0110

90
0< Alk
světská zaměstnání jinošská, přál si státi semnichem. Karel, který již dříve byl mu při-kázal důchody některých klášterů, jmenovaljej opatem kláštera tourského, ve kterém A.strávil poslední léta svého života na pobožno-stech, ve stálém, živém styku s přátely svými.V těchto létech připisovány mu i zázračnéschopnosti. Směr zahájený A-em lze stopovatiaž do konce IX. stol., pokud působili na ško-lách jeho žáci, jako Hrabanus Maurus a j.-Když říše francká se rozpadla, i vzdělání pře-nesené z britských ostrovův A-em a jeho žákyustoupilo barbarské nevědomosti. — K. Wer-ner, Alcuin und sein Jahrhundert (Paderborn1876); B. Flacci Albini seu Alcuini opera(Rezno 1777 2 sv., Paříž 1851).

Alky, Alcidae (viz vyobr. čís. 163. a 164.),čeled’ m o ř s k ý c h p t á k ů v o d n í c h ze skupinyp o t á p ě č ů (Urinatores, Impennes) obmezenýchtoliko na polokouli sev., na krajiny studené amírné. A. vynikají charakteristickou stavboutěla i způsoby života svého. Tělo jest statné,hustě opeřené, křídla však úzká, malá a vy-pnutá, málo k letu způsobilá, ocas krátký,okrouhlý neb špičatý. Zvláště význačným jestzobák, silný a vysoký, značně se stran smačklý,často na příč rýhovaný, na konci zašpičatělýneb hákovitě zahnutý. Podivuhodným a meziptáky pouze na čeled’ alek obmezeným zjevemjest, že pokožka zobáku zároveň s peřím poopelichání se obnovuje. A. mají nohy krátké,ale silné, značně na zad pošinuté, zakončenétřemi prsty, širokou plovací blanou spojenými;čtvrtý prst jest zakrnělý, nejčastěji schází. A.jsou ptáky výhradně severními; mnohé z nichstěhují se na podzim do krajin jižnějších. Tako-véto nejjižnější stanovisko jest 21° sev. šíř. nabřezích Tichého okeánu sev. Ameriky. A. živíse mořskými rybami a měkkýši, jež velmiobratně dovedou loviti, potápějíce se pro ko-řist s polorozevřenými křídly hluboko podhladinu vodní. Let alek jest namnoze těžko-pádný, chůze obtížná. A. jsou ptáky význačněspolečenskými. Objevují se v náramných hej-nech na skalnatých březích mořských, kdežse hnízdí. Samička snáší do rozsedlin skalníchneb do děr podzemních obyčejně jedine va-jíčko, zřídka dvě neb tři, oba pak rodiče sedí
na vajíčku a střídavě krmí také vylíhlá mlá-d’ata. Peří alek mění se dobou roční, jest hustéa jednoduše zbarveno. A. jsou předmětem horli-vého lovu seveřanů, kteří jednak pro maso,jednak pro vejce je pronásledují, což v doběhnízdění na stanovištích těchto ptáků snadnose jim daří. A. jsou na rody a druhy dostibohaty zahrnujíce 12 rodův a 28 druhů, celápak čeled’ rozděluje se nověji na dvě podče-ledi: Phaleridinae a Alcinae. Pro úplnost stůjzde krátký systematický přehled alek:
I. Podčeled’ Phateridinae, jejíž příslušnícimají nozdry holé, peřím nepokryté, hlavu oby-čejně chocholatou. Náležejí sem tyto rody adruhy:

1. Fratercula, bez chocholky na hlavě, se zo-bákem značně vysokým, úzkým a příčně rýho-vaným, u kořene nádorovitě ztlustlou pokož-kou opatřeným. Rod tento zahrnuje dva druhy,

Ottova encyklopedie obecných vědomostí na CD-ROM – díl I.

y. 901

F. (Mormon Illig) arctica z okeánu Atlantskéhoa F. corniculata z okeánu Tichého. 2. Lunda,se dvěma značně prodlouženými chvosty pernad očima, s ryhami zobáku ku předu vypnu-tými. Náleží sem jediný, černě a na tváři bílezbarvený druh, L. cirrata, z okeánu Tichého(Kamčatky), řídčeji z Atlantského. 3. Simo-rhynchus, se zobákem krátce se stran smačk-lým, nikoliv napříč rýhovaným. Známy jsoučtyři druhy: S. psittaculus (Phaleris psittaculaPall.), S. cristatellus, S. pygmaeus, S. pusillus,vesměs z okeánu Tichého. 4. Ceratorhina, s po-stranními dvěma chocholkami na hlavě, se zo-bákem nerýhovaným. Jediný druh C. mono-cerata z okeánu Tichého. 5. Ptychorhamphus,se zobákem ostrým, svrchu rýhovaným, s je-diným, málo známým druhem, P. aleuticusz okeánu Tichého-

II. Podčeled’ Alcinae, k níž řadí se rody,u nichž dírky nosní jsou opeřeny, hlava pak(až na jediný případ) bez chocholky. Rody adruhy sem náležející jsou:

6. Alle, s krátkým a tlustým zobákem, s no-zdrami okrouhlými, málo opeřenými. Náležísem jediný druh, A. nigricans (Mergulus alleVieill), svrchu černý, na zpodu bílý, nejmenšídruh celé čeledi (dlouhý 25 cm). Žije v krajináchtočnových, hojně na březích norských, jestdobrý letoun, maso jeho cení se jako lahůdka.7. Synthliborhamphus, se zobákem značně stla-čeným, s nozdrami oválními, málo opeřenými.Zahrnuje dvé druhů z okeánu Tichého: S. an-tiquus a S. umizusume. 8. Brachyrhamphus, sezobákem úzkým, tenkým a ostrým. Náleží sempatero druhů, z nichž dva jsou pochybnými:B. marmoratus, B. Kittlitzi, B. hypoleucus, B.Craverii ?, B. brachypterus? 9. Uria, se zobá-

Č. 163. Alky: Lomvia tenkozubá (Lomvia troile).

kem oblým, nerýhovaným, dlouhým a zašpiča-tělým. Náležejí sem druhy: U. grylle z okeánuAtlantského, v létě úplně černá, toliko nakřídlech bílá, v zimě na zpodu bílá, černě

© Aion CS, s.r.o. ve spolupráci s AMD, v.o.s.

Č. 164. Alky: Alka veliká (Alca impennis L.).

902 Alkyl — A

skvrnitá; U. carbo, U. columba, z okeánu Ti-chého, U. Mandti z krajin polárních, máloznáma. 10. Lomvia, se zobákem jako u rodupředešlého, delším než běhák, s úzkými dír-kami nosními, hustě opeřenými. Jsou dvadruhy: L. troile, Lomvia tenkozubá (viz vyobr.čís. 163.), z okeánu Atlantského a L. arraz okeánu Atlantského i Tichého. 11. Utamania,se zobákem vysokým, úzkým a napříč rýho-

vaným. Jediný druh, nejznámější z celé čel.,U. (Alca) torda, Alka obecná, na hlavě, krku asvrchu černý, na zpodu a na konci letek bílý,se zobákem černým, příčnou bílou páskou zdo-beným. Druh tento žije obecně v krajináchpolárních, v okeánu Atlantském, nahodile téžv Tichém. Nejjižnější stanovisko jeho v Evropě
jest Cornwall, ač v zimě častěji i na březích ně-meckých se objevil. 12. Alca, se zobákem vyso-kým a úzkým, jehož svrchní špička jest háko-vitá, zpodní po straně zahnutá, s křídly za-krnělými, kořene ocasu nedosahujícími, létání neschopnými. Jediný sem náležející druh, A.impennis L., Alka veliká (viz vyobr. čís. 164.),jest snad úplně vyhuben. aspoň od r. 1844 ne-byl viděn. Alka veliká byla zvící husy, svršektěla a hrdlo měla černé, zpod těla, konce leteka skvrnu před očima a nad nimi bílé, nohy azobák 8—10 ryhami opatřený byly černé. Bý-vala rozšířena mezi 42° -62° sev. šíř., zvláštěna Islandě, sev. Skandinavii, ostrovech Skot-ských, pak v Americe na Novém Foundlandě,Labradoru a jižním Gronsku. Vejce této alky,šedobílé a tmavě skvrnité, náleží nyní jakoži vycpaní ptáci ku vzácnostem přírodověde-ckých museí. Šc.
Alkyl jest jednomocný radikál uhlovodíkůtak zv. parafinů, jejichž složení chemické jestCnH2n+2 A. jest tudíž skupina CnH2n+1.Na příklad parafinu C2H6 (aethanu) přísluší a.C2H5 = aethyl. Rn.


lkyoneus.

Alkyone (>Alkuánh), lat. Alcyone, v myth.řec.: 1) A., dcera Aiolova, chot’ trachinského
krále Kéyka, jež dle pověsti tak vřele milovalamanžela svého, že, když v moři utonul a mrtvolajeho připlovala ku břehu, A. v zoufalství vrhlase za ním do moře; bohyně Thetis, slitovavšise nad nimi, proměnila oba v lednáčky, jižlásce dřívější i na dále se oddávají. — Dle jinézase pověsti oba manželé za to, že v přílišnépýše své přikládali sobě jména nejvyšších bohů, Zeva i Héry, proměněni Zevem ve ptáky: Kéyxv potápku (řec. kéyx), A. pak v lednáčka (řec.alkyón). O přírodní této báchorce srv. P r e l-l e r, Griech. Mythol. (3. vyd.) II., 248. a nn. —2) A., přijmení Kleopatry, dcery Idovy a Mar-péssiny. Jména toho dostalo se jí (dle Homé-rovy Iliady) od rodičů proto, že matka jejíMarpéssa unesena byvši bohem Apollónem pozpůsobě naříkavého ptáka lednáčka žalostněkvílela. A. později hořem nad smrtí chotě své-ho Meleagra se utrápila. — 3) A., dcera atticko-megarského loupežníka Skeiróna, která byvšiotcem svým vyzvána, aby sobě vyhledala man-žela, domnívala se, že kterémukolivěk mužioddati se může; rozhněvaný otec hodil ji protodo moře, načež proměněna v lednáčka. —O A-ně viz článek Stollův v Roscherově Le-xikon d. griech. u. röm. Mythol. na str. 249.a nn. Dnl.
Alkyoneus (>AlkuoneÊc), lat. Alcyoneus,v řeckém bajesloví prvorozený z Gigantů. stra-šlivý zápasník těla obrovského, jenž povstaljakožto autochthón na půdě pallénské a tam-též v zápase Gigantů vynikající měl účasten-ství. Když jej tehdy Héraklés šípem k zemisrazil, A. jsa nesmrtelným na půdě, která hobyla zrodila, nových opět nabýval sil, pročežHéraklés k radě bohyně Athény zavlekl ho zahranice pallénské, načež teprve obr zahynul(srv. obdobnou báji o Antaiovi). Proto, že seúčastnil gigantomachie, bájeno o něm po-zději v Neapoli, že pohřben leží pod vrchemVesuvem. — Jiné zase pověsti znají A-ea ja-kožto obra-pastevce, jenž jakožto lupič stádHéliových a pak nepřátelským svým poměremk Hérakleovi valně upomíná na Géryona. Hé-raklés-tak pěje básník Pindaros-vracejese z výpravy proti Tróji utkal se ve Flegrách
(na okřídlí pallénském) s A-eem, jejž sice usmr-til, ale teprve potom, když mu byl obr ohrom-ným balvanem rozdrtil dvanácte vozův a záro-veň dvacet čtyři soudruhy. (Obrazy na vásáchstarých, představující tento zápas, vykazují zají-mavou potud versi mythu, že Héraklés vraždítam A-ea s p í c í h o; versi tuto s podáním Pin-darovým spojiti pokusil se nejnověji C . R o-b e r t v duchaplném článku » A.« v čas. Her-mes, r. 1884, str. 473. a nn.) Novější (a topodstatně rozdílnou) podobu báje vykazují scho-lie k Pindarovi kladouce srážku Hérakleovus A-eem na i s t h m u s K o r i n t h s k ý, kde prýA. vystoupiv ú t o č n ě proti Hérakleovi vrace-jícímu se právě z E r y t h e i e s odehnaným sko-tem Géryonovým hodil balvanem po něm, jejžvšak Héraklés palicí svou odraziv touže ranoutaké A-ea skolil; ještě v pozdních dobách uka-zován prý tam osudný onen balvan. — Výklady

Alkyonides —

původního významu mythu rozcházejí se; dle
L. P r e l l e r a A. značí »muže ledového« a jest zosobněním zimy vůbec a zimních bouří moř-ských zvláště (Griech. Mythol., 3. vyd., 1., 58.;II., 206. a nn.). R o b e r t opětně pověst v Pin-darovské její podobě řadí mezi ony báje,»v nichž prudké, dlouho trvající a často ne-št’astné boje, které podstoupiti bylo Dórům přijejich stěhování od severního břehu pelopon-néského, mythického došly výrazu« (na m. u.str. 481.; viz též výklad jeho o domnělýchfasích vývoje mythu na str. 484. a n.). O vý-znamu A-ea v umění antickém viz též článekS t o l l ů v v Roscherově Lexik. d. griech. u. röm.Mythol. na str. 251. a n. Dnl.
Alkyonides (>Alkuon»dec, myth.), dceryGiganta Alkyonea, které po smrti otce svého
s mysu Kanastraiského do moře se vrhly, načež bohyně Amfitrité v lednáčky (lednáček, řec. alkyön) je proměnila. Dnl.
All., botanická skratka = A l l i o n i C a r l o.
Alla breve (ital., k r á t c e, též a l l a c a-
p e l l a), značí v hudbě jednoduchý rovný takt

jehož dva díly, thesis a arsis, tvoří

půlové noty ( ); na každou z těchto

připadá při taktování jeden ráz. Rovná se tedytakt a. b. taktu dvoučtvrtnímu, jehož každáčtvrt’ nahrazena jest půlovou notou; tato pů-lová nota taktu a. b. má však totéž trvání,jaké by ve stejném pohybu měla čtvrt’ovánota v taktu dvoučtvrtním. V e v e l k é m taktua. b. (2/1 :) tvoří thesis a arsis noty celé( 9 ), připadají v něm tedy dvě půlové noty najeden ráz. Chv.

Alla capella viz A c a p e l l a.Allacci viz A l l a t i u s.
Alla diritta, od stupně ke stupni tóniny
bud’ nahoru nebo dolů.Allaga G é z a, mad’. hud. skladatel, nar.

r. 1841 v Ó. — Becse v báčské stolici v Uhrách.Hudební svá studia skončil na vídeňské kon-servatoři a jako virtuos na violoncello konalumělecké cesty po Uhrách. Od r. 1870 jestčlenem orchestru budapešt’ské opery. Před tímbyl kapelníkem budapešt’ského divadla pro lid,složil některé oblíbené operetty, zejména Za-
milovaný kantor a Vousatý vlk, zdařilé hudebníprůvody k četným dramatům a některá půso-bivá mužská kvartetta, jako: Zimní píseň, Nená-vistník žen, Píseň námořniků, Píseň lovců. Ně-které z jeho skladeb, zejména k básním Petö-fyovým, úplně znárodněly. Též zdokonalilcym-bál a sepsav proň první školu, koncerty, se-renádu a j. přispěl velmi k většímu rozšířenítohoto v Uhrách velmi oblíbeného nástroje. Bbk.
Allah (arabské, přešedší však ku všem ná-rodům, k nimž islám zasáhl), příbuzné s hebr.él, elóah, číslo mn. elóhím. jméno nejvyšší by-tosti (boha) v islámu. Je složeno z iláh =bůha členu determinujícího al, jímž a. jako bůhkat> exoq™n, zároveň jako bůh jediný se ozna-čuje, kteráž jedinost slovy koránu lá iláhaillá-l-láhu (není boha mimo a-a) vyjádřená prvýčlánek víry islámu tvoří. Dle theologů muslim-ských jest toto a. vlastním jménem božím či


Alláhábád. 903

ismuz-zát (jméno bytostné) naproti 99 tak zv.krásným jménům božím (asmá-ul-husná), ježjako pouhé attributy boží názvem asmá-us-sifát (jména vlastností, t. j. božích) se označují.Etymologie jména samého není jasnou anitheologům arabským, ani filologům moderním.Nejnovější názor, totiž de Lagardův, vykládáje vzhledem k hebr. časoslovu álá = kloniti se,jako »cíl«, k němuž tužby člověka směřují.Jisto jest, že jméno to již u starých Arabů po-hanských jako jméno boha nejmocnějšího, třebane vrchního, se vyskytuje, kterého Muhammedtudíž v nauku svou převzal, vystaviv o něm to-liko přesnější a důstojnější názor. O pojímánía-a v islámu viz Islám. Stálým průvodčímjména a. v písmě i mluvě jest taálá = (který)jest sám sebou vznešený.28Allahabad (Boží město), hlavní městoindobritských provincií Severozápadních, téžkraje a okresu a l l á h á b á d s k é h o, sídlo guver-néra a občanské správy provinciální na ostrohupři stoku Gangy a Džamny (25° 26′ s. š., 81°85′ v. d.), na jihových. konci kraje doábského(Dvojříčí), se 148.247 obyv. (1881), mezi nimiž99.518 hindů, 43.558 muhammedánův a 5257křest’anů. Toto někdy slavné město časemvelmi zpustlo a nevyniká zvláštní výstavností;čtvrti domácího obyvatelstva skládají se z ulictěsných a domů neúhledných, a jen tu i tamstojí ještě vkusně a umělecky provedený pa-mátník staršího stavitelství; za to čtvrt’ Evro-panů jest mnohem výstavnější a přívětivější.Pozoruhodny jsou: Velká mešita, mausoleuma starý karavanseráj sultána Kosrua, sloup Aso-ky s nápisem z r. 240 př. Kr., kollej, nemoc-nice, některá divadla a bázáry, železniční mostnad Džamnou, katol. a angl. kostel, zvláštěpak velikolepá, pevná tvrz z červeného kamene,vystavěná na samém konci ostrohu, již r. 1583sultán Akbar založiv, Iláhábád a později šáhDžahán (1628—58) A. nazval. Opevnění tvrzebyla v novější době valně rozmnožena, a zdenalézá se palác guvernéra, zbrojnice, kasárny,prachárna a podzemní chrám hindů, u něhožprý se posvátná řeka Sarsuti pod zemí stékás Džamnou a Gangou. Svou polohou na uzluvšelikých hlavních kommunikačních prostředkůseveroindických, vodních, silničních i železnič-
ních (trat’ delhi-kalkuttská a alláhábád-bombay-ská), jest A. místo jednak strategicky velmidůležité, pročež Angličané učinili z něho hlavnísvou zbrojnici východoindickou, jednak i ob-chodně vynikající. Vyvážít’ se odtud zvláštěbavlna, cukr a indych, jichž sem dodávajíokolní, nad míru úrodné kraje, zejména do Kal-kutty, s níž A. spojen jest paroplavbou, kdežtodo Delhi provozuje se plavba veselní. Vlast-ního většího průmyslu A. nemá; vyrábí se zdeněco zboží stříbrného a zlatého. A. pokládajíhindové i muhammedáni za místo nad jinéposvátné, a zvláště brahmánové v koupání přistoku obou řek hledají nejpůsobivější očistuod hříchů; proto sem do roka (hlavně o velkéslavnosti Magh-Melá) na 300.000 poutníků při-chází, ač v době novější vlivem vlády angli-cké tento proud z části se obrací k nedale-kému Benaresu. A. jest město prastaré; hin-

904 Alláh akbar — A

dové původně zvali jej P r a t i š t á n a, od III. stol.př. Kr. P r a j á g a (Obětiště), nejnověji P r e á g;též zove se F a k í r á b á d pro množství mnichůva žebráků zde žijících. Patřil dříve k říši del-hiské, od r. 1753 k audské; Angličané zmoc-nili se ho již r. 1765, ale teprve r. 1803 při-pojili jej trvale k državě východoindické. Roku1857 propuklo zde povstání, ale záhy potla-čeno. R. 1861 A. povýšen na hlavní městoSeverozápadních provincií. f.

A l l á h á b á d s k ý k r a j, řízený kommissio-nářem, obsahuje 6 okresů: Khánpur, Fatahpur,Banda, Alláhábád, Hamírpur a Džaunpur; mána 35.564 km2 5,754.855 obyv. (1881), a to5,194.243 hindy, 549.900 muhammedánů, 778džajnů, 23 židy, 30 parsů, 9782 křest’any neb
jiné. — A l l á h á b á d s k ý o k r e s má na 7354km2 1,474.106 obyv. (1881); 1,272.408 hindů,195.201 muham., 6079 křest’anů, 337 džajnů, 68sikhů, 13 parsů. Asi 4/7 vší prostory jest vzdě-láno a bývají zde dvoje sklizně; pěstují sehlavně: proso, bavlna, indych, luštěniny, ole-jová semena, pšenice, vikev, hrách; mimo to cukrová třtina, mák, tabák, tykve, pán (betelovýpepř), zahradní plody. Rolnického obyvatelstvajest na 986.947 duší nebo 66,95 %. Značnáčást’ polí (36 %) uměle se zavodňuje ze studní,rybníků a nádržek. Škol pod dozorem vládybylo 170, mimo to mnoho jiných. Okres jestz větší části rovinatý, jen k jihu zabíhá poně-kud do oboru pohoří Kajmúrského. Svlažujíjej řeky Ganga, Džamna, Tons a Betva. Srv.Imperial Gazetteer 1885; H. G. Keene. Hand-book to A., 1875; Eastwick-Murray, BengalPresidency, 1882. Fl.
Allah akbar (arab. b ů h j e s t v e l i k ý, t. zv.takbír, či prohlášení boha velikým), vyskytujese často v liturgických formulích, zvláště všakužívá se ho při zabíjení zvířat pro potravu.Jako zvolání jest výrazem podivení neb úžasu,a užívá se ho jako pokřiku válečného. Dk.28Allain Targe [allén-taržé] F r a n ç o i sH e n r i R e n é, advokát, publicista a politikfranc., narozen 7. května 1832 v Angersu. Stu-doval práva v Poitiersu a stal se r. 1853 ad-vokátem v Angersu, kde r. 1861 jmenován ná-městkem vrchního státního zástupce. Přidalse však záhy k opposici a vzdav se úřadu ode-
šel r. 1864 do Paříže, kde psal do opposičníchlistů, tehdy počtem skrovných, zvláště r. 1866do »Courrier du Dimanche« články o finanč-ních otázkách. R. 1868 stal se jedním z hlav-ních redaktorů listu »Avenir National« a za-ložil s Challemel-Lacourem, Gambettou, Spul-lerem a Brissonem list Revue politique, jenžvšak za několik měsíců potlačen. Po pádu cí-sařství jmenován prefektem depart. Maine etLoire, kommissařem u armády v dep. Maineet Loire, Sarthe a Mayenne a prefektem v Bor-deaux. Po příměří složil roku 1871 úřad, ježtochtěl, aby se ve válce pokračovalo, a působiljako člen municipální rady pařížské a jakoredaktor čas.»République française«, jejíhož za-ložení se byl účastnil. V únoru 1876 zvolil jej19. arrondissement pařížský do sněmovny po-slanců, kde se zastával sestátnění železnic.Po rozpuštění sněmovny za min. Broglie-Four-

llalinský roh.

tou zvolen opět 14. října 1877 a přidal se keskupině Gambettově. Přimlouval se tu za ta-rif celní k ochraně průmyslu národního a zareformu magistratury. Byl zpravodajem o zá-konu v příčině syndikátů řemeslnických a hla-soval pro úplnou amnestii, proti kongregacímatd. R. 1881 stal se s Floquetem ředitelem listu»Union républicaine«, jenž však brzy zašel.Při nových volbách prohlásil se pro volitel-nost soudců, revisi ústavy ve směru demo-kratickém, pro vrácení kongregačních statkůstátu, skrácení služby vojenské a zrušení službydobrovolnické. Byv opět zvolen v Paříži stalse r. 1881 ministrem financí v kabinetu Gam-bettově a chtěl tu potlačiti mimořádné a do-datečné úvěry rozpočtu r. 1883 a obmeziti sejen na sestátnění železn. orleanské. Po páduministerstva hlasoval pro zákon o rozvodu,proti smlouvám s železnicemi, pro revisi ústa-vy a přispěl k pádu Ferryho (30. března 1885).V kabinetu Brissonově stal se pak 5. dubnaministrem vnitra, učinil některé změny ve vyš-ším úřednictvu, hájil osnovu zákona proti zlo-čincům ze zvyku a mluvil proti amnestii na-vrhované Clovis Huguesem 16. května. Bylhorlivým zastáncem voleb dle listin a přiči-nil se, by nové volby byly co možná svo-
bodny. Když pak při těchto následkem chyb,jichž se republikáni dopouštěli, a následkemnepravých zpráv, jež o republice nepřáteléjejí volně šířiti směli, zvoleno proti 134 repu-blikánům 183 monarchistů a A. v dep. Maine etLoire propadl, zvolen v užší volbě v dep. Seine.Když president republiky nepřijal demisse mi-nisterstva, účastnil se A. při redakci pro-hlášení, jež vláda sněmovnám učinila, jež všakvelmi chladně přijato (16. listopadu). V pro-sinci padlo min. Brissonovo následkem čtyř-hlasové většiny, jakou povoleny úvěry na vý-pravu tonkinskou a A. nahrazen 7. ledna 1886Sarrienem. Manželka A-ova (†1884), dcera aka- demika V i l l e m a i n a, vydala pohrobné dílosvého otce La tribune moderne en France eten Angleterre. A. zabývá se opět advokacií avěstí se mu posud znamenitá budoucnost. Vyd.Les Déficits 1852-1868 (Pař. 1868).
d’ Allainval [alénval] L é o n o r J e a nC h r i s t i n e S o u l a s, abbé, franc. spisovatel
veseloher, * asi 1700 v Chartres, †2. května1753. Nejlepší jeho dvě veselohry L’ Ecole desbourgeois (1728) a L’ embarras des richesses(1826) udržely se až do našich dob na reper-toiru. Zvláště L’Ecole podává pěknou charak-teristiku mravů a jest plna vtipných, komi-ckých nápadů, a vhodně lze ji srovnatis veselohrou Lesageovou »Turcaret«. Mimoveselohry zasluhují zmínky jeho Anecdotes deRussie sous Pierre I. (1745 v Paříži). — A. vždynuzně žil a zemřel v nemocnici Hôtel-Dieuv Paříži. Hrz.
Allalinsky roh (A l l a l i n h o r n, též Fee-horn), vrchol v jihových. části Mischabelskýchrohů ve švýcarském kantonu valiském, nazáp. straně rozkošného Saaského údolí, 4034 mvysoký. Pod ním na jihu šíří se na 13 km3

A l l a l i n s k ý l e d o v e c, přes nějž vede cestaA l l a l i n s k ý m p r ů s m y k e m, také Taesch-


Allama —

Pass zvaným (3570 m n. m.), ze Saaského doZermattského údolí.

Allama, ves ve švýcarském kantonuvaudském, okr. rolleském, stanice záp. dráhy
s 360 obyv. a skelnou hutí. Bydliště Josefa Bonaparta r. 1814, když svržen byl s trůnušpanělského.
Allamanda L., rod rostlin z čel. Apocyneae,tribus Carisseae, stanovený Linnéem ku poctěněm. chirurga F. Allamanda, který r. 1769
v Guianě, později pak v Rusku cestoval a Lin- néovi mnoho sbírek rostlinných posílal. Jsou polokeře nebo keře popínavé z tropické Ame-riky s listy přeslenitými a často velmi úhled-nými květy ve vrcholících. Jejich nálevko-vitá koruna má dlouhou trubku, podepřenou5listým kalíškem, a široký, zpět ohrnutý, 5listýlímec, v jehož jícnu vetknutých 5 tyčinekuvnitř chlupatého věnce. Pod vaječníkemokrouhlý terč. Konec dlouhé čnělky jest náhleve válec rozšířen, nad nímž blizna na krátcevyčnívá. A. cathartica L. poskytuje št’ávu protikolice. Děd.
Allan [elen]: 1) Několik menších řek vevýchod. Skotsku, z nichž značnější jest levý,25 km dlouhý přítok Forthu, do něhož vtékáu Stirlingu. Na jeho dolním toku v rozkošné,cestovateli hojně navštěvované krajině ležíobec — 2) B r i d g e o f A. se solnými pra-
meny, velkými hôtely, letohrádky a 3000 ob.
Allan [elen]: 1) D a v i d, skotský malíř(* 1744 — † 1796), narodil se v Alloe, navště-voval malířskou a ryteckou akademii v Glas-gowě, již založil slavný tiskař Foolis, načežpříznivci podporován odebral se r. 1764 doŘíma, kde strávil 16 let. R. 1773 obdržel odakademie sv. Lukáše zlatou medailli za obrazPůvod malby, představující korinthskou dívku,jak kreslí stín svého milence. Vrátiv se doBritannie žil nějakou dobu v Londýně, kdemaloval podobizny; později přesídlil do Edin-burku, kde r. 1786 stal se ředitelem akade-mie umění. Tu povstala některá jeho díla zeskotského života (Skotská svatba, Tanec ho-
ralů atd.), která zřejmě tomu svědčí, že A-anelze zváti »skotským Hogarthem«, za nějžbyl často pokládán, než toliko předchůdcemWilkia. Zemřel v Edinburku.
2) A. J o h n (* 1770 v Bedfordě — † 1843),spisovatel znamenitého nadání, stud. na uni-versitě edinburské, kde se stal doktorem lé-kařství. R. 1801 uveřejnil výborné dílo AnIntroduction to the Study of the Animal Eco-nomy (Úvod ke studiím zvířecího hospodář-ství) Navrátiv se z cest po Francii a Španěl-sku, psal o otázkách politických v časopisu»Edinburgh Review«. A. byl odvážlivým re-formátorem a články svými proti konstitucianglické poštval na sebe celou řadu nepřátel.Nejcennějším jeho dílem jest Inquiry into theRise and Growth of the Royal Prerogative inEngland (1830). Zemřel jako rektor vysokéškoly dulwichské. de B.

3) A. T h o m a s, mineralog a geolog angl.(* v Edinburku 1777 — † 1833). Byl členem krá-lovských akademií v Londýně a Edinburku.Z prací jeho sluší uvésti: Spis o názvosloví


Allan. 905

nerostopisném On mineralogical nomenclature(Londýn 1814), několik pojednání mineralogi-ckých a geologických, uveřejněných v »Trans-actions of the Edinburgh Society«, pojednánío minerálu později ke cti autorově »Allanit«nazvaném (Remarks on a mineral from Green-land, supposed to be crystalised Gadolinit),o kterém se však později dokázalo, že jesttotožný s orthitem. A. jsa bohatým soukrom-níkem založil také za pomůcku ku privátnímustudiu svému velkou sbírku mineralogickou,svého času v Anglii mezi nejlepší a nejvzác-nější náležející. Šc.

4) A. s i r W i l l i a m (* 1782 v Edinburku-†1850 tamtéž), proslulý skotský malíř histo-rický. Vstoupil záhy do kreslířské školy edin-burské, kde spřátelil se s Wilkiem, Burnetema j.; později navštěvoval i královskou akade-mii v Londýně. R. 1805 odebral se do Petro-hradu a strávil zde několik let podnikaje cestypo jižní Rusi, Polsku, Krymu, Turecku a Kav-káze, kde pilně sbíral materiál, z něhož v po-zdějších létech vytvořil svá nejkrásnější díla.R. 1814 vrátil se do Edinburku, kde brzy nato vystavil dva velké obrazy: Zajaté Čerkeskya Baškirové vedou odsouzené do Sibiře. Obazjednaly mu slavného jména a prvý koupenza 1000 guineí, druhy zakoupil velkokníže Mi-kuláš, pozdější car ruský, za své návštěvyEdinburku. Od té doby rostla jeho sláva a dor. 1834 dosáhl A. svého největšího úspěchuvelikými malbami ze skotských dějin: JohnKnox napomíná skotskou královnu Marii, Krá-lovna zříká se skotské koruny a Smrt’ regentaMoraye, za který jmenován byl (1826) členemlondýnské akademie. R. 1830 jsa churav ode-
bral se do mírnějšího podnebí italského a bal-kánského, odkud přivezl si materiál k obrazuTrh otročí v Cařihradě. R. 1841 podruhé na-vštívil Petrohrad a na carovo vyzvání provedlvelký obraz Petr Veliký učí své poddané sta-věti lodi, který r. 1845 byl vystaven v Lon-dýně, nyní pak chová se v Zimním paláciv Petrohradě. R. 1838 byl A. zvolen předsedoukrál. skotské akademie v Edinburce. po smrtiWilkia dvorním kreslířem skotským a r. 1842povýšen do stavu rytířského. Zemřel ve svématelieru pracuje o velikém obraze Bruce u Ban- nockburnu, jenž nejeví nižádných stop ochablésíly. Z ostatních jeho obrazův uvádíme ještětyto: Židovská svatba (z obr. v Polsku malo-vaných); Tatarští lupiči; Zavraždění arcib. Ja-mesa Sharpa; Rybolov na vsi; Bitva u Wa-terloo; Karel Stuart rozchází se s Florou Mae-donaldovou.
5) A. s i r H u g h (* 1810 — † 1882), vy-nikající podnikatel kanadský, nar. ve Skotsku,přišel však záhy do Montrealu, kde r. 1830vstoupil za písaře do paroplavební společnostia po pěti létech stal se jejím společníkem. Pro-spívání šroubových parníků na Atlantskémokeáně přivedlo jej na myšlénku, zaříditi »moř-skou dráhu« spojující Velkou Britannii s řekousv. Vavřince. Se čtyřmi parníky započal svoučinnost a během let stala se t. zv. Allan Linenejvětší paroplavební společností světa. NežA. rozšířiv podniky své i na obor průmyslový,


906 Allande —

železniční a telegrafický, získal si nemalých
zásluh o zvelebení Montrealu a Kanady. Krá-lovna Viktorie povýšila jej r. 1874 do stavurytířského.
Allande, P o l a d e A., město ve španěl.prov. oviedské (Asturie), 17 km sev.-záp. odokr. města Cangas de Tineo, má 8386 obyv.(1878).

Allan-majo, město v okr. Thajetu v Bar-mě, na l. bř. ř. Iravady, jest dosti důležitémísto pro vývozní obchod na východ, má 5825obyv. (1881), a to 5403 buddhistů, 144 muham.,
89 hindů, 189 křest’anů. Fl.
Allanova kulisa, kulisa s rovným roz-porem. Kulisa a táhlo šoupátkové zavěšenyjsou na dvouramenné páce tak, aby se táhlošoupátkové zvedalo, když se kulisa spouští,a naopak. Pda.

Allantiasis (řec.), o t r a v a j e d e m k l o b á-s o v ý m.

Allantoin, C4H6N4O3 (hydantoinureid) na-lézá se v tekutině allantóisové v moči novo-rozených dětí a telat v prvních 8 dnech ponarození a v moči těhotných. Normální močlidský obsahuje pouze stopy a-u. Uměle byla. připraven ohříváním kyseliny glyoxálovés močovinou. Nejlépe připravuje se z kysel.močové působením okysličovadel. Tvoří lesklé,monoklinické sloupce, ve studené vodě ne-snadno rozpustné, v absolutním líhu a aetherunerozpustné. Hi.

Allantois (řec.), v embryologii m á z d r amočová, jest vychlípenina zadního konce rouryzažívací před řití. V řadě obratlovců vystupujenejníže u plazův a povstala snad z vaku močo-vého, známého u obojživelníků; první počátkyhledají někteří již u ryb v malé vychlípeniněv konci ocasním. U plazův a ptákův a zvláštěu ssavců nabývá značné velikosti tvoříc volnýváček, jehož stěna bohata na cévy krevní. Vrůstádo prodloužené dutiny pleuroperitoneální meziamnion a blánu subzonální (viz Amnion).Kladouc se úplně na povrch pod obal vejce(blánu neb skořápku) sprostředkuje výměnulátek k osvěžení krve embrya. I u ssavcůjest a. v počátku volný, na cévy bohatý vá-ček, který později mimo monotremata (ptako-řitné) a marsupialia (vačnaté) přikládá se k ně-
kterému místu blány subzonální těsněji a tutvoří se placenta; tím zprostředkuje se osvě-žení krve a výživa embrya (viz P l a c e n t a).Hlavní cévy s a-idou běžící jsou dvě arterie um-billicales a dvě veny, které později zanikají, azpětnou venou pro placentu stává se v. omphalo-mesenterica. U monotremat a marsupialií pla-centa se netvoří. U člověka není a. volná apředstavuje u mladých stadií (3 mm délky) úzkýkanálek od zadní části dutiny zažívací vychá-zející a k místu příští placenty jdoucí ve zvlášt-ním provazci. Na konci se poněkud rozšiřujea vysílá několik výběžků. Vyvíjejícím se am-niem a zavíráním dutiny břišní tlačena jest a.k vaku pupečnímu, tvoříc s jeho stopkou a ce-vami zmíněnými hlavní součástku provazcepupečního. Po vyvinutí placenty zaniká v částiextraabdominální zůstavujíc u některých živo-čichů jen nepatrné zbytky. Z části intraabdo-

Allard.

minální tvoří se měchýř močový a svaz jdoucíod měchýře k pupku (urachus). Stěna a-idy tvo-řena jest hypoblastem a splanchnickou blanoumesoblastu. Obsahuje čirou tekutinu. JJ.

Allantotoxicon (‚ll�c klobása a táxikonjed). Jedovatost dlouho přechovávaných jitrnica uzenin byla známa již ve starší době jsouc při-
suzována jedovaté, hnitím povstalé hmotě, která a. zvána byla (A l l a n t i a s i s, otrava jedem klo-básovým). Dnešního dne názvu toho se více ne-užívá; jedovaté hmoty, nikoli jediná, jsou che-micky ustanovené sloučeniny mající název hni-lobných alkaloidů čili ptomainů. Mx.
Allapalli viz A l l e p p i .
Alla polacca (ital.), p o p o l s k u, v hudbě:
na způsob polského tance, polonésy, v mírnémtříčtvrtním taktu.

Alla prima (n a p o n e j p r v) jmenujememalbu, kterou umělec zhotovil, abychom takřekli, hned na čisto, bez tak zvaného podma-lování, bez lazur a jiných koloristických pro-středků, pouhým, prostým nánosem náležitýchbarev. Malba a. p. jest nejpřirozenější způsobmalování, podobající se poněkud sehrání ně-které původní skladby přímo »z listu«. Jenvelmi routinovaní umělci malují dobře a. p.

Allard: 1) A l l e r t , H u y g h (* 1637), kre-slíř a rytec, který v Polsku působil, rodemz Amsterodamu. K vynikajícím jeho pracím ná-leží rytina představující polského krále JanaKazimíra a chot’ jeho Marii Ludviku v zahraděna procházce, a rovněž poprsí krále MichalaWisniowieckého.

2) A. [alár] J e a n F r a n ç o i s, vrchní ve-litel vojska Randžita Singha v Lahoře. Nar.1785 v St. Tropezu (dep. Var) ve Francii, ze-mřel 1839. Sloužil nejdříve ve vojště francouz-ském a byl při pádu Napoleona I. kapitánema pobočníkem maršálka Brunea; r. 1815 ode-
bral se nejprve do Egypta, později vstoupil dovojska perského, v němž udělena mu hodnostplukovníka, avšak brzy přešel do Afgánistánua odtud 1820 do Lahoru, kde Randžit Singh,maharádža Sikhů, jemu a krajanu jeho Ven-turovi 1822 svěřil úlohu, aby vojsko jeho za-řídili po způsobu evropském. Úloha ta od nichskvěle provedena, čehož důkazem jsou četnávítězství »lva Pendžábu«. A. za své zásluhy o vojsko lahorské, v němž zařídil i pluk dra-gonů zcela dle vzoru francouz., jmenován ge-neralissimem. Co takový vedl r. 1837 vojskoRandžitovo vítězně proti Afgáncům, jimž od-ňal Pašavar. A. navštívil r. 1835 vlast’ svou,při kteréž příležitosti daroval národní biblio-téce v Paříži bohatou sbírku medaillí, byl odvlády francouzské okázale uvítán a francouz-ským chargé d’aflaires v Lahoře jmenován. Ze-mřel 23. ledna 1839 v Pašaveru.
3) A. H e r m a n n t., jesuita a spis. holl.,nar. 1. dub. 1830 v Gertruydenberku, jest nyníprofessorem v semináři kuilenberském. Vydalr. 1856 s P. Pavlem Bongaertsem anthologii:Bloemlezing uit Nederlandsche Prozaschryversen Dichters Van Hooft en Vondel tot op onzedagen. Dále: Vondel’s Gedichten op de Societeilvan Jezus (1868). Een genıe en Slechte manie-ren in de letterkunde of de Fransche en Hol-


Allart — A

landsche Victor Hugo voor de zelfde rechtbanck1873 a j. biografické a literární studie. red.

4) A. A l b é r i c, belgický právník (* 23.března 1834 v Tournai — † 24. listopadu 1872).
Stal se r. 1863 vyšetřujícím soudcem ve Ver-viersu, obdržel r. 1866 cenu Bordinovu a stalse professorem v Brusselu, později v Gentu.Hlavním dílem jeho jest Histoire de la justicecriminelle au seizieme sičcle (Paříž 1868), po-ctěná cenou, již vypsal Institut de France nařešení otázky: vylíčiti příčiny, které daly pod-nět ke změnám v soudním řízení trestním, za-vedeném ordonnancí z r. 1539, a podati systémtěchto změn a jejich provedení v XVI. století.Dílo to, přihlížejíc též k obecnému právu trest-nímu, líčí též organisaci a příslušnost soudů trestních a řízení trestní ku konci XV. sto- letí a příčiny změn v řízení trestním, jak za-vedeny ordonnance z roku 1539; pak následujevýklad řízení trest. v XVI. stol. a rozbor lite-ratury trest. práva oné doby. A. byl též čle-nem kommisse pro revisi Code de procédure civile. JT.
5) A. Paul, spisovatel franc. a archaeolog,nar. 1841 v Rouenu, kde jest soudcem u tri-bunálu občanského. Poprvé na sebe upozornilpřekladem Rome souterraine, přehledem to ob-jevů Rossiho, J. Spencera-Northcota a W. R.Brownlova (1874). Na základě pramenů hojněsebraných uveřejnil 1876 Les esclaves chrétiensdepuis les premiers temps de l’eglise jusqu’ a lafin de la domination romaine en Occident. Zatoto dílo dostal cenu akad. francouzské. Potomuveřejnil: L’histoire des persécutions pendantles deux premiers siecles (1884).

Allart [alár]: 1) M a r y G a y, nar. asi 1750v Lyoně, zemř. 1821. Proslavila se románemAlbertine de Sainte-Albe (Paříž 1818, 2 sv.).Přeložila z angl. Eleonore de Rosalba od AnnyRadcliflové (Pař. 1797, 7 sv.) a Les secrets defamille od sleč. Peattové (t. 1799, 5 sv.).

2) A. H o r t e n s e, známá též jménem A l-l a r t d e M é r i t e n s, dcera před., nar. v Mi-láně 7 září 1801, zemř. v Mouthéry 28. února1879. Vychována byvši ve společnosti spiso-vatelské vydala již v 20. roce román hist. LaConjuration d’Amboise (1821). Po vydání knihyLettres sur Mme de Staël (1824) odebrala se
do Italie a pobyla dlouho ve Florencii, kde seobírala k pobídce přítele svého, markýze GinaCapponiho, hist. studiemi. Roztomilost a vtip-nost její získala jí mnoho přátel, k nimž náleželi Chateaubriand a Sainte-Beuve. R. 1843 vdalase za L o u i s a d e M é r i t e n s. Vyd. mnohé ro-mány: Gertrude (1827), L’Indienne (1832), Sex-tus ou Romain des Maremmes (1832), Settimia(1836). Její Histoire de lar. ublique de Flo-rence (1837—1843, 2 sv.) považována dlouhoza nejlepší dějiny florencké. Gino Capponichtěl knihu tu dát přeložit sekretářem svýmAlessandrem Carraresim a napsat k ní poznám-ky, později však sám ji přepracoval pod jmé-nem Storia della repubblica di Firenze.A. se-psala dále Études diverses (1850—51, 3 sv.);Essai sur l’histoire polit. depuis l’invasion desbarbares jusqu’en 1848 (1857, 2 sv.); Nouvelleconcorde de quatre évangél. (1857, 2 sv.); Novum

llatius. 907

organum ou Sainteté philosoph. (1863); Histoirede la républ. d’Athenes (1866) a monografie o Co-lovi di Rienzi, Lorenzovi Medici atd. V me-moirech svých Les enchantements de prudence,Les nouveaux ench. (1873) a Les dernier ench.(1874), vydaných pod jménem Prudence de Sa-
man a Saman l’Esbatz vypravuje částečně svůjživot a líčí zajímavé podrobnosti o stycíchsvých s Lamennaisem, Bérangerem, Librim,Sainte-Beuvem, a o lásce, jíž k ní zahořelChateaubriand.
3) A. M a r c u s, nar. ve Florencii 1826, synpřed., stal se známým 1872 svým vášnivýmhájením bonapartismu, zvláště výstředním pro-hlášením, jímž 27. dub. 1873 kandidoval v Pa-říži proti Rémusatovi a Barodetovi. Brzy nato odsouzen na měsíc pro násilný skutek, jehožse dopustil proti Matagrinovi, redaktoru časop.»Constitutionnel«, následkem článku napsanéhotam Barbeyem d’Aurevilly o poslední práciHortensy Allartové. Napsal některé brošury:Nos frontieres morales et politiques, 1872; Unélecteur a son retour de Chislehurst, 1873; Ap-
pel au peuple, 1874; A propos de la lettre duprince imp. a M. Raoul Duval 1875 a j.
Allary C a m i l l e, spis. franc., nar. 5. ún.1857 v Roquefavouru u Aix. Studoval v Mar-seille, oddal se pak spisovatelství a vydal mno-
hé básně v oblíbeném orgánu Parnassistů »Re- naissance littéraire et artistique«, a kritiky v ča- sop. »République« v Montpellieru, jež vzbudilypozornost. Povídky jeho, Contes de Provence,vynikající místním koloritem a roztroušené požurnálech, vyd. Jonaust. Zvláště z nich uvéstisluší La barque du passeur, L’áme envolée aLe Castelas, uveř. původně v »République«. Ve-selohra jeho o 1 jednání Les baisers du roi(1874) hrána v Marseille. Dále napsal Au paysdes cigales (1879), sbírku povídek skvělého slohu,avšak slabé invence, pak Laurence Clarys, étudede moeurs contemporaines (1879, V.), Les amoursbuissonieres 1880.
Alla siciliana [-sičil-], ital., p o z p ů s o b ut a n c e s i c i l s k é h o.

Alla stretta, ital., t ě s n ě; v hudbě k ozna-čení stupňování k závěrku fugy, při němž na-stupují hlasy těsně za sebou.

Allata viz I l l a t a .
Alia tempera viz T e m p e r a.Allatius (A l l a c c i) L e o, nar. 1586 na ostr.
Chiu, přišel r. 1595 do Kalabrie, r. 1600 do-stal se do řeckého kollegia v Římě, v němžstal se později professorem jazyka řeckého,r. 1601 ustanoven bibliotékářem knihovny va-tikánské, zemř. 19. led. 1669. V dějinách filo-logie jest A. významnou osobou jednak proto,že jako písař bibliotéky vatikánské převezl slav-nou knihovnu heidelberskou (bibliotheca Pala-tina), kterou vévoda Maximilián bavorský da-roval papeži Řehoři XV., do Říma (1622—23),jednak literárními pracemi svými, z nichžuvésti sluší na př. latinský překlad spisu novo-platónského filosofa Sallustia Per» *e³n ka·kásmou (r. 1638 ve vydání Naudéově vyšlý),jeho vydání spisu Filonova De septem orbisspectaculis s latinským překladem, dále spisDe Psellis et eorum scilptis a Excerpta varia


908 Allatura uxorea

graecorum sophistarum ac rhetorum. Důležitájest jeho sbírka starých tradic, bájí a pověr,které se ze starověku udržely u Novořeků; vy-šla pod názvem Graeciae orthodoxae, tom. I., II.Konečně zmínky zasluhuje spis jeho De scriptisPlatonis dialogi (Paříž 1637). Spisy jeho theo-logické směřují hlavně ke smíření církve řeckéa latinské v odchylných článcích věroučnýcha k obraně církve latinské naproti námitkámod Řeků jí činěným; a obého snaží se A. do-cíliti tím, že na základě starých pramenův aučení tradičního dokazuje, že v podstatě víraobou církví jest souhlasná a jednotná. Vý. Jrk.

Allatura uxorea (lat. p ř í n o s m a n ž e l-č i n, mad’. hozomány) sluje v uher. právu jmění,jež manželka muži do manželství přináší. Spra-vuje se podobnými předpisy jako věno dleobč. zák. rak. K a-uře náležejí také všechnymovité i nemovité věci manželčiny, jež jí přizasnoubení nebo sňatku byly dány hledě k man-
želství, at’ snoubencem jejím či jiným (par-phernum). A. dostane se i bez předběžné smlou-vy o tom manželu, který má k ní právo poží-vání (ususfructus), by mohl uhrazovati z tohovýdaje domácnosti (ad onera matrimonii fe-renda). Ve sporech o a-ru, na př. se zákon-nými dědici manželovými, má manželka do- kázati listinami nebo svědky, že a-ru do man-želství v skutku přinesla, a že manžel ji zužit-koval. Při konkursu kupcově náleží nárok man-želky jeho na vrácení a-ry a daru snubního(hozomány és jegyajándék) do 3. třídy věřitelůkonkursních, avšak obé musí se jurisdikci ohlá-siti a zaznamenati ve lhůtě určené v §. 9. čl.16. zák. z r. 1840; pak mají přednost předostatními věřiteli 3. třídy, jejichž pohledávkypovstaly po zaznamenání a-ry, a mají se za-praviti beze srážky, pokud to možno z podstatykonkursní, připadající na 3. třídu. Hsz.
Alla zoppa (ital., k u l h a v ě , k l o p ý t a v ě)znamená v hudbě posunutí akcentované delšínoty na lehkou dobu v synkopovaných rhyth-mických skupinách, čímž stává se, zejménave zdrobnělých tvarech, hudební pohyb ko-
micky kulhavým. — C o n t r a p p u n t o a. z., kon-trapunkt tímto způsobem provedený. Chv.
Allbutt T h . C l i f f o r d, * 1833, člen král.spol. lékařů a chirurgů v Londýně (F. R.
C. P. a F. R. S.), konsultační lékař a lecturerpři všeobecné nemocnici v Leedsu a exami-nátor při universitě v Cambridgi, konal lékař-ská studia v Cambridgi a Paříži. Vedlé men-ších pojednání v »Lancetu« a »British MedicalJournal« sepsal několik větších spisů, z nichžuvésti dlužno: On Overwork and Strain of theHeart (1871); The Ophthalmoscope in nervousand renal Disease (1871); The Effect of Exer-cice on bodily Temperature (1874); Essay ofthe medicine of the Greeks. R. 1884 konal-předCollege of Physicians tak zvané gulstoniánsképřednášky o neurosách zažívacích ústrojí,které t. r. vydal zvláště pod názvem VisceralNeuroses. Mx.
Alle, řeka ve Vých. Prusku vzniká u Lanv kraji niborském několika prameny, záhy pro-téká jezery Kürkenským a Lanským, teče ko-lem Olštýna, Svaté Hory (Heilsberg) a Bar-


— Allegiance.

tošic (Bartenstein), u Sempopole (Schippenbeil)stává se splavnou, omývá dále Frydland aAlten-
burg, a u Velavy s levé strany vtéká do Pre-goly dospěvši délky 220 km.
Alle J . L e o n a r d (* 1777 — † 1857), uči-
tel hluchoněmých v Schorndorfě ve Virtem- bersku, seznal vyučovací methodu hluchoně- mých ve Freisinkách v Bavorsku a vzdělávalpozději hluchoněmé na ústavě gmündském.R. 1820 vydal spis: Anleitung, taubstumme Kin-der im Schreiben, Lesen, Rechnen u. Reden zuunterrichten und sie moralisch gut u. burgerlichbrauchbar zu bilden, připojiv k němu vyobra- zení prstové abecedy. A. přidržoval se zásadškoly vídeňské, která hluchoněmé vzdělávalana základě řeči písemné a posuňkové pěstujíctuto methodicky; uznával důležitost i praktič-nost řeči článkované při vyučování hlucho- němých, ale přisuzoval jí místo podřízené, při-pouštěje ji teprve, až hluchoněmí žáci pomocímimiky a písma poněkud byli vzděláni. Bn.
Allee blanche [alé blAanš], alpské údolí
se 16 ledovci v ital. prov. turinské, distr. aost-ském, táhnoucí se podél jv. úpatí Montblanku.
Allegace viz A l l e g á t .
Allegacnı pocet viz A l l i g a č n í p o č e t.Allegan [elegen], hl. místo hrabství t. jm.
(se 37.836 ob.) v st. Michiganu, 38 km od jez.Michiganského, na ř. Kalamazoo a křižovatceněkolika drah, má čtyři mlýny, pilu, papírnu,továrnu na nábytek a vagóny, čtyři školní bu-dovy, tři časopisy a 2500 ob. (1880).

Allegat (z lat.) sluje místo ze spisu ně-
jakého uvedené, hlavně ze zákona, citát; pakdovolávání se listiny. A l l e g o v a t i tedy tolikco dovolávati se zákona určitého. A l l e g a c e,uvádění zákona. Viz též L i s t i n a.
Allege [aléž], franc., člun, na němž seku břehu dopravuje náklad velikých lodí, kterépro velkou ponornost svou nemohou až ku vý-kladišti doplouti.

Alleghanske konopı, vlákno na tkaniny
z rostl. Laportea pustulata, na horách Alleghan-ských v sev. Americe pěstované. Děd.
Allegbanske pohorı (Alleghany Moun-tains) viz A p a l a č s k é h o r y.

Alleghany [aligeny], řeka vznikající v se-verní části Pennsylvanie, přibírá u Pittsburku
Monongahelu, s kterou splývá v ř. Ohio; ačprotéká hornatou krajinu, jest splavna přes300 km nad Pittsburk.28Allegheny-C i t y [sıtý], město v Pennsyl-vanii, v hrab. t. jm. na ř. Alleghany, naprotiPittsburku, s nímž jest spojeno šesti mosty;má několik nádraží, 50 kostelů, 3 bohoslove-cké semináře (vesměs presbyteriánské), nemoc-nici, veřejnou knihovnu, veliký park a rozsáhlévodovody, továrny na lokomotivy a bavlněnélátky, železárny, pivovary a 89.500 ob. (1886).R. 1885 žilo zde 120 rodin českých. H r a b-s t v í a l l e g h e n s k é mělo r. 1880 355.369 ob.
Allegiance [elídžíens], v ě r n o s t m a n-s k á (zlat. alligare), v angl. právu poměr po-slušenství poddaných k panovníku, zároveňobčanská povinnost, jejíž porušení jest zloči-nem velezrády. Vedlé feudálních slibů věr-nosti manské zavedla Alžběta k upevnění moci


Allegorie —

královské zvláštní přísahu poslušnosti (oath ofa.), kterou bylo lze na každé dvanáctileté osoběžádati. Když pak Jakub I. znění této přísahyzměnil ve prospěch monarchismu, tak že ob-sahovala vzdání se odporu proti zneužívánímoci královské, zavedl konvenční parlament
po revoluci roku 1688 opravu ve znění tom,které pak dopouštělo možnost branného odporuproti porušení ústavy. Nyní vyžaduje se přísahata od veřejných úředníkův a samostatnýchživnostníků. Její znění (Naturalisation Act, 33Vict. c. 14) jest: »Přísahám, že budu věrena že zachovám věrnou poslušnost J. V. krá-lovně Viktorii, jejím dědicům i nástupcům dlezákona. Tak mi pomáhej Bůh.« Od této vý-slovně slíbené poslušnosti (express a.) liší set. zv. přirozená poslušnost (natural a.) či vše-obecná povinnost občanská všech rozenýchi naturalisovaných občanův anglických bezvýslovného slibu, kterou lze zrušiti prohláše-ním za cizince (viz A l i e n a g e) neb naturali-sací (v. t.) v jiném státu. Konečně mluví seo t. zv. dočasné poslušnosti (local či tempo-rary a.) při cizincích po dobu jejich pobytuv zemi. Tkl.
Allegorie (z řec.), čes. j i n o t a j, slovev malířství, sochařství, mimice, básnictví ařečnictví označení nějaké věci neb pojmu ji-ným, a sice takovým, jenž svou podobnostídovede vystihnouti a na mysl přivésti pojemmíněný. V tomto širším smysle jsou a. i me-tafora, personifikace a p. V užším smysle zo-veme a-ií vůbec smyslně obrazné vyjádření,t. j. vyjádření nadsmyslného pojmu neb soudu(všeobecného, abstraktního) příslušným pojmemneb soudem smyslným (zvláštním, konkretným).Zmíněná umění výtvarná užívají a. bud’ prostěs y m b o l i c k y (attributivně) naznačujíce pojem,kterýž má býti vyjádřen, jistým obrazem (na př.mír olivovou ratolestí), neb zosobením (pla-sticky), zobrazujíce jej osobností (na př. ctnostvážnou paní a p.). Poněvadž však v obou pří-padech nebývá dosti zřetelnosti, pomáhají sismyslnými příznaky a přívlastky, které jsoucevšeobecně známy mají uznaný význam (takzv. attributy), na př. pro a-ii spravedlnostimají pásku přes oči, meč. váhy atd. Jinak za-cházejí s a-ií umění slovesná. Na rozdíl od
příbuzných figur (viz m e t a f o r a , p ř i r o v n á n í,b a j k a) zobrazuje básnická a. celý děj a sicetak, že obraz přichází ku platnosti hlavní, my-šlénka pak sama ustupuje do pozadí. Vznikjejí z přirovnání a metafory ukáže nejlépe pří-klad: »Ty’s Israele jako vinný kmen z Egyptapřenesl, jej chránil a množil«... jest básni-cké p ř i r o v n á n í; »Ty’s (Israele) vinný kmenz Egypta přenesl, jej chránil a množil« ře-čeno m e t a f o r i c k y. Jakmile intensivnějizesmyslňujeme nejen Israele-vinný kmen,nýbrž jeho usazení v Palestině, šíření atd.obrazy (analogickými z révy), povstane a.:»Ty jsi kmen vinný z Egypta přenesl; vyhnal’spohany a vsadil’s jej. Uprázdnil’s mu a učinil,aby se vkořenil i zemi naplnil. Přikryty jsouhory stínem jeho, a réví jeho převýšilo i nej-vyšší cedry. Vypustil ratolesti své až k moři,a až do řeky rozvody své« atd. (Žalm 80.,

Allegranza. 909

9—17.) Má-li býti a. ozdobou básnickou, musíbýti názorná, srozumitelná, nápadná. A. poeti-cká nesmí naváděti k uhadnutí konvenienčnímiattributy, jako umění výtvarná; a. poetickámusí mluviti sama svou živostí a výrazností.Včasná a. krášlí báseň, hromadění i zdařilých a-ií(v pozdních plodech Goethových, Dantových,Miltonových a zvl. Voltaireových) jest psycho-logicky nezáživno. Nejvíce rozšířenou jest a.v básnictví orientálním. Bible má hojně do-kladů k ní (Žalm 80., 9—17.) a více ještě vnu-tila ji pozdější allegorická methoda vykladací,zvl. za středověku oblíbená. Ve středověkémumění a literatuře všech národů slavila a. nej-hlučnější triumfy v náboženskodidaktických arytířských plodech všeho druhu. Tehdy takédospěla největšího rozšíření a. jako samostatnýdruh básnictví epického (román de la Rose aj.),řídčeji lyrického a dramatického, ač původjejí jest starší (v staré lit. indické a vůbecorientálních, odtud v řecké a římské). V tétoformě jest poetická cena její pochybna. Roze-znávána tu 1. A. a n t h r o p o m o r f i s t i c k á(člověkotvárná), jež zrcadlí poměry lidské ve
smyšlených událostech ze života zvířat, rostlini nerostů. Sem patří pozdější bajka vůbec.V české lit. jsou a. anthr. Nová rada p. SmilaFlašky z Pardubic, Rada zvířat, M. Klácela,Ferina Lišák a K. Vinařického Sněmy zvírat.2. A. umná, zosobňující pojmy abstraktní,na př. Ctnost’, Spravedlnost, Vlast’ a p. Tako-vou jest stč. báseň Alanus čili O mravnémobnovení původní dokonalosti člověka. Spor duše s tělem, C. Tovačovského Hádání Pravdy aLži o kněžské zboží a J. A. Komenského La-byrint světa a ráf srdce. Z novější literatury hlásí se k a-ii umné S. Čecha Slavia a Petr-klíče a také A. Heyduka Dědův odkaz. Nebe-ský ČM. 1848 (alleg. skladby v rkpu Májovéhosnu); Blümmmer, Uber den Gebrauch derAllegorie in den bildenden Künsten, Freiburk1881; Frank, Darstellung u. Deutung der Alle-gorien, Hamb. 1880. Hš.
Allegrain [-grén], rodina franc. umělcův:É t i e n n e A. (* 1644 — † 1736) a syn jehoG a b r i e l A. (* 1679 — † 1748) byli krajináři,žili v Paříži a ozdobili paláce v Louvru a Ver-saillech četnými obrazy, které se dosud za-
chovaly. C h r i s t o p h e G a b r i e l A., syn Ga-brielův (* 1710 — † 1795), byl sochařem; z děljeho chválí se Venuše do lázně vstupující, kterájest v Louvru.
Allegramente (ital., č i l e , v e s e l e), v hud-bě označení přednesu; vzhledem k pohybutolik co a l l e g r o m o d e r a t o. Chv.

Allegranza J o s e f, archaeolog (* 1715—†1785). Narodil se v Miláně a vstoupil v útlémmládí do řádu dominikánského. Po mnohá létazanášel se vyučováním v různých klášteříchsvého řádu, vedlé toho pilně cestoval po svévlasti konaje studia archaeologická, jejichž vý-sledkem byly spisy sepsané jednak jazykemlatinským, jednak italským. V posledních lé-tech svého života byl převorem kláštera do-minikánského ve svém rodišti. Ze spisů jehouvádíme: Spiegazione e riflessioni sopra alcunisacri monumenti antichi; Descrizione dei varii


910 Allegretto —

monumenti di Marucini in Chieti; De mono-gramma D. N. J. Ch. (1773); De sepulcris chri-stianis in aedibus sacris, accedunt inscrlptionessepulcrales christiano seculo septimo antiquioresin Insubria Austriaca repertae (v Miláně 1773).Sebrané spisy A-zovy vyšly pod titulem: Colle-zione degli opuscoli eruditi latini e italianidell A.

Allegretto (ital., skrác. alltto), p o n ě k u dž i v ě, označuje v hudbě mírný stupeň živéhoruchu a pohyb o něco volnější nežli allegro;takto nadpisují se z pravidla skladby nebodíly skladeb, nesoucí se mírně veselou nála-dou; ale jinak jest a. dosti neurčitým ozna-čením pohybu a kolísá podlé povahy skladbymezi a n d a n t e m a a l l e g r e m, brzy onomu,brzy tomuto více se blížíc. Chv.

Allegri: 1) A n t o n i o viz C o r r e g g i o.2) A. G r e g o r i o (nar. v Římě kolem roku

1580, zemřel tamtéž 18. února r. 1652) z roduCorreggiův, vynikající ital. skladatel směruPalestrinova, nabyl hudebního vzdělání veškole slavného Nanina, byl stipendiátem přichrámu ve Fermu a od roku 1629 zpěvákemv kapelle papežské. Proslavil se v církevníhudbě svým devítihlasým Miserere (pro dvoj-sbor o čtyřech a pěti hlasech), které podneszpívá se v pašijovém týdnu v Sixtinské kapli.Skladba tato (na slova 57. žalmu) byla výhrad-ním majetkem papežské kapelly a klatbou bylohrožen, kdo by se odvážil ji opsati. O jejírozšíření postaral se Mozart, jemuž již po dru-hém vyslechnutí utkvěla tak v paměti, že jimohl napsati. R. 1771 vyšlo »Miserere« tiskemv Londýně, což přimělo papeže Klementa XIII.,že r. 1773 králi anglickému daroval věrnýopis originálu; rovněž císaři Leopoldu I. akráli portugalskému zaslán opis. Tou dobouvydáno »Miserere« vícekráte, mimo jiné Bur-
neyem, jenž si je opatřil prostřednictvím papež-ského zpěváka, a Choronem. G. Baini ujišt’uje,že nestávalo úplného originálu z péra A-ova,nýbrž jen že byl záznam basového hlasu asio 20 taktech a že teprve na začátku XVIII. věkuz nařízení papežova sepsáno bylo »Miserere«v tom znění, ve kterém tou dobou přednášeli je zpěváci papežské kapelly. Mimo to známyjsou ze skladeb A-ových 2 knihy Concertů dvou-, tří-a čtyřhlasých, a 2 knihy Motettdvou-až šestihlasých, kdežto mnoho jiných,též instrumentálních, chovají v rukopise ar-chivy Santa Marie ve ValliceIle a papežskékapelly v Římě. Kircherova »Musurgia« ob-sahuje též ukázky instrumentálních skladebA-ových; Proske uveřejnil ve své »Musica di-vina« Veni Sancte Spiritus od A-ho a abbé San-tini skladby rozličné: Magnificat, Improperia,Lamentationi a Motetti. Chv.
3) A. D o m e n i c o Byl v létech 1610—1629kapelníkem při chrámu Santa Maria Maggiorev Římě a jedním z prvních, kdož užívali samo-statného (od hlasů zpěvních se lišícího) prů-vodu instrumentálního při zpěvech. Z jeho dělzachovalo se: Modi, quos expressis in choris fecitDomenicus Allegrius Romanus (Řím 1617). Chv.

Allegro (ital, skrác. allo; v e s e l e , z h u r-t a) určuje v hudbě všeobecně rychlé tempo


Allemand.

a ve spojení s rozličnými ital. označkami různéstupně rychlosti pohybu anebo i způsob před-nesu skladeb. Tak znamená: a. ma non troppo,ne příliš rychle; a. moderato, mírnou rychlostí;a. giusto, přiměřeně rychle; a. moltoa. assai,velmi rychle; a. appassionato, rychle a náru-živě; a. con brio, rychle a ohnivě; a. furioso,rychle a bouřlivě; a. vivace, rychle a živě atd.Jako subst. jest a. název pro jisté (z pravidlakrajní) věty sonátových neb symfonických skla-
deb; v tom smysle mluví se na př. o prvníma-ru kvartetta nebo o závěrečném a.-ru sym-fonie. Chv.
Alleine [elén] J o s e p h, vynikající duchovníangl. nonkonformistů (* 1634 — † 1668), stal se
po ukonč. studiích v Oxfordě kazatelem v Taun- tonu, vyučoval na Corpus Christi College a byl pro své puritánské přesvědčení několikrátežalařován. Napsal Theologia philosophica, v nížpoukazuje na harmonii mezi přírodou a zje-vením, dále Letters from prison, jež svědčío nezištné jeho povaze, zvláště pak An alarmto the unconverted, jenž staví se na roveň pro-slulému dílu Baxterovu »A call to the uncon-verted«. A. náležel k oněm »rytířům ducha«,kteříž valně prohloubili základy, na nichž spo-čívá nynější sláva vědy anglické. Srovn. Char.les Stanford, Joseph A., his Companions andTimes. T.
Alleluja (z hebr. hallelú-jáh, c h v a l t e
B o h a), slova tohoto užívá se při obřadechcírkve katolické radost zvěstujících, na př. naBílou sobotu, hod boží velikonoční a p. A. dobohoslužby zavedl sv. Jeronym.
Allemagne [almaň], franc. jm. Německa.Allemand (L ’ A l l e m a n d): 1) F r i e d r i c h,

malíř bitev. Nar. r. 1812 v Hanavě, zemř. 1866ve Vídni. Dostav se za mladých let do Vídně,byl šlechtou rakouskou i kruhy dvorními za-městnáván. Z obrazů jeho jsou nejznámější:Bitva u Znojma z r. 1845, pak Jízdní Karlistéz r. 1858. Hojně motivů nastřádal též při vá-lečném tažení, jehož r. 1864 se súčastnil. Byltaké obratným genristou a tíhnul, jak ve vlast-ním oboru svém, tak i v líčení výjevů klidnýchk umírněnému realismu, asi vtom směru jakokrajan jeho Petr Krafft. Velmi oblíbené bylytéž jeho illustrace ze života vojenského. —
Jeho bratrovec 2) A. S i e g m u n d, malíř bitev,nar. 1840 ve Vídni, navštěvoval akademii ví-deňskou, hlavním učitelem byl mu však strýcjeho Friedrich. Upozornil na sebe širší veřej-nost ponejprv rozměrnějším obrazem VítězstvíRakušanův u Kolína.Roku 1864 na pobídnutídvorních kruhů se účastnil války šlesvicko.holštýnské a r. 1866válečného tažení italského.Mnoho zajímavých a poutavých detaillů naobrazech jeho svědčí o tom, že A. poznalz blízka život válečný. Při tom však trvá vícepři povrchné pohnutosti, aniž by se snažil vy-stihnouti dramatičnosti ruchu bitevního. Tech-nika jeho jest velice solidní a také kolorit jemněsharmonisován. Čelné práce A-ovy náležejí mo-tivem oběma válkám, jichž se účastnil, zejménaVítězství hulánů u Custozzy, Bitva u Caldiera aj.Také četné vojen. obrazy povahy více genrové-mezi nimi Ordonnance, Němý ston, Vjezd Dam-

Allemande

pierreských kyrysníků do hradu vídeňského—rovněž portraity-jezdecká podobizna gene-rála Laudona, portrait cís. rakouského aj. —pocházejí z jeho štětce. A. je professorem naakademii vídeňské.

Allemande [almAan] (franc., n ě m e c k á),
tanec něm. původu, dvojího významu. U význa- mu starším jest a. částí suity, kterouž z pra-vidla zahajuje, nebo partity, v níž následujebezprostředně po ouvertuře nebo praeludiu,pohybu mírného, klidného, s hojnými melodi-ckými ozdobami, ve 4/4 taktu s předtaktím 1/8-nebo 1/16-ovým. V té způsobě pěstován a. prosvůj ryze německý původ se zvláštní zálibou skladateli německými, najmě na poč. XVIII.století; a-dy Bachovy a Haendlovy jsou nedo-stižnými vzory. Mladšího původu jest a. jakoskutečný tanec, taktu původně 2/4 n) ního, rázuživého. V taktu 3/4 n) ním neb 3/8 o) ovém jest a. dnesještě z nejoblíbenějších národních tanců v Ba-vorsku, Svábsku a Švýcarech jsa skoro totožnýs »ländlerem«. Za Ludvíka XIV. po dobytí El-saska a. i ve Francii se rozšířil a nejen v žád- ném balletu nesměl scházeti, nýbrž byli v mezi-aktích činoher hostem vždy vítaným. Str.
Allemani, Alemani viz Alamani.Allemont, též A l l e m o n d - e n - O i s a n s,

průmyslné městečko s 1254 obyv. (1886) vefranc. dep. isereském, arrond. grenobleském,kant. bourg-d’oisanském, známé hlavně vydat-ným dolováním na olovo, stříbro, nikl a ko-
balt; jsou zde též lomy břidlicové, slevárna,hamry, mlýny, olejna a zříceniny zámku.
Allemontit, nerost krystalující rhom-
boëdr., obyčejně kulovitý neb ledvinovitý, slohu zrnitého neb miskovitého; jest bílý jako cín neb šedý jako olovo a často naběhlý.Tvrdost 3,5, hustota 6,1—6.2, chemické slo-žení SbAs3; jiné variety však mají jiný poměrSb ku As. Naleziště: Příbram, Andreasberg,Allemont. Hjn.28Allen: 1) B o g o f A. močál Allenský), řadabažin v irské prov. Leinsteru, zaujímající asi970 km2 v King’s County a hrabství kildare-ském, záp. od Dublina, v průměrné výši 75 mn. m. Jsou 8—10 m hluboké, vzniká v nichněkolik značných řek, zejména Barrow, Boynea Brosna, a prot’aty jsou Velkým průplavem (Grand Canal), jenž Dublin spojuje s ř. Shan-nonem. — 2) L o u g h A., jezero v irské pro-vincii Connaughtu, hrab. leitrimském, majícíplochu as 60 km2, nejhořejší z četných jezer,jimiž protéká Shannon.
Allen 1) A. kardinál anglický viz A l a-n u s 1).

2) A. (A l l e y n) T h o m a s (* 1542 — † 1632),angl. mathem., rodem ze Strafferdshiru, stu-doval v Oxfordě bohosloví, načež jsa podporo-ván earlem z Leicesteru usadil se v Gloucester-Hallu, kde se oddal studiím starožitnickým,filosofickým a mathematickým. Neobyčejnázručnost ve vyšším počtářství zjednala mu po-věst čarodějníka, který prý pomocí černéhoumění zamýšlel zprostředkovati manželský sva-zek mezi svým dobrodincem a královnou Alž-bětou. A. s neunavnou pilností sbíral roztrou-šené rukopisy vztahující se k historii a staro-


— Allen. 911

žitnostem, filosofii a mathematice. Značnoučást’ této sbírky daroval sir Kenelm DigbyBodleyově knihovně v Oxfordu. A. vydal v la-tině druhou a třetí knihu Claudia PtolomeaPelusijského.

3) A. F r a n s, rytec, žil ve Gdánsku v polo-vici XVII. století. Z prací jeho náležejí k nej-lepším podobizny purkmistra gdánského Jin-dřicha Fredera (ryta dle obrazu A. Boye) apomořanského reformátora J. Bugenhagena.A. pracoval hlavně pro knihkupce gdánské,elblažské a amsterodamské. Od něho pochá-zejí titulní listy ke spisům slavného Joh. He-velia »De nativa Saturni facie« (Gdánsko, 1656)a »Mercurius in sole visus« (t. 1662) dle kre-seb Boyových, k »Dialogu« D. Urbana Rega(Bukovec, 1652) a j. Gn.

4) A. E t h a n (* 1738 — † 1789), amer. re-volucionářský generál, známý nejprve z krva-vého odporu, jímž osadníci, kteří se nalézalipod ochranou guvernéra novohampshirského,vytlačili z území Vermontu přistěhovalce chrá-něné úřady novoyorskými. Později nastoupiltajnou missi do Kanady, aby vyzkoumal smý-šlení obyvatelstva, utkal se však s částí voj-ska gen. Montgomeryho v nerozvážné dobro-družství, následkem čehož byl zajat, v řetě-zech do Anglie odvezen, ale brzy potom zpětposlán a až do vítězství u Saratogy (1778)v žalářích a na lodích vězněn. Zatím byl Ver-mont, rodné jeho území, prohlásil (1777) svouneodvislost, a když novoyorský stát ji uznatinechtěl, začal se bouřiti i zvolil A-a generál-
majorem své milice. Tu velitelé angličtí hle-děli A-a přemluvit, aby ve Vermontě obnovilautoritu královu, slibujíce, že se území toto stanesamostatnou britskou provincií. A. však poslaljejich spisy presidentu kongresu (1782), kterýmpo skončení války Vermont byl do Unie při-jat, ač teprv r. 1791 uznán státem. A. uchýlivse do soukromí jal se psáti své dílo Reasonthe only Oracle of Man (Rozum, jediné ora-kulum člověka; v Benningtonu 1784), v němžnemilosrdně útočí na křest’anství. Vydal také(1779) Narrative, povídku, v které ohnivě líčíosudy svého dlouholetého žalařování. Zemřelv Colchestru. A. byl muž šlechetný a právětak výstřední jako udatný, nade všecko pak miloval svobodu. Život jeho popsali Jared Sparksve své Library of American Biography (1836),Hugh Moore (1834) a H. W. de Puy (Buffalo,1853).
5) A. W i l l i a m (* 1784 — † 1868), amer.duchovní a spisovatel, byl s počátku kočovnýmkazatelem na západě novoyorského státu, pakknihovníkem při Harvard college, později du-chovním správcem v Pittsfieldu a posléze ře-ditelem Bowdoin college. R. 1828 vydal JuniusUnmasked (v Bostoně), v němž záhadné autor-ství proslavených listů Juniusových připisujelordu G. Sackvillovi. Ve sbírce Psalms andHymns (1835) uveřejnil také několik původ-ních písní. Největší jeho dílo BiographicalDictionary vyšlo (1857) ve 3. vydání obsahu-jícím životopisy téměř 7000 Američanů. V po-sledních létech věnoval se výhradně poesii.Krom několika svazečků písní církevních na-


912 Allenburg —

psal báseň Wunnisso, dále Christian Sonnets(1860), Poems of Nazareth and the Cross (Básněo Nazaretu a kříži; 1866) a Sacred Songs. Ze-mřel v Northamptonu, kde žil řadu let zabý-vaje se jen literaturou.

6) A. D a v i d O l i v e r, americký missionář,nar. 1800v Barre (Massachusetts), zemř. 17. čce1863 v Lowellu. Vynikl missionářskou činnostíve Vých. Indii a vydal History of India, an-cient and modern (Bost. 1856), dílo trvalé ceny.

7) A. C a r l F e r d i n a n d (* 1811 — † 1871),dán. historik, obrátil svá badání hlavně k dě-jinám vlastní země v době Kristiána II., kdyrozpadla se jednota nordických říší, a dílemsvým o této době znamenitě osvětlil záhadyjejí; nedokonal ho však, nýbrž chtěje spraco-vati dějiny až do r. 1536 dospěl jen k r. 1525.
Velice ceněna je také jeho příruční kniha dán-ských dějin a dva spisy o Šlesviku, jimiž opřelse německým aspiracím na tuto zemi, a kterévzbudily živou polemiku se strany německé.A. nar. v Kodani,-cestoval odbyv studia pozemích evropských a pilně badal v archivech;roku 1851 stal se titulárním a r. 1862 řádnýmprofessorem historie; jsa churav strávil poslednírok svého života na Korfu a zemřel v Kodani.Sepsal Haandbog i faedrelandets historie, 1840(8. vyd. 1881), přeloženo do němčiny několi-kráte (v Lipsku, 1849) a do frančiny (v Kodani,1878); Breve og aktstykker til oplysning afChristien II. og Frederik I. tid (1854); De tre nordiske rigers historie 1497-1536 (1.—5. sv.1862—72); Om sprog og folkeeiendommelighedi hertug dömmet Slesvig eller Sönderjylland(1848); Det danske sprogs historie i hertugd.Slesv. (2 sv. 1857—58).
8) A. P e t e r (* 1826 v hrabství kentském,†1874 v Londýně), proslulý specialista ušníchchorob. Pobyv r. 1855 několik měsíců jakovojenský lékař při angl. armádě na Krymu vě-noval se po svém návratu praxi, zabývaje sepilně studiemi o ušních chorobách. R. 1868přestěhoval se do Londýna, jmenován byl od-borným lékařem a docentem při St.Mary’s Ho-spital. V této době sepsal pamětihodné pojed-nání: On some of the functions of the middleand internat Ear and their analogies (Lancet1869) a větší spis: Lectures on aural catarrh
or the commonest forms of deafness and theircur. Mx.
9) A. G r a n t, angl. spisov., nar. 24. února1848 v Kanadě, byl však vychován ve Franciia Anglii, kde také dosáhl své akademické hod-nosti (v Oxfordě). Roku 1873 byl jmenovánprofessorem logiky a filosofie na Queen’s col-lege na ostrově Jamaice, kteréhožto ústavu stalse ředitelem již roku následujícího. Po čtyřechlétech vrátil se do Anglie a věnoval se téměřvýhradně literatuře přispívaje do různých sbor-níků. Hlavní jeho spisy jsou: PhysiologicalAesthetics (1877); The Colour-sense (1879);Anglo-Saxon Britain (1880); Vignettes fromNature (1881); The Evolutionist at Large (1881):Colours of Flowers (1882); Flowers and theirPedigrees (1884); Charles Darwin (1885), paknovella Babylon (1885) a For Mamie’s Sake(1886). A. náleží k nejpůsobivějším přírodo-


Allent.

vědeckým spisovatelům a svých bohatých vě-domostí užívá rád ke znázorňování evolučnítheorie.

10) A. H. F., poručík v armádě SpojenýchObcí severoamerických, proslul v poslední dobějako cestovatel po Aljasce. Vydav se r. 1885vzhůru po Měděné řece (Atně), která vých.od zálivu prince Viléma do Tichého okeánu
se vlévá, překročil potom pěšky pohoří Ala-skan Range a hory Tenanské a dostihnuvřeky Tenany plavil se po ní až do Jukonu,největšího proudu v Aljasce. Od ústí Tenanypřepravil se na pravý břeh Jukonu, prozkou-mal tam pohoří Jukonské a sledoval tok Ko-jukuku, přítoku Jukonského, na 280 km protiproudu. Na zpáteční cestě r. 1886 postupovalpodél Jukonu až k zálivu Nortonskému na záp. pobřeží Aljasky. Zprávy A-ovy, kteréžpodal o topografii, geologii, meteorologii kra-jin prozkoumaných, jakož i podniknuté vy-měřování výšek jsou vzácným příspěvkem prozeměpisné a přírodní poměry Aljasky.
Allenburg, okr. město v pruském vlád-
ním okr. královeckém, kraji velavském, na ř.Alle. sídlo soudního úřadu s 2101 ob. (1885);polní hospodářství, obchod dřevní, filiálka říš-ské banky, továrna na sirky a cihelny.
Allendorf, jméno mnoha obcí v Něme-cku, z nichž důležitější jest okr. město v pru-ském vládním okr. kasselském, kraji witzen-hausenském, na ř. Veře a na pruské státnídráze frankfurtskobebraské, sídlo soudníhoúřadu s 2797 obyv. (1885), kteří zabývají serolnictvím, zahradnictvím, chovem kanárů av továrnách na papír a lučebniny; na protěj-ším břehu řeky jest král. solivárna sodenská.

Allendorf J o h a n n L u d w i g K o n r a d,lutheránský farář (* 1693 — † 1773), byl posledně
farářem v Halle (od r. 1759); sepsal mnohopísní chrámových, z nichž 132 otištěny vesbírce C ö t h e n s c h e L i e d e r, A-em vydané.
Allenkovice viz H a l e n k o v i c e.Allenstein, pol. O l s z t y n, krajské město

ve východopruském vlád. okr. královeckém nař. Alle a na dráze toruňskoinsterburské, 100km jižně od Královce, se zámkem, evang. akatol. chrámem, synagogou, filiálkou říšskébanky, gymnasiem, nemocnicí milosrdných
sester, ústavem pro choromyslné, slevárnouna železo, továrnou na sirky, parními pilami,cihelnami, pivovary a j., sídlo zemského soudus 11.552 obyv. (1885), kteří zabývají se lesníma polním hospodářstvím a značným obchodemdřevním, obilním a chmelným. — Kraj al-lensteinský oplývá lesy a jezery a má na1350 km2 68.975 obyv., pěstujících rolnictví,včelařství a chov dobytka.
Allent [alán] P i e r r e A l e x a n d e r J o-s e p h, franc. spisovatel vojenský (* 1772—†1837), byl jedním z nejvýtečnějších důstoj-níků v oboru genijním za doby prvního císař-ství; od r. 1828 byl členem komory pairův.A. sepsal několik výtečných spisů odborných,z nichž obzvláště vytknouti sluší: Précis del’historie des arts et des institutions militairesen France depuis les Romains (Paříž 1803) aHistoire du corps imperial du génie (t. 1805).


Allsntando —

Allsntando, allentato, též rallentando
(ital.), o c h a b l e , v á h a v ě; v hudbě: pomaleji apomaleji.
Allentato viz A l l e n t a n d o .Allentown [elentaun], vzkvétající obec

v Pennsylvanii ve Spoj. Obcích sev.-amer.,75 km sev. od Filadelfie, s 18.063 obyv. (1880).V okolí se dobývá železo a uhlí, břidlice avápenec.

Alleppi (A u l a p o l a y, A l l a p a l l i), hlavní
přístav ve vých. — ind. státě Travankoru, v pre-sidentství madraském, s 30.000 obyv. (1881).Vyváží se asi za 2,204.460 zl., hlavně káva,kardamomy, zázvor, pepř, kokosové ořechy,kokosové vlákno a ryby. Dovoz činí ročněasi 1,574.760 zl. Jest zde maják 25 m vysoký,viditelný na 29 km, dále palác mahárádže,úřední domy, nemocnice, škola, dům pro ce- stující, úřady poštovní, telegrafní a celní, mis-sionářská (protestantská) škola a kostel. Fl.
Aller, řeka německá, temenící se v pru.ské prov. saské u Seehausenu (155 m n. m.),30 km záp. od Magdeburku, teče směrem sev.-záp. kolem měst Gifhornu, Celle a Verdenu,vnímá do sebe s levé strany Okru, Fusu,Wiezu a Leinu, s pravé strany Isu, Lachtu,Oerzu a Böhmu, a nedaleko pod Verdenemvtéká s pravého boku do Vesery. Jest 256 kmdlouhá a na 113 km (od Celle) splavna.

Allersheim, vesnice v Bavorsku, ve vlád.okr. švábském, na Rieské rovině nedalekoNördlink, památná bitvou, v níž 3. srpna 1645zuřivě bojováno mezi francouzskohesským voj-skem pod Enghienem a Bavory pod Mercym.Tito sice byli poraženi a sám Mercy padl,avšak vítězové utrpěli takových ztrát, že ustou-pili za Rýn.

Allert Z a c h a r i a s, rodák vratislavský, asiv létech 1625—1631 sluha a písař městskéhosyndika vratislavského dra. Reinharda Rosy.R. 1634 pojal za manželku Voršilu Prosovu,vdovu po měšt’anu svídnickém. Toho času bylasi již c. k. správcem lenní a zemské kance-láře a ingrossistou knížectví svídnického aja-vorského, k r. 1639 sám pak si hodnosti typřikládá. Další jeho život jest neznám. A. pro-vázel syndika Rosu na cestách, které konaljako vyslanec v zájmu svého města, při čemž
pilně zapisoval, co se denně památného při-hodilo. Velice skomolený originál těch zápi-sek nachází se toho času v král. bibliotécevratislavské. Zachovaný zbytek obsahuje zprá-vy o dvou cestách, z nichž první konána kukonci r. 1626 ke dvoru cís. ve Vídni a bylanásledkem prvního ubytování Valdštejnovýchpluků ve Slezsku; druhou vykonal A. s po-selstvem stavů slezských, které 14. listopadu1627 z Vratislavě se vydalo na cestu, aby účast-nilo se korunovace krále Ferdinanda III., ko-nané 25. prosince t. r. v Praze. A. poznal slavnosti korunovační do podrobna a líčí živě svépříhody. Uprostřed popisu tehdejších událostív Praze (třetím prosincem) končí bohužel za-chovaná část’ denníku, v ohledu kulturně hi-storickém nemálo zajímavého a obsahujícíhoi některé zprávy o čistě politických událo-stech oné doby. Srovnej Zacharias Allert’s

de Alliaco. 913

Tagebuch aus dem Jahre 1627. Herausg. von
dr. Julius Krebs. Vratislav 1887, 121 str. Kp.
Alletz [ales] P i e r r e E d o u a r d, filosof aaesthetik franc. (* 1798 — † 1850). Věnoval sestavu učitelskému a byl prof. morální filosofiev Société royale de bonnes lettres. Pozdějioddal se diplomacii a stal se konsulem v Bar-celoně, kdež působil až do smrti. Z četnýchjeho aesthetickokritických a filosofických spi-sův zmínky zasluhuje Esquisses de la souf-
france morate (1836 v Paříži 2 díly), obrazyvelmi pěkné, často št’astně dramatisované.Akademie franc. poctila cenou některá jinájeho díla, jako Démocratie nouvelle ou desmoeurs et de la puissance des classes moyen-nes en France (v Paříži 1837), pak báseň pří-ležitostnou Dévouement des médecins franc.a Barcelone (1822). Jiná jeho báseň NouvelleMessiade (o 16 zpěvích, 1830) jest zcela za-pomenuta.
Allevard [alvár], hlavní místo kantonu
ve franc. depart. isereském, arrond. grenoble-ském, na ř. Brédě, 40 km sev.-vých. od Grenoblu,s 3085 obyv. (1886). Na blízku jsou zříceninyrodného hradu Bayardova a proslulé lázněs vlažným (16°) sirným a jódovým pramenempro choré katarrhem, rheumatismem a kož-ními nemocmi, též lázně žinčicové. Také sezde doluje na železo, mangan, měd’ a olovo.
Alleyn [alén] E d w a r d, vynikající herecanglický (* 1566 — † 1626). Divadelními spe-kulacemi nabyl velikého jmění a na svýchpozemcích kolem Dulwiche založil (r. 1613)kollej daru Božího (College of God, s gift.) Byldůvěrným přítelem W. Shakespeara, M. Dray-tona a jiných básníků a umělců dramatických;herecké jeho výkony docházely ocenění sa-mého Bena Jonsona, který nikdy přílišnou
chválou neplýtval. A. založil také četné chu- dobince v Londýně a zemřel v Dulwichi.
Allgaier J o h a n n, vynikající mistr hryšachové, (* r. 1763 ve Schussenriedu ve Vir-temberku, †ve Vídni r. 1823). Byl kolem roku1800 povolán do Vídně, aby cís. prince vy-učoval královské hře. Později vstoupil do voj-ska a zemřel v poměrech stísněných. Vydalspis Theoretisch-praktische Anweisung zum
Schachspiet (6. vyd. r. 1841), kterýž, ač v obsahu jest zastaraly, přece klásti sluší mezididakticky a methodicky nejlepší učebnice ša-chové. Theorie šachová a-ovi mnoho děkuje.On ve spise svém první užil methody tabel-lární, a jistý způsob zahájení hry-od něhosice nevynalezený ale zdokonalený a objas-něný-po něm nazván gambitem A-ovým(viz G a m b i t). O významu A-ově viz Bilgue-rův »Handbuch des Schachspieles«. kv.
Allhutten viz L h o t a.Allia (lépe A l i a), nyn. A i a, říčka v La-

tiu, vlévá se 20 km sev. nad Římem do Ti-beru. Nepatrná říčka tato nabyla důležitostiv dějinách strašlivou porážkou, již zde utrpěliŘímané od Gallů pod Brennem 18. čna r. 390př. Kr., kterýžto nešt’astný den zván odtuddies Alliensis. Vítězní Gallové zmocnili se po-tom i Říma a spálili jej.

de Alliaco P e t r u s viz d ’ A i l l y.


914 Alliage —

Alliage [aijáž] viz S l i t i n a.Alliance [elajens], rozkvétající obec star-

ckého hrabství ve státě Ohiu, na řece Maho-ning a křižovatce několika drah, má 4500 ob.,12 kostelů, 2 slévárny, továrny na motyky,tlumoky a j.

Alliance, s m l o u v a s p o j e n e c k á, jestnázev oněch smluv mezinárodních, jejichž před-mětem jest jisté společné jednání či chováníse za určitým politickým cílem, kterého lzedosíci z pravidla prostředky válečnými. Před-mětem tím liší se a. od ostatních smluv mezi-národních, zvláště též od smluv g a r a n č n í c ha od v o j e n s k ý c h k o n v e n c í, s kterýmimůže býti spojena. Pouhá výměna mínění ashoda v důležitých otázkách mezi panovníkybez formálních určitých závazků (jako na př.při novějším t. zv. trojcísařském spolku) neníještě a. S druhé strany však přestává a.tam, kde mezi státy spojenými vyvinuje sejistý společný trvalý svazek organický, pře-cházející ve spolek států neb jiný útvar státusloženého.

A. jsou velmi starým zjevem v mezinárod-ních poměrech států. V starověku náležejí semčetné s y m m a c h i e řeckých státních obcí,zvláště Sparty a Athén. Účelem jejich bylo odra-žení společného nepřítele zevnějšího (Peršanů),později také zamezení hégemonie některéhostátu nad ostatními (srvn. symmachii Spartys králem perským proti Athénám ve válce pelo-ponnéské). V Římě byly uzavírány a. (foederaaequa), pokud Řím nenabyl převahy rozhodnénade všemi státy okolními. Pozdější t. zv. foe-der non aequa s národy přemoženými majívýznam podrobení se těchto pod moc Říma.V době barbarských výbojů na počátku středo-věku nebylo pro a. místa. Teprve feudální pomě-ry a pak poměry příbuzenské mezi panovníky,idee náboženské (srv. výpravy křižácké)vedly k uzavírání smluv spojeneckých. Ve válcetřicetileté vystupuje vedlé těchto podnětů t. zv.zásada politické rovnováhy, jejíž jménem bylypotom v XVII., XVIII. i XIX. stol. uzavírányčetné a. a t. zv. koalice, hlavně proti přílišné-mu vzrůstu moci francouzské za Ludvíka XIV.a později za Napoleona I. (v l. 1668, 1671, 1697,1701—13, 1805, 1812) a proti moci domu Habs-
burského (1741, 1756—63). Skutečným účelemtěchto a-cí bylo namnoze vedení výbojnýchválek, dělení cizích zemí (na př. rozdělení Pol-ska r. 1772, 1793, 1795), kterémuž účelu značněhověla záminka t. zv. rovnováhy evropské, jejížpojem nebyl nikdy nikým řádně vytčen. Revo-luce francouzská zavdala podnět k a-cím z dů-vodu hájení legitimity, monarchického prin-cipu proti snahám revolučním. Sem náležíkoalice z r. 1793 a 1798 proti Francii, a zvláštět. zv. a. s v a t á (v. t) z r. 1815, která mělavzápětí branná zakročování proti snahám kon-stitučním (na kongressích v Opavě 1820, v Lub-lani 1821 a ve Veroně 1822). Zatím však ob-jevil se ve válce za svobodu řeckou (1821 násl.)nový politický princip mezinárodní, zásada ná-rodnostní, která zatlačila postoupně oba prin-cipy předcházející do pozadí, a za jejíhož vlivuudály se nejnovější změny ve složení společ-

Alliance.

nosti mezinárodní (rozdělení Belgie a Holland-ska, sjednocení Italie, Německa a ustavení sestátů balkánských). A. novější nejsou tak častéjako v XVII. a XVIII. stol., mají z pravidlaráz dočasný a na rozdíl od dřívějších princi-pů neurčitých účel zcela určitý (tak na př. a.Francie, Anglie, Sardinie a Turecka z r. 1853proti Rusku, tajná a. francouzskoitalská z r.1858 proti Rakousku, a. rakouskopruská z r.1863 proti Dánsku a tajná a. pruskoitalskáz r. 1866 proti Rakousku). Nejnovější, posudtrvající jest obranná a. rakouskoněmecká z r.1879 (uveř. 2. února 1888), ku které později(1883 neb 1887) i Italie přistoupila. Obsah ujed-nání s Italií není znám. Dle úředního znění a.rakouskoněmecké jest případem smlouvy (ca-sus foederis) útok Ruska neb jiné mocnosti (tedyvedlé současné situace mezinárodní Francie,dříve i Italie) bud’ podporované nebo nepodpo-rované Ruskem na některého ze spojencův.V prvém a třetím případě stanoví se pomocs veškerou mocí válečnou, v druhém případěnedosti přesně vytknuta povinnost »přátelskéneutrality«. Otázky východní dotýká se a. taasi jen potud, pokud by Rusko učinilo z dů-vodu otázky té útok na Rakousko-Uhersko,kdežto ostatní případy konfliktu na východě pod-léhají kollektivnímu vyřízení všech velmocí nasmlouvě berlínské podepsaných. Doba, na kte-rou a. ta jest ujednána, není známa.

A. uzavírati mohou jen státy neodvislé (su-verenní), nikoliv tedy státy odvislé (vasallské)aniž členové státu spolkového, aniž panovnícisami pro sebe. Účel jejich může býti velicerozmanitý, týká se však vždy nepřítele ze-vního. Dle něho dělí se a. na všeobec-n é, pro všecky případy, contra quoscunque.a na z v l á š t n í, pro případ zcela určitý (codo území, nepřítele, času, podnětu i povinno-stí). Dále liší se a. ú t o č n é (offensivní), kterésměřují k přímému sledování určitého cíle po-litického prostředky brannými, od a-c í o b r a n-n ý c h (defensivních), které čelí proti možnémuútoku zevnímu. Nepřítel určitý jest při a-cíchobranných jen výjimkou výslovně jmenován,neb lze jej určiti ze současného stavu mezi-národních poměrů; při a.-cích útočných býváz pravidla zřejmě označen. Co do času jsou
a. útočné uzavřeny obyčejně na určitou dobu,a. obranné na neurčito. Práva a povinnostispojenecké jsou zásadně stejné, jakkoliv různémohou býti hmotné prostředky spojenců. Takzv. nerovné a. jsou ve skutečnosti podrobeníse jednoho státu druhému. Povinnosti spoje-necké bývají velmi různé, jako služby diplo-matické (bons offices), prostředkování, povoleníprůchodu pro vojsko spojenecké, přepuštěníúzemí za operační basis, dodávky určitýchobnosů peněz nebo válečného materiálu nebobranného mužstva, nebo konečně pomoc s ve-škerou mocí válečnou, společné operace vá-lečné až do společného uzavření míru. Nej-důležitější částí a. jest přesné, nepochybnévytčení případu smlouvy (casus foederis). Po-něvadž nastoupení případu toho musí býti po-necháno samostatnému posouzení spojenců,jest, jak četné toho jsou doklady, při neurči-

Alliance evangelická —

tém stanovení jeho nebezpečí sporu ano i válkymezi spojenci. A. označují se jmény států spo-jeneckých neb dle počtu jejich (t r i p e l — a., q u a-d r u p e l — a.) neb i zvláštním jménem (na příkl.S v a t á a.). Pevnost trvání a cena jejich (hlavněa.-cí obranných) závisí na tom, není-li mezispojenci sporných zajmů životních, nýbrž spíšedo jisté míry společenství důležitých prospě-chů. Srv. Bluntschli, Das moderne Völkerrecht(Nördl. 1878); Heffter v Bluntschliově Staats-wörterbuch I., Allianz; Geffeken, Bündnissver-träge v Holtzendorffevě Handbuch des Völker-rechts 3. sv. (Hamb. 1887); Rolin Jaequemyns,Les alliances européennes au point de vue dedroit intern. v Revue de droit intern. 1888,čís. 1.; Trakal, A. rakousko-německo-italskáv Osvětě 1888, č. VII. Tkl.

Alliance evangelicka (angl. Evangeli-cal alliance), jednota křest’anů evang., vzniklá veSkotsku podnětem spisu »On christian Union«,vydaného Hendersonem z Parku po slavnostidvoustoleté památky westminsterské synodyr. 1843. První předběžná schůze konána v Liver-poolu dne 1. řijna 1845 za přítomnosti členů20 evangelických denominací; první ustavo-vací schůze v Londýně od 10.—31. srp. 1846.A. e. čítá několik tisíc členů různých národ-ností a všech evangelických církví. Nedovo-lává se práv nad církvemi, nesahá na ústavucírkví, není také alliancí církví, nýbrž osob.Účel: Osvědčení jednot církví evangelických,stavení rozbrojů tuto jednotu ohrožujících, pě-stování bratrské lásky, sledování cílů všemevang. církvím společných, poskytování posilyutištěným, bránění nevěře, pověře, bludu atd.Pojítkem jsou tyto články víry: 1. Boží vnuk-nutí a dostačitelnost sv. Písma; 2. právo vlast-ního zkoumání; 3. jedinost božství ve třechosobách; 4. úplná porušenost lidská; 5. doko-nalé zadostučinění Syna božího za hříchy;6. ospravedlnění z víry; 7. působení Duchasv. při obrácení hříšníka; 8. nesmrtelnost duše,vzkříšení, soud, věčný život nebo zatracení;9. boží zřízení úřadu kazatelského, nezbytnostsvátostí křtu a večeře Páně. Ostatní odchylnénázory nejsou spolčení na závadu. Unitářia kvakeři jsou vyloučeni. Na členech sežádá vystříhání se trpkosti, příkrosti a hněvu,
výhost různicím, sporům a roztržkám, dba-lost pokoje a lásky. Za tou příčinou zařízenyjsou současné společné modlitby na počátkuroku. Poboční a. e-ké jsou ve Spojených Ob-cích amer., Kanadě, Africe, Australii, obouIndiích, Francii, Švýcarsku, Německu, Švéd-sku, Turecku, Jerusalemě atd. Hlavní schůzepořádány bývají každého třetího nebo čtvrtéhoroku střídavě v různých městech. Takovéschůze byly již v Genevě, Berlíně, Amstero-damě, Novém Yorku, Basileji a Kodani. Vý-sledky práce: sblížení evang. církví, spolehlivézprávy o církvích, odklizení svárův a polemikmezi církvemi, zmírnění tlaku na křest’anyv zemích muhammedánských, vysvobozenípronásledovaných (Madiai ve Florencii, Mata-moros ve Španělsku) prosebným zakročenímu příslušných vlád, polehčení jinověrcům (lu-theránům v Rusku, katolíkům ve Švédsku, ne-

Alliance française. 915

uznaným církvím v Čechách) přímluvami u pa-novníků, účastenství ve zrušení otroctví v Ame-rice, opravy v zákonodárství o klidu nedělním,národní vychování v Indii, úsilí o zrušení pro-deje opia v Číně, vydávání spisův o časovýchotázkách.Orgánem a. e-ké jest měsíčník»Evan-gelical Christendom« v Londýně. —šek.

Alliance francaise [aliAans frAanséz]: 1) Ná-rodní spolek pro rozšíření jazyka franc. mimoFrancii, zvláště v osadách a zemích pojatýchpod protektorát francouzský. Byla zal. v Pa-říži r. 1883 a čítá nyní již 12.000 členů. Vý-lučně národní účel A. f. získal jí přízeň a pod-poru mužů nejrůznějšího směru politického.Již v prvním roce trvání spolku svorně pů-sobili ve výboru mužové všelikých stran po-litických, jako: Carnot, býv. ministr vyučování,Tissot vyslanec, kardinál Lavigerie, arcibiskupalžírský, Paul Bert, poslanec, Ferd. Lesseps,generál Faidherbe, členové akademie Pasteura Taine a j. Zakládání a podporování školfrancouzských, jakož i rozšiřování franc. knihjsou hlavní prostředky, kterými se A. f. do-máhá svého cíle. Podobně jako naše Maticeústřední, byla A. f. založena na ochranuzájmů národních jmenovitě na obranu dosa-vadního vlivu jazyka franc. jako jazyka mezi-
národního, a to následkem pokusů činěnýchze strany německé a anglické o vytlačení fran-čtiny z trhu světového. Činnost svoji A. f. sou-střed’uje jmenovitě na východ a na břehyStředozemního moře, kromě toho však pod-poruje též franc. školy v Americe, Číně, Ko-činčině, Senegalsku a ve všech franc. osa-dách. A. f. uveřejňuje každý druhý měsíc velmizajímavé zprávy (Bulletin), jež se sympathi-ckou pozorností stopují též pěstování frančtinymezi Čechy. Dámy mohou býti členy spolkua požívají týchž práv jako muži. R. 1884 bylaA. f. vládou uznána za spolek užitečnosti ve-řejné (utilité publique), čímž nabyla ještě většíváhy. Pravou duší A. f. jest její hlavní tajem-ník p. P. Fomin, dozorce veřejného vyučo-vání, jenž získal si velikých zásluh o založeníspolku a rediguje velmi pečlivě spolkové »Bul-letiny«.
2) A. f. v P r a z e ustavila se roku 1886jako spolek samoprávný přičiněním Soběslava
Pinkasa, delegáta A. f. pařížské, a četnýchpřátel jazyka franc. za účelem rozšíření zna-losti řeči, literatury, vědy a umění francouz-ského v národě českém. Téměř ve všech česko-slovanských školách středních, obchodních aměšt’anských uděluje A. f. poučné azábavné knihy francouzské jako ceny žákůma žákyním vynikajícím v učení se franc. ja-zyku. Poskytuje dále stipendia studujícím, po-řádá přednášky, má svou vlastní knihovnu pročleny a rozmnožuje i jiné knihovny franc.spisy, pěstujíc vůbec nepolitické styky s Fran-cií a uveřejňujíc též ve lhůtách neurčitýchzprávy pod jménem »Bulletin«. Opatřuje svýmčlenům přímo od nakladatelů díla francouz-ská za výhodných podmínek a poskytuje vy-datná doporučení a dle svých dosud skrom-ných sil též podpory hmotné členům do Fran-cie se odebírajícím. I v pražské A. f. osvěd-

916 Alliance israelská všeobe

čila se zásada, že v otázkách národních slušínedbati různosti politických názorů. Užitečnýa čistě vlastenecký účel získal spolku dosudbez mála tři sta členů, dam a pánů. SídlemA. f. v Praze jest Umělecká Beseda. Správnívýbor skládá se z desíti členů a obnovuje seročně z polovice. Jednací řeči spolku jsoufrancouzská a česká. Ps.

Alliance israelska vseobeona (Allian-ce israélite universelle) jest »Ústřední spolekžidovský«, r. 1860 z podnětu 6 vzdělaných židův Paříži založený, jenž nyní činnost svou povšem světě rozvijí, zvláště však na východě.v zemích tureckých a sousedních. Společnostta má nyní přes 28.000 členů se základnímkapitálem 200.000 frankův a s ročními sbírkami,které téže sumy dosahují. Sídlo spolku jestv Paříži; tamt’ zdržuje se 25 členů z výborusloženého z 55 údů. Účelem spolku jest ují-mati se židů, kdekoli by pro náboženství apůvod svůj byli potlačováni, tedy působitik uznání občanské rovnoprávnosti a působitive směru tom podporou přiměřených spisůva učenců, zvláště však zřizováním konfessio-nálně vzdělávacích škol a vychováním uči-telstva vůbec, jmenovitě ve příčině vyučo-vacích jazyků (anglického, španělského, ture-
ckého, arabského atd.) způsobilého. Přípravnétakové učitelské školy má spolek v Paříži 2,totiž 1 pro učitele a 1 pro učitelky, které ažz Asie a Afriky do jmenovaných ústavů sepřijímají. Cařihradský bankéř Hirsche věnovalspolku ve prospěch jeho působení v zemíchtureckých 1,000.000 franků. Na školách spolkutoho vzdělává se nyní přes 7000 dítek, z nichžje třetina dívek. I šití na dívčích školách sevyučuje. V Jafě u Jerusalema má a. i. v. takéškolu rolnickou. Avšak i mladíky řemeslůmvyučené podporuje obstarávajíc jim k výživěpříhodná místa u mistrů. — Podobné spolkys působením dle politických území omezenýmjsou: 1. v Londýně Anglo-Jewish Association,pak Board of Deputies, 2. ve Vídni Israeliti-sche Alliance, 3. v Lipsku DeutschisraelitischerGemeindeverein, a 4. v Novém Yorku Boardof Delegates. Lp.
Alliance presbyterianska. Přes všeckusvou rozštěpenost zaviněnou národními, krajin-
nými a věroučnými zvláštnostmi svět prote-stantský nepozbyl své vnitřní, na zásadě ospra-vedlnění z víry spočívající jednoty. Vědomíto oživeno v nynějším století vlivy různými.Snaha spolčovati se k dosažení účelů všeli-kých ovládá vždy více lidskou společnost av této i protestantské církve, kterýmž při jejichpodnicích na poli missie mezi pohany se stranyjedné, jakož i při zkušenostech s jednolitouorganisací církve římskokatolické se stranydruhé potřeba sil svých netříštiti stala se naten čas citelnou. Tak vznikla a. evangeli-cká (v. t.), všem evang. církvím přístupná,jako kruh nejširší, uvnitř tohoto pak a. p.,unie baptistů, unie methodistů aj. jako kruhyužší. A. p. založena v Londýně 21.—23. čce1875 v uvážení, že církve reformované posvětě pod různými jmény roztroušené potře-bují patrného nějakého svazku, jak pro po-

oná — Alliance svatá.

silu vlastního reform. vědomí, tak i ke zmocněnísvého účinkování vnitř i zevnitř. Aby takovájednota pod jedním Pánem a v jedné prácistala se zjevnou, ustavila se a. p. na následu-jících základních zásadách: Alliance budižznáma jako »alliance církví reform. presby-terně zřízených, ve světě vůbec se nalézají-cích.«-Každá církev presbyterně zřízená, sv.písmům St. a N. z. ve věcech víry a mravo-uky svrchovanou autoritu přiznávající a svévyznání v souhlase s konsensem konfesse re-form. držící jest volitelna k členství alliance. —Alliance se shromažd’uje v obecném koncilupo pravidle jednou ve třech létech. Koncil
záleží z poslanců, duchovních a světských(starších), ustanovených církvemi, jež tvoří al-lianci. Počet poslanců za každou církev sta-noví rozvrh koncilem schválený se zřetelemk počtu sborů církví dotčených. Pokud lze,bud’tež poslanci z polovice duchovní, z polo-vice starší (presbyteři). Koncil smí k před-náškám pozvati spolubratry u víře, kteří ne-jsou poslanci. Koncil nemá se dotýkati vy-znání neb zřízení, vnitřního řádu a zevnitř-ních styků kterékoli církve k allianci patřící. —Reform. církev v Čechách a na Moravě (ev.církev helv. vyzn.) náleží k a-ci p-ké od po-čátku a měla své poslance na všech posavad-ních koncilech zasedavších v Edinburce roku1877, ve Filadelfii r. 1880, v Belfastu r. 1884a v Londýně r. 1888. Viz časopisy »TheCatholic Presbyterian« (Londýn) a »QuarterlyRegister» (Edinburk). Cř.
Alliance svata. Tak nazýváme hlavněspolek, který císař rakouský František I., králpruský Bedřich Vilém III. a císař ruský Alex-ander I. učinili mezi sebou v Paříži dne 26. září1815, a k němuž potom i jiní panovníci při-stoupili. Veliké proměny a převraty, jež sestaly ve státních poměrech evropských re-volucí francouzskou a válkami z toho vzešlýmia zázračné téměř zlomení všemohoucnosti Na-poleonovy nezůstaly bez účinku na mysli pa-novníků, kteří za vítězství svá díky povinnýmise cítili zvláště Bohu, jehož přispěním vy-vedeni byli, jak se domnívali, z nebezpečen-ství, do kterého upadli také hlavně vinousvou, že řídili se více zásadami sobectví než
zásadami křest’anského náboženství. Nejživějiozýval se cit tento v císaři ruském, jímžjsa proniknut přivedl k místu smlouvu, ježv podstatě zní takto: »Jménem svaté a ne-rozdílné Trojice. Poněvadž Jejich Veličenstvacísař rakouský, král pruský a císař ruský zapříčinou velikých událostí, jež označují po-slední tři léta a hlavně za příčinou dobrodiní,jež Prozřetelnost božská rozliti ráčila na tystáty, jejichž vlády důvěru a naději svou na nisložily, nabyli přesvědčení, že jest třeba příštězpůsob jednání mezi státy založiti na vzne-šené pravdy, kterým učí náboženství Boha-spasitele, prohlašují slavně před tváří celéhosvěta nezvratné své rozhodnutí, že jak vesprávě svých vlastních států, tak i v politi-ckých poměrech k jiným státům říditi se bu-dou předpisy tohoto sv. náboženství, předpisyspravedlnosti, lásky a pokoje, které nehodí se

Allianční

toliko pro život soukromý, nýbrž mají takéurčovati rozhodnutí panovníkův a říditi krokyjejich, jsouce jediným prostředkem, aby zařízenílidská upevnily a jejich vadám zpomohly. Tomajíce na mysli usnesli se na tom, že podlé slovPísma sv., jež nařizuje všem lidem míti se zabratry, zůstanou svazky pravého a nerozluč-ného bratrství spojeni, a pokládajíce se zakrajany, že při každé příležitosti a v každémpřípadě budou se podporovati, pokládajíce sevůči svým poddaným a vojskům za otce ro-diny, že týmž duchem bratrství, jímž jsou oži-veni, říditi se budou k ochraně náboženství,pokoje a spravedlnosti. Proto, že míti se budouza členy téže rodiny křest’anské, a ti tři panov-níci že pokládati se budou za plnomocníkyod Prozřetelnosti ustanovené, aby vládli nadtřemi větvemi téže rodiny, prohlašujíce takto,že národ křest’anský, jehož oni a jejich pod-daní jsou částí, nemá ve skutečnosti jinéhopanovníka než toho, jemuž náleží veškeramoc, poněvadž jen v něm nalézají se veškerépoklady lásky, vědění a nekonečné moudrosti,Boha spasitele Ježíše Krista, slovo Nejvyššího,slovo života. Konečně pozvány jsou všechnymocnosti, jež vyznávati chtějí posvátné zásadytyto, aby přistoupily k této svaté allianci.«Dle znění smlouvy této nová v politice zahá-jena měla býti aera, státy ve vzájemných po-měrech svých neměly již říditi se sobeckýmiprospěchy, nýbrž vznešenými zásadami nábo-ženství křest’anského. Jako v rodině pravébratrství vylučuje spor, a vznikl-li přece, v láscese vyrovnává, tak i mezi státy křest’anskýmispory neměly se řešiti krvavými válkami, nýbržmírným dohodnutím. Mírné řešení sporů mezi-národních předpokládá zřízení takového tribu-nálu, jehož auktoritu by všichni členové uzná-vali a jí ochotně se podrobovali. Meč měltasen býti jen proti škůdcům nového pořádkustátního, jemuž hrozilo nebezpečenství se dvoustran, od vlád, které stůj co stůj vše uvéstichtěly v staré koleje, a od živlů revolučních,kteří cestou vzpoury a násilí chtěli zjednatiprůchod politickým osnovám svým. Jakýmzpůsobem by zakročení to státi se mělo, o tomsmlouva tato nic nepovídá. A. s. není státnísmlouvou, poněvadž jí schází určitý předmět,

zz

k němuž by se vztahovala, a poněvadž právaa povinnosti kontrahentů nikterak nejsouustanoveny, nýbrž jest toliko projevem vůlepanovníků, že říditi se budou ve svém jed-nání zásadami křest’anskými. S počátku tatosmlouva měla býti tajemstvím panovníků.Když však císař Alexander, jenž byl hlavnímpůvodem jejím, sdělil ji s císařem rakouskýmjako důležité tajemství, odpověděl tento:má-li tajemství to býti důležité, že se bud’týká jeho svědomí nebo politiky; v prvémpřípadě že musí se poraditi se svým zpověd-níkem, v druhém se svým ministrem. Tímzpůsobem zasvěcen jest i Metternich do věcitéto. Metternich, hned seznav slabé stránkysmlouvy této, nenamítal nic proti jejímu pode-psání. Císař František šetře citlivosti císařeruského přistoupil ke smlouvě věda, že sevlastně k ničemu nezavazuje. Král pruský


znaky. 917

Bedřich Vilém III. podepsal ji bez rozmýšlenía král francouzský Ludvík XVIII. ani jinakučiniti nemohl, když vojska spojenců vítězněstála na půdě francouzské, ale korunní princanglický odepřel tak učiniti řka, že sice sou-hlasí se zásadami v a-ci s-té vyslovenými, že
však státní zřízení brání mu formálně k nípřistoupiti. Turecko jakožto stát nekřest’anskýnebylo pozváno, ale podivno jest, že papežz a-ce s-té byl vyloučen. Snad stalo se toproto, že všem vyznáním křest’anským stejnápřikládá se důležitost, což protiví se zásadámcírkve katolické. A-ci s-té podkládal se většívliv, nežli skutečně měla a míti mohla. Poně-vadž sepsána jest způsobem neurčitým, lzedo ní věci vkládati a z ní vykládati, kterév ní ani obsaženy nejsou. Politika evropskýchstátů se ani po smlouvě této nezměnila, i na-dále každý stát hledal prospěch svůj třebasna úkor států sousedních nic o a-ci s-tou senestaraje. Státní smlouvy, které v létech po-zdějších mezi jednotlivými státy byly učiněny,jsou nejlepším důkazem, že a. s. mimo cenutheoretickou neměla nikdy praktického vý-znamu. Kfk.
Alliancnı znaky znamenají spojení dvou,někdy i několika znakův a náležejí bud’ manže-lům ze šlechty vůbec, nebo velmožům, nebopanovníkům a také kněžím. Druhy a-ho z-kujsou rozmanité dle způsobu, jakým spojeníprovedeno jest. 1. Postaví se znak manželůvv pravo vedlé znaku manželčina tak, že obak sobě nakloněny jsouce jednu přílbici upro-střed nad sebou mají. Oba znaky také bývajítěsně vedlé sebe postaveny a nezřídka je obav jednom společném třetím poli najdeš. Pří-kladů tohoto postavení jest dosti nade vchodynašich kostelův a zámků, zde bud’tež připo-menuty jen dvě zvláštnosti. Beatrix z Leuchten-berka vzala si za manžela Jindřicha z Pauls-dorfu a obou znaky na vejčité pečeti z r. 1309tak upraveny jsou, že manželčin znak šikmonahoře na manželově pečeti leží. (Viz vyobr.č. 165.) Pečet’ paní Anežky, vdovy po Hyn-

kovi ze Žlebů, z r. 1356,jest složena ze tří znaků:dvě ostrve po nebožtíkovimuži svém položila sobě

Č. 165. Znak JindřichaPaulsdorfu a BeatrikyLeuchtenberka z roku

1309.

paní vdova nahoru jakopřílbici nade dva znakyk sobě nakloněné, ze kte-rých pravý znak pětilistourůži Vítkovců na štítě ne-se a levý šest pruhů pánůz Kuenringů rakouských.(Viz příl.) -2. Jiný druhalliance dvou znaků jestten, že oba znaky na jed-nom štítě se nalézají: man-želův v pravo, manželčinv levo. Oba znaky dotý-kají se bezprostředně na

štítě Herky, vdovy Dobcovy kdysi řečenéhoz Oblanova; hlava divoké svině, kteráž Dob-covým znakem jest, přiléhá ku kolu o čty-řech špicích, které bylo znakem Herčinýmroku 1378. (Viz přílohu.) Místo aby byly


918 Alliaria —

oba tyto znaky prostě vedle sebe postaveny,přihází se také někdy, že jen pravá polo-vice znaku manželova dotýká se jen levé po-lovice znaku manželčina na štítě uprostředrozpůleném nebo dle Dalemila polovičném.Příkladem této úpravy jest znak paní Anežkyz Obřan, kteráž k levé polovici svého kunštá-tovského znaku přibrala si pravou polovicišvabenického znaku, jehož užíval manžel jejíVítek ze Švabenic 1287. (Viz přílohu.) -3. Naštítě rozečtvrceném střídají se složené znakymuže a ženy, aniž se opakují. Znak vdovypo panu Vilémovi z Hazmburka, paní Annyrozené z Mulheyma (Mühlheimu), má v prv-ním poli zajíce, v druhém orličí křídlo, v tře-tím kolo o čtyřech špicích a ve čtvrtém sviníhlavu (r. 1407). Z těchto znaků zajíc a sviníhlava svědčí pánům z Hazmburka, orličí křídloa kolo pánům z Mühlheimu. (Viz přílohu.)-4. Na štítě rozečtvrceném střídají se znakymuže a ženy nebo znak biskupství, kapituly,řehole a p., ale tak, že se po dvou polích opa-kují. Vdova po panu Joštovi z Rosenberka,Anežka rozená z Wallsee, měla r. 1380 roze-čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém polirůže pětilistá s příčným pruhem pánů z Wallseev druhém a třetím poli se střídaly. Rovněžstřídaly se dvě ostrve pánů z Lipého a dvaklíče na štítě kapitoly vyšehradské na pečetipana Bertholda z Lipého, probošta vyšehrad-ského r. 1341. (Viz přílohu.) Arcibiskup JanOčko z Vlašimi má na rozečtvrceném štítěrodný svůj znak, dvě supí hlavy, v prvním ačtvrtém poli a znak arcibiskupství pražského,zlatý pruh příčný (viz přílohu) na černém štítěve druhém a třetím poli (z l. 1385—1387). Joštz Rosenberka, velmistr maltézský, měl r. 1453pečet’ též rozečtvrcenou, jejížto první a čtvrtépole bylo křížem maltézským ozdobeno a druhéa třetí pole růží pětilistou. 5. Vrouben býváhlavní znak nějaké říše znaky ostatních zemíkolem něho uspořádanými, jako znak císařstvírakouského. (Viz Rakousko: znak.) — 6. Za-sadí se celý štít, totiž znak s polem svým,do jiného štítu, ale nikdy do prostředku.Pánové z Dobrušky a z Opočna sloučiliřebřík, který pánovéz Choustníka na ští-

Č. 166. Znak Jana z Opočnaz roku 1427.

tě měli, s třemi po-kosnými pruhy svý-mi tak, že místo dvoupruhů pokosných po-ložili dva řebříky, pro-střední pruh sobě po-nechavše neproměně-ný, kteréž spojení se-znati můžeme nazna-ku pana Jana z Opoč-na z r. 1427. (Viz vy-obrazení čís. 166.)-7. Zasadí se pouhýznak bez pole svéhodo jiného znaku. Pan Havel z Lemberka upra-vil si svůj štít s rodnou lvicí v pravo kráčejícítak, že jí zavěsil na levou stranu znak pánůz Vartenberka, kterého potom Lemberští uží-vali r. 1357.—8.Poslednímu druhu a-ho z-ku


Allier.

přikážeme takové znaky, kde se znakem ži-vého rodu spojen jest znak vymřelé rodiny,jako se znakem pánů Rožmitálských sloučenajest střela pánů Strakonických. Nade vcho-
dem do hradu Blatenského podnes spatřujese znak z XV. stol., jenž v prvním poli lva,v druhém a třetím po sviní hlavě má a večtvrtém poli střelu strakonickou. (Viz pří-lohu.) Po panu Soběslavovi z Miletínka zbylnám štít z r. 1459, na němž vedlé jeho znakušachovaného v pravé polovici ještě černá or-lice Žerotínů českých na stříbrném štítě ařebřík pánů z Choustníka se nalézají. Jakpánové z Choustníka, tak Žerotínové byli ten-kráte po meči již vymřeli; jen Ofka ze Žero-tína, manželka Mikuláše z Hasišteina, a Anežka,manželka Soběslavova, žily s letitým otcemsvým Jaroslavem. (Viz přílohu.) Podobně při-jali Kapléřové ze Sulevic ke svému rodnémuznaku, totiž šachovanému křídlu, znak vymře-lých vladyk ze Skalky na Litoměřicku: půl orlice v pravé polovici štítu a v levé pruhstředem štítu se nesoucí. (Viz přílohu.) Klř.
Alliaria Adans., č e s n á č e k, rod rostlinz řádu k ř í ž a t ý c h (Cruciferae), se šešulemi dlou-hými, čárkovitokopinatými, 4hrannými, s pří-hrádkou v nejširším průměru ležící a chlop-němi zřetelně 3žilnými. Známe dva druhy,z nichž jest jeden v Himálaji domácí, druhýpak A. officinalis Andrzej. (č. obecný) po celéEvropě i záp. Asii všude v křovinách, plotecha u cest rozšířený. Bylina dvouletá, až 1 cmvysoká, s listy řapíkatými, z nichž nejdolejšíjsou ledvinkovité, hrubě vroubkované, hořenípak srdčitovejčité, přišpičatělé. Květy bílé,malé, šešule šikmo odstálé, na stejně tlustých,několikrát kratších stopkách. Listy rozemnutypáchnou silně po česneku a proto se jich ty-týž jako česneku upotřebívá. Byl dříve offi-cinelní. Vs.

Allibone S a m e l A u s t i n, spis. angl., nar.17. dubna 1816 ve Filadelfii, jest od r. 1869
správcem Lenoxovy knihovny v Novém Yorku. Vydal velikou řadu knih kompilačních abiblio-grafických, jako: Poetical Quotations from Chau-cer to Tennyson (Filadelfie 1873); Prose Quo-tations from Socrates to Macaulay (t. 1876) aGreat authors of all Ages (t. 1880), kteréžto jest bohatou snůškou úryvků z děl slavnýchspisovatelův od Periklea až po naše doby. Ve-liký jest i počet jeho biografických a theolo-gických spisů. Z prvnějších zvláště vyniká:A Critical Dictionary of English Literatureand British and American Authors (Kritickýslovník anglické literatury a britských i ame-rických spisovatelů, žijících i zemřelých, odnejstarších dob až do druhé pol. XIX. stol.).Dílo toto vyšlo ve Filadelfii v l. 1858, 1870 a1871 a obsahuje 46,499 hesel; v Anglii pakzpůsobilo pravou sensaci; chválili je Dickens,Macaulay, Carel, Walker a j.
Alliensis dies viz A l l i a .Allier [aljé], starý E l a v e r , E l a u r i s , A l a-

r i c u s, řeka francouzská, vzniká v Lozereskýchhorách, u samoty Chaballieru ve výši 1425 mn. m., protéká směrem sev. departementy loze-reský, haute-loireský, puy-de-dômeský, allier-


Allier —

ský, nievreský a cherský, kde vtéká s levéstrany do Loiry u vsi Bec d’Allier, 5 km pod Ne-versem; délka toku jejího činí 430 km, splavnajest na 245 km počínajíc u Brioudu, a úvodíjejí páčí se na 17.500 km2 Větší přítoky: napr. bř. Senouire, Dore, Sichon, na l. bř. Cha-peauroux, Seuge, Arcueil, Couze, Crouze, Mor-ges, Sioule, Queune. — Podlé ní nazván v sa-mém středu Francie A l l i e r s k ý d e p a r t e-m e n t, jenž obklíčen jest departementy loire-ským, puy-le-dômeským, creuseským, cher-ským, nievreským, saône-et-loirským. Skládajese z velké části býv. krajiny Bourbonnaisu apohraničního území Auvergně (kanton ebreuil-ský) jest hornatý zvláště v krajích jihovýchod-ních, kde horou Puy de Montoncel (1292 m)dosahuje svého vrcholu. Velkou část’ departe-mentu zaujímá žulová vysočina s rozsáhlýmilesy a vřesovisky. Zde jest podnebí drsné aměnivé, kdežto v sev. rovinách jest mírnější.Půda jest bohata na uhlí kamenné, mramor,pískovec a kámen stavební, též se v ní nalézáhojně železné rudy a hlíny porculánové. Mine-rální vody prýští se na mnohých místech, anejvíce navštěvovaná místa lázeňská jsou Vichy,Néris, Saint-Yorre a j., nad jiné pak Bourbonl’Archambault, původiště král. rodu francouz-ského. Departement zaujímá plochu 7308 km2,na nichž žijí 424.582 franc. příslušníci a 684cizinci (1886). Hlavní výživy poskytuje oby-vatelstvu pokročilé polní a lesní hospodářství,zejména daří se zde obilí, cukrovka, brambory,víno a moruše; velmi značný jest též výtěžekz dubových lesů. Rozsáhlou měrou pěstuje sechov dobytka vepřového, na vřesovištích téžkrmného rohatého a silných koní, výtečnéryby zdejší zásobují Paříž a chvalnou pověst’
má kozí sýr zvaný roujaadou.Také činnost prů- myslová značně pokročila od té doby, co po-čalo se dolovati v pánvích uhelných; dolůuhelných jest nyní 14, a roku 1882 vytěženoz nich již 940.725 tun. Čilý průmyslový ruchzáleží ve výrobě železa, oceli, zboží kovář-ského a nožířského, porculánu (Lourcy, Champ-roux), majoliku, skla, zrcadel, mlýnských ka-menů, koží, punčoch, kloboukův aj. K tomutorozkvětu průmyslovému přispívá dostatek kom-munikačních prostředků: dobré silnice, splavné řeky A., Cher a Loira, železniční trati tour-clermontská a orleans-lyonská s několika odbo-čkami a průplav roanne-digoinský, 18 km dlou-hý. Hlavním městem departementu, jenž roz-dělen ve čtyři arrondissementy (Moulins, Gan-nat, Montluçon, La Palisse) a 28 kantonů s 321obcí, jest M o u l i n s - s u r — A., zároveň hlavnímísto diécésální. Appellační soud jest v Riomu.
Allier [aljé]: 1) L o u i s, známý též jmé-nem H a u t e r o c h e [ótroš], archaeolog a nu-mismatik franc. (* 1766 — † 1827), stal se roku1797 ředitelem franc. tiskárny v Cařihradě, po-zději vicekonsulem v Heraklei. Za pobytu své-ho na východě pilně sbíral mince, tak že stalse majitelem znamenité sbírky numismatické,obsahující mnoho vzácných kusů, hlavně ře-ckých. Po smrti jeho sbírka ceněná na 100.000franků z velké části rozptýlena, a toliko asičtvrtá část’ zakoupena pro bibliotéku králov-


Allievo. 919

skou v Paříži. A. je spisovatelem několika děla rozprav; kromě jiného sepsal Notice sur lacour isane Sapho (Paříž 1822). A. založil na-dání, z něhož ročně udílí se 400 fr. za nej-lepší práce z oboru numismatického. — 2) A.Antonio, současný sochař francouzský, nar.1793. V posledních létech císařství sloužil jakovojín, později věnoval se úplně sochařství, v lé-tech 1822—35 díla jeho zdobila každoročněvýstavu. Za nejlepší díla jeho pokládají se:Camillus a Gallové, Dítě a plž, Výmluvnost(v komoře deputovaných v Paříži), také mnohápoprsí současníků: Sullyho (v bibliotéce arse-nálu), Araga, Odilena Barrota a j. V létech1839—48 byl A. deputovaným.

Allies T h o m a s W i l l i a m, nar. 1813 vSo-mersetshiru, angl. římskokatolický duchovní aspisovatel. Stud. v Oxfordě theologii a byl vy-svěcen na kněžství r. 1837. Když přítel jeho,
pozdější kardinál dr. Newman, přestoupil k cír-kvi katolické, A. odebral se na evropskou pev-ninu, aby studoval působnost římské církve.Výsledek toho bylo několik spisů, ve kterýchtepal učení i kázeň církve anglikánské. Roku1850 napsal The See of St. Peter (Stolice sv.Petra), načež dr. Newman přijal jej do církve ka-tolické; jelikož však A. jsa ženat nemohl vstou-piti do stavu kněžského, byl ustanoven, aby nakatolické universitě dublinské přednášel filo-sofii dějin. Obsah těchto přednášek uložil dodíla The Formation of Christendom (4 svaz.1865—1882). Spis ten jest čistě filosofický asvědčí o veliké učenosti a hluboké znalosticírkevních otců. A. vydal též spis Per cru-cem ad lucem (1879), v němž líčí svůj rozpors církví anglikánskou, a A Life’s Decision(1880), v němž prostě vypravuje průběh svéhoobrácení.
Allievi A n t o n i o, žurnalista italský, nar.r. 1824 v Segnanu (v Milánsku). Stav se dokto-rem práv v Pavii usadil se jako soukromý uči-tel v Miláně, ale brzy oddal se zúplna žurnali-stice jsa horlivým stoupencem Mazziniho. Protopronásledován utekl se r. 1849 do Toscanya když se mu dostalo amnestie, vrátil se a za-ložil spolu s Karlem Tencou Il Crepuscolo,jediný liberální list před r. 1859. V listě věno-val nejvíce práce části národohospodářské. Po
obsazení Lombardska vojskem sardinským roku1859 byl jmenován od Cavoura jedním z prv-ních kommissarů v Milánsku a po míru villa-franckém povolán do ministerstva. Ale brzyvystoupil a opět věnoval se žurnalistice, za-ložil v Miláně list La Perseveranza, stal seposlancem na sněmě a po r. 1866 prefektemv Benátkách. Nyní žije v Římě neustále jsačinným v oboru národohospodářském.
Allievo G i u s e p p e, filos. ital. směru spi-ritualistického, nar. 14. září 1830 v San Ger-mano Vercellese, studoval na univ. turinské,kde nyní jest prof. anthropologie a paedago-giky. Zastupuje školu theistickou a spirituali-stickou. Spisy jeho filosofické i paedagogickéjsou velmi četné a těší se v Italii veliké oblibě.Jmenujeme z nich některé, zvláště v obor dě-jin filosofie a paedagogiky spadající (vesměsv Turině vydané): Il problema metafisico stu-


920 Alligační —

diato nella storia della filosofia, Studı filosoficisul carattere delle nazioni; Della Pedagogia inItalia dal 1846 al 1860; L’Antropologia ed ilmovimento filosofico e sociale dell’Italia contem-poranea; L’Hegelianismo, la scienza e la vita;L’educazione e la nazionalita; Delle doctrinepedagogiche di E. Pestalozzi, Albertino Neckerde Saussure, Naville e Girard; Delle idee pe-dagogiche presso i Greci; Metafisica; Fisica;Logica; Il campo dei filosofi italiani.

Alligacnı, a l l e g a č n í (z lat. alligare, spo-jovati) p o č e t je pravidlo učící, v jakém poměrunebo množství dva nebo několik druhů stejno-rodé látky určité jakosti (hodnoty) třeba smísiti,by vznikla směs jisté jakosti střední. Je-li na př.smíchati dvě látky jakosti m (lepší) a n (horší),a má-li směs býti jakosti p, množství její pak a,nazývejme množství látky první (lepší) x, druhé(horší) y. Jest zajisté hodnota obou látek do-hromady rovna hodnotě směsi, množství oboupak rovno množství směsi, t. j.

mx + ny = p(x + y),x + y = a,

z čehož snadno vypočítá sex = p − n

m− n . a, y =m− pm− n . a,

poměr pak, v němž obě hmoty se směšují, jex : y = (p − n) : (m− p),

t. j. poměr množství druhu lepšího ku množ-ství druhu horšího rovná se poměru rozdílujakosti druhu středního a horšího k rozdílujakosti lepšího a středního. V praxi píší sejakosti obou druhů pod sebe, mezi ně stranoujakost druhu středního (směsi). Utvoří se roz-díl jakosti druhu lepšího a středního, a položíse jako poměrné číslo vedlé druhu horšího, roz-díl pak jakosti druhu středního a horšího napíšese jako poměrné číslo vedlé druhu lepšího. Ná-sobí-li se tím neb oním z těchto poměrnýchčísel množství směsi a rozdělí-li se natolik dílů,co činí součet obou poměrných čísel, nabudese, kolik příslušné látky třeba do směsi vzíti.

Na př. Zlatník má stříbro jakosti 900tisí-cinné (č. 2.) a 750tisícinné (č. 4.), potřebujevšak 6 kg sříbra 800tisícinného (č. 3.); kolikkg každého z prvých dvou druhů třeba smí-siti, by nabyl stříbra potřebné jakosti?

900 50800

750 100

150.Stříbra 900tisícinného třeba6× 50

150kg = 6

3kg = 2 kg.

Stříbra 750tisícinného třeba6× 100

150kg = 6× 2

3kg = 4 kg.

Je-li smísiti více než dva druhy nějaké látky,by docílilo se jistého druhu středního, je, jakz následujícího poznati lze, úloha neurčitá.Na př. mají-li se smíchati tři druhy jakostim, n, p, ve druh jakosti q a množství a, na-zýváme-li množství prvých tří druhů, jak posobě následují, x, y, z, platí rovnice

mx + ny + pz = q(x + y + z),x + y + z = a.


Alligator.

Nedostává se tudíž (v tomto případě) ještějedné podmínky, již lze libovolně zvoliti; třebatak, že dvou druhů (lepších nebo horších) mábýti stejné množství. V tomto případě v praxipočítá se tak, že spojuje se vždy jeden lepšídruh s jedním horším, při čemž zachovává sezpůsob svrchu uvedený. Připadne-li na některý
druh několik čísel poměrných. sečítají se.
Na př. Kupec chce ze tří druhů kávy kgpo zl. 1,90, zl. 1,60, zl. 1.40 smíchati 100 kgpo zl. 1,70. Kolik vezme každého druhu?

190 10+30=40170

160 20
140 20
80.Druhu po zl. 1,90 vezme100× 40

80kg = 50 kg,

druhu po zl. 1,60100× 20

80kg = 25 kg, a

druhu po zl. 1,40 tolikéž100× 20

80kg = 25 kg.

St.Alligator J i ž n í , Z á p a d n í a V ý c h o d-

n í, jména tří řek v sev. Australii, které v ne-velké vzdálenosti od sebe směrem na severtekou a do zálivu van Diemenova se vlévají.Východní A. je na 70 km od ústí i pro velkélodi splavný. Jižní A. na 48 km, ale jen prolodi nemající více než 500 tun.

Alligator neboli k a j m a n (viz vyobr.č. 167. a 168.), rod k r o k o d i l ů (řádu Croco-dilina), jehož osm druhů žije v řekách, jeze-rech a bažinách tropické Ameriky již od dol-

Č. 167. Alligator či kajman štikohlavý (Alligator missisippiensisDaud ).

ního proudu Mississippi na jih. Od příbuz-ných krokodilů (r. Crocodilus) a gavialů (r. Ga-vialis) tím se kajmani liší, že mají v mezi-čelistí dvé jamek pro dva přední zuby čelistidolejší a v hořejší čelisti po hluboké jámě prosilný čtvrtý zub dolejší; tlama bývá ozbrojenaaž 84 statnými zuby. Největším všech druhůjest kajman černý (A. niger, Spix), přebý-


Č. 168. Alligator či kajman brejlový (Alligator sclerops Schneid.).

Alligatoři bažin

vající ohromným počtem v severní polovinějižní Ameriky, zdélí až 6 m, nejmenším pakk a j m a n h r a n a t ý (A. trigonatus, Schneid.),taktéž z Ameriky jižní, jenž dorůstá délkynanejvýše 1,4 m. V severní Americe nejzná-

mějším druhem jest k a j m a n š t i k o h l a v ý(A. mississippiensis, Daud., viz vyobr. č. 167.)barvy nahoře temně olivové s načernalýmiskvrnami a vezpod nažloutlé, jejž loví pro
kůži na střevíce a sedla, pak pro tuk, jímžstroje se mažou. V již. Americe zase Indiánizabíjejí pro bílé a chutne prý maso a pro čtve-ro vonných pižmových žlaz k a j m a n a b r e j-l o v é h o neboli žakaré (A. sclerops, Schneid.,viz vyobr. 168.), šedozeleného, načernalýmipruhy příčnými zdobeného a vezpod žluto-zeleného. Druhové jméno své má po vyniklé,kostěné příčce mezi oběma očima, brejlímtrochu podobné. A-oři požírají živočichy, kte-rékoli pohltiti dovedou; jsouce po většině bo-jácni, člověku se vyhýbají téměř všickni a jenstarší, udatnější nebo podrážděný kajman druhuvětšího se naň někdy oboří. Bay.
Alligatori bazina (Aligatorswamp), téžM a l á D i s m a l s k á B. zvaná, velký močál napobřežním poloostrově Sev. Karoliny (y (Sp. Obceseveroamer.) mezi úžinami Albemarleskou aPamplickou; zajímá plochu asi 600 km2.

Allihn F r i e d r i c h H e i n r i c h T h e o d o r,něm. filosof, narozený 1812 v Köthenu, zemř.1885 v Merzině v Anhaltě. Vystudovav theo-logii v Halle věnoval se universitní professuře,které se vzdal teprve r. 1870, převzav farnísprávu v Merzině. Jakožto filosof byl stoupen-cem Herbartovým a polemisoval ostře protiHegelianismu, zejména ve spisech Antibar-barus logicus (Halle, 1850), Der ver er licheEinfluss der Hegel’schen Philos. (Lipsko, 1852)a Die Umkehr der Wissenschaft in Preussenmit besond. Bez. auf Stahl und auf die Erwi-derung seiner Gegner Braniss und Erdmann(Berlín, 1855). Mimo to vydal: Die Grund-lehren der allgemeinen Ethik, nebst einer Ab-handlung über die Verhältnisse der Religionzur Moral (Lipsko, 1861). Od r. 1860 vydávals Zillerem Zeitschrift fur exacte Philosophie imSinne eines neueren philosophischen Realismus.


a — Allioni. 921

Allinga viz A l l i x .Allingau viz A l i n k o v .

28Allingham W i l l i a m, irský bás. (* 1828).Maje let 21 vydal sbírku veršů, Leigh Huntovivěnovanou, jíž se uvedl do řady lepších poetů.R. 1855 napsal Day and Night Songs (Písnědenní a noční), později větší báseň ve dva-nácti zpěvích Lawrence Bloomfield in Ireland.Zvláště proslul několika básničkami (balla-dami) plnými něhy a humoru, jako jsou Lo-vely Mary Doanelly, The fairies (Víly) a Robin
Redbreast (Červenka). Byl úředníkem celním;v uznání jeho spisovatelských zásluh dostalose mu pak r. 1864 literární pense; r. 1874 pře-vzal redakci čas. »Fraser’s Magazine«. Napsaldále: Hover Pieces; Evil-May-Day; AshbyManor, Blackberries a j.
Alliughamova H e l e n a, angl. malířka,chot’ předešl., roz. Patersonova (* 1848). Stu-dovala na kreslířské škole v Birminghamu, nakrál. akademii v Londýně a také v Italii. Prvnísvé obrazy Počkej na mne a Mlékařka vysta-vila v král. akademii v Londýně r. 1874. Král.společnost malířů v olejových barvách jme-novala ji svým členem a pro svou výstavuzískala od ní obraz Malí zákazníci. Od té dobyvytvořila A. celou řadu obrazů, z nichž dlužnouvésti Jarní den, Zpěv červenky a Máj; při-spívá zdařilými illustracemi do čas. »Graphic«a jiných listův obrázkových.

Allioli J o s e p h F r a n z, katol. theologněm. Nar. roku 1793 v Sulzbachu, studovalv Mnichově a na jiných místech theologii afilosofii, vstoupil r. 1815 do semináře v Řezně,kdež r. 1816 byl vysvěcen na kněžství. Nato odebral se do Vídně, Říma a Paříže stu-dovat východní jazyky. R. 1823 jmenován bylmimořádným, příštího roku řádným professo-
rem exegese biblické a východních jazyků nauniversitě landshutské, která r. 1826 přeloženado Mnichova Než pro chatrné zdraví r. 1835vzdal se professury. Téhož roku dostalo semu důstojnosti kapitulára při kathedrále ře-zenské, r. 1838 stal se proboštem při dóměaugšpurském a členem mnichovské akademievěd. Zemřel 22. května r. 1873. Hlavní dílojeho jest německý překlad bible na základěVulgáty s poznámkami, jediný to papežem schválený překlad německý (6 sv., Norimberk1830—1834). Dílem tím dosáhl A. veliké po-pularity mezi katolíky německými i rakouskými.Napsal mimo jiné Leben Jesu (Landshut 1840),pak spisy z oboru křest’anské archaeologie,Biblische Alterthümer (t. 1825). Handbuch derbiblischen Alterthumskunde (t. 1841) a DieBronzethür des Doms zu Augsbur (Augšpurk1853).
Allioni C a r l o, it. botanik a lékař (* 1728v Turině — † r. 1804). Stav se doktorem me-diciny a filosofie zaujal napotom stolici bo-taniky na universitě turinské. Byl vrstevníkemLinnéovým, ač nesrovnával se s botanickýminázory jeho, přidržuje se v té příčině součas-níků svých Hallera, Ludwiga a j. Trvalýchzásluh získal sobě četnými spisy o floře pie-montské, v nichž vyložil botanické názory svévzhledem k systematice rostlinné, popsav též


922 Allios — A

a vyobraziv mnoho nových forem. Menší spisyjeho pojednávají o květeně okolí Nizzy, geolo-gických a palaeontologických poměrech Pie-montu a o květeně sardinské a korsické. Téžo věcech lékařských psal s úspěchem. Spisyhlavnější: Rariorum Pedemontii stirpium spe-cimenI (Turin 1755, 12 tab.); Oryctographiae
Pedemontanae specimen (Paříž 1757); Enume-ratio stirpium Nicaeensium (t. 1757); Synopsismethodica horti Taurinensis (Turin 1760); Flora Pedemontana (t. 1785, 3 sv., 91 tab.); Auctua-rium ad flor m Pedemontanam (t.1789).
Allios (A l l y o s , A l j a s , A l i o s , A l b o s),vesnice v Uhrách v župě temešské, okr. lipov-ském, s 2208 rum. obyv., poštou; vesnicí táhnese římský násyp. Rz.

Alliot P i e r r e (†1779), dvorní rada pol.krále Stanislava Leszczyňského, rodem Fran-couz. Vydal dvě díla, týkající se historie to-hoto panovníka a rovněž města Nancy, kdeA. delší čas žil i zemřel: Recueil des fonda-tions et établissements faites par le Roi de Po-logneatd. (Nancy 1758) a Compte générale dela dépense des édifices et batimens, que le Roide Pologne a fait construire dans Nancy (t.1762).

Alliovati, s p o j i t i , s p o l č i t i s e s n ě-k ý m K účelům politickým. Odtud A l l i o v a n íspojenci. Ostatně srov. A l l i a n c e.

Alliprandi Jan Křt., sochař a stukatér;pocházel ze známé umělecké rodiny ve Ve-roně, která již na počátku XVII. stol. v oborumalířství a sochařství proslulou byla. Kolemroku 1700 přišel tak jako mnoho jiných umělcůitalských do Prahy, kdež byl od císaře Leo-polda I. jmenován dvorním architektem a co
takový řídil tehdejší obnovu král. hradu naHradčanech. Roku 1708 dne 7. ún. dal jednoze svých dítek křtíti v kostele sv. Václavav Menším městě pražském, v jehož farnímokršlku bydlil. Po velikém moru pražském r. 1713 zhotovil k vyzvání obce malostranskénákres ke krásné votivní soše nejsv. Trojicena Vlaském náměstí proti průčelí kostela sv.Mikuláše a také sochu tu společně se socha-řem Ondřejem Quitainerem z pískového ka-mene a mramoru zhotovil. Rovněž byla dlenákresu jeho zhotovena socha Početí P. Marie se sochami českých patronů zemských na ná-městí Hradčanském. Po roce 1720 vrátil sez Prahy zpět do vlasti své, kdež se s nímsetkáváme roku 1730 v Miláně jakožto sestukatérem, jenž pro chrám sv. Ambrožetamže mnoho uměleckých ozdob a soch pra-coval. Svk.
Allison T h o m a s, autor knihy Accountof a Voyage from Archangel in Russia in theyear 1697 (Londýn 1699). Dle některých ru-ských pramenů není zjištěno, byl-li skutečněna Rusi.

Alliterace nazývá se rovnozvukost ná-slovných hlásek ve slabikách přízvučných.Stejný zvuk může býti označen souhláskou,na př.:

Neklan káže vstáti k vojně,káže kniežeciemi slovy

protiv Vlaslavu.


lliterace.

Vstachu voje, vstachu k vojně,vstachu na kniežecie slovaprotiv Vlaslavu.

Ale též samohláskou, např. Verg. Aen. VI., 680.

Inclusas animas superumque ad lumen ituraslustrabat...

Někdy bývá základ stejnozvuku onomato-poetický (jako ve známém napodobení hlasukřepelčího »pět peněz, pět peněz!«). A-cisluší pokládati za nedokonalý rým a platnostjejí jako rýmu hlavně vyniká v poesii; aleoblíbena jest také ve rčeních v určité podoběztrnulých (na př. kost’ a kůže), ve příslovícha v říkadlech přísežných, přacích a pod. (Srv.latinské Quod, felix, faustum fortunatumqueeveniat!) Tuto zajisté bývalo místo její pů-vodní a úkolem jejím bylo patrně v y t k n o u t is o u n á l e ž i t o s t s l o v a dodati jim váhy. A.vyskýtá se ve všech jazykových větvích ple-mene indoevropského; ale ne všecky jazykypěstovaly ji stejnou měrou. V některých bylaa zůstala nahodilou příkrasou říkadel a ver-šův; u jiných zasáhla rozhodnou měrou vevšecko umění rhythmické. Nejvíce péče dostalose jí v latině a jazycích germanských. Jakdůležitou byla v latině, viděti na př. z přísež-ných a obřadních formulí, jichžto hojně do-čítáme se v dějinách Liviových (viz na př.Liv I., 24.). Jest tudíž také pravdě podobno,že Římané již ve verši svém prostonárodním,tak řečeném saturnském, důležitá slova vytý-kali a-cí. Umělí pak básníci všickni, od LiviaAndronika počínajíce, nikterak se jí nevyhý-bali, nýbrž rádi a často jí užívali, a pozdějihlavně Vergilius ve své Aeneidě použil jí hojněa důsledně. (Viz o tom dra J. Kvíčaly »NeueBeiträge zur Erklärung der Aeneis«, v Prazer. 1881, str. 203.) Ještě větší důležitost má a.ve staré poesii germanské. Tam jí výhradněpřipadá úkol spojovati různé části rhythmickév celky. Verš ze staroněmecké písně o Hilde-brandu:

»welaga nu, waltant got, wewurt skihit«dvojnásob a-cí jest vázán: slabiky přízvučnév první polovici »wel..., wal...« stejným ná-slovným w označeny jsou jako částky jednohorhythmického celku a druhou polovici zase
stejné »we wurt« pojí k polovici první. Pra-vidlem bylo, aby v první polovici byly stejno-zvuky dva, ve druhé j e d e n, na př..
»Hiltibrant enti Hadubrant untar heriuntuem«, ale postačilo také po jednom stejno-zvuku v obou polovicích, jako na př.:

»mit geru scal man geba infâhan«a jen vzácněji naskytují se dva i ve druhé částiverše, jako ve příkladě prvním. Podobně sklá-dány jsou verše též v poesii anglosaské astaro-severské. (Viz o tom E. Sievers »Zur Rhyth-mik des germanischen Alliterationsverses«;Paul & Braune, Beiträge zur Gesch. d. deut.Sprache und Liter., X. sv., 1885.) V seversképoesii tato rhythmická moc a. udržela se aždaleko do středověku. Všude však i v german-ských jazycích konečně ustoupila úplnémustejnozvuku, jenž se jeví rýmem, a nyní bás-níci užívají a. jen jako mimořádné, vítané sice,


Alliu

ale nikoli nutné příkrasy verše, ač ještě po-různu naskýtají se básně důsledně alliterované,jako jsou na př. »Nibelungen« od Viléma Jor-dana. Také v němčině dosud obvyklá jest a.ve mnohých ztrnulých rčeních, jako »biegenoder brechen, frank und frei; Land und Leute;mit Mann und Maus; über Stock und Stein«a pod. — Ve slovančině a. má jen povahumimořádné příkrasy verše. V poesii staročeské,hlavně v Ruk. Král. užito jí velmi hojně (srv.Jireček Jos. & Herm., Die Echtheit der Kö-niginhofer Handschrift, str. 88.); u básníkůnovějších však nevyskýtá se hojněji nežliostatní ozdoby mluvy poetické. VM.

Allium L., č e s n e k (v. vyobr. č. 169.), rodz řádu l i l i j o v i t ý c h (Liliaceae). Druhy semnáležející jsou vesměs byliny št’avnaté s pod-zemní cibulí, která se skládá z většího nebmenšího počtu masitých šupin. Listy jsou čár-kovitě prodloužené, bud’ ploché, žlabovité nebi oblé a uvnitř duté. Mezi listy vyniká jedno-duchá, rozličně vysoká, oblá lodyha, jež seukončuje okolíkem kulovitým, obyčejně z čet-ných stopkatých květů složeným, který jestv mládí obalen toulcem listenovým, často vy-bíhajícím v prodloužené špičky. Mezi květyvyvinují se u mnohých druhů malé cibulkyšt’avnaté, které jsou vlastně květy pupenovitěpřeměněnými. Proto se mnohdy stává, že setéměř žádné květy v květenství nevyvinují,nýbrž jen samé cibulky, které pak vypadávajía snadno v nové rostliny vyspívají berouce nase úplně úkol semen. Květ sám skládá sez okvětí šestilupenného, otevřeného a rozličnězbarveného, 6 tyčinek umístěných za lístkyokvětními a jednoho trojpouzdrého semenníku.Plod jest tobolka trojpouzdrá, vícesemenná,chlopnitě se otvírající.

A. čítá asi 200 druhů, jež jsou kromě tro-pického pásma po celé zemi rozšířeny. Odo-lávají tuhým svým životem i na pustých ska-lách a písčinách všem nepohodám podnebí asnadno. zvláště malými cibulkami, po okolí serozmnožují. Mnohé druhy od nepamětnýchdob slouží co kulturní rostliny za pokrm, a ji-ných i v lékařství hojně se upotřebuje. V Ce-chách roste divoce a pěstuje se celkem 17 druhů.

A. Cepa L., c i b u l e o b e c n á neb h l a v a t á.
Lodyha skoro 1 m vysoká, silná, dutá, podprostředkem poněkud nafouklá.Listy oblé, duté.Okolík kulovitý, z přečetných květů složenýa často bez cibulek. Toulec kratší okolíku, oby-čejně 2—4dílný. Kvítky zelenavě bílé. Kveteod června do srpna. Cibule podzemní jest vej-čitě kulovitá, až jako pěst’ veliká, z četnýchšt’avnatých šupin složená a zevně červenavými,blánitými šupinami obalená. Cibulí těchto lzejako pokrmu požívati, za kterýmžto účelemnejen nyní po celé zemi, ale již od pradáv-ných dob se pěstuje. U nás užívá se cibulehlavně jen co přídavku k jiným pokrmům, najihu (ve Středozemí, Egyptě a j.) bývá výbor-ným a denním pokrmem nejen ve stavu syro-vém, ale i různě upravená. Také na jihu mno-hem lépe se daří a většího vzrůstu nabývá nežu nás. Cibuli pěstovali již nejstarší národové,a také dnes již ani nevíme, kde rostla neb po-

m. 923

sud roste snad ve stavu divokém. Známo, žei byla oblíbeným pokrmem Egypt’anův a Židů,kteří dlíce v poušti arabské zasteskli si po vý-tečné cibuli a česneku krajin egyptských (4Mojž. 11, 5.). A posud jest cibule i česnek ná-rodním pamlskem židů. Také Římané a Ře-kové pěstovali hojně cibuli (cepa neb unio; ce-pinae, cibulové zahrady; ceparius, zahradníkv cibulových polích). Chuti jest cibule zasládlé,příostré, dosti lahodné. Cibule čerstvě rozře-zaná vydává ostrý, čpavý, ale ne nepříjemnýzápach, jenž nutí k slzám. Toho příčinou jestsirnatý těkavý olej (sirnatý allyl), jenž sliznicei kůži dráždí a silici hořčicové účinkem i tva-rem chemickým se podobá. Cibulí rostlin A.cepa (cibule) i A. sativum (česnek) užívánobývalo druhdy v lékařství a dosud co lék pro-stonárodní v nálevech vnitřně při kurdějích,katarrhech průdušek a j., zevně pak při rheu-matických chorobách i při hlístech co klys-mata se podávají. Cibule klade se rozříznutáv pokoji, aby se čistil vzduch. Zevní blánitéslupky se o velikonocích vaří a barví se jimivejce. Cibule obecná pěstuje se ode dávna, adaří se nejlépe v polohách teplých, půdáchkyprých, lehčích, nejraději hlinitopísčitých,před rokem řádně hnojených. Odrůd cibulepěstuje se mnoho; jedny jsou kulaté, jinéplosko-kulaté, až sploštělé, opět jiné, méně rozšířené,hruškovité. Nejznámější jsou bledočervená ažlutá erfurtská, stříbrobílá a krvavě červenáhollandská, černočervená brunšvická, dále ci-bule žitavská, James, a obrovská cibule Belle-gard a Madeira. Přednost sluší dáti cibulímtužšího pletiva a tužší blány povrchné předodrůdami bělavými, měkčími cibulemi, kterétěžko uchovati přes zimu, poněvadž v době ténejsnáze podléhají hnilobě působené plísní Bo-trytis cinerea, která někdy úžasně na skládcecibulí řádí. V Čechách vyniká kraj okolo Všetatvýtečnou cibulí.

A. sativum L., č e s n e k o b e c n ý. Lodyhaněkdy až i m vysoká, oblá, až do prostředkalistnatá, před kvetením na konci stočená. Listyprodloužené, žlabovité. Okolík mezi květy ci-bulkonosný., Toulec velmi dlouze zobanitý.Okvětí zvonkovité, bělavé. Tyčinky delší okvětí,tři z nich na nitkách s 2 vláskovitě prodlou-
ženými přívěsky. Kvete od června do srpna.Podzemní cibule jest vejčitá, z více menších,podlouhlých a zevně bílými slupkami obale-ných cibulek (stroužků) složená. Česnek pě-stuje se všeobecně ve všech zemích, a již odpravěku. Vlastí jeho jest bezpochyby step kir-gizská, odkudž rozšířilo se pěstování jeho do ce-lého Orientu a zemí středomořských. Orientál-ští obyvatelé dosud česnek v různé podoběs oblibou jedí. Staří Egypt’ané již jej pěstovali,a vypravuje se, že byl dělníkům na pyramidáchdenně rozdáván (šummin). Kněžím Isidinýmbylo však jedení česneku zapověděno. Římanéa Řekové pěstovali česnek (skárodon) ve značnémíře. Římané dávali vojákům česneku domnívajíce se, že povzbuzuje k udatnosti; odtudpochodí také úsloví: Allia ne comedas, alliumin retibus. Posud krmí Angličané česnekem svékohouty zápasné, aby prý se k boji rozohnili.

Č. 169. Allium L., česnek.

924 Alli

Česnek obsahuje podobný těkavý olej jako ci-bule, ale ten jest zápachu jiného a velmi pro-nikavého. Proto jest také česnek chuti roz-dílné. Po značném požití česneku dlouho zů-stává nepříjemný zápach při vydychování. Čes-

neku užívá se co do-mácího prostředkuproti hlístům; k té-muž účelu slouží vy-tlačená št’áva z čes-neku (succus allii sa-tivi). Daří se zvlá-ště v teplé, živné,poněkud kypré, pís-čité půdě, hnojenénejvhodněji koňskoumrvou.

A. Porrum L., p o rz a h r a d n í. Cibulezakulatělá, bělavá,o málo tlustší lody-hy 60 cm až 100 cmvysoké, oblé, až dopolovice listnaté. Li-sty ploché, z dlou-hých pošev vyni-kající. Toulec dlou-ze zobanitý. Okvě-tí zvonkovité, růžo-vé. Nitky tyčineks delšími postranní-mi zoubky. Kvetev červnu a v čer-venci. Por pěstujese všeobecně co ze-lenina v zahradách.Již za dob Homé-rových byl oblíbe-nou zeleninou (por-rinae, prasa»). Pů-

vodní vlastí jeho jest jižní Evropa.A. Schoenoprasum L., p a ž i t k a , l u č e k,

š n i t l í k, patří k druhům menším. Roste v hu-stých trsech. Lodyha jen 10—20 cm vysoká,tenká, dole chudolistá, dutá. Listy nit’ovitě čárko-vité, prodloužené, duté. Okolík z několika květůsložený, bez cibulek. Toulec blánitý, sotvazdélí okolíku. Okvětí zvonkovité, lilákovitě
růžové. Tyčinky bezzubé, kratší okvětí. Kvetev létě. Roste divoce na vlhkých lukách, pís-čitých březích řek a potoků po celé téměřEvropě. Velmi podobný druh A. sibiricum L.roste na horách. Pažitka pěstuje se v zahradácha zelništích co oblíbená a známá zelenina.
A. fistulosum L., c i b u l e neb o š l e j c h z i m-n í, dosti statná rostlina s lodyhou a listy trub-kovitě nafouklými. Okolík s přečetnými zele-navými kvítky a krátkým, blánitým toulcem.Kvete v létě. Jest domácí v altajské Sibiři,odkudž ve středověku přinesena přes Rusko doEvropy. Pěstuje se co zelenina v zahradácha má před cibulí tu přednost, že se snadnorozmnožuje a v zimě pod šírým nebem nepo-mrzá.

A. Ascalonicum L., o š l e j c h , o ř e c h o v e c,šalotka, podobá se velikostí a celým zjevempažitce, ale má 3 tyčinky dvouzubé a stejně


x.

dlouhé jako okvětí. U nás v zahradách zřídkakvete. Jmenuje se po městě Askalonu v Palae-stině, odkudž jej přinesli křižáci do Evropy.Dnes již nezná se jeho původní vlast’; bylt’ jižza starých dob všeobecně co zelenina pěsto-ván, a snad jest jen odrodkem z cibule obecnévypěstěným. Pěstuje se od dob křižáckého ta-zení, avšak méně než cibule obecná. Vyzna-čuje se jemnější chutí a tím, že možno jehocibule déle uchovati (byly-li dobře usušeny).Ale cibule jeho jsou menší než cibule obecné.

A. Ophioscordon Don. (viz vyobr. č. 169.).č e s n e k, u Francouzů rocambolle zvaný, jenžod česneku obecného nevalně se liší. Pěstujese v zahradách jako česnek obecný a pocházíprý z Egypta.

A. ursinum L., č e s n e k p l a n ý , m e d v ě d í,v l č í neb p s í. Cibule tenká, podlouhlá, listynamnoze jen dva, stopkaté, ploché, kopinaté.Lodyha bezlistá. Okolík složený z květů hvěz-dovitě rozložených, bílých. Roste divoce vestinných lesích. Poláci, Rusové a Tataři jedídruh tento jako zeleninu. Celá rostlina páchnesilně po česneku.

A. Victorialis L., č e s n e k h a d í , d e v a t e r oo d ě n í. Kyjovitá cibule vyniká z dlouhého,tvrdého oddenku a jest tuhými, sít’natými šu-pinami obalena. Listy řapíkaté, dlouze kopi-naté, počtem 2—4. Lodyha do polovice poš-vitá. Okolík kulovitý, hojnokvětý, bez cibulek.Okvětí zelenavě bílé. Roste divoce na horách
Evropy střední a jižní. V Čechách jest v Krko- noších. Kvete v červenci a v srpnu. Dříve při-čítali cibuli tohoto druhu mocné účinky do-mnívajíce se, že chrání před poraněním a při-náší vítězství. Také v lékařství se jí užívaloproti hlístům a ke hnaní na moč (radix victo-rialis longae).
A. Moly L., č e s n e k r y z í. Cibule skládáse z několika menších cibulek. Listy dva, stop-katé, podlouhle kopinaté, ploché. Lodyha až40 cm dlouhá, mnohokvětým okolíkem okon-čená. Kvítky žlutavé. Roste na horách Evropyjižní. Také tomuto česneku přičítány čaro-dějné účinky. Zdá se, že jest to Homérovarostlina m³lu, o níž vypravuje, že sejí Odysseuschránil proti úkladům čarodějnice Kirky, kdyžbyla tato druhy jeho proměnila ve vepře.

Ještě jiné druhy divokých česneků slouží-valy k čarám. Vský Sit. Peč.

Allix (Allinga): 1) P i e r r e, vynikajícítheolog reform. církve franc. (1641—1717). Na-rozen v Alençoně, byl farářem v Charentonu,odkudž po odvolání ediktu nanteského ode-bral se do Londýna. Zde jsa správcem novéreformované církve franc. s anglikánským ri-tem, shromažd’oval kolem sebe uprchlíky fran-couzské a později stal se pokladníkem a ka-novníkem při kathedrále salisburyské. Zemřelv Londýně. Vynikal zvláště jako učený pole-mik a kontroversista. Díla jeho, psaná latinsky,anglicky a francouzsky, vyznačují se zvláštníznalostí starších i novějších církevních dějina spisovatelů, zejména: Dissertation on theFirst Rise of the Trisagium or Doxology(1674) a Reflexions upon the Books of plyScripture (1688); jsou nyní zastaralá. Důleži-


Allizeau —

tější jsou jeho dva spisy Some Remarks uponthe Ecclesiastical History of the Ancient Chur-ches of Piedmont (Lond. 1690) a Remarks uponthe Ecclesiastical History of the Ancient Chur-ches of the Albigenses (1692), v nichž vyvracíBossuetův náhled, že Albigenští byli mani-cheovci (dualisty), a dokazuje, že byli totožni
s Valdenskými, což pak v církevních dějináchdlouho uznáváno za pravdu.
2) A. J a c q u e s A l e x a n d r e F r a n ç o i s(* 1776 — † 1836), franc. generál a spisovatel.Sloužil hlavně pod Napoleonem, jsa brigád-ním generálem, také pod jeho bratrem Jero-nymem, králem westfalským. Po druhé restau-raci byv z Francie vypověděn uchýlil se doNěmec a napsal zde Théorie de l’ univers(Frankfurt 1817), dílo čelící proti Newtonovuzákonu gravitačnímu. Roku 1819 vrátil se doFrancie, stal se generallieutenantem v gener.štábu a u veřejnosti vynikl podav r. 1826 ko-morám pamětní spis proti ministerstvu Ville-leovu a proti jesuitům. Následujícího rokuuveřejnil Systeme de l’ artillerie de campagne(Paříž), v červenci roku 1830 bojoval statečněna straně lidu a popsal červencové událostiv Bataille de Paris en juillet (Paříž 1830).

Allizeau [alizó], pařížský obchodník, pro-slulý theoretickou učeností a jmenovitě pae-dagogickým důmyslem, který dal na jevo předr. 1820, sestaviv dva druhy dětských hersměřujících netoliko k milému dětem zaměst-nání, anobrž i k buzení všímavosti rozmani-tých p l o š n ý c h p o d o b a t ě l e s n ý c h t v a r ůna věcech dítky obklopujících, a tudy ku pě-stování vkusu v oboru umění výtvarného.K oběma druhům her zdělal vzorce o 15 prkén-kách a 15 kostkách tak upravených, že zesložitých celků (na př. průčelí nějakého ná-bytku nebo ze stavení napodobeného ve všech
prostorových směrech jeho členitosti) dalyse rozkládati a skládati co možná nejvícev plochy a tělesa z pravidelných měřickýchtvarů sestrojená. K účelu tomu vydal takétheoretické navedení, ku kterému připojil pří-klady o 160 obrazcích podob plošných a 38obrazcích tvarů tělesných. Avšak hrami těmiměly dítky názorným způsobem také poučo-vány býti o pravidlech a poučkách geometri- ckých, jako na př. o větě Pythagorově. Fried-richa Fröbla hry čili dary z polovice našehostoletí co do všeobecnosti ve způsobech dět-ských zaměstnání i co do vzdělávací účelno-sti her A-ových nedostihují. Naše mládež zanejnovějších dob společnými hrami na veřej-ných hřištích příliš málo se tuží a baví, a byloby dobře, kdyby her A-ových i u nás vycho-vatelé si všímali. Lp.28Allman G e o r g e J a m e s, přírodozpytecangl., nar. 1812 v Corku. Studovav na univer-sitě dublinské jmenován r. 1844 professorembotaniky tamže. V l. 1855—1874 působil nauniversitě edinburské přednášeje o vědáchpřírodních, stal se pak po Benthamovi presi-dentem společnosti Linnéovy a r. 1878 presi-dentem britské associace pro pokrok věd. Oborvědecké působnosti A-ovy jest hlavně studiumnižších tvarů zvířecích, zejména mechovek a

Allmers. 925

slimýšů. Sepsal dvě veliké monografie: A Mo-nograph of the Freshwater Polyzoa (1856) aA Monograph of the Gymnoblastic Hydroids(1871—72), z nichž každá dosud jest základ-ním dílem ke studiu dotyčných skupin zví-řecích. A-ovi svěřeno také spracovati sbírkyslimýšů, nastřádané výpravou severoamerickouku prozkoumání Golfového proudu a výpra-vou »Challengeru«. Vedlé obou uvedenýchhlavních děl uveřejnil A. četná pojednání v růz-ných vědeckých časopisech, v aktech učenýchspolečností a akademií anglických. Činnost jeho
vědecká došla také uznání udělením ceny Bris-baneovy král. společnosti edinburské a zlatémedaille královské akademie irské. Šc.
Allmannske hory, horské pásmo vešvýc. kantonu curyšském, táhne se od vých.cípu Curyšského jezera u Rapperswylu meziřekami Glattou a Tössou nejprve směrem se-verním, pak sev.-západním, a u Kyburku nížíse v pahorkatinu sáhající až k Rýnu. Vrcholyjeho jsou: Bachtel s překrásným rozhledem
(1119 m), vlastní Allmannská hora s Gyren-skými lázněmi (1083 m), Stoffel a Kyburskáhora. A. h., k nimž se často přiděluje takéhorstvo na pravém břehu Tössy až k Toggen-burku se Schnebelhornem (1295 m) v kantonusv. — havelském, jsou až k vrcholům porostlélesy a hustě zalidněny obyvatelstvem, jež za-bývá se alpským hospodářstvím, uhlířstvím,předením bavlny a výrobou dřevěného nářadí.
Allmayr rytíř z Allsternu, rak. státníúředník (* 1761 ve Vídni — † tamtéž 1844), zí-
skal si zásluhy o průmysl rakouský a od roku1804, kdy stal se továrním inspektorem, mělúčastenství při všech kommissích týkajících sezavádění nových důležitých podniků průmy-slových, tak na př. když jednalo se o zave-dení Girardových strojů v přádelnách, o za-vedení paroplavby po Dunaji, o udílení vý-hradních výsad atd.
Allmende, ve starším právu něm. po-zemky, které nenáležejíce ve vlastnictví jedno-tlivců, sloužily společnému užívání všech čle-nů obce nebo zvl. společnosti marky, jakozejména lesy a pastviska. Tyto a-dy udrželyse zejména v jihových. Německu, ve Švýcar-sku i některých zemích rak. do dneška a spo-
čívá též vyskytující se druhdy rozdíl mezireálními i politickými obcemi namnoze nastarším zřízení allmend. —l.28Allmers H e r m a n n, básník a spis. něm.,nar. 11. ún. 1821 v Rechtenflethu (Hannover).Vzdělav se návodem vychovatelovým na statkuotcovském zabýval se zvláště studiemi ornitho-logickými a zoologickými, konal cestu po Ně-mecku, Švýcarsku a Italii a oddal se pak stu-diím ethnografickým a historickým, jakož i ma-lířství. Žije nyní na svém statku. Rodnou kra-jinu svou- (Marsche) mezi Veserou a dol. La-bem líčí v Marschenbuch (Gotha 1858, Brémy1875), cestu do Říma v Römische Schlender age(Oldenburk, 1869, 6. vyd. 1886). DramatemElektra (1872), jež provozováno na různýchněm. divadlech, pokusil se o zakončení Gö-thovy Ifigenie. Dále vydal: Dichtungen (Bré-my 1860, 2. vyd. 1878); Die Pflege d. Volks-

926 Allo- — A

gesanges im deutsch. Nordwesten (t. 1878);Hauptmann Böse (t. 1884).

Allo- (řec, ‰lloc, jiný, jinaký), ve slože-ninách tolik co naše j i n o-; na př. allodoxie(‰lloc a dáxa, v í r a), j i n o v ě r e c t v í.

Alloa [eloe], dříve A l l o w a y [eloué], starépřístavní město ve skotském hrabství clackman-nanském, na sev. břehu Forthské zátoky a nadráze severobritské. Jest to dávné střediskoobchodní a průmyslové, do jehož bezpečnéhopřístavu r. 1880 přistalo 1087 lodí. Má 10.601obyv. (1881), značný průmysl lihovarský a pivo-varský (zdejší whisky a ale mají výbornou po-věst), továrny na zboží bavlněné a vlněné, nasklo a na tabák, strojírny, loděnice, velké že-lezárny a velmi čilý obchod s uhlím a sladem.

Allobrogove, mocný a četný národ v se-verních částech Gallie Narbonnské. Zaujíma-jíce dnešní departementy Isere, Savoie a čá-stečně Ain hraničili na sev. se Sequany, navých. s Helvety, na jihu s Voconty a Cavary,na záp. se Segusiany. V dějinách objevují sepoprvé na počátku druhé války punské; Han-nibal užil sporů mezi náčelníky jejich a prošel
územím jejich zcela bezpečně. Když pak Ří- mané jali se panství své šířiti v jižních částech Gallie, A. marně usilovali hájiti jí. Roku 121př. Kr. byli podrobeni od Q. Fabia Maxima(odtud zvaného Allobrogicus) a spravováni po-tom od vladařů Gallie Narbonnské. Národ dřívebojovný hleděl si nyní pilně orby, ale nenávistk podmanitelům neutuchla nikdy. R. 63 chtělL. Sergius Catilina užiti pomoci A-gů ke svýmpodvratným záměrům, ale poslanci jejich vy-zradili jeho úmysly. Důvěry k nim Římanéneměli nikdy líčíce je vždy jako nevěrné a kuvzpouře ochotné. Hlavním městem jejich byla V i e n n a (Vienne); z ostatních měst důležitabyla Geneva (Ženeva) a Cularo, zvané pozdějiGratianopolis (Grenoble). Zprávy o nich jsoudosti četny u Caesara, Sallustia, Livia, Plinia, Strabona, Appiana, Pomponia Mely, Ptole-maia a j.
Allocutio viz A l l o k u c e .Allod, A l l o d i u m viz A l o d.Allofan, n e r o s t, vyskytuje se v aggregá-

tech hroznovitých, ledvinovitých a stalaktito-vých; též bývá vtroušen neb se objevuje v po.
době povlaku. Zřídka bezbarvý, častěji žlutý,rubínově červený, zelený, zamodralý až lazu-rově modrý, lesku skelného, průhledný až prů-svitný. Tvrd. 3, hust. 1,8—2, chem. složeníH10(Al2)SiO10. Netaví se, v kyselinách se roz-pouští a zůstavuje rosolovitou SiO2. NalezištěRochlice v Čechách, Mohelnice na Moravě,Banát, Anglie. Hjn.
Allogamie (z řec.), c i z o s n u b s t v í, zovese v botanice zúrodňování květů pylem jinýchkvětů bud’ téže rostliny nebo jiných stejno-rodých rostlin (tak zv. křížení). Hg.

Allocheiria (z řec.), zvláštní zjev, jenž vy-skytá se v hysterii a při tabes a jeví se tím,že, podráždíme-li určité místo na pravé ruce,nemocný udává, že podráždění cítil na témžmístě v levo a naopak. Hammond vysvětlujezjev tento změnou zadního rohu míchy nastraně podrážděné; popud sem vniklý se ne-


llonge.

čije a pokračuje kommissurou šedou v zadníroh strany druhé, kdež se uvědomí. Peč.

Allochroismus (z řec.), b a r v o m ě n a,optický zjev vyskytující se u některých těles ne-ústrojných i ústrojných, jež vlivem určitých pod-mínek barvu svou mění. Příkladem a-mu hmotneústrojných jest známá chemická sloučeninam a n g a n a n d r a s e l n a t ý, chamaeleon minerale,MnO4K2. Ve stavu pevném a v roztoku jevísloučenina barvu sytě zelenou, avšak již přidánívětšího množství vody do roztoku způsobuje,že barva zelená mění se v barvu purpurovou.Příčinou změny barevné jest v tomto případě
kysličník uhličitý (CO2), ve vodě obsažený, jenž zelený manganan draselnatý rozkládá vji-sté sloučeniny, mezi nimiž purpurový perman-ganan draselnatý převládá. Jiný příklad a-mu podávají někteří ústrojenci říše živočišné, takzvláště c h a m e l e o n (Chamaeleo vulgaris Daud.)a hlavonožci (Cephalopoda). Pokožka těchtozvířat mění za jistých okolností, zejména po-drážděním, obyčejnou barvu svou v celou stup- nici barev, jež opětně v původní barvu zvířetepřecházejí, jakmile příčina barvoměnná bylazmizela. Příčinu barvoměny u jmenovanýchtu zvířat hledati dlužno v podráždění nervůpodkožních, které dále působí na b u ň k y p i g-m e n t o v é v pokožce uložené. V těchto buň-kách pigmentových, jež u hlavonožců zvláštěještě organisací svou jsou nápadny (tak zvanéchromatofory), jest pak vlastní sídlo složitéhoprocessu změny barevné. Šc.
Allochroit viz G r a n á t.Allochromasie (z řec.), vada spočívající

v tom, že oko zírá jinou a ne skutečnou barvu.Viz N e v i d o m o s t b a r e v. Mx.

Allokineticke (z řec.) jsou pohyby vzni-
kající vnějším, objektivním popudem, tedy ve-škeré pohyby zvratné, pohyby napodobující, pak ty, jež povstaly umělým drážděním čivůhybných. Peč.
Allokuce (lat. allocutio), o s l o v e n í prone-sené jednotlivcem k většímu neb menšímu shro-
máždění. Zvláště však nazývají se tak: 1) Po-vzbuzující řeč římských vojevůdců k vojínůmpřed bitvou. 2) V římském slohu kuriálnímjmenuje se tak přednesení papeže ke sborukardinálů a poslanců cizích, ve Vatikáně po- věřených, týkající se některé důležité věcináboženské nebo politické. A. taková z pra-vidla ustanovena je k tomu, aby jí byla ob-hájena zásada nějaká nebo právo církve. A.přibijí se tištěna na brány chrámu sv. Petraa zastupuje v novější době manifest papežůvke křest’anstvu.
Allomorfit viz B a r y t.Allonge [alAonž], franc., p ř í v ě s e k , n á-

s t a v e k , p r o d l o u ž e n í: 1) Skleněná, širokátrubice zahnutá i vytažená v trubku užší, kte-rou připevňují chemikové dole ku chladiči, vy-pouštějíce jí páry chladičem zkapalnělé do ji-madla. Rn.

2) A., a l o n g e [alAonž], ve směnečnictvíprodloužení směnky, přívěsek ke směnce. Kdyžse směnka girem tolikrát převádí, že rub směnkynestačí pro rubopisy, připojí se ke směnce pruhpapíru, obyčejně stejně široký a dlouhý jako


Allongeová paruka —

směnka, a na tomto přívěsku píšou se dálerubopisy. Týž přilepí se k rubu směnky na téstraně, kde se nachází adressa směnečníkova,tedy na levo, aby v tom případě, kdyby ja-koukoliv náhodou se utrhl, nebyl spolu utrženpodpis vydatelův nebo příjemcův. Na té straně
přívěsku, která tvoří pokračování rubu směnky,přidávají se další rubopisy, a žádá opatrnost,aby poslední rubopisec (indossovatel, girant)na směnce napsal indossaci a podpis svůj tak,aby přepsán byl rub směnky i přívěsek; nadruhé straně přívěsku naznačí se, že jest topřívěsek, i připojí se obsah směnky, asi takto:»Přívěsek ku první směnce na . . . . . zl., vy-dané panem . . . . . v Praze dne . . . . . napana . . . v . . . ku placení dne . . . nařád pana . . . . . « Nestačí-li první přívěsek nagira, připojí se k němu další nástavek. —nn.
Allongeova paruka viz P a r u k a.Allons [alAon], franc. imperativ slovesa

aller, j í t i : p o j d’ m e , v z h ů r u ! (z toho českélidové rčení alou! památka z franc. válek).Obzvláště znám je Allons, enfants de la patrie[alAonsAanfAan de la patrí], první verš m a r s e i l-l a i s y (v. t.).

Allopathie (z řec. ‰lloc, j i n ý, a p‡*oc,c h o r o b a , u t r p e n í) znamená léčení, při němžve zdravé části ústrojí, souvisící blízce s one-mocnělou částí těla, lékem způsobí se chorobaumělá, čímž směr choroby vlastní místně i pod-statně se změní; přenáší se tedy zde chorobas jedné části těla na druhou. Hledíme-li pakk působení léků, značí a. léčení, při němž zá-byv chorobný léčí se lékem jemu odporným,protivným: průjmy léky stavícími, bezsennostléky uspávacími, slabost povzbuzovacími, tedycontraria contrariis. Jménem tím pojmenoval
H a h n e m a n n veškeré panující obyčejné lé-čení na rozdíl od své h o m o e o p a t h i e, dle níž léčení léky zakládá se jediné na podobnostipříznaků způsobených léky ve zdravém těle s příznaky choroby, čímž nastane podobný stav chorobný, ale umělý (Þmo¿on p‡*oc), kterýjsa mocnější původního stavu chorobného rušíjeho účinky-similia similibus curantur. Dnesa. v lékařství vědeckém, řídícím se přesně při-rozeností a ne holými domněnkami, nemá jižtoho významu. Dnes platí pouze léčení, jímž lékař jakožto pravý sluha přírody zábyv cho-robný v léčení, jež přirozenost sama způso-buje, co nejvíce podporuje veda si při tomdílem empiricky, tedy zásadami přesnou zku-šeností nabytými, dílem racionálně, tedy zá-sadami vzatými z obdobnosti věcí vědecky ne-popíratelně zjištěných. Lékaři pak způsobemtímto léčící slují a l l o p a t h o v é . Ch.
Allorhythmie (řec.), nepravidelný tepsrdce; srovnej T e p. Mx.

Allori, umělecká rodina florencká, z nížzvláště vynikli tři malíři: 1) A. Angelo (* 1503— † 1572), zvaný »il Bronzino«. — 2) A. Ales-

sandro, synovec a žák před., také Bronzinozvaný (* 1535 — † 1607), svými výtvory, hlavněfreskami a obrazy oltářními, patří do školyMichel-Angelovy. Jeho hlavní dílo je Obět’ Abra-hamova v museu florenckém a Cizoložná ženav chrámě sv. Ducha tamže. — 3) A. C h r i-


Allotmentní systém. 927

s t o p h a n o. syn a žák před- (* 1577 — † 1621),vzdělal se dále u Santa di Tito, obrátil se všakk eklekticismu Cigoliovu a Paganiovu a v podánídbal více prosté, nelíčené přirozenosti. Hlavní
jeho díla jsou Svatý Julius a zejména Juditanesoucí hlavu Holofernovu v galerii Pitti veFlorencii. Ostatně jako Alessandro i AngeloA. zabýval se malováním podobizen.
Allosorus Bernh., k á d e ř a v e c, rod z řáduk a p r a d i n o s l a d i č o v i t ý c h (Polypodiaceae).Výtrusnice sestaveny jsou v podélné řádkytěsně podlé okraje (na konci nervů) jsouce při-kryty zpět ohrnutým krajem listu. Čítá asi 45druhů, hlavně v Americe rozšířených. V Ce-chách a vůbec v Evropě jest na horách do-mácím druh A. crispus Bernh., jenž ostatněi v severní Americe, v Himálaji a v celé
severní Asii jest hojným. Jest to nízká, by-linná kaprad’ s jasně zelenými, holými listydvojí podoby: neplodné jsou v obvodu vejčité,2—4peřenodílné, úkrojků vejčitých, ke zpoduklínovitých, v předu zubatých, plodné s úkrojkyčárkovitými, žlabovitě svinutými. Vský
Allotissement [alotismAan], franc. z lot =los, v právu franc. obvyklý způsob užívánímalých určitých dílcův obecních pozemků jed-notlivými občany v obci usedlými, obyčejněza malý poplatek roční. Starý zvyk ten veFrancii zachován. i když revolucí podstatastaré obce, organického to společenstva rol-níků majících v užívání obec, statek, změněnabyla v moderní obec politickou, jejížto pozemkyby měly býti zužitkovány výhradně k účelůmobecním. O způsobu užívání a poplatku volněusnáší se výbor obecní; nepřipouští se však pře-nechání losů dědičných neb doživotných. Vk.

Allotment [el-], angl., los, v právu angl. dí-lec statku obecního, daný při vyvazování služeb-ností a dělení společně užívaných pozemkůjakožto náhrada těm, kdož mají práva poži-
tečná k tomuto statku (Rights of Commons). Dě-lení obecních pastvin a upravení spletitýchpoměrův užívání obec. statku v Anglii zejménake konci XVIII. stol. po různu se dálo bud’dobrovolnou úmluvou interessentů, mezi nimihlavně vrchnosti (Lord of the Manor), která sepokládala za vlastnici pozemkův obecních, bud’zvláštními zákony lokálními (Enclosure Bills); i povstávaly tak pozemky v soukromém vlast-nictví jsoucí (enclosures) na rozdíl od obecních(open fields). Teprve zákon o dělení obec. po-zemků z r. 1845 (Enclosure Act) usnadnil vše.obecné dělení pod vedením zvláštního úřaduk tomu konci zřízeného (Enclosure Commis-sion), při čemž oprávněným dostati se má ná-hrady z pravidla v dílcích půdy (a.); chudýmdomkářům (house holders) vykazuje se 1/4 akruk užívání pod dohledem tak zv. a l l o t m e n t-w a r d e n s. Vk.
Allotmentnı system (Allotment System),značí v Anglii prostředek, jímž má se zlepšitistav dělníků hospodářských, a to v ten způsob,že se jim přidělí malé dílce (allotments) půdyk užívání, začež platí přiměřenou rentu. Sy-stém ten, ač v Anglii již ku konci XVIII. stol.porůznu byl v užívání, rozmohl se hlavně ko-lem r. 1830 následkem vzpour dělníků hospo-


928 Allotria —

dářských, které způsobeny byly zaváděnímstrojů v hospodářství. Výsledek a-ho s-u v pří-padě tomto byl dosti příznivý. Nelze také upříti,
že a. s. může míti vliv blahodárný na povahudělníkovu nabádaje ku přičinlivosti a obezřet-nosti. Vůbec však, nezlepší-li se jím zároveňtrvale způsob (míra) života dělníkův a půso-bí-li zejména k rozmnožení obyvatelstva děl-nického, nelze od něho očekávati sociální ná-pravy; nebot’ kde výtěžek z půdy přidělenéjest doplňkem nedostatečné mzdy, udržuje setato na nízké míře, nebo ještě klesá, kdežtov těch řídkých případech, kde pozemek pro-půjčený stačí k výživě rodiny, objevují se všeckystinné stránky irského nájmu parcellového. —Srv. J. S. Mill, Základové národního hospod.II. C. XII. Vk.
Allotria (z řec. ‚llátrioc, c i z í) znamenávšeliké k určitému účelu nepříslušné snahy ačiny, a tedy vůbec věci k podstatě něčehonenáležité. Tropiti a., úmyslně něčím jiným se
zabývati, než náleží, konati věci nemístné. Lp.
Allotria Westw., domácí rod v o s ž l a-b a t k o v ý c h (Cynipidae), jenž spolu s rody,jako Ibalia, Figites, Eucoila, tvoří skupinu
c i z o p a s n ý c h ž l a b a t e k (Parasitica), tím pa-mětihodných, že nevytvářejí nijakých duběnek,nýbrž že samičky jejich snášejí vajíčka svádo různého hmyzu, jehož tělo pak vylíhlýmlarvám jest potravou. Rod A. vedlé toho tímještě jest zajímavý, že druhy jeho jsou nej-menšími žlabatkami, jejichž tělo nepřesahujedélky 1,5 mm. Veškeré druhy rodu A. cizopasílarvami svými v různých mšicích listových.Jakožto typický budiž uveden druh A. erythro-cephala Htg, jehož larvy ve mšicích růžových(A. rosae) cizopasí. Jest to malinká, 1 mm dl.vosa, leskle černá, s tykadly hnědými, u ko-řene černavými, s hlavou a nohami červe-nými. Šc.
Allotriofagia (řec.) nazývá se chut’ k po-žívání předmětů nezáživných, neobyčejných,jako křídy, uhlí a j. Vyskýtá se u osob choro-myslných a chorobami čivstva stižených. Peč.

Allotropie (řec.), zvláštnost některých prv-ků, které, majíce různě uspořádané atomy svéa molekuly, objevují se oku ve dvou i třechvidech tak různých, že jinak za látky zcela
nepříbuzné považovány býti by musily. Někdymají allotropické modifikace pouze formu krysta-lovou různou, jako na př. síra, která jest bud’rhombická aneb monoklinická, a pak vůbecbeztvará (amorfná), jindy však jsou celé vlast-nosti proměněny, a rozdíly jsou hlubší: fosforobyčejný jest chemicky totožný s fosforem čer-veným i lze oba jeden ve druhý libovolně pro-měňovati, první však jest mnoho jedovatý, druhýnejedovatý, první jest velmi čilá látka chemická,druhý jest velmi málo aktivní. Uhlík jeví seve třech modifikacích allotropických, jakožtodiamant, grafit a obyčejné uhlí. Chemikovéoznačují modifikace ty připojujíce ke značceprvkové písmena řecká a, b, g,.. ku př. Ca(diamant), Cb (grafit), Cg (uhlí obyčejné). Pře-měnu jedné modifikace ve druhou sprovázejíúkazy tepelné, i musí být příčina a. tudížu vnitrném uložení nejmenších dílců, jelikož

Allsopp.

přeměna vyžaduje mechanického nákladu te-plem vyjádřeného. Rn.

All’ ottava (skratek all’ ott. nebo 8va)ital., v o k t á v ě. v notovém písmě znamená,že nota takto označená má se hráti o oktávuvýše, u bassu o oktávu níže, v kterémžto po-slednějším případě píše se někdy ottava bassa.Při delší řadě not, jež mají se hráti v oktávě,klade se a. o. nad první (v bassu pod ni) ak tomu připojuje se vlnitá čára až k místu,kde noty hrají se opět v původní poloze akteré se označuje slovem loco (na místě).

Allou [alú] E d o u a r d, advokát a politikfranc., nar. 1820 v Limoges. Po násilném pro-puštění ministerstva Simonova Mac Mahonemr. 1877 postavil se A. v řadu nejprudších od-
půrců ministerstva Broglieova a Fourtonova a hájil v té době Gambettu. R. 1882 jmenován byl senátorem a přidal se k malé skupině kon-servativních republikánů. Jako zpravodaj mlu-vil proti zákonu o vypuzení nápadníků (8. ún.1883), bojoval proti podobnému návrhu Bar- beyovu, mluvil proti reformě v úřadech, protizákonu o syndikátech řemeslnických, protirozvodu, hlasoval proti revisi ústavy atd. Sbírkujeho Discours et plaidoyers uveřejnil syn jehoRoger r. 1884 (2 sv.). Jsou zde četné řeči ob-hajovací, vynikající uhlazenou řečí a ušlech-tilostí myšlének, jež získaly A-ovi pověst zna-menitého obhájce a jež zůstanou vzorem soud-ního řečnictví. Hájil Proudhona 1858, Emilade Girardin 1867, pak prince Napoleona vepři s pí. Patersonovou; rovněž vynikl ve při o testament vévody de Gramont-Caderousse,v affaiře Augusta Comtea, generála Trochu a j.
Alloway [eloué]: 1) Město skotské, vizA l l o a . — 2) A. k i r k [körk], trosky staréhokostela u Ayru ve Skotsku, jež zvěčnil Burnsv básni Tam o’Shanter Na blízku nalézá sechatrč, v níž se veliký tento básník narodil,jakož i pomník postavený mu r. 1823.

Alloxan, C4N2H2O4 = mesoxalylcarbamidNH − CO| |CO CO| |NH − CO

vzniká okysličením kyseliny močové kyselinou
dusičnou nebo chlorečnanem draselnatým s ky-selinou solnou. Tvoří veliké krystaly ve voděsnadno rozpustné a roztok barví kůži čer-veně. Hi.
Allsopp [ólsop] H e n r y, později l o r dH i n d l i p, proslulý pivovarník anglický, nar.19. ún. 1811 v Burtonu nad Trentem, zemř.3. dub. 1887 v Hindlip Hallu blíž Worcesteru.Byl třetím synem Samuela A-a, zakladatelesvětoznámé firmy S . A l l s o p p & S o n s v Bur-tonu, po jehož smrti roku 1838 převzal řízenízávodu po Bassově v Anglii nejrozsáhlejšího.M . T . B a s s (v. t.) a H e n r y A. jsou hlavnímitvůrci slávy Burtonu; jejich velkopivovary při-spěly nejvíce k mohutnosti pivovarské metro-pole Anglie. A. přistavěl v létech 1860—62k původnímu závodu pivovar nový, jenž jestbez odporu nejúhlednějším v celém Burtonu,vybojoval ve sněmovně burtonským svým kol-


Allstedt —

legům důležité právo vésti koleje přes ulice,ohradil se statečně proti nařčení, že inten-sivná hořkost jeho piva pochází od strychninu,zavedl v Burtonu vánoční obdarování dělnictvaa nezapomínal štědře přispívati k účelům hu-manním. Roku 1874 byl poprvé zvolen za po-slance strany konservativné, kterou podporo-val s touž asi horlivostí, jako jeho konkurrentBass stranu liberální. Povýšen byv r. 1880 dostavu baronského, podpisoval se od té dobys i r H. A. Konečně r. 1886 byl jmenován pee-rem s titulem l o r d H i n d l i p, se kterýmžto
novým jménem záhy šel do hrobu. Zanechalpo sobě vdovu se 7 syny a 3 dcerami. Nej-starší syn, Samuel Charles, na nějž přešelotcův predikát šlechtický, stál v čele závodujiž od počátku let osmdesátých a zůstal hlav-ním jeho podílníkem i potom, když velko-pivovar A-ův byl roku 1887 za 3,300.000 liberšterlinků postoupen společnosti akciové. Přitomto prodeji bylo upsáno přes sto millionůliber šterlinků na kapitál akciový, což zajisté výmluvným jest svědectvím, jakou důvěru mělosubskribující obecenstvo k závodu A-ovu. Ještěza živobytí lorda Hindlipa přestoupila výrobapiva v obou pivovarech A-ových výši jednohomillionu hektolitrů. Toto číslo staví velkozávodfirmy »S. Allsopp & Sons, Limited« v řaděnejvětších pivovarů světových na místo třetí.Předčí jej jen pivovar Guinessův v Dublíně afirma Bassova v Burtonu. Ne.
Allstedt, staré, již v listině z r. 777 uve-dené městečko ve velkovévodství Výmarském,správním okr. apoldském, na enklavě pruskéhovlád. okr. meziborského, na ř. Rohně, sídlosoudního úřadu a superintendenta se starýmvelkovévodským zámkem a hřebčincem, cukro-varem a 3372 obyv. (1885). A. býval říšskýmzbožím a císařskou falcí, kterou zvláště císa-řové saští rádi navštěvovali a sněmy říšské semsvolávali.

Allston [ólstn] W a s h i n g t o n, vynikajícímalíř a básník amer. (* 1779 — † 1843), stud. nej-prve lékařství, později výtvarná umění v Ame-rice a Londýně. Roku 1804 odebral se do Pa-říže a odtud do Říma, kde žil několik let v dů-věrném přátelství s básníkem Coleridgem a
sochařem Thorwaldsenem. V létech 1811—17 zdržoval se v Anglii, načež vrátiv se do Ame-riky usadil se v Bostoně a pak v Cambridgive státě massachusettském, kde také zemřel.Obrazy jeho vyznamenávají se spíše velko-lepou komposicí než obratným provedením.V koloritu a podání stínu a světla napodobilškolu benátskou, pročež také zván »amer. Ti-zianem«. Maloval zvláště biblické výjevy, jakoJakobův sen, Eliáš na poušti a j. Za první svůjobraz, Vzkříšení mrtvého, obdržel od britskéspolečnosti 200 guineí. Jako spisovatel vyzna-menává se lehkostí výrazu a značnou obrazo-tvorností. Ve zvláštní jeho básni The sylphsof the seasons (Lond. 1813) jeví se láska k pří-rodě a znalost lidského srdce. Monaldi (Bost.1842) jest tragická romance ze života umělců.Jeho Lectures on art (Přednášky o umění) vy-dal r. 1850 jeho bratr.
Allthing viz T h i n g .


Alluvium. 929

All’ unisono viz U n i s o n o.Allur: 1) Město v Indii, v okrese nellor-

ském, v madraském presidentství; obyv. (. (1881)5190, hlavně pěstovatelé rýže; zavodňování
děje se ze tří rybníků. — 2) A., vesnice apřístav v témž okrese; ob. (1881) 6267, z nichžasi 30 % náleží obchodní kastě Kamattů; vý-voz obilí a olejových semen. Fl.
Allura, z franc. allure [alýr], z aller, j í t i,k r o k , c h o d (též u koní), z p ů s o b p o h y b u,d r ž e n í t ě l a; v množ. čísle ( d o b r é , š p a t n éa - r y): z p ů s o b y , m r a v y.

Allusch viz Z á l u ž í.Allusio (z lat.), n a r á ž k a, jest vlastně

skrácené přirovnání, v němž předmět přirov-naný vynechán a vysloveno pouze podoben-ství jeho, vzaté z historické skutečnosti (oso-ba, místo, událost, obyčej a j.), na př. přešelRubikon (učinil rozhodný krok), Tempe (krás-né údolí). Nemístná jest a., žádá-li poroz-umění její značné učenosti, na př. narážkyve střední i novější poesii na mythologii an-tickou. Hš.

Alluvio (lat.) náplav, fr. alluvion, jest vůbecnános, který v tekoucích vodách ukládá se namístech, kde pozbývá voda rychlosti potřebné
k pohybu látek, jež s sebou nese neb valí, jako částí zemitých, písku, oblázků a p.; to stáváse na př. za výhony. Způsobiti, aby se uklá-dal nános na určitých místech, jest z předníchúloh při úpravě řek. Jelikož a. může časemnabyti veliké rozsáhlosti, jsou mu věnovánataké ustanovení zákonitá ve příčině práva vlast-nického, a aby nebylo pochybnosti, co a. vy-značuje, obsahuje franc. zákonník občanskýv čl. 556.: »Nánosy a náplavy, které se tvoříponenáhlu a nepozorovaně u pobřežních po-zemků nějakého veletoku neb řeky, nazývajíse a.« Rak. zákonník občanský nemá tohotopřesného vypsání pojmu a ustanovuje v §. 411.:»Země, kterou voda znenáhla na břeh naplaví,jest toho, čí břeh jest« (právo náplavní). Ná-nos stává se tedy právní součástkou pozemku,jakmile se k němu připojil. Srv. A d j u n k c ea A k c e s s e. Plk. Kr.
Alluvium: 1) V širším významu n a p l a-v e n i n a; v geolog. smyslu s v r c h n í č t v r t o-h o r n í u s a z e n i n y, které vytvořily se po vy-
hynutí fauny diluviální od doby, ke které sa-hají zápisky historické, a jejichž tvoření stálepokračuje. Z mořských vrstev náležejí sem ko-rálové útesy žijících nyní druhů, jakož i ná-nosy kolem břehův i na dně moře a okoloústí řek. Ze sladkovodních usazenin patří sempředevším rozsáhlá rašeliniště, která často ob-sahují vrstvy složené z pancířkův a krunýřůdiatomaceí, známé pode jménem »infusoriováhlína« (Kieselguhr), dále vrstvy bahna, pískua valounův, uložené při toku řek, rozličné tufyvápenné a křemité, uzavírající v sobě listy askořápky recentních tvarů, též některé vrstvyželezné bahenní rudy. Konečně sem náležejínánosy tvořící se činností ledovců, dále po-vrchní vrstva černé humosní hlíny, která vy-niká svou úrodností (v jihozáp. Rusku v roz-sáhlé mocnosti se nacházející t. zv. černozem)a všechno v nynější době vyvřelé kamení, lávy

930 Allyl — A

a tufy lávové. Přesné oddělení a-ia od d i l u v i anelze provésti. —n—

2) A. Pohlížíme-li na a. se stanoviska ho-spodářského, shledáváme, že na jednom místěpůda částkami jinde vylouženými a sem při-
plavenými se obohacuje a jinde ochuzuje, anebose opět půda úrodná jinou půdou neúrodnouzanáší. Dokladem takového obohacování půdyjsou nám břehy Nílu zavlažované jeho zka-lenou vodou, dokladem alluviálního pustnutípísčiny jižní Francie, nebo břehy dunajské namnoha místech v Rakousku. V a-iu mnohé je-zero, rybník, tůně rašelinou se vyplnily adosáhše jisté mocnosti lesem nebo loukouse oděly. Jinde zase lesní půda zbahněla raše- linníky jímajícími jako houba vláhu atmosfe-rickou. Vichr pohřbil pak les ve zbahnělé tépůdě a na jeho místě zavládlo pusté rašelinnévrchoviště, jež později, když dorostlo jistémocnosti, na se vzalo ráz vřesoviště. Nejvý-znamnější pro hospodáře tvořinou a-ia jestornice, která ze zbytku hornin a humusu i ne-shnilých ještě částí organických, hlavně rostlin-ných, podnes se tvoří. Sit.
Allyl jest radikál, t. j. skupina prvků:
uhlíku a vodíku C3H5, která se vyskytuje ve sloučeninách zvaných allylnatými. Sloučeninyallylnaté vyskytují se v bylinstvu: sírník jestcharakteristický v zápachu cibule a česneku (allium), zvláštní sulfokyanat vyskýtá se v olejipřemnohých bylin: Cochlearia, Raphanus atd.Uměle připravujeme látky ty z a l k o h o l ua l l y l n a t é h o C3H5 . OH , jenž se dá získatiz glycerinu. Rn.
Alm č. A l p u n g nazývají v alpských ze-mích vysoko položená pastviska, na která pa-stevci vyhánějí skot, jakmile sníh sešel, a kdezdržují se přes celé léto provozujíce tam mlé-kaření spojené s výrobou másla a sýra. — A. jesttéž název zvláštních usazenin v jihobavorskýchslatinách neb rašeliništích, které skládají sepodlé Rosa z arragonitu, amorfního vápencea organických solí vápenatých. —n—

Alma viz A l i m a .Alma, tur. m í r a, viz A l m u d.Alma mater (lat., ž i v n á m á t i) říká se

universitám, jakožto ústavům, jež chovancesvé vědou odkájejí. -h.

Almack’s [ólmeks], původně název budo-vy se řadou společenských pokojů v Londýněv King Street, St. James’s. Byla vystavěna roku1765 i nese název po svém původci, hostinskémA l m a c k o v i, jenž byl původně chudým skot-ským venkovanem a nazýval se M’Call. Zbohat-nuv výnosnými podniky vystupoval v londýn-ské společnosti výhradně pod uvedeným pseudo-nymem. A. R o o m s nazývají se však nyní ponynějším svém držiteli Willis’s Rooms; jménoA l m a c k přeneslo se pak na společenské plesy,které v budově uvedené pořádají se záhy jižod jejího vystavění a na nichž shromažd’ujese pod protektorátem komitétu dam z nejvyš-ších kruhů londýnských vznešená společnostanglická. Rovněž sdruženo jest jméno to s ná-zvem aristokratických zábav vůbec, tedy ho-stin, koncertův a p., jež v uvedených místno-stech častěji než plesy se pořádají.


lmagest.

Almada, město v portugalské prov. estre-madurské, distr. lisabonském, na již. břehuTeja proti Lisabonu, s nímž jest spojeno velmičilou paroplavbou. Rozkládajíc se malebněv okolí dobře vzdělaném na výšině má pev-nou tvrz na skále, s níž jest velikolepý roz-hled po Lisabonu a březích Teja. Bývala sla-vena pro své fíky; nyní jest skladištěm vínaa východiskem jižní dráhy port. s pěkným ná-dražím. Na blízku v Adiçe jsou zlaté doly atvrz Sao Sebastiao chránící vchod do Teja(Entr da de Tejo). Obyv. r. 1878 bylo 5091,
v obci 10.192.
Alma-dag, za starověku zv. Mons Ama-nus, dlouhé horské pásmo a větev Tauru. Jsahranicí mezi vilájetem adánským v Malé Asiia halebským v Syrii (dříve mezi Kilikií a Sy-rií) zvedá se jižně od Maraše, táhne se k jiho-jihozáp. podél zálivu iskanderúnského 1600 až2000 m zvýší a vybíhá na jižním konci uve-deného zálivu v předhoří Chanzírské (Promon-torium Rhosicum, 1599 m); zde také zvedá seMojžíšova hora (Džebel Músd) do výše 1668 m.A. — d-em vedou pouze dva průsmyky: prvnísev.-vých. od zřícenin Issa (Pylae Amanides)k Aintábu a dále do Mesopotamie, druhý, Bej-lánský (Plae Syriae), jižně od Iskanderúnujest jediným pojítkem Syrie s Malou Asií; tímtoroku 333 př. Kr. táhl Alexander Veliký protiPeršanům a za středověku mimo jiné i vojskakřižácká.

Almaden de A z o g u e (arab. al-maden,důl), římská Cisapona Cetobrix, zámožné, vý-stavné a půvabně položené okr. město ve špa-nělské prov. ciudad-realské, 78 km jihozáp. odCiudad-Realu vzdálené, hlavní místo VysokéManche a stanice dráhy madridsko-badajoz-ské se 7755 obyv. (1878) zabývajícími se z většíčásti hornictvím. Od pradávna jest proslulé
nevyčerpatelnými doly v okolí a nedalekémměstečku A l m a d e n e j u, z nichž se těží rtut’(ročně 20–25.000 q) a rumělka. Již staří Ibe-rové zde dolovali a také Římané množstvírtuti odtud vyváželi (za Plinia ročně asi700.000 liber); v XVI. a XVII. stol. doly za-staveny byly bohatým patriciům augšpurskýmFuggerům, až r. 1645 vláda špan. sama ujalase jejich správy; v l. 1836—63 uvázala se v do- lování firma Rothschildův a konečně opět sedostaly pod správu státní, ale již r. 1870 dányv zástavu Anglii za 168 mill. realů. Jest zdetéž horní úřad a hornická škola. O dolecha-ských obšírněji psal Nöggerath: Mittheilun-gen über die Quecksilberbergwerke zu A. (Ber-lín, 1863). — A. leží v sev.-záp. části S i e r r yd e A., jež ve středu Sierry Moreny táhne sesměrem jihových. 76 km zdélí k Madronskémupohoří.
Almagest nazváno od Arabů dílo Ptole-maiovo Meg‡lh sÊntaxic dokončené v létech150—160 před Krist., kodex řecké (antické)astronomie; skládá se ze 13 knih. První knihachová základy sférické astronomie a tak zv.soustavu Ptolemaiovu: kulovitá země stojíjsouc středem všehomíra, slunce, měsíc a pla-nety mají vedlé všeobecného pohybu všechhvězd ještě zvláštní pohyb v opačném směru;


Almagestum novu

druhá kniha řeší problémy na kouli vzhledemk výšce pólu; třetí jedná o pohybech slunce;čtvrtá obsahuje základní theorii měsíce; pátápokračování theorie a vzdálenost měsíce aslunce; šestá tabulky měsíce a tabulky za-tmění; sedmá a osmá jedná o stálicích a prae-cessi; zde se uvádí 48 souhvězdí Řeků a 1022hvězd jejich dle své polohy v souhvězdích adle své délky, šířky a velikosti; dále jednáo mléčné dráze a o slunečním východu azápadu; kniha devátá jedná o pořadí sfér pla-net, o pohybu Merkurově; desátá o pohybu Ve-nuše a Marta; jedenáctá o pohybu Jupitera aSaturna a obsahuje tabulky planet; dvanáctájedná o zpětném pohybu planet hořejších ao digressi planet dolejších; třináctá o šířceplanet. Ptolemaiova Syntaxis rozšířila se záhyv opisech byvši důkladně kommentována ze-jména Theónem a Pappem. V IX. století byljeden opis z rozkazu M a m ú n a přeložen podnázvem a. do arabštiny H o n e i n e m b e n I s-h á k e m a jeho synem i stal se po revisi S á b i-t o v ě (836—901) a kommentovaném překladěod F a r á b i h o základem arabské astronomie.Arabský překlad byl v XII. a XIII. století pře-ložen do latiny. Řecký originál Syntaxe bylv XV. století kardinálem Janem B e s s a r i o-n e m do Italie přinesen a v Římě Řekem J i-ř í m z T r a p e z u n t u přímo do latiny přeložen,
později Purbachovi a Regismontanovi ode-vzdán, kteří spracovali »Epitome in Almage-stum Ptolemei«, úvod k porozumění původníhodíla. Po vynalezení knihtiskařství byl a. bud’v překladě (lat.) neb v originále častěji vyti-štěn bud’ celý nebo po částech. Nejnovějšívydání originálu s překladem franc. a histor.úvodem pochází od Halmy v Paříži (1813 až1816) 2 sv. (»Composition mathématique de C. Ptolémée«). Převládající náhled, že kataloghvězdný od Hipparcha pochází a od Ptole-maia pouze na jeho dobu převeden byl, jestdle výzkumů C. H. F. Petersa mylný. (Srv.Vierteijahrschrift der astronom. Gesellschaft,22. Jahrg. str. 268 a 269.) Nový a. na základě tehdejší vědy hodlal K e p l e r po ukončenísvých hlavních spisů sepsati na způsob svého»Epitome astronomiae Copernicanae« (1618 až1621). Gs.
Almagestum novum jest dílo jesuity G.B . R i c c i o l i h o, vydané r. 1651 ve dvou folio-vých svazcích v Bologni, k němuž co dodatekpřísluší r. 1665 vydaná »Astronomia restau-rata«. Dílo to na pozorování a úkazy velmibohaté referuje o pracích předchůdců a sou-časníků, brojí však ještě proti soustavě Koper-níkově; jinak jest znamenitou encyklopaediíhvězdářskou. Gs.

Almagrera (sierra), pohoří ve Španělskuve vých. části prov. almerijské (Andalusie) nablízku pobřeží, sev. od ústí Almanzory, slynehojnými žilami stříbra, které už Římané znali.Roční výtěžek stříbra činí 12 mill. franků aolova 1,200.000 fr.

Almagro, město ve španělské provinciiciudad-realské (v Nové Kastilii) na trati ma-dridsko-badajozské dráhy estremadurské, 22 kmvých. — jihovýchodně od Ciudad-Realu vzdálené,


m — Almagro. 931

hlavní místo soudního distr. zv. Campo deCalatrava, jenž znám jest četnými vyhaslýmisopkami a minerálními prameny jakož i roz-sáhlými vinicemi, z nichž po všem Španělskurozváží se oblíbené červené víno valdepeňaz-ské. Jest vystavěno na vysoké, pusté rovině,zámožné, čisté a úhledné a nejpřednější jehobudovou jest překrásný starý chrám. V okolípěstuje se mnoho oliv, vína a melounů, pakvyhlášený chov mezků a ovcí. Průmysl městazáleží ve výrobě pálenky, mýdla, hliněnéhozboží, hlavně však ve krajkářství, jímž v A-rua sousedních vsích zaměstnává se na 8000 žen.Obyvatelstva bylo r. 1878 v městě 8628, v obci12.700 duší.

Almagro: 1) D i e g o d e (* ok. r. 1464—†1538), španěl. conquistador v jižní Americe.Jsa nalezencem dostal jméno od místa svéhonalezení, města Almagra. Nejprve sloužil vevojště, pak se odebral do Ameriky, kdež sesmluvil s Franc. Pizarrem a knězem Fernan-dem de Luque o dobytí říše peruánské, o nížbyl Nunez de Balboa první temné zprávy při-nesl. Dvojí výpravou r. 1524 a 1526 ohledaliPizarro i A. západní pobřeží jihoamerické apronikše až k ostrovu Santa na 9° j. š. po-znali ohromné bohatství krajin těch. Počát-kem r. 1531, majíce svolení a podporu císařeKarla V., dobyli severozáp. částí jižní Ame-riky až ku 22° j. š. Zatím Pedro de Alvarado,podmanitel Guatemaly, přešel do jižní Ame-riky, aby se zmocnil Quita, nevěda, že již odvojska Pizarrova bylo obsazeno. A. vytáhl protiněmu, ale smluvil se s ním, tak že mu Alva-rado vojsko i lod’stvo své za náhradu 100.000 pe-sův postoupil. Maje nyní dostatečnou moc vo-jenskou podnikl r. 1535 výpravu na jih. Ta-žení toto, nad míru odvážné, plné obtíží a sví-zelů málo má podobných v dějinách. Pustivse od jezera Titikaky na jih po nesčíslnýchútrapách dorazil do Copiapó a postoupil po-tom podél pobřeží až do Coquimba. Odtuddal krajinu prozkoumati až k řece Rio Maulena 35° j. š., ale neshledav v zemi očekávanýchpokladů, nastoupil pochod zpáteční (tentokrátepodél pobřeží a pouští atacamskou) a dorazilzjara 1537 opět na vysočinu u Kuzka. Dověděvse, že byl od krále ustanoven samostatným
místodržícím nad územím, které 270 (1505 km)leguí od řeky San Jago počínajíc dále na jihse prostíralo, pojímal i Kuzko ve svůj obvoda žádal, aby mu bylo vydáno. To když byloodepřeno, vzal A. 1537 Kuzko mocí a zajaloba velitele, Gonzala a Hernanda Pizarry. Pří-činou tohoto násilného vystoupení byla vzá-jemná nedůvěra mezi oběma vůdci, které senezhostili nikdy, ačkoli r. 1535 slavně a podpřísahou se byli smířili. Francisco Pizarro po-volal na pomoc Pedra de Alvarado, ale A.zvítězil nad ním 12. čce 1537 u Abancaye.Potom teprve Pizarro, aby osvobodil bratra(Gonzalo Pizarro ze zajetí uprchl), naklonil sek úmluvám. Na schůzi obou vůdců na podzim1537 uznány prozatím nároky A-rovy na Kuzkoa konečné vyřízení sporu ponecháno vládě špa-nělské. Sotva však Hernando Pizarro byl nasvobodě, prohlášena jest smlouva za neplatnou

932 Almaguer —

a boje propukly znova. A. byl od Hernandav bitvě u Las Salinas blíže Kuzka poražen azajat. Na to odsouzen k smrti a ve vězenídne 8. července 1538 v žaláři zardoušen. A.byl sice nevzdělaný, neuměje čísti ani psáti,
hrubých mravův, ale povahy přímé a otevřené,udatný v boji a vytrvalý v útrapách. Vojen-skými mravy svými získal si lásku vojska,kterou mimo to udržoval i štědrým rozdíle-ním kořisti.
2) D i e g o d e A., nemanželský, ale legiti-movaný syn před., nar. 1520, domáhal se posmrti otcově nástupnictví po něm, jehož muPizarro odpíral. A. odvolal se ke dvoru králov-skému a odtud vyslán jest Cristoval Vaca deCastro k uspořádání poměrů jihoamerických.Mezi tím dal A. 26. čna 1541 od stoupencůsvých Pizarra zavražditi, ale když Vaca deCastro se dostavil, hleděl dosíci od něho úmlu-
vou aspoň dřívějšího území otcova, avšak poža-davky jeho byly zamítnuty. Ve válce potomvzniklé byla strana A-rova na planině Chupasu Ayacucha poražena a A. v Kuzku vítězivydán a st’at (16. září 1542).
Almaguer [-gér], město v jihozáp. částijihoamer. soustátí Columbie, ve státu Caucena vysočině Kordillery novogranadské (2269 mn. m.); zlaté doly, rozsáhlé pěstování pšenice,vývoz kůry chinové, 6500 obyv.

Almakerek, ves ve velkokukelské (dřívehornobělehradské) župě v Sedmihradech, v ke-resdském okresu, s 1265 obyv. a chrámemz r. 1528. Odtud pochází knížecí rodina Apa-
fiů (Abafly), která má na protějším kopci zvaném Kilie svůj původní starožitný dvůr av něm rodinnou hrobku, v níž odpočívá sedmi-hradský panovník M i c h a l A p a f i. Poslednípošta Dános. Bbk.
Almaly, E l m a l y, město turecké v ana-dolském vilájetu kónijském, sandžaku adálij-ském, na řece Myře a již. úpatí Kyzyldžadagu,70 km jihozáp. od Adálie a 56 km od Středo-zemního moře vzdálené, rozkládá se v maleb-ném údolí na kraji vysočiny ve výši 1025 m,má krásnou hlavní mešitu, hojně zahrad,mnoho vodních mlýnů, barvíren a koželužen.Obyvatelstvo, jež vyniká zvláštní čilostí prů-myslnou a obchodní, páčí se na 25.000 duší
a provozuje značný obchod; zejména sem při-cházejí evropští obchodníci ze Smyrny na-koupit domácích výrobků, zvláště červenéhomarokýnu.
Almanah nebo A l m a n a c h: 1) znamená-valo druhdy totéž, co náš kalendář, t. j. seznamdnů ročních, rozdělených dle týdnův a měsíců,v němž vytčeni bývávají zvláště dnové, kteříse bud’ ze zvyku neb dle ustanovení církev-ních a občanských slavívají, dále všeliké značkyčili charaktery časové, hlavní úkazy na slunci,měsíci a hvězdách toho roku se vyskytujícía konečně rozličné poznámky života nábožen-ského a občanského se týkající. Slovo a. od-vádí se z arabštiny, a sice někteří odvádějíje od slova a l - m a n a h (t. j. vypočtení), jiníod a l m e n h a (t. j. dar), poněvadž astrono-mové ve východních zemích o novém létětakové seznamy čili kalendáře darem podá-


Almanah.

vali. Od takovéhoto zvyku nazývaly se a-emi jiné knihy obsahu hlavně zábavného aneboi odborného, jež se co novoroční dárky nebkolem nového roku aneb vůbec pravidelněvydávaly, které však kromě náhody, že sepřed novým rokem s kalendáři zároveň anebjako kalendář pravidelně ročně uveřejňovaly,s ním nic společného nemají. (Viz Kalen-dář.) Elr.

2) A. V Čechách r. 1542 známý pořadatelminucí a pranostik Jan Stráněnský vydal u JanaHada v Starém městě pražském A l m a n a c hd u c h o v n í, z S t a r é h o i N o v é h o Z á k o n ak z d r a v í d u š e a k n a v e d e n í ž i v o t a k ř e-s t’ a n s k é h o s e b r a n ý, připsaný panu Divi-šovi Slavatovi z Chlumu a Košmberka i naKostelci, obsahující v sobě beze všech udajůkalendářních 62 zbožná pravidla, z písem sv.vyňatá a po sobě sestavená, by »všeliký kře-st’an den ode dne v ně nahlédati a v nich secvičiti mohl«. A. tento a jiné jemu podobné(na př. Jiřího Fera z r. 1641) docházel obliby,nebot’ byl několikrát tiskem obnoven; avšaki světských látek bývalo použito, jak nejlépevidíme z veršovaného sborníku BartolomějePaprockého, vydaného způsobem a-u ve třechsvazcích (r. 1597, 1598 a 1600 v Praze u AnnyŠumanovy) s nadpisem: Nová kratochvíle.S kterouž tři bohyně, totiž Juno, Pallas a Ve-nus na svět přišly, jedna každá z nich pětset jak žertův, tak také utěšených příkladův rozličných případnostech a příbězích k po-těšení ukazujíc.«-V nové době a-y literární,libující si namnoze v mělkém dilettantstvía idyllické cukrovanosti, rozbujely nejvíce mezilety 1815—1830. V písemnictví českém ob-jevil se tento druh r. 1823, když redakcí pro-fessorů V. Kl. Klicpery a Jos. Chmely vydánbyl v Králové Hradci Almanach aneb N o-v o r o č e n k a 1823, po němž následovaly ještědva ročníky, N o v o r o č e n k a 1824 (redaktorChmela) a D e n n i c e aneb N o v o r o č e n k a1825 (red. Chmela a Čelakovský). Současnépokusy a podniky almanachové byly dra J.L. Zieglera M i l i n a aneb N o v o r o č n í č t e n í(1825) ceny nevalné, a důležitý A l m a n a c hd r a m a t i c k ý c h h e r václ. Kl. Klicpery, vy-dávaný od r. 1825—1830, čtrnáct dramat a
dvě povídky v sobě obsahující. V létech po-zdějších objevily se Vesna, almanach prokvetoucí svět (1837, 1838, 1839) redakcíBol.Jablonského. Kytka, dar U m ě n y z p ě v u(1836, 1837, 1838) sbírkou Jos. Kr. Chmelen-ského, H o r n í k (1844, 1845, 1862) P. M. Ve-selského, L a d a N i o l a (1855) redakcí J. V.Friče, nový směr básnický hlučně ohlašující,Máj, j a r n í a l m a n a c h na rok 1858 (red. J.Barák), na rok 1859, 1860 a 1862 (red. Vít.Hálek), střediště novočeské školy básnické,K y t i c e (1859), Dunaj (1861), a. vídeňský,Zora, a. pro učitele (1860, 1861), a. král. zem.českého divadla (od r. 1864) a j. Z doby nej-novější uvedeny býti zasluhují A l m a n a c hč e s k é h o s t u d e n t s t v a (1869), A l m a n a c hn a o s l a v u 2 5 l e t é h o t r v á n í a k a d . č t e n.s p o l k u (1874), R u c h (1868, 1871, 1873), M á j,l i t e r á r n í a l m a n a c h U m ě l e c k é b e s e d y

Almandin —

(1872), S l o v a n s k ý a l m a n a c h (1879), A l m a-n a c h M a t i c e d i v a d e l n í (1881), Z o r a , a l-m a n a c h o m l a d i n y m o r a v s k é atd. Na Slo-vensku důležité místo svou dobou zaujímalya-y Z o r a (1835, 1836, 1839, 1840), založenáMich. Godrou, vynikající četnými a znameni-tými příspěvky Jana Hollého, a N i t r a (1842.1844, 1846, 1847, 1853, 1876, 1877), vydávaná
J. M. Hurbanem, v prvém a ve dvou posled-ních ročn. jazykem československým, v ostat-ních čistou slovenčinou vypravená. Z a-ů ně-meckých, v Čechách druhdy vycházejících,mnoho zajímavých zpráv písemnictví českéhose dotýkajících obsahuje L i b u s s a P. Al.Klara (1842—1860). Thř.
Almandin viz G r a n á t.Almanza (středověká Almantica), okr.

město ve špan. prov. albacetské, 100 km sev.od Murcie, na dráze albacete-alicantské, staré,zasmušilé město s 7966 obyv. (1878), na roviněoplývající obilím a olivami. Proslulo bitvou
dne 25. dubna 1707 svedenou, v níž spojeníAngličané, Portugalci a Holland’ané poraženibyli na hlavu od vojska francouzskošpaněl-ského pod maršálkem Berwickem, a která roz-hodla válku a posloupnost ve Spanělsku veprospěch Filipa V.
Almanzi J o s e f, hebr. spisovatel, naroz.1814 v Padově. Zjednal si jména i co básníki co archaeolog. V knize jeho Higájón be kinór(Zvuky harfy) jsou básně jednak původní, jed-nak napodobené dle latinských a italských
básníků. V dodatku k básním E. Luzzatovým,vydaným Letterisem r. 1839, nacházíme takéněkteré básně A-ovy. Dílo jeho Abné zikkárón(Kameny památní) obsahuje sbírku hebr. ná- hrobních nápisů zachovaných na hrobníchkamenech ve Španělsku s příslušnými výklady.Dílo samo opatřil výkladem S. D. Luzzato(v Praze 1845).
Almanzora, nejdelší a nejmohutnější řeka
špan. prov. almerijské, temení se na jižnímkraji Sierry de Baza, teče směrem vých. ši-rokým a rozkošným údolím mezi tímto po-hořím a Sierrou d’Oria na severní, a Sierroude Filabres na již. straně, vnímá do sebe té-měř všecko vodstvo těchto hor (ř. Albok,Taberro na levém bř.) a vykonavši dráhu asi 100 km dlouhou, vlévá se do Středozemníhomoře u majáku Torre de Villaricos, 9 km vých.od Very. Uvodí jeho má 2230 km2.
Almara (j a r m a r a , a r m a r a), z lat. ar-marium; u Římanů skříň pro domácí náčiní,šatstvo, peníze, knihy atd., franc. armoire;u nás dřevěná skříň, hlavně na šaty.

Almaraz, městečko ve špan. prov. cáce-reské (Estremadura), okr. navalmoralském, ne-daleko pr. bř. Taja, s 823 ob. (1878), památnévítězstvím Francouzů nad spojenými Angli-čany a Španěly r. 1810.

Al marco. it. d l e h ř i v n y, t. j. dle čistéváhy zlata a stříbra; za jedničku váhy bránadříve hřivna kolínská, t. j. 24 karaty ryzíhozlata a 16 starých lotů stříbra = 233.852 gr,nyní 500 gr. Není-li kov ryzí, ale legovaný,odčítá se váha kovu přimíšeného, tak že cenai při zlatě a stříbře nejšpatnějšího zrna určuje


Almásy. 933

se dle kovu ryzího Peníze z oběhu vzaté atakové, které nemají kursu, prodávají se a. m.V bance anglické váží automatická váha každýsovereign, a je-li příliš lehký, ihned ho rozřeže.Při větších sumách zlaté peníze se nepočítají,ale váži; na svitky znamená se pak váha.

Almas (slov. A l m á š, z mad’. alma, j a-
b l k o), přes 40 obcí a pustatin toho jménav Uhrách a v Sedmihradsku, z nichž některénosí jména: J a b l o n o v a J a b l o n i c e. Uvádímez nich: 1) A. (B á c s-), okresní městys v báčko-bodrožské župě, s 8193 (1880) mad’. a srb. ob.,s krásným řím. — kat. chrámem, železn. stan.,telegrafem, poštou, okr. soudem, spořitelnou. — 2) A. (D u n a-), vesnice v komárenské župě,na pravém břehu Dunaje, s 1091 mad’. ob.,refor. a řím. — kat. chrámy, z nichž první z XIII. století pochází, s přístavem podunajské paro-plavby, železn. stan., telegr., poštou a léčivýmiprameny, které 1764 vyzkoumány a popsánybyly. V nedalekém Tardoši lámaného mra-moru almáští kamenáři k nejpěknějším upo-třebívají pracím. Naleziště starož. římských,které po většině kalvinský kněz Vály odkryla popsal ve svých mad’arsky psaných dějináchřímských císařův. — 3) A. (H o m o r ó d-), vesv Sedmihradsku, v župě udvarhelské, v okr.homorodském, s 1836 mad’. ob., zdí ohrazenýmunit. chrámem a s velikou jeskyní, kterouŠtěpán Fekete r. 1836 dopodrobna vyměřil apopsal. V dobách tureckých nájezdů bývalaútočištěm obyv. celého okolí. A. je rodištěmunit. bisk. Michala Almasyho. Rz. — 4) N a g yA., vesnice v župě huňadské, okresu almáš-ském, s 1303 mad’. obyv. Posl. pošta Algyógy.Na blízku jsou zlaté a stříbrné doly. Bbk.
Almasy [almáši], d e Z s a d á n y a T ö-r ö k s z e n t M i k l ó s, starý mad’arský rodpanský, rozvětvivší se později na několikvětví, z nichž doposud dvě hraběcí větve kve-tou. Původní jeho sídlo bylo v župě hevešské.První připomíná se E u z e m A., jenž byl voje-vůdcem krále Ladislava Svatého a měl účasten-ství v bitvách proti Kumánům za panovánítohoto krále do Uher vniknuvším. Zahynul r.1094 v bitvě, ve které Koloman byl od Kumánůporažen. — J o s e f I g n á c A., narozen 1726v Gyongyösi; velel v sedmileté válce husar-
skému pluku, s kterým se v několika bitváchvyznamenal; za tyto zásluhy své byl pový-šen (1771) do stavu hraběcího a byl jmeno-ván r. 1774 podmaršálkem a r. 1784 gene-rálem jízdy; zemř. r. 1804 v Zsadányi (Zdanech).Vnuk jeho a syn hraběte Krištofa (†1843)M o r i c h r a b ě A. nar. 1808; byl přívržencema vynikajícím řečníkem strany konservativní,do r. 1848 předsedou král. uh. dvorní komory,r. 1848 předsedou soudní stolice ve věcechtýkajících se obchodu podloudního. Po dobytíBudína vojskem císařským r. 1849 byl jme-nován předsedou finančního ředitelstva, po-zději odborným přednostou v ministeriu financíve Vídni a tajným radou. Zemř. 8. čce 1881jako guvernér rak. priv. ústavu pro úvěr po-zemkový. Nynější hlavou této I . h r a b ě c íl i n i e je starší bratr Moricův, hrabě A l b e r t,nar. 1816. — II. linie h r a b ě c í pochází od

934 Alma-Tadema

J a n a A-e, jenž byl 1741 septemvirem a kapi-tánem distriktu Jazygů a Kumánů; zemř. 1763.Jeho syn Pavel byl kapitánem téhož distriktua r. 1779 členem septemvirální tabule. Jehosyn Ignác byl vicekancléřem a r. 1815 po-výšen do stavu hraběcího. Synové jeho byliA l o i s (†1850) a Ludvík; tento byl tajem-níkem dvorní komory ve Vídni a sepsal: Opinioex parte. Statuum R. Catol. J. Comit. Scepu-siensis; zemřel 1850 v Pešti. Nynější hlavoutéto hraběcí linie jest syn A l o i s ů v, hraběK o l o m a n (narozen 1815; bratr jeho D i o-n y s * 1817 — † 1871); jest dědičným pánemv Šarkadě a Kétegyházi, pánem panství Almásy-Iratos, Tenyö, Szent-Tamás, Garany a Gyula-Vári, dědičným členem uh. panské sněmovnya skutečným tajným radou. Obě linie jsouvyznání katolického. — Ze šlechtického roduA-ů (s pouhým predikátem de) pochází P a-v e l A., za Josefa II. tajný rada, velký županpešt’ský a zástupce velkého župana hevešské,novohradské, boršodské a bělehradské župy.Jiný A. P a v e l nar. 1818 v Pešti. Byl vyni-kajícím členem opposice a dostal se r. 1844na sněm prešpurský jako poslanec za župuhevešskou, jejímž byl podžupanem. Na pešt’-ském sněmu r. 1846 zastupoval město Gyön-gyös a byl zvolen jedním z místopředsedůna tomto sněmě. Když byl sněm do Debre-cína přesídlil a Pázmandy a Pálfy předsed-
nictví se vzdali, zastával A. po nějaký čassám úřad předsedův. Po přemožení revolucer. 1849 prchl do Paříže. Později byl amne-stován a vrátiv se do své vlasti měl velikéúčastenství v organisování passivního odporuMad’arů proti vládě vídeňské. Pro účastenstvíve spiknutí r. 1861 byl asi dvě léta v Josefověvězněn a později amnestován. V posledníchlétech svého života zdržoval se politické a ve-škeré veřejné činnosti a zemř. 1. list. 1882 v Bu-dapešti. — Neznámo, z které rodiny pocházelA. Ř e h o ř M i c h a l Biskup unitárský, nar.1654 v Homoród-Almási v Sedmihradsku;r. 1692 byl zvolen biskupem unitárským, kte-rýž úřad zastával do své smrti r. 1724. Mělveliké zásluhy o zvelebení církve unitárskév Sedmihradsku. Byl též církevním spisova-telem. Životopis jeho napsal Štěpán Fosztó (Uzoni). Bbk.
Alma-Tadema L o u r e n s, slavný malířfigurální, nar. v Dronrijpu v Nizozemsku. Otecjeho, notář, maje v úmyslu věnovati jej povo-lání právnickému poslal ho na gymnasium.Záhy však přemohly vřelá touha hochova poumění a známky velkého nadání jeho odporotcův a mladý Lourens mohl zaměniti latinskéškoly s akademií antverpskou. Setrvav zde odr. 1852—1859, přestoupil pak do atelieru Ley-sova. Směr Leysův byl mu sympathickým proantikvární ráz, pro snahu nesoucí se za oži-vením minulosti, hlavně ve výjevech povahyintimnější. Již tehdáž súčastnil se též prová-dění freskových maleb v radnici antverpské.V prvním větším samostatném obraze A. — T. ověz r. 1861 Vychování synů královny Klotildyjeví se vliv Leysův způsobem rozhodným.Záhy opustil však A. — T. co do volby látky a


— Almaty.

hlavně co do techniky směr mistra svého,maje s Leysem společny jen některé stránkya vlastnosti tvoření uměleckého. Jako on ob-mezoval se též A. — T. výhradně na líčení mi-nulosti, vyhýbaje se velkým historickým mo-mentům a opíral se při pracích svých o so-lidní základ nejbedlivějšího studia kulturněhistorického a archaeologického. — Brzy poprvním úspěchu svém vybral se A. — T. na cestypo západní Evropě a Italii. Přesídlil se mezitím do Brusselu a r. 1869 usadil se trvale v Lon-dýně. Od té doby těší se v této nové své vlastinejskvělejším úspěchům čestným i hmotným.O světové výstavě v Paříži r. 1867 vystavilsvé obrazy naposledy v oddělení belgickém.R. 1876, jsa již členem král. akademie londýn-ské. přijal také občanství anglické. — Rannýstředověk, jenž A. — T.-ovi poskytl podnět k prv-nímu většímu obrazu, přestal jej brzy poutati.Obrátil se pak pro látku do starého Egypta.Po obraze Jak před 3000 roky se bavívalinásledovala r. 1865 Egyptská hra. Také bě-hem pozdějších let sáhl A. — T. nejednou ještěk motivům egyptským. tak v Mamii, Desátéz ran egyptských a j. Především jest to všakstarověk klassický, soukromý život Řekův aŘímanů, jehož líčení A. — T. štětec svůj věnovalse zálibou napořád výhradnější. Od Catullau Lesbie a Vchodu do římského divadla, jež po-vstaly v středu let šedesátých, až k nejnověj-ším pracím umělcovým, jest těchto genrovi-tých jeho obrazů řada přečetná. Ze staršíchděl bud’tež tu uvedeny: Tarquinius Superbuss vyslanci, Feidias při práci na skulpturáchparthenonských, Římské vinobraní (1871), Rím-ští amateuři v atelieru sochařském, ClaudiusImperator; z novějších pak v časovém pořaduod r. 1881: Sapfó, Cesta do chrámu, Hadriánv Anglii, Předčítání z Homéra, Apodyterium,Zeny z Amfissy, Růže Heliogabalovy (1888). Roku1882—1883 uspořádal A. — T. kollektivní výstavusvých prací v Grosvenor-Gallery a roku násl.bylo obecenstvo anglické překvapeno prvnímportraitem z jeho ruky. — A. — T. náleží v An-glii k nejpřednějším, nejváženějším a nejskvě-leji honorovaným malířům. Jeho znalost ži-
vota antického je hluboká a podrobná; jet’ A. — T. neunavným ve studování všech pamá- tek, v nichž stopovati lze podrobnosti způ-sobu života národů klassických. Detaily krojea nářadí, vůbec všechny předměty vedlejšíjsou na obrazech jeho vždy podány s doko-nalou věrností. Ovládaje mistrně techniku ole-jovou i akvarellovou umí obrazům svým do-dati též barevné harmonie a klidu. Výrazyjeho jsou vždy výmluvné, ač dramatickémunapjetí pravidlem se vyhýbá. Ve své snazepo živosti a intimní pravdě dopouští se A. — T.někdy anachronismu, dávaje osobám svýmtahy lidí moderních, s krojem jejich pak ovšemzřídka souhlasících. — Také druhá chot’ ažákyně umělcova L a u r a T h e r e s a, Angli-čanka rodem Eppsová, jest malířkou pozoru-hodného nadání a obrazy její bývají vystavo-vány též v pařížském Salonu. Tá.
Almaty: 1) Řeka v ruském Purkistánu,Semirěčinsku, levý přítok řeky Ili, k níž spěje


Almaz — d’

od jihu s Zailijského Alatau. Nad hořením jejímtokem při rozkošném údolí nalézá se ve výši3115 m p r ů s m y k a l m a t y s k ý. — 2) A., městotamže, rusky V ě r n o j e (v. t.).

Almaz I v a n o v, státník ruský za Alek-seje Michajloviče. S počátku byl tajemníkempři dvoře kazaňském, později přešel do kan-celáře věcí zahraničných, kdež stal se stát-ním tajemníkem (dumnyj djak). A. měl účast’v příměří s Polskem r. 1655, taktéž uzavíralmír kardiský mezi Švédy a Rusy roku 1661.Zemřel jako »pečetník« r. 1669. Od něho po-chází ruský šlecht. rod Almazovů.

Almazov: 1) B o r i s N i k o l a j e v i č, ru-ský básník humoristický, nar. 1827 ve Vjaz-mě; zemřel v Moskvě 1876. Prvého vzdělánídostalo se mu v domě oteckém, záhy všakposlán byl do Moskvy, kdež studoval na gym-nasiu, později na universitě na fakultě práv-nické. Nedostudovav vrhl se A. na dráhu li-terární, kteráž uvedla jej do literárního kroužkutak zvané »mladé redakce« seskupené v létech50—60tých kolem žurnálu »Moskvit’anina«,k níž vedlé jiných náleželi zejména Ostrovskija Apollon Grigorjev. A. účastnil se vydatněboje tohoto listu s listy západnickými, zvláštěse »Sovremennikem«; pod pseudonymemE r a s t a B l a g o n r a v o v a zásoboval veselýmiparodiemi jeho feuilleton, částečně však psali pro jeho kritický oddíl. Po zajití »Moskvi-t’anina« stal se A. spolupracovníkem jinýchlistů (»Utro«, »Russkij Věstnik«, »Sovrem.Lětopisi« a j.) přispívaje ponejvíce překladycizích básníků, řídčeji kritikami a původnímipracemi. Posledních deset let svého života A.stranil se původní produkce i zabýval se vý-hradně jen překlady. Literární činnost A-asluší posuzovati s trojího hlediska, jako hu-moristy, kritika a překladatele. Jako humo-rista jest A. vždy individuální, jeho parodie,v nichž stavěl se proti panujícímu směru lite-rárnímu, vynikají jemným, nezlobným humo-rem, jsou tudíž málo naostřeny a řízny, abyslouti mohly satirami. Ze zvláště podaře-ných parodií A-a jmenujeme Pochorony Russ-koj Rěči a Učenoliteraturnyj maskarad; první
těšila se značné populárnosti, druhá vyniká vše-mi přednostmi humoru básníkova. Kritiky A-a prozrazují vždy autora jemného aesthetickéhovkusu, nicméně kritické heslo A-a, že uměníjest cílem samo sobě, nalézalo se v odporus básnickou činností jeho, jež po výtce bylatendenční. Jistou pozornost vzbudila kritickástat’ o Puškinovi, ačkoliv byla jednostranná.Z překladů A-a z francouzské a německéliteratury namnoze chválen jest pro lehkosta plynnost překlad »Písně o Rolandovi«. Vedléprací roztroušených po různých časopisechvyšly samostatně následující spisy A-a: Disso-nancy (Moskva 1863, pod pseudonymem B. Ada-mantova); Razskazy iz žizni christianskich pod-vižnikov (Moskva 1865, ve verších); Roland (Lachanson de Roland, volný překlad, Moskva1869): Stichotvorenija (t. 1874); Katenka (Po-věst’, t. 1875); Ispověd’ damy (Báseň, t. 1876).
2) A. A l e x a n d r I v a n o v i č, professorcírkevního práva na oděské universitě. Nar.


Almeida. 935

r. 1859, vstoupil po předběžných studiích nakazaňskou duchovní akademii. načež jsa pro-fessorským stipendiátem prodléval rok v Petro-hradě a Moskvě studuje v tamějších biblioté-kách církevní prameny. R. 1885 podal magi-sterskou dissertaci, načež stal se nejprve učite-lem na simbirském duchovním semináři, pakpomocníkem inspektorovým na kazaňské du-chovní akademii, r. 1887 jmenován pak mimo-
řádným professorem církevního práva na uni- versitě v Oděse. Z literárních prací A-a jme-novati sluší zvláště: Istorija činoposlědovanijKreščenija i Miropomazanija (Kazaň 1884).
Alme viz A l i m a.Almeida, město v portugalské provincii

Beiře, distr. guardském při hranici španělské,se 1680 ob. (1878), jest vedlé Elvy nejdůleži-tější a nejsilnější pevností portugalskou. Mápěkný kostel s vysokou věží a v prvý pondělíkaždého měsíce živý trh, který i ze Spaněl-ska bývá četně navštěvován. Ve válečnýchdějinách poloostrova pyrenejského zaujímá mí-sto důležité: 1762 dobyta byla od Španělů,1810 hájil jí anglický generál Coco udatněproti Francouzům. Přece však byla osazenaod Francouzů, kteří r. 1811 ustupujíce z Por-tugalska většinu opevnění zničili; ale Angli-čané opět je obnovili.

d’ Almeida: 1) A. D o n F r a n c i s c o (* 1450— † 1510), vojevůdce portugalský. Narodil se

v Lisaboně ze vznešeného rodu hrab. Abrant-ských, r. 1505 byl jmenován místokrálem nověnabytého panství v Indii. Dobytím měst Kiloea Mombosy na vých. pobřeží africkém pojistilobchod portugalský v těchto končinách, uvedlpotom indické státy Kalikut, Kananor, Kočínv závislost a držení jejich četnými pevnostmizabezpečil. Tyto úspěchy citelně dotkly se Be-nátčanův i sultána egyptského, který jsa na tenčas také v držení Syrie ovládal staré cesty doIndie Rudým mořem i zálivem Perským a z ob-chodu indického hojných důchodů požíval. A.však nejen uzavřel pobřeží malabarské obchod-níkům egyptským, ale vypravil též syna svéhoLourença, aby lodím plujícím pro zboží doZadní Indie cestu zastoupil. Lourenço d’ A.slavně zvítěziv 17. a 18. března 1506 v pří-stavě kananorském nad lod’stvem indickým
přistal až na ostrově Ceyloně, ale dále nepod-nikl nic důležitého. Král Emanuel však roz-hodl se, zabrániti plavbě Rudým mořem a zá-livem Perským, i vypravil zatím účelem Alfonsad ’ A l b u q u e r q u e se zvláštním lod’stvem k po-břeží africkému a arabskému. Tyto události aneustálé podněcování Benátčanů pohnuly ko-nečně sultána egyptského, že se vzchopilk vydatné podpoře panovníka kalikutského,který byl s Portugalci v nepřátelství. Spojenélod’stvo obou zastihlo Lourença d’A. při ústířeky Čaul (jižně od Bombaye) a porazilo jejv bitvě, ve které Lourenço po hrdinském bojizahynul. A. chystal se nyní sám ku pomstěza porážku synovu, když uprostřed přípravkoncem r. 1508 připlul Albuquerque do Kana-noru, ustanovený mezitím za vladaře na místěA-dově. Ale tento zdráhal se složiti velitelstvía dokončiv přípravy válečné, obořil se nejprve

936 d’Almeida-Garrett — d

na některá města pobřežní, z nichž Dabbulpoplenil strašlivě. Dne 2. února pak 1509 do-
honil lod’stvo egyptské a indické v přístavěměsta Diu a zničil je úplně. Po návratu svémodpíral ještě některý čas požadavkům Albu-querquovým, ale na výslovný rozkaz králov-ský vzdal se hodnosti své a odplul z Indiev prosinci r. 1509. Na záp. pobřeží africkému zátoky Saldanžské vystoupiv na pevninu za-hynul tam 1. března 1510 v půtce s domorodci.A. byl statečný vojín, povahy nezištné, prokteréžto vlastnosti byl u vojska velmi oblíben.Podniky své řídil dle určitého programmu a ne-dal se od něho odvrátiti ani přímými rozkazy královskými; chtělt’ při pevné opoře na soušispojeným lod’stvem ovládati moře a nerozpty-lovati vojska po posádkách. Se stanoviska to-hoto, které bylo příčinou vzájemné nechutimezi ním a nástupcem jeho Alfonsem d’Albu-querque, odsuzoval dobrodružné plavby na po-břeží africkém i arabském.
2) A. M a n u e l, portugalský jesuita (* 1580
— † 1646). Vstoupiv r. 1595 do řádu poslán
byl 1602 do Indie, kdež stal se rektorem kol-legia v Baçaimu. Roku 1622 poslal jej generálřádu jako vyslance k habešskému panovníku,kde A. delší dobu vytrval. Zemřel v Goe. Na-psal Historia geral de Ethiopia, kterou vydalP. Balthazar Tellez (v Coimbře 1660). Dílo topsáno je pěkně a obsahuje zaručené zprávy.Taktéž psal svému generálu zajímavé listy por-tugalské o Habeši, kteréž pak byly vydányitalsky (v Římě 1649).

3) . A. N i c o l a o T o l e n t i n o, básník portu-
galský (* 1745 — † 1811). Narozen v Lisabonu,studoval v Coimbře a byl pak úředníkem v mi-nisterstvu vnitřních záležitostí. Vyniká v satiře,a v lehkém genru svém býval srovnáván s Gres-setem. Jeho Obras poeticas vydány roku 1801v Lisaboně ve 2 sv., pak tamže r. 1828 a 1861s biografií, kterouž napsal José de Torres.
4) d’A. A n t o n i o, nar. 1771 v provinciiBeira v Portugalsku, zemřel 1822. Jsa žákemHunterovým věnoval se praktické chirurgiiv Lisaboně zastávaje zároveň úřad chirurgapři nemocnici sv. Josefa. Mimo dva velké spisychirurgické o 4 svazcích: Tratado completode medicina operatoria. Leute de operacaes no
hospital de Sancto José (4 svazky.Lisabon 1801)a Obras cirurgicas (4 sv., Lisabon 1813—14)přeložil ještě Cuvierovy spisy pod názvem:Quadro elementos da historia natural des ani-mäes (1815). Mx.
5) d’A. J o s e p h C h a r l e s (* v Paříži 1822— † 1880), fysik franc. Byl učitelem fysiky na

lyceu alžírském, potom na lyceu Jindřicha IV.Ve válce 1870 byl členem vědecké kommisseNárodní obrany. A. snažil se výzkumy vědyco možná nejrychleji rozšířiti a zužitkovati;proto založil Journal de fysique théorique etappliquée a spolu s jinými zřídil r. 1873 fran-couzskou společnost pro pěstování fysiky. Roku1879 jmenován generálním inspektorem ústavůstředních. Mimo doktorskou rozpravu Décom-position par la pile des sels dissous dans l’eau,napsal cenné dílo: Cours élémentaire de phy-sique (1862) společně s Boutanem, a Sur la


e Almeida Pimentel.

vérification de l’aréometra de Baumé společněs Berthelotem.

d’Almeida-Garrett J o a o B a p t i s t a, vy-nikající básník a státník portugalský (* 1799— † 1854). Rodem jsa z Porta studoval práva

v Coimbře a již v tuto dobu spadají jeho prvépoetické pokusy, několik tragédií, z nichž ze-jména Catao (1820) měl veliký úspěch. V pra-cích těch jeví se A. ještě stoupencem klassi-cké školy. R. 1820 stal se sekretářem v mini-sterstvu vnitřních záležitostí, byl však po re-stauraci r. 1832 úřadu zbaven a ze země vy-pověděn. Odebral se do Londýna, na to doHavru obíraje se literárními pracemi; r. 1826bylo mu dovoleno vrátiti se do vlasti, i stalse přednostou kanceláře v ministerstvu vnitř-ních záležitostí. Ale již r. 1828 uvězněn bylna rozkaz doma Miguela, podařilo se mu všakprchnouti do Anglie. Za svého prvého pobytuv cizině napsal epos Magrico (1824) směru ro-mantického, jemuž zůstal na dále věren. Roku1825 následovala nadšená vlastenecká báseňCamoes, oslavující velikého národního pěvce,roku 1826 epickolyrická báseň Dona Branca.Za svého druhého vyhnanství napsal cyklusromancí Adozinda (1828) na základě zpěvůprostonárodních a sbírku Lirica de Joao Mi-nimo (1829), kterýmiž oživil básnictví portu-galské. V té době sepsal též paedagogický spisTratado de educacao a politickou úvahu Portu-gal na balanca de Europa. Roku 1832 vstou-pil do vojska doma Pedra, s nímž vrátil se dovlasti a který mu svěřil organisaci minister-stva vnitra. Když pořádek v zemi byl zaveden,stal se r. 1834 vyslancem v Brusselu, r. 1836pak ředitelem oboru divadelního. Aby povznesldomácí jeviště, napsal řadu her z domácíchdějin, které se potkaly s velikým úspěchem:Un Auto de Gil Vicente (1838), Dona Filipade Vilhena (1840), Alfagente de Santarem (1841),Frei Luiz de Sousa (1844). Roku 1836 zvolenbyv do sněmovny vyznamenával se řečnickouzpůsobilostí; konečně svěřeno mu ministerstvo
věcí zahraničních, ve kteréž hodnosti r. 1854zemřel. Nejlepší lyrické jeho práce obsaženyjsou ve sbírce Folhas cahidas (1852); velikoudůležitost pro zkoumání lidové poesie portu-galské má jeho Romanceiro (1851—53 ve 3 sv.). Jaksi výrazem celé osobnosti A. — G-ovy, spolui obrazem Portugalska za občanské války po-čátkem třicátých let jest proslulý román Vi-agens na minha terr (Cestování po mé vlasti,1837); nedlouho po tomto vyšel druhý román,historický. O Arco de Santa Anna (1846). A. bylduch velice vzdělaný, znal důkladně světovéliteratury, mysli byl jemné, vznětlivé, a jak-koli vlast’ svou vřele miloval, nezatajoval soběani jiným velikých neduhů, kterými tehdy sto-nala. Zvláště vyhledával a cenil historické pa-mátky, které přes převraty posledních věkůse zachovaly; ukazoval i na národní zpěvyjako na zdroje oživení portugalské poesie.
de Almeida Pimentel A l b e r t o A u g u-s t o, spis. portug., nar. 14. dub. 1849 v Portu.Jest členem sněmovny, král. akademie v Lisa-boně a Institutu v Coimbře. S počátku oddalse žurnalistice a brzo stál v čele listu »Diario


Almelo —

da Camerao dos Pares«; vedlé toho psal lyri-cké básně, jež vydával souborně pod různýmitituly, jako Joanninha, Rosas blancas. A porta
do Paradiso a j., pak různé prosaické črtyjako Entre o café e o cognac, Esbocos e epi-sodios, O libro das flores, O libro das lagrimas,Homens e datas a konečně slovník o 3 dílechDiccionario das invencoes, origens e descubertas.
Almelo, město v nizozem. prov. overys-selské, na železné dráze zwolle-gronavské a naprůplavu overysselském, 32 km vjvých. od De-venteru, hlavní místo soudního okresu s gym-nasiem, krásným zámkem, několika pozoru-hodnými chrámy a 7758 obyv. (1880) provo-zujícími polní hospodářství a čilý průmysl plá-tenický a bavlnářský. S městem Zwolle spo-jeno jest A l m e l s k ý m p r ů p l a v e m.

van Almeloveen: 1) A. J a n, mědirytechollandský, nar. okolo r. 1614 v Mijdrechtu;žil ještě r. 1683. Velmi věrně ryl krajiny, nej-více dle obrazů Saftlevenových (nejlepší Čtveroročních počasí), ale i dle vlastních maleb. red.—2) v a n A. T h e o d o r u s J a n s s o n i u s (* 1651v Mijdrechtu — † 1712 v Amsterodamě), prof.
historie, rhetoriky, řeckého jazyka a medicinyna universitě v Harderwijku. Všeobsáhlý tentotalent studoval na universitě utrechtské nej-prve theologii a později medicinu a po stu-diích odbytých věnoval se jazykozpytu a děje-zpytu v medicině a jiných oborech. Povolánbyv r. 1697 za prof. historie, rhetoriky a ře-ckého jazyka do Harderwijku jmenován bylr. 1701 po van Graafovi prof. mediciny. K roz-voji lékařské vědy sotva něčím přispěl, za to velká zásluha jeho v tom spočívá, že pilně po-bádal ke studiu starých lékařských spisovatelůa o korrektní vydání některých důležitýchstarých spisů se postaral: tak Hippokratovýchaforismů, děl Celsa, Caelia Aureliana a j. v.Samostatný spis Inventa nova antiqua i. e.brevis enumeratio ortus et progressus artis medi- cinae (Amsterod. 1684) jest podstatou svojídějepisem lékařským. Mx.
Almen A u g u s t T h e o d o r narozen 1830v Bohuslänu, nyní prof. medicinské a fysio-logické lučby na universitě upsalské a nej-vyšší správce zdravotního úřadu ve Švédsku.Spisy jeho jsou obsahu lučebného a zdravot-
nického. Nejdůležitější z nich: O vodě se zdra-votního stanoviska (Stockholm 1870, spis cenouvyznamenaný); Gelatinae medicatae in lamellis(Christ. 1869); Analyse des F’leisches einigerFische (Upsala 1877). Mx.
Almenar, A l m e n a r a, městečko ve špan.prov. leridské (v Katalonii), okr. balaguérském,16 km ssvých. od Leridy, s 2300 ob. Památnojest bitvou, v níž za války o posloupnost špa-nělskou dne 27. čce 1710 Kvido hrabě Star-hemberg zvítězil nad vojskem Filipa V. veprospěch Karla (III.), arciknížete rakouského.

von Almendingen L u d w i g H a r s c h e r(* v Paříži 25. března r. 1766 — † 16. ledna1827). něm. právník, stal se 1803 radou souduappellačního v Hadamaru a r. 1811 nám. ře-ditelem dvorn. soudu ve Wiesbadenu, r. 1816v Dillenburku. A. stal se známým jednak sna-hami svými o reformu vědy práva trestního


Almeria. 937

i řádu soudního, jednak spisy svými JuridischeSchriften (Giess. 1803—19); Politische Ansichtenüber Deutschlands Vergangenheit, Gegenwart u.Zkunft (Wiesb. 1874); Versuch einer Meta-physik des deutschen und französischen Civil-prozesses (Giess. 1808), obzvláště však neohro-ženou svojí kritikou pruského zákonodárství,podanou v historii sporu obouliniídomuAnhalt-Bernburského roku 1820—21, kterážto kritikaměla proň v zápětí odsouzení k vězení pevnost-nímu. A. trestu toho sice nenastoupil, byl všakdán na odpočinek a zemřel v Dillenburku. —l.

Almendralejo [-cho], okr. město ve
špan. prov. badajozské (v Estremaduře), s Me-ridou spojené drahou, 50 km vjvých. od Bada-jozu, s 9700 obyv. (1878). Zde r. 1811 Angli-čané (gen. Hill) svedli vítězné bitky protiFrancouzům (gen. Soult).
Almenrader K a r l, hudebník německý(* 1786 — † 1843). Jsa synem chudého učitelev Ronsdorfu u Elberfeldu sám hudebně sevzdělal a záhy vynikl jako znamenitý virtuosna fagot. Žil nejprve v Kolíně n. R. jakohud. učitel, od r. 1815 byl voj. kapelníkempruským, v l. 1817—22 řídil v Mohuči Schot-tovu továrnu na hudební nástroje a pak bylkomorním hudebníkem ve dvorní kapele nas-savské v Bieberichu, kde také zemřel. A. zdo-
konalil dřevěné nástroje dechové, zvláště fa-got; byl také řádným skladatelem a zanechal4 koncerty pro fagot, školu pro týž nástroj,skladby vokální a j.
d’ Almeras [almra] L o u i s (* 1768 veVienně — † 1828 v Bordeauxu), franc. voje-vůdce. Vstoupiv 1791 do vojska vyznamenalse pod Bonapartem na taženích italských 1796a 1797, bojoval statečně v bitvě u Heliopolev Egyptě, načež jmenován velitelem ostrovaElby a později brigádníkem v italské armáděpod Eugenem. Súčastniv se válek proti Pruskua Rakousku byl v bitvě na Moskvě jmenovángenerállieutenantem, ale na ústupu franc. vojskzajat a odvezen na Krym, odkud se vrátil te-prve po pádu Napoleonově. Po restauraci jme-nován 1823 velitelem bordeauxským a vyzna-menán řádem sv. Ludvíka.28Almeria, hlavní město provincie t. jm.v nejvýchodnější části Andalusie, leží při po-
břeží na úpatí skalnatého pahorku, na kterémse vypíná bývalá maurská tvrz, posud dobřezachovalá a za citadellu sloužící. Obyv. počításe 39.209 d. (1884). Majíc domy se střechamivětšinou plochými a pusté, skalnaté okolí, činíz přístavu dojem města severoafrického, alevnitřek nesouhlasí s vnějším vzezřením, nebot’od 30 let vznikly nové, široké ulice s krásnýmibudovami. Pevnostní hradby, které dříve městoobkličovaly, jsou nyní až na batterie přístavnízbořeny a krásná stromořadí táhnou se podélsilnice do Granady vedoucí. Hlavním zaměst-náním obyvatelstva jsou výroba cukru, pletivespartových, soukenictví a obchod. Rejda alme-rijská, dříve velmi nejistá a za bouřlivého po-časí zcela nepřístupná, proměněna byla roku1852 vystavěním mohutné hráze s majákemv dobrý přístav, jejž ovládá tvrz San Telmos vysoké, holé skály. R. 1883 vyplulo odtud

938 Almerighi — A

1522 lodí s nákladem hroznů, mandlí, fíkův a j.A. má kněžský seminář, jest sídlem biskupa,guvernéra a úřadů provinciálních. V okolímnoho olověných hutí, kterým bohaté dolyv Sierrách de Alhamilla a de Gador surovinydodávají. Již ve starém věku jménem Urcipřipomínána, dosáhla A. za panství arabskéhoneobyčejného rozkvětu, měla 150.000 obyv. astala se hlavním tržištěm na jižním pobřežíšpan. a oblíbeným sídlem králů granadských.R. 1147 dobyl jí aragonský král Alfons VI.,načež obnoveno též biskupství almerijské, jižv IX. stol. založené, ale za Maurů zaniklé. —A l m e r i j s k á p r o v i n c i e na sev. a východěohraničená Murcií a mořem Středozemním,na západě Granadou a na jihu mořem, zaujímá8703 79 km2 s 357.698 obyv. (1884). Téměřveškeren povrch její jest hornatý. Od záp. za-sahuje sem vých. část’ Sierry Nevady a nahranici granadské vypíná se Sierra de Gaza;na jihu táhnou se podél pobřeží od západuk vých. Sierra de Gador, Sierra Alhamilla aSierra del Cabo de Gata, ve středu země tvoříSierra de los Filabres rozvodí mezi řekamiRio de Almeira a Rio Almanzora, na sev. po.sléze zdvihají se Sierra de Lucar, Sierra delas Estancias a Sierra de Maria. Mezi těmitohorskými hřbety prostírají se údolí mnohdydosti prostranná, jimiž protékají řeky RioGrande, Rio de Velez, Rio de Almeria, RioAlmanzora a Rio de Adra. V lůně hor uloženojest znamenité bohatství nerostné; Sierry deGador, Almagrera a Alhamilla mají četné dolyna stříbro, jehož výtěžek však nyní klesá, naolovo, měd’, mangan, rumělku a síru. Na po-břeží dobývá se sůl, u Seronu na Almanzořejsou rozsáhlá ložiska salnytru; četné jsou téžprameny minerální. Naproti tomu trpí A. ne-
dostatkem vláhy a lesův. Obyvatelstvo bydlívětšinou v rozptýlených samotách a dvorcích,asi 15.000 také v jeskyních, kteréž v měkkémkameni hor jsou vytesány. Krojem a zvykypodobá se obyvatelstvu sousední Murcie, alemluví zvláštním podřečím. Vedlé orby, v nížpěstování cukrové třtiny, vína, ovoce, olivpřední místo zaujímá, zabývají se i hornictvím,rybářstvím a plavbou. Hornictví a spojenés ním hutnictví slouží hlavně dobývání a ta- vení olova, jehož se ročně přes 300.000 q vy-váží. Kommunikace jest ve stavu bídném, ne-bot’ mimo silnice vedoucí z Murcie a Almeriedo Granady má almerijská provincie jenšpatné cesty vozové a stezky; železných drahdosud není. Politicky rozdělena jest almerijskáprovincie na 9 okresů, jejichž hlavní místajsou: Veléz Rúbio, Huércal Obera, Purchena,Vera, Sórbas, Gérgal, Almeria, Berja, Caujayar.
Almerighi G i n e v r a, současná vychova-telka a spisov. italská rodem z Florencie zešlechtické rodiny Morgagni. Založila a řídilatam útulnu pro dítky, zvanou dle ital. paeda-goga Raflaela Lambruschiniho, a jmenovánapak dozorkyní útulen. Psalado časop. »Letturedi famiglia« a vydala mnohé, hlavně paedag.a sociolog. spisy: Lettere e ricordi; I figli deipoverie le maestre degli asili di caritá; La donnanell’ educazione dell’ infanzia; Al Re; Il con-


lmondbury.

scritto; Igrandi uomini nei loro primi anni; Ra-
cconti e Ricordiaj., jednající najmě o útulnách.
Almexial, S a n t a V i c t o r i a d o A., vesv portug. prov. Alemteju, okr. evorském. nadráze evorsko-abranteské, památná rozhodnoubitvou, v níž franc. generál Schomberg dne3. června 1663 na hlavu porazil Španěly podJuanem d’Austria.

Almissa viz O m i š .Almodovar: 1) A. d e l C a m p o, pěkné, na

hřbetě horském rozložené město ve špan. prov.ciudadrealské (v Nové Kastilii) na sev. úbočíSierry Moreny, 36 km jih.-záp. od Ciudad Realu,se zříceninami starého hradu a 10.362 obyv.(1878), kteří zabývají se hlavně rolnictvím, ze-jména pěstují víno, olivy a šafrán a též dolujína stříbro. — 2) A. d e l R i o, městečko vešpan. prov. cordovské, okr. posadaském, s 5959
obyv. a velkým, na strmé skále ležícím zám-kem vévod z A-u.
Almodovar D o n I l d e n f o n s o D i a z d e
R i b e r a hrabě, špan. státník (* 1777 — † 1846), vyznamenal se jako důstojník dělostřeleckýve válce za neodvislost Španělska, vedenés Francouzi, v bitvě u Olivenzy. Po návratuFerdinanda VII. (1814) byl jako zednář uvězněn,roku 1820 však za revoluce od lidu z vězenívyproštěn, načež žil v cizině, hlavně ve Francii.Vrátiv se do vlasti teprv po smrti Ferdinan-dově r. 1823 stal se pro svobodomyslnost pre-sidentem kortesů, pak generálmajorem a ge-nerálním kapitánem Valencie, r. 1834 a pokrátké přestávce r. 1836 ministrem války ar. 1842 ministrem zahraničných záležitostí. Popádu Esparterově, jehož byl osobním přítelem,vzdal se r. 1843 všech úřadů, žil v soukromía zemřel po 3 létech ve Valencii.
Almogia, město ve špan. prov. Malaze,
okr. allorském 13 km sev.-vých. od Malagy,se 7892 ob. (1878) a minerál. lázněmi.
Almohade viz M o h a d é .Almon J o h n, politický spisovatel angl.

(* 1738 — † 1805), nar. v Liverpoolu, přišel1758 do Londýna, kde seznámiv se s vůdciopposice jal se horlivě bojovati za svobodu
tisku. R. 1763 otevřel v Piccadilly krám provydávání a prodej politických pamfletů, bylvšak státním zástupcem stíhán a jednou od. souzen, že prodal číslo novin obsahující Juniu-sův proslavený »list ke králi«. Vydávaje ča-sopis General Advertiser přišel o veškeré jmění,načež odebral se do Boxmooru, kde byl žur-nalisticky činným až do smrti. Díla jeho vyšlave Wattově Bibliotheca Britannica; literární je-jich cena není veliká, avšak poskytují hojnéhomateriálu k seznání tehdejších poměrů poli-tických.
Almonacid [-sid], jméno několika obcíšpan., z nichž vyniká městys A. d e T o l e d ov prov. toledské. okr orgazském, 18 km jiho-východně od Toleda, s 1256 obyv. (1878), jsapamáten rozhodným vítězstvím, jehož zde do-byl franc. gen. Sebastiani nad Španěly 1 1. srpna1809 přispěním hlavně polské divise.

Almondbury [ámöndböry], město v angl.Yorkshiru, ve West-Ridingu, 3 km jihových.od Huddersfieldu, s velmi čilou výrobou zboží


van Almonde

vlněného, bavlněného a lněného a 13.977 oby-vateli (1881). Jest to římské C a m p o d u n u m,pozdější hl. město království anglosaského.

van Almonde (A l l e m o n d a) F i l i p (* 1646— † 1711), hollandský viceadmirál, vyzname-

nal se pod generálem Ruytrem, jenž ve čtyř-denní bitvě od 11.—14. června 1666 porazil
Angličany pod Albemarlem a princem Ru-pertem; r. 1675 a 1675 velel pod ml. Trom-pem a dán. admirálem Nielsem Juelem napobřeží švédském, převzal pak u Neapole posmrti Ruytrově velení nad lod’stvem, jež při-vedl do Hollandska. Nejvíce však statečností achrabrostí vynikl u mysu La Hogue, kde19. kv. 1692 porazil franc. lod’stvo pod Tour-villem, a 11. září 1702 u Viga, kde jeho radouzničeno lod’stvo španělské. Zemřel na svémstatku Haaswyku u Lejdy.
Almonte: 1) Řeka ve špan. prov. Caceres,vzniká v jihových. části této provincie naGuadeloupském pohoří, teče celkem ve směruzjzáp. a nedaleko nad městem Garrovillas deAconétar vtéká s levé strany do Taja do-spěvši délky asi 100 km. — 2) Město ve špan.prov. huelvské (Andalusie), okr. palmském,40 km vých. od Huelvy, s 5929 ob. (1878).

Almonte, D o n J u a n N e p o m u c e n o,mexický vojevůdce a státník (* 1804 — † 1869).Narodil se z rodičů indiánských ve Vallado-lidě v Mexiku, vstoupil záhy do vojska asúčastnil se války proti Španělsku za svobodu
Mexika. Později sloužil u vyslanectví v Lon-dýně a Peru a vrátiv se do vlasti stal se po-bočníkem presidenta Santy Anny. Byl za růz-ných presidentů po dvakráte ministrem vojen-ství, vyslancem ve Washingtoně, a ve válcese spojenými státy svěřeno mu vrchní velenínad vojskem mexickým. R. 1853 stal se opětvyslancem ve Washingtoně, 1857 v téže hod-nosti přeložen do Paříže, ale r. 1861, kdyžJuarez stal se presidentem, s úřadu složen. Koje se nadějí, že pomocí Francie sám presidentem se stane, vystupoval zjevně i tajněproti Juarezovi a vešel s Francouzi 10. června1863 do Mexika. Nově zvolený císař Max-milián, k jehož předním rádcům A. náležel,učinil ho velkomaršálem říše. V březnu r. 1866odešel A. do Paříže se zvláštním posláním a zůstal tam po pádu cís. Maxmiliána až dosvé smrti 22. března 1869.
Almora, hlavní město okresu Kumáunuv Severozáp. provinciích; leží v předhoří Hi-málaje, ve výši 1675 m n. m, pod 29° 25′ s. š.,79s42′ v. d. Obyv. (1881) 7390, a sice 6323hindů, 866 muham. a 201 křest’. Stojí na te-meni hřbetu horského a bylo po dlouhou dobupřirozenou pevností domácích panovníků. A.jest administrativním sídlem okresu, výletníma klimatickým místem a nalézá se tam ně-kolik plantáží čajových. Fl.

Almoravide viz M o r a v i d é .Almos [-moš], s n í l e k (z mad’. álom = sen),

mythický praotec uherského panovnickéhorodu Arpádův. A. byl prý synem Ugekovýma prvním, jehož vládě i v době míru národmad’arský se podrobil; po něm (v druhé pol.IX. st.) zvolen prý za vévodu syn jeho Arpád.


— Almug. 939

Almquist: 1) A. C a r l J o n a s L u d w i g(* 1793 — † 1866), básník a spisovatel švédský,pozoruhodný svou plodností a všestranností,jakož i svými zvláštními osudy. Sepsal učeb-nice nejrozličnějších nauk, mluvnice švédskéa řecké, úvahy filosofické a aesthetické, mimoto mnoho románů, novell a dramat. V poeti-ckých jeho dílech vadí stálá chorobná snahapo něčem novém, neslýchaném, dodávajícíjeho slohu a charakterům příznak nepravidel-nosti, neklidu. Nejznámějším jeho dílem jestnovella Törnrosens bok (1832—51), ve kteréje sebráno mnoho jeho básní směru roman-tického. A. odbyv studia nastoupil dráhu uče-nou, opustil ji však v romantické snaze žítiv pralesích na hranici norské jako starýbard; ale život ve Vermlandě omrzel ho brzo,i vrátil se do Stockholmu, kde r. 1827 stalse školním rektorem. Nemoha se pro svou
výstřednost smýšlení srovnati se svými před-stavenými vzdal se úřadu a zabývaje se na-dále jen spisovatelstvím upadal hloub a hloub.Rozpaky jeho byly dovršeny, když pojednouusvědčen z padělání a stíhán pro podezření,že chtěl otráviti lichváře. Uprchl do Ameriky(r. 1851), odkudž vrátil se do Evropy teprvr. 1865 a usadiv se v Bremách zemřel zde již 26. září 1866. Z jeho spisů uvádíme ještěromány: Tre fruar i. Smaland; Gabriele Mi-mamo; Amalie Hillner; Kolombine; AramintaMay; dramata: Ramido Marinesko, Marjama j.; epos Schems el Niharaj.; z ostatníchspisů Hvad ar Kärlek? (Co je láska? 1816),Svenska fatligdomens bety delse (Význam chudoby Švédska). — Výbor spisů jeho (V a l d a s k r i f t e r o f A.) vydal A. Lysander o 4 sv. 1874—75. Životopis A-ův Ahnfeldt (Stockholm1876).
2) A. H e r m a n n, orientalista švédský.Nar. r. 1839, v l. 1875—78 cestoval po Syriia Egyptě za studiemi jazykozpytnými a roku
1880 jmenován profes. srovnávacího jazyko-zpytu v Upsale. Výsledek cesty své uveřejnilv díle O jazyku bišárském (1881—85) v Pamě-tech král. spol. věd v Upsale. Přeložil takédo švédštiny díla Turgeněvova a Bret-Hartova.
Almucium, pokrývka hlavy v církvi ka-tolické, užívaná od kanovníků, skládá se je
širokého límce z kožešiny, který ramena ažasi k loktům pokrývá, a kapuce (cuculus, cappa)z téže látky. Časem měla kapuce toliko pod-šívku z kožešiny. V létě nosívají kanovníci a.více pro ozdobu na levém rameni.
Almud: 1) Též alma, turecká míra natekutiny, obsahující 5,205 l. — 2) Míra plošnáve střední Americe a v Mexiku = 32,1978 arů,ve Španělsku 33,027 arů.

Almuda, portug. míra na víno a olej =12 canadas (konví) = 16,74 l v Lisaboně, =25°36 l v Portu = 17,72 l ve Funchalu.

Almug čili A l g u m (hebr. Almuggím čiliAlgummím), biblické jméno stromu, o němžzmínka se děje na několika místech písmasv. Vzácné dřevo tohoto stromu dováženo bylodo Palestiny z Ofíru (Vých. Indie?) i dělánybyly z něho sloupy v nádherných stavbáchžidovských (v chrámu jerusalemském a paláci


940 Almuggim —

královském), vykládána schodiště a robenyharfy a jiné nástroje hudební. — Nepochybněvztahuje se biblické A. na východoindickýstrom Pterocarpus santalinus L. z řádu mo-týlokvětých, jenž dává červené dřevo santá-lové, jehož u nás se užívá k menším pracímozdobným a ku barvení.

Almuggim viz A l m u g .Almukantarat (arabsky al-mukantarat):

1) R o v n o b ě ž n í k o b z o r n í k o v ý, t. j. každýkruh na zdánlivé báni nebeské položený rovno-běžně k obzoru. Všechny hvězdy mající stejnouvýšku nad obzorem leží v takovém kruhu.Středy všech takových kruhů leží na přímce,
jež spojuje naše stanoviště s nadhlavníkem(zenitem). Vrn. — 2) A. neb a l m u k a n t a r,nový stroj hvězdářský, vynalezený S.C. Chand-lerem a určený ku měření stejných výšek hvězd.Kolem kolmého pilíře otáčí se obdélníková ná-držka rtutí naplněná; v nádržce plove volněčlunek nesoucí dalekohled, pohyblivý kolemosy vodorovné, jejž v libovolné výši lze na-říditi. Otáčí-li se celý přístroj kolem osy svislé,popisuje dalekohled malý kruh s horizontemrovnoběžný (a.). Z pozorování průchodů hvězdřadou nitek horizontálních lze ustanoviti velmipřesně čas, šířku místa aneb rovníkové sou-řadnice hvězd. Popis, rozličný druh úpravy, orientování a mathem. theorii přístroje toho a výsledky pozorování strojem tím udává vy-nálezce ve velikém díle: »The Almucantar.«Annals of the astron. observatory of HarvardCollege, sv. XVII. Gs.
Almunecar [-někar], výst., starož. městove špan. prov. Granadě, okr. motrilském, 48 kmjjzáp. od Granady. Za dob maurských bylo velmidůležito jsouc středem krajiny pečlivě vzdělá-vané a nadmíru úrodné, z níž vyvážel se ze-jména cukr a bavlna. Cukrovka a bavlník,jakož i jižní ovoce dosud zde hojně se pěstují,ačkoli obchod (hlavně se třtinou a hrozinka-mi) u srovnávání se dřívějším značně poklesl.A. má starou tvrz maurskou a 8194 ob. (1878)zabývajících se hlavně polním hospodářstvím.Historicky tím jest památen, že zde r. 755po Kr. přistal Abd-ur-Rahmán, zakladatel cha-lífátu kordovského.

Almus mons viz F r u š k a Gora.
Almuzna (z řec. ×lehmosunh), rus. milo-
stynja, angl. alms, fr. aumône. V širším smyslezove se a-nou každé darování statků hmotnýchosobě nějaké za příčinou její chudoby. V tomtosmysle vůbec každá chudinská podpora, tedyi veřejná (od obce, okresu, země poskytnutá),spadá pod ten pojem. V užším, obecněji užíva-ném smyslu vyrozumívá se a-nou z pravidla jenchudinská podpora poskytnutá dobrovolně zesoukromé dobročinnosti, necht’ jsou ostatněpohnutky její jakékoliv: čiré milosrdenství, pří-kaz náboženský nebo ješitnost dárcova. Pokudjest skutkem milosrdenství a lásky k bližnímu,náleží poskytování a-ny k nejušlechtilejšímzjevům života mravního a má též velikouúlohu v náboženských soustavách, předevšímv křest’anské, avšak také již v židovské, a ne-schází ani v muhammedánské. Především prosvůj zvláštní ethický význam zůstala a. s o u-


Almužna.

k r o m á ve své oprávněnosti uznána i od těch,kteří se stanoviště určitých theorií národoho-spodářských jsou zásadními odpůrci chudin-ství v e ř e j n é h o. Tak zejména i Malthusůvodpor proti chudinským podporám netýká sedobročinnosti soukromé. Avšak i v soustavěchudinství, které se především opírá o veřej-nou organisaci podpor obcemi nebo jinýmisprávními svazky poskytovaných, má a. sou-kro má své důležité místo. Lzet’ přímo říci,že k dokonalé organisaci chudinství jest ne-zbytno, aby se veřejné podpory a soukromádobročinnost navzájem doplňovaly. Nemůžet’veřejné chudinství, byt’ sebe lépe bylo zaří-zeno, proniknouti do individuálních poměrůjednotlivců tou měrou, aby všem zvláštnostemjednotlivých případů náležitě vyhovělo, cožzůstane úkolem soukromé dobročinnosti,jejíž ruka i tam dosahuje, kam oko veřejnésprávy chudinské nevnikne a ruka její nedo-sáhne. Proto také opatření chudých bývá nej-úspěšnější, kde vedlé jisté míry péče veřejnéa úzce ji doplňujíc rozvinuje se mnohostrannědobročinnost soukromá, jako na př. ve Franciia vůbec nezřídka ve velkých městech. (Srov.o tom článek Chudinství.) S druhé stranynesluší přehlédnouti ani stinné stránky a-nyse stanoviště mravního, ani jistá její nebez-pečí sociální. A. vůbec oslabuje sebedůvěru,energii a čest příjemcovu. Jest zajisté hlu-boce významno předpovědění koránu, že ob-drží ti, kdo a-nu dávají, odměnu desatero-násobnou, ale ti, kdo půjčku poskytují, osm-nácteronásobnou. Půjčka dává sebedůvěru asebevědomí, kdežto a. je podkopává. K tomumravnímu nebezpečí druží se sociální nebez-pečí a-žen poskytovaných nerozumně, t. j. bezohledu na to, zdali a jakou měrou bylo obda-rovanému podpory třeba. Spoléhání na a-nusvádí s dráhy práce na dráhu žebroty. Jižhojné, ale celkem neracionální poskytovánía-žen v křest’anském světě středověkém vy-kazuje tyto škodné následky. Příbuzným zjevemnaší doby jest žebrání z řemesla a tulá-ctví, jež narůstá ve zlo takového rozměru,že zavdává podnět nejen k důraznějším opa-třením trestního práva, nýbrž i jednak kezvláštním svépomocným zařízením společen-
ským, jednak k určitým opatřením správním.Ke svépomocným zařízením dotčeným náležít. zv. spolky proti žebrání, jejichž členovéa-nu u dveří svých odpírají a za to do chu-dinské pokladny nebo jistých dobročinnýchústavů dávají pravidelné příspěvky. Jestit’ a.u dveří dávaná celkem nejméně racionálnízpůsob podpory chudinské. Spolky řečené jsouarci dobrým prostředkem proti tomu, aby ne-byla dávána a. osobám způsobilým k výdělku.Avšak samy o sobě zla zv. tuláctvím nevy-hubí, zvláště jestli, jakož tomu v moderníchpoměrech jest, náhody výrobního života vrhajína dráhu žebroty i osoby k práci způsobilé,jež beze své viny přišly o výdělek. Aby ta-kové osoby v čas byly před poklesnutím natuláky ze zvyku ochráněny, a ti, kdo již takpoklesli, na lepší dráhu uvedeni, třeba jestjiných zařízení, kterými se na místě neracio-

Almužník —

nální a-ny podává podpora v podobě m z d y.Tomu požadavku hoví v nové době t. zv. n a-t u r á l n í s t r a v n í s t a n i c e a k o l o n i e p r a-c o v n i c k é. Bf.

Almuznık (eleemosynarius, franc. auma-nier), zvláštní úřad duchovní při dvoře papež-ském, jakož i při rozličných dvorech kníže-cích. 1. Při dvoře papežském vyskytuje se a.již v VI. století; původním úkolem jeho bylospravovati peníze, z nichž almužna se udělo-vala. Později úloha ta značně se rozšířila anyní jest a. jedním z předních domácích pre-látů, jest vždy arcibiskupem in partibus atrůnním assistentem. Pokud trval stát církevní,byl a. nejvyšším dozorcem všech ústavů dobro-činných a chudinských. Úřad a-a není doži-votný, ale trvá, pokud panuje papež, od ně-hož byl a. jmenován. Také patriarchové caři-hradští a některé kláštery měli a-a, který
bývá jmenován též b u r s a r i u s. 2. Mezi pa-novníky světskými měl nejdříve a-a král fran-couzský Filip Krásný; kompetence tohotoúřadu časem velice se rozšířila a též početa-ů rostl, tak že již v XV. st. přední mezi nimi jmenuje se v e l k o a l m u ž n í k e m . Tento měldozor nade vším duchovenstvem dvorským anad královskými ústavy dobročinnými. Tím,že navrhoval králi kandidáty pro biskupství a jiná beneficia, nabyl velikého vlivu a po- žíval všeobecné vážnosti. Za francouzské revoluce úřad ten zrušen, Napoleonem I. všakzase obnoven; když pak Ludvík Filip jejbyl znovu zrušil, obnovil úřad ten zase Na-poleon III. Při dvoře španělském má a. po-dobnou pravomoc jako ve Francii. V Angliihodnost a-a (L o r d H i g h - A l m o n e r) býváobyčejně spojena s důstojenstvím biskupa ox-fordského.
Almwich [ámuič], město přístavní na
sev. břehu angl. ostrova Anglesea (Wales), vý-chodiště severní trati dráhy spojující ostrovs pevninou, má velmi bohaté doly měděné a6000 obyv.
Aiuarp, místo ve švédském Malmöhuslänus vysokou školou rolnickou pro jižní Švédsko,zřízenou r. 1859. Učí se zde ve dvou odděle-ních dvouletých.

Alnaster viz A l n u s .
Alnobetula viz A l n u s .Alnpecht J a n, radní města Lvova v první
polovici XVII. stol., byl chválen od vrstevníkůjakožto podporovatel věd a mecenáš učenců.Zůstavil v rukopise básně a popis Lvova v ja-zyku latinském. Toto dílo, obsahující hojnězajímavých dat historických, přeložil na poč.našeho stol. Jan Bakowski do polštiny a s po-známkami Josefa Dzierzkowského je uveřejnilv »Pamietniku Lwowském« (1816).

Alnus L., o l š e. (Viz vyobr. č. 170. a 171.)Stromy neb keře z řádu b ř í z o v i t ý c h (Betu-laceae). Listy jednoduché, s opadavými palisty,až po odkvětu se vyvinující. Jehnědy prašnéi pestíkové na téže rostlině. Jsou založeny jižna podzim a záhy z jara po roztání sněhu po-čínají se vyvinovati. Jehnědy prašné jsoudlouhé, válcovité, svislé na konci větví (po1—5). Jehnědy pestíkové jsou značně menší,


Č. 170. Alnus glutinosa. Olše lepká. 1. zralá šištice, 2.šupina se dvěma pestíky, 3. a 4. květ prašný. (Obr. 2. a 4.

zvětšeny.)

Alnus. 941

ellipsoidické až válcovité, na rozdělených vě-tevkách postranních. Jehněda prašná složenajest z množství spirálně sestavených, na koncištítkovitě rozšířených šupin, k nimž na vnitřnístraně přikládají se ještě 4 malé šupinky.V úžlabí jejich sedí vždy tři květy, jež tvořívlastně skrácený trojramenný vrcholík s 4listénci vyvinutými a dvěma úplně zaniklými.Okvětí květu prašného jest čtyřklané, žlu-tavé. Tyčinky 4, před cípy okvětí postavené.Jehnědy pestíkové jsou podobného složení,jen že za šupinkami sedí dva květy bezevšeho okvětí. Semenník dvoupouzdrý. pouzdrajednovaječná; dvě nit’ovité čnělky. V čas zra-losti zdřevnatějí a srostou všechny 4 šupinkys hlavní šupinou, tak že povstává dřevnatá.i přes zimu na stromě vytrvávající šištice. Zralénažky obsahují jen jedno semeno (druhé z pra-vidla i s pouzdrem zakrňuje) a jsou bud’ kří-dlaté nebo bezkřídlé. — Rod tento čítá asi

14 druhů, jež rozšířeny jsou v Evropě, ve střednía severní Asii a Americe a na Andech jiho-amerických.

České druhy rozdělují se takto: A) Prašníi pestíkové jehnědy na společných větvích a
oboje již na podzim založené. Nažky nekřídlaté.1. A. glutinosa Gaertn., o l š e l e p k á (viz vyobr.č. 170.). Listy na obou stranách lysé, v mládíjen v úhlech nervů chloupkaté a lepkavé,okrouhlé, tupé, v předu ut’até nebo vykrojené,dole klínovitě zúžené, nestejně zubaté. Borkana kmeni rozpukaná. Strom 4—25 m vysoký,s rozložitou, řídkou korunou. Kvete v únoru,březnu a roste podlé potoků, v úvalech les-ních tvoříc zde světlé háje. Po celé Evropě aseverní Asii. -2. A. incana DC., o l š e š e d ánebo l í p a l í s k a. Listy nelepkavé, na zpodubíle plstnaté, vejčitoelliptičné, krátce přišpiča-tělé, dvakrát ostře pilovité. Borka na kme-nech bělošedá, lesklá, hladká. Kvete v únorua březnu. Strom neb keř 7—25 m vysoký.Roste na podobných místech jako předešlá.B) A. viridis DC. (Alnaster virid. Sp., Alnobe-tula Ehr.), o l š e z e l e n á. Jehnědy prašné a

942 Aln

pestíkové na různých větevkách, pestíkové ažzároveň s rašením listů se vyvinující. Okvětíprašných květů trojklané. Listy vejčité, špi-čaté, dvakráte pilovité, lysé, na obou stranáchzelené. Nažky úzce křídlaté. Kvete v květnua červnu. Keř 2—3 m vysoký, v předhořích,zvláště na žule rostoucí. V Čechách jižních

Č. 171. Alnus cordifolia. Olše srdčitolistá. 1. větevka listnatá, 2pestíkový, 6. dospělá nažka, 7. podéln

vůbec podlé hranic rozšířena. V Alpách stoupáaž do výše 2500 m pokrývajíc s kosodřevinoucelá úbočí horská.

Olše lepká a olše šedá často se pěstujív sadech pro ozdobu (někdy v odrůdě s listystříhanými). V přírodě povstal také skříženímobou druhů míšenec (A. pubescens Tsch.). —Olše se hodí výborně k vysazování na břehuvod a do močálů, jejichž půdu činí pevnou asušší, a kde by mimo vrbu vůbec jiný stromse nedařil. Čerstvě poražené dřevo olšové jest


us.

pomerančově žluté, za sucha ale jasně rezavěčervené. Co palivo jest prostřední jakosti. Takéke stavbám na suchu méně se hodí, ale vý-borně lze ho upotřebiti ke stavbám vodním,nebot’ nabývá tuhosti, pevnosti a dlouho vevodě neporušeno vytrvá. Truhláři, řezbáři asoustružníci dělají z něho rozličné nářadí a

. jehněda prašná, 3. květ prašný, 4.šupinky květ objímající, 5. květý řez nažkou. (Obrazy 2. až 7. zvětšeny.)

drobné předměty. Kořenů zvláště se užívá nadýmky, tabatěrky a p. Uhlí olšové béře sek dělání prachu střelného. Kůra obsahujehojnost třísloviny a slouží proto k vydělá-vání kůže; barví se jí také na černo a hnědo.Listí olšové může se dávati ovcím a kravámco špatnější píce. Listí se také dříve užívalov lékařství a lid venkovský posud je přikládána rány a vředy. Zralé šištice vyživují svýmisemeny zvláště v zimě drobné ptactvo; jme-novitě čížci je s oblibou vyhledávají.


Alnwick — A

Rod olší (A.) byl rozšířen za doby třeti-horní počínaje asi miocenem až po dobu ledo-vou asi v 20 druzích po Evropě, Asii i sev.
Americe velice hojně. Olše lepká pozorována již na konci doby třetihorní. Za doby ledovébyla vůbec součástí tehdejší lesní vegetace.V usazeninách rašelinných objevuje se z pra-vidla v tomto pořadí: osika, borovice, dubzimní, olše a buk. Vský.
Alnwick [aonik], město nad řekou Alnouv Northumberlandu v Anglii, 52 km od New-castlu, 8 km od pobřeží, s nímž spojeno jestželeznicí, má 6691 obyv. (1881), široké ulice,veliké náměstí a pozoruhodnou radnici s vy-sokou věží. Ze starých opevnění zachovala setoliko brána a část’ hradu, býv. sídla vévodůNorthumberlandských, jenž před několika létybyl opraven a nyní náleží k nejkrásnějším bu-dovám baronského slohu v Anglii. Ve středo-věku byl baštou proti nájezdům Skotů, kteříjej třikráte obléhali. U alnwického hradu padlr. 1093 král Malcolm II.

Aloadove viz A l ó e o v c i.Alocasia Schot., p o d r o d Colocasie z čel.

Aroideae, čítající as 15 indických a na sou-sedních ostrovech rostoucích druhů. tvářnostistromovité. Jejich stonek tlustý a listy široké,srdčité nebo podlouhlé, celokrajné nebo laloč-naté, s žilami slepě u kraje zakončenými. Lod’-
kovitý toulec má vytrvalou trubku, z níž vynikákrátká palice dole pestíky obrostlá. Červené,obyčejně jednosemenné bobule prolamují přiuzrání okolní trubku toulce. A. jest modernía skvostnou rostlinou teplých skleníků, v nichždosud i několik skvělých míšenců se odcho-valo. Mezi nejskvělejší náleží: A. Sanderianas úhledně laločnatými, podlouhlými lupeny, odjejíž zeleni se bledé žíly nápadně odrážejí.Celokrajnou, srdčitou čepel má A. Scdeni, mí-šenec A. metallica s A. Lowii, jejíž listy jsouna rubu tmavopurpurové a na líci světle žil-naté. Touž barvitostí vyniká A. Thibautiana,na jejíchž lupenech jest mnoho bledých žilek.A. Johnstoni má listy střelovité, nachově žil-naté a na řapících ostnité. V našich sklení-cích pěstují se A-ie dosud jen co nízké byliny,podobné známější Colocasii, která i teplotu pří-bytků snáší. Děd.
Alod (alodis, později obyč. allod, allodium),technický výraz práva německého, jehož od-vození jest nejisté (obyč. výklad: al-sesilujícípředpona a ôd-statek, a. tudíž statek výhradněvlastní); jeho časem vyvinující se významvšak velmi jasně jeví rozvoj soukromého vlast-nictví v právu německém. Jako u jiných ná-rodů, nalézáme i u národů germanských, žepředmětem výhradného vlastnictví jednotliv-cova mohly býti původně pouze věci movité,nad nimiž fysická vláda nejsnadněji prokazo-vati se mohla, kdežto pozemky-jež u ná-rodů kočovných vůbec netvoří předmětu vlast-nictví-nalézaly se ve vlastnictví celého roduneb celé obce. A. tvořily zde tedy pouzesvrchky jednotlivci náležející. Z památek právaněmeckého dokládá nám ještě právo salickýchFranků (v. S a l i c a l e x) stav ten, stavíc a.oproti pozemkům. Rozklad řádů rodových vedl


lodifikace. 943

též k rozkladu onoho t. zv. kollektivního vlast-nictví pozemkového a na místě tohoto vyvino-valo se pozemkové vlastnictví jednotlivýchosob. Jakož však rozklad ten neudál se po-jednou, zůstaly leckteré řády právní, utvořivšíse původně v rodech, v platnosti i v jednotli-vých rodinách, jen pozvolnu ztrácejíce svojipovahu prvotní.Tak zejména i kollektivní vlast-nictví pozemkové zanechalo stopy trvání svéhov rozdílu mezi pozemky, kteréž jednotlivec, odpředků svých je zdědiv, potomkům svým za-chovati byl povinen, a oněmi, kteréž sám te-prve získal a s kterými tudíž volně mohl na-kládati. Na tom stupni rozvoje rozšiřuje sevýznam slova a. i vztahuje se nyní na svrchky,avšak i na ony nemovitosti, s kterými vlast-ník jejich podobně jako s movitostmi meziživými i pro případ smrti volně mohl naklá-dati. V tomto smysle užívá se slova a. na př.v památkách národního práva bavorského i du-rynského, v zákonodárství franckém, formulíchatd. Pozemky zv. zděděné (bona aviatica) setu z pojmu a. ještě vylučují. Rozvoj práva len-ního, jehož hmotný základ tvořilo udělení po-zemků k trvalému, nejobsáhlejšímu užívání,přivedl k dalšímu určení pojmu a-u. Názorypráva lenního pronikly ve středověku veške-ren život společenský a protiva mezi poměry,jež daly se upraviti zásadami lenního práva,a všemi ostatními, nabyla výrazu i v užíváníslova a. Když totiž léna z pravidla se staladědičnými a namnoze i zcizitelnými, tak žeprávo vasallovo k lénu po dobu života jehovelmi podobným se stalo právu vlastnickému,vztahujícímu se k pozemkům zv. zděděným,uveden i význam slova a. v protivu ku právuvasallovu a označováno jím veškeré ono jmění,které není předmětem poměru lenního. Ne-gativní toto určení pojmu a. mohlo zdomác-něti tím snáze, že i rozdíl mezi zděděnýmia nově nabytými statky (bona aviatica, bonaacquisita) z valné části pozbýval svého význa-mu. Ve smysle uvedeném užívá se slova a.v četných památkách práva něm., obzvláštěv památkách práva lenního. Význam movitostív pojmu a-u tu již naprosto ustupuje v pozadí,
tak že slova a. se užívá pravidelně k označenínemovitostí, a movitosti vyskytují se již jen jako příslušenství a-u nemovitého. Když pakv XVI. i XVII. stol. nejdříve v zemích rakou-ských, pak i v částech říše německé zdomác-něl řád t. zv. rodinných svěřenství, poskytu-jící držiteli svěřenství podobná práva, jaká pří-slušela vasallu, uveden a. i v protivu ke svěřen-stvím přes to, že ten, komu svěřenství se do-stalo, pokládati se musí za jeho pravého, ačobmezeného vlastníka. V tom smysle, jako ma-jetek zpupný, totiž takový, jenž jest prost svaz-ku lenního i svěřenského a kterým tudíž ma-jitel nakládati může úplně volně mezi živými ipro případ smrti, užíváno pak slova a. až do na-šich dob, kdy t. zv. a l o d i f i k a c í l é n, totiž pro-hlášením lén za předměty plného vlastnictví do-savadních držitelů pouze protiva mezi a-em asvěřenstvím zachovala význam praktický. —l.
Alodifikace, zrušení svazku lenního, čímžnabývá vasall plného vlastnictví bývalého léna.


944 Alo

Č. 172. Aloe. 1. květ, 2. květ v průřezu.

A. může ohledně jednotlivého léna nastatismlouvou mezi seniorem i vasallem uzavře-nou, kterou však nemohou nápadníci léna právsvých býti zbaveni, nýbrž zachovávají právadědická ke statku nyní zpupnému aneb nastaneu veškerých lén nějakého území zákonem, kte-rým léna se zrušují bud’ za náhradu, která se-nioru se má poskytnouti, anebo bez všelikénáhrady. V novější době a. pravidelně záko-nem jest vyslovena; tak v Rakousku zákonemze dne 17. pros. 1862 a pojícími se k tomutozákony pro jednotlivá království a země z roku1867—1869, v Prusku hlavně zák. z 5. června1852, v Bavorsku zák. ze 4. čna 1848, v Saskudeklaracemi z 22. ún. 1834, 3. čna 1852, 22 kv.1872 a j. —l.

Aloe: 1) A. T. (v. vyobr. č. 172.), bohatý rodliliovitých rostlin tropických, dle něhož i po-

jmenována skupina Aloineae. Rostou zvláštěv Kapsku i v jiných končinách Afriky, a mimoto i některé v Asii a v Americe. Zřídka jsoubylinami, častěji dřevinami s kmenem a s listytuhými a dužnatými, bezbrannými nebo kol-
catozubatými, kteréž jsou pravidlem kopinatéa na konci nahloučené. Květ bud’ úžlabnínebo častěji v konečných klasech, hroznechnebo vrcholících, zhusta na delším, někdy roz-větveném stvolu. Jsou obojaké se 6listým, vět-šinou trubkovitým okvětím, v němž 6 pod-plodních tyčinek, nitkami volnými a dlouhýmijícnu koruny dosahujících a 2pouzdrými praš-níky zakončených. Vaječník 3pouzdrý, v kaž-dém pouzdru s 2 řadami obrácených vajíček,mění se v tříchlopní tobolku. Čnělka dlouhá,vláknitá, na konci bud’ ztenčená neb laloč-natá. A. jsou tvarem a polohou listů rostlinamiozdobnými a jednotlivé druhy sliznatou št’a-vou svou v lékařství velmi důležitými. Št’ávata obsahujíc a l o i n sluje též a. nebo » a l i u s «.Této látky pryskyřičné dobývají bud’ vyváře-ním nebo lisováním z rozličných druhů, zvláštěpak z A. vulgaris Lamk. Tato jest obecnou ve

e.

Vých. Indii, severní a východní Africe, a hoj-ně pěstuje se v krajinách Středozemního moře,jako zejména na ostrově Maltě, Sicilii a v jižníItalii, jakož i na ostrovech Antillských a v Ame-rice. Taktéž důležita A. socotorina Lamk., obec-ná na ostrově Sokotoře, na pobřeží Červenéhomoře a sousedního Indického okeánu. Děd.

2) A. (f a r m a k o l .) jest vysušená št’áva na-lézající se ve zvláštních buňkách na zevní straněcévních svazků, uložených v listech rozmanitýchdruhů rodu a. Liliaceae, rostoucích v již. a středníAfrice, nyní i jinde v tropických krajinách pě-stovaných. Jsou to zvláště A.-ferox L., afri-cana L., spicata L., vulgaris Lam., arborescensL’Huill., socotorina Lamk. aj. Způsob dobýváníjejí jest velmi primitivní, a zabývají se jímhlavně domorodci; listy se bud’ jednoduše od-říznou aneb na kusy rozřežou, načež násled-kem tlaku zevnějších vrstev št’áva vytéká arozmanitým způsobem se zachycuje. Pak sev kotlech odpařuje a když jest dosti tuhá, na-plní se jí bedny nebo tykve (kalebasy), v nichžúplně stvrdne. A. jest hmota pevná, křehká,temné barvy, zápachu připomínajícího myr-rhu neb šafrán, chuti nepříjemně hořké. Dlepovahy rozeznávají se dva druhy, a. l e s k l á(a. lucida) a a. j a t e r n á (a. hepatica). Prvníjest lesku skelného, lomu lasturovitého, barvytéměř černé, černozelené, často bývá žlutě po-prášena. V tenkých třískách jest průhledna;mikroskopicky vyšetřena jest bud’ úplně amorf-ní, neb obsahuje v základní amorfní hmotěvelmi málo mikroskopických hlatí. Druhá jestnelesklá, hnědočerná až žlutohnědá, lomu vícerovného, jemně zrnitého; ani v tenkých tří-skách není průhledná a obsahuje veliké množ-ství mikroskopických hlatí. Rozličná tato po-vaha pochází od způsobu přípravy. Lesklá a.povstane, když se št’áva odpařuje rychle přivysoké temperatuře, jaterná, když se tak dějepozvolnu při mírné teplotě. A. obsahuje asi50—60 procent aloëtinu, amorfní látky, a aloi-nu, krystalisující látky pak 30—40 proc. pry-skyřice, stopy aetherického oleje, popel atd.Úplně se rozpouští a. v sehnaném líhu, glyce-rinu a v ammoniaku. Ve vařící vodě se téžrozpouští úplně, ale po ochlazení pryskyřicese vylučuje. Krystalisující aloin není v jed-
notlivých druzích rozličného původu týž, atyto rozličné aloiny dle původu pojmenovány(barbaloin, nataloin, zanaloin, socaloin) tvoříhomologickou řadu a náležejí nejspíše k anthra-cenovým derivátům. — Dle původu rozezná-vají se rozmanité obchodní druhy; nejdůleži-tější jsou: 1 . k a p s k á (aloe capensis), pochá-zející z mysu Dobré Naděje, jest lesklý druha u nás jedině officinální; 2. a. c u r a c a o s k á při-pravuje se na ostrově Curaçao z a. vulgarisa jest jaterná; 3. a. b a r b a d o s k á z listů a.vulgaris var. barbadensis, připravená na ostrověBarbados, též jaterná. Tyto druhy přicházejípravidelně do obchodu; jiné, jako a. sokotor-ská, a. zanzibarská, a. indická, a. natalská,a. mekcká objevují se málo a jen občas v evrop-ském obchodě. Účinná látka jest hlavně aloë-tin, mimo to (ale slaběji) i pryskyřice; aloinstává se účinným teprv ohříváním. A. majíc

Aloe biblické

silně projímavé vlastnosti a učinkijíc hlavně
na tlusté střevo jest často užívané a oblíbené projímadlo. Dává se nejčastěji in substantia nebjako extrakt v pilulkách. Bývá součástí mno-hých tajných projímavých prostředků. Jš.
Aloe biblicke, vonná látka, o níž do-čítáme se v Písmě sv. a jež spolu s cinna-monem, kassií a myrrhou byla kadidlem sta-rých Hebreů. Toto a. b. nelze stotožňovatis naším moderním. Dle některých udání po-cházelo se stromu, jenž rostl v samé Syrii,s větší však pravděpodobností zdá se býtipůvodcem jeho zadoindický strom AquilariaAgallocha Roxb. (z čeledi Aquilariaceí), jenžznámé vonné dřevo agallochové dává, neb jiný,dosud málo známý strom zadoindický,. Aloe-xylon Agallochum Lour. Možno tudíž a. b. při-čísti k oněm vzácným látkám, jež z východ-ních krajin asijských byly do staré Palestinydováženy.

Aloe morske (aloides) viz S t r a t i o t e s .Aloeovci (>Alw‡dai, >Alwe¿dai), lat. Aloidae,

v bajesl. řec. společné jméno dvou obrův, (Ótaa Efialta, kteréž porodila Ifimedeia, manželkaAlóeova, a to (dle Homérovy Iliady) manželovisvému anebo Poseidónovi. Každého roku při-bylo těla jejich zdélí po sáhu a zšíří po loktí,takže (dle Homérovy Odysseie) majíce devětlet měřili již devatero loket zšíří a devaterosáhů zdélí. Různé pověsti líčí je jakožto od-vážné smělce, rouhající se svévolně bohůma řád světový násilně rušící. Tak spoutalii uvěznili jednou boha Area, jenž až po tři-náctiměsíční vazbě osvobozen byl bratremsvým Hermem, vybídnutým k tomu od ma-cechy jejich Éeriboie. Také pokusili se o ná-silné převraty zemské, tak zejména hned v de-vátém roce svém, kdy kupíce horu na horu,Ossu na Olymp a Pélion na Ossu, snažili seslézti výšiny nebeské. Pověsti znají také různézpůsoby, kterak uražení bohové ztrestali pychjejich. Dle udání nejobyčejnějšího usmrtil jeApollón šípy svými při pokuse jejich o do-bytí nebes, anebo Artemis, když Ótos násilíjí chtěl učiniti, proměnivši se v laň vběhla
mezi oba bratry, tak že tito míříce po ní oštěpy svými na vzájem se prokláli. Ještěv podsvětí pykají za někdejší zpupnost svou, hady jsouce připoutáni ke sloupu a neustálesužováni houkáním sovy (sova řec. ótos). —Než surová tato představa A-ců některýmilokálními přídatky mythu částečně též se zmír-ňuje; tak vyprávěno o nich, že založili městoAskru na úpatí Helikóna a zavedli zároveňctění Mus. — Rozmanité výklady prvotní je-jich podstaty sebral S c h u l t z ve článku svémv Roscherově »Lexikon der griech. u. röm.Mythol.« na str. 254, a n.; obyčejný nyní (ačvelice problematický) jest výklad jejich jakožtodaimonův agrárních a pak héróů zemědělstvíi vznikající z něho vyšší kultury lidské, dych-tící v pyšném sebevědomí měřiti se i s bohy.Obdobný význam agrární přikládá se pak takéotci jejich Alóeovi. Dnl.
Aloetin viz A l o e.Aloeus (>AlweÊc, lat. Aloeus, v myth.

řec.: 1) Syn boha Poseidóna a Kanaky, man-


— Alois. 945

žel Ifimedeiin, otec Pankratidin; synové jeho
jsou (Ótos a Efialtés, zvaní Alóeovci (v. t.). —2) A., syn boha Hélia, bratr Aiétův, otec Epó-peův; obdržel od otce za podíl vládu v Asópii,kdežto Aiétovi připadl Korinth. Dnl.
Aloexylon, a l o e d ř e v. Pochybný rodl u š t i n a t ý c h Rostlin, L o u r e i r o e m pro je-diný druh A. Agallochum (r. 1790) stanovený.Jest to vysoký strom kočinčinský se střída-vými, kopinatými listy a vícekvětými, koneč-nými stopkami. Ve 4listém kalichu vězí 5listákoruna plátků nestejných a 10 tyčinek. Zesmačknutého vaječníku vyvinuje se srpovitý,jednosemenný lusk. Dřevo jménem aloovéznámé oplývá libovonnou pryskyřicí. Děd.

Alogia (z řec. ‚ privativum a lágoc = r o z-
u m), n e r o z u m , n e p r o z ř e t e l n o s t; odtuda l o g i c k ý , n e s m y s l n ý , n e r o z u m n ý.
Alogotrofie (‰logoc-trof™)-n e p r a v i-d e l n á v ý ž i v a. —Mx.

Alogove byli dle sv. Epifania (haeres 51.)křest’anská sekta, která Slova (Logos), kterýmžjménem Jan Ev. Syna božího nazývá, nepři-
jímala. Popírala tedy božství Synovo a za-vrhovala evangelium Janovo připisujíc je blu-daři Cerinthovi, ač sv. Jan právě proti němuje sepsal. Pracovali o svedení církve v městěThyatiře a provedli svůj úmysl tak důkladně,že tam vyhasla. — Dle badání nových učenců věřili, že Syn boží jest Bohem, ale zavrhovalijeho pojmenování »Slovo« (Logos) se čtvrtýmevangeliem, poněvadž k nim apoštolské a cír-kevní podání o původu jeho hned nepřišlo, akdyž přišlo, byli již od církve odtrženi a měli jeza příznivé Cerinthovi. Dr. Fr. X Kryštůfek.
Aloi [aloa], fran., zákonem stanovenémnožství kovu čistého v penízi.

Aloi A n t o n i o, agronom, přírodozpytec aspis. ital., prof. přírodopisu na technickémústavě v Cataně, nar. r. 1845, jest redaktoremčasopisu L,Agricoltore calabro siculo a vydalvelký počet spisů hospodářských.

Aloin jest podstatnou součástí Aloe (v. t.),jemuž léčivé síly dodává. Jeví se v malých,bezbarvých krystalech, zasládle hořkých, slou-čenství C15H16O7, které se ve studené voděa alkoholu valně nerozpouštějí. Za tepla měníse v látky pryskyřičnaté, beztvaré. Děd.

Alois (Alovsius) G o n z a g a sv. ZámekGonzaga u Mantovy jest kolébkou knížecíhorodu ital., z něhož pošli vojvodové mantovštía knížata čili markrabí z Quastaly, ze Sabio-netta, z Castiglione a z Novellary. A. byl nej-starší syn Ferdinanda z Gonzagy, knížete řím-ské říše a markrabí castiglionského, narodilse 9. břez. 1568 na zámku Castiglione v dié-cési brescijské, strávil jako chlapec dva rokypři dvoře vojvody Františka Medici ve Flo-rencii, kde se vyznamenával cudností. Potomr. 1581 cestoval s otcem ke dvoru madrid-skému, při němž otec čestný úřad zastával,a tam vyjevil rodičům přání vstoupiti do řádujesuitského; ale teprve r. 1585 dostal k tomusvolení otcovo. Přepustil tedy knížectví casti-glionské svému bratru Rudolfovi a nemaje ani18 roků svého věku vstoupil 22. listop. 1585do řádu tovaryšstva Ježíšova, v němž zacho-


946 Aloisdorf —

vávaje řeholi ještě mnoho jiných kajících
skutků si ukládal, tak že tělo jeho při tomtrpělo a představení mu to zakázali. Dne 20. li-stop. 1587 učinil slavné sliby, jako theolog podruhém roce porovnal v Mantově své rozdvo- jené příbuzné, studoval pak 1590 v Miláně apřišel týž rok v listopadu do Říma. Kdyžv Římě vypukla nakažlivá nemoc, sloužil A. s jinými jesuity horlivě v nemocnici, bylv březnu 1591 nákazou zachvácen a zemřelna mořivou zimnici 21. června 1591, kterýž den památka jeho se koná. Papež Řehoř XV.prohlásil jej 1621 za blahoslaveného a Bene-dikt XIII. r. 1726 za svatého a spolu za patrona studující mládeže. Dr. Fr. X. Kryštůfek.
Aloisdorf viz A l o j z o v .
Aloisenhohe, veska o 15 d., 167 ob. něm.
(1880), hjtm. a okr. Liberec (3/4 hod. vých.),obec Haizdorf Starý.

Alojzov: 1) A. (Aloisdorf), ves v Čechách,zal. 1812 od Aloise kníž. z Lichtenšteina, 29 d.,203 ob. č. (1881), hjtm. a okr. Karlín, obec afara Kyje (1/4 hod. sev.-záp.), býv. dom. Uhří-něves. — 2) A. (Aloisdorf), ves na Moravě, za-ložená r. 1784, 290 obyv. (1881), hjtm. Pro-stějov, okr. Plumlov, obec Seloutky, fara. šk.;pošta Určice. — 3) A. (Aloisdorf), ves na Mo-ravě, založená 1783, 150 obyv. (1881), hjtm.
Šumperk, okr. Staré Město, obec, pošta, faraa škola Koldštýn. red. — 4) A. (Aloisthal),ves v šumperském soudním okresu u Česk.Bohdíkova, kamž jest i přifařena; má 79 če-ských kat. obyvatelů. Železné hutě. Tč.
Alonge viz A l l o n g e .
Alonso, špan. a portug. = A l f o n s.Aloove drevo (a l o e d ř e v, aigle) jest
dle jedněch velmi vonné dřevo z luštinatérostliny Aloexylon, dle jiných z l ý k o v c o-v i t é Rostliny Aquilaria Agallocha Roxb. az A. malaccensis Lmk. nebo A. secundaria DC.Dle všeho zdá se, že dřevo toho jména vevýchodní Asii z obou oněch různých rodůpochází. A. d. znamená i drahocennou pry-skyřici z dřevin těch dobývanou, která pro
líbeznou vůni a vysokou cenu slouží k do-mácí potřebě zejména prý obyvatelů Kočín-číny. Děd.
Aloove konopı jest vlákno z listů ně-
kterých druhů aloových, rostoucích hlavněv jižní Americe a v Alžíru, kteréž se naprotinašemu konopí vyznamenává pevností, lehko-stí, délkou a lesklou barvou žlutobílou a jehožse užívá k výrobě lan. A. Std.
de Alopa L o r e n z o, knihtiskař italský,nar. v Benátkách uprostřed XV. století, zná-mější latinským jménem Laurentius Franciscide A. Z knihtiskárny jeho ve Florencii vychá-zela hlavně díla řecká, vyznamenávající seúhledností papíru, čistotou typů. vůbec skvost-nou úpravou. Sluší z nich vytknouti řeckouanthologii (1494, 4°, Apollónia Rhodského ep.báseň »Argonautika«, Euripidovy tragédie a j.A. první užil kapitálek v knihtiskařství.

Alope (>Aláph), lat. Alope, v mythu řec.sličná dcera eleusinského Kerkyona, kterábohu Poseidónovi porodila syna Hippothoónta,jejž však, obávajíc se nelidského svého otce,


Alopecia.

tajně pohodila. Pastýři nalezli pachole i vy-chovali je, však A. sama uvržena otcem, jenžo poklesku jejím náhodou zvěděl, v doživotnívězení. Proto Poseidón milenku svou proměnilve stejnojmenný pramen, prýštící se v krajieleusinském. Hrobka její ukazovala se nacestě vedoucí z Eleusiny do Megary. — Ger-hard (Griech. Mythol. §. 432.. 6a) přikládá A-pěpův. význam agrární, nazývaje ji (t. §. 784., 3)héróisovaným mlatem obilním. — Mythuso A-pě byl předmětem stejnojmenné tragédieEuripidovy; jiná tragédie téhož jména pochá-zela od Karkina mladšího i obsahovala pod-statnou modifikaci mythu; Kerkyón zvěděv tuz úst dcery své jméno milence jejího lítostíživota sám se zbavil. Srov. Stollův článekv Roscherově Lex. der griech. u. röm. Mythol.na str. 255. a n. Dnl.

Alopecia (z řec.). Jménem tím vyrozumí-váme lysivost, vypadávání vlasů na vlasaté částihlavy nebo ve vousech. Název ten pochází jižz doby starořímského lékařství, kde Celsus vesvé knize »De medicina« (kn. VI., kap. 4.) cho-robný tento stav vlasů nazýval tímto jménem.Lysivost vyvinuje se četným vypadávánímvlasů z kterékoli příčiny chorobné, týkající sepůdy vlasové, s kterou zároveň bývá spojenonedostatečné dorůstání vlasů. I v pravidelnýchpoměrech fysiologických vypadávají vlasy, kdyžjistou dobu žijí, avšak zde dostavuje se opětněvyrůstání nových vlasů, které mezi tím v míškuvlasovém a v brdečce vlasové se byly vytvořily.Avšak při a-ii schází tento pravidelný dorosta proto dostavuje se lysina. Většina autorůrozděluje a-ii na přirozenou, kde jaksi jižod narození vlasy na některém místě schá-zejí. nebo kde teprve velmi pozdě dostavujese vzrůst vlasův, a na a-ii získanou (a. acqui-sita). Tato dostavuje se četněji a to bud’ stá-řím (a. senilis) anebo předčasným vypadává-ním vlasů z jiných příčin chorobných (a. prae-matura, předčasná). — Co se týče lysivostistarců, jest to jakýsi pravidelný pochod, nebot’u mužův a žen počíná vlasův ubývati většinoupo roce 50., někdy již dříve a ve vyšším věkudostavuje se lysivost, kterou někdy předcházízešedivění vlasův a již vysvětlujeme si úby-tem kůže na vlasaté části hlavy, v stáří se
dostavujícím. Předčasná lysivost bývá dleHebry rozdělována; tak rozeznáváme lysivostsamovolně vzniklou, kde beze znatelných(aspoň nám) pochodů chorobných vlasy oby-čejně v ohraničeném okrsku vypadávají (viza r e a C e l s i; jest to lysivost dvorcová nebohraničená). Jiná velká skupina této předčasnélysivosti jest l y s i v o s t p ř í z n a k o v á, kde ná-sledkem onemocnění půdy vlasové nebo čivůvlasy vypadávají a již nedorůstají. Zde jestznáma t. zv. a. neurotica. která poraněnímneb onemocněním obvodních čivů vzniká najistých místech. Do této skupiny čítají novějšíautoři také lysivost rodinnou, jež v některýchrodinách skoro dědičně před časem se vysky-tuje. Příznaková lysivost dostavuje se dálevšude, kde zánětlivé pochody (neštovice, zá-něty kožní, růže a celá řada chronických ne-duhů kožních) na vlasaté části hlavy nebo ve

Alopecias —

vousech byla se umístila a kde následkemtoho biologické podmínky kůže jsou tak změ-něny, neb i zjizvení částečně bylo nastoupilo,že postrádá kůže regeneratorních ústrojů provlasy. — Velmi často jest lysivost podmíněnat. zv. mazotokem (seborrhoea); jest to lysivosto t r u b o v i t á (a. furfuracea), kde dostavuje seznačnější odměšování z míšků mazových, zá-roveň účinnější pochod regenerační v pokožcea tím pak nastává vypadávání vlasů. Jest topochod, jemuž laik říká »přílišné tvoření šupin«.Příznak ten vždy předchází vypadávání vlasůva dlužno si ho včas všimnouti, nemají-li smutnénásledky lysivosti se dostaviti; toho třeba tímvíce, že včasným léčením chorobnému po-chodu může býti učiněna přítrž. — Konečně
a. syphilitica jest lysivost, která se vyvinuje,když přijičné výkvětky uložily se ve vlasatéčásti hlavy nebo mezi vousy. Jý.
Alopecias M. H., rod ž r a l o k ů (Selachii)z čeledi o b r o u n ů (Lamnidae). Jediný druhtohoto rodu jest A. vulpes Bonap. Jest to ve-liký, více než 4 m dlouhý žralok svrchu mo-dravé, vezpod jasně masové barvy, jenž ze-jména vyniká mohutným ocasem s neobyčej-ně dlouhou ploutví ocasní. Ploutve prsní jsoutvaru srpovitého a rovněž veliké, kdežto druház obou ploutví hřbetních a pak ploutev řitníjsou malé. V ústech značně rozšířených na-lézají se veliké, trojhranné a celokrajné, ni-koliv pilovité zuby. Žralok tento žije v okeáněAtlantském i v moři Středozemním, a obje-vuje se někdy též i v moři Severním. Proná-sleduje s oblibou zejména hejna plovoucíchsled’ů, člověku však není nebezpečným. Šc.

Alopecurus L., p s á r k a, rod rostlin z řádut r a v (Gramineae) s obojakými, jednokvětými(viz vyobr. č. 173.) se stran smačklými klásky,

Č. 173. Alopecurus, květ a průřez jeho podélný.

jež sestaveny v hustý klas neb válcovitou latu.Plevy jsou na zpodu srostlé, přišpičatělé, bez-osinné a kýlnaté, plucha ze hřbetu osinatá:pluška často chybí. Trávy jednoleté neb vy-trvalé, přímé neb na zpodu poléhavé, s koneč-ným klasem neb klasovitou latou. Z 20 druhůhlavně v mírném pásmu Evropy a Asie do-mácích jsou 3 druhy po celém téměř světě


Alparét. 947

rozšířeny. V Čechách a celé střední Evropěrostou 4 druhy, z nichž nejhojnější jest vy-trvalý A. pratensis L. (p . l u č n í) se stéblempřímým, dole nepoléhajícím, zakončeným vál-covitou latou. Tento druh jest nejhlavnějšítravinou našich luk a zároveň nejlepší rostli-nou pícní, již možno za léto 2—3kráte poží-
nati. Vyhání mnoho listnatých stébel a po-skytuje nejlepší píci koňům i skotu, proto sena př. v Anglii pěstuje na polích co pícnírostlina, jež také k zakládání trávníků velmidobře se hodí. Méně hojný A. geniculatus L.(p . k o l é n k a t á), jednoletý druh se stéblem dolepoléhajícím, na rašelinných půdách rostoucí,pěstuje se také co pícní rostlina hlavně navlhčích, často zaplavených místech. Jemu pří- buzný A. fulvus Smith (p. plavá) s prašníky červenožlutými a listy sivými roste také navlhkých, bažinatých místech. Vs.
Aloponotus Dum., exotický rod p l a z ů
t l u s t o j a z y č n ý c h (Crassilinguia) z čeledi i g u a n ů (Iguanidae). Známe jediný druh na S. Domingu žijící, A. Ricordi Dum. Jest to ještěrka 40—50 cm dl., se hřebenem na hřbetě a ocasu a s velikým vakem hrdelným, jenž po roztažení jako lalok dolů visí. Šc.
Alora, okr. město ve špan. prov. malaž-ské (v Andalusii), 28 km sev.-záp. od Malagy,velmi malebně položené na pr. bř. Guadal-horce a na dráze malaga-cordovské, s rozsáh-lým maurským hradem, studenými lázněmiminerálnými a 10.014 ob. (1878), již zabývajíse hlavně rolnictvím, pak též výrobou mýdla
a sody; v okolí pěstuje se mnoho oliv a zvlá-ště výborné víno.
Alosa viz S l e d’.Alosno, město ve špan. prov. huelvské,

okr. valverdském; 9000 obyv., doly měděnéa stříbrné.

Alost viz A a l s t .Alov V., pseud. N . V . G o g o l a (v. t.).Alp, pohoří, viz J u r a.Alpaka viz A r g e n t a n.Alpaka viz L á m a.Alpar, ves uherská v župě pešt’-piliš-solt-

malo-kumánské, okr. dolno-malo-kumánském,na pravém bř. Tisy, s 2154 mad’. obyv., ve-likým chrámem a poštou. Je to jedna z nej-
starších uher. osad, nebo již před příchodemMad’arů měl tu bulharský vévoda Zalán silnýhrad, z něhož byl Arpádem vypuzen, načežpodlé pověsti Mad’aři v Uhrách se usadili. Rz.
Alparet (rumunsky Olpretu), ves v župěsolnok-dobocké, okr. čákigorbovském, v hlu-bokém údolí, s 925 rum. obyv. (1880) a chrámy.Vesnice tato byla r. 1437 střediskem bouřli-vého povstání, nebot’ vzbouřený lid zvolil soběvůdcem a králem jakéhos Antona Nagye atáhl na zemany, kteří se musili také zbraněchopiti. Následovalo několik srážek velmi krva-vých, avšak zemanstvo nemohlo potlačiti po-vstalců. Tu byl nucen i Mik. Čák, vojvoda,vystoupiti, ale ani ten nepotlačil povstání, takže se nepokoje i do následujícího roku pro-táhly. Konečně povstalci několikráte utrpělivelké porážky a povstání bylo udušeno. Nagybyl lapen a na kusy rozsekán; devět společ-


948 Al pari —

níků jeho bylo u Tordy na kůly nabodeno.Stopy valů a náspů jsou tu ještě dnes vidi-telny. Rz.

Al pari (ital.) v peněžnictví a směnečni-ctví znamená tolik jako v rovni. Dostane-me-li za sto zlatých našich bankovek (papí-rových peněz) sto zlatých ve stříbře, pravíme,že bankovky jsou a. p. (franc. au pair), t. j.jmenovitá (nominální) hodnota bankovek jestv rovni s kovovou (stříbrnou) hodnotou téžesumy peněz. Platíme-li za akcii Živnostenskébanky 100 zl., jest kurs její a. p., poněvadžjmenovitá hodnota (100 zl.), na kterouž zníjedna akcie, rovná se v tomto případě kur-sovní její hodnotě. Oceňujeme-li dva druhypeněz vzájemně jeden druhým tím způsobem,že součin číslic vyznačujících toto oceněnírovná se jedničce, říká se, že oba druhy pe-něz jsou a. p. (en parité, a la parité), t. j.v rovni. Platíme-li na př. v Amsterodamě za100 franků pařížských 48 holl. zlatých, t. j.

1 frank = 0,48 holl. zl.v Paříži za 100 zl. hollandských 208 franků

30 cent., t. j.1 holl. zl. = 2,083 frankův,

a násobíme-li jedny číslice druhými, máme0,48×,2,083 = 1 (vlastně 0,99984).

Brali jsme zde číslice zákonné rovnosti,avšak v obchodě vzájemné kursy peněz vícenebo méně se odchylují od parity neboli rov-nosti; nicméně kursy mincí, směnek a pod.i tehdy slovou a. p., jestliže součin jejichkursů vzájemných rovná se jedničce.

Kurs jest p o d p a r i neboli p o d r o v n í,jestliže kurs bursovní jest nižší než hodnota
jmenovitá (nominální, pevná valuta); na př.dostaneme-li za 100 zl. našich bankovek toliko98 zl. ve stříbře, jsou bankovky pod pari. Pla-tíme-li za akcii Živnostenské banky, znějící na100 zl., toliko 52 zl., tedy jsou akcie tyto 48 %pod pari. Obdržíme-li v Amsterodamě za 100fr.jen 47 holl. zl., jsou franky pod pari; obdrží-me-li v Paříži za 100 holl. zl. jen 207 franků,jsou holl. zlaté pod pari. Kurs jest nad parineboli nad rovní, jestliže kurs bursovní jestvyšší než hodnota nominální; na př. kdyby-chom dostali za 100 zl. našich bankovek 102 zl.ve stříbře, byly by bankovky 2 % nad pari. Platilo-li se za akcii Živnostenské banky 107zl.,byly akcie ty 7 % nad pari. Obdržíme-li v Am-sterodamě za 100 franků 49 holl. zl., jsou frankynad pari; obdržíme-li v Paříži za 100 holl. zl.210 franků, jsou holl. zlaté nad pari. Ostatněviz Bilance. Kh.
Alp-Arslan, sultán perský z dynastieseldžucké (* kol. 1030 — † 1072), nastoupilnejprve r. 1053 po otci svém v údělné pan-ství chorasánské a dosáhnuv r. 1063 vlády posmrti ujce svého Togrilbega sjednotil celé pan-ství Seldžuků v mohutnou říši od Eufrátu ažk Indu. Tehdy přijal jméno A. — A. (Lví-srdce),kdežto původně slul Muhammed Láz-ud-dínAbú-Chudžá. Ponechávaje vnitřní správu vý-tečnému vezírovi Nizám-al-Mulkovi, který spra-vedlivou vládou, podporováním věd a uměníblahobyt země neobyčejně povznesl, hleděl sinových výbojů na západě. R. 1064 podmanil


Alpes.

si křest’anská království Armenii a Gruzii, roku1067 dobyl Syrie, Palestiny, Kilikie a Kappa-dokie, avšak statečný císař Romanus IV. Dio-genes zahnal vojska jeho až za Eufrát. Tupostavil se A. — A. sám v čelo vojska a zničil1071 jedním rázem moc byzantskou bitvouu Manzikertu v Armenii. Se zajatým císařemRomanem nakládal velmi mírně a propustiljej nedlouho na to za odvádění ročního po-platku. Příštího roku po události té byl nacestě v Turkistáně zavražděn.

Alpena, hlavní město hrabství téhož jm.ve státě Michiganu ve Spojených Obcích se-veroamerických, na záp. břehu zátoky Thun-derské, části to jezera Huronského, se 6153 ob.a živým průmyslem.

Alpes [alp], A l p y, pojmenování tří de-partementů francouzských:1. B a s s e s — A. [bas-alp], D o l n í A l p y,depart. v jihových. Francii, část’ bývalé HorníProvence, hraničí s departementy hornoalp-ským, drômeským, vaucluseským, varským,mořskoalpským a Piemontem, maje rozlohu6954 km2. Jest téměř všecek prostoupen vět-vemi a výběžky Přímořských a Kottických Alp,jež na hranicích italských dostupují výše3400 m; horstvo departementu vrcholí v Gard-ské skále (3995 m). Podnebí jest celkem stu-dené a proměnlivé, ale zdravé: v některýchúdolích tak mírné, že v nich rostou mandlov-níky, fíky, olivy, pomoranče, víno (Mées),morušníky, zvláště pak znamenité slívy (»bri-gnoles«, »pistoles«), kdežto v horách, z velkéčásti pustých a dlouho sněhem pokrytých,jest drsnější a tudíž zde polní hospodářstvíjest namáhavé a nedosti výnosné. Za to nahojných alpských pastviskách po celé létochová se na půl millionu ovcí, jež na zimushánějí se na roviny crauskou a camargueskou.Doluje se na olovo, měd’, vismut a lignit, ataké dobrý mramor se láme. Minerální vodya lázně jsou v Digne a Gréoulxu. Průmysldepartementu jest nepatrný záleže hlavně veslévání železa a vlnařství; též hedvábnictví sepěstuje. Svlažován jest depart. řekou Durancía jejími přítoky, kteréž jsou na pr. břehu:Jabron, Largue, Coulon, na levém: Ubaye,Sasse, Bléone, Asse a Verdon. Od sev. k jihu
protíná jej žel. trat’ grenoble-marseilleská zdélí64 km. Departement má 129.494 ob. (1886),mezi nimi 4156 cizinců, žijících v 5 arron-dissementech (Digne, Barcelonnette, Castel-lane, Forcalquier, Sisteron), 30 kantonech a281 obcích. Hlavním jeho městem a zároveňsídlem diécése jest Digne, odvolací soud na-lézá se v Aix; opevněna jsou města: Tour-noux, Barcelonnette, Saint-Vincent, Sisteron,Seyne a Colmars.
2. H a u t e s — A. [ót-alp], H o r n í A l p y,depart. na severní straně předcházejícího le-žící, jihových. část’ bývalého Delfinátu, obklí-čen jest depart. dolnoalpským, drômeským,isereským, hornosavojským a na východě hra-ničí s Italií maje rozlohu 5589 km2. Jest toveskrze hornatina, zvláště na severu, jejíž nej-vyšší hory jsou: Pic d’Arcine čili des Agneaux(4105 m), Meije (3986 m), Pelvoux (4103 m),


Al peso — v

Mont Ollan (3883 m) a Trois Ellions (3500 m).Pro vysokou polohu země (v průměru 800 mn. moř.) jest podnebí celkem chladné, půdanevalně úrodná a jen z malé části vzdělána,avšak nalézají se zde pěkné pastviny, jichžpoužito k dosti rozsáhlému chovu ovcí azvláštního druhu koz s jemnou vlnou. V lep-ších polohách pěstuje se ještě víno a ovoce,a také hojně rostoucí kaštany přispívají k vý-živě obyvatelstva, které však pro chudost zeměobčasně i v cizině hledá výdělek. Půda jestdosti bohata na olovo, měd’, železo a uhlí,též se zde nalézá pěkný mramor, žula a křída(u Briançonu); léčivé prameny jsou v Plan-de-Phasi, Monétieru a v St.-Pierre d’Argenson.Průmysl nepatrný, koželužny, tkalcovny naplátno a látky vlněné, mnoho pil. Značnějšířeky departementu jsou Buech, Durance aDrac, západní jeho část’ protíná dráha gre-noble-marseilleská s odbočkou do Gapu. Oby-vatelstva r. 1886 měl 122.924, mezi tím 4511cizinců ve 3 arrond. (Gap, Briançon, Embrun),24 kant. a 189 obcích. Hlavním městem asídlem biskupa jest G a p, odvolací soud na-lézá se v Grenoblu; opevněna jsou místa:Briançon, Mont-Dauphin, Embrun a Queyras.

3. A. M a r i t i m e s [alp maritím], P ř í m o ř-s k é A l p y, depart. v jihových. cípu Fran-cie, zřízený teprve r. 1860 z části departem-varského (Provence) a hrabství Nizzy od Italienabytého, jest ohraničen Piemontem, Středo-zemním mořem a depart. varským a dolno-alpským zaujímaje plochu 3916 km2. Jest hor-natý a všecek až k moři prostoupen MořskýmiAlpami a jejich výběžky, jež svými vysokýmihřbety zadržují severní větry, tak že depar-tement pro své zdravé, velkým změnám ne-podléhající podnebí má pověst světovou. Kdežtoseverní hornaté kraje pokryty jsou bujnýmipastvinami a hustými lesy, stkví se rozkošnýpobřežní pás bohatou jižní květenou a v jeholahodný, vonný, stálými mořskými vánky osvě-žovaný vzduch rok co rok spěchají tisícovécizinců. Po celém pobřeží, jež majíc 95 kmzdélí vůbec jest příkré a hojně rozčleněné,viděti jest krásné letohrady a hôtely mezisady olivovými, pomorančovými a granáto-vými. Kromě vydatného rybolovu (anšovky
nizzské a fréjuské) zabývá se obyvatelstvočilým obchodem pobřežním a také značnouprůmyslovou činností ve větších městech;zejména tovární výroba bylinných trestí a vo-ňavek dospěla velkého rozkvětu. Vyváží semnožství sušeného ovoce a oliv. Větší řekydepartementu jsou Brague, Loup, Cagne, Vara Paillon, v létě klidně tekoucí, mělké, v ziměvšak dravé bystřiny. Železná dráha janovsko-marseilleská táhne se podél celého pobřeží.Obyvatelstva r. 1886 napočteno 238.057, mezitěmi 45.415 cizinců, ve 3 arrondissementech(Grasse, Nizza, Puget-Théniers), 26 kantonecha 152 obcích. Hlavním městem depart. a sí-dlem biskupa pro arrond. nizzský a puget-thénierský jest Nizza (franc. Nice); Grassepatří k diécési fréjuské. Opevněná místa:Antibes, St. Marguerite, St. Laurent a Villa-franca; přístavy: Cannes, Golfe de Jouan,

an Alpben. 949

Antibes, Nizza, Villafranca, Saint-Hospice aMentone. f.

Al peso (ital.), d l e v á h y, při udáváníc e n; srov. A l p e z z o.

Al pezzo, a l l a p e z z a (ital.), z a k u s,užívá se toho výrazu při znamenání ceny d l ek u s u (na př. tre lire a. p., k u s za 3 liry).

Alph. Hesla takto začínající a zde neob-sažená hledej pod Alf.28Alphand J e a n C h a r l e s A d o l f e, franc.inženýr, nar. 26. září 1817. R. 1835 přijat napolytechniku pařížskou, a po dvou létech naškolu inženýrskou (école des ponts et deschaussées). R. 1843 jmenován inženýrem v Bor-deauxu, kde seznámil se s prefektem baronemHaussmannem, a když tento r. 1853 povolánbyl do Paříže a hodlal ji přestavěti, povolalA-a za sebou uděliv mu 1854 titul »ingénieuren chef des embellissements de Paris«, jímž
zůstal až do války s Pruskem. V tu dobusvěřeny mu stavby nových opevnění a sesta-vení pomocného sboru zákopnického. Poválce jmenoval jej Thiers ředitelem pracíopravných v Paříži, i podařilo se mu dosti záhy odstraniti všecky upomínky na obležení pruské a na zhoubné řádění kommuny. R. 1878svěřeno mu též ředitelství kanalisační. Zároveňse súčastnil prací k výstavě světové a po tézařídil park trocaderský. Také o výstavu roku1889 má veliké zásluhy jsa jmenován gener.ředitelem veškerých prací výstavních. A. vy-dal skvostné dílo: Les Promenades de Par,Bois de Boulogne, Bois de Vincennes, Parcs,Squares, Boulevards etc. (2. sv. 1867—74, Pař.)a mimo to postaral se o doplnění a opravuvelikého díla Ernoufova L’Art des Jardins.(1886). Od r. 1882 je velkodůstojníkem čestnélegie.
Alphen, krajské město v nizozemské prov.Jižním Hollandě, na rameni rýnském Oude-Rijnu a na dráze nizozemskorýnské, s 3758obyv. (1879) zabývajícími se z velké částihrnčířstvím, pálením vápna a cihlářstvím.

van Alpben: 1) H i e r o n y m u s, nizozem-ský učenec a básník, nar. 8. srp. 1746 v Goudě,zemř. 2. dub. 1803 v Haagu. Vzdělávaje sepilně a důkladně v různých oborech věde-ckých, jmenovitě v bohosloví, mravouce, děje-
zpytu a v právnictví, osvěžoval A. a tříbilducha svého studiem aesthetiky a tvořenímbásnickým. Bedlivou pozornost připoutal s pří-telem svým P. L. van der Kasteele k obroze-nému básnictví německému a myslí vníma-vou studoval díla Klopstockova a Wielandova.Záhy se vymanil z domácího způsobu básni-ckého, utkvělými formami stísněného, i došelbásněmi jak duchovními, tak světskými chvályneobyčejné, ačkoli nevyhovovaly přísnějšímpožadavkům uměleckým. Nejvíce byla slavenajeho sbírka básní pro děti Kleine Gedichtenvoor Kinderen (Utrecht 1821), jež nesčíslněkrátebyla vydána a též přeložena do jazyka franc.a něm. Mezi jeho kantátami vyniká De Starren-hemel (Nebe hvězdnaté) libou prostotou. A. za-hájiv veřejnou svou činnost jako prof. právav Lejdě, stal se brzy gener. prokurátoremsoudního dvoru utrechtského, později gener.

950 Alpheus —

pokladníkem unie nizozemské. Když r. 1796strana francouzská úřadu jej zbavila, odebralse do Haagu, kde v soukromí zemřel. SpisyA-ovy prosaické jsou po většině obsahu kriti-ckého, táhnouce se ke zvelebení věd a umění,k osvíceni rozumu a k utvrzení křest’anství.Básnické spisy A-ovy se životopisem vydalJ. Nepveu (Utrecht 1838—39 a 1871). Srovn.Koenen, Hieronymus van A. (Amsterodam1844.) Vsk.

2) A. M i c h e l, malíř, nar. v Bergu-op-Zoomv Nizozemí 7. listop. 1840. Uměleckého vzdě-

Č. 174. Alpinia nutans, květ a rozbor jeho; 1. květ s předu, 2. se sts lůžkem, 6. průřez

lání nabyl v Brusselu na umělecké akademiijsa žákem J. Portaelsovým. Od r. 1866 malo-val: Jane Gray dostává rozkaz připraviti sek smrti (vystaveno v Brusselu 1866); LadyMacbeth (v Amsterodamu 1866); Agonie; z 1869jest veliký obraz Aneessens vyslýchá svůj ortelsmrti. Mimo to A. kreslil mnoho kartonů k mal-bám na sklo, zejména pro kostel Notre-Damede la Chapelle v Brusselu..

Alpheus Fabr., mořský rod r a k ů d e s í t i-n o h ý c h, ke garnelám (Carididae) náležejících,jehož četné druhy po všech mořích jsou roz-šířeny. Vyznačen jest štíhlým tělem s hrudi-hlavou nad oční násadce v zoban prodlouže-nou a málo zakřiveným, hladkým zadkem. Prvnípár noh má nestejně vyvinutá, silná klepeta,pár druhý menší klepýtka, páry pak ostatní jsou


Alpinia.

bez klepet a kratší než předešlé. — V mořiStředozemním a Severním obyčejným jest A.ruber M. Edw., krásně červeně zbarvený. Šc.

Al piacere [-čére], ital., dle l i b o s t i.Alpines, pohoří franc., viz A l p i n y.Alpini P r o s p e r, jinak A l p i n u s zván,

lékař a botanik italský, nar. 23. listop. 1553v Marotice v Benátsku. Studoval v Padově,kde se r. 1578 stal lékařem. V této hodnostidoprovázel benátského konsula do Egypta atříletého pobytu tamějšího užil k výzkumůmzdravotních a přírodních poměrů. Později stal

rany, 3. květ rozevřený, 4. poupě květní, 5. a 7. zevnější okvětíkvětu podélný.

se professorem botaniky v Padově, kdež ze-mřel 5. února 1617. Zanechal spisy: De plan-tis exoticis (Benátky 1629); De plantis Aegypti(t. 1592); Historia naturalis Aegypti (1635).Jiné práce jeho o Egyptě vyšly v díle Operaposthuma (1735). Z lékařských spisů A-ovýchdlužno jmenovati De praesagienda vita et morteaegrotantium (1601); De medicina methodica(1611) a De medicina Aegyptiorum (Ben. 1591).Všecky spisy jeho tištěny byly několikráte avyznamenávají se vzhledem k tehdejší doběmnohými novými výzkumy a pozorováními.A. první podal určitých zpráv o kávovníku. Pě.

Alpinia L., g a l g a n, rostlina z čelediAmomeae, ze skupiny z á z v o r o v i t ý c h, vyni-kající nepravidelnými květy (viz vyobr. č. 174.).Na lůžku jsou 3 zpět vyvrácené a stejné plátky


Alpinieae — Alp

okvětní vnější a za nimi 3 delší vnitřní. Ze
tří tyčinek pouze jedna plodná, nitkou ke stěněokvětní dole přirostlá; ostatní 2 jsou plátko-vité a tvoří t. zv. pysk. Ze svrchního semen-níku povstává 3pouzdrý a mnohosemenný bo-bulovitý plod. A-ie rostou počtem 21 druhův tropické Asii. Z rovnovážného oddenku vy-vinují četné přímé větve s listy 2řadými a ko-pinatými, opatřenými rozštěpenou pochvou ajazýčkem. Květy stojí v konečných, z kláskůsložených hroznech. U nás jsou oblíbenými»teplými« rostlinami, v Asii ale užívají odden-ku jako velmi energického dráždidla. Jménonese A. ku poctě lékaře a botanika A l p i n i h o .Zvláště důležitou jest A. G a l a n g a Swartzz Vých. Indie, poskytující pravý kořen galga-nový, též jen g a l g a n e m zvaný. Děd.
Alpinieae Blume, tribus rostlin Amomeae(v. t.), dle hlavního rodu A l p i n i a (v. t.) sta-novená. Děd.

Alpinske bylinstvo rozeznáváme dvojí:vlastní bylinstvo hor Alp, zejména vyšších, av širším smyslu bylinstvo horní vůbec; mluvíse i při Himálaji, Sinai a Kavkáze o a-m b-vu,t. horním. Tudíž i v Alpách samých jest by-linstvo dvojí: obyčejné středoevropské (vícenež 2/3 všech bylin) a bylinstvo vlastní alpin-ské, t. vyšších hor, neb alespoň s nich pochá-zející (jak známo, unášejí vody některé alpin-ské byliny daleko do rovin, zvláště v Bavo-řích). Heer proto jednal o bylinstvu niválním(t. hořením alpinském), avšak výraz ten seneujal. Nejlépe jest držeti se seznamu Chri-stova r. 1867 (693 druhů hlavně ve Švýcarsku),tak že připočteme-li byliny alpinské, od té dobypopsané z Francie, Italie a Rakouska, popsánojest asi 1000 druhů. Heer ve Švýcarsku vých.uznal jen 210 druhů niválních bylin, Christ294 druhů proti 2213 dr. švýcarského Rýna,2257 Tyrolska, 2632 Lombardie (Cesati). Žádnárodina není výhradně alpinská; jest tím jenmalý počet rodů. Christ uvádí tyto: Hugue-ninia (více druhů), Petrocallis (více druhů),Berardia, Greyoxis, Aposeris, Nigritella, Wille-metia, Chamaeorchis, Malabaila, Tozzia, Para-disia, Bellidiastrum, Hormmum-vesměs mono-typy-Rhaponticum, Paederota, Homogyne,Soldanella, Adenostyles, Meum, Astrantia; jiní
mají více na př. Kerner, Zahlbruckner. Velkýoproti počet druhů end. alpinských (Grisebach190, jiní 170—422, podle hranic Alp)-jen 271dr. se zase v severu nachází. Vých. Alpy mají589 druhů, Západní 531, Střední 395-ende-mické vých. Alpám jest 128, 86 záp., a 75oběma, střední Alpy mají jen 6. Pyreneje mají330, Karpaty 380 druhů alpinských, Jura (jenžnemá endemism.) 199, Vogesy 75, Schwarz-wald 81, 61 Sudéty, 62 německopolská rovina,střední Francie 142, 125 Španělsko, 231 Apen-niny, 43 Korsika, 138 Balkansko, 128 Kavkáz,154 Ural, Anglie 126, Island 83, Grony 113,Labrador 59. vých. Severoamerika 125, záp.122, 183 sev. Asie (94 arktick.), 43 Himálaja(Christ).
Suché stráně mají více endemismu nežvlhké a proto jižní strana Alp víc než se-verní.


inské bylinstvo. 951

Nad 8000′ (niválních) ve Švýcarsku je 337druhů (nad 12.000′ 12 druhů), v nichž 140 jei v arktické Evropě (Skandinavii), 87 v Islandě,80 v Gronech, 91 v arktické Asii, 87 na Al-taji, 73 v Kavkáze, 96 v arktické Americe, 48v Nové Zemlji, 36 v Spicbergách, 42 v Ro-kymts., 38 v Himálaji, 37 vedlé úžiny Behring-ské (vesměs dle počtu Heera).

Seznam Christův-jediný-ukazuje ná-sledující počty čeledí a rodů: 26 Ranuncula-ceí (13 Ranunculus, 5 Anemone, 3 Aconitum,po 1 Atragene, Thalictrum [alp.], Trollius,Aquilegia [alp.], Delphinium), Papaver alpinum,50 Crucifer (14 Arabis [3end.] 9 Draba [2 end.]],3 Cardamine, Cochlearia [1].Thlaspi [1, 2 Ery-simum, Braya, Alyssum, Iberis [1], Aethio-nema-[1], Brassica [1], Hugueninia tanaceti-folia i-Pyreneje, Petrocallis pyrenaica], Cap-sella, Sabularia, Isatis [alp. kad.], Biscutella,Hutchinsia [alp.]), 2 Helianthemum, 9 Viol, 2Polygala, 48-Caryophyllaceí (14 Alsine [3 end.],8 Silene [2], 6 Dianthus [1], 6 Cerastium [1],4 Möhringia [2], Arenaria, 2 Sagina, Stellaria,1 Gypsofila, Saponaria [1], Lychnis [alp.]) Li-num alpinum, 2 Hypericum, 3 Geranium [1],1 Rhamnus, jen 28 Legummos (7 Oxytropis[2], Trifolium [1], 5 Phaca, 4 Astragalus [1],1 Ononis, Hedysarum, Coronilla, Orobus), 20Rosaceí (10 Potentilla [3], 5 Alchemilla [1],3 Geum, 1 Dryas [viz tab.], Sibbaldia, Sorbus), 4Epilobium [1], Paronychia, 1 Herniaria), 15Crassulaceí- (8 Sempervivum [2], 6 Sedum[1], Rhodiola rosea), velké množství Saxifra-geí (tab.) -44, 14 end. -19 Umbellifer (4Astrantia [1], 3 Bupleurum, 2 Eryngium,Meum, Heracleum, po 1 Athamantu, Ligusti-cum, Gaya, Archangelica, Laserpitium, Mala-baila), 1 Lonicera (coerulea) a Linnaea bore-alis, 4 Galium, 7 Valeriana [1], 2 Scabiosa,maximum však dosahují 104 Composity (17Hieracium [2], 8 Artemisia [2], Achillea [3],Crepis, Senecio, Cineraria, Chrysanthemum,Saussurea, Leontodon, 3 Adenostyles, Erige-ron, Gnaphalium [tab.], Cirsium, Scorzonera[1]. Homogyne, 2 Anthemis, Doronicum, Aro-nicum [tab.]. Carduus [1], Centaurea, Mulge-dium, Soyeria, Petasites,-Aster, Bellidiastrum,Arnica, Berardia, Rhaponticum. Carlina, Apo-
seris, Picris, Hypochoeris, Willemetia),24 Cam-panulaceí (17 Campanula [9], 7 Phyteuma [1],Vaccinium uliginosum, 6 Ericaceí, 23 Gentia-naceí [tab.], (21 Gentiana [1], 1 Sweertia, Pleu-rogyne), Polemontum caeruleum, 4 Borragi-nee (1 Cerinthe, Eritrichium nanum, Myosotisalpestris, Echinospermum deflexum), 38 Scro-fularmeí (Scrofularia Hoppei), Linaria, Erinus,7 Veronica [1], 2 Paederota [1]. Wulfenia ca-rmthiaca end., Tozzia (alp.), 19 Pedicularis 6,Bartska (alp.), Rhinanthus (alp.), 3 Eufrasia 1,10 Labiatů (2 Betonica-sic po 1 Calaminthe,Horminum, Dracocefalum, Lamium, Sideritis,Scutellaria, Ajuga, Teucrium), Pinguicula (alp.),34 Primulaceí (15 Primula, 14 [6] Androsace,4 Soldanella (1 tab.), 1 Aretia, Cortusa, Trien-talis, 2 Globularia, Armeria (alp.), 3 Plantago[1], 5 Polygoneí [1], Daphne (striata, end.),1 Passerina, Empetrum niger, 15 Salicin (Salix

952 Alpinské b

12, 1 Betula, 2 Alnus [1], 4 Conifery, Potamo-geton, Scheuchzeria, Sparganium, 4 Orchideí(1 Orchis, Gymnadenia, Nigritella, Chamaeor-chis), Crocus vernus, Narcissus (radiiflorus)Streptopus (amplexifolius), 5 Liliaceí (2 Allium,Gagea, Czackia [Paradisia], Lloydia), 3 Colchi-cacee (Colchicum (alp.), Veratrum, Tofieldia),16 Junceí (9 Juncus, 7 Luzula [1], Cyperaceí36 (30 Carex [2], 2 Scirpus, Erioforum, 1 Elyna,Kobresia), 36 trav (8 Festuca [1], 7 Avena,5 Poa, 4 Sesleria [3], 3 Trisetum, 2 Koeleria[1], 12 Agrotis, Phleum, Hierochloe, Alope-curus, Calamagrostis), 11 kapradí, (3 Asple-nium, 1 Lycopodium, Selaginella, PolypodiumWoodsia, Aspidium, Polystichum, Cystopteris,Allosorus), při čemž nápadný jen počet Primu-laceí, Gentianeí, Saxifrageí a chudoba monoco-tyledoneí, Leguminos. Počet niválních bylinpodobný, jen menší. Patrno, že se bylinstvoto od bylin roviny liší spíše negativně, totižže z bylinstva onoho mizejí jisté tvary. Avšaki to týče se více jen nejvyšších hor, nebot’ostatní hory a zejména údolí v Alpách majíbylinstvo okolních rovin-jižní italské, baskorem jižnější nežli Lombardie, severní ně-mecké, západní francouzské.

Možno rozeznat i rozdíly v bylinstvu dledélky, nebo francouzské Alpy mají druhy, jichžnení ve vých. slovanských Alpách, a naopak.Taktéž mají Vápenné Alpy dílem jiné druhynežli prahorní, což nelze vždy vykládati pod-nebím nebo půdou, jak činil na př. Thumann ajiní, nýbrž to pochází z geologického rozvojebylinstva alpinského. Jsou totiž čtvery náhledyo původu bylinstva vlastně alpinského. Hookerodváděl je ze Skandinavie, Christ z Asie, jiníz Ameriky a Ball tvrdil, že povstalo na místěpřetvořením staré tertiární flory. Nebo že by-linstvo to teprve povstalo s výší Alp, tedy pomiocénu, to Heer jasně dokázal. Bohatá floratertiáru švýcarského byla jím tak popsána,jako dosud žádná jiná fossilní, ač i východníAlpy a Chorvátsko mají bohatá ložiska. Mátotiž Heer 920 druhů ze švýcarského tertiáru,kdežto na př. Čechám dal Krejčí 522, ačnejbohatší místa skoro stejná (Bílina u nás464 dr., Öningen v sev. Švýcarsku 465 dr.).Ale stromů a keřů popsal 522 druhů, nejvíce
Leguminos 117 dr., Cupulifer 41, Proteaceí 35,vavřínů 25 atd. Viděti z toho, že bylinstvo tobylo alespoň subtropické. Öningen však, kdese byliny mimo jantar nejlépe zachovaly,ukazuje již i moderní tvary: topole, javory(nejhojnější), ořešáky, duby, z jiných bylin rá-kos, Typha, Iris, Salsola, Polygonum, 21 Com-posit, tak že Heer naznačil již 72 druhů copodobných našim. Podobnější je ještě floraquaternární (Utznach). — Z bylin, které za-chovaly se v jantaru, vyskytuje se na př.praotec našich Saxifrag, a smrk dnešní dleConwentze tvořil hlavně lesy jantaronosné,jest tedy dokázána filiace naší vegetace. Zaledové doby bylo asi bylinstvo střední Evropyvůbec jednotné a z ní pochází většina bylinniválních, ačkoli zrovna nejznačnější bylinyto nejsou, tak křímky (Rhododendra) v arkti-ckých krajinách tak vzácné (Grony, Sibiř a j.).

ylinstvo.

Nápodobně udržely se v jihu Alp některéformy teplejší, palmy u Nizzy (Chamaeropshumilis), Diospyros lotus ve Wallisu, Crocussalvifolius (Maggia), kaštan atd. Byliny vlhkajsou dnes více kosmopolitické nežli bylinysucha a proto řídké, 1/6 proti 5/6 suchých.

Dle pásem výšky lze u Alp rozeznávatizpodní les listnatý, vrchní černý (Conifer) avlastní pastvy alpinské. Griesebach má násle-dující pásma: v severu (Schlagintweit v Möll-thalu) vinice do 1500′, pole do 2700′, buk do4200′, smrčiny do 4200. Sendtner v bavorskýchAlpách má buk do 4400′, sosnu do 4600′,smrk do 5300′, modřín do 5600′, Pinus cem-bra do 5750′, vrby do 7800′, Vaccinie do 7000′,křímky (Rhododendron hirsutum) do 7800′, klečdo 8200′. V Pinzgavě jde sosna do 4000′, smrkdo 5000′, modřín a cembra do 6000′, v Enga-dinu a Penninech vinice do 2750′, pole do4700—6100′, smrčiny do 6100—6600′, modřína limba 6500—7000′. V Illyrském Krasu (Kar-stu) les bukový do 4700′, dub (Quercus cer-ris) do 2000′, kleč do 6000′. V jižním Tyrol-sku (Fuchs) vinice do 1500′, buk do 5000′, lesjehličnatý do 6700′, jednotlivé modříny a limbydo 8500′. V Dauphiné buk do 4500′, sosny5000—6300′, smrčiny do 5800′, limba i modřín7700′ (Martins), křímky do 7400′.

Christ ve Švýcarsku rozeznává 1. pásmostředomořské (a nížiny záp. jezer, údolí Rhony,Rýnu, Lemanu, Wallisu), 2. pásmo listnatýchlesů (střední rovina, údolí horní-buk pa-nuje, dub hyne-olše v nížinách; řídké jsoujavory, jasany, vazy; břízy i borovice jenv jihu poříčném); 3. pásmo černých lesů do1800 m (jen 31 % celého Švýcarska jest vůbecles, kdežto Štyrsko má přes 40 %), hlavně smrk,pak sosna (Abies pectinata), zřídka javor (Acerpseudoplatanus), v středních Alpách nejvýšemodřín, ted’ již nejvíce vyhubený, tak v Ty-rolsku a na hoření hranici limba (Pinus cem-bra, vymírající); 4. pásmo pastev, kde hořeníhranici bylin těžko ustanoviti (nejvyšší faner.asi Ranunculus glacialis na vrcholu Finster-aarhornu, 4270 m). V prosmyku sv. Theodula(3322 m) sebral Martins Ranunculus glacialis,Thlaspi rotundifolium, Petrocallis pyrenaica,Draba tomentosa, Geum reptans, Saxifraga pla-
nifolia, muscoides, oppositifolia (tab.), Chrys-anthemum alpinum, Erigeron uniflorus, Arte-misia spicata, Androsace glacialis, Poa laxa,což dává asi obraz nejvyšších bylin.
Jsou tu jen pastva, drny brzy silnější, brzyřidší, dle svahu a položení, neb keřinky nízkés nimi splývají (křímky, kleč). Christ počítali zde 48 bylin z rodů středomořských (Col-chicum alpinum, Crocus vernus, Iberis, Ce-rinthe, Astragalus [zejména alopecuroides], Daf-ne). Zde jsou zvláštnosti, jako Wulfenia ca-rinthiaca (ostatní v Asii po Himálaji), Papa-ver alpinum (arktické žluté, zdejší bělozelené),Oxytropis uralensis DC. (= Halleri Bunge lap-ponica), ale i na př. Veratrum, Polemonium(amerického příbuzenstva), Cyclamen, Calypsomají ráz cizí. Hranice bylinstva proti sněhuvelmi měnivá dle let a měsíců; vždy bývái na sněhu na př. řasa červená (Protococcus


Alpirsbach — A

nivalis), barvící někdy celé ledovce na růžovo(až na př. 3500′, Gornergrat) a živoucí poduračerná (Desoria glacialis). Krása květů velikýcha pestré barvy jejich vyniká jako u arktickéhobylinstva; zejména slynou Gentiany (viz tab.),Primuly, Rhododendra (viz tab.), Eritrichie,zvonky (Campanulae), violy, Dryas (viz tab.),Soldanelly (viz tab.), Crocus; bylina nejpro-slavenější Gnaphalium leontopodium (v. tab.),protěž alpská, rostoucí na skalách strmých.Užitek naproti tomu malý. Kromě pastvy,
kde se nejvíce cení Plantago alpina, Meummutellina a Aronicum scorpioides (píce kam-zíků), hledají se kořeny gentianeí do kořal-ky, jedí semena limby, a spick (Lavandulaspica) až ze Štyrska vyváží se co voňadlodo východní Afriky. Rumex alpinus v Grison-sku ukládají do sudů co zimní píci dobytka vepřového. Pý.
Alpirsbach, město ve virtemberském krajischwarzwaldském, okresu oberndorfském, nahoř. toku Kintzigy, s 1511 obyv. (1885), již za-bývají se předením vlny, pivovarstvím, hrnčíř-stvím, výrobou zboží slaměného a značnýmobchodem dřevním. Zdejší býv. klášter bene-
diktinský (založ. r. 1095), jehož starý román-ský chrám dosud se zachoval, požíval právazv. »staromládeneckého« (Hagestolzen-Recht)jsa dědicem všech mužů v okolí za svobodnazemřevších.
Alpnach, A l p n a c h t, obec spojená se vsíS t a d e m ve švýc. kant. vierwaldstättském podhorou Pilátem, na konci již. chobotu Vierwald-stättského jezera, které se též alpnašskýmzove, se 1679 obyv. (1880) provozujícími ry-
bářství a čilý obchod. Zde roku 1315 Švýcaři porazili vojsko Leopolda rakouského.
Alpska bridlice zpodnı (Unterer Alpen-schiefer) slove souvrství hlavně břidličnatéhokamení mezi Verrucanem s křemitým konglo-merátem u zpodu (podložím) a dolomitemsvrchu (nadložím) a odpovídá tak asi souvrstvísvrchního triasu, uváděnému později pod ná-zvem »Partnašské vrstvy«. -n-

Alpska plemena skotu. Thaer rozdělilveškerý skot na plemena horská, výšinská anížinská. Všecek skot žijící v krajinách hor-natých, alpských, zove se proto skotem alp-
ským. Jest to po přednosti skot schwyzký, al-gavský, montavonský, bregencký, bernský, frei-burský, pincgavský, möllthalský atd. Naukao chovu zvířat nemluví však už dnes o ple-menech alpských přidržujíc se úplně rozdě-lení zoologického. Dpl.
Alpska ruze viz R h o d o d e n d r o n .Alpska zare (něm. Alpenglühen), optický

úkaz jevící se na vrcholech alpských před výcho-dem slunce a po jeho západu. Bývají léta, že anijednoho večera neobjevují se temena Alp v tomnádherném, purpurovém zabarvení, jež jest pra-vou a-kou září. Co pod tímto názvem turistůmčasto se okazuje, jest jen poslední zážeh za-padajícího slunce, jež polévá cimbuří ledovýchhradův a sněžných kupolí záplavou zlatou anádechem růžovým. Než úkaz překrásný, kdyAlpy hoří, planou, kdežto nížiny dávno již za-halily se v závoj noci, jest vzácný. Stojíme-li


lpské pastviny. 953

na temeni některé velehory a dostaví-li sea. z., zíráme ke zlatému kotouči slunka, ježv nespatřené dosud velikosti zdá se klesatik vrcholům alpské hradby na západě. Každýmokamžikem stává se zlato ohnivějším a záro-veň červenějším, krvavějším; vše, co v pruhupaprsků jeho leží, polévá purpurovým jasem,jenž co chvíli více brunátní a přechází v od-stíny tmavější, promíšené violovou barvou.Naše šaty, prádlo i obličej: vše koupe sev ohnivé oranži, hoří a zase v karmínově vio-lovém tónu plane. Slunce klesá a klesá, ažjen úzký, lesklý proužek na západě označuje
místo, kde v aetheru se utopilo. Avšak po chvilcena opačné straně ještě jednou Alpy zahoří,jako by zaniklé slunko naposled ještě zemi po-líbilo; pak nastoupí ztrnulá bledost věčnýchsněhův a ledů. Pozorujeme-li a-kou záři zezdola, z údolí, jest dojem ještě mohutnější.Nenáhlý postup a přeměna barev od zlata arozžhaveného kovu až k temně violovým stí-nům děje se za šera kolem nás rozhoštěnéhoa kaleidoskop barev, zvláště purpurových nuan-cí, nabývá tím větší intensity. Slunce dávnonám již zmizelo s obzoru, a jest tedy novéosvětlení alpských temen tím větším překva-pením. A když po této brillantní hře barevrázem nastoupila bledost ledovcův a sněhů,tu náhlý ten přechod působí až mrazivě. Pochvilce však znova a naposledy temena vele-hor zaplanou růžovým leskem, ale jest to jižpouze krátký, sesláblý úsměv. Rt.
Alpske hospodarstvı zdomácnělo vevysokých horách, kde orbě se nedaří pro níz-kou teplotu, přílišnou vlhkost a nepříhodnéumístění pozemků, tak že vedlé travin jinýmrostlinám hospodářským nejde k duhu. Trávana alpských pastvinách se spásá, a dobytek
dává hospodáři za poskytnutou píci užitkyzvířecí. Jedna dojnice dává průměrem denně3,57 až 9,38 l mléka. Nadojené mléko nemávšak v Alpách odbytu a proto vyrábí se z ně-ho máslo a sýr, jež snesou dalekou dopravu.Aby a. h. se povzneslo, zakládají se v novějšídobě družstva pastevná a mlékařská. Účast-níci družstva vyvolí ze svého středu na urči-tou řadu let (z pravidla 3 roky) důvěrníka(Alpvoigta), jenž toho dbá, aby užitek travní se zvýšil prováděním ochranných staveb protisněhovým stržím, hnojením, odstraňováním ple-vele, kypřením země a vyséváním dobrýchtravin. Další jeho činnost směřuje k tomu, abyzachován byl pořádek v době pastvy; určujedobu odchodu s Alp, najímá pasáky a sýraře,dozírá na výrobu másla a sýru, rozděluje vý-robky tyto podlé kusů dojnic jednotlivýmúčastníkům družstva a p. Tý.
Alpske pastviny zovou se travnaté po-zemky, jejichž tráva bud’to se požíná nebopastvou zužitkuje. Dle své polohy dělí se a. p.na přední, střední a vysoké. P ř e d n í sahajíaž do výše 1000 m a poskytují na jaře prvnía na podzim poslední pastvu dobytku užitko-vému. Letní tráva požíná se a senem získa-ným krmí se v zimě dobytek. S t ř e d n í dosa-hují výše 1000 až 2000 m a poskytují pasou-címu se dobytku hojnost pastvy v době letní


954 Alpské setniny —

(od konce června až do počátku září). V y-s o k é, jež leží výše 2000 m, slouží hlavněk pastvě ovcím a kozám. Pastva trvá na před-ních pastvinách 110 až 121, na středních 80až 103 a na vysokých 70 až 82 dní. Tý.

Alpske setniny, část’ vojska italského, jížnáleží chrániti přechody přes Alpy. A. s. zří-zeny r. 1872 a bylo jich původně 24, r. 1878zvýšen počet jejich na 36, r. 1883 na 72; majívždy po 250 mužích a tvoří 6 pluků. Při mo-bilisaci se počet a-kých setnin zdvojnásobí.

Alpske spolky. Do polovice tohoto stol.dostoupeno jen dosti málo alpských vrcholůva sedel ledovcových, ač již tehdá k nim se čí-taly nejvyšší obr Montblank a nejkrásnějšívelehora Panna. Dnes mimo některé skalnízuby-aspoň ve Švýcarsku-není temenevelehor, na něž nevstoupila lidská noha. Úkolalpinismu řešiti jala se teprve nedávná doba.Angličané první sdružili se ve spolek k syste-matickému prozkoumání Alp. R. 1857 ustavilse v Londýně A l p i n e C l u b, jenž přijímalza členy pouze turisty, kteří slezli horu nej-méně 1200 m vysokou. Obmezení takovéhonebylo při Německém a-kém s-ku, zřízenémv Mnichově r. 1869, kterýž s R a k o u s k ý ma-kým s-kem, existujícím již od r. 1862, spojilse r. 1874 v N ě m e c k ý a R a k o u s k ý a-ký s.Š v ý c a r s k ý a l p s k ý k l u b ustavil se teprver. 1863. Vedlé těchto a-kých s-ků zvláště dů-ležity byly: C l u b A l p i n F r a n ç a i s v Paříži(r. 1874) a italský spolek C l u b a l p i n o i t a-l i a n o v Turině (r. 1863), jenž nejen Alpy,nýbrž i Apenniny pojal v obor svých výzkumů.Po příkladu těchto hlavních a-kých s-ků zří-zeno mnoho jiných klubů, nejvíce s omeze-ným působištěm, jako na př. Rakouský tu-ristický klub (1869), jenž učinil si úkolemprozkoumati Dolnorakouské a Julické Alpy,nebo A l p s k ý k l u b r a k o u s k ý (1878). Angli-cký klub proslul svými členy, kteří vykonalinejslavnější a nejtěžší cesty. Z jeho publikacívyniká zvláště Peaks, Passes and Glaciers, Al-pine Guide, Alpine Journal a j. Všecky většíkluby vydávají listy neb sborníky, mezi nimižpřední místo má Jahrbuch des SchweizerischenAlpenclubs, vycházející od r. 1864 v Bernu apodávající vědecké práce, popisy výstupů,
pěkné, kolorované mapky atd. Některé spolkysledují více praktickou činnost, jež zračí seve stavbě a v úpravě cest, ve zřizování chýšína místech nesnadno dostupných, v subven-cích poskytovaných stanicím meteorologickýmnebo vědeckým výpravám, v dozoru nad spol-kem vůdců, ve vyhledávání různých výhodpro své členy, lacinějších cen na drahách,v hostincích atd. A. s. rozvětvují se na jedno-tlivé sekce, kteréž, jsou-li v Alpách, předemvěnují svou pozornost nejbližšímu okolí neboněkteré alpské skupině. Jedním z předníchúkolův a-kých s-ků jest stavěti ochrannéchýše v říši sněhu a ledu. Toto stavění chýší,upravování cest, zavěšování řetězův a hákůna místech nebezpečných atd. má za výsle-dek, že leckterá velehora, do té doby téměřnedostupná, poddala se i lezcům obyčejným,ba že i sám Montblank za dobré pohody

la Alpujarra.

v turistické saisoně denně bývá navštěvován,a že celá řada výprav na velehory, k nimždosud s posvátnou hrůzou se vzhlíželo, skleslana pouhé »dámské tury«. Rt.

Alpske uhlı (Alpenkohle) slovou starší a-káu., která podlé jejich petrografického vzhledunelze připojiti k hnědému uhlí, ale za příči-nou mladšího geologického stáří také ne k uhlíkamennému. Sem náleží rovněž uhlí z keuperua liasu, též z Gosanského útvaru Alp. -n-

Alpsky roh (Alpenhorn) jest prastarý ajednoduchý nástroj dechový, jehož dosud uží-vají pastýři v Alpách, zejména švýcarských.Jest to kuželovitá roura 1,6—2 m dl., z úzkýchdřevěných dužin stočená, obyčejně přímá, říd-čeji na dolním konci ohnutá a výtrubkem(Mundstück) z tvrdého dřeva opatřená; vydávátóny silné, ušlechtilé a přirozené, poněvadžnení prolamovaná. Gh.

la Alpujarra [alpuchara] nebo las Alpu-jarras (dle jedněch z arabského abú-šarra =otec zla, svárumilovný, nezkrotitelný, dle ji-ných z Alba Sierra) sluje dle špan. zeměpiscůvúzemí v již. Španělsku, ohraničené na severuSierrou Nevadou, na záp. Sierrou de Lujar aúdolím Lecrinským (val de Lecrin), na jihuStředozemním mořem a na vých. Sierrou deGádor. Téměř rovnoběžně s pobřežím táhnese pokrajné pohoří Sierra de Contraviesa, i po-kládají v knihách nešpan. za A-ru část’ ležícímezi touto Sierrou de Contraviesa a sněhempokrytou Sierrou Nevadou. Krajina ta (R.Fordnazývá ji španělským Švýcarskem), zajímavápro geology a botaniky, rozryta jest maleb-nými údolími a roklemi (barrancos), ve kte-rých bují bohatá subtropická vegetace (i datlov-níky tu rostou), následek to mírného podnebía četných bystřin (hlavní: Rio de Cádiar) prý-štících ze S. Nevady. V A-rách lze jednímrázem přehlédnouti všechna vegetační pásmaevropská, díváme-li se z údolí některého naosněžený M u l h a c e m (3481 m), nejvyšší tohoru S. Nevady. V mírném podnebí zraje tuobilí až i ve výši 2000 m a jest tedy A. přessvoji neschůdnost četně obydlena (115.000 dušíve 65 pueblos, 30 lugarcillos, 500 caserios aasi 2000 samotinách [cortijos] ). Hlavní místojest U g í j a r se 3500 ob. Silnic jest poskrovnu
a to jen v místech přímořských (z Adry doDalias a do Almerie). Jinak všechno cestování adoprava koná se jako za doby maurské koňmoa na soumarech. Z vydatnějších zdejších olo-věných dolů dováží se na tisíci mezcích ná-klad do Adry, odkud pak odváží se po mořido Anglie. — Lid v A-rách mluví nářečímod granadského se lišícím. avšak přehnánadomněnka, jako by zde ještě vládl živel maur-ský. Strašlivé povstání Maurů, propuklé zderoku 1568 (Abenhumeya, Aben-Aboo, Aben-Farag) bylo 1570 potlačeno, Maurové téměřvyhubeni a zpustošená A. opět zalidněna nazákladě královského nařízení (Real Cédula zedne 31. kv. 1572, dle které žádný přistěhovalecnesměl býti Granad’anem) křest’anským lidemz Kastilie, Galicie a Estremadury. S touto dě-jinnou událostí nesrovnává se pokládati dnešníobyvatele A-ry (los Alpujarrenos) za čisté po-

P

Alpy —

tomky Maurů. Alarcon, La Alpujarra; RichardFord, Handbook of Spain; Zwei Jahre in Spa-nien od Willkomma, jenž vidí v obyvatelíchčisté Maury. NKh.28Alpy (odvozováno původně od lat. albus
= bílý, tedy sněžné hory, ale pochází nejspíšeod keltského alp, ailp, což značí vysoké hor-stvo), ve smyslu všeobecném velehory, složenéz celistvých horských uzlů, které sedly nebojen prolukami od sebe jsou odděleny a naúbočích namnoze rozervány, tvoříce hluboképropasti se stěnami často kolmými. Majícezpravidla naprostou výšku velmi značnou, pře-sahují až na malé výjimky hranici věčnéhosněhu. Jméno obdržely většinou podlé zemí,v nichž se prostírají. I známe v Evropě mimoA. v užším slova smyslu též A. Sedmihradskéa Skandinavské, v Africe Habešské A., v sev.Americe Přímořské A., dále Australské A. a j.V užším slova smyslu rozumí se jménem tímtonejvětší horstvo evropské, náležející zároveňk nejdokonalejším a nejlépe vyvinutým vele-horám na celé zeměkouli.
Alpy, mohutné horstvo středoevropské,prostírající se mezi 5—16° v. d. a 43—48°s. š., pokrývají s předhorami a vysočinamiasi 300.000 km2. Na západě ohraničují je ní-žina provencalská (rhônská) a švýcarský Jura;na severu vysočina švábskobavorská a údolíDunaje od ústí Innu; na východě nížinyuherské; na jihu údolí Sávy, Kras, Jaderskémoře a nížina padská. Horstvo, ve kterémžse jeví zvláštní ráz alpský, pokrývá však jenplochu 175.818 km2 a to v Italii 34,029 km2,ve Francii 45,977 km2, ve Švýcařích 34,084km2, v knížectví Lichtensteinském 165 km2

a v Rakousko-Uhersku 61.563 km2. (Srovn.v Evropě: pohoří Skandinavie 523.000 km2,Ural 330.300 km2, Apenniny 154.100 km2, Kar-paty 90.000 km2, Pyreneje 71.500 km2; v Asii:Kavkáz 350.000 km2 a Himálaja 555.000 km2.)Severní (vnější) oblouk Alp jest 1500 km ajižní (í (vnitřní) 1100 km dlouhý; vzdálenost Nizzyod Vídně asi 1000 km. (Oblouk Karpat 1440 km,Kavkázu 1100 km a Himálaje 2400 km.)A. prostírají se uprostřed mezi rovníkema točnou a jsou nejdůležitějším rozhranímklimatickým v Evropě; svah jejich na jihu jest
sráznější severního a vody jejich odtékajík moři Středozemnímu. Severnímu, Černémua Jaderskému. — Leitpold vypočetl, že byhmota Alp Západních, Středních a Východ-ních, kdyby stejnoměrně byla rozložena presEvropu (9.073.900 km2), zvýšila roveň Evropyo 8,39 m, pokud se dotýče o 7,69 m a o 11,15 m,nebo úhrnem o 27,23 m. Jednotlivá alpskápásma táhnou se skoro všecka směrem odzjzáp. k vsvých.; jen v jihových. části, odOrtlesu totiž, převládá smě rod zszáp. k vjvých.H y p s o m e t r i c k y Rozdělují se A. na podhoří, střední a vyšní A. P o d h o ř í pnou seod 650 m do 1625 m, kdež obyčejně končívávzrůst stromů; s t ř e d n í A. dosahují výškyod 1625 m do 2600 m až ke hranici věčnéhosněhu; vyšní A. počínají výškou 2600 m apnou se nejvýše na Montblanku (4810 m), po-kryty jsouce z větší části věčným sněhem a

Alpy. 955

ledovci. H r a n i c e v ě č n é h o s n ě h u jest dlevýpočtů Sonklarových: v Západních Alpách2660 m, v záp. Švýcarsku, v Savojsku a Pie-montu 2860 m, ve vých. Švýcarsku a v záp.Tyrolsku na sev. svahu 2820 m a na jižním svahu2910 m, ve Vysokých Taurech 2860 m; prů-měrně tedy asi 2700 m. Některé vrcholy jsouvšak i v létě úplně beze sněhu, na př. PizLinard (3416 m) ve skupině Silvrettské a PizLanguard (3266 m) v Berninských Alpách, ačpřesahují hranici věčného sněhu. Proto činítéž Ratzel rozdíl mezi orografickou (nižší) aklimatickou (vyšší) hranicí věčného sněhu.

L e d o v c e pokrývají v Alpách asi 4000 km2,z čehož dle výpočtů Sonklarových připadá naA. Oetzthalské 577,06 km2 a na Vysoké Taury412,97 km2. Ledovců v XIX. století ubývá;v XVII. a XVIII. století pokrývaly v Alpáchmnohem větší plochu; naproti tomu bylo jichv XI. a XV. stol. mnohem méně než nyní,kdežto v době předhistorické ohromné plochyjimi byly pokryty, o čemž svědčí četné mo-rény, sutiny nakupených balvanů a skal-ních úlomků; tak dosahovaly druhdy na př.ledovce Alp Oetzthalských na jih až k Ve-roně. — Při tání ledovců sbírají alpské by-střiny v létě až 4200 millionů krychl. stopvody denně.

Jako drahokamy různých barev zdobí A.četná, krásná jezera, pokrývajíce dle výpočtuStrelbického 4447,2 km, a to: ve Švýcarsku1264,9 km2, v Italii 955,9, v Německu 614,6,ve Francii 322,8 a v Rakousko-Uhersku 1289km2. Z těchto 1289 km2 připadá na Uhry991,5 km2 (jez. Neziderské 356,4 a Blatenské635,1) a na Rakousko 297,5 km2, a to na je-zera v Tyrolsku a Vorarlbersku 97,1 km2,v Salcpursku 29.2, v Hor. Rakousích 94,3,v Dol. Rakousích 1.9, ve Štýrsku 6.7, v Ko-rutanech 58,9 a v Krajině 9.4 km2. V hlubinyjezer pohružují alpské bystřiny a řeky vše, courvaly skalnímu světu při prudkém toku svém,a opouštějí očištěny jejich hladinu. Kde jezernení, pokryty jsou břehy a řečiště široko da-leko valouny a balvany, které nejbližší přívalvody rychle dále zanáší, niče často v oka-mžiku dlouholetou práci lidskou.

Nejstaršími známými o b y v a t e l i A l p byli
K e l t o v é; nyní bydlejí tu F r a n c o u z o v é aI t a l o v é (Románi, asi 31/2 mill.), Němci (asi31/2 mill.) a Slované (asi 2 mill), úhrnem tedyokolo 9 mill. Nářečí rhaetorománské (ladinské)udrželo se jen ve vých. Švýcarsku a v jižnímTyrolsku. L a d i n i Bydlejí ve švýcar. kantoněGrisonském v údolí Předního a Zadního Rýna,v horním údolí Albuly, v Engadinu (údolí Innu)a v jižním Tyrolsku v údolích: Fassanském(poříčí Avisia), Grödnerském (poříčí Eisacku);Enneberském (poříčí Rienzy) a Buchenstein-ském (poříčí Piavy). Tu a v okolí Trbíže jestnejvětší směsice národní v Alpách. U Gr. Cer-vina jest rozhraní mezi Francouzi, Italy aNěmci; v okolí Triglavu jest rozhraní meziItaly, Němci a Slovany.
A. rozdělujeme ve tři velké části: Západní,Střední a Východní, roztřid’ující se opět v jedno-tlivé skupiny, o jejichž přesném orografickém


956 Alp

rozdělení však dosud učenci úplně se ne-shodli.

I. Zapadnı Alpy pokrývají přes 60 000 km2

od moře Ligurského až k jezeru Genevskému;jejich délka obnáší asi 300 km; průměrná výškavrcholná a hřebenná stoupá velmi pravidelněod jihu k severu. Města Martigny (M., vizpřílohu, kde mnohá jména označena jsou jenzačátečními písmeny, tuto v závorkách polo-ženými), Grenoble (Gr.) a Sisteron (S.) ležína rozhraní Alp prahorních (na vých. až k ní-žině padské) a vápencových (na západě).

1. P r a h o r n í L i g u r s k é A. pnou se meziprůsmyky Giovi (790 m) a Col di Tenda (C.T.1873 m). Orograficky veledůležitý průsmykGiovi odděluje vůbec A. a Apenniny západněod údolí Scrivie, pravé to pobočky Pádu: podním vedena byla řadou tunelů dráha z Janovado údolí Scrivie a do Alessandrie (Al.). Najižním svahu Lig. Alp prostírá se malebnépobřeží Riviery di Ponente mezi Nizzou (N.),Savonou (S.) a Janovem a slyne nejen krá-sami přírodními, ale i velmi mírným podne-bím. Severní hraniční čáru Lig. Alp označujína připojené mapě města Alessandria, Asti(A.) a Cuneo (C.); vrchovina Montferratská(400—485 m) tvoří však již zvláštní skupinu,od Alp a Apenninů nížinami úplně oddělenou.Výška vrcholů Lig. Alp roste směrem od vých.k západu; nejvyšší hora jest Monte Gioje(2630 m), a to východně od průsmyku Col diTenda, spojujícího údolí Stury s údolím Roje;tudy vedena byla silnice, spojující Nizzu s Cu-neem a Turinem. Západně od průsmyku Giovijde průsmykem Bocchettou (777 m) silnicez Janova do Alessandrie. I ze Savony vedenasilnice průsmykem Col d’Altare (490m) do Cevynad Tanarem a skoro stejným směrem i dráhaze Savony do Turina, čímž valně rozmnoženaželezniční a silniční sít’, spojující nížinu pád-skou s pobřežím moře Ligurského. Předělmezi Popádím a úvodím četných bystřin Ri-viery vzdaluje se od pobřeží směrem od vých.k západu. Tanaro teče jediným krátkým údo-lím podélným a má pobočky Sturu a Bor-midu, jejichžto údolí zvláště ve středověkuměla obchodní a strategickou důležitost.

2. P r a h o r n í P ř í m o ř s k é A. mezi prů-
smykem Col di Tenda a městem Sisteronem(S.) nad Durancí chrání přímoří Ligurské předzimavou »tramontanou«, tak že na př. jižv okolí města Grasse (Gr.) se vyrábějí výbornévoňavky z květin; lahodným podnebím ještěvíce vyniká okolí Nizzy, Monaka a Mentony.Krajiny tyto ovlažují četné bystřiny a řeky,zvláště Stura, Ubaye, Durance, Verdon a Var.Předěl vodstva a směr nejvyšších hor (Roccadell’ Argentera 3290 m, Cima di Gelas 3188 m,a Cima di Mercantour 3167 m) jde od jihových.k sev.-záp. Průsmykem Col de la Magdeleine(C. de Larche, 1995 m) spojena jsou údolíStury, Ubaye a Durance; průsmyk tento chránítvrz Barcelonnette (1140 m). U města LesMées nad Durancí zdobí veledivokou krajinuskalní labyrint, podobající se Aberšpašským aTeplickým skalám v Čechách. Ve skalním úžlabíu města Digne (D.) nad Bléonnou prýští teplé

y.

sirné prameny. Vápencové hory jižně od údolíVerdonu a záp. od údolí Varu nejeví již rázuhorstva alpského. Řeka Argens dělí površívých. Esterelské (600 m) od záp. pohoří Maur-ského (M. des Maures, 800—1000 m). Severněod Toulonu jsou světoznámé soutěsky Ollioul-ské, podobné skalám belgradčickým v Bulhar-sku. Severozápadní vápencové pohoří St. Be-aume (1043 m) prorváno jest četnými jesky-němi. Římská vojenská silnice, zv. via Aurelia,spojovavší Italii s Gallií v době, kdy Římanéještě neovládali přechodův alpských mezi obě-ma těmito zeměmi, vedena byla na pobřežíaž ke vtoku Argense do moře a odtud údolímřeky této do Gallie.

3. A. K o t t i c k é a S e v e r n í A. D a u p h i-n e j s k é tvoří až k průsmyku Montceniskému(MC. 2098 m) zvláštní prahorní skupinu, kdežsbírají vody své řeky Ubaye, Stura, Pád, DoraRiparia, Arc, Isera, Drac a Durance, jejichžtopředěl táhne se směrem severozáp. od vrcho-viska Stury až k ústí Arku do Isery. Zvláštnívýznam má podélné údolí Durance. Východnějsou totiž vlastní A. Kottické, západně A. Oisan-ské čili Pelvouxské; tu pne se uprostřed le-dovců Pointe des Ecrins do výše 4103 mjako šperkovníček (franc. écrin, šperk), tamtrůní krásná velehora Monte Viso (3845 m).Sev. od P. d. Écrins jest údolí bystřiny Ro-manche, pobočky Arku, východně od Bourgud’Oisans otvírá se na l. břehu údolím bystřinyVenéonu přístup do světoznámé divoké skalníkotliny Berardy. Údolí Venéonu obklopují s třístran Mont Olan (3883 m), Grand Pelvoux(4103 m), Pointe des Ecrins a Meije (3987 m),jejichž ledovce jako drahokamy září mezisráznými skalami zdobíce divoce romantickoukrajinu. Velkolepý je rozhled na A. s Monte-Visa a Grand-Pelvouxa; rovněž s Taillefera(2861 m), jihovýchodně od Grenoblu (Gr.) nadIserou, která tu teče údolím Graisivauda-nem. Svah Alp Kottických jest do Franciepovlovný, avšak do Italie náhlý; Saluzzo (S.)v Popádí leží na př. již jen 366 m nad hl. m.Vliv přírodních těchto poměrů vysvětluje, pročjiž ve starověku gallští Keltové rozšířiti mohlipanství své do nížiny pádské a proč krajinyzápadní zvláště ve středověku měly tak značnou
strategickou a obchodní důležitost. Z Provencevede silnice údolím Durance a průsmykemMonte-Geneverským (M. G. 1860 m) do údolíDory Riparie přes Casanovu do Susy (S.) aodtud do Turina (T.); jest to nejkratší spo-jení Marseillu s Turinem. Ze Susy odbočujerovněž důležitá cesta do Savojska, a to prů-smykem Mont-Ceniským do údolí Arku, od-tud pak údolím Isery do Grenoblu. Skorostejným směrem vine se též železnice skrzeCol de Fréjus (1290 m) tunelem řečeným mont-ceniským (12.233 m dl.) z Turina do Susy ado Chambéry (Ch.). Ze Susy vystavěli Římanéjiž za Augusta vojenskou silnici do Gallie, ake stavbě její přispěl i keltský král Cottius,jehožto jméno zachováno v názvu Alp Kotti-ckých. Údolími Isery a Arku valily se i vojeKarla Vel. a jeho nástupců do Italie; odtudspěchali obchodníci ku břehům Rhônu, Du-

Alp

naje, Rýna, Vesery a Labe. Průsmyk Col dela Traversette (2995 m) spojuje údolí Pádu aDurance mezi Saluzzem a Mont-Dauphinem;»Trou de la Traversette« (Díra traversettská),72 m dlouhý tunel, první v Evropě vůbec, byljiž r. 1480 prokopán. Col du Lautaret (2075 m)spojuje údolí Durance s údolím bystřiny Ro-manche mezi Briançonem a Grenoblem, kte-réžto město zajisté ovládalo druhdy téměřvšechny cesty do Alp Kottických a do Italie.

4. J i ž n í v á p e n c o v é D a u p h i n e j s k é A.táhnou se až k vrchu Mt. Ventoux (1912 m)u Avignonu. Průsmykem Bayardovým (1240 m)vine se cesta z údolí Draku do údolí Durancepřes město Gap (G.); tu zříti mezi skalamivápencovými četné slatiny, tvořící v jezírkuPelhatierském malé plovoucí ostrůvky.

5. P r a h o r n í G r a j s k é ( Š e d é) A. končíu průsmyku Velkého sv. Bernarda (V. B.,2472 m) a rozdělují se ve tři skupiny s čet-nými ledovci a věčným sněhem. Jižně odúdolí Dory Baltee vyniká tu první skupinaGran-Paradisa (4052 m) a snižuje se povlovněaž po průsmyk Iseranský (2769 m), kde jakookolo průsmyku Sv. Gottharda ve středníchAlpách vyvěrají četné bystřiny, mezi nimiOrco, Arc a Isera. Jižně od osady Ceresoleprotéká Orco řadou kataraktů divoce roman-tickou soutěsku Scalare di Ceresole. Prů-smykem Malého sv. Bernarda (M. B., 2157 m)vede z údolí Isery do Aosty (A.) historickyvelepamátná cesta, které použili též Hannibal(dle Mommsena) a Napoleon přecházejíce doItalie. Nyní se jí méně užívá, poněvadž ne-vede přímo do Milána. Druhá skupina, zvanáTarantaiská dle údolí hořejší Isery až poAlbertville, vyplňuje krajinu mezi údolímiArku a Isery. Ve třetí skupině pne se dovýše 4810 m nejvyšší hora evropská M o n tB l a n c; 12 km dlouhý ledovec Mer de Glacesklání se u osady Chamonix (Ch.), do údolíArvy; v této skalní spoustě uprostřed četných(29) ledovců a věčného sněhu vévodí »Mon-archa«, témě Mont-Blanku. Východně jestrozhledem svým proslavený Col de Balme(2204 m) na cestě ze Chamonixu (1052 m) doMartigny (M. 475 m). Při východních rozso-chách Mont-Blanku jest rozhraní Francie,
Italie a Švýcarska. Tu jsou též A. vůbec nej-užší, tak že vzdálenost Genevy od Ivree (I.)obnáší jen 150 km; může se tedy úkazu tohotopoužiti jako dokladu pro orografickou zvlášt-nost, že mohutné pásmité horstvo Alp tamjest nejužší, kde nejvýše se pne nad hladinoumořskou. Stísněné prahory Mont-Blanku ne-jsou ani příčnými údolími příliš prorvány;sutiny, horský led a věčný sníh vyplňují tudebře a kotliny mezi sráznými skalami.
6. V á p e n c o v é A. S a v o j s k é sklánějíse povlovně k jezeru Genevskému (375 m) ado údolí rhônského. Přes Chambéry (Ch.)vedena roklí »trouée de Chambéry« dráhado Lyonu a do Genevy. Překrásného rozhleduposkytují Mont Saleve (1379 m), jižně od Ge-nevy, a La Tournette (2356 m), východně odjezera Annecyského (446 m). Jezero Bourgetskéleží již jen 238 m nad hladinou mořskou. Nad


y. 957

údolím Rhônu pne se Dent du Midi do výše3285 m.

II. Strednı Alpy pokrývají více než 65.000km2 od průsmyku Vel. sv. Bernarda až k Bren-neru (Br.) v Tyrolsku a rozdělují se na pra.hory a na severní a jižní vápencové A.; tytopočínají však teprve východně od Lago Mag-giore a ohraničeny jsou na severu údolímiAddy a Adiže. Podélná údolí Rhônu, Rýnua Innu tvoří ideální rozhraní mezi prahoramia severními Alpami vápencovými; přesnéohraničení geologické není tím ovšem vy-tčeno. Poněvadž jednotlivé horské skupinyve zvláštních článcích budou popsány, bud’težtu vytčeny jen význačnější rysy a četné prů-smyky, jež pro kulturní dějiny a obchod ve-liký mají význam. Vrcholné výšky stř. Alpubývá od západu k východu; zákon ten všaknevztahuje se k Alpám Penninským a Bern-ským.

P r a h o r y jsou: 1. A. P e n n i n s k é (kelt.pen = s k a l n í h r o t) prostírají se délkou90 km až k průsmyku Simplonu (S.) a výškavrcholná roste od západu k východu. Na jihjest do Italie svah srázný, na sever vysílávšak horstvo 30 až 40 km dlouhé, skoro rovno-běžné rozsochy do údolí Rhônu. Rozsochytyto uzavírají příčná údolí, jejichž směr namapě vyznačen údolím bystřiny Vispy; tuleží hojně navštěvovaná osada Zermatt (1620 m)severových. od M. Cervina (něm. Matterhorn,ital. Monte Silvio, 4482 m), osamělé vele-hory, ovládající svou pyramidou přes 1300 mvysokou řadu mohutných ledovců. I hřebenAlp Penninských zdobí ledovce (140), tak žese toto skoro nepřístupné horstvo tím lišíode všech alpských skupin. Přes ledovce pro-hýbá se též nejvyšší alpský průsmyk Theo-dulský (3322 m) a vede ze Zermattu do Italie;v létě konají se tu důležitá pozorování mete-orologická. Průsmyk tento nevede však přímodo nížiny pádské, nýbrž údolím bystřiny Tour-nanche do údolí Dory Baltee mezi Aostou aIvreou, což rovněž vyznačuje nepřístupnosthorstva, jež jako hradba odděluje Švýcarskood Italie. Na rozhraní obou států jest navrchovisku Sesie Monte Rosa se svými desítirohy (3975—4638 m), a ve Švýcarsku skupina
Saasgrata (vých. od Zermattu) s Rohy Mischa-belskými (4554 m) uprostřed četných hor, 3000až 4000 m vysokých a rovněž ledovci pokry-tých. Západně od Lago Maggiore (197 m) roz-lévá se jezero Lago d’Orta (372 m) a mezioběma těmito jezery vyniká Monte Motteroneč. Mergozzolo (1491 m) překrásným rozhledemna Alpy a na četná jezera, ovládaje obzor odMonte-Rosy až k Ortlesu v Tyrolsku a nížinupádskou daleko za Milán. Údolí Dory B. aRhônu spojuje průsmyk sv. Bernarda. Již Ří-mané od dob C. Julia Caesara používali hor-ské této stezky a r. 1800 vedl tudy vojskoNapoleon Bonaparte, jenž také zbudovati dalv létech 1801—1807 nejpohodlnější alpskousilnici přes Simplon (S. 2010 m) z Briegu (B,720 m) nad Rhônem údolím Vedronským doDomo d’Ossola (278 m) nad Točí k jezeru LagoMaggiore a do Milána.

958 Alp

2. A. L e p o n t s k é a A d u l s k é tvoří jižněod údolí Rhônu a Předního Rýnu zvláštnískupinu až k průsmyku Splužskému (Splügen,Sp.) a důležitými jejich průsmyky vedou zesev. cesty k jezerům Lago Maggiore a Lagodi Como (213 m). Záp. část’ nazývá se A l p a-m i T i c i n s k ý m i (Tessinskými), střední sku-pinou sv. Gottharda a vých. Alpami Adul-skými. Ledovců je tu málo a nejsou rozsáhlé.A. Ticinské rozprostírají se mezi údolími Tocea Ticina, jejichž vrchoviska spojuje horskástezka přes průsmyk San Giacomo (2308 m).Toce tvoří jižně od sedla Grieského (2446 m)u osady Fruthu znamenitý, 200 m vysoký a26 m široký vodopád. Četné vodopády a krátkédebře jsou tu vůbec význačny, zvláště naúzemí italském. Okolo pr. sv. Gottharda(2114 m, S. G.) vyvěrají Ticino, Rhôn, Reuss,Přední a Střední Rýn na vysočině, na kteréžjest památný předěl mezi úmořím Severníhoa Středozemského moře. Zadní Rýn vznikáv ledovcích Rheinwaldhornu (3398 m). PrůsmykGotthardský obklíčen mimo jiné čtyřmi důle-žitými průsmyky: Furkou (F.), Nüfenenským,Oberalpským (O. p.) a Lukmanierem (L.). Furka(2436 m) spojuje údolí Rhônu (Vallis) s údolímReussy (Urserenthal); stavba strategicky dů-ležité silnice z Briegu (B.) do Andermattudokončena r. 1865. Horská stezka přes sedloNüfenenské (2440 m) spojuje údolí Rhônu aTicina. Průsmykem Oberalpským (2046 m) vy-stavěna byla silnice z Andermattu do Disen-tisu nad Předním Rýnem a odtud do Churu (Ch.).O důležitosti těchto silnic přesvědčí jedinýpohled na podélná údolí Rhônu a Rýnu odMartigny až po Chur. Z Churu vede dráhak jezeru Bodamskému a z Briegu přes Mar-tigny a Lausannu (L.) do Genevy; přírodaurčila tu směr prostředků dopravních, z nichžpo dokončení tunelu arlberského v Tyrolskupočíná i Rakousko těžiti. Pohlédněmež nynína průsmyk sv. Gottharda a na jezera Vier-waldstättské, Bodamské, na Lago Maggiore aL. di Como. Od r. 1882 spěje vlak z Milána (M.)a Coma (C.) do Bellinzony (B.) nad Ticinema údolím řeky té do Airola (A.), a odtud 14.912 mdlouhým tunelem do Göschenen (1109 m) ak jezeru Vierwaldstättskému; jest to nejkratší
spojení Švýcarska a Německa s Italií. Rych-lost dopravy vyhovuje požadavkům moderním,avšak již v létech 1820—1832 vystavěti dalyspolečným nákladem švýcarské kantony Uri aTessin velkolepou silnici z Bellinzony (244 m)do Airola (1145 m) a přes průsmyk Gotthard-ský do Andermattu (1450 m) a k Certovu mostu(1400 m, Teufelsbrücke) nad Reussou. Ode-čteme-li výšku nejvyššího bodu tunelu želez-ničního (1154 m) od výšky průsmyku (2114 m),seznáme, že vlaky jezdí 960 m pod silnicí.Přechodem přes Sv. Gotthard proslavil seSuvarov roku 1799; ostatně průsmyku po-užíváno již ve středověku od křižáckých vá-lek. Průsmykem Lukmanierem (1917 m) vysta-věna byla r. 1878 silnice údolím StředníhoRýnu z Disentisu do údolí Brenonského (ValBlegno); odtud do Bellinzony užívá se staršísilnice gotthardské. V době, kdy Rakousko

y.

ještě vládlo nad Lombardií, vystavěna bylaz Piemontu do Švýcar silnice průsmykem sv.Bernardina (S. B. 2063 m), spojující Bellinzonus údolím Zadního Rýnu; dříve vedla tu jenhorská stezka přes osadu San Bernardino(1626 m), a to již za středověku. Všechny tytosilnice směřují k Lago Maggiore a k Milánu.

3. Neméně zajímavy jsou průsmyky přesA. R a e t s k é a B e r n i n s k é, spojující Švý-carsko a Tyrolsko s jezerem Comským a s Mi-lánem, což vysvětluje též význam, který mělMilán po věky pro obchod a v dobách váleč-ných. Vytčeny bud’tež tu průsmyky: Splužský(Sp.), Septimer (Spt.), Julier (J.), Albula, Ma-loja (M.), Stelvský (St. s.) a Bernina (B.), ježspojují údolí Rýnu, Innu (Engadin), Adiže(Vintschgau) a Addy (Val Tellina). Pr. Spluž-ský (2117 m) byl od XII. stol. branou nejči-lejšího obchodu z Italie k jezeru Bodamskému;od r. 1822 vedena tudy silnice. Dříve vedlacesta z Chura do Thusisu (746 m) nad Zad.Rýnem a odbočovala tu do pověstné debřeViamalské (Via mala, zlá cesta) k osadě Spluze(1450 m) a ku průsmyku Splužskému; odtudskláněla se údolím Val San Giacomo do Chia-venny (300 m) nad Mairou. Odtud táhne sesměrem severových. údolí Mairy (Val Brega-glia) až k Maloji; ještě v údolí Bregelském od-bočuje však horská stezka zvláště za středo-věku proslavená k Septimeru (2311 m) a doBivia (lat. bivium, křižovatka), ležícího nakřižovatce cest přes Septimer a Julier. Tento(2887 m) spojuje údolí Rýna s Engadinem; sil-nice r. 1840 vystavěná vede z Thusisu údo-lími Albuly a její pobočky Julie do Bivia aEngadina. Od válek křižáckých bylo tu čiléspojení mezi jihem a severem, což lze téžříci o cestě přes průsmyk Albulský (2315 m)mezi údolími Innu a Albuly. Maloja (1811 m)spojuje Engadin s údolím Bregelským. Silnicepřes průsmyk Berninský (2334 m) a přes sedloStelvské (2756 m) směřují též k jezeru Com-skému; tato jest vůbec nejvyšší alpská silnicea vede od r. 1824 z Trafoie v Tyrolsku doBormia (B.) nad Addou; ona od r. 1865 spo-juje Samaden nad Innem s Tiranem nadAddou; obě vynikají krásami přírodními nablízku rozsáhlých ledovců. Pro Rakousko měla
silnice stelvská do r. 1859 velikou strategickoudůležitost a stavba její vzbudila oprávněnýúžas Evropy. V Alpách Berninských pne senad ledovci Piz Bernina do výše 4052 m apříroda tu závodí s nejkrásnějšími skupinamiAlp o palmu divoké romantičnosti. H o ř e j š íE n g a d i n, nejvyšší vzdělané podélné údolív Alpách, jest od San Maurizia (S. M. 1769 m)až k Martinsbrucku (1019 m) 38 km dlouhé.Nedaleko ledovců prostírají se koberce alp-ského pažitu nad pasem jehličnatých, zvláštěmodřínových i cembrových lesů (někde aždo výše 2275 m), a vane tu v létě čistý horskývzduch, jenž vábí na př. do San-Maurizziatisíce nemocných. Řada hotelů zbudována dovýše 1856 m, což svědčí o zvláště příznivýchpoměrech podnebních v létě, kdežto v ziměteploměr klesá často až po -30°R. a přírodateprve koncem května se probouzí. Ve vých.

Alp

části Berninských Alp pne se Piz Languard(rom. lungo guardo, široký rozhled), s jehožpřístupného, velmi úzkého vrcholu (u (3266 m) spa-třiti lze tisíce osněžených vrchů od Monte-Rosyaž po Velký Zvon a obě řady Rhaetských a Ber-ninských Alp. Podobný rozhled otvírá se s ně-kterých turní skupiny Silvretty (Piz Linard3416 m), od které na sev.-záp. odbočuje Rhae-tikon (Scesaplana 2968 m) mezi údolím Land-guartu (Prättigau) a Illu (Montafon), a v jejížvých. části se chválí rozhled s Pizu Buinu(3313 m) v Alpách Jamthalských na rozhraníVorarlberska a Švýcar. D o l e j š í E n g a d i n,54 km dlouhé údolí Innu mezi Martinsbruckem,Starým Finstermünzem (977 m) a Landeckem(L. 813 m), vyniká rovněž svou divokou ro-mantičností. Z Landecku vede od r. 1885 sil-nice přes Finstermünz (F., 1106 m) ke tvrziNaudersu (1300 m) do průsmyku Finstermünz-ského a Martinsbrucku. Údolí Innu a Adižespojuje průsmyk Reschen-Scheidecký (R. S.1497 m), orograficky a klimaticky památný.Tu r. 1499 blíže Malsu románští Grisonové,obyvatelé hoř. Engadina (Graubündten), obhá-jili svou samostatnost proti Tyrolanům a za-chovali národní a politickou individualitu. Jižněod Malsu rozvětvuje se silnice do Merana(M. 320 m) a přes sedlo Stelvské do údolí Addy.

4. A. O e t z t h a l s k é pokrývají 5258 km2

mezi Reschen-Scheideckem a Brennerem;3080 km2 pne se do výše nad 1900 m a 758 km2

pokryto sněhem a ledovci (309, což jest asišestina všech větších alpských ledovců); roz-dělují se na A. Oetzthalské, Stubajské a Sarn-thalské. Západně od údolí Oetzy jsou nejvyššívrcholy (na př. Wildspitze č. Vysoký Drsňák3776 m) a četné ledovce, tu něm. »Ferner«zvané; Murzoll-Ferner jest 8820 m a pověstnýVernagt-Ferner 7560 m dlouhý; Gepatsch-Fer-ner (11.300 m dl.) jest vůbec nejdelší ledovecAlp rakouských. Pohodlná sedla spojují tu údolíAdiže a Innu, ač některá z nich prorývají hřbethorský v pásmu sněhovém. Rovněž zajímavyjsou tu protivy klimatické. Podnebí u Ventu(1892 m) a Gurglu (1980 m), osad to v Rakou-sku nejvýše nad hladinou mořskou položených,přirovnává se k podnebí Labradoru, kdežtou Landecka vane již vzduch mírný a u Me-
rana nejbujnější se jeví život přírodní. Oddoby římské historicky památný průsmykBrennerský jest nejnižší průsmyk (1362 m)v mohutném, 800 km dlouhém hřbetu prahor-ních Alp od průsm. Col di Tenda až po průsm.Radstadtský (R. p. 1738 m) v Nízkých Taurech.Přes Brenner vedeny byly r. 1772 silnice ar. 1867 i železnice. Druhdy spojovala tu odstředověku proslavená »cesta císařská« Ně-mecko s Italií; středem obchodu mezi Augš-purkem (A.) a Benátkami byla města Inš-pruk (I.), Sterzing (S.), Bolzano (B.), Trident(T.) a Verona (Vr.). U Brenneru končí středníA. prahorní; někteří geografové určují všakza jejich rozhraní již průsm. Reschen-Schei-decký dle dělidla orografického a politického,by lépe ohraničili švýcarské A.
5. J i ž n í s t ř e d n í A. v á p e n c o v é jsou;A. O r t l e s k é (Ortles 3905 m, nejvyšší hora


y. 959

v Rakousku; Königsspitze 3854 m a Monte Ce-vedale č. Cefalspitze 3763 m), Adamellské (Mon-te-Adamello 3547 m), Bergamské a Luganské;mezi jezerem Gardským (47 m) a údolím Adi-že prostírá se pro geologa i pro botanika vele-zajímavé pohoří Monte-Baldo. Dvě silnice jsoutu mimo stelvskou důležity, a to do Verony(51 m) údolím Adiže a do Brescie (Br.) průsmy-kem Tonalem (1874 m), spojujícím údolí Noce(Val di Sole. Sulzberg) a Oglia (Val Camonica).Mezi Alou, nejjižnějším místem v Tyrolsku, aVeronou protéká Adiže historicky památnousoutěskou Veronskou (Chiusa di Verona). Četnéledovce pokrývají O r t l e s a okolní velehory,skládající se ze skal prahorních a vápenco-vých; v těchto pne se v Rakousku nejvýševápenec až k temeni Ortlesu, ony prostírajíse z větší části jen jižně a západně od Ortlesua vynikají rozsáhlostí širokých svých ledovců,jež pokrývá množství skalních úlomků (mo-rén). Nad údolím Suldenským vznáší se vě-jířovitý ledovec Suldenský; nikde v Alpáchnelze zříti tak četných morén jako tu. Pře-krásný pohled na horu tu jest se silnice přessedlo Stelvské (2756 m) nebo okolí osady Sul-dena (1845 m). V Alpách A d a m e l l s k ý c h vy-stupuje v Rakousku žula nejvýše nad hladinumořskou. Srázné vápencové skály jižně odMonte-Adamella jsou přirozenou hradbou meziRakouskem a Italií; od r. 1866 rozmnoženatu byla řada tvrzí a srubů k ochraně Tyrol-ska. V A l p á c h B e r g a m s k ý c h jsou proslulémramorové lomy; po šest století dovážen bylodtud mramor ke stavbě velechrámu milánské-ho a jiných budov. V A l p á c h L u g a n s k ý c hvede dráha průsmykem Monte Ceneri (Mt. Ce.553 m) z Coma do Bellinzony, a s Monte-Ge-nerosa (1695 m) mezi jezery Comským a Lu-ganským otvírá se úchvatný rozhled na A. ana jezera.

6. S e v e r n í s t ř e d n í A. v á p e n c o v é,s nimiž souvisí jezernatá vysočina švýcarská,prostírají se mezi údolími Rýnu, Aary, Saônya Rhônu. Největší jejich ozdobou jsou A. B e r n-s k é, jež mají nejvyšší vrcholy ve vých. části;tu splývají jako v Alpách Ortleských prahorys horami vápencovými, což lze říci příbližněo všech ostatních skupinách ve středním Švý-
carsku. Ani jediná silnice nevniká hluboko doAlp Bernských. Jen horská stezka průsmykemGemmi (2302 m) spojuje poříčí Rhônu a Aary,a to mezi Leukem (1415 m) ve Vallisu a Kan-derstegem (1170 m) nad Kanderou, jež vléváse do jezera Thunského. A. Bernské končí seu průsmyku Grimselu (Gr. 2165 m), jenž spo-juje údolí Rhônu a Aary. Aara tvoří tu v údolíHasli (H.) 1434 m n. m. krásný vodopád Han-decký, 80 m vysoký a po vodopádu Toce vestřed. Alpách nejmohutnější. Ledovce Alp Bern-ských pokrývají asi 750 km2; cestovatelé vy-hledávají s oblibou zvláště tři místa, odkudžvniknouti lze skoro do středu horstva, a tona jihu Viesch nad Rhônem, na severu Inter-laky (568 m) a na vých. Meiringen nad Aarou.Z Viesche, vých. od Briegu, snadno dostou-piti lze Eggishornu (2941 m) s krásným rozhle-dem na ledovce, z nichž Velký ledovec Aletsch-

960 Alp

ský jest asi 23 km dl. a v Alpách nejdelší, majese sněžnými pánvemi přes 130 km2. Z Interlakspěchají tisícové cestovatelův údolím Lauter-brunnenským (tu jest 305 m vys. vodopád Staub-bach) a přes Wengern-Scheideck (2068 m)[úchvatný tu pohled na Pannu (Jungfrau) 4167 m,Mnicha (Mönch) 4105 m a na Eiger 3975 ma na jejich ledovce] do Grindelwaldu (1057 m)a odtud na Faulhorn (2683 m), odkudž otvíráse pohled na ledovce okolo Finsteraarhornu(4275 m), nejvyšší to hory Alp Bernských. Třetícesta vede z Meiring (607 m) do údolí Rosen-lauiského a přes Vel. Scheideck (1961 m) okoloWetterhornu (3708 m) do Grindelwaldu (1057 m);od srázných skalních stěn Wetterhornu odrá-žejí se prosté zvuky »alpského rohu« co nejlíbez-něji splývajíce v překvapující souzvuk ozvěny.Z Meiring vedou cesty: na jih přes Grimseldo Furky, na sever k jezeru Brienzskému, doněhož se vlévá potok Gieszbach, známý svýmvodopádem večer různobarevně osvětlovaným,na severovýchod silnice přes nejnižší švýcar-ský průsmyk Brünnig (1037 m) k jezeru Vier-waldstättskému. Širokým rozhledem vynikajítyto vrchy: Moléson (2005 m), Mont Cray(2071 m) a Col de la Dent de Jaman (1516 m)jižně od Freiburka (F.); Napf (1409 m) západněa Pilát (2133 m) jižně od Luzerna (L.); osně-žený Titlis (3239 m); světoznámý, třemi dra-hami lehce přístupný Rigi (1800 m) s rozhle-dem na A. od Saentisu až k Panně; Uetli(873 m) u Curychu (C.); Vel. a Malý Mythen(1903 m a 1815 m) severových. od Schwyzu(S.); Oberalpstock (Piz Tgietschen 3330 m)jihozáp. od velehory Tödi (3623 m) a Weiber-sattel (2808 m) v pohoří Kalandě (Calanda),jižně od Ragazu (R.) nad Taminou. Bystřinatato protéká u Pfäffersu pověstnou debři Ta-minskou, ve které vrhá se mocný teplý pra-men obloukem do ledových, strašně buráce-jících proudů Taminy, tu vysokými skalamisevřené. Ragaz jest nejčetněji navštěvovanélázeňské místo ve Švýcarsku; teplá voda v de-bři Taminské vyvěrající vede se kamennýmirourami do Pfäffersu a dále do Ragazu, kdežse r. 1886 za léto 65.000 hostů vystřídalo. Nalevém břehu Aary táhne se již Švýcarský Jura;tu vynikají Weissenstein (1284 m) u Solothurna
(S.) a Chasséral (1609 m) u Neuvevillu (N.) nadjezerem Neufschâtelským velkolepým a nejšir-ším rozhledem na A.; na obzoru zříti lze řadualpských vrchů: Saentis (2504 m), Glärnisch(2916 m), Tödi, Titlis, Finsteraarhorn, Pannu,Monte-Rosu, Gr. Cervin a Montblanc. Pro geo-loga i pro geografa velezajímavé jest deltovéústí Rýna do jezera Bodamského u Rhein-ecka; druhdy valily se proudy rýnské od Ra-gazu na severozápad nynějším jezerem Wal-lenstädtským, údolím Linthy, jezerem Curyš-ským a údolím Limmatu do Aary; i v létech1817, 1821, 1853 a 1868 hrozilo nebezpečí, žerozvodněný Rýn zničí ochranné hráze a vrátíse do dřívějšího svého řečiště.
7. Pomíjejíce skupiny švýcarských Alp, uve-deme jen, že v S e v e r o t y r o l s k ý c h a B a-v o r s k ý c h A l p á c h pokrývají již jen nepatrnéledovce vrchy Parseierspitze (2942 m) a Zug-


y.

spitze (2960 m), nejvyšší to horu v Bavorskuna rozhraní Tyrolska. Silnice z Landecka nadInnem do Feldkirchu nad Illem vede přesprůsmyk Arlberg (Ab. 1797 m); tunel dráhyarlberské, r. 1885 otevřené, jest 10.529 m dl.a nejvyšší jeho bod 1311 m n. m. Pro obchods Tyrolskem a s Italií měly někdy velikou dů-ležitost tyto i histor. památné cesty: z Land-ecka nad Innem přes soutěsku Ehrenberskou(1104 m) do Füssena (F.) nad Lechem a z Inš-pruku přes průsmyky Seefeldský (1176 m) aScharnitzský (Clausurae Augustanae, 963 m) doúdolí Isary a odtud do Augšpurka; třetí cestavedla z Jenbachu nad Innem průsmykem Achen-ským (925 m) čili t. zv. »císařskou stráží« doTölzu (T.) nad Isarou a odtud do Mnichova (M.).Jižně jezera Ammerského vyniká Vys. Peiszen-berg (1020 m, »bavorský Rigi«) rozhledem najezera bavorská a na A. Tyrolské.

III. Vychodnı Alpy pokrývají s předhoramiasi 140.000 km2 a prostírají se od Brennerunejdříve v pásmech téměř rovnoběžných a ko-nečně vějířovitě na východ, a to směrem severo-východním až k ohybu Dunaje u Vácova asměrem jihovýchodním až k ústí Sávy do Du-naje; od Krasu oddělují je na jihu údolí Idrice,Lublanice a Sávy. Východní A. rozdělují setéž na prahory a na jižní a severní vápencovéhory. Ideálním rozhraním prahorních Alp jsouna severu podélná údolí Innu, Salice a Enžes převládajícím směrem od jihozáp. k severo-východu, a na jihu geologicky a orografickyvelezajímavá údolí Eisacku, Rienzy a Drávy.Nenít’ ovšem tím geologické rozhraní přesněvymezeno; jsou na př. ještě prahorami na se-veru mezi Innem a Salicí Kitzbühelské A.s částí Alp Salcpurských a na jihu pohoří Po-chorje (1546 m) na pravém břehu Drávy, vý-chodně od Karavanek, vápencových to vrchů,v nichž se jeví po Tyrolských Alpách dolomi-tových nejlépe charakteristický ráz horstvavápencového. Jako ve Švýcarsku poříčí Aary,zdobí na severu poříčí Travny řada j e z e r A.vápencové v Rakousku; připomenut budiž téžkrásný rozhled se Schafbergu (1780 m) u Ischlu(I.). Avšak i prahory v Korutansku chovajív lůně svém větší jezera: Millstattské (22 km2),Osojenské (27,5 km) a Vrbské (44,8 km2 u Ce-
lovce). Severozápadně od této skupiny jezernízdobí ve Vysokých Taurech poříčí Běly (Möll)a Jezernice (Lieser) četná jezírka ve výši asi2300—2500 m, jež srovnati lze v Evropě jediněs »mořskými oky« mezi žulovými skalami Vy-sokých Tater. Severně od řečené skupiny je-zírek pne se Veliký Zvon do výše 3797 m,nejvyšší to hora ve Vých. Alpách, s níž sesmýká k jihu největší rakouský ledovec. Pa-sterza; jest 10.114 m dlouhý a končí se 1914 mn. m. Ve Vys. Taurech a Alpách Zillerthal-ských jest vůbec mnoho ledovců. Severní svahVys. Tur vyniká též přečetnými půvabnýmivodopády, zvláště ve příčných údolích AchyGastýnské a Krimlerské a to v takovém množ-ství, že něco podobného zříti lze v Evropě jenna Fjordovém pobř. záp. Skandinavie. Velikolepétři vodopády tvoří Acha Krimlerská; jsou 450 mvysoké a poslední z nich vrhá se 316 m do pro-

Alp

pasti rulových skal. — Na Vel. Glocknerupne se prahorní břidlice v Rakousku nejvýše;jihových. od něho dolovalo se druhdy v po-říčí Gastýnské a Rauriské Achy na zlato, ato blízko ledovců. Též Alpy severně a jižněod údolí Mury jsou bohaty na lože železnérudy. Triasový útvar severních vápencovýchAlp (na př. v Solné Komoře) obsahuje lože soli.Jediný pohled na mapu geologickou přesvěd-čuje nás, že celé pásmo východních prahor-ních Alp odděleno jest od vápencových bud’průsmyky aneb podélnými prorvami, ježto re-praesentují údolí některých řek. Důležity jsouv té příčině na severu: Inn, Zillera, sedlo Gerlo-ské (1438 m), Salice, sedlo Wagreinské (952 m),průsmyk Mandling (830 m), Enže a Salza; navýchodě: průsmyk Semmering (Severník, Sm.,980 m), Murice, Mura; na jihu: Dráva, ladaToblašská (T. l. 1204 m), Rienza; uprostředprorývá prahory podélné údolí Mury až k ústíMurice. Tyto prorvy byly dříve obchodně dů-ležity; nyní podporuje obchod sít’ železnic, ježse však oklikami vyhýbají jednotlivým pásmůmprahorního horstva mezi 13. a 15. poledníkem.Tím více vystupuje v popředí údolí Drávy,největší podélné údolí alpské, pravá to bránaobchodu a národů, kudy po věky vedla cestaz nížin uherských až do středu nynějšího Ty-rolska, kudy valily se druhdy proudy národův,a kde dosud jest rozhraní Němců, Slovanůva Italů. Totéž říci lze i o údolí Zilje (Gail),jež rovným směrem spojujíc údolí Drávy s údo-lím Rienzy otvírá směrem západním cestu doTyrolska, a směrem jižním do poříčí Taglia-menta a Soče. Tu spěje průplavním údolímu Zabnice (Pr. ú.) vlak nejkratší cestou z Be-nátek a z Videmu (V.) do Vídně; rozkvětemobchodu benátského ohroženy Terst marnědosud touží po železnici z údolí Soče do prů-smyku Predělu (Pr. 1162 m). Východně odPredělu pne se v poříčí Sávy do výše 2864 mvelebný a Slovanům posvátný Triglav, s ně-hož otvírá se rozkošný rozhled na Alpy, Krasa moře Jaderské. Na připojené mapě jest vy-tčeno, jak se Vých. Alpy od Vel. Glockneruk východu povlovně a téměř pravidelně sni-žují; jedinou výjimku seznáme, srovnáme-livýšku vrchu Vys. Gollinga (2863 m) a Dach-
steinu (2996 m), jež rozsochy své vysílají doúdolí Salice a Enže. Orografická tato zvlášt-nost charakterisována budiž slovy, že A. pra-horní právě tu se snižují., kde severní vá-pencové hory nejvýše se pnou. Tyto snižujíse zároveň východně i západně Dachsteinu;nejnižší však jsou některé skupiny Severoty-rolských a Salcpurských Alp, což jest tím vý-značnější a zajímavější, povážíme-li, že nízkétyto vápencové vrchy jsou právě severně nej-vyšších prahor v Rakousku. Tentýž poměr jevíse částečně i v jižních vápencových Alpáchu Triglavu, což jest tím důležitější, uvážíme-li,že Dachstein, Vys. Golling a Triglav okolotéhož poledníku leží a že odtud A. vždy vícea více vějířovitě k východu se rozvětvují, po-zbývajíce pravidelně, ač jen ponenáhlu, rázualpského. Velmi důležity jsou některé prů-smyky. Přes Semmering vedena byla již r.

y. 961

1726 první silnice v Alpách, spojující Tersts Vídní; r. 1842 dokončena tu byla jiná velko-lepá silnice a r. 1854 i železnice, což vzbu-dilo úžas všeho vzdělaného světa. Železnicerakouské přes Semmering na Brenner byly vzo-rem pro stavby četných horských drah i mimoEvropu. — Silnice a později i dráha přes sedloSchoberské (Sch. 849 m) spojují údolí Enže aMury. Přesmyky Radstadtský (R. p. 1738 m)a přes Katschberg (Kb. 1641 m) spojují údolíEnže, Mury, Jezernice a Drávy; silnice vedetu z Radstadtu nad Enží do Běláku (B.), odněhož na jihozápad jest svým širokým rozhle-dem proslavený vrch Dobrač (2167 m), památnýtéž tím, že sesutím vrcholu jeho r. 1348 mnohovesnic bylo zasypáno a údolí Zilje po někte-rou dobu v jezero proměněno. Krásná silnicevede ze Salcpurka (S.) průsmykem Luegskýmdo Gastýna. Z Gastýna vede horská stezka ro-mantickou krajinou přes Vysoké Taury prů-smykem Malnitzským (2414 m) do údolí Běly,a odtud opět silnice do údolí Drávy. Roman-tické údolí mezi Admontem a Hieflaou pro-téká Enže tvoříc tu četné peřeje v t. zv. Ge-säuse, kde příroda budí vznešený pocit netu-šené krásy při šumu rozčeřených vln. I v již-ních vápencových Alpách jsou četné průsmyky,jako Krystallinský (1522 m), jímž vede silnicez údolí Rienzy do údolí Ampezzského a doúdolí Piavy, spojujíc Toblach s Bellunem (B.)v Italii. — Město Trbíž (Tarviz) leží na křižo-vatce tří silnic: z Běláku do Ponteby (810 m)v Italii, do Predělu a údolím Soče do Gorice(G.) a průsmykem Korenským (1071 m) nadSávou do Lublaně, odkudž vede silnice prů-smykem Ljubelským (Loibl-Pass, 1370 m) doCelovce spojujíc přes Karavanky údolí Sávya Drávy. Vytčené tyto průsmyky měly druhdyvelikou obchodní a strategickou důležitost aovládaly údolí Drávy a Sávy, otvírajíce záro-veň přístup k Jaderskému moři. Blr.

Podnebı. A. vykazují velikou rozmanitostv poměrech podnebních; tím, že se nalézajína rozhraní rozličných okresů klimatických,jest na straně severní jiné rozdělení tlaku aproudění vzduchu, jiná teplota a jiný stavoblohy než na straně jižní, i liší se klimati-cky Západní A. od Východních. Čím výše vy-
pínají se pásma alpská, tím vyvinutější majívýškové podnebí horské, velmi řídký a suchývzduch, velké sluneční teplo naproti malémuteplu vzduchovému, silné proudění vzduchu,větší množství oblaků v létě než v zimě, hojnésrážky vodní, stálý sníh a led.
T e p l o t a jest v Alpách působením mno-hých činitelů velice nestejnoměrně rozdě-lena. Nejpříznivější poměry teploty má jižníúpatí Západních Alp, sahající k moři Středo-zemnímu a chráněné k severu, kde je prů-měrní roční teplota 15—16 ° C. o 2—3° vyššínež v nížině lombardské nebo v údolí rhôn-ském. Riviera honosí se zvláště mírnou a su-chou zimou, za které zřídka sněží a mrzne,a prům. teplota nejchladnějšího měsíce, ledna,udržuje se tam na 8—9 ° C.; prům. teplota čer-vence 22—23 ° C. jest působením moře poně-kud zmírněna. Na záp. i na vých. úpatí záp.


962 Alp

Alp shledáváme prům. roční teplotu 12—13 ° C.,avšak nížina pádská, odloučená horami od pů-sobení moře, jest chladnější v zimě a teplejšív létě, t. j. má větší roční proměnu teploty nežnížina rhônská. Prům. teplota lednová v Tu-rině (275 m) klesá na 0,0°, v Alessandrii (98 m)až na -0,5°, prům. teplota červencová však vy-stupuje v Turiněna 23,2°, v Alessandrii na 24,0°,kdežto v údolí rhônském vykazuje na př. Va-lence (125 m) v lednu 2,7, v červenci 22,3,Avignon (22 m) v lednu 4,2°, v čci 23,0°; ročníproměna jest zde 19—20°, na italské straně23—24°. Jakožto zvláštní úkaz v záp. Alpáchspatřujeme, že jsou v zimě na straně italskésvahy a údolí do jisté výše teplejší než nížinapádská, kdežto naopak na straně francouzskéz údolí rhônského po svazích nahoru v tutodobu teploty velmi rychle ubývá. Tak má např. Fossano (386 m) 0,3°, Cuneo (555 m) 1,5°vyšší lednovou teplotu než Alessandria; te-prve Valdieri ve výši 850 m vykazuje teplotunižší -1,5°. Také údolí Dory Baltee jestv zimě teplejší než nížina pádská, nebot’ máIvrea (289 m) teplotu v lednu 1,8°, Aosta(587 m) 0,5°. V zimě tedy ubývá teploty z ní-žiny pádské nahoru pomalu a nepravidelně,v létě naopak bývá tato nížina silně oteplená,s prostřední teplotou července 23—24°, a te-ploty ubývá do výše velmi rychle. Naprotitomu shledáváme na straně francouzské opač-ný úkaz; mnohem rychlejší ubývání teplotyz údolí rhônského nahoru v zimě než v létě.Tak jsou rozdíly mezi prům. teplotou Avig-nona a Valence v lednu 1,50, v červenci 0,7°,Avignona a Barcelonetty v lednu 7,6°, v čer-venci 5,2°, kteréžto poslední místo má vevýši 1103 m v lednu teplotu -3,40, v čer-venci 17,8°. Z vyšších bodů na straně italskévykazuje M. Bernard (2157 m) prům. teplotuv lednu -7,2°, v červenci 9,8°, roční 0,2°.

V Alpách Středních shledáváme na stranějižní, chráněné před chladnými větry sev. asev.-západními, teplotu značně vyšší (ve výši500 m celkem asi 2°) než na straně severní;zvláště známé mírnou teplotou a jasnou po-větrností zimní jsou kotliny severoitalskýchjezer: Lago Maggiore, L. di Como, L. di Gardaa údolí řek: Ticina, Addy, Sarky a Adiže.
Zde klesá teploměr v zimě jen málokdy na-6° neb -10 ° C. a dosti vysokou průměr.teplotu lednovou vykazují Arco, Riva 2,5°;Brescia, Lugano, Locarno 1,5°; Biella, Como1,0°; poněkud chladnější jest dále k východuúdolí řeky Adiže s lednovou teplotou v Me-raně 0,6°, a v Tridentě 0,40. Jako v Alpách Záp.jsou v zimě údolí řek severoitalských teplejšínež nížina pádská; v létě jest naopak dolejšínížina teplejší než údolí, ačkoliv zde teplotaještě ve výši 500 m v červenci dosahuje 20až 21 ° C.; celoroční teplotu shledáváme jakv nížině tak i na úpatí Alp 12—13 ° C. Jako nastraně jižní působí též na straně severní čini-telé místní na zvýšení teploty; zejména do-stavuje se obyčejně mírná zima při jezerechšvýcarských, jež jsou k severu kryta výšina-mi, a v údolích řek, do kterých věje častoteplý vítr föhn. V poloze dosti vysoké vy-

y.

kazuje Montreux (385 m) průměrnou teplotuv lednu 0,8°, Gersau (440 m) 0,8°, Altdorf (454)0,5° a Chur (590 m) -0,3 ° C.; dále k vý-chodu má Bregenz (410 m) -0,9, Feldkirch(457) -2.0°, Inšpruk (600 m) -3,4°. V ziměubývá teploty nejen od jihu k severu, ale téžsměrem od západu k východu. Severní Ty-rolsko má též ve výši 500 m lednovou te-plotu -2,4°, nižší než východní Švýcarsko(-1,1°) a záp. Švýcarsko (-0,6°) v téže výši.V létě rozdíly mezi záp. a východem mizejía má na sev. straně Středních Alp ve výši500 m červenec prům. teplotu 18 ° C.; rozdílymístní bývají však dosti značné; u jezer shle-dáváme vzduch vlhčí a chladnější než v údo-lích sluncem silně vyhřívaných. Největší te-plotu celoroční mezi uvedenými místy máMontreux a Sion, 10.6°; celkem udržuje se zdeve výši 500 m prům. roční teplota mezi 8° navýchodě a 9 ° C. na západě. K poznání teplotynejchladnějšího a nejteplejšího měsíce, jakoži teploty celoroční ve vyšších patrech budižzde uveden průsmyk Theodul (3322 m), jenžmá v lednu teplotu -12.7°, v červenci 1.7°,celoroční -6.4°; V.Bernard (2472 m) s teplotou-8,3°, 6,8°, -1.5°; Sentis (2467 m) -8,3°, 5,7°,-1.9; Julier (2287 m) -8.6°, 8.8°, -0,6°; Gott-hard (2114) -7.7°, 7.8°, -0,8°; Simplon (2010 m)-6.7°, 10,0°, 0,9°. Ve vyšších patrech pozorujese, že jsou vysoká údolí v zimě mnohem chlad-nější než svahy a hřbety horské. Tuhou zi-mou známa jsou v horním Engadinu místa:Sils Maria (1810 m) s lednovou teplotou -8,0°,Bevers (1715 m) -9.7°. Naproti tomu vyše-třena byla průměr. teplota v lednu na Rigi(1800 m) -4,8°, na Wendelsteinu (1730 m)-6,0. V červenci jest naopak průměr. teplotana Rigi 9,7°, na Wendelsteinu 9,5, o 2° nižšínež v údolích v téže nadmořské výšce.

Ve Východních Alpách není tuhá zimaobmezena pouze na nejvyšší patra horská,nýbrž sahá hluboko do údolí. Jsou to zejmé-na kotlina korutanská s údolím řeky Drávy,Zilje a Labudy, pak horní údolí řeky Mury,Enže a Salice, kde se při vysokém tlaku ajasné obloze vyvinují neobyčejně nízké stupnězimy. Celovec (440 m) na př. vykazuje v lednuprům. teplotu -6,2°, Bělák (500 m) -6,5°
Judenburk (737 m) -4,3°, Admont (623 m) -5.9°,Zell a. See (754 m) -6.0°. Uvedená údolí jsoupravými jezery zimy, naplněnými studenýmvzduchem horským, který nemůže odtud ry-chle odcházeti jako z ostatních údolí, jelikožtomu zabraňuje vysoký tlak vzduchu, jenž serozprostírá nad Vých. Alpami a nad pevninouvýchodoevropskou. V Alpách Vých. pozoru-jeme pravidelně v zimě zvláštní úkaz, jenž sev ostatních Alpách vyskytuje jen za jistýchokolností, že nad nejstudenější vrstvou vzdu-chu dole v údolích spočívají teplejší vrstvyvzduchové v polohách prostředních. Na př.jest Gastýn (1023 m) s teplotou v lednu -4,0°o 2° teplejší než Zell, Heiligenblut (1404 m)s teplotou -4,8° o 1,4° teplejší než Celovec.V údolích na severní straně Východních Alppanuje v zimě mnohem silnější proudění vzdu-chu, jelikož odtud jak směrem k západu, tak

Alp

i k severu tlaku atmosférického ubývá, a ná-sledek toho jest mnohem vyšší teplota nežv údolích pásma centrálního. Na př. má Salc-purk (430 m) v lednu -2,0°, Ischl (467 m) -2,4°,Kremsmünster (384 m) -2,7°, Steyer (318 m)-2,2°. Nejmírnější zimu shledáváme ve vý-běžcích Vých. Alp k moři Jaderskému, ve Fur-lansku a Goricku, kde má na př. Udine (166 m)2,8°, Gorice (95 m) 3,1° prům. teplotu ledno-vou, o 0,4° vyšší než Benátky a o 9.3° vyššínež Celovec. V Alpách východních nepozoru-jeme tak určitých rozdílů v teplotě na severua na jihu horských hřbetů jako v Alpách Střed-ních, jelikož jsou tyto A. nižší a rozvětvenější;jenom Karavanky dělí dva velice různé oboryteploty, korutanský okres zimy na sev. straněod teplého okresu furlanského na straně jižní.V létě shledáváme nejvyšší teplotu v nejkrajněj-ších částech Vých. Alp na jihu a na vých., kdevykazuje v nejteplejším měsíci červenci te-plotu Udine 23,5°, Gorice 22,8°, Maribor 20°,Lublaň a Styr. Hradec, 19,8°; Bled 19°. Ko-tlina korutanská, známé to sídlo kruté zimy,má v létě teplotu mírnou, avšak dosti nízkouu porovnání s již. Tyrolskem. Chladné létopanuje též v údolích na severní straně Vých.Alp, neb má zde v červenci Salcburk 18,0°,Zell a. S. 16,1°, Gastýn (lázně) 14,8°, Ischl 17,4°,sv.Wolfgang 16,7 a Steyer 18,8°. Celkem lzeve Vých. Alpách pro výšku 500 m stanovitiprům. teplotu července na 171/2 ° -18° a prů-měr. teplotu celoroční na 71/2 -8 ° C.; nejvyššíteplotu roční vykazuje Udine 13,1°, Gorice12,6°; z vyšších bodů má Sonnblick (3095 m)-6,8°, Obir a Schmittenhöhe 0,7°, Schafberg1,9°. S největší roční proměnou teploty 23° až25° setkáváme se v kotlině korutanské a v údo-lích s tuhou zimou.

V horních patrech alpských vyrovnávají serozdíly mezi severem a jihem, západem a vý-chodem a mizí působení četných činitelů míst-ních na teplotu, jež jest závislá hlavně na výšcenadmořské. Též zmenšují se tam rozdíly meziextrémy dne a roku; na Rigi, Saentisu a naTheodulu liší se na př. teplota měsíce lednaod teploty července jenom o 141/2. Příčinoutéto malé roční proměny jest hlavně mírnázima, jež jest podnební zvláštností vyšších
pater alpských. Z pozorování dosud vykona-ných lze ustanoviti teplotu nejchladnějšíhoměsíce ve výši 2000 m (v údolích 1800 m) na-6° až -8 ° C.; minimum teploty shledánobylo na Theodulu -21,°4, na Sentisu -22,8°.na Becca di Nona (3164 m) -27,0°, na Obiru-27,5°, na Sonnblicku -29,2°, na sedle Stelv-ském -29,5°. Takovéto stupně zimy shledá-váme někdy i dole; ve výši 400–500 m po-zorována byla minima v Celovci (-30,6°),v Tamswegu (-35,0°) dokonce nižší než nahorách. Při tom na horách jest vzduch řídkýa suchý, slunce mnohem více hřeje a jsoutam stejné stupně zimy snesitelnější než dolev nížinách. Z té příčiny nemůžeme též zimualpskou přirovnávati k zimě v krajinách polár-ních, kde jest v tuto dobu nedostatek světla atepla slunečního. Vyšší patra alpská mají právěv zimě počasí nejpěknější a nejslunečnější; mlhy

y. 963

a oblaky sněživé rozkládají se dole po údo-lích a po stráních asi do výše 1300—1500 m.Za to však bývá zima nahoře trvalá bez ob-levy a dlouhá; ve výši 2000 m udržuje se te-plota pod 0° nepřetržitě od polovice října dopolovice dubna po 6 měsíců, a sníh zůstáváležeti po 8 měsíců. Jaro a léto jest naprotitomu jen krátké a chladné; na snížení teplotypůsobí tání sněhu, jehož se přes zimu v Al-pách nahromad’ují veliké spousty a jenž seztrácí velmi pomalu. Ve výši 600 m udržujese sníh celkem 77, ve výši 1300 m po 200, ave výši 2000 m 250 dní. V této výši kolísáprůměrně teplota letních měsíců mezi 8 až10 ° C.; ve vyšší poloze na pokraji věčnéhosněhu obmezuje se léto pouze na srpen, jenžmívá prům. teplotu 5° -7°. Bez mrazu a sněhunebývají však vyšší patra ani uprostřed léta.Rozdíly mezi teplotou horních a dolníchpater alpských bývají celkem větší na jaře av létě než na podzim a v zimě. Dle výpočtů Han-nových klesá teplota ve vých. Alpách na 100 mvýšky v zimě celkem o 0,36°. na podzim o 0,48°,na jaře a v létě o 0,60, teplota celoročnío 0,52°. Dle toho musíme v zimě vystoupitimnohem výše (300 m) než v létě (160 m), aby-chom přišli do patra s teplotou o 1 ° C. nižší;teploty celoroční ubývá dosti pravidelně, vždyo 1 ° C. na 200 m. Nejrychleji klesá teplotas přibývající výškou, kde jest dolní patro nej-teplejší, jako na př. nad Rivierou a nížinourhônskou v zimě, nad nížinou pádskou v létěatd.; nejpomaleji a nejméně pravidelně ubýváteploty s rostoucí výškou nadmořskou v údo-lích a v kotlinách dolního patra, jež bývajív zimě chladnější než polohy střední. Jest-liznáma teplota patra dolního, lze ustanoviti te-plotu příslušnou patrům horním a zobrazitijejí rozdělení nejlépe i s o t h e r m a m i. Z prů-běhu isotherem seznáváme, že při velké roz-manitosti poměrů v Alpách táž teplota vy-skytuje se v rozličné nadmořské výšce. Např. nachází se isotherma 0° v lednu v polo-hách chráněných na jižní straně Alp ve výši500—700 m, na sev. straně vých. Alp vysky-tovala by se pouze ve výši 100—160 m, kdybytam sahalo úpatí do této polohy; uprostředléta shledáváme isothermu 0° ve výši 3400 až
3600 m; nejvýše vystupuje tato isotherma nadRivierou, v již. Tyrolsku, na již. straně Vys.Taurů atd. Ústup zimy z dolních pater dopater horních děje se mnohem pomaleji nežnaopak sestupování její s hor do údolí, jakviděti z toho, že vystupování isothermy 0° odnejnižší polohy začátkem ledna až k polozenejvyšší začátkem srpna vyžaduje doby o 2měsíce delší než její klesání.
Jako na rozdělení teploty účinkují A. téžznačnou měrou na rozdělení tlaku atmosfé-rického a na proudění vzduchu. V Alpách,jež jsou následkem spoust sněhových a ledo-vých celkem chladné, nahromad’uje se vzduchve větším množství než v krajinách vůkolnícha vyvinuje se tam barometrické maximumzvláště v zimě, jehož střed 766 mm se v tutodobu nachází v nejstudenější části vých. Alp,v poříčí Drávy a Mury. A. oddělujíce různé


964 Alp

obory tlaku atmosférického (v zimě bar. mi-nimum atlantské od minima rozkládajícího senad mořem Středozemním, v létě vysoký tlakna sev. straně od tlaku nízkého nad nížinoupádskou) obmezují též různé soustavy větrové.Ve vyšších polohách strany severní, na Rigi,Sentisu, Schafbergu a j. převládá jako vestřední Evropě vítr jihozáp. a západní; naSentisu vykazuje směr jihozáp. 27 %, směrzápadní 34 %, dohromady 61 %, kdežto navšechny ostatní směry připadá pouze 39 %.Na Obiru, jenž se nachází jižně od hlavníhopásma alpského, jest vítr jihozáp. panujícímpouze v létě, v zimě objevuje se tam nej-častěji vítr sev. a severozáp. v hojnosti 40 %.V dolních patrech není proudění vzduchu takvolné jako v patrech horních, vítr bývá zde od-váděn od původního svého směru a musí táh-nouti ponejvíce úžlabinami a údolím řek. Naplanině švýcarské na př. po celý rok převládápouze vítr jihozáp. aneb opačný jemu vítrseverových. Proudění vzduchové má v Alpáchponejvíce ráz lokální, ustanovený terrainem.V některých částech Alp nabývá místní vítrpodoby vichřice, jako na př. mistral valícíse údolím rhônským k moři Středozemnímua bóra padající s Alp a s Krasu na mořeJaderské. V některých údolích severoalpských,zvláště švýcarských, vyskytuje se často prudký,teplý a suchý vítr föhn, který tam vzniká zajistých okolností rychlým klesáním vzduchus vysokých hřebenů alpských po stráních dolůdo údolí. Příchodem jeho vystupuje teploměro 10—15° C. a relativní vlhkost klesá o 50 %.Föhn objevuje se nejčastěji v zimě a na jaře ajelikož stravuje horkým dechem svým spoustysněhu v době krátké, urychluje tím příchod jaraa působí, že se může vzdělávání půdy mno-hem dříve započíti; na podzim föhn urych-luje dozrávání obilí a ovoce. Střídáním dnea noci střídá se na stráních a v údolích téžvítr dosti pravidelně, a sice tím způsobem, žeza dne věje údolím nahoru a sluje větremdolním a v noci věje údolím dolů jako vítrhorní. Větrem dolním vystupují zvláště zadnů horkých páry vodní do výše, kde se do-bou odpolední srážejí v oblaky a déšt’; větremhorním klesají v noci oblaky nazpět dolů do
údolí.
Na poměru proudů vzduchových ke směruhřbetů horských závisí srážky vodní. Ve-liké množství vody, jehož se dostává Alpámv podobě deště a sněhu, pochází z častýchbouřek letních, hlavně však z vlhkých větrů,vanoucích s Atlantského okeánu a s mořeStředozemního; tyto větry narážejíce na hor-ská pásma alpská vystupují do výše a vypou-štějí tam při nižší teplotě páry vodní, jimižjsou nasyceny. Tímto vystupováním páry při-bývá všude v Alpách hojnosti srážek s rostoucínadmořskou výškou a nejhojnější srážky majíprávě patra, kde jest vzduch jinak velicesuchý, obsahující sotva polovici páry nežvzduch v patrech dolních. Patro nejdeštivějšínachází se celkem asi ve výši 2000 m, v ziměo něco níže; v nejvyšších patrech alpskýchjsou sice srážky vodní velmi časté, avšak méně


y.

vydatné než v patrech prostředních, jelikožtam nachází se ve vzduchu již jen nepatrnémnožství páry a vítr vystupující přináší pouzezbytky původního svého vlhkého obsahu.Z téže příčiny nedostává se skupinám uvnitřAlp tolik vody srážkami atmosferickými, jakokrajním stráním a hřbetům, na které vítr moř-ský naráží nejdříve. Dle toho jsou srážky vodnív Alpách rozděleny velmi nestejně. V Alpáchzápadních průměrná roční výška srážek saháve vyšších polohách všude na 100 cm, na ně-kterých bodech, jako na Malém Bernardu, nad150 cm; na Rivieře spadá do roka celkem80—90 cm vody dešt’ové; malé množství srá-žek vykazují místa v hlubokých údolích, jakoBarcelonette 49, Briançon 52, Embrun 57 cmna straně francouzské, Aosta 57 a Cogne 62 cmna straně italské. V Alpách středních shle-dáváme největší množství srážek na stranějižní, kde má Pallanza v Ticinu, Bernardin,sedlo Stelvské prům. roční výšku nad 200 cm;skupení oetzthalské jest již mimo obor nej-hojnějších srážek, neb tam vystupuje největšíprům. výška ve sv. Martině pouze na 106 cm.Se strany severní má planina švýcarská prům.roční výšku srážek 80—100 cm; vyšší polohyod jezera Genevského až k řece Innu 100 až150 cm, na některých místech vystupuje ročnívýška srážek nad 150 cm, jako v Interlakenuna 156, v Einsiedelu na 164, na Sentisu na161 a v Bregenzi na 155 cm. Naproti tomumá Sion v údolí valiském, k němuž deštivévětry nemají přístupu, malou roční výškusrážek 61 cm; Chur v údolí rýnském 85, Land-eck v Engadinu 65, Meran v údolí řeky Adiže69 cm. Také ve vých. Alpách dostává se méněsrážek (70—100 cm) údolím a skupinám vnitř-ním než pásmům pokrajním, kde se vysky-tují obory hojného deště s roční výškou 150až 200 cm. Nejhojnějším deštěm, jenž má pů-vod svůj v parách přinesených z moře Jader-ského, jsou známy jižní svahy Alp Karnských,Julských a Karavanek, kde dosahují tyto např. v Tolmezzu výše 244, v Raiblu 218 cm.Stranu severní ve vých. Alpách zásobujehojně deštěm Atlantský okeán, tak že tam ko-lísá roční jeho výška mezi 100 až 150 cm aže na některých místech, jako na př. v Ischlu,
vystupuje až na 163 cm.
Na roční doby jsou srážky v Alpách takrozděleny, že v záp. Alpách až ke Genevskémujezeru a k hornímu údolí rhônskému, pak najižní straně Alp Středních a Východních při-padá největší množství na podzim a na za-čátek léta, na severní straně na léto; nej-menší množství vyskytuje se v celých Alpáchaž na nejjižnější části Alp západních celkemv zimě. Počet dní se srážkami jest mno-hem větší na severní straně Alp (130—160)než na straně jižní a v Alpách západních(80—100); ale za to mají tyto části Alp deštěmnohem vydatnější a bývají proto častěji po-stiženy povodněmi než strana severní, kde jestcelkem menší množství srážek rozděleno navětší počet dní. Při velkém přebytku vodyvyskytují se v Alpách povodně často velmizhoubné na stráních a v údolích, jako na př.


Alp

povodeň zářijová v roce 1882 v jižním Ty-rolsku.

Následkem velkého množství srážek jsouv Alpách rozsáhlé prostory pokryty stále moc-nými vrstvami sněhu a ledu, jež hojně zá-sobují vodou četná jezera a nesčíslné množ-ství bystřin a řek. »Věčný sníh« pokrýváhřbety a údolí nejvyšších pater alpských,kde jest teplota nízká, takže sníh, jehož tamhojně napadá, nemůže roztáti ani v létě. Hra-nice této stálé pokryvky sněžné, zvaná č a r o us n ě ž n o u, nenalézá se však ve všech částechAlp v téže nadmořské výšce, nýbrž mění po-lohu od skupiny ke skupině podlé teploty,dle množství napadlých srážek, dle panují-cího větru, dle sklonu a exposice strání hor-ských; taktéž kolísá v témže skupení hor-ském výška sněžné čáry střídáním let chlad-ných s teplými; v parných létech mizí sníhs hor, na kterých se po dlouhou řadu chlad-nějších let udržoval. Poloha sněžné čáry ne-byla dosud podrobně vyšetřena pro všechnyjednotlivé skupiny alpské, celkem může sepřijati pro nejnižší její polohu výška 2500 ma pro polohy nejvyšší 3000 m; ve skupeníSaentisu nachází se na př. ve výši 2600 m,v záp. a střed. Alpách ve výši 2700 m, v Al-pách Oetzthalských ve výši 2800 m, ve Vy-sokých Taurech ve výši 2850 m. Od západ-ního Švýcarska, kde spadá ve vyšších patrechmnoho sněhu, zdvihá se sněžná čára tím výše,čím dále přicházíme k východu do oborusrážek letních ve vých. Švýcarsku a v AlpáchRakouských. Teplota na dolním pokraji po-kryvky sněžné pozoruje se celkem 5—7 ° C.,teplota 0° nachází se o 700—1000 m výše.Dolní konce ledovců nazývajících se v Tyrol-sku německém Ferner, v italském vedretta.dostávají se mnohem níže do pater vyšší te-ploty než krajní vrstvy sněhové, a sice se-kundární ledovce dosahují výše celkem 2500 m,ledovce primární 1700 m.

Krajní výška ledovců není tou měrou zá-vislá na teplotě jako sněžná čára, nýbrž řídíse hlavně množstvím sněhu, jež každého rokunapadne, rozsahem a sklonem ledovcovéholožiska. V oetzthalském skupení, kde jest prům.množství srážek malé, sahá 10 největších le-
dovců prvního řádu do výše 2100 m, k prům.teplotě roční -0,4 ° C. a k teplotě letní 8 ° C.Prostřední výška dolního konce 8 primárníchledovců ve skupině Mont-Blanku, kde padámnohem více sněhu než v Alpách Oetzthal-ských, jest 1450 m při roční teplotě 4,2° C., naseverní straně Bernských Alp klesají ledovcedokonce až k výši 983 m a k roční teplotě6 ° C. Ledovce smýkají se tím hlouběji doúdolí, čím rychleji přichází náhrada za ztrátu,jež jim bývá způsobena táním. Celkem jestv Alpách ledem a sněhem pokryta prostora3300 km2 a počet všech ledovců páčí se na2000, z nichž 200 náleží k ledovcům prvníhořádu. Největší alpské ledovce jsou ve skupiněMont-Blanku (Mer de Glace), M. Rosy, Ber-niny a v Alpách Bernských (nejdelší aletsch-ský 23, 4 km, grindelwaldský a rhônský); v Ra-kouských Alpách pokryto jest rozsáhlými le-

y. 965

dovci skupení Alp Oetzthalských z 17 % (nej-delší Gepatsch 11,3 km), Zillerthalských, Vys.Tauru (Pasterze 10,3 km), hor Ortleských aM. Adamella; pouze lokální jsou ledovce naDachsteinu a Vedretta Marmolata v již. Ty-rolsku.

L i t e r a t u r a. Hann, Die Temperaturver-hältnisse der österr. Alpenländer (Sitzungsb.der kais. Akademie der Wissenschaft. 90—92);Die Vertheilung des Luftdruckes über Mittel-und Südeuropa (Vídeň 1887); Handbuch derKlimatologie (Stuttgart 1883); Raulin, Regen-vertheilung im Alpengebiete (Zeitsch. für Me-teorologie 14); Sonklar, Physik. — statist. Hand-Atlas. Ag.

Geologicke pomery. V geolog. smyslenáležejí A. k rozsáhlé soustavě mladších pásma-tých pohoří, do jejichž obvodu náleží Španěl-sko a pohoří ostatních středomořských zemí,Malá Asie, Kavkáz, horstva ve stř. Asii, sev.Indii, Zadní Indii, Malajské ostrovy, Japan,Aleuty a horstva na záp. straně Sev. a JižníAmeriky. Hlavní vytvoření těchto horstevspadá do doby třetihorní, ač počátek k tomuu jednotlivých udál se i dříve. V Alpách jsouvšeobecně ještě vrstvy miocénní, ba na ně-kterých místech (na sev.) i p l i o c é n n í, ze svépůvodní polohy vyrušeny, tak že konečné vy-dmutí tohoto pohoří musíme klásti do dobypo uložení jmenovaných vrstev, ačkoliv po-čátky toho sahají do dob starších.

A. vznikají v zálivu Janovském pospolněs Apenninem. V údolí dunajském a v okolíŠt. Hradce jednotlivá pásma se dělí, mocnávětev pokračuje za Dunaj k sev.-vých., k vých.a k jihových., tvoříc Karpaty, druhé pásmotáhne se hned k jihovýchodu jako pásmo di-nárské; mezi nimi nalézají se dvě jiná pásma,Uherské Středohoří a Ivančica, směrem k vý-chodu.

Novější výzkumy nasvědčují tomu, že A.,jako ostatní pásmatá pohoří, povstaly násled-kem p o s t r a n n í h o t l a k u v o d o r o v n ý m s e -š i n u t í m s v r a š t ě n ý c h č á s t í k ů r y z e m s k é,což má příčinu svou v pokračujícím ochlazo-vání a scvrkání vnitra naší zeměkoule, čemužse kůra pevná musí přizpůsobovati; následkemtoho se tíže centripetálně působící promění
v tangentiální tlak a vrstvy musí se skládativ ohyby. U Alp-tak soudí se-síla, jež bylapříčinou sešinutí, působila od jihu k severu,pročež mají A. konvexní oblouk k severu a najihu jsou konkavní; na jihu bylo také napjetíohybů největší, pročež jsou tam příkřejší anáhlejší svahy než na severu; tam vytvořilyse mocné trhliny, z nichž vyvřely různé hor-niny (porfyry v již. Tyrolsku), nebo se podélnich celé části pohoří propadly (propadlinav piemontské pláni).
Alpské pohoří skládá se ze tří pásem hor-nin, a to z hlavního pásma h o r n i n a r c h a i-c k ý c h čili podélného pásma s t ř e d n í h o, A l pc e n t r á l n í c h, pak z pásma hornin s e d i m e n-t á r n í c h, k severu se přikládajících s e v e r-n í c h A l p a z podobného jižního pásma ne-boli A l p j i ž n í c h; arci že tomuto rozdělenímusí se rozuměti jen ve smysle povšechném,


966 Alp

nebot’ není úplně přesného oddělení jednotli-vých těchto pásem v celé rozsáhlosti. Dálemáme dle Mojsisoviće (Neumayr, Erdge-schichte, 2 sv.) rozdělení Alp se s t a n o v i s k ag e o l o g i c k é h o na dvě části, v ý c h o d n í az á p a d n í, co jedině odůvodněné, a sice roz-dělení hranicí táhnoucí se příbližně podél údolíRýnu od Bodamského jezera k Churu a dáleaž k jezeru Comskému, a rozdíl ten jest pod-míněn nejen růzností usazenin, nýbrž i po-měry skladby. Mimo to zaznamenati slušízvláštní povahu útvarův alpských oproti útva-rům mimo A. vyvinutým, a sice vzniká tatozvláštnost v ú t v a r e c h t r i a s o v ý c h v e V ý c hA l p á c h a stává se všeobecnou pro celé A.v době jurské. — Přecházíme k podrobnémupopisu jednotlivých pásem:

I. C e n t r á l n í , a r c h a i c k é p á s m o A l p po-skytuje některé zvláštnosti, které také již roz-dělení na Vých. a Záp. A. podmiňují, ačkolivtam máme jaksi dvojí hranici pro toto roz-dělení. Vých. A. archaické pokračují od vých.zakončení celého pohoří u St. Hradce směremvých.-záp. k hranici v údolí Rýnu, kde se pakna západě k němu přikládají útvary mladší.Do této části centrálního pásma náležejí ná-sledující orografické skupiny: A. Štyrské (Eisen-hut), Taury (Hochalpenspitz, Ankogl, VelkýGlockner), Zillerthalské a Oetzthalské, pohoříSilvretta. Když se hlavní pásmo rozdělilo u Št.Hradce, pokračuje větev severovýchodní po-nenáhlu se snižujíc podél údolí řeky Murice,přes horu Wechsel (1740 m) do pohoří Rosa-lijského jižně od Víd. Nového Města; tamsklání se pod nejmladší usazeniny vídeňsképánve třetihorní, vychází pak ještě jednouv Litavském površí (480 m) a u Hainburku.Podobně pokračuje archaické pásmo k svémuvýchodu souvisle až do pohoří Pochorje veŠtyrsku, a za tím pak dále na východ vystu-pují osamělé skupiny.

Horniny, z nichž toto centrální pásmoV ý c h . A l p se skládá, jsou především tak zv.r u l a c e n t r á l n í (směs z křemene a ortho-klasu světlé barvy, obsahující černou nebohnědou slídu, jež se vyskytují v malých, po-někud roztřepených šupinkách, nikdy ve vět-ších deskách) a pak různé b ř i d l i č n a t é h o r-
n i n y. Centrální rula vyskytuje se hlavně v po-době centrálních jader slohu střechovitého, ato ve Vysokých Taurách, v Ziller-a Oetzthal-ských Alpách a v Silvrettě. K centr. rule při-léhají pak po obou stranách různé horninybřidličnaté, sestávající z vápenných svorů,střídajících se se svory a různými krystalin.břidlicemi, jako chloritickými, talkovými, akti-nolitovými atd.; mimo to vyskytuje se ser-pentin, amfibolová rula, amfibolová břidlice,granátonosný svor, prahorní vápenec. Horninyty jsou značně rozšířeny; z nich sestávají nej-pěknější jehlancovité vrcholy Taur a nejvyššívrch Vých. Alp, V. Glockner. Z krystalinicko-balvanitých hornin vyskytuje se v oboru archai-ckého pásma Vých. Alp hlavně jen žula; ná-ležejí k tomu některé shluky v Oetzthalu, pakseverovýchodně od Meranu mezi Zellem aToblachem, západně od Lubna a v pohoří Po-

y.

chorje. Novější výzkumy dovozují, že velkáčást’ těchto krystalinických břidličnatých hor-nin jest snad mladší než doba předkambrická,a mnohé kladou se v dobu permskou, ač ne-jsou-li ještě mladší, jak se ostatně již některévrstvy dříve za krystalinické břidlice poklá-dané dle zkamenělin osvědčily býti silurskými,devonskými i uhelnými. Také zdá se tomunasvědčovati, že ve vých. části centrál. pásmaVých. Alp vyskytují se ještě horniny krystali-nické rázu jiného, upomínající na staré kry-stalin. horniny v Čechách, a to obyčejná rula,svor a fyllity; tak jest na př. v údolí Teffe-recken jižně od Taur a j.

V centrálním pásmu Záp. Alp panují poměryjiné jak ve skladbě tak i vzhledem k hor-ninám, jež obsahují. Hlavní pásmo arch. Záp.Alp není přímým pokračováním Alp Vých., nýbržjest poněkud k jihu pošinuto, a sice počínájižně od hory Ortlesu, táhne se přes Bernin-ské pohoří, Julier, Lepontské, Ticinské a Pen-ninské A., otáčí se pak k jihu a táhne Graj-skými (Gr. — Paradiso), Kottickými a LigurskýmiAlpami k zálivu Janovskému. Vynikající zvlášt-ností na rozhraní arch. pásem Vých. a Záp. Alpjest pamětihodná trhlina, počínající u jez. Idra(mezi jez. Gardským a Isejským), a táhnoucí sesměrem sev.-vých. k Meranu, t r h l i n a j u d i k á r-s k á; podlé této trhliny vyvřela žula horskéhoshluku Adamella (jest to tak zvaný tonalit,hrubozrnná směs plagioklasu, křemene, ho-řečnaté slídy či biotitu a amfibolu); tam jestpřímé pokračování arch. pásma na východpřerušeno a nahrazeno mesozoickými útvaryv údolí Adiže, vyvřelými hmotami okolí Bol-zana, Meranu a Predazza. Zdá se, že podlététo trhliny celá část’ Alp na východ od ní po-šinuta byla k severu, pročež archaická pásmaVýchodních a Západních Alp nenalézají se vpří-mém pokračování. Jen jižně od porfyrovéhoshluku u Bolzana nalézá se podélný ostrovarch. hornin (krystal. břidlice a žula) v hořeCima d’Asta (jižně od Predazza), jsa jakýmsipokračováním centrál. pásma Záp. Alp k vý-chodu a maje směr od jihozápadu k severo-východu. Podobně táhne se na západní stranětrhliny pruh krystalinických hornin směremsev.-vých. k Meranu a způsobuje takto spojení
archaických pásem Vých. a Záp. Alp; u Me-ranu obrací se trhlina k východu a zasahá dostředního pásma Vých. Alp podlé shluků žulo-vých a jednotlivých ker triasových, na něž,jak uvedeme, měla jistý vliv. Tato západníčást’, ač vyšinuta jaksi z osy Vých. Alp k jihu,přece skládá se, jako ony v massivech Monte-Rosy, Gr. — Paradisa a Dory Riparie, z centrál-ních rulových jader obložených pásmy kry-stalinických břidličných hornin. V poslednítéto části centrálního pásma jest mnoho ser-pentinu a severovýchodně od Ivreje směremk L. Maggiore jest shluk porfyru.
Na severozápadní straně této centrální osyZáp. Alp nalézáme jiný pruh krystalinickýchhornin, jež počínajíce horou Tödi táhnou v jed-notlivých velkých shlucích obloukovitě smě-rem jihozápadním a pak jižním. Náleží sem nej-prve shluk Finsteraarhornu od Tödi k Leuku a


Alp

Briegu s vrcholy: Dammastock, Finsteraarhorn,Schreckhorn, Eiger, Mnich, Panna, Aletschhorna jiné; jižně přiléhá Sv. Gotthard. Tento shluknalézá se jaksi v pokračování centrál. pásma Alp-ale jest od něho oddělen značnou pánví mlad-ších sedimentárních vrstev; ale mimo to chovájako centrální jádra horninu p r o t o g i n nebolit. zv. alpskou žulu vějířového slohu (jest tožulová hornina, kde jest slída z velké části na-hrazena talkovým nerostem a kde vedlé ortho-klasu také oligoklas se nalézá; jest obyčejněhrubě zvrstvená, mnohdy balvanitá). Podobnésložení má pak shluk dále na jihozápad, v němžnalézá se nejvyšší hora Alp, Mont-Blanc; skládáse také ze žuly protoginové a ukazuje pěknývějířovitý sloh; vrstvy žulové jsou totiž znač-ným postranním tlakem zdola nahoru vytla-čeny a dole více stlačeny než nahoře, tak žese ve svrchní části opět rozstoupiti mohly, apo obou stranách jsou jurské vrstvy sevřenymezi krystalinickými břidlicemi v podobě syn-klinálních záhybů. Tím způsobem jsou tytoshluky krystalinických hornin odděleny pruhymesozoických i částečně palaeozoických hor-nin od hlavního centrálního pásma, ale takéod sebe. Dále na jihozápad následuje rulováa žulová skupina Alp Dauphinejských s vrcholyMeije, Ecrins a Pelvaux. Tento shluk oddělenjest od centrál. pásma Alp Kottických širo-kým pruhem břidlic neurčitého stáří, v jejichžoboru nalézá se hora Cenis s tunelem a k nimžna západ přiléhá pruh karbonických a jurskýchvrstev. Poslední takový shluk jest jihových.odtud směrem k zálivu Janovskému severněod Nizzy (Col di Mercantour), od shluku horyPelvaux oddělen mesozoickými a třetihornímihorninami. Liší se tedy centrální pásmo Vý-chodních a Západních Alp jednak různým ulo-žením, jinak růzností hornin; hranicí mezioběma jest jednak údolí Rýnu, jinak trhlinajudikarská.

II. Na severu a jihu této centrální krysta-linické osy přikládají se zevnější pásma čilizóny, t. zv. S e v e r n í a J i ž n í A.

S e v e r n í A l p y jsou mnohem pravidelnějiuloženy nežli Jižní; podobně jest vých. část’Sev. Alp mnohem pravidelnější než západní.Celkem lze říci, že v této části panují v dosti
pravidelném sledu podélná pásma jednotlivýchútvarův od nejmladších ke starším. Ale západněod Rýna náleží pásmo vápenců hlavně útvarujurskému; triasové vrstvy jsou jiného rázu nežv Alpách Východních, a celé sev. pásmo nenív Záp. Alpách tak souvislé jako ve Východ-ních, nýbrž jest prostoupeno uvedenými jižshluky hornin krystalinických. Do tohoto se-verního pásma Alp náležejí následující oro-grafické skupiny: Vídeňský les (890 m); Ra-kouské vápencové A. (Oetscher 1890 m); Solnákomora (Dachstein, Schafberg); SolnohradskéA. (Watzman); Severotyrolské vápencové A.(Zug); Algavské A.; Glarské A. (Glärnisch,2910 m); Čtyřkantonské A. (Rigi, Pilatus); sev.-záp. svahy Bernských a Savojských a záp.svah Dauphinéjských Alp.
V J i ž n í c h A l p á c h neboli na jižní straněcentrál. pásma nalézáme velmi různé poměry.


y. 967

Tam nejsou jednotlivá pásma útvarů tak sou-vislá jako na severu, částečně i scházejí, cožsouvisí s větším napnutím ohybů v této částia z toho pocházejícími následky. Další zajíma-vost leží ještě v tom, že severně od tohoto již-ního pásma mesozoických a palaeozoickýchvrstev nalézají se osamělé kry triasových a jur-ských vrstev na pásmu centrálním, jež mají po-vahu severoalpskou. Toto vystupování zmíně-ných ker, jak se zdá, souvisí s trhlinou judikar-skou, jež od Meranu k východu se otáčí a dokrystalinického pásma zasahá. — Svahy tohotojižního pásma jsou značně příkřejší, jest to stra-na zlomu Alp; tam máme propadlinu moře Jader-ského a pláň pánve ř. Pádu, tam také vystou-pily vyvřelé horniny v Euganeích, pak v okolíVerony a Vicenzy. — Z okolí Lublaně nabý-vají mesozoické a palaeozoické vrstvy směrujihovýchodního a zároveň mění se v křídovéma tertiérním útvaru povaha hornin; vystupujítotiž h i p p u r i t o v é a n u m m u l i t h o v é vápen-ce a vyvinují se takto pásma Alp Dinárskýcha ostatních pohoří na západě Balkánskéhopoloostrova. — Do oboru tohoto jižního pásmanáležejí tyto orografické skupiny: BergamskéA. (Monte Redorta 3040 m), Adamellské, Trident-ské (2300 m), Dolomitové, Korutanske, K a r a -v a n k y a J u l s k é A.

III. Zbývá nyní podati přehled útvarů s e -d i m e n t á r n í c h, v jejichž podrobnější vypsánízde ovšem se nemůžeme pouštěti.

1. P a l a e o z o i c k é ú t v a r y Byly dříve zná-my jen co s o u v r s t v í d r o b o v é; ale nověj-šími výzkumy ukázalo se, že podlé zkameně-lin toto souvrství obsahuje různé stupně:

a) Ú t v a r s i l u r s k ý zjištěn ve východníčásti Sev. Alp v pruhu od Kitzbühlu v Tyrol-sku, přes Werfen a Eisenerz ke Glognitzi v Ra-kousku: břidlice, pískovce, vápence, částečnědolomitické, dle zkamenělin odpovídající pásmue2 v českém siluru. Jižně od toho pruhu jestjiný, táhnoucí přes Lend okolo Mittersillu aZellu na Brenner. V jižních Alpách jsou vrstvysilurské v Korutanech ve shluku Osterniku,odtud dále na východ až do Karavanek vrstvyodpovídající hlavně e1 v českém siluru.

b) Ú t v a r d e v o n s k ý znám jen v pánvimezi Št. Hradcem a Bruckem u vých. konce
centrál. pásma Alp; sestává z různých hlini-tých břidlic (ve zpodu), pak vápenných břidlic,dolomitů, korálových vápencův atd. s někte-rými devonskými zkamenělinami.
c) Ú t v a r k a m e n o u h e l n ý známe z něko-lika míst, ale má v celku zvláštní vzezření,hlavně v příčině petrografické. Nalézáme jejv Záp. Alpách, v kant. valiském, odtud táhnedo Alp Savojských a Dauphinejských v po-době krystalin. břidlic s anthracitovým uhlím.Pod tím na východ jest shluk břidlic neurči-tého stáří, snad silurských a devonských. Vevýchodní části Sev. Alp jsou dle otisků vrstvyk a r b o n o v é v pohoří Semmeringu (u Klemmu),dle Stura zpodní stupeň karbonový. Jiné vrstvy(svrch. karb.) jsou jižně od Inšpruku (Stein-acher Joch), pak v jednotlivých krách na Eisen-hutu a Stangalpě, kde se nalézají a n t h r a c i-t o v é flícky a mnoho rostlin. otisků. Podobné


968 Alp

stáří připisuje se vrstvám uhelným u Lublaně.Starší vrstvy známy jsou v pruhu na jižnístraně Zilje od Toblachu na vých. k Pontabře,Trbíži a Běláku a dále do sev. Krajiny a Ka-ravanek. Jižně od Blajberku (v Korutanech)jsou typicky vyvinuty a známy jako G a i l-t h a l s k é b ř i d l i c e-obsahující hojnou ka-menouhelnou faunu. Grafit mezi Lubnem aRottenmannem řadí se také do útvaru kameno-uhelného.

d) Ú t v a r p e r m s k ý jest znám hlavněna jižní straně Alp jménem G r ö d e n s k ý c hp í s k o v c ů (červené pískovce, podlé gröden-ského údolí v Tyrolsku); pak sem náleží zvlášt-ní slepenec zvaný v e r r u k á n o-nad nímž,ve Val Trompia nalezeny permské otisky. Por-fyr v okolí Bolzana také sem náleží. V Zilj-ském pohoří u Kaply (jihových. od Celovce)jsou mořské permské vrstvy. Dále v jižnímTyrolsku a Furlansku vápence a dolomitynad grödenským pískovcem, zvané b e l l e r o-f o n t o v é vápence. V severních Alpách jsoup e r m s k é vrstvy v Tyrolsku v okolí Schwazu.Ve Švýcarských Alpách zastupuje perm takzvaný s e r n i f i t, jižně od jezera Wallenského,verrukánu podobný..

2. M e s o z o i c k é ú t v a r y jsou značněji aúplněji vyvinuty než předešlé.

a) Hlavní ráz dávají těmto postrannímpásmům v á p e n c o v é v r s t v y t r i a s u, dřívevšeobecně známé jménem »alpského vápence«,ale nyní rozčleněné na množství stupňů, kteréjeví tu zvláštnost, že se neshodují úplně s tria-sovým útvarem mimoalpským, ba některéstupně různí se velmi značně od tohoto; alp-ský trias, hlavně vých. od Rýna, jeví se námjako výtvor usazenin z hlubokých moří, tedypelagických, kdežto dále na záp. ve Švýcar-sku a ve Francouzských Alpách jest podříze-něji vyvinut a jeví větší souhlas s mimo-alpským triasem.

Alpští geologové rozdělují celé uloženítriasu na dva oddíly: z p o d n í a s v r c h n í.

Z p o d n í t r i a s jest na severu zastoupenl u p k y w e r f e n s k ý m i (Werfen v Salcpurku),do nich dále na vých. vkládají se vápenceg u t t e n s t e i n s k é (Guttenstein v Dolním Ra-kousku). V Jižních Alpách zastoupen tento stu-
peň vrstvami s e i s k ý m i (Seiseralpe v jižnímTyrolsku) a c a m p i l s k ý m i (tamže). Tatovápencová část’ triasu zastupuje, jak se za tomá, p e s t r ý p í s k o v e c m i m o a l p s k ý. Ob-sahuje lože sádry. Dále následuje alpský l a-s t u r n a t ý v á p e n e c, zastoupený v Sever. aJiž. Alpách. Odpovídá zpodní části lasturna-tého vápence mimoalpského.
S v r c h n í t r i a s je značněji vyvinut nežzpodní a rozpadá opět na tři skupiny s různýmistupni. První skupina zastoupena v Již. Alpáchvápenci b u c h e n s t e i n s k ý m i, vrstvami w e n-g e n s k ý m i (rumělka u Idrie) a vrstv. c a s s i a n-s k ý m i. V Sev. Alpách jsou hlavně vrstvyz l a m b a š s k é (nebo vápence ausseeské), ježobsahují lože s o l n á; dále na záp. vrstvyp a r t n a š s k é a pak v Dol. Rakousku vrstvyl u n z s k é, jež obsahují uhelné flícky a rost-linné zbytky, analogie zpodn. keuperu v Něme-


y.

cku. — Druhá skupina obsahuje vrstvy vápen-cové a dolomitové; v Již. Alpách s chlerndo-lomit, hlavně v jihotyr. dolomitických Alpách(dle Mojsisoviće přeměněné korálové útesy).V Sev. Alpách jsou w e t t e r s t e i n s k é v á-p e n c e, hlavně pak h a l l s t a d t s k é v á p e n c e,pěkné mramory a hojné zkameněliny (Mono-tis salinaria). — Třetí skupina obsahuje vrstvylupkovité, písčité a slínité, hlavně vrstvy rai-belské (podle Raiblu v již. Korutanech) s množ-stvím zkamenělin, ryb, raků, rostlin a j.

Nejvyšším pásmem t r i a s u, nebo přechod-ním pásmem mezi triasem a jurou jest útvarr h a e t i c k ý, který skládá se z h l a v n í h od o l o m i t u (Hauptdolomit) v Sever. Alpáchz údolí Rýnu až k vídeňské pánvi; v JižníchAlpách náleží také část’ jihotyrol. dolomitů dotoho stupně. Nad tím pak jest d a c h s t e i n s k ýv á p e n e c skládající se z různých horskýchshluků, jako v Sev. Alpách G r . P r i e l , D a c h-s t e i n , T r a u n s t e i n , T a e n e n , V y s . G o l-l i n g , W a t z m a n n , S o l s t e i n v pohoří K a r-v e n d l u; v Již. Alpách T r i g l a v , P r e d ě l pro-smyk, M a n g a r t a j. Nejvyšším stupněm tohopásma jsou t. zv. vrstvy k ö s s e n s k é (Kössenv Tyrolsku sev. od Kufsteinu) nebo avicula-c o n t o r t o v é v r s t v y (podlé převládající zka-meněliny t. jm.) v Severních a LombardskýchAlpách. Z vyvřelých hornin patří do triasu:m o n z o n i t (orthoklas, plagioklas, augit, amfi-bol) v okolí Predazza (Tyrolsko) a severněod shluku Monzoni; dále žula t u r m a l i n o v á,m e l a f y r a a u g i t o v ý p o r f y r, též v okolíPredazza.

b) Ú t v a r j u r s k ý v Alpách náleží do pro-vincie středomořské dle Neumayra, ale nemáv Alpách takového významu jako mimo ně.Lias (zpodní jura) jest vyvinut v Alpách jakopásmo samostatné, což jeví se hlavně diskor-dantním uložením oproti druhým členům jury.Lias dělí se opět na několik různých stupňů.Vrstvy a d n e t h s k é (Adneth u Halleinu), v Sev.a Lombard. Alpách; dále jsou vrstvy h i e r-l a t z s k é (Hierlatz v Dachsteinském pohoří)v jednotlivých krách na dachsteinském vá-penci v Severních Alpách, na jihu vápencev okolí sv. Cassiana (různé od vrstev cassian-ských), obsahující Terebratula aspasia; pak jsou
v r s t v y a l g a v s k é a g r e s t e n s k é se zbytkyrostlin a s uhlím; oboje zastoupeny jsou v Sev.a Již. Alpách. — Skrovněji než lias jsou pakvyvinuty s t ř e d n í a s v r c h n í j u r s k é v r s t-v y, aniž lze d o g g e r a malm dobře od sebeodděliti. Bylo rozeznáno několik stupňů, ježzastupují různá oddělení střední a svrchníjury, tak na př. a p t v c h o v é v r s t v y v Ba-vorsku. záp. Tyrolsku a Vorarlberku, takéna jihu; pak vrstvy k l a u s k é (svrch. dogger),v i l s k é (zpod. malm) atd. Poněkud značnějivyvinuty jsou zvláštní vrstvy přechodní mezijurou a křidou, tak zv. t i t h o n s k ý ú t v a rnebo t i t h o n, který skládá se ze dvou, hlavněvápencových stupňů: v á p e n c ů d i p h y o-v ý c h v Jihotyrolských a Benátských Alpácha na sev. v Rakouských a Bavorských Alpách;pak z vrstev S t r a m b e r s k ý c h v Sev., jakoži v Již. a Jihových. Alpách.

Alp

c) K ř í d o v ý ú t v a r v Alpách náleží kříd.útvarům »jižní provincie«, jež vyznačují semnožstvím H i p p u r i t ů čili R u d i s t ů . Jsouvyvinuty všechny stupně křídové. N e o k o m ag a u l t vyskytují se hlavně ve Švýcarsku, veFrancouzských a Savojských Alpách a v ty-rolsko-bavorských horách. — Vyšší pásma, ce-noman, t u r o n a s e n o n, zastoupeny jsouv Záp. Alpách vrstvami s e w e n s k ý m i, ježse ještě dále rozčleňují. V Rakous. a Salcp.Alpách jest vyšší útvar křídový (vyjma se-non) zastoupen ú t v a r e m g o s a v s k ý m, kterýhlavně v údolí Gosavy a jinde v Sev. Alpáchse vyskytuje; obsahuje vedlé hojných moř-ských zkamenělin také rostlinné zbytky; mimoto náleží sem v Již. Alpách r u d i s t o v ý v á-p e n e c v jižní Krajině, Istrii a v Krasu; mimoto t. zv. s c a g l i a, opuková hornina s čet-nými Inocerami. — Zvláštností v Sev. Alpáchjest » v í d e ň s k ý p í s k o v e c « od Salcpurku ažk Vídni; jest z části křídový a z části eocé-nový; ve Švýcarsku zastoupen flyšem. V Již.Alpách jmenuje se macigno šíře se od L.Maggiore až k jezeru Isejskému.

3. C a e n o z o i c k é ú t v a r y zahrnují útvaryt ř e t i h o r n í a mladší usazeniny.

a) T ř e t i h o r n í ú t v a r y v Sev. Alpách za-sahují z Alp Savojských až do vídeňské pánve;na jihu jsou poněkud méně vyvinuty. Třeti-horní útvary alpské náležejí také »jižní pro-vincii« a mají své zvláštnosti u porovnáník útv. třetih. mimoalpským. — V r s t v y e o c é-n o v é vyskytují se jako vrstvy n u m m u l i-t h o v é v Sev. a Již. Alpách (Kressenberg v Ba-vorsku, Haering v Tyrolsku, Mattsee v Salc-purku atd., tufy u Ronky, u Monte-Postala,San-Giovani, Monte-Bolca, v okolí Verony aVicenzy a j.) obsahují nummulithy a j.; ryby(Monte-Bolca a Glarus ve Švýcarsku) a rost-liny (Haering). Jinak vystupuje eocén v po-době flyše (pískovce, lupky, slíny) v sev.Švýcarsku, dále na východ v Rakous. Alpách;ve Vídeňském lese přidružuje se též útvar kří-dový, a vytvořuje se tak vídeňský pískovec. —V r s t v y o l i g o c é n n í (k nimž v Německu ná-leží hlavní část’ hnědého uhlí) zastoupeny jsouv m o ř s k é m o l a s s e (pískovce se slínitýmvazivem); z p o d n í l o ž e hnědého uhlí, zv.
s t u p e ň a k v i t á n s k ý, do něhož náležejí vrst-vy hnědouhelné u Sotzky, Tribovije, Sagarua na jiných místech v Jižních Alpách, jakoži hrubý slepenec, zv. n a g e l f l u h e. — V y š š ív r s t v y t ř e t i h o r n í neboli n e o g é n n í za-hrnují m i o c é n a p l i o c é n na mnohých mí-stech. Nejprve ve vídeňské pánvi na pra-vém břehu Dunaje, jež obsahuje následujícívrstvy: a) s t u p e ň s t ř e d o m o ř s k ý sestávajícíz pobřežních usazenin, jako l i t a v s k ý v á p e-n e c, a současných usazenin z větších hloubek,b a d e n s k ý j í l; zkameněliny mají středomoř-ský ráz; b) s t u p e ň s a r m a t s k ý, vrstvy polo-. zaujímající: z p o d n í j í l (hernalský,záp. od Vídně), s a r m a t s k é p í s k y a p í s k o v-c e nebo c e r i t h i o v é pískovce (Türkenschanze,stavební písek pro Vídeň) a s v r c h n í s a r m a t-s k ý j í l; konečně g) b r a k i c k é a s l a d k o-v o d n í pásmo: c o n g e r i o v ý neb i n z e r s-

y. 969

d o r f s k ý jíl, na němž větší část’ Vídně stojí(velké cihelny jižně od Vídně), nad tím pakš t ě r k b e l v e d e r s k ý s kostmi velkých ssavců.Od Vídně na západ pokračuje n e o g é n podélvídeňského pískovce až do Bavorska a Svý-carska, kde k tomu náleží s v r c h n í m o l a s s a,obsahující tři stupně: m o h u č s k ý (zpodnísladkovodní), h e l v e t s k ý (svrchní mořský) apak s v r c h n í s l a d k o v o d n í, jenž obsahujeuhelné flece; do toho stupně náležejí vrstvyo e n i n g e n s k é s rostlinnými otisky, hmyzem,rybami atd. V Jižních Alpách jest neogénnepatrněji vyvinut, na příklad některé vrstvyv Monte-Berici, v údolí Suganském a v pruhuod Asola k Avianu. Dále vyvinuty jsou t ř e t i-h o r n í vrstvy na vých. a jihových. straně Alpve Štyrsku; do oboru těchto vrstev náležejívápence u Reinu blíže Hradce; pak lignitu Voitsberku a Köflachu (mediterranní), tra-chyty sev.-záp. od Cele atd. Mimo to nalézajíse t ř e t i h o r n í pánve uvnitř Alp a to v údolíEnže, Murice, Mury, Drávy a j. Zastoupenyjsou starší vrstvy (odpovídající stupni me-diterrannímu v pánvi vídeňské) u h l o n o s n év údolí Murice a Mury, u Parschlugu, Turnova,Urgenthalu, Lubna a Fohnsdorfu (výroba těchtoposledních 4—4,6 mill. q ročně) a v y š š í v r s t-v y c o n g e r i o v é. V době t ř e t i h o r n í nastalohlavní vydmutí Alp.

b) D i l u v i u m a a l l u v i u m, usazeniny po-t ř e t i h o r n í, ukončují geologický vývoj Alp.Nejprve náležejí sem nánosy činnosti l e d o v-c ů, jako morény, nánosy štěrkův a hlíny z mo-rén, jakož i bludné balvany. Podlé toho sesoudí, že A. byly pokryty ledovým příkrovem,z něhož na všecky strany vybíhaly ledovce,i sledovaly z větší části jednotlivá údolí a za-sáhaly do lombardské pláně, do kotliny mezi Al-pami a Jurou, do Švábska a Bavorska atd. atehdáž byly ledovce mnohem rozsáhlejší nežlinyní; spadá to do doby, ve které po době třeti-horní nastaly poměry způsobivší tak zvané z a-l e d n ě n í, nebo do doby, kdy i jiné části, hlavněv severní Evropě, značnými ledovci pokrytybyly, do tak zvané doby l e d o v é. Ostatně semá za to, že na tuto značnou glaciální dobunásledovalo o t e p l e n í, a pak opětné z a l e d-n ě n í, čemuž nasvědčují jisté nálezy, jako
zvrstvené usazeniny štěrku, písku a hlíny, ob-sahující flece uhlí lupkovitého, jež na různýchmístech v Sev. Alpách nalezeny byly mezi dvě-ma vrstvami ledovcových nánosů. Druhé za-lednění však nebylo tak rozsáhlé jako prvé;na to následují pak opět postglaciální štěr-ky. Jiné d i l u v i á l n í nánosy jsou: t e r r a s s o v éd i l u v i u m v údolích alpských daleko nad ny-nějšími řečišti (snad starší než glaciální ná-nosy), dále hlína j e s k y n n í uvnitř jeskyní alp-ských, k o s t n a t á b r e k c i e, pak l ö s s, jenžjest vyšší než diluviální štěrky. — K a l l u v i unáležejí štěrkové a pískové nánosy nynějšíchřek, vápenné tufy a rašeliniště, z nichž ně-které počátky svými snad zasahují do dobydiluviální. Za našich dob působí větrání,erose a denudace různé povrchové změnyAlp, k čemuž také nynější ledovce značněpřispívají.

970 Alp

Literatura: Krejčí, Geologie, Praha 1877;Süss, Entstehung der Alpen 1875; Heim, Me-chanismus der Gebirgsbildung 1878; Mojsiso-vics, Die Dolomitriffe von Südtirol 1879; Hann-Hochstetter-Pokorný, Allgemeine Erdkunde1886; Unser Wissen von der Erde, I. sv. 1886;Süss, Antlitz der Erde 1883—1887; Hauer, DieGeologie atd. (1878); Credner, Elemente derGeologie, 6. vyd. 1887; Stur, Geologie d. Steier-mark 1871; Schwippel, Die Ostalpen 1884;Hauer, Geologische Übersichtskarte d. österr. —ungar. Monarchie 1869—1872, s textem; Neu-mayr, Erdgeschichte 1886—1887; Prestwich,Geology 1886—1888. Rozsáhlá literatura uvádíse ve výše uvedených dílech a obsažena hojněve spisech c. k. říšského geologického ústavua cís. Akad. věd ve Vídni. Fl.

Zvırena. Může-li se mluviti o zvláštní flořealpinské, nelze tak činiti o nějaké zvířeněalpinské, alespoň ne positivně. V Alpách schá-zejí ted’ mnohé formy okolních zemí, a několikforem se udrželo lépe a déle v Alpách nežv rovinách. Ale geologická doba Alp bylapříliš krátká k utvoření zvláštních druhů al-pinských, alespoň pokud se týče vyšších zví-řat. Tak na př. medvěd, rys, jezevec byly roz-šířeni po celé střední Evropě, ale jen v Al-pách se udrželi (tak jako bobr žil někdy pocelé střední Evropě, ale udržel se jen v dolníRhôně a Dunaji-v Rumunsku). Rovněž typi-cké zvíře horní sajka (i v Pyrenejích, Abruz-zách, Řecku), již nazýváme nevhodným slovemkamzík (Gemsbock) a jejíž všecko téměř pří-buzenstvo žije v pouštích afrických až poMys Dobré Naděje, jest člen tropickopustinnérodiny antilopid a zajisté jen člověkem za-hnána na skály nejvyšší, kam jí dosud sledo-vati nemohl. Kozorožec (Capra ibex) nynív Alpách vyhubený (až na několik exemplárův horách piemontských, jež chrání král italskýpro svou honbu) byl kozou skalní, jakýchž na-lézáme po všech horách středomořských. Orlo-sup bradatý (Gypaetus barbatus) byl a jest např. i ve Španělích, Habeši, na Sardinii a Kor-sice. Z ryb snad ani jediná není v Alpách ende-mická (spor může býti jen o druzích rodu Core-gonus v jezerech sev. Alp), rovněž zajisté anipták, ani ssavec, ani plaz. Jen mezi nižšími
zvířaty jest několik místních tvarů. Jistá část’horních zvířat přišla za doby ledové ze severu,jako sněhule (Lagopus), coregony a zajíc (Lepus

y. >1

variabilis), mimo to snad i Sorex alpinus, Ar-vicola alpinus, Ibex, a z té doby snad pochá-zejí též nižší endemické formy a zdejší od-růdy tvarů vyšších.

Abychom podali svědomitě i obraz dosa-vadních náhledů, vyjímáme dle Tschudiho»Thierwelt der Alpen« stručný přehled. Týžrozeznává 3 pásma: hory do 4000′, alpy vlastnído 7000′ a výše pásmo sněhové. Ze hornípásmo nemá nic zvláštního, pochopitelno;štír dostupuje výše 3200′, rak jen 3450′, pi-javka 4300′, Cicada orni 3800′, chroust 6000′,mlok 3300′, lipan 4525′, losos 3000′, Tichodromamuraria 4480‘, pstruh 7500‘. Zde hubí se pta-ctvo středoevropské nejvíce v Tessinu (jakov Italii), když k jihu se stěhuje. Druhé a l p-s k é p á s m o má v středu Alp ještě jižnějšíformy nižších zvířat, které v severních Alpáchscházejí, jinak značí se více chudnutím nežlinovými tvary; tak vyskytují se stěnice a ko-bylky (Corthippus sibiricus) ve výši až 7000‘,tiplice (Tipulidae) a mravenci 8000‘; jen mo-týlové jsou z 2/3 noví, z brouků 2/3, nejvícetmavé barvy a bez křídel. Zde hojnější jestsalamandr (Triton alpestris), z ptáků zasluhujípovšimnutí Parus borealis Selys (= Balden-steinii v 3800—7000′), Accentor alpinus (4000až 6500‘), odrůdy Cypselus alpinus, Tichodromaphoenicoptera. Netopýry nalézáme ještě ve výši8000′ (Vesperugo maurus), hranostaj 8000′,veverka 6000‘ (pokud sahá les), Sorex alpinus4600′ a typický svišt’ (Arctomys marmotta,též Karpaty) 4—8000′, ale na př. naše zmijeobecná (Pelias berus) do 7600′.

Nejvyšší p á s m o s n ě ž n é má na ledov-cích chvostoskoky (Desoria glacialis) a má32 druhů nižších zvířat zvláštních, hlavnědravých (18 druhů), 13 dr. pavouků a hle-mýždě (Vitrina diaphana glacialis); ve výši11.387′ našel se pavouk Opilio glacialis, vevýši 11.588′ moucha (Syrphus balteatus), aletaké v 12.000′ na Bernardu živá myš (Hypu-daeus), na Monte-Rose ve výši 14.022′ motýl,kamzíci byli na vrchu Berniny, sněhule vevýši 11.000′ atd. Orlové dolétají výše 14.000 až15.000′. Pyrrhocorax alpinus (i v Himálaji,Sinai) hnízdí na skalách 11.000′ vysokých, kam-zíci se ted’ hlavně zde udrželi. Ale vše to
hlavně z dola přichází a jest nahodilé a přede-vším sám člověk jest původem, že tato zví-řata zahnána až do takovýchto výší. Pý.

Documents

0110