo obchodní. K tomu účelu slouží jednakvyučovací kursy, jednak hojné sbírky odborné,pak laboratoř a observatorium. — Namornıakademie v Rjece ku vzdělání důstojníkůpro válečné námořnictvo rakouské podřízenaministerstvu vojenství (námořní sekce). Má4 ročníky; za přípravné vzdělání vyžaduje senižší reálka, gymnasium neb reálné gymna-sium (stáří od 13 do 15 let, dobrý zrak, při-jímací zkouška). Vyučovací řeč německá. V a-iiposkytuje se strava, oděv (uniforma), vyučo-vání 1 učebné prostředky za 600 zl., nebo za300 zl. ročně, nebo zcela zdarma. Počet cho-vanců řídí se potřebou v doplňování důstoj-nictva a obnáší pro veškeré 4 ročníky 110 až150. Řízení ústavu svěřeno kapitánu lodi řa-dové co v e l i t e l i a. a jeho zástupci. Jiný dů-stojník lékař a kommissař vedou oekonomickou,
zdravotní a administrativní správu ústavu. Sboručitelský skládá se z důstojníků, inženýrů, pro-fessorův a učitelů, celkem 26 členů, kteří vedouvojenské, odborné, přípravné, zdravotnické alinguistické vyučování. Přednáší se: I. Země.a dějepis, vědy přírodní a chemie, fysika a me-chanika, fysiografie moře, průmětnictví, geo-daesie a situační rýsování, kreslení a krasopis.II. Nauka o stavbě lodí a strojů, nauka dělo-střelecká, nauka o výstroji stožárovém (lanovía plachtoví). III. — Nauka o signalisování, nau-tika, manevrování lodí, plachtami a děly, ná-mořní taktika. IV. Lodní hygiena, právo ná-mořní, vojenský sloh služebný a námořní admi-nistrace. V. Služební reglement, organisacenámořnictva a pozemního vojska. VI. Exer-círka, šerm, tělocvik, plování a veslování. VII.Chorvátština, italština, frančina, angličina amad’arština. — Chovanci IV. ročníku vystupují

mie.

z ústavu po závěrečných zkouškách jako ná-mořní kadeti II. třídy (plat 480 zl. ročně a pří-bytečné) a podniknou cvičnou cestu zaatlan-tickou (obyčejně kolem světa) na některé parní-plachetní lodi válečného námořnictva. Též cho-vanci nižších ročníků podnikají po ukončeníškolního roku kratší plavby pro doplnění a vý-cvik v disciplinách na a-ii přednášených. Po

Akademie Strakovska. Hrabě Jan PetrStraka z Nedabylic a Libčan věnoval závětíze dne 18. února 1710 a pozdějšími dodatkyk této závěti panství Okrouhlice, statky Lib-čany, Janovice a Hořejší Teplice, pak důmsvůj na Malé Straně a zahradu šeidlerovskouna Novém městě pražském k tomu účelu, abyz toho byla zřízena » a k a d e m i e p r o c v i č e n ía e x e r c i t i a m l á d e ž e c h u d é s t a v u v y š -š í h o n á r o d u č e s k é h o «. Tato a. měla býtipodlé úmyslu zakladatelova vystavěna v hlav-ním městě Praze, měli na ni povoláni býtizkušení muži a učitelé, kteří by ovšem bylitaké úplně zaopatřeni, a chudí mladíci českýchpánův a rytířů měli býti v a-ii slušně šacenia vyživováni, jakož i bezplatně cvičeni. Na-dační listina došla císařského schválení dne3. února 1814, při čemž bylo ustanoveno, abytato nadace, pokud nebude zřízena zvláštní a.,přikázána byla konviktu, jenž v Praze zřízenbýti má. Z nadace Strakovy udělována sti-pendia chudým šlechticům českým, kteří stu-dovali na tuzemských universitách, lyceích agymnasiích, po 300 a 200 zl. Když r. 18300tevřen byl pražský konvikt, stipendisté bylido něho přiděleni; po zrušení konviktu roku1848 dostávali stipendisté zase svoje stipendiaa nebyli již vázáni, aby studia svá v Če-chách konali, jako dříve bývalo. Ti nadanci,kteří v Praze studovali, požívali ke své žá-dosti bezplatného vyučování v kreslení, plo-vání, tělocviku, šermu a jezdění na koni. Podléusnesení zemského sněmu ze dne 20. řijna1869, schváleného nejvyšším rozhodnutím zedne 8. března 1870, počet nadačních míst roz-množen byl na 80 a roční stipendia zvýšenabyla pro střední školy na 500 zl. a pro vysokéškoly na 600 zl. — Teprve r. 1867 počalo sedo opravdy jednati ve výboru zemském o zří-zení šlechtické a., jakou asi hrabě Straka měl
na mysli. Jelikož bylo seznáno, kdyby se a.hned zřídila, že by se fond velice ztenčil ná-kladnými stavbami, usneseno, aby se prozatímz přebytků fondu nadačního střádal reservnífond stavební, což dálo se již od r. 1868. Způ-sobem tímto stavební fond vzrostl do koncer. 1885 již na 626.657 zl. Zatím přijat byl odsněmu zemského dne 11. dubna 1876 zásadnínávrh, aby z reservního stavebního fondu vy-stavěn byl ústav pro vyučování v jezdění,šermování, tělocviku a tanci. Usnesením sněmu19. října 1878 pak schváleno zakoupení nemo-vitosti č. p. 128-III. v Praze (Jesuitská zahrada)ke stavbě pro řečený ústav a zároveň bylzemský výbor zmocněn, aby se staral o se-stavení plánu a rozpočtu a aby po schváleníjeho ku stavbě samé přikročil. Z e m s k ý v ý-b o r jednaje r. 1884 o budově pro ústav cvi-čební vzal ovšem v úvahu i testamentární

Akademik

ustanovení hr. Straky a dospěl po vyslyšenízvláštní enkety k tomu výsledku, aby bylazřízena a. jakožto vychovavací ústav pro vyššístavy království Českého, který by měl třikategorie chovanců: a) takové, kteří budouzcela bezplatně vychováváni a ošetřováni;b) takové chovance, kteří obdrží poloviční sti-pendium; c) chovance platící. Chovanci a. majínavštěvovati veřejné ústavy vyučovací. V a-iivšak má býti vyučováno takovým předmětům,kterým se na veřejných ústavech bud’ vůbecnevyučuje, neb jen ve skrovné míře, a jejichžnaučení jest pro chovance záhodným, odbor-nými učiteli od a. zvláště k tomu povolanými.Chovanci mohou v a-ii pobyti až do ukončenístudií svých na školách vysokých. Kromě ji-ného též o to má býti postaráno, aby chovancinabyli dokonalé znalosti obou zemských ja-zyků. Sněm zemský pak ještě téhož rokuschválil návrhy zemského výboru, aby a. podlézásad těchto byla zřízena. Stav kapitálu na-dace hr. Straky účtován byl koncem r. 1884na zl. 1,460.730,41. — Zemský výbor jal sevyjednávati s vládou o schválení toho, na čemse byl sněm zemský usnesl. Vláda však po-žadovala, aby rozhodovala o statutu organi-sačním, aby schvalovala program stavební akonečně, aby do a. byli přijímáni kandidáti,kteří se mohou vykázati r a k o u s k ý m š l e c h t i-c t v í m a některé jiné věci. K tomu výbor
zemský nesvolil a sněm zemský se usneslr. 1888 státi pevně na provedení poslední vůlehr. Straky, aby tedy přijímáni byli do a. jen uchazeči, kteří náležejí k českému stavu pan-skému nebo rytířskému; aby výboru zem. přischválení instrukce pro ředitele a. zachovalse rozhodný vliv, a aby stavbu a. prováděl,jakož také hmotné potřeby a. opatřoval a roz-počty schvaloval výbor zemský. — Tak stojívěci dnes. Vláda činí požadavky, které sepříčí nadační listině od panovníků schválenéa které se nesrovnávají s posavadní obvyklostí. V některých kusech výbor zemský vládě vy-hověl, jiným požadavkům rozhodně se opřel;nepochybujeme, že zjednán bude průchod právua že a. uskutečněna bude v krátkém čase tak,jak si ji přál míti zakladatel a jak výborzemský podlé jeho intencí chce ji míti za- řízenu. Kn.
Akademik, žák některé akadémie; dálenazývají se tak členové akadémií a konečnětaké zástupci filosofie akademické.

Akademos (>Ak‡dhmoc), myth. hérós athén-ský, jenž dle pověsti vyzradil Dioskurům, žesestra jejich Helené, unesená Théseem, věz-něna jest v Afidnách; tím získal prý si vděkjejich, a také Lakedaimoňané, kdykoli nepřá-telsky vpadli do Attiky, ušetřili vždy usedlostijeho, asi čtvrt hodiny od Athén ležící, jež po-zději nesmrtelné slávy došla tamní AkadémiíPlatónovou. Dnl.

Akafist (z řec.‚ka*idtác = nesedící), u pra-voslavných nesědatelnyj hymnus (při němž senesedí), nebo nesědaljnoje, slovou chvalozpěvyv církvi vých. ke cti Panny Marie, Krista Pánaa svatých (obyč. 25 písní). Při sestavení jejichjest vzorem a. zpívaný v sobotu ráno před


— Akálí. 607

5. nedělí postní (»Iudica«) ke cti Bohorodice,který poprvé byl prý zpíván r. 626 za císařeHeraklia, když Cařihrad obležen byl Peršanya Avary. Na památku osvobození Cařihraduod nepřátel zaveden pak byl v bohoslužbě církvevých. tento druh hymnův. Zvyk zpívati a-yustálil se po nových vpádech Saracenů r. 673a 716 a rozšířil se po celé církvi východní.
O zavedení a-ů do bohoslužby zvláště získalsi zásluhy patriarcha Sergij v VII. stol., jemužproto i složení některých mylně bylo přičítáno.Na Rusi skládáno hojně a-ův ku poctě Boho-rodice, Nejsv.Trojice, na oslavu Umučení Páně,Vzkříšení, pak ke cti jednotlivým svatým (sv.Alexandru Nevskému, Michalu archandělu a j.).Sborníky, v nichž uloženy jsou a-y, slovouakafistniki.
Akai Petr (řeholním jménem K r i š t o f),člen tov. Ježíšova, dr. filos. a prof. v Košici,
* 1706 v Radné trenčínské župy. Z přírodo-vědeckých jeho prací zasluhuje povšimnutí:Cosmographia (v Košici 1741). †v Turč. Sv.Martině 1766. Obšírný životopis jeho obsaženv Horányiově díle (A kegyesrendi isók: Spiso- vatelé z řádu Piaristů), v encyklop. Sp. Sv. Štěp. a v přírodovědeckém časopise mad’arském Természettudományi közlöny (z r. 1871). Bbk.
Akakallis (>Akakall»c), myth. dcera krét-ského krále Minóa, milenka boha Apollóna,jemuž porodila několik synů, jmenovitě slič-ného Miléta, jehož však, obávajíc se otce svého,tajně odložila, načež Apollón stříci a kojitiho dal vlky, až posléze pastýři děcko nalezli
a vychovali. O mythu tomto, velice podobnémubáji římské, týkající se Romula a Rema, srv.Roscher, Apollon und Mars, str. 78. an. Dnl.
Ak-Ake, novozeal. název rostlin Oleariailicifolia a O. Forsterii i jejich dřeva. Děd.

Akakesios (>Akakhsioc, s p a s n ý), pří-jmení boha Herma, pod nímž vzýván hlavněv některých místech Arkadie, tak zejména napahorku zv. A., kdež Hermés přijmením A. mělmramorovou sochu svou. Dnl.

Akalanthis (>Akalan*»c, v bajesloví řec.:)1) Přijmení bohyně Artemidy. — 2) A., jednaz devíti dcer Pierových, kteréžto pustivše sekdysi ve zpěvný zápas s Musami byly pře-moženy a v různé ptáky proměněny, A. sama
v čížka nebo stehlíka (řec. ‚kalan*»c); dleOvidia proměnily se vesměs ve straky. VizRoscher, Ausf. Lexikon der griech. u. röm.Myth. str. 205. Dnl.
Akalı (kal. = s m r t’, a = n e g a c e , t . j .zbožňovatelé »věčného«, nesmrtelného), zvlášt-ní, značně výbojná sekta Sikhů ve Vých. Indii,jak se praví, založ. G u r u G o v i n d Š i n g h e m(1675—1708); byli zeloti mezi Sikhy, již bdělinad neporušeností náboženství a zavádění no-vot se vší mocí se opírali. Nosili zvláštní šat(modře skvrněný), náramky z ocele a v tur-banu ocelové kruhovité nože, jimiž uměli do-vedně házeti, a jež byly takto nebezpečnouzbraní. Soustředili moc svou hlavně okolohlavní svatyně v Amritsaru a v době neurov-naných poměrů Sikhů dovedli i největší část’moci v náboženských záležitostech na sebestrhnouti, tak že tvořili spolek dosti nebez-


608 Akalkot — Ah

pečný a postrach vzbuzující, až R a n d ž i tS i n g h (1797—1839) jejich moc omezil, načežpak pádem sikhské moci vůbec i jejich vliv a
důležitost úplně zmizely. (Trumpp E.: Religionder Sikhs 1881; T. Wheeler: Short Hist. ofIndia 1880, p. 489; Feistm. Zeměp. Sborník, 1886, 12.; Cyclop. Ind. 1885 I.) Fl
Akalkot: 1) Manský stát v Dekkaně,v presidentství bombajském. Prostora: 1279 km2

se 104 vesnicemi; obyv. (1881): 58.040, a sice49.971 hindů, 7590 muhammedánů, 479 jiných.Hlavní zaměstnání lidu jest rolnictví, asi 1098km2 prostory jest půda vzdělavatelná; hlavnípolní výrobky jsou proso (Holcus sorghum),rýže, cukrová třtina, vikev, pšenice a lněnésemeno. Jiné výrobky jsou b a v l n ě n é l á t k y,t u r b a n y a ž e n s k é š a t y. —2) A., hl. město tohoto státu;obyv. (r. 1881): 5836, hindů4096, muhammedánů 1668, džaj-nů 72. V městě jest lékárna aněkolik škol. Fl.

Akamas (>Ak‡mac, t. j. n e-u n a v n ý), lat. Acamas, v myth.řec.: 1) A., syn Thésea, bratrDémofonta (s nímž pověsti ne-toliko ho sdružují, ale zhustatéž směšují), v pověstech poho-mérských příslušník trójskéhookruhu bájí. Théseus donucenbyv prchnouti z Athén poslal obasyny své k Elefénorovi euboj-skému, pod jehož vedením vy-pravili se pak oba bratří protiTróji. Však ještě před početímválky vyslán A. spolu s Diomé-
dem do Tróje, aby žádali za vy-dání Heleny, při čemž A. do-byl sobě lásky Laodiky, dceryPriamovy, kteráž porodila munapotom syna Munita. Pozdějibyl jedním z oněch Řeků, kte-říž ukryli se ve dřevěném koni,jehož pomocí dobyto poslézeTróje; také dovedl pak toho,že Aithra, chot’ někdy Théseova a tehdy He-lenina otrokyně, propuštěna na svobodu. Posmrti Menestheově vrátil se s Aithrou i bratrem svým do Athén, kdež domohli se znovavlády. Zahynul prý na ostrově Kypru, kamžbyl zavedl osadu, při pádu s koně vlastnímmečem se probodnuv. Athénská fylé Akaman-tis měla prý po něm své jméno. — O A-antoviv umění viz R o s c h e r, Ausf. Lexik. d. griech.und röm. Mythol. s. v.
Akamir (Okomir), kníže slovanských Vele-sičův nebo Velegostičův (BelegezŸtai) u zá-livu Pagasajského v Thessalii. Rod tento nakonci VIII. stol. šířil panství své až do Boió-tie a do Attiky. A. vládl snad i v Athénách,kde tehdá žili vypuzení synové zavraždě-ného císaře byzantského Konstantina VI. A.poskytl jim ochrany, avšak pokusy jeho dobytijim trůnu byzantského na císařovně Iréně senezdařily. Jiných zpráv letopisy o A-ovi ne-podávají. (Srv. Konst. Jireček: Dějiny bulhar-ské 1876, str. 97.)


anthopelvis.

Akanjaru neb A l e x a n d ř i n o j e z e r o vevých. Africe mezi jezery Ukerevským a Tan-ganjíckým (2° -3°j. š. a 31° v. d.), roku 1876Stanleyem objevené. Pokládati je sluší za vlast-ní prameniště Bílého Nílu, nebot’ z něho vy-téká mohutná řeka Kadžera čili Kitangule,největší přítok jezera Ukerevského, na jehožsev. straně původ svůj má Níl Viktoriin.

Akanove drevo (acana) tmavě červenébarvy, dovážené do Evropy z Vých. Indie, ji-nak původu dosud neznámého.

Akant v bot. viz A c a n t h u s .Akanthido-Mitis J a k u b viz A c a n t h e s .Akanthit, nerost krystalující rhomb., sou-

tvárný s chalkosinem; mnohoploché krystalyčasto trnovitě zakončité, někdy srostlice. Jest

Č. 130. Akanthos.

tmavošedý, velmi lesklý a neprůhledný. Tvrd.2—2,5, hust.7,19—7,3. Chem. slož. Ag2S; téhožsloučenství jest také krychlový argentit, tudíž
hmota tato dvojtvárnou býti se jeví. Naleziště:Jáchymov, Freiberg v Sasku. Hjn.
Akanthologie (z řec.), sbírka vtipnýchbásní ve formě epigrammatické, dle trnitýchlístkův akanthových (‰kan*a) pojmenovaná.

Akantholysy, A k a n t h o s y (z řec.), na-zývá Auspitz chorobné pochody, o nichž soudí,ze se zakládají v náhlém rozruchu spojení ostna-tých buněk kožních. Za takové onemocněnípokládá hlavně puchýřinu (pemphigus), nemoc,kde velmi rychle, někdy za příznaků horečna-tých, velké puchýře na kůži se pozvednou. Jý.

Ahanthopelvis (řec. — lat.), pánev ostna-tá, je pánev vyznačující se ostrými, vyčníva-jícími hranami a výběžky na místech, jež ji-nak sotva jsou naznačeny a na správné žen-ské pánvi zakulaceny a vyhlazeny. Místa tajsou hlavně cristae ossium pubis, tubereula ilio-pubica, zadní plocha chrustavky na sponě styd-


Ahanthos —

ké, synchondroses sacroiliacae, kraje otvoruucpaného. Takovéto ostré, do průtoku pánvič-ního na několik mm vyčnívající hrany a ostnyohrožují za porodu integritu rodidel a sou-sedních ústrojů, zvláště jsou-li sdruženy s úzkoupánví, jakož bývá při pánvi rhachitické. Kiliank nim obrátil r. 1854 pozornost porodníků. Ra.

Ahanthos, řecké město na poloostrověChalkidiké, právě tam ležící, kde úzkou skal-natou šijí souvisí s trupem poloostrova skal-natý ostroh athoský. A. byl založen osadníkyz ostrova Andra. Na blízku města ztroskotánobylo bouří mořskou lod’stvo perské. Xerxéschtěje se vyhnouti nebezpečným skalinám ká-zal šiji mezi Sanou a A-them prokopati; zbytkyjeho průplavu jsou podnes patrny. Pšk.

Akanthos (řec. ‰kan*oc), l i s t a k a n t o v ýneb prostě a k a n t, vynikající ornamentální tvarrostlinný, jehož pravzorem jest list rostlinyAcanthus mollis (v. t.). Ornamentální a. řeckýmá tvar určitý, ostře kreslený na obrysu i uvnitř.Hlavní žebro jest vyvýšené, ostatní jsou šik-mým skrojením ploch v ostré rýhy proměněna;zuby pravidelné a špičaté. Řekové ozdobovaliplastickým a-tem hlavice sloupové a konsolyřádu korinthského (viz vyobr. č. 130., kteréžpředstavuje akanthové ornamenty na sloupovéhlavici při věži Aiolově v starých Athénách)a též mnohé části domácího nářadí. A-thu řím-ského známe dva způsoby. První podoben jestcelkovým tvarem svým a-thu řeckému, má všakdelší zuby segmentového skrojení, plochy jehomezi žebry a záhyby listovými nejsou rýho-vané, nýbrž ve způsobě žlábků vyhloubené;mimo to laloky listové vzájemně, ač v malémíře, se zakrývají, čehož u řec. a-thu neshle-dáváme. Druhý způsob významný jest většímpřilnutím ku tvaru přirozenému: laloky jsourozčleněny na lalůčky podřízené, mezi kterýmiokrouhlé, dirkovité choboty, navrtáním kamenepovstalé, se spatřují; laloky jsou v míře většípřes sebe přeloženy, zuby kratší a poměrněširší. Též povrch listu jest celkem hladší a
jaksi masitější, obrys pak měkce vypracován. Hojně spatřujeme tento druhý způsob a-thuřímského na stavitelských památkách z pozdějšídoby císařství od II. stol. po Kr. počínajíc.Doba renaissanční, opírající se o vzory řím- ské, využitkovala a-thu k velkému svému pro-spěchu v míře nejsvrchovanější. Oklopovanélaloky s nabotnalými zoubky rozmanité formy,subtilná, vyvýšená žebra a žilky povrch listuoživující jsou hlavními známkami a-thu slohutohoto, při čemž nehleděno ani tak na přesnoustilisaci, jako na luznou hru světel a stínů.Také u a-thu doby románské znamenámesice reminiscence a-thu římského, avšak ob-hroublé a tuhé formy romanismu a zejména ty-pické façetování, kterýmž zhusta ozdobenajsou žebra, odchylují se tak velice od krás-ných forem řeckořímských, že mnohdy vzorupůvodního ani poznati nelze. Vnk.
Akanthosy viz A k a n t h o l y s y .Akar (z pers.) sluje u Hercegovců nepro-

dajný majetek zádruhy (chorv. stožer). Tímrozumí se chýže s dvorem i s hospodářstvíma jinými přístavky.


Akarnanie. 609

Akariasis, nemoc stromů hruškových způ-sobená malými roztočovitými živočichy, Phy-toptus piri Sorauer (řád Acarina, čel. Phy-toptidae), kteří na listech četné, neštovicímpodobné a s počátku žluté, později hnědé ažčerné výrostky vytvořují. Srovn. ostatně čl.A c a r o c e c i d i e .

Akaribove, obyvatelé malého, Angliča-nům poddaného státečku blíže Adenu v Arabii,Zřízení jejich je zcela patriarchální, všichni
i se šejkem tvoří jedinou rodinu, nikoliv čet-nou, nebot’ je jich velmi málo. Kř.
Akarnan (>Akarn‡n), myth., syn Alkmaiónaa Kallirhoe, dcery Achelóovy. Utlými jsouceještě pacholaty, A. i bratr jeho Amfoterosztratili otce svého, jejž zavraždili synové Fé-geovi, Agénór a Pronoos. I dopřál Zeus obě-ma sirotkům na usilovné prosby jejich matkybrzké dospělosti, načež oba jinochové mstícesmrt’ otcovu zabili nejprve syny Fégeovy,jimž odňali pověstný peplos i náhrdlek Har-moniin, a po té také otce jejich Fégea i jehochot’. Unikše potom št’astně svým pronásledo-vatelům, věnovali z rozkazu Achelóova peplosi náhrdlek onen bohu delfskému a odešli ko-nečně do Épeira, načež ujali se vlády v Akar-nanii; A. pokládán odtud za praotce kmeneAkarnanů, kteříž dříve Kuréty prý se nazý-vali. Dnl.

Akarnanie, nejzápadnější krajina středo-řecká, na jih, na záp. a na sev. mořem Ión-ským a jeho členy, zálivy Ambrakijským aKorinthským, obklíčená; toliko na východě sou-sedí s Řeckem ostatním, a to s Aitólií, od nížoddělena jest na sev. pohořím Thyamem, navých. řekou Achelóem. Jádro krajiny činí vy-prahlé planiny, spadající sráznými stěnamik Iónskému moři, k nimž na jihu přiléhá ní-žina aitólskoakarnanská, ve starověku MegaPedion zvaná, Achelóem svlažovaná. Od zá-livu Korinthského odloučena jest nížina tatohornatinou, která s aitólským pohořím Ara-kynthem tak srůstá, že jen úzký průlom mezinimi zbývá, kudy Achelóos k moři se valí.Dno kotliny mezi horami položené vyplňovalahladina jezera M e l i t é, úzkým pruhem soušeod moře odděleného; nyní jest jezero vysu-šeno a z části spadá do okresu velikých lagun,
které vznikají působením řeky. Achelóos totižukládá množství bahna a písku v sousedstvísvého ústí a zanáší tím mělčiny pobřežní.Již Hérodot (II, 10) vypravuje, že Achelóosučinil pevninou polovici ostrovův Echinad-ských; od té doby tolik zemitých látek na-neseno, že vznikly při ústí řeky laguny až2 hod. dlouhé, čímž původní podoba břehůpodstatně změněna. K A-ii počítaly se ostrovyE c h i n a d s k é , T a f i j s k é, velký ostrov L e u-k a s a ostrůvky A i g i l i p s a K r o k y l e i a, vekterých se shledávají nynější ostrovy Arkudia A r t o k o. Později ostrov Leukas s částí pro-tějšího pobřeží od A. se odtrhl. Nyní A. jests A i t ó l i í spojena v nomarchii, hraničící nasev. s Albanií a zálivem Artským, na záp.s Iónským mořem, na již. straně se zálivemPatraským a na vých. s nomarchií fthiótsko-fokidskou, a zahrnujíc v sobě úvodí Aspropo-

610 Akaroidní pryskyřice

tama (Achelóa) a Fidara (Euéna); jest dostiřídce obydlena majíc na 7489 km2 (Strelb.)138.444 obyv. (1879). Jest to země z největšíčásti pahorkatá a hornatá (Makrinoros č. Thya-mos), zvláště na sev. s nedostupnými téměřskalami, hustými lesy hojně porostlá, cožv nynějším Řecku jest vzácným úkazem; na-plavené nízké pobřeží nemá přístavův a jestnezdravé, za to ve středu země na obou bře-zích Aspropotama a na zálivu Artském jsoukraje vzdělané a úrodné s mnohými jezery,mezi nimiž nejznačnější jest Vrachorské (Tri.chonis). A-ii svlažují četné řeky, hlavně Aspro-potamos, 180 km dlouhý, největší řeka králov-ství Řeckého. Obyvatelstvo jest drsných mravů,zejména kočovní Kucovlachové, Kuragunideszvaní, kteří v létě žijí na horách, v zimě pakhromadně sestupují dolů a stáda svá pasouna pokrajích lesů. Též hrubí Sarakacanovéjsou kočovníci, původu však řeckého. Nomar-chie a-nská rozdělena jest na 6 eparchií (Meso-longion, Trichonia, Valtos, Evrytania, Navpak-tia a Vonica s Xeranerem) a hlavním jejímměstem jest opevněné M e s o l o n g i o n na již.pobřeží. — D ě j i n y. Za hérojských dob obý-vali v A-ii iónští L e l e g o v é . ve mnohé kmenyrozdělení, z nichž T a f i o v é slynuli dalekýmiplavbami; jiný kmen, K u r é t o v é, osadili sepři ústí achelóském. Teprve po homérskýchdobách vešlo v obyčej jméno A k a r n a n ů,
veškeré obyvatelstvo zahrnující. PočátkemVII. stoI. př. Kr. počali Korinthští zakládatisvé osady v A-ii a jejich působením znenáhlacelá země nabyla rázu dórského. Po válkáchperských počaly osudné spory s Aitóly o hra-nice, v nichž slabší Akarnanští vyhledávali spo-jení s mocnějšími státy a mezi sebou sloučili sev pevnou organisaci. Jednotlivá města založilas y m p o l i t e i i a k a r n a n s k o u, v jejíž čele bylar a d a a válečníkem byl s t r a t é g, obojí sesídlem ve městě Stratu. Avšak za nejslavněj-ších dob aitólských i Stratos upadl v ruce Aitólů. V bojích za osvobození Řecka A., ježza panství tureckého připojena byla k Rumelii,vynikla houževnatou udatností svého obyva-telstva, a když pak po velikých utrpeních sproštěna byla jha osmanského, stala se částíLivadie s hlav. městem Karavasarou (Argos Amfilochikon). Pšk. red.
Akaroidnı pryskyrice (pryskřice bota-nybayská, gummi žluté) pochází z kůry stromuaustralského Xanthorrhea hastilis. Jest to žlutá,tvrdá, snadno rozmělnitelná pryskyřice, jakobalsámy vonící; chutná aromaticky adstringu-jíc. Rozpouští se v alkoholu, aetheru a v žíra-vinách. Zahříváme-li ji, snadno taje šíříc zá-pach jako toluánský balsám. V obchodě jestdvojí: žlutá a červená. Obojí slouží ku přípravělíhových i jiných fermeží, jimiž zvláště kovovépředměty se potahují. I k pečetnímu vosku sepřidávají. Rn.

Akarosis, A c a r o s i s, nemoc některýchživočichů, zvláště mnohých ptáků, roztoči za-viněná. (Více o tom v článcích R o z t o č aR o z t o č o v i n a .) Sit.

Akar-su (tur., t e k o u c í v o d a), též U č a n-s u, řeka na jižním pobřeží krymském, vyni-


— Akatamathésie.

kající znamenitým vodopádem 9 km od m. Jalty,jenž spadá s příkrých skal s výše 80 m.

Akastos (ëAkastoc), lat. Acastus, v myth.
řec. syn Pelia, krále v Iólku, z mládí jeden z lovců kalydónských a účastník výpravy Argonautů, při níž vynikl jmenovitě krásnýmisvými oři. Když po návratě Argonautů sestryjeho svedeny byvše Médeiou otce svého bez-děčně usmrtily, A. sám vlády se ujal a zba- viv se Jasona 1 Médeie odchodem jejich z Iólkavystrojil mrtvému otci na počest proslulé vestarověku závodní hry (�*la ×p· Pel»„), ježpřivábily výkvět tehdejšího bohatýrstva, a je-jichž líčení záhy stalo se oblíbenou látkouv poesii i umění. (Srv. Preller, Griech. Mythol.III. 2, 339 n.) Obšírně zabýval se mythus taképoměrem A-vým k Péleovi, ač pověsti dotčené v jednotlivostech velice se rozcházejí. Dnl.
Akaszto, mad’. vesnice v pešt-piliš-solt-malokumánské župě, na rozsáhlé rovině, s ně-
kterými k ní náležejícími pustinami má 2718obyv., řeckokat. chrám a poštu. Rz.
Akat: 1) A. žlutý, synonym p r o č i l i m-n í k o b e c n ý, Cytisus Laburnum (v. t.). —2) A. o b e c n ý čili t r n o v n í k (Robinia pseud-acacia L.), obecně u nás pěstovaný strom mo-týlokvětý (čel. Papilionaceae), z Ameriky po-cházející. Botanický popis viz pod R o b i n i a .

Akatafasie (řec.), porušení mluvy, vyplý-vající z užívání nesprávného slovosledu, z ne-správností grammatikálních a z nesprávnéhovyslovování jednotlivých slov. Vyskytuje sejako známka nemoci při rozmanitých choro-bách mozkových. Fysiologická a. vyskytujese u lidí mluvících cizím jazykem, jemuž se
nedostatečně přiučili. Th.
Akatalekticky sluje v metrice každýverš, který úplnou stopou jest zakončen. Opakjeho jest verš katalektický. Knr.

Akatalepsie (z řec. ‚katalhy»a) znamenájednak (vzhledem k předmětu) n e p o j í m a t e l-n o s t , n e p o j e m n o s t č i n e p o c h o p i t e l n o s t,jednak (vzhledem k podmětu) n e c h á p a v o s tv prvém smysle užívávali slova skeptikovéchtějíce naznačiti, že vznik a souvislost zjevůnemůžeme vystihnouti, aniž pojmouti a tudížpravdě na stopu přijíti, tak že vlastní poznáníani není možno. Proto sluší ukládati si zdrže-
livost v rozhodování, mlčelivost a nemluv-nost. Viz ostatně příslušné články: s k e p t i-c i s m u s a zástupce jeho, jako Ainésidéma,Pyrrhóna a j. V druhém smysle značí mnohostupňů duševní chápavosti, až k chorobě roz-rušující činnost rozumovou. Dd.
Akatamathesie, též a k a m a t h é s i e(z řec.) z a p o m n ě n í, zove se takový stav, kdeindividuum sice vidí nebo slyší, ale neuvědo-muje si, co vidělo nebo slyšelo; appercepce zvu-kových či zorných útvarův úplně zmizela.Rozeznává se a. z o r n á (optica) a s l u c h o v á(acustica). Pokusy lze oba tvary u zvířat umělevytvořiti: rozrušením zadních částí laloku te-menného mozku (lobus supramarginalis) vzni-ká zapomnění z o r n é. Porušení kory horníhozávitku skráňového (gyrus inframarginalis)má zapomnění s l u c h o v é v zápětí. V prvnímpřípadě zvíře vidí, zavírá oči, odvrací hlavu,


Akation —

nerozumí však věcem jindy známým, nezná po-
travy atd.; v druhém pokuse zvíře sice se obracía točí směrem, odkud zvuk se ozval, ale nepo-slechne známých rozkazů nerozumějíc jim. Peč.
Akation, u starých Řeků lehký člunek(yachta) rozličné velikosti, hlavně vesly, též
však plachtami poháněný; byl tak úzký, žekaždý z veslařů dvěma vesly vládnouti mohl.Poněvadž rychlost jeho poměrně značná byla,užívalo se lodičky takové k dopravě zprávjako lodi poštovní. (Breusing, Nautik derGriechen, str. 69 a n.) Gd.
Akathistos viz A k a f i s t .Akatolık, n e k a t o l í k, křest’an, který ne-

náleží k církvi římskokatolické. V říši rakou-ské byl to až do r. 1851 souborný úřední názevnesjednocených Řekův, až do roku 1791 téževangelíkův obou vyznání a unitářů, netáhnoucíse tedy k vyznavačům náboženství k r o m ě-k ř e s t’ a n s k ý c h.

Akazga, jed (snad strychnin), jehož užívajína západním břehu africkém při t. zv. božímsoudu. Děd.

Akazu, akazuove drevo viz A c a j o u,a c a j o u o v é d ř e v o.

Akbar V e l i k ý (Džalál-ud-dín MuhammedAkbar), zakladatel mugalské říše v Indii. Po-cházel z rodu T a m e r l a n o v a (resp. Džengiz-chánova), nar. 14. řij. 1542 v Amirkotu (v Pandž-ábu), syn H u m á j ú n a. Při smrti otce svého(1555) bylo mu jen 13 let a dlel s generálemB a i r a m - c h á n e m na výpravě proti Afgáncům.B a i r a m - c h á n stal se nyní vladařem ve jménumladého A-a, s titulem c h á n B á b a; ale brzovedl si despoticky a vláda jeho byla nesnesi-telnou, tak že r. 1560 A. použiv lsti sprostilse nadvlády svého ministra; týž pokusil seo vzpouru a byl poražen, avšak obdržel milost.Brzo na to byl na cestě do Mekky zavražděn.Tak se stal A. v 18. roce svém skutečným pa-novníkem. V této době obsahovala říše jehoP a n d ž á b a území okolo D e l h i a A g r y .A. brzy počal rozšiřovati říši svou, a sice nej-prve v nejbližším okolí; podrobil si nejprveD ž á i p u r a pojal tamější princeznu za man-želku; dále D ž o d h p u r a Č i t o r. A. vůbecjevil náklonnost k hindům; mnoho vznešenýchhindů obdrželo od něho vysoké úřady; svého
švakra, syna rádže džáipurského, ustanovilmístokrálem Pandžábu; jeho finanční ministrT o d a r M a l l Byl hindu-a mnoho generálůtaktéž. A. zrušil poplatek d ž a z i a, jejž dřívemusili platiti tací poddaní, již nebyli muham-medány, a zjednal rovné právo všem podda-ným. Také jevil velký interess pro hindskouliteraturu a náboženství a dal mnoho san-skrtských děl přeložiti do perštiny. Odstra-nil zároveň mnoho nelidských jejich zvykův,a sice zapověděl zvířecí oběti, sňatky před do-spělostí, dal vdovám právo opětně se vdávatia snažil se potlačiti s a t i, t. j. spalování vdovpospolu se zemřelým manželem. — Naklonilsi takto značně hindské své poddané. Po térozšiřoval svou říši také na muhammedán-ské území, a sice podmanil roku 1576 Bengal,1574 Orissu, 1573 Gudžarát, 1570—72 Málvu,1586 Kašmír, 1591—92 Sind, 1594 Kandahár,

Akbarpur. 611

tak že v tu dobu rozprostírala se říše po celéIndii severně od Vindhije, z Afgánistánu doOrissy, a na sever do Kašmíru. V Dekkanupodařilo se mu připojiti jen Khandeš. A. pře-ložil sídlo své z Delhi do Agry, kde r. 1566vystavěl pevnost s rozmanitými skvělými stav-bami, obehnanou vysokou zdí z červeného pí-skovce (viz A g r a); založil 37 km záp. od Agryměsto F á t e h p u r - S í k r í, kam zamýšlel pře-ložiti sídlo své, avšak upustil od toho úmyslu;stavby v tom městě podnes vydávají svědectvío slávě a skvělosti vlády jeho. Poslední létajeho panování však ztrpčena byla chováním aintrikami jeho rodiny, hlavně nezdárností milo-vaného syna S e l í m a, který také jeho prvníhoministra Abulfazla dal zavražditi. A. zemřel13. řijna 1605 a pohřben ve skvostném a velko-lepém mausoleu v S i k a n d ř e, 8 km severněod Agry. A. byl muž ve všem ohledu zname-nitý. Vládní jeho soustava byla jedna z nej-lepších, jakou kdy východní panovník prováděl,hlavně vzhledem k neobmezené spravedlnosti.Jako muhammedán byl nevšedně tolerantní kevšem náboženským soustavám; jednoho zesvých synů, Muráda, dal vyučovati v křest’an-ství. Povolal křest’anské missionáře z G o j e k edvoru svému, aby s nimi o křest’anství ho-vořil. Konečně počal pochybovati o pravděsvé zděděné víry tak, že na radu Abulfazla,svého 1ninistra a přítele, odhodlal se zavéstinové státní náboženství, tak zvanou » B o ž s k o uv í r u «, jež zakládala se na přirozené theologiia zaujímala nejlepší obřady všech známýchnáboženství, avšak stálých úspěchů v tom ne-docílil. Jinak byl A. miláčkem svého národa,zřizoval školy po celé říši, odstranil všecky ne-správné poplatky, jež dříve na obyvatele uva-
leny byly, hlavně daň poutnickou; podporoval obchod, zařídil jednotnou váhu a míru, správnéodměření pozemků pro placení daně, ustanovilsnesitelnou daň z pozemků, zavedl reformyve vojště, zařídil vydatnou policii a zlepšovalcesty po celé říši své. Tělesně byl dobře vy-vinut a velmi příjemného chování, střídmýve svých zvycích. — Elphinstone, Sir M.: Hi-story of India, 6 ed. 1874, 495—550.; T.Wheeler: Hist. of India, Musulman rule: Vol. IV. pt. 1. 1876; Higginbotham: Men whom India has known 1874. 2d-ed.; Marshman: Hist. of India1868, pt. I. pp. 91.—124.; Gladwin F.: Abul-fazl Ain-i-Akbari, Lond. 2 vols 1800; dto: Bloch-mann, Calcutta 1872; Sir E. Elliot: Historyof India etc. Vol. VI. p. 6 et sequ.; Tabakát-i-Akbari v Elliot Hist. etc. Vol. V. pp. 177—476; Táríkh-i-Badauni v Elliot Hist. etc. Vol.V. pp. 477.—549. Fl.
Akbarabad viz A g r a .Akbar chan, nejstarší syn Amíra D ó s t

M u h a m m e d a v Afgánistáně, který r. 1841,dne 23. prosince úkladně zavraždil anglickéhovyslance Macnaghtena v Kábulu, když angli-cké vojsko dle smlouvy bylo na zpáteční cestědo Indie. On také způsobil hroznou seč angl.armády r. 1842, kdy z 15.000 jediný muž mohluniknouti. (Viz A f g á n i s t á n.) Fl.

Akbarpur: 1) Město ve Vých. Indii v Se-verozáp. provinciích; má (1881) 5131 obyv.,


612 Akcedenti —

dvakrát týdně trh, ročně pout’; pošta, škola. —2) A., město t. v Audhu; má (1881) 6610 ob.,hlavně muhammedánů. Most přes řeku Tonsvystavěn císařem Akbarem. Stanice železniční,škola, lékárna. Fl.

Akcedenti neb a k c e s s a n t i nazývali se
u nás před r. 1849 na gymnasiích a na ško-lách hlavních žáci, kteří po nejvýtečnějšíchčili po praemiantech v učení nejlepší pokrokprokazovali. Bývali ve veřejných seznamech(z pravidla 4 v každé třídě) po praemiantechjmenováváni, kdežto žáky ostatní dotčené se-znamy obsahovaly v pořádku abecedním. Prae-mií č. veřejných odměn a. nedostávali. Lp.
Akcelerace viz Z r y c h l e n í.Akcent: 1) j a z y k o v ý viz P ř í z v u k. —

2) A. v hudbě jest důraznější udávání ně-kterých tónů. Řídí-li se a. dle těžkých dobtaktových, nazývá se m e t r i c k ý; slouží-li k to-mu, aby vynaznačil rozmanitost rhythmickýchmotivů, jmenuje se r h y t h m i c k ý; stojí-li vesporu s předešlými a-y a užívá-li se ho hlavněk dosažení kontrastu a podobných effektů, na-zývá se p a t h e t i c k ý. ör

Akcentovati, p ř í z v u k e m o z n a č i t i.Akcenty biblicke jsou zvláštní značky

hebrejského textu biblického, přistupující kuvlastní vokalisaci a udávající nejen přízvukjednotlivých slabik slova (a (přízvuk slovný), nýbrži přízvuk jednotlivých slov ve větě (přízvukvětový), nahražující konečně i noty při zpěv-ném přednesu bible, jehož rovnoměrnost jimiměla se zajistiti. Vedlé vlastní platnosti pří-zvukové zastupují tedy současně i interpunkcia melodii zovouce se teámím, pokud smyslunapomáhají, a negínót, pokud mají významhudební. Dělí se na. spojující (coniunctivi,mešáretím), jimiž slova jeden pojem tvořícíjako k sobě náležející se označují, a na roz-lučující (disiunctivi, mafsíkím), jimiž posledníslova jednotlivých částí věty jako taková seoznačují a jež přiměřenou pomlčkou (pausou)jsou provázeny, největší na konci věty. A. dělíse každá věta nejprve ve dvě části, z nichžkaždá opět na tolik se rozpadá, co samostat-ných pojmův obsahuje. Celé rozdělení jestvelmi jemné, ale pro delší věty nepostačující,pro věty krátké nadbytečné, ježto jest zásadou,
žádného z hlavních a-tů nevynechávati. Roze-znává se 18 znaků disiunktivných a 9 koniunk-tivných. A. disiunctivní, též domini zvané, majísvou přesně vytčenou funkci, dle níž, vzhle-dem k názoru, větu neb část’ věty, již a. tenovládá, za území a a-t za vladaře považovati,dělí se na imperator (císaře), a-t pod přízvuč-nou slabikou posledního slova ve větě (celouvětu ovládající), reges (krále, hlavní oddílyvěty ovládající), duces (vévody, pro rozeznáníhlavních skupin ve větě) a comites (knížata),oddělující jednotlivá slova těchto skupin. A-tůkoniunktivných užívá se bez rozdílu. Tentosystém a-tů, neprávem prósový zvaný, platípro veškeru bibli vyjmouc Žalmy, Knihu Jób aPřísloví, jež mají zvláštní systém, t. zv. poeti-cký. Původ a-tů spadá asi v jedno s původemvokalisace hebrejské, jež zdá se býti staršístol. VIII. po Kr. Dk.

Akcept.

Akcenty cırkevnı (lat. accentus ecclesia-stici) jsou jednoduché, ustálené, melodické for-mule, jichž užívá se při zpěvu liturgickém.Při mši jest to způsob zpěvu epištoly, evan-gelií, praeface atd. A. tyto napomáhají růz-nými kadencemi srozumitelnosti zpívaného slo-va a řídí se interpunkcí, jak s dostatek vy-světlují jména: actcentus inter ogativus, gravis,accutus atd. -ör-

Akcept, p ř i j e t í, v právu směnečnéms m ě n e č n í k o v o (trassátovo) prohlášení nasměnce, kterýmž následkem příkazu ve směnceobsaženého bezvýjimečně zaplacení sumysměnečné slibuje (čl. 21., 23. řádu směn.).Takovéto přijetí směnky nazýváme přijetímobecným (gemeine, ordentliche Acceptation).Směnečník není ku přijetí směnky dle právasměnečného zavázán. Prohlášením oním nasměnce uzavřel však trassát s každým ma-jitelem směnky »smlouvu o přijetí« (Accepta-tions-Vertrag o jejížto právní povaze akonstrukci jsou ovšem mínění velerůzná) azavázal se takto směnečník, n y n í p ř í j e m c en e b a k c e p t a n t zvaný, dle práva směneč-ného, že obnos ve směnce vyznačený v dobědospělosti její oprávněnému majiteli (čl. 36.řádu směn.) bezvýjimečně zaplatí (»chi ac-cetta, paghi«, it. = kdo přijal, zaplatí), necht’-mu byla dána úhrada čili nic (čl. 23. ř. sm.,jinak dle směn. práva f r a n c o u z s k é h o čl.115.—117. »Code de commerce«, srov. Pa-vlíčkův spis »Směnka a check« str. 8., 9.,78. a 160.).

Následkem přijetí směnky jest směnečníkkaždému majiteli, též i vydateli, nabyl-li jípak tento, zavázán dle zákona směnečného,kdežto trassátovi nepřísluší právo směnečnéproti vydateli, byt’ i byl směnku vyplatil.Ovšem může míti směnečník právo na ná-hradu zaplacené sumy směnečné podlé právaobecného proti vydateli a sice dle zvlášt-ního poměru právního mezi nimi stávajícího(na př. rukojemství, pravidlem vedlé čl. 1014o. z. obč.) a může též vydateli (co majitelisměnky) učiniti námitky z dotčeného poměruprávního, mezi nimi sběhlého (obzvláště, žemu nebylo dáno úhrady). Vůbec může pří-jemce námitky jen vedlé nařízení čl. 82. ř. sm.
platně činiti, t. j. jestliže námitky ty bud’z práva směnečného plynou, nebo jemu bez-prostředně proti dotčenému žalobci příslušejí.Je-li podpis vydatele směnky falešný neb zfal-šovaný, zůstává závazek příjemce z pravéhoa-u v úplné platnosti (čl. 75. ř. sm.). Podobněnemá na platnost podpisu příjemcova vlivu taokolnost, že některý podpis na směnce po-chází od osoby, která není ku směnkářstvízpůsobilou (čl. 3. ř. sm.). V příčině přijetí n e-v y p l n ě n é směnky viz nař. min. ze dne 6. řij.1853 č. 200. ř. zák. a v příčině přijetí p l n o-m o c n í k e m čl. 95. ř. sm. a zák. ze dne 19. čce1872 č. 88 ř. z. (»novella Jaszinského«). Opráv-něn jest směnku ku přijetí praesentovati každýmajitel směnky a nikoli jen vlastník; předlo-žena pak musí býti směnka povždy směneč-níku, byt’ i byl v ní domiciliát (»umístěnec«)uveden (čl.: 18. a 24. ř. sm.). C o d o f o r m y

Akce

a-u jest rozhodné ustanovení zák. sm. v čl. 21.,0dst. 1., »že se musí přijetí státi písemně nasměnce«. Přijetí musí se tedy státi vždy nasměnce samé, nikoli na jiné listině, a to po-vždy na prvopisu neb duplikátu (čl. 67.—69.ř. sm.), nikoliv na přepisu (kopii, na rozdíl odi n d o s s a m e n t u čl. 11. ř. sm.) a vždy písemně.Ústní slib nemá, podobně jako písemní slibna listině jiné, směnečného účinku. Ostatněmůže se státi prohlášení toto jakýmkoli způ-sobem, obyčejně poznámkou na směnce: »při-jímám«, »akceptuji«, též: »souhlasím«, »zapla-tím« a podobně-poznámka ta musí býtivšak vždy od trassáta (směnečníka) bud’ jmé-nem neb firmou podepsána. Vždy musí býtia., co se týká podpisu, jménem neb firmouskutečně psán, nikoliv tedy vytištěn neb ra-zítkem vytlačen a podobně. Neumí-li směnečníkpsáti, musí místo jména křížky neb jiné zna-mení ruky na směnku učiniti a musí znamenítato soudně neb notářem býti ověřena (čl. 94.ř. sm.).

Obsahuje-li přijetí i p r o h l á š e n í p ř i j í-m a c í i p o d p i s t r a s s á t ů v, může se totéž uči-niti na kterémkoliv místě směnky, tedy bud’na přední neb i na zadní straně. Však i pouhýpodpis směnečníkův na přední straně směnkypokládá se za bezvýjimečné přijetí. (Srov.k tomu čl. 12. stran i n d o s s a c e.) S těmitonařízeními našeho (a něm.) ř. sm. o f o r m ěa-u souhlasí v zásadě ustanovení ve směn.zák. uher. (čl. 21.), skandináv. (čl. 21.), švýcar.(čl. 739.), v nástinu ruském (čl. 32.) a odchyl-kou od zák. f r a n c. i v zákoně belgickém (čl.12.).Dle zák. ital. (čl. 261.) musí býti a. psán nasměnce i podepsán a stane se slovem »přijí-mám« (accetto); postačí však, když příjemcesvé jméno a příjmení na přední straně směnkynapíše. Podobně ustanovuje zákon angl. (. (čl. 17.),dle něhož však postačí vůbec podpis trassátůvna směnce (čl. 17. a odst. 2. angl. ř. sm.). Zato dle zák. franc. a dle většiny zákonů smě-nečných, na základě směn. zák. franc. sděla-ných (srov. Pavlíček, str. 161. a násl.) musíse státi přijetí směnky slovem accepté (čl. 122.Code de commerce. Srov. k tomu hlavně čl.92. sm. ř. s r b., čl. 456. zák. š p a n ě l., jinakzákon p o r t u g. čl. 336. a h o l l a n d. čl. 115.,
dle nichž postačí, když přijetí zřejměnasměnce psáno jest).
Přijetí směnky vydané předchází p r a e s e n-t a c e, t. j. předložení směnky od majitele tras-sátovi s návrhem, aby ji přijal. Největší část’směnečných zákonů cizích stanoví dle vzorufrancouzského (čl. 125., odst. 1.) zvláštní lhůtuna rozmyšlenou čili lhůtu deliberační ku při-jetí (24 hodin; tak čl. 21. zák. s k a n d., čl. 736.zák. š v ý c., čl. 30. nástinu r u s k é h o, čl. 264.i t a l. a čl. 16. b e l g. zák. a j. v.).

Majitel směnky vydané jest k praesentacipravidlem toliko a to bezvýjimečně oprávněna lze směnku i hned po vydání k a-u předlo-žiti (čl. 18. ř. sm.). Úmluva, která by se tomupříčila, nemá účinků směnečných (min. nař.ze dne 2. listopadu 1858, čl. 197. ř. z.). Vý-jimka jest toliko při směnkách na trh nebveletrh tuzemský znějících. Směnky takové


pt. 613

nesmějí se předložiti k přijetí před začátkemtrhu a trvá-li trh 8 dní neb déle, ne předdruhou polovicí trhu (čl. 18. ř. sm. a §. 3.uvoz. zák.). Výjimkou jest majitel směnkyv některých případech zavázán, aby směnkuk přijetí předložil, a to 1. při vydané směnceumístěné (domicilované), jestliže v ní vy-datel praesentaci k přijetí nařídil (čl. 24., od-stav. 2. ř. sm.); 2. směnka splatná určitý časpo vidění musí se, není-li zvláštní lhůta vesměnce vyznačena, nejdéle do dvou let odvydání k přijetí předložiti, jinak by právo po-stihu (regressní) na vydatele a na indosso-vatele minulo (čl. 19. ř. sm.). Stejný účinekprávní nastane, když zvláštní lhůta k praesen-taci byla předepsána od vydatele směnky; při-pojí-li však zvláštní lhůtu některý indossova-tel, pomíjí toliko téhož závazek směnečný,jestliže směnka ve lhůtě od něho předepsanék přijetí předložena nebyla. Příjemce jest téžpovinen datum a-u na směnku, na určitý časpo vidění znějící, poznamenati, aby dospělostsměnky takto určena byla a tím též označenobylo, že směnka ve lhůtě přikázané (zákonnéneb předepsané) k přijetí byla předložena.Jestliže datování a-u nebo vůbec přijetí směnkyv určitý čas po vidění splatné odepřeno bylo.musí majitel směnky učiniti o s v ě d č e n í čilip r o t e s t, sic by pozbyl práva postihu protivydateli a indossovatelům (čl. 20. ř. sm.).Byl-li protest učiněn, platí den protestu zaden praesentace a dle něho řídí se pak densplatnosti směnky. Přijal-li směnečník sicesměnku. avšak zpěčuje-li se a. datovati a ne-byl-li učiněn v té příčině protest, čítá se časdospělosti směnky od posledního dne lhůtyzákonné neb předepsané. Příjemce ovšem za-vázán jest i tu dle obsahu a-u svého: majitelsměnky, neučiniv protestu, pozbývá však právregressních proti vydateii a indossovatelům.Celkem souhlasí též podstatně ustanoveníostatních zákonů směnečných o směnce,určitý čas po vidění splatné, s naším a něm.řádem směn. (Srov. o tom v Pavlíčkově spise»Směnka a chek«, hl. §. 3. str. 23., §. 5. str.48. a §. 7. str. 81.)

Směnečník může obmeziti přijetí směnkytéž na díl sumy směnečné. Obmezení toto
musí sice majitel směnky připustiti, avšakstran nepřijatého obnosu sumy směnečné pro-test učiniti (čl. 22. a 25. ř. sm.). Každé jinéobmezení a-u (na př. prodloužení platebnílhůty neb změna místa platebního atd.) po-kládá se za nepřijetí směnky; přes to jestvšak příjemce dle obsahu a-u směnečně za-vázán. Závazek příjemcův jest přímý a bez-výjimečný; není potřebí k zachování právasměnečného proti příjemci ani předložení směn-ky v čas dospělosti ani protestu pro nezapla-cení (čl. 41. a 44. ř. sm.). Jinak závazek pří-jemce čestného. Výjimku činí pouze směnkaumístěná čili domicilovaná, v níž udán jestdomiciliát (čl. 43. ř. sm.). Přijetí jednou uči-něného nelze odvolati (čl. 21., odst. 4. ř. sm.),tedy a. přetrhnouti. Avšak sporný jest dosahnařízení toho. (Viz hlavně Thöl, Handels-recht II. §. 216., kdež i literatura; naproti tomu

614 Akcept čestný

pak zvláště K u n t z e u E n d e m a n n a IV. str.193., W ä c h t e r §. 69., G a r e i s v G o l d s c h m i d-t o v ě časopise »Zeitschrift für Handelsrecht«XXIV. str. 369., tamtéž XXVIII, str. 34. anásl., G r a w e i n perfektion d. Acceptes v Št.
Hradci 1876) str. 126. a násl. Rozh. vrchn.obch. soudu něm. ze dne 3. února 1871, I. 274.,275. a H a r t m a n n str. 93. a j. v. Srov. téžP a v l í č k ů v s p i s »Směnka a check« hl. str.105. a pozn. 161.)Přijal-li směnku někdo jiný než směnečník,dlužno rozeznávati, je-li směnka od směneč-níka přijata čili nic. V případě prvém přijetítakové jest platné dle zákona směnečného, nikolivšak jakožto a., nebot’ není dotčený příjemcesměnečníkem, nýbrž příjemcem vedlé čl. 81. ř.sm. (»aval«. V případě druhém jest a. neplatný.(Tak i hlavně K u n t z e u Endemanna §. 55.str. 197., jinak T h ö l §. 220. a str. 283—285.)Pokud lze nastupovati proti příjemci ze směnkyztracené neb zmařené (čl. 73. ř. sm.), viz A m o r-t i s a c e. Ostatně naskýtá se a., »přijetí«, téžpři jiných listinách, zejména p ř i p o u k á z-k á c h, při c h e c k u a j. v. -líč-
Akcept cestny. Jestliže osoba jiná než
směnečník, nebo sice směnečník. avšak nikolinásledkem příkazu ve směnce obsaženého,tedy nikoli jakožto směnečník, podpisemsměnky bud’ nepřijaté (čl. 25. a 56. ř. směn.)nebo nejisté (čl. 29. ř. sm.) zaplacení slibujepro případ, že by směnka zaplacena nebyla,zove se přijetí t o č e s t n ý m (Ehrenacceptation,Acceptation per onore, Henoration). Příjemcečestný jest přijetím všem nástupcům poctě-ného (honoráta) směnečně zavázán, nikoliv poctěnému a jeho předchůdcům. Avšak zá- vazek ten pomíjí, nebyla-li směnka čestnémupříjemci nejdéle druhého dne všedního podnu dospělosti k zaplacení předložena (čl. 60.ř. sm.). Zaplacením směnky vstupuje čestnýpříjemce v práva majitele (čl. 50. a 52. ř. sm.) proti poctěnému, proti jeho předchůdcům a proti příjemci (čl. 63. řádu směnečního). Viztéž A d r e s s a. -lič-
Akceptace (z lat.), p ř i j e t í, projev vůle,kterým se prohlašujeme jistivě o návrhu k uza-vření smlouvy. A. může nastati výslovně nebomlčky činy takovými, z kterých na ni souditi
lze (činy k o n k l u d e n t n í m i), může se státimezi přítomnými neb nepřítomnými smluvci.A. jest závěrkem smlouvání, jehož pravidel-ným počátkem jest nabídka (offerta). V příčiněotázky, jak dlouho nabízející v slovu státi musí,a o theorii akceptační viz O f f e r t a. Kr.
Akceptant viz A k c e p t.Akceptovati, p ř i j a t i , p ř i j m o u t i, ob-

zvláště s l i b , n á v r h , r o z k a z. Byl-li slib odjedné strany učiněný platným způsobem oddruhého přijat, stane se srovnalou vůlí stransmlouva. -líč-

Akcess (lat. accessus): 1) A. znamená v právukanonickém jistý způsob dodatečného hlaso-vání při volbě vyšších hodnostářů církevních,zejména papeže, který však jen tenkráte na-stupuje, když první tajné hlasování (electio perscrutinium) nemělo žádoucího výsledku. A. jakozvláštní druh užší volby záleží v tom, že hlasy


— Akcesse.

při prvním hlasování některému kandidátu danézůstanou platnými, avšak že se hlasování opa-kuje v té způsobě, že žádný volič nesmí přidruhém hlasování hlasu svého dáti ani osobě,která při prvním hlasování vůbec žádného hlasunebyla obdržela, ani kandidátu, pro kteréhopři prvním skrutiniu byl hlasoval, leda že
by tento hlas při prvním skrutiniu byl uznán neplatným; jest tedy pouze možno, bud’ vůbecnehlasovati pro nikoho, což se vyznačí slovy accedo nemini, bud’ hlasovati pro kandidáta,který při prvním hlasování od někoho jinéhohlas byl obdržel; každé jiné hlasování jest ne-platným. Hlasy v tomto druhém hlasování ode-vzdané připočtou se k hlasům příslušnému kan-didátu daným při hlasování prvním. Obdrží-lipři a-u dva kandidáti potřebný k volbě počethlasů, což možno jest následkem platnosti hla- sův odevzdaných při hlasování prvním, roz-hoduje větší počet jich; při rovnosti hlasůjest volba neplatnou. A. lze vůbec jen jednoupředsevzíti; nevede-li k cíli, musí se pravidelnéhlasování opakovati. Ovšem hlasování tak upra-veno býti musí, aby přesná kontrola byla mož-nou, jak tomu skutečně jest při volbě pa-pežské. Hur.
2) A. znamená v lékařství z á c h v a t.Akcesse (lat. accessio), p ř í r ů s t e k , p ř í-

b y t e k: 1) V římském právu vše, co k věci ně-jaké přibylo, tedy každé rozmnožení a zvět-šení, plody její, pak i věci vedlejší, kterék hlavní věci přistupují a jí podřízeny jsou, akonečně i práva, která k jiným právům při-stupují, jako rukojemství a právo zástavní.Římské právo nemluví o a-ssi jako zvláštnímzpůsobu nabyvacím, nýbrž jen o nabývání právna a. (na plody, příslušenství).

2) A. V moderním právu (Code civil čl.546) a vědě právní mluví se o nabytí práva,zvláště pak vlastnického práva a-ssí čili pří-růstkem. Tu jest a. jedním z původních (ori-ginálních) způsobů, jimiž nabýváme vlastnictví;však podstata její záleží spíše v tom, že před-mět vlastnictví již existujícího se pouze roz-šiřuje a to způsobem jiným nežli právním jed-náním. To nastává bud’to: že k věci nemovitése připojí jiná nemovitá, tak při náplavu(alluvio), nebo že se spojí s nemovitostí věc
movitá, jako při osetí a sázení cizích semenanebo rostlin na vlastním pozemku (plantatioa satio), při stavění materiálem cizím na vlast-ním pozemku a naopak (inaedificatio) a pakdle římského práva při nabytí strže (avulsio),kteréž však jest v právech moderních zvlášt-ním případem nabytí promlčením. Konečněnastane a., spojí-li se dvě neb více věcí mo-vitých, jako při sloučení věcí tekutých (con-fusio), smíšení předmětů sypkých (commixtio),mechanickém spojení věcí pevných (adiunctio)a sletování předmětů kovových (ferruminatio,adplumbatio, conflatio). Jiné rozdělení a. na-lézáme v §. 404. rak. všeob. obč. zák., kteréžspočívá na právní theorii běžné na počátkunašeho století. Dle toho vzniká přírůstek bud’topřirozeně, nebo dílem ruky lidské, neb obojímtímto způsobem zároveň (accesio naturalis,industrialis a mixta). — Literatura: Bechmann,

Akcessista —

Über die Lehre vom Eigenthumserwerb durchA., Kiel 1867 a pak spisy jednající o v l a s t-n i c t v í. (Viz tamtéž.)

3) A. (accessio possessionis), vpočtení času,po který předchůdce něčí jakousi věc držel,do doby vydržecí (viz V y d r ž e n í). Kr.

4) A., v právu mezinár. nabyvací způsob a dů-vod vlastnictví (í (territoria) s) státního, např. k území
vzniklému vysušením moře neb jezer (Holland-sko), k ostrovům vzniklým v řekách nebo v ná-mořském obvodu státu (spor severoamer. Spoj. Obcí s Anglií o ostrovy v ústí Mississippi).Na šírém moři sluší ostrovy nové okkupovati.Ostrovy povstalé v řekách pohraničních roz-dělí se mezi pobřežné státy dle střední čáryhraniční Zvláštní druh a. jest alluvio, t. j. ná-plav půdy na pobřeží říční neb mořské.5) A., p ř i s t o u p e n í států k smlouvámmezinárodním. Viz A k c e s s n í s m l o u v a. Tkl.
Akcessista (z lat.) byl v Rakousku kan-celářským úředníkem (zapisovatelem) u starýchúřadů magistrátních až do r. 1849 a nemělpravidelně platu jsa v nižším služebním po-
řadí než kancelista. U sborových soudů sluliaž do roku 1873 a-ty placení úředníci kance-lářští ve XII. diétní třídě (jako kancelisté),z kterých byli jmenováni officiálové. Kr.
Akcessit (z lat.). Při vypisování cen aodměn udílí se a. tomu, kdo sice ceny neza-sluhuje, ale nejvíce se jí přiblížil.

Akcessnı smlouva, název mezinárod-ních smluv, kterými třetí státy přistupují slav-nostně k uzavřeným již smlouvám států jiných,berouce na se za souhlasu původních kontra.hentů veškerá práva a povinnosti ze smlouvyté. Příkladem bud’tež uvedeny a. s-vy ke smlou-vě Vídeňské z r. 1815, ke sv. allianci a j. Odakcesse liší se někdy t. zv. a d h a e s e, t. j. slabšíforma připojení či uznání závaznosti nějakésmlouvy jiných států, na př. připojení se někte-rých států k ozbrojené neutralitě Kateřiny lI.1780, k Pařížské deklaraci námořní 1856 aj. Tkl.

Akcessorium (lat.) slula v právu polskémkaždá úvodní formalita ve sporu soudním aobrana, kterou žalovaný uváděl proti žaloběpro zanedbání takových formalit, Ve stoletíXVIII. děleno a. na několik tříd. Nejdůleži-tější byly: a. e. xperimenti neb regestri, na-
mítal-li žalovaný, že žaloba nebyla zapsánav pravém rejstříku; tehdy žalobce odsouzenk pokutě 14 hřiven, a byl-li výrok již pronesen,500 hřiven. A. plenipotentiaebyla obrana ne-dostatečné legitimace (oprávněnosti k vedenísporu). Jiné podobné obrany týkaly se ne.správnosti půhonu (a. prosecutionis), na př. ženebyl učiněn přísežným vožným, nebo ne-příslušnosti soudu (a. fori), nebo toho, že ža-loba neměla dostatečných dokladů, na př. ne-prokázal-li žalobce v ní rodokmenu, když žalo-val o právo zděděné. Mnohé z těchto formalita obran vedly k protahování sporu, tak žer. 1557 nařízeno, že útraty výroku o a-iu ne-nesl žalobce, i když při ztratil, nýbrž žalovaný,který a-ia užil; rovněž zakázáno odvolání sez takového výroku. Pro důležitost svou přivedení sporů byla a-ia hlavním předmětem,jemuž se mladí právníci učili. Hsz.

Akcidentály. 615

Akcersorní (lat., v e d l e j š í) právo jesttakové, kteréž bez jiného h l a v n í h o právníhopoměru nemůže existovati; tak právo zástavní,rukojemství, úroky a smluvená pokuta bez po-hledávky a pod. V novější době shledává sevšak, že mnohdy a k c e s s o r i e t a jest sesla-bena, tak že právo vedlejší ještě trvá, když jižprávo hlavní bylo pominulo, což má svůj dů-vod jednak v ochraně d ů v ě r y v k n i h y v e -ř e j n é o věcech nemovitých (srv. §. 469. všeob.obč. z. rak.), jednak v zájmech obchodu (§. 1483všeob. obč. z. ohledně zástavy ruční). Ještěvíce jest odloučeno právo vedlejší od hlavníhov hypothéce vlastnické (Eigenthümerhypothek),pruského Landrechtu. Kr

Akcidence, a k c i d e n č n í p r á c e nazývajíse v umění knihtiskařském drobnější, příleži-tostné výrobky, které kromě novin a většíchspisů v knihtiskárnách se zhotovují, jako např. veškeré formuláře pro úřady, továrny, ob-chodníky, živnostníky a společenský život vů-bec. A-cí, jako oběžníků, adress, návěští, cen-níků, prospektů, účtů, tabulek, navštívenek, po-
známek. programmů atd. spotřebuje se za ny- nější doby co den ohromné množství. Avšakjsou také práce akcidenční, jichž provedenívyžaduje důkladnosti a nejpečlivější přesnosti(akcie, dlužní úpisy, zástavní listy atd.); ko-nečně máme akcidence, jejichž vkusná, stkvěláa nádherná úprava (adressy, diplomy atd.) vy-žaduje umělecké dovednosti vyrabitele, kterýs upotřebením všech grafických odvětví pro-vádí vytříbeným vkusem díla dokonalá. Zvý-šené požadavky obecenstva, jakož i nesmírnépokroky v písmolijectví přiměly knihtiskařezvláště ve větších městech ke zřízení t. zv.a k c i d e n č n í c h t i s k á r e n, jež výhradně sezabývají pracemi akcidenčními, zaměstnávajízručné, dovedné a k c i d e n č n í s a z e č e a hojnějsou zásobeny a k c i d e n č n í m i s t r o j i (vizR y c h l o s t r o j e), jakož i a k c i d e n č n í m p í s-m e m a o k r a s a m i všelikými.. Šcl.
Akcidencie viz A c c i d e n s.
Akcidencnı linie. Těchto linií jest jako
pomůcek v umění knihtiskařském výběr bo-hatý. A. l. jsou ponejvíce mosazné; užívá sejich k obrubám a jsou různého druhu.

Z jednotlivých tvarů a-ch l-ií možno sestavitibohaté okrasy liniové v rozmanitém složení:

A-ch l-ií užívá se zejména v sazbách slohu re-naissančního jako obrub

a jsou zručnému sazeči velmi vděčným ma-teriálem. Slř.

Akcidentaly, lat. accidentia, ital. acci-denti [ači-], fr. assidens, v notovém písmě po-suvky n á h o d n é, jež ve skladbě před přísluš-nými notami se vyskytují, oproti posuvkámp ř e d z n a m e n a n ý m , p o d s t a t n ý m. f.


616 Akciová neb akc

Akciova neb akcijnı spolecnost.P r á v n í ú s t r o j í. A. s. jest spolčením něko-lika osob ku provozování živnosti tím způso-bem, že žádný společník osobně neručí zazávazky společnosti, nýbrž každý má v závodětoliko podíl s u r č i t ý m v k l a d e m (čl. 207.0bch. zák.). Provozuje-li a. s. o b c h o d n í ž i v-n o s t, jest společností obchodní, jinak společ-ností obecnoprávní (neobchodní). Kdežto dleněm. zák. z r. 1870 a 1884 v e š k e r é a-vé s-iv Německu se posuzují dle zákona obchod-ního, spadají dle rak. práva pod platnost zá-kona o b c h o d n í h o (ze 17. pros. 1862) jenomtakové a-vé s-i, které provozují o b c h o d y(ve smyslu obch. zák.), kdežto a-vé s-i ob-chodů neprovozující (na př. a. s. divadelní)řídí se zákonem spolkovým ze dne 26. listop.1852 č. 253. říš. zák. Jako vůbec společnostiobchodní, tak i a. s. není právnickou osob-ností, ježto i zde není žádného jmění neosob-ního; nebot’ jmění a-vé s-i náleží jednotlivýmčlenům po měrně. (Čl. 216. obch. zák., kdeslovo »podíl« neznamená tolik jako »nárok«,jak vidno zejména z čl. 107., 108., 131.)

K zřízení a-vé s-i jest potřebí: 1. úpisukapitálu akciového; 2. notářské nebo soudnílistiny o smlouvě společenské (stanovy);3. státníkoncesse (která však v Německu jest zrušena);4. zápisu obchodní společnosti do rejstříku (čl.208., 211. — čl. 249. nemá u nás v Rakouskupraktického významu). Týchž náležitostí vy-hledává se ke každé změně smlouvy spole-čenské (čl. 214.). K úpisu kapitálu akciovéhostačí, ale též potřebí jest písemného prohlá-šení subskribenta (čl. 208.). Na podíly akcio-nářů, jež vespolek tvoří jmění akciové, vydá-vají se cenné papíry (akcie), které nejsou to-liko důkazem práv akcionářských, nýbrž v ob-chodě i repraesentují podíly; jimi převádí seprávo akcionářské a jen na tyto listiny plníse závazek společnosti oproti akcionářům (čl.222.). Při akciích jménu svědčících potřebíjest k legitimaci akcionáře před společnostíkromě převodu akcií ještě zápisu nového akcio-náře v knize akcionářské (či. 223.). Tutéž po-vahu cenného papíru mají kupony na divi-dendy, kdežto t a l o n y, jsouce poukázky nadalší kupony, mají spíše ráz listiny legitimač-
ní. Peněžní suma, na kterou akcie zní, nepřed-stavuje obligačního nároku na a-vou s. (jakzhusta naše obecenstvo práva neznalé za tomá), vždyt’ akcionář jest spoluvlastníkem spole-čenského jmění; nýbrž listina značí jen nomi-nální peněžitou částku, kterou akcionář upsala splatiti má a kterou získá sobě účast’ v pod-niku akciovém. Protož bylo by správněji, kdybyse akcie nevydávaly na obnosy rovnající seobnosu vkladu, nýbrž kdyby zněly na určitouk v o t u jmění společenského, na př. na tisícípodíl jmění společenského, když akciový ka-pitál rozvržen jest na tisíc akcií. Tím byreelní obchod s akciemi zajisté získal, ažiotážes akciemi se stížila a obecenstvo by si bylovědomo, že má nárok pouze na p o m ě r n ýpodíl jmění akciového. Akcie nebo akciovépodíly a-vé s-i mohou se vydávati bud’ naurčité jméno, bud’ m a j i t e l i (au porteur) a

ijní společnost.

mají svědčiti na obnos ve stanovách vytknutý.Dle našeho práva není vytknut zákonem mini-mální obnos, na který akcie zníti mají; vesměru tom vše záleží na koncessi vládní (čl.209., č. 4., 5.); dle něm. zák. z r. 1884 musívšak akcie zníti nejméně na 1000 mark, a jenpro všeužitečné ústavy může rada spolkováminimální obnos ten snížiti až na 200 mark. —Pokud nevydávají se akcie, vydávají se p r o-m e s s y n e b p r o z a t í m n é l i s t y (Interims-scheine).

Při a-vé s-i (jako při akciové komman-ditě) musí smlouva společenská, ač má-li dojítistátního schválení, obsahovati jistá ustanovení,jež vypočítává podrobně čl. 209. obch. zák.Zákon není tomu na překážku, aby akcionářimimo závazek peněžního vkladu smlouvouspolečenskou uloženy byly ještě jiné závazky,na př. při cukrovarech dodávati řepu. Tu vznikáotázka, zdali se akcionář může derelikcí akciesprostiti této povinnosti. Zajisté může ! Téžnení na závadu, aby akcionářům jistá zvláštnípráva se vyhrazovala, na př. bezplatná do-prava na železnici, bezplatný vstup do akcio-vého divadla. Čl. 209. v čísle 4. obch. zák.žádá udání z á k l a d n í h o k a p i t á l u. Akciovýkapitál musí býti číselně udán (v penězích).Není-li ve stanovách o rozmnožení kapitálunic ustanoveno, jest usnesení toho obsahuzměnou stanov a jest k tomu konci potřebístátní koncesse, formy notářské neb soudnía zápisu do rejstříku (čl. 214., 249., k tomu čl.209., odst.4.). Akciím k m e n o v ý m aneb akciímnové emisse mohou býti (již ve stanovách,nebo později) uděleny přednosti nebo výhodypřed ostatními; takovéto výhodnější akcie slují» p r i o r i t n í m i a k c i e m i «, jsou to pravé akciea přednost záleží zejména v tom, že jisté pro-cento čistého výnosu rozdělí se nejprve mezijejich majitele (prioritní akcionáře). — A. s.může sobě hotové peníze, jichž má potřebí,též p ů j č k o u opatřiti, ano někdy ustanovujese již ve stanovách (zejm. železnic) poměr akc.kap. a půjčeného kapitálu.Půjčka uzavírá se oby-čejně vydáním p a r t i á l n í c h obligací s pevnýmúrokem (Theilschuldverschreibungen). Partiálníobligace mohou, ale nemusí býti pojištěny zásta-vou a nazývají se též p r i o r i t n í m i o b l i g a c e-
m i a to proto, že majitelé jejich mají přednostpřed akcionáři. Však z tohoto názvu nelze ještěsouditi, že ta která obligace skutečně hypo-téky požívá. Při prioritách železných drahpřísluší dle §. 48. zák. ze dne 19. května 1874č. 70. říš. z. majitelům prioritních obligací pozákonu zástavní právo k těm věcem nemovitým,které za jistotu se slibují, a má se tato hypo-téka při zřizování knih železničních zároveňs vlastnickým právem a-vé s-i zapsati. Co setýče vydání (emisse), resp. odbytu akcií a priorit-ních obligací, děje se emisse dosti často prostřed-nictvím k o n s o r c i a nebo s y n d i k á t ů, kteréza sprostředkování své, resp. za opatřovánísubskribentů nebo kupcův akcií jistou odměnuobdrží. Konsorcium firem emissních vystupujebud’ jako kommissionář, bud’ převezme jistýpočet akcií neb obligací na pevný účet; od-měna záleží v případě prvním v jisté provisi,

Akciová neb akc

v případě druhém v differenci kursu bursov-ního a kursu emisse.

Co se týče způsobu výkazu, že akciovýkapitál jest upsán, může se soud dle nařízeníz r. 1870 spokojiti s potvrzením zakladatelůnebo správní rady, event. též s potvrzením odnotáře. Bohužel u nás dosud nejsou usta-noveny přísné tresty pro případ nepravýchudání zakladatelů, správní rady atd. Jinak veFrancii a Německu. (Zodpovědnost dle čl. 241.jest v tom směru nedostatečna.) Střádání r e -s e r v n í h o fondu, z kterého případné ztrátyuhraditi možno, rak. zák. přikázáno není, aleovšem novým něm. zákonem. Zde v úvahunutno vzíti ještě tyto otázky: a) Možno-li vy-ložiti akcie k subskripci sub pari, t. j. podcenu nominální ? Nikoliv, leda cestou výsady,která zejména železničním podnikům býváudělena zákonem. Tomu svědčí čl. 209., č. 4.a 210., nebot’ jinak nebyl by akciový kapitálreelně upsán. (Tak i výslovně nový zákonněmecký.) b) Mohou-li se akcie vydati nadpari, t. j. za vyšší, nežli nominální cenu ?Mohou. Tak i nový německý zákon (čl. 209. a),jenž nařizuje, že to musí býti vytknuto ve stano-vách, kde zároveň musí býti označeno, cos přebytkem státi se má. c) Může-li subskri-bent namítati, že akcie upsal toliko na oko,totiž, že dle zvláštní úmluvy se zakladatelinemá povinnosti spláceti upsané akcie ? Ni-koliv ! Nebot’ taková úmluva příčí se veřejnémravopočestnosti i zákonu (čl. 222., 223. obch.zák., §. 878. obč. z. — vždyt’ ten, kdo subskri-buje, nemá povinnosti jen k zakladateli, ný-brž i k společnosti). Ku zřízení a-vé s-i v Ra-kousku posud se vyžaduje státní k o n c e s s e.Tato jest toliko aktem policejní správy, nemátedy rázu legislativního aktu a nemůže nahra-diti vady nebo nedostatky společenské smlouvy.Toliko výjimkou dává se koncesse ve formězákona, na př. při železnici. Ostatek nelze od-poručiti systému koncessionálního, který v Ame-rice a Anglii jest neznámý a ve Francii roku1867, v Německu r. 1869 a v Italii r. 1882byl zrušen. Stát není povolaným ani způso-bilým, aby zkoušel, zdali jsou tu podmínkyhospodářského zdaru akciového podniku, or-gány jeho nemohou bezpečně vyšetřiti ani
solidnost závodu ani solidnost zakladatelů.Dle systému tohoto béře stát (dle domněníobecenstva-ovšem nepravého) udílením kon-cesse jistou morální zodpovědnost na sebe,které nikdy dostáti nemůže, a zkušenost do-kazuje, že i nejpřiměřenější dohlídka nezame-zila největších podvodů. Proto i návrh našehonového zákona akciového toho více nežádá,leč pokud ten který podnik (na př. bankovní,železniční) dle povahy své koncesse vymáhá.Ovšem by se doporučovalo, by zavedeni bylistátní úředníci, kteří by kontrolovati měliúčty a-vých s-í.
V zákonodárství rakouském seznáváme tuvelkou mezeru, že ničeho neobsahuje o zá-vazku zakladatelů proti akcionářům. Dělo sezhusta, že zakladatelé svůj vlastní podniknebo podnik svých známých a-vé s-i za ne-poměrný peníz postoupili a takto velký a


ijní společnost. 617

nepřiměřený zisk zakladatelský sobě zjednalive formě více méně skryté. Nebezpečí jest proakcionáře tím větší, ježto si zakladatelé svůjzisk často tím zabezpečují, že návrhy svéstran tohoto a p p o r t u výslovně nebo mlčkyschváliti dají první valnou hromadou akcio-nářů, která se z velké části skládá ze zakla-datelů samých, z jejich přívrženců nebo z akcio-nářů nastrčených, nebo věci neznalých. (V Ně-mecku a ve Francii jest na porušení hlasůvustanoven trest). Takovým způsobem jsou pakpozdějším akcionářům ruce zavázány. Obecen-stvo neznalé a při tom ziskuchtivé obdržítakto někdy celé haldy bezcenných papírů,kterých se zakladatelé v čas sprostí, když ponáležité ažiotáži byli se obohatili.

Vlastnictví akciového závodu náleží všemspolečníkům vespolek (čl. 216. obch. zák.).Svůj vklad zvýšiti akcionář není povinen, anivklad následkem ztrát zmenšený doplniti (čl.219.), ani úroky a dividendy, jež v dobré vířeobdržel, vrátiti (č. 218.); ani valná hromadanemůže jej usnesením svým donutiti k upsánídalších akcií, na př. akcií nové emisse. A-vou s.z a s t u p u j e (jak v poměrech vnitřních, taki zevnějších) představenstvo (správní rada),která skládati se může z několika členů, kteřínemusí býti akcionáři a mohou míti jistéslužné nebo tantiemy. Zřízení jejich jest vždyodvolatelné (čl. 227.). Představenstvo jedná apodepisuje jménem společnosti. Není-li v stano-vách nic jiného ustanoveno, potřebí jest sou-hlasu, resp. podpisu všech členů představen-stva (čl. 229.). Představenstvo jest vázánov poměrech vnitřních instrukcí jemu danou(čl. 231., odst. 1.), kdežto navenek jest jehomoc neobmezená a neobmezitelná (čl. 231.,0dst. 2.). P r á v o d o h l é d a c í přísluší při a-vés-i valné hromadě, zejména pokud se týčevedení obchodů, nahlédání v bilanci a jejíhozkoušení, určení rozdělení zisku (čl. 224.).

Akcie mohou se vůbec p o s t o u p i t i. Blíževšak sluší rozeznávati, zdali akcie svědčí jménuanebo majiteli. 1. Svědčí-li akcie určitému j m é-n u, jest subskribent k zaplacení celé upsanésumy zavázán. Převodem akcie nesprostí sesubskribent povinnosti platební; když by alepůvodní subskribent akcii postoupivší akcie
úplně nebyl splatil, může jej společnost závazkuk zaplacení sprostiti a nového nabyvatele namísto jeho přijmouti. 2. Akcie majiteli svěd-čící lze volně přenášeti. O těchto akciích platídle čl. 222. a §. 35. úv. zák. následující usta-novení: a) Akcie majiteli svědčící nemohounikdy dříve vydány býti, dokud nebyly úplněs p l a c e n y (čl. 222.). b) Stanovy společnostimohou ustanoviti, že subskribent splativ 25 °všeho dalšího závazku sproštěn býti může(nebo jak naše praxis vykládá, »vůbec prostjest«), a že se na to, co zaplatil,-ne siceakcie-ale promessy neb prozatímní listy majiteli svědčící vydávati mohou (§. 35., čl. 222.,223. obch. z.). Na nižší sumu než 25 % nesmízávazek subskribentův snížen býti (čl. 222.,223, obch. z.). c) Není-li takového usnesení vsta-novách, práv je subskribent do úplné nomi-nální ceny akcie (čl. 222. a contr.). Majitel


akcie majiteli svědčící, jenž jest nástupcem sub-skribenta, není v případě čl. 222. (při akciíchmajiteli svědčících) osobně k zaplacení nedo-platku zavázán, jej stíhají toliko následky čl. 221.Za zbývajících 75 % není tedy při akciích ma-jiteli svědčících nikdo zavázán. (L i b e r o v á n ía k c i í.) Kromě toho případu může se libero-vání akcií státi jen r e d u k c í akciového kapi-tálu, k čemu potřebí jest zachovati forem přizměně stanov a zejména při splácení částiakc. kapitálu předepsaných. (Čl. 248. obch. z.)d) N o v é akcie lze dle obch. zákona vydávatii tehdá, když starší akcie nebyly úplně spla-ceny (čl. 209., čl. 214. a contr.). Min. naříz.r. 1872 bylo ustanoveno cestou správní za pra-vidlo, že emisse nových akcií nemá se při-pustiti, pokud starší akcie nebyly úplně spla-ceně. O a-vých s-ech pojišt’ovacích obsahujepodrobnější předpisy min. nař. z 18. srp. 1880č. 110. říš. zák.

R o z d ě l e n í z i s k u a z t r á t y. Pouze d i v i-d e n d y mohou se stanoviti a mezi akcionářevypláceti, nikoli snad určité úroky, leč by šloo t . z v . ú r o k y s t a v e b n í (Bauzinsen čl. 217.) potu dobu v stanovách vyměřenou, které vyhle-dává příprava společného podniku až do zapo-četí úplného provozování. Tomuto zákazu ne-příčí se t. zv. g a r a n c i e úroků, správněji divi-dendy se strany osob třetích, na př. státu,hlavně při některých železničních společno-stech. Není-li tu čistého výtěžku, musí garantdosazovati. (Od r. 1868—81 bylo v Rakouskukolem 250 millionů dosazeno.) Ze se vyplácetismí toliko dividenda, nikoliv stálý úrok, zakládáse v tom, že by jinak celý kapitál akciový vy-plácením stálého úroku zmizeti mohl. a že bytudíž věřitelé znenáhla pozbyli jediného plateb-ního fondu; nebot’ akcionáři jim vůbec nejsouosobně zavázáni (čl. 217., 218.). Protož nesmí sedividenda vyplatiti, pokud původní fond akciovýztrátami je zmenšen; nebot’ pak tu není pře-bytku čistého. Někdy bývá při a-vých s-echs u p e r d i v i d e n d a, jsouc stanovami společ-nosti zavedena, když totiž jisté procento (např. 5 %) na dividendy (chybně úroky zvané),pak jisté procento na tantiémy, na záložnífond, na umrtvení akcií atd. se obrátí, a cozbude, opět jakožto »superdividenda« se roz-
dělí. B i l a n c e musí se nejdéle v šesti měsících,když se to zvláště povolí, v dvanácti měsícíchpředložiti (čl. 239., §. 35. úvodn. zák.). Jakýmzpůsobem se má účtovati zisk a ztráta, musíbýti v stanovách udáno (čl. 209. č. 6.).
A-vou s. z a s t u p u j e p ř e d s t a v e n s t v o(s p r á v n í r a d a), resp. ti členové, kteří dleobchodního rejstříku firmují jménem společ-nosti (čl. 227., 229., 230. obch. zák.). Moc před-stavenstva vztahuje se ke všem právním jed-náním, není tedy obmezena ani na obchodyspolečnosti ani na obchody vůbec. Obmezenívzhledem k třetím osobám nemá platnosti, toplatí též o obmezení v ten způsob, že k plat-nosti jistých ujednávek potřebí svolení valnéhromady (čl. 231. odst. 2.).

O v a l n é h r o m a d ě a r a d ě d o z o r č í. Přia-vé s-i nelze patrně práva dohledu každémučlenu poskytnouti, dohled přísluší jen plné


ijní společnost.

(valné) hromadě akcionářů, resp. mimo to orgá-nu zvláště k tomu konci zřízenému, totiž radědozorčí. 1. V a l n é h r o m a d ě (čl. 224.) akcio-nářů, která jest ovšem směrodajným orgánem,přísluší právo zkoumati provozování obchodů,zkoušeti bilanci a usnášeti se o rozdělení zi-sku. Valná hromada ustanovuje vůbec v mezíchstanov směr a činnost a-vých s-í; protož ná-ležité zpravení akcionářův o programmu valnéhromady, která se odbývati má, je nutné aveledůležité. — Valná hromada svolává se bud’pravidelně (řádně) v dobách statutárních a ne-ní-li v stanovách jiného ustanovení, každo-ročně; bud’ mimořádně, kdykoliv toho pro-spěch společnosti vyhledává (čl. 225., 239.).Svolání (sezvání) valné hromady přísluší: a)představenstvu (el. 236.), b) radě dozorčí (čl.225.), c) osobám jiným, jimž právo to zvláštěpropůjčeno (čl. 236.). 2. R a d ě d o z o r č í (Aufsichtsrath) přísluší stálý dozor ku podnikuspolečnosti (čl. 225.); tato při a-vé s-i všakzříditi se nemusí (dle něm. zákona jest do-zorčí rada i při a vé s-i nutna). Radě do-zorčí náleží, aby roční účty, bilance a návrhyna rozdělení zisku zkoušela a o tom každo-ročně valné hromadě podala zprávu (čl. 225.).Dozorčí rada vede též spory proti představen-stvu, bud’ ve vlastním jméně, bud’ jménem spo-lečnosti (čl. 226.), a každý akcionář může k ta-kovému sporu přistoupiti jako » i n t e r v e n i e n t «.3. Oproti valné hromadě a radě dozorčí jest p ř e d-s t a v e n s t v o (správní rada) orgánem výkonnýmčili správním-ve skutečnosti nejmocnějším.

O z r u š e n í a-vé s-i. A. s. zrušuje se dlečl. 242.: 1. uplynutím času v stanovách vy-tknutého; prodloužení trvání státi se můžezměnou stanov; 2. ztrátou veškerého majetku;3. usnesením akcionářů, k čemuž stačí prostávětšina hlasův, a to i tehdá, když společnostna určitou dobu byla uzavřena (čl. 242., 209.,č. 10.). 4. Nařízením vlády na základě zákonao spolcích ze dne 26. listop. 1852, zejménapro překročení stanov (§. 24. spolk. zák.). Dleobch. zák. může vláda společnost zrušiti, jestlizákladní fond o polovici se zmenšil (čl. 242.),kteréžto ustanovení v Německu bylo r. 1870zrušeno. 5. Vyhlášením konkursu (čl. 242.).6. Spojením veškerých akcií v osobě jedné.
7. Úvahy zvláštní dožaduje umrtvení (amor-tisace) veškerých akcií k tomu konci dle sta-nov bud’ vylosovaných, bud’ zakoupených,Umrtvení může se vykonati k tomu konci, bydo jisté doby akciový podnik po zaplaceníveškerých vkladů státu nebo obci bezplatněodevzdán býti mohl. Tak zejména železnicečasto po uplynutí 90 let spadají na stát. V tépřípadnosti musí pak poslední představenstvožádati za výmaz z obchodního rejstříku a doté doby trvá společnost. Akcionáři, jejichž akciebyly umrtveny, obdrží někdy l i s t y p o ž i t-k o v é (Genuszscheine, actions de jouissance),které jim k superdividendě a k reservnímufondu (v případě likvidace k čistému přebytkupo srážce splaceného akc. vkladu) podstatnětýchž práv udělují jako akcie.
Po zrušení společnosti nastane kromě pří-padu konkursu zpeněžení majetku a rozdělení


Akciová neb akc

zbytku: l i k v i d a c e (v. t.) společnosti (čl. 133.).(V případě konkursu obstarává totiž konkursnísoud rozvržení konkursní podstaty mezi vě-řitele společnosti dle předpisů konkursníhořádu.) Likvidaci vykonává při a-vé s-i před-stavenstvo, pokud smlouvou neb usnesenímvalné hromady nic jiného není ustanoveno(čl. 244.). L i k v i d a t o r y může jmenovati i ob-chodní soud (čl. 244., 133.).

H i s t o r i c k ý v ý v o j. V dějepise práva se-tkáváme se s různými ústavy, které do jistémíry připomínají nám podstatu a-vé s-i-asso-ciaci kapitálu, vymezení osobního ručení avolnou postupitelnost podílů. Nepočítáme semsice, jak někteří činí, římských společnostíberních (societ. vectigalium publicorum, aurifo-dinarum etc.), jejichž zvláštnosti korporačnímrázem lze vysvětliti. Neuvádíme jistých privi-legovaných živnostenských a obchodních spo-lečností středověkých, na př. jihlavské souke-nické společnosti (r. 1552), jejichž zvláštnostiúzce souvisely se zřízením cechovním. —Ovšem ale k předchůdcům a-vé s-i náležejí:společenstva horního práva (nákladnictvo, zří-zení kuksové), různé alpské a mlynářské spol-ky středověku, u nás zejména společenstvap r a v o v á r e č n ý c h občanů měst královských,na jihu pak accomenda (kommandita), hlavněpak italské montes čili maonae (sc. montesprofani a contr. m. pietatis-zastavárny).Společnosti v XIII. a XIV. stol. montes (= acervipecuniae) zvané byly původně pro opatřenístátních půjček zřizovány a výsadami opatřo-vány. Obnos kapitálu uhrazován byl upisová-ním stejných zcizitelných podílů (loca montis).K výsadám spolků těch náleželo zejména ob-mezené ručení. Soustava těchto spolků bylačasem na jiné peněžní podniky-zejména ban-kovní-rozšířena. Nejdůležitější-ač nikoliprvní společností toho druhu-byla bankaj a n o v s k á (mons S. Georii, 1345—1808). kterépozději udělen byl monopol bankovní, zejménacedulový. Zmáhající se obchodní spojení s Ame-rikou a Vých. Indií zavdalo v XVII. stol. pod-nět ke zřizování velkolepých, státem privilego-vaných společností obchodních, zejména ko-loniální obchod a správu kolonií pěstujících.Tak vznikly nejprve h o l l a n d s k á východo-
indická společnost (1602—1703), pak a n g l i c k áspolečnost pro Vých. Indii (1613), f r a n c. Com-pagnie des Indes orientales (1628), occidenta-les (1664), franc., Lawem zřízená Comp. d’Oc-cident (1717), anglická banka (1694) atd. —V Německu a v Rakousku dosti pozdě obje-vují se privil. akciové spolky: Wiener Orien-talische Compagnie (1719), TriesterAssecuranz-Comp. (1766), Hamburger Assecuranz-Comp.,Berliner Seeassecuranz (1765), pruská See-handlung (1772). V XVIII. stol. seznáváme taképrvní zlopověstné zneužívání důvěry obecen-stva a-vými s-mi (Lawskou společností Comp.d’Occid., anglickou společností jihomořskou ajinými), ježto nejprve vydáváním akcií m a j i-t e l i svědčících obcházely o s o b n í závazekspolečníkův za dluhy společenské.
Úpadek společností těchto a podobnýchzavdal v A n g l i i podnět k tak zvané »Bubble


ijní společnost. 619

Act« (1720—1825), kterouž zakázáno bylo zři-zovati soukromé a-vé s-i s vymezením osob-ního, solidárního ručení. Roku 1825 bylo sicepro a-vé s-i obecné právo anglické uvedeno,avšak přes to nepožívaly výhody obmeze-ného ručení, aniž práva k emissi akcií ma-jiteli svědčících. Také zákon z r. 1844 v tomničeho nezměnil. Teprve aktou z roku 1856,hlavně kodifikací ze dne 7. srp. 1862 poskyt-nuta byla v Anglii možnost o b m e z e n é h oručení a novellou ze dne 20. srp. 1867 dovo-leno všem registrovaným a-vým s-em s ob-mezeným ručením i vydávání akcií m a j i t e l isvědčících (Joint stock companies with limitedliability). Zákonem z r. 1862 dopouští se spo-lečnostem, ježto nejméně ze sed m i členů seskládají a stanovy vzorem předepsané úředněregistrují, trojí forma akciových spolků :a) spo-lečnosti se závazkem neobmezeným (comp. unlimited having a capital divided into shares),b) společnosti s obmezeným ručením (com.limited by shares), c) společnosti s obmezeným,avšak obnos akcií přesahujícím ručením (comp.limited by guarantee etc.). Obmezenost ručení(limited) musí z f i r m y býti patrna. Tolikopři bankách poukázky vydávajících (vyjímajepriv. banku pro Anglii) zachováno osobní asolidární ručení společníků. Formy a-vé s-islouží v Anglii všemožným úkolům.

V e F r a n c i i obmezena jest forma akcio-vých spolků (sociétés anonymes) na o b c h o d n ípodniky a byla tu nejprve obecným zákonem(Code de commerce, čl. 29.—36. 1808), ovšemjen v základních rysech, upravena. Zřízení spol.záviselo na koncessi (systém koncessionální).Po opětných pokusech prohlásil sice zák. zedne 24. čce 1867 zásadu volnosti u zřizováníakc. spolků, za to však týž pro zamezení nešvá-rův a podvodů vytknul řadu přísných preven-tivních norem: minimální počet členů 7, obnosakcií 500 fr. (při kapitálu 200.000 fr. -100 fr.),průkaz, že upsán jest celý kapitál a že s p l a-c e n a jest čtvrtina upsaného kapitálu; zápověd’vydání akcií au porteur, pokud polovice kapi-tálu není splacena; dvojí zkoumání a odhadt. zv. a p p o r t s (t. j. vkladů, které nedávají sev hotovosti) valnou hromadou; přísné trestya pokuty pro nešetření předpisů těchto a j.
Od akc. — spolků rozeznávati sluší t. zv. sociétésa capital variable, které podobají se našim ho-spodářským společenstvům (záložnám atd.), přikterých kapitál není číselně určen, nýbrž napočtu členů závislým, a při kterých nevvdá-vají se akcie.
V N ě m e c k u seznáváme první zákonnéupravení poměrův akciových v pruském zákoněo železnicích z 3. listop. 1838 a pak v pruskémzák. o akc. spolcích ze dne 9. listop. 1843;v R a k o u s k u týž obor poprvé upraven byl zá-konem o spolcích ze dne 26. listopadu 1852,jenž posud platnost svou zachoval pro takovéakc. spolky, které n e p r o v o z u j í o b c h o d ů.

Nový něm. — rak. obch. zákonník, jenž no-rimberskou konferencí byl vypracován. nabylv Německu od r. 1862, v Rakousku od r. 1863platnosti. Kdežto však dotčené předpisy zá-konníka tohoto v Rakousku v nezměněné trvají



platnosti, byly v N ě m e c k u nejprve novellouze dne 11. čna 1870 (o akciových kommandi-tách a akc. sp.) a nedávno opětně zák. ze dne14. čce 1884 důkladně změněny a v zájmubezpečnosti akcionářův a obecenstva dle vzorufranc. práva přiostřeny. Při tom nečiní se roz-dílu, provozuje-li spolek obchody čili nic. Ze-jména musí se nyní v Německu k opovědia-vé s-i připojiti 1. výkaz, že kapitál upsánjest, duplikáty subskripčních listin: 2. výkazo ú p l a t ě za převzaté kusy majetkové, na př.továrny (apporty), jakož i o nákladu zaklá-dacím (Gründungsaufwand) s odůvodněnouzprávou zakladatelův a rady dozorčí; 3. seznamveškerých akcionářův a splátek, které obná-šeti musí aspoň 25 % nominální sumy. Ne-pravost udání tresce se vězením a pokutamiaž do 20.000 marek. Ustanovení toho směrujsou tak přísná, že ozývají se hlasy, že jsouna újmu vzniku a zdravému vývoji akciovýchpodniků. Zdali tomu tak, ukáže budoucnost.

V U h e r s k u platí od r. 1875 uherský ob-chodní zák., jenž v oboru tom podstatně po-doben jest ně m. zákonu z r. 1870. Při upi-sování akcií má se 10 %, před ustavením 30 %nom. sumy splatiti a za 50 % upsané sumyzůstane upisovatel v trvalém závazku; zakla-datelé ručí solidárně za pravdivost udání pro-spektu, zejména v příčině t. zv. apportův avýhod zakladatelských; prospekt budiž připojenk listinám upisovacím; stanovy obsahovatimusí též počet a obnos prioritních obligacísoučasně vydaných. — V e Š v ý c a r s k u upra-veny jsou a. vé s-i všeob. obligačním právem(Obligationenrecht) ze dne 14. čna 1881 (platíod roku 1883); i tento zákon napodoben jestpo franc. — německém zákonodárství své doby:akcionář splatiti má při upisování 20 % a ručínejméně za 50 % upsané sumy; závaznost čle-nů správní rady a kontrolní (dozorčí) rady prozanedbání povinností jim uložených přísnějijest vyměřena. — Ještě přísnější jest nový i t a l-s k ý obch. zák. z 31. řijna 1882 (platí od roku1883), dle kterého subskribent složiti musí 3/10v hotovosti a ručí (i s cessionářem) za p l n ésplacení upsaných obnosů; prioritní obligacevydávati lze jen do obnosu splaceného akcio-vého kapitálu; reservní fond musí se do 20 %
zákl. kapitálu střádati. Podobně nový š p a n.obch. zák. z r. 1885. Všude jeví se tedy směrlegislace, zameziti co možná zneužití formya-vé s-i nezřízenou spekulací a lehkomyslnostízakladatelův a správních jejich orgánů.
L i t e r a t u r a. Kromě četných výkladů na ob-chodní zákon vůbec dlužno uvésti monografie:Renaud, Recht d. Aktiengesellsch. (2. 1875);Auerbach, Aktienwesen (11873); Löwenfeld, DasRecht der Aktiengesellsch. (1879); Endemann-Primker, Handb. d. Handelsrechtes II. p. 471.sl.; Keyssner, Die Aktiengesellsch. etc. (1873);Precis de droit com. par Lyon-Caen et Re-nault (1879). Französ. u. engl. Handelsrechtetc. von Späing (1888).

H o s p o d á ř s k á s t r á n k a. Není pochyb-nosti, že skoro jediné pomocí ohromného sou-středění kapitálu v rukou akciových spolkůprovésti lze velkolepé podniky v národohospo-


ijní společnost.

dářském směru nad míru prospěšné, na př. že-leznice, banky, pojišt’ování, kolonisaci, kanali-saci, hornictví atd. Avšak zkušenost též učí,že zneužíváním důvěry obecenstva, nezříze-ností spekulace, lehkovážností neb dokoncenesvědomitostí zakladatelů neb správcův akcio-vých podniků právě tato forma společnostív národohospodářském a sociálním směru státise může obecenstvu nad míru zhoubnou. Četnéobchodní a bursovní krise jsou nám toho smut-ným dokladem. Již shora dotčeno ohromnýchspoust, které v předešlém věku ve Francii aAnglii (Lawskou bankou, podvody jihomořskéspolečnosti a j.) zneužitím formy akciovýchspolků byly způsobeny. — Vrstevníkům na-šim známy jsou nezměrné škody, které po-dobně byly způsobeny r. 1873 v Německu aRakousku. Jen některá data bud’tež zde uve-dena: V P r u s k u Bylo roku 1843—1849 povo-leno 25, 1850—59 111, 1860—1867 58, v krátkédobě od r. 1871—1873 928 (!) spolkův akcio-vých ! Po bursovní katastrofě (1873) jen zvolnazakládají se v Prusku akc. spolky (průměrem100 do roka). Akc. spolků bylo v Prusku 18831620 s kapitálem as 3200 mill. marek. V A n g l i ibylo 1883 8850 akc. spolků s kapitálem skoro5000 mill. zl.

V R a k o u s k u Bylo r. 1883 akc. spolků 391(nepočítaje v to 35 akciových podniků ž e l e z-n i č n í c h) s nominálním kapitále m 745 mil. zl.,na kterýž 647 mill. zl. bylo splaceno. Od akcio-vých spolků vydáno bylo za 328 mill. zl. priorita zástavních listů (obnos všech jejich dluhů či-nil 2127 mill.); reserv. fondu měly 72 mill. zl.Zisk prokázalo 327 akc. spolků, ztrátu 48; di-videnda obnášela průměrem 6,96 %. Akc. bankbylo 48, stavebních etc. 26, horních 25, mlýnů5, pivovarů 30, plynáren 18, strojíren 15, pa-píren 9, textil. 25, lihovarů 5, cukrovarů 71,plav. 5, transp. 7 (bez želez.), pojišt’ov. 21, ji-ných průmysl. 25, jinakých 56.

V R a k o u s k u měli jsme r. 1867 149, roku1868 177 akciových podniků s kapitálem 721,resp. 760 millionů zaplaceného kapitálu. Avšakv krátké čtyřleté době t. zv. nevídaného »ná-rodohospodářského rozkvětu« (!) 1869—1873uděleno bylo 947 koncessí akciových (tedy aspětkrát tolik, kolik spolků akcijních v ů b e c
dosud v Rakousku bylo). a sice poměrně nej-více koncessí ku podnikům více méně ne-p r o d u k t i v n í m. Povoleno bylo totiž 262 bank(v to počítaje i t. zv. stavební banky a pověstnémakléřské či dohodčí banky), 636 industriál-ních společností a toliko 28 železnic a 21hornický podnik vesměs s nominálním ka-pitálem asi 2 milliard, z kterého později anipolovice splacena nebyla. Nelze diviti se tomu,že z těchto 947 koncessovaných akciovýchpodniků celá třetina (totiž 314) vůbec ani veskutek uvedena nebyla a že ze zbývajících633 povolených akciových podniků do r. 1877více než polovice, totiž 354, se splaceným ka-pitálem 543 millionů (1/2 milliardy) v likvidacia konkursu se ocitla, při čemž velmi častobývalí zakladatelé drahocenné hrobařské službykonali a na úkor ubohých akcionářů na novose obohatili.

Akc

Hořekujíc tázalo se obecenstvo po květ-nové kalamitě bursovní (1873): Kam dostalose to bohatství, kterému jsme se ještě včeratěšili, kam ty dvě, tři milliardy, kterými seještě před měsícem bursy naše honosily ? Naivníto otázka ! To bohatství nikdy. tu nebylo, tymilliardy cenných papírů byly jen imaginérní,byly z větší části vskutku jen na papíře !Ovšem tisíce a tisíce jednotlivců ztratili po-slední svůj groš. Na příklad náhlého obratuv kursech bursovních papírův uvádím, že akcievídeňské Maklerbanky dostoupivše v dubnukursu 258, klesly v květnu na 52, akcie praž-ské Unionbanky s kursu 252 na 40 atd., pakrakouské bursovní banky s 230 na 12, vídeň-ské Wechslerbanky s 285 na 12.

Obecenstvo z části lehkověrné, z části zisku-chtivé kupuje takové akcie v čas, kdy umělouažiotáží již k vysoké ceně byly vyhnány. Mnozíovšem znali neb tušili pravý stav věci, upi-sovali však a kupovali přes to doufajíce, žeakcie neb promessy se ziskem ještě v čas pro-dají; nebot’ v prvním roce právě takové pod-niky platívaly stkvělé dividendy. Ale sklamalise skorem všichni. Akcie nehnuly se z rukouobecenstva, které zůstalo-černým Petrem !Rozumí se při tom, že ne všechny akciovépodniky podobným způsobem byly založeny;avšak po katastrofě květnové klesly i mnohésolidní podniky konnexitou tížících poměrůhospodářských. A nyní tážeme se, může-li ta-kové a podobné podloudníctví a výstřednictvíopravou akciového zákonodárství a ostražitostístátní správa pro budoucnost zameziti ?

Odpovídáme: do jisté míry může ! Ale ni-kdo neoddávej se illusi, že zákony, byt’ byly
sebe dovednější a přísnější, mohou zamezitihospodářské výstřednosti, zneužívání důvěryobecenstva, zakládání nesolidních akciovýchpodnikův a využitkování lehkověrných kruhůvobčanstva smělou, libovolně způsobenou bur-sovní fluktuací kursů (ažiotáží).
Dějepis novější poučuje nás, že podobnévředy hospodářské, na které již šlechetný Mi-rabeau naříkal, vznikají za všech dob a zajakéhokoliv zákonodárství-a šíří se na způ-sob moru, jako morová duševní choroba; jestnám tu činiti s manií. Připomínám jen angli-
ckou krisi z r. 1696, šejdířství anglické jiho-mořské společnosti, systém Lawův ve Francii1720, rozkotání hospodářství s assignáty veFrancii, dále anglické krise z r. 1815, 1825,1837—39, 1847, 1857, franc. krise z r. 1838,1857, americké r. 1814, 1837—1839, 1857 etc.,v Německu a v Rakousku r. 1873—74. -nd-
Akcız, jistý druh nepřímých daní, jež vy-bírá stát nebo samosprávné části jeho z před-mětů v tuzemsku vyrobených a spotřebova-ných, bud’ u příležitosti výroby nebo prodejejich. Slovo a c c i s e, které vyskytuje se též vefran. (accise), v ital. (accisa), v angl. (excise)a ve španělštině (zisia), jest původu nejistého.Výraz a. vyskytuje se ve stol. XIII., a sicenejprve v Němcích (r. 1255 v Ulmu a. z me-doviny). Věc sama, kteráž tímto slovem seoznačuje, jest však původu mnohem staršího.Daně nepřímé, k nimž a. náleží, vznikly po-


íz. 621

zději a předpokládají pokročilejší poměry ho-spodářské nežli daně přímé. Poněvadž v mě-stech počaly se známky hospodářské zralostijeviti nejdříve, vznikly daně, kteréž jménema. bývají a bývaly označovány, nejdříve veměstech nebo takových státech, které v pod-statě byly rozšířenými městy, na př. v Římě(vectigal), v italských republikách a v mě-stech francouzských. I daně zeměpanské to-hoto druhu bývaly původně vybírány tolikov městech, jako na př. španělská alcavala,francouzská gabelle, český i německý ungelt.Poprvé nabyl a. velkého významu pro financestátní v Hollandsku v XVI. a XVII věku, kdežpovstal z poplatků za povolení (accyns) kuprodeji jistých druhů zboží nepříteli. Zbědo-vané finance německých territorií za časutřicetileté války a skvělý příklad Hollandskavedly k zavádění a-ů ve státech německýchokolo pol. XVII. st. (v Braniborech r. 1641,v Sasku již r. 1615), a r. 1667, 1680 a 1684 vy-dán byl v Braniborsku »generální řád o danícha spotřebě«, kterým a. učiněn byl jediným dru-hem daní obyvatelů městských. Podobná daňzavedena byla r. 1686 v Hannoveru. Oborpředmětů dani spotřební podrobených běhemXVIII. stol. stále se rozšiřoval, tak že na př.seznam předmětův a sazeb akcízových proBerlín a ostatní města braniborská plní v My-liově Novum Corpus Constitutionum Marchi-carum 107 str. fol., z nichž každá obsahuje30—40 předmětů. V Anglii zaveden byl a.dlouhým parlamentem r. 1643 jakožto mimo-řádný prostředek ku potlačení strany králov-ské. Nepřátelé republiky byli pokořeni, altea. nebyl odstraněn, nýbrž naopak čím dáletím více rozšiřován a zvyšován, tak že pocelé stol. XVIII. a na začátku XIX. stol. státnífinance anglické mimo na clech spočívalyhlavně na a-ech. Theorie byla původně (narozhraní XVII. a XVIII. století) ohledněa-u rozdělena na dva tábory, z nichž jedenv a-u viděl »zlaté doly«, nejhojnější, nejlaci-nější a pro poddané nejpohodlnější prostředekk naplnění státních pokladen, kdežto druzídokazovali, že a. má tolik vad, že zajisté do10 let v celém Německu bude odstraněn.Podobný spor o a. vznikl v XVII. věku v An-
glii (srv. Innama, Leser, Sinclair atd.). Stranapřívrženců a-u zvítězila a theorie zvykla sipodlé výnosnosti jeho posuzovati hospodář-skou pokročilost států. Hlavně fysiokraté po-stavili se na odpor nepřímým daním a horlilizvláště proti a-ům jakožto překážkám obchodu.Ačkoliv náhledy fysiokratů staly se na časvládnoucími, nebyly a-y-vyjmouc krátkýčas v revoluci francouzské-zrušeny, aleovšem značně zreformovány a valně obme-zeny. Reformám těmto padlo namnoze i jménoa. za obět’, tak že ve francouzské termino-logii úřední slovo to se od r. 1804 již ne-vyskytuje, v německé jen zřídka a to častove smyslu daně z obchodu (na př. a. z ne-movitostí v jižních státech německých). I vevědecké terminologii německé vyskytuje seslovo a. nyní již zřídka, v terminologii česképak po výtce ve významu potravní daně u bran

622 Akční turbína

vybírané. Srov. Roscher, Finanzwissenschaft1885; týž Geschichte der Nationalökonomikin Deutschland 1874; Ricca Salerno, Storiadelle dottrine financiarie in Italia; Sinclair,History of the public revenue of the britishempire; Clameege, Histoire de l’impôt enFrance. Č-l.

Akcnı turbına nebo t t l a k o v á t u r b í n a,v o d n í m o t o r, při kterém voda účinkuje pouzepohybovou energií nebo živou silou. Pda.

Ak-Dag: 1) Pohoří v Persii, část’ Taurukilického, táhnoucí se ve výši asi 3000 m najihu moře Kaspického mezi provinciemi Ázer-beidžánem a Gilánem směrem sev.-vých. Naseverním svahu v Akdag-Madenu jsou bohatédoly stříbrné s roční výrobou 149.261 kg. —

Č. 131. Akebia quinata: 1. část’ větevky s květenstvím,

2) A., úrodná rovina ve vých. Kavkázu, v gub.bakuské.

Akebia Desn., rod z řádu Lardizabaleae,jenž náleží do příbuzenstva ř. d ř i š t’ á l o v i t ý c h
(Berberideae). Popínavé Iiany čínské a japan-ské. Posud známy 4 druhy. Úžlabní květen-ství nese dole květy samičí, výše samčí. Sa-mičí mají několik lístků okvětních, zakrnělétyčinky a 3—12 jednoduchých semenníků;samčí podobné okvětí a několik tyčinek se za-krnělými semenníky. Plod jest bobule. Nej-známější druh, A. quinata, má listy prstnatě5—7četné; pěstuje se často v zahradách. (Vizvyobr. č. 131.) Vský.
Akebli, město v již. části oasy Tuatskév jihových. Marokku, uprostřed písčité, alehojnými prameny opatřené krajiny, má ka-menné domy a na 3000 obyv. patřících vel-kou většinou ke kmenům Tuatů a Tuariků, ajest stanicí berberských a marockých karavanna cestě do Timbuktu.

Akefalicke knihy, b e z h l a v é, t. j. ta-kové, jejichž začátek se ztratil, jako jsou spisy


— Akellové.

některých řeckých a římských spisovatelů, např. Curtiův De gestis Alexandri M.

Akefalobrachie (řec.), zrůdný nedosta-tek hlavy a hořejších končetin.

Akefalocysta (z řec.), boubel měchožila,viz E c h i n o c o c c u s.

Akefalogastrie (řec.), zrůdný nedostatekhlavy i horní části břicha.

Akefalokardie (řec.), zrůdný nedostatekhlavy i srdce.

Akefalopodie (řec.), zrůdný nedostatekhlavy i dolních končetin.

Akefalorhachie (řec.), zrůdné nevytvo-ření hlavy a páteře.

Akefalothoracie (řec.), zrůdný nedosta-tek hlavy i trupu.

2. květ samčí, 3. v průřezu, 4. květ samičí, 5. v průřezu.

Akefalove (z řec.), b e z h l a v í, nazývániposměšně protivníci h e n o t i k a mezi mono-fysity. Císař Zeno chtěje monofysity se vše-obecnou církví smířiti vydal k radě konstan-
tinopolského patriarchy Akacia pověstné he-notikon, které svou polovičatostí obě stranymělo smířiti (r. 482). Avšak papež Felix II. za-vrhl henotikon a přísní monofysité v Egyptěodtrhli se od svého posavadního patriarchyalexandrijského Petra Monga, který henotikonpřijal, a dostali jméno a-lů. Později připojili semnozí z nich k vypuzenému patriarchovi antio-chijskému Severovi. který žil od roku 518v Alexandrii. Dr. Fr. X. Krištůfek.
Akefalus sympus (řec.), nestvůra zrůdná,jejíž hlava se nevyvinula a dolní končetinyv jedno jsou spojeny. Peč.

Akellove, africký kmen na záp. pobřežípři dolním toku ř. Ogove. Jsou dosti četní abojovní, ale přece znenáhla podléhají kmeniFanův, který z nitrozemí až ku pobřeží vý-bojně pronikl. Kř.


Akem-Tileman Lu

Akem-Tileman Lus, hollandský prů-myslník, zvaný v rus. aktech Filimon Filimo-novič, jenž r. 1637 přišel do Ruska se svýmzetěm a vstoupil do zbrojířských závodův Tule. R. 1644 obdržel od cara privilej za-kládati na Volze, Šeksně a Kostromě železné
huti osvobozené po 20 let ode všech daní. Roku 1658 založil na ř. Protvě asi 95 km odMoskvy železárny Protevské, v nichž setehdá vyráběla nejlepší ocel ruská, a jeho zá-vody tak vzkvétaly, že vláda přejala od něhokoupí některé výnosné továrny na zbraně vevlastní správu. Dělnictvo své bral ze západníEvropy, ale dbal toho, aby i Rusové naučilise západoevropskému způsobu vyráběti a spra-covávati železo.
Aken, A c k e n, město a sídlo soudníhoúřadu v pruském vlád. okr. magdeburském.kraji kalbeském, na l. bř. Labe, s továrnami
na cukr a lučebniny a 5576 obyv. (1885), za-bývajícími se lod’ařstvím, plavbou, soukeni-ctvím a velmi čilým obchodem po Labi (dříví,sláma, třtinová lana); nedaleko doly hnědo-uhelné. A. jest z nejstarších měst sev.-něm.a bylo již r. 450 od Hunnův vypleněno.
van Aken: 1) G a b r i e l, stavitel ve služ-
bách Jana Albrechta Meklenburského, zaměst-nán byl při nové stavbě zámku vismarského,k němuž 1553 položil základ. Ale ještě téhožroku nepohodnuv se se soudruhy opustil kní-žecí službu a odebral se do Lubeku. Zde zna-menati stopy jeho činnosti v několika domechsoukromých, jež vynikají stkvělou výzdobouterrakottovou, kteráž v podobné bohatosti zřídka kde se vyskytuje. Ve výrobě té mělnepochybně též účastenství soudruh A-ův S t a-t i u s z D ü r e n u, kamenník, který též ve Vis-maru společně s ním pracoval. Chl.
2) van A. S e b a s t i a n, malíř nizozemský,* 1648 v Malině, †21. listopadu 1722 tamže.Vyučiv se v Malině malířství odebral se doItalie, kdež se stal žákem C. Maratty. Pozdějicestoval po Španělsku a Portugalsku, načežse usadil ve svém rodišti. Obrazy jeho, v nichžse jeví vliv manýry Marattovy, jsou řídké. Chl.

Aken A d o l f F r i e d r i c h (* 1816 — † 1870),gymn. prof. v Güstrowě, získal si veliké zá-sluhy pracemi svými o řeckých časech a způ-
sobech. Jsou to hlavně tato díla: Die Grund-züge der Lehre vom Tempus und Modus imGriechischen (1861), Die Hauptdata der griech.Tempus-und Moduslehre (1865) a konečně jehovýborná Griech. Schulgrammatik (1868). Vý.
Akenside [eknsajd] M a r k zaujímal mezispisovateli své-doby čestné místo slovutnousvou didaktickou básní The Pleasures of Imagi-nation. Nar. 9. listop. 1721 v Newcastlu (onTyne), kde otec jeho byl řezníkem. Ku přánísvého otce nastoupil studia theologická, kterážse 1nu brzy znechutila. Rozhodl se pro lékař-ství, ku kterémuž účelu se odebral do Lejdy,kde r. 1742 povýšen byl na doktora. V Lon-dýně, kamž se navrátil, oddal se více básni-ctví než praxi lékařské. Pozdější poetické plodyjeho nebyly tak cenné jako Pleasures of Ima-gination, kteroužto báseň napsal maje teprve23 roly věku a kteréž jediné slávu jména


s — Akerman. 623

svého děkuje. V Northamptoně napsal Theepistle to Curio, již Macaulay prohlásil za jehonejcennější báseň. Krátce po svém povýšeníza tělesního lékaře královny anglické zemřelv Londýně 23. čna 1770. de B.

Aker, obec v již. Norsku u Christianie(na sev. straně), v amtu akershuském, roz-dělená ve V ý c h o d n í a Z á p a d n í A., s 12.077obyv. (1880).

Aker, obec švédská v kraji sodermanland-ském, hl. místo fojtství, s 2186 obyv. (1880)a slevárnou na železo a děla.

Akerblad J o h a n n D a v i d (* 1763—†1819), orientalista a archaeolog švédský, roz-luštil mnoho egyptských a foinických nápisů.Nar. v Stockholmě, byl dlouho při švédskémvyslanectví v Turecku, cestoval po Asii aEgyptě a zemřel v Římě, kdež vzdav se službystátní žil jako cicerone. Sepsal Inscriptionesphoen. Oxon. nova interpr. (1802); Lettre surl’inscription égyptienne de Rosette (1802): Let-tre sur une inscription phénicienne trouvéeAthenes (1814).28Akerman neb A k k e r m a n, ujezdní městov Bessarabii, jihových. od Kišineva, na pravémbř. límanu dněsterského, se značným přísta-vem. Za Strabóna byla zde kolonie milétskáO f i u s a, ve IV. stol. město T y r a s neb T u-r i s, které po dobytí Dacie od Římanů na-zváno A l b a I u l i a a bylo důležitým místemobchodním. Od VII. stol. zde obývali Slované,kteří nazvali je B ě l g o r o d (u Nestora); u ŘekůL e u k o p o l i s nebo A s p r o k a s t r o n; za kři-žáckých výprav byli zde Benátčané, v XV. st.Janované, až konečně r. 1479 dobyli ho Turcia nazvali A k - e r m a n, tak jako Slované a Ru-muni (Citate alba), t. j. bílé město. Od XVI. st.trpěl nájezdy Záporožců, r. 1770 dobyt od
Rusův a r. 1789 od Rusův a Rakušanů (Lau-don). ale pokaždé Turecku vrácen, až konečně1806 dobyt definitivně a mírem v Bukurešti(1812) k Rusku přidělen. A. skládá se z vlast-ního města a tří předměstí, v nichž obývá45.598 obyv. (1880) většinou pravoslavných,má 3 cerkve, pak kostel armenský a syn-agogu. V něm soustřed’uje se značný obchodz gubernií černomořských, ale v nové doběbyl A. překonán již rychle vzrůstající Odes- sou. — Ú j e z d a-ský jest nejjižnější částíBessarabie, má 8100 km2 a 111.520 obyv.(1880), z nichž 1/4 protestantů německých,kteří mají zde mnoho kolonií; katolíků málo;k pravoslavným náležejí též četní kolonistébulharští. Vedlé orby nejvíce kvete chov do-bytka, s nímž se vede rozsáhlý obchod. V jižníčásti jsou četná jezera solná, z nichž dobýváse 80 mill. kg soli ročně.
Akerman J o h n Y o n g e (* 1806 — † 1873),angl. starožitník, r. 1836 založil The numisma-tic journal, byl tajemníkem společností numis-matikův a starožitníkův a vydal mnoho spisůvo starých mincích, z nichž vyjímáme: Catalogof Roman coins (1839); Numismatic annual(příruční kniha num., 1840); Roman coins re-lating to Britain (o římských penězích v Bri-tannii, 1844) a mn. j. Kromě sbírky slov veWiltshireu užívaných napsal také Wiltshire


624 Akermanské smlou

tales, illustrative of the dialect (povídky vewiltshireském nářečí, 1853) a Remains of Pa-gan Saxondom (Památky pohanských Sasů,1855).

Akermanske smlouvy staly se dne8. řijna roku 1826 mezi Ruskem a Tureckem.Mikuláš I. nastoupiv vládu ujal se povstalcůřeckých, žádal na portě zadostučinění za po-hanu pravoslaví a svého vyslance v Caři-hradě. V březnu 1826 poslal Portě notu žá-daje za upravení poměrů v knížectvích po-dunajských, za vyslání plnomocníka na hra-nice ruské ke konečnému upravení těch věcía určité rozhodnutí o tom do šesti neděl.K tomu připojena byla hrozba, nevyhoví-liPorta těmto žádostem, že bude z Cařihraduodvolán plnomocník ruský a-nastane válka.Ačkoli sultán veliký jevil odpor, přece musilna doléhání vyslance angl. a franc. povolitia zavříti v Akermaně smlouvy, a sice: a) A-kás-va obsahuje: 1) Vyznačena určitěji dunajskáhranice obou říší; 2) hranice asijská mezioběma státy ostane tak, jak jest, po uplynutípak dvou let má býti zkoumáno, jakých pro-středků bylo by nutno užiti pro upokojení abezpečnost pohraničných obyvatel; 3.Tureckose zavazuje do 18 měs. uděliti Srbsku slíbenámu mírem bukureštským práva a svobody;4. ruští poddaní mají dostati do 18 měs. ná-hrady za škody, kterých utrpěli loupeží bar-barských loupežníků námořských i jinými pří-pady od roku 1821; 5. Turecko zavázalo seplniti ve všem jasskou smlouvu obchodní. —b) Z v l á š t n í s m l o u v a o Multany a Valaš-sko: 1. Hospodář má býti volen z domácíšlechty; 2. nesmí býti sesazen bez vědomícarova; 3. kdyby umřel nebo se vzdal, vládnedo nové volby kajmakan volený radou toho
knížetství; 4. zrušené poplatky hattišerifemnesmí býti vymáhány; 5. zajaté území Izbrajla,Djordjeva, Kul a za Alutou má býti vráceno;6. bojaři r. 1821 vystěhovalí mohou se vrá-titi; 7. vzhledem k bídě v těch knížectvíchpo revoluci 1821 má býti poplatek Portě nadva roky sleven. — c) Z v l á š t n í s m l o u v ao Srbsko, kterou Porta zavázala se dáti kní- žectví srbskému: 1. Svobodu náboženství,právo voliti kníže, nezávislost vnitřní správy; 2. svobodu obchodu, volnost srbským kup-cům jezditi do turecké říše se srbskými pasy;3. volnost zřizovati ústavy, školy a tiskárny. —Turecko byvši k těmto smlouvám přinucenonesplnilo ničeho z nich, což bylo příčinouválky mezi oběma státy r. 1828. — Rambaud,Gesch. Ruslands 1886, str. 710. a sl.; Bulle,Gesch. d. neuesten Zeit 1876, I., str. 101.a sl. Dšk.
Akers [ekrs] B e n j a m i n, amer. sochař(* 1825 — † 1861), byl původně zaměstnánv tiskárně, načež věnoval se sochařství. Tři-kráte navštívil Italii, kde povstala nejlepší jehodíla: Mrtvý lovec perel; Benjamin v Egyptěa j. A. zemř. ve Filadelfii. Hawthorn ve svémspise Marble Faun vylíčil obšírně mnohéz jeho děl.

Akersekomes (>Akersekámhc, n e s t ř i h a-n ý), příjmení boha Apollóna, jenž představo-


vy — Ak-Hisár.

ván býval s dlouhými vlasy (srv. lat. epithe-ton Intonsus). Dnl.

Akershus, dříve též A g g e r s h u s psáno,tvrz v Norsku na úžině jižně od Christianie;nemajíc nyní významu válečného slouží zavojenské skladiště, jest tu značný arsenál anejvětší trestnice norská. A. byl založen v XIII.stol. a za dob Colmarské unie byl sídlem krá-lovským; odtud vyšla vzpoura Knuda Alfsöna(1501); Kristián II. 1531 marně obléhal A.,který i r. 1567 odolal obležení Švédův a ještěr. 1716 nemohl Karel XII. donutiti tvrz kekapitulaci. O k r e s (amt) a-ský má na 5372 km2,100.300 obyv. (1880).

Akesas a Helikon, slavní řečtí tkadlcikoberců; dle zprávy Athénaiovy pocházeli ze
Salaminy kyperské, dle méně pravdě podobnézprávy řeckých paroimiografů byl A. z Patar,H. z Karystu. Doby, v níž žili, nelze přesněurčiti, tolik jest pouze jisto, že věk jejich kladli Řekové sami do dob velmi starých. Umělcitito zhotovili nádherný koberec pro chrámdelfský, jehož nápis umělecký zachoval námAthénaios (II, 48 C), a první panathénajskýpeplos. H. mimo to zhotovil dle zprávy Plut- archovy roucho, které město Rhodos daloAlexandrovi Velkému za čestný dar; rouchototo měl prý Alexander na sobě v den bitvyu Arbél. H. byl dle zprávy Hierónymovy sy-nem A-sovým; velmi pravdě podobna jest do-mněnka Völkelova, že sice umělci tito nejsouosobami mythickými, že však jména A. a H. dána jim byla od umění, jež provozovali. Srv. B r u n n, Gesch. der griech. Künstler, II., str. 12—13. Vý.
Akesios (>AkÙsioc, s p a s n ý), příjmení bohaApollóna. A. byl pak též zvláštním daimonem,jenž se byl patrně od bytosti Apollónovy od-loučil. Dnl.

Akestor, s přezdívkou S a k a s nebo M y-s o s, nepatrný básník tragický z doby válkypeloponnéské. Současným komickým básní-kům Kratinovi, Eupolidovi, Aristofanovi bylpředmětem posměchu. Sdk.

Akestorides, dějepisec řecký, spracová-val místní pověsti neštítě se při tom věcí bá-ječných; složil ve 4 knihách T� kat� pálinmu*ik‡. C. Müller (Fragm. hist. graec. II. 464.)
domnívá se, že A. tento není rozdílný od Ake-s t o d ó r a z města Megalopole, který složil spisPer· pálewn. Pek.
Ak-Hisar (bílý zámek): 1) Město albanskév sandžaku skadarském, v. K r o j a . — 2) Městov maloasijském vilájetu aidinském, na malémpahorku velmi úrodného a hojně svlažova-ného údolí, 80 km sev.-vých. od Smyrny,s 8—10.000 obyv., z nichž 2/3 Turkův, ostatníŘekové. V okolí pěstuje se zvláště mnohomáku, znamenitá bavlna a obilí, značný jesttéž chov bourcův a hedvábnictví, na blízkujsou lomy mramorové a výborné pověsti těšíse zdejší barviva. Purpurovými barvírnamislynulo již staré lydské město T h y a t i r a, ježzde stávalo nad ř. Hyllem a z něhož v A. — H-uzachovalo se mnoho starožitnosti, jako kašen,náhrobkův a tesaných kamenů, jichž použitoi k dláždění. Thyatira uvádí se již mezi prv-


Aki —

ními obcemi křest’anskými, a r. 366 po Kr.císař Valens porazil zde vzdorocísaře Proko-pia. Zde též Murád II. r. 1425 zvítězil nadknížetem aidínským.

Aki: 1) V bot. Cupania (Blighia) sapida,strom z řádu Sapindaceí, rostoucí v Guinei apěstovaný též v Indii záp. a na ostrovechantilských. Bývá 20—25 stop vys., s četnýmivětvemi, listy střídavými, lichozpeřenými akvěty bílými, v hrozny nahloučenými. — Plo-dem jest masitá tobolka zvící vejce husího,obsahující tři št’avnatá semena. Má chut’ pří-jemně nakyslou a jest poživatelna. S cukrema skořicí užívá se jí proti průjmu. Květy s vo-dou destillované dávají parfum a kosmeticképrostředky oblíbené u černošek. A. pěstuje setéž ve sklenících v Anglii, kdež mívá někdyi plody. — A. n o v o z e e l a n d s k ý, v bot. Me-trosideros buxifolia, keř neb strom z Nov.Zeelandu, má vysoké, vzhůru trčící větve.Dává přetvrdé a trvanlivé dřevo, jehož s pro-spěchem se užívá k výrobě některých lodníchnástrojů. —2) A. viz A c r o c o m i a.

ben Akiba J o s e f, učený rabbí z konce I.a poč. II. stol. po Kr., o jehož životě mámevíce legend než zaručených zpráv. Byl prýaž do 40. roku věku svého pastýřem, pozdějistudoval a stal se představeným židovskýchakademií v Lyddě a Jabru. Počet jeho žáků,k nimž patřil též proslulý rabbí Meír, bylprý až 24.000; jimi nabyl značného vlivu, takže vznikl tradicionální výklad zákona židov-ského, jenž byl základem mišny (t. j. opako-vání textu zákona) a tudíž i talmúdu. Prvníz obou součástek kabbály, Séfer Jesírá (kniha
stvoření), jejíž autorství se A-bovi již od X. st.připisovalo, uznána byla novějším badáním zapráci několika století. Rovněž nepocházejíod A-by snad všechny ostatní jemu připisovanéspisy. A. má u Židů nejzvučnější jméno, o němříkají, že »co Mojžíšovi nebylo zjeveno, bylozjeveno A-bovi«, a že »kdo se odchyluje odA-by, tak jedná, jako by se s životem svýmloučil«. Přes to nelze však v A-bovi spatřo-vati nic jiného, než, jak praví Franck, ka-suistu a velmi fanatického zastánce t. zv. úst-ního zákona. Při povstání falešného mesiášeBar Kochby proti Hadriánovi římskému při- družil se A. k povstalcům, byl však při do-bytí Betharu od Římanů jat a smrtí ukrutnour. 135 ve 120. roce svého věku utracen. A.vřaděn byl mezi mučenníky židovské a hrobjeho navštěvován byl každoročně jeho cti-teli. Jrk.
Akidopeirastika (z řec.), z k o u š e n í j e-h l o u, methoda podobná acupunctuře, sloužíhlavně při rozeznávání choroby. Při ní užíváse bud’ jehel neb jemných trokarů, vrtáčkůpodobných zubním nebozezům, a pak harpuny,bodce podobného háčku, jehož se užívá přiženských ručních pracích A. poučuje nás,zdali v nádoru tekutina se nalézá, po vyrváníkousku tkaně pomocí harpuny přesvědčuje-me se drobnohledně o podstatě i zhoubnostijeho, navrtavše kost’ seznáváme, zda v dutinějejí hlíza a pod. nevznikla, diagnosu trichi-nosy hlavně pomocí a-ky činiti lze a i v ji-


Akim. 625

ných případech methody této s výhodou seužívá. Peč.

Akidusa (>Ak»dousa), v mythologii řeckéchot’ boiótského krále Skamandra, po níž prýbyl přezván stejnojmenný pramen boiótský.Její tři dcery, jež ctěny byly jako bohyně anazývány Parthenoi (»panny«), jsou domněletotožny s Charitkami. Dnl.

Akielewicz M i k o ł a j (* 1830 — † 1887),polskolitevský spisovatel, známý pseud. A g r i-c o l a a C h ł o p z p o w i a t u m a r y a m p o l-s k i e g o. Nar. v Kovně, slul litevským rodin-ným jménem A k e ł a j t i s. Studia konal v Ma-ryampoli, Varšavě a v Moskvě. Mezi r. 1850—62meškal ve Vilně, odkud zasílal do »Gazetywarsz.« korrespondence ze Žmudi, jež rázovi-tým líčením tamních poměrů vzbudily obec-nou pozornost. Také do jiných polských časo-pisů hojně přispíval, obíraje se vedlé toho ba-dáním filologickým a historickým. Dílo jehoO božkach litewskich, z něhož některé výpiskypřipojil Župański k Lelewelově rozpravě té-hož obsahu, bylo první kritičtější objasněnílitevské mythologie. Účastně se horlivě litev.národního ruchu vydal populární své spiskyElementarz dla chłopców wiejskich (Vilno 1860,za spolupůsobení P. Iren. Ogiňského), WykładModlitwy Pańskiéj (t. 1860) a Kwestarz jezdzacpo Litwie naucza (t. 1860), též jaz. litevským.R. 1862 musil opustiti Vilno, načež zdržovalse na Žmudi a ve Východních Prusích. Obža-lován byv z piklů proti Prusku byl v Královciodsouzen na dvě léta do žaláře. Při čtení roz
sudku nastala však v soudní síni zúmyslnětlačenice a zmatek, při čemž podařilo se A-oviuprchnouti. Odebral se do Paříže, kde založillitevský spolek »Želmna«. Do čas. »Gazetawarsz.«, »Wiek«, »Dziennik poznański«, »Kraj«,»Aušre«, »Gazieta Lietuviška« a j. přispívalodtud korrespondencemi a různými články, sbí-raje zároveň materiál pro slovník etymologi-cký a srovnavací mluvnici. O sobě vydal.Rzut oka na starozytność narodu litewskiego(Petrohr. 1885, s pseud. V y t a u t a s) a Wspra-wie jezykoznawstwa, list otwarty do Leonarda Niedźwieckiego (Pař. 1887); v »Gaz. polské«uveřejnil též Cztéry pory roku, překlad litev.básně Donalejtisovy. V rkpse zůstaly: Geogra- fia dawnéj Litwy; Gramatyka jezyka litew-skiego; Słownik litewsko-polski a Słownik li-tewsko-porównawczy z jezykami: słowiańskim,greckim, gockim. łacińskim i sanskrytem.
Akilisene (armen. E k e g i a c), jedna z 9provincií Velké Armenie, též A n a i t i c a (u Pli-nia V. 24, 20) zvaná dle znam. chrámu bo-hyně Anaitis, kterou Armenové ctili. Leželamezi Eufratem a Antitaurem a sousedila s kra-jinou Sophene, s níž za vlády králů syrskýchtvořila jednu říši dobytou později od králeTigrana, tak že další dějiny její splývají s ději-nami Armenie. Znamenitější města její byla:E r i z a čilí Ezenka na ř. Lyku a T h a l i n a(Ptolom. V, 13). Hojná zemětřesení; nyní ná-leží většinou k tur. pašaliku erzerumskému.

Akim, africká krajina na Zlatém pobřežív Horní Guinei. Ohraničena jest na severuříší ašantskou, na záp. horním tokem řeky


626 Akim-bek

Busum Prah, na jihu krajinou Asin a na vý-chodě řekou Sekúmem. Povrch její jest pahor-kovitý a půda pokládá se za nejúrodnější naZlatém pobřeží. Podnebí domorodcům hruběneškodí, ale pro Evropany jest záhubným,
jako vůbec podnebí v krajinách rovníkových.Bohatá zvířena a květena poskytují obyvatel-stvu hojné výživy. Obyvatelé jsou černošis okolními kmeny příbuzní, žijí v mnohožen-ství a podlé počtu žen měří se bohatství mu- žovo, nebot’ musí za ženu zaplatiti, ale věna s ní nedostává. Zvláštní jest jejich právo dě-dické: jmění nepřechází s otce na syna, nýbržna syna bud’ bratrova neb sestřina. Akimovéjsou pohané, ale věří v jedinou, nejvyšší bytost.V XVIII. století podlehli Akimové výbojnýmAšantům a musili jim odváděti poplatek. Ve-škerá pozdější povstání byla od Ašantů ví-tězně potlačena. Teprve roku 1874 prohlásiliAngličané po vítězné válce s Ašanty spojencesvé Fanty, Asiny, Akimy a j. za svobodnéa přijali je pod svůj protektorát. Ale již roku1875 byl protektorát zrušen a území A. při-pojeno bezprostředně ke kolonii anglické.
Akim-bek (tur., k n í ž e , v l á d c e) slovou vevých. Turkistánu správcové měst a vyššíchtříd, lišící se vespolek dle důležitosti městajimi ovládaného v a-y prvního, druhého atd.stupně.

Akimov: 1) I v a n A k i m o v i č, rus. malíř,ředitel petrohradské akademie umění (* 1754— † 1814), obrátil se jako 10letý sirotek roku

1764 sám na akademii s prosbou o přijetí avzdělal se hlavně vedením prof. Losenka. Jižr. 1770 za návrh obrazu na dané théma ÚtokRognědy na život Vladimírův obdržel II. zlatoumedailli; absolvovav r. 1773 s velkou zlatoumedaillí za Návrat velkokn. Svjatoslava od Du-naje do Kijeva byl poslán do ciziny a pobylv Bologni a v Římě, kdež maloval Prometheaa Minervu (1775), obraz vynikající pěknou kom-posicí (nyní v akad. petrohr.), který mu získalhodnost akademika. Po návratu stal se adjunk-tem histor. malby (1779), prošel rychle všeckystupně akademické karriéry a učil také dcerycara Pavla I. kreslení. Jsa oblíben u carai u presidenta akademie hr. Musina-Puškinabyl jmenován ředitelem akad., kterýžto úřad
zastával od r. 1794—1800. Poslední léta svéhoživota byl poután nemocí; jsa bezdětek od-kázal akademii 15.000 rublů v assignacích navydržování 2 pensistův akademických. Z jehožáků prosluli A. Jegorov, V. Šebujev, S. Bez-sonov a j. V akademii se chová ještě obrazHerkula na hranici z roku 1782, který všakkoloritem nevyrovná se Prometheovi; kromětoho maloval Vzkríšení Spasitelovo, NanebevzetíBohorodičky a j. pro klášter alexandronev-ský a na rozkaz carův obrazy svatých v chrámumichajlovského paláce. V moskev. museu jestSaturn stříhající Amorovi křídla a ve sbírceJ. Mjatleva obraz: Rurik odevzdává Igorovivládu. Bitevní scéna Hrdinství poddůstoj.. Sta-ričkova z válek Napoleonských získala mu navýstavě r. 1806 velké pochvaly. IndividualitaA-a blížila se ke směru eklektikův italských, abyl to zejména Guercino, jejž A. ve své nej-

— Akis.

lepší periodě za vzor si obral. V dílech jehopřevládá reflexe nad bezprostředností tvor-by, komposice jeho jest šablonovitá, kolorittěžký a konvencionální, ale kresba jistá apřesná. Tá. red.

2) A. V a s i l i j P e t r o v i č, ruský generál(* 1835 — † 1886), pocházel ze šlechtické ro-
diny v gub. penzenské, vzdělával se v šlecht.pluku (nyní Konstantinovské učiliště) a stal se r. 1853 praporčíkem, načež vstoupil do vojen. akademie (1853—57). Za poslední válkyruskoturecké byl náčelníkem štábu 14. armád-ního sboru, vyznamenal se při útoku na m.Medžidiji (v čvnu 1877), tak že jmenován gene-rálmajorem a pak velitelem v Ruščuku. Té-hož r. byl jmenován kommandantem I. Pavlov-ského vojen. učiliště a nedlouho před smrtígen.-lieutenantem.
Akinakes (‚kin‡khc, acinaces) jest krátkáa rovná dýka, které užívali Peršané, Médovéa Skythové. A. nosil se po pravé straně nazvláštním závěsníku, který kolem pasu se při-pinal, jak poznáváme z hojných památek umě-leckých v Persepoli nalezených. Šlechta per-ská nosívala zlaté a-ky, a králové perští dávalizlaté a-ky jakožto vyznamenání.

Akinesa (z řec.), obrna, paralysa; též
intervall dělící systolu srdce od diastoly. Peč.
Akinf: 1) G a v r i l o v i č, praděd rodu Bu-turliných, bojar v družině velkoknížete AndrejeAlexandroviče Gorodockého, po jehož smrti(r. 1304) zároveň s jinými bojary odešel doMoskvy ke knížeti Ivanu Kalitovi. Když přišelhned potom do Moskvy z Kijeva bojar RodionNestorovič s celým svým rodem a přečetnýmprůvodem (1700 osob), měl s ním A. sporo přednost, načež odešel do Tveri ke knížetiMichajlovi Jaroslaviči, jehož vojsko obléhaloIvana v Perejaslavli, poněvadž jeho bratr Jurij
Danilovič odešel k Tatarům ucházet se protiMichajlu o stolec velkoknížecí. V bitvě podPerejaslavlem (Zalěským) zabil Rodion A-a ahlavu jeho přinesl nabodnutou na kopí knížetiIvanovi (1304). — Tatiščev, Istor. IV., 84.;Kostomarov, Istor. russk. v žizneopisanijach atd. I. č. 9. Dšk.
2) A. F e d o r o v i č Š u b a. syn Fedora A-a,který vrátil se po smrti otcově s bratrem
Ivanem do Moskvy, byl velitelem vojska velko-knížete Vladimíra Andrejeviče. Zároveň s Di-mitrijem Mininem vyslán byl proti Olgiardovi,velkokn. litevskému, který v zimě r. 1368 ne-nadále vtrhl v území moskevské. Dne 21.pros. srazila se obě vojska na ř. Trostně vekruté bitvě, v níž oba ruští velitelé padli avojsko jejich na hlavu bylo poraženo. Kosto-marov, Russk. ist. v žizneopisanijach I. 194;Solovjev III. 340. Dšk.
Akinfjevscina, ruská sekta založená kup-cem Akinfijem Petrovičem Gračevem na poč.našeho věku v m. Samaře; jest dosud rozší-řena v samarské, bakinské a jenisejské gub.splynuvši částečně se sektou o b š č í c h (spole-čenských)-a jest odvětvím molokanův.

Akis (>Akic), lat. A c i s, syn Faunův z nymfySymaithidy, milenec nymfy Galateie, byl odsoka svého Polyféma rozdrcen balvanem, na-


Akiševskaja —

čež Galateia krev miláčka svého, vytékajícízpod balvanu, proměnila v řeku (Akis), kteráod doby té z hory Aetny bystrým tokem serozlévá. (Viz Ovidiovy Metamorfosy, XIII,750 a n.) Dnl.

Akisevskaja, stanice kozácká v oblastidonských kozáků na pr. bř. ř. Chopru, 25000byv.

Akita, obchodní město v sev. části ja-panského ostrova Niponu, v prov. ugoské, nařece Omonogu nedaleko jejího ústí v moře Ja-
panské, se 38.000 obyv. Jest hlav. městemkraje majícího 619.000 obyv.
Akiurgie (zřec.), l é k a ř s t v í o p e r a t i v n í,hlavně krvavými výkony se zabývající. Peč.

Akjab: 1) Okr. v kraji A r a k a n u v B i r-m ě, má na 14.330 km2 359.706 obyv. (1881),a sice: hindů 8812, muhammedánů 99.548,křest’anů 1114, buddhistů a džainů 230.046,ctitelů natů 20.186. Okres leží mezi ArakanJomou a zálivem Bengálským. 73,15 % oby-vatelů jsou rolníci; hlavně pěstuje se rýže,jež se vyváží; pak jsou olejová semena, cukr,čaj, kokosová palma, betlová palma (Areca),banány, betlový pepř, konopí, paprika, indych,tabák, zelenina atd. Výrobky jiné: sůl (odpa-
řováním) a hliněné nádobí. Okres připadl An-gličanům smlouvou u Jandabú dne 24. února1826, když obdrželi celý Arakan a Tenasse-rim. — 2) A., hlavní město okresu, při ústířeky Kuladanu. Kvetlo od času, kdy se do-stalo pod vládu anglickou. Obyv. (1881): 33.998,a sice: hindů 6364, muhammedánů 13.564,buddhistů 12.936, křest’anů 1116, jiných 18.Veřejné budovy: soud, věznice, celnice, nemoc-nice, tržnice, dva kostely, dům pro cestující,vládní školy; A. má pět parních mlýnů navyluštění rýže a mnoho obchodních úřadů;velmi dobrý přístav. R. 1881—82 byl dovoz:735.132 lib. (7,351.320 zl. ve zlatě) a vývoz:920.057 lib. (9,200.570 zl. ve zl.). Vývoz hlavněrýže a petroleje (z ostrovů Borongo a Rámrí).Dovoz, hlavně přes Indii a Rangún, velmi roz-manitý. Fl28Akka, původně Aka (z toho řecké ëAkh),bibl. Akko, za diadochů P t o l e m a i s, franc.S a i n t J e a n d ’ A c r e, slavné někdy přístavníměsto v Syrii, hlavní místo sandžaku, na sev. konci zálivu t. jm., 130 km sszáp. od Jerusa-lema, má asi 8000 obyv., kteří živí se obcho-dem a plavbou a z nichž čtvrtina jsou kře-st’ané. Stratégicky jsouc důležita opatřenapevnou tvrzí a zpustlými hradbami, rovněžpřístav její, ač valně zanesen pískem, náležík nejlepším lodním stanicím pobřeží syrského.A. jest sídlem řeckého arcibiskupa a ze sta-veb jejích vynikají: krásný palác pašův, velko-lepá mešita Džezzárova, částečně vystavěnáz rozvalin antických, dva velké bázáry askvělé, po vší Syrii proslulé lázně. Obchodprovozuje velmi čilý, zvláště vývozní (pšenice,kukuřice, sezam, ječmen, olej), ročně za 10mill. zl. — A-ku založili Foinikové; záviselat’politicky na městě Tyru. Za perských dobstala se A. důležitým bodem válečným; v je-jím přístavě shromažd’ovalo se perské válečnélod’stvo, odtud pak po suchu i po moři pod-

Ak-kaja. 627

nikli r. 526 Kambysés a 349 Artaxerxés III.výpravy své proti Egyptu. Za dob makedon-ských připadla A. k egyptské říši Ptolemaiovců,načež dostalo se jí zhellénisovaného jménaPtolemais. Za úpadku měst Tyru a Sidónanabyla A. významu důležitého obchodního pří-stavu, jenž od X. stol. po Kr. v čilé vešel
styky s námořními městy italskými. Odtuddůležitost města za válek křižáckých. Upad-nuvši v moc křest’anů r. 1104, musila r. 1187vzdáti se Saladínovi, avšak již brzo potomspolčenými Angličany a Francouzi r. 1191znova dobyta, načež po míru, jejž RichardLvísrdce se Saladínem smluvil, stala se A.hlavním městem obnoveného a ovšem i zúže-ného království jerusalemského, zabírajícíhopobřeží od Joppy k Tyru; spolu byla i sídlemvelmistrů řádů rytířských. Roku 1291 dobylijí po strašném boji Mamlúci, načež A. do zá-kladů téměř zbořena. Za tureckých dob (odr. 1517) opevnění její obnovena. Roku 1799obléhána marně Napoleonem Bonapartem. Dne27. května 1832 dobyl jí egyptský princ Ibrá-hím paša, ale již 4. list. 1840 bombardovánajest spojeným lod’stvem rakousko-anglicko-tu-reckým. dobyta a vrácena Turecku. Pšk. red.
Akkad, vlastně území starého královskéhoměsta Agadé, později všeobecný název severníBabylónie naproti Sumiru neb Sinearu, kterýžnázev měla Babylónie jižní, od 32—331/2

◦ s. š.,s městy Agadé a protějším Sipparem (hebr.Sefarvaim = dva Sefary) na Eufrátu, Upi (staréOpis) u vtoku Turnata (Tornadota) do Tigridu,Babylónem s Borsippou, Gudéou (Kuthou) a j.,a sice v dobách předsemitských. Obyvatelstvojeho bylo nesemitské, mluvíc asi stejným ja-zykem jako obyvatelstvo Babylónie jižní, totižSumerové, jejichž jazyk pravděpodobně jazykůmturánským náležel. Náleží jim společně se Su-mery nejen nejstarší písmo klínové, jež od
nich později k Semitům přešlo, nýbrž celá kul-tura a zvláště náboženství v pořičí Eufrátském.Doby, kdy jazyk odumřel, nelze přesně určiti;stalo se však tak jistě asi 1500 let př. Kr.Nicméně udržela se znalost jazyka ve školáchkněžských v Babylónii a později v Assyrii asido VI. století př. Kr. Památky literární, po-chodící většinou z Babylónie jižní a obsahu- jící řadu hymnův a formulí zařikávacích, opa-třených slovným překladem assyrobabylón-ským, vedlé tabulek grammatických a lexiko-grafických a nečetných listin histor., psányjsou jazykem sumerským, který, jako jazykpánů, stal se i jazykem literárním, kdežto ak-kadština, jako jazyk žen a sluhů, zůstala tolikojazykem obcovacím. třeba i o ní a jejích odchyl-kách od jazyka sumerského v památkách za-chovaných některých zpráv nabýváme. Bližšíviz ve článku B a b y l ó n i e. Dk.
Ak-kaja (tur., b í l á s k á l a), hora naKrymu poblíž vsi t. jm. (na vých. od m. Sym-feropolje, 360 m vysoká, malebně položenánad údolím ř. Bujuk-kara-su; s ní byli svrho-váni zločinci za chánů krymských. Byla téžútočištěm nespokojených murzů šírínských,pročež ji Rusové též nazývali Š í r í n s k o uh o r o u.


628 Akkerman — A

Akkerman viz A k e r m a n.Akklamace (lat. acclamatio), p ř i z v u k o-

v á n í , s o u h l a s: 1) U Římanů byly ustálené
formule souhlasu při triumfech, svatbách apod. Také řečníkům bylo akklamováno. Zacísařství byly obvyklé dlouhé, zpívavě před-nášené a. plné nejponíženějšího lichocení.Nyní máme a. souhlasu a odporu, tak lat.»Vivat!« (at’ žije !) a »Pereat !« (at’ zhyne !),české »Sláva!«, »At’ žije !«, »Hanba!«, franc.»Vive« ! a »A bas !«, jihoslov. »Živio !«, angl. »Hurrah !« atd. Ve staré křest’. církvi bylo dlezvyku pohanského akklamováno také při ká-zání, o čemž svědčí dosti časté zmínky v ře- čech Chrysostomových. Podobně dálo se ještěve středověku. Nyní akklamujeme řečníku nebo přijímáme pouhým hlasitým přizvukovánímnávrh ve větších shromážděních, proti které-muž není učiněn návrh protivný, nebo návrh,o němž lze očekávati, že bude valnou větši-nou přijat (volba a-cí), aniž se lístky nebo po-zdvižením rukou hlasuje.
2) A., pravidlem electio quasi per inspi-rationem zvaná, v právu kanonickém způsobosazení papežského a biskupského stolce, kterýzáleží v tom, že tam kardinálové, zde členovékapitoly kathedrální k volbě se dostavivší bezezvláštního předchozího vyjednávání, jaksi osví-ceni Duchem svatým z vůle jednostejné ně-kterou osobu jako zvolenou označí. Hnr.

Akklavace (z lat.), přibití úřední listinyna dvéře toho, komu se má doručiti. Viz D o-r u č e n í .

Akklimatace, přivykání živoků klimati-ckým vlivům ciziny. 1) A. v š i r š í m s l o v as m y s l u. Rostliny i zvířata mají dle druhůvelmi rozmanité zeměpisné rozšíření; u jed-něch jest domovina velmi obmezená, u jinýchvelmi rozsáhlá, u některých objímá téměř celýobydlitelný povrch zemský. Mnozí živoci pouzeproto se nerozšiřují, že nemají dostatečnýchprostředků k putování. Jiným nedaří se a. anitehdy, když v nová bydliště člověkem (nebojinak nahodile) uvedeni a před nepřátely chrá-něni byli. A. jest biologická funkce živokůva tedy závislá na všech činitelích biologických.Povšechně platí, že a. daří se tím lépe, 1. čímpomaleji se děje, 2. čím nové bydliště jest
podobnější domovině, a to dle teploty, svě-tlosti, vlhkosti, dle poměrů potravních a obyt.ných, 3. čím méně jest nepřátel a příživníků,4. čím více přátel a příznivců, 5. konečně čímméně jest živok v novém bydlišti podrobennemocem. Proto na př. Angličané posílajívojsko určené pro Indii nejprve za posádkudo Středozemního moře nebo na Isle de France.Evropan akklimatuje se v Severní Americei v Australii, nepřizpůsobí se však již jako rol-ník ani podnebí severní Afriky. Tropickýmrostlinám daří se spíše v jižní Evropě než naseveru. Mnohé houby nelze pěstovati na světlea zelené rostliny zase ne ve tmě. Bahennírostliny hynou na suchopárech, kdežto skal-ním a stepním rostlinám hnijí kořeny ve vlhku.Jinému prostředí živok za svého živobytí vůbecani se nepřizpůsobí. Býložravec rozšíří se to-liko po krajinách s bujnou vegetací, hmyzo-

kklimatace.

žravec vázán jest svým rozšířením ke hmyzu.Nejzávislejší v a-ci jsou někteří hmyzové, je-jichž larvy živí se jediným druhem rostlinným(bourci). Kdekoli se ob čas nedostává potravy,závisí a. zvířete bud’ na jeho způsobilosti kestěhování se (tažní ptáci), nebo na způsobilostike spánku zimnímu (v severních krajináchstromy a někteří živočichové), nebo ke spánkuletnímu v tropickém pásmu (rostliny tropické,bahník). Krtek a žížala jsou obmezeni na kyproupůdu, veverka a šplhavci na stromy, jeskynníživočichové na podzemní dutiny, příživnícidokonce na svoje živitele rostlinné či živo-čišné. V některých krajinách jižní Afriky ne-lze akklimatovati skot pro bodavou mouchučéče a v některých okresích jižní Amerikyzase pro masařku, která novorozeným telatůnklade do těla svoje larvy a tím způsobujesmrtící záněty. Mnohé rostliny neakklimatujíse v některých krajinách, jinak velmi příhod-ných, toliko z té příčiny, že není tam jistýchhmyzů, kteří by je poprašovali. Kromě tohosluší také vytknouti, že mnozí živokové jsoupřizpůsobivější nad jiné, čehož příčiny namnozedosud neznáme. A přece právě na této okol-nosti závisí hlavně a. živoků. Přizpůsobivostívyniká mezi rostlinami hlavně plevel, v našichlesích akát a bříza, mezi zvířaty myši a pes,kteří člověka všude doprovodili, kdekoli se bylosadil. Mezi lidmi nade všechna plemena vy-nikají v té příčině židé, již celému okrskuzemskému se přizpůsobili, pak řadí se Evro-pané, Mongolové, Černoši a Malajci; nepatrnoupřizpůsobivost má plémě americké a austral-ské. A. bývá často zahájena onemocněním.Jsoutě krajiny, v kterých se cizinec akklima-tuje horečkou neb jinou endemickou nemocí.Takou nemoc zoveme nemocí akklimatační.A. velmi často bývá neúplna, spojena1. s redukcí plodnosti, 2. se změnou barvy,tvaru, pokryvky, velikosti, zvyků, potravy,bydliště, přátelských i nepřátelských styků,vegetační doby a j., 3. s krsáním, churavěním,zvýšenou úmrtností a skráceným věkem, ko-nečně 4. děje se vůbec jen podmínečně, na př.za ochrany. — Tak vymírají evropští přistě-hovalci již ve druhém nebo třetím pokolenív některých osadách tropických. Mnohá zví-
řata z teplých krajin rozplemeňují se jen vý-jimkou u nás, jiná nikdy; také rostliny ne-kvétají, nebo kvétají velmi pozdě (agave za60 let). Morče v Evropě jest trojbarevné, v pů-vodní domovině v jižní Americe hnědé. Koněna ostrovech Falklandských ztrácejí hned v nej-bližších generacích původní velikost. V záp.Indii změní se vlna ovcí ve třech pokoleních,angličtí ohaři degenerují rychle v Italii. Kočkav Paraguaji zmenšila se o plnou čtvrtinu,kdežto vepři na Kubě dorůstají velikosti té-měř dvojnásobné. Pes ztrácí v krajinách rovní-kových svůj štěkot, v Guinei také srst’. Včelynesbírají medových zásob v Australii a naostrovech Antillských. Domácí zvířata a plo-diny obilné jsou po valné většině také jenomneúplně akklimatovány. Nebot’ se jim daří to-liko za ochrany lidské. Skot i brav chovámeve stájích; obilí přezimujeme na sýpkách a

Akklim

sejeme pak do spracovaných a zmrvenýchpolností, na díle chráníme je později ještěpletím před soutěží plevelů. Bez takové opatr-nosti záhy bychom se zbavili nejdůležitějšíchživitelů svých. Naproti tomu můžeme ukázatike mnohým vydařeným případům a., kteréprovedeny byly jednak s úmyslem, jednaki proti vůli člověka. V Evropě zdomácnělarýže, třtina cukrová, mad’al, bavlník, gummovník,brambor, kukuřice, tabák, topinambur, batát,agava, nopál, košenila, hrdlička, douška vodní,zlatobýl kanadský a kromě mnoho pěstova-ných rostlin a zvířat, také jejich příživníci anepřátelé. V Australii akklimatovali se jeleni,zajíc, králík, skot i brav, kůň, páv, kalifornskákřepelka, skřivan, drozd, vrabec, pěnkava, včelaa j. v. Po celé téměř zemi rozvezli Evropanémyši, šváby, stinky a blechy, bodlák, kopřivu,
koukol, chrpu atd. Pro a-ci užitečných rostlina zvířat zřizují se v některých zemích zvláštníspolečnosti, jimž běží hlavně o vědecké zdů-vodnění tohoto zjevu; hlavně ve Francii odedávna slyne veliká společnost akklimatační(Société nationaled, acclimatation, Paris, rue deLille, 41.), která rozpadá se v pět sekcí, a to1. pro ssavce, 2. pro ptáky, 3. pro ryby a nižšíživočichy, 4. pro rostliny. Členům svěřují seživočichové a rostliny k pěstování a rozmno-žování. Zároveň vydržuje a řídí akklimatačnízahradu (Jarin d’ acclimatation du bois duBoulogne) v Neuilly (Seine), která prostřed-kuje koupi a prodej zvířat i rostlin k pěsto-vání. Po vzoru francouzském bylo počato takéjiž jinde se soustavným akklimatováním, alenikde v tom rozměru a s tím úspěchem jakozde. Přičiněním francouzské společnosti bylojiž provedeno mnoho a-cí. Kz.
2) A. p l e m e n e l i d s k é h o. Neporušenostzdraví našeho závisí vedlé nahodilých příčin(jako jsou nákaza, úraz, dědičné uzpůsobení.vysílenost, život nespořádaný) všecka na účinkupodnebí a správné k němu reakci organismu.Podnebí v různých šířkách zeměpisných avýškách nadmořských dráždí činnost jednotli-vých ústrojů svým způsobem, který vyžadujeurčité uzpůsobení jejich, jež přistěhovalec jendlouhým pobytem znenáhla může získati. Totopřetvoření jednotlivých orgánův a tedy i celé
konstituce jest a. — Člověk není kosmopolitema zaplatí každou změnu podnebí menším čivětším porušením zdraví podlé toho, jak serůzni nové podnebí od toho, v kterém bylzrozen a kde po léta žil. Člověk jest schopena., nikoli však každý jednotlivec; ba vyhynulicelí národové sídla změnivší a hyne před na-šima očima jedna kolonie po druhé v dálnýchkončinách, o jejichž obydlení moderní náro-dové marně se pokoušejí. Člověk civilisovaný,jenž si dovede opatřiti pomoci v boji protipodnebí, více vydrží než divoch a průměremsnadněji se akklimatuje člověk z pásma mír-ného v studeném, než v horkém podnebí,kdežto člověk z horkého pásma nedovede secelkem ani mírnému podnebí přizpůsobiti.Černoch zmírá zimou na Gibraltaru a nevy-drží ani v Egyptě. Francouz ze severní Franciepropadá zdravím v Alžíru hustěji než Fran-

atace. 629

couz jižní. Na Antillech dokonce hynou titopodlé svědectví dra. Rodzouxa nejdéle v 3. po-kolení úplně. Za to prospívají ve studené Ka-nadě a Novém Skotsku, kdež jejich roční pří-bytek 25 až 40 na 1000 obnáší. Angličan ne-prospívá ani na Maltě, ani v Indii. V SierřeLeone zmírá z přibylých 1000 Angličanů prů-měrně 480, na Cap Coast 680! Oproti tomuprospívá výborně kmen anglosaský v severníAmerice, kdežto Španěl s prospěchem kolo-nisoval Ameriku jižní. Ze všech národů do-sáhl nejvyššího stupně a. žid; již v dávnověkurozmnožili se v Egyptě tou měrou, že Egyp-t’ané zhrozivše se jich je vyhnali. A v novévlasti v Palestině tak dobře olidnili nezdravéúdolí Jordánu jako výšiny libanonské a dnestak dobře obývají v nejsevernější Kanadějako v Brasilii a na nejjižnějším cípu africkém.K vylíčení ztrát, jakých a. vyžaduje, dostačí pří-klad z Indie Východní. Pluky anglické bývajítu decimovány. Statistika učí, že z 1000 vo-jínů zmírá:

Angličanů domorodců:v Bombaji 55.3 6.4» Shalaporu 20.2 2.1» Kolaporu 30.3 6.9

Z d r a v o t n í s t a v a ú m r t n o s t atd. v o j .s k a v I n d i i r. 1883:

E v r o p s k é (anglické vojsko) v B o m b a j -s k u, stav: 10.948 mužů,

d e n n ě n e m o c n ý c h z 1000: 57úmrtí na 1000 10.50stalo se neschopnými k službě 38ztráta v celku 48

.50

(ale to není vše jen úmrtí).D o m á c í v o j s k o v B o m b a j s k u, stav:

23.338 mužů,d e n n ě n e m o c n ý c h z 1000 33úmrtí z 1000 10

.90

A. jeví se dále markantně v částečné ne-plodnosti žen v novou vlast’ přibylých; ženyty trpí častými krvotoky a proto také pravidel-ným potracením. Novorozeňata konečně done-sená snadno podléhají, nebot’ útlý organism ne-může odolati vlivům, proti nimž organisací svounení opatřen. Teprve děti z rodičů úplně akkli-matovaných, tedy z kolen pozdějších, vyka-
zují co do úmrtnosti poměry normálné. Na do-klad stůjž zde porovnání úmrtnosti dětí z ro-dičů anglických v Bengálsku proti úmrtnostitěchto ve vlasti původní:
Věk: v Anglii: v Bengálsku:od 0—5 let 67.58 148.10» 5—10 » 8.80 17.73» 10—15 » 4.98 11.51

Akklimatačních chorob jest hojnost, od ne-patrných průjmův a katarrhů plic až k těžkýmchorobám jater, zimnicím a úplavicím; rovněžhojně propadají přistěhovalci souchotinám.A-cí musí nastati jisté prospěšné změnyv ústrojí, jež pak musí i děděním na potom-stvo býti přenášeny. Od pokolení k pokolenímění se konstituce kolonistův, až přibere rázdomorodců; musí se dokonati přeměna vazivai ústrojů. Výkon jednotlivých ústrojů mění sev různem podnebí. Kapacita plic podlé Rattraye


630 Akkludovati — A

na jihu se zvětšuje o 1224/100; počet dechůprůměrných 17 za minutu v pásmu mírnémklesá v tropech na 14. Vyměšování jednotli-vých orgánů mění se následovně:

pásmo mírné: tropy:ledviny 59.54 42.00plíce 26.97 22.00kůže 8.55 30.99střevo 4.93 5.00

Ohromná činnost kůže vysvětluje nám častékožní choroby na jihu. Jiný účinek tropů vzta-huje se ku zvýšené činnosti systému mizního;odtud lymfangektasie, erysipely lymfatické.Dále jeví se velké podráždění ústředního nerv-stva. Přibylí na jih prozrazují velkou agilnosti podnikavost, jež však příliš brzy v opak sezvrhne; za to zbývá podrážděnost nervosní,která vede k mravům barbarským, jimiž Evro-pané se vyznamenávají na jihu. Neméně trpíi střevo a ústrojí břišní, zejména játra. Zvý-šená činnost kůže jest bezpochyby příčinouochabení činnosti sliznice žaludkové a střevní;vznikají nezhojitelné dyspepsie, následkemtoho špatnější výživa, krvi červených krvinekubývá a bílých přibývá, zároveň pak rozvinujese systém lymfatický. — Jako v tropech vy-žaduje i v krajinách polárních a. velikýchobětí; příchozí podléhá tam bledničce zlo-věstné, zánětům plic i trubic, sněti obvodnýchčástí těla a častému, dlouho trvajícímu hnisánípo oznobeninách. Rovněž stojí proti sobě codo účinku klimatického nížiny i výšiny. Člo-věk vystoupivší z nížin na výši přes 1000 mpočíná již pocit’ovati patrně účinek sníže-ného tlaku vzdušného. Tep se urychlí i dechzhloubí; kůže se překrvuje, kdežto ústrojůmvnitřním se ulevuje co do přítoku krve. Vy-stoupí-li ještě výše, zachvácen bývá postupněřadou příznaků, známých jménem chorobahorská (mal de montagne, sarroche); pro Evropuudává se výše 3000—3500, pro jih přes 4000 m.A jako turista touto prudkou chorobou zachvá-cen bývá, podléhá člověk delším pobytem navýšinách změnám chronickým, z nichž nej-důležitější jest anoxhaemie (chudnutí krve) Jour-danetem na výšinách mexických pozorovaná:vyvine se sklonnost ku mdlobám, tak že mezihorským obyvatelstvem platí za nebezpečné
bráti horkou lázeň na nohy; lidé stávají selenivějšími a apathickými. Rovněž často vy-skytuje se ve výšinách bronchitida a zánětyplicní i průjmy. Popsané různosti účinku kli-matického jsou ovšem vyvolány krajními proti-vami; avšak i v mezích menších díti se musía. I když Čech se přestěhuje do nedaleké Italie,ba mnohem blíže, a usadí-li se tam, podléhávlivu klimatickému, jemuž se musí přizpůsobo-vati, aby zůstal zdráv. Toto přizpůsobovánípak jeví se i rázovitostí, kterou se obyvatelénitrozemí, pomořané, horalé mezi sebou různí,tak jako Evropané i Američané. Desors upo-zorňuje, jak šíré pláně severoamerické se su-chým vzduchem odchovaly svého Yankeeasuchého, s dlouhým krkem, podnikavého, ener-gického. Týž Yankee stloustne brzy. přistě-huje-li se do Evropy. Naopak zhubne Evropanpo delším pobytu v Americe. Horal s hrudí

kkommodace.

mocně klenutou i silnou kostrou liší se od
obyvatele nížin, a tito opět podlé krajin jsou různě svérázní. Podnebí vykonává jak najednotlivce, tak na celé národy vliv nejmoc- nější, přeměňujíc jejich ústrojenství a tím i život duševní ve všech směrech; prospívání záležína úplné a ci, kdežto nedostatek této v zápětímá degeneraci jevící se zánikem jednotlivce.chorobami i zánikem národů neplodností. ch.
Akkludovati (z lat.), p ř i p o j i t i , p ř i d a t i;odtud

Akklusum, p ř í l o h a , p ř í d a v e k.Akko (>Akk¬), b u b á k, kterým u starých

Řeků strašívány nezvedené děti. Dnl.Akkolada (z lat.), o b j e t í vůbec a zvláště

objetí, kterým přijímá velmistr nového členado řádu rytířského. Srv. A c c o l a d e . Jrk.

Akkolovane jmenujeme v heraldice dvaštíty, které vedlé sebe stojíce vzájemně se do-týkají; též meče za štítem skřížené.

Akkolovati, o b j í m a t i , s p o j o v a t i.Akkommodace v p ř í r o d o z p y t u viz

P ř i z p ů s o b e n í.Akkommodace: 1) A. b i b l i c k á vy-

skytuje se v biblické hermeneutice, a to vedvojím smyslu: a) jakožto p ř i z p ů s o b e n ín ě k t e r ý c h m í s t, a b) p ř i z p ů s o b e n í h l a-s a t e l ů zjevení Božího ve Starém i Nov. zák.,ale zvláště Krista i apoštolů k posluchačům ačtenářům. Prvnější a. ci, jak ve formě, taki v obsahu katolíci v písmě sv. na mnohýchmístech připouštějí a uznávají; ale rozhodněpopírají, co tvrdí racionalističtí vykladači bible,že by totiž proroctví ve Starém zák. o Kristuse nalézající a v Nov. zák. jakožto důkaz probožství a úřad vykupitelský Ježíše Krista, ja-kož i pro božský původ křest’anství uvedenáničím jiným nebyla než pouhou a pozdějiteprve učiněnou a-cí na Krista. Nebot’ tatoproroctví starozákonná již od počátku samav sobě i grammatickohistorickým i mysticko-inspirovaným smyslem svým vztahovati semohou přímo anebo nepřímo jenom na Kri-sta a křest’anství. — Ohledně a. druhé, totižJežíše Krista a apoštolů, připouštějí katolícipouze a-ci negativní, která v sobě zahrnujepaedagogickou (pokud totiž Kristus a apo-štolové přizpůsobili se vzdělanosti, chápavosti
i potřebám duchovním a mravním svýchposluchačů) a mravní (která k zamezení po-horšení zbytečného koná anebo opomíjí něco,co samo v sobě dovoleno jest); ale naprostou Krista i u apoštolů zavrhují a-ci positivníči dogmatickou, jako by totiž tito dle ná-hledu Semlera nepravé a chybné náhledy anauky zúmyslně byli za pravé přijímali a naně vázali své učení, by toto snadněji rozšířili.Náhled tento vzhledem k božství Kristovu,jenž věčná jest pravda, a vzhledem k inspiraciapoštolů jest rouháním; a vzhledem k histori-ckému vypravování bible jest v přímém od-poru s jednáním Krista i apoštolů, které vrcholív boji proti tmě, lži a bludům, a nikoli v při-způsobení se jim. Místa pak biblická, na něžse racionalisté odvolávají k dotvrzení náhledusvého, jeví patrně jen a-ci paedagogickou amorální, a nikoli dogmatickou. Jrk.

Č. 132.

Akkomm

2) A. o č n í, v lékařství = přizpůsobivostoka, schopnost viděti z ř e t e l n ě předměty r ů z-n ě vzdálené. Že oko tu schopnost má, víme zezkušenosti; že však nelze viděti z ř e t e l n ě z á-r o v e ň předmětů blízkých a vzdálených, do-kazuje mimo jiné jednoduchý pokus, hledíme-lisít’ovanou látkou na př. do knihy o něco vzdá-lenější: bud’ vidíme zřetelně vlákna látky avelmi nejasně řádky aneb naopak. K viděnívůbec jest jednou z podmínek ta, aby očnímpřístrojem vržen byl skutečný obrázek před-mětu na sítnici, což t h e o r e t i c k y dokázalKepler dovodiv, že oko nepocit’uje světlav č o č c e své, jak starověk se domníval, nýbrž žepaprsky láme a v obraz na sítnici spojuje; prav-du tu p r a k t i c k y potvrdil S c h e i n e r ducha-plným pokusem na oku zvířecím i lidském,seřiznuv zadní stěnu jeho, kterou D e s c a r t e spozději při témž pokusu jemným papírem na-hrazoval. Oba přímo pozorovali obrázky zev-ních předmětů okem na zadní stěně tvořené.Lomivé části oka před sítnicí ležící lze si do-h r o m a d y představiti jako jedinou vypukloučočku. Paprsky z nekonečné vzdálenosti načočku dopadající spojí se za čočkou ve sku-tečný obraz v hlavním ohnisku; v tomto ohni-sku optické soustavy (dioptricky normálního)oka nalézá se sítnice (viz vyobr. č. 132 0);

všecky pak paprsky vycházející od svítícíchbodů bližších než ∞ spojí se ve zřetelnýobraz teprv kdes za ohniskem čočky, v okutedy byl by za sítnicí (viz vyobr. č. 132. O′O′′na níž by povstal rozptýlený kruh, totiž ne-zřetelný obraz. Ale poněvadž ve skutečnostii obraz bližších svítících bodů na sítnicizřetelný jest, ježto jej zřetelně vidíme, lzez toho souditi. že oko hledíc na různě vzdá-lené předměty za tím účelem jakýms způ-sobem se mění. Čím bližší jest svítící bod,tím rozbíhavěji dopadají paprsky na oko a tím
dále za sítnicí povstal by zřetelný obraz (vizvyobr. č. 132. O′ O′′). Účelu. aby obraz ten po-vstal vždy právě na sítnici, lze dosíci-theo-reticky vzato-dvojím způsobem: bud’ musilaby sítnice za obrazem čím bližších bodů sví-tících tím dál do zadu postupovati asi jakocitlivá deska na fotografickém varhánkovanémpřístroji, aneb by se musila lomivost oka zvyšo-vati tak, že, čím bližší bod svítící, čili čím roz-bíhavěji dopadají paprsky, tím více by je lo-miti musila, aby vždy právě na sítnici ve zře-telný obraz se spojily. Tímto také dvojím způ-sobem vysvětlován byl úkaz, že zřetelně vi-díme do dálky i blízka. — Důkazům Th.Junga, jenž duchaplnými pokusy na vlast-nim oku dokázal, že se to děje zvyšovánímlomivosti následkem změny v z a k ř i v e n íčočky, již však mylně měl za složenu ze sva-lových vláken, porozuměno nebylo. Okem vi-

Č. 133.

odace. 631

ditelný důkaz o tom, že při pohledu do blízkaměni se zakřivení čočky, která stává se kula-tější a tím lomivější, podal teprv M a x L a n-g e n b e c k, a to na základě objevu P u r k y ň o v a,

potvrzeného později Sausonem. Purkyně od-kryl reflexní obrázky, které v oku (v zornici)na přední i zadní ploše čočky viděti lze, do-padá-li s jedné strany světlo svítilny as podúhlem 30°, a hledíme-lias pod týmž úhlem s dru-hé strany do oka: L a n-g e n b e c k přesně soudil,že, mění-li čočka své za-křivení, změní i obrázkyod stěn jejích reflekto-vané svou velikost i po-lohu; v skutku viděl, žepři pohledu do blízkapřední stěna čočky seku předu blíž k rohovcevyklene, čímž dle záko-nův o konvexních zrca-dlech reflexní obrázek sezmenší a blíže k rohov-ce pošine. Poněvadž ty-to reflexní obrázky jsouvelmi malé a málo jas-né, pozoroval je Cramera měřil vzdálenost jejichod sebe při pohledu dodálky i blízka dle návrhuD o n d e r s o v a slabýmdalekohledem. (Vyobr.
Č. 134. Průřez přední částí
oka. Akkomodačnísval: 1. merid. vlákna částiBrücke-Bowmanovy (Tensorchoroideae);2. paprskovitá vlákna částiIvanova; 3. okružní vláknačásti H. Müllerovy (na příčproříznutá). V hořejší polo-vině jest poloha čočky při po-hledu do dálky, v dol. po-lovici vyklenutí při pohledudo blízka, přičemž napjetípásku Zinnova Z jest uvol-něno, přední plocha čočkyv před jest vyklenuta s po-šinutím střední části duhovkyv před, při čemž unikající ko-morní voda ku obvodu působíustoupení obvodové části du-

hovky v zad.

č. 133.) A znázorňuje po-lohu reflexních obrázkůpři pohledu do dálky,B při pohledu do blízka.a jest reflexní obraz ro-hovky, b přední plochy,c zadní plochy čočkové.Ve vyobr. B jest reflexníobraz přední plochy, bmenší a blíž ku rohov-kovému obrazu a.Před-ní plocha čočky připohledu do blízka ažo 0,40 mm blíž ku rohov-ce se pošinuje. (Viz vy-obr. č. 134.) D l e H e l m-h o l t z e zadní plochačočková ležíc v talířovi-té jamce sklivce vzad se


632 Akkomm

nepošinuje, nýbrž jen více zakřivuje. Těmitopozorováními nade vši pochybnost bylo zjištěno,že při pohledu do blízka čočka stává se kula-tější. Přístroj, kterým se to děje, složen jest zes v a l u a k k o m m o d a č n í h o, jenž tvoří prste-nec (asi mm tlustý), který leží za obvodem du-hovky na vnitřní stěně oka (viz vyobr. č. 134.).Od prstence jde do vnitř kolem do kola kuobvodu čočky, která svalu se nedotýká, n a-p j a t á (sklivcem) blanka, tak zvaný p á s e kZ i n n ů v (z), přecházející na přední i zadní plošečočky v pevně blánité, elastické, ovšem úplněprůhledné pouzdro, v němž čočka se nalézá.Mechanismus, kterým různé zakřivení čočkypři pohledu do různé dálky se děje, vysvětlujese dosud tím, že čočka při pohledu do dálky,kdy prstenec svalu akkommodačního nalézá sev klidu, udržována jest páskem Zinnovýmv nucené sploštilosti; při pohledu do blízkastáhne se sval akkommodační, čímž kruh jehose zúží, povolí se pásku Zinnovu se svalempevně spojenému, čímž uvolní se elastičnostčočky, která dle vlastnosti těles pružných vracíse v podobu víc a více kulovitou dle toho,jak zúžil se kruh svalu. Prstenec svalový jsav tlouštce své trojhranný tvoři na průřezumeridionálním, to jest jdoucím od před-ního rohovkového pólu k zadnímu, trojúhel-ník, jehož nejdelší strana přiléhá ku vnitřnístěně oka, kratší proti vnitru čelí, nejkratší pakproti obvodu duhovky obrácena jest. Úhlemzevním předním jest sval nejpevněji spojense vnitřní stěnou oka za periferii duhovky,úhel zadní, ku cevnatce čelící, jest nejostřejší.Hladká vlákna svalová uložena jsou 1. jakočást’ B r ü c k e - B o w m a n o v a ve směru nej-delší (zevní) strany trojúhelníku, končí v cev-natce, již prý při svém stažení se ku předupošinuji, pročež »tensor choroideae« nazvánabyla; 2. jako část’ Ivanova: vlákna majícísměr od zevního předního úhlu ku vnitřnístěně paprskovitě; 3. jako část’ H . M ü l-l e r o v a vlákna při nejkratší straně trojúhel-níku tvořící kruh za obvodem duhovky. —Dle nejnovějšího náhledu (Bericht Ophth. Ge-sellsch. Heidelberg, 1887) skupiny tyto jednadruhou podporujíce způsobují při staženi svémzúžení prstence svalového; povrch svalu ak-
kommodačního uvnitř jest pokryt průměrněas 70 řasinkami (Processus ciliares), které po-dobny jsouce hustě stojícím přehrádkám ma-kového plodu jsou nejvyšší v předu (1 mm).níží se do zadu rozdělujíce se každá v jemnéproužky. S těmito řasinkami jest právě spojenpásek Zinnův, jenž odtud tvoře hranici sklivcenapjat jest do předu k obvodu čočky, dozadu pak srostlý jest se sítnicí, čímž vysvě-tluje Č e r m á k povstávání s v ě t e l n é h o ú k a z ua k k o m m o d a č n í h o ( a k k o m m o d a č n í f o s-f e n). Při úmyslné, úsilné a-ci do blízkave tmě vyklene se čočka; pohlédneme-lináhle do dálky, nepoddává se zakřivenáčočka dost rychle splošt’ující ji síle páskuZinnova, čímž povstává na místě upevněníjeho v sítnici trhnutí-tím mechanické po.dráždění sítnice v její periferii, což má zanásledek zazáření úzkého, dost ohraničeného

odace.

ohnivého kruhu blízko obvodu (společného)obzoru.

Vzdálenost mezi nejdalším bodem, od něhožpaprsky bez a. v jednom bodu se na sítnicispojuji, a mezi nejbližším bodem, od něhožoko nejrozbíhavější paprsky pomocí nejvýš mož-ného napjetí a. na sítnici v jednom bodu slu-čuje, slove a k k o m m o d a č n í o k r s e k ( D o n-d e r s), kterýž pro jedno oko ohraničen jestbodem absolutně nejdalšího a absolutně nej-bližšího (zřetelného) vidění. Avšak při jistémstupni a. oka nevidí toto pouze j e d e n bodzřetelně, nýbrž celou řadu bodů za sebou.Č e r m á k nazval čáru pojící tyto za sebou le-žící body č a r o u a k k o m m o d a č n í v užšímsmyslu; meze její jsou podmíněny jednak jem-ností místocitu sítnice, jednak velikostí roz-ptýlených kruhů (šířkou zornice). Při pohleduoběma očima protínají se zorné osy očnív bodu zřetelně viděném čilí konvergují; kon-vergence tato má jisté meze. Nejbližší pakbod, v němž zorné osy se protínají a na nějžzároveň a. upravena býti může, slove b i n-o k u l á r n í b o d n e j b l i ž š í h o v i d ě n í. Velikostúhlu konvergence a napjetí akkommodačníhonejsou však ve stálém pevném poměru, nýbržpři jistém úhlu konvergence může se napjetía. přece o něco zvětšiti aneb zmenšiti, a na-opak: tento okrsek, jejž a. při nezměněnékonvergenci procházeti může, slove r e l a t i v n ío k r e s a k k o m m o d a č n í, kterýž ohraničenj e s t r e l a t i v n í m b o d e m n e j d a l š i h o a n e j-b l i ž š í h o v i d ě n í.

Poněvadž nelze měřiti v oku mechanickoupráci, kterou sval akkommodační koná, určujese dle Dondersa síla výkonu akkommodačníhopomocí optické hodnoty čočky, která, kdybyk oku v klidu se nalézajícímu, t. j. při čočcesploštělé, přidána byla, totéž by vykonala, jakovyklenutí čočky při a-ci. Dioptrická hodnotapak této »přidané« čočky, která lomivost okatak zvyšuje, že toto spojuje až i paprskyz bodu nejbližšího vidění vycházející ve zře-telný obraz na sítnici, určena jest výrazem:a k k o m m o d a č n í š í ř k a.

Vidí-li na příklad oko dioptricky normálnív klidu body nekonečně vzdálené s paprskyparallelními (na př. stálice) a při nejvyšším
napjetí a. bod nejbližšího vidění s paprskyznačně divergentními, jest to důkaz, že obadruhy paprskův: i rovnoběžné bez a. i rozbí-havé při a-ci se v jednom bodu na sítnici spo-jují, čehož mohou jen dosíci, mají-li ve sklivcistejně sbíhavý směr. A. vykoná tudíž na roz-bíhavých paprscích bodu nejbližšího vidění tuzměnu, že učiní z nich rovnoběžné, kteréž okojiž svou stavbou (bez a.) na sítnici v jednombodu spojí; tento lomivý výkon na rozbíha-vých paprscích bodu nejbližšího vidění mů-žeme si mysliti způsobený konvexní čočkou,která má své ohnisko tam, kde nalézá se bodnejbližšího vidění: nebot’ z ohniska čočky vychá-zející paprsky jdou po zlomení rovnoběžně.Rovná se tedy vzdálenost nejbližšího bodu vi-dění p ohniskové vzdálenosti čočky působícía-ci A. Poněvadž lomivá síla čočky jest v obrá-ceném poměru s ohniskovou vzdáleností, byla

Akkommodovati

by optická hodnota oka upraveného na bod nej-

bližšího vidění = 1p

, pro bod nejdalšího vidění

= 1r

, rovněž jako pro lomivou sílu, kteráž okupři nejvýš možné a-ci přibývá, totiž pro akkoom.

šířku = 1A

; patrně, přidá-li se k oku v klidu(= 1r

)šířka a

(= 1A

), obdržíme ze součtu

nejvýš možnou celkovou lomivost oka, kterápaprsky z nejbližšího bodu vidění jdoucí nasítnici v jednom bodu spojuje. Jest tedy

1r+ 1A= 1p,

z čehož snadno vypočteme, odměřivše r i p,

šířku a.; nebot’1A= 1

p− 1

r. Akkommodač-

ní šířka stává se po létech 40tých menší, po-něvadž dostavuje se, právě as jako šedivěnívlasův a vráštění kůže, pozvolné ubývání ela-stičnosti a tím vyklenutelnosti čočky, násled-kem čehož bod nejbližšího vidění od oka ustu-puje, čímž vidění do blízka (čtení atd.) obtíž-ným se stává; ubývající vyklenutelnost čočkynahrazuje se konvexními brejlemi. Stav tenslove v e t c h o z r a k o s t (presbyopia).

Ku pravým vadám a. počítati dlužno ná-klonnost ku snadné únavě zraku, jevící semlhavěním písma, tlakem a bolestmi v čele;stav ten slove a k k o m m o d a č n í a s t h e n o p i a,c h a b o z r a k o s t, co výraz nedostatečnosti a.svalu k trvalému napjetí, což po těžkýchchorobách, u kojících paní a chudokrevnýchse přihází, zvláště často pak dostavuje seu hypermetropů pro přílišné požadavky navýkon svalu. K dalším vadám patří ú p l n áo b r n a (paralysis) n e b n e ú p l n á o b r n a s v a l ua k k o m m o d a č n í h o (paresis) a opak tohok ř e č s v a l u a k k o m m o d a č n í h o.

Při obrně úplné, sloučené obyčejně s roz-šířením zornice, zůstává čočka v poloze upra-vené pro bod nejdalšího vidění. Proto zřetelnévidění bližších bodů jest nemožné. Stav tenpodmíněn jest často onemocněním čivu oko-hybného, jenž innervuje sval akkommodačnía svěrač zornice, a to bud’ v centrech mozko-
vých (nádory, příjice, tabes atd.), neb v perifer.ním průběhu a rozvětvení, neb povstává povlivech rheumatických, tupých úrazech, zvláštěale po otravě neb vkápnutí alkaloidů některýchrostlin řádu lilkovitých (atropin-homatropin,hyoscin, hyoscyamin, duboisin) a po otravěptomatoatropinem ve zkaženém mase. Neúplnáobrna, při níž část’ a. zachována zůstává, jestvelmi častá po diphtherii krční. Ztrátu na vy.klenutelnosti čočky lze nahraditi skly vypou-klými, které opět umožňují vidění do blízka.
Akkommodační křeč jest napjetí svaluakkommodačního, přesahující míru; při pohledudo jisté dálky stáhne se sval více než jest po-třebí k optickému upravení oka pro tuto dálku,čímž povstává upravení pro svítící body pouzebližší čili zdánlivá krátkozrakost, která tím jestklamavější, že stav tento trvalým býti můžea pomocí brejlí konkávních, které opět o to


se — Akkord. 633

rozptylují paprsky, oč je nadbytečné vyklenutíčočky při křeči sblížilo, vidění do dálky zlep-šiti lze. Křeč akkommodační dostavuje se povkápnutí alkaloidu bobu Calabar (eserinu nebphysostigmininu) zvláště často u hypermetro-pických žáků po přílišném namáhání do blízka
za nepříznivého osvětlení, u amblyopických aastigmatiků, kteří práci příliš k očím přibližují,tak že nutně nastává větší konvergence zor-ných os očních a tím větší akkommodační na-pjetí, nebot’ při i m p u l s u a k k o m m o d a č n í m,podnětu to zvláštních centrálních ústředí moz-kových, dostavují se tři sdružené (associované)pohyby: s t a ž e n í svalu akkommodačního, k o n v e r g e n c e o č í a zúžení zornic. Vzác-nější chorobou jest povstávání bolestí při a-ci,kterýmž užívání konvexních skel neulevuje.Ztráta čočky ze zornice činí vešlkerou a-ci ne- možnou. (Viz A f a k i a.)-Literatura: Donders,Die Anomalien der Refr. und Accommodation;Helmholtz, Physiol. Optik; Aubert, Physiol. Optik a Nagel, Die Anomalien der Refractionund Accommodation. Oba poslední ve Graefe-Saemisch »Handb. der gesammt. Augenheilk.«podávají podrobný seznam literatury. D.
3) A. rouna. A-cí rouna rozumí se sklá-dání a vázání roun po stříži. Tu dlužno svá-zati dohromady rouna stejné hodnoty, té-hož sortimentu a charakteru, poněvadž lépese prodají a snadno kupce najdou. Skládání avázání toto děje se na zvláštních stolech, ježpostaveny jsou v místnostech, kde ovce sestříhají. Dpl.

Akkommodovati se (z lat.), p ř i z p ů s o-b i t i s e p o m ě r ů m a o k o l n o s t e m d a n ý ma p o d l é t o h o s e s p r a v o v a t i , a b y n e b y l op r o t i v a s p o r ů n e m i l ý c h.

Akkord, franc. accord (z lat.), s o u l a d,s o u z v u k , p o r o v n á n í č i l i n a r o v n á n í,s m l o u v a.

1) A., s o u z v u k ( h a r m o n i e) v hudbě po-vstává spojením tří neb více různých tónů;na př. c-e-g, c-e-g-h, c-e-g-h-d. Tvoří-li částia-u poměr tercový (jako nahoře), jest a. zá-
k l a d n í, není-li tomu tak, a. o d v o z e n ý: například e-g-c, h-d-f-g.Je-li a. složen výhradněz konsonujících (souzvučných, libozvučných)intervallů, nazýváme jej k o n s o n a n t n í (na př. velký a malý trojzvuk a jejich obraty),obsahuje-li jednu neb více dissonancí, slujed i s s o n a n t n í (na př. septimový a nonový a.i s obraty). Doškálným a-em jmenujeme ten,jehož tóny náležejí jedné a téže stupnici; obsa-huje-li tóny v tónině cizí, zove se n e d o š k á l n ýčili a l t e r o v a n ý a. Souzněním více melodi-ckých vedlejších tónů povstávají harmonie,jež p r ů c h o d n é (též zdánlivé) a-y jmenujeme.A. s e p t i m o v ý , n o n o v ý , u n d e c i m o v ý at e r c d e c i m o v ý jest ten, v němž bud’ s e p t i-m a neb n o n a, bud’ u n d e c i m a neb t e r c d e-c i m a tvoří podstatný intervall. Konečně jme-nujeme takový a. m o d u l a č n í m, kterým dějese přechod z jedné tóniny do druhé. -ör-
2) A. V právu sluje tak s m l o u v a o p r á c i,při níž se mzda platí dle práce vykonané, ni-koli dle času, po který se práce konala. VizP r á c e.


634 Akkordion — A

3) A. N a r o v n á n í d l u ž n í k a s v ě ř i t e l i .Viz K o n k u r s.

Akkordion, akkordeon, t a h a c í h a r-m o n i k a, hudební nástroj vynalezený r. 1829Damianem ve Vídni, v němž tóny vyluzují serozechvíváním jemných jazýčků kovovýchvzduchem, jenž z měchu pomocí klapek pouštíse do vzduchovodu. Vznikl na základě har-moniky dechové a prodlením času značně sezdokonalil co do rozsahu tónového, rozma-
nitosti zvuku i bohatosti harmonické.
Akkordnı pasaze, r y c h l ý p o s t u p r o z-l o ž e n ý m a k k o r d e m o d t ó n u k t ó n u.

Akkordovati, u z a v ř í t i a k k o r d , a k-k o r d n í s m l o u v u.

Akreditiv: 1) Něm. Kreitbrief l i s tú v ě r n í, vůbec p o u k á z k a n a ú v ě r , k r e d i t;v obchodu poukázka (mandát) vydatelova navyzvaného ( adressáta), aby ověřenému (akkre.ditovanému) na účet vydatelův úvěru poskytl;často bývá určeno l i m i t u m, zejména při víceadressátech. Písemná forma jest obvyklá; častozpravuje též vydatel adressáta přímo a v i s e m.Poměr mezi vydatelem a ověřeným jest různýa nejeví se v listu. Ověřený a vyzvaný vstoupív právní poměr teprve přijetím (akceptem) po-sledního; v případě nepřijetí má týž postih(regress) proti vydateli. Z obdrženého placenízavázán je adressát toliko vydateli.. Šikl.

2) A. (franc. lettre de créance), pověřovacílistina (v pr. mezin.), t. j. písemná plná moc
diplomatických agentů, kterou vydává velvy- slancům, vyslancům a ministerským residen-tům jejich panovník sám, ostatním diplomati- ckým agentům ministr zahraničných záleži-tostí. Prvý druh listin pověřovacích, jež obsa-hují jméno, hodnost, odporučení i plnou moc(plein pouvoir) akkreditované osoby, odevzdáváse souverainu cizího státu v slavné audiencipřijímací, druhý druh, jenž má formu přípisu,předkládá se ministru zahraničných záležitostí.Od této chvíle přísluší diplomatickým zástup-cům vlastně teprv právo zastupovati jejich stát,jakož i zvláštní práva osobní (v. D i p l o m a-c i e). Od a-u liší se i n s t r u k c e jednatelůdiplomatických, které jsou obyčejně tajné, ajiné listiny, jako na př. průvodní list (saufconduit), jež při poslání svém obdrží. Tkl.
Akkreditovati, franc. accréditer, o v ě-ř i t i, znamená 1) v právu obchodním ú v ě r e mo p a t ř i t i; 2) v právu mezinárodním zmoc-niti diplomatického jednatele k zastupovánístátu u cizí vlády (viz A k k r e d i t i v). Tkl.

Akkrescence (z lat.), p ř í r ů s t e k K hlav-nímu předmětu práva zevně přistupující (na př.některé druhy akcesse a právo k náhradě škodypro nesplnění závazku v čas, kteréž přistupujeku předmětu hlavnímu; srv. §. 919. všeob. obč.zák. a čl. 355. obch. zák.). Dále a-cí zovemenárok na vnitřní rozšiřování práva, t. j. navzrůst podílu i d e á l n í h o odpadnutím některéz osob spolu oprávněných (na př. při výminkubytu, zřízeném pro oba manžely společně anerozdílně, když zemře jeden z nich, můžedruhý požadovati celek tak, jak příslušel obě-ma), konečně přirozeně nastávající zvětšenípodílu dědice neb odkazatele spolu s jinými


kkumulátor.

na jakousi věc neb právo poukázaného, od-padne-li některý ze spolukonkurrentů. — Srv.I u s a c c r e s c e n d i. Kr.

Akkul (kirgiz., b í l é j e z e r o), sladkovodé
jezero v gubernii orenburské, asi 7 km dlouhé(s obvodem 15 km), mezi jezerem Kaspickýma Aralským; jest spojeno úzkými průtoky s je-zerem Kak-kulem a s řekou Bělou a chováhojně ryb.
Akkumulace (z lat.), h r o m a d ě n í vů-bec; zvláště však užívá se označení toho přihromadění kapitálu, hodností a výnosnýchúřadů.28Akkumulator (z lat.) jest přístroj, v němžuměle nahromad’ujeme jisté množství energie(účinnosti) za tím účelem, abychom této zásobynastřádané energie v jiné době neb na jinémmístě vhodně užili. Výkon hromadění čili uklá-dání energie v a-u nazýváme n a b í j e n í m, ubí-rání pak a zužitkování nastřádané energie v y-b í j e n í m a-u. Ač možno hromaditi energii kaž-dého druhu, děje se tak hlavně s energií m e c h a-n i c k o u a e l e k t r i c k o u: 1) A-y m e c h a n i-c k é. V š i r š í m smyslu jest a-em mechani-ckým k a ž d ý přístroj k nastřádání energiemechanické. Nastřádání to může se díti po-užitím t í ž e , p r u ž n o s t i neb ž i v é s í l y.V prvém případě nabíjíme a. zvednutím těžkéhmoty na jistou výši; při vybíjení sestupujepak zvednutá hmota s této výše vykonávajícužitečnou práci. V případě druhém záleží na-bíjení a-u v e s t l a č e n í (neb vůbec d e f o r m o-v á n í) pružné hmoty, která při vybijení v pů-vodní tvar se vrací. V případě třetím udělímehmotě akkumulátorové jistou r y c h l o s t; vy-bijení děje se pak náhlým neb postupným zru-šením této rychlosti. Nejznámějším příklademobou prvních druhův a-ů jsou h o d i n y, v nichžnatažením bud’ závaží (tíží) neb z p r u ž i n y(pružností) ukládáme v době poměrně krátkéji-stou zásobu mechanické energie, která pak prů-během delší doby znenáhla se vybavujíc sloužíku hnaní hodinového stroje. Podobných a-ůzpružinových užito též ku hnaní malých(na př. š i c í c h ) s t r o j ů, ano r. 1882 stal sev Americe pokus o upotřebení zpružin kuhnaní v o z ů t r a m w a y o v ý c h. Větší význampraktický mají návrhy, dle nichž energie při
zarážení vozů tramwayových posud brzdamineužitečně trávená má se nastřádati v a-umechanickém, aby pak vybavujíc se opět přirozjíždění vozu koním práci usnadnila. A-emzpružinovým jest také l u k. Řekové a Římanéužili, jak známo, principu toho ve velké mířeve svých b a l l i s t á c h a k a t a p u l t e c h. Jakopružnosti těles pevných možno ku sestrojenía-ů mechanických upotřebiti též pružnostip l y n ů. Způsobem tím užito stlačeného v z d u-c h u Ku střelbě v obyčejných v ě t r o v k á c ha nejnověji v dělech Z a l i n s k é h o a M e f-f o r d a; dále ku hnaní samohybných v o z ůt r a m w a y o v ý c h soustavy M ě k a r s k é h o aS c o t t - M o n c r i e f f a. Stlačené k y s e l i n y u h l i-č i t é užívá se v Berlíně ku provisornímu po-hánění p a r n í c h s t ř í k a č e k, pokud pára ne-dosáhla dostatečného napjetí a pod. V u ž š í msmyslu přikládá se název a-ů mechanických

Č. 135. Č. 136. Akkumulátory hydraulické.

Akkum

jen těm přístrojům, jichž nabíjení i vybijeníděje se pomocí vody, která do-u jsouc vhá-něna bud’ těžkou hmotu zvedá nebo pružnétěleso stlačuje, kdežto při vybíjení klesajícíhmota neb rozpínající se pružné prostředí vodumocně z a-u vyhání. A-y ty nazýváme téža-y h y d r a u l i c k ý m i. Za těžkou hmotu hy-draulickým a-em zvednutou může býti vzatavoda sama. Každá vysoko položená nádržkaměstské vodárny jest takovým hydraulickýma-em, vodou naplněným. Energie nastřádanéve vodě těchto nádržek užívá se však oby-čejně pouze k d o p r a v ě vody na místa spo-třeby, jen výjimečně upotřebuje se jí též k vý-konům mechanickým. V rozsáhlejší míře dějese tak na př. při vodárně curyšské. Upotřebe-ním závaží na místě vody zjednoduší se kon-strukce a-u, protože možno závažím rozměrů

poměrně nevelkých nahraditi vodní sloupecněkolik set metrů vysoký. V obr. č. 135. na-značen v jednoduchých rysech hydraulický a.se závažím. Závaží b bb jest neseno pevnou
tyčí (p i s t o n e m č i l i p o t á p n í k e m) A. Tyč Avchází volně do nádoby B otvorem v hořejšíčásti této nádoby, a to tak, že tyč A můžese sice volně pohybovati nahoru a dolů, vodavšak v nádobě B obsažená vedlé tyče unikatinemůže. Myslíme-li si nyní ústí trubice Duzavřeno a vháníme-li trubicí C do nádoby Bvodu, musí tyč A puzena jsouc vnikající vodouvystupovati vzhůru. Uzavřeme-li pak trubiciC, máme v přístroji tom nabitý a. hydrauli-cký. Chceme-li energie v něm uložené užiti,spojíme trubici D se strojem, jímž žádanápráce má býti vykonána, a vpustíme pak ote-vřením příslušného závěru vodu z B trubicíD do řečeného stroje, do něhož voda vcházítlakem klesajícího závaží A bbb. Rozumí sesamo sebou, že energie může z nabitého a-ubýti odebírána po částech v libovolných pře-stávkách, dokud není a. úplně vyčerpán. Jako

ulátor. 635

hmoty pružné užívá se u a-ů hydraulickýchvýhradně v z d u c h u. Hlavní částí a-u takovéhojest pevná, uzavřená nádoba AB (obr. 136.),jejíž části staženy jsou pevnými šrouby I, abytlakem v nádobě panujícím se nerozstoupily.Původně celá nádoba jest naplněna vzduchem;když pak otvorem S vhání se do vnitř voda,stlačuje se tento vzduch víc a více, až ko-nečně v nabitém a-u zaujímá pouze vrchníčást’ B celého prostoru, při čemž n a p j e t íjeho v té míře vzrostlo, ve které o b j e m ujeho ubylo. Aby voda mezi nabíjením neuni-kala otvorem C do trubice D, jest v trubicité upraven ventil F, zatížený závažím G, za-věšeným na páce L. Ventil ten otevře se te-prve, když napjetí v a-u dostoupilo žádoucívýše. Kohoutem G možno-nastala - li bytoho potřeba-vypustiti vzduch. E jest skle-

něná trubka spojená nahoře a doles vnitřním prostorem nádoby AB.V trubici té stojí voda vždy na téževýši jako uvnitř nádoby AB a mož-no tedy v ní vždy poznati, kolikvody v a-u se nalézá. Nabíjení avybijení a-ů neděje se vždy s t ř í d a-v ě; velmi často bývá zařízení ta-kové, že oba výkony ob čas nebtrvale jsou s o u č a s n ý m i. Stroj ho-dinový na př. i mezi natahováním(nabíjením) jde, t. j. vybijí se. U hy-draulických a-ů, jichž užívá se v hu-tích, bývá voda stále do a-u vhá-něna, kdežto odebírání energie dějese v přestávkách; ovšem že tu v ob-dobí vybíjení více energie a-u seodejme, než v téže době do něhonabíjením se uloží; úbytek nahradíse právě nabíjením v přestávce mezidvojím obdobím vybíjení. Také býváo to postaráno, aby a. nemohl býtipoškozen přebíjením; jakmile do-stoupí energie v a-u obsažená jisténejvyšší míry, zastaví a. samočinněstroj, jímž voda do něho se vhání,

a spustí jej opět, když částečným vybitímzásoba energie klesla pod nejvyšší míru.Je-li nabíjení i vybijení t r v a l e s o u č a s n é,tedy oboje n e p ř e t r ž i t é, nemělo by zaří-
zení a-u účelu, kdyby nabíjení i vybijenídělo se s t e j n o m ě r n ě. Kolísá-li však mírapřítoku a odtoku energie, stává se a. v y r o v-n a v a t e l e m těchto nestejností; v době, kdevíce energie se přivádí, než odvádí, nastřádáse v a-u přebytek, který se pak opět vybavív době, kdy odebírání má převahu nad přivá-děním energie. Hydraulické a-y s náplní stla-čeného vzduchu (obr. 136.) mívají po pravidleúkol tuto naznačený (v ě t r n í k y). Za vyná-lezce h y d r a u l i c k ý c h a-ů dlužno pokládatiAngličana A r m s t r o n g a . B r a m a h užil siceprý již r. 1802 svého hydraulického lisu kustejnému účelu (D r . R ü h l m a n n, AllgemeineMaschinenlehre, IV. 355.), W i l l i a m A r m-s t r o n g však hydraulické a-y v nynější formědo praxe uvedl a jim též název a-ů udělil.R. 1849 sestrojil hydr. a. s náplní vzduchovou,r. 1850 pak a. se závažím, k němuž název

636 Akkum

Č. 137. Elektrický akkumulátor Gastona P

a u původně výhradně se vztahoval. (Engineer-ing, XXIII, 379.) Zvláštní skupinu tvoří onya-y mechanické (ač názvu toho se jim oby-čejně nepřikládá), v nichž hromadí se energiev podobě ž i v é s í l y. Mohli bychom je nazvatia-y dynamickými. Příkladem jest projektilz pušky neb děla vystřelený. Ve strojnictvímají dynamické a-y důležitý úkol c o s e t r-v a č n í k y a k ý v a c í h m o t y. Jsou to a-y v y-r o v n a v a c í (viz nahoře) se stálým, ale n e-s t e j n o m ě r n ý m přítokem a odtokem energie.Úkolem jejich jest, aby okamžitý schodek v od-toku energie kryly z nastřádaného přebytkupředešlé periody. Užívá se však někdy téždynamických a-ů se s t ř í d a v ý m nabíjeníma vybíjením, na př. při některých l i s e c hš r o u b o v ý c h, jejichž šroub r o z t o č e n í m těž-kých hmot v činnost se uvádí. Hjš.

2) A. e l e k t r i c k ý jest přístroj, v kterémenergie elektrická přechází v energii chemi-

ckou, kterouž opět hnedneb i později v energiielektrickou přeměniti mů-žeme. Nepřihlížíme-li k zá-měně, která uvnitř pří-stroje se děje, máme-li nazřeteli energii elektrickou,která do přístroje vchází,a energii elektrickou, kte-rá opět z přístroje tohovychází, pravíme, že se

zde energie elektrická utajuje, nahromad’ujea proto nazvány přístroje tyto a-y. Jelikožpřístroje tyto pomocí jiných rheomotorů stá-vají se jaksi novými zdroji elektřiny, nazývají
se také články sekundárními. A-y e-ké zaklá-dají se na úkaze, který pozorovali Gautherota Richter již r. 1802. Vedeme-li proud elek-trický elektrodami platinovými do zředěnékyseliny sírové, a přerušíme-li po krátké doběpůvodní tento proud zavedouce spojení desekplatinových s galvanometrem, seznáme, žeproud elektrický prochází. Proudem původnímvyvinuje se na deskách platinových, a sicena desce, kterou proud vstupuje (na anodě)kyslík, a na desce, kterou proud vystupuje(na kathodě) vodík. Tento kyslík a vodík nadeskách platinových jest příčinou tohoto prou-du polarisačního, který prochází vnějším vede-ním od desky kyslíkové k desce vodíkové. Jeli-kož tímto proudem na desce vodíkové kyslíka na desce kyslíkové vodík se vyvinuje, budetento proud polarisační procházeti jen potud,pokud původní O a H2 na deskách platinových

lantéa.

ulátor.

opět chemicky se nesloučí. Proud polarisačnívzniká tedy z proudu původního, jehož ener-gie přešla zde v energii chemickou, a kterážopět v proudu polarisačním jakožto energieelektrická se objevila. Srovnáme-li energiielektrickou, která proudem polarisačním seobjevila, s energií elektrickou, která původnímproudem do přístroje vešla, seznáme. že jennepatrná část’ této energie opět proudem po-larisačním se objevila, poněvadž kyslík a vo-dík původním proudem na deskách se vyvi-nující volně odcházejí a jen nepatrná část’ nadeskách se udržuje. Abychom výhodnějšíhopřeměňování energií elektrických a chemi-ckých docílili, třeba k tomu hleděti. aby i onyna deskách se upoutaly. Jen takové přístroje,v kterých tato snaha setkává se s výsledkem,možná nazývati a-y. Gaston Planté zřídilr. 1859 první a. z desek olověných. Plochatěchto desek rovnala se ve větších a-ech40 dm2 v menších 8 dm2. Desky tyto oddě-leny byly vložkami gummovými, spirálně sto-čeny a takto vloženy do nádoby naplněné ky-selinou sírovou. (Viz vyobr. č. 137.) Plantézvýšil vnímavost a-ů tím, že jimi proud střída-vými směry vedl. Prochází-li proud elektrickýurčitým směrem v a-u, vyvinuje se na anoděO, který s olovem slučuje se v kysličníkolovičitý PbO2 kdežto H2 na kathodě volněuniká. Obrátíme-li proud elektrický, redukujese dřívější PbO2 v Pb, kdežto na druhé desce

opět PbO2 se utvoří.Utvořený kysličník olo-vičitý brání dalšímu pů-sobení kyslíku, a protopozoruje se při prvémzavedení proudu, že pokrátké době již kyslík naanodě uniká. Olovo che-micky vyloučené jesthoubovité, tvoří povrchna deskách kypřejší aproto vniká následujícíokysličování do hloubky

větší, a tím lze si vysvětliti, že vnímavosti při-bývá střídavým procházením proudu. V Plan-téově a-u staly se některé změny konstruktivní.Hleděno hlavně k tomu, aby se docílilo veli-
kého povrchu při malém objemu a malé váze,čímž by se vnímavost zvětšila. Za tou příči-nou upravovány desky v a u vějířovitě nebovlnitě. Všecky tyto změny a opravy překo-nány byly a-em Faureovým, který svou vní-mavostí a účinností daleko předčí a. Plan-téův. Dříve bylo třeba a–y obtížným a dlou-hým pochodem upravovati, aby povrch desekolověných se zkypřil a tím vnímavost se zvý-šila. Faure odstranil toto upravování a-ů stří-davými proudy tím, že na desky olověné na-nesl kysličníky olova. Nanesl na desky olo-věné minium, suřík Pb3O4, aby pak suřík s de-sek nespadal, obalil je plstí po způsobu Plan-téova článku, spirálně je svinul a do nádobyse zředěnou kyselinou sírovou vložil. Vedeme-litímto a-em proud elektrický, utvoří se naanodě kysličník olovičitý PbO2 kdežto na ka-thodě olovo se vyloučí. Myšlénka Faureova,

Č. 138. Elektrický akkumulá

Akkum

nanésti na desky olověné kysličníky olova, jestzákladem všech a-ů, které až posud svou účin-ností vynikají. Žádné jiné pokusy, které natomto principu se nezakládaly, dosud k žádou-címu cíli nevedly. Takový pokus učinil Schulztím, že na desky olověné nanesl kaši z květusirného, aby tímto způsobem povrch zkypřil.Tuto změnu nelze však pokládati za zdokona-lení a-ů, jelikož se shledalo, že příliš rychleztrácejí elektrickou energii utajenou. Podóbněnesetkal se ani druhý směr s příznivým vý-sledkem u těch, kteří chtěli články galv. jakoa-y, vlastně jako regenerátory upraviti. Ve článkuSmeeově, který skládá se ze Zn, Pta rozře-děné kyseliny sírové, prochází proud vnějšímvedením od Pt ku Zn. Tímto proudem roz-kládá se kyselina sírová, tvoří se síran zineč-natý a vodík na desce platinové volně od-chází. Vedeme-li však z jiného zdroje proudelektrický do tohoto článku směrem takovým,aby deska platinová byla anodou a deska

zinková kathodou, bude se siran zinečnatýrozkládati, Zn vyloučí se na desce zinkové,SO4 spojí se s H, a volný O na desce plati-nové odchází. Tímto způsobem můžeme opětZn, který vlastním proudem článku se spo-třeboval, opět na touž desku jiným proudem
chemicky vyloučiti a tím jej opět do původ-ního stavu uvésti čili regenerovati. Právě tentočlánek proměněný v a. byl by ovšem nevýhod-ný. Jelikož všechen O volně zde odchází, prototaké hleděno k tomu, aby deska, na které sevylučuje kyslík, byla opatřena látkami, kterés ním vcházejí ve sloučení chemické; tedytýmže způsobem, jakým nestálost článků galv.odstraněna byla. Avšak i tyto pokusy nese-tkaly se s výsledkem žádoucím, tak že lzeprincip Faureův až dosud pokládati za nej-výhodnější při sestrojování a. ů. Opravy natěchto a-ech směřují hlavně k tomu, upravitielektrody olověné způsobem takovým, abyúčinná látka (kysličníky olova) s desek snadněnespadávala, aby specifická vnímavost a trvan-livost desek se zvýšila. Takové opravy shle-dáváme na a-u Faure-Sellon-Volckmarově.(Viz vyobr. č. 138.) Elektrody mají tvar ob-

tor Faure-Sellon-Volckmarův.

ulátor. 637

délníku a skládají se z desek olověných, 1/2 cmsilných, opatřených přiměřeným počtem otvorů,jejichž plocha rovná se cm2. Suřík s kyselinousírovou a nějakou lepkavou látkou upraví sejako těsto a pak vyplní se jím otvory a po-kryje se i povrch elektrod. Deska takto upra-vená obsahuje polovici váhy olova a poloviciváhy minia. Desky pak vloží se do rozředěnékyseliny sírové. Farbaky a Schenek zřídili a-yopětně na principu Faureově. Elektrody sklá-dají se z olověných mříží, které se vyplní ky-sličníky olova. Deska positivní obsahuje smíše-ninu suříku a klejtu ve stejných dílech co dováhy, kdežto deska negativní toliko klejt ob-sahuje. De Khotisky položil elektrody, kterév dřívějších a-ech svisle byly postaveny, hori-zontálně do nádoby, aby tím spíše odpadá-vání účinné hmoty zamezil. Domalíp složilkaždou elektrodu z několika desek olověných,opatřených otvory, mezi které vkládají sevrstvy kysličníků olova. Elektroda skládá se

tedy z několika vrstev hmoty účinné a desekolověných, v jeden celek spojených. Deskyolověné opatřeny jsou přiměřeným počtemotvorů, aby kyselina sírová volně prolínatimohla. Jelikož minium vloženo mezi deskyolověné, docílí se tím, že účinná látka neopa-
dává, a jelikož jednotlivé desky olověné mezisebou vodivě jsou spojeny, rozdělí se proudv každé elektrodě v tolik proudů, kolik desekolověných jednotlivá elektroda obsahuje. Tímdocílí se daleko většího povrchu účinného,než kdyby elektroda toliko z jedné desky olo-věné a z jedné na jejím povrchu rozloženévrstvy se skládala, ovšem při stejném průřezua váze jak desky olověné, tak i vrstvy hmotyúčinné. Křižík upravuje desky positivní a ne-gativní v a-ech pro menší intensity podobnýmzpůsobem, jakým Volta složil sloup galvanický.Jelikož každý jednotlivý člen nemá vlastnísvé nádoby, lze větší počet článků v malýprostor vtěsnati. Jde-li tedy o malou intensitua větší napjetí elektrické, jest výhodnost tétoúpravy samozřejma. O podrobném chemickémpochodu a-ů jsou různé náhledy. Nelze ne-zmíniti se o úkaze chemickém, který pro tech-

638 Akkumulátorová pum

nickou potřebu jeví se velmi důležitým. Přinabíjení a vybijení a-ů pozorovalo se, že množ-ství a hutnost rozředěné kyseliny sírové semění. Farbaky a Schenek činili pokusy po-drobné, aby tuto změnu vyšetřili. Jestližev a-u energie elektrická se utajuje, uvolňujese kyselina sírová, a naopak kyselina sírováse spotřebuje, když energie elektrická z a-uvychází. Při nabíjení rozkládají se sírany apři vybijení se tvoří, a proto v prvém pří-padě přibývá a v druhém ubývá kyseliny sí-rové. Farbaky a Schenek pozorovali, že při na-bíjení uvolněná kyselina sírová jest s počátkupřímo úměrná s počtem Amperových hodin;později, když počnou plyny z a-u vystupovati,roste volněji; čím více plynu se objevuje, tímtaké méně přibývá kyseliny sírové. Z tohopatrno, že se má a. jen dotud nabíjeti, pokudplyny ve valné míře se nevyvinují. Nabitý a.obsahuje krátce po nabití menší množství ky-seliny sírové než později. Rozdíl tento lzesi vysvětliti tím, že tvoření kyseliny sírovéděje se hlavně uvnitř průlinek hmoty účinné;proto také jest kyselina sírová uvnitř hutnější,jelikož jest určitého času třeba, než opět pro-lne. Podobně vysvětlíme si osvěžení a-ů, kdyžproud na krátkou dobu přerušíme a pak opětspojíme. V tomto případě jest pochod opačný.Vybijí-li se a., zřed’uje se kyselina sírová a toopět nejvíce v průlinkách účinné hmoty, čímžintensita proudu klesne; po delším odpočinkuopět se kyselina sírová uvnitř vyrovná s kyse-linou vnější, a proto i intensita proudu moc-nější. Na tom základě lze si také vysvětliti,že bude určitá intensita, která právě na rych-losti prolínavosti jest závislá, nejpříhodnějšíjak při nabíjení, tak i při vybijení a-ů. Farbakya Schenek určili kvantitativně množství kyse-liny sírové, která při nabíjení a vybijení sevyvinuje nebo poutá. Shledali totiž, že prou-dem, jehož intensita rovna jest jednotce Am-perově, za hodinu při nabíjení 2,24 gr kyse-liny sírové se vyvinuje a tolikéž při vybijeníopět ztrácí, a nazývají toto množství elektro-chemickým aequivalentem Amperovy hodiny.Pomocí tohoto aequivalentu můžeme stav a-uurčiti, známe-li hutnost a množství kyselinysírové. Chceme-li účinnost nějakého a-u po-
souditi nebo srovnati s a-em jiným, třeba hle-děti k okolnostem následujícím: Jest potřebíurčiti: 1. intensitu proudu nabíjecího a prouduvybíjecího, 2. třeba udati váhu mříže olověnéa váhu účinné hmoty zvlášt’, 3. třeba udati,zdali a. nepřetržitě se vybíjel neb nabíjel čisnad s přestávkami. Při srovnávání dvou a-ůpotřebí k tomu hleděti, aby nabíjení i vybí-jení dálo se při stejných okolnostech. Sou-stavné zkoumání účinnosti různých a-ů do-sud nebylo provedeno. Chceme v následují-cím uvésti výsledky pokusů s a-y Farbakyhoa Scheneka, které učinil Walterhofen. Z těchtopokusů jde na jevo, že účmnost těchto a-ůvzhledem k intensitě = 91 %, vzhledem k ener-gii = 78,5 %. Při vybíjení kleslo napjetí to-liko o 8 % původní hodnoty. Síla elektromotor.jevila průměrně 2,08 j. Voltových. Vnímavostjednoho kg elektrody = 6,4 Amperovým ho-

pa — Akkusativ.

dinám, vnímavost jednoho kg hmoty účinné= 14.6 Amper. hod. A-y zdokonaleny jsou již touměrou, že lze jich s výhodou ve mnohých pří-padech užiti. Při elektrickém osvětlování jevíse výhodnými v tom, že lze sílu motorickoui energii elektrickou co do času lépe využit-kovati. Nabíjejí-li se a-y za dne, možno uta-jené v nich energie opět večer bud’ společněse strojem dynamoelektrickým neb i o sobě
užiti. I při centrálním osvětlení lze a-ů s vý-hodou užiti. V poslední době nabývají a-yveliké důležitosti jakožto síly motorické propohybování lodic a vozů vůbec. Zdá se, že elektrická jízda právě pomocí a-ů příznivě serozřeší, jelikož přivádění proudu elektrického z elektrické stanice do jednotlivých vozů sepohybujících činí velké překážky. Obtíže, kterépři vozbě elektrické pomocí a-ů se vyskytují, neleží již v a-ech. K vozbě elektrické nelzeužiti a-ů, jakých s prospěchem užívá se při osvětlování elektrickém, jelikož netoliko naúčinnost a-ů, ale také na vnímavost čili pů-sobnost jejich třeba hleděti, mnoho-li totiženergie elektrické lze v jednom kg hmoty uta-jiti, jelikož na této vnímavosti závisí váhaužitečná. Konečně nutno toho vyhledávati,aby bylo možno a-y velkou intensitou nabíjetia vybíjeti. Dp.
Akkumulatorova pumpa jest pumpa,kterou vhání se voda do hydraulického akku-mulátoru, aby jí závaží akkumulátorové bylozvednuto. Hjš.

Akkuratessa (zital. accuratezza), z e v r u b-n o s t , d ů k l a d n o s t , p ř e s n o s t.

Akkuratnı, n a v l a s d l e n a ř í z e n í , p ř e-s n ě d l e p r a v i d l a , t a k d ů k l a d n ě , ž e n e-z b ý v á , č e h o v í c e s i p ř á t i.

Akkusacnı process viz O b ž a l o v a c íř í z e n í.

Akkusativ (z lat. accusare, žalovati) je ne-obratný překlad řec. a¹tiatik™, jímž se ozna-čuje pád. kterého se užívá po slovesech vy-jadřujících působení. Ve významě tomto značíovšem jen a. předmětový jako protivu pod-mětu. V tomto významu užívali názvu a¹tia-tik™ učenci stoičtí. Poměr mezi a em a pod-mětem je velmi důležit pro skladbu, což pů-sobí i na tvary jeho. Tvar a-u v jaz. indo-
evropských v jednot. čísle u mužských a žen-ských jmen je označen příponou-m, kteréžu kmenů samohláskových spojilo se s koncov-kou kmene (na př. řec. ½ppo-n, lat. servu-m;řec. q¬ra-n, lat. terra-m), po souhláskách bylonahrazeno střídnicí za slabikotvorné-m (na př.řec. fÊlak-a za fÊlak-m). Ve slovanštiněmáme správné tvary střídné za tvary etvmo-logické: vlúkú (–ú=*—o+m), ryba (–a=*–a+m), synú (–ú=*–u+m), gostú, kostú(-ü=*-i+m); ale akk. matere, crúkúve,-e=?V sanskrtě přenesla se koncovka-am od o-kmenů na kmeny souhláskové, jako v latiněkoncovka-em od i-kmenů. Neutra nemajížádné přípony, jen kmeny na-o mají-m(sanskr. kánta-m, řec. d³ro-n, lat. bellu-m). Veslovanštině je koncovka-o (město) podlé kme-nů na-os (podlé nebo = řec. nÙfoc, sanskr.nabhas). V duálu nevyvinul se rozdíl mezi no-

Aklansk — Akm

minativem a a-em. V plurálu je pro mužskýa ženský rod přípona -ns. Žádané tvary ety-mologické však každý jazyk si jinak upravil.Slov. vlúky (-y = * – o + ns), koňe (-e = * –jo + ns), ryby (-y = *- a + ns ?), syny (-y =* – u + ns), gosti, kosti (-i = * – i + ns). Ne-utra neměla, původně zvláštního tvaru pro duálani pro plurál, ale užívalo se týchž tvarů jakov sing. V plurálu však rozšířila se jako pří-pona hláska neurčitého charakteru, jež máv sanskrtě střídnici -i, jinde -a a kterou ozna-čujeme: ∂. Po souhláskách byla koncovkouse samohláskami se však slučovala a dloužilaje. Tím vzniklo několik koncovek neuter v a-uplur. Každý jazyk si některou z nich oblíbila tuto rozšířil na všecka neutra. Tak ve slo-vanštině rozšířila se koncovka o-kmenů: mě.sta (* – o + ∂ = * – ó = slov. — a) a podlé tohoi nebesa, imena, otročeta. — Co možná nej-užší poměr mezi slovesem a jednak nomina-tivem, jednak a-em je příčinou, že se v nej-větší části formální rozdíl mezi nimi nevyvi-nul, jinde pak se stírá. Tak v jazyku franc.,špan., portug. a provenç. mají pův. a–y i funkcinominativní. Podobně i ve slovanštině jsoutvary r y b y, čes. d u b y a pod. tvarem a-y,funkcí též nominativy; tak i nom. jedn. číslakmenů na -o (na př. rabú) je tvarem akkusativ-ním. Za to snahou po rozlišení nominativu aa- u vyvinulo se ve slovanštině užívání genitivuza a. u jmen životných mužských, kteréžv různých nářečích je provedeno ovšem v míře
různé. Mimo jaz. indoevrop. zvláštní tvar a-umálo kde se vyvinul. V uralských a altajskýchmá bud’ příponu -n (m v čeremišském) nebo-p nebo jejich obměny. V koreanštině mápříp. -o-l (pal-o-l nohu), v arabštině má znak-a (ostatní semit. jaz. změnily původní po-měry), v jaz. hyperborejských má zvl. přípony (někde tytéž jako v gen.), v australských mázvláštní tvar u zájmen a dosti vyvinut jev jaz. dravidských. V mnoha jazycích jest zanáš a. a dativ jediný pád: o b j e k t i v, kterýmívá zvláštní tvar (na př. v jaz. novoindických[z části], nubských, hamitských, v hottentot-štině atd.). Vytknouti původní význam a-unepodařilo se dosud a těžko je stanoviti přesněfunkci jeho, jež hlavně vězí ve vyjadřování sloves přechodných. O užívání jeho v jedno-tlivých jazycích poučují ovšem speciálné mluv-nice. Kř.
Aklansk, býv. město v Přímořské oblastive vých. Sibiři, vystavěné r. 1679 jako pře-zimovací stanice (zimovje) na ř. Aklanu, vpa-dající do zálivu Penžinského. Od roku 1783bylo újezd. městem, nyní jest zde jen nevelkéA k l a n s k o j e s e l e n i j e v lesnaté a zvěrnatékrajině. Má 2500 obyv. a velmi čilý obchod.

Aklina (acline). magnetický rovník, jestkřivka spojující místa na zeměkouli, v nichžmagnetický sklon (inklinace) rovná se nulle.D u p e r r e y určil z vlastních pozorování (1822až 1825) průběh a-ny na 220 stupňů délkových.Dle těchto protínala a. r. 1825 rovník geogra-fický v 3 stupních východní délky, procházelastřední Afrikou a dosáhla v Habeši maximasev. šířky (13°), protínala obě Indie a ostrov


olinský okrug. 639

Celebes a ve 177° vých. délky vstoupila dojižní polokoule, kde celým Tichým okeánema jižní Amerikou procházela a dostoupivši ve
vých. části jižní Ameriky největší jižní šířky(16°) opět k rovníku geografickému se blížila,k němuž dospěla v 3° východní délky na záp. břehu Afriky. Dle theorie od Gaussa zalo-žené jest průběh křivky téměř týž; průseky s rovníkem geografickým leží v 7° a 170° vý-chodní délky, největší sev. šířka obnáší 15°,jižní pak 16°. Roku 1700 protínala a. v Africev 35° vých. délky rovník geogr., r. 1780 v 10° r. 1837 již 0° 40′ vých. délky a r. 1878 jižasi v 6° záp. délky. Dle nejnovějších pozoro-vání (sebraných v »Deutsche Seewarte« v Ham- burku) protíná n y n í rovník geogr. v 8° záp.délky. A. postupuje dle toho od r. 1700 usta-vičně ve směru od východu na západ. (Srov.A. Seydler, O zemském magnetismu. Časopisčeských mathem. roč. 2.; J. Hann, Magnetis- mus der Erde, Allgemeine Erdkunde. Viz téžI s o k l i n y a M a g n e t i s m u s z e m s k ý.) Gs.
Akmangit kozácká stanice na řece Sa-ratě v gub. bessarabské na jihozáp. od újezd.m. Akkermanu. Čítá 2500 obyv. (1883).

Akme (‚km™, vrchol, osutina na kůži,výkvětek): 1) A. znamená chorobu, které nynívšeobecně říkáme akné, trudovina. Názevtento nyní užívaný povstal prý chybou pře-
pisovače z Aëtia, rozšířil se však tou měrou,že nesnadno pův. název opět rehabilitovati . —2) A., vrchol vývoje mnohých chorob a ze-jména doba největšího rozvoje v průběhu akut-ních osutin. Peč.
Akmecet (tur., b í l á m e š i t a), pevnost nařece Syr-Darji, hlavní strategický bod chanátukokandského, dobytá r. 1853 od Rusův a pře-zvaná ve tvrz gen. Perovského.28Akmit, n e r o s t krystalující monokl., sou-tvarný s pyroxenem; krystaly co široké sloupcetupě neb ostře zakončené jsou skoro vždysrostlice. Jest zahnědlý až zelenotmavý, leskuskelného, skoro neprůhledný a pleochroitický.Tvrd. 6—6 - 5, hust. 3,43—3.45, chem. složeníNa2 (Fe2) Si4 O12; v plameni taví se lehcev černou magnetickou perlu, v kyselinách ne-úplně se rozpouští. Naleziště: Eger v Norsku,Ditró v Sedmihradsku a j. Hjn.

Akmolinsky okrug, největší z okresůúzemí sibiřských Kirgizův, rozkládá se meziřekou Irtyšem na jihových. až k řece Ču naprostranství 545—340 km2 a čítá 466. 424 obyv.(1883). Severní jeho část’ jest nízká, písčitárovina s četnými jezery solnými, ale nemářek, rovněž jako pustinatá část’ jižní známá jm.Bed-pak-dala (hladová step). Střední část’ jestnevysoká hornatina prorývaná třemi značnýmiřekami, Išimem, Nurou a Sary-su; v ní nalé-zají se jediné 2 osady ruské: A k t a n s k átvrz a A k m o l y neb A k m o l i n s k i j p r i k a z,hl. město okrugu na ř. Išimu s 5529 obyv.(1883) ruskými a kirgizskými; kostel a tvrz;důležitá stanice obchodních karavan táhnou-cích na jih, na linii Taškent-Buchara. Za znakužívá a. o. stříbrného náhrobku s dvěma po-stranními baštami v poli modrém; nad náhrob-kem spatřuje se zlatý poloměsíc. Štít pak ozdo-


640 Akmón —

ben jest jako při všech znacích okrugů bývaloucarskou korunou a věncem ze zlatého listí

Č. 139. Znak akmolinského okrugu.

dubového, kteréž propleteno jest modrou řá-dovou pentlí alexandrovskou. (Viz vyobrazení
č. 139)
Akmon (ëAkmwn): 1) A. pleurónský, sou-
druh Diomédův, kterýž potupiv bohyni Afro-ditu proměněn od ní ve ptáka. — 2) A. lyr-nésský, syn Klytiův, bratr Menestheův, jeden z nejstatečnějších soudruhův Aineiových. Dnl.
Akne viz A k m é.Aknemie (z řec. ‚-kn™mh, holeň, lýtko),

z r ů d n é z n e t v o ř e n í n e b ú p l n ý n e d o s t a-t e k d o l n í c h k o n č e t i n. Peč.

Ako, v i n n á m í r a u h e r s k á, hlavně v Šo-proňsku užívaná = 51—042 litru. Na hranici ba-nátské jest a. veliký (42—5 l.), s t ř e d n í(35,72 l.) a m a l ý (27,221 l.).

Ako (A c h o n e b A k i n c i), kmen čečenskýna Kavkáze usazený podél ř. Assy a Sunžena sev. svahu Kavkázu v 10 aulech s boha-tými pastvisky. Jsou muhammedáni a od roku1858 poddáni Rusku.

Akoemeter (řec.), s l u c h o m ě r, nástrojku měření stupně nedoslýchavosti.

Akognosie (z řec.), z n a l o s t l é č i v avnitřního i vnějšího, jakož i léčebných výkonůchirurgických. Peč.

Akoimeti (mnichové bezesní) byli vý-chodní mniši, kteří sledujíce příkazu: »Modletese bez ustání !« dnem i nocí hodinky církevnípěli na tři i více sborů či kůrů rozděleni jsouce.Jejich zakladatelem jest sv. Alexander Syrský(†ok. r. 430), jenž založil asi r. 400 prvnítakový klášter na Eufratě v Syrii a druhý brzopotom v Cařihradě. Větší klášter. zvaný Ire-narion, založil jeho nástupce opat Jan půl ho-diny od Cařihradu. Za doby třetího opata, sv.Marcella (†před rokem 484) založil r. 463 Stu-dius, bývalý konsul, v Cařihradě samém zna-menitý klášter Studium, v němž prý někdyaž 1000 mnichů žilo a po němž a. též Stu-dity se nazývali. V dobách monofysitskéhobludu byli a. podporou pravé víry proti caři-hradskému patriarchovi Akaciovi a jeho roz-kolu (484—519), avšak ve sporu theopassitskémprotivili se formuli »jeden z Trojice byl ukři-


Akoluthé.

žován«, kterou čtyři skytští mnichové protinestoriánům za heslo pravé víry navrhovali,tvrdíce, že Kristus nesmí býti jmenován jed-ním z Trojice, nesmí se říci, jako by jedenz Trojice trpěl a Panna Maria nesmí se na-zývati rodičkou Boží v pravém smyslu slova.Papež Jan lI. (532—535) zavrhl toto učení sta-
nově, že Kristus jest z Trojice, Bůh že dle těla trpěl a Panna Maria že jest skutečnourodičkou Boží. Císař Justinián II. prohlásil29. kv. 534 toto rozhodnutí za říšský zákon.A. po dlouhém odporu proti církvi přece zaseku pravé víře se navrátili. Dr. Fr. X. Kryštůfek.
Akoites (lat. Acoetes), kormidelník namaionské nebo tyrrhenské lodi loupežné. Kdyžlod’ jeho přirazila jednou k ostrovu Keu a sou-druzi chtěli odtud odvézti krásného spícího,pitím zmoženého jinocha, A. poznav v mla-
díku boha Dionysa opřel se tomu, začež loupež-níci chystali se do moře jej uvrci. Dionysosprobrav se ze spánku zastavil běh lodi, révavinná ovinula se kol vesel a loupežníci zhro-zivše se Dionysa tygry a jinými dravými zví-řaty obklopeného v šílenství vrhali se do moře,kdež v delfiny jsou proměněni. Jediný A uše-třen a oddal se odtud službě Dionysově.
Akola: 1) Okres v Beráru v severnímDekkanu (v t. zv. Haidarábád Assigned di-stricts), má na 6886 km2 obyv. (roku 1881)592. 792, a sice 539. 068 hindů, 49.337 muham-
medánů, 59 prabydlitelů, 3736 džajnů, 93 sikhů,74 Evropanův a j. v. V. značné míře se pro-vádí rolnictví; obyvatelé pěstují různé druhy obilin. zelenin a ovoce, také bavlnu a něcojuty, jakož i cukrovou třtinu, tabák, lak, lněná seménka atd. Výrobky jsou hrubé bavlněnélátky, koberce a turbany. — 2) A., hl. městookresu. Obyv. (1881): 16. 608, t. j. 11. 219 hindů,5028 muhammedánů, 199 křest’anův a j. v. Mástarou pevnost z cihel a zdi z kamene, s ba-štami. Řeka Morná protéká městem a dělí jena dvě části, A. vlastní na západním a Tádž-nápet na východním břehu-tam jsou domyEvropanův a vládní stavení. Dvakrát týdnětrh; v Tadžnápetu také trh na bavlnu s lisy;úřední, soudní - budovy, vězení, kasárny, měst-ský dům; kostel, pošta, nemocnice. lékárna,dům pro cestující, školy, ústav pro vychování učitelů, křest’anská missie. Fl.
Akolhuove, kmen indiánský v Mexiku,nyní již vyhynulý. Náleželi k národu Toltékůva vynikali v ohledu kulturním.

Akologie (z řec.), n a u k a o l é c í c h,druhdy též materia medica zvaná. Peč.

Akoluthe (acolythi, z řec. ‚kálou*oc, p r ů-v o d c e , s l u h a) jsou v katolické církvi záp.klerikové, kterým uděleno bylo nejvyšší po-svěcení ze čtyř svěcení nižších (ordines mino-res). Vznik jejich klade se do doby papeže Fa-biána (236—251); v prvních dobách rozdávalis podjáhny almužny, koncem IV. a zač. V. st.roznášeli církevním obcím eucharistii, v VI. st.bylo jejich úřadem rozsvěcovati v kostele světlaa podávati při mši víno. Později zastávali službytyto laikové na mnoze pro nedostatek kleriků;předpis sboru tridentského, by služby tyto vy-konávali opět klerikové, se neujal. A k o l u-


Akoluti —

t h á t jest nyní pouze přechodní stadium k do-sažení vyšších svěcení beze zvláštních práva povinností. V církvi východní zastávají lam-padarii, deputati nebo ceroferarii podobnéfunkce jako dříve a., nemají však žádného po-
svěcení. Hnr.
Akoluti. V Jednotě Českobratrské sluli
tak mládenci k službě církve oddaní, kteřížobyčejně hned z mládí od starších a správcůbyvše vychováni, na synodu k prvnímu stupni církevního povolání připouštěni bývali, přičemž mnozí dostávali jiná příjmení. V stupni tom (jinak také učednictvím nazývaném) při-sluhovali starším služebníkům církve domai na cestách a vedeni bývali k plnějšímu zku-šení křest’anské pravdy a ku cvičení ve ctno-stech křest’anských, jmenovitě v pokoře, v pil-nosti, pracovitosti, zhrdání věcmi světskýmia milování bližních. Když pak dostatek pro-spěli, svěřováno jim bývalo cvičení mládežea konání domácích pobožností, načež i k liduučili se promlouvati. Z těch, kteří se dobřeosvědčili, zřízeni bývali diakoni aneb jáhnové. —J. Lasitský, VIII. 4. Ratio disciplinae, I. -šp.
Akolyte viz A k o l u t h é.Akometi viz A k o i m é t i.Akomie (z řec. ‚ priv. a kámh, v l a s y),

p l e š , l y s i v o s t l b i , h o l o h l a v o s t, bud’ zrůdnáaneb ztrátou vlasů vzniklá. Peč

Akominatos, jméno dvou bratří, spiso-vatelů byzantských: 1) A. M i c h a l (* 1140—†1215), po rodišti svém také C h o n i a t i s zvaný,* ve frygijských Kolossách, tehdy Chonami zva-ných, z rodičů zámožných a vážených. U věkujinošském odešel do Cařihradu a oddal se tamstudiu filosofie a »svob. umění«; vzdělání svéhonabyl nepochybně od bratří Jana a Isaka Tzétzů.Se zvláštní horlivostí zahloubal se do studialiterárních plodů starořeckých, což bylo pří-činou věrného jeho přátelství se slavným kom-mentátorem Homérovým, Eustathiem, arcibi-skupem solunským. Oddav se stavu duchovnímu,stal se metropolitou athénským, ve kterémžúřadě vynikl i horlivostí pastýřskou 1 pěsto-váním věd na půdě nejklassičtější. Důstojenstvímetropolity athénského v tehdejší říši byzant-ské bylo z předních úřadů církevních. Poně-vadž A. sám o sobě praví, že spravoval stolici
svou 30let, r. 1205 pak s ní sehnán byl, vidnoz toho, že povolán byl k hodnosti své r. 1175ve věku ještě mladém, což svědčí právě o po-věsti, učenosti a zbožnosti jeho. V Athénáchbedlivě si hleděl studia starožitnického, jehožohlasy zaznívají ze zachovaných spisů jeho;pohříchu nepřikročil k soustavnému sepsánívýsledků studia svého. Avšak byzantské zmatkypo r. 1195 zkormoutily A. ta a učinily konecliterárnímu působení jeho. Za posledních dobAlexia III. vypukla v záp. částech byz. říšepravá anarchie a jednotliví vojevůdcové jalise zakládati panství samostatná. V Argoliděa Korinthu uchvátil panství Leon Sguros,který r. 1204 vzal město Athény a jal se ob-léhati Akropoli. A. snažil se útočníka dobrýmislovy přemluviti, když však pokus se nezdařil,stanul v čele posádky a odrazil všechny útokySgurovy. Téhož roku osadili Frankové Athény

Akormus. 641

i Akropoli, načež A. r. 1205 byv vypuzen uteklse na ostrov Keós, kdež zemřel. Spisy jehoskládají se ze 78 listů, psaných nejpřednějšímosobám tehdejšího byzantského světa, z řečía z některých pokusů básnických. R. 1767 se-bral je poprvé Bandini (Epistola de MichaëleAcominato eiusque scriptis, pak ve lI. dílesbírky Catalogus codicum graecorum in biblio-
theca Laurentiana); nové vydání učinil A. El-lissen (Michael Akominatos von Chonae, Gött.1846). Nejznamenitější jest smuteční řeč zaarcibiskupem Eustathiem (Monwd»a e¹c tÝn�gi¬taton Jessalon»khc kÊrion EÈst‡*ion) a pa- mětní spis císaři Alexiu III. (<îpomnhstikán e¹ctÝn basilÙa kÊrion >AlÙxion tÝn Komnhnán),z básní pak chvalozpěv na někdejší slávu městaAthén. Pšk.
2) A. Niketas, znamenitý právník a theo-log, ač laik, byl vrchním pokladníkem a ná-městkem v Plovdivě; v bouřích tehdejšíchmusil prchnouti do Nicee, kdež zemřel roku1206. Vydal historii byzantského císařství od
r. 1118—1204 v 21 knihách (ed. Fabrato v Pa-říži 1647) a dogmatickopolemické dílo: The.saurus orthodoxae fidei v 27 knihách, které-hožto objemného díla jen jednotlivé částky odrůzných nakladatelů byly uveřejněny. Jrk.
Akontion, oštěp, bylo v dobách hérój-ských hlavně zbraní loveckou, sudlicím po-dobnou, kratší než kopí. Jako zbraně válečné,a sice do dálky, neužívali ho Řekové, nýbržjen barbaři. Gd.

Akontios (>Akántioc), lat. Acontius, jinochz ostrova Kea, jenž lstí dosáhl ruky a srdcevznešené dívky Kydippy. — Mythus o tom
spracovaný prvotně Kallimachem v básni na nás nedochované přešel odtud též ve spisyjiné a vyprávěl se s některými obměnami takéo jiných milencích, jmenovitě o Hermocha-rovi a Ktésylle. Srv. Buttmann, Mythol. 2, 115aa n. Dnl.
Akontiste byli neozbrojenci (gumnŸtec,yilo»), jejichž zbraní byl oštěp. Ve vojště ře-ckém objevovati se počali po válkách perskýchmísto otroků provázejících těžkooděnce doboje a po výpravě 10.000 Řeků tvořili sami
podstatnou část’ vojska jako hoplité. Úkolemjejich byl boj do dálky, který u Řeků nebyl tak oblíben jako boj z blízka, a proto také me-tání oštěpů zůstalo obmezeno nejvíce na bar-bary a polobarbary, z nichž prosluli Akarna-nové a Aitólové, ve vojště pak makedonskémkmen Agrianů v severní Makedonii, jejichž sborza doby Alexandrovy čítal 2000 a-tů. Gd.
Akord viz A k k o r d.Akorie (z řec.), n e n a s y t n o s t, chorobné

porušení pocitu sytosti. Následkem toho ne-mocní pojídají veliké spousty pokrmů, vznikátedy stav zvaný polyfagie. Dle pokusů nazvířatech soudíme, že podříznutí nebo jiný úrazčivu bludného v zápětí má ztrátu pocitu na-sycení a s tím souhlasí i nálezy u lidí a-ií stiže-ných. Tato se vyskýtá zejména co příznak cho-rob mozkových a těžkých nemocí, jako při pa-doucnici, hysterii, choromyslnosti a pod. Peč.

Akormus (z řec. ‚ priv. a kormác, t r u p),b e z t r u p í, viz Z r ů d n o s t.


642 Akory —

Akory neb A r k u r i (též A c h u r y), osadav gub. erivanské na úpatí Araratu, známá povší Armenii zázračným pramenem sv. Jakuba,který teče podél starého kláštera armenského
a dle pověry táhne za sebou ptáky z rodušpačků, ničící saranče. Obyvatelé krajin stiže-ných sarančí posílají sem pro vodu, s kterouvšak musí kráčeti vyslaný po zpátku a nesmípostaviti ji nikde na zem, načež ptáci sv. Ja-kuba táhnou se za ní tam, kam saranče za-padly. R. 1840 bylo A. zničeno zemětřeseníma obyvatelstvo téměř všechno zahubeno, takže A. teprv znenáhla se opět osazuje.
Akosmie (řec ‚kosm»a, ‚ priv. a kás-
moc = lad, řád, pořádek, svět): 1) A. znamenánepořádek, nelad, neozdobnost, nepřístojnost,neslušnost, drzost. Dd. — 2) A. v l é k a ř s t v í.V průběhu některých chorob bývá očekávánobrat k lepšímu, krise zvaný, určitého dne,tak na př. v zánětu plic sedmý neb osmý den.Nedostavil-li se v určité a předvídané době,mluvívali druhdy o nepořádném průběhu a-iínemoci. Peč.
Akosmismus, náhled o bezesvětí, tedyb e z e s v ě t e n s t v í, jenž vykládá, že podstatoujest jen Bůh, konečné věci však pouze po-změny čili způsoby podstaty (affekce, modi),tedy vlastně že není světa. Výrazu toho užilHegel o soustavě Spinozově (»Der Spinozis-mus ist also Akosmismus. Das Weltwesen,das endliche Wesen, das Universum, dieEndlichkeit ist nicht das Substantielle-viel-mehr nur Gott. « Hegel. spisy, XV. p. 373.).. Dd.

Akot, město v Přední Indii, v okresu akol-ském v Beráru, asi 48 km sev. od města Akoly.Obyv. (1881) 16. 137, a sice hindů 12.404, mu-hammedánů 3602, křest’anů 17 a j. v. V městějest mnoho zahrad a mangových hájů, přikaždém domě studna. Jedno z hlavních tržišt’na bavlnu v Beráru; obchod obnáší asi 4 mill.zl. Výroba dobrých koberců; dům pro cestu-jící, lékárna. Fl.

Akove (T i k i - T i k o v é), trpasličí národna horním toku řeky Uelle, severozáp. od je-zera Mvutanu. Nejlépe je popsal Schweinfurth,po něm seznali je ještě cestovatelé Long,Felkin a Emin paša. Z části jsou poddániMangbatům nad něž však předčí dušev-
ními vlastnostmi. Barva jejich jest světle žlu-tavá a přechází někdy do červena, kůže jevráskovitá a zápach kožní značně vyniká.Jsou silně prognathičtí, výraz obličeje pak jeuplakaný. Nápadná je veliká hlava na tenkémkrku. Střední velikost nedosahuje 1,5 m. Živíse téměř výhradně lovem, a zbraní jejich jejen šíp a luk, což je s ethnolog. stanoviskadůležito, nebot’ zaměstnání jejich zároveň s fysi-ckými vlastnostmi pojí je v jediný řetěz s ce-lou řadou jiných trpasličích národů v jižníAfrice (Vatvy, Abongy atd.) a dále s Hotten-totty a Křováky. A. jsou ze všech těchto trpa-sličích národů nejprozkoumanější. Trpaslícitito jsou staršími obyvateli území svého nežokolní černoši, kteří si je podmanili, namnozeje vyhubili, namnoze zatlačili. Trpaslíci při-jali řeč pánův svých a osvojili si též mnohojejich obyčejů; nicméně značně se od nich

Č. 140. Chrám Kastora a Polluka v Akragantě.

Akragas.

liší a jsou živými pomníky rozšířeného kdysisvětlého plemene jihoafrického. Kr.28Akra:1) Říše africká, od domorodců N ’ k r a nzvaná, v britské osadě Zlatého pobřeží, se40. 000 obyv., téměř veskrze černochy, a hlav.městem t. jm. (pod 0° 20′ z. d.), jež majíc asi10.000 obyv. vedlé Cape-Coast-Castlu jest nej-důležitějším přístavem Zlatého pobřeží. Ročnídovoz činí přes 3 mill. zl., vývoz o půl mill.zl. více. —2) Město řecké, viz A k r y.

Akragas (lat. Agrigentum), jedno z nej-větších měst starého věku na jižním pobřežísicilském mezi řekami Akragantem (nynějšíFiume di S. Biago) a Hypsou (Fiume Drago).Založeno byvši r. 582 př. Kr. dórskými osad-

níky z Gely, vzkvetlo město nad míru rychlehlavně polním hospodářstvím a obchodem
s Afrikou. V době největšího rozkvětu koncemV. stol. př. Kr. čítalo prý přes 20. 000 plno-občanův a 200. 000 všeho obyvatelstva. Ústavabyla republikánská zachovávajíc některé formystarodórské; ale jako ve většině měst řeckýchbylo zřízení republikánské zhusta samovládamijednotlivých usurpátorů přerušováno. V létech566—534 př. Kr. vládl Falaris, o jehož ukrut-nosti starší dějepisci s hrůzou vypravují. Po-zději Thérón (488—472), který povznesl mocA-antu; zvítěziv se zetěm svým Gelónem,tyrannem syrakuským, nad Karthaginskýmiu Himery, dobyl celé střední Sicilie od A-antuaž ku pobřeží u Himery. R. 406 př. Kr. do-byli A-antu Karthaginští, a obyvatelstvo, kterése nezachránilo útěkem, bylo pobito a městozbořeno. R. 340 př. Kr. Timoleón vystavěl jeopět a uvedl tam osadníky z Velie (Elee);ale bývalé moci město již nikdy nedosáhlo.

Akragas —

R. 314 př. Kr. musilo uznati nad sebou nad-vládu Syrakus. Na počátku. války punskébylo opět v moci Karthaginských, kteří jesilně opevnili a posádkou opatřili; ale r. 262po velké bitvě před branami jeho dostal sev moc Římanů. Mírem r. 241 připadl A. trvaleŘímu, ale podržel svoje domácí zřízení. Po-tom po celý ostatní starověk a prvá stoletístředověku slynul bohatstvím. R. 827 po Kr.Saraceni udeřivše na Sicilii dobyli A-antu, podjejichž panstvím zůstalo město až do r. 1086,kdy se ho zmocnil normanský hrabě Roger.Severozápadně od něho vzniklo nové městoG i r g e n t i. Zříceniny A-antu prostírají se odGirgenti až ku pobřeží mořskému. Zbytkymnohých staveb jsou ještě zachovány, jakoněkteré chrámy a trosky mohutných vodo-vodů od stavitele Faiaka zbudovaných. Celkemzachovaly se dosud zříceniny sedmi chrámů.které byly všecky periptery dórského stilu.Jména těchto chrámů-vesměs libovolně jimdaná-jsou: chrám Hérakleův (6: 15 slou-pům), Iunony zvané Lacinia (6: 13), Concordie(6: 13), po chrámu Théseově v Athénách nejlépezachovaný řecký chrám z V. stol. př. Kr., Ka-storův a Pollukův z V. stol., z něhož dosudjeden roh se zachoval (viz vyobr. č. 140.),Cerery a Proserpiny, Asklépia a konečně nej-větší chrám Zeva olympského. Kolossální, ná-dherný tento chrám zůstal nedokončen; jest
to pseudoperipteros o 7 sloupích v šířce a 14v délce, 180 stop široký, 350 dlouhý a 120vysoký. Polosloupům okřídlí (ptÙrwma) odpo-vídaly uvnitř pilíře, které stěnami mezi sebouspojeny jsouce tvořily hypaethrální cellu s pro-naem a opisthodomem. Nad pilastry cellystáli telamónové, střídavě muž a žena, ne-soucí břevnoví. Na východním štítu chrámo-vém zobrazena byla gigantomachie, na štítuzápadním dobytí Tróje. A. byl rodištěm slav- ného filos. Empedokla. Srov. Serra di Falco,Antichita della Sicilia, III. díl (Palermo 1836); Erfurdt, Comment. de Agrigento (Halle 1831);Siefert, Akragas u. sein Gebiet (Hamb. 1845);Schubing, Topographie von Akragas (Lips. 1870; Baumeister Denkmäler des klass. Alter-tums, str. 273—274. Reprodukce telamónů po-dána jest v Müllerově-Wieselerově: Denkmäler der alten Kunst, I., tab. 20. red. Vý.
Akragas, slavný řecký ciselér, vedlé Men-tora nejproslulejší umělec ve svém oboru. Pli-nius starší (Nat. hist. XXXIII, 154—155) uvádíjeho pohár chovaný ve chrámu Dionysověna Rhodu, na němž zobrazeni byli Kentau-rové a Bakchantky, a pak ještě jeden pohár,na němž zobrazeny byly scény loveckéO době, v níž A. žil. Plinius se nezmiňujeSrv. Brunn: Gesch. d. griech. Künstler, II.,str. 401. Vý.

Akraia (>Akra»a, t. j. h o r s k á), lat. Acraea,v myth. řec.: 1) A., příjmení různých bohyňi nymf, vzývaných na horských výšinách, jakoHéry v Korinthu, Afrodity v Troizéně, Knidua jinde, Tychy v Sikyóně, a jiných. — 2) A.,dcera říčného boha Asterióna, spolu se se-strami svými Euboiou a Prosymnou kojnábohyně Héry; po ní přezván prý byl skalnatý


Akrell. 643

vrch na severním pomezí Argolidy. posvátnýHéře. Dnl.

Akraios (ëAkraioc, t. j. h o r s k ý), příjmenírůzných bohů, majících na horských výšináchchrám svůj. Dnl.

Akrania (z řec. ‚ priv. a kran»on, l e b k a),b e z l e b í, viz Z r ů d n o s t.

Akratos (ëAkratoc, t. j. n e s m í š e n ý),daimón vína nesmíšeného, jeden z průvodčíchboha Dionysa (kterýž sám míval příjmení Akra-toforos, t. j. dárce vína nesmíšeného); vzývánbyl v Attice. Srv. Welcker, Griech. Götter-lehre, 3, 153. Dnl.

Akratothermy (z řec.), vřídla indiffe-rentní (Wildbäder). Vody vřídel těchto rovnajíse, hledíme-li k součástkám v nich obsaženým.obyčejné vodě, ba jsou namnoze ještě mno-hem chudší (maximum pevných součástek0,6 na 1000 dílů). Když analysa chemická pro-stotu těchto vod objevila, hledali balneologovéúčinky ve zvláštní specifické teplotě tvrdíce,že vody vřídel pomaleji chladnou než jiné;dnes pak kladou váhu na zvýšenou vodivousílu elektrickou, kterou se naše vřídla vyzna-menávají nad destillovanou a dešt’ovou vodu.Prof. Gerold (Stud. ü. d. B. zu Teplitz, 1886)jest přesvědčen, že elektřina vod těchto vý-hodně účinkuje při chorobách nervových. Sestanoviska vědy exaktní nelze připisovati a-mámnižádného účinku specifického; tím ovšem ne.popíráme, že se lze dodělati v a-mách dobrýchúspěchův při vleklých chorobách, avšak úspěchyty sluší psáti na vrub methodiky lázeňské,účinku teplých koupelí a momentům lázeň-skému životu vlastním. Nesmíme zapomínati,že při vřídlech jsou zřízeny lázně elektrické,léčení studenou vodou. massáží; že různě tem-perované koupele s rozmanitými sprchami,s poléváním, s ovinováním, pocením a p. jsou
mohutnými pomůckami léčivými, které vhodně jsouce ordinovány při chorobách, o nichž nížepromluvíme, mohou účinkovati. Zkouší se takéléčení pitím vřídel, jež nemá významu jinéhonež léčení pitím teplé vody.
Z nemocí k léčení v a-mách se hodícíchjmenujeme: neuralgické bolesti obličejové,křeč víček, rheumatické a dnavé choroby,ischias, tabes dorsalis, obrny, hysterie, neur-
asthenie, svrbivka, ekzem. Výběr míst řídíse podlé podnebí a teploty vod; jakost vodjest všude stejná; místa sama náležejí v pod-nebí nížin i v podnebí horské, a známo, žeoboje mají své vlastní indikace. Od 22 ° C až37 ° C teploty jsou vřídla: Badenweiler, Janskélázně, Landeck, Tobelbad, Wildbad a j., od37° -48 ° C: Gastýn, Krapina Teplice, Plom-biéres, Pfeeffers Ragatz, Römerbad, Teplice,Šenava, Warmbrunn. ch.
Akrell: 1) F r e d e r i k, znamenitý kreslíř amědirytec švédský (* 1748 — † 1804), učil seu Ondřeje Akkermana v Upsale a na akademiistockholmské, r. 1773 na útraty královy po-slán do Paříže, kdež se dále vzdělával. Podo-bizny některých hrabat a manželky Gustava I.,provedené po návratu jeho do Stockholmu,náležejí k jeho nejlepším pracím. Cenná jesttéž jeho allegorická rytina Triton laškující


644 Akreyri —

s Nymfou a rytiny k cestě Skildebrandově
k Sev. Mysu. Ze značného počtu pohledů naměsta, map a j. jest nejlepší mapa průlivutrolgetského (1800). Na konci života pokusilse i v malbě krajinářské. — Syn jeho 2) A.C a r l F r e d e r i k, švédský gen.-lieutenant a zna- menitý kartograf (* 1779 — † 1868), vstoupilzáhy k vojsku, kdež konal služby zvl. v oboru ženijním; účastnil se r. 1813 útoku na Lip-sko, r. 1819 povýšen do stavu šlechtického, později r. 1831—56 byl správcem nově zříze-ného oddělení topografického, 1854—62 orga-nisoval ve Švédsku sít’ telegrafickou. Jeho četnémapy Švédska vynikají neobyčejně přesnýmprovedením; bylt’ sám také dobrým mědiryt-cem jako otec jeho. Jeho vojenské dílo Före-läsningar i fortifiction, sepsané pro chovancevojenské akademie v Karlsbergu, na níž učilod 1807—27. vyšlo v Stockh. 1811 a bylo pře-loženo do několika jaz. evropských.
Akreyri, A k u r e y r i, dánsky Ö f j o r d č.K j o b s t a d, město na sev. břehu Islandu, najiž. konci Eyjafjordu, s 550 obyv. provozují-cími značný obchod s liščími kožemi, kajčímpeřím, lojem, rybím tukem a j.

Akribie (řec.), z e v r u b n o s t , s p r á v n o s ta p e č l i v o s t.

Akribologie (řec.), pečlivá volba slovv řeči.

Akribometr (z řec.), přístroj ku přes-
nému měření rozměrů malých předmětů. Ss.
28 Akridin C6H4

N|

CH

C6H4 jest zásada, která

provází anthracen v dehtu kamenouhelném, dr-žíc se houževnatě uhlovodíku toho. Uměle lá-tka ta připravuje se několika methodami. Jejíodvozeninou jest skvostné barvivo chrysau-din. Rn.

Akrisie (řec.). O mnohých chorobách jestpřesvědčení, že jakmile nemocný přestál krisi,jež se značí sklesnutím horečky, ulevením bo-lestí a vzpružením sil tělesných, minulo nebez-pečí a nastává rekonvalescence. Příklademchoroby takové často bývá zánět plic. Dobu,dokud krise se nedostavila, nazývali a-ií. Jestližev průběhu choroby krise se nedostavila ajednotlivé příznaky zvolna mizely, mluvíváno
též o a-ii. Peč.
Akrisios (>Akr»sisc, lat. Acrisius), král ar-gejský, syn Abantův; vypudiv bratra svéhoProita do ciziny, později, když Amfianax lyckývypuzeného se ujal, sdíleti se musil s nímo vládu. Kdysi věštěno mu, že syn dcery jehojej usmrtí a panství jeho se zmocní. Protodceru svou Danau v podzemním sklepeníuvěznil, tak aby odloučena od ostatního světanaplniti nemohla strašlivou věštbu. Ale bůhZeus snesl se k ní v podobě zlatého deště,načež Danaé porodila Persea. A. pamětlivjsa věštby Danau i syna jejího ve skříni uza-vřel a vhoditi je kázal do moře. Avšak Danaéi dítě její št’astně se zachránily; i vydal se pakPerseus, když v jinocha dospěl, na cestu, abyvyhledal svého děda. Avšak tento byl se zatímuchýlil do thessalské Larissy; proto Perseuschtěje ho přiměti k návratu odebral se tam


Akritas.

za ním i účastnil se tam též závodních hernáhodou právě pořádaných. Při tom nešt’astněhodiv diskem bezděčně zasáhl A-ia, jenž taktodle předpovědi věštby zahynul rukou svéhovnuka. Dle jiné pověsti udál se příběh ten naostrově Serifu, kamž se byl A. za Perseemvydal byv zpraven o št’astném zachráněnísvého vnuka a jeho pobytě na Serifu. — Mythutoho užil Sofoklés v tragédii Akrisios, kteráse však nedochovala. Jinak A. pokládán téžza zakladatele spolku Amfiktyonův. Dnl.

Akritas, hrdina středověk. ruského ro-mánu hrdinského Činy a život Deugenia Akrity,jemuž předlohou (snad prostřednictvím jiho-slov.) bylo byzantské epos X. stol. (vyd. C. Sa-them a E. Legrandem, Pař. 1875: Les exploitsde Digénis Akritas.) Epos toto značně podobáse oněm polofantastickým historiím, jež vy-volaly na západě křižácké výpravy, a tvořív západoevrop. literaturách zvláštní byzant-skopalestinský kruh epický, bohatý orientál-ními divy. Byzanc byla tu mostem mezi Vý-chodem a Západem. Car saracenský Amir (vy-pravuje rus. román) unese řeckou dívku. Jejítři bratři pronásledují ho a přemohou. Amirslíbí státi se křest’anem, načež mu dána dívkaza ženu. Zřeknuv se vlády v Saracensku usadíse v Řecku. Narodí se mu syn A., nazvanýpři křtu D e u g e n i u s (neb Digenis, z řec.digen™c, t. j. ze smíšeného manželství pošlý),jehož obrovská síla a hrdinské činy tvoří jádrocelého vypravování, kteréž malými podob-nostmi ukazuje na společný pramen se západ-ními zpěvy o králi Rotherovi, Otnitovi, Hug-dietrichovi, Wolfdietrichovi. Rus. román chovalse v rukopisné sbírce hrab. Musin-Puškinav Moskvě a při požáru moskev. zničen. Ne-dávno teprve nalezl Pypin jiný překlad téžeasi redakce v kodexu XIV. — XV. stol. a vvdaljej ve příloze ke svému Očerku lit. ist. star.pov. i skazok rus., str. 316. Národní fantasiehleděla doplniti záhy temná místa na oblíbenéosobnosti poetické, jež dosud nikde nevyjasněna,hlavně jeho smrt’. A touto látkou obírá se celářada prostonár. písní novořec., popisujícíchzápas Digenisa s příjmím A n i k i t o s (t. j. ne-přemožený) s Charosem, personifikací smrti.Z Anikita povstal na Rusi nejspíše prostřed-
nictvím nějaké asketickodidaktické skladbyAnika, ovšem s pověstí nehrubě pěknou, jakodivý loupežník, jenž boří chrámy, tupí sv.ikony, svádí pravověrné k latinismu a j. Hlav-ním obsahem četných povídek, národ. písní,místních pověstí a prostonár. dřevorytin o Ani-kovi, jenž ve mnohém upomíná na kruh takzvaných starších hrdin rus., jest jeho zápasse Smrtí. Anika vyhrožuje nejprve strašnémusvému nepříteli, avšak poznav, s kým mu či-niti, prosí o milost, ovšem marně. Jest to vestředověku oblíbená a ve mnohých národníchliteraturách známá episoda »Spor Života seSmrtí«, jíž záhy chopila se i fantasie prosto-národní (slovan. národ. písně). Wackernageluvádí zlomek něm. dramata (Kleinere Schrif-ten, I.), Pitré sicilskou národ. píseň o sporujinocha se smrtí (Canti popolari siciliani, II.).Ze staročes. liter. budiž zmíněno podobného

Akroaesthesia —

zápasu mládence se smrtí, známého ze spisůŠtítenských, kodexu Krumlovského a j. (Srv.Č. Č. M. 1884, 34.) Viz Russ. Revue VI.: Bruch-stücke des byz. Epos in russ. Fassung. Hš.

Akroaesthesia (z řec.) nazývá se zjem-nělý cit končetin jak u různých čivných cho-rob a zejména v hysterii se vyskýtá. Jet’ známo,že osoby hysterické reagují po popudech, jichžobyčejný zdravý člověk nečije. Zjemnělé čitínevztahuje se tu ovšem pouze ku hmatu,nýbrž bývá i zostřenou percepcí popudů ostat-ních smyslů provázeno. Peč.

Akroama (‚kráama, z řec. ‚kro�s*ai,s l y š e t i) jest vše, co lze slyšeti. Slovem tímoznačovány u starých Římanů obzvláště před-nášky delších neb kratších básní při hosti-nách, také produkce hudební, scénické a pod.,vůbec vše, co sloužilo k zábavě hostí.

Akroamaticka methoda, m e t h o d anáslušná, záleží v tom, že učitel mluví ažák jej poslouchá. Přihlíží se tu v prvnířadě k žáku, k jehož chápavosti se má učitelskloniti. Se stanoviska učitelova methoda tasluje historická (vyprávěcí) neb dogmatickávyučovací). Žádajíc na učni jediné vnitřnípřičinlivosti, aby pozorně naslouchaje prostěvnímal, co učitel objasňuje, předpokládá, žežák i chce i dovede si učivo osvojiti a du-ševním majetkem svým učiniti. Postup tenhodí se tedy z pravidla jen pro vyšší školya ústavy. Ve školách obecných přestane učitelna a-ké m-dě jen v případech takových, kdenelze zaměstnávati učně způsobem vnějším,tedy při positivních, historických vědomostech,které si lze toliko pamatováním osvojiti, v po-pisování předmětu v přírodě a na zemi, kte-rých ani tušiti, ani napodobením neb přirov-náním nelze poznati. Sem též hledí uváděnípravd zakládajících se na zjevení božím (přitextech z Písma svatého), neb na ustanovenílidském (při zákonech), konečně souvislé opa-kování věcí methodou rozmluvnou dříve vy-světlených, bud’ aby lépe v paměti utkvěly,neb aby mysl a srdce posluchačů platně jí-maly. Mají-li žáci mocně prospívati, má učiteldosti činiti těmto podmínkám: 1. budiž ja-zyka úplně mocen, aby dbal mluvnické i lo-gické správnosti, přesnosti, srozumitelnosti a
stručnosti: »Při vyučování mládeže všeckaslova a všecky věci tak vlastně a pozorněrozestříti se musí, aby nikde nic zamota-ného nezůstalo a jedno za druhé se nebralo.«Komenský.) 2. Mluviž ušlechtile, důstojně, do-jemně a důrazně. aby hloubka myšlének bu-dila cit a život. Vlastnost tato podmíněna jestjednak povahou ryzí, jež dovede i rozum osvě-covati i srdce vzdělávati, i vůli ku vznešenýmúčelům nakloňovati, jednak svědomitou pří-pravou na vyučování, bez níž i hlava sebevtipnější nadělá zbytečných slov a planýchřečí. 3. Dbejž zajímavosti a poutavosti, abyspozornost učňův upoutal a udržel; šetři jedno-duchosti maje na mysli slova Lessingova:»Největší zřetelnost jest vždy největší ozdo-bou.« 4. Přednáška učitelova střídejž se s opa-kováním, bez něhož výsledek vyučování jestpochybný aneb aspoň nejistý. Zvláštní způ-

Akrodynie. 645

soby této methody jsou: a) f o r m a m e c h a-n i c k á, při níž učitel předříkává a žák odří-kává. Poskytujíc toliko vnějšího majetku, vzdě-lává jen pamět’ prostou, nerozvijí rozumu, ne-pobádá vůle a nemá nižádné moci vychova-telské; b) f o r m a d i k t u j í c í neb n á p o v ě d n á,při níž žáci píší, co jim učitel říká. Jednotvár-ností svou budí v učních nevrlost, překážíprospěchu a všestrannému rozvoji schopnostíduševních; c) f o r m a u k a z o v a c í neb d e i k-t i c k á, prospěšná při uvádění do zručností a
prací. Tu jde o trojí věc: co, čím a jak dě-láno býti má. K prvému třeba vzoru co nej-dokonalejšího; neb z ledajakého příkladu nelze se naučiti výkonu zdařilému. K účelu dru-hému nutno nástroje ukázati a slovy i skut-kem poučiti, jak jich užívati. Konečně třebatu častého cvičení, bedlivého přihlédání, abynapodobení bylo co nejsprávnější. Práce po-stupuj způsobem souborným od menšího k vět-šímu, od jednoduššího k složitějšímu, od částík celku; d) f o r m a h e u r i s t i c k á neb n a l é-z a v á, kde učitel ukládá úlohu a dává návod,jak ji rozřešiti. Hledíc ke způsobilosti cho-vance v oboru již vysvětleném probouzí hok samočinnosti, přivádí k pozorování a pře-mýšlení; má však vždy k silám a vědomostemučňovým býti přiměřena. Žádoucno tedy úkolyslohové dávati tak, aby se od nejsnadnějšíchznenáhla k těžším přecházelo. Ši.
Akroathon (jinak i A k r o t h o o n), v staro-věku mys Sv. Hory (A t h o s) a městečko podřeč. horou na mysu tom ležící. V. A t h o s. Lp.

Akrobat (z řec. ‚krán, k o n e c, kraj aba»nw, kráčím), doslovně lidé kráčející pošpičkách nohou, provazolezci, v širším smyslekejklíři vůbec, lidé nadobyčejným výcvikem,obratností, silou, ohebností těla i smělou od-vážností vynikající a veřejnými produkcemivýživu sobě opatřující. Byli známi již za staro-věku, zejména provazolezci; petauristé, kteřípomocí zvláštního přístroje vystupujíce kotrlcemetali; aequilibristé (v. t.), dále umělci, kteřímnožství míčů neb koulí vyhazovali, odráželia chytali; konečně kejklíři, kteří údy podivněroztahovati a skrucovati dovedli, nože a mečepolykali, mezi meči tančili a po rukou cho-dili atd. Také již za starověku i dívky připo-
mínají se mezi nimi. Boháči římští vydržovalisi a-y pro zábavu vedlé tanečníků a tanečnic,bavíce se jejich výkony při hostinách, v láz-ních, v divadlech. Rl.
Akrodynie (z řec.), druh epidemické čer-veni (erythématu), poprvé tímto jménem roku1827—28 zvaný lékaři francouzskými, kteříměli příležitost po celé Francii ve dvou lé-tech na 40.000 případův onemocnění toto po-zorovati. Jeví se následujícím způsobem: Bezevší horečky dostaví se nejprve příznaky po-rušeného trávení, nechut’ k jídlu, vrhnutí,mnohé průjmy, nezřídka i krvavé, a k nimbrzy druží se zardění spojivky oční a nápuchobličeje. Po několika dnech počínají nemocnípocit’ovati mravenčení i bolesti lehce bodavépo rukou i nohou, pálení v ploskách nohou,a ve stavu tomto bývá citlivost zvýšena apotom snížena. S příznaky nervovými do-


646 Akrochir — A

stavují se zjevy červeni, erythématu, jež někdyznačnou intensitou i erysipelu se podobá. Hlav-ně na končetinách, ale i po trupu kůže se za-rdí, zduří i svraští a později následkem trva-lého ukládání se pigmentu nabývá barvy stáletemnější. V případech těžkých dostavují sei záchvaty křečí i příznaky obrny končetin,údy bud’ jsou toporně nataženy aneb energickyohnuty. Později jeví se úbyt’ svalstva, vychrt-lost, a tu i tam oedemy vznikají. Horečka po-zorována byla jen v některých případech Gaa-lem. Celá choroba trvala několik neděl, dletoho, zda se byly naskytly recidivy. Úmrtí bylomálo zaznamenáno, nejčastěji vlivem mnohýchprůjmův a zejména u osob starých i sešlých.Rekonvalescence velmi znenáhla se dostavo-vala. Nekroskopie nepodala vysvětlení o pů-vodu a podstatě choroby. — Choroba tato bylav Evropě a snad vůbec do r. 1827 úplně ne-
známa. Od těch dob byla pozorována v epi- demiích různě mocných, zejména mezi vojskem (ve Francii: 1859 v Lyoně, 1874 v leženípolním u Versaillů; jinde: 1846 v některýchtrestnicích v Belgii, 1854 na Krymu a v Caři-hradě, 1866 v Mexiku). Příčina choroby jest neznámá. Všichni autoři téměř souhlasně po- tvrzují, že příznaky a. jsou velmi podobny zje-vům ergotismu i pellagry. Vyšetření potravy,jíž byli stížení před vypuknutím choroby po-žívali, nevedlo sice k žádoucímu cíli, ale mnozíbadatelé kloní se k mínění, že a. způsobenajest jakousi chronickou otravou. Pamětihodnojest, že v epidemii 1828—29 zejména chudšítřídy chorobou byly stíhány a že rychle v ka-sárnech, hospicích i trestnicích, kde obyvateléstejnou a málo střídanou stravou se živili, serozšířila a větší díl, ne-li všechny příslušníky,zachvátila. Peč.
Akrochir. (z řec.), p ř e d l o k t íAkrochirismus: 1) Starořecký veselý ta-

nec, při němž se tanečníci (akrochiristé) sebejen rukama a prsty dotýkali; později nabyl
rázu komického a prováděli jej při fraškách způsobem zhusta karikujícím. — 2) A., p o-d o b n á h r a a t h l e t i c k á.
Akrochordon (z řec.), značívalo malénádorky na kůži se naskytující a na tenkéstopce zavěšené, tedy s t o p k a t é b r a d a v k y.
Takto užíval slova již Galén a ještě s počátkustoletí našeho nezřídka ve spisech lékařskýchse objevovalo. Později dermatologie názvu tohoúplně se vzdala, až v době novější Auspitzi H. Hebra tvrdili opírajíce se o učení Vir-chowa, že a. má vlastní charakteristickou struk-turu, jsa vychlípením kožního míšku mazovéhozpůsoben, a že pojem ten má existenci opráv-něnou. Než výzkumy zejména Recklinghause-novými různá příčina i různé složení v brada-vicích těchto přece dokázáno, a proto označujedosud a. jen zevní útvar mající anatomické slo-žení v případech různých velmi nestejné. Peč.
Akrokeraunia (>AkrokeraÊnia): 1) Vá-pencový hřbet horský v severozápadním Épeiru,2045 m vysoký, vybíhá v úzký poloostrov, kterýpak příkrým mysem G l ó s s a (řec.) neb L i n-g u e t t a (ital.) zvaným končí. Výběžek tentoi s pevninou obkličuje záliv Avlonský. Ve sta-


kromegalie.

rém věku byl mys pro časté bouře, plavbě ne-bezpečné, v pověsti neblahé. Nyní sluje Č i k a. —2) A. nazývána ve starém věku východní část’horstva kavkázského, ale jméno to nebylo dostiurčitě vymezeno, tak že zhusta i na celý Kav-káz vztahováno.

Akrokinesia (řec.), zvýšená, usnadněnápohyblivost svalná, hlavně v některých tvarechhysterie se jevící. Značí se vzácnou zručnostía velikými vlohami k výkonům ručním. Jakok výkonům svalným, normálním, tak i k cho-robným pohybům svalstva jeví hysterické osobyznačnou náchylnost, a tyto tvary chorobnéprojevují se přečasto i různými tvary křečí. Peč.

Akrokorinthos. Na osamělém horskémkuželi (575 m), zdvihajícím se velebně upro-střed úrodné nížiny, rozestřené mezi sarón-ským zálivem a jihových. břehem zálivu ko-rinthského, zachovala se posud středověkáopevnění pocházející z doby Benátčanův a Tur-kův. Opevnění ta uzavírají rozsáhlé prostran-ství naplněné troskami tureckých domků, dža-mií a řeckých kaplí, vše pak nese posud anti-cké jméno A. Na této výšině, ovládající vele adůležitý Isthmos, odkudž jako na obraze přehlédnouti lze celý severní Peloponnés, Attikua malebné hornatiny středořecké, vznikla ještěpřed dobou hérojskou iónská osada E f y r a,později K o r i n t h e m zvaná. Kolem pramene
hradského P e i r é n y rozproudili se počátkovéměstského života; když pak na úpatí hory, vestejné téměř vzdálenosti od obou moří vzniklopohodlnější, nové město, stala se osada na vý-šině tvrzí a přezvána A-them. Avšak význa-mu tak posvátnéh jako Akropolis athén-ská nenabyl A. nikdy. Dle svědectví Pausa-niova byl na nejvyšším bodu hory zbudovánchrám Afroditin, po němž zachovaly se tolikoroztroušené štuky, pak byly na A-thu posvátnéokresy Isidy a Sarapia, původu patrně pozděj- šího. Ostatní svatyně a sochy byly nehrubědůležity. Neobyčejně pevná poloha hory pouzeze západu dostupné a dostatek vody-mimoPeirénu jest ještě několik pramenů menších-dodávaly A-thu veliké důležitosti stratégické,i byl ve starověku, ba dlouho do novověku,za přední ohradu Isthmu a za klíč k Pelopon-nésu pokládán. Pšk.
Akrolith (‚králi*oc) slula u Řeků socha,jejíž trup byl ze dřeva, hlava, ruce a nohyz kamene. A. tvořil přechod od dřevěnéhoxoana k soše kamenné. Nejznámější a-y byly:obrovská socha Athény zvané Areia v Plata-jích od Feidia, socha Area v Halikarnassu odLeochara nebo Timothea a socha Apollónav Bassách. R. 1766 nalezen byl a. ve chráměIsidině v Pompejích: jest to socha ženská, jejížtrup byl ze dřeva, hlava a končetiny z mramoru.Srv. Overbeck, Pompeji. Vý.

Akromegalie. choroba vzácná, vyznaču-jící se mocným zvětšením končetin i hlavy,jež podmíněno jest zbujením všech tkaní (téžkostí) ve věku pokročilém. Případy její za-znamenány byly již Saucerottem 1772, Aliber-tem 1822, Friedreichem (u dvou bratří); alenázev a. pochází od Charcota, jenž 1886 dvapřípady její uveřejnil. Podstata její jest úplně


Akromonogramm

neznáma, choroba prý liší se i od myxoedemui od Virchowovy leontiasis ossea. Peč.

Akromonogramm (z řec.), básnická hří-čka, v níž koncové písmeno verše předešléhojest začátkem verše následujícího.

Akromonosyllabikon (řec.), básnickáhříčka, v které každý verš začíná koncovouslabikou verše předešlého.

Akron [ékrn], město v amer. státě Ohiu,55 km od Clevelandu, leží na nejvyšším místěohioerijského kanálu, jenž se tu pojí s kaná-lem ohiopennsylvanským (odtud řecké jménoA. = vrchol); má továrny na kamna a parníkotly, několik mlýnů, značný obchod a 16.512obyv. (1880.

Akron z A g r i g e n t u na Sicilii (ok. r. 480př. Kr. ) náleží k nejst. řeckým lékařům. O ži-votě jeho víme málo; spisy jeho, psané dia-lektem dórským, se ztratily. Plinius jmenujejej zakladatelem školy empirické, ale nedů-vodně; nebot’ tou dobou byli všichni lékařiempiriky a škola empirikův založena teprvpozději (280 př. Kr. ). Plutarch vypravuje, žek jeho radě byly na athénských ulicích za-páleny hranice dříví, když tam za války pelo-ponnéské zuřil mor. Tím prý morová ránabyla zastavena. Totéž však vypravuje se o Hip-pokratovi. A. byl velmi domýšlivý nazývajesám sebe »nejznamenitějším lékařem«. Najeho náhrobku napsal Empedoklés, s nímž A.žil v nepřátelství, toto: »A. Agrigentský, nej-znam. lékař, syn znamenitého otce, pohřbenna znamenité skále, na nejznam. místě svéznamenité otčiny.«

Akropolis (>Akrápolic, tolik jako náš »Vyše-hrad«) sluly hradní výšiny v městech staro-řeckých, obyčejně od přírody pevné, prame-nem nějakým opatřené, kde za dob hérojskýchsídlívali králové; později, po zavedení foremautonomních, byly z nich bud’ tvrze, bud’ okresychrámové. U větší části řeckých měst lzeshledati zbytky akropole, jako v Tirynthu,Argu, Korinthu, Amfisse, Muníchii, Athénáchatd. Trójské Pergamon mělo povahu a-le. Pšk.

A. a t h é n s k á. Severně pravého břehu řekyIlissa zdvihá se osamělá skála, 151 m vysoká,srázně ke všem stranám světa spadající. To-liko na západní straně, podlé severních sklo-
nův A r e i o p a g u, jest dostup pohodlný. Plo-cha její jest asi 275 m zdélí a uprostřed asi135 m zšíří. Útvarem skály jest vápenec tvo-řící četné jeskyně. (Viz vyobr. č. 143.) DleHérodota byli Pelasgové nejstaršími obyva-teli hradu, a od nich prý pocházela i nej-starší opevnění. Podnes vzbuzují obdiv pracněohlazené skály na severní, východní a jižnístraně, které učinily A. z těch stran nedobyt-nou. (Viz vyobr. č. 141.) K ochraně vchoduna straně západní zbudováno rozsáhlé opev-nění devítibranné, zvané P e l a r g i k o n, z ně-hož zbytky se zachovaly (viz plán č. 7.).Mimo to byl jeden tajný vchod skrze sloj doA g r a u l i a vedoucí, a r. 1888 objeven druhývchod vých. Erechtheia; oba hodily se tolikopro pěší. Od nejstarších dob A. byla ustano-vena za střed vší Attiky. Proto také průčelímsvým byla A. k severu obrácena, odkudž

— Akropolis. 647

volný jest přehled úrodné nížiny athénskéi hor ji obklopujících. Její původní jméno byloKekropia, teprve později zavládlo pojmeno-vání A. Za nejstarších dob měli sídlo své naA-li králové athénští a vedlé nich přední ro-dové, tak že měla hradská osada podobu mě-sta; již tehdá požívala A. zvláštní ochranybohyně Athény, jíž k poctě jakožto bohyniměstostrážné neboli Poliadě posvěcen severnícíp plochy hradní. S okresem bohyně na vých.sousedilo královské megaron, jehož základy od-kopány r. 1888. Za dob Peisistratovcův bylaA. sídlem tyrannů, kteří nepochybně již svésídlo měli uprostřed Pelargika. Pravdě podobnojest, že Peisistratos vystavěl nákladný chrámAthény Poliady na místě staršího nepatrného;základy nového chrámu ve formě hexastylaperiptera shledal r. 1885 Dörpfeld. Snad i ji-nými stavbami Peisistratos hrad okrášlil, nebot’kopáním na ploše hradní r. 1884 začatým ob-jeveny četné zbytky chrámových ozdob, soch,sloupů, kamenů nápisových, které vesměs po-cházejí z předperských staveb na A-li. Jakýbyl úkol kyklopských staveb, objevených roku1888 na severní i na východní straně hradní,není lze bezpečně určiti. Výkopy roku tohotozjištěno také, že A. byla již za dob předper-ských opevněna. Peršané vzavše město jali sek A-li z Areiopagu těžce doléhati a házeliohnivé šípy do Pelargika. Athéňané mužněbránili hradu, zatím však několik Peršanůproniklo slojí u Agraulia do hradu; posádkaod vítězů pobita, hrad zapálen (480, 25. nebo26. září dle zařadění Busoltova), a roku pří-štího, když Peršané trvale Attiku opouštěli,zporáženy i sochy a sloupy dosud stojící. Poodtažení Peršanů pečoval Kimón o obnovua opevnění hradu. Na severní straně počalstavěti hradbu novou (řeč. Themistoklejskou)a ku stavbě použil zúmysla zdiva ze zříce-ných staveb hradských. V další stavbě po-kračoval po bitvě nad Eurymedontem na jižnía východní straně hradu; od něho pocházíi úmysl, aby A. byla pouze sídlem bohů. Svět-ské stavby neobnovovány, a do jižní hradbyvezděny sloupy a zbytky spáleného chrámuPoliadina, prostranství pak hradní navezeno,aby na místě nejvyšším získána byla plocha
rozsáhlejší. Téměř uprostřed hradu, na pro-stranství uměle zvýšeném, založil Kimón novýchrám Athénin, P a r t h e n ó n (v. t.) zvaný.Kimón nepochybně byl i původcem novébrány na západní straně, jejíž zbytky objevilRoss pod dnešními Propylaii. Provedení dal-ších zámyslů Kimónových připadlo Perikleovi,jenž po převezení spolkového pokladu z Délana A. jal se pokračovati v zámyslu svéhosoupeře. Asi r. 454 na stereobatu, zbylémz nedokončené stavby Kimónovy, začal Iktí-nos stavěti nový Parthenón, ustanovený zapokladnici spolkovou. Na místě devíti bran sta-rého Pelargika zbudoval Mnésiklés (437—432)nový velikolepý vchod do hradu, Propy-laia (č. 23.), a po r. 428 severněji bývaléhochrámu Poliadina nádherně zbudována sva-tyně k poctě božstev ochranných, AthényPoliady a Poseidóna-Erechthea, odtud zvaná

1888. (Pohled se strany severozápadní.)

olis.

Č. 141. Akropolis athénská dle výkopů z r.

648 Akrop

Č. 142. Plán Akropole athénské.

Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

Č. 143. Akropolis athénská: N

Akrop

E r e c h t h e i o n (č.22.). Před Parthenónem vzty-čena obrovská socha Athény »Veliké«, také zv.Promachos (podstat’ sochy této č. 16.), od Pro-pylaj ku průčelí Parthenóna (na vých. straně)ve skále cesta upravena na průvod panathénaj-ský, v jihozápadní části hradu založen po-svátný okres Athény Braurónské, na pyrgujižně Propylaj vztyčen krásný chrámek Athé-ny Níky (č. 8.), a na severní straně téže bu-dovy umístěna pinakothéka, ve kteréž spatřo-valy se malby, oslavující vítězství athénská.Prostranství před Propylaii, v němž zahrnut

byl i hradní pramen K l e p s y d r a (č. 12.), chrá-něno bylo nepochybně předbraním opevněným,do něhož přicházelo se se strany zbořenéhoPelargika. Se stavbami těmi vydán zákaz, ženikdo mimo kněžky Athéniny na hradě nesmíse zdržovati. Tak posvěcena A. ochrannýmbožstvům národním a posvátný význam chrá-nil ji před zlobou války a před zpuštěnímpo dlouhou dobu. Vedlé pomníků již jmeno-vaných plnilo se náhradí A-le stále novýmizáslibnými dary i stavbami; tak blíže Propy-laj byla postavena slavná »kráva Myrónova«.Průběhem dob přibývalo darů záslibných touměrou, že vyplňovaly všechny prázdné pro-story, ba byly stavěny i na zadní schodištěParthenóna. Bylat’ to namnoze umělecká dílaceny nevšední, z nichž bohužel zachovaly sejen některé pozdější repliky, jako Feidiova


ávrh restaurace části západní.

olis. 649

Athéna Lémnia, témuž připisovaný ApollónParnopios, Alkamenova Hekaté Epipyrgidiaa Pyrrhova Athéna Hygieia. Vedlé soch apomníků přibývalo průběhem IV. stol. množ-ství sloupů nápisových, poněvadž stalo se zvy-kem, že mužové obcí athénskou poctění, do-mácí i cizí, příslušné obecní nálezy na A-liukládali. Také usnesení sněmovní psána nadeskách kamenných a na A-li ukládána. Z ve-řejných staveb, které ve IV. století na A-livznikly, byla c h a l k o t h é k a, již řečník a stát-ník Lykurgos založil k uchovávání kovového

nářadí, Parthenónu náležitého. Zbytky její po-znávají se nejnověji při severní zdi hradnímezi Propylaii a Erechtheiem. Ve s k e u o-t h é c e (nepochybně ve vých. cípku, č. 21.)uchováváno plachtoví lodní. A-le neodvážil sedotknouti ani Lacharés, ani Démétrios Polior-kétés, který dobyv Athén r. 295, ze šetrnostiani hradu neosadil. Za následujících dob dia-dochů dostalo se A-li nové ozdoby Attalem I.,králem pergamským, který zavěsiti dal na jižníhradbě po r. 229 řadu skulptur, představují-cích posloupnost bojův od mythické giganto.machie až po vítězství Attalovo nad Kelty.Antiochos IV. syrský dal na jižní hradbě po-staviti a p o t r o p a i o n, t. j. hlavu Medúsinu anad ní zlatou aigidu bohyně Athény na od-vrácení zla od hradu. Avšak již r. 86 př. Kr.utrpěla A. Když Sulla dobyl Athén, utekl se


650 Akrop

vůdce protiřímské strany, A r i s t i ó n, na hrad.Teprve nedostatek vody přinutil jej vzdáti se,načež Sulla vzíti kázal z hradu 50 tal. zlataa 600 tal. stříbra. Později zřídili Athéňanétriumviru Antoniovi a královně Kleopatřeobrazy na A-li, jakožto božstvům ochranným.Brzo následovaly pocty rodu Augustovu. Voje-vůdci Agrippovi věnována jízdecká socha předpinakothékou Propylaj (č. 11.), na prostran-ství pak před průčelím Parthenóna zbudovánokrouhlý chrámek bohyně Romy a císaře Au-gusta (č. 19.). Z doby Augustovy nepochybněpochází rozsáhlé mramorové schodiště předPropylaii, zjevně kontrastující s uměleckýmvkusem svého okolí. Místo bohocty božstevochranných rozhostila se na A-li hnusná boho-cta římských císařův a jejich milců. Z roz-kazu Neronova oloupena A. o »krávu Myró-novu«. Za Hadriána dostalo se hradu zpodníčásti schodiště před Propylaii, načež zavíráse historie antické A-le. Náhodou zůstaven námpopis hradu z péra Pausaniova (I, 22, 4—25, 2),z něhož nabýváme obrazu o jeho neporuše-ném dotud stavu. Křest’anství dalo A-li rázzcela jiný. Již ve III. stol. po Kr. opevnil ne-známý jinak Markellinos vchod ku hradu dvěmapylóny (č. 10.). V V. stol. dotkla se nábožen-ská reformace i A-le. Chrámy její byly pro-měněny v křest’anské, některé z nich, jakoParthenón, se změnami pronikavými; hradpak ve tvrz přeměněn. Době Justiniánově při-pisují se opevnění, jimiž ku hradu těsněji při-pojeny prostranství před Propylaii a pramenKlepsydra; průběhem pozdního středověkuopatřen nový vchod přímo proti Areiopagu,který později zazděn byl a od r. 1852 po svémobjeviteli nazývá se branou Beuléovou (č. 9.).Za IV. války křížové dobyl r. 1204 markrabíBonifác montferratský A-le, načež učiněna A.r. 1208 sídlem latinského arcibiskupství a fran-couzského vévodství athénského. Z pinako-théky učiněna kancelář vévodská, na místějižního křídla Propylaj zdvižena byla vysoká»francká věž« a na hradě samém některé novébudovy pořízeny k potřebám dvoru vévod-ského. Roku 1386 dobyl A-le N e r i o A c c i a-j u o l i, jenž v Propylaiích palác sobě učinil.Ale byl to poslední zásvit slávy starobylého
hradu, ježto r. 1458 dobyl hradu turecký voje-vůdce Omar. Téhož roku vešel Muhammed II.na A., při čemž obdivil se kráse staveb hrad-ských. Turecký paša uhostil se v Propylaiích.Vchod ku hradu častěji z příčin ochrannýchbyl přestavován a přístup nemoslimům na hradúplně zakázán. Bleskem zničena roku 1656hořejší část’ Propylaj. Pouze vysokým hodno-stářům diplomatickým, jako francouzskémuvyslanci Nointelovi r. 1674, podařilo se do-síci přístupu na hrad. Jemu děkujeme za vzácnékresby Carreyovy a za výkresy Sponovy aWhelerovy z r. 1676, jimiž zachoval se námpohled na slavné památky hradu dotud ne-porušené. Proti Turkům vznikl touž dobouveliký spolek válečný, čímž tito donucenik obraně. I A. znova opevněna, starobylýchrám Níky zbořen a ze zdiva jeho novábašta před Propylaii zbudována. Roku 1687 be-

olis.

nátský admirál Morosini obléhal Turky nahradě. Když těžká střelba nemohla zmoci staro-věkých opevnění, učiněn marný pokus o tří-štění skály podkopy prachovými, až 26. září1687 zničen Parthenón bombou. Výbuchemzpůsoben požár, který zachvátil i příbytky po-sádky, načež 28. posádka se vzdala. Však jižr. 1688 opustil Morosini hrad, jehož nebylo lzedržeti, a Turci vrátili se znova do smutnýchzřícenin. Do hradu polo zbořeného dostalo senyní častěji přístupu vědeckým badatelům,na jejichž kresbách lze sledovati rychle dovršu-jící se zpoustu slavných památek. Ještě za ře-ckého povstání bylo přestáti A-li dlouhé oble-žení. 21. června 1822 osadili Řekové A., načežGuras stal se jejím velitelem. Východořeckýdiktátor Odysseus vystavěl mohutnou baštu(č. 13.), jeho jméno posud nesoucí, k ochraněKlepsydry. R. 1826 Turci jali se A. obléhatia střelbou svou poškodili hlavně Erechtheioni chorégický pomník Thrasyllův (č. 25.). Podelším obléhání posádka se vzdala, ale brzopotom Řecko prohlášeno za stát nezávislý,a 1. dub. 1833 poslední Turek vyšel z hradu.Za nové vlády hellénské interess o vědecképrozkoumání A-le zastínil všechny pokusyobnovné. Jemu padly za obět’ všechny po-zdější přístavky francké a turecké (právě usta-novena k zboření bašta nad Klepsydrou). Zezdiva turecké bašty Ross roku 1835 rekon-struoval s Schaubertem a Hansenem chrámekNikin. Témuž interessu vyhověno vyklizenímA-le ode všech zbytků profanních a syste-matickým překopáváním jejího povrchu, kterédálo se za vedení Rossova až do roku 1836.Roku 1875 snesena i ohyzdná věž francká ar. 1883 počato nové kopání, důkladnější arozsáhlejší, jímž nejen mnoho drahocennýchuměleckých i historických památek otevřenoa v novém museu akropolském uloženo, ný-brž položeny i základy k poznání původnírozlohy staveb hradních. — Dnešní stav A-lejest tento: Na jihozápadní straně (plán ač. 7.)zbytek hmotné polygonové zdi přikládá A. Cur-tius někdejšímu Pelargiku. V pořadí ze záp.k vých., podlé úpatí hradu následují OdeionHérodovo (č. 6.), mohutná chodba (»Eume-nova«) o 40 obloucích v dnešní podobě z doby
římské (č. 2.) a divadlo Dionysovo (č. 1.). Zachodbou v témž směru objeveny základy chrámuIsidy a Themidy a Asklépieia (č. 3., 4., 5-). Naddivadlem podnes zachovaly se trosky pomníkuThrasyllova (č. 25) a ještě výše dva osamělésloupy chorégické (č. 24.). Na východní stranějest umělý taras; základy zdí tam shledanépřikládá A. Curtius Eleusiniu. Mezi tarasema divadlem mělký dol pokládá se za městištěOdeia Perikleova. Na severním úbočí spatřujese několik jeskyň, někdy božstvům různýmzasvěcených, jako Panovi (č. 14.), ApollónuHypakraiovi (č. 15.) a Agraule. Do hradusamého nevstupuje se dnes branou Beuléovou(č. 9.), nýbrž dvojitou tureckou brankou nadOdeiem. Kolem záp. strany pyrgu Níkina (č. 8.)vcházíme na předhradí. V levo níže vidí sebrána Beuléova mezi oběma pylóny Markelli-novými (č. 10), naproti osamělý pomník Agrip-

Akropolités Georg

pův (č. 11.) a za ním schůdky vedoucí ku(č. 12.), prýštící pod baštou Odys-seovou (č. 13.). Obrátíme se k vých., proti prů-čelí Propylaj; v levo jest pinakothéka, v pravona výši pyrga chrámek Athény Níky. Ku Pro-pylaiím jde schodiště, restaurované z naleze-ných zbytků schodiště antického. Pět schůdkův pravo vedlo na pyrgos, nyní jde se k němuskrze jižní křídlo Propylaj pod někdejší fran-ckou věží. Skrze Propylaia (č. 23.) vcházímedo náhradí, asi 10 m zvolna se zdvihajícího.Na pravo nízká zed’ odděluje temenos Arte-midy Braurónské, odloučený od pyrga zdí z Pe-largika (č. 7.) zbývající, na levo podél Themi-stoklejské zdi objeveny r. 1886 a 1887 velikáantická cisterna, základy chalkothéky a stoea nějaké, snad příbytku kněžky Athéniny. Přicestě patrně znalé, po níž kdysi ubíral se prů-vod panathénajský, vidí se podstavec sochyAthény Hygieie, a výše podstavec, na němždle obecného domnění stávala socha AthényPromachy (č. 16.). Vyšší taras vých. Brau-rónia pokládal Ulrichs za okres Athény Er-gany; nyní úkol jeho jest nejasný. Cesta ji od-děluje od základů starého chrámu Athény Po-liady, k němuž na sev. přiléhal okres Pandro-sin. Erechtheiem odděluje se Pandroseion odzbytků královského megara. Z Pandroseia az megara šly na sever tajné schody, r. 1886a 1888 objevené. Na nejvyšším místě podneszdvihají se obrovské trosky Parthenóna a nanašem pláně vidí se na záp., jihu a vých. zá-klady staršího Parthenóna Kimónova. Mezivých. průčelím Parthenóna a Erechtheia jestmísto velikého oltáře Atlénina (č. 17.), kdežbohyni vzdávána obět’ při slavnosti panathé-najské, 28 m vých. Parthenóna (od 3. a 4. sloupuprůčelního) objeveny na zimu 1887 zbytkychrámu Augusta a Romy (č. 19.), a při jiho-východním rohu Parthenóna objeveny z jara1888 u veliké hloubi rozsáhlé kyklopské zdi,stavivem i způsobem své úpravy tirynthskýmpodobné, spolu i zbytky předperských hradeb.
Při zdi hradské, mnohem níže plochy, na nížstál chrám Augusta a Romy, vystavěno roku1862—1865 museum akropolské (č. 20.), k ně-muž roku 1888 na místě antických základův,obvykle připisovaných skeuothéce, přibylo museum druhé (č. 21.). Na vých. cípku, krásnouvyhlídku poskytujícím, zbudována za nověj-ších dob belle vue královny Amálie (č. 18.).Srv. Jahn, Pausaniae arcis descriptio (2. vyd.upravil Michaelis, Bonn 1880; Beulé, L’Acro-pole d’Athenes, Paříž 1853; Burnouf, La villeet l’Acropole d’Athenes, Paříž 1877; Boetticher,Die Akropolis von Athen, Berlín 1888. Zprávyo kopání v l. 1834—1837: Ross, Arch. Aufs. I.;o kopání 1883—1888: Osvěta 1887, 172. sld.,273. sld.; Kawerau, Deutsche Bauzeitg. 1888,č. 1. Kavvadias, >Arq. DÙltion 1888, leden ažduben. Pšk.28Akropolites Georgios, byzantský děje-pisec (* 1220 — † 1282). Pocházeje z rodinyspřízněné s císařskou nabyl pečlivého vycho-vání a zastával rozličné úřady při dvoře císař-ském, až se stal i velkým logothetou. A. při-čiňoval se o spojení řecké církve s římskou

ios — Akroterie. 651

a napsal dějiny byzantských císařův od 1203
do 1261 (Qronik÷ suggraf™); dílo toto vydalnověji J. Becker (Bonn 1836).
Akroposthitis (‚kro-pos*»a, lem před-kožky, zánět předkožky.) Peč

Akrostichon (z řec.) slove básnička,v níž začáteční neb koncová písmena (takéslabiky neb i slova) veršů tvoří na př. jménoosoby neb věci opěvované, jméno básníkovo,průpověd’ atd. A-cha jsou původu starého;hříčky takové dělali již básníci řečtí dobyalexandrijské, pak také básníci římští (En-nius). Užívá se jich nyní pouze v básníchpříležitostních.

Akrostolion, u star. Řeků hlavice lodi,břevno, jež vyčnívalo v čele lodi. Lodím ku-peckým bylo a. k ozdobě; zde bud’ řezbounebo malbou byl zobrazen znak (par‡shmon),po němž lod’ jméno měla. U lodí válečnýchsloužilo a. ku prorážení lodí nepřátelských. Gd.

Akrotatos, nejstarší syn lakedaimon-
ského krále Kleomena II. z rodu Eurysthe-novců, chtěl, aby ti, kdož utekli z bitvy s Anti-patrem u Megalopole (330 př. Kr. ), byli zba-veni občanské cti, ale tím vzbudil proti soběmnoho nespokojenců, kteří jej přinutili utécize Sparty (roku 314 př. Kr. ). Přijat od Agri-gentských byl postaven v čelo vojska protityrannu syrakuskému Agathokleovi; bouří za-hnán k m. Apollónii na moři Adrijském při-měl kr. Glaukia illyrského, že přestal městoobléhati. Konečně po mnohých plavbách při-šel opět do Agrigentu, kde však pro své roz-košnictví a pro vraždu emigranta syrakuskéhoSósistrata, který stál v čele opposice, upadlv takovou nenávist, že byl sesazen. Ukame-nování ušel jen nočním útěkem do Lakon-ska, ale zemřel ještě před otcem svým Kleo-menem zanechav syna Area I., jenž nastoupilr. 310 př. Kr.
Akroterie (z řec.) jest umělá forma tekto-nická, mající ve výtvarném umění významvrcholení, pročež zaujímá jako okrasa mí-sto na vrcholech a koncích svahů stavebníchštítů. Původ svůj mají a. v řeckém stavitelství,kdež byly jimi ozdobovány vrcholy a rohy štítůchrámových. Obyčejně představovaly hlavníčili vrcholové a. listnatý vějíř, vyrůstající na
způsob palmetty z kotoučů (viz vyobr. č. 144.),kdežto a. rohové představovaly jen polovicitohoto vějíře, obrácenou širokým krajem kestraně okapu a prodlouženým kotoučem zdeohraničenou. A. chrámů monumentálních bylysložitější přibírajíce k tvarům rostlinným téžpostavy lidské a zvířecí, někdy též nářadí a sym-bolické tvary obřadní, kterými již zvenčí po-ukazováno bylo k účelu, kterému chrám bylposvěcen. Tak na př. na chrámě Zeva Olymp-ského byla dle Pausania uprostřed socha Nikya po stranách vítězné trojnožky; na a-iíchchrámu Athény Poliady v Athénách byly vy-obrazeny sovy; bohyně Isis se psem Siriemspatřovala se jako a. chrámu jí posvěcenéhov Římě atd. Poněvadž pak štít v architekto-nice stal se formou dědičnou a trvalou, udrželase též a. jako ozdoba jeho až na naše časy,ovšem v obměně přiměřené vždy slohu a

652 Akrothinia —

době. — A. lodní byla okrasa podobnéhourčení, kteráž zdobila příd’ lodi a skládala sez poloviny palmetty, sepjaté u svého kořene

Č. 144. Akroterie.

pásem. Později zaujaly její místo hlavy a krky
labutí, obrazy mořských panen a jiné figurálníobrazy. Vnk.
Akrothinia (‚kro*»nia) nazývali staříŘekové bohům připadající podíl z kořisti
i úrody, vlastně z vrchní (‰kroc) kupy (*»c) vzatý, pak vůbec z nejlepších částí vybraný.Srv. lat. primitiae. Dnl.
Akrothoon viz A k r o a t h o n.Akrothymion (z řec.) nazývány byly ná-

dory bradavčité, mající povrch svraštělý, snadnove vředy se měnící a krvácející. Peč

Akry (ëAkrai: 1) Řecké město v západ.Aitólii, leželo nedaleko břehu jezera Trichón-ského. Totožné s ním jest nejspíše město A kra,od Stefana Byzantského sice v Akarnanii při-pomínané, které však snadno mohlo býti ponějakou dobu v držení Akarnanů, poněvadž
hranice mezi Aitólií a Akarnanií bývaly dostineurčity. — 2) A., A c r a e, město na Sicilii,záp. od Syrakus nad řekou Anapem, osadasyrakuská. Rozvaliny města zachovány u Pa-lazzola, a lid okolní podnes nazývá horu, naníž se nacházejí, A c r e m o n t e.
Aksaj: 1) Pravý přítok Tereku, vytékáz Černých hor kavkázských a teče 160 kmsměrem sev., u vsi Aksaje vlévá se do jez.Čuvalského a vychází z něho pode jm. Cu-valy, načež ústí u Dubovské do ramene tere-ckého Karginu dvěma rameny, z nichž jednoslove Kuru (Suchý) — A., poněvadž v létě vy-sychá. A. jest rybnatý a přijímá mnoho hor-ských ručejův. Na pravém jeho břehu, jiho-záp. od Kizljaru v okr. kumyckém (oblast’ ter-ská), jest ves Nový A. neb Taškiču, obydlenámuham. Kumyky (asi 4000 obyv.) sekty Oma-rovy.


Aksakov.

2) A., pravé rameno Donu, odděluje se odněho při stanici Melechovské a spojuje ses ním opět po 90 km toku u Aksajské stanice,

tak že tvoří tím značný ostrov (22 kmširoký) prorývaný mnohými průplavy.Jsa nízko položen bývá často zaplavo-ván vodou, pročež m. Starý Čerkaskna něm stojící bylo r. 1804 opuštěno azaložen západněji Novočerkask. A. při-jímá mnoho říček, z nichž největší jest
Gruševka a Kadamovka; po celém tokujest A. splavný jen z jara, v létě pouze28 km splavných. Při ústí jeho v okr.čerkaském (v oblasti kozáckého vojskadonského), sev.-záp. od Rostova. ležíA k s a j s k á s t a n i c e, která vzniklav XVIII. stol. a pro svou výhodnou po-lohu brzy se rozšířila, tak že nyní čítá již 5600 obyv. Aksajská stanice jest hlavním přepravním místem přes Donna cestě na Kavkáz. Znamenitý obchods rybami, železem, dřívím a žitem. Té-měř splývají s ní kozácké stanice Srě-tenská a Alexandrovská, založené stej-nou dobou jako A., když azovský plukjízdní z Rostova přidělen byl k vojsku donskému a usazen ve stanici zvané takku poctě novorozeného cara Alexandra I.Pavloviče.
3) A., selo v gub. astrachanské na záp.
od új. m. Černého Jara, na řece J e s a u l s k é mA-i, vtékajícím do Donu, téměř na hranici územídonských kozáků. Čítá asi 3000 obyv. živí-cích se většinou orbou a chovem dobytka,ale i obchodem, který se zmohl založenímstanic na území Kalmykův, táhnoucím se odA-e na jih.
Aksajska stanice viz A k s a j 2).Aksak nebo A k s z a k (obrana), litevské

příjmení polského erbu, kde v červeném poli
nalézá se šípem protknuté, s ním na bok obrá-cené roztržené lidské srdce, jehož obě půlesotva pohromadě souvisí. Nad přílbou a ko-runou jsou tři pštrosí péra. Původ jeho odvo-zuje se z Litvy nebo z Moskvy.
Ak-sakal (tur., b í l á b r a d a), název sta-rešin u kočovných plemen tureckých, známýi u Kurdů ve formě a k - s a k a l l y, t. j. bělo-
bradý.
Ak-sakal-barbi slove skupina několikaslaných jezer v stepi kirgizské na severo-západ od jez. Aralského mezi územím Střednía Malé Ordy kirgizské, obvod asi 210 km. Je-zera spojena jsou malými průtoky, jsou ryb-nata, porostlá na pokraji hustým křovím, takže se hodí dobře za pastviska kočovníků; kro-mě menších říček splývá s nimi beze stopyi značná řeka kirgizská Turgaj. V dávnýchdobách byla bezpochyby částí jez. Aralského.

Aksakov, dříve O k s a k o v, stará šlechti-cká rodina ruská, pochodící od varjažskéhonáčelníka Simona Afrikanoviče, který r. 1027usadil se s družinou v Kijevě a pochován tamv chrámě P. Marie, jejž v kijevopečerské lavřebyl vystavěl. Potomci jeho syna Jurije Simo-noviče, bojarina při velkoknížeti VsevoloduJaroslaviči, byli zakladateli rodů nynějších kní-


Aksa

žat Voroncovů, Bašmakovů, Islenevů a zvláštěVeljaminovů. z nichž Ivan Fedorovič V e l j a-m i n o v, zvaný O k s a k, založil zvláštní větevrodu Veljaminovů, t. j. rod A-ů. Členové rodutoho nevynikli nikdy ani ve službě státní, anijako válečníci, nýbrž zastávali většinou jenmenší úřady, nebo byli poměščiky (statkáři);teprve v XIX. stol. nabylo jméno jejich leskua slávy na poli literárním i politickém něko-lika muži, z nichž někteří dosáhli pověsti i povší Evropě. Nejvíce vynikli:

1) A. S e r g ě j T i m o f e j e v i č, spisov., nar.20. září 1791 v Ufě. Zvláštní péči vychováníjeho věnovala jeho matka, dcera úředníka Zu-Jova, paní vysoce vzdělaná a jemnocitná. Jižr. 1805 jako čtrnáctiletý jinoch vstoupil nauniversitu v Kazani. V dvojím směru vyvinulase u něho zvláštní záliba: v lovectví ve všechjeho oborech a v divadle, záliba, jež neostalabez účinku na jeho činnost literární. Zálibav lovectví byla i vlastní příčinou, že stal sevynikajícím spisovatelem. Nejen že úspěchjeho loveckých knih vedl ho k tomu, že na-psal nejznamenitější svůj spis Semejnaja chro-nika, ale i proto, že obcování s přírodouvnuklo mu onu nehledanost, prostotu i svě-žest citu i slohu, které čelní jeho díla učinilytak oblíbenými. Za to spíše opačný účinekměla na něho záliba v divadle, kde veškerépráce a snahy jeho ostaly marnými a od-vracely ho od činnosti plodnější. Roku 1807ukončil studia universitní a se svou rodinouodebral se do Moskvy a odtud do Petrohradu,kde vstoupil do státní služby a stal se pře-kladatelem v kommissi pro sestavování zá-konů. Avšak již r. 1811 vzdal se státní službya r. 1812 usadil se v Moskvě, kde žil v kruhutehdejších spisovatelův a divadelních hercůa veškeru píli věnoval deklamaci a divadlu.

R. 1816 oženil se s dcerou gnerála Za-platina, jejíž matkou byla zajatá Turkyně IgelSum. Původu tomu přičítá se neobyčejnáenergie jeho obou synů, Konstantina a Ivana,jížto nápadně lišili se nejen od otce, ale vůbecod dobrodušného, klidného rodu Aksakovů.Čtyři léta po sňatku svém strávil na svýchstatcích a r. 1826 trvale usadil se v Moskvě.Vstoupiv zde opět do státní služby přijal roku
1827 úřad censorský, jejž zastával do r. 1834,načež do r. 1839 byl školním inspektorem.Smrtí jeho matky r. 1833 a jeho otce r. 1837připadlo mu značné jmění, tak že vzdal sepak naprosto veškeré úřední činnosti a žil aždo své smrti jako soukromník.
Psáti počal A. již v patnáctém roce věku,a brzo také vycházely práce jeho tiskem.Avšak verše, stati i překlady jeho nemělyvalné ceny. Jsou to práce oné staré školy,která nepohybovala se na půdě skutečnéhoživota a řídíc se dle cizích vzorů považovalasvé spisovatelské zábavy za klassičnost. A.zprvu náležel také k odpůrcům onoho směru,jenž v létech třicátých počal si raziti cestuv kruhu učitelů a studentů moskevských. ProtiPolevému, předchůdci Bělinského, byl zaujataž k nepřátelství. Teprve obcování s Gogolemzpůsobilo obrat v jeho směru spisovatelském


kov. 653

a uvedlo ho ze lžiklassicismu na půdu opravdo-vosti a skutečnosti. Obcování to bylo tak dů-věrné, že Gogol předčítával A-u své novépráce a tento opět jemu svá díla. V doměAksakovů shromažd’ovala se i mladá literárníspolečnost ruská a později slavjanofilská.

První jeho prací nového směru byl náčrtekBuran, v němž líčil zimní bouři a nebezpečnévánice orenburské stepi. Po stepním tomtoobrázku následovaly jednotlivosti z líčení jehomládí, z nichžto vzniklo pak jeho hlavní dílo.r. 1847 vyšlo jeho líčení rybolovecké Zapiskyob uženě ryby, dále r. 1852. Zapiski ružéjnagoochotnika orenburgskoj guberniji a r. 1855 Raz-skazy i vospominanija ochotnika. Pochvala kri-tiky byla mu povzbuzením, aby pokračoval vesměru tom. Sám Turgeněv s nemalým uzná-ním se vyslovil o živém a věrném líčení asmysle i citu pro přírodu, jež ze spisů těchdýše, ba ani na Gogola neostaly bez účinku.Byly to literární události té doby. Posléze r.1856 objevila se jeho Semejnaja chronika aVospominanija. Úspěch, s kterým dílo se se-tkalo, předstihl všechno očekávání spisovate-lovo. Jsou to věrné obrazy cítění, smýšlení,konání a života ruského s nesetřeným pelempůvodnosti. Kritika uznala je za chloubu ruskéslovesnosti, za jednu z prací národních, kterékaždý ruský vzdělanec musí znáti.

R. 1847 počal A. churavěti a neduh očnínutil jej tráviti dny v temném pokoji. Poslézepřišel i o jedno oko. Přes to neopouštěla hobodrost a svěžest mysli. Na jaře r. 1858 cho-roba jeho značně se horšila. Následující léto
trávil v zátiší u Moskvy, kde ve chvílích úlevydiktoval nový svůj spis, jenž ničím nepřipo-míná, v jak bouřných chvílích povstal. Jestto přírodní líčení Sobiranije baboček, jež vyšlotiskem po jeho smrti ve sborníku »Bratčině«.Následující zimu trávil opět v Moskvě a přesto, že trpěl těžké bolesti, ostával literárně čin-ným; zejména sepsal ještě stati:. Zimněje utro,Vstrěča s Martinistami a povídku Nataša. Ze-mřel dne 30. dubna 1859. Spisy jeho vyšlymnohokráte po různu o sobě. První úplné vy-dání sebraných spisů A-a vyšlo koncem roku1886 v 6 dílech. Do češtiny přeložena jehoRodinná kronika (Sem. ch.) od J. Sl. Tomíčka (1864), pak menší práce: Buran (Budeč. Zahr.1883), Dvě cesty (Slov. Sbor. 1884),. SlavjanofilŠiškov (Zl. Praha 1884), Služby boží, Večer (Svě-tozor 1884), Chovejme se k mládeži čestně (Čas1887). Tký.
2) A. K o n s t a n t i n S e r g ě j e v i č, nej-starší syn předešlého, hlavní pěstitel a za-kladatel nauky slavjanofilské, nar. 29. března1817 v Aksakově, strávil léta dětství svéhov idyllických poměrech statku otcovského.Patriarchální mrav, klid a spokojenost nevol-nických rolníků v úrodné končině orenburské,širošírá step neostaly bez účinku na vníma-vého hocha. Důvěrným obcováním s nevol-níky osvojil si mnohé názory, jimiž pozdějiodůvodňoval své vývody. Ruský lid ve své pro-stotě tkvěl mu po celý život jako vzor namysli a jako žádoucí protiva »zvrhlé, vzdělanétřídy« a »zvrhlého západu«. Neobmezenou lá-


654 Aksa

skou lnul k otci svému, od něhož se nikdyneuchyloval. R. 1826 přesídlil se s ním do Mo-skvy, kde otec přijal místo censora, a od tédoby po celý téměř život nevzdaloval se z mě-sta toho. Sám otec řídil zde jeho vychování,byl mu učitelem a vůdcem v životě, což pod-porovalo sice jeho mravní opravdovost, alenikoliv samostatnost. Již r. 1832 vstoupil A.na slovesnou fakultu moskevské university,která tehdy ocit’ovala se na počátku nové dobya úplného převratu sboru professorského istudentstva. Lžiklassicism bral za své a učitel-stvo i studentstvo oddávalo se s vroucnostívědě a hledání pravdy. Rozhodný vliv nadobu a vývoj jejích názorů měla filosofieSchellingova a Hegelova. Professoři Pavlov,Nadeždin, zakladatel nové ruské kritiky, mladýnadšenec Sevyrev, horlivý Pogodin-všichniti vnesli nového ducha ve vysoké učení.

Však i mimo přednášky ujal se čilý životv kruzích studentských. Byla to doba, kterádala Rusi celou řadu vynikajících spisovatelůva myslitelů známých pod jménem »mužů letčtyřicátých«, kteří i po studiích universitníchostali spojeni v kruhu zvaném dle Stankeviče,horlitele pro filosofii Hegelovu. V kruhu tomocitl se i A. společně s básníky Satinem,Krasovem a Kijušnikovem, s Ketčerem, Kor-šem, Pasekem, Bělinským a jinými. Pozdějipřibyli v kruh ten Granovskij, Turgeněv, Kol-cov, Vas. Botkin, Katkov, Hercen a j. Již všaktehda vyvíjely se v něm protivy a tvořily dvarůzné póly. Na jedné straně A., jenž zrakemidealisty posuzoval veškerý svět kolem a vy-tvořil si své ideály, pro něž ze skutečnostivybíral si doklady, na druhé straně Bělinskij,Hercen, Granovskij, Turgeněv, kteří opíralisvé názory o skutečnost a neuznávali světkolem sebe ani za dobrý, ani za přístojný,těžce pocit’ovali zvůli byrokracie, porobu ne-volného lidu a všemoc policejní. K roztržcedošlo však teprve r. 1840 a 1842. Byla to roz-tržka mezi idealismem a realismem, mezislavjanofilstvím a západnictvím.

Po čtyřech létech ukončil A. svá studiaa r. 1838 odebral se do Berlína poslouchatu pramene německé filosofie; avšak již popůl létě vrátil se do domu otcovského. Shoda
A-a s odpůrci jeho byla tím nesnadnější, žeA. šel až do krajních důsledků své nauky.Proto rozpadl se nejprve s Hercenem a Bě-linským, tuhými realisty, a potom s Granov-ským. Od té doby žil A. ještě uzavřenějiv domě otcovském a jeho nauky stávaly sepři vší vřelosti vlastenecké tím jednostranněj-šími. Již v kruhu Stankevičově mluveno o vy-žilosti a úpadku světa západního a Hegelovynauky o národnosti a epochách národů vy-kládány v ten rozum, že Slovanstvo jest po-voláno, aby oživilo a vzkřísilo svět novýmiideami. Nyní prý přichází řada na Slovanstvo.A. nauky ty vedl do krajnosti. Rusko zdálose mu spasitelem shnilé Evropy a zdrojemvšech blahodárných počinů. V ten rozum jsoui jeho básně, z nichž první předčítal na uni-versitě a uveřejňoval v »Teleskopu«, »Mosk-Nabijudateli« a jiných listech.

kov.

První spis, který vzbudil pozornost a prokterý utkal se s Bělinským v polemice, bylakritika o »Mrtvých duších« Gogolových (1842).Přikládal jim význam díla monumentálního aGogola stavěl hned vedlé Shakespeara, čemužBělinskij odporoval. Větších i menších statíkritického obsahu vyšlo od něho ještě vícev různých listech, jako odpověd’ Bělinskémuv »Moskvitjaninu« (1842), o sebraných spisechŽukovského v »Molvě« (1857) a j.

Hlavní jeho spisy jsou však obsahu histo-rického a historickojazykozpytného. V sou-hvězdí slavjanofilském (v němž Ivan Kirějevskijbyl filosofem, bratr jeho Petr sběratelem ná-rodních písní, Chomjakov bohoslovcem, Sa-marin národním hospodářem), stkvěl se A. jakodějepisec a bratr jeho Ivan jako publicista.A. nebyl filolog ve vlastním slova smyslu anidějepisec. Práce jeho jsou většinou náčrtkyneb stati obsahující mnoho blesků myšlénko-vých a úvah filosofických, nikoli však přesnéstudium na základě pramenů. Nebyly mu takéúčelem, nýbrž prostředkem k nauce jeho slo-vanské. Základní myšlénka jeho děl jest láskak lidu obecnému a demokracie ruská. O lidumluví s unesením, důstojnost jeho zdá se mupovznesenou nad dvořanstvo a podrývačnoučinnost západnických románopiscův a básníků,s nimiž býval dříve v jednom kruhu. V Obo-zrěniji sovremennoj literatury (1857) dokazovalu všech tehdejších básníků úpadek ruské poesiea veškerou ruskou slovesnost po Gogolovi sevšemi jejími Turgeněvy, Tolstými, Gončarovy,Pisemskými a Někrasovy označoval za prázd-nou a lživou.

Jazykozpytem zanášel se po celý život.Prvním jeho dílem v tom oboru byl dissertačníspis Lomonosov v istoriji russkoj literatury i rus-skago jazyka (1842—43). Nedokončená jehoruská grammatika a pojednání o ruském časo-slovu jsou díla bez podkladu vědeckého.

Z dějepisných prací vyniká zejména O drev-nem bytě u Slavjan voobšče i u russkich v oso-bennosti (1852). Dle jeho vývodů nebylo nej-starší zřízení slovanské rodové, nýbrž základemjeho byly obecné sbory. Vystoupil tu protiplatným názorům Solovjeva, Kalacova a j.,že prý dali se svésti naukou německou. Od-
volávaje se na byzantská a jiná svědectvío východních Slovanech dokazuje, že nej-starší řády byly demokratické, že rodiny ne-utonuly v rodu, nad nímž by byl měl neob-mezenou vládu starešina, nýbrž podržely svouplatnost. Odvolává se při tom i na »Libušinsoud«, kde nevystupuje zřízení rodové, ale ro-dina a sbor obecní, tolikéž na staroruské leto-pisy Nestorovy a zákonník velikého knížeteJaroslava »Russkaja pravda«. Prosté a věrnélíčení Nestorovo, kterak povolán byl z vůleveškerého lidu ruského cizí Varjag za vládceruského, svědčí prý také o vysokém stupnipolitického života u starých Rusův, o mocnédemokracii a svobodně se radících sborech.Nejstarší toto zřízení ruské oživlo prý pozdějijako »věče«, sbor obecní a městský, jako du-ma bojarská a jako zemský sněm (zemskij so-bor), který velcí knížata a carové moskevští

Aksa

svolávali k poradám a usnášením o důležitýchříšských věcech. Vědecká oprávněnost vývodůtěch také později uznána. Téhož směru jsoui dvě jeho stati: Ob osnovnych načalach rus-skoj istoriji (1849 a 1850, kde vytýká rozdílmezi demokratickým pojmem zemlja (země)a gosudarstvem (státem), z ciziny přineseným,které. aniž se vzájemně potlačily, vešly spoluve smlouvu proti zahraničnému i domácímunepříteli. Zemlja jest lid, v ní jest tepna ži-vota národního, gosudarstvo jest vláda, jež pe-čuje pouze o zachování zevního pořádku. A.vidí v tom dvě rozdílné cesty, jimiž národovévůbec jíti mohou, aby konali svůj mravní úkol.Jest to cesta »vniterní božské pravdy« a cesta»zevního pravidla a pořádku«. První cestou krá-čel ruský národ, druhou národové západní.Veškeré evropské státy založeny výbojem, je-jich základní zásadou jest násilí a otroctví.Ruský stát však jest mu dílem svobodného po-volání. Ruská vláda upevněna byla souhlasemlidu. Národ a vláda nesplývají,-ale spojují seu vzájemné důvěře. Tak vyvíjelo se Rusko aždo Petra I., tu však nastal záhubný obrat.Opravy Petrovy nazývá A. násilnictvím a zra-dou na ruském lidu. »Stát« za Petra porušilsmlouvu se »zemí«, jižto sobě porobil. Novésídlo Petrovo nemá s Ruskem nic společného;s vyššími a vzdělanými vrstvami propadl jhuzápadu. Na jeho stranu přidali se i služebnícistátní. Jedině prostý lid ostal věren staroby-losti. Když Napoleon I. vpádem svým uvedlRusko ve zmatek, obrátil se »stát« k »zemi«o pomoc, a Moskva, stará »hlava země«, za-chránila »stát« i sebe. Čím pochybenější zdajíse mu poměry od Petra I., tím ideálně půvab-nější jeví se mu ruská starobylost, již líčí s na-dšenou vroucností v pojednáních svých, jme-novitě O bogatyrjach vremen Vladimira po rus-skim pěsnjam; O sostojaniji krestjan v davnejRusi; Scmisotlětije Moskvy; O jazyčestvě u drev-nich. Slavjan a j. Dovozuje, že v dávné Rusinebylo šlechty. ženy a dívky byly stejně svo-bodny jako mužové, nevolnictvo bylo neznámoa zaneseno na Rus ze západu, již za dob po-hanských byli ruští Slované vyspělí a způso-bilí přijmouti nejkrásnější jeho ctnosti. K dávno-věkým těm vzorům měla by se dle jeho nauky
Rus vrátiti, a nikoli napodobiti západ. Ze svénauky činil i praktické důsledky. I zevnějškemchtěl se svými soudruhy blížiti se lidu, a kdyžv druhé polovici čtyřicátých let na Rusi ovládlvolnější duch, přijali i kroj lidu selského a ne-chávali si růsti dlouhé vousy a vlasy po způ-sobu mužíků; tomu však r. 1848 policie učinilapřítrž shledávajíc v tom revolučního ducha.
Příčinu všelikých útrap přítomnosti vidělA. v západnictví a věřil, že po době zkoušeka utrpení zvítězí pravé Rusko a Moskva. Vhodnáchvíle zdála se mu nadcházeti, když r. 1855na trůn nastoupil Alexander II. Skrze ministravnitra předložil novému mocnáři spis o vnitř-ním stavu Ruska. Jako syn k otci mluví tuk caru: »Hosudare ! Ty vstoupil jsi na trůn.První tyto chvíle jsou drahocenné a důležiténejen pro tebe, ale i pro tvé poddané.« Dálepoukazuje na své rozdíly mezi státem a zemí,


kov. 655

na dávnou Rus, a na základě tom shrnul v 15článcích své důsledky, jež vrcholí v tom: abyvládě ponechána byla neobmezená moc vládní,národu pak úplná svoboda mravní, svobodaživota a ducha; vládě právo konání a zákona,národu právo mínění a slova. Žádal za úplnousvobodu slova vždy a všude, a k tomu cílii za zemský sněm, na němž bv národ mohlpronášeti své mínění. Zde došel praktickéhovýrazu program slavjanofilské strany o vnitř-ním zřízení ruském. Byt’ jeho ideály nemělyoné podstaty, kterou jim přikládal, a vývodyjeho o západnictvu postrádaly vědeckého odů-vodnění, přece nauka A-a měla i má dosudsvůj význam na Rusi. Přední zásluhou jehobylo, že upozornil na lid v nevolnictví odstr-čený a učinil jej ideálem oproti ideálům z ci-ziny do Ruska vnášeným. Konservativní jehonázory docházely také povšimnutí v kruzích
nejvyšších, a nové zákonodárství ruské, ježnásledovalo, jmenovitě osvobození rolnictva,zřízení svobodných obcí a samosprávy okresui gubernie se zemstvy, zavedení poroty a p.bylo vydatně podporováno snahami těmi.
A. dokončil život svůj dne 7. pros. 1860na ostrově Zakynthu, na němž hledal zota-vení. Smrt’ jeho otce v dubnu 1859 měla naněho tak mocný účinek, že počal chřadnouti,až podlehl úbytím. Byl idealistou nejen ve spi-sech svých a veřejné činnosti, ale i v životěsoukromém. Po celý život svůj ostal panicem.Sebraných jeho spisů vvdal bratr jeho Ivantři díly v Moskvě, z nichž první, obsahujícípráce historické a filologické, vyšel r. 1861,druhý r. 1875 a třetí (práce filologické, kri-tické a různé jiné) r. 1880. Vydání čtvrtéhoa pátého dílu bylo odloženo pro poměry cen-surní. Tký.

3) A. I v a n S e r g ě j e v i č, mladší bratr Kon-stantinův, nar. 26. září 1823 ve vsi Nadež-dině ufimské gubernie. Čím starší jeho bratrtheorii slovanské nauky na Rusi, tím byl Ivanpraktickému jejímu provádění. Konstantin bylhorlivý, neunavný pracovník v zátiší domuotcovského, Ivan byl hlasatelem slavjanofilstvípérem i slovem ve veřejnosti. Konstantin ze-mřel téměř nepovšimnut jako Kirějevští aChomjakov, ačkoliv byli tvůrcové ideí těch.
Ivan A. slaven byl nejen po Rusku, ale známv celé Evropě, kde ze slov jeho se soudilo nastav věcí a poměry ruské. Sotva čtyřletý při-šel s rodinou svou do Moskvy. Školy všaknavštěvoval v Petrohradě, jmenovitě ústavprávnický. V době prázdnin konal mnohé cesty,Německo prošel s Bodenstädtem pěšky. Do-končiv 1842 studia vstoupil do moskevskéhosenátu. Obor trestního soudnictví, v němž bylzaměstnán, učinil na něho dojem tak odporný,že potom ve veřejné své činnosti vší mocídomáhal se opravy a soudu národního, t. j. po-rotního. A. pokládal tento pobyt svůj v úřaděza nejtrapnější dobu svého života a r. 1848dal se přesaditi v obor ministeria vnitra, kdestal se úřadníkem zvláštních příkazů. Zde na-skytovala se mu příležitost podrobně sezná-miti se s ruským lidem. Mezi jiným byl vy-slán do Bessarabie, aby vyšetřil tam církevní

656 Aksa

rozkol, potom do jaroslavské gubernie, abypřehlédl městskou správu, zavedl jednotu vevíře a vyšetřil záhady sekty »běhounů«. Do-spěl však k poznání. že přes uznanou jehohorlivost a svědomitost státní služba vůbecse pro něho nehodí. Zevní příčinu, že vzdalse služby, zavdala jeho báseň Brodjaga, pro kte-rou od gubernátora byl podezříván, a ačkolivv ní neshledáno nic podezřelého, přece bylomu vytknuto, kterak jsa úředníkem minister-ským, může učiniti hrdinou básně člověka»bezpasportného«, t. j. bez průvodního listu,a že básnění málo se hodí člověku, jenž máse těšiti důvěře vlády.

R. 1852 opustiv tedy státní službu oddalse činnosti veřejné. Prvním skutkem jeho sa-mostatné činnosti byl Moskovskij sbornik. IvanA. byl jeho redaktorem, bratr Konstantin,Chomjakov a jiní slavjanofilové spolupracov-níky. První díl 1852 št’astně prošel censurou,nicméně svými novými myšlénkami obrátilna sebe širší pozornost, jmenovitě i ministravyučování Širinského Šichmatova, který všakjej málo příznivě posoudil. Pokládalt’ »předpo-jatost« a »jednostranné i bezvýminečné pěsto-vání myšlénky národnostní« za státu škodlivé,a vskutku druhý díl byl také ihned zakázán.Těžké provinění shledáno zejména v tom, žepovídky a básně Chomjakova mluví o »nebý-valém na Rusi pořádku«, Konst. A. v staro-bylých zpěvech že nechává spílati velikýmknížatům, že ze starých skládání a pověstíčiní závěrky o svobodné obci, demokracii apod. Na tom však nebylo dosti. »Mosk. sbor.«byl vůbec zakázán, a to »nejen proto, co v němobsaženo, ale i proto, co v něm se tají«, hlav-ním spolupracovníkům, bratřím A-ům, Chom-jakovu, kn. Čerkasskému, Kirějevským, zaká-záno uveřejňovati cokoliv vyjmouc prostřed-nictvím hlavní censury v Petrohradě, a kevšemu postaveni všichni pod policejní dozor.Mimo to Ivan A. jako největší vinník zbavenna vždy práva redigovati neb vydávati časo-pis. Velmi vhod přišel mu té doby úkol odzeměpisné společnosti na něho vznesený, abyprostudoval obchod na trzích ukrajinských.Koncem 1853 vydal se do Maloruska a s vlastnímu horlivostí oddal se úloze své seznamuje
se nejenom s národem, ale i s ruským obcho-dem vůbec. Výsledek studia toho bylo ob-jemné dílo Izslědovanije o torgovlě na Ukrain-skich jarmarkach (1859), jež přijato bylo s velkýmuznáním. Zem. spol. vyznamenala je Konstan-tinovskou medaillí a akademie nauk polovicíDemidovské ceny. Práce na díle tom přeru-šena však byla téměř dvouletou činností napoli válečném. Roku 1855 A. ničím nedal sezdržeti, aby neměl též činného podílu v obraněvlasti. Jako velitel oddílu serpuchovské ná-rodní obrany táhl do Bessarabie. Bojovalvlastně v dvojím směru, ostřím zbraně proti ne-příteli zevnímu a pérem i slovem proti zhoubcidomácímu, který i v době nejosudnější obo-hacoval se z peněz státních, t. j. proti inten-dantstvu. Účty od Ivana A-a sestavené ostalynepotvrzeny proto, že svou mírností a pocti-vostí byly těžkou obžalobou ostatních.

kov.

V březnu 1856 uzavřeno příměří a A. vrátilse do Moskvy, hnedle však byl povolán zaseod kn. Vasilčikova zpět na Krym, aby súčastnilse kommisse k vyšetření intendantských pod-niků pověstných dodavatelů Satlera a sp. Pra-coval v kommissi mnoho měsíců, vida však,že všeliké vyšetřování ostane bez výsledku,vrátil se v pros. r. 1856 do Moskvy. R. 1858vydával i redigoval Russkou besědu, jež vy-cházela dle jména redakcí Košeleva. Poslézer. 1859 vymohl si přece právo vydávati list,a sice Parus; již však po prvním čísle bylčasopis zakázán. Závadným shledáno takřkavše, jmenovitě i článek Pogodinův, v němžlitoval, že na Balkánském poloostrově na úkorRuska šíří se vliv anglický a francouzský.I myšlénka vývoje národů slovanských bylaproti mysli censorů. Zákaz budil velkou ne-voli a s nejedné vynikající strany činěny po-kusy u vlády, aby zákaz byl odvolán. Tu vládasice dovolila, aby vycházel nový list Parochod,avšak s podmínkou, že vyloučí ze svého pro-gramu: »myšlénku o právu samobytnosti vý-voje národností slovanských i jiných«. S tímvšak Ivan A. nesouhlasil, a takž upuštěno odvydávání nového listu.

Zatím byl zemřel otec A-a, a bratr Konstan-tin A. zachvácen těžkou chorobou. Ivan pro-vodil bratra na ostrov Zakynthos a ostal přiněm až do jeho smrti. Odtud nastoupil pakcestu po jižních a západních zemích slovan-ských. Mocné hnutí jevilo se tehdá v Evropě.Italie se sjednocovala, Rakousko bylo osla-beno válkou s Francií a Viktorem Emanuelem,na Balkánském poloostrově chystal se novýobrat, jehož střediskem byl Bělehrad. Semspěchali Bulhaři i Bosňáci, aby připravovalise k povstání. V Moskvě zařízen tou dobouslovanský spolek dobročinný. Činnost jehobyla sice velice tichá a neměla s oním evrop.ským hnutím nic společného, nicméně byl tozárodek příští organisace slavjanofilské stranyna Rusi. Od prvopočátku Iv. A. byl jeho ta-jemníkem a osnoval i přátelské spojení v ji-ných středištích slovanských. V Bělehraděvydal hotové provolání, v němž vyzýval Jiho-slovany ke společnému boji za svobodu a sjed-nocení a k založení velké jihoslovanské jed-
noty. Před tím meškal v Dubrovníku, Zadrua Záhřebu, potom v Pešti, Vídni, Praze, Dráž-d’anech, Krakově, Lvově a ve Varšavě. Na-vrátiv se v čci 1861 s mnohými zkušenostmio národech slovanských do Moskvy, vymohlsi dovolení k vydávání týdenníku Den, ježmu uděleno s podmínkou, že nebude mítizvláštní politické rubriky. Směr listu byl vesmysle pamětního spisu jeho bratra caru Alex-androvi II., rozhodně hájil práv lidu nevolni-ctví zbaveného a slynul svými dopisy a vý-klady v té příčině, bojoval za opravy ve smyslenárodním, ve všech oborech státní správy asoudnictví, a do počátku r. 1863 přinášel i listyz kruhů polských. Teprve prodlením povstánípolského změnil své stanovisko vůči Polákům.Zároveň s nemalou znalostí a výmluvností hájilostatních národů slovanských a obracel k nimpozornost ruské veřejnosti. S censurou měl

Aksa

poměrně menší boje; některé články byly sicezakázány a pro stati o zlořádech v baltickýchkrajích bylo mu na čas složiti redaktorství,které za něho převzal Jiří Samarin, ale jinakprošel bez úrazu.

»Deň« vydáván v době, kdy prováděny ve-liké opravy státní, jež postavily Rusko na novézáklady, a kdy zdálo se, že nadchází dávnoočekávaná doba vnitřního utužení a uvolnění.Opravy však nedocházely žádoucího poroz-umění; na jedné straně stavěla se nepřátelskyproti nim byrokracie a na druhé straně vedlyk přemrštěným theoriím a požadavkům Čer-nyševského a mladého pokolení ruských so-cialistů. Za takových okolností, zejména odútoku Korakasova na život carův, nabývalavrchu reakce, jížto zakusil i nový denní listMoskva, jejž A. vydával od počátku r. 1867.Toho času slavjanofilská strana slavila prvnívelký úspěch svůj. Na květen 1867 ustano-vena národopisná výstava ruská v Moskvě, apříčiněním A-a zavdala podnět ke sjezdu slo-vanskému. Účastníci ze všech končin slovan-ských byli vítáni všude na cestě své Ruskemaž do Petrohradu, kdež car uvítal je jako»rodné slovanské bratry na rodné slovanskézemi«, zvláště pak v Moskvě. Zde v slavnostníhostině měl A. jednu ze svých úchvatnýchřečí, jež vrcholila ve výroku: »Vyhledávejmepředevším bratrství, ostatní se dostaví.« SnahyA-a vítězily, za to však časopis jeho od ledna1867 do 21. řijna 1868 třikráte byl zastaven;jednou na 3, pak na 4, posléze na 6 měsíců.V době té nahrazován byl Moskvičem, kterýžtéž A. redigoval, ač pod jiným jménem. Za-stavení dála se pro útoky proti vládě v pří-čině germanisace baltických krajů, pro cha-bou politiku vůči Polákům, pro utajení hladuv severních guberniích a pro neupřímnostbyrokracie, která jednou rukou zavádí samo-správné a blahodárné opravy, druhou rukouvšak činí vše, aby je zmařila.

Poslední zastavení bylo spojeno se záka-zem listu vůbec. Zakročování A-a bylo marné.Oddal se pak zcela jen slovanskému komitétua přijal místo předsedy správní rady kupe-ckého banku moskevského. Té doby oženilse se sl. Annou Fedorovnou Tjutčevou. Jeho
řeči o Slovanech a ve prospěch Slovanů, jehopozdrav prohlasu carskému r. 1871, že Ruskonecítí se více vázáno pařížskou smlouvou z r.1856, pokud se týče Černého moře, a jinéjeho projevy činily tím větší dojem na Rusii mimo Rus, čím vzácnější byly zde zjevy ta-kové. Činnost jeho však vrcholila v l. 1875 až1878. Ze pozornost ruské společnosti obrácenabyla tak velkou měrou již k povstání v Her-cegovině, bylo nemalou jeho zásluhou. Ve vel-kých rozměrech sbíraly se na Rusi příspěvkypro rodiny povstalců, pro Srbsko a ČernouHoru. Potom r. 1876 vysíláni i dobrovolníciruští, důstojníci i poddůstojníci. Střediskemruchu toho byl slovanský spolek v Moskvě, azde opět hlavním činitelem byl A. Protov Evropě každému slovu jeho přikládána váhajako slovu čelného státníka. I za války ruskér. 1877—78 A. měl vliv na události v Srbsku a

kov. 657

na Černé Hoře a účastenství států těch veválce.

Nejproslulejší jeho řeč jest, kterou pronesl4. července 1878. Kongress v Berlíně končiljiž své práce, smlouva však nebyla dosudúředně ohlášena. A tu A. pozvedl se vší ho-roucí výmluvností a zápalem svého hlasu protismlouvě té: »Nechat’ jakékolivěk štědré ústup-ky na úkor Ruska a na prospěch nepřátelučiní ruští diplomaté, zdali Rusko v osoběsvého vrchního zástupce proneslo své posledníslovo ? Nevěříme, že by všechna ta štědrostna účet ruské krve a ruské cti byla schválenavyšší mocí.« Dále za souhlasu přítomnýchv slavnostní hromadě slov. spolku vyzývalcara, aby »vysoko, mohutně a čestně pravicívztyčil prapor ruský«, že Rus zvítězí a vy-prostí se pohany. Alexander II. nechtěl všakvydati Rusko a dílo osvobození na Balkáněnebezpečí, aby pustil se do války snad s celouEvropou, a byl se již rozhodl přijmouti smlouvuberlínskou. Řeč A-a nesměla býti vytištěna(teprve později byla vydána), slovanský spolekmoskevský byl rozpuštěn a A. musil opustitMoskvu. Odebral se do Varvarinu ve vladi-mirské gubernii. Zde v zátiší jal se psáti zá-pisky o válce proti Turecku od počátku po-vstání hercegovského do konce války ruské.Sem do Varvarina zavítala k němu bulharskádeputace nabízejíc mu jménem bulharskýchvolebních komitétů volbu za knížete bulhar-ského. A. hledě k poměrům státním trůnu na-bízeného nepřijal, nicméně svědčí okolnost ta,jaké obliby požíval mezi Jihoslovany.

Vyhnanství jeho netrvalo dlouho; již v pro-sinci r. 1878 dovoleno mu navrátiti se. Při-pravoval se k vydávání nového týdenníkuRus, k němuž obdržel dovolení během jedi-ného dne. První číslo vyšlo v listop. r. 1880.»Rus« věnovala opět všestrannou pozornostdomácím poměrům hospodářským, jmenovitěselského lidu, starému programu KonstantinaA-a z roku 1856, slovanským národům při-nášela hojně zajímavých pamětí a zápisků Kon-stantina A-a a jiných starších slavjanofilů.

Navzdor železnému zdraví svému počal A.pocit’ovati chorobu srdeční. Proto z jara r. 1885odebral se na Krym do zátiší a v podzimu
zotaven se navrátil. Avšak choroba dostavo-vala se znova. Posledním jeho činem byl tuhýboj, jejž svedl s censurou pro ruskou diplo-macii. Měl vůbec nepříznivé mínění o ruskédiplomacii a v ostrém článku koncem r. 1885napsal o ruských státnících, že nemají »anirozumu, ani srdce, ani svědomí, ani cti«. Zato obdržel výstrahu, již otiskl, avšak v násle-dujícím čísle uveřejnil příkrou stat’ svědčící mi-nisteriu vnitra o tom, co se musí pokládati zaskutečné vlastenectví. Hájil nejen svých dřívěj-ších výroků, ale činil i nové výtky vládě. Avšakkrátce na to ulehl a již nepovstal. Zemřel cho-robou srdeční 8. ún. (27. ledna st.) 1886. Ne-smírné účastenství ve všech vrstvách společ-nosti ruské svědčilo o významu, který na Rusiměl. Carevna s carem, velcí knížata, knížečernohorský, srbský metropolita Michael, Po-bědonoscev, ministři, akademie a jiní zaslali

658 Aksamit —

vdově telegrammy soustrasti a přes 100.000truchlících provázelo jeho tělesné ostatky k po-slednímu odpočinku. S ním odešel jeden z nej-větších činitelů novověkého Ruska, jenž nejenna mysli lidu, ale i na dějiny své vlasti značnýměl vliv. Tký.

Aksamit, v lidu dle německého také sa-met zvaný, jest původně látka o krátkém, hu-stém vlasu, robená z hedvábí tím způsobem,že k osnově a útku z hedvábí hrubšího při-stupuje ještě druhá osnova, aksamítová, jež sevetkává do látky základní o vazbě plátnovéa vede místem přes táhlé proutky srdcovitéhoprůřezu, tak zvané jehly sametní, kladené smě-rem útku, čímž se z ní utvoří husté řady kli-ček nebo oček nad látku vyčnívajících. Očkatato bud’ se rozříznou ostrým nožem, jenž přitom běží ve žlábku jehly a promění se v hu-stou srst’ hedvábnou, a. ř e z a n ý, nebo se pru-ty vytáhnou, aniž se očka rozřízla, čímž vznikáa. n e ř e z a n ý. Hustý vlas má do sebe tu vlast-nost, že jest látka taková velmi měkká; barvapak bývá velmi rozmanitého odstínu: hluboká,hledí-li se přímo do vlasu, a valně světlá, dí-váme-li se po látce. Odtud činí každý a. naoko zvláštní bohatý dojem, nebot’ se řasyroucha znamenitě vyjímají, ruce pak jest zadotyku pro svou měkkost velmi hebký. — Je-livlas aksamítové látky krátký, stojí na základnítkanině do výše a jest to pak a. v obyčejnémslova smysle; delší vlas klade se z pravidlaponěkud na stranu, dávaje látce vzhled kože-šiny, a slove p l y š (fr. peluche). Často vkládáse při tkaní podobných látek místo sametních ijehel tlustá nit’, kteráž se vetká a nevytahujese, čímž vzniká látka příčně rýhovaná, zvaná
samet žebrovaný čili známý r y p s. A. i plyšrobí se též z bavlny a slove pak b a v l n ě n ý;tento nemá nikdy tak ohnivé barvy, ani ta-kové hebkosti jako hedvábný. — A. popsa-ným způsobem provedený slove h l a d k ý, kdežtov z o r k o v a n ý m Rozumí se aksamítová látka,kde se vlas střídá s hladkými obyčejnými pasylátky hedvábné anebo obsahuje nejrozmani-tější květy atp. K některým účelům robí sevlas velmi dlouhý, odkudž tkaniny mají ráz huňatý, a slovou f e l b a. Poněvadž pravý a.mnoho práce stojí a tím se velmi zdražuje, vymyslili v Manchestru a. nepravý, jenž odtudm a n š e s t e r slove. Tento robí se bez vkláda-ných prutů z jediné osnovy a jediného útkumístem na látce přes několik nití osnovníchvedeného (druh tkaniny keprové) a pak upro-střed volných délek rozstříhaného. Bývá vý-hradně bavlněný. AStd.
Aksamit P e t r z L i d e ř o v i c, zeman če-ský, proslulý vůdce válečných rot českých,které po válkách husitských zvláště v sev.Uhrách služby vojenské za mzdu konaly, kdo-koli jich potřeboval. A. vedlé Jana Jiskry nej-více v Uhrách vynikl smělou podnikavostí, ačnikoli stálou věrností. V bouřích proti králi Ma-tiáši Korvínovi zahynul v bitvě u Šárošpa-taku r. 1458. Srovn. Palacký, Dějiny české,d. IV. Lp.

Aksamitka, hora v Karpatech spišských,na hranici uherskohaličské, mezi Sromowci


Akšehr.

v Haliči a Haligovci na Slovensku. Na jejímvrcholu jsou zbytky hradiště, které dle podánílidu bývalo v XV. stol. hlavním sídlem vůdcehusitského Aksamíta za jeho válčení s JanemHunyadem. V hoře nalézají se pamětihodnéjeskyně, jež husitům poskytovaly úkrytu a po-
zději staly se skrýšemi loupežníků. Z nichjedna větší souvisí s hradištěm, jiná, menší slujej e s k y n í A k s a m í t o v o u a bývá od lázeňskýchhostí szczawnických hojně navštěvována. Tatojest z bílého vápence, čistá a suchá, a rozvět-vuje se v jeskyňky poboční. Jest plna vápen- cových krápníků, od čehož lid ji nazývá »je-skyní kamenného mléka«. S vrcholu A-ky jestkrásná vyhlídka.
Aksamitnık, název rostliny Tagetes.Ak-seraj (tur., b í l ý p a l á c), město v Malé

Asii, ve viláj. konijském, sandž. nigdejském,151 km vých. — sev.-vých. od Konije na řeceBejás-su ve výši 1189 m nad mořem, s 10.0000byv.; leží na místě starého města A r c h e-l a i d y n e b G a r s a u r y v Kappadokii, kteráž odArchelaa, posledního krále kappadockého bylavystavěna a od císaře Claudia pode jménemC i v i t a s C o l o n i a za římskou kolonii povýšena.

Akstafa, řeka v gub. tiflíské, pr. přítokKury, vytéká ze sev.-vých. boku Malého hřbetuKavkázského v új. jelisavetpolském a teče asi100 km; na dolním toku teče r o v i n o u A k-s t a f i n s k o u mající asi 40 km2. Písčité dno jejíobsahuje zlatá zrnka.

Ak-su (tur., b í l á v o d a), důležité obchodníměsto Vých. Turkestánu, od Jarkandu 408 kmsev.-vých. vzdálené, bývalé sídlo panovníkůkašgárských a jarkandských a do r. 1867 velkávojenská stanice čínská. Obyvatelstvo páčí se
na 30.000 duší a bydlí asi v 6000 domech; mápo Východě výbornou pověst pro svou prů-myslnou způsobilost, zejména co do výrobyzboží bavlněného, sedlářského a kovového, též v úpravě drahokamů. Ležíc na křižovatceněkolika cest karavanních jest A. značnýmskladištěm obchodním, jež hojně jest navštěvo-váno obchodníky ruskými, tatarskými, čínskýmii indickými. V městě i okolí pěstuje se roz-sáhlou měrou zvláště chov ovcí a skotu, téžkoní a velbloudů. Nedaleko jsou značné dolyželezné a měděné, ale měd’ nesmí se vyvážeti, nýbrž ročně razí se z ní na 4 mill. měděnýchpeněz zvaných »pul«, které obíhají po celémTurkestánu. A. bylo r. 1716 téměř docela zni-čeno zemětřesením a na počátku t. stol. stra-šlivě utrpělo povodní; r. 1867 dobyl ho chánkašgarský. ale již roku 1877 opět je opanovaliČíňané.
Aksata, rýžová zrna, zbarvená šafránemneb rumělkou, jež hindové připevňují na čelomodle neb na čelo nevěstě a ženichovi přisňatku. Fl.

Aksehr (tur., b í l é m ě s t o), hl. město san-džaku uvnitř Malé Asie, ve vilájetu konijském,110 km sev.-záp. od Konije, na sev. úpatí Sul-tan-Dagu, zvedá se tarasovitě při vchodu ší-rého údolí horského a ležíc na karavanní cestěz Cařihradu do Syrie provozuje čilý obchodhlavně s vlnou a tragantem, zvláště pak po-věstno jest výrobou kobercův a čalounův. Oby.


Akt —

vatelstva má 15—20.000. A. pokládá se za staréfrygické F i l o m e l i o n a jest památný vítěz-
stvím cís. Bedřicha I. Barbarossy nad Sel- džuky dne 18. kv. 1190; zde také dne 8. bř.1403 v zajetí Tamerlanově zemřel sultán Ba-jazid I. Asi 10 km na sever od A-u prostírá sesolné A k š e h r s k é j e z e r o, jehož rozsáhlostse valně mění dle roční doby.
Akt: 1) V d r a m a t u r g i i viz J e d n á n í-2) A. znamená v malířství a sochařství zvláštěpůsobivé a význačné, obyčejně spolu ladnýpohled poskytující postavení neb posuněk ži-vého modelu lidského, jakého výtvarný umělecbud’ ke svému studiu neb při provádění jistýchčástí svých figurálních komposic jakožto vzoruneb pomůcky potřebuje, často však také gra-ficky neb plasticky provedený obraz onohoposuňku, ba i živý model ten sám. Z toho vy-světluje se také: a. kresliti, malovati, neb mo-delovati, a. (totiž model pro a.) hledati a vo-liti, studie a-u, obraz dle a-u. Dkl.

Akt n o t á ř s k ý viz N o t á ř.Akta (z lat.) vlastně značí: co se bylo

stalo; odtud zápisky o příbězích při úředním jed-nání (z čehož v právu franc. donner acte = dátipotvrzení úřední) a spisy i listiny k tomu sevztahující. 1) A. v ř í z e n í s o u d n í m. Všech-ny písemnosti určité záležitosti se týkající,které slouží k potřebě úřední, slovou spisyúředními; koncepty sporných spisů, dopisystran a t. p. slovou spisy příručními (§. 12.ř. advok) čili acta manualia. Spisy úřednív řízení ovládaném písemností mají pod-statný a obsáhlejší význam než v řízení, v němžplatí ústnost, jsouce tamto výhradným zákla-dem všeho vyřizování a rozhodování. Podlérůzných záležitostí, jejichž vyřizování úřa-dům přísluší, lišiti dlužno druhy akt. Při sou-dech děliti sluší a. trestního a civilního ří-zení se týkající; a. posléze dotčená rozezná-vati nutno dle toho, zdali týkají se spornéhořízení před soudy obecnými neb kausálními(§. 108. sd. instr.), anebo různých odvětví ří-zení nesporného (§. 221. sd. instr.). Ve sporuza vlády písemnosti značí složení spornýchspisů (srotulování) zakončení sporu prvotní(§. 238. sd. ř.) aneb opětné po provedeném dů-kazu svědky neb znalci (dv. d. 23. září 1785
č. 469. sb. z. s.), po případě po zakončení proto-kolárního řízení odvolacího (§. 256. sd. ř.) nebodovolacího (§. 260. sd. ř.). Spisy soudní jsou-mimo přípisy jiných úřadů-bud’ podání stran,bud’ protokoly s nimi při soudě zřízené, s pří-slušnými přílohami (§. 126. sd. instr.). U po-dání rozeznává praxe vedlé středověkého způ-sobu psaní: r u b r u m, tehdy červeným inkou-stem psávané, kratičké naznačení tresti pří-slušného spisu, od nigra, totiž jeho zevrub-ného obsahu. Protokoly téže záležitosti se do-týkající bud’te sešity (§. 193. sd. instr.). Kon-cept vyřízení napsán bud’ tenkráte na žádost,jestliže ji při soudě ponechati sluší (§. 140., 248.sd. instr.). Nebot’ po pravoplatném vyřízenísporu mohou strany spisy sporné s doloženýmilistinami opět rozebrati (exrotulování, dv. d.23. září 1785 č. 469 sb. z. s. lit. x), rovněžjako ve věcech nesporných po skončení věci

Akta. 659

(pozůstalosti, poručnictví, opatrovnictví) pří-slušné listiny těm, jichž se záležitost týkala,vydati sluší (§. 175., 215., 219. patentu o říz.nesp.). O skutkových okolnostech na souděz úředních spisů známých stranám vydánabud’te vysvědčení úřední, pokud potvrzení ta-kových zapotřebí mají při právních svých zá-ležitostech (§. 281. cit. pat.). S tím souvisí ústavvýtahů z knih pozemkových, rejstříkův obchod-ních a společenstev a z knih depositních. Úpl-nost akt a přehledný pořádek při uschováváníjich jest nezbytnou podmínkou správné a rychléčinnosti úřední, pročež o tom podrobné instrukcevydány byly; pro soudy civilní-mimo zvlášt-ní předpisy se strany akt knih pozemkovýcha rejstříkův obchodních-platí §§. 220.—233.,252., 253. soud. instr. Nehledíc k potřebě samé-ho soudu přísluší p r á v o n a h l í ž e t i v e s p i s ys o u d n í stranám, jichž se projednaná záležitostprávní týká, po svolení představeného soudu;přepisy jednotlivých spisů strana ve vlastnívěci vyžádejž sobě ve spisovně. Duplikátysoudních vyřízení vydává soud po osvědčenémoprávnění těm. jichž se dotýkají (§. 238., 239.,255a sd. instr.), zvláštním povolením-Ve sbírkulistin knih pozemkových, jakož i ve spisy, najejichž základě zápis do rejstříku obchodníhose stal, každý nahlížeti a přepisy sobě vyžá-dati smí (§. 31., 32. naříz. min. práv 12. ledna1872 č. 5. ř. z., §. 28. nař. min. práv a obchodu
9. března 1863 č. 27. ř. z.). Co do pozůstalost-ního řízení ustanoveno jest že v originál po-sledního pořízení soudně prohlášeného nahléd-nouti dovoleno straně, které na tom záleží(§. 68. pat. o říz. nesp.); přepis inventáře po-zůstalostního vydán bud’ každému, kdož za tožádá (§. 109. pat. cit.). V listinu schovacímúřadem opatrovanou bez svolení soudu na-hlížeti lze tomu. kdo ji složil; přepisy její vy-dejž však schovací úřad pouze po zvláštnímrozkazu soudu (§. 52. instr. depos. 10. listop.1850 č. 448. ř. z.). Potřeba pečlivého uschová-vání spisů, jež příleží, vyplývá zástupcůmstran z povinnosti, podlé které tito po skon-čeném zastupování listiny a soudní spisy ori-ginálem, koncepty, dopisy a jiné příruční spisypřepisem na náklad klienta témuž vydati mají,pročež uchovávejtež je nadále po pětiletí (§. 12. advok. řádu). Ott.
2) A. V ř í z e n í t r e s t n í m upraveno jestnahlédání v soudní spisy rak. řádem trestnímz r. 1873 v ten způsob, že I. zákon vytkl u r č i t ép ř í p a d y, ve kterých takové nahlédání jestdovoleno, a to: a) S t á t n í z á s t u p c e má ne-obmezené právo, ve kterémkoli stadiu pro-cessu nahlédati ve spisy a žádati za jejich pro-půjčení (§. 34. odst. 2.). Podrobnější o tomustanovení obsahují §§. 12., 81., 102. výk. nař.k ř. tr. Státní zástupce může také, bylo-li munějaké soudní nařízení dodáno, žádati za jehopřepis (§. 78. ř. tr.). b) O b v i n ě n ý, pokud munebyl dodán spis obžalovací, nemá sice podob-ného práva naprosto; avšak jeho o b h á j c imůže soudce vyšetřující a, byla-li podána stíž-nost, radní komora, neshledá-li, že se to ne-srovnává s účelem řízení, povoliti, aby nahlédlve všecky spisy nebo některou jejich část’; vždy


660 Aktača —

pak má mu k jeho žádosti býti vydán přepisrozkazu zatykacího i jeho důvodů, rovněž i ta-kového soudního opatření, proti kterémuž ob-viněný ohlásil opravný prostředek (§.45.0dst. 1.).Po dodání spisu obžalovacího mají oba-ob-viněný i obhájce-právo, pod dozorem na-hlédati ve spisy, vyjímajíc jenom poradní pro-tokoly soudní, a vzíti si z nich opisy. K jejichžádosti mají jim býti dodány bezplatné pře-pisy ohledacích protokolů, znaleckých zdánía původních listin, které jsou předmětem činutrestného. c) S o u k r o m ý ž a l o b c e má právoneobmezeně nahlédati v soudní spisy již mezi
přípravným vyhledáváním a vyšetřováním (§.46.0dst. 2.). d) S o u k r o m ý ú č a s t n í k má právonahlédati v soudní spisy, avšak mezi příprav-ným vyhledáváním a vyšetřováním jen tehdy,nejsou-li tomu zvláštní příčiny na závadu (§. 47.čís. 2.). e) Dle §. 77. ř. tr. může každý, komunějaké soudní rozhodnutí neb opatření ústněbylo prohlášeno, žádati za jeho přepis. f) Ko-nečně dává §. 271. stranám právo, aby nahlédly v uzavřený protokol sepsaný o hlavním pře-líčení i v jeho přílohy, a vzaly z obojího přepisy.I I . I k r o m ě t ě c h t o u v e d e n ý c h p ř í p a d ůmůže soud trestní dle §. 82. ř. tr. některéstraně nebo vykázanému jejímu zástupci po-voliti, aby nahlédli v soudní spisy a obdrželiz nich přepisy, ač-li hodnověrně prokáží, žejim toho třeba ku provedení pohledávané ná-hrady nebo k žádosti za obnovu řízení, neboz jiných příčin. rch.
3) A. jest všeob. název m e z i n á r o d n í c hs m l u v p í s e m n ý c h, zvláště oněch, které jsouvýsledkem mezinárodních kongressův a kon-ferencí, které sepsány jsou při uzavření ko-nečného míru, o plavbě (t. zv. akty plavební) aj.Kromě toho však užívá se též jiných názvů,jako traktát, deklarace, konvence, alliance a j.,tak že a. značí pak obyčejně jen listinu samu,o smlouvě sepsanou. Tkl.

4) Ve starší době značí a. hlavně proto-koly a knihy soudní. Srv. ohledně řím. a kan.práva A c t a, ohledně práva jiných jmenovitěD e s k y z e m s k é. Zvláště v Polsku nazýványa. knihy soudní a dělily se na rejstřík pří (registrspraw), protokol o zasedání (sentencyjonarz)a soubor výroků (dekretarz). Dále sluly tak
knihy soudní, do nichž vkládány dobrovolnéprojevy stran zápisem (inskrypcyja) bud’ na zá-kladě osobního seznání před soudem (rekogni-cyja-personaliter veniens recognovit), nebonásledkem potvrzení listiny, jež zřízena bylasoukromě (roboracyja), nebo přenesením z aktjiných (oblata, obtulit ad acticandum). Předlo-žení listiny k zápisu a zápis zván aktikací, in-grossací. Dle různých soudů dělila se a. naz e m s k á , h r a d s k á , r e f e r e n d á r s k á , t r i b u-n á l s k á, acta consularia čili m a g d e b u r s k áneb r a d n í (městská), acta scabinalia (a. pří-sežných) a j. A. v ě č n á (wieczyste, acta per-petuitatis) dávala ius perpetuum, trvalé právok věci. Zprvu měla tuto vim perpetuitatis a.zemská, pak i hradská. A. zemská byla otevřenapouze při rocích soudních. Otevření to zvánopředložením knih (positio actorum), začínalopřed začátkem soudu a trvalo ještě několik

Aktaión.

dní po skončení jeho. Srv. jmenovitě P . B u-r z y ň s k i, Prawo pol. prywatne (Krak. 1867).

5) Konečně slují v starší době a. také sbírkyspisů složené v jednotlivých archivech (v. t.),pak i protokoly sněmovní. Viz A r t i k u l es n ě m o v n í.

6) A. ř í š s k ý c h s n ě m ů n ě m e c k ý c h(Deutsche Reichstagsakten) nazývá se sbírkapísemností týkajících se jednání na sněmechříše římskoněmecké, kterážto sbírka začíná serokem 1376 a jíti má až do r. 1518. Do nípojaty jsou: korrespondence před otevřenímsněmu, vypsání jeho, gleity k němu, seznamyosob k němu se dostavivších, zprávy o všeli-kých opatřeních strany přivítání a pocty k sně-mu se dostavivších, popsání vjezdu jejich ajiných slavností, instrukce vyslaným k sněmudané, zápisy úřední o zasedáních, zápisy jed-notlivých poslů o jednáních, jejich zprávy arelace v příčině té domů zasílané, výsledkyjednání, jež se jeví v konečných usneseníchsněmu říšského (recessech, Reichsabschiede),v zákonech landfridních. v seznamech pří-spěvků peněžních i vojska a v rozličnýchřádech a ustanoveních. K tomu připojeny jsouke sbírce této rozličné dopisy, spisy sporné,spisy pamětní, všelijaká dobrá zdání, zprávyo cenách tržních, kde se sněm odbýval, pří-padné poznámky z účetních knih řečenýchměst, což vše doplňuje zevní obraz sněmov-ního sboru a jednání jeho. Všecky tyto druhyzpráv a písemností nezachovaly se ovšem
o sněmu každém, ano o sněmích starších jest jich i poměrně málo, ale přes to jest sbírkatato co do látky historické velice bohatá a budeod pětiletí k pětiletí bohatší a bohatší, a co nadevše, jest vzorně vydána. Podnět k uveřejňo- vání těchto akt dán byl od slavného děje-pisce Leopolda Ranka na sjezdu germanistů r. 1846, načež se později záležitosti té přibavorské akademii ujal na slovo vzatá děje-pisec prof. Jindřich Sybel: podporou akademiepředsevzaty byly první přípravné práce a vy-dáno dosud publikace té devět dosti silnýchkvartantů jdoucích od r. 1376—1431. a sicetři díly těchto akt za vlády krále Václava(1376—1400), tři díly za krále Ruprechta (1401až 1410), všech šest dílů prací Julia Weiz- sackera, a tři díly za císaře Sigmunda (1411až 1431), uveřejněné od Dietr. Kerlera. VizR e i c h s a b s c h i e d e a R e c e s s. Elr.
7) A. o r i g i n á l n í viz L o c a a u t h e n t i c a.Aktaca, solné jezero na Krymu poblíž

m. Jevpatorije, asi 10 km zšíří i zdélí, z ně-hož dobývá se ročně asi 3 mill. kg soli; navých. břehu leží vesnice B j u j u k —A.

Aktaion (>Akta»wn, lat. Actaeon), v myth.řecké: 1) A. thébský, syn Aristaia a Autonoe,dcery Kadmovy; byv odchován kentauremCheirónem velikou měl zálibu v lovu, až po-sléze jednou v pohoří Kithairónském vlast-ními psy byl rozsápán a proměněn v jelena,a to (dle nejobyč. pověsti) z vůle bohyně Ar-temidy, rozhněvané proto, že překvapena bylaA-em koupajíc právě v horském prameni pa-nenské své tělo. V pozdější ještě době na cestěvedoucí z Megary do Plataj skála se ukazo-


Aktaios —

vala, s níž nešt’astný lovec bohyni v koupelibyl spatřil, jakož i pramen, v němž se byla
tehdy koupala. — Význam mythu tohoto vy-kládá se nyní souhlasně takto. A, bujarý astatný onen lovec, jenž na konec rozsápánsmečkou padesáti vzteklých psů, představujepůvodně život jarobujné přírody, svěží i ky-pící, dokud nedolehne naň úmorný úpal slu-neční, jejž v zápětí mívá období padesátipsích dní. (Srv. Preller, Griech. Mythol. III., 1, 375. a n.; výklady starověké viz v Nitschově Neues mythol. Wörterb. II., str. 50.) Bývalo pak zvykem. sochy A-ovy umíst’ovati na návrších,aby odvracely zhoubné účinky psích dní. V Or-chomeně vzdávány A-ovi též výroční oběti.(Viz též Müller, Gesch. hell. Stämme, 1, 348 a n.)-Mythus o A-ovi ode dávna byl oblí-benou látkou básníkův, a tragik Aischylos uvedljej také na jeviště. — O A-ovi viz článek Stol- lův v Roscherově Ausf. Lex. d. griech. u röm.Mythol. s. v. Dnl.
2) A. korinthský, spanilý synáček Melis-sův, jejž Archias, oblíbiv si ho, vyrvati chtělotci jeho, při čemž tělo A-ovo v zápase roz-trženo. Hořem nad ztrátou synáčka svého Me-lissos vrhl se se skály volaje k bohům o po-mstu. I nastal v Korinthu mor a sucho, a Ar-chias donucen vystěhovati se, načež odebralse do Sicilie, kdež založil m. Syrakusy. Dnl.

Aktaios (>Akta¿oc), v myth. řec.: 1) A.,přijmení boha Zeva. — 2) A., první král At-
tiky, dle některých epónymos její, ježto prýAttika pův. slula Akté (pobřeží). Byl otcemAglaury, choti Kekropovy, a dle jiné pověstiotcem ještě jiných dcer, jmen. Foiniky. Dnl.
Aktamar, A g t a m a r, ostrov v jezeře Van-ském, s klášterem armenským, v němž sídlí
patriarcha.
Aktanizovsky liman (Ak-tengiz, tat.,bílé jezero). sladkovodé jezero (25 km dl.,7 km šir.) na poloostr. Tamanském nedaleko
ústí ř. Kubani, jest odděleno od Azovskéhomoře i limanu Temrjuckého úzkou kosou, naníž stojí město Temrjuk a reduta Suvorovská(v starověku přístavní m. Tyrambé). Na záp.straně limanu leží A k t a n i z o v s k á s t a n i c e,vystavěná na místě starořec. m. Képu r. 1794v území vojska černomořského; má asi 1600 0byv. živících se rybolovem, zvl. v průlivu spo-jujícím liman s mořem Azovským.
Aktas (tatar., b í l ý k á m e n) neb O k t a n-s k o j e (tat. A l - I l n e b A l v i ň), solné jezero naKrymu na severových. od újezd. m. Feodosijena-již. břehu moře Azovského, má na jaře42 km v obvodu, ale v létě vysychá až na34 km. Roční výtěžek soli asi 110 mill. kg.

Akte (>Akt™) nazývali Řekové: 1) Poloostrovpeloponnéský mezi zálivem Argolským a Sa-rónským, který za nadvládí římského sloučenbyl s Argolidou. (Viz A r g o l i s.) — 2) A., vý-chodní ze tří poloostrovů starověké Chalki-diky v Aegejském moři, celkem jediný, hu-stým lesem pokrytý hřbet horský, na jehožjihových. konci skalnatý Athos 1935 m vys.příkře klesá do ohromné hlubiny mořské. S pev-ninou souvisí A. na severu jílovitou, pouze3000 kroků širokou a průměrně toliko 5 m


Aktinie. 661

nad moře se vypínající šijí, kterou kdysi Xer-xes dal prokopati, o čemž bažinatá převlakanynější dosud svědectví vydává. Skalnaté,
korábům těžko přístupné pobřeží nehodí sek orbě. Za doby slávy řecké bylo na poloostrově8 městeček, která stála pod hegemonií athén-skou, ačkoli obyvatelstvo jejich bylo jen z ne-patrné části hellénské skládajíc se hlavněz Thráků a tyrrhénských Pelasgů. Khl.
Aktia (ëAktia), slavnost konaná každého3. roku ku poctě Apollónově na předhoří Aktiu(Actium), kde mu mimo jiné skot byl oběto-ván na odvrácení obtížných much. Slavnost
ta byla spojena se zápasy; mimo gymnické a musické byly tam konány i závody na lodích.Za Augusta slavnost ta konala se každého 5.roku.. Šn.
Aktine jest dle Herschela taková inten-sita slunečního záření, která by při kolmémdopadu paprsků stačila, aby v jedné minutěroztavila vrstvu ledu jednu millioninu metrumocnou, pokrývající plochu vodorovnou. Pka.

Aktiuescence jest zvláštní rozklad che-mických sloučenin světlem. Angl. fysik Tyn-dall propouštěl sloupec paprsků slunečních tru-bicí naplněnou nějakým neutrálním plynem(vzduchem, vodíkem), v němž rozptýleny bylypáry některých sloučenin organických (jodo-ethylenu, dusanu amylnatého). Jakmile paprskyvstoupily (zvláště modrý díl vidma), objevilyse mraky, které byly produktem rozkladů. Pa-prsky tyto nazývá a k t i n i c k ý m i. Rn.

Aktinicke paprsky viz A k t i n e s c e n c e.Aktinie, s a s a n k y m o ř s k é, Actinaria M.

Edw. a H., synon. Malacodermata (viz vyobr.č. 145.), veliká skupina mořských zvířat, kterážv třídě p o l y p ů (Anthozoa) a v řádu p o l y p ům n o h o k r u ž n ý c h (Zoantharia) tvoří podřádp o l y p ů m n o h o k r u ž n ý c h m ě k k ý c h. A. ná-leží mezi nejskvostnější zjevy zvířat mořských.Skvělá barva jejich dle rodů a druhů rozmanitá,stavba těla úhledně paprskovitá a poněkud nakvět upomínající uvedly staré přírodopiscena název, jejž podnes jim dáváme, s a s a n k ymořské. A. jsou rozšířeny v mořích teplýchi mírných pásem skoro stejně hojně. Milujímoře nehluboká zdržujíce se blíže povrchuvodního a blízko pobřeží, ba za odlivu mohou
i na suchu se schoulenými tykadly vydržeti.Novějšími výzkumy dna hlubokých moří po-znány byly i hlubinné a. (Sagartia abyssorumE. Perrier a S. Antoinii E. P. z hloubky 4000 m).
Tělo a-ií jest podoby válcovité, měkké, ne-mající za oporu žádné kostry vápenité, jakoumá většina příbuzných skupin polypů. Stěnytělní jsou hladké, vrásčité neb rýhované, častojemnými pory (cinclides) proniknuté a lepka-vými bradavkami posázené, na něž cizí před-měty, často jemný písek (u rodu Sagartia) selepí. Válcové tělo zakončeno jest svrchu ter-čem tykadlovým neb kolústním, na zpodu de.skou nožní. Terčovitá deska nožní jest plo-chá; sbíhající se v ní svalstvo tělní činí jiznačněji svalovitou. Úkol její jest na snadě;deskou tou přimykají se zvířata ku podkladunějakému, po němž i volně posunovati se mo-hou. Deska tato není vždy stejně vyvinuta;


662 Akti

u rodu Edwardsia jest téměř vždy rudimen-tární, u skupiny Minyadidae měchýřovitě na-puchlá, sloužíc za jakýsi přístroj hydrostati-cký. Terč tykadlový bývá kruhovitý, jest plo-chý, někdy miskovitě prohloubený. Významusvého nabývá jako nositel tykadel, která věn-covitě v kruhu na obvodu terče jsou sesta-vena. Tykadla tato shodují se počtem svýms počtem komor dutiny tělní, s nimiž jsouceduté vespolek souvisí. Od pravidla tuto uve-deného odchyluje se jediná čeled’ Cerianthi-dae, kdež po dvou tykadlech nad jednou ko-morou vyniká. Tykadla a-ií mohou se skrátiti,nikoli však úplně zatáhnouti; při kontrakcitěla bývají schoulena a obyčejně přikryta stě-nou tělní, čapkovitě shrnutou. Tvaru jsou růz-ného, typ převládá válcovitý a kuželovitý,zvláště pak červovitý a šňůrovitý. Řídčeji se-tkáváme se s tvarem kulovitým, obyčejnýmto typem tykadel zakrnělých, jakáž nalézámeu forem v hlubinách mořských žijících. Tvaro-zpytně zajímavým jest vrchol tykadel, v němžjest umístěn malý otvůrek do dutiny tykadelvedoucí, a o němž dosud veden spor, zdali při-rozeně nebo uměle povstává. Funkce tykadel jestzároveň citová i chápavá, tykadla tato jsou takéčasto výhradním sídlem buněk žahavých (u po-lypů vůbec se vyskytujících), jejichž vymrště-ním a. omračují kořist’ svou. Vedlé tykadel jestterč tykadlový nositelem úst, kteráž ve středuterče jsou umístěna. Tvaru jsou ústa podlouhleokrouhlého, nikoliv přesně kruhovitého, dáva-jíce tak výraz jisté bilaterálnosti zvířete, kteráži jinak se jeví, zvláště v určitém stadiu vývoje.Okraj úst bývá pyskovitě ztlustlý, což zvlášt-ního významu ještě dochází u čel. Cerianthidae.kdež pysky druhotnou řadou tykadel jsouozbrojeny. Rovněž sluší zmíniti se o formě ne-dávno popsané, Actinotheca pellucida Marion,jejíž široká ústa dlouze rozčíslá zdají se tvo-řiti dvé velikých, na basi své řadu tykadelnesoucích pysků. Ústa a-ií vedou do delší vál-covité roury jícnové, jejíž vnitřní stěny jsouslizké, často žahavými buňkami proniknuté,a kteráž svým vnitřním otvorem, jejž zvláštnísvalstvo zavírá, ústí do prostranné dutiny ži-votní neboli gastrovaskulární. Tato dutina ži-votní rozdělena pravidelně a paprskovitě stě-
nami podélnými, na množství komor, kteréž vesvrchní části dutiny životní jsou úplné, v částidolní a větší neúplné, ponechávajíce střední pro-stor nerozděleným. Tímto pravidelným rozděle-ním dutiny životní na komory, jichž počet u a-iíbývá vždy násolbkem čísla 6, jest zřejmě vy-značena paprskovitá (radiární) stavba a-ií. Jakona zvláštnost sluší ještě ukázati na souvislostsvrchních částí komor, což děje se malýmiotvory, po dvou do každé z podélných stěnvetknutými. V dutině životní umístěny jsounečetné vnitřní ústroje a-ií. Jsou to předevšímvlákna mesenteriální (také gastrální filamenta),jejichž nositeli jsou volné okraje stěn mezi-komorových. Mají podobu vláken hustě vinu-tých, obsahujících vedlé hnědavých buněkžláznatých i buňky žahavé. Fysiologická funkcejejich jest dosud záhadná, tolik však jisto, žesouvisí s činností zažívací. U a-ií nazvána byla

nie.

tato vlákna mesenteriální také akontiemi, i mo-hou býti ústy zvířete neb i pory tělními čá-stečně na venek vyvržena. Pod vlákny mesen-teriálními umístěny jsou na týchž stěnáchmezikomorových žlázy pohlavní, bud’ vaječné,bud’ chámové, jevící se jako páskovité, četněvinuté stluštěniny stěn. Smyslových orgánů,jaké jsou u vyšších zvířat, u a-ií nenalézáme,nicméně setkáváme se v pokožce a-ií se zvlášt-ními buňkami smyslovými, jež souvisí s vrstvounervovou podepitheliální, kteráž zvláště na terčitykadlovém a na tykadlech samých mocnějijest vyvinuta a tvoří ústřední nervstvo a-ií.

A. jsou po většině pohlaví odděleného, aleznáme tu i obojetníky, jakými jsou příslušnícičel. Cerianthidae. U matečných zvířat pohlav-ně dospělých vycházejí zralé již plody, larvy,ústy na venek. Larvy tyto jsou po většině po-doby podlouhle kulovité, na povrchu těla obr.veny a mají již ústa a ústřední jednoduchou,nerozdělenou dutinu životní. Po krátkém časeusazují se volně ve vodě plovoucí larvy napodklad nějaký, načež vytvořují si teprvevnitřní mezikomorové stěny a tykadla, což,jak nejprve Lacaze-Duthiers ukázal, tím po-zoruhodným způsobem se děje, že nepovstá-vají všecky přehrádky mezikomorové současně,nýbrž nejprve dvě a pak ostatní v určitémpořádku. Vedlé pohlavního způsobu množí sea., ač mnohem řídčeji, i nepohlavně děleníma pučením. Pučením vznikají na těle mateč-ném pupeny postranní neb zpodové (basální);dělení pozorováno častěji u obyčejné evrop-ské a., Anemonia sulcata M. Edw., může pakbýti prováděno i uměle, v kterémž případě,jako u n e z m a r a (Hydra), kusy z těla mateč-ného oddělené v krátkém čase na celá zví-řata opět dorůstají. — A. žijí po většině oje-diněle, avšak i tvary v koloniích žijící nalé-záme; tak v čeledi Zoanthidae, kdež jedno-tlivci společným podkladem, zpodinou tělasvého jsou spojeni. Na dně mořském přissátybývají deskou nožní na kamenech, miskáchmlžů a jiných předmětech. Jiné (rody Cerian-thus, Edwardsia) trčí volně v bahně neb pískuaneb v děrách. Anemonia sulcata M. Edw. sunese po hladině vodní jako plži. Druhy z čelediMinyadidae dokonce plovou volně po vodě, při
čemž deska nožní, měchýřovitě napuchlá, zahydrostatický přístroj slouží. Pozoruhodný jesttaké zvláštní poměr pohostinný, v němž ně-které druhy a-ií žijí s některými zvířaty moř-skými. Tak druhy rodu Adamsia, A. Ronde-letii Andr. a A. palliata Forb., usazují se skorovýlučně na prázdné ulity plžů, v nichž žijeznámý rak poustevnický (Pagurus). Velmipříznivým předmětem jsou a. pro chov v akva-riích mořských, jejichž jsou pěknou a pestrouozdobou. Při dostatečné potravě nevyžadujípečlivějšího ošetřování a vydrží dlouho, baznám jest případ, jenž vzbudil pozornost v kru-zích přírodovědeckých a podával by jakési vy-světlení o trvání života a-ií. Případ tento týkáse obyčejné a., A. mesembryanthemum Ell.,kterouž sir John G. Dalyell vystavil r. 1882 navýstavě rybářské v Edinbourghu, chovav jiv akvariu již od r. 1823.

nie. 663
Akti
Č. 145. Aktinie. I. Actinia mesembryanthemum Ell. (A,B), dva podélné průřezy tělem. II. Edwardsia carnea Gosse. III.Cereanthus membranaceus Haime. IV. Zoanthus socialis Cuv. V. Minyas coerulea Cuv. VI. Tealia crassicornis Gosse.

Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I. © Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

664 Aktinijský chobot

Ve skupině a-ií známe nyní 80 rodů zahrnu-jících 350 dr. Skupinu tuto rozdělili M. Edwardsa Jul. Haime na dvě čeledi, Actinidae a Cere-anthidae, nověji rozeznáváme čeledí několik.

Krátký přehled čeledí, rodů a druhů jesttento:

1. čel. Minyadidae (viz vyobr. č. 145 V.), vý-značná deskou nožní, měchýřkovitě napuchlou,pomocí níž zvířata plovou. Rody: Minyas Cuv.,Phyllominyas Andr., Piotactis Edw., NautactisEdw.

2. čel. Cerianthidae (viz vyobr. č. 145. III.),s páskovitými tykadly na okraji terče i na pyskukolústním sestavenými tak, že po dvou ty-kadlech nad jednou vnitřní komorou tělní jestumístěno. Zvířata sem náležející jsou vesměsobojetníci. Rody: Cerianthus Delle Chiaje, Sac-canthus Edw.

3. čel. Zoanthidae (viz vyobr. č. 145. IV.) mátělo válcovité neb kyjovité, obalené pískem ajinými cizími předměty. Zvířata žijí v koloniích.Rody: Zanthus Cuv., Palythoa Klunz. atd.

4. čel. Edwardsidae (viz vyobr. č. 145. II.)s tělem nepatrným, kyjovitým, ukazujícím třiodstavce, přední (s tykadly), střední (trup s 8podélnými ryhami) a zpodní (napuchlý se za-krnělým nožním terčem). Čeled’ tato zahrnujedva rody, z nichž známější je rod EdwardsiaQuatref., jehož druh E. Claparedii Andr. žijev moři Středozemním.

5. čel. Actinidae (viz vyobr. č. 145. VI.) mátělo válcovité, plochou desku nožní, tykadlajednoduchá a četná, na okraji terče pravidelněv kruzích seřaděná. Jest to největší čeled’ celéskupiny, zahrnující 41 rod s více než 210druhy. Nejdůležitější rody a druhy: a) ActiniaBrowne má tělo se stěnami hladkými, tykadlakrátká a skratitelná Obecný druh jest A. equinaL. (. (A. mesembryanthemum Ell.), s a s a n k a o b e c-n á (viz vyobr. č. 145. l.), barvy červené, s mo-drými bradavkami na okraji terče. Velmi jesthojná v mořích evropských, kdež v četnýchbarevných odrůdách rozšířena. b) AnemoniaRisso, s tělem bezbradavičným, podélně pru-hovaným neb rýhovaným; tykadla jsou dlouhá,neskratitelná. Obecný druh A. sulcata M. Edw.(Anthea cereus Ell.), s a s a n k a j e d l á, má barvuproměnlivě zelenavě hnědou. Tykadla, jichž
bývá až 200 vyznačují se zvláště intensivnížahavostí Délka těla až 10 cm, délka tykadel15 cm. Žije obecně v moři Středozemním,v jižní Francii přináší se na trh (pod jménemortique = kopřiva) a pojídá se. c) ActinolobaBlainv., má tělo hladké, četnými pory pro-niknuté; terč nesoucí četná, malá tykadla jestširoký a laločnatý, pod ním pak nalézá sezvláštní, tělo objímající prstencovitý pás. Nej-známější druh jest A. dianthus Blainv., sa-s a n k a k v ě t n a t á, barvy proměnlivé, hnědavé,bledě žlutavé neb červenavé. Krásná tato a.žije v moři Středozemním a v severních mo-řích evropských. — Literatura. Lacaze-Du-thiers, Histoire naturelle du Corail (Pař. 1864);Milne-Edwards & Haime, Histoire naturelledes Corailliaires ou Polypes proprement dits(3 sv., Pař. 1857—60); Gosse, Actinologia bri-tannica (Londýn 1860); A. v. Heider, Sagar-

— Aktinometrie.

tia troglodytes (Víd. 1877); Rich. Hertwig, DieActinien der Challenger-Expedition (Jena 1882);A. Andres, Le Attinie ve Fauna u. Flora desGolfes von Neapel. IX. (Lip. 1884). Šc.

Aktinijsky chobot v moři Karskémvniká do Tajmyrského ostrova od úžiny Taj-myrské. Objevil jěj r. 1878 Nordenskiold anazval podlé množství aktinií, které tam ulovilna dně mořském. Plavba Vegy I. 233.

Aktinograf viz A k t i n o m e t r i e.Aktinolith viz A m fi b o l.
Aktinolithova bridlice (Strahlstein-
schiefer) skládá se ze stéblovitého, zelenavéhoaktinolithu (paprslec), k němuž obyčejně družíse něco křemene a živce. Jest v Krušných ho-rách u Wiesenthalu, též v Kutnohorsku, v Al-pách, Skotsku a na j. m. -n-

Aktinometr (řec. p a p r s k o m ě r) v lučběslove přístroj, jímž měří se chemická působivostsvětla některého zdroje. Máme různé a-y: Clau-det a Herschel použili fotografického papíru,aby ukázali chemickou činnost světla, Franklandměřil podlé Bunsena činnost světlovou množ-stvím utvořeného chlorovodíku ze směsi chlorua vodíku. Bunsen pak a Roscoe odhadovalichemickou akci světla plynem (butanem) unika-jícím z jodidu aethylnatého. Rozkládát’ se totižjodid aethylnatý světlem v jod a butan podlérovnice: 2JC2H5 = J2 + C4H10 (butan). Srov.A k t i n o m e t r i e. Rn.

Aktinometrie (řec.) jest měření energiepaprsků, nejčastěji paprsků slunečních. Mů-žeme ji měřiti jejich účinky: osvětlováním,ohříváním nebo chemickou akcí. Děje se topřístrojem, nazvaným a k t i n o m e t r (v. t.).Jsou dvojí aktinometry: při jedněch energiezáření měří se ohřívací mohutností, při dru-hých lučebnou činností (aktinismem); svět-lost měří se fotometry. — Měření jest bud’pouze r e l a t i v n í, porovnávají-li se různé in-tensity záření mezi sebou, nebo a b s o l u t n í,vyjadřuje-li se množství zářivé energie základ-ními jednotkami pro délku, hmotu a čas (centi-metr, gramm, sekunda, po případě minuta). Takohřívací moc slunečních paprsků značí semnožstvím tepla vyjádřeného kaloriemi, kteréza jednu minutu (nebo sekundu) kolmo do-padne na plochu 1 cm2, při čemž kalorií se
vyrozumívá množství tepla, jež stačí k ohřátí1 gr vody o 1 ° C. (tak řečená malá kalorie).Soudí se na intensitu záření obyčejně z toho,oč teploměr na slunci ukazuje vyšší teplotunež ve stínu. Aktinometr prvější povstal tedyz teploměru, jehož kulička jest počazena, abypaprsky co možná úplně pohlcovala. Aktino-metr Herschelův skládal se ze skleněné ná-doby, podobné teploměru, naplněné modroutekutinou, opatřené libovolnou stupnicí, jejížstupně byly malé dílky stupňů teploměrných;tato byla ve skříni uvnitř černě natřené a chrá-něné silnou deskou skleněnou před prouděnímvzduchu. Jest to tedy citlivý teploměr, kterýnaznačuje i malé rozdíly teploty. Pozorováníděje se tak, že se opětně stanoví teplota naslunci a ve stínu. Určoval jím záření slunečníW. Herschel Kämtz, Forbes a j. Většina po-zdějších aktinometrů skládá se ze dvou teplo-

Aktinom

měrů, z nichž prvý má kuličku počazenou,druhý lesklou a hladkou, na př. postříbřenou;onen má udávati teplotu na slunci, tento vestínu. Teplota na slunci jest ovšem pojem ne-určitý, protože závisí nejen na intensitě pa-prsků slunečních, ale i na mohutnosti pohlco-vací tělesa ozářeného pro různé paprsky. Abyse vliv záření okolních předmětův a prouděnívzduchu na teploměry zamezil, bývají uza-vřeny ve vzduchoprázdných nádobách skle-něných. Sklem se totiž propouštějí svítící pa-prsky sluneční skoro úplně, ale nikoli temnézáření okolních předmětů. Takový jest aktino-metr Arago-Davyho, který jest na stanicíchmeteorologických nejvíce rozšířen a slouží kestálému měření. Přístroje tyto dávají jen vý-sledky relativní, avšak americký meteorologFerrel, upotřebiv zákona Pouilletova o závis-losti vyzařování tepla na teplotě jeho a okolí,ukázal, jak lze jejich udajův užiti k absolut-nímu měření. Methoda, dle níž se vyšetřováníkoná, jest tak řečená statická; čeká se podléní, až teplota počazeného teploměru ani ne-stoupá ani neklesá, až tedy tolik tepla záře-ním slunečním dostává, kolik ho sám vy-zařuje. Oba teploměry jsou v jeden přístrojspojeny na způsob differenciálního teploměruv aktinometru F r a n k l a n d o v ě, který seskládá ze dvou koulí vzduchem naplněných,spojených rourou, v níž sloupek rtuti sloužíza index; jedna koule jest opět počazena azatavena do větší duté, skleněné baňky, z nížvzduch vyčerpán, druhá jest chráněna předzářením polokoulí zinkovou, jež natřena bě-lobou zinkovou. Absolutní měření provedl po-prvé Pouillet roku 1837 (Memoire sur lachaleur solaire 1838) aktinometrem, který na-zval přímým p y r h e l i o m e t r e m. Podstatnoujeho částí jest válcová nádoba ze stříbrnéhoplechu, v průměru 1 dm, vysoká asi 14—15 mm,která obsahuje na 100 gr vody; přední stranapaprskům vystavená jest pokryta sazemi, zadnístěnou vchází skrze zátku teploměr, jehož ku-lička jest ve vodě a rourka v ose delšího už-šího válce, na jehož druhém konci jest deskakruhová téhož průměru jako válcová nádoba.Stroj se staví tak, aby paprsky dopadaly kolmona počazenou plochu, což se pozná po tom,
že stín stříbrné nádoby pokrývá právě kru-hovou desku. Pohlcenými paprsky se vodaohřívá, což se pozná na teploměru, z čehožse určí množství tepla na desku dopadšíhotakto: Je. li P cm2 plocha, na kterou dopadajípaprsky, Q gr váha vody, a ohřeje-li se o t stup-ňů za 5 minut, obdržela Qt kalorií, tedy do-
padlo na 1 cm2 za 1 min.Qt

5 . Pkalorií. Ovšem

že nutno určiti též množství tepla, jež sloužík ohřátí nádoby samé, což se udává tak ře-čenou její vodní hodnotou, t. j. váhou vody,která by totéž množství tepla k ohřátío 1° C.potřebovala, jako nádoba; vypočte se tedy,násobí-li se váha její tepelnou kapacitou. Teplo,jež sloužilo k ohřátí nádoby, připočte se k teplu,jímž se voda ohřála. Rovněž stanoví se množstvítepla, jež stroj sám vyzařováním a prouděnímvzduchu ztratil na okolí, a to takto: Když


etrie. 665

voda má teplotu okolního vzduchu, postavíse přístroj do stínu tak, aby z počazené plo-chy paprsky mohly volně vyzařovati do světo-vého prostoru, a pozoruje se po p ě t minutvychlazování; pět následujících minut dá sepaprskům dopadati kolmo na počazenou plochu,při čemž se vodou stále míchá a pozoruje sezvýšení teploty; na to se dá do první polohya pozoruje se opět po pět minut, jak sálánímdo světového prostoru chladne: je-li t1 početstupňů, o které teplota se zvýšila na slunci,t2 a t3 počet stupňův, oč se stroj vyzařo-váním ochladil, ohřál by se slunečním záře-

ním o t = t1 + t2 + t32

stupňů, což třeba dohořejšího výrazu dosaditi. Aby teplota vodyvšude byla stejná, stále se promíchává. S e c-c h i ů v aktinometr, který se podobá W a t e r-s t o n o v u a S o r e t o v u, skládá se ze dvoukoncentrických sletovaných válců, jejichž du-tina jest vodou neb olejem určité teploty na-plněna, a ze dvou teploměrů, z nichž jedensazemi pokryt jde až k ose válců do dutinyvnitřního a ukazuje teplotu na slunci tím, ženaň dopadají paprsky otvorem ve stinítku, adruhý do dutiny mezi oběma válci a ukazujeteplotu okolí. Celý přístroj jest zařízen tak,aby mohl sledovati pohyb slunce. Dopadají-linaň paprsky sluneční kolmo, roste rozdíl obouteploměrův, až se ustálí. U V i o l l e o v a aktino-metru (1875) jest počazený teploměr uvnitř dvo-jité, duté koule skleněné, která se vodou, prou-dící skrze dutinu mezi oběma koulemi udržujena stálé teplotě; druhý teploměr udává teplotutéto vody. Z předu jest deska, která můžemíti různě veliké otvory pro vpouštění pa-prsků. Malá deska zachycuje stín kuličky teplo-měru počazeného, aby se poznalo, zdali pa-prsky kolmo na ni dopadají. I zde se užívástatické methody, dle které se pozoruje teplo-měr, až se stav jeho ustálí. — V H i r n o v ěaktinometru (actinometre totaliseur absolu) měříse ohřívací moc paprsků množstvím kapaliny,vypařené v měděné válcové nádobě, pokrytésazemi, která se postaví tak, že osa její jestrovnoběžna s osou zemskou; tudíž paprskysluneční dopadají na ni po celý den v témžúhlu; na obou koncích jsou kuželité nástavky;
z hořejšího vychází roura spirálově zatočená,která se dá do stínu a má teplotu vzduchu.Válec jest částečně naplněn sírouhlíkem, kterýse teplem slunečním vypařuje a v hadici kon-densuje. — Thermoelektrického sloupu, spoje-ného s galvanometrem, užili k sestrojení akti-nometru O. F r ö l i c h , C r o v a a j. Posledního upravil v r e g i s t r u j í c í a k t i n o m e t rneboli a k t i n o g r a f, který stále zaznamenávázáření sluneční. Jeho článek thermoelektrickýu novějších strojů skládá se z tyčinky železnéa z nového stříbra, o 2 mm tlusté a 10 mmdlouhé; celá váha obnáší 0,125 gr. Nacházíse ve válci cínovém, jehož osa se vždy stavíproti slunci strojem hodinovým, aby paprskydopadaly kolmo na místo spájecí Registrovánípohybu magnetky galvanometru děje se foto-graficky. Křivka aktinometrická vytvořuje sena proužku papíru gelatinového. na němž jest

666 Aktinomorfní — Ak

bromid stříbrnatý; proužek posouvá se stro-jem hodinovým. Jest od r. 1885 v činnosti nahospodářské škole v Montpellieru. Obdrží sekřivky velmi charakteristické; četné záhybyjejich dokazují stálé kolísání intensity sluneč-ního záření. Současná absolutní měření s pyr-heliometrem umožňují převádění záznamů to-hoto zaznamenávacího aktinometru na míruabsolutní. Vlastnosti kovů, že ohříváním semění jejich elektrická vodivost, upotřebil k se-stavení aktinometru S . P . L a n g l e y (1880),jehož stroj, nazvaný b o l o m e t r, citlivostí apřesností daleko předčí všecky předešlé. Jsouv něm dvě větve pro elektrický proud, spo-jené můstkem Wheatstoneovým, co možnástejně dlouhé, z drátů železných neb platino-vých; jedna jest zastřena, druhá přístupnapaprskům slunečním; ohřejí-li se dráty, zmenšíse jejich vodivost elektrická, proud elektrickýse seslabuje a rovnováha na můstku Wheat-stoneově se poruší. Jehla galvanometru s nímspojeného se vychýlí, a tato výchylka jest mě-rou intensity tepelného záření. Tato veličinajest též závislá na síle původního proudu amůže se dle toho libovolně zaříditi a tím citli-vost stroje regulovati. Vlastní bolometr skládáse ze dvou ebonitových desek (30 mm v prů-měru), opatřených uprostřed obdélníkovýmotvorem 8 mm širokým; zde v ryhách napjatyjsou drátky železné (14—15). Bolometr nacházíse v rouře, aby chráněn byl před prouděnímvzduchu. — M o r i z e (1884) užil vlastnosti se-lenu, že se ozařováním zmenšuje jeho vodi-vost, k sestrojení relativního aktinometru. Týžskládá se z válce, na němž jest 38 proužkůměděných, oddělených tolikéž slídovými de-skami poněkud menšího průměru, tak že zbý-vají prázdné prostory, které se vyplní selenem.Na jedné straně spojí se sudé, na druhé liché,měděné proužky, tak že proud má velké plo-chy pro průchod selenem a proto jest odpormalý. Válec jest isolován a ve vzduchoprázdnénádobě skleněné, která zadržuje temné pa-prsky z okolních předmětů, tak umístěn, žejeho osa jest rovnoběžna s osou zemskou. Dospojovacího oblouku vloží se stálý zdroj prouduelektrického (Clamondova batterie). Registru-jící aktinometry mimo Crovu sestrojili též B a l-
f o u r S t e w a r t, bratří R i c h a r d o v é v Paříži.K aktinometrům, kterými se měří chemickáčinnost paprsku, náleží aktinometr Ed. B e q u e-r e l a, pak stroj od R o s c o e a a B u n s e n a,H. C. Vogela. — K aktinometrům lze přičístiautografy jasnosti sluneční, kterými se doba zá-ření znamená beze skutečného měření intensity.Nejrozšířenější jest Campbellův, zdokonalenýod Stokesa, sestávající z koule, kterou se pa-prsky soustřed’ují a na válcové ploše z lepenkyvypalují křivku. Jiný jest M ’ L e o d ů v a J o r-d a n ů v, které fotografickým způsobem regi-strují dobu záření slunečního.
Obrácenou úlohou aktinometru jest stano-viti intensitu nočního vyzařování z volného po-vrchu předmětův a následkem toho jejich chlad-nutí. Klimatologicky měří se intensita noč-ního vyzařování teploměrem minimálním, jenžse zavěsí nad samým trávníkem, anebo teplo-


tinová električnost.

měrem položeným na zemi a jen nepatrněprstí pokrytým. Témuž účelu sloužil jiný akti-nometr Pouilletův, jenž ho též používal k stano-vení teploty, kterou by teploměr měl následkemzáření světového prostoru a ovzduší. Skládalse z nádoby válcové, nahoře otevřené, dole za-vřené, v níž jsou nad sebou čtyři kruhy vy-plněné labutím peřím; uprostřed hořejší vrstvypeří jest kulička teploměru vodorovně polože-ného; přístroj se za jasné noci vystaví záření ateploměr jeho se pozoruje hodinu od hodinya porovnává se s teploměrem zavěšeným asipůl metru nad povrchem zemským, který udáváteplotu vzduchu. Způsobem tím určil Pouilletteplotu světového prostoru na -142 ° C., Fröh-lich na -130°, kdežto Fourrier dodělal se vý-sledku pouze -60°, což rozhodně příliš málo,protože na povrchu zemském byly pozoroványteploty nižší (-62° v Jakutsku, -68° ve Ver-chojansku ve vých. Sibiři). Vedlé množstvítepla slunečního záření snažili se badateléz aktinometrických pozorování stanoviti téžteplotu slunce, avšak výsledky jsou velmi po.chybné pro nejistotu zákona o vyzařování přiteplotách velmi vysokých. Podlé Newtona jestmnožství tepla vyzářeného za daných okolnostíz tělesa úměrno rozdílu teploty jeho a okolí, ana základě tohoto zákona určovali Newton,který obdržel pro teplotu slunce 1,699.000 ° C.,Ericsson (2,726.700 ° C.), Secchi (3,887.075 ° C.),Waterston (až 10 mil.). Novější vyšetřování,zejména Dulongovo a Petitovo, ukázala, že zákonNewtonův platí jen v úzkých mezích; z po-kusů těchto učenců odvodil Pouillet jiný zá-kon, dle kterého se přišlo však k výsledkůmpříliš malým; Pouillet shledal 1460° 1760°,Vicaire 1398°, Violle 1500°. Rosetti v Padověshledal jiný zákon o vyzařování, dle něhožurčil teplotu slunce na 10.000 ° C., a vezme-li sev úvahu i pohlcování v atmosféře slunečné, až
20.000 ° C. Mimochodem podotýkáme, že Zöll-ner na základě mechanické theorie tepla nalezlze spektrálně analytických vyšetřování 13.000°a ve hloubce nejméně 25.000 ° C., Crova zespektr. fotometrických pozorování obdržel 9000 ° C. — A. zabývá se též měřením záření ji- ných těles nebeských, jako měsíce (Mädler,lord Rosse), celého hvězdnatého nebe: tak stanovil Pouillet, že množství tepla, jež zeměod hvězdnatého nebe obdrží, obnáší 5/6 tepla,jehož se jí dostává od slunce. Ne všecko teplosluncem a hvězdnatým nebem na zemi vyza-řované dopadne až na povrch zemský;značná část’ 25—30 % jest ovzduším pohlcena,jak dokazují aktinometrická měření v různýchvýškách nad hladinou mořskou konaná, ze-jména od Viollea a Langleye. Podrobnějio vlivu atmosféry na sluneční záření viza t m o s f é r i c k á a b s o r p c e. Pka.
Aktinomorfnı, název v botanice užívaný,jímž na př. označujeme k v ě t y, které několikarůznými osami mohou se rozděliti na části sym-metrické, naproti květům z y g o m o r f i c k ý m,jež toliko k ose jediné jsou symmetrické.

Aktinot viz A m fi b o l.Aktinova elektricnost viz E l e k t r i č -

n o s t.


Aktion —

Aktion, lat. Actium, mys v Akarnanii, kdese odlučuje Ambrakijský záliv od moře Iónskéhovzniklý náplavou látek zemitých. Světovéhojména nabyl rozhodujícím bojem, který svedlaopodál lod’stva triumvirů římských, Oktaviánaa Antonia spojeného s královnou egyptskouKleopatrou, r. 30. př. Kr. Po bitvě založil ví-tězný Oktavián na protějším épeirském po-břeží italskou osadu, zvanou Colonia AugustiActium, známější jménem N i k o p o l i s. Z tohovznikl mylný výklad, jako by Nikopolis a A.
byla dvě různá města. Pšk.
Aktiva (zlat.) nazýváme něčí jmění vůbec;k a-vům kupce počítají se hotové peníze, cennépapíry, mince, zásoby zboží, pohledávky (dluž-níci), pozemky a jiný movitý i nemovitý ma-jetek jeho. Právo nějaké, které komu náleží,pokud představuje hodnotu v penězích vyzna-čitelnou, tedy s ohledem na jeho cenu, též zaa-vum lze pokládati. Odečteme-li od aktiv ne-boli a k t i v n í h o j m ě n í nějakého podnikujeho p a s s i v a neboli sumu jeho dluhů, zá-vazkův a povinností v penězích vyjádřenou,zbývají n e t t o - a k t i v a, t. j. čisté jmění (vlastníobchodní kapitál, capital positif) toho podniku.
Čisté jmění své vykazuje kupec, at’ jedno-tlivec neb obchodní společnost, v inventářia v bilanci svého jmění, ku kterým jest jed-nou do roka povinen dle čl. 29. obchod. zá-kona. Kh.
Aktivita u veřejných i soukromých úřed-níků slove d o b a č i n n é s l u ž b y, opak v ý-s l u ž b y čili o d p o č i n k u. Při úřadech státníchnabývá práva k výslužnému, kdo sloužil 40 letv a-tě; avšak při některých službách, jako u pro-fessorů, počítají se 3 léta služby za 4, tedy 30za 40. Úředníkům ve státní službě definitivněustanoveným dávají se kromě pětiletých apodobných přídavků služebných a tytýž vedlépříbytečného také p ř í d a v k y a k t i v i t n í, různé
co do výšky dle služebného úřadu, dle po-měrů drahotních na místě služebním, a tedyovšem často dle počtu obyvatelstva obcí, kdeúřadové sídlí. Lp.
Aktivnı (z lat. ager), hnutelný, pohyblivý,činný. O lidech praví se, že jsou a., jestližev poměrech daných nečekají, co by se samodostavilo, a nepostupují po cestách vyšlapa-
ných, nýbrž poměrův a okolností hledí užitive svůj prospěch a z nich co nejlépe kořistitia k dosažení účelů razí i cesty nové a vy-mýšlejí prostředky i neobvyklé. Proto znamenápovaha a. takovou povahu, která bývá od-hodlána rázně jednati, výbojně postupovati avšelikým vlivům i nepříznivým okolnostemvzdorovati, kdežto povaha passivní lhostej-ně se chovajíc i příkoří snášívá a na pozoro-vání přestává. Z těchto pojmů vyplývají vše-liké významy přenesené. — 1) A. v p r a k t i c k ép o l i t i c e. Strana provozuje politiku a. podni-kajíc všeliké kroky slovem i písmem, politi-ckými shromážděními a jejich manifestacemi,peticemi a resolucemi mimo sbory zákono-dárné, návrhy a interpellacemi ve sborech zá-konodárných, aby protivníky své unavila, o dů-věru připravila a pád jim způsobila. Vrcholemtakové činnosti může býti útok se zbraněmi.

Aktorát. 667

Passivní odpor provádí se vzdalováním se voleb.činnosti parlamentární a konečně také odpí-ráním daní. A. právo volební pak má ten,
kdo může voliti bud’ sám osobně nebo skrzeplnomocníka; passivní právo volební má ten,kdo volen býti může. — 2) A. v e v á l e č n i-c t v í. Bud’ vojsko v poli nebo posádka v pev-nosti zaujímajíc postavení obranné vyčkává,passivně se chová, aby útok nepřítele odrazila;nebo vypadá sama z pevnosti, a.-ně si v e d e,aby nepříteli škodila, obléhací jeho operacemařila a obležení se sprostila. Red.
3) A. v chemii zove se prvek aneb i slou-
čenina, která za jistých podmínek teploty a v jistém reakčním prostředí jeví ochotu k pů-sobnosti chemické. Mnohé látky jsou v růz-ných podmínkách obyčejně a.; tak působí chlorv kovy, s velmi mnohými plyny i tekutinamiv látky organické, naproti tomu jest dusík velmimáloa., tak že jest jen málo prvků, s kterýmise slučuje přímo, k jiným musí býti teprv nucen zevnějšími impulsy (elektřinou, teplem). Rn.
4) A. (ve smyslu f y s i o l o g i c k é m) je výrazpro stav ústrojí živočišného, ve kterém pro-jevuje živou sílu přeměňujíc energii jemu vetvaru lučebních affinit vlastní hmoty danouv různé jiné tvary energie. Tak sval projevujeza rozkladu vlastní hmoty pohyb a teplo; zestejného pramene může živočišné ústrojí elek-trické napnutí, lučební energii, ano i světlo
projevovati. Opakem stavu a-ho jest stavklidu. Mš.
Aktivnı bilance viz B i l a n c e.Aktivnı dluhy jsou dle nevhodné, avšak

zhusta užívané terminologie ty pohledávky,jež má kupec za svými dlužníky; co kupecjest dlužen svým věřitelům, jsou jeho p a s s i v n í
p o h l e d á v k y. A. d. jsou část’ aktivního jměníkupcova; passivní pohledávky náležejí mezi jeho dluhy. Kh.
Aktivnı obchod slove bezprostřední činnéúčastenství národa v obchodech tržby, kdežtopři passivním neboli trpném obchodě zůstavujenárod obstarávání vlastních svých obchodů,tedy kupecké povolání, zejména provozovánívozby po železnicích, lodích a p., jinému ná-rodu. — V Anglii počítají k a-mu o-u obchods cizími surovinami, jež v zemi spracují. Viz
ostatně B i l a n c e. Kh.
Aktivum (lat.), č i n n ý r o d, je tvar slo-vesný, jímž pravidelně pojem činnosti obsa-žené ve kmeni slovesa vyjadřuje se beze všehojiného vztahu ku podmětu mimo ten, že pod-mět je původcem oné činnosti. A. je zajistétvar prvotný, alespoň jistě starší než p a s-s i v u m. Kř.

Aktor (ëAktwr, lat. Actor), jméno zhustav řec. mythech se vyskytující.

Aktorat (z lat.), v právu pol. vzneseníspisu nebo pře na soud. V processu litevskémpo vydání půhonu je konečnou podmínkou,nutnou k platnému zavedení pře, by půhonzapsán byl v příslušném rejstříku a-u, totižinstance, žaloby a zápisu; tam označila každástrana dle svého půhonu jméno, příjmení asoud původce i pohnaného, proti kterému sezápis děl, a žádost žalobní, shodnou s pů-


668 Aktorovec — A

honem, přidávajíc datum podání a dodáníjeho.

Aktorovec (řec. >Aktor»wn, >Aktor»dhc, lat.ctorides), potomek Aktórův, hlavně oba bratříEurytos a Kteatos, zvaní po matce též Mo-lionovci. Jindy pokládají se oba za syny bohaPoseidóna, jehožto ochraně v boji se těší ak jehož slavnostním hrám na Isthmu průvodvedou. O obapolném poměru bratří A-vců po-věsti se rozcházejí. Původním zdá se býti ná-zor, jenž v bratřích spatřuje sice blížence, tě-lem však zcela samostatné; avšak okolnost, žeoba A-vci vyskytují se vždy jen společně, záhyzplodila domněnku, že byli dokonce též tělesněsrostlí (difue¿c), jakož tvrdily pověsti pozdějšívykazujíce opětně různé varianty. — Nejsouceještě dospělí věkem vypravili se se strýcemsvým Augeiem, králem épejským, proti Pyla-nům, avšak neznajíce se ještě dobře v uměníválečném málem byli by padli rukou Nesto-rovou, kdyby jich nebyl Poseidón mrakem za-kryl a s bojiště odstranil. Později účastnili setaké pověstné honby na kance kalydónského.
O pohrobních hrách, vystrojených na počest’Amarynkeovi, v závodech vozových spojenýmisilami předstihli Nestora. Síla jejich zmohut- něla časem tak, že nebezpečnou stala se sa-mému Hérakleovi. Když totiž Héraklés protiAugeiovi, jenž vymíněné mzdy mu odepřel,do pole se vypravil, a Augeias oběma bratrov-cům svým vedení vojska svého svěřil, Héra-klés v takové ocitl se tísni, že odhodlal se po-sléze lstí a úkladem zbaviti se odpůrců svých.Položiv se tedy blíže města Kleón do zálohypřepadl je ubírající se s průvodem ku hrám isthmickým a zabil je. Na místě, kde padli,zřízen jim pak náhrobek. — Syn Kteatův bylAmfimachos a Eurytův Thalpios, oba vůdcovéÉpeiů před Trojou. — Různé výklady mythui jmen viz ve článku Bernhardově v Rosche-rově slovníce s. v. Aktorion; srv. též Preller,Mythol.3 2, 237. nn. Dnl.
Aktualnı, v obyčejném životě znamenátolik jako p ř í t o m n é , v č a s n é, co má právězájem.

Aktualnı energie, s k u t e č n á , ú č i n n áe n e r g i e, součet živých sil, t. j. součet polo-vičních součinů ze hmot do čtverců rychlostí,
jakou se ta která hmota neb hmotný bod po-hybuje, a určuje se jí práce mechanická, jakouby vyčerpáním energie této, t. j. převedenímhmot v klid (pohyb i klid relativní) lze bylovykonati. Nyní však nazývá se p o h y b o v o u,k i n é t i c k o u e n e r g i í. Ss.
Aktuar (lat. actuarius), s o u d n í p í s a ř.Úřad tento vznikl, když ustálil se v řízení soud-ním obyčej, výpovědi stran aneb rozsudky,třeba původně jen v stručném výtahu, sepiso-vati. V říšském zákonodárství německém úřadsoudního písaře takového již ve XIII. stol. sevyskytuje (1235). A. měl zároveň právo ověřo-vati opisy. V pozdějších dobách nazýván a-empodřízený úředník soudní, zejména i v Rakou-sku, kdež a-y byli písaři při soudech patrimo-niálních, a později, když nastaly smíšené úřadyokresní, nazýváni tak úředníci konceptní v XI.třídě hodnostní, kteří se dělili na a-y p o l i-


kulinovština.

t i c k é a s o u d n. Hodnost soudního a-a bylao stupeň vyšší než auskultanta. Při poslednímupravení organisace soudní na jejich místo na-stoupili soudní a d j u n k t i. -l. Kr.

Aktukovo ( A l t u c h o v o), tatarská osadav gubernii nižegorodské, na jihových. od městaSergače, s 2000 obyvateli, většinou muhamme-dánskými.

Akulina I v a n o v n a. Jménem tím známyjsou v dějinách mrskačů a skopců tři boho-rodice. Mrskači domnívají se, že byla jen jedna,ale toho nelze připustiti, poněvadž r. 1682 byladěvou a r. 1750 nesestárlou. 1) A. chodícs prvým Kristem »lidí božích«, Ivanem Timo-fejevem Suslovem, na sklonku XVII. stol. bylaprý neobyčejně krásná; nar. ve vsi Landěchuv nižegorod. kraji. Mrskači opěvali ji v hym-nech svých a slavili její svátek 13. dubna. —2) A., nar. v gubernii nižegor., žena druhého
lžikrista, Prokopije Lupkina, byla bohorodicí odr. 1695, kdy P. Lupkin usadil se v N. Nov-gorodě a prohlásil se »Kristem i prorokem lidíbožích«. R. 1713 odstěhovala se do Moskvya po smrti Lupkina (1732) vstoupila do klá-štera pod jménem Anny. Spojivši se tu s ji-nými sektářkami byla r. 1733 vyzrazena i tre-stána knutou a vypověděním na Sibiř. 3) A.v orlovské gubernii. Odkud byla, není známo.Konrád Ivanov Selivanov, sedlák ze Stolbova,náležející též k mrskačům, založil sektu skopcůna Rusi. Přivábil na svou stranu A-nu, kterájej prohlásila za svého syna, což mělo velkývliv na ostatní mrskače. R. 1770 prohlásil seKristem, načež vyhlásili jej jeho přívrženci carem Petrem III. a A-nu carevicí Alžbětou Pe-trovnou, neposkvrněnou pannou, která poro-dila z Ducha sv. Petra III., t. j. Selivanova.Konec její není znám. Dšk.
Akulina grecisnica nazývá se v lidu
ruském den 13. (u nás 25.) čna, kdy slaví sepamátka sv. Akuliny. Ve stepních guberniíchtýden před tímto dnem nebo týden po němseje se pohanka. Za starodávna vařili na Rusitoho dne kaši chudým, kteří dárcům přálihojné úrody. Takové přání na př. bylo: »UrodiBože vam pravoslavným greči bez sčetu. Bezchlěba da i bez kaši, ni vo čto i trudy naši«(Bůh požehnej vám pravoslavným pohanky bez počtu. Bez chleba a bez kaše marny též prácenaše). Na jižní Rusi pohanka tu dobu již kvete;selky maloruské přinášejí s pole hrst’ pohanky,kladou ji za obrazy, kde zůstává až do bu-doucího roku.
Akulinovci, vyznavači akulinovštiny, jsoupříbuzni chlystům č. božím lidem; vyznání je-jich, jak svědčí Theofilakt Lopatinskij (v Obli-čenije nepravd raskolničeskich, v Moskvě 1742),přeplněno bylo velikými bludy.

Akulinovstina, sekta ruská, založená nazač. stol. XVIII. od Akuliny Ivanovny, ženy»lžikrista« Prokopije Lupkina. R. 1713 přesí-dlila se Akulina z Nižního Novgorodu do Mo-skvy, kdež vedlé Agafje Karpovy byla ctěnajako »bogorodica«. Akulina zavedla duchovníbratrstvo mezi muži a ženami; manželstvíu této sekty potvrzuje se políbením a křížem,jejž si vzájemně dělají snoubenci.


Akulis — A

Akulis, ves v újezdě ordubatském, v gub.erivanské, s 2000 obyv. armen. Ve století mi-nulém byl A. značným městem. Roku 1752vzbouřilo se obyvatelstvo proti Peršanům adosti dlouho bránilo se obléhajícím. Konečněvůdce perský Asad-chán dobyl města, rozbo-
řil je a ze 2000 rodin nechal jen 300 na živě. —A. vede čilý obchod s hedvábím; kromě tohozabývá se obyvatelstvo přípravou vína a ko-řalky.
Akureyri viz A k r e y r i .Akusilaos: 1) Jeden z předchůdců vlast-

ního filosofického přemýšlení v Řecku, obyč.fysiology zvaných, kteří na základě básni-ckých tradicí Homérových a zvláště Hésiodo-vých chtěli určitějších nabyti představ o vznikua vývoji světa, vedeni jsouce při tom více obra-zotvorností než přesným rozumováním. A-aovi,jenž v názorech svých podstatně Hésioda sepřidržel, je původem všeho q‡oc (prasměs), z ně-hož se nejprve bytost mužská a ženská: Ere-bos (temno) a Noc vyvíjejí. Ze spojení jichobou povstaly prý pak Aithér (vzduch), Erós(láska), Métis (moudrost) a velké množství bož-stev ostatních. Dna.

2) A. A r g e j s k ý, z města Kerkady blížeAulidy v Boiótii (i v této zemi totiž byla kra-jina zvaná Argos), jeden ze starých řeckýchlogografů, t. j. kronikářů, předchůdců Héro-dotových v dějepisectví. kteří hlavně místnípověsti a báje, jakož i rodokmeny prosou, ato nářečím novoiónským, spracovávali a takzáklad k vyvíjení se dějepisectví u Řeků po-ložili. Dle neurčitých zpráv starých žil A. asiv prvé polovici V. stol. př. Kr. a složil rodo-kmeny, jichž se cituje až 3. kniha. Jak ze zprávstarých a zlomků A-aova díla (tyto viz u bratříMüllerů Fragm. histor. Graec. I., 100—103.)patrno, A. přidržel se sice často zpráv kra-jana svého, boiótského básníka Hésioda, vy-pravoval však i mnoho různého a nového. DleSuidy s. v. Hekataios spis pode jm. A-aovýmtehdy zachovaný pokládán však byl za pod-vržený. Pek.

Akusticka mıstnost slove prostor bud’částečně (jako v antických divadlech, v kotli-nách přírodních) anebo zcela (jako v moder-ních divadlech, jeskyních, kostelích, bytech
a p.) uzavřený, ve kterém zvuk lidských hlasův mluvě a zpěvu, pak hudebních nástrojův umělé hudbě nejen v úplném souzvuku k uchudochází v nejsilnějším fortissimu i v nejjem-nějším pianissimu, což veškeré umělecké od-stínv hudby, zpěvu neb řeči sledovati dovo-luje, nýbrž i dále jeví jistý dozvuk anebo sesí-lení takové (resonance), které mluvícímu anebhudbu provádějícímu pocit působí, že mu k jas-nosti a čistotě ve všech uměleckých, i nejnepa-trnějších odstínech bez námahy působiti možno.Prostory tyto mohou býti bud’ úplně akustickése všemi výhodami resonance (nejlepší známýpříklad jest hudební síň pařížské konservatoře,u nás české Národní divadlo), neb akustickéb e z t ě c h t o v ý h o d d o z v u k u a s e s í l e n í(jako ve starém německém zemském divadlepražském, kde zpěv i hudba tupě zní), anebop ř e a k u s t i c k é čili h y p e r a k u s t i c k é (kon-

kustika. 669

certní síň v pražském Rudolfině), aneb a k u s t i-c k é p o u z e v j i s t ý c h m í s t e c h p r o s t o r u(velká koncertní síň v pražském Rudolfině),aneb n e a k u s t i c k é v ů b e c (jako nová zase-dací síň v pražské radnici, ve které se ozvěnajeví, pak vídeňský parlament). O prostředcích,kterými by se takové prostory (bud’ částečněnebo zcela uzavřené) staly akustickými, bylojiž nesčíslněkrát jednáno, ale s malým výsled-kem. Theorie těchto pojednání jeví velkou růz-nost. z čehož zjevno, že ještě velmi vzdálenijsme znalosti pravidel, dle nichž by s jistotou
bylo možno tvořiti a-ké m-i. a že dosud zdarv tom ohledu jen št’astné náhodě přisouditi semusí. V nové době mezi jinými pojednalio tomto předmětu bratří Bernoulli, Laplace,Lissajoux a Lachez, poslední autoři obšírnéhodíla o velikých sálech, divadlech a amfithea-trech, dále Helmholtz. Přese všecka tato po-jednání lze architektům jen tou radou býti, bypři tvoření místností, jež mají býti akustické, sepřidrželi jen dobrých a osvědčených vzorů (v po-měrech a v zařízení), jelikož ani napjetí strun,kterého se jinde s prospěchem užívalo, vždynepomáhá (jako v zasedací síni pražské rad-nice) k úplné akustice, ani potažení stěn apodlah koberci, které v pražském Rudolfinějen nepatrně prospělo. Přihodilo se již častěji,že změnou vnitřního zařízení úplně a. m. ne-akustickou se stala, jako na př. ve světoznámépařížské koncertní síni konservatoře. Wf.
Akustika (z řec. ‚káuein, s l y š e t i) jestnauka o zjevech, ku kterým při slyšení dlužnopřihlížeti. Soujem zjevů mimo nás, které sly-šení předcházejí, tvoří obsah a-ky fysikální.Zjevy důsledné, následkem slyšení v nás vzni-klé, tvoří a-ku fysiologickou. Příčinou slyšenímimo nás jest pohyb kyvadlový neb harmo-nický, který vzniká vyšinutím molekulů pruž-ného těla z polohy rovnovážné. Vyšineme-lipružné péro jedním koncem upevněné z pů-vodní polohy, bude se pohybovati pohybemkyvadlovým; a jsou-li rozměry pružného pérapřiměřeně voleny, můžeme pohyb v jednotli-vých měnách okem sledovati. Skracujeme-lipružné péro, bude toto stále rychleji se pohy-bovati, až při určité rychlosti slyšíme zvuk,který stává se vyšším při větší rychlosti po-
hybu kyvadlového. Ke slyšení jest tedy třebaurčitého nejmenšího počtu výchvějů za jed-notku časovou vykonaných, a výška zvukuroste v přímém poměru s počtem výchvějův jednotce časové vykonaných. Kdybychomvhodnými prostředky počet výchvějů stálezvětšovali, uslyšíme zvuky stále vyšší, až opětpři určité rychlosti pohybu neslyšíme. Ústrojísluchové pojímá tedy pohyb kyvadlový jenv určitých mezích. Překročí-li rychlost pohybukyvadlového tuto mez, nečiní více dojmu nanaše ústrojí sluchové, aniž jest nám známo,zdali nějakým způsobem na nás působí; ažkdyž opět rychlost pohybu dostoupí billionůkyvů za vteřinu, pak opět pohyb ten jeví nanás účinky co teplo a při zvýšené rychlostico světlo. Při nejmenší rychlosti opět vidímepohyb tento jako světlo červené, při zvýšenérychlosti jako světlo pomorančové, žluté, ze-

670 Akuša — A

lené, modré a fialové, čímž opět dostoupí sehoření meze viditelnosti pohybu. Mimo náskoná se pak pohyb ještě větší rychlostí, jako tom účinky chemické a fluorescence ne-klamně svědčí. Tvoří tedy pohyb harmonickýneb kyvadlový nepřetržitou řadu od nejvol-nějšího pohybu až ku pohybu nejrychlejšímu,a pohyb tento v určitých mezích způsobujev nás dojem zvuku, v jiných pak mezích do-jem tepla a světla. Tyto meze slyšitelnostibyly mnohými fysiky zkoumány, jako Savar-tem, Despretrem, Wollastonem, Helmholtzema Konigem. Z pokusů těchto lze souditi, ženelze absolutně mezí těchto vytknouti, jelikožslyšení co dojem fysiologický jest závislými na individualitě ústrojí sluchového. Příbližnělze 16 výchvějů za vteřinu co dolení mez a38.000 výchvějů za vteřinu co hoření mez stanoviti. Každé prostředí pružné, pevné, tekuténeb plynné lze rozezvučiti. K slyšení nedostačítoliko pružné prostředí rozezvučené, třeba i pruž-ného prostředí, kterým se pohyb tento rozšíříaž k ústrojí sluchovému. Rychlost zvuku zá-visí na poměru pružnosti a hutnosti toho pro-středí. V prostředí stejnorodém šíří se zvukve všech směrech rychlostí stejnou. Naráží-lipohyb na prostředí jinorodé, postupuje částečnězaměněnou rychlostí do prostředí druhého, čá-stečně však na rozhraní se odráží a vrací seopět v původní prostředí. Zákony lomu aodrazu zvuku jsou totožné se zákony lomu aodrazu tepla a světla. Jestliže odražený zvukdospěje k ústrojí sluchovému v době takové,že původní a odražený zvuk rozeznáme, na-zývá se odražený zvuk o z v ě n o u (v. t.). Ozvěnaa obrazy v zrcadlech jsou mimo nás úkazyjednostejné. Oko pojímá obrazy vedlé sebe le-žící, ústrojí sluchové dojmy za sebou násle-dující. Síla zvuku závisí na velikosti výchvějů;čím jsou výchvěje větší, tím jest i síla zvukuvětší. Sílu zvuku lze také zvýšiti spoluzně-ním, r e s o n a n c í, tím, že ze zvukobudiče, kterýjest spojen s deskou resonanční, přechází většíquantita pohybová na prostředí, ve kterémzvuk se šíří. Pomocí tohoto úkazu, sesilovánízvuku spoluzněním, bylo dovozeno, že zvukskládá se ze řady pohybů jednoduchých, ky-vadlových, jejichž výslední pohyb jest příči-
nou zvuku. Každý zvuk vyvozený složen jestz těchto jednoduchých pohybů částečných, ana intensitě těchto jednotlivých pohybů čá-stečných zakládá se barvitost tónů, kterourozeznáváme zvuky stejné výšky na různýchnástrojích hudebních vyvozené. Podobně se-znáno, že samohlásky mezi sebou liší se to-liko barvitostí zvuku. Různá barva těchto zvu-ků upravuje se dutinou ústní, která co reso-nance částečné tóny různě sesiluje. Jestližedva neb více zvuků, které se skládají z jedno-duchých pohybů, současně zní nebo po soběnásledují, mohou na nás činiti dojem příjemnýneb nepříjemný. Zkoumání příčiny harmoniea melodie spadá částečně do fysikální, čá-stečně do fysiologické a-ky a vysvětluje seopět na základě částečných tónů, z nichž jed-notlivé zvuky se skládají. Literatura: Chladni,Akustik, 1802; Helmholtz, Lehre von den Ton-

kvapim.

empfindungen, 1863; John Tvndall, Der Schall,1874; Dr. Fr. Melde, Akustik 1883; Poggen-
dorff, Geschichte d. Physik, 1879 a j. v. Dp.
Akusa, město v kavkáz. oblasti terské,severozáp. od m. Derbentu na ř. Akušince (téžAkušinská Koj-su, Akuša-čaj), vtékající do Ka-zikumušské Koj-su, sídlo správy darginskéhookr., bylo dobyto a pro nájezdy obyvatelstvaztrestáno r. 1819, po druhé dobyto od rus. gen.Lüdersa. Čítá skoro 6000 obyv.

Akusove, větev kavkázských Lezginců.
Sídla jejich rozkládají se hlav. v horách Akuš-ských, sev. to výběžku kavkázském, vých. odřeky Koj-su, dále na horním toku řeky Ma-nasu až ku pramenům Bugamu. Žijí rozptý-leně po vesnicích v počtu asi 20.000 hlav.Přiznávají se k islámu. Jazyk jejich, zvaný téždaro neb hyrkan, tvoří dle Friedricha Mül-lera spolu s jazyky sousedních horalů zvláštnískupinu jazyků východokavkázských. R. 1819podrobeni byli gen. Jermolovem říši ruské.
Akutan, aleutský ostrov ve skupině Liš-čích ostrovů, vých. od Unalašky, téměř okrouhlý(asi 630 km2), skalnatý, se sopkou 1000 m vy-sokou, na jejímž vrcholu jest hluboké jezero
a na sev. úbočí krater, v němž dobývá se síra. Říček 5, jezera 2, na severozáp. straně teplávřídla. Dříve bylo 7 osad a 600 obyv., nynípouze jedna (na sev.), asi 20 duší. Průliv A-ský(7 km šir.) dělí jej od ostr. Unalašky.
Akutnı (zlat.), o s t r ý , š p i č a t ý , p r u d k ý;přeneseně též tolik co v č a s n ý , a k t u á l n í.V l é k a ř s t v í jest a. b o l e s t, která bud’ rychlese dostavila, nebo dosáhla značné míry. A-mic h o r o b a m i nazývány bývaly nemoci, kterédo 14 až 21 dne zmizely, kdežto choroby trva-jící až 40 dní zvány byly s u b a k u t n í m i; typak, kteréž proběhly v několika málo dnech,jmenovaly se p ř e a k u t n í. Rozdělení toto, spo-čívající jen na trvání choroby, jest nevhodné.Nyní hlavně jakostí a měrou jednotlivých pří-
padů se řídíme, označujíce některou chorobujako a., a zejména klinické známky náhléhozanícení určují název ten. Peč.
Akv., slova zde scházející hledej pod A q.Akvampu, africká krajina na Zlatém po-

břeží v Horní Guinei. Na záp. omezena jestkrajinou Akim, na sev. říší Ašantskou, na vých.
řekou Voltou, na jihu krajinou Adangbe. Po-vrch jest pahorkovitý a půda velmi úrodná.Podnebí proti pobřežnímu je daleko zdravější.Obyvatelstvo jest původu černošského, mluvínářečím otšui a zabývá se jednak orbou, jed-nak obchodem. Akvampové obývali prý dřívedále ve vnitrozemí, ale pronikli vojensky ažna pobřeží. kdež, byli po některý čas postra-chem svých sousedů. Později podlehli Ašan-tům a musili jim odváděti poplatek. R. 1874zbavili je Angličané nadvládí ašantského a při-pojili je ke své kolonii Zlatého pobřeží.
Akvapim, africká krajina na Zlatém po-břeží v Horní Guinei. Prostírá se po oboustranách řeky Sekkumu mezi řekou Ainsuna záp., Akkrou na jihu, řekou Elau na vých.a krajinami Akim a Akvampu na sev. Hlav-ním městem je Akropong. Obyvatelé jsoučernošského původu a mluví nářečím otšui, na


Akvarium —

Zlatém pobřeží obvyklým. Zabývají se polnímhospodářstvím, obchodem a některými odvět-vími průmyslu. Pod vlivem anglickým přivy-kají znenáhla civilisaci a přijímají křest’anství,tak že již domorodci na kněžství se zřizují.

Akvarium (lat. aquarium) jest umělá ná-držka vodní ku pěstování vodních zvířat arostlin. V malém poslouží prostá skleněná ná-doba nebo nádržka z kovových rámcův a skle-něných stěn. Velká a-ia vyžadují zvláštní bu-dovy neb aspoň zvláštní místnosti. Dle jakostivody rozeznáváme a-ia sladkovodní a mořská.Zařízení a udržování a-ia vyžaduje odbornýchvědomostí a mnoho pozornosti. Jde-li o pěsto-vání ryb neb jiných větších zvířat, dobře bývá,naplníme-li a. na několik centimetrů valounydobře pranými nebo hrubým pískem křemi-čitým, nikoli vápenným. Chceme-li však pě-stovati čolky, mloky nebo podobné živočichy,kteří ob čas opouštějí vodu, musíme jim vy-lézání usnadniti a pobyt na suchu umožniti.K tomu hodí se nejlépe umělá skála cemen-tová nebo balvan kamenný, jenž nad vodu vy-čnívá. Pro vědecké studium zařídíme a. conejpříhodněji dle tvorů pěstovaných.

Při udržování a-ia šetřiti jest těchto pravi-del: 1. Zvířata spotřebují dýcháním kyslík,jenž ve vodě jest pohlcen. Tuto ztrátu mu-síme stále nahrazovati, a to: a) výměnou vody;se škodou by však bylo, vyměňovati vodu pří-liš často, nebo dávati vodu pokaždé jinou(měkkou, tvrdou). Lépe jest, zůstanou-li zví-řata co nejdéle ve vodě, kteréž byla jednouzvykla. — Kyslík možno nahraditi b) vodo-tryskem, a to na základě spojitých nádob. Ná-držku s vodou umístíme vysoko nad a-iem aspojíme kaučukovou trubicí s rourkou stří-kací. kterouž v a-iu umístíme. Kaučukovoutrubici opatříme skřipcem, abychom vodotryskpodlé potřeby mohli přerušiti. Častěji zařizujíse stolky s a-iem na vodotrysk Herónův, je-hož báň s čerpadlem se pod stolem nalézá.Třetí cesta k obnově vzduchu ve vodě jestc) proud vzduchu, jenž přivádí se do a-iazvláštním přístrojem provětrávacím. Tomu po-slouží pouhý d r o s o f o r čili rozprašovač, jejždostati lze v každém závodě se zbožím kau-čukovým; toliko jest potřebí opatřiti jeho ústí
dlouhou trubičkou kaučukovou, tuto na konciobtěžkati, aby se ponořila na dno, a hnátikaučukovým měchýřkem vzduch do vody. Abypak vzduch procházel vodou jemně rozdělen,vpravíme do ústí trubice kousek hubky. Jinépřístroje provětrávací možná zříditi při vodo-vodech, a v tom mají svůj základ, že zároveňs proudem vodním přivádějí bubliny vzduchovédo nádržky, odkud voda odtéká, vzduch pakdo a-ia se tlačí. Konečně nahrazuje se kyslíkvelmi výhodně d) rostlinami vodními, jimiž a.osázíme. Užíváme k tomu některých řas, pa-rožnatek, okřehku, vodní doušky, růžkatce, la-kušníku a jiných ponořených rostlin vodních.
2. Nutno jest odstraňovati z a-ia výkalya mrtvoly zvířecí, jakož i hnijící potravu nebotlející rostliny. To děje se bud’ skleněnou tru-bičkou, kterou nahoře prstem přimkneme a do-lejším koncem přiblížíme ku předmětu, jejž


Akvisice. 671

odstraniti hodláme; když pak odhradíme ho-řejší otvor trubičky, vnikne proudem vody lo-vený kal do trubky, načež opět uzavřemeprstem otvor a vniklou vodu z a-ia odstra-níme. Také dobře poslouží na trubičce kauču-kový míč, jejž před vnořením trubky smačk-neme, načež vzpružením míče kaly snadnovssajeme do trubice. Podobně lze užiti násoskyohnuté.

3. Obyvatelům a-ia budiž dán dostatek po-travy, nikdy však přebytek; nebot’ ničím ry-chleji se nekazí voda v a-iu, než právě hnijí-címí zbytky potravy.

Zvířata, která se pro pěstování v a-iu nej-lépe hodí, jsou zlaté a jiné drobné rybky (ho-řavka, střevle, mřenka, makropodus a j.), čolek,axolotl, někteří vodní hmyzové a larvy jejich(téměř veskrze nebezpeční dravci), drobní ko-rýši a vodní pavouci (blešní raci, buchanky,perloočky, skořepatci, berušky, vodule a voduch),plži a lastury, jakož i někteří nižší živočichové,kteří se však již spíše hodí pro odborníka nežlaikovi pro zábavu. Pěstujeme-li vedlé zvířattaké rostliny, zařizujeme v i v a r i u m, hledíme-lipak více ke tvorům na suchu žijícím, povstávát e r r a r i u m. Pro vědecká studia odbornýchzoologů zařízeny jsou zoologické stanice, propopularisování vědy zoologické pak veliká a-iamořská. První v Hamburce za Brehma, druhév Berlíně, menší také ve Vídni. Berlínské a.vyplňuje celý dům o třech patrech a má1400 m2 plochy výstavní. Bylo zařízeno roku1867 na akcie, vystavěno stavitelem Lüerema otevřeno r. 1869. Mořskou vodu pro nádržkyzhotovuje uměle chemik Hermes (10 kg stud-
ničné vody, 265 gr soli kuchyňské, 20 gr solihořké, 30 gr chloridu hořečnatého a 12 gr sí-ranu draselnatého); 300 m3 této chová se jakozásoba v podzemní cisterně, odkud na 20 mvysoko se vytlačuje parním strojem a rozvádído jednotlivých a-ií. Zde pěstuje se na 400druhů zvířecích ve vodě mořské a sladké, dí-lem i na suchu. Ústav tento, náležející mezizvláštnosti berlínské, výborně prospívá a pro-vozuje čilý obchod s mořskými zvířaty proa. ia a vědecké sbírky. K účelům čistě věde-ckým zařízena jsou mořská a-ia v Terstu, Mar-seillu a zvláště v Neapoli ve »Stazione zoolo- gica«, již založil Ant. Dohrn. — Literatura:Rossmässler, Das Süsswasseraquarium (4. vyd.od Hennesa spracované, Lip. 1880); Graeffe,Das Süsswasseraquarium (2. vyd., Hamb. 1881);Gosse, Handbook of the marine Awuarium(Londýn 1855). Kz.
Akvisice, lat. acquisitio, n a b y t í. Římštíprávníci mluví o a-ci, at’ jde o nabývání právveřejných (a. civitatis) nebo soukromých (a.dominii), aneb o nabytí držení (de acquirendapossessione). Nabytím práva rozumí se spo-jení práva s určitou osobou. Vznik práva a jehonabytí nemusí (tradice), ale může býti součas-ným (okkupace). Rovněž nepředpokládá nabytípráva u jednoho jakousi ztrátu u druhého (pří-růstek, akcesse). Třídění a. jest velmi pestré.Dle právní povahy třídili Římané nabývání naacquisitiones civiles a iuris gentium, dle tohototiž, zda norma nabytí takové uznávající neb


672 Akyanoblepsie —

upravující byla normou iuris civilis (nabytí ne-xem, mancipací) či iuris gentium (nabytí okku-pací), a tuto opět normou iuris naturalis (allu-vio) neb iuris honorarii (nabytí ex pacto prae-torio). Třídění to a praktické důsledky jehov dnešním právě se nenaskytují. Všeobecnědůležitým jest roztřídění na a. o r i g i n á l n í(původní) a d e r i v a t i v n í (odvozené), dle toho,zda k nabytí práva stačí nabývací úkon sámo sobě (úkon samotvorný, okkupace), čili nic(tradice),-Dle toho pak, zda právo, jehožkdo nabývá, již před nabytím tu bylo nebo přinabytí teprve vzniklo, lišíme nabytí t r a n s-l a t i v n é (převádějící) od k o n s t i t u t i v n é h o(zakládajícího). Ježto tento rozdíl vztahuje sena obě předchozí formy, jsou a.: a) originálněkonstitutivné (okkupací, vydržením služebnostivzniklé), b) originálně translativné (avulsí, vy-držením věci), c) derivativně konstitutivné (zří-zením služebnosti) a d) derivativně translativné(tradicí, cessí). Derivativně translativné nabý-vání slove sukcessí (posloupností). Sukcesse,jež je pouhou změnou subjektu práva. ome-zuje se jen na nabývání majetkových práv,pokud nejsou ryze osobní (ius personalissimum,práva rodinná). Nabytí držení závisejíc jedinéna úkonu a vůli apprehendenta, jest vždy ori-ginální a konstitutivné. Není žádné sukcessev držení. Sukcesse dotýká se bud’ jediné věcineb práva (sukcesse singulární, tradice) nebomajetku jako ideálního celku práv a závazků(sukcesse nebo a. universální-posloupnostdědicova). Universální sukcesse není souhrnemřady singulárních sukcessí; jediným činem(uno actu) přecházejí tu všechny věci, právaa závazky na sukcedenta. Jest to pokračováníprávní osobnosti předchůdcovy a nelze si jímysliti jinde, než kde předchůdce fysicky(smrtí-dědická sukcesse, sukcesse státu v od-úmrt’), nebo právně neb občansky (občanskásmrt) existovati přestal (fuse akciové společ-nosti, nastoupení ve jmění zaniklé právnickéosoby-sukcesse ve jmění zbaveného ob-
čanství nebo svobody (bona publicata), mužev majetek ženy in manu, arroganta v majetekarrogáta a p.). Skutečnosti nabývací (acqui- rendi modus), totiž fakta. jimiž se nabývá, jsoudruhu různého. Jsou to bud’ právní jednání (tradice) nebo výrok soudu neb jiného úřadu(adjudikace, addikce), nebo narození (práva ro-dinná), delikt, vydržení a p., a po stránce for-mální bud’ úkony obřadné (solenní, mancipace,knihovní vklad), bud’ nesolenní, prosté (okku-pace, cesse). Mluví-li se o nabytí právním jed-náním a »ze zákona« (§§. 380., 342., 449., 480.,481., 553. ob. z. obč.), jest to potud nesprávné,že i v případech nabytí »ze zákona« nabý-váme určitou skutečností (okkupací, akcessía p.), a že s druhé strany jen ta právní jed-nání a jen výroky oněch úřadů práva zjedná-vají, kterým zákon takový účinek propůjčil,tak že není žádného nabytí »bez zákona«. Čk.
Akyanoblepsie (z řec.), n e v i d o m o s tm o d r é b a r v y. Srovn. ostatně N e v i d o m o s tb a r e v. Peč

Akyr. Slovo o přemoudrém A-u nazvánav novoruských sepsáních zajímavá pohádka,


Abu-l- Alá.

známá ze sbírky »Tisíc a jedna noc«, pod ti-tulem: Sinagrip, král Adorův a Nalivské strany.Obsahujíc množství moudrých naučení, háda-nek a fantastických divů, charakterisuje vý-razně poetický vkus své doby. Vznikla na Vý-
chodě, odtud pak, bezpochyby prostřednictvímliteratury byzantské, ač řecký originál dosudnení znám, dostala se mezi Slovany jihový-chodní, kdež nalezla hojné obliby nejen v li-teratuře knižné, nýbrž i prostonárodní, na př.vypravování o létání na ptáku nohu a p. Nej- starší známé ruské sepsání z XV. stol. našlo se ve sbírce, v níž bylo »Slovo o výpravě Igo- rově«, »Poslanije carja Ivana« a »Devgenijevo dějanije«; prozrazuje jazykem i skladbou jiho-slovanský původ, zajisté mnohem starší. Proznámost povídky té u Srbů svědčí četné ohlasyjejí v poesii prostonárodní (viz Vuk, SrpskeNarod. Prip. 1853, str. 200.). V literatuře chor-vatské pak zachováno podání o A-u v rukopise bukvicí psaném r. 1520. Pypin Spasovič,Hist. lit. I. 54., 133., 145.; Orest Miller, Opytistoričeskago obozrěnija russkoj slovesnosti.Část’ I., seš. 1., vyd. 2., str. 353.—354.). Hš.
Al značí v arab. člen, na př. al-kordn. Slovas al počínající, pokud jsou původu arabskéhoa al není kmenovým, nýbrž členem, dlužnohledati pod písmenem, kterým slovo to poodvržení členu počíná na př. Al-burák podburák, al-Battání pod B a t t á n í. Dk.

Al, chem. značka a l u m i n i a.Ala., skratka sev.-amer. státu A l a b a m y.Ala: 1) Město v jižním Tyrolsku, v hejtm.

roveredském, na l. bř. Adiže, sídlo okr. soudua hlav. celního úřadu, stanice jižní dráhy ra-
kouské (brennerské), s 2969 obyv. (1880, obec4389); gymnasium, škola kreslířská, konviktMarianských bratří, vinařství, hedvábnictví,výroba aksamítových a hedvábných látek. —2) A., město v africké říši Bornu, asi 30 kmjizně od jezera Čadského, na cestě z Kuky doDikoe, s 3—4000 obyv. a rozsáhlým pěstová-ním tabáku.
Ala (lat.) k ř í d l o. a) Křídlo vojska řím-ského, zvláště jízda, jež pěchotu na obou stra-nách kryla. b) Vojska spojenců (socii), pěchotai jízda, a když spojenci obdrželi právo občan-ské, pomocná vojska z provincií. Vojska ta
stála v bitvě na obou křídlech vojska občan-ského a zvána alarii na rozdíl od legionářů(legionarii). c) Za doby císařské pomocná od-dělení jízdy, jež nepatřila k určité legii, nýbržtvořila zvláštní sbory podřízené velitelům do-mácím a zvané dle národů. Cfe.
Abu-l- Ala z Ma’arry v Syrii (odtud též al-Ma’arrí zván), poslední slavný básník arabský(* 973 — † 1057). Pocházel z pokřest’anštěléhokmene Tanúchu, pročež od některých i zakřest’ana pokládán. Ve 4. roce oslepl násled-kem neštovic a zůstal slepým až do smrti.Přes to byl čilý duchem a tak vytrvale od-dán studiu, že vedením svého otce, básníka,jakož i studiemi v Halebě a Bagdádě, hlavněvšak svou vlastní snahou, při níž neobyčejnoupamětí byl podporován, v oboru poesie staréi nové tak vynikl, že byl jmín za prvního znalce,a hojně žáků k němu se všech stran se hrnulo.


A la baisse — A

Vedlé různých spisův obsahu filologického aliterárně historického náležejí A-ovi dvě sbírkybásní, které povahou svou jednak slávu jehozaložily, jednak autoru svému (zvláště platí too sbírce druhé) název největšího nevěrce islá-
mu zjednaly, totiž Saktu-z-zandi (Jiskry kře-sadla) a Luzúmu má lá jalzam (Nutné, jež není nutné, aneb snad Lpění, na čem se lpěti ne-má). Ve sbírce prvější, básních z mládí, hovíbásník celkem duchu své doby, napodoběvzory existující, ač již tenkráte prost jest dvo-řanského ducha, který ostatní poesií jeho dobyvládne. Naproti tomu dává se básník ve sbírcedruhé na dráhu samostatnou, i liší se sbírkajeho nápadně od ostatní poesie arabské vůbec. Sbírka ta obsahující básně obsahu nábožen-ského a filosofického, v nichž autor, kterýi korán travestovati se odvážil, názory svév míře velmi poetické a formě básnické těsněk myšlénkám přiléhající líčí, náleží k nejzna-menitějším zjevům poesie arabské. Obě sbírkyvydány v orientu. Ostatně srv. dra. R. Dvo-řáka, Arabský básník Abul-Alá a jeho názorsvětový, v Musejníku 1888 str. 122. Dk.
A la baisse [alabés], fr., viz B a i s s a.28Alabama: 1)-Splavná řeka ve státě t. jm.v sev. Americe, vzniká spojením řek Coosy aTallapoosy u města Montgomery v Georgii azachovávajíc v toku svém, 540 km dlouhém,celkem směr jihozáp. a spojivši se s ř. Tom.bigbee v ř. Mobile vlévá se 40 km jižněji do zá-toky Mobile. V poříčí jejím je výtečná půdapro pěstování bavlníku a na březích jejích na-lezeny mnohé kostry předpotopních zvířat.

2) A., stát ve Spoj. Obcích severoamer.,mezi 30° 10′ a 35° s. š. a mezi 85° a 88° 30′z. d., pokrývá plochu 131.365 km2. Alleghansképohoří končí na severu řadou vrchů 400 mvysokých, odkud svah půdy zvolna klesá ažna 90 km od Mexického zálivu, kde se tatostává rovinou. Pobřeží alabamské tvoří třizátoky, z nichž nejdůležitější jest zátoka Mo-bile, táhnoucí se 46 km na sever. Do ní vlé-vají se dvě velké řeky: Tombigbee, přicháze-jící ze státu Mississippi, a A., přicházející zestátu Georgie. Třetí velká řeka, Tennessee, pro-téká sev. část’ A-my. Podnebí tohoto státu jesttéměř tropické: teploměr neklesá pod -6° a ne-
stoupá nad 32° R. Hornatý sever jest mírnější,močálovitá nížina na jihu nezdrava. Půda cel-kem velmi úrodna, i na severu, kde výběžkyAlleghanských hor tvoří dlouhá, rovná údolí,i ve středu země, velké to a vlnité prérii;kdežto jih, ač písčitý, jest na mnohých mí-stech dobrou půdou pro rýži. — Země po-skytuje nesmírné množství bavlny, ovsa abatat, také mnoho pšenice, žita, sena, hra-chu, bobů, ovoce, zeleniny a cukru, a trochutabáku, vína, chmele a lnu. A. má hojnost vy-soké zvěře a krocanů. Lasturové mělčiny (mus-sel-shoals) v ř. Tennessee hemží se divokýmihusami a kachnami. Tytýž vyskytují se i med-vědi, vlci a lišky. Stromů je množství, ač nemnoho druhů: na severu převládají duby, to-poly, kaštany a moruše, na jihu cypříše a smrky.A. je však zvláště bohata na nerosty, jmeno-vitě na uhlí, železo, vápenec a mramor, také

labamský spor. 673

na červený okr a olověné rudy. Jindy dolo-valo se v St. Clairu i na zlato, a nad žulualabamskou není prý v celých Spoj. Obcích.Státní příjmy na r. 1882 obnášely 1,012.547dol., státní dluh 12,153.723 dol. R. 1880 bylovzděláno 18,855.344 akrů země a plodiny mělycenu 56,872.944 dol. Dále bylo v státě 2070průmyslových podniků, které vyrobily zbožíza 13,565.504 dol. Jen v bavlnictví pracovalo15.000 osob, 1060 stavův a 55.072 vřeten.Pozoruhodné jest i železářství a různá odvětvístrojnická. Téhož roku měla A. na 3177 kmželeznic, a jiné mnoha set km zdélí se dosta-vovaly. Rozsáhlý obchod podporují i velikésplavné řeky. Vychování stále pokračuje. Jezde (1880) 12 kollejí, přes 3000 škol pro bě-lochy a 1452 pro barevné. Státní universitav Tuscaloose má 15.000 dol. roč. příjmů. Do
roka vydává se v A-mě asi 10 mill. čísel nejrůz-nějších časopisů. Z veřejných ústavů sluší jme-novati blázinec v Tuscaloose, ústav slepcův Mobile, ústav pro hluchoněmé a státní káz-nici ve Wetumpce. — A. bývala jedním z otro-ckých státův a co do správy zemské podobáse jiným státům Unie. Soudnictví skládá sez nejvyššího soudu, soudního dvoru, 9 okres-ních soudův a magistrátu v Mobile. Po ame-rické válce měla A. vládu prozatímní. R. 1868přistoupila na požadavky kongressu a vedenístátních záležitostí převzaly opět civilní úřady.Obyvatelstva r. 1880 bylo 1,262.794, mezi ni-miž 661.986 bělochův a 12.000 katolíků; majít’v ohledu náboženském převahu baptisté a me-thodisté. Obchodní metropolí jest Mobiles 48.602 obyv. (1880), avšak městem hlavnímMontgomery s 52.392 obyv. Jiná důležitějšíměsta jsou: Selma, Huntsville a Marion.
Alabamsky spor, proslulý případ mezi-národního sporu mezi Severoamerickými státya Anglií, jehož průběh byl krátce následující.Za severoamerické války občanské byly kupříkazu jižních států, jejichž přístavy byly blo-kádou sevřeny, stavěny a vypraveny četnéplenné lodi v anglickém přístavu liverpoolskémza tím účelem, aby škodily námořskému ob-chodu států severních. Tyto plenné lodi křižo-valy pod vlajkou jižních států na šírém moři,zadržovaly na potkání každou lod’ států sever-
ních a nemohouce ji vléci před kořistný soudsvých blokádou sevřených přístavů, vyplenilyji a na konec stopily. Z lodí těch proslul kři-žák »Alabama« zvaný, jenž dal potom celémusporu jméno a jehož řádění učiněn byl konecteprv r. 1864 na pobřeží francouzském u Cher-bourgu válečnou lodí severoamerickou Kear-sage (kapitán Winslow), od které Alabamabyla rozstřílena. Postrach před těmito plen-nými lod’mi a škody jimi způsobené byly ve-liké. Marně protestovala zprvu vláda washing-tonská u kabinetu londýnského proti tak hru-bému porušení neutrality, jehož dopustila seAnglie právě tím, že trpěla, aby plenné lodistátů jižních v anglických přístavech byly sta-věny, aby odtud bez udání cíle své plavby vy-pluly a v anglických koloniích afrických svévyzbrojení doplnily,. jednajíc ostatně i protisvému vlastnímu zákonu o neutralitě (t. zv.

674 Alabanda —

Foreign Enlistment Act). Málem bylo by došlok válce mezi oběma státy. Po delším vyjedná-vání (konvence londýnská ze 14. ledna 1869)konečně dohodly se obě vlády ve Washing-tonu roku 1871 o rozhodčím soudu, jenž bvo všech stížnostech severoamerických (t. zv.Alabama-claims) vedlé t. zv. Washingtonskvchpravidel o neutralitě rozhodl. Soud ten sešelse ku konci roku toho v Ženevě. Členové jehobyli: sir Alex. Cockburn (Anglie), C. F. Adams(Sev. Amerika), hr. Sclopis (Italie), předseda,J. Staempfli (Švýcarsko), bar. Itajuba (Brasilie).Severoamerické státy přihlásily k soudu nejenvšecky škody přímé, nýbrž také nepřímé, kterévzešly jim z vysokých premií pojišt’ovacích,z prodeje mnoha lodí obchodních anglickýmrejdařům, z prodloužení války a t. p. Soud pro-hlásil však, že není příslušným k rozhodovánío škodách nepřímých, poněvadž se mu nedo-
stává dostatečného základu pro jejich ocenění,a vynesl 14. září 1872 rozsudek, jímž odsou-zena byla Anglie k náhradě 15 mill. dolarů,které také zaplatila. Význam A-kého s-u promezinárodní právo záleží v tom, že jím utvr-zena byla praxe rozhodčích soudů v otázkáchmezinárodních, ač naděje, které namnoze vzbu-dil, byly poněkud přehnané. Z četné literaturyo sporu tom bud’tež uvedeny: Official corre-spondence on the claims in respect to theAlabama (Lond. 1867); American opinion onAlabama (New York 1870); Bluntschli, Opinion impartiale sur la question d’Alabama (Revuede droit internat. 1872); Geffeken, Die Ala-bamafrage (Stuttg. 1872); Montague Bernard,A historical account of the neutrality of GreatBritain during the american civil war (Lond.1875); Trakal, O mezinárodním právu našídoby (Osvěta 1887, str. 608.). Tkl.
Alabanda neb A l b a l a n t, erb polskéhošlechtického rodu. V černém poli nalézá sebílý měsíc oběma rohy obrácený vzhůru a
mezi nimi koňská hlava, jež obrácena jsouck levé straně štítu dotýká se šijí měsíce. Napřílbě jsou tři nebo pět pštrosích per. Dle Pa-prockého (»Gniazdo cnoty«) dostal se tentoerb do Polska na počátku XII. stol. za králeBoleslava Křivoústého. Jiní heraldikové polštítvrdí, že se tak stalo již prý r. 967 za Měči- slava I. a že jej s sebou z Italie přinesl Jas-nach nebo Luidus, první biskup krušvický.
Alabandin, n e r o s t, jehož regul. krystalyjeví tetraëdrickou polotvárnost; nejčastěji jestvšak kusovitý, zrnitý neb vtroušený, barvyhnědočerné neb černé, na vrypu nejasně ze-lené. Tvrdost 3,5—4, hust. 3,9—4,1, chemickésložení MnS. V kyseliněsolné rozkládá se úplně,při čemž se vyvinuje sírovodík. Naleziště Na-gyag a Offenbánya v Sedmihradsku, Gers-dorf v Sasku, Alabanda v Karii, Mexiko, Bra-silie. Hjn.

Alabaster, vlastně A r b l a s t i e r W i l-l i a m (* 1567 — † 1640), angl. básník a učenec,vynikal zvláště svou znalostí hebrejštiny (vy-dal též Lexicon hebraicum, 1 sv. fol.), a byljako básník od vrstevníkův i pozdějších kri-tiků velmi veleben, ač jeho básně a tragédie(na př. Roxanna), psané vesměs řečí latinskou,


Alabin.

jenom po stránce jazykové povšimnutí zaslu-hují. A. přestoupil k církvi katolické, vrátil sevšak později zase k anglikánské, v níž se stalduchovním. Zvláště známým stal se svýmimystickotheologickými, na kabbále se zaklá-dajícími spisy, z nichž hlavní je Appartus
in revelationem Jesu Christi (Antverpy 1607). Výklady jeho jsou více než bizarrní.
Alabastr, ú b ě l viz S á d r a.Alabastron (‚l‡bastroc, ‚l‡bastron, také

‚l‡baston) slula ve starověku nádoba sloužícík uchování drahých mastí a oleje; zhotovo-vána byla z onyxu, skla, alabastru, někdy takéze zlata a měla podobu hrušky (Rich., Illustr-Wörterbuch der röm. Alterthümer s. v. Ala-baster). Mezi řeckými vásami nazýváme tímtojménem druh menších oválních, bezuchýchvás, do výše se zúžujících a opatřených úzkým,táhlým hrdlem. Majíce dno zakulacené nemohlaa-ra postavena býti, pročež připomínají se
zvláštní skříně, v nichž byla chována (‚laba-sto*Ÿkai). Na řeckých vásách bývají často zo-brazeny ženy nesoucí a. Srv. O. Jahn, Be-schreibung der Vasensammlung zu München,str. XCV a tab. II, obr. 76. Vý.
Alabastrove neb ryzove sklo (jelikož
optickými svými vlastnostmi velmi se podobázrnku rýžovému) jest zvláštní sklo nedoko-nalé, neúplně protavené, velmi bohaté kyslič-níkem křemičitým, jehož zakalení pochází odnerozpuštěných součástek. Veskrze je propra-covávají při nízké temperatuře, i jest k tomupřihlížeti, aby nebylo ve hmotě ani velkých zrnani bublin, a zakalení zakládati se má jen namikroskopických zrníčkách.Podlé analysy prof. Štolby má a. s. 82,3 % SiO2, 5,6 % Na2O,5,6 % K2O, 3,2 % Al2O3, 3,3 % CaO. Mezia-vým sklem a porculánem Reaumurovým nenírozdílu značného. Rn.
Alabaska, osada v jekaterinoburském
újezdě (gub. permské), důležité naleziště slídyv podobě 6úhlých tabulek. Dále dobývá sezde topasů rozl. velikosti, jejichž průzračnéexempláry se brousí jako drahokamy a prodá-vají za sibiřské topasy.
Alabatis, dle Łasického v litevské mytho-logii duch nebo božstvo, »jež ti, kdož připra-vují len, o pomoc vzývají«. Litevský prostý
lid nyní tohoto jména nezná. Veckenstedtpřidal mu i ženu Alabatu, ale vše, co o němvypravuje (Mythen d. Zamaiten I.), i co uvádíNarbutt (Dzieje nar. litew. I.), nezasluhujevíry. Srv. Rocznik Towarz. nauk. Krakow.XLI. Kcz.
Alabi, délková míra v kutajiském, erivan-ském a achalcyšském újezdě; ve prvých dvouújezdech a. = I aršinu (2′ 3′′), v achalcyš-ském = 15 verškům (1 veršok = 1/16 aršina).28Alabin P e t r V l a d i m i r o v i č, veteránruský, účastník výpravy uherské a krymské,jež obě líčí v četných vzpomínkách, z nichžjmenujeme: Korrespondencija s teatra krym-skoj vojny (v Sěv. Pčele 1855); V Sevastopolěv 185g. 5 Pod Sevastopolem vesnoju 1856g. ;Ruskije v Vengriji v 1849g. a j. Kromě tohonapsal několik biografií: K biografiji J. A.Krylova (v rusk. Arch. 1868); Ivan Ivanovič


A la bonne-heur

Buturlin, general-an-šef 1661—1738g. (1878v rusk. Arch., svazek 23.); Ivan Petrovič Go-lev 180—1880g. (v Arch. 1881 svazek 30.);Poijskij poet Trembeckij (1879 v Arch., sva-zek 25.) a j. w.

A la bonne-heure [alabonér], franc.,v p r a v o u c h v í l i; tolik co dobře, výborně.

Alabuga V e l k á a M a l á, dvě osadyv gub. tambovské na sev. od újezd. m. Bo-risoglěbska, na ř. V e l k é a M a l é A l a b u z e,které vtékají do Vorony. Velká A. má přes
3000, Malá skoro 5000 obyv.. značný obchods obilím, závody mlýnské a cukrovary.
A la carte [alakárt], fr., p o d l é j í d e l-n í h o l í s t k u.

Alacoque [alakók] M a r g u e r i t e M a r i e,původkyně pobožnosti Srdce Ježíšova, nar. r.1647 v Lauthecourtu ve Francii, vstoupila23letá do kláštera salesiánek v Paray-le-Monialu(dep. Saône-et-Loire), kdež zemř. 17. říj. 1690.Stala se pověstnou pro častá vidění Spasitele,jež měla v l. 1673—75, a dala tak (hlavněspisem La dévotion au coeur de Jésus) podnětku pobožnosti Nej sv. Srdce Ježíšova, ježpěstována byvši zprvu toliko v řádě salesiá-nek, rozšířila se záhy po celé katolické církvi.R. 1864 vyhlášena od Pia IX. za blahoslave-nou a cti se 17. řij. Zanechala vlastní svůjživotopis a četné listy. Život její popsal Lan-guet, nověji M. Strom (Augšp. 1875). AZ.

Alactaga F. Cuv., f r č e k, rod ssavců hlo-davých (Rodentia) z čeledi tarbíků (Dipodidae).Vyznačuje se štíhlým tělem a úhlednou hla-vou, na níž vynikají veliké, kruhovitou zřítel-nicí opatřené oči a dlouhé, vzpřímené uši. Nohyzadní jako u všech tarbíků mnohem jsou delšípředních a mají po čtyřech nebo pěti prstech.
Ocas značně převyšuje délku těla ostatníhoukončen jsa velikým, dvojřadým chvostem.Rod tento čítá několik druhů, jež vesměs žijí v krajinách starého světa. Nejznámější z nichjsou: A. jaculus, Brdt., f r č e k o b e c n ý, s pěti-prstými zadními nohami, délku předních skoročtyřikráte přesahujícími, a s ušima délky hlavydosahujícíma. Barvy jest nahoře šedožluté, na zpodu bílé. Délka těla jest 18 cm, délkaocasu 26 cm. Žije v Evropě jihovýchodní azvláště hojně na stepích asijských, kde hor- livě se loví pro dobré maso. — A. tetradac-tyla Brdt., frček čtyřprstý, má zadní nohyčtyřprsté, tělo černé, po stranách výrazně žlu-tavé, s ocasem téměř 30 cm dlouhé. Žije napoušti libycké. — A. pygmaeus Illig, frčeknejmenší, má zadní nohy pětiprsté, tělo žlu-tavé a černé. Délka těla 12 cm, délka ocasu14 cm. Žije na stepi kirgizské. Šc.
Alada, město v království dahomejskémv horní Guinei, jižně od hlav. města Abome,důležité tržiště na palmový olej.

Ala-dag (tur. ala, v y s o k ý, dag, h o r a),jméno souvislých horstev, pásem i jednotli-vých hor, které se velmi zhusta vyskytujev přední Asii i v evropském Turecku. Uvidímetyto důležitější: 1) A., vulkanitcké pohoří v tu-recké Armenii ve vilájetu erzerúmském, sand-žaku bajezidském, na sev. jezera Vanu a jiho-záp. od Araratu, dosahuje až 3300 m výše. Na


e — Alafance. 675

sev.-vých. svahu jeho pramení se Murád-su(Vých. Eufrát). — 2) A., pohoří v Malé Asiina rozhraní mezi vilajety kastamunským a an-
gorským, táhne se od vých. k záp. vztyčujícvrcholy své až do výše 2500 m. 3) A. sluje část’ Tauru mezi Bulgar-dagem a Antitaurem,tvořící kompaktní horstvo přes 3400 m vysoké, kteréž pouze dva přítoky Sejhunu, Samantia-sua Korkun-su prorývají. Jím vede ve výši 970 mprůsmyk proslulý svou důležitostí strategi-ckou a známý jménem K i l l i c k é b r á n y. Oddob nepamětných procházeli tudy národové;Assyrové vtrhli průsmykem tím do vnitra MaléAsie a podmanili ji, Alexander Veliký přitáhljím do údolí řeky Kydnu a k Issu, a také voje Saracenů, Seldžukův a Mongolův užívaly cesty té. Naposledy táhl tudy 1836 egyptský Ibráhím paša, jenž průsmyk opevnil, aby tureckémuvojsku zamezil cestu do rovin syrských. —4) A., pásmo horské v sev.-vých. Persii, jižněod řeky Atreku a sev.-záp. od města Mešhedu,má 3700 m výšky. — 5) A., část’ pohoří rho-dopského ve vilájetu drinopolském, záp. odDrinopole, 1260 m vys.
Aladin, správněji A l a d d í n viz A l á - u d-d í n.

Aladza-dag, hora v ruské Armenii 15 kmod Karsu vzdálená. Jméno její v širší známostvešlo teprve v nejnovější době; dne 13.—15. říj.1877 zvítězil zde ruský generál Loris-Melikovnad Muktarem pašou tak rozhodně, že z ar-mády turecké sotva polovice do Erzerúmu sezachránila. Bezprostředním následkem bitvyna A-u byl pád Karsu a obležení Erzerúmu.

Aladza-Hisar viz K r u š e v a c.Ala-ed-dın viz A l á - u d - d í n.Aladjin J e g o r V a s i l j e v i č, rus. spis.,

†1860 v Petrohradě. Znám jest hlavně jakovydavatel »Nevského almanachu« (1825—1833
v Petrohr.), v němž vystupují přední tehdejšíliteráti ruští (Polevoj, Glinla, Bulgarin, Kozlov,kn. Vjazemskij, Vojejkov, Zukovskij a j.). Pu-blikace ta za tehdejších poměrů, kdy sborníkůpodobných téměř nebylo, měla značný úspěch.Sám Puškin, jenž s počátku se posmíval »Nev.almanachu«, později dal tam otisknouti »Ba-chčiserajskij fontan« a prvou scénu z »BorisaGodunova«. Ale pokus obnoviti vydávání almanachu r. 1847 a 1848 narazil již na nevšíma-vost obecenstva. Kromě toho byl A. činnýv novellistice, ale původní tvorba jeho nevy-niká nad prostřednost. Z prací verš. i pros.uvádíme:. Sojuz ljubvi i slavy (v Petr. 1821);Kum Ivan (rus. pověst, t. 1825); 2 svazky po-vídek Pověsti (1833) a sbírku. Sočinenija i pe-revody v prozě (2 svaz., v Petr. 1832—33).Z něm. přel. Bergmannovu Istoriju Petra Ve-likago (6 svaz. 1833; vyd. 2. 1840).
Alafance, h a l a f a n c e (z germ. alfanzod al, c i z e , p o d v o d n ě afanzen, m l u v i t i). Vý-razu toho v našich památkách, zvláště právni-ckých, často se užívá s příhanou pro dary nebvzatky, jež soudcové neb úředníci od stran při-jímají. Všehrd na př. (IX, 1.) chválí takto soudcezemské, že se nenechají podpláceti: »Aniž da-rové, pocty neb a-cí u sudí tohoto času miestomají, než všecko řádem a spravedlností a prá-


676 Alafia — A

vem jde. Dóvod toho-mlčenie všech, žežádný na to nikdyž nežaluje, než spieše žalujílidé, že nenie, kdo by chtěl od nich dary aa. bráti; zahnáni jsouce dary, za to se stydie,domóv dary své nositi musiece.« V právecharci bráti a. přísně se zakazuje; tak v Koldí-nových právech městských (O, IX) tresce se»halafancův přijímání« podlé uvážení těžkosti,která přišla na ty, jimž soudce ukřivdil, a dlepráv městských z r. 1536 (Pr. konš. čl. XXXVII)má konšel, jenž by bral halafance od stran,býti z rady vyvržen. JČ.

Alafia Dup. — Th., keřík madagaskarský
z čel. Apocynaceae. Jest popínavý, mléčnoušt’avou vyplněný, s listy vstřícnými a květyčetnými purpurovými a konečnými, jejichžlístky jsou 5četné. Děd.
Alagirske doly (S a d o n s k é) na stříbroa olovo v ruské oblasti terské (na záp. odokruž. m. Vladikavkázu) rozkládají se na levéstr. ř. Ardonu a na úpatí hory, na níž ležíosada Sadon. Doly tyto byly známy Gruzin-cům již za starověku, a gruz. geograf Vichušti
připomíná je ve své topografii Osetinska, aleRusům známy jsou teprve od r. 1841. Kavkáz-ský náměstník kn. Voroncov první zde zřídilbáňský závod a vláda ruská r. 1850 druhý,jenž začal pracovati r. 1853. Rudní žíly jsouvelmi silny a vydatny a obsahují mezi 22 1/2mill. kg rudy asi 44.000 kg stříbra a 13 mill.kg olova. Poblíž jest vystavěna A-ská sta-nice vojenská s kostelem, nemocnicí a školou.
Alagirove, též V a l a d ž i r o v é č . V a l a-g i r o v é, kmen osetinský v rus. okr. vladikav-kazském (oblast’ terská) na území, jímž tečeArdon a Uruston, přítok Tereku. Mají svou
správu, ač ode dávna náležejí k Rusku a vy-znávají křest’anství; jen asi 250jest muhamme.dánů. Žijí v nevelkých aulech počtem 7000 ob.Živí se orbou a chovem skotu a najímají sekupcům ku převážení zboží. Největší auly jsouA r d o n (u ř. t. jm.) a S a l u g a r d o n.
Alagjozske hory v gub. erivanské jsoučástí Malého Kavkázu a táhnou se rovnoběžněs hlavním hřbetem kavkázským. Název jejichpochodí od hory Ala-g j ö z u (tur., p e s t r é o k o,u Armenův A r a k a z), jež svou výškou (4480 m)jest po Araratu nejvyšší horou v ruské Arme-
nii. Hora tato, vyhaslá sopka, ční opodál horA-ských a jest s nimi spojena pouze rozsochou;na úbočí mnoho ztuhlé lávy a rozvalin a navrcholu kromě širokého jícnu a jezírek kara-gjolských jsou zbytky kaple, kterou dle tra-dice vystavěl sv. Řehoř.28Alagoas: 1) Přímořská provincie císař-ství brasilského, hraničí na sev. s prov. Per-nambukem, na jihu oddělena jest řekou SaoFrancisco od prov. Bahie a Sergippa, na vých.omezena Atlantským okeánem. Původně tvo-řila část’ prov. pernambucké, ale po prohlá-šení neodvislosti 1822 jako zvláštní územísprávní zřízena.Rozloha její obnáší 58.971 km2.Krajiny na pobřeží jsou ploché, ale dále nazápad vypínají se jednotlivé horské hřbety,z nichž Serra Negra, část’ to Serry Geralu aSerra da Barriga zmínky zasluhují. V poměruk velikosti své jest prov. A. velmi dobře za-

lagović.

vlažována, ale ku plavbě hodí se jen dolnítok řeky S. Franciska, kdežto ústí pobřežníchřek Mandahú, Parahyba a Cururipe ani nej-menším lodím mořským přístupna nejsou. Napobřeží vyskytují se četné laguny, z nichž nej-větší, Lagôa do Norte a Lagôa da Manguabá,dohromady as lagôas slují, z čehož zkaže-ním vzniklo jméno provincie. Podnebí v níži-nách, zvláště v údolí řeky S. Franciska, jestvlhké a horké i působí tudíž často střídavézimnice, naproti tomu však končiny hornatéplatí za zdravé. A. jest od přírody dosti štědřeobdařena; rozsáhlé lesy obsahují hojně vzác-ných dřev, zvláště dřevo brasilské, řeky a je-zera mají hojnost ryb a také říše nerostná,ačkoli nemůže se vykázati drahými kovy,chová značné bohatství rudy železné, vápence,ložiska sádry a slínu. Počet obyvatelstva roku1886 obnášel 397.379 (6,79 na 1 km2) duší,
většinou mestiků, mezi nimiž 30. března 1886počítáno 1150 otroků. Předním zaměstnánímobyvatelův jest orba, provozovaná ponejvíce ve větších rozměrech pomocí otrokův a ba- revných dělníků; pěstuje se hlavně cukrovátřtina, bavlník, tabák, méně mandiok, yamovéhlízy a j. Chov dobytka jest nepatrný. Prů-mysl mimo cukrovarství, lihovarství a několikloděnic sotva zasluhuje povšimnutí a obchodně jest prov. A. pro nepřístupnost přístavů svýchvětším loděm závislá na sousedním Pernam-buku. Prostředky kommunikační jsou nedosta-tečny; teprve v posledních létech počala vládastavěti dráhu z Piranhasu do Jatoby v délce117 km, aby se docílilo spojení mezi horním a středním tokem S. Franciska, kteréž vodo-pádem Paulo Affenso přerušeno jest. Hlavnímměstem jest Maceió, kdež sídlí president pro-vincie. — 2) A., přístavní město v před. pro-vincii na jihových. konci laguny da Manguabá,má asi 4000 obyv. a bylo do r. 1879 hlavnímměstem provincie.
Alagon: 1) Město ve špan. prov. zara-gozské (okr. Almunia de Dora Godina) na Cí-sařském průplavu (Can. imperial), nedalekovtoku Jalona do Ebra, stanice dr. logroňsko-zaragozské, s 3100 ob. a továrnami na zbraněa spracování koží. — 2) A., vedlé Jaramy nej-větší (pravý) přítok Taja, vzniká z četných
pramenů na vysoké planině Peňa de Francia,zvedající se na jižní straně roviny salamancké,vnímá do sebe mnoho přítoků ze Sierry Gatya Plasencie, zejména Jerte a Gatu, a končídráhu svou asi 160 km zdélí nad Alcantarou.
Alagovic Alexander (* 1760 — † 1837),biskup záhřebský, veliký dobrodinec a obhájcepráv národa svého. Věnovav se povolání kněž-skému, zakládal sirotčí ústavy, školy, kostelya opravoval farní budovy dílem z biskupského,dílem ze svého jmění. Město Záhřeb obohatilkrásnými sady dle moderního vkusu, dav na-vézti a vysázeti rozsáhlý, shnilý rybník navýchodní straně městské. A. založil také hu-dební spolek v Záhřebě a velikou sumou při-spěl, když se opravovala sněmovna. Po vy-povědění jesuitů z Požegy koupil po nich klá-šter a změnil na sirotčinec obdařiv jej základníjistinou 60.000 zl., aby se z nich ročně vy-


A la grecqu

chovávalo 20 hochův a 6 děvčat. Před chu-dinou záhřebskou nikdy nezavíral štědré ruky.Také v obraně práv trojjedné králeviny pra-coval neunavně. Pocházel ze šlechtické sla-vonské rodiny A-ů, kteříž psali se »de Dobro-tin i Alagova kula«. Za vpádů turec. do Slavoniepřesídlili se do prešpurské a nitranské župyv Uhrách. Alex. A. narodil se v župě nitran-ské. Gymnasium studoval v Nitře a Trnavě,filosofii v Nitře a bohosloví v Budíně. Na knězevysvěcen byl r. 1784 a poslán za prof. a prae-fekta do prešpurského semeniště. Pro svoupřičinlivost, vědomosti a zásluhy postupovalrychle v důstojnostech, až r. 1829 po smrtiVrhovcově jmenován byl biskupem záhřeb-ským. Rok před tím vyznamenán byl takéúřadem náměstka bánova. Zemřel raněn byvmrtvicí. He.

A la grecque [alagrek], franc., p o ř e-c k u, sluje v architektuře pravoúhelný ornament

Č. 146. A la grecque.

maeandrovitý (viz M a e a n d e r), jehož užívá
se hlavně k ozdobě úzkých vlysů. (Viz vyobra-zení č. 146.)
A la guarre [alager], franc., » v á l e č n á «,jméno hry na k u l e č n í k u s dvěma kulemi,při níž hráč snaží se kuli svého předchůdce
sehrati do díry, což tomuto znamená se čár-kou. Určitý počet čárek (obyč. 8) vylučujeúčastníka z další hry. Kdo zůstane posledním, béře všecky sázky. — A l. g. slove též hra v k a r t y, v níž hráči poděleni jsouce třemikartami, z talonu (též o 3 kartách) po řadě si vyměňují listy, hledíce tím získati karty bud’stejných barev nebo st. figur. — Konečně i nak u ž e l n í k u hraje se a l. g. (Kriegspartie) tímzpůsobem, že účastníci rozstoupí se na dvěstrany, z nichž každá hraje společně; každýhráč hází třikráte, a vyhrává strana, která po-razila více kuželek.
Alahajar-dzo-Tando: 1) Oddíl podokre-su Hála v okresu haiderábádském, v provinciiSindu, v presídentství bombajském; má1802 km2

s 66.126 obyv. (1881), mezi tím muhammedánů49,319, hindů 10.467, sikhů 2242 a prabydlitelů4091. — 2) Hlavní město téhož, má 3898 ob.(1881), obchod s cukrem, slonovinou, hedvábím,bavlnou, olejem a obilím; též značný transitníobchod, pevnost, soud a poštovní úřad. Fl.

A la hansse [alahós], fr., viz H a u s s a.Alachana, pohoří v ok čitinském, v obla-

sti zabajkalské, na pr. bř. ř. Ili, přítoku řeky


e — Alaj. 677

Ononu. Skalnaté jeho vrchy jsou pokryty věč-ným sněhem; rostlinstvo alpské, zvláště hojnéRhododendron dauricum.

Alaimo M a r c a n t o n i o (* 1590 v provinciicatanské na Sicilii — † 1662 v Palermě), za-kladatel akademie lékařské v Palermě. Byvsotva 20letý povýšen na doktora lékařství, na-byl pro velké vědomosti záhy takové pověsti,že nabídnuta mu professura mediciny v Bono-nii a později úřad protomedika království nea-polského, kterých hodností nepřijal. Velkýchzásluh získal sobě za velkého moru, jenž roku1624 postihl Sicilii. Spisy jeho pojednávajío moru a diftherii (ulcus syriacum). Mx.

Alain viz A l a n u s a b I n s u l i s.Alais [alé], stará A l e s i a N o v a M a n d u-

b i o r u m, hlavní město arrondissementu vefranc. dep. gardském, na l. bř. ř. Gardonu ana dráze cevenneské, 45 km sev.-záp. od Ni-mesu s 22.514 obyv. (1886), bohatými doly že-leznými, olověnými, zinkovými, asfaltovými akamenouhelnými, železárnami, ocelnami, přá-delnami, sklárnami a studenými vřídly žele-zitými. A. jest ústředním místem franc. báň-ského okresu jihových. a má též hornickouškolu. Značný obchod s hedvábím, skalicí aantimonem. A. účastnil se vynikající měrouválek náboženských a v XVI. stol. protestantéšt’astně zde obhajovali svou neodvislost, ažr. 1629 Ludvík XIII a Richelieu město oblehli,dobyli ho a zdi jeho pobořili, načež dne 27. čnasjednán zde mír, jímž Nanteský edikt potvrzen.V l. 1694—1801 byl A. sídlem biskupským. —A-ský a r r o n d. má 128.993 obyv. (1886) v 11kantonech a 100 obcích.

Alaj, vysočina v ruském Turkistáně, přihranicích Bucháry a Vých. Turkistánu, sev.od vysočiny Pamírské, má na záp. sráznáúbočí, na vých. však tvoří velkou rovnou pla-ninu, přes niž vedou cesty karavan z Járkandua Kašgaru do Afgánistánu a Bucháry. Prů-měrná výška vysočiny obnáší 5500 m, nej-vyšší však temeno, Pik Kaufmannův, vztyčujese až do 7500 m. Planina tato ovroubena jesev.-záp. výběžky Thian-šánu a pohořím Alaj.Tag (6500 m), na jihu pásmem A-ským, zva-ným též Transalaj (3600—3800 m). Na záp.úbočí pramení se řeky Sarafchán a Surch-áb,
přítoky Amu, na vých. pak Kyzyl-su, na dal-ším toku potom Kašgar-darjá zvaný. Poprvéprozkoumán byl A. 1876 od ruského cesto-vatele Fedčenka; obydlen je od Kirgizů, kteříse živí hlavně chovem dobytka, ale vedlé tohopěstují též něco obilí.
Alaj, slovo turecké pro každý veřejný prů-vod, at’ vojenský, občanský neb náboženský.V ohledu posledním zovou se tak po výtceprůvody úředníků státních a dvorních, v nichžsultán každého pátku do některé mešity seubírá, zvláště pak slavnostní průvody oboubajrámů ze seraje do hlavní mešity Aja Sofia.Náčelník průvodů těch zove se alaj béji, kdežtosluhové o pořádek pečující alaj čavuš se na-zývají. Ve vojenství tureckém užívá se slovaa. o utvoření čáry bitevní, kdežto v rozdělenívojska jest to terminus pro pluk, někdy i promenší oddíly vojska, jehož velitel rovněž alaj


678 Álaja — A

béji neb miralaj (plukovník na koni neb pod-
plukovník) slove, kdežto alaj emíni jest termi-nus pro majora, který jest současně účetním pluku. Dk.
Alaja znamená v sanskrtě o b y d l í , b y-d l i š t ě; ve složených jménech: H i m - á l a j a= domov sněhu. Fl.

Alaja, tur. město na již. pobřeží malo-
asijském, ve vil. konijském, sandž. adalijském,má 2300 obyv. V okolí provozuje se orba avinařství. Nedaleko města nacházejí se rozva-liny středověké tvrze Castello Lombardo.
Alajbajrak (tur. alaj, pluk, bajrak, prapor),p r a p o r p l u k u. Tak slul též prapor (obyčejněz černé látky s půlměsícem a hvězdou), jejžTurci vyvěšovali na hlavních džámiích ve vět-ších městech, když sbírali vojsko proti kře-st’anům. V Sarajevě jím oznamují na sult. džá-mii čas k modlení.

Alajuela [alachuela]: 1) Prov. svobod-ného státu středoamer. Costa-Riky, rozdělenána 6 okresů; 47.825 obyv. (1886). — 2) Městov prov. t. jména severozápadně od hlav. městaS. José, má rozsáhlá předměstí uprostřed za-hrad a s těmito 12.575 obyv., živících se hlavněpěstováním cukrové třtiny, rýže a chovem do-bytka.

Alaknanda, řeka v okresu garhválském,v Severozáp. prov., jeden ze dvou hlavníchpramenů řeky Gangy, vzniká z ledovce na vých.svahu hory Bádrináthu (7077 m). Jmína jestza řeku posvátnou; u pramenů nalézají sechrámy boha Višnu, a hindové podnikají tampouti, pročež nazývá se s počátku také V i š n u-G a n g a. U místa Deoprajágu ve vzdálenosti214 km od pramene a ve výši 595 m n. m.spojuje se s druhou řekou, B h a g í r a t h í í, a
odtamtud nazývá se spojená řeka G a n g a. Fl.
Ala-kul (tur., p e s t r é j e z e r o) neboli Ala-ktugul, kirgizský název dvou jezer středoasij-
ských, pocházející od vysokých ostrovův a polo- ostrovů v nich ležících; rozkládají se v stepiasi 90 km vých. od jez. Balchašského. V e l k ýneb V ý c h. A. (též A š i - k u l = hořké jezero),má 1690 km2, Západní A. neb S s a z y k - k u l(= shnilé jezero, pro bahnitost) asi 460 km2,0bě jezera jsou oddělena bažinatou prostorouasi 20 km širokou, která někdy bývá zcela zatopena. Patrně byla obě jezera dříve spo-jena a teprv nenáhlým vysycháním oddělena.Břehy jsou nízké, pouze na sev.-záp. stranějezera vypíná se ostrov A r a l - t j u b e a na polo-ostrově u pobřeží hora B a j g a z y - t j u b e. Najiho-vých. straně A. pojí se takřka s nevelikýmjezerem K u č i - k u l e m neb M a l ý m A-em.Největší přítoky A-u jsou ř. Emil a Urdžar.
Alala (>Alal‡), válečný pokřik starýchŘeků; pak také bohyně pokřiku válečného,dcera Polema (války). Dnl.

Alalia viz A l e r i a.Alalie (‚ priv., l‡lein. m l u v i t i), neschop-

nost pronášeti artikulovaná slova. — Jak z článkuafasie zřejmo, máme v kůře mozkové zvláštníokrsek, jenž slouží k seřad’ování svalové prácenutné k mluvě. Z okrsku tohoto ubírají se vlák-na nervová k nižším ústředím nervovým, k já-drům nervův obvodových, jimiž probíhají vlák-


lamani.

na ke svalům pracujícím k mluvení. Ztratí-ličlověk schopnost pronášeti artikulovaná slova
následkem porušení této nižší části mluvicíhomechanismu (as tak od jader nervových až kesvalům), mluví se o a-ii. A. úplná jest vzácná,obyčejně bývá jen částečná, a pak mluví seo d y s l a l i i. Bývá pak takovéto porušení mluvypozorováno při rozmanitých chorobách nervo- vých, zvláště při kterých dotčená jádra ner-vová berou za své, na př. při obrně bulbární,při nemocech hrtanu, nosu a patra. rtů, ja-zyka a dílem i zubů. Také však vznikají dys-lalie nedostatečným cvikem a nesprávným vy-chováním, při němž se nepřihlíží ke správnévýslovnosti slov. Ostatně v některých spisechvědeckých, zvláště v anglické literatuře ame-rické, slova a. užívá se také ve stejném smyslujako afasie, na př. v Pepperově: System of me-dicine V. Th.
Alalkomeneis (>Alalkomenh»c), příjmeníbohyně Athény.

Alalkomeneus (>AlalkomeneÊc), myth. za-kladatel a epónymos boiótského města Alal-komen, kde zbudoval též chrám bohyně Athény(příjmením Alalkomenéis), kteráž v jeho doměprý vychována byla. Pověsti jmenují ho téžprvním člověkem a synem země.

Alalkomeny (>Alalkomena»), starověké místo v Boiótii nedaleko dnešní Petry, na sev.úpatí Helikónu. Dále na sever odtud u potokaTritónu stávala starobylá svatyně Athény(A-neion), kteráž za rodiště bohyně té byla po-kládána a za starých dob vzácné úcty poží-vala. Avšak od té doby, co Sulla odvezl sochubohyně, ze slonové kosti zhotovenou, ocitl sechrám v úpadku; Pausanias nalezl jen rozva-liny chrámu křovím porostlé, kdežto místo A.ještě v II. stol. po Kr. trvalo.

Alaman L u c a s (* 1775 ? — † 1855), me-xický historik a státník, narozen v Mexiku. Vešpanělských kortesech zastupoval osady, avšak
po zřízení republiky r. 1823 vrátil se do vlasti,kde byl členem kabinetu prvního (gen. Gua-delupe Victoria) i druhého presidenta (Busta-mente). Získal si velikých zásluh o povzne-sení průmyslu, polního hospodářství a školství.Stálé rozruchy v obyvatelstvě přesvědčily jejo nutnosti pevné vlády, následkem čehož podporoval diktatorské snahy presidenta SantaAnny (1835). Když pak tento r. 1853 uchvátilmoc vládní, stal se A. ministrem zahraničníchzáležitostí. Od té doby prováděl reakcionář-skou politiku: vystupoval proti svobodě tiskua naléhal na zřízení stálého vojska. Jeho Hi-storia de Mejiko (5 sv., 1849—1852), již opra-vil J. M. de Liceaga (Guanajuato 1868), jestnejlepším dějepisem mexickým. Mimo některéspisy politické a technické cení se jeho pří-spěvek k dějinám Mexika Disertaciones sobrela historia mejicana (3 sv., Mexiko 1844—49).
Alamani neb A l e m a n i (dle Grimma =udatní mužové, dle jiných původně prý ala-mannida = allmeinde = coinmuiiio), kmen ně-mecký, povstalý ze směsice různých kmenů.V historii objevuje se jméno jejich nejprve zacísaře Caracally ve III. stol. po Kr. Tehdáž se-děli mezi Mohanem a Nekarem a znepokojo-


Alamanni

vali neustále sousední krajiny římské. R. 213 Ca-racalla s nimi bojoval. U životopisce tohoto císařeAelia Spartiana děje se poprvé o nich zmínka.Znenáhla zaujali všecko území od Mohanu ažk Alpám a horám Jurským, od Lechu a Nábyaž k Vogesům. ba ještě dále za Vogesy. Zemiv Gallii mezi Rýnem a Vogesy zabranou na-zvali E l s a s s neb A l i s a t t = sídlo v zemicizí. Ježto pak federace jejich zahrnovala v soběznačný počet kmenů náleževších ke spolkusvevskému a ježto vůbec osadili se v krajináchod Svevův obývaných přeneseno na ni takéjméno S v e v ů v čili Š v á b ů v. Král franckýChlodvig porazil je r. 496 v bitvě u Zülpichačili Tolbiaka a odňal jim netoliko, čeho bylidříve se zmocnili v Gallii, nýbrž i severníúzemí nad Mohanem a dolním i středním Ne-
karem v Germanii. Část’ A-nův utekla se podochranu Theodoricha, krále Východních Gotů,který uprchlíkům vykázal sídla v zemích alp-ských, odkudž r. 553 zhoubný vpád do Italieučinili. A-nům podrobeným ponechány domácíjejich řády a zákony a dovoleno, aby se spra-vovali vlastními náčelníky kmenovými. Fran-kům však musili odváděti poplatek a konatislužby válečné. Pozdější jejich dějiny jsou sešvábskými totožné. Oproti křest’anství chovalise A. právě tak odmítavě jako proti kultuřeřímské. Teprv za vlády francké ujalo se mezinimi křest’anství zásluhou irskoskotských mis-sionářů, z nichž jako prvý bývá jmenovánFridolin okolo r. 500, na počátku VII. stol.Kolumban a Havel. — Srov.: Wetzer u. WelteKirchenlexikon, I. 387 a sl. (článek Funkův);Stälin, Geschichte Würtembergs (Stut. 1841).Ostatně viz Švábsko. Nk.
Alamanni L u i g i, znam. básník italský(* 1495 — † 1556), pocházel ze znam. rodinyflorencké a byl horlivým členem strany me-dicejské. Byl zprvu u veliké přízni u kardi-nála Giuliana Medici, náměstka pap. Lva X.,ale roku 1521 pro jakési bezpráví účastnil sespiknutí proti kardinálovi, které však prozra-zeno. tak že A. stěží utekl do Benátek. Kdyžpak Giuliano stal se papežem (Kliment Xll.),byl A. nucen vzdáliti se do Francie a vrátilse jen na krátko r. 1527, kdy Florencie po-uživši nesnází papežových stala se samostat-
nou. A. snažil se nakloniti spoluobčany ke spol-čení s cís. Karlem V., což se mu však ne-zdařilo; i unikl před republikány do Janovaa provázel admirála Andreu Doriu do Spaněl-ska. Druhý pokus vrátiti se do Florencie opětse mu nezdařil (r. 1530), pročež vstoupil doslužeb kr. Františka I., jenž si ho tak oblíbil,že mu svěřil poselství ke Karlu V. r. 1544 zapříčinou míru v Crépy; téže přízni těšil setéž u kr. Jindřicha II. až do své smrti v Am-boise. Největší slávu získala mu didaktickábáseň La Coltivazione (Paříž 1546), již kladlina roveň s Vergiliovými »Georgica«. Heroickábáseň o 24 zpěvech Girone il Cortese (v Pař.1548, v Ben. 1549 a v Bergamu 1572) jestspracování v ottavách franc. rytířského ro-mánu »Gyron le Courtois«, podniknuté k žá-dosti Františka I. Druhé epos jeho, L’Avar-chide, opěvující v obležení m. Bourgesu (Ava-

— Alán. 679

rica) ve 24 zpěvech a ve slohu staroklassickém,jest nezdařilá imitace Iliady (vyd. ve Flor. 1570).Drobnější básně jeho byly sebrány a vydányve 2 sv. (Opere toscane) v Lyoně r. 1532 ave Flor. r. 1859. Napsal též drama Flora, a
nemalý úspěch měly též jeho Epigrammi tos- cani (1570), ačkoli většinou v nich napodobilMartiala. Spisy jeho vynikají čistotou, lehkostía jasností slohu, nezřídka však postrádají vyš-šího vzletu básnického. A. zavedl s Tressinemdo ital. literatury i nerýmované verše, ale ne-našel v tom souhlasu u svých krajanův.
Alamannorum lex (lat., z á k o n a l a m a n-
s k ý), jedno z t. zv. národních práv german-ských, jeví se jako soubor sepsání nár. práva Alamanů, učiněných v různých dobách od 2.pol. VI. stol. až bezpochyby do dob Karla Vel.A. l. týče se hlavně práva trestního i obsa-huje zásady čistě něm. — právní, obzvl. zásadámbavorského práva příbuzné. A. l. platila pů-vodně v území hornorýnském od ř. Mohanuaž k Bodamskému jezeru, v severových. Švý-carsku, v sev. Tyrolsku i Vorarlberku, i bylatu v užívání namnoze ještě v XI. stol. -l.
Alameda: 1) Městečko v kalifornskémhrabství t. jm. na vých. pobřeží zátoky SanFrancisco, již. od Oaklandu, na poloostrůvku,který byl ještě r. 1852 pokryt hustými dou-
bravami. Nyní má A. 5708 ob. (1880), z nichž 1/4 Dánů a Němců, jest se San Franciskemspojena železnicí a vede čilý obchod hlavněs oleji a výrobky mydlářskými. — 2) A., městošpan. v prov. Malaze, okr. archidonském, má4021 obyv. (1878).
Alamo, tvrz a ves v Texase, oddělenáod města San Antonia řekou t. jm., známá
z texaské války za neodvislost, kdy mexickýdiktátor Santa Anna r. 1836 přitáhnuv s 3000muži pevnůstky dobyl a veškerou posádkui s obyvatelstvem (až na několik mexickýchžen) povražditi dal. Ale ztráta A-ma pobou-řila mysli obyvatelstva texaského tak, že jižpo několika měsících udeřili na Mexičany ve-dením gen. Houstona a zvítězili nad řekouSan Jacinto, kteroužto bitvou bylo rozhodnutoo neodvislosti Texasu. Heslem Texasanů bylo:»Pomněte na « A.
A la mode [alamód], franc., p o d l é m ó d y.
Alamos (Real de los A.). město v Mexiku,
v jižn. končinách státu sonorského, blíže zá-livu kalifornského, jižně od řeky Mayo, hlavníměsto kraje t. jm. v pusté rovině, ale v kra-jině na zlato i stříbro bohaté; má většinoustavení kamenná a cihlová, stukaterskými pra-cemi ozdobená a 10.000 ob.

Alamut, pevnost perská v severových.části provincie Irák-Adžamí, vystavěná jednímze sultánů dailemských na místě, kde usedljeho orel, a dle toho nazvána Ilah-amut (t. j.orlí hnízdo), z čehož skrácením vzniklo A. Od1091 byla sídlem náčelníka sekty Assasinův,Hasana, jenž si ji vyvolil pro její nepřístup-nost a zařídil se zde se vším přepychem orien-tálským; ale r. 1256 byla od mongol. chánaHulagu dobyta a úplně zničena, při čemž sho-řela i bibliotéka náčelníkův assasinských.

Alan viz A l a n u s .


680 Alan — A

Alan, průsmyk v jihochorvatské vysočiněna cestě z Jablance na Štirovaču, 1382 m vy-soký. Kle.

Aland, labský přítok s levé strany, na60 km dlouhý, vzniká na sev. pomezí prusképrov. saské, protéká Starou Markou a ústíu Schnakenburku jsa splavným po přijetí pří-toku Biese.28Aland [óland], » v o d n í z e m ě «, ostrovBaltického moře na jižním konci Botnickéhozálivu, mezi Švédskem a jihozáp. Čuchonskem.Od Švédska odděluje jej A-ská úžina (Alands-Haf) 55 km široká a 70—250 m hlub., kudytéměř výhradně plují větší lodi z Baltu doBotnického zálivu, pročež s obou stran opa-třena jest několika majáky. A. má jen některénepatrné vyvýšeniny z červené žuly, nepře-sahující 150 m n. m., za to pobřeží jeho jestbohatě rozčleněno a má bezpečné přístavy.Obyvatelstva má asi 12.000 na 385 km2. Navých. straně ostrova jest B o m a r s u n d (Bom.průliv) s bývalou tvrzí t. jm., od cara Miku-láše r. 1835 založenou, jež proslula za válkykrymské; dne 16. srpna dobylo jí spojené voj-sko anglickofrancouzské pod Napierem a Ba-raguayem d’Hilliers, načež opevnění jsou po-bořena a Rusko mírem pařížským zavázánonestavěti příště žádných opevnění v těchtokončinách. — Dle toho ostrova nazváno A-skésouostroví (švéd. Alandoar. čudsky Ahve-nanmd), velká skupina asi 300 ostrovů a ska-lin (švéd. skär), jež Botnický záliv takřka uza-vírají a z nichž jen asi 80 jest obydleno. Nej-větším z nich jest A., a proto také zove se»pevninou alandskou«. Jsou to z větší částipusté skály ze zrnaté, červené žuly (některétéž vápencové) a písčiny, z části krajiny le-sem porostlé a úrodné; daří se zde ječmena oves (aniž však úroda obilní stačí spotřeběobyvatelstva), též čočka, brambory a chmel;lesy jsou většinou jehličnaté, avšak i bříza,olše a keř lískový zde roste, a okrsek fogloskýjest pověstný bujnými lučinami. Úhrnná roz-loha všech ostrovů činí 1211 km2, a žije nanich v 8 farních okrscích asi 19.000 ob. ná-rodnosti švédské a vyznání lutheránského, živí-cích se zemědělstvím, chovem dobytka, plav-bou, lovem ryb (hlavně sled’ů, Clupea haren-
gus minor), tuleňů a ptactva mořského, jehožzde žije v nesčetném množství na 40 druhů.Podnebí jest drsné, přece však mírnější nežna pevnině čuchonské, od níž A-ské souostrovíodděleno jest Skiftetským průlivem, a zejménačetné a dobré přístavy zamrzávají na kratšídobu nežli v Čuchonslu: proto jsou hojněnavštěvovaným útočištěm lodí a též hlavnístanicí zvláštního meziúskalního lod’stva ru-ského (rus grebnaja flotilja, něm. Scheerenflotte).A-ské souostroví jest strategicky velmi důle-žito jakožto mocná ochrana Čuchonska. Zaválek ruskošvédských často zde bojováno azejména r. 1717 dobylo mladé lod’stvo ruskésvého prvého značného úspěchu nad Švédy;r. 1718 zjednán zde mír mezi Ruskem a Švéd-skem. Od r. 1809 patří souostroví k říši ruskéjsouc přiděleno k čuchonské gubernii abo-bjornborské. f.

langium.

Alandskij P a v e l I v a n o v i č, klass. filo-log ruský (* 1844 — † 1883). Dokončiv r. 1865studia bohoslovecká, vstoupil na universitupetrohradskou jako posluchač fakulty histo-rickofilologické, obíraje se hlavně filologií klas-sickou. Po tříletém působení na Alex. — Nevskémduchov. učilišti stal se 1873 soukr. docentemřecké literatury na univ. petrohr., 1874 státním docentem řecké literatury na univ. kijev-ské, ve kteréž hodnosti potrval až do konceživota. Od r. 1877 četl na univer. též o jaz.latinském, o římské literatuře a starožitnostech.Hlavní spisy A-kého odnášejí se k jazyku, li-teratuře a historii řecké: O značeniji i upo-trebleniji coniunctivi v jazykě Iliady i Odisseji(dissertace magisterská, Petrohr. 1873); Filo-logičeskoje izučenije proizvedenij Sofokla (ne-dokonč., 1877); Izobraženije duševnych dviženijv tragedijach Sofokla (1877). Posmrtné díloA-kého o dějinách řeckých Istorija Grecijivydáno bylo 1885 od histor. — filol. fakulty univ.kijevské redakcí prof. J. A. Kulakovského aA. A. Kozlova. Spis ten není prost podstat-ných vad, avšak celkový výklad jest dostisprávný. — O nejstarších dějinách římskýchjedná spis Drevnějšij period istoriji Rima i jegoizučenije (1882), v němž posuzuje nejdůlež. dílaliteratur evropských o nejst. historii římské.Do oboru filologie všeobecné a do filosofienáležejí studie: Poezija, kak predmet nauki(1875); Filosofija i nauka (»Univers. Izvěst.«,leden 1877); Eneyklopedija i Metodologia klas-sičeskoj filologiji, výklad a rozbor spisu Be-ckova; V. J. Gern ob arijskoj semě, jeja strojěi razvitiji (1880). Kromě toho posoudil A.v »Kijevsk. Univ. Izv. « od r. 1873—1883 řadučelných děl z oboru filologie klass., historie,
psychologie, mimo jiné i »Život Řekův a Ří-manů« Fr. Velišského (1877). Jako filolog ná- ležel A. ke škole Steinthalově, a ve pracíchjeho filologických všude jest psychologie pev-ným základem. To patrno jest na př. ve stu-dii o konjunktivě v Il. a v Odyss.; taktéž roz-prava Izobraženije duševnych dviženij v trage-dijach Sofokla obsahuje více psychologie nežlifilologie. Dle A-kého hlavním úkolem filologajest ve plodech slovesných vyhledati zásadyživota duševního a na jednotlivých příkladech je vysvětliti. — Spisy jeho mají ráz poněkudabstraktní, vynikají však jednotnou methodoupsychologickou a přesným, souvislým výkla-dem. Zásluhy A-kého náležitě oceněny bylyteprve po smrti jeho hlavně od prof. A. A.Kozlova, F. J. Fortinského, F. G. Miščenka aJ. Kulakovského (v »Kij. Univ. Izvěst.«, 1883,1884, v »Žurn. Min. Nar. Prosvěšč.«, 1884). w.
Alangieae, tribus čeledi Combretaceae(v. t. a A l a n g i u m).

Alangium Lamarck, rod z čel. Combre-taceae, tribus Alangieae. Květy obojaké, pra-videlné s lůžkem prohnutým, po jehož krajise rozkládá kalich 5—10zubý, prostoplátečnýa 5—10listá koruna z čárkovitých, zpět ohnu-tých plátků složená. Tyčinek značně dlouhých2—5krát tolik jako plátkův a volných. Od va-ječníka v lůžku ponořeného vyniká dlouháčnělka s hlavatou bliznou. Bobule, kalichem


Alan-chán —

korunovaná, angreštové podobná. ale podélslabě žebernatá, obsahuje jediné semeno. A.jsou dřeviny pravidlem bezbranné, zřídka tr-nité, s listy vytrvalými, podlouhlými, střída-vými a květy bílými, úžlabními. Rostou asi10 druhů v tropické Asii a Africe, kdež chut-nými plody prospívají. A. hexapetalum a A.decapetalum Lamk. jsou i dobrými léky. Prvnídává aromatický kořen, u Malajů co počišt’u-jící lék velmi oblíbený, a u Indův k a r a - a n-g o l a m nebo n a m e d o n zvaný. Kořen dru-hého, mající podobné vlastnosti, zovou a n g o-l a m neb a n g o l i. Jest to strom vždy zelený,jenž poskytuje dřevo bílé, velmi tvrdé. Děd.

Alan-chan, vnuk Čengiz-chána, jinak takéH u l a k u zvaný, dokončil podmanění Persie,zabral Bagdád, při čemž zavraždil posledníhoz chalífů (r. 1258—1259 po Kr.). Fl.

Alani, národ sarmatský, v době stěhovánínárodů zhusta připomínaný. V Evropě obje-vují se teprve v I. stol., v Asii však nacházímezmínky o nich ve zprávách perských i v leto-pisech čínských. Evropští dějepisci a země-pisci znají A-ny v I. a II. stol. a udávají sídlajejich jako zvláštní větve sarmatské mezi Kav-kázem, Volhou a Donem. Vedlé zpráv těchtou Ammiana Marcellina a Plinia se vyskytujícíchzná Dionysius Periégeta A-ny již také na dol-ním Dunaji, kde již od počátku II. stol. kočo-vali, nájezdy do říše římské činíce. Mimo tobojovné zástupy jejich pronikly v I. st. př. Kr.,ne-li již dříve, na sever a usadili se vedlé horAlanských (les Volchonský) na vrchoviskuřek Volhy, Dněpru a Dviny Západní. Zaují-mali tedy A. nejspíše travnaté roviny v gu-berniích smolenské, černigovské a mohilev-ské na rozhraní světa slovanského a čud-ského, odkudž do sousedních krajin na loupežzajížděli. V těchto končinách však zmizelizáhy; i zdá se, že byvše od podrobených Slo-vanův a Čudů vypuzeni, ke svým bratřím naČernomoří se uchýlili. A. byli krásný lid, vy-sokého vzrůstu, plavých vlasů, stateční a smělí,vynikali jako výborní jezdci, jsouce postrachemnepřátelům svým. U vývoji kulturním byli nanízkém stupni, vedouce život kočovný; kůžestažené s hlavy nepřátel užívali za odznak ví-tězný. Západní A. černomořští od moře Azov-
ského až k dolnímu Dunaji podmaněni jsoukoncem II. neb počátkem III. stol. od Gotů,kteří v tu dobu na Černomoří přitáhli. S nimiA. záhy tak splynuli, že někteří spisovatelé,jako Prokopios, vydávali je za národ gotský.Jedna část’ jejich spojila se s Vandaly, kteří odOdry do Dacie vtrhli, ale roku 375 vytištěnajest s nimi do Pannonie od Gotů, kteří prchalipřed návalem Hunnů. Odtud některý početjejich r. 405 se zástupy Svevů, Vandalů, Bur-gundův a j. vytáhl vedením Radagaisa doItalie, ale celé toto vojsko v horách toskan-ských u Faesul od vojevůdce římského Stili-chona jest sevřeno a zničeno. Ostatní A. téhožroku vypravili se s Vandaly na západ a přešlis nimi r. 407 přes Rýn do Gallie, a část’ jichusadila se v okolí Aureliana (Orléans). R. 409přešli s Vandaly a Svevy dále do Hispaniea založili tam říši ve východních konči-

Ala nova. 681

nách země. Zatím zmocnili se VisigotovéGallie a král jejich Vallia přešel r. 418 na po-bádání Římanů do Hispanie a po delších bo-jích zničil Svevy i A-ny, zapudiv je do horCantabrijských. Trosky tyto uchýlily se potomk Vandalům a odešly s nimi r. 429 do Afriky,kdež zanikly mezi živly germanskými. A. gallští,kteří mezitím od Aëtia byli usazeni také v okolídnešního města Valence na Rhodanu, bojovalive spojení s Římany r. 451 proti Attilovi napolích katalaunských. R 463 spojili se s Visi-goty proti Frankům a Římanům. Ale velitelřímský v Gallii, Aegidius, spolu s Childerichemfranckým porazil spojené vojsko jejich někdev Orleansku. A. orleanští byli od té doby roz-ptýleni, tak že se neděje o nich více zmínky.Ještě r. 464 objevila se z nenadání na západětlupa A-ův a vyřítila se přes Alpy do horníItalie, ale u Bergama jest od Ricimera potřena.Tyto germanisované davy byly jen nejzápad-nější větve velkého kmene alanského; hlavnísíla lidu toho zůstávala vždy v původníchsídlech od Donu na východ až do stepí asij-ských. Odtud podnikali loupežné nájezdy přesKavkáz do Medie, Armenie a Malé Asie. Zapanování Tiberiova zná je Suetonius již jakoobyvatele vých. končin kavkázských, za Vespa-siána pak nabyly výpravy jejich takových roz-měrů, že parthský král Vologesus, nemoha sejim ubrániti, musil císaře Vespasiána žádatiza pomoc. V 1. polovici II. stol. znepokojovalijiž i římské krajiny v Malé Asii, což kappa-dockého praefekta Arriána pohnulo, že pod-stoupiv s nimi mnoho bojů napsal zvláštníspis o taktice proti nim. I v pozdějších do-bách měli Římané s A-ny stálé potíže; M.Aurelius, Aurelianus, Tacitus a jiní císařovéstále musili proti nim hájiti hranic říšských.
R. 374 Hunnové přešedše přes Volhu podma-nili si A-ny a donutili je, aby s nimi bojovaliproti Gotům. Od té doby zůstali věrnými spojenci Hunnův až do smrti Attilovy r. 453.Potom opět se zmohli a jméno jejich v ději-nách středověkých ještě zhusta se vyskytuje. V gruzinských letopisech připomínají se jmé-nem O s ů v, kdežto armenské zprávy téže dobyA-ny je jmenují. Ve zprávách ruských slujíJasi a O s i a dějí se o nich četné zmínky. R. 965 kníže Svatoslav je přemohl, 1029 kn.Jaroslav mnohé z nich zajal a v Rusích osa-dil, r. 1116 Jaropluk, bratr knížete VladimíraMonomacha za Doncem v území jejich plenilatd. V polovici XIII. století vypudil je Batu-chán do hor kavkázských, kdež některýmicestovateli ještě v XV. stol. seznáni byli. Zapotomky jejich většina badatelů pokládá dnešníO s e t i n c e. p.
Alanis, městečko ve špan. provincii se-villské, s 2805 obyv. (1878). Na blízku dobýváse olova, v němž obsaženo stříbro.

Alanje, přístavní město v jihoamer. repu-blice Columbii, ve státě Istmo, depart. Chiri-qui, na převlace panamské s 5000 obyv.

Ala nova, za starověku v Horní Pannoniiosada s římskou posádkou vojenskou; leželana pravém břehu Dunaje mezi dnešní Vídnía hranicí uherskou, asi kde nyní Fischamend.


682 Alanské hory

Alanske hory (t‡ ëAlana ãrh neb tá >AlaÎ-non ãroc) nazývá se u starých zeměpisců po-hoří v evropské Sarmatii na dálném severuležící a od Alanů obydlené. Podlé MarkianaHerakleióty vznikaly tam řeky Rhudón (Dvinazáp.) a Borysthenés (Dněpr). Jest patrno, žev případě tomto jméno národa přeneseno bylo
na pohoří; poněvadž pak jedna část’ Alanů osedlá byla na vrchovisku Volhy, Dněpru aDviny západní v guberniích smolenské, tver- ské, pskovské a novgorodské, dlužno podlétoho A-kými horami rozuměti pohoří V a l-d a j s k é a l e s V o l c h o n s k ý. Šafařík: Slovan-ské starožitnosti I. 250., 390., 534. n.
Aianson E d w a r d (* 1747 v Newtonuv Lancastershiru — † 1823 v Liverpoolu), zna-menitý operatér, žák Hunterův, od r. 1770chirurg král. nemocnice v Liverpoolu. Jest vy-nálezcem nové amputační methody, jíž dosa-ženo bývá dokonalé pokrytí pahýlu kostníhoa rychlé zacelení rány. Methodu svoji popsalve spise Practical observation on ainputationand the aftertreatment, to which is added anaccount of the aimutation above the ankle withthe flap (Londýn 1779, 1782), jenž přeložen do
jazyka francouzského a německého. Mx.
Alantika viz A f r i k a: horopis str. 356.Alantovy koren, kořen o m a n u l é k a ř-

s k é h o (Inula helenium).Alantsee, bratři L e o n h a r d a L u k á š,

první knihkupci ve Vídni po zavedení knih-tiskařství. Přistěhovali se r. 1505 z Augšpurka,kde již dříve měli knihkupectví. Z Vídně pakzjednali si obchodní spojení až s Benátkamia s Italií. — První kniha nákladem jejich veVídni vydaná vyšla r. 1511 a má titul: Defienda Cruce Babtistae Rhegiensis Episcopi Car-men tam elegans quam devotum. Leonhard A.,starší bratr, †7. ledna 1518 zanechav velikéjmění. — Lukáš po smrti bratrově vedl obchodsám, byl muž velmi učený, později změnil svéjméno v Tegniphilus.Zemřel roku 1522. —U r b a n A., Lukášův syn, po smrti otcověspravoval knihkupectví sám, ale— † již 1531.

Alanus: 1) A. čili A l l e n V i l é m, kardi-
nál anglický, nar. 1532 v Rossalu v Lancashiru,byl prof. v Oxfordě za královny Marie, ale zakrál. Alžběty k útěku donucen. Když tato za- pověděla v Anglicku vychovávati a světiti ka-tolické kněze, aby tak duchovenstvo katolickézde vymřelo, zal. A. r. 1568 v Douay v Nizo-zemsku zvláštní kollej k výchově kněžstva,odkud v 5 létech více než 100 missionářůdo Anglicka poslal. Když mu od španělskéhomístodržitele Requesense z politických příčinpobyt v Douay byl zapověděn, přesídlil se A.s kollejí svou do Remeše a později odtud zpětdo Douay. †1594. Velikých takto zásluh sobězískav o náboženství katolické v Anglicku jme-nován kardinálem. Přeložil s Martinsem a Bri-stowem bibli do angličiny, kteréhožto překladuse dosud užívá v Anglicku a Sev. Americe,a mimo to napsal latinsky a anglicky několikspisův obsahu apologetickopolemického. Jrk.
2) A. a b I n s u l i s, vlastně Alain de Lille,vynikající filosof scholastický, nar. ok. r. 1114v Ryssellu (Lille, lat. Insulae) v Nizozemsku,


— Alanus.

zemřel r. 1202 v Citeaux. O jeho životě ví sejen tolik, že byl cisterciáckým mnichem. A. vy-nikl mezi současníky jako bohoslovec, filosof,fysik, dějepisec a básník a nazýván pro vše-stranné své vzdělání doctor universalis. Napsalmnoho spisů theologickofilosofických, v nichžsnažil se jako Lombardus podepříti theologiizáklady rozumovými; mezi nimi vynikají Re-gulae de sacra theologia a Ars catholicae fidei.Dílo jeho, veršem sepsané: Doctrinale altumseu liber. parabolarum bývalo hojně čítáno, kekonci XV. stol. několikráte vydáno v Kolíněa Deventeru a přeloženo také do jazyka fran-couzského. A. složil také allegorickou báseňo XI. knihách, zvanou Anti-Claudianus seu deofficio viri in omnibus virtutibus perfecti. car-men hexainetrum. Motivem byl A-novi C l a u-d i u s C l a u d i a n u s, římský básník IV. stol.,kterýž v nedokončené skladbě Raptus Pr-serpinae líčil cestu do Tartaru (pekla). A. na-opak předevzal si vylíčiti cestu do nebe aprovedl to v A n t i - C l a u d i a n u ukazuje všudesvé hojné filosofické i astronomické vědo-mosti, zřídka však nadání básnické. Všakprávě proto líbila se skladba jeho ve středo-věku a byla hojně šířena, přepracována, skra-cována i vysvětlována. Jediné v pražské univ.knih. zachováno 5 přepisů rukopisných zeXIV. a XV. stol., z nichž jeden zasluhujezmínky pro české meziřádkové glossy v la-tinském textě. Neméně hojné jsou i výtahyčili kompendia z něho Jedno z nejstaršíchnám známých kompendií jest v rukopisecís. dvorní knihovny vídeňské z počátku XIV.století. Dle takového jednoho výtahu latin-ského spracována jest česká báseň (o 1527verších) Alán aneb o mravném obnovení prvotnídokonalosti člověka (srovn. Hanuš, Sitzungs-berichte d. k. böhm. Gesellsch. d. Wissen. inPrag. 1868 lI.), při čemž skladatel český čer-pal také z rozličných jiných spisův a z prosto-národního podání. Úplná skladba česká zacho-vala se pouze v chatrném přepise z konceXIV. stol. ve Sv. — Vítském rukopise a v nesou-vislých glossách českých z XV. stol. v latin-ském textě rukopisu universitní knihovny praž-ské z roku 1444. Původní sepsání stalo se ne-mnoho dříve. V přepise chová se ve 2 exem-
plárech z XVIII. a XIX. stol. v čes. Museu.Tiskem vydána v transskripci v HankovýchStarobylých sklád. I. 140—200 (r. 1817), čá-stečně ve Výb. z liter. české (1845), v Antho-logii Jirečkově a Grimově I., v SemberovýchDějinách čes. liter. Věrně otištěn text v Památkách staré literatury české čís. 9. od Ad.Patery: S v a t o v í t s k ý r u k o p i s (1886). Aesthe-tická cena básně jest skrovna již v originále,a český básník k tomu nepřidal, ač také ne-ubral. Za to vyniká svým učeným, didakticko-allegorickým obsahem, jenž vrhá jasné světlona středověké názory filosofické a kosmologi-cke a výrazně charakterisuje středověkou zá-libu v allegorickém představování a poučo-vání. Toto a více ještě jazyk, značící se staro-bylými formami a přesností, řadí památku tutok předním plodům překladové literatury středo-věké v Čechách. Srovn. Fejfalik, Studien zur

Alap — de

Geschichte der altböhm. Liter. IV. a ÚvodPaterova vydání. Hš.

3) A. A n g l i c u s, angl. kanonista (†1233),známý svou sbírkou papežských dekretalií,která povstala okolo r. 1208 a v 5 knihách 290článkův obsahuje, z nichž 205 pap. InnocentemIII. byly vydány, a doplňkem jest sbírky Gil-bertovy, pocházející z r. 1201 neb 1202. Tytodvě sbírky byly neznámým autorem sloučenya rozmnoženy. Asi r. 1210 napsal A. první appa-rát ke kompilaci Bernarda Pavijského, kterápochází asi z r. 1187 a nazvána jest compilatio
prima; avšak kompilací, které známy jsou podnázvy compilátio secunda a tertia, A. neglos-soval. Hnr.
4) A. z W a l s i n g h a m u, architekt kathe-drály v Ely (v Anglii). Když se r. 1322 sří-tila velká prostřední věž tohoto kostela, pře-stavěl A. pobořené části způsobem originál-ním, jenž jest charakteristickým příklademsmělých snah stavitelů XIV. věku. Střední pro-
stoře, kterou rozšířil značně, nedal obvyklépodoby čtyřúhelníku, nýbrž tvar šestihranua přepjal ji vějířovitou klenbou, kteráž neseosmihrannou lucernu. Obé, klenba i lucerna,jsou sice jen ze dřeva, a podobá se pravdě,že byly zřízeny jen prozatímně; ale i taktočiní stavba velkolepý dojem, a myšlénka sama,kteráž má jen v kopulích dómů v Sienně ave Florencii analogii, překvapuje novotou aumělostí. Chl.
Alap (A l s ó , H o r n í, a F e l s o , D o l n í A.),městys v Uhrách, v bělehrad. župě. okr. sár-ke-reszturském, s 2131 mad’. obyv. a poštou. Máhořké prameny a lázně. Vody z Horního A-uobsahují na 10.000 gr 31,3 síranu hořečnatéhoa 57,1 síranu sodnatého vedlé 41,8 chloridu sod-natého. Vody z Dolního A-u jsou nepoměrněsilnější (181,4 síranu hořečnatého a 144,8 chlo-ridu sodnatého). Bbk. ch.

Alapajevsk, m. ruské v újezdě vercho-turském (gub. permská) na levém bř. Nejvypři ústí Alapajichy. založ. r. 1704 spolu s hu-těmi měděnými kn. Demidovů. Má 6302 obyv.(1886), z nich více než 1/4 dělnictva při ne-dalekých znamenitých čtyřech A-ských zá-vodech, hutích a slevárnách měděných aželezných, v nichž se vyrábí ročně přes
400,000 kg železa prutového, 12 mill. kg litinya 80.000 kg mědi.
Alapic, jméno starého chorvatského rodušlechtického, prvotně H l a p č i ć zvaného dlemísta t. jm. v horním Chorvatsku. Po vpádutureckém přestěhoval se rod ten do posávskéhoChorvatska; I v a n H l a p č i ć Byl přívržencemcísařů Bedřicha a Maximiliána a rádcem jejich.Syn jeho Baltazar A. byl velitelem v Jajcícha roku 1515—1519 náměstkem chorv. bána.Udatností vyznamenal se syn Baltazarův I v a nA., jenž až do své smrti bojoval proti Turkům.Jakožto náměstek bánův porazil s gen. Iv. Len-kovićem Turky pod bosenským pašou Ferhademr. 1557 u Sv. Heleny nedaleko Rakovce. Bitvoutou zachráněny byly zbytky království chor-vatského od úplné záhuby, kteráž po nešt’ast-né bitvě u Mohače (r. 1526) víc a více hrozila.Za ženu měl Markétu, sestru Mikuláše Zrin-


Alarcon. 683

ského, hrdiny sigetského, a z manželství toho(kromě jiných tří dětí) pošel Kašpar A., jenžrod svuj proslavil nejvíce. Hrdinným prokázalse hned za mladých let. Při památném oble-žení sigetském r. 1566 bránil se hrdinně poboku ujce svého Mikuláše Zrinského, jenž jejpro případ smrti své jmenoval velitelem hradu.Dříve ještě, než hlavní armáda tur. k Sigetupřirazila, s Vavřincem Juranićem rozprášili před-voj tur. 10.000 mužů pod Muhammedem z Tir-baly u Sikloše. A. byl postavy malé a nepatrné,pročež po hrdinné smrti Mik. Zrinského a popádu sigetském, když byl zajat od Turků, bez
velikých obtíží mohl jej Jiří Zrinský vykou-piti. Nehledali v něm Turci, zvyklí vídati muž-nou a silnou postavu Mikulášovu a jiných hrdin, svého nebezpečného bijce a nepoznaliho. Za selské bouře v Chorvatsku r. 1572 vedlA. stavovské vojsko proti sedlákům a zajalhlavního vůdce a »krále« jejich, Matiju Gubcejenž potom hroznou smrtí sešel. Nepřálo muvšak pokaždé válečné štěstí. Roku 1573 tajněpřepadl jej ze Sigetu Alibeg a zajal mu 100c mužů. R. 1574 dosedl A. vedlé druha svého,biskupa Jiřího Draškovice, na bánskou stolici.kteréž však po čtyřech létech se vzdal. Ze-mřel roku 1584. A-ové byli v Chorvatsku ještěpočátkem XVII. stol. Jedna větev jejich pře-stěhovavši se do Uher udržela se ještě déle.Z té pocházel Ivan A., biskup ducinjský.V Chorvatsku A-ové drželi statky Veliký Kal-nik, Vukovinu a některé menší. He.
Alapistae, šaškové římských divadel acirků za doby císařské; tak nazýváni proto,že se navzájem podělovali políčky (alapae).

Alapur, město v Severozáp. provinciíchve Vých. Indii, v okrese budáunském, se ško-lou, policejní stanicí a 5630 obyv. (1881), a to3878 hindy a 1752 muham. Pojmenováno dleA l á - u d - d í n a, posledního císaře Sajidské dvnastie, který je prý založil r. 1450 po Kr. Fl.28de Alarcon: 1) H e r n a n d o. plavec špa-nělský. vypraven byl r. 1540 místodržitelemNového Španělska (Mexika) Antoniem Men-dozou, aby s malým lod’stvem provázel vojskokteré po-suchu vedl Francisco Vasques deCoronado na sever proti krajinám Cibole aQuiviře. Pustiv se 9. května 1540 z přístavu
Navidadského na moře doplul podél západníhobřehu mexického zálivem kalifornským až nasev. cíp jeho k ústí řeky Colorada. Když paknikde nenalezl stopy po vojsku Coronadovu,pronikl ještě 85 mil po řece. Dále však po-stoupiti nemohl i zůstavil na místě tom nápisa list v zemi, který později Melchior Diaz odCoronada za ním vyslaný nalezl. Na zpátečnícestě ohledal A. východní pobřeží poloostrovakalifornského a navrátil se r. 1541 do NovéhoŠpanělska. V ohledu zeměpisném byla plavbajeho velmi důležita, nebot’ mínění, že zeměna západ od Mexika ležící jest ostrov pev-niny úzkým průlivem oddělený. bylo tím vy-vráceno. Seznalt’ A., že země ta souvisí na se-veru s pevninou severoamerickou a domnělýprůliv že je zálivem, do něhož se vlévá mo-hutná řeka, kterou nazval Rio de buena guia(Colorado). Podlé pozorování svých zhotovil

684 de Alarcon y Men

později s pilotem svým Domingem de Castillomapu zálivu a poloostrova kalifornského. Po-zorování jeho a Fernanda de Ulloa, který poněm v končinách oněch byl, jsou tak přesná,že mapa Kalifornie z r. 1541 nehrubě se lišíod map nynějších.

2) A don P e d r o A n t o n i o, souvěký bás-ník a novellista španělský (* v Cadixu 10. bř.1833), byl určen ke stavu duchovnímu. ale za-nechav studií theologických odebral se na uni-versitu do Grenady. Vrátiv se do rodného mě-sta r. 1853 věnoval se zcela literatuře. Založilčasopis literární »El Eco del Occidente«, pakpolitický časopis »La Redencion« a redigovalsatirický list »Látigo«. Roku 1859 účastnil sevýpravy do Marokka jako dobrovolník; vzpo-mínky na tuto výpravu vydal r. 1860 v Ma-dridě (Diario de un testigo de la guerra deAfrica ve 3 svazcích). Roku 1864 zvolen dokortesův, ale již roku 1865 musil do vyhnan-ství, že podepsal protest poslancův unioni-
stických. Roku 1868 účastnil se revoluce aopět zvolen poslancem. Podporoval návratAlfonsa XII., od něhož roku 1872 jmenovánstátním radou. R. 1875 zvolen za člena aka-demie španělské. Jako spisovatel vyniká prav-divým líčením společnosti španělské, humo-rem a vtipem. První jeho důležitější práce bel-letristická jest román El final de Norma (1855);z ostatních bud’tež uvedeny El amigo de lamuerte (e (1873); El sombrero de tres picos (1874);El escandalo (1875); El niňo de la bola (1880,nejlepší to dílo A-ovo); El pródigo (1882).Z básní vyniká zvláště sbírka Poesias seriasy humoristicas (1870), Amores y amorios (1875).Z cestopisů: La Alpujarra (1874). Do češtinypřeloženy novelly jeho T r u b k a (Lumír 1873),D o b r ý l o v (t. 1879), P o s l e d n í d o b r o d r u ž-s t v í (Krakonoš 1882) a O b j e t í z V e r g a r y(Nár. Listy 1883).
de Alarcon y Mendoza, J u a n R u i z,z nejlepších špan. básníků dramatických, †roku1630 v Madridě. Nar. v Mexiku, přišel r. 1622
do Španěl a stal se mluvčím u královské radypro Indie. Za živa nedošel uznání, kteréhosvými dramaty si zasloužil. R. 1628 uveřejnil prvý svazek svých her, obsahující osm kusů, k nimž r. 1635 připojil dvanáct nových; mimo to rozličné hry jeho připisovány byly auto-rům jiným, jako Lopeovi de Vega a j. Z herjeho uvádíme Domingo de don Blas, GanarAmigos, Tejedor de. Segovia, Nunca mucho costópoco a zvláště komédii Verdad sospechosa (Po-dezřelá pravda). Této poslední použil Corneilleke své proslulé veselohře Menteur, jíž stvořilvlastní franc. veselohru.Jednotlivé osoby A-ovykresleny jsou energicky, zaplétání děje jest bo-haté a důmyslné, a humor jednotlivých scénje neodolatelný. Co dikce se týče, řadí seA. ku předním klassikům španělského divadla;sloh jeho jest prostý, ale tím účinnější, a ver-šování bezvadné.
Alarcos, hrabě, proslavený hrdina španěl-ských ballad, též mnohých dramat vynikajícíchbásníků (Lope de Vega, Guillen de Castro a j.).

Alard [alár] neb A l a r d u s: 1) L a m p e r t,theolog, básník a spisov. hudební, * r. 1602


doza — Alarich.

v Crempe, †1672 jako pastor v holšt. Brunns-büttelu. Byl korunovaným cís. básníkem (1624),napsal několik histor. spisů (Nordalbingia seuHistoria rerum praecipuarum in Nordalbingiaada. 1653 gestarum, vydal Westphalen 1749v »Monum. inedita rerum germ.«, I. sv.) a za-ložil ve své otčině hudební společnost »Con-vivium musicum«; obíral se rád učenými stu-diemi o hudbě a napsal historicky důležité
dílo De veterum musica, liber singularis (1636),v němž ukazuje na význam hudby v staro.věku, popisuje nástroje a jich druhy, a mezijiným vytýká důležitost melodie, která prý jestnejlepším prostředkem k vypuzení d’ábla, čímž,jakož i naprostou nepřízní k hudbě světsképrojevuje se duchovním proniknutým před-sudky své doby.
2) A., M a r i e J o s e p h L o u i s, franc. lékařz Toulousu (* 1779 — † 1850), byl za válekfranc. ranhojičem armády rýnské a po dokto-rátu (1803) působil od r. 1811 až do smrti přiústavu »čestné legie«. Vstoupil do lékařskéakademie a redigoval její »Bulletin des scien-ces médicales«. Spisy jeho jsou: Dissertationinaugurale sur le catarrhe de l’orille (Paříž
1803), Histoire de l’Elephantiasis des Arabes(1806 a 1824) a Siege et nature des maladies (2 svaz. 1827).
3) A. D e l p h i n J e a n, virtuos na houslea skladatel (* 8. bř. 1815 v Bayonně, †22. ún.1888 v Paříži). Absolvovav konservatoř paříž-skou, kde houslím u Habenecka, komposiciu Fétisa se učil, vystupoval v koncertech s ne-obyčejným úspěchem, tak že již r. 1843 posmrti Baillotově jmenován byl professoremhouslí na konservatoři pařížské. R. 1850 obdr-žel řád čestné legie a r. 1858 stal se prvnímsolistou cís. kapely. A. byl nejen jedním z nej-přednějších houslistův a učitelův, ale i plod-ným skladatelem. Napsal pro svůj nástrojmnožství fantasií, duett a étud, koncert (op. 15.),kvartetto (op. 8.), jakož i výbornou školu hou-slovou, která zavedena na konservatoři paříž-ské a přeložena do četných jazykův. Dý.

Alaricianum breviarium viz B r e v i a-r i u m A l a r i c i a n u m.

Alarich, král visigotský (* kolem r. 376po Kr. na dunajském ostrově Peuke, †r. 410
v Cosentii v jižní Italii), pocházel prý z pra-starého, slavného rodu Baltů, vynikl záhyv bojích Gotů s Římany a účastnil se roku394 ve vojště cís. Theodosia války proti usur-pátoru Eugeniovi a rozhodné bitvy na řeceFrigidu. Po smrti Theodosiově r. 395 zvolilisi Visigotové A-a, dosud náčelníka jednohokmene, za krále. Chovaje od delší doby touhu,zříditi si mocné, neodvislé panství pobouřilnárod svůj a přitáhl před Cařihrad, ale roz-manitými úmluvami odvrácen odtud a poslánproti říši západořímské. I poplenil Thrakii,Makedonii, Illyricum, Dalmacii a Pannonii,ale vida v Italii mocné vojsko pohotově obrá-til se nazpět do Thessalie. Tam sevřel jejStilicho, vůdce západořímský, v údolí řekyPéneia, ale zakročením východořímského cí-saře Arkadia, jenž návodem praefekta svéhoRufina pomoc Stilichonovu si zakázal, byl

Alarii —

A. zachráněn a pronikl nestřeženým průsmy-kem thermopylským do Řecka. Korinth, Argos,Sparta podlehly divokým zástupům jeho, Athé-ny zachránily se jen vysokým výkupným. TuStilicho po druhé přistal r. 396 blíže Korinthua sevřel A-a opět v pohoří Foloé na rozhranímezi Élidou a Arkadií, avšak na radu Eutropia,nástupce Rufinova, císař Arkadios opět naří-dil Stilichonovi, aby Peloponnés opustil. A.pak dosáhl úmyslu svého, nebot’ byla s nímuzavřena mírná smlouva r. 397, kterou byljmenován velitelem nad vých. Illyrikem. Tambydlil potom se svým národem a dostal v mocsvou všecka hrazená města a velké zásobárnyvojenské. Jsa již ode všech kmenů svého ná-roda za krále uznán a zanášeje se sám většímiúmysly vyzval r. 401 národ, aby si vyhledalnovou vlast’, a nastoupil tažení do Italie. Zanepřítomnosti Stilichonovy, který zaměstnánbyl bojem s barbary v Raetii a Noriku, poplenilsev. Italii a zapudil cís. Honoria z Mediolanado pevnosti Asty na řece Tanaru. Ale dobývá-ním některých měst, zvláště Aquileje, zdržel setak, že Stilicho mohl povolati legie ze vzdále-ných provincií a najati vojenské zástupy barbar-ské. Po dvou porážkách, u Pollentie nad Tana-rem r. 402 a u Verony r. 403, donucen jest A.k návratu do Illyrika a získán nad to úmluvouo společné podniky proti říši východořímské.Provedení těchto záměrů zdrželo se pro vpádrůzných kmenů barbarských do Italie r. 404a do Gallie r. 406. A. pozbyv trpělivosti vtrhlr. 408 náhle do jihozápadní Pannonie a doNorika, žádaje peněžité náhrady za vykonanépřípravy. Stilicho k upokojení jeho slíbil mu4000 liber zlata, ale po náhlém zavražděníStilichonově zdráhal se cís. Honorius sumu tuvyplatiti. Tu A. bez dalšího meškání udeřilna Italii a nezdržuje se obléháním pevné Ra-venny, sídla Honoriova, přitáhl před Řím, kterýdonutil ku vzdání a zaplacení ohromné po-kuty 5000 liber zlata a 30.000 liber stříbra. Po-něvadž pak dvůr ravennský nesvolil k podmín-kám míru, od A-a navrženým, dobyl r. 409Říma po druhé a přiměl senát, že prohlásilměstského prefekta Attala za císaře, jenž pakA-a za nejvyššího velitele vojenského v říšizápadořímské povýšil. Ale brzo nepohodl se
A. s novým císařem. sesadil jej opět a uči-nil Honoriovi nové návrhy míru. Po zamítnutíjejich přitáhl po třetí k hlavnímu městu. Ačkolisenát byl k zoufalé obraně odhodlán, zmocnilse A. města 24. srpna 410 zradou některýchotroků, kteří mu za doby noční otevřeli Sa-larskou bránu. Vydrancovav Řím obrátil se dodolní Italie, aby se odtud zmocnil bohatýchprovincií Sicilie a Afriky; ale bouře mořskáztroskotavši většinu jeho lodí zmařila tyto zá-měry. Brzy na to †A. u Cosentie v mužnémvěku jsa teprve 34letý; mrtvola jeho dle zprávyJornandovy byla i s poklady v řečišti Busentapochována a zajatci, kteří ji pohřbívali, za-vražděni, aby nikdo o hrobě jeho nezvěděl. —Srv. Gibbon, History of the decline and fallof the Roman Empire (Lond. 1884); Köpke,Die Anfänge des Königthums bei den Gothen(Berlin 1859); v. Eicken, Der Kampf der

Alaro. 685

Westgothen und Römer unter A. (Lipsko1876). p.

2) A. II., syn Eurichův, král visigotský
484—507, ovládal mimo poloostrov pyrenejský i celou Aquitanii a utvrdil mocné své posta-vení i přátelskými svazky s Theodorichem,králem ostrogotským. Jsa mírumilovný vy-hýbal se všem zápletkám s králem franckýmChlodvikem a vydal mu i místodržitele řím-ského Syagria, který poražen byv od Chlod-vika u Visigotů útočiště hledal. Byl sice hor-livým arianem, ale neutiskoval katolickýchpoddaných. Přece však vzal si Chlodvik zá-ležitosti náboženské za záminku k válce; v bitvěsvedené u Vouillé nedaleko Poitiers byl A.r. 507 od Franků poražen a zahynul v boji.Ve vnitřní správě zavedl A. mnoho prospěš-ných zařízení. Pro římské poddané nařídil vydati zákonník Breviarium Alaricianum (v. t.).,který rozdán v opisech jednotlivým místodr-žitelům, a užívání jeho potrvalo v jižní Galliia Hispanii až do polovice VII. stol. p.
Alarii viz A l a.Alarm (fr. alarme, z it. all’arme, do zbraně),

p o p l a c h (vulgo lermo). r o z k a z , p o v e l neboz n a m e n í n a p o p l a c h. Vojsko s největšímchvatem chopí se zbraně a chvátá na shro-máždiště (Alarmplatz) předem určené, kde sesbírá a šikuje. (»Když vojska lehnú a že byv noci vzhóru bylo troubeno neb voláno, abykaždý se svú zbraní na plac běžel.« Hájkaz Hodětína České zřízení vojenské z r. 1413.)V čas pokoje děje se poplach pro cvik po pří-kazu nejvyššího velitele místního, aby se o ráz-nosti a hotovosti družin přesvědčil. V pilnépotřebě děje se tak na rozkaz dozorného dů-stojníka. Za války jsou pro příhodu poplachuvyloučeny zvláštní družiny hotovosti, jež naprvní zavolání jsou pohotově, tak že ostatnínabudou zatím času připraviti se. — Alarmo-vání nepřátelských vojsk děje se jednak navypátrání jejich síly a rozlohy nebo na za-krytí vlastních slabostí a úmyslů, jinak na tě-lesné i duševní seslabení nepřátelských vojsk,
unavených pochodem, bitvami, nepohodou,nedostatky atd. Slabé družiny poplašné za tmynoční, kdy jejich sílu vyšetřiti nelze, napadajípřední stráže, nutí je k rozvoji a dávají se s nimi do šarvátek potud, až hlavní voje ne-přátelské jsou poplašeny a v před vylákány.Pak družiny poplašné, které pro slabou síluneutrpěly valných ztrát vyhnuvše se všemvážnějším zápletkám, zmizejí, kdežto nepříteljsa unaven, nedorozuměním a zmatkem pole-kán a sklíčen, vrací se do tábora, kde už nelzepomysliti na odpočinek. Znamením na poplachbývá určitá a l a r m o v á b a t t e r i e nebo dělopoplašné, poplašná žerd’ (Fanale) na vynika-jícím místě zatknutá. Na tyči té, as 8—10 mdlouhé, připevněna jest nádoba se smolnatýmilátkami, jež zapáleny byvše působí hustý, černýdým a rudý plamen. Také zvonů užívá se napoplach. Bž.
Alaro, město uvnitř španělského ostrovaMallorky, 19 km severovýchodně od Palmy,s 5325 obyvatelů (1877) a lomy mramoro-vými.


686 Alarodiové —

Alarodiove (>Alarádioi), národ starověký,usedlý v dnešní Armenii. Klassičtí spisovatelézastali jej v úplném úpadku a v sídlech za-měněných v sousedství Kolchův, avšak assyr-ské zprávy a nejnověji seznané nápisy van-ské v Armenii prokazují, že byl hlavním já-drem obyvatelstva pozdější Armenie a původ-cem mocné říše, značným stupněm osvěty sehonosící. Pode jménem U r a r t i (hebr. Ararat)vyskytují se již v dobách kolem r. 1000 př.Kr. mezi jezerem Vanským a řekou Araxem,i v nížině podél řeky této. Dělili se na něko-lik kmenův a států: stát na vých. břehu jez.Vanského, jehož hlav. město bylo T h o s p i a,dnešní Van, počal v IX. století nabývati vv-znamu značnějšího působením domácích králů,kteří osvojili si vzdělanost assyrskou, hlavněpísmo. Nápisy vanské, A. H. Saycem (Journ.Royal Asiat. Soc. 1882) rozluštěné, psány jsouklínovým písmem assyrským a jazykem pří-buzným dnešní gruzinštině. Nejvyšším bohembyl Chaldi; vedlé něho zbožňovány slunce,měsíc i hvězdy, pak ženská bytost (Sayce čteSar). V národním jazyku zvána byla říše van-ská B i a i n a, králové sami nazývali se »králizemě Nairi«, kterýmž jménem Assyrové celouArmenii označovali. Z nápisů dovídáme seo četných stavbách králů, zvláště ve Vanu.Prvým mocným vládcem alarodijským byl A r-g i s t i s I., souvěkovec Salmanassara IV. (kol.r. 780 př. Kr. ). Assyrští králové SalmanassarIII. a IV. pokoušeli se s velikým úsilím, avšakbez značnějšího úspěchu, o pokoření Alaro-diů, kteří za slabých nástupců SalmanassaraIII. na krátko vyrvali i Assyrům končiny jiho-armenské. Tiglatpilesar III. r. 737 vpadl do říše
alarodijské a obléhal i hlavní město; jižníkrajiny A-iům vyrvány, než nezávislost jejichnedotčena, ba za Sargona král U r s a (r. 730až 714) počal mocnou rukou drobné horskékmeny k říši své připojovati. Snaha jeho roz- kotala se o převahu Sargonovu, avšak nástupce jeho A r g i s t i s II. (r. 714) dovedl vykořistititak obezřele situace politické, že politická váhaříše alarodijské obnovena a nástupcové Sar-gonovi přinuceni s ní dobrého sousedství hle-děti. Z králů pozdějších známi jsou R u s a s(kol. 655) a S a r d u r i III. (kol. 640). Vpádem Kimmeriů byla říše alarodijská oslabena a vpá-dem Skythů (r. 626) nepochybně i vyvrácena,alespoň není více řeči o ní, a zbytek národazatlačen na severozápad ke břehům černo-mořským, kdežto sídla jeho původní zaujaliArmenové. Pšk.28Alas L e o p o l d o, špan. kritik, známý podpseudonymem C l a r i n. Jest profess. literaturyv Zaragoze. Své kritiky, někdy velmi ostré,sebral a vydal spolu s pojednáními lit. — histor.v několika svazcích. Také se pokusil v romá-nech, z nichž nejvíce se chválí La Regente.
Alasan viz A l a z a ň.Alassio, město a zimní klimatické místo

v italské prov. janovské, kraji albenžském, nazáp. straně zálivu Janovského a na dráze nizza-janovské, s bezpečným přístavem, praeturou,technickou školou, loděnicí a 4307 ob. (obec5517, 1885) provozujícími rybářství, lov korálů


Alašehr.

a obchod s plodinami zemskými; nedalekoodtud maják. A. táhne se na 2 km podél po-břeží uprostřed hojné vegetace, má pozoru-hodný got. chrám a nejstarší jeho část’ obe-hnána jest hradbami z r. 1521.

Alassona viz E l a s s o n a.Alastor (>Al‡stwr, lat. Alastor), v n á b o-

ž e n s k o é t h i c k ý c h názorech starých Řekůduch pomsty, jenž neunavně stíhá hlavně ta-kové provinilce, kteří ruce své poskvrnili lid-skou krví, neustávaje dříve, dokud vina zúplnanení usmířena, a osahuje tudy neblahým pů-sobením svým mnohdy i několik pokolení ne-št’astného toho rodu, jehožto některý přísluš-ník dopustil se jednou zločinu. V rámci po-všechného tohoto významu A-a, jemuž jme-novitě básníci tragičtí důležitý přidělují úkol,sluší pak rozeznávati několikero speciálníchjeho představ. Původním, zdá se, jest onennázor, jenž v A-u shledává ducha zavraždě-ného, jako když v Aischylově tragédii dětizabitého Agamemnona chystajíce se pomstitinásilné smrti jeho stín-Agamemnonův o při-spění vzývají. Avšak týž básník užívá slovaA. také již ve významu širším na označenímstícího ducha vůbec, o němž dí, že v domězločinu řádí a vinníka ani po smrti stíhati
nepřestává. A-em jmenují se odtud různé by-tosti mstící i trestající, zejména též bůh Zeus,jakožto svrchovaný strážce mravního řádu,nebo také Erinnye, bohyně msty. Než vedlétoho ustálila se též představa A-ů jakožto samostatných daimonů, jejichžto výhradnímúkolem je stíhati provinilce, a již tedy působ-ností svou jsou jakousi mužskou obdobou žen-ských Erinnyí, sdílejíce se s nimi také o bydlištěv temnotách podsvětí. — Podstatně rozdílnaode všech předešlých jest však představa A-a.kde idea božské odplaty zúplna utuchla atudíž A. éthické své podstaty pozbyv význa-mem svým sklesl na pouhého sužovatele i tra- piče lidí, na pouhé appellativum, kterým ozna-čováni zlovolní i zločinní lidé, ba též i dravázvěř, hubící stáda pastýřův. Slovo a. stalo setakto i dosti obyčejnou přezdívkou (»lotr«),jako častěji v řečech Démosthenových. Dnl.
A la suite [alasuıt], franc., z lat. sequi, ná-sledovati. důstojník v průvodu velitelově, při-
dělený k jeho službám, p o b o č n í k, na př. naRusi a j., též generálové a. l. s., přikázaník službě panovníkově.
Ala-san, jižní část’ asijské pouště Gobi,velmi pustá a neplodná, v níž obývají Mon-golové a Olytové. Mezi ní (na vých.) a čín-skou provincií Kan-su táhne se od sev. k jihuA-ské p o h o ř í provázejíc levý břeh horníhoVang-ha 270 km zdélí. Mezi vrcholy jeho Bu-gutujem (3536 m) a Bajan-Tumburem (3050)vede jediný průsmyk tohoto pohoří k čín.městu Ning-hia.

Alasehr (tur., p e s t r é m ě s t o), starý K a l-l a t e b o s, pozdější F i l a d e l f i a, město malo-asijské na sev. úpatí Boz-dagu (Tmolos), vevilájetu aidínském, v úrodné krajině na Kusu-čaji a karavanní cestě ze Smyrny do Konijea Isbarty vedoucí, od Smyrny, s níž jest spo-jeno železnicí, 120 km na východ vzdálené,


Alaška —

s 15.000 obyv. (mezi nimi 3000 Řeků), 8 me-šitami, 5 chrámy řeckými, zbytky starýchhradeb a četnými památkami řeckými. A. jestsídlem arcibiskupa řeckého a provozuje značnýobchod s obilím, bavlnou a tabákem, ale ji-nak jest město chudobné a nečisté. Bylo často-kráte zpustošeno zemětřeseními, zejména zacís. Tiberia bylo nadobro rozbořeno. Ve Zjev.sv. Jana děje se o něm zmínka jakožto o sídlejedné ze sedmi prvotních církví křest’anských.Za výprav křižáckých a válek byzantinskýchvynikalo značnou měrou. Zde také TheodórosLaskaris na hlavu porazil sultána ikonskéhoKeichosreva r. 1211. K říši turecké A. při-vtělen poslední mezi městy maloasijskými,když po osmileté hrdinné obraně r. 1390 hodobyto od Bajazida I.

Alaska viz A l j a s k a.Ala-tau (kirg. a arab., p e s t r é h o r y)

horstvo ve vnitřní Asii, rovnoběžné s Thian-šánem, na hranici rus. a čín., západně odDžungarska; rozkládá se mezi 42° -45° s. š.a 75° -82° v. d., dosahuje čáry sněžné. pnese do výše až 3693 m. Rozeznává se: 1. Za-jilský A. čili Kungej A. mezi řekou Ili ajez. Isikulským. Délka jeho jest o ″ menšínež Pyrenejí. Nejvyšší vrcholy jsou: Turge-ňasy, Turajgyr, Almatinskij, Keskelenskij, Suok-Tjube a j. 2. S e m i r ě č i n s k ý č . D ž u n g a r-s k ý A. prostírá se na sev. od řeky Ili mezi
44° -46° s. š., tvoří částečně hranici mezikrajem semirěčinským a prov. ilijskou. Dolyposkytují hojnost olova, mědi, zlata a uhlí. 3. K u z n e c k ý A. mezi 51° -57° s. š., na hra-nici gub. tomské a jenisejské. Vyšší část’ A-aKuzneckého (od stoku ř. Čuijči-s řekou Ču-lyšmanem až ku pramenům ř. Mrasy) nazýváse A b a k a n s k ý m i h o r a m i. Vrcholy těchtohor pokryty jsou věčným sněhem; nejvyššíjest Tamarnyn-Tal-Čeku (4800 m). V ostatníčásti Kuznecký A. sotva dosahuje čáry sněžné(Karhygan, Velký a Malý Kanym a j.). Slože-ním geologickým podobá se K u z n e c k ý A.Uralu. — A-ský o k r u h má na 175.000 km2
160.000 obyv., z nichž asi 69.000 jest Rusův,ostatní jsou Kirgizové. Na sev. svahu pohoříA-ského jest pevnost V ě r n o j e. Obchodems Čínou důležito jest město Stará a Nová
Kuldža na ř. Ili.
A latere (lat.), od boku; legatus a l., vy-slanec papežský, v důležitých záležitostech ob-zvláštní důvěrou poctěný.

Alaternus T., rod ř e š e t l á k o v i t ý c h,jejž mnozí k rodu Rhamnus do sekce dleněho jmenované kladou a s Linéem RhamnusAlaternus nazývají. Mát’ 5četné květy polygami-cky dvoudomé, peckovice bobulovité, 3—2se-menné a vytrvalé, lesklé listy, pročež, jsastromkem okolo Středozemního moře domá-cím, i v sadech se pěstuje. Listů jeho užíváse jako léku stahovacího a peckovic jako pro-středku počišt’ovacího, s nímž třeba opatrně sivésti. Děd.

Alatri, město v italské prov. římské, krajifrosinonském, v Hernických horách. 74 kmvých. — jihových. od Říma, sídlo biskupské, s 5585obyv. (obec 13.767, 1885), krásnou kathedrálou,


Alatyr. 687

vinohrady, sady olivovými a továrnami na sukno
a čalouny. Jest to staré město Hernikův A l a-t r i u m čili A l e t r i u m, z něhož podnes za-chovaly se zbytky zdí kyklopských a vodo-vodů. Ve středověku bývalo útočištěm papežůa r. 1155 bylo dobyto vojskem cís. BedřichaBarbarossy. Na blízku kartusianský klášterT r i s u l t i a velká jeskyně krápníková.
Alattyan [alatt’án], vesnice v Uhrách,v župě jász-nagykún-szolnocké, v okresu dolno-tiském, blízko Zagyvy, s 2117 mad’. obyv.(1880) a poštou. Bbk.

Alatyr: 1) Řeka ruská, prýští se z lesůna hranicích gubernií nižegorodské, tambov-ské a penzské, protéká směrem vých. guber-nie nižegorodskou a simbirskou, omývá Arda-tov a vlévá se s l. str. do Sury dospěvši délky300 km. Není splavna pro lodi, ale důležitaplavením dříví stavebního. — Při jejím ústína l. bř. Sury leží 2) A., město krajské v gub.simbirské, založené r. 1552 na rozkaz caraIvana Hrozného proti Tatarům kazaňským.Má 8451 obyv. (1882) živících se hlavně drob-nějším obchodem, cihlářstvím, výrobou hed-vábných a bavlněných pasů, sklářstvím a vý-vozem obilí i mouky. Ročně pořádá se zde5 velkých trhů.

Alatyr, též kameň a., l a t y r , b ě l g o r-j u č k a m e ň, název báječného kamene v prosto-národní poesii ruské, jehož »síla je mocna«,»síle jeho není konce«. Dle Veselovského vy-tvořil se a. z tradice o mythickém kameni,jejž Kristus položil za základ chrámu sion-ského a jenž přinesen s hory Sinai, postavenza oltář v témž chrámě a ze vzpomínky nastůl Kristův ve večeřadle sionském, na němžSpasitel odpočíval s apoštoly,. ustanovil svá-tost oltářní, vyučoval své učenníky a vyslalje do světa zvěstovat evangelium. — Fantasielidu hloubajíc dále vyhledala symbolický středtradice této, kámen oltářní, o l t á ř, a změnilajej (círk. slov. olútarü) časem v báječný a.,odpovídající západoevrop. graalu s tím pouzerozdílem, že a. povstal ze symboliky stolu bo-žího-oltáře, graal ze symboliky misky =oltáře. Obraz graalu do spěl k poetické a my-stické apotheose, a. však odchýlil se od prvot-ního pojetí křest’anského. Ruská zaříkadla (za-
govory) vypravují nám jeho dějiny: prvotnějsa blízký pojmu oltáře leží na hoře Sioně, naněm spočívá chrám »sobornaja apostoljskajacerkov«; později přeložen na ostrov »Bujanuna moři okeaně« a založena na něm zlatá »apo-stoljskaja cerkov« se zlatým trůnem, na němžsedí Kristus, archanděl Michael, Jan theologa j., nebo boží matka s prorokem Eliášem a j.Později mění se jednak okolí (pole, bažina,okeán), jednak osoby; shledávámet’ tu matkuboží se dvěma sestrami, starou Salomoniju,manželku Herodovu, královnu Salomé, tři rodnébratry nebo dva orly. dva rodné bratry atd.,a posléze tu jest satan sám a na a-u lízajíhadi sytíce se jím a sílíce. Poslední temnéstopy chová snad morav. píseň (Suš. č. 40,p. 47).
Šel jsem, našil jsem kamýnek bílýA v tem kamýnku klášter stavený.


688 Alauda —

Jiní badatelé, na př. Jagić, pomýšleli přivýkladu a-u na jantar, řec. ›lektron, a ně-kteří, jako Krek, shledávají v něm stopy sta-rého pohanského mythu slovanského. Arch.
f. slav. Phil., I. a VI.; K r e k, Einl. in die slav.Literaturgesch., 2. vyd. 1887. Hš.
Alauda viz S k ř i v a n.Ala-ud-dın (arab. v ý š e n á b o ž e n s t v í),

jméno mnohých orient. učencův i panovníků,z nichž vyniká: 1) A. H u s e i n D ž e h á n - S ú z,zakladatel dynastie Gúrovců ve vých. Persii,syn Huseina, vládce v Gúru, porazil r. 1152sultána gaznavidského, dobyl m. Gazny a usta-novil vládcem svého bratra Súrího, který všakod vypuzeného sultána byl poražen a odpra-ven. A. pomstil však smrt’ jeho, porazil třikrátenepřítele a dal Gaznu vydrancovati a vypáliti,
začež se mu dostalo jména D ž e h á n - S ú z(pers. spalovatel světa). V boji se sult. seldžú-ckým Sindžárem byl však přemožen a zajat,ale získal si přízně Sindžárovy svým ostro-vtipem a veselou povahou, že mu svěřil Gúrve správu, ale již r. 1156 A. zemřel.
2) A., panovník v Delhi, z domu Childží(1295—1317); dostal se na trůn zavraždiv strýce
svého Džalál-ud-dína, jenž jej byl ustanovil vla-dařem v Audhu; r. 1297 dobyl Guzerátu, r. 1300Čittoru (v Rádžputáně) a r. 1306 Dekkanu podvelením generála Málik Káfúra; později pod-manil si části v jižní Indii až k mysu Komo-rínu (1309). Byl ukrutný a divoký, jak dokázalhromadným vražděním obyvatelstva nad jehoukrutnostmi rozzuřeného. Zemřel mrtvicí ná-sledkem zuřivého výbuchu zlosti. Elphinstone, Hist. of India 1874; Sewell, Analyt. Hist. of India 1870. Fl.
3) A. neb A l a d d í n, osoba z arab. pohádek
»Tisíc a jedna noc«, syn chudého krejčího a posléze sultán, jenž pomocí kouzelné lampy,z níž vystupoval dobrý duch, nabýval paláců,koní, pokladů atd. Odtud A l a d d í n o v a l a m p anabývá téhož významu jako kouzelné ubrousky,beránkové a j. ve slovanském a j. podání ná- rodním..
4) A., sultán atčínský (1588—1603), nástupcevelikého Mansúr Šáha ausurpátor trůnu. Udržo-val s Portugalci pokoj a s jeho svolením za-ložili Angličané na Sumatře první obchodní
skladiště, když byla mezi ním a král. Alžbětouuzavřena obchod. a přátelská smlouva. Ačkolisložil r. 1603 vládu dobrovolně, uvrhl jej rokpo tom syn jeho Ali-Maghayat-Šáh do vězení,ve kterém A. brzo zemřel.
Alaunhutte: 1) Víska v Čechách, 3 d.11 ob. něm. (1880), hjtm., okr. a obec Cho-mútov. — 2) A. viz S t a r á H u t’.

Alausa viz S l e d’.Alausi, město v jihoamer. republice Ecua-

doru, prov. chimborazské, 75 km sev.-vých.od Cuency, se 6200 obyv., rukodílnou výrobousukna a látek bavlněných a velmi čilým ob-chodem. Na blízku jsou teplá vřídla.

Alaux [aló]: 1) Jean, franc. malíř histor.(* v Bordeauxu 1786 — † v Paříži 1864), bylv l. 1846—53 ředitelem francouzské akademiev Římě, r. 1851 přijat mezi akademiky. Ná-leží mezi nejnadanější malíře starší školy. Za


Alava.

vlády Ludvíka Filipa maloval pro národní
gallerii scény bitevní a podobizny maršálkůa ozdobil síň generálních stavů scénami par-lamentárními. — Bratr jeho A. J e a n P a u l(* 1788 — † 1858), krajinář a malíř architektura zároveň dovedný litograf, byl ředitelem ma-lířské školy v rodišti svém Bordeauxu.
2) d’ A. G u s t a v e, spisov. franc. (* 1816—†1885). Cestoval po Španělsku, Libanonu,Antillách, pobyl delší čas na Haiti, kde sbírallátku pro zajímavé studie, jež uveřejnil v čas.»Revue de deux Mondes« a vydal pak souborněpod titulem l’ Empereur Soulouque et son temps(1856). D’A. dlel později ve Španělích jsa do-pisovatelem různých časopisů, hlavně »Presse«a »Journal des Débats«, kde uveřejnil článkyo literatuře a politice španělské a portugalské.R. 1870 po pádu Sedanu vrátil se do Francie,ale zde záhy bylo mu vzdáti se spisovatelstvípro stálou chorobu.

3) A. J u l e s E m i l e, filosof franc. směruCousinova, narodil se 1828 v městě Lavauru(v dep. tarnském), stal se professorem filosofiena rozličných kollegiích francouzských, po-
sléze na l’École des lettres v Alžíru. Jako spi-sovatel nabyl chvalného jména četnými článkya spisy, z nichžto nejčelnější jsou: Essai surl, art dramatique (1855); La Religion au-XIX.siecle (1857); La Raison, Essai sur l’avenir dela philosophie (1860); La philosophie de M.Cousin (1864); dále díla v »Bibliothéque dePhilosophie contemporaine« obsažená: La Re-ligion progressive, études de philosophie sociale(1869); De la Metaphysique considérée commescience (1879); L’Analyse metaphysique (1872);Études esthétiques (1873); Histoire de la phi-losophie (1882). Mimo to populární spisy ob-sahu mravoučného a politického, jako jsou:La Republique (1871); Instruction morale etcivique (1884); pak spisy o dějinách liter. fran-couzské a konečně básnické: Visions d’ amour(1858); Laure (1861); Les Tendresses humaines(1867); Un fils du siecle (1882) a j. v. Dd.
Alauzet [aloze] Pierre, znamen. stavitelknihtiskařských rychlolisů v Paříži (* 15. čna1816 v Rodezu — † 1881). Pocházel z rodiny
rolnické a věnoval se s počátku rolnictví a te-prve v 18. roce oddal se mechanice. Odbyv službu vojenskou vstoupil nejprve do dílnyzámečnické, potom do továrny na stroje knih-tiskařské, kdež seznal záhy zařízení strojůtěch, jakož i jejich nedostatky a zanášel sepilně jejich opravami vzdělávaje se vedlé tohov kreslení a mathematice. Roku 1846 zřídils tchánem svým, mechanikem Gillimannem,dílnu k vyrábění knihtiskařských nástrojův apřístrojův, a za nedlouho založil vlastní velko-lepou továrnu na stroje knihtiskařské, z kteréžvycházely stroje značně zdokonalené. A. od-dán byl povolání svému celou duší a o stro-jích jím vyrobených lze tvrditi, že každý z nichnějakou opravou se vyznamenával. Za prv-ních 34 let zhotoveno v jeho továrně na 2500různých strojů počínajíc od prostých až k ro-tačním strojům největším. Šcl
Alava, jižní ze tří provincií baskickýchve Španělsku, jež hraničí na jihu s provincií


de Alava —

logroňskou jsouc od ní oddělena ř. Ebremna vých. s Navarrou, na sev. s Guipuzcooua Viscayou a na záp. s Burgosem: rozlohajejí 3045 km2. Větší, střední část’ jest vysočinaprůměrem asi 500 m n. m., jíž od záp. k vých.táhnou se Montes de Vitoria a Sierra de Can-tabrio, horské dva řetězy nižší než rovnoběžnés nimi východní pásmo hor Cantaberských,jež v nejsevernější části provincie se zvedáa v horách Pena de Gorbea (1538 m), MonteAraz (1506 m) a Pena de Amboto (1358) výšesvé dostupuje; jihozáp. část’ jest úrodná pa-horkatina na březích Ebra, zvaná Rioja Ala-vesa. A-vu střední a jižní protéká horní Ebroa jeho přítoky Zadorra a Bojas, severní část’ř. Nervion tekoucí k zálivu Viscayskému. Pod-nebí jest mírné a zdravé, zvláště v krajináchpoeberských, které takéjsou neobyčejně úrodnéoplývajíce obilím, vínem, ovocem, olivami, za-hradními plodinami, lnem a konopím, kdežtoseverní horské kraje mají hojnost lesů dubo-vých a bukových a žírných pastvin. Vzhle-dem k ostatním baskickým provinciím jest Ařídce obydlena, majíc jen 98.470 obyv. (1885),lidu to silného, pracovitého a podnikavého,jenž dosud věrně lpí na svých starých mra-vech a obyčejích, a jehož předním zaměstná-
ním jest zemědělství a zvláště na horách chovdobytka (skotu, ovcí, koz); též dřevařství adolování jest mu vydatným pramenem výživy,nebot’ země poskytuje dostatek železa (údolíAramayonské), mědi, olova (a (u Barambia), asfaltua soli, kterýchžto surovin se značná část’ vy-váží. Též jsou zde zřídla minerální: studenáve Villareale, horká v Uribarri a Berriatui.Obchod a průmysl (železářství, papírnictví,koželužství a j.) není tak čilý jako v obouseverních provinciích baskických, ačkoliv kon-munikačních prostředků není zde nedostatek:kromě četných a dobrých silnic protíná pro-vincii alavskou hlavní trat’ severní dráhy špa-nělské (madridsko-irunská) a dráha bilbao-mi-randská. Rozdělena jest A. na 3 soudní okresys 87 obcemi; hlavním městem jest V i t o r i as 25.537 obyv. (1884), kdež také sídlí biskupprovincií baskických.
de Alava don M i g u e l R i c a r d o, špan.generál a státník (* 1771 — † 1843). Nar. ve
Vitorii ve špan. provincii Alavě z rodiny šlech-tické, vstoupil záhy k námořnictvu, odtud všakdo služby na pevnině. Když zřekl se Ferdi-nand VII. trůnu, přidržel se A. afrancesadů,přestoupil však r. 1811 ke straně národní asloužil jakožto královský kommissař u Welling-tona. V bojích těch byl několikráte vyzna-menán, r. 1813 zachrániv své rodné městojmenován byl od Wellingtona brigádním ge-nerálem. Po restauraci Ferdinanda VII. uvězněnbyl A. krátký čas jako stoupenec ústavy z roku1812, avšak prostřednictvím svého strýce aWellingtona byl z vazby propuštěn a jmeno-ván vyslancem v Haagu, odkudž 1819 byl od-volán. V revoluci r. 1820 přidal se k povstal-cům, stal se 1822 předsedou kortesů (t. zv.Exaltados), s nimiž se odebral r. 1823 do Se-villy a hlasoval pro odstranění Ferdinanda VII.,načež v Cadixu vyjednával jménem kortesů

Alazaň. 689

s vévodou Angoulemským. Když Cadix kapi-tuloval a ve Španělích zavládla krvavá reakce,prchl A. přes Gibraltar do Hollandska a odtud
do Anglie. R. 1834 povolán byl po smrti Ferdi-nandově Marií Kristinou do vlasti zpět, jme- nován pairem a vyslancem v Londýně. Za-mítnuv 1835 nabízený portefeuille zahranič-ných záležitostí odebral se do Paříže, aby přiměl Francii k zakročení ve Španělsku, čehožvšak nedocílil. Zmírniv během let značně svépolitické přesvědčení odepřel r. 1836 po vy-puknutí povstání v La Granji složiti přísahuna ústavu z r. 1812, a uchýliv se úplně v sou-kromí zemřel r. 1843 ve francouzských láz-ních Bareges. Sch.
Alavakhava, slavnost na poctu bohaKrišny v okrese dinádžpúrském v Bengálu,odbývá se ve vesnici Baliči v měsících říjnunebo listopadu. Pocta záleží v obětování su-šené rýže, odkudž jméno (alava = sušená rýže;khava =jísti). Trvá 8 až 15 dní a bývá na-
vštěvována 75.000 až 80.000 poutníky. Fl.
Alaverdi (tur., b ů h d a l, tedy českyB o h d a n e č): 1) A., osada v rus. gub. a új.tifiíském na ř. Debedě neb Kamence, jejížobyvatelé řečtí (asi 600) dolují v blízkých vy-datných dolech měděných. — 2) A., klášters chrámem sv. Jiří z V. stol. v gub. tiflíské,sev.-záp. od Telavu, vystavěný Avvou Jose-fem, který s 12 mnichy syrskými přišel hlásatkřest’anství v Gruzii. Jest zajímavý architekto-nicky i archaeologicky a chová ostatky sv.Josefa a carice Ketevany umučené od šáhaAbbása; byl též hrobkou carů kachetinských
a dosud 14. září poutním místem Gruzincův(asi 20.000 lidí ročně). R. 892 byl pobořen autrpěl i dvojím zemětřesením, ale roku 1741v nyn. podobě obnoven. Za vlády carů ka- chetin. sídlil zde arcibiskup a metropolita ka- chetinský.
Alavoine [alavoAen] J e a n A n t o i n e, archi-tekt (* 1778 v Paříži — † 1834 t.). Byl žákemFaivreovým a Thibautovým, později městskýmstavitelem pařížským. Dal návrhy ku mnohýmveřejným pomníkům a také první plán »červen-cového« sloupu na náměstí Bastilly jest odněho; avšak Duc, jemuž provedení bylo svě-řeno, projekt původní (jednoduchý dorický
sloup na bílém mramorovém podstavci) po-změnil v bohatší sloup korinthský. A. řídilopravu kathedrál v Séezu a Rouenu a dlejeho projektu vystavěny také lázně Montes-quieu a pomník Ludvíka XIV. v Paříži.
Alayor, město ve špan. prov. balearské,na ostr. Menorce, 12 km sev.-záp. od kraj. m.Mahonu, má pěkný gotický chrám a 4980 oby-vatelů.

d’ Alayrac N i c o l a s viz D a l a y r a c.Alazan, A l a s a n , A l a s a n i , s t a r ý A l a-

z o n i o s, hlavní řeka Kachetie, prýští se z vy-sokých břidlicových hor středního Kavkázuv gubernii tiflíské, teče směrem jihových. asi220 km zdélí, vnímá do sebe na l. bř. množ-ství říček horských, s pravé strany značnouř. Joru a krátce na to vtéká na l. bř. do Kurusev.-vých. od Jelisavetpolu živíc hojně lososů,jesetrů a sumců. Severně od pramenů jejích


690 Alazeja —

zvedá se v hlavním pásmě Kavkázu A l a z a ň-s k é p o h o ř í do výše 3000 m.

Alazeja, řeka východosibiřská, dosud máloprozkoumaná, pramení se v h o r á c h A l a z e j-s k ý c h a tekouc více než 500 km vpadá do Sev.Ledového moře (pod 154° v. d.) pěti rameny.Na poříčí jejím kočují Alazejští Jukagirové,živící se hlavně lovem sobolův. Alazejskéhory táhnou se od sev. k jihu; vých. stranamá hojně rudy železné, z níž Jakutové dobý-vají železa a hotoví nože a zbraně.

Alazonove (>Al‡zwnec), národ prý skyth-
ský, v evropské Sarmatii po obou březích Buhu (Hypanis) asi v dnešním Podolí usedlý.Způsobem života lišili se od ostatních Skythů,nebot’ vedlé chovu dobytka zabývali se též rol-nictvím a vyváželi obilí v takové hojnosti. žes okolními národy znamenitý obchod vedli.Poněvadž pak ostatní Skythové vedli životkočovný, zdá se, že A. nebyli původu skyth-ského, ale nejpodobněji slovanského, a možná,že Skythové podmanivše je sobě a uvedše je v poplatnost obývali mezi nimi jen jako šlechta a páni. Vedlé těchto A-nů vyskytoval prý senárod téhož jména také v maloasijské Mysii,kdež blíže řeky Aisópu stálo město Alazónia.Za tou příčinou bylo jméno H a l i a z ó n ů v,u Homéra se vyskytující, na A-ny vykládáno.Ale Strabo, jenž zprávu o nich zaznamenal,nemohl se již ve své době města Alazóniedopátrati. Jiné zmínky o nich není.
Alb: 1) Dvě řeky ve velkovévodstvíBadenském: H o r n í (jižní), 57 km dlouhá,vzniká na svahu Feldberku v Černém lese vevýši 1020 m, protéká půvabné údolí a vléváse s pravé strany do Rýna u Albbrucku;D o l n í (severní), 76 km dlouhá, prýští se napůdě virtemberské na Dobelu u Herrenalbu,teče Albským údolím u Ettlink a vtéká u Knie-link pod Karlsruhe rovněž do pravého bokuRýna. —2) R a u h e A., též A l p viz J u r a.

Alba (lat. b í l á), t. ř í z a: 1) A. (v staršíchdobách stola, tunica alba, talaris) jest bílé,lněné roucho, které kněz ku mši a obřadůms ní spojeným obléká přes humerale a vzadupodkasané přepásá bílým, lněným provazcem
(cingulem). Dle předpisu má a. pokrývati celétělo; pročež jest řásnatá, má široké, na konci zúžené a až k zápěstí sahající rukávy, širokýotvor pro hlavu a podkasána jsouc má do-sahovati kotníků. Až do X. stol. byla a. prostěbílá, bez ozdob; od toho času pak ozdobo-vána bývala a. hodnostářů církevních vyšívá-ním na obrubách a zejména dolejší část’ přední-strany zlatým vyšíváním, perlami a drahýmikameny, též skvostnými krajkami; začastémísto příze bráno bylo k a-bě-bílé i pestréhedvábí. Krátká a., nesvazovaná, které knězužívá k obřadům jiným, slove r o c h e t a, téžk o m ž e. Vnk.
2) A., také bílý šat, který ve staré církvinově pokřtění po 8 dní nosili, načež v nedělizvanou Dominica in albis (sc. depositis) odklá-dán a při chrámě ukládán na památku křtu.Srv. Albati. — 3) A. konečně zove se takédykytový šat s vyšívanými rukávy, jejž mívaliněmečtí císařové při korunovaci.


Alba.

Alba (zeměp.): 1) A., krajské městov hornoitalské prov. cunejské, v úrodném údolína pravém břehu Tanara, 49 km jihových. odTurina, stanice dráhy hornoitalské (trati ales-sandrijskobráské), sídlo biskupské s krásnýmhlavním chrámem sv. Vavřince z XV. stol.,kostelem františkánským, seminářem, gymna-siem, znamenitými sbírkami (též starožitností).nemocnicí a 6812 obyv. (1885, obec 12.477),již provozují čilý obchod s hedvábím, vínem,sýrem, bílými lanýži a skotem. Jest to staráligurská Alba Pompeia, rodiště cís. Pertinaka,kterou založil Scipio Africanus st. a lidem osa-dil Pompejus, podlé jehož otce, Pompeia Stra-bona, také nazvána; zachovalo se z ní ještě
mnoho památek. V středověku byla důležitýmměstem markrabství Montferratského a r. 1631dostala se pod panství savojské. A-ský k r a jmá na 1015 km2 136.000 obyv. v 77 obcích.
2) A., prastaré město ve středoital. prov.aquilské, na patě Velina a nedaleko bývaléhojezera Celanského č. Fucinského, leží na vysokéskále, sloučeno jsouc s obcí M a s s a d ’ A l b e amajíc s ní 4504 obyv. (1885) Bývalo hlavnímměstem země Marsův, jež Římané zvali AlbaFucentia a v němž věznili vznešené zajatce,
zejména krále masesylského Syfaka po druhépunské válce, krále makedonského Persea (pobitvě u Pydny r. 168 př. Kr. ), jenž zde takér. 166 zemřel, a Bitulta, krále gallských Ar-vernů, jenž r. 121 př. Kr. zrádně byv zajatzdobil triumf Fabia Maxima. Ze starodávnéhoměsta dosud zachovaly se zbytky kyklopskýchzdí a chrámu.
3) A. de Tormes, městečko ve Španěl-sku, v prov. salamancké, 22 km jihových. od
Salamanky, na pahorku nad pravým břehemTormesa, stanice dráhy spojující Leon s Estre-madurou a sídlo soudního okresu se 47 ob-cemi. Má 2800 obyv., 9 chrámů a 5 klášterů,krásný kamenný most o 26 obloucích a zpustlývěžatý rodinný zámek vévodů z Alby, jejž za-ložil pověstný vojevůdce Filipa II. U A-by zví- tězili dne 28. list. 1809 Francouzové pod Kel- lermannem nad vojskem španělským.
4) A., poplužní dvůr nedaleko Nieświeže,známého v Polsku sídla knížat Radziwiłłů. Zaknížete Karla Radziwiłła, zv. »Panie Kochan-
ku«, byla zde krásná villa s parkem. Pověstnývelmož tento dal v létě posypati cestu z Nie-świeže do A-by cukrem a jezdil tudy na saních.Jeho přívrženci chtíce mu zalichotiti přijalibarvy Radziwiłłovské a přezvali sebe »Alban-číky«. Poblíž A-by nalézají se rukodílny nasukno a houně.
5) A., také lat. jméno mnoha měst, na př.:A. Bulgarica č. Greca = B ě l e h r a d s r b s k ý,A. Ecclesia = H e n n e r s d o r f , K o s t e l e c , N e-z a m y s l i c e , T ř e b o n í n a Z d i c e, A. Maris= B ě l e h r a d c h o r v a t s k ý č . S t a r i Z a d a r,A. Carolina čili Julia = B ě l e h r a d s e d m i-h r a d s k ý, A. Regia = B ě l e h r a d K r á l o v s k ý.

Alba (b i o g r.): 1) M a c r i n o d ’ A., vlastněGiovanni Jacopo d’Alladio (rodným jménemsnad Fava), italský malíř, žil koncem XV. azač. XVI. věku (†1528 ?). Patří sice do staréškoly piemontské, ale uměleckého vzdělání na-


Alb

byl v Miláně. Pracoval v Albě, Asti a Turině,kde všude ještě obrazy od něho se zachovaly.Zejména vyniká jeho oltářní obraz v jednékapli Certosy u Pavie, malovaný v šesti od-děleních na dřevo; oddělení hlavní předsta-vuje Madonnu s Ježíšem. Celek je dílo zna-menité, krásných forem a silných, sálavýchbarev,-Srovn. G. Piacenza v BaldinuccihoOpere. (Milán 1808—1812, VII. str. 36—47.);Lanzi, Storia pittorica. 5. vyd. (Florencie 1834,V. str. 302.).

2) A. F e r n a n d o A l v a r e z d e T o l e d o,vévoda (* 1508 — † 1582), vojevůdce a státníkšpan., pocházel z rodu velmi vznešeného. Vy-chován byv pod dozorem svého děda Frede-riga de Toledo vstoupil již v 16. roce do vojskaa účastnil se válek za Karla V. V bitvě u Pa-vie r. 1525 s Francouzi svedené, v Uhráchproti Sulejmanovi I., v Túnisu a Alžíru protiChaireddinu Barbarossovi, v Provenci při oblé-hání Marseille, při čemž nešt’astný výsledekpodniku toho předpověděl, osvědčil svou udat-nost a nadání vůdcovské. Již v 26. roce bylgenerálem a v 30. roce nejvyšším velitelemvojska císařského a měl od té doby ve válečnéi státní radě císařově slovo rozhodující. Vy-znamenav se r. 1542 ve čtvrté válce s Franciískvělým hájením pevnosti Perpignanu a obra-nou Katalonie i Navarry, získal si neobmezenédůvěry Karlovy, tak ze, když tento do Němecse ubíral, obdržel vojenskou správu Španěl aochranu nad synem jeho Filipem. R. 1546 po-volán byv císařem do Němec k vedení válkyšmalkaldské, podrobil protestantská města v již.Německu, Ulm, Nördlinky, Augšpurk, Frank-furt, Štrasburk a jiná města švábská, podmanilvévodu virtemberského Oldřicha a přispěl nej-více k vítězství Karlovu v rozhodné bitvěu Mühlberka r. 1547. Na to předsedal vojen-skému soudu. který kurfirsta saského JanaBedřicha na smrt’ odsoudil, radil císaři, abyrozsudek ihned provésti dal, a způsobil také,že Filip, lantkrabí hesský, delšímu zajetí sepodrobiti musil. Před Moricem, vévodou sa-ským, císaře marně varoval; když pak Moric,povstav náhle proti Karlu V., veškeré výsledkybitvy mühlberské podvrátil a spojenec jeho,franc. král Jindřich II., města Mety, Toul, Ver-
dun a Cambray osadil, vypraven byl A. r. 1552proti Francouzům, ale pokusiv se o Mety, kte-rých František vévoda Guise udatně hájil, mu-sil po velkých ztrátách s nepořízenou se vrá-titi. Byv potom průvodcem následníka Filipapři svatbě jeho s Marií anglickou poslán bylza velitele a místokrále do Neapolska, kdežse spojeným vojskem papežským a francouz-ským vítězně bojoval. Když Karel V. r. 1556odstoupil, zmocnil se A. ve sporu mezi pap.Pavlem IV. a Filipem II. státu papežského,opuštěného r. 1557 od vojsk franc.; ale k vý-slovnému rozkazu královskému musil zavřítimír a dobyté krajiny navrátiti. Po míru s Fran-cií, smluveném v Chateau Cambrésis, odebralse r. 1559 do Paříže jako zástupce králův přisňatku jeho s Alžbětou, dcerou Jindřicha II.Strašlivého jména nabyl správou svou v Ni-zozemí; tam totiž despotická vláda Filipa II.

a. 691

způsobila nespokojenost, a když pobouřenáchátra jala se pleniti chrámy katolické a ničitiobrazy, rozhodl se Filip II. užiti prostředků conejpřísnějších, ačkoli bouře mezitím od vladařkynizozemské, Markéty Parmské, byly potlačeny.A. ustanoven byv za gener. kapitána v Nizo-zemí s neobmezeným plnomocenstvím vypra-vil se r. 1567 s 12.000 muži výborného vojskaz Italie přes savojské Alpy, Burgund, Lotrin-sko a Lucemburk do Brusselu; a takový strachz příchodu jeho nastal, že na 100.000 lidí, mezinimi princové Nassavsko-Oranienští, Vilém aLudvík, ze země uprchli. Maje rozkázáno, abykaždý pokus odboje a veškeré kacířství krva-vou přísností vyhubil a zničením hmotnéhoblahobytu odpor provincií zlomil, objevil A.v provádění příkazu tohoto celou ukrutnostpovahy své. Ačkoli králi španělskými bylo oby-vatelstvu výslovně zaručeno, že povolovánídaní bude stavům ponecháno, úřednictvo avojsko španělské do země se nepřipustí a soud-nictví neodvislým zůstane, přece ustanovil A.ku potrestání účastníků vzpoury t. zv. »radunepokojův«, od lidu soudem krvavým pojme-novanou, která nebyla platným zákonům pod-řízena. A. sám s počátku jí předsedal a v nírozhodoval, později činil tak jménem jeho Juande Vargas. Na tisíce lidí bylo tímto soudem,z jehož nálezův nebylo odvolání, bez milosr-denství k smrti odsouzeno a utraceno, mezinimi i přední zástupcové šlechty nizozemské,hrabata Egmont a Hoorn, jež A. líčeným přá-telstvím zrádně do Brusselu byl přilákal a tamodsouditi dal. On sám honosil se, že v Nizo-zemí 18.000 lidí na popraviště přivedl. Ná-sledkem ukrutností těchto pokoušeli se uprch-líci o osvobození vlasti, ale s počátku bez vý-sledku. A. porazil u Jemmink ve FrieslanduLudvíka Nassavského a donutil r. 1568 i Vi-léma Oranienského, jenž do Brabantu vtrhl,bez bitvy k ústupu. Jakož pak krvavá radaživot a svobodu obyvatelstva ohrožovala, takhodlal nyní A. správou berní i blahobyt a ob-chod země zničiti. Ač daně měly jen od stavůa na krátkou dobu povolovány a dle určeníjejich vybírány býti, ustanovil, aby stý díl zevšeho jmění, dvacátý z nemovitých a desátýz movitých statků, kdykoli byly prodány, do
státní pokladny se odváděl, kterážto daň, »de-sátý peníz« nazvaná, pokládána za nejkrutějšíustanovení Albovo. Tímto libovolným zasaže-ním do práv a svobod zemských dopustil seA. veliké chyby politické; setrvávaje na svémpožadavku, jímž kupcům i statkářům prote-stantským i katolickým hrozila hmotná zkáza,vzbudil odpor po celé zemi a sblížil stranydříve z příčin náboženských na sebe nevražící.Katolíci jižního Nizozemska spojili se s pro-testantskými povstalci na severu, vojsko Albovomusilo ustoupiti do pevných míst a za nedlouhobyly pomocí Viléma Oranienského celý Zee-land a Holland až na města Middelburg a Am-sterodam Španělů prosty. Na shromážděnístavů v Dortrechtě r. 1572 zvolen byl VilémOranienský za místodržitele nad Hollandem,Zeelandem, Utrechtem a Frieslandem a po-voleny mu potřebné peníze na vedení války.

692 Albacete —

S 20.000 muži vtrhl až k Levně v Brabantě,dobyl měst Malina, Dendermondu a Oude-nardu, ale u Monsu donutil ho A. k ústupu,načež celý Brabant opět osadil, zatím co mě-sta Zütphen, Haarlem a Naarden od syna jehoFrederiga dobyta a strašlivě popleněna jsou.Další podniky Albovy byly pro nedostatek pe-něz velmi stíženy a vojsko v neustálých men-ších půtkách, hladem, zimou a nemocemi v ne-zvyklém podnebí hollandském ztenčené, počaloreptati a odpíralo poslušnost. Tu A. požádalkrále Filipa II. bud’ za posilu aneb za dovo-lení, aby se směl vrátiti do Španěl; i byl roku1573 odvolán a na místo jeho poslán mírnějšídon Luis de Requesens y Zuniga. Od krále,kterýž také sňatkem syna Albova Frederiga,proti vůli jeho uzavřeným, byl uražen, chladněbyv přijat musil se po nějaký čas vzdalovatidvora a zdržoval se v Uzedě, která mu zabydliště byla vykázána. Teprve r. 1580 bylopět povolán k vojsku a uloženo mu, dobytiPortugal, na něž Filip II. po smrti krále Jin-dřicha nároky činil. Zvítěziv nad nápadníkemtrůnu donem Antoniem u Alcantary osadilrychle celou zemi, ale když jal se zaváděti
násilnou vládu jako dříve v Nizozemí, králmusil jej odvolati. Nedlouho potom A. zemřel12. ledna 1582. — A. byl postavy vysoké, tem-ného a odpudlivého výrazu v tváři. Chováníjeho bylo pyšné i vůči králi, hlas drsný. Vy-nikající vlastnosti jeho, jako nadání válečnickéa státnické, upřímná láska k vlasti a oddanostk panovníku i církvi, zatemněny jsou krvelač-nou ukrutností. licoměrností, lakotou a fana-tismem náboženským. Barbarských jeho skutkůnelze omlouvati, ale možno je vyložiti tím, žejednal vždy pod vlivem vůle královy a poměrůcírkevních. Srovn. Motley, The Rise of theDutch Republic, Londýn 1856; Ranke, DieOsmanen und die spanische Monarchie imXVI. und XVII. Jahrh., Lipsko 1877; Prescott,Dějiny panování Filipa II., přel. M. Tejřovský,Praha 1865; Leo, Zwölf Bücher niederländi-scher Geschichte, Halle 1832—35. p.
Albacete, hl. m. jihošpan. prov. t. jm., našíré, úrodné rovině, na valencijské hl. silnici,Středomořské dráze, průplavu Marie Kristiny aříčce Balazote, sídlo guvernéra, vrchn. soudu a
nejvyšších provinciálních úřadů se 17.125 ob.(1885). Jest to město zámožné, pravidelně apěkně stavěné, mající několik chrámů, vzor-nou školu, dvě nemocnice, velký cirk pro býčízápasy a hojně navštěvovaný výroční trh v mě-síci září; provozuje rozsáhlou měrou nožířství(odtud příjmení jeho »španělský Sheffield«),zejména pověstny jsou zdejší zavěráky »na-vajas« zvané, a též značný obchod s obilíma dobytkem. — A l b a c e t s k á p r o v i n c i e za-ujímá severní část’ bývalého království Murciehraničíc na jihu s provincií murcijskou, na vý-chodě s alicantskou a valencijskou, na severus cuencskou a na západě s ciudadrealskou ajaenskou. Větší, severní část’ provincie, jež mározlohu 14.863 km2 a již co do povahy po-kládati sluší za pokračování východní Manchy,jest dílem planina, dílem pahorkatá vysočina,pustá, málo vzdělaná, bez lesův a stromoví,

Albák.

ale za vlažných let velmi úrodná, oplývajícíobilím, vínem, šafránem a espartem; jižní,zvláště jihozápadní část’ jest hornata a pro-stoupena pohořími: Sierra de Alcaráz (1800 m),Calar del Mundo, Sierra de Taibilla, Sierra delas Cabras. Země jest bohata na kovy, síru,sůl a kamenné uhlí a má též hojně minerál-
ních vřídel, z nichž zvláště navštěvovány jsou sírné prameny v Hellinu a Tobaře; avšak cel-kem strádá nedostatkem vody, ačkoliv několikřek ji svlažuje: na severu Rio de la Floridaa Jucar, ve středu Rio de Balazote a na jihuSegura, kolem jejíž pramenů nalézá se mnohoborových lesů, s přítoky Mundem a Maderou;kromě toho Jucar a Balazote spojeny jsou prů-plavem výše uvedeným. Obyvatelstvo provincie,jehož r. 1885 bylo 220.812 duší, zabývá se chovem ovcí, vlnařstvím, hrnčířstvím, výrobouzboží mosazného (San Juan de Alcaráz), lý-čených střevícův a anýzovky, ale jinak prů-mysl i obchod dosud jsou nepatrny přes to,že provincii albacetskou protínají dvě dráhy, spojující vých. pobřeží (Alicante a Cartagenu)s Madridem. Z 85 obcí, přidělených 8 soudnímokresům, kromě hl. města jsou pozoruhodnějšíještě tyto: Alcaráz, Almansa,Chinchilla a Hellin.
Albacini [-číny] neb A l b a g h i n i: 1)C a r l o, sochař římský v XVIII. stol., pracovaltéž v Petrohradě za Petra I., jehož poprsí,velmi zdařilá práce A-ho, dostalo se r. 1822 da-rem hr. Golovina hlavnímu štábu; jiné jehodílo, mramorová skupina na památku míru seŠvédy, kterou r. 1724 objednal si car Petr I.,bylo postaveno na terasse v »Letním sadu«v Petrohradě. A. byl též dovedným restaurá-torem starších děl uměleckých. — 2) A. C a r l o(* 1777 — † 1858), rovněž sochař v Římě, zí-skal si svými pracemi značného jmění, jež vě-noval ku podpoře mladých umělcův. Z jehoprací známy jsou hlavně pomníky Czackýcha Krasińských v Dunajowcích z r. 1810

Albach J o s e f S t a n i s l a v, znamenitý ka-zatel (* 1795—1853), nar. v Prešpurku, vstou-pil do řádu sv. Františka. Roku 1826 stal se
německým kazatelem v Pešti, kde kázal s ta-kovým úspěchem, že stalo se jméno jeho v nej-širších kruzích známým a A. nazýván rakou-ským Lacordairem. Pro stálou churavost musil se zříci svého povolání, odebral se do MaléhoMartina, kde obíral se studiemi botanickýmiaž do smrti. A. vydal svá kázání, pak modli-tební knihu, která v jazyku něm. mnoha vy-dání se dočkala a i do jiných jazyků přeloženabyla (do češtiny od Innocence Frencla podnázvem Posvátní zvukové v Pr. 1852 a 18600d J. A. Dundra r. 1831 pod názvem Svatéohlasy). Mimo to sepsal Geographie von Un-garn (v Pešti 1834) a Mathematisch-physischeund politische Geographie (t. 1834). A. byl téžvýborným hudebníkem a složil mnohé skladbypro piano, které však zůstaly v rukopise. Anipaměti života jeho, které sepsal a klášterusvému zanechal, nevydány tiskem.
Albak, vesnice v Sedmihradsku, v torda-aranyošské župě u Topánfalvy, s 5166 ob. (. (1880)většinou Rumuny, rodiště proslulého rumun-ského povstalce Klosky. Bbk.


Albalat —

Albalat d e P a r d i n e s č . d e l a R i v e r a,město v prov. valencijské, okresu suecském,10 km od Středozemního moře. s 2400 obyv.,římskými cisternami a starým zámkem. Prozdravé podnebí hojně jest navštěvováno zvláštěod trpících nemocmi plicními.

Albalate d e A r z o b i s p o, město v prov.teruelské, okr. hijarském, 10 km jihozáp. odHijaru, na pr. bř. Martina, s asfaltovým loži-skem a 4185 obyv. Nedaleko oblíbené lázněArcoské.

Alba Longa, starobylé město v Latiu,leželo, jak nyní zjištěno jest, na severových.svahu dnešního Monte Cavo v horách alban-ských při úpatí dlouhého, nevysokého hřbetuhorského a bylo pouze na dvou místech dobřehajitelných přístupno. Založení její přičítá po-věst synu Aeneovu Askaniovi 300 let před za-ložením Říma, a zničení třetímu králi TulluHostiliovi koncem I. stol. po založení Říma.
Nejprve vládli prý v A-bě králové, potomciAeneovi, a po vymření rodu královskéhodiktátoři; poslední z nich, Mettius Fufetius,popudil proti A-bě obojetným chováním veválce Římanů s Latiny krále Tulla Hostilia,kterýž město dal zbořiti a obyvatelstvo doŘíma převedené na pahorku Coeliu usadil.V krásném okolí albanském počali v pozdějšíchdobách vznešení Římané stavěti své letohradys rozsáhlými vinicemi, odkudž znenáhla vzniklonové město zvané A l b a n u m, nyní A l b a n o. Dějiny A-by jsou mythickými přídavky star-ších dějepisců římských k nepoznání znešva-řeny. Zjištěno zůstává tolik, že byla. z nej-starších měst v Latiu a že do založení a zmo-hutnění Říma ovládala spolek latinských měst. jejichž středem náboženským bylo Lavinium; později však Řím hegemonii tuto A-bě odňala konečně i město samo zničil.
Alba Maria (Ecclesia Alba, A boldog SzäzMaria Fehéregyháza, t. j. bílá církev blahosl.P. Marie) slula kaple u St. Budína, kteroudle notáře krále Bély III. (Anonymus BelaeRegis Notarius) král Štěpán Sv. dal zbudovati
na památku pokřestění Mad’arův, a sice naonom. prý místě, na kterém byl Árpád pohřben.Pro tuto poslední okolnost jest místo, kde tatonejstarší mad’. církev stávala (dle dra. L. We- kerle na tak zvané kapucínské stráni) pro Ma-d’ary historicky velepamátné. Bbk.
Saint Alban, mnoho obcí ve Francii, z nichžvyniká rychle vzkvétající léčebné místo nadLoirou, v dep. loireském, arr. roanneském, kant.haon-le-châtelském, s 1000 obyv. a vlažnými,značně alkalickými vápenatými kyselkami.

Alban: 1) Svatý, první mučenník britský,nar. ve Verulamu, sloužil 7 let ve vojště řím-ském, vrátiv se do vlasti stal se křest’anem abyl dle zprávy Bedovy r. 286, dle jiných 297umučen. Sv. Knut přenesl hlavu jeho do Oden-se a vystavěl tam kostel svatoalbanský. Církevsvětí památku jeho dne 22. čna. Na památkujeho založeno město S a i n t - A l b a n s (v. t.).

2) A. E r n s t, něm. strojník ve městě Plauv Meklenbursku Zvěřínském. V historii parníchstrojů vyniká tím, že podobně jako Perkinsv Americe a později v Anglii stavěl v Něme-


Albani. 693

cku stroje parní o velmi vysokém tlaku (až
70 atm.). Soustavu svých strojův a kotlů par-ních popsal v díle: Die Hochdruckdampfmaschine(Roztoky 1843).. Ss.
Albana viz A l b a n i a .Albanagium, Albanagii ius (střlat. od al-

banus cizinec), franc. droit d’ aubaine, právo
panovníka aneb pána místního k pozůstalosticizince, v obvodu platnosti a-ia zemřevšího. Ve středověku bylo a. ve všech státech evrop-ských obvyklým, vylučováno však záhy smlou-vami mezinárodními (jeden z nejstarších tohopříkladů poskytuje Dogovor Russkich s Gre-kami 911 g.), aneb obmezováno na pozůstalostcizince bezdětného, bez posledního pořízenízemřelého, zaměňováno též vybíráním gabellaehereditariae. Aktou spolku něm. ze dne 9. čna1815 (čl. 18.) zrušeno jest a. ve státech něm.a zák. ze dne 14. čce 1819 ve Francii. -l.
Albanello, výborné bílé víno sicilské.Albani, mocná rodina šlechtická v Římě,

která prý r. 1464 z Albanie do Italie se uteklaa později ve dvě větve, Bergamskou a Urbin-
skou, se rozštěpila. Z rodu toho vyšlo několikučenců, 5 kardinálů. ba i jeden papež (Kli-ment XI.). — 1) G i o v a n n i F r a n c e s c o A.stal se 1690 kardinálem, 1700 zvolen za pa-peže pod jménem Kliment XI. — 2) Anni-balle A. (* 1682 — † 1751) r. 1709 poslán odpap. Klimenta XI. jako nuntius do Vídně majeza úlohu smířiti císaře s papežem. Roku 1719stal se camerlengem při dvoře papežském,kterýžto úřad zastával až do r. 1747. Hodlajevýhradně žíti vědě odebral se do svého bi-skupství urbinského, kde zemřel. Zanechal bo-hatou knihovnu, sbírku děl uměleckých a mincí,která byvši popsána od Venutia (2 díly v Ří-mě 1739) později vtělena do sbírky vatikánské.A. sepsal i některá díla vědecká, z nichž nej-známější jsou Memorie sopr la citta d’ Urbino(v Římě 1724) a Monologium graecorum (Ur-bino 1727) řecky a lat. — 3) A l e s s a n d r o A., bratr před. (* 1692 — † 1779), stal se 1720 nun-tiem ve Vídni, 1721 kardinálem, cís. Marie Terezie jmenovala jej později svým ministrempři dvoře papežském. V posledních létech svéhoživota vzdaloval se veřejného působení. ačudálostí bedlivě si všímal, a věnoval svou čin- nost bibliotéce vatikánské, jejímž byl biblio-tékářem. Alessandro A. byl rovněž horlivýmsběratelem děl uměleckých, jichž podporovánjsa Winckelmannem, Marinim, Feou, Zoegoua Mengsem množství uložil ve »villa Albani«,kterou zbudoval před branou »Porta Salara«.Ještě nyní honosí se sbírka ta, která s villoustala se majetkem knížete Alessandra Torloniho,množstvím řeckých a římských starožitnostía jiných předmětův uměleckých, ač mnohépředměty ku konci předešlého století do Fran-cie odvezeny a r. 1815 mnoho do Mnichovaprodáno. — 4) C a r l o A., bratr před. (* 1687—†1724), koupil r. 1721 Soriano, čímž dostalose mu titulu knížecího. — 5) G i o v a n n iF r a n c e s c o A., syn před. (* 1720 — † 1809).Stal se záhy biskupem v Ostii a Veletrech amaje let 27 byl již kardinálem. Jsa horlivým od-půrcem Francouzů musil prchnouti, když tito

694 Albani —

1798 do Říma vtrhli, a mohl teprv za pano-
vání papeže Pia VII. do města se vrátiti. — 6) G i u s e p p e A., synovec před. (* 1750—†1834), stal se r. 1801 kardinálem. Byl hor-livým stranníkem Rakouska, pročež Francou-zové, jimž se do rukou dostaly některé dopisyjeho, psané z Vídně, kde r. 1796 v zajmu sto-lice papežské se zdržoval, 1798 statky jehoi rodiny jeho zabavili a palác jeho vydranco-vali. A. žil v zátiší ve Vídni až do roku 1814.Lev XII. jmenoval jej legátem v Bologni aPius VIII. 1829 státním sekretářem, kteréžtohodnosti A. po několika létech se vzdal a ze-mřel v Pesaře. Byl horlivým hudebníkem, takže, jak sám pravil, měl se státi spíše skladate-lem než kardinálem. — 7) Bratr jeho F i l i p p oA., který †1852, byl poslední svého rodu. Poněm přešlo jméno a část’ jmění rodu toho narodinu C h i g i; větší část’ jmění dostala se mi-lánským rodinám L i t t a a C a s t e l b a c c o.
Albani: 1) F r a n c e s c o (též Albanozvaný), znam. malíř italský školy bolognské,žák Calvaertův a Caracciův, * 1578 v Bologni,kdež také †r. 1660. Vynikal zvláště virtuos-ním podáním forem ženského těla ve výjevechmythologických, obklíčených věčně modrýmnebem italským a rozkošnou scenerií jižní.Přátelství s Quidem Renim, jenž mu dopo-mohl vstoupiti do školy Caracciův, mělo blaho-dárný vliv na rozvoj jeho talentu. Již prvníobraz jeho Zjevení Paně Maří Magdaleně veslohu Caracciově jeví značné nadání, v Na-rození P. Marie již probleskuje samostatnostzvláštní svěžestí v malbě osob, které nebylou Caracciův, ale plně rozvila se jeho umě-lecká individualita v Římě, kdež provedl zanemocného Annibala Caraccia dle návrhu jehomalby v kapli San Diego ve španělském chrá-mu sv. Jakuba. Prvním originálním dílem jehobylo Nanebevzetí P. Marie v chrámě »dellaPace«, pracované s nenapodobitelným bohat-stvím fantasie, ohněm a sebedůvěrou: v aethe-rických skupinách andělíčků jeví se zde A.tak svým, jak ho známe z nesčíslných gracios-ních scén jiných. Brzy na to maloval freskyv paláci Verospi (nyní Torlonia), jichž rytinyr. 1704 vyšly v Římě pod titulem »PicturaeFr. Albani in aede Verospio« (17 listů), a Ctyři
doby roční pro gallerii Borgheskou, které muzískaly vážnosti umělce prvního stupně. Roku1625 pojal za druhou manželku krasavici Do-ralici Fioravanti, s níž měl 12 krásných dětí,které mu byly modelem pro anakreontickéscény, jež maloval tak virtuosně, že mu dá-ván název »malíře Gracií a Amora«. Z mytho-logických obrazů vyniká zvláště Spící Venuše,Galathea, Koupel Diany a Únos Europy, z nichžposlední jest v cís. museu v Petrohradě s 8 ji-nými obrazy (Křest Spasitelův, Zvěstování,Triumf Venuše, Milosrdenství ŕtd.). Zvláště rádmalovával amoretty a v biblických obrazechandílky, oblíbeným motivem jeho byl Kristusv mládí, obklíčený andílky, kteří drží nástroje,jimiž byl pak umučen. Obrazů biblických čításe na 50 a jsou roztroušeny po vší téměř Evropě.Ve Florencii jest podobizna jeho, malovaná jímsamým. A. založil v Bolognii v Římě školu

Albanie.

malířskou, z níž vyšlo mnoho znam. umělců,na př. Sacchi, Cigniani, Speranza, Morelli atd.

2) A., jméno dvou výtečných houslařů.M a t h i a s, starší, * 1621 v Bolzaně, žák Stei-nerův; †tamtéž 1673. — Jeho syn A. M a.t h i a s ml., pracoval u mistrů cremonských,načež se usadil v Římě. Jeho nástroje, zejménaz r. 1702 a 1709, mají slavnou pověst a cenujako amatovky. Ný.

Albania, starověká krajina v dnešnímKavkázsku, prostírala se na severním i již-ním svahu východního Kavkázu, ohraničenajsouc na vých. mořem Kaspickým, na sev. Sar-matií, na záp. Iberií, na jihu pak řeky Kyrosa Araxes dělily ji od Armenie. Mimo hornatékončiny kavkázské byla půda její nad míruúrodná, rodíc hojně obilí a vína. Obyvatelstvojejí líčí staří spisovatelé jako lid lenivý, ne-vědomý, který orbu, k níž výtečná půda přímovybízela, zcela zanedbával, raději honbě, ry-baření a chovu dobytka se oddávaje. Za zbraňsloužily Albánům oštěpy, luky, šípy, hlavní všaksíla vojsk jejich spočívala v jízdě. Peněz ne-znali a obchod vedli jen na výměnu. Vzdávali
též lidské oběti a mrtvým dávali veškeré jměnído hrobu. Římané setkali se s národem tímtopoprvé za válek s Mithridatem, s nímž Albanovébyli spojeni. Po porážce Mithridatově poslou-chali římských místodržitelů v Malé Asii; dě-lili se původně ve 12 hord, z nichž každá mělasvého knížete, ale později byly všecky podjedním panovníkem spojeny. O původu jejichnevíme nic určitého, ale byli bezpochyby ná-rodem skythským neb sarmatským, nejspíšečástí onoho národa, který později v dějináchse vyskytuje pode jménem Alanův. DějepisecProkopios v VI. století zná v oněch konči-nách jen Alany a země sama později slulaAlania. Hlavním městem byla A l b a n a na po-břeží kaspického moře; říše albanská udrželase až do stol. X., kdy od kmenů tureckotatar-ských byla vyvrácena.28Albanie, albansky gegicky A r b e n i j a,Š k i p e n i j a, toskicky A r b e r i j a , Š k i p e r i j a,slovansky v Dalmacii A r b a n i j a, turecky A r-n a u t l u k, hornatá, vědecky posud málo pro-zpytovaná země podél východního pobřežímoře Jaderského od hranic Černé Hory do pomezí království řeckého. Jména A. úředněse neužívá; jest národopisné, bez určitého ome-zení. Poprvé vyniká za pozdního středověkutoliko pro horské kraje mezi Dračem a Ochri-dem. V XV. stol. rozšířeno od Benátčanů i dosrbské Zety, na okolí Skadru, Baru a Kotoru;ještě v našem století Boka Kotorská někdynazývána officielně »Rakouskou Albanií«. V Tu-recku často vyrozumívá se Arnautlukem ve-škeren prostor od Kosova pole a od řeky Var-daru až k Adrii. Zeměpisci západozemští dělíA-ii obyčejně na tři části: s e v e r n í č i h o r n í(okolo Skadru), s t ř e d n í (okolo Avlony a Elba-sanu), j i ž n í č i s t a r ý É p e i r o s (s Janinou).Turecké politické rozdělení, velmi měnivé,vykazuje nyní 4 v i l á j e t y : s k a d e r s k ý (2sandžaky: Skader, Drač), janinský (5 sand-žaků: Preveza, Janina, A r g y r o k a s t r o, Ljasko-vik, Berat), m o n a s t i r s k ý č i b i t o l s k ý (4sand-

Alba

žaky: Bitol či Monastir, Gjordža či Korytza,Dibra,Prizren), k o s o v s k ý (4sandžaky: Skopječi Üsküp, Peć, Priština se sídlem valije, No-vipazar). V následujícím nástinu přihlížímejen k těm končinám, které se vždy počítajík A-ii, bez ohledu na ony, ježto při smíšenémsvém obyvatelstvu náležejí k Starému Srbskua k Makedonii.

Z e m ě p i s . P o b ř e ž í A. dělí se na dvěčásti, severní nížinu a jižní hornatinu. Za ho-rami černohorskými, které přistupují k mořisamému, začíná se otevřený kraj při ústí řekBojany a Drimu, mezi nimiž leží rejda S a nG i o v a n n i d i M e d u a, dnešní přístav městaSkadru. Dále následuje od ústí Drimu ažk Avloně přímořská rovina (ok. 15 m), 8—10 hod.široká, s ústím četných řek, u břehu lemo-vaná písčinami, močály, lagunami a bahen-nými lesy, za nimiž uvnitř se prostírá krajinaúrodná, ale pro letní zimnice nezdravá. Jedinévyšší body tohoto plytkého břehu, pro měl-činy loděm velice nebezpečného, jsou mysyC a p o R o d o n i , C a p o P a l i, za nímž na ostro-vovitém pahorku (184 m) leží prastaré městoD r a č , a C a p o L a g i, vše konce nižších odnožíhor vnitrozemských. Ještě Tirana leží jen 121 mn. m., Skader 18, Kavaja 14 m. Před rozsáhlouzátokou Avlonskou nalézá se jediný ostrovtohoto pobřeží, skalnatý S a s e n o s majákem.Za ním, zrovna naproti italskému m. Otrantu,bezprostředně k moři přistupují strmé h o r yC h i m a r s k é (do 2025 m, Čika), končící mysemřečeným L i n g u e t t a čili G l o s s a (antickáAkrokeraunia, hora S. Vasilia 839 m). Dalšíbřehy epirské jsou skalnatá pahorkatina s čet-nými přístavy, z nichž zmínky zasluhují B u-t r i n t o naproti velikému ostrovu Korfú, s je-dinou lagunou tohoto pobřeží (Lago Vivari)a P a r g a . Pobřeží A. končí se zálivem A r t-s k ý m, jehož severní břeh náleží Turecku,jižní Řecku; na stranách plytkého vjezdu stojíproti sobě turecká pevnost P r e v e z a (blízkozřícenin staré Nikopole) a řecká tvrzka A k t i o n(římské Actium).

H o r y albanské náležejí ke křídovému po-kračování jižních Alp, které vyplňuje celouzápadní polovici Balkánského poloostrova, do-sahujíc až do Řecka. K uzlu černohorskému
pojí se málo známé A l b a n s k é A l p y, dělícívrchoviště řeky Limu od průlomu řeky Drimu,s hlavním směrem od záp. k vých. a s vrcholkypřes 2300 m, ale bez ledovců (Trojan, Pro-kletja, Brata, Bor, Baba, Skülsen 2296 m). Odprůlomu drimského zůstává hlavní pásmo dáleod moře; nejvyšší místo na cestě ze Skadrudo Prizrenu Čjafa Malit 1107 m, na stezcez Elbasanu (131 m) do Dibry (640 m) 1312 m,vrcholky nad prameny Škumbu přes 2000 m(Jablanica 2282 m, Kamna 1961 m). Hlavníhřeben vysílá k západu četné výběžky, mezinimiž jsou sídla Mireditův a jiných kmenů(Čjafa Salcota nad Krojí 1714 m, hora Daltitnad Tiranou 1546 m, pásmo Gerabe 725 m).U Beratu vystupuje velikolepý T o m o r (2413 m).Dále hlavní pásmo dělí vodstva Tnessalie aEpiru a slove Grammos (1800 m) a P i n d o ss vrcholky přes 2500 m (Smolika 2574 m u Sa-

nie. 695

mariny, Peristeri 2196 m), s hlavním přechodem(1551 m) u Medzova (1145 m). Epir jest úplněhornatý, spletitý labyrinth křídových pásem,v němž se nalézají toliko úzké říční dolinya četné ponory s podzemským tokem vod;v přímořských horách u Chimary má Čikavýšku 2025 m. Mezi oblastmi Drimu a Var-daru táhne se vysoká Š a r - P l a n i n a (antickýScardus) v oblouku od Ochridu ke Skopji(318 m). Její vrchol L j u b o t r n nad Skopjem(3050 m) jest nejvyšší posud měřená horaBalkánského poloostrova; obrovský K o r a bnad Dibrou není posud ohledán. Gjalica má2471 m, Koritnik 2310 m. Doliny mezi těmitohorami mají rozličné výše: Struga (u Ochrid-ského jezera) 688 m, Resen (na sev. straněPrespanského jez.) 862 m, Kalkandelen jen 436,Djakova 393, Janina 484 m.

V o d s t v o. Jediné splavné řeky A. jsou B o-j a n a, odtok jezera Skaderského, která nesei parníky a D r i m (alb. Drin), jehož splavnostse obmezuie na kus od průlomu k moři. Drimvzniká z Č e r n é h o D r i m u, odtoku Ochrid-ského jezera, protékajícího skrze krajinu Dibru,a z B í l é h o D r i m u, jenž se pramení blízkoměsta Peće; oba se spojují v hlubokých, skal-natých roklinách a tekou předlouhým, klika-tým i neschůdným průlomem, přes 100 kmdlouhým. Pokus Hahnův r. 1863 o plavbu tě-mito velikolepými úžinami nahoru pro prahyříční se nepodařil. R. 1859 prorazil si Drimvedlé starého ústí i nové rameno od skal-ných vrat, jimiž vystupuje do přímořské ro-viny, do Bojany pod Skadrem. Do tohoto ra-mena vpadá přítok Bojany z Alp AlbanskýchK i r i č i D r i n a s i, tekoucí kolem hradu Dri-vastu. Menší pobřežní řeky dále na jih jsouM a t (pr. přítok F a n d i ze země Mireditův),I š i m od města Tirany, A r z e n či R z a n s ústímseverně od Drače. Rozsáhlejší poříčí majíŠ k u m b i (římský Genusus, středověký Vrego)tekoucí kolem Elbasanu, S e m e n i, hořeji D e-v o l řečený (za středověku slul tak celý; an-tický Apsus), s prameny na východní straněPindu (l. přítok L j u m i B e r a t i t od městaBeratu), a předlouhá V o j u s a čili V i j ó s a,novořec. V o v ú s a (starý Aous) od Medzovaz Pindu (přítok z l. D r y n o); ústí všech tří
stále roste nánosem písku. Z epirských řekvynikají K a l a m á s, přijímající podzemní od-tok jezera Janinského, a M a v r o p o t a m o s(starý A c h e r ó n). Do zálivu Artanského padářeka A r t a (antický Arachthus), temenící seblízko vrchoviště Vojusy.
Jezera albanská jsou tato: S k a d e r s k é(373 km2), pak ovální, s jezery švýcarskýmiporovnávané O c h r i d s k é (269 km2), jezero M a-l i k na horním Devolu a napolo bahenné J a-ninské (asi 110 km2), nemající nadzemskýchodtokův. Podzemními odtoky souvisí prý s De-volem málo známé jezero P r e s p a n s k é (asi200 km2) na východ od Ochridského. V pří-moří se nalézá mezi ústím Škumbu a Semenusladkovodní bahenné jezero T e r b u f.

Jaké rozšíření mají vedlé převládajícíhoútvaru křídového formace jiné, není známo.Hornictví Pirustův v severní A-ii za doby


696 Alba

římské, benátské zprávy z r. 1595 o pustýchdolech stříbrných na řece Fandu, v zemi Mi-reditův a u města Lješe, jakož i pověsti o za-padlých průkopech stříbrných v krajině Diber-ské svědčí o ložiskách rudných, nyní zapo-menutých. Na dolní Vojuse doluje se u vsiZelenice na pevný i tekutý asfalt, nyní odakciové společnosti. V okolí Avlony dobýváse síry, sádry a křesacího kamene. Teplé pra-meny jsou u Elbasanu a Dibry. Zemětřesenínejsou vzácna.

F l o r a A. dělí se na dvě oblasti; dle pří-moří panuje vegetace středomořská, vždy ze-lená, zasahujíc až k jez. Skaderskému, k To-moru a k Janině, na horách pak rostlinstvorázu středoevropského. Na pomoří daří seolivy, fíky, pomoranče, citrony, granátová ja-blka, okolo Drače i Avlony i palmy (Cha-maerops humilis). Severní A. je velmi lesnatá;pralesy dubové, bukové a borové začínají sev přímořské nížině u Avlony a Drače (mezibahny háje Pinus maritima) a vyplňují poříčíMatu, Fandu a středního Drimu, hlavně kra-jinu Dukadžin. Ve vilájetu skaderském prýpokrývají 93 2 míle. V Epiru nalézají se po-dobné veliké lesy na Grammu a Pindu; v niž-ších jeho krajinách sahají dubové houštiny ažk moři.

Z v ě ř e není nedostatek; na Alpách Al-bánských a na Šaru vyskytují se kamzíci,jinde medvědi, jeleni, srnci, daňci, rysi, divékočky, vlci, kanci, šakali atd. Begové z okolíDibry a Elbasana dosud ještě jezdí na lov sesokoly. Řeky a jezera oplývají rybami, zvláštěúhoři.

P o d n e b í je zdravé, kromě letní malariena pobřeží okolo Drače zimnicemi ztýranéhoa podobné Avlony. Hornatiny mají ostrouzimu a teplé léto, pomoří klimat řeckému po-dobný.

Z a m ě s t n á n í m svým jsou obyvatelé vět-šinou pastýři, zabývající se chovem ovcí akoz, jakož i horských koní, méně skotu roha-tého. Stáda pasou se přes léto na horách, přeszimu v pomoří; Klementinci zimují na př. sestády svými na dolním Matu, »Vlasi« z Grammua Pindu a Bulhaři z Ochridska v rovináchu Avlony, ale Miredité na př. provozují toto
střídavé hospodářství jen uvnitř své země.Z té příčiny jest dobytek, jakož i kože a vlnahlavním předmětem vývozu. Za nedávnýchdob kvetlo v městech i jirchářství (výrobakorduanův) a soukenictví. Orba jest slabá,kromě pomoří, z něhož se vyváží také něcožita i kukuřice. Vína se pěstuje mnoho i v hor-ských krajinách. Ostatní plodiny jsou: olivy,tabák, hedvábí, bavlna (chatrná, u Avlony aArty), sumach (ital. scotano), totiž větve alistí keře Rhus cotinus, užívané k jirchářství(hlavně ze země Mireditův), plody a dubinkyvalonového dubu (Quercus vallonea) rovněžpro tříslo, ryby (hlavně »ukljeve«, it. scoranzo,z jezera Skaderského), želvovina, žlutý vosk,asfalt a mořská sůl ze soliváren na pobřežímezi Dračem a Avlonou. Dřívější čilý vývozpijavek z bahenných jezer pobřežních nynípřestal.

nie.

P r ů m y s l severní A. obmezuje se tolikona něco řemeslníků po městech. Za to kvetouřemesla v městech a horských vesnicích epir-ských, hlavně mezi Řeky a Rumuny (Vlachy).Mužské obyvatelstvo celých vsí odchází naléto na práci do ciziny, hlavně do Cařihradua jiných měst tureckých, jako zedníci, pekaři,zahradníci, hospodští atd. Způsob ten jest roz-šířen i u horalů Makedonie a Bulharska aždo Rhodopy a Balkánu. Účastní se v němi Albanci muhammedánští Albanští obyvateléměsta Ulcině (Dulcigno) jsou obratní-plavci.

Obchod není valný. V Preveze cení seroční dovoz na 5 mill. franků, vývoz na 3 mill;ve Skadru dovoz na 31/2 mill., z čehož 3 při-padají na Rakousko. Kože a vlna vyvážejí sevětším dílem do Rakouska a do Italie. Dovoz,hlavně rakouský (z Terstu), italský a anglický,přináší jmenovitě železo, koloniální zboží, rýžia mouku, bavlněné a jiné látky, líh, fesy, sklo aj.U vnitrozemí stýkají se obchodní konkurrenceJaderského moře, přístavu Solunského a Du-naje. Železnic není, ani dobrých silnic; zbožíse přenáší na koních a mezcích.

Větších měst není nedostatek, avšak o lid-natosti jejich nemáme bezpečných dat. V se-verní A-ii vyniká S k a d e r s hradem Rosafouu výtoku Bojany z jezera Skaderského, prýs 25.000 obyv. L j e š (it. Alessio) jest městonepatrné, nedaleko nad ústím Drimu; centrumMireditův O r o š (či Varoš) má jen 125 domůa staroslavná, zdaleka viditelná K r o j a (tur.Ak-hissar jest toliko větší ves pod starým hra-dem. D r a č čítá sotva 1200 duší, jakkoli, jsastanicí parníkův a východištěm cesty do Ma-kedonie, ještě nepozbyl obchodní důležitosti.Také A v l o n a, přístav střední A., nemá než6000 obyv.; od ní jde podmořský telegraf kespojení Cařihradu s Italií. U vnitrozemí zaDračem leží čilá městečka K a v a j a a T i r a n a,dále v horách větší města E l b a s a n a staro-slavný B e r a t (původně Bělgrad Arnautský)pod Tomorem, mající asi 12.000 obyv. Veliké,čilé město s rázem řeckým jest J a n i n as 20.000 obyv. Z přístavův epirských nejživějšíjest P r e v e z a (asi 6000 obyv.). Epir jest plnvětších městeček s řemeslným obyvatelstvem:P a r g a , P a r a m y t h i a . D e l v i n o , A r g y r o-
k a s t r o , P r e m e t i , K o n i c a , K a l a r y t a i s,M e d z o v o atd. Veliká A r t a (tur. Narda), prvesoupeř Janiny, po Berlínském míru připadlaŘecku. U vnitrozemí vynikají ještě větší městaD i v r a či D i b r a na Černém Drimu a G j o r d-ž a (řec. Korytza) na horním Devolu; O c h r i dslovanským obyvatelstvem a obchodními stykynáleží již do krajin makedonských, rovněž jakoP r i z r e n do krajin srbských.
O b y v a t e l s t v o. I. A l b a n c i, kteří samisebe zovou Š k i p e t á r y (dle G. Meyera od ko-řene škip, z lat. excipio, kteří sobě rozumějí),slov. A r b a n a s i (slovo to nyní u Bulharůvi Srbů již mizí z užívání), řec. A l v a n i neboA r v a n i t é, ital. A l b a n e s i, tur. A r n a u t i,jsou zbytek velikého antického národa Illyrů:ve své osamělosti rovnají se Baskům pyrenej-ským, zbytkům Iberův, anebo Bretoncům,ostatkům Keltův, jsouce podobný, národopisně


Alba

zajímavý pozůstatek nejstaršího obyvatelstvaEvropy.

Území více méně čistě albanské má asityto meze: na sever čára od Baru (Antivari),nyní černohorského, přes Skaderské jezero dlenynější hranice turecké ke Gusinji a odtudna Peć; na východ čára od Peće přes Prizrenk Šar-Planině a podél hřebene těchto hor ažk městu Dibře, odtud dle západní obruby do-liny hořejšího Černého Drimu, dle západníhopobřeží Ochridského jezera a skrze smíšenoukrajinu okolo Gjordže k pramenům Devolu;na jih čára od těchto pramenů přes městaLjaskoviki a Argyrokastro k moři u Chimary.Rozptýlené osady sahají však daleko přes tytomeze. Albanci sedí mezi Srby v hornatináchnad horním Limem a Ibrem až k Sjenici aNovému Pazaru, v poříčí Bílého Drimu, narozvodí mezi ním a Kosovým polem a odtudna východ až k nynější hranici království Srb-ského. Před r. 1877 sídla jejich sahala ještědále na východ až k Prokupji, Leskovci aVranji, ba i za Vranju do doliny Masurice,přítoku Moravy, pod trojmezím Bulharska, Srb-ska a Turecka; ale ve válce Albanci od Srbůvodtud vypuzeni. Rovněž mají osazenu CrnuGoru (Kara-dag) mezi prameny Bulharské Mo-ravy a Vardarem. V západní Makedonii sedímezi Bulhary po horách okolo kotliny Tetov-ské, u Prilepa, Krušova, Ochridu a okolo Pres-panského jezera. V Epiru jde pás smíšenéhoobyvatelstva albanského (a to muhammedán-ského) i řeckého na přímoří naproti ostrovuKorfú až za ústí Mavropotamu; jedním lalo-kem zasahuje blízko k Janině. Počet všechAlbanců v Turecku cení se na více než 1 mill.

V Řecku Albanci ještě před 50 léty zaují-mali velká prostranství, ale odnárodněnímrychle mizejí; Hahn počet jejich cenil na 200.000,ale řecká statistika z r. 1872 klade jen 47.420lidí albansky mluvících. K nim náležela vět-šina selského obyvatelstva v Boiótii, Attice,Megaře i Argolidě, jakož i ostrovy Salamis,Poros, Hydra a Spezzia. Seděli také okoloKorinthu, v jižní Arkadii, na Eubói a na ostro-vě Andru.

Emigrací vznikly osamělé ostrovy po polo-ostrově. Albansky posud mluví ves A r b a n a s i,
italsky B o r g o E r i z z o, před branami Zadru(viz Erberovu La colonia albanese di B. E. Ra-gusa 1883, z »Bibl. stor. della Dalmazia«). VeSremu u Mitrovice jsou dvě vsi Klementincův,H r t k o v c i a N i k i n c i (z roku 1740). V alban-ských osadách po Bulharsku, ježto existovalyjiž v XVI. věku (u Trnova, Provadije, Raz-gradu, Stanimaky, v Kopelovcích u Berko-vice), jazyk albanský nyní je zapomenut; zato se drží v Bessarabii ve vsi V o l k o n e š t iu Bolgradu, jejíž obyvatelé se r. 1829 přistě-hovali od Provadije.
Značné osady albanské (do 100.000 duší),vzniklé po tureckém dobytí A., trvají v dolníItalii; nejčetnější jsou v Calabrii, méně jich jev Capitanatě a Basilicatě, nejméně u Otranta;4 vsi jsou na Sicilii.

Jednotného typu albanského není. Albancijsou nejvíce postavy malé, elastické, tváře ča-


nie. 697

stěji nepěkné, s výrazem čilým, energickým.Nápadna jest jejich malá brada; často se vy-skytují ostré nosy. Hnědé vlasy a světlé očimají převahu nad černými. Povaha jejich jestprvobytná, s velikou dráždivostí a rychlým pře-chodem affektův od smíchu k zuřivému hněvua naopak. Rozjařeni bývají svévolní a divocíjako dravci. Nikde v Evropě se nevěří takv uřknutí jako u těchto nedůvěřivých horalův.Albanec jest rozený bojovník. Jako sluha astrážce je věrný. Cestovatelé chválí jejich po-hostinnost, ale s úžasem popisují rozkvět pěst-ního práva, jmenovitě po celé sev. A-ii. Tot’jediný kraj v Evropě, kde podnes žije krvavámsta (alb. džak), trvající po celá pokolení, sevšemi pravidly mstění a smiřování. S ní sou-visí i pobratimstvo, rozšířené u všech národůpoloostrova, svazek zavazující ku vzájemnéochraně a pomstě. V tancích a písních jevíse větší živost nežli u sousedních národů. Spo-lečného národního kroje není. Dříve se nosí-valy čepice černé nebo bílé, jakéž nosí ještěMiredité, ale zvolna se rozšířil nízký červenýfés s velikým, koketně přemítaným třapcem.Hlavu si holí docela nebo jen z polovice,nechávajíce na zadním temeni dlouhý vlas;holí se i v tváři, až na dlouhé, račí kníry.Ostatní oděv horalův je prostý, vlněný, nej-více bez košile; známý je výrok cestovateleGrisebacha, že každý Dukadžin má ručnici,ale žádný košili. Albanskou zvláštností jsouhuňaté, krátké, černé svrchníky bez rukávů,které se oblékají z dola jako košile. Na severuse prve nosívaly přiléhající bílé nohavice s čer-nými šňůrami. Z Epiru se silně rozšířila fu-stanella, bílá sukně, pečlivě do záhybů upra-vená, která od pasu sahá ke kolenům a ovšemu prostých bašibozukův a lodníků nevypadátak skvěle jako u vyleštěného náčelníka neboměšt’ana. Co do společenského ústrojí v A-iiexistuje šlechta, dědičné rody náčelníků ple-men na severu a begů na jihu, z nichž vyšlii mnozí turečtí pašové. Ženy jsou oděny v šatvelmi pestrý a také nosívají zbraň; na nichspočívá největší tíha domácí práce, at’ u pa-stýře nebo u rolníka. Osady jsou nejvíce velmirozptýleny v jednotlivé dvorce nebo skupinyjejich. Na vsích i po městech mohovitější lidé
bydlí ve čtverhranných věžích, někdy čtyř-patrových, i k obraně zařízených, jaké se spa-třují též po Makedonii, v Hercegovině, bai v Boce Kotorské.
V severní A-ii horské kmeny žijí posudv polovičné nezávislosti. V čele každého ple-mene neb obce (fis) stojí dědičný náčelník, ře-čený tureckým slovem b a r j a k t a r (korouhev-ník), u Mireditů v o j v o d a, jemuž jsou po rucestařešinové (p l é k j e), jakýsi senát ( p l j e č e n í j a).Důležitější otázky rozhoduje schůze lidu, k u-v a n t (z lat. conventus). U paše tureckého každýkmen má zástupce, řečeného po turecku v e-k i l. Horalé sami žijí z části ve velikých ro-dech až do 60 hlav. O právních zvycích jejichsebral Hahn některé zajímavé podrobnosti.U Malisorův a Dukadžinů platí nepsaný kodexk a n ú n i D u k a d ž i n i t, v Matji a Dibře k a-n ú n i S k a n d e r b e g u t (zákon Skanderbegův).


698 Alba

Obecná je záliba v loupežnictví. Horalé ne-ustále činí nájezdy do pomoří loupit dobytka.V krajinách od Černého Drimu k Vardaruhemží se čety Albancův, hlavně ze Šar-Pla-niny a Dibry, někdy přes 100 mužů silné,které přepadají i vesnice.

Hlavní kmeny jsou tyto. Horalé na severod Drimu nazývají se M a l i s o r i (horalé),kterýmžto jménem se rozumí asi 20 plemen,a z těch nejvíce vynikají H o t i u jezera Ska-derského, K l e m e n t i u hranic černohorských,zbytek kmene druhdy velikého a slavného,Š k r é l i , K a s t r á t i , R i o l i , K o p l i k i u Skadru,P ú l a t i v Alb. Alpách (krajina jejich, slov. P i l o t,za středověku obsahovala celý průlom Drimu),G r a s n i č i a G a š i blíže k Peći. Plémě Kuči,nyní v Černé Hoře, od XVII. věku se posrbilo.Krajina okolo Lješe slove Z a d r i m a. MeziDrimem a horskou cestou ze Skadru do Pri-zrenu leží krajina D u k a d ž i n. Jižní její sou-sedé jsou katoličtí M i r e d i t é (prý od pozdravumire dita, dobrý den), 8 barjakův asi s 32.0000byv. a 6000 ozbrojenci. Další M a t j a n é jsoumuhammedáni. Mezi Miredity a Dibrou ležív horském zákoutí krajinka L u r j a. Nejsilnějšíkmen severní A. je obyvatelstvo muhamme-dánské D i b r y, Horní a Dolní (alb. Dibre šipera Dibre pošt, blh. Debarsko), čítající prý 60.000,dle jiných 38.000 pušek; v Horní Dibře sedívšak i křest’anští Bulhaři, na Drimu a na jehopřítoku, řečeném Rádika. S Dolní Dibrou sou-sedí fanatičtí muhammedáni L j u m y, jejichžobor sahá od Drimu až do zákoutí Šarskýchblízko Prizrenu. Tytéž kmeny jsou ve zlom-cích zastoupeny i v krajinách srbských; naToplici na př. seděli do r. 1878 G r a s n i č i aK l e m e n t i n c i.

Ve střední a jižní A-ii není kmenů se sta-robylým zařízením, ale za to převeliké množ-ství názvů župních. Nejznámější jsou: rovinaM u s a k j a (Veliká a Malá) od ústí Vojusy doBeratu, M a l a k a s t r a na vých. od Avlony mezidolním Semenem a Vojusou, K o l o n j á naGrammu, T o m o r i c a i O p á r a na vých. aŠ k r a p á r i na jih od Tomoru, Špat u Elba-sanu, L j a p u r í j a na východ od Chimary,K u r v e l j e š mezi Chimarou a Argyrokastrem,D r o p o l i na jihu od Argyrokastra, P o g o n i á n i
u Delvinaki, K ú r e n d a na záp.. M a l a k á s i navých. a Z a g ó r i na severu od Janiny.
V náboženském ohledu A. je země velicepestrá. V hornatině severní má převahu církevřímská, k níž se přiznávají pomořané, Malisořia Mirediti, arci s rozptýlenými osadami mu-sulmanskými a pravoslavnými. Katolíci mají7 diécésí, arci nepatrného rozsahu: 3 arcibi-skupství: barské (Antivari), nyní v Černé Hoře,dračské (sídlo ve vsi Delbiništi) a skopské(sídlo v Prizrenu), a 4 biskupství: ve Skadru,Lješi, Zappě (místo toho jména jest pusté, dié-cése obsahuje kus Zadrimy a Dukadžin) au Pulatův. Duchovní správu vedou z částifrantiškáni. Islám vládne v širokém pásmu odAvlony a Argyrokastra (celá Ljapurija, Kur-velješ, Malakastra atd.) až k Ochridu a Dibře,a odtud až k srbským hranicím a k Vardaru.Vedlé toho jsou muhammedáni rozptýleni po


nie.

celé zemi a pány, na př. na Matu a v četnýchkrajinkách naproti Korfú. Pravoslavná církevna severu jen slabě je zastoupena, a to víceu Srbů v Skadersku a Bulharů v Dibře nežu Albancův. Ve střední A-ii silněji vystupujeokolo Elbasanu a Beratu. Na jih pak od čáry,kterou jsme svrchu udali za jižní mez území

Č. 147. Albanec (Geg).

vlastně albanského, v zemi nejvíce řecké, pra-voslaví má úplnou převahu. Tajní křest’ané,zjevně musulmané, potají pravoslavní, pře-bývají v krajině Špatu. Albanec je lhostejnýu věcech víry, což vede k častému kolísánímezi islámem a křest’anstvím.

Dle mluvy Albánci se dělí na dvě skupiny,které si někdy s těží rozumějí; na sev. G e g y(viz vyobr. čís. 147.) a na jižní T o s k y (dletoho liší se i země G e g a r i j a a T o s k e r i j a).Hranice jejich je asi řeka Škumbi; Beratštímluví toskicky, ale s živly gegickými, Elba-


Alba

sanští čistě gegicky. Albanci rozptýlení až kuhranicím srbským náležejí ku Gegům, v Řecku,jakož i v Italii k Toskům. Mluva g e g i c k á jestarobylejší, kdežto t o s k i c k á má ráz mladší,což se vidí na př. na zachování původního nu Gegů, které Toskové nahrazují r (na př. ko-runa = g. kunóre, t. kuróre; víno = g. vénú,t. vérú).

J a z y k a l b a n s k ý ve svých formách jesilně otřený a ve svém slovníku plný živlůcizích. Základ jeho, stará illyrština, beze všípochybnosti byla jazyk indoevropský, oddílnýod jazykův italských i od dialektů hellénských.Nynější albanština je jazyk napolo romaniso-vaný, ve formách i ve slovech. Seznam Mi-klošićův uvádí 930 slov původu romanského,dílem starého latinského, dílem novějšího ital-ského, často pro nejobyčejnější pojmy: mik-u,přítel (amicus), púríndi, rodiče (parentes), ijúmú-i,řeka (flumen), ránú-a, písek (arena), ljúke, ijúkénijezero (o (lacus, laguna), kiel, nebe (coelum), ngúštú,úzký (angustus), numéroig, počítám (numero),kúndúem, zpívám (canto) atd. Vedlé toho na-lézá se množství slov slovanských, řeckýcha ovšem i tureckých. Albanština má jako ru-munština a bulharština člen v zadu k podstat-ným jménům připojovaný, a pod. jako novo-řečtina, bulharština a rumunština nemá slo-vesného tvaru pro infinitiv, který se opisuje.Záliba v nosových samohláskách, v polohlá-skách a ve změkčených souhláskách činíjazyk pro ucho nepěkným. Ze spisů o jazykualbanském uvádíme tyto: J. G. von Hahn (c. k.gen. konsul), Albanesische Studien, Vídeň 1853,3 díly (cesty, mluvnice, texty, slovník, hlavnětoskický); Reinhold (lékař lod’stva řeckého),Grammatik und Lesebuch der alb. Sprache,Athény 1857 (z Řecka); Camarda (Albanecitalský), Saggio di grammatologia comparatasulla lingua albanese, Livorno 1864, dodatek1866; Miklosich, Albanische Forschungen, Ví-deň 1870—71, 3 sv. (ve spisech Víd. akad.;živly slov. a rom.); Dozon (franc. gener. konsulv Janině), Manuel de la langue chkipe ou alba-naise, Paříž 1878; Giacomo Jungg, Elementigrammaticali della lingua albanese, Scutarid’Albania 1881: Konst. Kristoforidis (Albanec),Grammatik÷ tŸc ‚banikŸc gl¬sshc, Cařihrad
1882 (tosk.); Gust. Meyer, Albanesische Stu-dien, Vídeň 1883—84 (2 sv., tam i bibliografie,120 čísel); týž o romanských živlech v alban-štině u Gröbera, Grundriss der romanischenPhilologie, Štrasburk 1888, str. 804—823; té-hož Kurzgefasste albanesische Grammatik mitLesestücken und Glossar, Leipzig 1888; prof.J. U. Jarník, Zur albanischen Sprachenkunde,Lips. 1881; téhož Příspěvky ku poznání nářečíalbanských, Praha 1883 (geg., ve spisech kr. č.spol. nauk). — První pokus slovníku: Blanchus,Dict. latino-epiroticum, Řím 1635; menší slov-níky u Hahna a Dozona; Rossi, Vocabolarioitaliano-epirotico, Řím 1866; epirotico-italianot. 1875.
L i t e r a t u r a a l b a n s k á obmezuje se naskromné začátky. Za středního věku psalo sev zemi, jak vidíme z listin, latinsky, řecky,slovansky, později též italsky. Hahn ok. roku


nie. 699

1850 nalezl v zemi dvojí domácí písmo. Jedno(52 písmena) bylo v jediném Elbasanu známoasi 50 osobám a snad prý i některým v blíz-kém Beratu, i lze je stopovati do konce XVIII.století; druhé (31 písmen) vynašel »před něko-lika léty« Albanec Bythakukje. Dr. LeopoldG e i t l e r (Die albanischen und slav. Schriften,Vídeň 1883) písmo albanské pokládal za pra-staré a z něho vyvozoval hlaholici. ale kom-binace jeho nemá pevného základu. Obojípísmo jest patrně nový výmysl, který se aniv zemi samé neujal. Gegové píšou latinkou,Toskové písmem řeckým. Staly se i pokusypsáti písmem tureckým, jako u muhamme-dánů bosenských.

První knihy albanské, obsahu náboženského,tištěny v Římě v XVII. věku od propagandy.Literatura vyvinula se toliko v osadách poNeapolsku a v Sicilii, kde za našich let vyniklbásník Gerolamo de Rada, jenž opěval Skan-derbega a sbíral národní písně. V A-ii samépísemnictví se obmezovalo dlouho na knihynáboženské. Anglická společnost biblická vy-tiskla r. 1827 na Korfú toskický překlad Nov.zákona od biskupa Gregoria. Nové toskickéa gegické překlady sv. písma (i částí St. zá-kona) zpořídil od r. 1868 Konstantin Kristofo-ridis z Elbasanu, žijící v Cařihradě, který vy-dává i alb. školní knihy. Časopisy začaly vy-cházeti dva teprve v posledních létech: »Fia-muri Arberit« (korouhev A.) od Rady v Italii(1883) a »Drita« (světlo), později »Dituria«(vzdělanost) v Cařihradě (1884), obojí latinkou.Národní písně, pohádky, přísloví sbírali Hahn,Reinhold, Dozon, Jarník a tuzemec Mitkos.

2. Ř e k o v é obývají v celém území na jihod čáry Chimara-Argyrokastro-Ljaskoviki-horaGrammos. Na pobřeží jsou silně promíchániosadami Toskův. U vnitrozemí vyplňují troj-hran, jehož zpodní basis je záliv Artský (již.od něho stará Akarnanie, Aitólie i Lokris jsoučistě řecké) a jehož ostrý vrchní úhel padák městečku Konici (viz národopisnou a nábo-ženskou mapu Epiru od Kieperta v »Berl.Ztschrft. f. Erdk.«, díl 13.). Jsou lid čilý, pra-covitý a mají po městech i na vesnicích četnéškoly.

3. R u m u n i jižní čili (jak na poloostrově
obecně slovou) Vlasi za středověku byli v těchtokrajinách tak silni, že Thessalie slula prostěVlachií. Podnes od nich jest osazen celýhřeben Pindu a Grammu z Řecka až k jezeruOchridskému. Jsou dílem pastýři, dílem řeme-slníci; v obou vlastnostech jsou rozptýleni pocelé zemi, po všech městech i po rovinách(na zimní pastvě). V našem století se silně po-řečtili vlivem církve a školy.
4. S l o v a n é (alb. Škjau) nyní se obmezujína něco Srbů v Skadersku a na Bulhary v čá-stech Dibry, v Ochridsku a na hor. Devolu.

5. T u r c i sedí jen v několika městech.6. Ž i d é a 7. C i k á n i jsou v zemi velmi

slabě zastoupeni. KJk.D ě j i n y. A. nikdy netvořila jednotného

politického celku. Dějiny její jsou velmi zlom-kovité. Předkové Albancův jsou I l l y r o v é,kteří obývali celou záp. polovici poloostrova,


1
700 Alba
stýkajíce se na východě s eránskými Thraky,na jihu s Hellény. Sídla Illyrův zaujímaladnešní střední a severní A-ii, západní Make-donii, Černou Horu, Dalmacii, Istrii, Bosnu,části Srbska až do poříčí Moravy i starouPannonii v Chorvatsku a jihozáp. Uhrách poDunaj. K nim dle názoru nyní ustálenéhonáleželi dle veškeré pravděpodobnosti také Ve-netové v Benátsku a Japygové v Apulii, dleněkterých i Ligurové a Sikulové. Byli rozdě-leni na množství plemen a vynikali bojovnostía piraterií. V Epiru sídleli dle všeho kmenovéhellénští (okolo orakula dodónského), kteří odobyvatelův vlastní Hellady arci pokládáni zapolovičné barbary. Na pobřeží založeny záhydvě kolonie řecké (dórské), Apollónia (zříce-niny na ústí Semenu) a Epidamnos (Dyrrha-chion, Drač), jejichž mince, nalezané po ce-lém poloostrově až do Sedmihradska, svědčío velikém rozkvětu a obchodu. V III. stoletípřed Kr. sjednocením kmenů vzniklo illyrskékrálovství se středisky ve Skodře (dn. Skader)a Rhizonu (Risan v Boce), ale pro pirateriizáhy přišlo v nepřátelské styky s Římany,kteří spolek ten zrušili. Boje Římanův s Illyryv dnešní A-ii skončeny pokořením krále Gen-thia (r. 168 př. Kr. ), ale v Dalmacii a Bosnětrvaly až do Augusta. Pod římskou správoupomoří od Istrie až do území města Lješetvořilo provincii D a l m a t i i, obsahující u vni-trozemí celou Bosnu; od řeky Matu do Chi-mary dosahovala k Adrii provincia M a c e d o-n i a a dále na jih následoval E p i r u s. Podélpomoří od Aquileje do Drače vznikl pás řím-ských měst, která z části existují posud. Zacísaře Diokleciána jižní část’ Dalmacie, totižSkadersko a Černá Hora, organisována cozvláštní provincie P r a e v a l i s (hl. m. Doclea,zříceniny u Podgorice v Černé Hoře), adria-tické přímoří Makedonie co E p i r u s n o v a(hl. m. Dyrrhachium), starý Epir co E p i r u sv e t u s (hl. m. Nicopolis u Prevezy). MěstoA l b a n o p o l i s Kdesi u Elbasanu je první sto-pou nynějšího národního jména. Záhy se pocelé zemi rozšířilo křest’anství; dějiny biskup-ství v Drači atd. jdou nepřetržitě od dobyřímské po dnešní den. Za stěhování národůGotové tyto země jen málo znepokojovali.
V VII. stol. Slované říši východořímské od-ňali starou Dalmacii až na města pobřežní.O vniknutí jejich do krajin jižnějších svědčíhoufná místní jména, hlavně v Epiru, kde seusadil kmen V o j n i č ů v. Ale panství své v kra-jinách albanských říše Cařihradská udržela,majíc tam dvě provincie (themata), Dračskou,jejíž hlavní město bylo tehdá přední říšskoupevností na Adrii, a Nikopolskou čili Naupakt-skou (Lepanto) v Epiru. K provincii Dračsképatřila i města někdejší Praevalitany (Bar,Ulciň, Skader a j.), v nichž se živel roman-ský držel až do tureckého dobytí, jakož i ze-mě Pulatův.
V X. století Bulhaři panství své rozšířiliaž k Adrii. Car Symeon mezi l. 914—927 vzalměsta Glavnici (Ákrokeraunii), Chimaru a Bu-throton naproti Korfú, ježto i v XI. stol. zů-stávaly u bulharské církve ochridské, a car


nie. >70

Samuel okolo roku 986 dobyl na krátký časi Drače. Dějiny starší říše bulharské končí sesmrtí cara Jana Vladislava při obležení Dračer. 1018. Za Samuela spravoval zemi Dračskousrbský kníže Jan Vladimír, zet’ carův, jenžprohlášen za svatého: tělo jeho podnes odpo-čívá v pravoslavném klášteře, na jeho jménoposvěceném u samého Elbasanu. V XI. a XII.století A. několikráte byla jevištěm válek meziByzantinci a Normany dolnoitalskými, kteříopětovně se zmocnili Drače; r. 1043 za re-voluce Maniakovy se poprvé výslovně vzpo-míná národa »Albanův«.

Po čtvrtém křížovém tažení (1204) A. serozbila na několik částí. V Epiru vznikl d e-s p o t á t A r t a n s k ý, stát řecký, v němž vládladynastie Angelův, mužové chytří a násilní.Stolicí byla Arta, později Janina; do r. 1271k despotátu náležela i Thessalie. Po vymřeníAngelův (1318) nastoupili na čas italští Orsi-nové, falckrabata ostrova Kefallenie, ale roku1337 císař Andronik III. despotát připojil úplněk ř í š i b y z a n t i n s k é, která zatím záhy bylaopět opanovala vnitřní krajiny středoalbanské(Ochrid, Berat, Avlonu). Na pomoří střední A.po více než sto let (1257—1368) hospodařilik r á l o v é n e a p o l š t í. Despota Michael II. po-stoupil totiž zeti svému, králi Manfredovi, Dračs několika jinými hrady. Po pádu Manfredověv panství to uvázali se Anžovinci, kteří drželinejen Drač (kromě málo přestávek), ale i okolní»regnum Albaniae«. Nejsev. část’ země okoloBaru a Skadru s krajinou Pilotem (Pulati), najih až k řece Matu, patřila od konce XII. sto-letí k r á l ů m s r b s k ý m.

V první čtvrti XIV. stol. strhlo se v A-iistěhování pastýřských horalův na jih, do Thes-salie a do Epiru, nepochybně následkem ča-stých válek mezi čtyřmi pány jejich zemí, By-zantinci, Epiroty, Neapolci a Srby BenátčanMarino Sanudó popisuje tyto proměny v Thes-salii (okolo r. 1325), a Byzantinec Kantakuzenos líčí boje, které císař Andronik III. vedlproti »samosprávným nomádským Albanům«,znepokojujícím města i hrady, hlavně Berat.

Za občanských válek v Byzancii srbskýcar Štěpán Dušan vzal r. 1345 Berat a r. 1346celý despotát, maje Albance na své straně.
Bratra svého Symeona a vojvodu Preijubaustanovil za správce Epiru a Thessalie. Posmrti Dušanově (1355) S y m e o n (†1371) seprohlásil za cara, zaraziv své sídlo v Thessalii,ale despotátu Artanského nespravoval sám, ný-brž jej odevzdal svému zeti T o m á š i P r e l j u-b o v i ć i (1367—84). Tomáš brzo byl zapletenv kruté boje s albanskými vojvodami, ježto sezatím byli usadili v Artě a v Aitólii. Po To-máši následoval Florentinec E s a u B u o n d e l-m o n t i (1385—1403) co druhý manžel despinyAngeliny, dcery Symeonovy. Po krátkém pan-ství albanských vůdců nastoupil v despotátuještě neapolský rod Tocco, panující tehdána ostrově Kefallenii, ale Turci brzo mu vzalir. 1430 Janinu a r. 1449 Artu i despotátu uči-nili konec.
Severní A. zatím se po smrti Dušanověrozdrobila na četná malá panství albanské


Documents

0107