9/2014Uskromnění se není na pořadu dne 2Rozhovor s NGŠ AČR armádním generálem Petrem Pavlem

Charita „letěla“na Andělských křídlech 6

Souboj vůle 14

Neobyčejná Neobyčejná letováletová

misemisestrany 28–29strany 28–29

obsah

V hotelu Celtic Manor se sešlo šedesát prezi-dentů či premiérů a po sedmi desítkách ministrů obrany a zahraničních věcí. Hlavní témata první-ho dne byla jednoznačná – situace na Ukrajině a pokračování afghánské mise.

Spojenci se jednomyslně shodli na podpoře ukrajinského vedení a odsoudili destabilizující kroky Ruska. Prezident Ukrajiny Petro Porošen-ko ve svém vystoupení oznámil zastavení bo-jových akcí Ukrajinou a vyhlášení příměří. Pa-ralelně by měly zúčastněné strany vyjednávat o mírovém plánu.

Koaliční mise v Afghánistánu by měla pokra-čovat i po konci letošního roku. Afghánský mi-nistr obrany totiž účastníky summitu informoval, že politické vedení jeho země se stabilizuje a má zájem o další vojenskou spolupráci s NATO. Od nového roku by měla operaci ISAF nahra-dit výrazně menší a nebojová operace Resolute

při výcviku afghánských vzdušných sil,‟ uvedl k připravovanému mandátu generál Pavel.

Česká republika chce koupit leteckou munici

Summit využili ministři obrany ČR, Dánska, Norska, Španělska, Portugalska a Řecka k pod-pisu dohody o společném postupu při nákupu přesně naváděné letecké munice. Minister-stvo obrany České republiky takto chce koupit 180 raket vzduch-země, které zatím ve výzbroji gripenů chybí.

„Je to typický příklad takzvané chytré obra-ny, kterou NATO prosazuje. Společně připra-víme poptávku pro munici pro bojové letouny a vysoutěžíme ji přes agenturu NSPA. Tím, že půjde o větší balík, dosáhneme nižší jed-notkové ceny,‟ shrnul význam dohody ministr Stropnický.

NATO schválilo síly okamžité reakce

Druhý den summitu ve velšském Newportu byl věnován zejména jednáním o rozvoji alian-čních schopností a obranných rozpočtech.

Byl přijat plán na radikální zvýšení připra-venosti aliančních ozbrojených sil. Součástí je vytvoření sil okamžité reakce o velikosti brigá-dy (3 až 4 tisíce vojáků), které budou schopné v rámci kolektivní obrany zasáhnout do dvou dnů, kdekoliv bude třeba.

„Jako jeden z prvních států jsme se k této ini-ciativě aktivně přihlásili. Česká republika je při-pravena vyčlenit 150 příslušníků speciálních sil a případně i vrtulníky na jejich podporu,‟ uvedl ministr obrany Martin Stropnický.

Další možnosti nastínil náčelník generál-ního štábu armádní generál Petr Pavel: „Mů-žeme přispět i letouny CASA, logistickým modulem nebo četou protiletadlového komple-tu RBS.‟ Vyjádření generála Pavla doplnil stát-ní tajemník MO Daniel Koštoval: „Velitelství pro síly okamžité reakce bude pravděpodobně

v polském Štětíně. Armáda ČR do něj vyšle své důstojníky.‟

Státy NATO musí zvyšovat výdaje na obranu

Aliance na summitu potvrdila platnost a ak-tuálnost závazku přijatého před 12 lety na sum-mitu v Praze, tedy dosáhnout dvou procent HDP pro výdaje na obranu.

„Touto veřejnou deklarací reagujeme na zhor-šené bezpečnostní prostředí. Je lepší a levněj-ší investovat do připravenosti a odstrašení než do hašení válečného požáru,‟ konstatoval ministr Stropnický.

Zdroj: www.army.czFoto: Jan Pejšek a www.nato.int

Support. Přibližně 12 tisíc vojáků se má po-dílet na výcviku místních bezpečnostních sil a poradenství.

„I nadále počítáme s nasazením našeho polního chirurgického týmu nebo s asistencí

NATO schválilo síly okamžité reakce, Česká republika nabídla 150 vojáků

V britském Newportu se ve dnech 4. a 5. září uskutečnil summit nejvyšších představitelů států NATO a partnerských zemí. V české delegaci, kterou vedl prezident Miloš Zeman, byli i ministr obrany Martin Stropnický a náčelník Generálního štábu AČR armádní generál Petr Pavel.

Summit NATO

Uskromnění se není na pořadu dne 2Rozhovor s náčelníkem GŠ AČR armádním generálem Petrem Pavlem

Charita „letěla“ na Andělských křídlech 6V srpnu se uskutečnil charitativní koncertAndělská křídla na podporu rodin po vojácích padlých v Afghánistánu

Jmenování do vyšší hodnosti 7Úhel pohledu vrchního praporčíka

Čáslavští „display“ piloti 8Exkluzivní reportáž o letecké akrobacii

Připraveni na ebolu 12Těchonínská nemocnice je připravenana případnou izolaci a léčení osob nakažených virem ebola

Souboj vůle 14Na Libavé se uskutečnil šestý ročník soutěže průzkumných hlídek

Běželi za dobrou věc 18Tým Ministerstva obrany se zúčastnilpřekážkového běhu Army Run

Nekonkurovali jsme si,ale spolupracovali 20Pozvali jsme se na kafe k Miroslavu Žižkovi

B61-12 LEP 22Technika a výzbroj

ALASA – Strike Eagle v rolinosiče satelitů 25Technika a výzbroj

SaveOneLife – lidský život stojíza záchranu 26Technika a výzbroj

TerrainArmor – futuristickápneumatika do každého terénu 27Technika a výzbroj

Neobyčejná letová mise 28Fotografování letecké techniky a výzbroje 21. základny taktického letectva

Štěstí přeje připraveným 32Vojenské hasičské jednotky nejsoufrekventovaným tématem zaplňujícímstránky vojenských periodik

Future Forces 2014 34A report nabízí pohled do zákulisíexpozice resortu Ministerstva obranyČeské republiky

Příliš krvavé Karpaty 38Uplynulo sedmdesát letod karpatsko-dukelské operace

Používáte bezpečné heslo? 40Computer Incident Response Capability

Střela AIM-120 AMRAAM 41Technika a výzbroj

Interní komunikační portál 43

Čechoslováci bojovali od začátku 44Od rozpoutání druhé světové válkyuplynulo v těchto dnech sedmdesát pět let

2 A report 9/2014 3A report 9/2014

Posledních dvacet let jsme se uklidňovali tím, že nám žádný konfl ikt nehrozí, a spíš než na vá-lečnou armádu jsme se zaměřovali na tu mírovou. Nebyla to chyba?

Odpovídalo to přesně dané době. Pokud by-chom se podívali pár let zpátky, všichni jsme žili v naději a očekávání, že je před námi pouze období míru, konstruktivní spolupráce a vzá-jemného dialogu. Kdyby někdo v první polovině devadesátých let minulého století řekl, že jen v nejbližším okolí budeme mít několik vážných konfl iktů, určitě by tomu nikdo nevěřil. Ve vzta-hu k době to tedy podle mého názoru bylo na-místě. A to včetně toho, že jsme počítali s dlou-hou varovací dobou, která byla zpravodajskými službami, a to i těmi spojeneckými, stanovena na pět až deset let. V takovém předstihu by-chom podle nich měli dostatek indicií, že se ně-kde něco chystá, a mohli se připravit.

Podobně ale asi uvažovaly generace před první i druhou světovou válkou. Byly přesvědčeny, že lid-stvo zmoudřelo, že právě ta válka, kterou oni prožili, byla tou poslední. Není trochu chyba, že se nedoká-žeme poučit z vlastní historie?

Myslím si, že je to přirozený jev. Pokud by lidé měli žít v neustálém strachu z toho, že může v krátké době přijít nějaký konfl ikt, tak by si ten život ani neužili. To, že vnímáme situaci spíš po-zitivněji a máme tendenci ji dlouho vidět v tom lepším světle, je asi přirozená lidská sebeobrana. Na druhou stranu je důležitý faktor i to, že vlá-dy jednotlivých států, pokud nehrozí nebezpe-čí, zcela přirozeně věnují více peněz do sociální sféry než do obrany. To je totiž nakonec to, co činí život lidí kvalitnější. I z toho důvodu vlády, v období, kdy dochází k uvolnění mezinárodního napětí, kdy nejsou žádné hrozby, mají obecně tendenci podceňovat výdaje na obranu.

Konfl ikt na Ukrajině trvá již řadu měsíců. V souvis-losti s tím došlo k výraznému přehodnocení varovné

doby před vypuknutím bezprostředního nebezpečí. Byla za tu dobu již přijata nějaká konkrétní opatření, která by usnadnila rychlejší aktivaci naší válečné armády?

Byla jich přijata celá řada. A to nejen těch bezprostředních, která jsou viditelná a o kterých se hovoří na úrovni Aliance jako o ujištění spo-jenců o schopnosti a vůli bránit se. Předně byla posílena východní hranice Aliance, ať již se to týká ochrany vzdušného prostoru baltských zemí či aktivování průzkumných prostředků. Do-šlo rovněž ke zvýšení počtu, rozsahu a intenzi-ty cvičení. Byly také přehodnoceny schopnosti Aliance dostatečně pružně a v krátkém čase reagovat na vznikající hrozby. To všechno jsou opatření, která již probíhají, anebo se uskuteční ve střednědobém horizontu. Na úrovni naší, ná-rodní, krize urychlila diskusi o nedostatečnosti prostředků, které dáváme na obranu. Urychlila i diskusi o dalších opatřeních, jako jsou přehod-nocení koncepce záloh či mobilizace a s nimi spojené legislativy. To všechno směřuje k tomu, aby naše ozbrojené síly byly schopny reagovat na vznik krize v mnohem kratším časovém inter-valu, než tomu bylo doposud.

Těmito záležitostmi by se měl zabývat i nadcházejí-cí summit NATO, kterého se zúčastníte. Co od něho očekáváte, jakým směrem by měl rozvinout tato opatření? (Rozhovor se uskutečnil před zahájením summitu NATO – pozn. redakce)

Od summitu NATO neočekávám žádná pře-kvapení. Je to sice místo, kde by se měla při-jímat zásadní politická rozhodnutí, ta ale musí být dopředu detailně prodiskutována a připra-vena na pracovní úrovni. V současné době je prostor, ve kterém se podařilo dosáhnout kon-sensu na konkrétních opatřeních, poměrně úzký. Osobně bych byl velice rád, kdyby summit ve své deklaraci přijal jednoznačný a časově ohraničený závazek států na zvyšování výdajů na obranu. I když právě toto je oblast, kde bude asi nejvíce kontroverzí. Každý stát má na to tro-chu jiný pohled. Nic na tom přitom nemění ani skutečnost, že všechny země se shodují ve ver-bální rovině na tom, že výdaje na obranu by se měly zvyšovat.

Zásadní bude také dokončení mise ISAF v Af-ghánistánu a zároveň vyčlenění sil a prostředků pro misi, která bude po ní následovat. V tomto směru nejsme v pozici státu, který by o těchto otázkách měl již rozhodnuto. Mandát pro další působení našich vojáků v operacích v příštích dvou letech dosud schválen nebyl. Na základě dosavadních jednání je předpoklad, že by měl být schvalován až po krajských volbách, tedy někdy v průběhu listopadu.

Summit by měl také směřovat další úsilí Alian-ce ve vztahu k budování sil s vysokou mírou pohotovosti, tedy schopnosti reagovat pružně a rychle na krize, které se označují jako hybrid-ní. Jedná se o hrozby, které nejsou přímo státní, nejsou specifi cky vojenské, uplatňují se v nich paramilitární, ale i kriminální skupiny. Na takové hrozby je komplikované přímo reagovat vojen-skými nástroji. Do této kategorie spadá nejen současný konfl ikt na Ukrajině, ale také rostoucí vliv tzv. islámského státu na území Iráku a Sý-rie. K těmto konfl iktům bude muset Aliance

zaujmout jasné stanovisko a v krátké době při-pravit nejen koncepční změny, ale také podnik-nout konkrétní kroky.

V poslední době se hodně hovoří o novele branného zákona, o zavedení odvodní povinnosti. Je to jedno z těch opatření, které by nám mohlo do budoucna pomoci?

Změna legislativy je pouze částí opatření, která by měl stát přijmout, aby byl schopen rychleji a pružněji reagovat na krize propukající v našem okolí. Týká se to nejen branného záko-na č. 585, ale i zákona o službě vojáků v záloze, zákona č. 222, o zajišťování obrany, a některých dalších norem. Dotýká se to i koncepce mobili-zace a koncepce aktivních záloh. Ty byly přijaty a schváleny v roce 2013. Pro to, aby mohly být zavedeny do života, potřebují novelu legislativy.

V úrovni praktické to bude vyžadovat zlepše-né fi nancování, aby na uvedení změn v těchto zákonech a koncepcích do života byl dostatek fi nančních prostředků.

Veřejnost na informaci o odvodní povinnosti ne-reagovala příliš příznivě. Deset let již máme profe-sionální armádu, nedošlo za tu dobu k tomu, že ve-řejnost přesunula odpovědnost za obranu země výhradně na profesionální vojáky a sama není ochotna podílet se na obraně vlasti?

Dlouhodobě si myslím, a nemá to žádnou souvislost s ukrajinskou krizí, že nejenom naše společnost, ale obecně společnosti evropských zemí jsou čím dál méně a méně ochotné přiná-šet jakoukoliv oběť pro vlastní obranu. Přitom nejde o oběti ve smyslu zdraví či dokonce ži-vota, ale spíše o určité omezení osobního kom-fortu, případně dočasné ekonomické těžkosti. Uskromnění se ve prospěch něčeho obecnější-ho, dlouhodobějšího není prostě na pořadu dne. Již jen požadavek dát o něco více na obranu je v současné Evropě velký problém. Pro mě je závažným indikátorem nedostatku občanské odpovědnosti reakce na otázku v rámci průzku-mu veřejného mínění, zda by lidé byli ochotni postavit se na obranu vlastní země. Značná část mladých mužů považuje obranu za výlučnou zá-ležitost armády, která se jich nijak netýká. Je to chyba celého systému, protože mladou generaci

k tomu od malička nikdo nevede a nevychová-vá. Celý systém, jak je dnes postaven, spíš smě-řuje k obhajobě konzumu. Hodnoty, o kterých hovořím, se dnes považují spíše za abstraktní a patřící do minulosti.

Máme přesnou představu o tom, jak velká by měla být naše válečná armáda a jaké další počty vojáků jsou potřeba na doplnění bojových ztrát?

Mobilizace, stejně jako doplňování válečné armády, patří k informacím, které jsou v každé zemi v režimu utajení. Žádný stát nezveřejňuje počty své válečné armády, ani počty potřebné-ho materiálu. Obecně lze říci, že mírové armá-dy jsou stavěny tak, aby vydržely prvotní nápor a mohly po krátkou dobu fungovat samostatně. Pro jakékoliv dlouhodobější působení je potřeba ozbrojené síly doplňovat, a to i v řádu násobků jejich mírových stavů. Stačí, když se podíváme na současnou Ukrajinu. Tato země neprožívá klasický válečný konfl ikt. Je to omezený konfl ikt, navíc ne s regulérním protivníkem, přesto ukra-jinská armáda, která je větší než naše, musela za tu poměrně krátkou dobu provést několik vý-běrových mobilizací. Musela doplnit ztráty, chy-bějící počty a chybějící odbornosti. To by zřejmě potkalo každou zemi. I v našem případě by tedy bylo nutné, aby armáda při dlouhodobějším bojovém nasazení byla doplňována na základě výběrové anebo všeobecné mobilizace.

V poslední době se začalo hovořit o tom, na jak dlou-ho by nám v případě konfl iktu stačila munice a dal-ší nezbytný válečný materiál. Znamená to, že do bu-doucna bude s ohledem na zkrácení varovné doby nezbytné více naplnit i sklady?

To je záležitost, která vyžaduje vyvážený a střízlivý přístup. Z pohledu vojenského pláno-vače by samozřejmě ideálním stavem bylo, kdy-by na počty mobilizované armády měl všechno ve skladu. Kdyby měl jistotu, že tam má dosta-tečné počty vozidel, zbraní, radiostanic, zdravot-nického materiálu a všeho dalšího. Takový stav je ale logicky neudržitelný a také nesmyslný. Držet ve skladech materiál, který se dá poměrně snad-no a rychle dokoupit, by představovalo obrov-skou ekonomickou zátěž pro stát. Žádná země touto cestou nejde. Proto je snaha hledat taková

Uskromnění senení na pořadu dneUdálosti, ke kterým dochází v posledních měsících na Ukrajině, výrazně zkrátily varovnou dobu, během které bychom byli dopředu upozorněni na případné válečné nebezpečí. A právě o rozhovor na toto téma jsme požádali náčelníka Generálního štábu AČR armádního generála Petra Pavla.

4 A report 9/2014 5A report 9/2014

řešení, kdy v mobilizačních zásobách se bude dr-žet pouze takový materiál, který umožní prvotní rozvinutí armády, a všechno ostatní bude dopl-ňováno na základě potřeby. Zcela jednoznačné je to u veškerého materiálu, který podléhá krát-ké době spotřeby, ať již to jsou zásoby bojových dávek potravin, léků, pohonných hmot a dalšího sortimentu. Je to vždy o hledání té optimální hranice mezi nutnými zásobami a zdroji, které do toho stát chce vložit.

V našem případě, jak jste ostatně uvedl, jsou zásoby některých druhů munice již hodně nízké. Na druhou stranu v průběhu jak letošního, tak i nadcházejícího roku jsme naplánovali nemalé fi nanční prostředky na doplnění těch největších nedostatků v těchto zásobách, s cílem dosáh-nout vyrovnaného stavu ve všech druzích mu-nice. Abychom byli schopni minimálně po dobu třiceti dnů, v souladu s normami NATO, fungo-vat bez jakéhokoliv omezení.

Ne všechno ale v případě krizové situace půjde nakoupit. Máme představu o tom, které druhy mate riálu v případě nějakého konfl iktu budou nedostupné?

To je jedna z věcí, kterou jsme uváděli v dis-kusích o platnosti principu odložené potřeby a nutnosti jeho úpravy. Spoléhat se na dosta-tečnou varovací dobu nás může dovést ke stavu, kdy materiál, který je již v době míru obtížně obstaratelný, může být za krizové situace zce-la nedostupný. U tohoto zboží se nejen výraz-ně prodlouží případné dodací lhůty, ale také se zvýší cena. Do plánování pro případnou krizi či válku se snažíme zahrnout i tyto úva-hy. Ideální by bylo, kdyby výroba těchto druhů techniky a materiálu byla zajištěna v České re-publice nebo bylo alespoň zachováno know-how a technologická základna. Příkladem může být VOP Nový Jičín. Ten má kapacitu vyrábět obr-něné transportéry. Přestože je v současné době

nevyrábí, tak v zájmu nejen naší armády, ale i státu je, aby si tuto schopnost podržel. V době krize bychom totiž na tyto prostředky nemuse-li dosáhnout. V našich podmínkách nebudeme samozřejmě schopni zajistit veškerou produkci vojenského materiálu. Myslím si ale, že to ani není nutné. Mimo jiné i v tomto ohledu je vý-hodné být členem Aliance. Ta si bude v těchto případech vycházet vstříc. V rámci NATO bude určitě možné nalézt cesty, jak potřebný materiál doplňovat z přebytku některých jiných států.

Podařilo se nám již nalézt nějaký mechanismus, jak v tržním prostředí udržet při životě zbrojovky, na kte-rých máme eminentní zájem?

Zatím se o těchto otázkách diskutuje spíše v teoretické rovině. Armáda sice může nadefi -novat druhy materiálu, které bude potřebovat v případě krize či války primárně doplňovat. Na druhou stranu většina podniků obranného průmyslu je dnes v soukromých rukou. Za této situace je velice obtížné privátním výrobcům dávat jakékoliv omezující podmínky. Je to tedy především na úrovni státní politiky ve vztahu k obrannému průmyslu. Ta by měla defi novat klíčové podniky důležité pro obranu země a způ-sob jejich podpory, případně zadávání zakázek. Obávám se ale, že v České republice zatím tento druh podpory klíčovým subjektům neexistuje.

Řadu let rozprodáváme výzbroj bývalé Česko-slovenské lidové armády. Neuvažuje se nyní pod vlivem nových skutečností o zastavení tohoto odprodeje a ponechání většího množství materiálu ve skladech?

Ve skladech ponecháváme množství, které po-važujeme za nezbytně nutné. A to, ať již se to týká bojových vozidel pěchoty, tanků, pěchotních zbraní a munice. Rozhodně nemá smysl držet ve skladech techniku, jejíž použití by bylo proble-matické již jen z toho důvodu, že na ni již nejsou dostupné náhradní díly. Taková technika by moh-la sloužit do první závady, případě prvního servi-su, pak bychom ji museli stejně odstavit. Zase je to o tom optimálním rozložení schopností a ná-kladů tak, abychom neměli zbytečně přeplněné

sklady technikou a materiálem, který má již dáv-no ukončené všechny cykly pro servis a údržbu. I ve skladech se musí dělat nějaká obměna. A to proto, abychom tam měli materiál byť o genera-ci starší, ale stále ještě použitelný, a především schopný servisu. Aby mohl sloužit k dlouhodoběj-šímu použití, a ne pouze jednorázově.

Když se připravovala Bílá kniha, hovořilo se o tom, že naše armáda by měla být budována tak, aby každý voják byl připravován na funkci o stupeň výše. Tedy střelec či pancéřovník by měl být schopen dělat ve-litele družstva a velitel družstva velitele čety. Byla již přijata nějaká opatření, aby byl pro větší válečnou armádu zabezpečen dostatečný velitelský sbor?

Výcvik velitelů na vyšší stupně probíhá zatím pouze v rámci kariérního růstu. Každý voják se připravuje pouze na výkon své funkce. Není tomu tedy tak, že každý velitel čety by se záro-veň připravoval na výkon funkce velitele roty. Něco podobného se týká pouze těch velitelů, kteří mají perspektivu dalšího růstu. Příprava velitelského sboru pro mobilizovanou armádu je obecně problémem. Vojáci, kteří prošli vojen-skou základní službou a jsou v povinné záloze, nemohou být v době míru povoláváni na cviče-ní. Příprava vojáků v povinné záloze není podle současné legislativy řešena. Může se uskutečnit až po vyhlášení mimořádných opatření a povo-lání těchto vojáků ke službě.

Jak jsme na tom s výcvikovými kapacitami? Budeme schopni v případě potřeby najednou vycvičit velké množství lidí?

To je také závažná záležitost. Nejde jen o to, abychom měli dostatek fi nančních prostředků na zajištění mobilizace či rozvinutí armády. Měli bychom mít také dostatek potřebného mate-riálu, kapacit pro ubytování a samozřejmě i pro výcvik. V současné době je většina výcviku zajišťována ve Vojenské akademii ve Vyškově a v součinnosti s útvary. Pro výcvik záloh by byly využity nejen všechny výcvikové prostory a volné kapacity u útvarů, ale i kapacity útva-rů, které již předtím odjely plnit úkoly v rám-ci alianční obrany. Navíc jednotky, které v této

fázi nebudou přímo začleněny do vlastní přípra-vy, budou využity pro posílení výcviku jedno-tek ve Vyškově. Vyškov se doposud soustředil především na výcvik jednotlivce či družstva, další pokračovací výcvik by měl být již realizo-ván u útvarů. Připravovaná koncepce výstavby armády počítá i s tím, že se kapacita armády absorbovat vojáky pro výcvik jak základní, tak i pokračovací zvýší tak, abychom byli schopni v kratší době, než je tomu doposud, připravit větší počet vojáků.

Kdysi existovaly rámcové útvary. Ty měly uloženu potřebnou výzbroj, materiál a k dispozici byly i zá-kladní velitelské struktury. Něco podobného by přece výrazně urychlilo rozšíření mírové armády na válečné počty?

Termín rámcový útvar dnešní legislativa již nezná. Na druhou stranu princip, který byl obsa-žen v rámcových útvarech, není úplně minulos-tí. V koncepci výstavy armády počítáme s tím, že některé útvary budou naplněny na menší počty. Budou dokonce existovat i takové útvary, ve kterých bude jen základní velitelský sbor, aby na sebe mohl nabalit nové vojáky ze zálohy. Je to koncept, který je z hlediska přípravy nejrych-lejší a nejjednodušší. Umožňuje nově tvořené jednotky strukturovat a začlenit do standardní-ho fungování armády. Je to systém, který má co říci i do budoucna. My s ním počítáme a budeme ho dále rozpracovávat, aby bylo možné vojákům v záloze dopředu říci, do které jednotky budou zařazení a jakou funkci budou vykonávat. To jim umožní nejen se s tou jednotkou snadněji iden-tifi kovat, ale postupně s ní i cvičit.

Nová koncepce aktivních záloh počítá jen s pěti a v první fázi dokonce jen se dvěma tisíci dobrovol-nými záložníky. Není to ve světle posledních událos-tí přece jen málo ambiciózní?

Je to možná více, než je v tuto dobu naše společnost schopna nabídnout. V každém stá-tě je s ohledem na počet lidí a ekonomickou situa ci určitý rekrutační potenciál. Když vezme-me v úvahu tyto okolnosti, pak to číslo pět tisíc záložáků je maximem možného. Důležité ale je

říci i to, že aktivní záloha je vlastně tím prvním zdrojem, který by generoval zvýšenou potřebu lidského potenciálu armády. Následně po aktiv-ní záloze by byly uplatňovány další prvky záloh, které již budou povolávány na základě povin-nosti. Aktivní záloha v počtu pěti tisíc osob je podle mého názoru pro armádu a stát naší ve-likosti dostatečná. Poměrově odpovídá složkám aktivních záloh jiných zemí.

Neměla by se naše armáda v budoucnu více an-gažovat i v takových těch branných aktivitách? Například pro lidi, jejichž koníčkem se stala střelba, je dnes fi nančně poměrně náročné získat zbrojní průkaz; jsou tady i radioamatéři, lidé, kteří se věnují parašutismu atd. Neměli bychom více tyto aktivity nějakým způsobem podporovat?

Tyto záležitosti je potřeba vidět v několika ro-vinách. Jednou je rovina výchovná. Zde se již některé kroky realizují. Jedná se například o pří-pravu obyvatelstva k obraně státu. Tato iniciati-va má podobu přednášek a praktických prezen-tací ve školách a dalších zařízeních a má za cíl přiblížit mladé generaci základní principy stát-nosti a její obrany. Pak je zde stránka odborná. Jejím prostřednictvím by lidé měli mít možnost seznámit se například s obsluhou zbraní, ale i prostředků ochrany proti zbraním hromadného ničení, zdravotnickou přípravou a dalšími záleži-tostmi. To všechno jsou dovednosti, které větši-na lidí nemá, protože je prostě k dennímu životu nepotřebuje. V případě nějaké krize, a může se jednat i o živelnou katastrofu, se ale bez nich neobejde. Když ve světě dojde k zemětřesení, sesuvům půdy anebo záplavám, když nastane katastrofa většího rozsahu, každý jedinec, který zvládá zásady první pomoci a je schopen pře-žít ve ztížených podmínkách, má mnohem větší šance v takové situaci obstát. Navíc může po-moci přežít těm kolem sebe. To jsou záležitosti, kterým podle mého názoru má smysl se věno-vat. A armáda se na nich určitě bude podílet. A to jak v té výchovné, tak i v odborné rovině.

Připravil Vladimír Marek

6 A report 9/2014 7

úhel pohledu vrchního praporčíka

Peníze z dražby i ze vstupného na charitativní koncert, na kterém vystoupila například Moni-ka Absolonová, Helena Vondráčková, skupina Support Lesbiens nebo Marián Vojtek, věnují organizátoři pozůstalým po vojácích, kteří pad-li na začátku července v Afghánistánu. Doplní tak fi nanční sbírku, která byla spuštěna zhruba před měsícem ve spolupráci s Charitou ČR. V ní se dosud vybralo více než čtyři miliony korun.

„V prvních čtrnácti dnech nám na účet přišly téměř dva miliony korun od jednotlivců, kteří vyjadřovali svou solidaritu s rodinami kamará-dů. Bylo to až neskutečné, když jsme denně za-znamenávali až dvě stě tisíc korun, které přibyly na účet,‟ uvedl major Ivo Zelinka z velitelství 4. brigády rychlého nasazení v Žatci.

Konání nevšedního charitativního večera podpořila řada osobností. Některé pro více než šest set návštěvníků koncertu natočily zdravi-ci nebo nabídly předměty do dražby. V hledišti bylo možné spatřit herečku Janu Šulcovou či herce Pavla Nového nebo Davida Vávru a Pe-tra Čtvrtníčka. Prostřednictvím fi lmu promluvili k účastníkům akce velmi silně třeba zpěvák Petr Janda, herec David Matásek či herečka Chantal Poullain a zpěvačka Bára Basiková. Daniel Lan-da řekl, že se pod vlivem smrti vojáků rozhodl, že v příštím roce nastoupí do základního vojen-ského výcviku ve Vyškově.

Nejen účastníci koncertu, ale i diváci České televize, internetového vysílání programu ČT 24, si mohli zakoupit například dresy hokejistů Jaro-míra Jágra, Vladimíra Růžičky, Tomáše Plekance nebo Jiřího Hrdiny, hokejku Richarda Žemličky, boxerské rukavice Lukáše Konečného, volant automobilového závodníka Martina Koloce nebo reprezentační dres fotbalistů Petra Kouby a Mi-chala Horňáka. V dražbě byla i socha od he-rečky Chantal Poullain. Navíc dražba pokračuje i v těchto dnech.Částku získanou z koncertu, která činila přes-

ně 149 020 korun, organizátoři rovnoměrně

rozdělí mezi každé dítě, manželku nebo družku po padlých vojácích. Peníze tak mohou pomo-ci i přítelkyni jednoho z padlých vojáků, která s ním žila několik let. Té totiž bohužel současný zákon, na rozdíl od manželek, dětí či rodičů, ne-přiznává žádné odškodné.

Kromě fi nanční sbírky a charitativního večera se kolegové padlých a rodinní příslušníci stále snaží vybrat peníze také prodejem triček s ná-pisem „Jsem hrdý na české vojáky‟, prodejem samolepek nebo charitativním během, který se uskutečnil 23. srpna v Chrudimi.

Charitativní večer spolu s divadlem Broadway a příslušníky 43. výsadkového praporu pořádal Svaz vojáků z povolání Armády České republiky. Podpořily ho i Ministerstvo obrany ČR a Gene-rální štáb AČR, který na koncertě reprezentoval zástupce náčelníka GŠ AČR – ředitel Společného operačního centra MO generálmajor Jiří Baloun. Přítomen byl také ředitel Kabinetu ministra obra-ny Josef Zrzavecký a další významní hosté.

Na otázku, proč se charitativního večera zú-častnil, odpověděl herec Pavel Nový způsobem sobě vlastním: „Proto!‟ Poté doplnil, že byl na vojně kuchařem a váží si všech, co nejsou jen kuchaři. Stejně jako mnoho jiných vyjádřil svou podporu rodinám a úctu padlým.

Na druhou stranu je zarážející, že se této významné události nezúčastnil nikdo z vedení Československé obce legionářské či Svazu vá-lečných veteránů ČR, kteří se hlásí ve svém pro-gramu k podpoře a pomoci lidem, kteří prošli místy válečných konfl iktů či byli účastníky ris-kantních operací.

„Zcela spontánně se na nás obracela po té tragické události celá řada lidí s nejrůznějšími nápady, jak pomoci hned v prvních chvílích ro-dinám vojáků, kteří položili své životy ve spojení s afghánskou misí. Mnohé byly i dost šílené, ale nakonec se nám líbil návrh nadrotmistra Libora Smékala, který slíbil, že zorganizuje charitativní koncert v Praze. Využili jsme jeho zkušeností,

a jak je vidět, udělali jsme dobře. Koncert se vy-dařil a dobrá věc slaví svůj veliký úspěch. Děku-jeme všem, kteří přišli a nejen morálně podpořili pozůstalé po vojácích,‟ podtrhl major Ivo Zelin-ka z velitelství 4. brigády rychlého nasazení.

Při útoku sebevražedného atentátníka za-hynulo počátkem července v Afghánistánu pět českých vojáků ze 4. brigády rychlého nasaze-ní – čtyři z výsadkového praporu v Chrudimi, jeden ze žateckého mechanizovaného praporu. O pár dní později se po dalším útoku v Afghánis-tánu zranil další voják ze žateckého praporu.

Příslušníci 4. brigády otevřeli transparent-ní účet na podporu rodin vojáků, kteří na misi zahynuli. Účet byl aktivní do 1. září a celková částka, kterou se podařilo tímto způsobem zís-kat a která bude rozdělena rodinám padlých a raněnému kamarádovi, převýšila pět milionů korun.

Připravil Mirek Šindelář

Charita „letěla“ na Andělských křídlechVe středu 13. srpna se v pražském Divadle Broadway uskutečnil charitativní koncert Andělská křídla na podporu rodin po vojácích padlých v Afghánistánu. Byly na něm vydraženy nejen dresy Jaromíra Jágra, Ivana Haška či boxerské rukavice Lukáše Konečného.

A faktaZastupitelstvo Královéhradeckého kraje

rozhodlo, že rodiny pozůstalých vojáků, kteří padli při červencovém sebevražedném útoku u afghánského Bagrámu, dostanou padesát tisíc českých korun.

„Čtyři z pěti padlých vojáků žili spo-lu se svými rodinami právě v našem kraji. Finančním darem chceme těmto rodinám alespoň pro začátek materiálně vypomoci v této nelehké chvíli,‟ uvedl na vysvětlenou Lubomír Franc, hejtman Královéhradeckého kraje.

Z Královéhradeckého kraje pocházel četař Ivo Klusák, desátník Jan Šenkýř, desátník Li-bor Ligač a rotmistr Jaroslav Lieskovan.

V systému řízení kariér příslušníků mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru ozbro-jených sil ČR (OS ČR) v současné době existuje možnost, aby byl voják jmenován do vyšší hod-nosti, s tím, že za určitých podmínek je možné, aby při tom přeskočil několik hodností. V ne-dávné době jsem se s tímto jevem opět setkal. Bohužel, toto setkání nebylo pozitivní a musím konstatovat, že nemůžu být spokojený se způ-sobem, jakým někteří řídící a odborní funkcioná-ři, ale i poddůstojníci a praporčíci vnímají takové jmenování do vyšších praporčických hodností.

Ukazuje se, že institut jmenování do vyšší hodnosti je u nás defi nován příliš volně a nesta-novuje příslušným funkcionářům priority a jasný metodický a logický postup při obsazování vol-ných SM se stanovenou praporčickou hodnos-tí. V případě snah o jmenování poddůstojníků a praporčíků do vyšších hodností s přeskočením několika hodností se postupem času z tohoto výjimečného opatření stalo v hlavách některých řadových vojáků, odborných pracovníků a veli-telů běžné personální opatření. A to je problém k vážnému zamyšlení.

Skutečnost, že je možné takový personální krok ve výjimečných případech úzce zaměře-ných specialistů učinit, není samozřejmě na zá-vadu. V žádném případě však nesmí být impul-sem k tomu, aby bylo jmenování do vyšších hodností o více hodnostních stupňů prováděno i tam, kde to není nutné. V případě specialistů je zde obecně akceptovatelný zájem a potřeba OS ČR k občasnému odlišnému postupu, který zabezpečí funkčnost OS ČR i tam, kde díky per-sonální nenaplněnosti hrozí podstatné omezení funkčnosti OS ČR nebo kde jsou evidentní kom-plikace při rekrutaci specialistů na trhu práce. To je legitimní.

Proti čemu se však vystoupit dá, a to s pod-statnou připomínkou, je skutečnost, že neexis-tuje pravidelně obnovovaný seznam SM v urči-tých odbornostech, které mají mít tuto výjimku z pravidla. Jistě si lze představit, že by do této kategorie mohli patřit letečtí technici, specializo-vané zdravotní sestry, laboranti nebo různí jiní specialisté. Nicméně, takový seznam neexistuje a v prostředí OS ČR platí, co není psáno, to není dáno. A proto jistá část funkcionářů podílejících se na personální práci nevidí problém v tom, udělat nadrotmistra ze svobodníka, a to v ČVO a na SM, které se nedají charakterizovat jako

speciální ani náhodou. I když to mnozí vojáci nebudou číst rádi, domnívám se, že proces jme-nování vojáka do vyšší hodnosti podléhá stej-ným nárokům na promyšlenost, logický postup, výslednou kvalitu a čistotu odvedené práce jako například proces naplánování a provedení bo-jové operace. Proto by mělo dojít k adekvátní úpravě RMO č. 85/2010 a příslušný gestor by měl provést revizi všech ustanovení ke jmeno-vání do vyšší hodnosti, jejímž výsledkem musí být jednoznačnost.

Pro lepší ilustraci toho, že se jedná o hlubší problém, než se na první pohled zdá, si dovo-lím učinit několik dalších komentářů, které opět nemusí být populární, nicméně jsou míněny na-prosto vážně a očekávám, že každého vojáka donutí, aby s nimi konfrontoval svůj vlastní po-stoj k problému.

Při jedné z mých posledních diskusí s vyš-ším funkcionářem jednoho útvaru AČR zazněl z jeho strany argument, že bychom měli vojáka v hodnosti svobodníka jmenovat do hodnosti nadrotmistra, protože jinak mu hrozí propuštění ze služebního poměru a to by bylo promarnění investic, které do něj OS ČR a ČR vložily. Musím se přiznat, že jsem byl takovým argumentem nejdříve velmi ohromen. Jistota a samozřejmost myšlenky řečníka byla na chvilku odzbrojují-cí. Nicméně, po zralé úvaze takový argument shledávám naprosto neadekvátním a nemůžu ho akceptovat. Podle mého názoru by ho neměl akceptovat ani žádný funkcionář, který se podílí na personální práci v OS ČR. Proč? Zcela jedno-duše proto, že je to délka závazku vojáka, kte-rá vyjadřuje poměr mezi vynaloženými náklady na přípravu vojáka a užitkem pro OS ČR a ČR. Jednoduše řečeno, vypršením závazku a svojí službou v jeho rámci voják poskytl OS ČR a ČR protislužbu v hodnotě vynaložené investice. Pro-to se nedá konstatovat, že propuštěním vojáka v hodnosti svobodník po splnění podepsaného závazku služby a po jeho vypršení vzniká OS ČR a ČR nějaká „škoda‟ a že je nutné takového vo-jáka držet v aktivní službě stůj co stůj i za cenu ohýbání systému tím, že mu umožníme jmeno-vání do hodnosti nadrotmistra. Něco takového je nemyslitelné a nelogické.

Navrhované řešení, jmenování vojáka-svo-bodníka do hodnosti nadrotmistra, samozřej-mě není systémovým řešením, nýbrž pouhým odložením aktuálního dílčího problému, který

se týká jeho osobně. Navrhované jmenování má vadu v tom, že po případném jmenování vo-jáka do hodnosti nadrotmistra za pár let přijde situace, kdy bude muset tento voják do nějaké formy výběru ke jmenování do vyšší hodnosti a z podstaty věci bude konkurence neschop-ný a nejmenovatelný do vyšší hodnosti. Bude bez služební minulosti ve svém „novém‟ ČVO a nebude mít šanci na postup. Ve výsledku bude stejně propuštěn ze služebního poměru do zá-lohy. Jenom s tím rozdílem, že to bude o pár let déle a bude to zbytečně dražší pro OS ČR a ČR. Navíc, nějaký voják v hodnosti rotmistra v daném ČVO, který měl postoupit o hodnost výše, nepostoupil, protože SM bylo obsazeno „rychlokvašeným‟ nadrotmistrem, a možná díky tomu skončil v civilu. Na tomto místě se nutně nabízí otázka o rozdílu mezi aktivním, plánovi-tým a efektivním systémem řízení kariér vojáků a tím pasivním, neplánovitým a reakčním a o je-jich výhodách a nevýhodách pro vojáky.

Nezanedbatelným faktorem při úvaze o pro-blému je i faktor správnosti řešení, na který má-lokdo pomýšlí. Z určitého úhlu pohledu je zde totiž jistá analogie s jednou z defi nicí leadershi-pu. Totiž to, že je něco administrativně správně provedeno, je sice v souladu s jedním z řešení umožněných předpisem nebo rozkazem, není to ovšem zárukou, že je to správné a systémově prospěšné řešení, které je žádoucí. To by si měli všichni zainteresovaní uvědomit.

Co tedy napsat závěrem? Snad jen to, aby ke jmenování vojáků do praporčických hodností s přeskočením několika hodnostních stupňů do-cházelo jenom tam, kde to je nezbytně nutné a kde to je vynucené objektivními důvody za-loženými na speciálnosti ČVO a SM. Rád bych doporučil všem příslušníkům mužstva a poddů-stojníkům, aby nespěchali do řad praporčického sboru, pokud se nejedná o standardní a logický krok jejich kariéry, protože může jít o krátkozra-ké a nedostatečně promyšlené řešení situace. Rád bych také požádal velitele a odborné pra-covníky, aby zacházeli s praporčickými hodnost-mi a jmenováním vojáků do praporčických hod-ností stejným způsobem, jakým by postupovali u vyšších důstojníků OS ČR. Zaslouží si takový přístup.

Vrchní praporčík AČRštábní praporčík Petr Seifert

Jmenovánído vyšší hodnosti

8 A report 9/2014 9A report 9/2014

Dříve než nahlédneme do zákulisí letových vy-stoupení příslušníků předváděcího týmu vzduš-ných sil Armády České republiky, takzvaného Display Teamu, na veřejnosti, nebude ke škodě věci připomenout úplný začátek vojenské akro-bacie. To proto, že tato pilotáž československých a následně českých letců vždy měla a stále má jak v tuzemsku, tak v zahraničí, vysoký kredit.

Letecké dny před devadesáti lety

Ve dvacátých letech minulého století se ko-naly na různých místech republiky letecké dny, na nichž se od roku 1927 podílela velkou měrou jak Masarykova letecká liga, tak vojenští letci. Jména leteckých akrobatů štábního kapitána Františka Malkovského a později Františka No-váka, Jána Ambruše, Josefa Hubáčka, Petra Ši-rokého a dalších se stávala součástí naší národní hrdosti a tradice. Létali jak sólovou, tak skupino-vou akrobacii na letadlech naší konstrukce a vý-roby. Byly to především typy Avia BH-21, BH-22 a BH-122. Dne 26. září 1929 se ve Kbelích usku-tečnil velký letecký den, který byl úspěšný i pro obec. A tak není divu, že v dalších letech, ať už v roce 1933, 1936 nebo 1937, nacházely velké armádní letecké dny vřelou podporu u místních politických a podnikatelských špiček i drobných živnostníků. Slavná jsou rovněž letecká vystou-pení vojenských pilotů u příležitosti všesokol-ských sletů, kde působili letci nejen v přehlídko-vých formacích, ale i ve skupinové akrobacii.

Hlavní start k velkým úspěchům českosloven-ských letců akrobatů v cizině přinesl rok 1934, kdy se zúčastnili mezinárodního mítinku v le-tecké akrobacii ve Vincennes u Paříže. Letecká továrna Avia tehdy dostala za úkol postavit v co nejkratší době dva speciální letouny, které by vyhovovaly přísným podmínkám vrcholné akro-bacie a byly schopné snášet dlouhé lety na zá-dech, skluzy po ocase či vývrtky na zádech. Zá-sluhou konstrukční skupiny inženýra Novotného byl za šest týdnů postaven a vyzkoušen letoun Avia Av-122. Přestože dostali letci dva hotové stroje jen necelý měsíc před startem k závodu,

umístil se tehdy Čechoslovák Novák na fantas-tickém čtvrtém místě.

Tradice letových ukázek pokračovala i po oku-paci nacisty, kdy naši letci ve velkých počtech emigrovali do zahraničního odboje, aby tak spl-nili svou přísahu ČSR. Na spojeneckých letištích létali i akrobacii. Například před prezidentem dr. Edvardem Benešem v Anglii. Věhlas a respekt v sólové akrobacii si na Britských ostrovech zís-kal například zalétávač Václav Jícha, a to zejmé-na v pilotáži stíhacího letounu Spitfi re.

Za zmínku také stojí, že první poválečný letec-ký den, který navštívilo na pět set tisíc diváků,

byl uspořádán 15. září 1946 na letišti Praha--Ruzyně. V programu byly předvedeny letouny, které bojovaly na frontách druhé světové války, kořistní letouny po německé Luftwaffe a ob-jevily se i první proudové letouny. Naši stíhači pod vedením plukovníka Hlaďa předvedli útoky na pozemní cíle s dvanácti letouny typu Spitfi re. Špičkovou akrobacii s letounem C-4 zalétal štáb-ní kapitán Josef Flekal. Mimochodem, kalendář na rok 1947 přinesl pro české země nebývalých osmdesát devět leteckých dnů!

„Mertič“ s tím začalNeméně zajímavé je i současné dění. Při vší

úctě k dynamickým ukázkám jednotlivých typů letecké techniky vzdušných sil Armády ČR pro-tentokrát zahájíme vyšší technikou pilotáže na nadzvukovém letounu JAS-39C Gripen z vý-zbroje čáslavské „tygří‟ 211. taktické letky.

S gripenem neboli s osmitunovou bojovou stíhačkou začal na leteckých show premiérově vystupovat kapitán Tomáš Merta. Na svoje tří-leté působení v Display Teamu rád vzpomíná: „Oslovil mě tehdejší velitel letky podplukovník

Michael Borůvka. Rozhodl jsem se jít do toho. Taková nabídka se neodmítá.‟

Jistým profesním handicapem bylo, že Tomáš tehdy neměl s gripenem žádný závratný nálet – něco kolem dvou set letových hodin. Navíc byl premiantem sólové ukázky s JAS-39C, a tudíž nemohl vycházet ze zkušeností svého předchůd-ce. „Začínal jsem od nuly. Myslím si, že tak by to mělo fungovat u každého akrobata. Přijít se svo-jí sestavou, dát jí svůj rukopis. Následně v ní lze měnit některé prvky, a to z hlediska efektnosti vůči divákům. Akrobacii je třeba umístit do co nejmenšího prostoru, aby se mohly ze země

vizuálně sledovat všechny manévry,‟ říká čá-slavský pilot.

Překvapivými slovy popisuje nejsložitější ma-névr svých tehdejších osmiminutových vystou-pení na veřejnosti. „Byla to takzvaná minimálka. V reálu let na zhruba stoosmdesátikilometrové rychlosti. Nezasvěcení si mysleli, že naprogramuji počítač a hotovo. To je však veliký omyl. Éro jsem musel držet na mezním úhlu náběhu a na ma-ximálním režimu motoru. Stále takzvaně hrkat plynem a kniplem. Stačila by malá chybička a byl by velký problém. Koordinace řízení musela být naprosto precizní,‟ vysvětluje kpt. T. Merta.

Pomyslnou štafetu po „Mertičovi‟ převzal nadporučík Michal Daněk. Ani on nad nabídkou tehdejšího velitele letky majora Jaroslava Míky vůbec neváhal. „Sólová akrobacie na gripenu se sice podstatně liší od létání hotovostního pilo-ta nasazeného do integrovaného systému proti-vzdušné a protiraketové obrany Severoatlantické aliance NATINAMDS, avšak akrobacie v blízkosti země, poznání éra při mezních režimech či dal-ší vědomosti o energii letadla, to je pro pilota něco víc než standardní letecký výcvik. V reálu tady získáte další profesní zkušenosti, ke kterým byste se jen těžko dostali,‟ konstatuje vojenský pilot.

Jedním z manévrů při jeho vystoupeních na veřejnosti byly sudové výkruty na odbrždě-ní. „Je to takový fajn prvek na snížení rychlosti, který jsem dělal před minimálkou a potom před vysunutím podvozku na přistání,‟ vzpomíná npor. Michal Daněk na svoje angažmá v Display Teamu. Po něm se s gripenem na veřejnosti za-čal prezentovat nadporučík Martin Špaček.

Akrobacie se „stopadesátdevítkou“ a gripenem

Dobrým základem před sólovou akrobacií na nadzvukovém letounu JAS-39C Gripen byly pro nadporučíka Martina Špačka dynamické ukázky s lehkým podzvukovým bojovým le-tounem L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft). Ty předváděl na veřejnosti dva roky (2007 a 2008). Jak sám říká, při nominaci

Čáslavští „display“ piloti

Exkluzivní reportáž o letecké akrobacii na nadzvukovém bojovém letounu JAS-39C Gripen s npor. Martinem Špačkem a na podzvukovém bitevníku L-159 ALCA s npor. Ondřejem Špankem

Průlet nadzvukového bojového letounu JAS-39C nad vzletovou a přistávací dráhou se divákům leteckého dne velice zamlouvá. Gripen letící více než tisícikilometrovou rychlostí ve třicetimetrové výšce a hlavně ohlušující rachot motoru RM12 vyvolávají u přihlížejícího publika nadšení. Většina z nich to považuje za jeden z nejnáročnějších manévrů této akrobatické ukázky. Avšak na rozdíl od pilota. Ten se pyšní jiným prvkem vyšší techniky pilotáže. Tlačenou zatáčkou!

Nadporučík Martin Špaček

10 A report 9/2014 11A report 9/2014

na diplay pilota „stopadesátdevítky‟ měl jistou dávku štěstí. „Akrobacie se mi vždycky líbila. Při výběru nového diplay pilota na L-159 ALCA jsem si říkal, kdyby to tak padlo na mě. Před-tím jsem sice létal s alkou po leteckých dnech, ale jenom na statické ukázky. Nakonec to vy-šlo a já jsem tomu byl rád,‟ říká čáslavský pi-lot, který postupně létal typy Zlín Z-142CAF, Aero L-29 Delfín a Aero L-39ZA a C Albatros.

I když před ním prováděli akrobatické kous-ky se „stopadesátdevítkou‟ piloti Jaroslav Míka a Jiří Řezáč, tak Martin Špaček začal podle svého gusta. Jinými slovy, sestavu od svých předchůd-ců nepřevzal, a vytvořil další originál. Když ji poskládal z těch dle sebe nejlepších ingrediencí neboli manévrů, začal s jejím nácvikem na tre-nažéru. Po týdnech drilu na zemi pokročil k ná-cvikům ve vzduchu. „Nejprve jsem cvičil v kilo-metrové výšce. Postupem času jsem šel dolů a začal přidávat na agresivitě létání. Po prvním roce ukázek došlo na změny v sestavě. Nedělal jsem let na minimální rychlosti, protože u alky to až tak nevyzní. Namísto toho jsem do sestavy zařadil prvky se záporným přetížením, například

zatáčku na zádech a obrácený zvrat ze stoupá-ní,‟ vzpomíná Martin a přiznává, že rychlé změ-ny kladného a záporného přetížení představují pro pilota největší nápor na organismus.

Za dvě sezóny v Display Teamu absolvoval s podzvukovým bitevníkem L-159 ALCA bezmá-la třicet vystoupení. Desetitisíce diváků tleskaly jeho vystoupením jak v tuzemsku, tak i v zahra-ničí. Obzvláště mu to bylo příjemné na Aviatické pouti. To proto, že v Pardubicích začínala jeho pilotní praxe elementárním leteckým výcvikem.

Po „stopadesátdevítce‟ zdárně zvládl další progres – přeškolení na gripena. Na přelomu roků 2012 a 2013 přišla následující profesní vý-zva: display pilot na nadzvukovém bojovém le-tounu JAS-39C. I když dobře věděl z prezentace L-159, co to obnáší a že je s tím hodně práce navíc, nabídku přijal. Jeho dávné přání tak moh-lo pokračovat.

Nepsané pravidlo, že se v prvním roce létá sestava předešlého display pilota, ctil samozřej-mě i Martin. Takzvaně vysokou variantu ukázky (určuje se podle aktuální meteorologické situa-ce, zejména výšky spodní základny oblačnosti)

převzal v plném rozsahu od Michala Daňka a nízkou variantu si částečně upravil. Výsledkem je, že prezentuje maximum možného ze své profesní praxe a gripena na samé hraně letové obálky. „Záleží na display pilotovi. Někdo to staví na vícero průletech nad dráhou nebo pomalých výkrutech. Já se snažím, aby to bylo maximálně dynamické, přičemž stále zůstávám v zorném úhlu diváků,‟ popisuje npor. M. Špaček.

Jeho letová ukázka s gripenem trvá zhruba deset minut. Rychlost stroje se pohybuje od 180 do 1 100 kilometrů za hodinu, výška od 30 do 3 000 metrů. Přetížení během letu dosahuje od záporných minus tří až po kladných plus de-vět „géček‟. Je nabíledni, že se jedná o velice náročné dění, při kterém si pilot pomyslně sáhne až na samé dno. A to jak fyzicky, tak i z hlediska psychiky. „Je to o klidu, maximální koncentraci a správném rozhodnutí. Samozřejmě že před každou ukázkou pociťuji jisté napětí. Tomu je však konec, když pustím brzdy a startuji,‟ říká nadporučík Martin Špaček a upřesňuje, že vlo-ni měl s gripenem dvanáct vystoupení na ve-řejnosti a letos, kvůli nasazení letounů JAS-39 do mise na Islandu, se jich plánuje osm.

Martinovu praxi lze v současné době s nadsáz-kou pojmenovat tři v jednom. Pro nezasvěcené lze přiblížit tuto profesní trojkombinaci následov-ně: letecký výcvik na 211. taktické letce, hoto-vostní služby v aliančním systému NATINAMDS, akrobatické ukázky na leteckých dnech v České republice a v zahraničí. Bohužel také v jeho pří-padě platí, že jeden den má „pouze‟ čtyřiadva-cet hodin…

Hodně práce a času navíc Bylo by nespravedlivé, kdybychom nepo-

kračovali příběhem druhého display pilota

z 21. základny taktického letectva Čáslav. Je jím nadporučík Ondřej Španko, který provádí akro-batické kousky na leteckých show s podzvuko-vým bitevníkem L-159 ALCA.

Ondřej není v předváděcím týmu vzdušných sil Armády ČR elévem. Jeho vyšší technika pi-lotáže je veřejnosti již známá z předcházejících let. S akrobacií začal před čtyřmi roky, když ještě sloužil na výcvikové letce letecké základny Sed-lec, Vícenice u Náměště nad Oslavou a usedal do kokpitu Albatrosu L-39ZA. V té době se stal vyvoleným, aby naplnil vizi tehdejšího velitele základny plk. Libora Štefánika (dnes brigádního generála L. Štefánika, velitele vzdušných sil Ar-mády ČR – pozn. red.), a to povýšit povědomí o útvaru. „Jako kluk jsem na leteckých dnech akrobaty vždycky obdivoval. To, že nakonec, a to jistou shodou okolností, padlo rozhodnu-tí na mě, považuji za velkou čest. Nestydím se vůbec říct, že i za splnění mých osobních snů. Nad nabídkou k vystupování na veřejnosti s albatrosem jsem proto neváhal ani chvilku,‟ vyznává se npor. O. Španko.

Pouze letečtí fajnšmekři vědí o jedné intere-santní skutečnosti související s prezentací letou-nu L-39 Albatros. Nadporučík Španko byl totiž po dlouhé době prvním a zároveň posledním display pilotem na „devětatřicítce‟! Proč? To si musíme připomenout rok 1995, kdy s ukázka-mi cvičného proudového letounu L-39 skončili věhlasní předváděcí piloti Výzkumného ústavu letectva v Praze-Kbelích podplukovník Vítězslav Nohel a plukovník Oldřich Pelčák. Sólovou akro-bacií na albatrosu poté byli pověřeni předváděcí piloti major Josef Seidl a kapitán Tomáš Kadlec z tehdejší základny školního letectva Pardubice.

Po několikaleté pauze, kdy se ukázka s L-39 neprováděla, přichází na svět výše uvedená ná-měšťská iniciativa a diplay pilot npor. Španko. „Bohužel to byla jenom jedna sezóna. Po le-tecké havárii byly „devětatřicítky‟ na půldru-hého roku uzemněny a do Display Teamu již nebyly zařazeny. V současnosti jsou ve výzbroji 213. výcvikové letky pouze čtyři provozuschop-né stroje, což je asi klíčový důvod, že již ne-vystupují na veřejnosti,‟ říká Ondřej Španko,

který absolvoval s „devětatřicítkou‟ její derniéru na leteckém dni.

Akrobatická sestava, se kterou vystupoval, rovná se originální dílo nadporučíka Španka. „‚Devětatřicítka‛ neoplývá přebytkem výkonu, a tudíž éro potřebuje zachovávat energii po ce-lou dobu ukázky. Na této skutečnosti jsem po-stavil sestavu,‟ konstatuje pilot a vzpomíná na svoje premiérové vystoupení na králové-hradeckém CIAF. „Jisté napjaté očekávání tady bylo. To z vás ale spadne, když pustíte brzdy. Veškerou koncentraci dáváte na precizní prove-dení pilotáže. To, že vás ze země sledují spous-ty očí odborné i laické veřejnosti, nevnímáte,‟ vysvětluje npor. Španko a dává do placu svůj profesní majstrštyk – výkrut do zatáčky!

Následně přišla „double‟ změna – Ondřej byl redislokován k 212. taktické letce Čáslav a z albatrosa postoupil na podzvukový bitev-ník L-159 ALCA. Když se zvažoval nástupce po display pilotovi Pavlu Švecovi, padl ná-vrh na něho. I tentokrát jej přijal. Podstou-pil vše, co bylo třeba, a v dubnu 2014 získal osvědčení o povolení k letovým vystoupením

na veřejnosti. „Oproti předcházejícím ukázkám L-159 více předvádím mezní režimy letadla. Po-hybuji se na hranici jeho letové obálky. Do se-stavy jsem zařadil více dynamických prvků,‟ říká O. Španko a dodává následující parametry zhruba desetiminutové ukázky – rozmezí výšek se pohybuje od 30 do 3 500 metrů, rychlost od 200 do 850 kilometrů za hodinu, přetížení dosahuje od minus čtyř do plus osmi „géček‟. Těžko ze všech souvratů, přemetů a výkrutů ukázat na jediný manévr a nepojmenovat ho TOP. Všechny jsou efektní a obtížné zároveň. „Na sestavě pracuji dál. Na simulátoru postupně zkouším nové prvky. Když dostanu možnost po-kračovat v Display Teamu i další sezónu, určitě ukázku ještě vyšperkuji,‟ argumentuje čáslavský pilot alky, který má na letošní rok naplánováno deset vystoupení na veřejnosti, včetně letecké-ho dne na Maltě.

Díky vstřícnosti nadporučíka Španka máme možnost usednout do kokpitu le-tounu L-159 ALCA a vyslechnout exkluzivní Nadporučík Ondřej Španko

komentář k jeho akrobatické pilotáži: „Na rozdíl od L-39 je tady veliký progres v podobě prů-hledového displeje HUD Flight Vision FV-300, na kterém jsou sofi stikovaným způsobem zob-razovány parametry letu. To mi při ukázce hod-ně pomáhá. Pohledy ven z kabiny a na displej se rychle střídají. Pořád srovnávám svoji pozici v prostoru, abych dodržel bezpečnostní limity a stále se držel v zorném úhlu diváků. Prove-dení jednotlivých prvků v sestavě je podmíněno potřebnými letovými parametry. Ty musím bez-podmínečně dodržet. Kdyby ne, tak mě to může dostat do nedobré situace. I na ty musím být samozřejmě předem připraven. V éru už na to nemáte čas. Tam je to o zlomcích vteřin, kdyby se něco nepovedlo. Deset minut sice není dlou-há doba, ale věřte, že jde o velice náročnou pilo-táž, a to jak po psychické, tak i fyzické stránce. Zcela propocené triko pod pilotní kombinézou už k tomu automaticky patří,‟ říká pilot letou-nu L-159 ALCA nadporučík Ondřej Španko.

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

12 A report 9/2014 13A report 9/2014

Resortní specializované pracoviště v Těchoní-ně funguje již od sedmdesátých let minulého století. Původně sloužilo jako zařízení řešící vý-hradně úkoly biologického obranného výzkumu. Jeho umístění v Orlických horách nebylo ná-hodné. Rozhodujícím faktorem k výběru lokality byla totiž odloučenost od hustě zalidněné aglo-merace. Izolovanost snižuje potenciální riziko šíření nákazy, což nemůže zajistit žádné zařízení ve městech nebo v jejich blízkosti.

V letech 2002 až 2006 došlo k rozsáhlé mo-dernizaci tohoto zařízení. Centrum biologické ochrany dosáhlo nejvyššího stupně biologické bezpečnosti, tzv. BSL 4 (Biological Safety Le-vel 4). Tuto schopnost nemá žádné jiné zaří-zení v České republice. Mimochodem, takováto

specializovaná centra jsou v Evropě pouze dvě – druhé je dislokováno na území Spolkové repub-liky Německo.

Unikum špičkových technologií biologické ochrany je podporováno odpovídajícím tech-nickým vybavením. Celý areál byl projektován tak, že je plně funkční i v případech přerušení dodávek vody, elektrické energie nebo plynu. Navíc jsou veškeré systémy vícestupňově zá-lohovány a potenciálně nebezpečný odpad lze efektivně likvidovat. Součástí infrastruktury je i heliport přímo na střeše specializované infekční nemocnice. To největší know-how odboru biolo-gické ochrany Těchonín jsou jednoznačně tamní profesionálové a občanští zaměstnanci Armády České republiky.

Být, či nebýt? V pondělí 11. srpna 2014 demonstrovali spe-

cialisté těchonínského odboru biologické ochra-ny zástupcům sdělovacích prostředků svoji ne-přetržitou připravenost na izolaci a léčení osob se zvláště nebezpečnými a exotickými infekcemi. Není sporu o tom, že vzhledem ke krizové situa-ci v západní Africe se jedná o problematiku na-nejvýš aktuální. Vypovídají o tom i poslední čísla související se smrtelným virem ebola – bezmála tři tisíce případů nákazy a tisíc pět set úmrtí.

„Disponujeme unikátním špičkovým zaříze-ním a erudovaným personálem pro práci s vyso-ce rizikovými mikroorganismy. Díky nejvyššímu stupni biologického zabezpečení je nebezpečí přenosu z nakažené osoby na ošetřující perso-nál nebo mimo nemocnici do populace minimální až prakticky nulové. Takové zabezpečení nemá k dispozici žádná jiná nemocnice v České repub-lice,‟ říká ředitel Agentury vojenského zdravot-nictví AČR brigádní generál Božetěch Jurenka a argumentuje proaktivními opatřeními cílenými na to, aby funkčnost těchonínského pracoviště, které převyšuje kapacitní a technické možnosti

civilních zařízení v tuzemsku, například v pražské nemocnici Bulovka, byla zachována i nadále.

Není vojenským tajemstvím, že o budoucnos-ti těchonínského centra nebylo dosud defi nitiv-ně rozhodnuto. V této souvislosti připomeňme některé milníky. V Bílé knize o obraně, kterou schválila svým usnesením číslo 369 ze dne 18. května 2011 vláda České republiky, se píše: Nalézt do poloviny roku 2012 využití pro Cen-trum biologické ochrany Těchonín (společné užívání centra s dalšími ministerstvy a organi-zacemi, které jsou zapojeny do bezpečnostního systému ČR, nebo v rámci mezinárodní spolu-práce), nebo jeho provoz zastavit.

S konkrétním záměrem, a to získat co nejvíce relevantních informací, přijela do tohoto orga-nizačního prvku Vojenského zdravotního ústavu dne 31. března 2014 resortní delegace vedená ministrem obrany Martinem Stropnickým, který zde prohlásil: „Naše rozhodnutí, co a jak dál s odborem biologické ochrany Těchonín, musí padnout nejpozději do konce letošního roku.‟

Není ke škodě věci také zopakovat, že odbor biologické ochrany Těchonín je součástí integro-vaného záchranného systému ČR a je zapojen

Připraveni na EBOLUV těchonínské specializované infekční nemocnici jsou připraveni na případnou izolaci a léčení osob nakažených smrtelným virem ebola

Pacienti s podezřením na nákazu krvácivou horečkou ebola jsou postupně umísťováni do přepravních boxů a následně evakuováni do specializované infekční nemocnice těchonínského centra. Tam si je přebírá zdravotnický tým v přetlakových ochranných oblecích. Po pár minutách jsou již izolováni na lůžku intenzivní péče. Naštěstí jen cvičně!

do spojeneckého systému biologické ochrany v rámci NATO. Á propos, neslouží pouze vojá-kům, ale je připraven chránit v případě potřeby zdraví všech občanů České republiky.

Jeho spektrum úkolů je široké. Kromě již výše uvedeného se jedná také o preventivní izolačně-karanténní vyšetření příslušníků Armády České republiky po návratu ze zahraničních misí v ob-lastech se zvýšeným hygienicko-epidemickým rizikem, výcvikové aktivity nebo výzkum a vývoj v oblasti ochrany proti vysoce rizikovým biolo-gickým látkám.

Doposud nezazněla klíčová informace týkající se kapacity těchonínského zařízení pro případný krizový stav. Tu lůžkovou upřesňuje jeho ředitel podplukovník Michal Kroča: „Ve specializované infekční nemocnici se nachází osm lůžek inten-zivní péče a dvacet standardních lůžek. V pří-padě akutní potřeby můžeme na nemocniční pokoje instalovat další lůžka a tím zvýšit kapa-citu na padesát míst. K tomu lze navíc přičíst dalších sto lůžek v případě karanténních opat-ření pro izolaci osob podezřelých z nákazy.‟ Ani tato čísla nejsou konečná. Svým dílem ke zvýše-ní kapacity přispívá také mobilní hospitalizační

jednotka nasaditelná i mimo území České repub-liky. Suma sumárum, tady jsou fakta pro případ, kdyby byla epidemie horečky ebola zavlečena do České republiky: objekt v Těchoníně by bylo možné využít jako karanténní zónu s kapacitou do jednoho sta ubytovaných pacientů s plným sociálním komfortem. Dále v případě projevů nemoci tady lze hospitalizovat až čtyřiadvacet pacientů ve specializované infekční nemocnici. V případě nutnosti lze improvizovat rozvinutím polních nemocničních kapacit o dalších šesta-dvacet pacientů.

Převoz infi kovaných osob do Těchonína by probíhal dvojím způsobem – po pozemních komunikacích nebo letecky. V případě nasa-zení vrtulníkové techniky by se jednalo o dvě alternativy. Na heliportu, který je certifi kován do nosnosti osmi tun, by přistávaly takzvaně lehčí stroje a na nedaleké ploše další transportní vrtulníky.

„Zdejší know-how je pro řešení případných krizových situací tohoto charakteru naprosto klí-čové. Těchonínské resortní zařízení je pro izola-ci, léčbu a karanténní opatření u osob se zvláš-tě nebezpečnými infekčními nemocemi tou nejefek tivnější tuzemskou alternativou,‟ dodává ředitel Vojenského zdravotního ústavu plukovník Jan Österreicher.

Co dodat závěrem? Leckterá osoba může spekulovat, proč je třeba udržovat v provo-zuschopném stavu, navíc za nemalé provozní náklady, těchonínské resortní specializované zařízení, když virová hemoragická horečka za-bíjí tisíce kilometrů od České republiky. Důvod je ale nabíledni. Co kdyby byla zavlečena tato nebezpečná nemoc na naše území! Musíme být přece připraveni na nejhorší. Nebýt adekvátně připraveni na krizový stav tohoto typu, který může de facto nastat kdykoliv a kdekoliv, lze bez nadsázky pojmenovat jako lehkomyslnost. A to i při skutečnosti, že výše uvedená unikát-nost a potenciál biologického centra v Těchoní-ně vyžadují vysoké fi nanční náklady. Ne o všem by však měly rozhodovat peníze…

Text a foto: Pavel Lang

Ředitel odboru biologické ochrany Těchonín pplk. M. Kroča

14 A report 9/2014 15A report 9/2014

Bojuje se přitom o každou sekundu. I tato disciplína je totiž součástí soutěže průzkumných hlídek, která o den dřív (25. 8. 2014) odstarto-vala v areálu barákového tábora Potštát ve vo-jenském výcvikovém prostoru Libavá.

Šestiletá historieJedná se o celoarmádní soutěž organizova-

nou 102. průzkumným praporem z Prostějova. Jejím cílem je prověřit praktické a teoretické dovednosti průzkumných hlídek při plnění kon-krétních úkolů. V letošním roce se uskutečnil již šestý ročník. Myšlenka připravit podobnou soutěž se zrodila v roce 2006. O rok později se konal první ročník. V letech 2011 až 2012 byl tento závod přerušen z důvodu, že příslušníci 102. průzkumného praporu byli plně vytíženi v souvislosti s nasazením v provinčním rekon-strukčním týmu v Afghánistánu a následnou ob-novou bojeschopnosti jednotky.

„U zrodu tohoto zápolení stál tehdejší velitel 102. průzkumného praporu podplukovník Jin-dřich Starý, který jako zkušený příslušník odřa-du hloubkového průzkumu byl plný soutěživosti a chtěl si ověřit, kdo ze všech českých průzku-máků je vlastně nejlepší. Ten organizoval první dva ročníky. Další dva ročníky měl na starosti jeho nástupce podplukovník Pavel Andráško. A po něm jsem soutěž převzal já,‟ vysvětluje současný velitele 102. průzkumného útvaru podplukovník René Sabela. „Po každém roční-ku děláme vyhodnocení a rozbor jednotlivých disciplín. Snažíme se soutěž posunout dopředu a eliminovat sporné momenty, které nastaly, případně mohou nastat. První dva ročníky sou-těže probíhaly ve výcvikovém prostoru Březina, pak jsme se přesunuli na Libavou, kde jsou lepší možnosti pro využití prostoru a výcvikové základny. Mohli jsme tak připravit atraktivnější disciplíny. Od samého počátku se snažíme, aby disciplíny, které zvolíme, byly co nejvíce totož-né s činností průzkumníka při plnění bojového

úkolu. Jde nám o to, aby se tento závod co nej-více odlišoval od jiných, kde se jedná především o sportovní výkony. Důsledně trváme na tom, aby během něho byl používán výhradně vojen-ský materiál a vyloučily se jakékoliv sportovní pomůcky. Veškeré disciplíny musí být z ranku těch, které průzkumník plní při bojovém úkolu. V jednom z minulých ročníků jsme například zkoušeli válet pneumatiky, pak jsme ale zjistili, že to s průzkumnou činností nemá nic společné-ho, takže jsme tuto disciplínu raději zrušili.‟

Jeden za všechnyNa přehradě dochází k poměrně dramatic-

kému okamžiku. Zatímco tři členové družstva jsou již v polovině vodní překážky, kterou mají překonat, poslednímu příslušníkovi se stále ješ-tě nepodařilo dostatečně utěsnit nepropustný vak. Přitom rozhodující pro družstvo je právě čas tohoto člověka. Ostatní se na vodě obrací na záda a snaží se ho povzbudit k co nejvyššímu tempu.

Letošního ročníku se podle původního před-pokladu mělo účastnit rekordních dvacet sou-těžních hlídek. To je také maximální limit, který organizátoři povolují. Nakonec ale dvě z hlídek nedorazily. „Družstvo 71. mechanizovaného praporu odstoupilo ze zdravotních důvodů. Ne-dostavilo se ani družstvo aktivních záloh. „Pro ně je poměrně složité vyvázat se ze zaměstnání. Kromě této soutěže totiž mají standardní výcvik, který je rovněž časově náročný,‟ připomíná hlavní rozhodčí major Václav Malát. „Soutěže se účastní i vojáci, kteří ve svých mateřských útvarech neslouží přímo na průzkumných funk-cích. Všem jsme ale v dostatečném předstihu poslali propozice, v nichž byly v hrubých ná-rysech zohledněny i ty disciplíny, se kterými se při běžném výcviku nemusí setkat. I oni tedy měli dostatek času se na to připravit.‟

Do průzkumáckého zápolení kromě mateř-ského útvaru vyslaly své zástupce 4. brigáda

Souboj vůle

Ve vojenském výcvikovém prostoru Libavá se uskutečnil šestý ročník soutěže průzkumných hlídek

Průzkumná hlídka dorazila ke břehu přehrady. Vojáci zprudka oddechují, není však čas ani na pár sekund odpočinku. Musí si co nejrychleji nacpat veškerou výstroj a přinesený materiál do igelitového pytle, malinko ho přifouknout a vyrazit na vodu. Čeká je několik set metrů plavání ve velmi chladné vodě, jejíž hladinu občas zčeří vlny vytlačené motorovým člunem. V závěsu za sebou navíc táhnou na tenkém laně téměř dvacetikilogramový balík se stejnokrojem a dalšími nezbytnostmi pro čtyřdenní přežití ve volné přírodě.

16 A report 9/2014 17A report 9/2014

rychlého nasazení, 7. mechanizovaná brigáda, 13. dělostřelecký pluk, 15. ženijní pluk a Univer-zita obrany. Organizátoři soutěže připravili dva-náct hodnocených a čtyři nehodnocené disciplíny. Vojáky čeká během čtyř dnů překonání zhruba osmdesátikilometrové vzdálenosti se značným převýšením. „Hned po startu se začalo s nočním orientačním pochodem. Následovalo překoná-ní vodní plochy, uvolnění betonového zátarasu na silnici, přepad objektu, vysvobození rukojmí-ho, lezeckým způsobem se zdolává skalní stěna, po které následuje zaujetí palebného stanoviště. Součástí soutěže je i střelba z krátkých a dlou-hých zbraní. Nejdůležitější disciplínou je však práce na pozorovacím stanovišti. Jedná se o sle-dování cíle v předem vytyčeném prostoru. Právě tato disciplína rozhoduje při rovnosti bodů o ko-nečném pořadí,‟ upozorňuje major Václav Ma-lát. „Každý ročník se snažíme dělat vždy o něco náročnější. Obdobně tomu bylo i letos. Osobně považuji za nejtěžší disciplínu právě překonává-ní vodního toku. Toto zadání bylo sice i v minu-lých ročnících, ovšem jednalo se jen o plavání

na poloviční vzdálenost. Navíc tentokrát jsme disciplínu úmyslně zařadili na začátek soutěže. Chtěli jsme si prověřit, jak jsou hlídky připra-veny na překonání vodního toku. V minulých ročnících příliš nezáleželo na tom, zda si hlídka namočí věci, které si s sebou nese. Do cíle jí totiž již zbýval jen krátký úsek. Pokud k něče-mu podobnému dojde nyní, bude muset přečkat za poměrně drsného počasí, které se výrazně zhoršilo, další dvě noci v terénu. A to nebude právě snadné.‟

Pod taktickým námětemPři překonávání vodní plochy se potvrzují

obavy organizátorů. Někteří vojáci nedostateč-ně utěsnili vaky s materiálem, takže se do nich dostala voda. Zatím se časy potřebné na překo-nání této překážky pohybují od třinácti do čty-řiadvaceti minut. Na konci soutěžního peloto-nu v této disciplíně je družstvo, které před chvílí čekalo na svého posledního člena. Jeho příslušníci se s trochou smutku v duši shodují,

že soutěž je především týmová záležitost. A je také hodně o vzájemné koordinaci a pomoci. Poslední z družstev zastupující bechyňské ženis-ty překonává překážku v rekordním čase deseti minut. Poučeni z minulého ročníku, uložili si do-předu věci v batohu do vodotěsných pouzder. A tak nemuseli ztrácet drahocenný čas balením na břehu. Krosny přitom přepravovali přes vodní překážku zádovou stranou nahoru, aby se ne-namočily. Nehledě na to a dosažený čas, přes to to konkurenci nepřipadá jako příliš chytré. „Jsem zvědavý, jak teď ponesou ten batoh, nacucaný vodou váží minimálně o pět kilogramů více,‟ ko-mentuje to jeden z nich.

Jednotlivé disciplíny na sebe navzájem nava-zují. Důležitý je také čas zvládnutí každé etapy. Z čtyřčlenné hlídky je vždy jeden z vojáků veli-telem. Pokud odpadne jeden či dva vojáci, může zbytek i nadále pokračovat v soutěži, ovšem bez možnosti umístění v celkovém pořadí. Když z hlídky zůstane jen jeden příslušník, dochází k jejímu automatickému vyřazení. V případě, že hlídka nesplní některou z disciplín, může

pokračovat v zápolení, je však časově penalizo-vána. Po celou dobu soutěže hlídka plní úkoly pod taktickými náměty. Přesouvá se se zbraně-mi v pohotovostní poloze a s veškerým potřeb-ným materiálem. Šedesátilitrový batoh střední pro průzkumníky tak váží kolem dvaceti kilogra-mů. „Vojáci si musí vystačit s tím, co si nesou na zádech. V krosně mají veškeré vybavení pro přenocování a také nezbytnou stravu. V průbě-hu závodu si mohou doplnit pouze vodu a zdroje do radiostanic. Zatím se všichni soutěžící drží. Pouze jedna hlídka vynechala překonání vodní překážky. Budeme ji tedy penalizovat. V závodu však může pokračovat,‟ dodává major Václav Malát. „Ten, kdo pravidelně cvičí ve vojenském prostoru Libavá, ví, že ne všude je dosah sig-nálu operátorů mobilních sítí. Každá hlídka má u sebe trackovací přístroj GPS, který přes satelit udává její pozici. Takže máme neustále přehled o tom, v jakém prostoru se pohybuje.‟

Pozorování zvrátilo průběh

V kopci nad přehradou čeká vojáky disciplína zaměřená na odstranění betonových zátarasů pomocí výbušnin. I tento úkol se plní v časovém limitu. Je tedy potřeba co nejrychleji přenést do kopce dlouhé tyče s trhavinou a správně je umístit.

Následný boj o budovu je zaměřen především na rychlou a přesnou střelbu. Soutěžící používají pistole se značkovacími náboji FX. Družstvo, kte-ré právě tuto disciplínu absolvovalo, se shoduje v tom, že při obsazování budovy je nejdůležitější neudělat chybu. Jsou zde totiž nejen terče zná-zorňující protivníka, ale i rukojmí. Střelec se při-tom musí rozhodnout ve zlomku sekundy.

Pozorovací stanoviště představuje patnáctou, tedy předposlední disciplínu. Právě ona ale může zvrátit dosavadní průběh soutěže. Daleko na ob-zoru se objevují tanky a obrněná vozidla. Jejich počet, stejně jako počty vojáků, vzdálenost, azi-mut či směr pohybu, je potřeba co nejpřesněji zanést do schématu pozorování. Nechybí ani údaje o tom, kdy, které a v jakém přesném čase

zahájilo obrněné vozidlo palbu. Určují se rovněž souřadnice cílů MRGS a s pomocí radiostanice se vše hlásí nadřízenému stupni.

Většina hlídek již má náročného závodu plné zuby. Síly rychle ubývají. Tvrdé zápolení prů-zkumáků se pomalu chýlí ke konci. První čtyři ročníky soutěže se podařilo udržet pohár pro vítěze doma v Prostějově. V loňském roce ale zvítězilo družstvo 42. mechanizovaného prapo-ru. Již v průběhu soutěže se velitel 102. prů-zkumného praporu podplukovník René Sabela vyjádřil, že tentokrát nic takového jeho podří-zení nedopustí. „V souladu s latinským heslem našeho útvaru Spem retine doufáme, že letos opět vyhrajeme my a pohár se vrátí do Pros-tějova. Už ho nikomu půjčovat nebudeme,‟ usmíval se možná až příliš sebevědomě. Uka-zuje se ale, že správně odhadl situaci. Družstvo

prostějovských průzkumáků nejenže skončilo na prvním místě, ale dokonce i na třetím. Mezi ně se vklínila hlídka chrudimských výsadkářů. Trackovací stanice GPS hlídek, které dorazily do cíle, nabízí zajímavé údaje. Průměrná vzdá-lenost, kterou musela jednotlivá družstva pře-konat, byla 105 kilometrů. Průměrná rychlost přesunu se pohybovala od 3,5 do 5,5 kilometru za hodinu. Místy ale soutěžící vyvinuli i devíti-kilometrovou rychlost. A to s dvaceti kilogramy na zádech a v kanadách. Z těchto údajů je vidět, že ve skutečnosti zvítězili všichni, kteří tento ná-ročný závod dokončili. Přinejmenším překonali sami sebe.

Text a foto: Vladimír Marek

A fakta1. místo:družstvo VÚ 3068 Prostějov, 2. tým (druhá průzkumná rota), ve složení – desátník Jiří Foltýs, desátník David Neumann, desátník Vlastimil Brandstetter, četař Martin Cigroš

2. místo:družstvo VÚ 1837 Chrudim ve složení – rotmistr Martin Hanuš, četař Rostislav Procházka, četař Karel Meloun, svobodník Ivo Strnad

3. místo:družstvo VÚ 3068 Prostějov, 1. tým (první průzkumná rota), ve složení – rotmistr Oldřich Sieklik, rotný Petr Hlaváč, četař Michael Cekul, četař Jindřich Jurajda

18 A report 9/2014

18. ročník turnaje v nohejbaletříčlenných družstev

O POHÁRŠÉFREDAKTORA

A REPORTUDatum:  15. října 2014

Místo:   sportovní hala Ruzyně

STVS MO

Prezentace:  9.00 až 9.30 hod.

Organizátorem přeboru je redakce A reportu a oddělení tělesné výchovy a záchranné výsadkové službysekce rozvoje a plánování schopnos MO

Písemné přihlášky potvrzené velitelem VÚ (ředitelem VZ) posílejte do 10. října 2014 na adresu:Jiří Krása, STVS MO Prahafax: (973) 213 073, 213 867tel.: (973) 213 766mob.: 702 008 054

V přihlášce nezapomeňte uvést název vojenského útvaru nebo zařízení, hodnost, jméno a příjmení vedoucího i členů družstva a telefonický kontakt

Ústroj:sportovní, vlastní dresy, sálová obuvJe páteční pozdní odpoledne a tým Minister-

stva obrany jistě není jediný, který se značným očekáváním upírá zrak nad hladinu Lipna. Ko-nečně míjíme šipku „Army Run – parkoviště‟, kde ovšem stojí zatím jen pár vozů. Až po chvíli nám dochází, že start/cíl a zázemí překážkové-ho běhu se ukrývá za horizontem rozlehlé louky na hranicích města Černá v Pošumaví a vojen-ského újezdu Boletice.

Brány startu a cíle zejí zatím prázdnotou, svě-telná časomíra je vynulovaná. Na obzoru rostou stany těch, kdo nechtějí na startovní čáru přijet rozespalí až v sobotu ráno. Jedeme si ještě na-koupit zásoby do blízké samoobsluhy, ale při ná-vratu je již v provozu i stánek s občerstvením v epicentru závodu. Posedává zde už dokonce pár set lidí, převážně dobrovolníci, kteří mají dohlížet na bezproblémový průběh klání. Když po soumraku dostávají instrukce, využijeme prostor k dotazům se zvoláním: „Je tu někdo z Chrudimi?‟

Právě dvě desítky zástupců tohoto útvaru se zde mají totiž podrobit útrapám připrave-ným organizátory na trase protkané překážkami ve vojenském stylu. Nikoli z nějakého hecu – když už, tak mají hecovat dalších 1 400 běžců – ale aby všichni společně podpořili družku Kláru a dvouletou dceru Lauru, které marně čekají návrat partnera a tatínka Jana Klozeho, který tragicky zahynul při výcviku.

Spolek Vlčí máky už pro Kláru a Lauru zorgani-zoval několik akcí (mimo jiné probíhá Charitativní aukce veteránů AČR na www.armyburza.cz), ale pořád ještě není vše OK. Pořadatelé akce Army Run se nabídli, že pomohou. Přidal se k nim i Klub 3. armády Plzeň. A samozřejmě Minister-stvo obrany, odbor komunikace a propagace. „Podpořit nultý ročník takové akce pro nás byla výzva, v jejíž prospěch hrál fakt, že pomůžeme někomu z naší velké vojenské rodiny,‟ vysvětlu-je vedoucí oddělení PR Michaela Zacharová.

Je sobota a na louce se seskupují stovky a stovky lidí. Je jich jak mravenců, skoro patnáct

stovek. Nejprve je chladno tak akorát, posléze už se přidává vítr a drobný déšť. Co pět minut zazní výstřel startovací pistole a skupinka od-vážných se vydává na trať. Verze Civil činí deset kilometrů, kdežto verze Army je o šest kilome-trů delší. To by samo o sobě v mírně zvlněné krajině tolik nevadilo, jenže neuběhnete ani ki-lometr, aby na vás nečekala překáž-ka. A ne ledajaká, postavili je kluci z „Armedu‟, bývalí příslušníci speciální jednotky Vojenské policie.

Nervózně če-káme, až se naše první družstva vrá-tí. To trvá asi přes hodinu a půl, sub-jektivně je to celá věčnost. Museli bě-žet opravdu rychle, protože překážky nebyly žádnými dětskými prolé-začkami. A jsou konečně tu – celí mokří, zabahnění, a to bláto se u ně-kterých na kole-nou mísí s krví. Jsou nadšení, zá-vodní dráha byla po všech stránkách vyvážená. Přece jen existuje více závodů tohoto typu, ale jedny sází více na vytrvalost v běhu, jiné zase na krátkou trasu umístí přehršel

překážek. Zdá se, že pořadatelé závodu Army Run trefi li pomyslný zlatý střed.

Ostatně kromě chrudimských výsadkářů jsme zde dopoledne potkávali nečekané množství vo-jáků z dalších útvarů a také policistů i celníků, kterým byl výzvou nejen samotný běh, ale hlav-ně jeho charitativní podtext.

Přestože čtvrtina závodníků byla ještě na tra-ti, organizátoři již měli sečtený celkový počet startujících. Znamenalo to jediné, vzít kalkulač-ku a tento počet vynásobit pětadvaceti. Rozu-měj pětadvaceti korunami, což ve fi nále zna-menalo, že šek pro malou Lauru zněl na částku 30 500 korun. Plzeňský klub vojenské historie přidal ještě další 3 000 korun. Vítezný tým vý-sadkářů – ač poněkud prochladlý – si šek ihned převzal.

Kolem třetí odpolední, kdy akce končila, byla sice všem zima, ale všechny přítomné hřálo vě-domí, že přispěli na dobrou věc.

Tak za rok opět na startu. Věříme, že se niko-mu z té naší armádní rodiny nic nestane (což si přejeme ze všeho nejvíce), přesto poběžíme pro kohokoli jiného, kdo to bude potřebovat…

Připravila Mirka Pašková

Běželi za dobrou věc

21A report 9/2014

Pozvali jsme se na kafe

k Miroslavu Žižkovi

Říká se, že je lepší vyhořet než se stěhovat. Ten, kdo však zažil víceré stěhování, jako napří-klad první zástupce náčelníka Generálního štá-bu AČR generálmajor Miroslav Žižka – na kávu jsme se pozvali několik hodin před předáním funk-ce a jeho odjezdem do Bruselu – si s vyklízením kanceláře nějak zásadně hlavu neláme. Prázdné skříně, utřené police a holé zdi byly již jen ně-mým svědkem blížícího se odjezdu generála Žiž-ky do bruselské kanceláře v centrále NATO. V té pražské naštěstí stůl a židle zůstaly, a tak jsme se mohli usadit, zamíchat si kávu a začít se ptát.

Pane generále, vidím, že na balení používáte oblíbe-né krabice od banánů. Jak se vám dobaluje?

S banánovými krabicemi mám letité zku-šenosti. Během posledních dvanácti let je to moje páté stěhování. Vezmu-li to popořadě od roku 2002, kdy jsme se s rodinou stěhova-li poprvé ve velkém do Nizozemska, pak zpět z Brunssumu, načež následoval přesun z Pros-tějova do Chotíkova. To byla tři velká stěhová-ní, kdy jsme zjistili, že banánové krabice jsou skutečně ideální pro přepravu věcí. Abyste měli dokonalou představu, tak z Nizozemska jich bylo sto padesát, z Prostějova pak rekordních dvě stě padesát a nyní jen čtyřiadvacet krabic.

Není to málo? Co s sebou vezete?Už umím redukovat a vím, co potřebuji. Vezu

vše potřebné a místo zbylo i na osobní věci a dary – medaile a pamětní mince.

Máte s sebou i „bednu“ vzpomínek a zkušeností?Čtyři a půl roku na jednom místě v jedné

funkci bylo moje nejdelší funkční období za ce-lou dosavadní vojenskou kariéru. Byl jsem sice stejnou dobu ve funkci velitele brigády, ale v tomto časovém úseku jsem byl čtyři měsíce v zahraničním jazykovém kurzu a půl roku jsem byl nasazen v Chorvatsku v zahraniční operaci, takže to nepočítám. Vzpomínky a zkušenosti vy-dají na nejednu pomyslnou bednu. Byť to tak nevypadá, rozsah působnosti 1. ZNGŠ je růz-norodý a umožňuje vidět do široké škály oblastí života resortu obrany i mimo něj. Určitě mě to

obohatilo, ale i donutilo k větší seberefl exi. Byl jsem konfrontován s různými styly řízení a taky ambicemi jednotlivců.

Čtu-li pozorně váš životopis, pak jste jeden z po-sledních důstojníků a generálů, kteří jsou na vojně od patnácti let…

Musím vás jemně poopravit. Uniformu jsem poprvé oblékl, když mi nebylo ještě čtrnáct let. Narodil jsem se v září a na vojenské gymnázium jsem nastoupil dvacátého srpna po dokončení tehdejší osmileté základní školy, takže necelý mě-síc před čtrnáctými narozeninami. A tak se stalo, že ještě před oslavami dvaadvacátých narozenin mne v hodnosti poručíka vyřadili z vysoké školy z Vyškova a já se stal velitelem čety u motostře-leckého pluku v Mariánských Lázních.

Ve třinácti vojákem, ve dvaadvaceti poručíkem, ve třiceti třech velitelem brigády, a když vám bylo čtyřicet čtyři, byl jste jmenován brigádním generá-lem. Vy jste si snad ve výstrojním skladu kdysi nafa-soval generálsko-maršálskou tornu?

Nevím o ní. Nikdo ji nemá předplacenou. Mlu-vil jsem v tomto duchu i k novým absolventům brněnské univerzity, když jsem se před pár dny zúčastnil jejich slavnostního vyřazení a promo-ce. Zavzpomínal jsem na své začátky. Na nás, absolventy vysoké vojenské školy s červeným diplomem, se tehdy dívali jako na dobré teo-retiky, ale horší praktiky. Byl jsem motostřelec, měl jsem raději „bévépéčka‟ než kolové „sko-ty‟. V té době jsem se již poznal s mojí budoucí manželkou, která byla „ze západu‟, a tak jsem při vyplňování určovacího lístku pod sebe třikrát napsal Mariánské Lázně. Také jsem tam skončil, tedy spíše začal svoji vojenskou kariéru.

Takže když se otočíte a „prolítnete“ svou životní „pouť“, jste spokojený?

Dnes se na všechny své životní i kariérní pe-ripetie dívám již trošku střízlivě a s rozumem a nelituji. Působil jsem ve velitelských funkcích na všech stupních, četou počínaje přes rotu, prapor v mechanizovaném vojsku, když nepočí-tám šestiměsíční funkci náčelníka štábu praporu

v misi SFOR a pak ještě tři roky na velitelství v Brunssumu.

Pak následoval prapor, brigáda a odbor na GŠ ve zpravodajské „branži‟ a pak pozemní síly. Musím říct, že pro získání potřebných zkušenos-tí je nutný vybalancovaný postup vzhůru, tj. jak velitelskými, tak štábními funkcemi. V mém pří-padě „cítím‟ ty chybějící štábní roky.

Vzpomínáte misi SFOR. Čím je pro vás pobyt v Bosně a Hercegovině?

Tato mise byla jedním ze zlomových oka-mžiků v mé kariéře, a to nejen pro „operační nasazení‟. V misi jsem ale velmi rychle zjistil, že bez angličtiny to zkrátka dál nepůjde. Jako mladý nižší důstojník jsem na nabídky na další vzdělávání standardně odpovídal – do školy za-tím nechci. Jazykově mne více táhla němčina, což bylo velmi krátkozraké. Němčina mi v Bosně moc nepomohla.

V misi jsem měl také možnost, a to je ta další zkušenost, poprvé spolupracovat s vojáky ze čtvr-té brigády rychlého nasazení. Psal se rok 1997 a brigáda měla za sebou tři roky zkušeností z operačního nasazení. Já v té době působil u prů-zkumného praporu třetí brigády a musel jsem se začlenit do již kompaktní jednotky a dokázat, že i důstojník, který je od jiné brigády, je schopen úkoly v operaci plnit. Dnes, když se vytváří různá úkolová uskupení, je toto již běžné.

To znamená, že jste to zvládl, když jste generálem…Jak jsem již říkal, tato mise byla jedním

ze zlomových okamžiků v mé kariéře i z dalšího úhlu pohledu. Ještě v průběhu nasazení mi volal tehdejší náčelník Generálního štábu generál Jiří Šedivý a řekl, že půjdu velet brigádě do Pros-tějova. Pro mě to znamenalo ustřihnout „pu-peční šnůru‟ s Mariánkami a po dvanácti letech v jedné posádce další nový začátek a výzvu. Přestěhoval jsem celou rodinu do cizího prostře-dí, nikdo z nás na Moravě nikoho neměl, žádní příbuzní na dohled.

Po Bosně jste byl doma tři roky a pak další nasaze-ní – Záhřeb. Takže opět následoval nějaký zlom?

V zásadě ano, v říjnu 2001 jsem přebíral funk-ci na mezinárodním velitelství v Záhřebu. Pěta-třicet podřízených z různých zemí bylo skvělým prostředím nejen na získání nových zkušeností, ale i na dennodenní trénink angličtiny. Angličti-nu jsem už v té době díky čtyřměsíčnímu kur-zu v Anglii v roce 2000 dostal na úroveň plné trojky. Čtyři měsíce po návratu ze Záhřebu jsem pak odjížděl do Brunssumu, kde jsem strávil další dva roky ve funkci vojenského asistenta ředitele pro řízení vojenských operací a rok jsem řídil odbor pro vojenskou spolupráci. Byla to ná-ročná doba jak pro mne, tak pro rodinu, ale ne-skutečně mě ta práce v mezinárodním prostředí obohatila. Tady jsem začal chápat, že je nutné naslouchat – opravdu naslouchat – názoru dru-hých, protože moje pravda nemusí být ta jediná. Tím nechci říci, že jsem to předtím nedělal, ale tam jsem to vnímal ještě více. Arogance a igno-race velitelů vždy v minulosti vedla k prohraným válkám a velkým ztrátám na životech lidí.

Váš kolega, generál Opata, mi u kávy před nedáv-nem řekl, že mise jsou kovadlinou armády. Sleduji-li pozorně vaši armádní kariéru, pak vy s jeho názo-rem budete nejspíš souhlasit?

Ano. Na rozdíl od něj jsem byl v méně misích i operačních prostorech, ale kde jinde poznat, co v člověku opravdu je? Doma v posádce člo-věk není v reálném ohrožení, po pracovní době to zabalí a jde domů. Špatné rozhodnutí v misi by naopak mohlo mít i tragické následky. Kaž-dá mise, každé nasazení je jiné. Někdy to jde hladce, někdy to i skřípe, ale důležité je, jací lidé se zde sejdou. Zde se projeví v krizových momentech nejen jejich schopnosti, ale i osobní vlastnosti.

Opusťme vážné misijní téma a vraťme se k balení. Vím, že občas vyrážíte na kole. Berete ho s sebou?

Určitě. Napřed se budu muset vybalit, pak se takzvaně aklimatizovat na nové pracovní prostředí a potom určitě ve volných chvílích, pokud nějaké budou, nasednu a vyjedu. Dou-fám, že vyjde čas i na rybaření, protože Belgie je na tento druh sportovního „relaxu‟ opravdu nádherná. S povolenkou nejsou problémy, ně-kde ji získáte v hospodě, jinde na poště, podle toho, kdo vlastní rybník.

Opět si půjčím výrok vašeho kolegy, generála Opaty, který také rybaří a na otázku, co naposled ulovil, od-pověděl „Nemusím každý týden chytit žraloka“. Co vy jste vytáhl naposled?

Souhlas, každý den není rybí hojnost. Jsem sportovní rybář, většinu ryb vracím vodě. Moc toho nechytím, víc peněz dám někdy za olůvka, háčky a třpytky, než kdybych si na sádkách kou-pil rybu. Posledním mým úlovkem byl okoun, ale tak „velký‟, že bych kvůli němu ani nerozdělával oheň, abych si ho upekl.

Ještě zpátky k tomu kolu. Kolik kilometrů máte v nohách?

To bych zrovna neřešil. Tento rok byl zvláštní: když začalo být počasí, tak jsem byl měsíc v za-hraničí. Dovolenou jsem věnoval přípravě domu a zahrady na dobu, kdy již budu v Belgii, aby to nezůstalo na manželce, takže jsem na velké

ježdění opravdu neměl čas. Ale kolo jsem letos z garáže „vyvenčil‟.

Dobře, ale pokud vím, řadu hodin trávíte také oblí-benou činností, která přispívá ke zlepšení fyzické kondice, a to je sekáním trávy. Takže jste spíš běhal za sekačkou?

Těch travních kilometrů mám opravdu dost za sebou. I u toho se dá příjemně relaxovat a tzv. vyčistit si hlavu. Naštěstí mám dobré sousedy, s nimiž, pokud mám volno, vymýšlíme různé rodinné akce, a tak jednou to jsou koleč-kové brusle, jindy vytáhneme kola a vyrážíme do okolí. Jak jsem již ale řekl, tento rok je hodně chudý na najeté kilometry a na rybářské zážitky. Jsem letos hodně rozlítaný.

Přece jen čtyři a půl roku na jedné židli a v týmu, kte-rý řešil nejeden nelehký úkol… Nebude se vám tisíc kilometrů od Prahy lehce stýskat?

V tak komplikované době, kdy se armáda potýkala s permanentním snižováním rozpočtu, nemohly být žádné úkoly lehké. Pro nás bylo podstatné, že každý měl své pole působnosti, znal své povinnosti a věděl, jaké jsou priority pro to, aby byly schopnosti armády v těchto podmínkách zachovány. Armádní „teritorium‟

Nekonkurovali jsme si,ale spolupracovali

jsme měli perfektně rozdělené, spolupráci na-stavenou a založenou na vzájemném respektu a komunikaci. Necítil jsem v tomto týmu zášť ani snahu prosazovat své osobní ambice. Určitě byly chvíle a situace, kdy to nebylo jednoduché a ideální. Prošli jsme několika změnami v systé-mu velení a řízení, ve funkci se vystřídalo šest ministrů obrany. Vše jsme ustáli, takže nostalgie určitě bude.

Pane generále, dovolte na závěr jednu osobní otázku. Září je „za humny“, takže padesátka „klepe na dveře“. Oslava bude?

Každý se mne na to ptá, všichni mají nějakou představu, jenom já zatím ne. V této chvíli to ne-řeším. Září je pracovně nabité – summit NATO, pak jednání vojenského výboru Severoatlantic-ké aliance. „Padesátka‟ počká asi na říjen, kdy času na oslavy bude možná více.

Děkujeme za kávu a za redakci k abrahámovinám přejeme kromě pracovních úspěchů hlavně zdraví, a také čas na nějaký ten úlovek na háčku a kilomet-ry v sedle oblíbeného kola.

Připravil Jan ProcházkaFoto: Marie Křížová

22 Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM A report 9/2014 23A report 9/2014 TECHNIKA A VÝZBROJ

B61 – studenoválečný veterán

Postupem času se z pumy B61 stala praktic-ky všestranná zbraň, kterou je možné dopravit do cíle na vnitřních či vnějších závěsnících řady moderních typů letounů, přičemž samotný odhoz pumy lze provést jak z extrémně nízkých, tak velmi vysokých výšek, při nadzvukových i pod-zvukových rychlostech. O značné univerzálnosti pum řady B61 svědčí mj. i fakt, že v průběhu let bylo do její konstrukce zakomponováno ně-kolik různých typů bojových hlavic (W69, W80, W81, W84 a W85), které původně sloužily jako

výzbroj jiných nosičů – tak, jak docházelo k je-jich průběžnému vyřazování ze služby.

Počínaje rokem 1997 prodělala část dříve vyrobených pum upgrade na prozatím posled-ní verzi B61-11 (jež ve výzbroji US Air Force nahradila mohutné devítimegatunové jader-né bomby B53). Na tento standard bylo, dle kvalifi kovaných odhadů, modernizováno zhru-ba 35 kusů starších B61-7. Pumy B61-11 v té době představovaly přímou odpověď americké administrativy na utajený íránský a severoko-rejský jaderný program, jehož podstatná část je ukryta v rozsáhlých podzemních výzkum-ných komplexech a k jejichž likvidaci jsou tyto

průbojné čtyřistakilotunové zbraně určené. Stej-ně tak zvažovaly Spojené státy použití těchto bomb proti Iráku při invazi v roce 2003, pokud by se režim Saddáma Husajna odhodlal použít chemické zbraně (později ovšem nikdy nenale-zené) proti postupujícím koaličním silám. Právě z důvodu, že se jednalo pouze o určité „politické gesto‟ vůči tzv. ose zla, kterou americký pre-zident George W. Bush defi noval v roce 2002, byla produkce omezena na nezbytné minimum.

Vzhledem k podpisu nové rusko-americké smlouvy START o podmínkách dalšího sníže-ní a omezení strategických útočných zbraní, ke kterému došlo dne 8. dubna 2010 v Praze, a na základě dokumentu Nuclear Posture Re-view Report 2010, jenž defi nuje jadernou stra-tegii Spojených států, byl v únoru 2012 zahájen tzv. B61-12 LEP (B61-12 Life Extension Program neboli program prodloužení životnosti pum B61 a jejich modernizace na variantu B61-12).

Neodkladná modernizaceB61-12 LEP je americkým Národním úřadem

pro jadernou bezpečnost (NNSA – National Nuc-lear Security Administration) hodnocen jako jeden z nejvýznamnějších a nejambiciózněj-ších modernizačních programů za posledních 35 let. Za hlavního integrátora celého progra-mu byly stanoveny Národní laboratoře Sandia (Sandia National Laboratories, patřící koncernu Lockheed Martin), jimž asistují továrny Kansas City Plant a Pantex Plant a Národní laboratoř Los Alamos.

Prostředky v podřízenosti Velitelství strate-gických sil (USSTRATCOM – United States Stra-tegic Command) se v současné době nacházejí

na počátku nového cyklu modernizace jaderných nosičů a jejich hlavic. Poslední takováto gene-rační obměna proběhla koncem 70. a počátkem 80. let, za éry prezidentů Jamese Cartera a Ro-nalda Reagana, kdy byly do výzbroje zavedeny bombardéry B-1B Lancer a B-2A Spirit, mezi-kontinentální balistické střely LGM-118A Peace-keeper, z ponorek odpalované balistické střely UGM-133 Trident II a střely s plochou dráhou letu řady Tomahawk.

B61-12 aneb „Čtyři v jedné“

Ačkoli je dnes americký jaderný arzenál nejmenší od 50. let minulého století, jeho úlo-ha zůstává nezměněná – odstrašit případné nepřátele Spojených států od útoku zbraněmi hromadného ničení proti americkému území či důležitým zájmům v zahraničí.

V blízké budoucnosti tak bude nutné doslu-hující systémy nahradit novými, popřípadě pro-dloužit jejich životnost. Navíc prakticky každý ze zavedených typů nukleárních hlavic musí pro-jít komplexním modernizačním programem nebo být během příštích 20 let vyřazen z výzbroje pro svou zastaralost. Zároveň s těmito požadavky však z důvodu ekonomické krize klesá objem fi nancí vyčleněných na obranu a s infl ací rostou i náklady na vývoj nových technologií.

Proto v příštích zhruba 25 letech USSTRATCOM plánuje přejít na systém označovaný jako „3+2‟. Jeho součástí je další postupná redukce ame-rického jaderného arzenálu a zavedených typů bojových hlavic. Zatímco dnes jsou strategické rakety vyzbrojeny čtyřmi druhy hlavic (W76 a W88 pro UGM-133 Trident II; W78 a W87 pro LGM-30G Minuteman III) a taktické jaderné pumy využívají dvě různé hlavice, tak bojovou

Americká jaderná puma B61 je lehká termonukleární zbraň určená k ničení důležitých nepřá-telských taktických cílů. Od prvopočátku se s ní počítalo jako s náhradou starších jaderných pum B28, B43 a B67. Její hmotnost se pohybuje, dle konkrétní varianty, v rozmezí 315–325 kg. Délka je 332 cm, přičemž celková délka (včetně stabilizačních ploch) dosahuje 360 cm. Průměr těla bomby je 34 cm, rozpětí stabilizačních ploch 57 cm. Jadernou hlavici lze nastavit na dva základní módy – vzdušný, popřípadě pozemní výbuch. U modifi kace B61-11, která byla vyvinuta specifi cky pro likvidaci zodolněných velitelských stanovišť a podzemních úkrytů a jež se vyznaču-je zesíleným pláštěm, lze vybrat navíc ještě možnost podzemní exploze.

B61-12 LEPLetecká jaderná puma B61 tvoří důležitý článek americké nukleární triády, jehož vznik se datuje již do 60. let minulého století. První funkční exemplář (v modifi kaci B61-0) byl zkonstruován v Národní laboratoři Los Alamos (Los Alamos National Laboratory) v říjnu 1966 a v prosinci téhož roku byl zařazen do výzbroje US Air Force. Sériová produkce pum B61 byla zahájena v lednu 1967 a celkový počet vyrobených kusů až do současnosti se odhaduje na více než 3 150.

Shoz cvičné bomby B61 ze strategického bombardéru B-2A Spirit na zkušební střelnici Tonopah

Sekvence z testu průbojnosti pumy B61-11, který se odehrál dne 20. listopadu 2013 na zkušebním polygonu Coyote Canyon Test Field

24 Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM A report 9/2014 25A report 9/2014 TECHNIKA A VÝZBROJ

náplň střel s plochou dráhou letu tvoří jediný typ (W80 pro řadu Tomahawk). V rámci systé-mu „3+2‟ by mělo dojít ke konsolidaci těchto sedmi typů do pouhých pěti (tří vzájemně za-měnitelných pro strategické rakety a dvou do-pravovaných na cíl pomocí letounů – po jednom jak pro taktické pumy, tak pro střely s plochou dráhou letu).

A právě modernizační program B61-12 LEP umožní USSTRATCOM plynulý přechod na sys-tém „3+2‟. Bomby B61 nyní představují nej-starší článek jaderného arzenálu Spojených států a řada komponentů (např. archaický radar na bázi elektronkové technologie; celkově zasta-ralá elektronika, neutronové generátory a zdro-je elektrické energie) se rychle blíží k hranici své životnosti. Cílem LEP má být vývoj a následná výroba nové verze pumy B61 (označované jako B61-12), která by sloučila současně zavedené modifi kace této zbraně (B61-3, B61-4, B61-7 a B61-11) do jediné. Toto zjednodušení má do budoucna mj. přinést nemalé fi nanční úspory a zvýšit bezpečnost při skladování jaderné mu-nice a manipulaci s ní.

Klíčovou součást programu B61-12 LEP bude představovat instalace naváděcí soustavy a řídi-cích ploch obdobných těm, které se nacházejí na konvenčních pumách řady JDAM (Joint Direct Attack Munition). Tímto řešením dojde k odstra-nění již nepotřebného a velmi drahého brzdicího padáku (s vrchlíkem vyrobeným ze směsi nylonu

a kevlaru o průměru přibližně 730 cm), sloužící-ho ke shozům z nízkých výšek a zabezpečující-ho deceleraci z nadzvukové rychlosti na zhruba 55 km/h za pouhé dvě sekundy a k radikálnímu zvýšení přesnosti zásahu. Díky této změně bude nová bomba B61-12 vyzbrojena hlavicí převza-tou z typu B61-4, u níž je možné nastavit čtyři různé mohutnosti výbuchu – 0,3 kt, 1,5 kt, 10 kt nebo 45 kt. Snížením střední kruhové odchylky z přibližně 100 m na pouhých 30 m lze de facto dosáhnout stejného účinku v cíli jako při použi-tí zbraní o vyšší mohutnosti, aniž by kolaterální škody byly tak fatální.

Nespornou výhodu má představovat také fakt, že vyšší pravděpodobnost zásahu cíle se pro-mítne i do válečných plánů USSTRATCOM, jež tak může kalkulovat s nižším počtem jaderných pum B61-12, než by tomu bylo v případě neříze-ných variant B61-3, B61-4, B61-7 a B61-11.

Dalším neméně důležitým úkolem v rámci B61-12 LEP je i integrace nové jaderné munice na bojové letouny F-35 Lightning II, které budou v budoucnu tvořit podstatnou část letadlového parku ozbrojených sil nejen USA (US Air For-ce – více než 1 760 kusů, US Navy – 260 kusů a US Marine Corps – 420 kusů), ale i jiných zemí (prozatím Austrálie, Dánska, Iz raele, Itá-lie, Japonska, Jižní Koreje, Nizozemska, Norska, Turecka a Velké Británie). Konkrétně taktické jaderné pumy totiž hrají nezastupitelnou roli při sdílení americké nukleární výzbroje se svými spojenci v NATO.

Je logické, že jakákoli modernizace nukleár-ního arzenálu není právě levnou záležitostí. V současnosti se odhaduje, že náklady spojené s programem B61-12 LEP vyšplhají do roku 2024 až na 8,1 mld. USD (již v červnu 2012 ovšem publikoval auditorský úřad – ofi ciálně Offi ce of Cost Assessment and Program Evaluation čili CAPE – amerického ministerstva obrany studii, v níž se kalkuluje s náklady 10,1 mld. USD). Mezi faktory, které významným způsobem navyšují cenu LEP, patří mj. stávající vysoké bezpečnostní standardy a integrace pumy B61-12 na šest růz-ných platforem (kromě již zmiňovaného Lightnin-gu II má být nesena ještě stroji F-16 Fighting Falcon, F-15E Strike Eagle, Panavia Tornado IDS a B-52H Stratofortress a B-2A Spirit; po roce 2020 se má stát výzbrojí i bombardérů nové generace LRS-B). Kromě toho, důsledky tzv. sequesteru (tj. zákonu z roku 2011, který omezuje výdajovou

stránku státního rozpočtu a stanovuje podmín-ky pro automatické škrty) již nyní LEP zpozdily o přibližně šest měsíců, čímž se zavedení typu B61-12 do služby odsunulo z konce roku 2019 na první pololetí 2020 (ve studii CAPE se jako realistické datum pro výrobu prvního funkčního exempláře B61-12 zmiňuje až rok 2022). Přiškr-cení fi nančního toku totiž celý program rozkládá do delšího časového období a v konečném dů-sledku prodražuje.

Posledním významným milníkem v programu B61-12 LEP se staly dva pokusné shozy demon-strátorů jaderných pum B61-12 vybavených mo-derním typem radaru, ke kterým došlo ve dnech 14. a 15. srpna 2013 na zkušební střelnici Tono-pah v Nevadě. Vzhledem k jadernému moratoriu musí pochopitelně probíhat veškeré testy tako-véhoto druhu munice v laboratorním prostředí, s následným ověřením dílčích konstrukčních ře-šení v reálném prostředí. Z tohoto důvodu byly bomby B61-12 inženýry z Národních laboratoří Sandia podvěšeny pod speciálně upravený vr-tulník Bell 412 (provozovaný NNSA z letecké zá-kladny Nellis AFB v rámci systému kontroly ioni-zujícího záření v atmosféře – Aerial Measuring System) a poté, pod bedlivým dohledem měřicí aparatury, svrženy na dopadovou plochu.

Je jisté, že LEP bude pokračovat dalšími testy i letos a v několika následujících letech. Jakým tempem a s jakými výsledky – o tom rozhodnou zejména dostatek fi nancí a politická vůle ame-rické administrativy.

Text: Dušan RovenskýFoto: NNSA, US DoD

Současné odhadované množství jaderných pum B61Typ Aktivní zásoba V rezervě CelkemB61-3 100* 100 200B61-4 100* 100 200B61-7 215 205 420B61-10 0 100 100B61-11 20 15 35Celkem 435 520 955

* Přibližně 180 pum (po 90 kusech pum B61-3 a B61-4) je rozmístěno na území evropských členů NATO

Demonstrátor pumy B61-12 zavěšený pod vrtulníkem Bell 412. Předpokládá se, že „recyklací‟ starších verzí (B61-3, B61-4, B61-7 a B61-11) těchto zbraní získá USSTRATCOM okolo 400–500 nových bomb.

Jednotlivé fáze vypuštění cvičné B61-11 z pumovnice stroje B-2A Spirit

Každému startu předchází měsíční nebo i del-ší přípravné období, v jehož průběhu je třeba nainstalovat raketový nosič na startovací rampu a provést veškeré předstartovní úkony. Taková-to časová prodleva, kdy je třeba hradit veškeré náklady na obslužný personál a logistické zabez-pečení, s sebou přináší i téměř astronomické vý-daje. Navíc je každý start ze stacionárního kos-modromu velmi nejistou záležitostí, která může být odložena i kvůli tak banální situaci, jakou jsou např. nepříznivé klimatické podmínky.

Cílem programu ALASA (Airborne Launch Assist Space Access) je vyvinout podstatně

levnější prostředek, jenž by sloužil k rutinní-mu vysílání miniaturizovaných družic na orbi-tu a oproti současnému stavu by snížil nákla-dy alespoň o dvě třetiny. Za pomoci dnešních vojenských i komerčních technologií se cena vynesení zhruba jednoho kilogramu nákladu do vesmíru ve Spojených státech pohybuje oko-lo 60 000 USD. Nevýhodou je i fakt, že tzv. mi-krosatelity (volně defi nované jako družice s hmotností od 10 do 100 kg) se musí o místo na nosné raketě dělit s dalšími podobnými tě-lesy, a nemohou tak dosáhnout zcela optimální oběžné dráhy.

ALASA má přinést významný pokrok v tech-nologii startů kosmických lodí, včetně vývoje kompletního nového nosného prostředku ne-vyžadujícího pravidelnou údržbu a podporu ani žádnou speciální integraci v rámci předstartovní přípravy. Jako obzvláště výhodné se jeví vy-užití běžných letounů, které mohou vystoupat do vysoké letové hladiny, což umožní vypuštěné nosné raketě překonat kratší vzdálenost, než dosáhne volného kosmického prostoru. Klasické nadzvukové stroje mohou také operativně vzlé-tat a přistávat prakticky po celém světě, na ja-kémkoli příhodném letišti.

Dne 21. března letošního roku oznámilo ame-rické ministerstvo obrany, že vybralo společnost Boeing jako výlučného dodavatele nosného prostředku, který bude na základě existujícího návrhu během příštích 11 měsíců vyroben pro program ALASA. Součástí kontraktu mezi minis-terstvem obrany, konkrétně jeho agenturou pro pokročilé obranné výzkumné projekty (Defense Advanced Research Projects Agency, známější pod zkratkou DARPA), zodpovídající za ALASA, a Boeingem je i fi nanční plnění ze strany americ-ké administrativy – na produkci demonstrátorů

tak soukromý subjekt získá sumu v celkové výši 30,6 mil. USD.

Představitelé Boeingu prohlásili, že jejich divize Phantom Works Advanced Space Explo-ration za tuto částku vyprodukuje až 12 kusů testovacích nosných raket, které budou vy-nášeny do stratosféry pomocí bojových le-tounů F-15E Stri ke Eagle. Zde, ve výšce přes 12 000 m, dojde k jejich odpoutání od stoupají-cího stroje a následnému zážehu čtyř hlavních raketových motorů. Nosič poté dosáhne do-statečné rychlosti, aby vynesl na nízkou orbitu jeden nebo více mikrosatelitů (či ještě menších nanosatelitů – v kategorii od 1 do 10 kg) o cel-kové hmotnosti až 45 kg.

Zatímco dnes se design nosných raket vyzna-čuje tím, že každý stupeň je vybaven vlastními motory a palivovými nádržemi, přičemž první stupeň je obvykle nejrozměrnější, v případě ALASA bude jak první, tak druhý stupeň pohá-něn stejnými motory. Ty se budou netradičně nacházet nikoli na zádi, ale na přídi nosiče, což zaručí výrazně nižší cenu, hmotnost i složitost celého systému.

Již ve velmi blízké budoucnosti se tak může-me dočkat nového poslání letounů Strike Eagle, které by mohly kromě své primární bojové úlohy sloužit i jako „létající odpalovací rampy‟. Záležet bude zejména na fi nančních možnostech. Jedno je však jisté – současná konstelace, kdy se Pen-tagon snaží ušetřit prakticky ve všech oblastech své činnosti, tomuto řešení velmi nahrává.

Text: Dušan RovenskýFoto: Boeing

ALASA – Strike Eagle v roli nosiče satelitůV dnešní době slouží k dopravě satelitů na oběžnou dráhu nosné rakety, které mohou startovat pouze z omezeného množství speciálně vybraných a uzpůsobených pozemních zařízení – tedy kosmodromů.

Titulní foto: Program ALASA byl zahájen v roce 2011 zpracováním případové studie a analýzou trhu. Od listopadu 2011 na ně navázala fáze řízeného snižování rizik, v rámci níž vznikly návrhy konstrukčního řešení celého systému a vylepšení již existujících technologií. Druhá fáze – detailní vývoj a následná výroba funkčních demonstrátorů – probíhá od roku 2013 a její předpokládané ukončení je naplánované na rok 2015.

Plánovaný systém ALASA výrazně připomíná řízené střely ASM-135 ASAT zkonstruované společností Vought v první polovině 80. let minulého století. Hlavním rozdílem však je, že zatímco ASAT (Anti--satellite) měly za úkol družice ničit, ALASA (s délkou nosiče přibližně 7,3 m) je má naopak do vesmíru dopravovat.

26 Připraveno ve spolupráci s redakcí ATM A report 9/2014 27A report 9/2014 TECHNIKA A VÝZBROJ

Miny se totiž dají nalézt prakticky všude – po-dél komunikací, na polích, v lesích, poblíž vedení vysokého napětí, na březích řek, okolo studní nebo jiných vodních zdrojů, uvnitř obydlí i veřej-ných budov. Výsledkem tohoto „zamoření‟ je de facto ekonomická paralýza mnoha oblastí, které jsou přímo závislé na příjmech ze zemědělství či pastevectví. Např. pokud by se státy jako Af-ghánistán nebo Kambodža podařilo odminovat, jejich zemědělská produkce by se mohla více než zdvojnásobit.

Mezi v současnosti nejpostiženější země se řadí Egypt (až 23 mil. aktivních min), Angola (15 mil.), Írán (15 mil.), Afghánistán (10 mil.), Kambodža (10 mil.), Bosna a Hercegovina (2–3 mil.), Mosambik (2 mil.), Somálsko (2 mil.), Eritrea (1 mil.) a Súdán (1 mil.). Že se nejedná jen o stigma tzv. třetího světa, dokazuje i fakt, že se s tímto fenoménem lze setkat také v člen-ských státech EU – Chorvatsko stále hlásí přibliž-ně 2 mil. těchto „skrytých zabijáků‟, v Lotyšsku se jich nachází zhruba 17 000 a v Dánsku okolo 10 000 kusů. I na Kypru, v tolik oblíbené turis-tické destinaci, je převážně na demarkační linii mezi tureckou a řeckou částí ostrova dodnes rozmístěno téměř 15 000 min.

Miny ovšem nejsou jen nástrojem války – představují především dlouhodobý problém, který přetrvává i mnoho let poté, co ozbrojený konfl ikt skončil. Typickým příkladem může být Libye, kde přibližně 27 % zemědělsky využitelné půdy nelze obdělávat, neboť se zde stále ješ-tě nalézají rozlehlá minová pole z druhé svě-tové války. Obtížný je i návrat uprchlíků zpět do svých domovů, které se vzhledem k zamino-vání rozlehlých oblastí stávají na dlouhá deseti-letí neobyvatelnými.

Společnost Lemur Studio Design z Kolum-bie, zmítané téměř padesátiletou partyzánskou válkou (od roku 1990 do konce loňského roku zde utrpělo zranění či smrt v důsledku výbuchů pozemních min na 10 607 osob – z toho bylo 8 451 zraněných a 2 156 mrtvých), se proto nyní rozhodla učinit přítrž tomuto nevybíravému zabíjení a mrzačení. V lednu letošního roku zve-řejnila svůj návrh miniaturního detektoru kovů, zabudovaného do stélky běžné obuvi, který by měl svého uživatele varovat před případným ne-bezpečím v jeho bezprostředním okolí.

Podle svých tvůrců však SaveOneLife, jak je detekční zařízení příznačně nazváno, není řeše-ním problému pozemních min, ale pouze jakousi nouzovou technologií, která má pomoci alespoň částečně redukovat počet jejich obětí. Stélka SaveOneLife má být tvořena vodivým mate-riálem se zalisovanou cívkou, která bude vy-tvářet elektromagnetické pole. Pokud se člověk s takto upravenou obuví ocitne ve vzdálenosti menší než 2 m od pozemní miny obsahující ko-vové součásti, dojde k jeho narušení, což bude

zaznamenáno mikroprocesorem (jenž bude taktéž součástí stélky). Následně bude pomocí bezdrátové sítě odeslána tato informace do ter-minálu o velikosti běžných náramkových hodi-nek, kde se na displeji zobrazí varovné hlášení a pravděpodobná poloha miny vzhledem k uži-vateli SaveOneLife.

Lemur Studio Design přihlásilo SaveOneLife do aktuálního ročníku soutěže World Design Im-pact Prize, který je pořádán Mezinárodní radou společností průmyslového designu (Internatio-nal Council of Societies of Industrial Design). Ať již soutěž nakonec dopadne jakkoli, jedná se zcela nepochybně o velice zajímavý projekt, který má obrovský potenciál. Zcela zásadní ovšem bude, zda se jeho tvůrcům podaří získat dostatek fi nančních prostředků na přerod Save-OneLife z pouhého konceptu na funkční, užiteč-ný a komerčně úspěšný produkt.

Text: Dušan RovenskýFoto: Lemur Studio Design, UNMAS

Pozemní miny nerozlišují své oběti – zhruba 80 % Pozemní miny nerozlišují své oběti – zhruba 80 % z nich jsou dle studií OSN civilisté a přibližně z nich jsou dle studií OSN civilisté a přibližně třetinu zraněných či zabitých tvoří děti. třetinu zraněných či zabitých tvoří děti.

Původcem pneumatik TerrainArmor v port-foliu Polarisu je malá fi rma Resilient Techno-logies LLC z města Wausau ve Wisconsinu. Ta se od svého založení v roce 2005 zaměřo-vala na výzkum a vývoj v oblasti bezdušových pneumatik. V březnu 2007 Úřad pro patenty a ochranné známky Spojených států (United States Patent and Trademark Offi ce) zaregis-troval patent bezdušové pneumatiky určené pro vozidla řady HMMWV, navržené právě inženýry z Resilient Technologies. Následně v roce 2012 se tato společnost stala novou akvizicí nepo-měrně většího Polarisu, jehož vedení si naštěs-tí dobře uvědomovalo potenciál, který získalo, a svou šanci nepromarnilo.

Vojenská aplikace bezdušových pneumatik ovšem nepředstavuje nic nového – známé jsou např. jihoafrické zkoušky s tímto typem obutí na obrněném vozidle Rooikat v 90. letech minu-lého století či obdobné pokusy z posledních let v některých dalších zemích. Bezdušové pneuma-tiky (někdy také označované jako NPT z anglic-kého Non-Pneumatic Tyre) totiž svým uživatelům přinášejí řadu výhod. Mezi hlavní z nich se řadí odolnost vůči běžnému defektu, popřípadě per-foraci pneumatiky střelou či střepinou v průběhu bojové činnosti. I když je v dnešní době tento problém částečně řešen použitím speciálních do-jezdových vložek i centrálním systémem huštění pneumatik u některých konkrétních modelů vo-jenských vozidel, nejedná se o optimální stav. Za-tímco dojezdové vložky zaručují tak, jak již ze sa-motného názvu vyplývá, dojetí do místa, kde je možné provést opravu (např. u HMMWV výrobce deklaruje schopnost dojetí 50 km při maximální rychlosti 50 km/h), centrální huštění je možné

nainstalovat pouze na těžší vozidla a pro lehké te-rénní stroje kategorie ATV/UTV se prostě nehodí. Naproti tomu Polaris u pneumatik TerrainArmor deklaruje funkčnost i v případě, kdy je poškozeno až 30 % polymerové šestiúhelníkové výplně.

Velice zajímavý může být také fakt, že bez-dušové pneumatiky mohou mít při některých jízdních režimech nižší valivý odpor a hlučnost než běžné typy plněné vzduchem. Tím by mohlo u takto obutých vozidel dojít k poklesu spotře-by pohonných hmot a navíc by se vyznačovala i nižší akustickou signaturou.

Polaris svůj nový produkt podrobil oprav-du důkladnému testování. V jeho průběhu najezdila plně zatížená čtyřkolka Sports-man MV850 s pneumatikami TerrainArmor více než 8 000 km. Dalších přes 1 600 km překo-nal tento stroj s obutím úmyslně poškozeným masivními hřeby, které slouží k uchycení kolej-nic k železničním pražcům. Stejnou vzdálenost vydržely TerrainArmory i po několika zásazích z útočné pušky AK-47 (ráže 7,62 × 39 mm)

a karabiny M4 (5,56 × 45 mm). „Nejbrutálněj-šího‟ zacházení se jim ale dostalo, když po prů-střelu municí ráže 12,7 × 99 mm najezdily ještě zhruba 560 km.

A cena pneumatik TerrainArmor? Ačkoli pro-zatím nebyla pevně stanovena, zástupci Polarisu předpokládají, že kus vyjde na více než 500 USD.

Text: Dušan RovenskýFoto: Polaris Industries

Hluboký dezén pneumatiky TerrainArmor zaručuje dobrou trakci i v těžkém terénu, přičemž odolnost

proti poškození pláště zvyšuje použití ocelové kordové vrstvy v jejím

běhounu

SaveOneLife – lidský život stojí za záchranu

TerrainArmorProblematika spojená s používáním pozemních min je vskutku celosvětovou záležitostí. Jen v roce 2012 bylo ze 62 zemí hlášeno celkem 3 628 obětí těchto nástrah (z toho 1066 mrtvých, 2 552 zraněných a u 10 osob není známo, zda přežily). Mnoho dalších se však do ofi ciálních statistik nikdy nedostane, takže skutečné počty jsou nepochybně mnohem vyšší.

Koncem roku 2013 oznámila americká společnost Polaris Industries Inc. (dále pouze Polaris), že zahájila výrobu svého nového produktu, určeného pro vozidla kategorie ATV (All-Terrain Vehicle) a UTV (Utility Task Vehicles nebo také Side-by-Side). Konkrétně se jedná o bezdušové pneumatiky TerrainArmor, které jsou tvořeny pryžovým pláštěm usazeným na polymerové struktuře sestávající ze šestiúhelníkových buněk. Zatímco pro vojenské účely byla prozatím novinkou osazena výkonná čtyřkolka Sportsman MV850 s přídomkem TerrainArmor Edition, pro civilní trh je nabízen stroj Sportsman WV850 HO.

Vizualizace kompletního systému SaveOneLife

V Kolumbii, kde vznikl projekt SaveOneLife, jsou miny často používány jak povstaleckým hnutím FARC (Fuerzas Armadas Revolucionarias de Colombia), tak různými drogovými kartely k zabezpečení území pod jejich kontrolou. Ohroženi jsou tak i vojáci a policisté, a proto se předpokládá využití tohoto detekčního přístroje také příslušníky bezpečnostních složek.

– futuristická pneumatika do každého terénu

Nízká akustická signatura pneumatik TerrainArmor představuje u vojenských strojů kategorie ATV/UTV jednu z klíčovou vlastností

TerrainArmor se jeví jako vhodné obutí pro lehká terénní vozidla jednotek speciálních sil, které často působí hluboko v nepřátelském území, bez možnosti opravy či výměny defektní pneumatiky

29A report 9/2014 28 A report 9/2014

Několikaměsíční příprava tohoto exkluzivní-ho fotografi ckého letu dospěla do fi nále šesté-ho srpna 2014. Pět minut před patnáctou hodi-nou vzlétl z ranveje letecké základny Čáslav lehký bitevní letoun L-39ZA Albatros s číslem 5015 na trupu. Záhy za ním odstartovala transportní CASA C-295M (trup. č. 0455) z výzbroje kbel-ské základny dopravního letectva, kterou řídil kapitán Jiří Ulvr. Na její palubě se již nacháze-li renomovaní letečtí fotografové – Jan Kouba z odboru komunikace a propagace Ministerstva obrany, Jan Čadil a Tomáš Soušek z časopisu Letectví + kosmonautika a praporčík Martin Král z 211. taktické letky. Letouny následova-la dvojice podzvukových bitevníků L-159 ALCA (trup. č. 6054 a 6078) a trojice nadzvukových bojových letounů JAS-39 Gripen (trup. č. 9240, 9238 a 9819).

V řádu minut dosáhla CASA požadované tříki-lometrové letové hladiny a nasadila na stanove-ný kurz. To už se k ní přiblížily tři typy provozo-vané techniky 21. základny taktického letectva

Čáslav, aby vytvořily společnou sevřenou for-maci za dopravním strojem. Focení z otevřené rampy není snadné. Jedním ze specifi k tohoto fotografování je proud horkých plynů vycháze-jících z motorů C-295M. Letecká technika se tu-díž musí „držet‟ maximálně na výškové úrovni transportní „kasy‟, případně pod ní.

Zhruba po deseti minutách se letová formace změní. Přesněji řečeno, přelétává na bok „kasy‟ a formuje se stupňovitě jak vpravo, tak vlevo. Nejblíže k letounu C-295M je stroj L-39ZA s pilo-ty podplukovníkem Antonínem Horčičkou a po-ručíkem Radkem Žaludem v kokpitu. Vedle nich letí L-159 ALCA a na konci JAS-39 Gripen. Sesta-va strojů se během letu pohybuje níže od úrov-ně fotografů, kteří ji fotí z bočních oken „kasy‟.

V následném scénáři se prezentuje technika tří letek čáslavské základny. Jako první dostá-vá prostor 213. výcviková letka s Albatrosem a dvoumístnou cvičnou verzí neboli spárkou L-159T1 (osádka letounu: major Viktor Kar-manský a poručík Jan Tvrdík). Po nich zaujímají

formaci stroje 212. taktické letky s podzvuko-vým bitevníkem L-159 ALCA (pilot: kapitán Pa-vel Linhart) a s již výše uvedenou dvoumístnou verzí „alky‟.

Finále obstarávají nadzvukové gripeny z „tyg-ří‟ 211. taktické letky – v reálu na „sólo‟ ma-šinách nadporučík Robert Stejskal a kapitán Tomáš Merta a ve „spárce‟ plukovník Martin Nezbeda a kapitán Milan Nykodym.

Půldruhé hodiny trvající letovou misi hodnotí všichni její aktéři jako velice zdařilou. Za pravdu jim dávají zveřejněné fotografi e…

Text: Pavel LangFoto: Jan Kouba

NEOBYČEJNÁletová misePrvní srpnovou středu se uskutečnila neobyčejná letová mise. V jednom z pracovních prostorů, který využívají k výcviku čáslavští letci, se fotografovala letecká technika z výzbroje 21. základny taktického letectva. Pořízená fotodokumentace bude následně využita k propagaci vojenského útvaru vzdušných sil Armády České republiky nejen v tuzemsku, ale i v zahraničí.

31A report 9/2014 „TAM, KDE JINÍ NESTAČÍ‟

Velitel 4. brigády rychlého nasazenívyhlašuje výběrové řízení ve dnech 6.–10. 10. 2014

na obsazení systemizovaných míst u průzkumných skupin

Co nabízíme: služba u prestižních jednotek práce v odborně zdatném kolektivu vybavení moderní výzbrojí a technikou náročný a atraktivní výcvik pravidelné působení v zahraničních operacích

výsadková příprava

Požadavky na zájemce: zdravotní klasifi kace „A‟ fyzická zdatnost – výroční přezkoušení z TP „1‟ minimální délka služby v AČR 2 roky profesní životopis psychická odolnost, motivace, schopnost pracovat v kolektivu, samostatnost, odpovědnost, rozhodnost atd.

Průběh výběrového řízení: registrace uchazečů do 29. 9. 2014 formou zaslání základních údajů

výběrové řízení bude provedeno na VÚj Boletice, zahájení 6. 10. 2014 v 8.00 hod.

přezkoušeni budete z tělesné, topografi cké, střelecké, odborné, spojovací, zdravotnické a taktické přípravy

Chcete vědět víc? Kontaktní osoba: mjr. Ing. Petr ČEKLOVSKÝ, e-mail: Petr.Ceklovsky@SIS.ACR, alc.: 280 231, tel.: 724 048 615, fax: 280 239

celoarmádní soutěž

“Nejlepší řidič AČR”

Soutěžit se bude v kategoriích UAZ 469 B, LR Defender 110, T 810,

T 815 8x8 VVN.

Podrobnosti k podmínkám soutěže a přihlášení

najdete na intranetových stránkách VeV – VA www.vyskov.acr/soutez-ridicu.

pořádá ve dnech

29. a 30. října 2014

ve VVP Březina

VELITELSTVÍ VÝCVIKU – VOJENSKÁ AKADEMIE

pod záštitou náčelníka Generálního štábu Armády České republiky

33A report 9/2014 32 A report 9/2014

Inzerce

Vojenské hasičské jednotky jistě nejsou frek-ventovaným tématem zaplňujícím titulní strán-ky našich vojenských periodik. Přesto je jejich existence nezastupitelná, významná a zpravidla až v případě potřeby dokážeme docenit role, které v Armádě České republiky plní. Každoroč-ně dochází například ve vojenských výcvikových prostorech k přibližně osmdesáti zahořením či požárům, při kterých vojenské hasičské jed-notky zasahují. Požáry vojenských objektů jsou méně časté, přesto ve statistikách zásahů tuto kolonku naleznete.

„Nikdo nemůže vznik podobných událostí vy-loučit, a proto je potřebné být na jejich elimina-ci připraven,‟ říká náčelník oddělení speciálních služeb Agentury logistiky podplukovník Lubomír Skalička, kterého jsme požádali o rozhovor.

Pane podplukovníku, můžete stručně charakterizo-vat působnost a hlavní úkoly vašeho oddělení?

Oddělení se zabývá třemi vzájemně propoje-nými oblastmi. Bezpečností a ochranou zdraví při práci a výkonu služby, ochranou životního prostředí a v neposlední řadě požární ochranou. Všechny tyto služby jsou s působností do celého resortu obrany.

Naší hlavní náplní v oblasti požární ochrany je komplexní zabezpečení této služby v rámci celého resortu obrany především v oblasti prevence, což je ta „papírová‟ část, kdy se zpracovává stanove-ná dokumentace, stanovují se činnosti dle stupně požárního nebezpečí, podmínky k předcházení vzniku požárů, ale také se zpracovává metodika, jak postupovat při vzniku požáru. V oblasti repre-se je hlavní náplní zdolávání požárů, odstraňová-ní následků nehod, živelných pohrom a následků

mimořádných událostí. K plnění těchto úkolů máme zřízeny vojenské hasičské jednotky. Nedíl-nou součástí naší služby je komplexní zabezpe-čení výcviku těchto jednotek. Řešíme tedy nejen vzdělávání našich příslušníků, ale prověřujeme také získané znalosti a zkušenosti při součinnost-ních cvičeních s jednotkami Hasičského záchran-ného sboru Ministerstva vnitra.

Co vás přivedlo k tomu, že jste se začal profesně za-bývat problematikou požární ochrany?

Ještě při mém dřívějším působení na stupni prapor jsem měl v podřízenosti „náčelníka po-žární ochrany‟, který mi svým přístupem k výko-nu své funkce ukázal, co vše tato služba obnáší, její náročnost a důležitost v zabezpečení života vojsk. Tehdy jsem pochopil, že oblast požární ochrany je tak trochu nedoceňována. V rámci mého dalšího kariérního růstu jsem se tedy roz-hodl pro mé působení v požární ochraně s cílem změnit náhled na tuto službu a vyzvednout její důležitost.

Zmínil jste oblast výcviku a součinnostní výcvik s Hasičským záchranným sborem Ministerstva vnitra České republiky. Jaké máte poznatky z této spolupráce?

Výcvik našich jednotek organizuje skupina výcviku hasičských odborností, jež je součástí Velitelství výcviku – Vojenské akademie Vyškov. Zde se naši hasiči nejen „rodí‟, ale získávají zde další profesní vzdělání a samozřejmě zde v sou-ladu se zákonem obhajují již nabytá osvědčení. Spolupráce s jednotkami Ministerstva vnitra je zcela logická, stejné jsou nejen naše postupy při výcviku, kompatibilní je i naše technika.

V případě vzniku události, kdy nejsme schopni situaci zvládnout vlastními silami, povoláváme na pomoc jednotky HZS MV. Pro tyto případy organizujeme společná součinnostní cvičení. Zde prověřujeme správnost našich postupů, sla-ďujeme systém spojení, organizaci velení, řízení a zabezpečení na místě události.

V letošním roce jsme organizovali šest tako-výchto cvičení. V měsíci květnu bylo námětem cvičení hašení požáru lesního porostu ve VVP Březina a od června tohoto roku proběhlo již pět cvičení jednotlivých zásobovacích úseků Centra zabezpečení munice.

Říkáte, že jen za první polovinu letošního roku bylo již organizováno šest součinnostních cvičení vojen-ských hasičských jednotek. Taková intenzita výcvi-ku se zřejmě pozitivně projevila i v úspěšném zása-hu při nedávném požáru budovy v posádce Brandýs nad Labem – Stará Boleslav.

Šlo skutečně téměř o „učebnicový zásah‟. Včasným zásahem se podařilo zabránit vzniku dalších škod na majetku. Po dobu čtyř hodin na místě zasahovalo celkem devatenáct hasič-ských jednotek. První dojely do sedmi minut od vyhlášení signálu. Vysoká úroveň součin-nosti vojenských hasičů a jednotek Hasičského záchranného sboru v místě zásahu, plynulá or-ganizace pohybu techniky a zasahujícího per-sonálu společně umožnily vzniklý požár rychle lokalizovat a následně eliminovat.

To je ale jen jeden díl celého příběhu. Ani se-belépe připravená a vybavená hasičská jednotka nezmůže nic, pokud se nedostaví k požáru včas. V tomto konkrétním případě bylo rozhodující, že dozorčí orgány a hotovosti splnily své úkoly velmi zodpovědně. Kouř vycházející ze střechy budovy zjistil při noční obchůzce příslušník os-trahy. Ten nezaváhal a okamžitě informoval další dozorčí orgány. Proniknutí signálu bylo okamži-té, stejně jako realizace opatření stanovených ve stálých operačních postupech pro tyto událos-ti v rámci posádky. Jenom díky tomu mohla být první jednotka v místě zásahu do sedmi minut.

I když jsme podobné úkoly v minulosti v rámci výcviku plnili mnohokrát, reálná situace je vždy něčím jedinečná a člověk zjišťuje, že se pořád

učí. Faktor času byl v tomto případě asi rozho-dující. Nezbytný díl štěstí jsme měli jenom pro-to, že jsme byli připraveni.

V souvislosti s chystanou koncepcí výstavby AČR se jistě vede i diskuse o budoucnosti vojenských hasičských jednotek. Mohl byste alespoň naznačit základní obsah této diskuse?

Je pravdou, že Agentura logistiky iniciova-la v tomto roce práce na koncepci výstavby vojenských hasičských jednotek v horizon-tu do roku 2025. V současné době připravuje-me první podklady do diskuse. Předpokládáme, že v návaznosti na přijatou koncepci výstavby AČR budeme schopni naši část dokončit do konce příštího roku. K přípravě koncepce nás vede něko-lik skutečností. Tou první je vývoj legislativy České republiky v oblasti požární ochrany, obsah vyhlá-šek, zákonných norem, technických podmínek a dalších, které se, stručně řečeno, stále zpřísňu-jí – a na tyto změny jsme povinni reagovat.

Další skutečností je, že průměrný věk po-žární techniky v české armádě je sedmadvacet let. Není proto vyhnutí a v rámci dlouhodobého rozvoje schopností musíme zajistit modernizaci

základní hasičské techniky. Tento proces je po-třebné všestranně připravit. První kroky jsou již činěny a moderní vozidla se objeví ve vý-bavě AČR už v průběhu roku 2015. Do konce roku 2025 bychom chtěli touto technikou vy-bavit všechny vojenské hasičské jednotky, tedy jednotky ve vojenských výcvikových prostorech, u Centra zabezpečení munice, speciálních ob-jektů a na vojenských letištích.

Novým požadavkům musíme také přizpůsobit struktury vojenských hasičských jednotek a při-pravit opatření v oblasti personálu. Na vojen-ské hasiče se vztahuje řada obecných norem upravujících oblast požární ochrany v České republice. Ty musíme respektovat ve výběru a přípravě našeho personálu. Novelizace zákona č. 221/1999, o vojácích z povolání, také přinese řadu nových požadavků v oblasti řízení vojen-ských kariér. I když vojenské hasičské jednotky nejsou velkými tělesy, půjde vzhledem k nároč-nosti norem, které upravují jejich činnost, a po-žadavku stálé pohotovosti o dlouhodobý a od-borně řízený proces.

Připravila nadporučice Nadija Černoguzová

Štěstí přeje připraveným

Oslavy 20. výročí vzniku 7. mechanizované brigády „Dukelské“

Dne 1. října 2014 oslaví 7. mb 20. výročí svého vzniku. Hlavní oslavy se uskutečníve dnech 1.–9. 10. 2014.Hlavní akce oslav:•  1.–10. 10. 2014 výstava fotografi í ze života a historie 7. mb ve vnitřních prostorách hranického

zámku•  7.–8. 10. 2014 přednášky na hranických školách o AČR, 7. mb a zahraničních misích•  7. 10. 2014 společenské posezení s hudebním doprovodem•  8. 10. 2014 ukázka reálné bojové činnos jednotek 7. mb v prostoru Velká Střelná ve VVP Libavá•  8. 10. 2014 společenské setkání s bývalými veliteli a příslušníky jednotek 7. mb spojené

se slavnostním promítáním reprezenta vního videa o 7. mb v Zámeckém klubu v Hranicích•  9. 10. 2014 v 10.00 hod. slavnostní nástup jednotek 7. mb na Masarykově náměs v Hranicích

V rámci nástupu – ukázka bojové techniky – seskok parašu stů na Masarykovo náměs – nízký přelet vojenských letounů – křest knihy o 7. mb nazvané Moravská brigáda

moto:FACTA POTENTORA VERBIS

ČINY JSOU MOCNĚJŠÍ NEŽ SLOVA

34 A report 9/2014 35A report 9/2014

11. mezinárodní výstava obranných a bezpečnostních technologiípod záštitou Ministerstva obrany ČR a náčelníka Generálního štábu AČR

wwwwwwwww...nattooeeexxxxhhhhiibbiittiioonn.ooorrgggVýýstaviiště PPVA EEXPOO PRAAHAA

MMÍSSTTO PROO SSETTKÁNNÍ ODBBOORRNÍÍKŮŮ

Pod záštitou:

Techničtí partneři:Ve spolupráci s: Odborní partneři: Hlavní technický partner:

Srdečně Vás zveme k účasti na mezinárodní výstavě nejmodernějších obranných a bezpečnostních technologií FUTURE FORCES 2014 a jejím odborném doprovodném programu. Příslušníci Armády ČR a civilní zaměstnanci MO ČR mají vstup na výstavu

zdarma po předložení služebního průkazu bez nutnosti předchozí registrace.

Odborný doprovodný program zahrnuje čtyři dvoudenní mezinárodní workshopy (Open NATO Future Soldier; Open NATO CBRN; Capable Logistician; Unmanned Systems),

panelové diskuse a třídenní konferenci Future Crises, zaměřenou na ochranu kritické infrastruktury, krizové řízení a kybernetickou bezpečnost.

Registrační formulář pro účast na workshopech naleznete na http://natoexhibition.org/workshop/registration

Registrační formulář pro účast na konferenci naleznete na http://natoexhibition.org/conference/registration

Inzerce

Vizualizační systém je výsledkem dvou pro-jektů obranného výzkumu, prvního nazvaného VIRTUÁL – Prostředky virtuální reality v mo-dernizované koncepci budování Operačně-tak-tického systému velení a řízení pozemních sil (OTS VŘ PozS) AČR a druhého pojmenovaného VIZUALIZACE – Služby pro 3D vizualizaci taktic-kých dat v OTS VŘ PozS, na kterých se podílely Univerzita obrany v Brně (Katedra komunikačních a informačních systémů) a Masarykova univerzita v Brně. Tento vizualizační systém rozšiřuje mož-nosti stávající prezentace údajů Informačního systému velení a řízení pozemních sil AČR (dříve operačně-taktického systému) o jejich zobrazení ve třech rozměrech. Z tohoto systému přebírá vizualizační systém poziční informace o jed-notkách, taktická data jednotek a taktické prů-svitky. Tyto informace jsou po zpracování vizua-lizovány na 3D modelu terénu. Předpokládané umístění tohoto pracoviště je na hlavním místě velení brigády nebo praporu.

Mezi základní charakteristiky tohoto systému patří:

podpora standardních formátů geografi c-kých dat,

vizualizace neomezeně velkého území, systém agregačních fi ltrů jednotek pro přehlednější zobrazení jednotek,

systém pro načítání taktických průsvitek, vizualizace reálného stavu na bojišti ve 3D.

Vizualizační systém je s Informačním systé-mem velení a řízení propojen dvěma nezávis-lými datovými cestami. První cesta slouží pro zobrazení poloh vlastních jednotek. Vizualizační systém tyto polohy přebírá z databáze poloh systému BVIS nebo ASVŘ. Druhá cesta slouží k zobrazení taktických průsvitek. Tyto průsvitky jsou načítány ze specializované služby dle stan-dardu NATO NVG, implementované v systému BVIS nebo ASVŘ. Toto propojení umožňuje vyu-žití vizualizačního systému jak pro fázi plánování operace, tak i pro fázi řízení operace.

Podkladem pro vizualizaci je 3D terén, kte-rý je automatizovaně generován z digitálních geografi ckých dat poskytovaných Geografi ckou službou AČR. Jako podklady slouží:

výškopisná data (DMR, DTED),

satelitní nebo letecké snímky, nebo rastro-vé mapy,

vektorové digitální mapy ve formátu SHAPEFILE (DMÚ, NATO MGCP).

Tato data jsou následně automatizovaně zpra-cována a převedena do 3D prezentace vhodné pro zobrazení v reálném čase. Je možné pokrýt jak území České republiky, tak i oblasti nasazení zahraničních kontingentů.

Jednotky jsou vizualizovány ve formě prosto-rové značky odpovídající standardu APP6b. Tato značka představuje oblast, ve které se daná jed-notka vyskytuje. Značka je dále doplněna o další taktické údaje, které jsou přebírány ze systé-mu ISVŘ. Tyto údaje poskytují veliteli rychlý pře-hled o stavu dané jednotky. Jsou to tyto údaje:

početní stav personálu, stav PHM, stav vybavení, stav munice.

Tyto údaje jsou vizualizovány ve formě pro-storových sloupcových ukazatelů, kdy výška ukazatele představuje procentuální stav daného údaje.

Taktické průsvitky slouží k plánování operací. Tyto průsvitky jsou přebírány z úložiště průsvitek, které je realizováno na straně ISVŘ ve formě služ-by dle standardu NATO NVG. Tyto průsvitky jsou následně automatizovaně převedeny do 3D pre-zentace a zobrazeny v 3D terénu. Pomocí ovlá-dacího programu lze interaktivně přepínat mezi zobrazenými průsvitkami, případně měnit jejich průhlednost nebo parametry pro zobrazení. Tak-to lze řídit například briefi ng plánované operace. Použitím standardu NVG je dosaženo i technické kompatibility s NATO C2 systémy.

Grafi cký výstup vizualizace je tvořen dvěma synchronizovanými výstupy:

projekčním systémem s klasickou projekcí pro 2D vizualizaci bojiště,

stereoskopickým systémem pro 3D vi-zualizaci bojiště s taktickými daty a průsvitkami.

Stereoskopická projekce využívá specializo-vaný 3D projektor, který umožňuje souběžné

promítání obrazů pro levé i pravé oko. Vizuali-zační systém pracuje s parametry ovlivňujícími vnímání hloubky a zprostředkovává pozoro-vateli plastický vjem ze zobrazované situace. Toto zobrazení poskytuje zvýšený plastický dojem ze zobrazovaného terénu a zjednodušu-je tak pochopení celé taktické situace. Kromě stereoskopické projekce systému umožňuje použití více monitorů nebo specializovaného 3D monitoru.

TestováníVizualizační systém byl již v různých verzích

představen na veletrzích IDET a Future Soldier. Praktických testů se dočkal při testu komple-tu C4ISR v Lipníku nad Bečvou na jaře 2013. Vi-zualizační systém byl nainstalován v experimen-tálním kompletu KIM-X na místě velení praporu. Po propojení na systém ISVŘ pracoval po celou dobu testů bez chyb a poskytoval v reálném

čase informace o poloze jednotek a zobrazení taktických průsvitek.

Popisovaný vizualizační systém taktických dat není nasaditelný produkt. Je to funkční vzorek, který existuje v jednom exempláři a slouží pro ověření nových technologií a moderního přístu-pu k systému ISVŘ. Jeho účelem je ukázat veli-telům možný způsob vizualizace taktických dat v systému ISVŘ a je na jejich zvážení, zda jim tento způsob přijde vhodný a prospěšný. Pak-liže ano, dá jim konkrétní představu o tom, co mají v rámci akvizičního plánu po dodavatelích komponent ISVŘ požadovat. Univerzita obrany se zabývá zkoumáním nových technologií a pří-stupů a je jejím posláním ukazovat nové cesty. Samostatný vývoj produktů není z legislativního ani kapacitního hlediska možný.

Z podkladů mjr. doc. Ing. Petra Františe, Ph.D., z katedry komunikačních a informačních systémů

Univerzity obrany Brno připravil Pavel Lang

Future Forces 2014A report nabízí exkluzivní pohled do zákulisí expozice resortu Ministerstva obrany České republiky

Přesně za měsíc bude v areálu PVA EXPO v Praze-Letňanech zahájena výstava Future Forces Exhibition & Conference. V červnovém a červencovém čísle resortního časopisu A report jsme vás informovali o přípravě expozice resortu Ministerstva obrany na této prestižní mezinárodní akci. V následujících řádcích se již zaměříme na prezentaci některých dílčích prvků z výzbroje a výstroje Armády České republiky. Protentokrát na pracoviště vizualizačního systému pro velitele a štáb brigády.

36 A report 9/2014 37A report 9/2014

CIMIC / PSYOPSCIMIC / PSYOPSVelitel 103. centra CIMIC/PSYOPSVelitel 103. centra CIMIC/PSYOPS

organizuje výběr kandidátůorganizuje výběr kandidátůna obsazení systemizovaných místna obsazení systemizovaných míst

střediska operací PSYOPSu střediska operací PSYOPSv hodnosti rotmistr

D A M I H I L I B E RTAT E M A U T M O RT E M

POMOZTE NÁM BOJOVAT S KORUPCÍ!Podporujte odhalování korupce a objasňování jejích příčin tím, že informujete o podezření na korupční jednání související s působností resortu MO.

K dispozici vám je

protikorupční linka Ministerstva obranykorupce@army.cz

provozovaná Kabinetem ministra obrany,

umožňující efektivní komunikaci s pisatelem za současného zajištění jeho anonymity.

Všem přijatým elektronickým zprávám, ať už podepsanýmnebo anonymním, je věnována náležitá pozornost.

historie 39

Předpokládalo se, že během čtyř až pěti dnů dosáhnou útočící vojska úrovně Staré Lubovně a Prešova. Odpor dobře opevněných německých jednotek na svazích Karpat byl ale příliš silný. Na-víc slovenské divize, které měly zabezpečit prů-chod sovětských a československých jednotek karpatskými průsmyky, byly Němci odzbrojeny. A tak útočící vojáky namísto bleskové operace, která by nejspíš urychlila konec druhé světové války, čekaly týdny bláta, špíny, zimy, neuvěřitel-ného utrpení a mnohé z nich i smrt.

Masakr u Machówky

Samotná operace začala po dvouhodinové dělostřelecké přípravě 8. září 1944. Odpoledne se v druhém sledu vydal na pochod i náš sbor. Ne-přítel však nejen že držel své pozice, ale přisuno-val také čerstvé posily. Postupující jednotky se po-míchaly, a tak se stalo, že hned druhý den ráno, sotva se začala zdvihat mlha, dostala se českoslo-venská brigáda na karpatském hřebenu za osa-dami Machówka a Wrocanka naprosto nečekaně do kontaktu se silným uskupením nepřítele. Ten měl v předem vybudovaných pozicích českoslo-venské vojáky dole pod sebou jako na dlani.

Jedním z čerstvě odvedených Volyňáků, kteří posílili československý sbor, byl i jednadvace-tiletý Václav Bouzek. „Náš nástup do vlastního boje byl dosti tragický. Podle plánu velitelství jsme měli jít ještě sedm kilometrů, ale ocitli jsme se přímo na dostřel německé armády a mnoho našich vojáků na to doplatilo životem. Průzkum-ná rota, která měla jít alespoň kilometr vpředu, byla od nás tak dvě stě metrů. Naštěstí k ránu byla mlha a drobně pršelo, to Němcům ztěžovalo viditelnost. Měli totiž obsazenou nejen silnici, ale i okolní kopce. Kdyby bylo jasno, dopadlo by to mnohem hůře.‟

Stejně velké nebezpečí jako německé dělostře-lectvo a minomety představovala četná kulomet-ná hnízda. Nebylo kde se krýt, kde se zachytit.

Vojáci padali po desítkách. Ústup se záhy změnil v panický úprk. Nováčci odhazovali zbraně, tlu-moky a dokonce i objemnější součásti uniforem, aby mohli co nejrychleji utíkat. Jen s největším úsilím se nakonec podařilo některým zkušeněj-ším velitelům úprk zastavit a zabránit tak panice. Náš sbor přišel o šest set vojáků. Třetí brigáda byla doslova zdecimována. Maršál Koněv odvolal nejen velitele sboru generála Jana Kratochvíla, ale i některé velitele sovětských jednotek, které se rovněž daly na ústup. Velením sboru byl po-věřen generál Ludvík Svoboda.

Z výsadkářů pěchotaDalší těžko pochopitelná fáze této opera-

ce měla ale teprve přijít. Součástí sboru byla i elitní 2. čs. paradesantní brigáda, která prošla výsadkovým výcvikem. Většinu jejího mužstva tvořili Slováci. Ti už se nemohli dočkat nasazení na rodné půdě. „Zpráva o Slovenském národním povstání nás zastihla v Proskurově. Měla neuvě-řitelný účinek na všeobecnou náladu v brigádě.

Jak ostatně vyplývalo z naší dosavadní přípravy, počítali jsme s tím, že budeme vysazeni na pomoc povstalcům v týlu protivníka. Brigáda se začala přesunovat přes Tarnopol, Lvov do Prze myslu. Namísto očekávaného výsadku však přišel roz-kaz odevzdat a uskladnit padáky a další materiál. Vojáci si mohli ponechat jen lehké osobní zbraně a jeden palebný průměr střeliva,‟ popisoval tyto okamžiky šéfl ékař brigády, pozdější plukovník Alexander Rehák.

Zde také zastihl 11. září 1944 brigádu rozkaz, že má být okamžitě nasazena na frontu jako pěší jednotka. První prapor překonal bez jediné pře-stávky za den a noc stokilometrovou vzdálenost. Již v šest hodin ráno 12. září začal přebírat od so-větské jednotky svůj úsek v prostoru Zarszin,

Hora smrtiKaždému, kdo bojoval o přístupy k Dukel-

skému průsmyku, se nejspíš vryla do pamě-ti kóta 534. V držení této strategické výšiny nad polským městečkem Dukla se střídali naši vojáci a Němci. Pokaždé když přešla do rukou protivníka, následoval rozkaz k útoku s úkolem získat ji zpět. Z 94 vojáků Steinerovy kulometné roty, která se těchto bojů účastnila, zůstalo jen 11 mužů. Když konečně 20. září českoslovenští vojáci společně s Rudou armádou dobyli měs-tečko Duklu, objevila se za ním další opevněná, v tomto případě ještě navíc zalesněná výšina – kóta 694, Hyrowa hora. Ne nadarmo se jí říkalo Hora smrti. „Právě zde jsem byl raněn kusem

střepiny do pravé čelisti a do ruky. Navíc mne postřelili na pravé paži. Měl jsem velké štěstí, že jsem se dostal až k silnici a potkal auto na-šeho štábního kapitána, na kterém mne odvezli do nemocnice. Jinak bych zřejmě vykrvácel,‟ vzpomínal Václav Bouzek. Byl jedním z mnoha našich vojáků, kteří právě na tomto přístupu k Dukelskému průsmyku prolili svou krev. Podob-ný osud potkal i hrdinu Sovětského svazu, v té době kapitána, Richarda Tesaříka. Na přístupech k průsmyku velel tankovému praporu. Pouhé dva dny po obsazení městečka Dukly dostal za úkol se svými obrněnci dobýt Hyrowu horu. Jeho ve-litelský tank byl již prakticky pod vrcholem, když ho zasáhla německá pancéřovka. Nabíječ a dolní střelec zemřeli v útrobách tanku. Horní střelec

Příliš krvavé Karpaty

Karpatsko-dukelská operace, od které uplynulo sedmdesát let, představovala sérii nejtěžších bitev československých jednotek během druhé světové války

Koncem srpna 1944 vypuklo na Slovensku povstání. Pod vlivem této události byl původní plán Rudé armády obejít hornaté oblasti Slovenska přehodnocen. Politické okolnosti převážily nad doporučeními generálů. Moskva rozhodla o tom, že hlavní úder na pomoc povstalcům bude veden ve směru Krosno, Dukla a Prešov. Jeho provedením byla pověřena sovětská 38. armáda posílená 25. tankovým sborem, 1. gardovým jezdeckým sborem a 1. čs. armádním sborem v SSSR.

Nowosielce, Pisarowce. Protože v té době byl druhý prapor stále ještě na cestě, musel převzít celý úsek brigády. Ještě toho samého dne pře-šel prapor do útoku. Naši vojáci vytlačili Němce z předsunutých postavení a pronikli až do Pielně. Došlo jim však střelivo, a tak nebylo možné tento postup dále rozvinout.

„Z tohoto nasazení, které trvalo až do 20. září, byly pro nás nejdramatičtější první dny. Na bri-gádní ošetřovně se v tomto období vystřídalo asi sto šedesát raněných. Prostory ošetřovny byly tak zablokované, že bylo velice obtížné jimi procházet. Obdivovali jsme statečnost raněných, kteří se zaťatými zuby snášeli velké bolesti. Ně-kteří z nich nám přitom vyprávěli, že i když už neměli náboje, podařilo se jim postoupit do ně-meckých pozic, kde již v boji mohli používat pou-ze fi nské dýky,‟ vzpomínal šéfl ékař brigády.

Brigáda se začala stahovat z fronty 18. září 1944. Za týden bojů se jí podařilo osvobodit dva-náct polských obcí. Během těchto bojů 143 vo-jáků brigády padlo, 438 bylo zraněno. Dalších 47 vojáků bylo nezvěstných. Početní stav brigá-dy se snížil o čtvrtinu.

byl těžce raněn. Tesaříkovi se podařilo na po-slední chvíli otevřít poklop a ze stroje vyskočit. To mu také zachránilo život. Přes veškeré úsilí lékařů ale přišel o levé oko.

Poslední zářijový den ovládli naši vojáci výšiny východně od Barvinku. Rota samopalníků pro-nikla téměř na samotnou hranici. Ta však byla překročena až 6. října 1944. A to poté, co se ně-mecké jednotky začaly samy stahovat do pře-dem připravených nových postavení. Hrozilo jim totiž obklíčení. Jako první dosáhla státní hranice v šest hodin ráno hlídka četaře Nebeljaka. Téhož dne byla osvobozena i první slovenská obec – Vyšný Komárnik.

Přechodem státní hranice se ale vůbec nic ne-změnilo. Německé jednotky vybudovaly novou obrannou linii šest kilometrů jižně od průsmyku. Opevnily se na výšinách Javira a Obšar. Českoslo-venští vojáci sice již bojovali na území své vlas-ti, ale dosáhnout cílů operace, tedy osvobození Prešova, se jim podařilo až o víc než tři měsíce později, v polovině ledna 1945. Když se koncem října 1944 stáhly na Slovensku povstalecké jed-notky do hor, byla karpatsko-dukelská operace ukončena. Československé a sovětské jednotky přešly do obrany. Boje o Dukelský průsmyk si vyžádaly obrovské ztráty. Padlo devatenáct tisíc sovětských vojáků. Náš sbor přišel o téměř dva tisíce příslušníků. Dalších čtyři a půl tisíce vojáků bylo zraněno. Největší ztráty byly mezi velitel-ským sborem.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA

lístkovnice40 A report 9/2014

Součástí výzbroje nadzvukových stíhacích letounů JAS-39 Gripen našeho letectva jsou řízené protiletadlové střely středního doletu AIM-120 AMRAAM. Ty vznikly na počátku osmdesátých let v USA. Firma Hughes (nyní součást konsorcia Raytheon) tehdy s projektem rakety AMRAAM (Advanced Medium Range Air to Air Missile, česky „pokročilá protiletadlová střela středního dosahu‟) zvítězila v tend-ru na vývoj nástupce střel AIM-7 Sparrow a AIM-54 Phoenix. Nový typ měl být postupně integrován na letouny F-15 Eagle, F-16 Falcon a F-18 Hornet a výhledově také na novou generaci stíhacích letadel, kterou dnes reprezentuje typ F/A-22 Raptor či F-35 Lightning II. Po-užití na již existujících letounech do značné míry určilo její takticko--technická data, neboť bylo třeba dodržet maximální rozměry i váhu. První prototypy střely byly dokončeny v roce 1981 a o rok později došlo k prvním ostrým střelbám, které dopadly velmi úspěšně. I přesto ale následné zkoušky a vojenské testy zabraly téměř deset let a do vý-zbroje amerického letectva se první střely dostaly až v září 1991. Ne-stihly se proto zapojit do operace Pouštní bouře v Iráku, avšak přesto nad touto arabskou zemí střela dosáhla prvního vzdušného vítězství. Piloti amerického stroje F-16D ji vypálili proti iráckému letounu MiG-25, který narušil bezletovou zónu nad jihem Iráku. V lednu 1993 pak pilot F-16C sestřelil pomocí AIM-120 irácký MiG-23. Poté byly střely úspěšně použity během operace NATO nad bývalou Jugoslávií.

Z taktického hlediska je střela AIM-120 určená pro likvidaci vzduš-ných cílů za hranicí viditelnosti (anglicky „BVR – Beyond Visual Range‟).

Střela AIM-120 AMRAAMMůže být totiž naváděna na cíl hned několika způsoby. V případě úto-ku na vzdálený cíl je střela vypuštěna a zpočátku je její trajektorie ovládána dle dat o poloze cíle získaných z radiolokátoru či jiného sen-zoru vypouštěcího letounu s využitím vlastního inerciálního naváděcí-ho systému. Poté, co se střela dostane do dostatečné blízkosti k cíli, se začne navádět dle informací z vlastního radiolokátoru. V případě

Dnes už si vůbec neumíme přestavit, že by-chom denně neotevřeli počítač s tím, že si jde-me zkontrolovat elektronickou poštu, peníze na našem účtu nebo třeba komentáře našich přátel na Facebooku. Ke všem těmto činnos-tem však potřebujeme hesla. Na počítačová hesla narážíme skoro na každém našem elek-tronickém kroku. Ale ruku na srdce, jsou naše hesla bezpečná? A dodržujeme základní zásadu různých hesel k různým účtům? Tvorbě bez-pečných hesel, i tomu, jaké způsoby prolomení hackeři používají, se budeme věnovat v dneš-ním článku.

Není třeba připomínat, že vše, co na internet ukládáte, je v podstatě veřejnou věcí, a pokud nechcete, aby se k vašim citlivým údajům dosta-ly nepovolané oči, je třeba je chránit přinejmen-ším silným heslem.

Odpověď na otázku, jak vytvořit neprolomi-telné heslo a ještě si ho dokázat zapamatovat, není vůbec jednoduchá. K vytvoření tzv. kom-plexního hesla je zapotřebí splnění podmínek, jako je použít minimálně 12 znaků složených ze sad velkých a malých písmen, čísel, spe-ciálních symbolů, a to tak, aby žádná jeho část nebyla smysluplné slovo, tzv. slovníkové heslo.

Přitom důležitější než komplexnost je délka hesla. Útočníci totiž velmi dobře vědí, že uživa-telé například nahrazují @ za a, 1 za malé L nebo 5 za s atd. Pokud ale v českém prostře-dí použijete obyčejnou českou větu o několika slovech s háčky a bez mezer, kterou si navíc snadno zapamatujete, útočník bude potřebovat na odhalení deseti znaků více než dva a půl ti-síce let.

Samotné vytvoření hesla je jedna věc, ale jeho bezpečnost závisí také na tom, jakým způ-sobem s ním nakládáme. Z hlediska pokročilého bezpečnostního povědomí už nebudeme před-pokládat, že jsou mezi námi lidé, kteří si hes-lo napíšou na papírek a nalepí ho na monitor, případně ho sdělí někomu jinému. Uživatelé by si spíše měli dát pozor na nastavení webových prohlížečů z hlediska ukládání hesel, hesla pra-videlně měnit a hlavně k různým účtům používat různá hesla. Je dobré mít různé „úrovně" hesel. Pro diskusní fóra a vedlejší e-maily používat jed-nodušší hesla, pro e-mail s citlivou osobní ko-munikací nebo hesla k počítači používat hesla silná a pro přístup k internetovému bankovnictví vytvořit neprolomitelné heslo. Větší množství hesel je možné uložit v zašifrované podobě v některých z volně dostupných programů pro správu hesel.

Abychom vůbec pochopili, proč je důležité mít silná hesla, přiblížíme vám nejběžnější způsoby, kterými se hesla obvykle lámou.

Pravidelně se setkáváme s pojmem sociálního inženýrství, zvláště pak tzv. phishingu. Útočník se snaží zjistit buď přímo heslo, nebo informace, které ho k heslu dovedou. Představa, že se hac-ker prostě zeptá uživatele na jeho heslo, zní možná absurdně, nicméně podle experimentů funguje. Případů, kdy uživatel i přes varování klikne na odkaz v e-mailu a úspěšně vyplní po-žadované údaje i s heslem, vůbec neubývá.

Ne příliš častou, ale známou formou odchycení hesla je použití tzv. keyloggerů. Tento software běží na pozadí a zaznamenává každé stisknutí klávesy. K instalaci takového programu je opět

většinou zapotřebí využití tzv. sociálního inženýr-ství. Do počítače oběti se pak dostává pomocí adwaru, malwaru, ale i cookies. Účinnou obranou je aktualizovaný antivirový program a vyvarování se stahování aplikací z neznámých zdrojů.

Mezi pokročilejší hackerské techniky používa-né k prolomení hesel patří tzv. slovníkový útok. Útočník má slovník daného jazyka a zkouší za-dat jako heslo jednotlivá slova z tohoto slovní-ku. Samozřejmě je zadává automaticky pomocí počítačového programu. Takovým způsobem pak může vyzkoušet stovky tisíc hesel za sekun-du. Takže v případě uživatelů ignorujících veš-kerá varování a používajících hesla, jako jsou: heslo, password, 123456, 12345678, abc123, qwerty, 987654, admin nebo @dmin, je prolo-mení účtu v případě slovníkového útoku otázkou okamžiku.

Málokdy si člověk uvědomí, jak důležitá data jsou pomocí hesel chráněna a k jaké újmě by člověk jejich ztrátou přišel. Proto věnujte maxi-mální snahu vytvoření silného hesla a pamatuj-te, že je důležité nejen heslo správně vytvořit, ale také s ním správně zacházet.

Nástroj, který vám správné heslo pomůže vy-tvořit a otestuje jeho sílu, najdete na stránkách www.circ.acr.

Připravila npor. Lenka FadrnáZdroj obrázku: blog.lookout.com

Dnes už si vůbec neumíme přestavit, že by-hom denně neotevřeli počítač s tím, že si jde-

Samotné vytvoření hesla je jedna věc, ale jeho bezpečnost závisí také na tom, jakým způ-

Používáte bezpečné heslo?

lístkovnice

Jan Procházka (šéfredaktor) telefon: 973 215 553 mobil: 724 033 407 e-mail: jan_prochazka@klikni.czPavel Lang (redaktor) telefon: 973 215 868 mobil: 724 002 623 e-mail: pavellang@centrum.czVladimír Marek (redaktor) telefon: 973 215 648 mobil: 724 033 410 e-mail: v.mare@post.czAndrea Bělohlávková (grafi čka) telefon: 973 215 786 mobil: 601 579 644 e-mail: andrea.belohlavkova@seznam.czJan Kouba (fotograf) telefon: 973 215 664 mobil: 606 674 257 e-mail: foto.kouba@volny.cz

Aby mohla redakce proplatit honorář za zveřejněný příspěvek, musí jí autor zaslat tyto údaje:

jméno a příjmení, datum narození (NE rodné číslo!), údaj, zda jde o VZP, o. z., AZ anebo osobu mimo resort, adresu bydliště.

V případě VZP, o. z., i přísl. AZ dále: číslo VÚ či VZ a město posádky, číslo RFO, který je vyplácí.

V případě osoby mimo resort: číslo účtu, na který má být poslán honorář, název a číslo banky, na faxové č. 973 215 933 poslat kopii průkazního lístku k tomuto účtu.

Tyto údaje je účelné uvádět současně se zasílaným článkem. Není v silách redakce je zpětně zjišťovat.

kontakty do redakce

informace pro autory

Interníkomunikační portálwww.ikp.army.cz

Vydává MO ČROdbor komunikace a propagaceTychonova 1, 160 01 Praha 6 IČO 60162694www.army.cz

RedakceRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Telefony: 973 215 553, 973 215 786Fax: 973 215 933E-mail: areport@centrum.cz

Šéfredaktor: Jan Procházka

Grafi cká úprava: Andrea Bělohlávková

Jazyková korektura: Jana Menšíková

V jednotkách ozbrojených sil rozšiřujeVHÚ Praha – produkční odděleníRooseveltova 23, 161 05 Praha 6 Oľga Endlová, tel. 973 215 563

Tisk: EUROPRINT, a. s.

Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211-801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254

Uzávěrka čísla: 9. 9. 2014

Toto číslo vyšlo dne: 15. 9. 2014

Foto na titulní straně: Jan Kouba

V příštím čísle se zaměříme na další novou složku, která byla na portále vytvořena v měsíci srpnu pod označením Služba a práce v zahraničí

odpalu na krátké vzdálenosti se střela může navádět vlastním radiolo-kátorem od počátku. Právě díky schopnosti autonomní detekce a sle-dování cíle je tento typ řazen do kategorie „vystřel a zapomeň‟ („Fire and Forget‟), protože poté, co střela zachytí cíl, se o ni pilot nemusí starat a může se věnovat jiným bojovým úkolům.

Celkem bylo dokončeno několik variant střely. První sériová prove-dení nesla označení AIM-120A a B, avšak nyní již nejsou v provozu. Hlavní vyráběnou verzí byla řada AIM-120C, dodávaná od roku 1996, která se vyznačuje lepší detekční schopností a zvýšeným doletem. Nej-modernější provedení, které je dnes jedinou produkovanou verzí, je AIM-120D s výrazně prodlouženým doletem, zvýšenou odolností proti

Hlavní takticko-technická data AIM-120C-5:Délka 3,66 mPrůměr těla 0,172 mRozpětí kormidel 0,44 mHmotnost 161,5 kgHmotnost hlavice 20,5 kgMotor Hercules McGregor WPU-16Maximální rychlost 4 MaDosah 105 kmSnímač radiolokačníBojová hlavice tříštivá, explozivní

rušení a vyšší pravděpodobností zásahu cíle. Dle objednávek výrob-ce plánuje produkci ještě nejméně dalších 20 let. AIM-120 najdeme ve výzbroji více než 35 zemí světa v čele s USA, kde tvoří hlavní zbraň kategorie BVR.Česká republika získala své první střely AMRAAM až v roce 2007,

tedy dva roky po dodání nadzvukových stíhacích strojů JAS-39 Gripen. Stalo se tak na základě mezivládní dohody podepsané v roce 2005 mezi USA a ČR v rámci programu zahraniční vojenské pomoci FMS (Foreign Military Sales). Součástí dodávky nebyly pouze „ostré rakety‟, ale i cvičné střely s označením CATM, náhradní díly, pozemní vybavení a výcvik personálu. V době, kdy ČR podepisovala dodávky střel, nebyly střely AIM-120 integrovány do výzbroje gripenů a výrobce je teprve musel upravit. V současné době jsou střely AMRAAM standardní vý-zbrojí letounů JAS-39 a jednoznačně představují nejvýkonnější součást jejich výzbroje i výzbroje letectva. Ve zbraňovém systému AIM-120C-5 získalo taktické letectvo vzdušných sil AČR po dlouhé době moderní prostředek, který umožní jeho účinné nasazení jak při ochraně vzduš-ného prostoru ČR, tak i v rámci NATINAMDS (NATO Integrated Air and Missile Defence System).

Základní technický popisAIM-120 je střela s kombinovaným naváděním středního doletu ur-

čená k likvidaci nepřátelské letecké techniky. V přídi střely se pod di-elektrickým krytem nachází anténa radiolokátoru s procesorovou jednotkou, která vyhledává cíl dle jeho efektivní radiolokační odrazné plochy. Za přídí je sekce s akumulátory pro pohon radaru následova-ná blokem řídicí a naváděcí elektroniky včetně inerciálního navigační-ho systému. Ve střední části střely, přibližně před předními kormidly, se nachází detektor blízkosti cíle a za ním 20kg bojová hlavice. Prostor mezi předními a zadními kormidly vyplňuje raketový motor Hercules McGregor WPU-16, zakončený servomotorky pro ovládání pohybu kor-midel. Motor se vyznačuje stejnoměrným tahem po celou dobu hoření, velmi rychlou akcelerací a minimální kouřovou stopou. V zadní části střely je též uložen datalink pro komunikaci s vypouštěcím letounem. Cvičná střela CATM neobsahuje motor, místo něj nese balastní zátěž, aby i hmotnostně plně imitovala skutečnou střelu. Střela AIM-120 se odpaluje ze speciálního vypouštěcího zařízení.

Text a foto: Jakub Fojtík

Tentokrát začneme novou složkou na por-tále, která nese název Vzdělávání a najdete ji v hlavní nabídce vpravo nahoře. O této slož-ce jsme při představování struktury portálu nehovořili, protože je úplně nová a její obsah se dosud skrýval pod nabídkou Systém řízení kariér – Dokumenty.

Uvedená složka Vzdělávání ulehčí uživatelům vyhledávání dokumentů a dalších informací, které úzce souvisí s problematikou vzdělávání. Naleznou zde odkazy (linky) na právní a vnitřní předpisy k této problematice (např. zákon o vy-sokých školách, normativní výnos MO č. 97/2013 Věstníku Vzdělávací a výcvikové aktivity v roce 2014 a další) nebo informace o studijních pod-mínkách na vojenských školách atd. Jsou zde k dispozici i materiály k rekvalifi kacím vojáků z povolání, které rovněž patří do vzdělávání. Jedná se o podmínky a pravidla pro výběr a vy-slání do rekvalifi kačních kurzů včetně tiskopisu žádosti a nabídky konkrétních rekvalifi kačních kurzů a anotací na tyto kurzy.

Společně s výše uvedenými předpisy a dal-šími materiály ke vzdělávání zde uživatel má k dispozici i elektronický přehled vzdělávacích a výcvikových aktivit plánovaných na rok 2014, a to ve formátu Microsoft Excel verze 97–2003. Tuto nabídku spravuje sekce personální MO a je

pravidelně aktualizována. Nabídka je členěna podle druhu vzdělávací aktivity:– na vojenských vysokých školách v ba-

kalářských a magisterských studijních programech,

– na vojenských vysokých školách v doktor-ském studijním programu,

– na Vojenské střední škole a Vyšší odborné ško-le Ministerstva obrany v Moravské Třebové,

– kariérové kurzy,– odborné kurzy,– jazykové kurzy,– termíny jazykových zkoušek,– rekvalifi kační kurzy,– zahraniční vzdělávací aktivity organizované

v jiných než resortních vzdělávacích zaříze-ních v České republice.S problematikou vzdělávání souvisí i více než

40 zodpovězených dotazů na toto téma, které uživatel nalezne v Často kladených dotazech po výběru klíčového slova Vzdělání a Rekvalifi -kace ve vyhledavači umístěném pod nadpisem Zodpovězené dotazy v úvodu Často kladených dotazů. Každý se také může zapojit do debaty na Diskusním fóru, a to do otevřených témat, jako jsou například Kariérové kurzy VZP nebo Využitelnost Univerzity obrany v současnosti, popřípadě může založit vlastní diskusní téma.

historie 45

Nyní zbývalo již jen přečíst připravený text oznamující povstání slezských Poláků. Problém byl ale v tom, že stanice neměla vlastní studio. Sloužila pouze pro přenášení signálu vysílané-ho z Wroclawi. Převlečení esesáci ale neztratili duchapřítomnost. Použili nouzový mikrofon, kte-rým se oznamuje přerušení vysílání kvůli blížící se bouřce. Tím oznámili světu následujících de-vět slov: „Pozor! Tady Gliwice, rozhlasová stani-ce je v polských rukou.‟

Právě tento vykonstruovaný incident se pro Adolfa Hitlera stal záminkou k rozpoutání dru-hé světové války. Hned následujícího dne, ráno 1. září 1939, začaly německé letouny bombardo-vat polská města a wehrmacht překročil hranici. Odstartovala šestiletá, velice krvavá druhá světo-vá válka, která si vyžádala šedesát milionů obětí.

Legion v Polsku Prakticky od samého počátku byli jejími účast-

níky i českoslovenští vojáci. Dekretem polského prezidenta byl 3. září 1939 ofi ciálně zřízen Český a slovenský legion. Přibližně sedm set českých a slovenských vojáků bylo po vypuknutí vál-ky soustředěno v Lešně. Již 11. září jim vydal podplukovník Ludvík Svoboda rozkaz k evakuaci.

Kontingent odjel ze železniční stanice Sarny na Tarnopol. Jedna z našich kulometných čet se 15. září podílela během náletu německých dornierů na protiletecké obraně města Hluboczek Wielki. Během něho zahynuli dva českoslovenští vojáci. V následujících dnech legion postupoval pěšky směrem na jihovýchod. Kousek za obcí Horodisce se 17. září dostal do kontaktu s Rudou armádou postupující opačným směrem. Jeho příslušníci byli internováni v kasárnách v městě Kameniec Podolski.

Více štěstí měla zhruba stočlenná skupina Če-chů a Slováků soustředěná v Malých Bronovicích. Ta se chtěla spojit s hlavní skupinou, a tak již 4. září opustila tábor. Její přesun však zpomalova-ly četné zátarasy na trati. Po cestě vojáci pomá-hali s ošetřováním raněných a odklízením sutin. Když 12. září dorazili do Lešna, nikoho tam již ne-zastihli. Pokračovali tedy jihovýchodním směrem na Delatyn. Odtud museli pochodovat na Berez-no, Kosovo a Kuty. Dne 19. září 1939 se jim poda-řilo překročit polsko-rumunskou hranici.

Samostatnou kapitolu představovali naši letci. Většina z nich se v prvních hodinách války ocitla na letišti Deblin. Okamžitě se zapojili do eva-kuace zdejší letecké školy směrem na východ. Podíleli se především na záchraně jednotlivých letadel. Jako osudový den se pro náš letecký personál ukázala sobota 2. září 1939. Tehdy při německém náletu na letiště v Deblinu zahy-nuli tři českoslovenští vojáci.

O několik dní později vznikly dvě českosloven-ské improvizované letecké jednotky. Na polním letišti Gora Pulawska byla vytvořena 1. čs. pozo-rovací letka, která měla k dispozici jedenáct letou-nů. Tvořilo ji zhruba šedesát pilotů, pozorovatelů a mechaniků. Operační činnost ukončila v Lucku

17. 9. 1939, a to z toho důvodu, že všechny její stroje byly Němci již zničeny.

Pět českých pilotů působilo rovněž v pozo-rovacím roji nadporučíka Osuchowského, kte-rý byl sestaven 7. září. Vedl operační činnost až do 22. září, kdy posledních šest strojů přele-tělo do Rumunska. V tomto krátkém období vy-konali naši letci celkem čtyři sta operačních letů v trvání zhruba patnácti set hodin.

Budování divize v Agde

Hlavní síly naší zahraniční armády se ale v té době rodily ve Francii. Dne 29. září 1939 byl v Agde zřízen 1. československý prapor a o pou-hé dva týdny později dokonce pluk. V polovině listopadu vznikl další pluk. Kromě toho v Agde sídlilo i náhradní těleso a letecká skupina. Přesto ale cesta k mezinárodněprávnímu aktu, který by posvětil tyto záležitosti, nebyla vůbec jednodu-chá. K dohodě o obnovení československé armá-dy došlo 2. října 1939. Až 17. listopadu ale byl uznán Československý národní výbor, který měl tuto dohodu realizovat. V polovině prosince pak vydalo francouzské ministerstvo národní obra-ny výnos, v němž stanovilo, že československá jednotka se stane samostatným hospodářským tělesem v okamžiku, kdy bude na plných počtech a vycvičená. Do té doby jí bude výstroj bezplat-ně zapůjčena. Jakmile získá statut samostatné hospodářské jednotky, převezme polní výstroj a výzbroj, kterou československá strana zaplatí. Československé vojsko bylo zařazeno mezi divi-ze typu B. Tedy ty, které mají být mobilizovány, vystrojeny a vyzbrojeny jako poslední.

Tomu také odpovídala situace v Agde a poz-ději i v některých dalších dislokačních místech československých vojáků na jihu Francie. „Tábor v Agde měl původně sloužit španělským republi-kánským uprchlíkům a byl ve velmi špatném sta-vu. Tvořilo jej několik primitivních dřevěných ba-ráků, chybělo v něm základní hygienické zařízení. Nejenže nebyl upraven pro ubytování vojska, ale navíc se nacházel v nevlídném kraji sužovaném moskyty, nepříjemným mistralem a nedostatkem pitné vody,‟ vzpomínal na první dojmy z těchto míst generál Sergej Ingr.

O mnoho radostnější pohled nebyl ani na ob-last vystrojování a vyzbrojování našich jednotek.

Čechoslováci bojovali od začátku

Od rozpoutání druhé světové války uplynulo v těchto dnech sedmdesát pět let

Příslušníci SS převlečení do stejnokrojů polské armády rozrazili 31. srpna 1939 krátce před osmou hodinou večer dveře budovy gliwického vysílače. Střelbou do vzduchu a sérií polských nadávek zahnali německou obsluhu do sklepa. Aby akt polské agrese byl co nejvěrohodnější, zastřelilo gestapo u zadního vchodu do vysílače německého občana polského původu Franciszka Honioka.

do srpna 1939 dorazilo v pěti transportech z Pol-ska 477 československých letců. Další se dosta-li do Francie jinými cestami. Francie vstoupila do válečného stavu s Německem 3. září 1939. Následně přišel rozkaz, aby všichni českosloven-ští letci byli z legie uvolněni a přesunuti na letec-ké základny v severní Africe a Francii. Již v druhé polovině září byla většina našich letců umístěna ve výcvikovém středisku v Blidě. Létalo se zde na strojích Morane Saulnier MS230, MS406, Nieuport a Led 15. Do první poloviny října 1939

se podařilo umístit všechny naše výkonné letce na zhruba dvaceti francouzských základnách. Nejpočetněji byli zastoupeni na základně v Char-tres, kterou prošlo přibližně sto našich stíhačů.

Koncem listopadu 1939 byla v La Senii zřízena první bojová peruť. K její první letce bylo přiděle-no i šest československých pilotů. V polovině led-na 1940 byla prohlášena za bojeschopnou a hned nato zasáhla do bojů na západní frontě. V jarních měsících se zapojovalo do bojů na západní frontě již padesát našich pilotů, převážně stíhačů.

Počátkem prosince 1939 začaly při francouz-ských perutích vznikat československé roje. V únoru 1940 rozhodlo francouzské velení o vy-tvoření první československé letky. Podle plá-nu mělo být celkově postaveno osm stíhacích československých perutí a čtyři bombardovací. Veškeré tyto plány ale zkřížil rychlý postup ně-meckých vojsk na francouzské území. Z těchto zámyslů se nakonec podařilo realizovat jen jednu letku, která vznikla počátkem června 1940. To ale nemění nic na skutečnosti, že českoslovenští

Českoslovenští vojáci dostali staré francouzské stejnokroje, které pocházely ještě z první světo-vé války. Obdobně tomu bylo i s výzbrojí.

Začínali v cizinecké legii

Asi nejvýraznější zapojení do bojových ope-rací se v této první fázi druhé světové vál-ky týkalo československých letců. Od května

piloti bojovali v řadách francouzského letectva velice intenzivně a prokázali obrovskou stateč-nost. Tvořili zhruba dvanáct procent jeho stavu (v závěrečných fázích bojů ještě podstatně víc). Řada z nich se i během krátké války stala letec-kými esy. Kapitán Alois Vašátko dosáhl ve spolu-práci patnácti sestřelů a rotmistr František Peřina čtrnácti.

Text: Vladimír MarekFoto: VÚA-VHA

HLAVNÍ PODPORA

HLAVNÍ PARTNEŘI

HLAVNÍ MARKETINGOVÍ PARTNEŘI

OFICIÁLNÍ TECHNICK Á PODPORA

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER

MARKETINGOVÍ PARTNEŘI

PODPORA

MEDIÁLNÍ PARTNEŘIOFICIÁLNÍ DOPRAVCI

GENERÁLNÍ PARTNER EXKLUZIVNÍ PARTNER

Akci podporujePublic Diplomacy Division NATO

SPECIÁLNÍ PARTNEŘI

XIV. DNY NATO V OSTRAVĚ&

V. DNY VZDUŠNÝCH SIL AČRLETIŠTĚ LEOŠE JANÁČKA OSTRAVA 20. - 21. ZÁŘÍ 2014

Vstup zdarma! www.natodays.cz

N E J V Ě T Š Í B E Z P E Č N O S T N Í S H O W V E V R O P Ě