Historie a současnost

SEVEROČESKÁ FILHARMONIE TEPLICE

Historiea současnost

Ke 170. výročí založení orchestru v Teplicích a 60. výročí znovuobnovení jeho činnosti

Vydala:

Severočeská filharmonie Teplice, Mírové náměstí 2950, 415 01 Teplice, Česká republika Tel.: +420 417 539 716, fax: +420 417 533 713

e-mail: [email protected], www.scf.sf.cz

Texty: PhDr. Lenka Přibylová (období do roku 1945)Roman Dietz (období 1945 - 2008, faktografie)

Německý překlad: Albrecht Müller

Anglický překlad: Jane Kubikova

Jazyková korektura: Mgr. Alice Vondráková

Spolupracovali: Pavel Bašus, Květa Vlčková

Návrh obálky a grafická úprava: Roman Dietz

Použité fotografie: archiv Severočeské filharmonie Teplicearchiv Evy SobiškovéJam.Atelier © 2007Zbyněk Prys © 2008

Dobové dokumenty: archiv Severočeské filharmonie TepliceRegionální muzeum Teplice Státní okresní archiv TepliceStátní oblastní archiv Litoměřice archiv Evy Sobiškové

Grafická příprava a tisk: TABUC-PACK s.r.o.Pražská 22 - Úpořiny, 415 01 Teplice

Náklad: 1 500 ks1. vydání

Autoři textů děkují za vstřícnost a trpělivost pracovnicím knihovny Regionálního muzea v Teplicích, Státního okresního archivu v Teplicícha Státního oblastního archivu v Litoměřicích a paní Evě Sobiškové i dalším pamětníkům za jejich cenné informace a poskytnutí soukromých materiálů.

© 2008Severočeská filharmonie Teplice

ISBN 978-80-254-2559-6

SEVEROČESKÁ FILHARMONIE TEPLICENorth Czech Philharmonic Orchestra Teplice

Nordböhmische Philharmonie Teplice

Historie a současnostHistory and the Present

Geschichte und Gegenwart

Obsah Contents Inhalt

Úvod str. 8

Slovo ředitele / Roman Dietz str. 10

Slovo šéfdirigenta / Charles Olivieri-Munroe str. 12

Slovo primátora / Jaroslav Kubera str. 13

Slovo bývalé členky orchestru / Eva Sobišková str. 14

Slovo abonenta / Alois Štěpánek str. 18

Období 1802 - 1945 / Lenka Přibylová str. 21

1. Počátky lázeňského hudebního dění v Teplicích a založení orchestru / 1802 - 1838 str. 22

2. První dirigenti, Karl Schmit, Franz Lagler a Hans Schöttner / 1838 - 1869 str. 28

3. Zakladatel abonentních a tzv. historických koncertů orchestru Karl Peters / 1870 - 1886 str. 34

4. Orchestrální i divadelní kapelník a sbormistr Karl Wosahlo / 1886 - 1898 str. 38

5. Éra slavných umělců v Teplicích, Franz Zeischka / 1898 - 1906 str. 40

6. Dirigent a hudební popularizátor Johannes Reichert / 1906 - 1922 str. 46

7. Dirigent a hudební novátor Oscar Konrad Wille / 1922 - 1938 str. 50

8. Konec první velké epochy orchestru v Teplicích, Bruno Schestak / 1938 - 1945 str. 54

Období 1948 - 2008 / Roman Dietz str. 57

9. Obnovení činnosti orchestru, Miloš Sedmidubský, Bohuš Slezák, Josef Hrnčíř / 1948 str. 58

10. Skromné začátky a rozvoj orchestru, Miloslav Bervíd / 1949 - 1956 str. 60

11. Léta slavných druhých dirigentů, Bohumil Berka / 1956 - 1972 str. 64

12. Budování nového zázemí orchestru, Jaroslav Soukup / 1972 - 1989 str. 76

13. Nová doba, nové podmínky, Jan Štván / 1989 - 1991 str. 84

14. Na cestě do Evropy, Tomáš Koutník / 1991 - 1997 str. 88

15. Současné úspěchy doma i v zahraničí, Charles Olivieri-Munroe / 1997 - 2008 str. 90

Obsah Contents

Inhalt

Resumé str. 105

English str. 106

Deutsch str. 114

Faktografie str. 123

Severočeská filharmonie v datech str. 124

Koncerty v tuzemsku / Domestic Concerts / Inlandskonzerte str. 128

Zahraniční zájezdy/ Concert tours abroad / Ausslandstourneen str. 130

Hostující dirigenti / Guest Conductors / Gastdirigenten 1948 - 2008 str. 136

Hostující sólisté / Guest Soloists / Gastsolisten1948 - 2008 str. 138

Ředitelé / Managing Directors / Intendanten str. 142

Šéfdirigenti / Chief Conductors / Chefdirigenten str. 142

Druzí dirigenti / Second Conductors / Zweite Dirigenten str. 142

Koncertní mistři / Concert Master / Konzertmeister str. 142

Členové orchestru / Orchestra Members / Mitglieder des Orchesters 1948 - 2008 str. 144

Členové orchestru / Orchestra Members / Mitglieder des Orchesters 2008 str. 146

Kontakty / Contacts /Kontakte str. 152

Partneři / Partners / Partner str. 152

ÚVOD

10

Slovo ředitele

Vzpomínka místo úvodu ...

Byl to zpočátku běžný den, na který se brzy zapomene a život půjde dál. Ovšem 26. květen roku 1975 nezapadlmezi ostatní a nejenže jsem na něj nikdy nezapomněl, ale naopak si dodnes pamatuji každý detail, každou minutu.Už pátým rokem jsem se v té době učil hrát na housle u pana učitele Herajna v tehdejší LŠU v Novém Boru a jakokaždý začínající houslista prožil jsem i já mnoho útrap při zvládání tohoto nástroje. Ne snad, že by mě hra na houslea tzv. vážná hudba nebavila, ale prozatím mi nic nedávala, nenaplňovala můj život a už vůbec mě tenkrát nenapadlamyšlenka, že bych se jí mohl věnovat profesionálně, že v ní najdu smysl svého života, že mně tolikrát pomůže v těžkýchchvílích. A právě toho dne došlo ke zlomovému okamžiku, který ovlivnil celý můj další život.

Ráno nás učitelé základní školy posadili do autobusu s cílem navštívit výchovný koncert v Jiráskově divadlev České Lípě. Každý z vás asi v mládí nějaký výchovný koncert navštívil a ví, že tyto koncerty byly brány jako vítanázměna v každodenním stereotypu a díky jim odpadly třeba i nepopulární předměty. I já jsem pojal tuto návštěvu jakopříjemné zpestření pondělního rána. Pamatuji si sedadlo, na kterém jsem seděl, pamatuji si učitelku, která s námijela, po více jak třiceti letech si dokonale vybavuji atmosféru, která na mě padla, když nastupovalo bezmála 50hudebníků na malé pódium českolipského divadla. Poté přišel pan dirigent s velkým knírem a vlasy, jaké mají snadjen ti největší umělci a zazněly jemné tóny harfy, hrající téma Vyšehradu. Vrchol mého nového zážitku však měl teprvepřijít. Nastal okamžikem gesta dirigenta a následného ohromujícího zvuku velkého symfonického tělesa, líčícíhorozhněvanou Šárku, následně milostnou scénu, spanilou jízdu Ctiradovy družiny a vrcholící nelítostným bojem, pojehož skončení jsem zůstal sedět na sedačce jako přikován a nedokázal jsem pochopit, co se mnou tato Smetanovahudba provedla, jakou emoci, do té doby mně neznámou, ve mně probudila, jaký zmatek zanechala v mýchmyšlenkách. Zatímco hudebníci odcházeli z pódia s pocitem běžně vykonané práce, většina žáků opouštěla hledištěs vidinou oběda ve školní jídelně a učitelé marně organizovali spořádaný odchod, mě stále pronásledovala tématamajestátního Vyšehradu, melodické Vltavy a bouřlivé Šárky. Zde nastal rozhodující okamžik mého života, právě tentokoncert byl impulzem k mému předsevzetí svěřit svůj další osud hudbě. Představoval jsem si, jak sedím v orchestrua mohu prožívat tento nezapomenutelný zážitek přímo v centru dění, jak se mohu podílet na zvuku tak velkéhotělesa. Přiznám se, že jsem v té době ani netušil, jaký orchestr do divadla přijel a odkud, jak se jmenoval dirigent a užvůbec jsem neměl žádnou představu, co obnáší práce člena orchestru. Málokdy se dětské sny o budoucím povolánístanou skutečností, já však šel od té doby za svým cílem a snem, který se mi nakonec vyplnil.

Teprve po letech, během studií na teplické konzervatoři, jsem si vše dal do souvislostí a dnes vím, že v tompamátném roce 1975 hrála současná Severočeská filharmonie Teplice se svým tehdejším šéfdirigentem JaroslavemSoukupem. Ano, byla to „naše“ filharmonie, jejíž výkon předurčil mou budoucnost a kdyby mi tehdy někdo řekl, žebudu za 13 let jejím členem, poté zástupcem koncertního mistra a nakonec jejím ředitelem, myslel bych si něco o jehopřílišné a bláhové představivosti a možná i něco o jeho duševním zdraví. Stejně tak asi nemohli tehdejší členovéorchestru ani v nejmenším tušit, nakolik ovlivnili svým výkonem jednoho dospívajícího posluchače a že v hledišti sedíjejich budoucí kolega.

11

Slovo ředitele

Severočeské filharmonii Teplice jsem nakonec věnoval podstatnou část svého života, letos je tomu 20 let, kdyjsem poprvé hrál v tomto tělese. 20 let je pro lidský život dosti dlouhá etapa, pro historii orchestru však nepatrnáepizoda, jejíž součástí jsem se stal a měl to štěstí podílet se na jejím vývoji. Rok 2008 je pro filharmonii rokem jubilejním,málokterý orchestr nejen v České republice, ale i v celé Evropě a v celém světě, se může pochlubit 170ti letou tradicí,bohatou na vynikající umělce a vynikající výkony srovnatelné s předními orchestry. Z původně malé lázeňské kapelyvyrostlo reprezentativní těleso, které ovlivnilo mnoho lidských osudů a s kterým spojilo svůj život mnoho vynikajícíchhudebníků.

V této knize se snažíme popsat a shrnout všechny dnes dostupné informace o předchůdcích, vzniku, vývojia současnosti Severočeské filharmonie Teplice. Záměrně jsme se nesoustředili pouze na pozitivní informace a úspěchyorchestru, v knize jsou uvedeny i materiály z období, která orchestru příliš nepřála jak umělecky, tak provozně.I z tohoto důvodu jsem přesvědčen, že pohled na historii teplického orchestru je co možná nejobjektivnější a informacev knize uvedené umožní čtenářům poznat orchestr ze všech jeho stránek a seznámit se s obdobím úspěšným i ménězdařilým. Byl to občas těžký úkol, neboť existuje mnoho pramenů, jež si vzájemně protiřečí a ne vždy bylo lehké poznatalespoň částečnou pravdu, zvláště pak z let 1828 - 1945, kde chybí mnoho věrohodných informací. Vycházeli jsmepředevším z archivu orchestru, publikací vydaných SČF Teplice u příležitosti dílčích předcházejících výročí, studiío teplických hudebních tradicích od publicisty a žurnalisty Bohumila Plevky, ale řada poznatků z hudební minulostiorchestru je uveřejněna zcela nově a pochází z místních dobových novin Teplitz-Schönauer Anzeiger a dalšíchdobových publikací a listin uložených zejména v knihovně Regionálního muzea v Teplicích, Státním okresním archivuv Teplicích a Státním oblastním archivu v Litoměřicích. Zde bych chtěl poděkovat PhDr. Lence Přibylové, která ochotněpátrala v archivech, pročítala dobové novinové články a získala mnoho zajímavých postřehů zvláště z přelomu19. a 20. století. Poděkování patří pracovnicím archivu v Litoměřicích, které mně pokaždé vyšly vstříc a vyhledalypotřebné listiny bezmála 200 let staré. Za PhDr. Lenku Přibylovou děkuji jejím jménem i pracovnicím knihovnyRegionálního muzea v Teplicích, neboť i jí vyšly vždy ochotně vstříc. Děkuji též svým spolupracovníkům, kteří mipomohli s přípravou podkladů. Při práci s archivními materiály využil svou znalost německého rukopisného švabachua dobové listiny přeložil Albrecht Müller, statistické údaje zpracoval Pavel Bašus. Neocenitelnou pomocí bylai spolupráce s dlouholetou členkou orchestru, paní Evou Sobiškovou, která poskytla k nahlédnutí svůj pečlivě vedenýarchiv z let 1957 - 1990, včetně desítek historických fotografií a vzácných dokumentů.

Věřím, že touto knihou potěšíme všechny příznivce filharmonie, neboť nás jezajisté mnohem víc, kterým filharmonie ukázala novou cestu, nebo nás alespoňuvedla do světa tzv. vážné hudby.

Přeji orchestru i jeho členům, aby si i nadále udrželi své příznivce z řad politikůa mecenášů, ale aby získávali především stále více svých věrných posluchačů, neboťprávě díky nim a jejich náklonnosti se může Severočeská filharmonie Teplice dálerozvíjet a přinášet mnoho uměleckých zážitků všem milovníkům dobré hudby.

Roman Dietzředitel Severočeské filharmonie Teplice

12

Slovo šéfdirigenta

Slavit výročí je vždy mimořádná událost. Slavit výročí orchestru jako je Severočeská filharmonie Teplice, jehožhistorie sahá až do první poloviny 19. století a jehož první desetiletí v 21. století bylo poznamenáno takovýmvzestupem úspěchu, je skutečně mimořádná událost. Moje spojení s tímto orchestrem trvá více než deset let. Bylo toobdobí, které bylo jak z uměleckého, tak i z osobního hlediska pro mne velice významné. Dojmy a zkušenosti v tomtoobdobí jsou nesčetné a nedají se stručně popsat.

Poprvé jsem se setkal s orchestrem v listopadu 1995, kdy jsem byl pozván dirigovat koncert jako hostující dirigent.Přijel jsem s Annabelle, která tenkrát ještě nebyla mou manželkou, avšak byla již mou celoživotní partnerkou,uprostřed noci vlakem z Brna, kde jsme bezprostředně po sametové revoluci bydleli. Náš první dojem z Teplic umocnilatajemná mlha, která nás při výstupu z vlaku zahalila. Na tento pocit tajemnosti a odhalení nikdy nezapomenu a i pojedenácti letech se Severočeskou filharmonií Teplice si jej dokonale vybavuji. Druhý dojem ze setkání s orchestrem bylale úplně opačný. Bylo to v červenci 1997, měsíci plném slunce, a přijel jsem, abych dirigoval již jako nově jmenovanýšéfdirigent lázeňské koncerty.

Myslím si, že právě kontrasty jsou důvodem, proč mě město Teplice přitahovalo. Údolí, ve kterém se Teplicenacházejí mezi Českým středohořím a Krušnými horami, obyvatelstvo města v kontrastu s německými, americkými,arabskými a asijskými hosty. Zmíněné kontrasty hrají také velkou roli v repertoáru orchestru, jenž sahá od baroka ažpo současnost, i hostující umělci z nejrůznějších států, kteří zde vystupují. Mnoho členů orchestru je též různénárodnosti, například italské, slovenské, ruské, japonské a ano, i kanadské! Nejdůležitější jsou však lidé, se kterýmiv orchestru spolupracuji, výborní hudebníci, vynikající management, magistrát, který nás tak štědře podporujei přátelé, které jsem získal mezi teplickým publikem.

Ať je následujících 170 let existence SČF stejně tak zajímavých a vzrušujících jako 170 let právě uplynulých.

Charles Olivieri-Munroešéfdirigent Severočeské filharmonie Teplice

13

Slovo primátora

Letošní dvojité výročí Severočeské filharmonie mě inspirovalo k zamyšlení nad dojmy, které vyvolala a provázelamá setkání s orchestrem, ať už to bylo v roli posluchače a diváka, nebo při pracovních schůzkách s vedenímfilharmonie. Než jsem nastoupil v roce 1990 na radnici, znal jsem filharmonii pouze zvenčí. Tušil jsem, že v Teplicíchpůsobí těleso, produkující vážnou hudbu, ale v té době byla má pozornost zaměřena na jiný druh hudby. Po roce1990 jsem dostal příležitost poznat činnost a chod orchestru i zevnitř. Postupně se z tohoto pracovního vztahuvyvinula téměř srdeční záležitost. V tak emocionální oblasti, jakou hudba bezpochyby je, to ani jinak nejde. Každýz členů filharmonie, se kterým jsem mluvil, je toho svědkem. Objevil jsem, jak je důležitá souhra všech členů orchestru,aby konečný dojem, který mají diváci možnost zažít na koncertu, působil lehce a přirozeně. Poznal jsem nelehkoupráci vedení orchestru, které se snaží a musím ocenit, že se mu i daří, nejen udržet, ale stále zvyšovat uměleckouúroveň tělesa. Obstát v dnešní konkurenci a udržet si své posluchače není lehké. Líbí se mi, že se daří získávat provážnou hudbu stále mladší publikum, mimo jiné také netradičním přístupem, neboť vedení orchestru se nebojí jít donevyzkoušených oblastí a pokouší se stále o něco nového. Nezapomenutelným dnem pro mě byl ten, kdy mi byloumožněno postavit se před obrovské těleso s dirigentskou taktovkou a alespoň na chvíli si prožít fantastický pocit,který zažívá dirigent při své práci. Pochopil jsem, proč je tato práce posláním a hudebníci jí propadají na celý život.Bez lásky k hudbě by se tato práce dělat nedala.

Přestože jsem hluboce liberálně smýšlející člověk a je o mně známo, že nejsem příznivcem podpory čehokoliv,co není schopné uživit se samo, chápu a jsem přesvědčen, že podpora kulturního života ve městě je jedním z hlavníchposlání radnice. Hudba k našemu městu vždy patřila a po dlouhá léta dotvářela a dotváří image Teplic jakolázeňského místa. Bez ní si už málokdo z nás dovede život zde představit. Jsem rád, že si Teplice mohou, na rozdíl odjiných měst, činnost orchestru dovolit a že jsme si díky rozpočtové politice města mohli dopřát doplnit hudební park„Rolls-Roycem“ mezi hudebními nástroji, klavírem značky Steinway & sons. Že jsme se rozhodli správně, pochopiljsem, když jsem tento nástroj měl možnost vidět a slyšet.

Také existence a domácí i zahraniční úspěchy filharmonie, které každý Tepličan určitě zaregistroval, jsou jednímz důvodů, proč jsou obyvatelé Teplic na své město hrdí. Jméno současného šéfdirigenta Charlese Olivieri-Munroev Teplicích natolik zdomácnělo, že povědomí o tom, kdo to je, mají i ti, kteří nikdy na žádném koncertě nebyli. A pouzeobčané, kteří jsou na své bydliště hrdi a mají zde pocit domova, budou ochotni také pro život ve městě něco udělat.Byl bych moc rád, podařilo-li by se občanům našeho města vrátit pocit sounáležitosti s Teplicemi. S tím jsem na radnicipřišel a pokud se mi tento úkol alespoň zčásti podaří naplnit, budu velmi spokojen. Svou činností Severočeskáfilharmonie k tomuto úsilí přispívá a je jedním z mnoha důvodů, proč každý z nás považuje Teplice za místo, kam se

rád vrací a kam rád pozve své známé a přátele. Přeji Severočeské filharmonii ještě mnoho dalších úspěšných sezon

a oslavených výročí.

Jaroslav Kuberaprimátor statutárního města Teplic

14

Slovo bývalé členky orchestru

Nastoupila jsem do orchestru, tehdy Krušnohorského, po konkurzu na místo tympanistky dne 15. července 1957,

hned po absolvování Pražské konzervatoře. Tento den nebyl významný jen pro mne, ale v přeneseném smyslu

„významný“ též pro orchestr i celé Teplice. Byla zde na návštěvě oficiální sovětská delegace v čele s maršálem

Bulganinem! Orchestr byl tehdy angažován k neobvyklému úkolu: hrát, jako v dávných dobách baroknímu panstvu

za plentou v divadelní restauraci vzácné delegaci k obědu lehkou hudbu. Já, jako nově nastoupivší členka orchestru,

jsem ještě nebyla dostatečně politicky prošetřena, a tak jsem se tohoto výkonu nesměla zúčastnit. Pamatuji si ale,

s jakým „šturmem" se do poslední chvíle v Teplicích myly ulice a asfaltovaly chodníky při trase, kterou měla delegace

přijet. V těch dnech byl šéfdirigent Bohumil Berka na léčení po autonehodě, a tak jsem zažila své první nastudování

koncertu s druhým dirigentem, Josefem Danielem, pro kterého byl naopak tento koncert jedním z jeho posledních

v Teplicích před jeho odchodem za rozporuplných okolností do Ostravy. Na tento koncert v neděli 20. července 1957

v působivé atmosféře večerního zámeckého nádvoří a parku, jehož klid rušilo jen šumění obrovských stromů

a doznívající ptačí zpěv, s programem stejně působivým, nikdy nezapomenu. Sólistkou večera byla členka opery

Národního divadla v Praze paní Marta Krásová v Mahlerově cyklu Písně potulného tovaryše. Vděčnou reakci

okouzlených posluchačů nemusím ani připomínat.

Tehdy, v 50. a 60. letech, bylo sídlo a zkušebna orchestru v rozlehlém zadním traktu budovy ve Školní ulici,

v současnosti sídla Okresního archivu. Ve sklepních prostorách této budovy byla dokonce ještě i vázárna věnců, takže

na nádvoří se často, hlavně na podzim, kupilo chvojí vydávající lehce pohřební vůni. Toto nádvoří však především

zdobilo nádherné pískovcové sousoší, charakteristické pro tvorbu tvůrce morového sloupu na Zámeckém náměstí,

sochaře 18. století Matyáše Brauna. Zda se tato památka zachránila, nebo nakonec rozpadla, nevím. Každodenní

odpolední kolonádní koncerty v letní sezoně se hrály pod terasou divadla v prostorné dřevěné mušli s krásnou

akustikou. V neděli byly koncerty dva, s vážnějším programem i tradičním kolonádním repertoárem, hráli jsme z not

často stoletých, většinou lipských a vídeňských vydavatelství. Posluchačů z řad lázeňských hostů i z okolí Teplic bylo

vždy plno. Pro mé kolegy muzikanty byly tyto programy běžně známé, proto se nemusely zkoušet, ale já, jakožto

nováček, jsem byla často patřičně vyděšená hrou „z listu". Tympány, na které jsem hrála, byly rovněž letité, těžké,

z masivního kovu a s blánami samozřejmě přírodními, přelaďovaly se jedním centrálním šroubem, nebo šesti malými

po obvodu kotle, pouze podle sluchu hráče. Blány z dobytčí kůže rády reagovaly na změnu teploty a vlhkost ovzduší,

takže jsem měla postaráno i o další problém se stálým dolaďováním při úpěnlivém sledování dirigenta a partu. Hráči

na bicí nástroje se nemohou za nikoho „schovat“, orchestrální party jsou vždy vlastně sólové. Moji dva tehdejší páni

kolegové byli zkušení bicisté, obzvlášť musím vzpomenout pana Františka Tůmu, tehdy už bělovlasého, který prožil

dokonce i první světovou válku na frontě jako bubeník elév, tj. žák vojenské hudební školy, jak o tom rád vyprávěl. Není

divu, že se na můj začátečnický zmatek dívali s despektem a neradili mi dokonce, ani když jsem se trapně ztratila,

naštěstí jen o zkouškách. Taky jsem byla pro ně „jenom holka"! V dnešní době jsou ženy v orchestrech samozřejmostí,

dokonce v některých jejich počet převažuje nad muži. Tenkrát, před padesáti lety, byla v našem orchestru doposud

žena jediná, cellistka Pavla Syllabová, starší paní noblesního zjevu i chování. Vrátila se do ČSR po válce z Bulharska,

kde prožila dlouhá léta v české menšině hudebníků. Její manžel, pocházející z významné pražské rodiny Syllabů,

působil v sofijské opeře jako koncertní mistr.

15


Náš orchestr měl v té době asi 60 členů, z nichž mnozí dojížděli z Mostu, Ústí nad Labem, Děčína i Litoměřic,

ačkoliv dojíždění bylo zdlouhavé a pro ty, kteří dojížděli na kolech, nebo mopedech (auto bylo stále vzácností)

i obtížné. Teplice byly navíc nechvalně proslulé svými častými mlhami, tak hustými, že byla doprava někdy i zastavena.

Okolí města však bylo ještě nezasaženo emisemi, Krušné hory bohatě zalesněny, od Červeného kostela jezdila tramvaj

jednokolejka do Dubí, vlečný vůz měl otevřenou vyhlídkovou plošinu, uvnitř byly dřevěné lavice a v zimě příjemně

vytopeno! Vláček motoráček jezdil z Dubí na Moldavu, takže se dalo snadno v létě i v zimě vyrazit k pobytu v přírodě

skutečně ještě ozdravnému. K tomu jsme ale mnoho volného času neměli, v letní sezoně se hrálo kromě pondělí

denně, dopoledne se zkoušelo na pravidelné páteční večerní symfonické koncerty a v sezoně abonentních koncertů

a zájezdů se hrálo, nebo zkoušelo i v sobotu.

V duchu tehdejší doby se pořádaly i koncerty pro pracující ve snaze získávat nové posluchače pro poslech vážné

hudby přímo v závodech a v pracovní době. Bývalo to někdy až trapné, když jsme hráli v tovární jídelně (např.

v chemičce v Lovosicích) za rachotu nádobí z přilehlé kuchyně, nebo ve výrobní hale Spojker Teplice, kde se vznášely

na běžících pásech u stropu zavěšené výrobky sanitní keramiky. Jinou úroveň samozřejmě měly večerní koncerty

v Teplicích, někdy i s poutavým průvodním slovem Dr. M. Očadlíka, Dr. V. Holzknechta či Dr. M. Barvíka. Hrálo se

v reprezentativním příjemném sále divadla a návštěvnost byla potěšující a inspirativní. Orchestr působil po celém

Severočeském kraji a byl plně pracovně vytížen. Také proto nebylo možné, tak jak je dnes zvykem, vykonávat vedlejší

pracovní činnost. Jen velmi málo kolegů mělo ještě částečné úvazky v orchestru teplické operety, ústecké opery nebo

v hudební škole.

Koncertní zájezdy byly zdlouhavé, autobusy pomalé a poruchové, časté bylo čekání na přejezdech; při mlze

nebo náledí se jelo krokem. Obvykle jsme reprízovali teplické abonentní koncerty, případně s pozměněným, nebo

zjednodušeným programem v dalších městech, např. v Mostě, Žatci, Chomutově, Duchcově, Litoměřicích, Lovosicích,

Roudnici nad Labem, Ústí nad Labem, Děčíně aj. Vyjížděli jsme na několik dní i na Liberecko, kde se konaly zároveň

i dopolední školní koncerty, např. v Liberci, Jablonci nad Nisou, Turnově, Železném Brodě, Varnsdorfu, Rumburku aj.

Samozřejmě ne všude bylo vhodné pódium, mnohdy to byly sály školy, kina nebo restaurace - stísněné, temné,

a zákulisí - raději pomlčet! Ale brali jsme všechno nepohodlí jen jaksi okrajově, také intenzita a četnost předchozích

orchestrálních zkoušek se jaksi rozuměla bez protestů hráčů sama sebou a důležitý byl jen výsledek vší snahy

a námahy - návštěvnost, úspěch koncertů, vděčnost posluchačů.

Oživením hudebního života orchestru bylo navázání „družby" se Státním orchestrem Pirna v bývalé NDR v létě

1957 a pak výměnné koncerty, první zahraniční výjezdy orchestru do příhraničních saských měst. Dnes už je

k neuvěření, že jsme byli předem upozorněni na přísný zákaz pašování zrnkové kávy, která se tenkrát vůbec v NDR

nedostala! To bylo samozřejmě jen vybídnutím, aby každý člen orchestru zakoupil nejméně jeden balíček jako dárek

německému „štimkolegovi“ a možná na výhodný „handl“, protože jsme sice bývali velkoryse pohoštěni, ale jinak bez

honoráře, nebo jen s minimálním kapesným 5 východních marek. Přísná celní kontrola na Cínovci probíhala pak za

napjatého ticha, za zrádné vůně čerstvě mleté kávy v celém autobusu! Koncerty v NDR byly úspěšné, následné

posezení s německými hostiteli vždy přátelské, někdy za spontánního vyhrávání k tanci, nadšeně Němci kvitovaného.

Cítili jsme se tehdy politicky „na jedné lodi“, stejné názory, stejné problémy, stejná radost z psychického uvolnění

onoho večera.

16


Za dlouhého působení šéfdirigenta Bohumila Berky orchestr nastudoval a provedl nejširší repertoár naší

a světové symfonické hudby. Zvláštností jeho koncertů byly často až přehlcené programy co se týče počtu a závažnosti

skladeb, které si on sám vybíral. Výjimkou nebyly ani dvojí služby v jednom dni, obvykle na zájezdech. Dopoledne

2 - 3 školní koncerty, večer koncert symfonický, náročnost tehdejší naší služby by se pravděpodobně dnešním členům

orchestru nelíbila. My jsme tenkrát ani moc neprotestovali, protože tzv. „frakovné“ 12,50 Kčs, později dokonce 15 Kčs,

bylo vítaným příspěvkem k našim platům, které činily v šedesátých letech 1 200 - 1 800 Kčs hrubého. V měsících květnu

a listopadu, kdy jsme mívali nejvíce výkonů, bývalo kolem 20 až 26 frakovných perně zasloužených. Však také

kolegové, kteří nebyli vázáni rodinnými povinnostmi, se mohli stravovat a družit v Ditrichu, večerní posezení po

koncertě pak bylo pro nás samozřejmostí a společenským pravidlem i pro dirigenta, sólisty koncertu a okruh našich

abonentů, společensky významných osobností Teplic.

Bohumil Berka uváděl často nové, dosud nehrané skladby tehdejších současných našich komponistů

a pravidelně spolupracoval se Svazem československých skladatelů. S nekonečnou svědomitostí a nekonečným

počtem zkoušek nastudoval s námi každoročně reprezentativní koncert s renomovanými sólisty, hraný převážně

v pražském Rudolfinu. Jen málo z oněch skladeb se však prosadilo a udrželo na repertoárech orchestrů. Vzpomínám

na skladbu Jiřího Jarocha „Stařec a moře“ podle novely Hemingwayovy, kterou pak bývalo často slyšet jako hudební

„podmalování“ záběrů dramaticky rozbouřených vln oceánu ve filmových týdenících, vzpomínám i na působivou

skladbu Karla Odstrčila „Pia Fraus“, na kterou později stvořil vynikající choreografii pro svůj baletní soubor Pavel

Šmok. My jsme tímto zvláštním názvem ale tenkrát nezbedně přezdívali jednu pražskou redaktorku, energickou

dámu, velmi sebevědomou a též velmi nehezkou, která často jezdila na naše koncerty a psala o nich do oficiálního

tisku dobré kritiky. Nevděk světem vládne!

Od sezony 1963 do konce sezony 1969 byl angažován mladý Libor Pešek a následující tři sezony pak Vladimír

Válek, v současnosti naši špičkoví i světově uznávaní dirigenti. Ráda vzpomínám na průběh zkoušek i koncertů, který

byl neobyčejně inspirativní pro nás i pro publikum. Dramaturgie obou dirigentů se lišila od repertoáru šéfdirigenta

Berky a orchestr poznával také stěžejní skladby Mahlerovy, Ravelovy, Stravinského, Honeggerovy, Hindemithovy

i moderní skladby Peškova kamaráda Jana Klusáka.

Dne 3. července 1970 hostoval poprvé v Teplicích na letním koncertě na nádvoří zámku dirigent Jaroslav Soukup.

Byl tehdy druhým dirigentem Městského symfonického orchestru v Mariánských Lázních a umělecká úroveň jeho

hostování nebyla zvláštní. O to větší bylo překvapení členů našeho orchestru, jeho umělecké rady i závodního výboru,

když byl začátkem sezony 1972 - 1973 odborem kultury SKNV jmenován ředitelem SČSO a později po fiktivním

konkurzu v rámci procesu „normalizace“ i naším hlavním dirigentem. Je však nutno přiznat, že pro orchestr dokázal

získat v důsledku svých prorežimních aktivit mnoho zásadních výhod. Rozšířil početní stav hudebníků a vybavil

orchestr novými kvalitními nástroji. Tak i mé těžké a těžko ovladatelné páry téměř již muzeálních tympánů dosloužily

a s nimi i druhé, mé nejvěrnější, nejmenší, s komickou smaltovanou tabulkou výrobce „JEHNE & BORUVKA DRESDEN“,

které ale bez úhony vydržely tisíce kilometrů našich koncertních zájezdů, často v polních podmínkách. Nové nástroje

západní výroby byly až neuvěřitelně lehké, dokonalé technicky a líbivé designem, ovšem o to choulostivější a vlivem

blan z umělého materiálu zvukově cizí.

17


K běžnému koncertnímu provozu přibyly i zcela nové příležitosti k prověření kvalit našeho orchestru. Uskutečnily

se koncertní zájezdy do Španělska v letech 1983 a 1985, Itálie v roce 1986, později do Rakouska a tehdejší NSR.

Obzvlášť naše první zájezdy byly nesmírně náročné, daleké a dlouhodobé. Byli jsme však rádi, že se tak můžeme

dostat „za hranice všedních dnů“, někteří kolegové vůbec poprvé. A což straníci, pobledlí a ztichlí z nových dojmů,

jen zamyšleně pozorovali provoz na hranicích a dálnicích, výstavbu, komfort služeb, nabídku trhu... Na náš první

koncert v západním cípu Španělska v Galicii jsme jeli 63 hodiny našimi běžnými autobusy Karosa nonstop, rovnou

na pódium. Koncerty byly pro tamní publikum asi takovou atrakcí jako pro nás jejich církevní slavnosti, kterých jsme

tam shodou okolností byli svědky. Průvody ulicemi vysypanými květy, v čele s nosiči skulptur světců pod baldachýny,

před kterými poklekali dokonce i strážci pořádku v policejních uniformách, průvody kněží, mládeže, místní honorace,

dětí lomozících na bubínky, kastaněty a lastury, hlučná lidová muzika a spontánní prožívání radosti. Cestovali jsme

po celém Španělsku, hráli jsme v lepších i horších sálech, dokonce i ve stanu, ale i v obrovských nádherných kostelech,

pro tento účel odsvěcených. Zažili jsme ale i vykradení našeho autobusu, „zmizení“ dvou kolegů a nakonec i jednoho

našeho řidiče. Během dvacetiletého období normalizace emigrovalo několik našich kolegů, kteří se však vesměs dobře

uchytili v západních orchestrech a až na čestné výjimky o sobě bohužel už nedávají vědět.

V rámci Severočeského kraje však bylo během let našich koncertů čím dál méně a nápadně klesala i umělecká

hodnota těch zbylých abonentních, nebyli zváni téměř žádní hostující dirigenti, a tak ubývalo i naší trpělivosti

a spokojenosti. V dramatickém období podzimních událostí roku 1989 Jaroslav Soukup přecenil svou víru

v neochvějnost a nepomíjivost stávajícího režimu i svého postu a po konfliktech s ním orchestr odmítl dále

spolupracovat umělecky i lidsky. V novém režimu jsme se brzy dožili procitnutí z našeho původního naivního nadšení,

když nás „neviditelná ruka trhu“ připravila o naši domovskou budovu proměnou ve velkosvětské Casino, tak jako

předtím reprezentativní prodejnu Knihy naproti divadlu v erotický salon. Ach ty proměny hodnot! V podmínkách

dočasně omezeného zájmu o kulturu jsme se všemožně snažili o podnícení zájmu o naše koncerty (Klub přátel hudby,

sponzoři, koncerty - besedy), naše představy splňoval po dvě sezony dirigent Jan Štván s druhým dirigentem Jiřím

Kubíkem, dále pak byl angažován do funkce šéfdirigenta Tomáš Koutník a v současné době oblíbený Charles Olivieri-

Munroe. Koncerty jsou opět navštěvovány, orchestr se téměř už vyměnil

a omladil a já s přáním uměleckých úspěchů a pohody končím se svými

vzpomínkami.

Byla jsem členkou orchestru Severočeské filharmonie 33 let, do

důchodu jsem odešla v roce 1990, avšak ještě rok jsem „přesluhovala“.

Občas jsem byla ještě zvána k výpomoci, dokud vedení orchestru

nenašlo za mě stálou náhradu. Nemohla, nesměla a ani nemusila jsem

litovat, protože vzhledem k věku se začaly hlásit zdravotní indispozice,

takže jsem stihla ještě odejít včas a náhrada za mě byla plnohodnotná.

Na mém místě teď působí už absolvent mého absolventa z teplické

konzervatoře a já jeho hru ráda poslouchám i chválím...

Eva Sobiškovátympanistka, členka filharmonie

v letech 1957 - 1991Eva Sobišková v sedmdesátých letech

18

Slovo abonenta

Od nejútlejšího věku byl můj život provázen hudbou, neboť maminka hrála na klavír a varhany, tatínek nakytaru a mandolínu, navíc oba krásně zpívali. Jako velmi malého chlapce mě brávali na koncerty do mušle, kterádříve stála v parku u divadla a zde jsem se poprvé setkal s malým orchestrem a populárním repertoárem. V roce 1959rodiče usoudili, že jsem již natolik zralý, abych byl schopen absolvovat první koncert Severočeského symfonickéhoorchestru ve velkém sále divadla. Od té doby jsem rodiče provázel na většinu koncertů i v dalších letech a teplickémuorchestru jsem zůstal věrný dodnes. Začal jsem navštěvovat lidovou školu umění a kromě hry na klavír jsem měli hodiny hudební nauky, které probíhaly právě v den konání koncertů. Velmi častým zpestřením výuky bývaly návštěvygenerálních zkoušek orchestru. Měl jsem tedy jedinečnou možnost slyšet koncert dvakrát a porovnávat fázi finálnípřípravy s konečným výsledkem. V průběhu téměř padesáti let jsem absolvoval ohromné množství koncertůteplického orchestru, vnímal jsem pomalý přerod našeho hudebního tělesa i personální změny. Zažil jsem spoustynašich i zahraničních sólistů a celou plejádu kmenových i hostujících dirigentů. Některé koncerty bylynezapomenutelné, s vynikajícími výkony jednotlivců i celého tělesa. Tehdy se mi dojetím i krásou téměř dostaly slzydo očí a v zádech probíhalo tajemné mrazení. Musím však zároveň poctivě přiznat, že se mi něco líbilo i mnohemméně. Platí to hlavně o době, kdy první skladba programu musela být z pera některého ze současných skladatelů.

Postupem doby jsem byl svědkem řady změn. Měnila se skladba repertoáru, v roce 1979 se měnil název tělesana Severočeskou státní filharmonii a velmi podstatnou změnou bylo přesunutí konání koncertů z teplického divadlado nově otevřeného Domu kultury v roce 1986. Divadelní budovu mám rád, mám-li však srovnat zvukovou kvalituprodukce, pak koncertní sál Domu kultury má mnohem vyšší parametry, neboť největším kladem tohoto prostoru jejeho akustika. Měl jsem velké štěstí, že jsem navštívil zahajovací koncert. Seděl jsem ve druhé řadě za profesoremVáclavem Holzknechtem, slyšel jsem tedy, jak k sousedům svým zvučným a nezaměnitelným hlasem pronesl slovavelké chvály nad tímto sálem a navíc mu imponoval fakt, že se zde povedla právě akustika. Řadu let jsem chodil nakoncerty sám. Na konci osmdesátých let minulého století jsem si všiml, že stejnou zálibu sdílí i jedna z mých pacientek.Netrvalo dlouho a koncerty se staly místem našich pravidelných setkání a mnoho sezon jsme již spolu absolvovali jakomanželé. V rámci své profese jsem měl možnost poznat i řadu hudebníků. K mé velké radosti se změnila ještě jednapodstatná záležitost. Pamatuji se, jak v šedesátých letech bývalo občas v hledišti žalostně málo posluchačů,v posledních letech bývá naopak téměř plné a často bývá vyprodáno. Stoupá počet majitelů abonentních vstupenek,na koncerty dojíždějí i lidé z okolí, pravidelnými návštěvníky jsou i obyvatelé z příhraničních oblastí Německa a stálevětší procento posluchačů tvoří mladí lidé. Na rozdíl od dob dávno minulých se naše filharmonie stále častějiprezentuje i v mnoha zemích Evropy. Nezbývá než popřát našemu „letitému“, leč stále mladému hudebnímu tělesu

do dalších let stálý příliv kvalitních členů, výborné podmínky, vedeníi zázemí a v neposlední řadě čím dál tím větší množství spokojenýchposluchačů u nás i v cizině.

MUDr. Alois Štěpánekabonent, který si zakoupil v roce 2008

svou jubilejní 50. abonentní vstupenku

V archivu SČF byla dodatečně nalezena fotografie, která dokumentuje v textu uve-denou situaci při koncertu k otevření Domu kultury v roce 1986. V první řadě zcelavlevo prof. Václav Holzknecht, v druhé řadě druhý zprava MUDr. Alois Štěpánek.

1802 - 1945

22

Počátky lázeňského hudebního dění v Teplicích a založení orchestru 1802 - 1838

1. Počátky lázeňského hudebního dění v Teplicích a založení orchestru 1802 - 1838

Severočeská filharmonie Teplice představuje v současnostivýznamné hudební těleso, které zásadním způsobem ovlivňujekulturní život v Teplicích, severočeském regionu, České republicea svými aktivitami se rovněž podílí na vytváření kontextu evropskýchhudebních vztahů. Chceme-li vystopovat počátky dějin tohotojednoho z nejstarších orchestrů ve střední Evropě, musímenahlédnout značně hluboko do minulosti a hledat souzněnís rozvojem lázeňství města Teplice, přirozeného kulturního centraležícího na severozápadě Čech v malebné kotlině mezi Krušnýmihorami a Českým středohořím, na cestě spojující Prahu a Drážďany.

Začátek vlastní historie města nacházíme již ve 12. století, kdykolem roku 1160 založila královna Judita, manželka českého králeVladislava II., u zdejších teplých pramenů ženský benediktinskýklášter. V jeho okolí se postupně rozrůstalo město s lázněmi,k vlastnímu rozmachu lázeňství dochází zejména od 16. století. Ruchspolečenského života vrcholil v první polovině 19. století, kdy seTeplice honosily přízvisky jako „malá Paříž“ či „přijímací salón Evropy“.Lázeňské Teplice se stávaly vyhledávaným centrem pro setkánínejvětších osobností Evropy, vědců, spisovatelů, hudebníků a dalšíchumělců, nabízely též vhodné zázemí pro důležitá státnická jednánípředních politiků a panovníků. Důležitou roli zde hrála společenskáprezentace a kontakty šlechtického rodu Clary-Aldringenů, majitelůzdejšího zámku. K nejslavnějším teplickým hostům z hudebního světav 19. století náleželi Frederick Chopin, Ferenc Liszt, RichardWagner a především Ludwig van Beethoven. Dvě Beethovenovyteplické návštěvy v letech 1811 a 1812, kdy ve zdejších lázních hledalztracené zdraví, komponoval, ale i řešil problémy soukromého života,vytvořily základ teplické beethovenovské tradice, z níž vyrostlo mimojiné dnes již více než čtyřicet ročníků hudebního festivaluvěnovaného tomuto velikánu hudebního klasicismu.

Bohatý kulturní život tradičně náleží k ozdravné atmosféřea patřičné společenské noblese každých lázní, nejinak tomu byloi v Teplicích, kde s rozvojem lázeňství souvisí rozmach místníhohudebního dění. Skupinky hudebníků hrávaly u pramenů, napromenádách, zpříjemňovaly lázeňským hostům doby dlouhýchkoupelí a fanfárami vítaly nově přijíždějící hosty. Důležité kulturnízázemí představovalo divadlo přistavěné k západnímu křídlu zámku,majitel zámku poskytoval tento sál od konce 18. století k provozovánírůzných kulturních programů.

Dalším společenským centrem se stal v blízkosti zámku v prvnípolovině 18. století rodinou Clary-Aldringenů ve stylu skvostnéhobaroka vystavěný reprezentační Zahradní a plesový dům, kde seodehrávaly důležité společenské slavnosti, plesy a rovněž koncerty.

Josef Matyáš Wolfram (1789 - 1839)se narodil v Dobřanech a studoval naplzeňském gymnáziu. Při studiu právv Praze se hudebně vzdělával mimo jinéu tehdejšího kapelníka chrámu sv. VítaJ. E. A. Koželuha. V letech 1811 - 1813dokončil svá studia ve Vídni, kde se živil téžjako učitel hudby. Po dalších životníchperipetiích působil v letech 1818 - 1819v advokátní funkci v Krupce a v roce 1819se stal magistrátním radou v Teplicích. Zdebyl roku 1824 zvolen starostou a v tétofunkci setrval až do své smrti. Wolframvedl velmi bohatý kulturní a společenskýživot, stýkal se s předními osobnostmi tédoby. Ve svém domě pořádal večerykomorní hudby. Z muzikologického hle-diska se jedná o skladatele, jenž zůstalstranou zájmu české hudební historiogra-fie. V jeho díle je nutno zdůraznit opernítvorbu, která mu zajistila dobový meziná-rodní věhlas. K vrcholům náleží zejménaopera Mnich z hor (premiéra 1829 v Praze)a dále Zámek Candra (premiéra 1832v Drážďanech). Z dalších oper jmenujmedíla Maja a Alpino aneb Okouzlená růže,Normané na Sicílii, Prinz Lieschen či Bea-trice. Jak vysoce byl Wolfram jako sklada-tel ceněn dokládá skutečnost, že se posmrti C. M. Webera stal jedním z kandi-dátů na post kapelníka opery v Drážďa-nech. Z písňové tvorby nelze opomenoutsedm písňových cyklů zkomponovanýchběhem skladatelova působení v Teplicích.Z dalších dnes v podstatě zapomenutýchskladeb J. M. Wolframa je možné uvéstpředevším Missu solemnis D dur (1817) čiRequiem g moll pro čtyři sólové hlasy(1838).

23

Počátky lázeňského hudebního dění v Teplicích a založení orchestru

1802 - 1838

Ostatně uvedenou funkci splňoval tento malý architektonický skvosti v průběhu následujících staletí. V první polovině 19. století bylpoblíž plesového domu s honosným přízviskem „Lázeňský salon“vybudován v Zámecké zahradě hudební pavilon, kde koncertovallázeňský orchestr.

O nejdůležitějších kulturních, společenských i ekonomickýchudálostech Teplic informoval lázeňské hosty zpětně vždy jednouročně vydávaný Teplitzer Almanach.

První konkrétní zprávy o hudebním dění uvádí almanach z roku1802. Nalezneme zde informace o pravidelných divadelníchpředstaveních v zámeckém divadle, o místních plesech a rovněžo koncertech významných umělců. V almanachu se dočteme téžo produkcích lázeňského orchestru na kolonádě. Jedná se v podstatěještě o nahodilé seskupení 15 - 20 hudebníků pocházejících z místa čiz blízkého okolí Teplic, hudebníci zde působili pouze v hlavní lázeňskésezóně. Nevalná umělecká kvalita jejich vystoupení se stále vícesetkávala s veřejnou kritikou. Představitelé města a jim dobověnadřízené úřady se snažili na tuto situaci reagovat. Ve Státnímoblastním archivu v Litoměřicích je dnes uložena korespondencevedená mezi teplickým magistrátem, litoměřickým krajským úřadema Zemským prezidiem v Praze, žádosti, spisy a usnesení řešící řaduotázek souvisejících se založením stálého orchestru, jeho financováními vytvořením místa hudebního ředitele a současně dirigenta orchestru.

O rozvoj, provozní stabilitu a růst umělecké úrovně lázeňskéhudby se v Teplicích zásadní měrou zasloužil justiční úředník, alezejména výborný hudebník, skladatel a také dirigent Josef MatyášWolfram (1789 - 1839), který jako teplický starosta od roku 1824usiloval o povýšení společenské a kulturní prestiže města. Ostatnějeho vlastní umělecký věhlas byl tak výrazný, že se v roce 1826 mělpo zesnulém Carlu Marii von Weberovi stát kapelníkem dvorní operyv Drážďanech. J. M. Wolfram se nesporně zasadil o to, že zemsképrezidium v lednu roku 1828 doporučilo vytvoření stálé hudebníspolečnosti - orchestru, tzv. Bademusikgesellschaft, a na místojejího ředitele a dirigenta navrhlo Josepha Rohna. Město bylo tehdyrozděleno na dvě relativně samostatné městské části, v německémoriginálu „Teplitz-Schönau“. V teplické a šanovské městské oblasti seuplatňoval vždy samostatně působící orchestr.

Získání kvalitních hudebníků zcela jistě představovalo obtížnouzáležitost. Z dopisu zemského prezidia krajskému úřadu z 31. května1829 vyplývá, že jednání s ředitelem karlovarského orchestruo přenechání některých hudebníků pro teplický orchestr bylo pronedostatek finančních prostředků ukončeno. Finanční otázka zůstávái nadále prioritním problémem, o čemž svědčí úřední listinaz 25. února 1831, kde zemské prezidium vydává následujícírozhodnutí: „Teplická hudební společnost, jsou-li její výkony takové, abyuspokojily nároky vzdělaného publika, má mít přednostní právo navýtěžek z hudebních produkcí v lázeňském městě.“

Dopis zemského prezídia z 26. ledna 1828,které doporučilo vytvoření stálé hudebníspolečnosti, tzv. „Bademusikgesellschaft“,a na místo jejího ředitele a dirigentanavrhlo Josepha Rohna.

24


Konkrétnější zprávy o hudebním dění přináší Almanach 1830.Členy orchestru se v této době stávali výborní absolventi Pražskékonzervatoře, na program koncertů byly zařazovány předehry,symfonie, písně i doprovody sólových nástrojů. Stoupající úroveňorchestru se nesporně stala zásluhou starosty Wolframa, jenž orchestrtaké často dirigoval. V knize Střelecké společnosti nacházíme zprávyo tom, že za Wolframova řízení provedli městští hudebníci v Zámeckézahradě „těžkou hudební produkci tak umělecky, že takovou aniv nejlepších městech nemohou uvést a nic víc si nepřejeme, než aby setento spolek hodně dlouho udržel“.

Lázeňský hudební život se pravděpodobně rozvíjel velmiúspěšně. Teplický almanach z roku 1834 zpětně označuje rok 1833 zaobdobí obzvláště bohaté na koncertní dění. Jmenovitě je chválenkoncert uspořádaný 26. července, kdy byla teplickým orchestrem podtaktovkou J. Rohna s velkým úspěchem provedena předehrak Wolframově opeře Mnich z hor.

Starosta sám intenzivně podporoval zdejší společenský života patřilo k dobrému dobovému „tónu“, aby se všichni skutečníhudební umělci stali při návštěvě města Wolframovými hosty. Údajněbyl mezi nimi i věhlasný houslista Niccolo Paganini. Jeho pobytv Teplicích je však spíše symbolicky tradován v novodobýchhistorizujících pohledech na zdejší hudební dění, přesnědokumentovat tuto návštěvu se dosud nepodařilo. V jedné z těchtozpráv se uvádí, že zde Paganini vystoupil v roce 1832, koncert sámřídil, spoluúčinkoval Josef Slavík, výborný český houslový virtuos.„Josef Slavík společně s Paganinim získali tehdy při svém koncertě novévavříny svého umění. Po skončeném koncertě objal Paganini našehoSlavíka, nazvav jej svým nástupcem.“

Vynikající český houslista však tehdy nebyl v Teplicích poprvé,jeho první zdejší koncert, jenž nesporně patřil k nepřehlédnutelnýmmístním kulturním událostem, se uskutečnil 21. června 1825v zámeckém divadle. Slavíkovo druhé teplické vystoupení je spojenos rokem 1830. Eventuální návštěva v roce 1832 zůstává otázkou, čímžje zpochybněna i citovaná návštěva N. Paganiniho.

K dalším důležitým teplickým událostem zásadního významupatřil koncert belgického houslisty Henriho Vieuxtempse v roce1837. Almanach tehdy chválil „talent, přednes a uměleckou vyspělost“teprve sedmnáctiletého virtuosa.

Podstatný úřední zásah do teplického lázeňského orchestrálníhodění vnesl rok 1838, kdy události dostaly nečekaně rychlý spád.Úředním přípisem ze dne 9. dubna 1838 doporučilo zemsképrezidium litoměřickému krajskému úřadu jisté organizační kroky,konkrétně se jednalo o zřízení, obsazení a financování oficiálníhomísta hudebního ředitele, na jehož post by měl být vypsán konkurz.Vlastní jmenování ředitele je podle prezidiálního ustanovenípodmíněno souhlasem teplické knížecí vrchnosti.

První a poslední strana dopisu Krajskéhoúřadu v Litoměřicích adresovaný teplic-kému magistrátu ze dne 14. dubna 1838,který dokládá vytvoření stálého orchestruv Teplicích a stanovuje podmínky jehovzniku a dalšího působení z hlediskafinančního, uměleckého i organizačního.

25


1802 - 1838

V otázce platových podmínek se objevuje návrh uvolnitz výnosu lázeňské taxy finanční částku 100 zlatých určených pouzepro dirigenta. „Částka by se stala zárukou získání skutečně kvalitníumělecké osobnosti, smluvní angažmá by trvalo jeden rok.“ Ředitel budespolečný pro obě města Teplice i Šanov, čímž vznikne pouze jednahudební společnost. Je zřejmé, že nebude nutný tak početnýpersonál jako v Karlových Varech, kde hudební produkce probíhajísoučasně na dvou místech. Teplice a Šanov budou financovathudebního ředitele společně a krajský úřad dohlédne na jejichvzájemnou dohodu. „Pracovní smlouvu ředitele by mělo být možnooboustranně ukončit, a to v půlroční výpovědní lhůtě.“ Z tohotodoporučení je zřejmé, jak detailně byly připravované všechnypodmínky hudebního provozu, jistým organizačním vzorem sestávalo řešení lázeňské hudby v Karlových Varech.

Litoměřické hejtmanství reagovalo překvapivě rychle, již dnem14. duben 1838 je datován důležitý dokument adresovanýteplickému magistrátu. Ačkoliv grafické vyhotovení tohoto dokladunepůsobí dojmem písařské preciznosti, jednalo se z dnešníhopohledu o přípis historického významu, materiál dokládajícívytvoření skutečného lázeňského orchestru. Listina přináší zásadnírozhodnutí: „V Teplicích včetně Šanova má působit pouze jedna kapela,které mají být svěřovány všechny veřejné hudební produkce, protože dvadobré orchestry vedle sebe obživu nenaleznou.“ Ačkoliv byly v průběhutohoto textu citované interpretační kvality orchestru, krajský hejtmanupozornil též na často kritizovanou dosavadní špatnou kvalituorchestru a následná rozhodnutí měla nesporně zjednat nápravu.Hudební ředitel bude dirigentem obou spojených orchestrů a mělmít značnou pravomoc ohledně „přijímání a propouštění členůorchestru, avšak vždy v souladu s krajským úřadem. Ředitel jei aranžérem různých skladeb, vede knihu o notových materiálech, kteréjsou majetkem hudební společnosti a jednotliví členové na ně nemajínárok.“ Je též povinen zadávat hudebníkům příslušné úkolya odpovídá za to, že ze získaných finančních prostředků vyplatíhudebníkům každou neděli mzdu. Členové hudební společnostitakto společně vystupují v době od 16. května do 15. září, může sevšak stát, že budou v práci pokračovat i po tomto termínu. Nezbytněje zde řešena otázka finanční, „zdatní hudebníci se najdou jen potud,pokud jim může být nabídnuta a zajištěna dostatečná odměna“.Hlavními zdroji příjmu členů orchestru se měly stát příspěvky odlázeňských hostů za kolonádní a promenádní produkce, večerníkoncerty, honoráře za hudbu v divadle, odměny za účinkovánív zahradním sále při tanečních zábavách a poplatky za zastaveníčkahraná hostům lázní. Členové společnosti obdrží vždy určitou finančníčástku, ředitel však dvojnásobek.

Vnitřní strany dopisu Krajského úřaduv Litoměřicích adresovaný teplickémumagistrátu ze dne 14. dubna 1838. Cel-kově má dopis 12 stran a je uložen v Obla-stním státním archivu v Litoměřicích.

26


Rok 1838 je tímto možné považovat za rok oficiálního zahájeníčinnosti teplického profesionálního orchestru. Toto rozhodnutíprezentovalo vznik jediného orchestru. Dodnes je v litoměřickémarchivu zachován seznam členů obou dosavadních orchestrů z dobypřed sloučením, „Verzeichnis der Mitglieder der Stadt Teplitzer undSchönauer Musikgesellschaft“, soupis 22 členů teplického a desetičlenů orchestru působícího v Šanově. Na místě dirigenta a současněprvního houslisty teplického orchestru je uveden již dříve jmenovanýJoseph Rohn, další nástrojové obsazení představují ještě jedny prvníhousle, dva hráči druhých houslí, viola, dvojice violoncell, jedenkontrabas, dvojice fléten, hobojů, klarinetů, fagotů, lesních rohůa trubek, jeden pozounista a hráč na bicí nástroje. Ačkoliv byloobsazení smyčcových nástrojů početně velmi malé, vzhledemk systému zařazení dechových nástrojů se stavebně jednalo o v tédobě používaný typ velkého klasického orchestru. Dirigentema prvním houslistou šanovského ansámblu, respektive poněkudnesourodého komorního souboru, se stal Valentin Weis, dále se zdesetkáváme ještě s dvojicí houslistů, violou, kontrabasem, flétnou,dvěma lesními rohy a trubkou.

Nový lázeňský orchestr měl zahájit činnost již v letní sezonětéhož roku, v pražském tisku byl proto vyhlášen konkurz nahudebníky a v květnu 1838 byl vybírán nový hudební ředitela kapelník, jehož jmenování bylo podle předcházejících ujednánívyhrazeno krajskému úřadu „v dohodě s knížecí vrchností“.V přijímacích podmínkách nacházíme zajímavý dodatek: „dirigent byměl být v městě cizincem, aby nepřijímal za členy hudebního tělesadomácí občany bez náležitého přihlédnutí k jejich odbornýmschopnostem“. Krajským úřadem byl do této funkce vybrána jmenován Karl Schmit.

Povinnosti městské lázeňské kapely byly zřejmě značně rozsáhlé,hrávala denně od 6.00 do 8.30 hodin a od 11.00 do 12.30 hodinu kolonády v parku poblíž dnešního divadla (malý orchestr), večtvrtek, v neděli a o svátcích hrával velký orchestr v Zámecké zahradě,příležitostně také v parku v městské části Trnovany, v šanovskémparku a na jiných místech Teplic.

Následující období existence orchestru budou přinášet spolus výměnami jmen na postu hudebního ředitele a dirigenta střídáníepoch výrazných úspěchů a uměleckého rozvoje s roky dílčí stagnaceorchestru, rovněž v kontextu s postupem všeobecně historickéhodění. Průběžně aktuální je i nadále otázka finančního a sociálníhozajištění členů orchestru, růst počtu členů tělesa a jeho pracovnívytížení či další pracovní aktivity dirigentů i hudebníků. Nepřehléd-nutelnou zůstává skutečnost převažujícího počtu německy mluvícíhoobyvatelstva ve městě a celém přilehlém regionu oproti českémenšině, což se samozřejmě projevilo také ve stavbě repertoáruorchestru. K nejoblíbenějším autorům náleželi v patřičných časovýchrelacích Richard Wagner a Richard Strauss, se vzrůstající vážnostía oblibou bylo přijímáno dílo Ludwiga van Beethovena.

Nejstarší dochovaný plakát z 29. června1807. Je tištěn na hedvábí a zve na před-stavení do teplického zámeckého divadla.Nachází se ve sbírkách Národního muzeav Praze.

Titulní strana teplického Almanachuz roku 1831, který popisoval nejdůležitějšíudálosti v Teplicích v roce 1830. Zde se jižod roku 1802 často objevují zprávy o diva-delních představeních a komorníchi orchestrálních koncertech v Teplicích.

27


1802 - 1838

Almanach informoval již v roce 1830 očasech, místech a dramaturgii lázeňskýchkoncertů, kde zaznívaly již tehdy předehry,variace, operní árie, sólové koncerty i sym-fonie. Zmiňuje se též o nedávno založenéPražské konzervatoři (1811), která vycho-vává vynikající umělce.

Almanach uvedl například též článek okoncertě belgického houslisty HenrihoVieuxtempse v roce 1837.Jmenný seznam všech členů teplického a šanovského orchestru před sloučením obou

orchestrů v roce 1838 v třístránkové podobě.

28

Dirigenti v počátečním období působení orchestruKarl Schmit, Franz Lagler a Hans Schöttner 1838 - 1869

2. Dirigenti v počátečním období působení orchestru Karl Schmit, Franz Lagler a Hans Schöttner 1838 - 1869

Karl Schmit jako první oficiálně jmenovaný hudební ředitela kapelník lázeňského orchestru pocházel z Karlovarska a svéhoprestižního postu se ujal se zodpovědností a nadšením. Jehodirigentská činnost a interpretační úroveň orchestru byly hodnocenyvelmi kladně, jak o tom svědčí dopis nejmenovaného významnéholázeňského hosta, text uveřejněný v mnohých dobových novinácha rovněž v teplickém almanachu popisujícím lázeňské dění v roce1840. Pražské noviny Bohemia otiskly tento list 5. srpna 1840 a mimojiné se zde uvádí: „Hudbu jsem nalezl v Teplicích tak znamenitou, že vámo tom musím něco říci. Je zde orchestr, kterému se nevyrovná mnohévelkoměstské těleso. Často se stává, že publikum žádá opakovánípředeher. Ráno je orchestr na kolonádě pitné kúry a zde je stejně jako přiranním a večerním dostaveníčku rozdělen do dvou částí; jen přikoncertech, plesech a každé poledne v době mezi jedenáctou až jednouhodinou v knížecí Zámecké zahradě hraje orchestr v kompletnímobsazení. Mnozí zahraniční umělci potvrzují, jak jemně a citlivě tentoorchestr doprovází. Orchestr vede hudební ředitel pan Karl Schmit, mladýmuž, který orchestr ovládá velmi energicky. On sám je zdatnýmskladatelem, v Zámecké zahradě jsem slyšel jeho Předehru pro velkýorchestr, skladbu, jež vzbudila velkou pozornost. Sděluji vám tento svůjnázor co nejúpřímněji. Také uznávaný a zde právě přítomný Tomášek seo hudbě vyjádřil velmi pochvalně. Ředitel, stejně jako všichni členové jehoorchestru, jsou rodilými Čechy a z větší části žáky Pražské konzervatořea tak zde nalézám potvrzení starého výroku: Čechy jsou zemí hudby.“

Ačkoliv se orchestr prezentoval takto velmi úspěšně, přestoneměl jistotu stálého angažmá a pravidelného příjmu. Působilv Teplicích pouze v letní lázeňské sezóně a podle zachovanýchzáznamů byl po skončení sezony rozpuštěn nebo odjížděl nahostování k různým operním divadlům. Ve velmi obtížné situaci senacházel i sám ředitel Schmit, což dokumentuje v litoměřickémarchivu uložený dopis starosty Wolframa ze dne 30. října 1838,v podstatě žádost o pomoc adresovaná krajskému úřaduv Litoměřicích. List konstatoval Schmitovo výjimečné pracovnínasazení a věnoval se zejména otázce řešení jeho finančníchproblémů. „Hudební ředitel Schmit předložil vyúčtování svých služeba teplické hudební společnosti v uplynulé lázeňské sezóně roku 1838,k tomu připojil prosbu o náhradu za pořízení nutných muzikáliía potvrzuje, že navzdory špatným podmínkám podle možností splnil naněho kladené požadavky. Toto tvrzení se zakládá na pravdě. Zahájilčinnost orchestru v již probíhající lázeňské sezoně tohoto roku s tím, žechtěl pro orchestrální společnost získat nejlepší umělce. Také ubytovánínebylo odpovídající jako u jiných hudebních společností domácíchi zahraničních lázeňských úřadů. Díky své obdivuhodné šikovnostia vytrvalé práci ale tyto nové umělce dokázal získat.“

Část dopisu teplického starosty WolframaKrajskému úřadu v Litoměřicích ze dne30. října 1838 ve věci finančního zajištěníkapelníka Karla Schmita.

29

Za situace, kdy na jednoho člena společnosti vycházel příjem309 zlatých, zaplatil Schmit z vlastních zdrojů 673 zlatých zazmiňované hudebniny. Dále je vyčíslen plat hudebního ředitele, mzdačiní po odečtení všech nákladů 618 zlatých. Podle prezidiálníhorozhodnutí, číslo jednací 39, mu náleží ještě příplatek 500 zlatých,součet znamená částku 1 118 zlatých. Z ní je nutno odečíst jižuvedenou položku za muzikálie a příplatky pro klarinetistua fagotistu, zůstatek tvoří směšná částka 209 zlatých. Ještě komičtějivyznívá navrhované řešení, neboť teplický magistrát nemůžeSchmitovi vypomoci vzhledem k vlastní tíživé finanční situacisouvisející s výstavbou lázní. Krajský úřad by však mohl městudoporučit, aby uvolnilo z výnosu lázeňských poplatků ještě částku35 zlatých a potom by měl být již finanční obnos pro řediteledostatečný. „Pořízené muzikálie zůstanou kapelníku Schmitovi jako jehomajetek.“ Toto pozoruhodné alibistické řešení je ukončeno volánímpo nutnosti vyšších příjmů hudební společnosti v příštím roce.

Korespondence tohoto typu pokračovala dále. Dne 21. února1839 adresoval starosta Wolfram litoměřickému úřadu další dopispojednávající o problémech kapelníka Schmita, jenž nemůžez důvodu nedostačujících finančních možností vytvořit novouhudební společnost podle přání publika. V zahraničních lázeňskýchměstech si hudebníci vydělají více, do Teplic a Šanova nechce nikdopřejít „z důvodu nízkých platů“. Kapelník Schmit navrhl čtyři skupinyústupků, které by měly zlepšit pracovní a finanční podmínkyhudebníků. Nejprve se jednalo o návrh zřídit v Teplicích „uvítací“hudbu, jež by hrála obden při příjezdu lázeňských hostů po vzoruMariánských a Františkových Lázní a rovněž zahraničních lázeňskýchměst. Hudebníci však svým rozmístěním nesmí bránit v pouličnímprovozu. „Hudební produkce se mají konat také v úzkých uličkách, alepouze v době, kdy se publikum v ulicích pohybuje zvolna, aby se takpředešlo případným úrazům.“ Dále kapelník Schmit upozorňuje nazápis v subskripční knize, kde je uvedeno, že „hudební společnost neníplacená z lázeňských poplatků, ale z dobrovolných příspěvků lázeňskéhopublika“ (což bylo zřejmě pro hudebníky finančně výhodnější).Peněžní prostředky by rovněž mohla přinést večerní zastaveníčkahraná šlechtě. Ve smyslu čtvrtého bodu navržených zlepšení Schmitdoporučuje zahájit koncertní činnost kapely až v červnu, neboťv květnu je počet lázeňských hostů malý a možnost výdělkunepatrná.

V protikladu k existenčním problémům nacházíme v tomtoobdobí zprávy nejen o intenzivních orchestrálních lázeňskýchprodukcích, ale také o návštěvách a umělecké spolupráci s přednímiumělci té doby.

S velkým ohlasem se setkal dne 20. července 1838 v zámeckémdivadle uspořádaný komorní koncert vynikajícího belgickéhohouslisty Charlese de Beriota spolu s pěvkyní Paulinou Garzia.Podle místního almanachu „jejich jména již zářila v hudebním světě“.

Část dopisu teplického starosty WolframaKrajskému úřadu v Litoměřicích ze dne21. února 1839 obsahující nové návrhykapelníka Karla Schmita.

Dirigenti v počátečním období působení orchestruKarl Schmit, Franz Lagler a Hans Schöttner

1838 - 1869

30


Mnozí z umělců v Teplicích koncertovali spolu se zdejšímlázeňským orchestrem. Dobové zprávy konstatují též repertoár tělesa,případně rovněž hodnotí úroveň orchestru a promlouvajío spolupráci s kapelníkem K. Schmitem. Příkladně 31. července 1840koncertovala v knížecím zámeckém divadle teprve dvanáctiletáklavíristka Pauline Rischawy, žákyně věhlasného pražskéhohudebního ústavu Josefa Proksche. Přednesla mimo jiné Koncert proklavír a orchestr od německého skladatele Christiana Kalkbrennera,orchestr zahájil program Mozartovou předehrou k opeře Don Juana zakončil předehrou k Auberově zpěvohře Maškarní ples. Početnépublikum stejně jako přítomný vyhlášený pražský pedagoga skladatel Václav Jan Tomášek odměnili mladou umělkynizaslouženým potleskem. Ostatně tato klavíristka účinkovalav Teplicích i později, v srpnu roku 1842 s bouřlivým úspěchemprovedla za doprovodu teplického orchestru jeden z klavírníchkoncertů L. van Beethovena.

Z věhlasných umělců nelze opomenout koncert světověproslulého houslisty Heinricha Wilhelma Ernsta. Dne 22. července1846 přednesl v zámeckém divadle bohatý program, kde uvedl téžvlastní skladby, příkladně Fantazii na Rossiniho Othella. Spolupráciteplického orchestru vedeného kapelníkem K. Schmitem ohodnotilnásledujícím oficiálním osvědčením: „Panu hudebnímu řediteliSchmitovi jako projev zvláštního uznání za výborný doprovod orchestrupod jeho vedením, jako vzpomínka na H. W. Ernsta“. Almanach pro rok1846 však ani dále nešetří slovy chvály: „Renomovaný orchestr podvedením váženého ředitele, pana Karla Schmita, orchestr, kterýobveseloval lázeňské hosty během celé sezony prostřednictvímpříjemných ranních a večerních dostaveníček, stejně jako je těšilnádhernou hudbou u ženské studny a v Zámecké zahradě, v divadlei během plesů, uskutečnil dne 15. září svou poslední produkci, kteráznamená ukončení hudebních uměleckých výkonů. O tom, jak velmi sizahraničí váží schopností a zásluh tohoto ředitele a neúnavnéhovirtuosa, jenž je proslulý též jako skladatel, svědčí skutečnost, že obdrželod jistého výboru z Berlína velmi čestné pozvání, aby tam dirigovala vychovával velký orchestr.“

Výše uvedené ocenění uměleckých kvalit ředitele a orchestrujaksi nehovoří o tom, že dobré výkony nevzniknou samovolně, alepředpokládají též vhodné pracovní zázemí, které v Teplicích stálechybělo. Sám Schmit se po skončení lázeňské sezony často vracel doKarlových Varů. V Teplicích působil až do roku 1848.

Dílčí dobové zprávy konstatují nyní a dále v průběhu let velkouzdejší oblibu a úspěchy koncertů různých dechových vojenskýchkapel.

K. Schmita vystřídal ještě téhož roku za dirigentským pultemlázeňského orchestru Franz Lagler, který v revolučním roce 1848 nakrátkou dobu vytvořil z hudebníků „Nationalgardemusik“ (hudbuNárodní gardy). Místní noviny informují o tom, „že její členovévykonávali hudební službu s vlasteneckým nadšením“. Po opadnutí

Část dopisu kapelníka Karla Schmita adre-sovaná lázeňské inspekci v Teplicích sežádostí o schválení úpravy hodin a určenímíst hudebních produkcí ze dne 12. čer-vence 1842.

31


1838 - 1869

revolučních aktivit se hudebníci vrátili k tradičním lázeňskýmkoncertům.

V následujících letech si vedení města stále intenzivnějiuvědomovalo obtížnou finanční situaci orchestru, jistým řešením semělo stát získání určitého stálého finančního podílu z lázeňskéhoprovozu. V roce 1852 podal starosta města návrh, kde se uvádí: „Každástrana, která se během sezony zdrží déle než osm dnů, se má zatížitpoplatkem 1 zl. konv. měny jako paušál ve prospěch lázeňské hudby.“

V témže roce 1852 došlo v teplickém hudebním životě k důležitéudálosti, 13. prosince zde byl založen 1. Teplitzer Männerge -sangverein, mužský pěvecký sbor organizovaný na spolkové bázi,jak bylo v té době zvykem. Může se zdát, že uvedená informacenikterak nesouvisí s vývojem lázeňského orchestru. Pravdou je všakopak, neboť pěvecký sbor rozvíjel v průběhu následujících desetiletíintenzivní koncertní činnost a s orchestrem úzce spolupracoval.V roce 1861 byl na obdobném principu založen další významnýpěvecký sbor Teplitzer Liedertafel.

V průběhu dalších roků se setkáváme s měnícími se zprávamio počtu členů orchestru, s výčty povinností hudebníků a takés informacemi o hudebních aktivitách souboru i mimo město.Příkladně v červnu roku 1855 měl orchestr pod vedením F. Laglerakoncertovat též ve valdštejnské zámecké zahradě v blízkémDuchcově, kam ostatně kapela zajížděla i v minulých obdobích. V roce1856 orchestr čítal již 24 stálé hudebníky, kteří pravidelně účinkovalina kolonádních koncertech a dále bezplatně vystupovali přirozličných reprezentačních událostech, plesech pro dobročinné účely,církevních slavnostech a hudebních zastaveních určenýchvýznamným návštěvníkům teplických lázní. Předepsaným jednotnýmoblečením hudebníků byl černý společenský oblek a cylindr.

Dne 1. května 1861 začínají vycházet místní noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger. Tato skutečnost nesporně znamenala výraznýposun v dobové informovanosti o hudebním dění, nám dnes tytonoviny podávají cenné svědectví celkově o zájmu, v určitých obdobícheventuálně rovněž o místním nezájmu o hudební aktivity, přinášejírecenze na koncerty lázeňského orchestru, různé dobové hudebněladěné úvahy a podobně. Noviny vycházely jednou, postupně dvakrát,čtyřikrát týdně až každodenně, v některých ročnících přesněinformovaly o časovém plánu lázeňských koncertů, někdy i v grafickéreklamní podobě, jindy zprávy o lázeňském hudebním dění mizí.Zajímavý pohled nabídl příkladně autor píšící pod šifrou „H“ v obsáhléstati „Ein Wort über Bademusik“ (Slovo o lázeňské hudbě), v úvazeuveřejněné 24. května 1861. Nalézáme zde kritická slova, alei pochopení pro hudebníky, kteří jsou nuceni hrát ráno, v polednei večer, své skladby jen mechanicky odehrávají a na tanečníchzábavách po půlnoci hrají již se zavřenýma očima. Členové lázeňskéhoorchestru by měli být patřičně finančně ohodnoceni, abynepotřebovali vedlejší výdělky. Tomu by potom odpovídal výkon,členové kapely „musí být hudebníky, nikoliv muzikanty“.

Odpověď lázeňské inspekce v Teplicíchkapelníkovi Karlu Schmitovi na jehožádost ze dne 15. července 1842.

Ukázky reklamních upoutávek uveřejně-ných v místních novinách Teplitz - Schö-nauer Anzeiger, vycházejících od roku1861.

32


Komickou zmínku dokreslující jinak vážné koncertní děnínacházíme ve dne 15. července téhož roku publikované recenzi nakoncert operní pěvkyně Wandy Illing, kde rovněž spoluúčinkovallázeňský orchestr pod taktovkou F. Laglera a přednesl předehruk Beethovenově opeře Fidelio a Symfonii č. 1 C dur, op. 21 téhožautora: „Novinkou je v každém případě skutečnost, že na koncertě bylipřítomni také psi a dokonce využívali sedadla. Pokud se tato móda stanevšeobecnou a psi získají také volný vstup do divadla a na koncerty,otevřelo by se tím nové pole pro malíře zajímavých žánrových obrázků.“

Kapelník Lagler vzhledem ke svému pokročilému věku ukončilv roce 1864 řízení lázeňského orchestru a na jeho místo nastoupildirigent a houslista Hans Schöttner, původem z Teplic, absolventPražské konzervatoře.

Schöttnerovu éru provází řada změn v organizaci orchestru.Městské kollegium se na své schůzi dne 25. února 1869 usneslo, želázeňský orchestr bude tvořit 26 členů, s osobou dirigenta 27,s následujícím upřesněním: „V rozmezí od 1. do 15. května bude mítorchestr 20 členů, od 15. května do 15. září hraje celý orchestr, od 16. do24. září opět 20 hudebníků.“ Stále se tedy nejedná o pevné existenčnízajištění členů orchestru. Dochází však k dalšímu organizačnímukroku, neboť byl při městském kollegiu zřízen čestný úřad hudebníhointendanta, jímž byl jmenován Dr. Franz Josef Stradal, zdejšíadvokát a notář, velký milovník hudby. Tento post se zvláštěv pozdějších letech ukázal jako velmi smysluplný a skutečně přínosnýpro podporu hudebního dění ve městě. (Dr. Stradal byl otcemvynikajícího klavíristy Augusta Stradala, jenž jako jeden z posledníchžáků F. Liszta v Teplicích rovněž několikrát koncertoval).

Sám hudební ředitel Schöttner se projevil jako odvážný muž,neboť ještě v roce 1869 žádal o další rozšíření orchestru o jednohodruhého houslistu, dva hornisty, jednoho trompetistu a pozounistu.V červnu roku 1869 byl tento návrh městským kollegiem skutečněpřijat a orchestr byl rozšířen na počet 32 hudebníků včetně ředitele.Schöttner se dále jako primárius smyčcového kvarteta věnovalkomorní hudbě a v Teplicích se prezentoval též coby sbormistr.

Navzdory uvedeným organizačním úspěchům H. Schöttnerodešel ještě v roce 1869 do Ústí nad Labem, kde se stal hudebnímředitelem a ředitelem kůru. Post dirigenta teplického lázeňskéhoorchestru převzal v roce 1870 Karl Peters.

Teplické lázně prožívaly v celém 19. sto-letí nebývalý rozvoj, díky němuž přijíž-děly do Teplic největší osobnosti tehdejšídoby z řad šlechticů, politiků, umělcůi vědců. Již od 16. století začali Teplicenavštěvovat saští kurfiřti, při své cestěEvropou sem na 14 dní zavítal v roce1712 ruský car Petr I. Veliký, v pozděj-ších letech i členové habsburské dynas-tie, rakouský císař František I., Ferdi-nand V., František Josef I., Josef II.a jeho bratr Leopold, arcivévodové Jana Ludvík, císařovna Marie Ludovika,nebo císař i následník rakouského trůnua pozdější poslední český králKarel I. s chotí Zitou. Pobývali zde i pří-slušníci dalších evropských šlechtickýchrodů, manželka Napoleona BonaparteMarie Louisa, či holandský králLudvík Napoleon, pruský král BedřichVilém III., švédský král Gustav IV., ruskýcar Alexandr I., později i car Mikulášs velkokněžnou Olgou, francouzský králKarel X. a německý císař Vilém. Mezievropskými panovníky bylo též mnohopříslušníků českých šlechtických rodů,Lobkovicové, Trauttsmandorffové,Harrachové, Šternberkové, Chot-kové, Nosticové aj.

Teplice se staly v roce 1813 místem, kdese po porážce Napoleonových vojskv bitvě u Chlumce a Přestanova usídlilygenerální štáby spojeneckých vojsk. Nazámku a v prostorách protějšího domuna náměstí, zvaného Zlatý kříž, pakruský car Alexandr I., pruský králBedřich Vilém III., rakouský císař Fran-tišek I. a zástupci Anglie formulovalidohody o společném postupu dalšíchvojenských akcí proti Napoleonovia smlouvy o vzájemném spojenectví.V roce 1819 pozval do Teplic nejmoc-nější muž rakouské zahraniční politikyhrabě Metternich diplomaty ze Saska,Pruska, Dánska, Švédska a Španělska,aby se zde poradili o co nejúčinnějšímpostupu, jak zabránit změnám v politic-kém uspořádání Evropy.

33


1838 - 1869

Zámecké náměstí v Teplicích kolem roku 1850

Příjezd lázeňských hostů do Teplic v 19. století. Obrázek je situován do dnešníDlouhé ulice v blízkosti Zámeckého náměstí.

Věhlas teplických lázní přilákal nejenpolitiky a panovníky, ale i řadu umělců,mezi něž patří na první místa bezesporuskladatelé Ludwig van Beethoven,Richard Wagner, Frederick Chopin,Franz Liszt, Robert Schumann,Richard Strauss a Carl Maria vonWeber, spisovatelé a básníci JohannWolfgang Goethe, Hans ChristianAndersen, Wilhelm Grimm, JohannGottfried Seume, Henryk Sienkiewiczi malíři Carl Robert Croll, Ernst GustavDoerell, Anton Sachetti a Karel Postl.Mezi významné návštěvníky patřily téžosobnosti z řad vědců a učenců, např.Wilhelm Humboldt, Johann GottliebFichte, Josef Dobrovský, FrantišekLadislav Čelakovský, Josef Jung-mann, František Palacký, VáclavHanka, Václav Kliment Klicpera, Vác-lav Beneš Třebízský, Josef KajetánTyl, Pavel Josef Šafařík, Karel Havlí-ček Borovský, Jan Neruda a jiní.

Záznam o příjezdu Franze Liszta do Teplic21. srpna 1857. Hosté uvedení nad jehojménem jsou z historického i politickéhohlediska neméně zajímaví...

34

Zakladatel abonentních a tzv. historických koncertůKarl Peters 1870 - 1886

3. Zakladatel abonentních a tzv. historickýchkoncertů Karl Peters 1870 - 1886

Karl Peters působil jako ředitel a dirigent teplického lázeňskéhoorchestru ve značně dlouhém časovém období, v rozmezí let 1870 -1886. V době jeho činnosti dochází v Teplicích k výraznému rozmachukulturního života, změny nastávají i ve vlastním provozu orchestru.Zámecké divadlo ani nouzově postavené letní divadlo v městské částiTrnovany již nevyhovovaly, a proto byla v roce 1872 zahájenavýstavba moderního divadla s předpokládaným celoročnímprovozem. Nové městské divadlo bylo postaveno v neoklasicistnímslohu s velkou kapacitou téměř tisíce sedadel. Zahajovací představeníse konalo v květnu roku 1874, divadlo bylo určeno pro operní,operetní a činoherní provoz. Divadelní dění vypadalo na první pohledimpozantně, již v prvním roce činnosti bylo v době od května doprosince nastudováno 20 oper a odehrána 54 představení.Skutečnost však byla prozaičtější, divadlo se téměř průběžněpotýkalo s finančními problémy, divadelní ředitelé se většinou střídaliv krátkých časových intervalech a to vše se odráželo často v nízkéumělecké úrovni představení. Zásadní pozitivum je nutno spatřovatv trvalém spojení s lázeňským orchestrem, který se stává rovněžorchestrem divadelním a celá polovina hudebníků je angažovánaceloročně. Řízení obou institucí zůstává oddělené, pro orchestr zdebylo navíc vytvořeno pevné zázemí pro koncertní činnost a početjeho členů vzrůstá na číslo 36. Nahlédneme-li na stránky teplicko-šanovského Anzeigeru, nutno konstatovat, že dlouhodobě věnovaldivadelním produkcím velkou pozornost, jež se odráželav pravidelných anoncích divadelních programů a obsáhlýchrecenzích. A zde se naopak výrazně zrcadlí skutečnost, jak nezkušeníbyli tehdejší publicisté vzhledem k hudebnímu dění, nebo na rozdílod dnešních dnů uznávali jiné umělecké priority. V recenzníchsloupcích nacházíme detailní zprávy o obsahu prováděných kusů,o pěveckém obsazení a jednotlivých výkonech. Trvalo však několiklet, než se v těchto hodnoceních začaly objevovat také zprávyo výkonu orchestru (a to vždy velmi stručně) a jméno dirigenta, dnesnezastupitelné informace. Velký divadelní sál využívaly ke svýmprodukcím rovněž místní pěvecké spolky.

Přesný časový rozvrh lázeňských koncertů se v místníchnovinách objevil také prostřednictvím plošné reklamy, kterou zdenásledně otiskujeme v grafickém originálu a citujeme v českémpřekladu.

V lázeňském hudebním životě se neustále těšily velké obliběkoncerty dechových hudeb. Příkladně na květnové koncerty v roce1872, kde účinkovala Vojenská kapela 73. regimentu, zve grafickyřešená anonce místního Anzeigeru (viz strana 31). Tyto koncerty sečasto odehrávaly v restauraci Leitmeritzer Bierhalle či v„elegantníchprostorách“ hotelu Neptun.

Původní divadlo, dokončené v roce 1874.První divadlo v Teplicích bylo provozovánouž v polovině 18. století na teplickémzámku a pojalo pouze 285 diváků. Kapa-cita zámeckého divadla nebyla dostaču-jící, v září roku 1872 byla proto zahájenastavba nového divadla, které mělo podokončení kapacitu 815 sedících a 185stojících diváků. V noci na 1. září 1919 všakbudova do základů vyhořela.

Rozpis lázeňských koncertů, uveřejněnýchv teplickém Anzeigeru v červnu 1872:

Městský teplický lázeňský orchestr řízenýhudebním ředitelem C. Petersem pořádáod 19. června 1872 své veřejné koncerty(bez vstupného) následovně:

a) denně ráno od 6.00 do 7.30 hodinv Lázeňské zahradě

b) denně v poledne od 11.00 do 13.00hodin v Zámecké zahradě

c) v neděli a ve čtvrtek odpoledne od 16.30do 18.30 v Zámecké zahradě

d) v pondělí, středu a pátek odpoledne od16.30 do 18.30 v Lázeňské zahraděv Teplicích.

Při špatném počasí budou odpolední kon-certy pod c) pořádané v knížecím zahrad-ním salonu Claryů a koncerty pod d)v lázeňském salonu.

35

Zakladatel abonentních a tzv. historických koncertůKarl Peters

1870 - 1886

Zdejší noviny zdůrazňovaly aktuálnost lázeňských koncertů,příkladně dne 13. července 1872 sloupkem nazvaným Concertrevue:„Produkce našeho řádného lázeňského orchestru si zachovávají neustálesvou přitažlivost a těší se čilé návštěvnosti. Publikum je vděčné zajednotlivé znamenité výkony a nešetří svými sympatiemi.“ Jak je ostatnězvykem, na program lázeňských koncertů bývala zařazována různápotpourri jako oblíbený, náladově zabarvený útvar suitovéhocharakteru. V uvedeném článku je také chváleno nové lázeňsképotpourri nazvané Mapa Evropy, obdobně je oceněno potpourritéměř současně hrané dechovým orchestrem, skladba s názvemVzpomínka na teplicko-šanovský maškarní průvod 1872. Jménaautorů zůstávají utajena, potpourri se však stávají zajímavou hudebníreakcí na místní společenské dění.

V postupu příštích let se místní noviny věnují předevšíminformacím o divadelním provozu, dílčím zprávám ze spolkovéhoživota zdejších pěveckých sborů, či příležitostným komornímkoncertům hostujících umělců. S lázeňským orchestrem sesetkáváme letmo v souvislosti s operním provozem, který bylprogramově velmi náročný a možnostem regionálních poměrůevidentně nadsazený. Anzeiger příkladně dne 3. června 1876 referujeo představení Meyerbeerovy opery Robert ďábel, kdy „výkony sborui orchestru byly na naše poměry velmi dobré, návštěvnost však slabá“.Dne 8. července téhož roku se čtenáři dočetli, že představeníRossiniho Lazebníka sevillského „bylo jedno z nejslabších novéstaggiony“. Při následném provedení Meyerbeerovy opery Hugenoti„se sbor a orchestr držely odpovídajícím způsobem…“, zájem publikavšak byl bohužel velmi malý.

K výrazné změně hudebních poměrů nesporně dochází v roce1878, kdy dirigent K. Peters zavedl pro lázeňský orchestr v zimnísezóně abonentní koncerty. Orchestr také spoluúčinkuje nakoncertech zdejších pěveckých sborů, i zde se dirigentské taktovkypříležitostně ujímá K. Peters. Orchestr pořádá rovněž mimořádnékoncerty s výtěžkem určeným na dobročinné účely.

V roce 1882 byl v Teplicích založen další hudební soubor,dělnický pěvecký spolek Slavík-Lidumil. Název byl zvolen podleslavného houslisty J. Slavíka, jenž v Teplicích koncertoval, přízvisko„Lidumil“ vyjadřovalo úkol podporovat národní snahy a české školství.Spolek představoval významnou prezentaci českého hudebního děnía propagoval zejména českou píseň.

Další programovou novinku K. Peterse představuje zřízení tzv.historických koncertů, které měly prostřednictvím pečlivě volenýchcharakteristických skladeb poskytovat posluchačům ucelený přehledo hudebně-historickém vývoji. Jeden z prvních koncertů tohoto typubyl uspořádán v knížecí Zámecké zahradě v neděli 8. července 1883,výtěžek měl být věnován penzijnímu fondu lázeňského orchestru.Ačkoliv byl koncert v místním tisku několikrát avizován, posluchačise nedostavili v předpokládaném počtu, takže ani penzijní spolekneobdržel původně předpokládanou částku.

Vstupní hala hotelu Neptun v Teplicích.

V lázeňském parku za budovou městskéhodivadla stála empírová kolonáda, zbou-raná v roce 1930.

Interiér původního divadla z roku 1874.

Voigtova fotografie Dělnického zpěvác-kého spolku Slavík-Lidumil je datována5. srpna 1894, kdy jeho sbormistrem bylA. Mizera. Spolek vznikl v roce 1882z pěveckého odboru Čtenářské besedy,založené v roce 1880.

36

Zakladatel abonentních a tzv. historických koncertůKarl Peters 1870 - 1886

Publikum však vděčně oceňovalo umělecké výkony orchestruv programu, jenž ilustroval hudební vývoj kompozicemi největšíchskladatelů od Georga Friedricha Händela až po Richarda Wagnera.K rekapitulaci uměleckého vyznění koncertu připojuje místní tisknacionální podtón: „Jak hrdi můžeme být my Němci na vývoj hudby jakonejněmečtějšího ze všech umění. Po důstojných hudebních hrdinechBachovi a Gluckovi přednesla lázeňská kapela výběr z optimistickyladěného pokladu skladeb Haydnových a Mozartových a přecházelak Beethovenovi, který byl jako první a jediný zastoupen předehrou,všeobecně proslavenou předehrou Egmont. Zde není dostatečný prostork tomu, abychom ocenili interpretaci tolika hudebních skvostů, chcemejen ještě zdůraznit fantazii z líbezných a zádumčivých písní Schuberta,skladeb, které přímo nadchly. Procítěně byl přednesen Mendelssohna zvláště jemně Schumannova Večerní píseň. Ale i u cizích mistrů jakoRossini, Verdi a Gounod se lázeňská kapela snažila o pečlivědiferencovanou charakteristiku. Důstojný závěr koncertu představovalapředehra k Wagnerově opeře Parsifal. Přednes tohoto obtížného díla sestal úctyhodným vyvrcholením koncertu. Snaha řešit větší úkoly je pronaši lázeňskou kapelu zárukou dalšího vývoje. I když je materiální úspěchmenší, úsilí o vytvoření něčeho hezkého působí také uspokojivě.“

O Petersových historických koncertech lázeňského orchestrunacházíme dílčí zprávy i v následujícím období.

Velmi pozitivní hodnocení uměleckého výkonu orchestru sepřesto také střetlo s neskrývanou zprávou o menším zájmu publika.O tom, že se všechny tyto kulturní otázky stávaly veřejným zájmem,svědčí studie, kterou 18. srpna téhož roku 1883 uveřejnil Anzeigerpod názvem „Zur Reform der öffentlichen Concerte“ (K reforměveřejných koncertů). Východiskem se staly stížnosti na neuspokojivýstav hudebního pavilonu v Lázeňské zahradě. Příčinou, proč mnohdylázeňští hosté považují koncerty pořádané v této zahradě za máloatraktivní, je nevyhovující rozložení míst k sezení, neboť stoly nejsouumístěné v bezprostřední blízkosti pavilonu. Lázeňský orchestr nemátolik členů jako vojenská kapela, navíc hraje jen smyčcový orchestr,a proto je nutné umístit posluchače co nejblíže. Ze zdravotníchdůvodů činí dlouhé stání většině lázeňských hostů problémy.Vzhledem k těmto nepříznivým poměrům trpí pověst zdejší kvalitnílázeňské kapely, jejíž interpretační výkony jsou lázeňskými hostypodceňované. Lázeňské publikum má totiž jen málo příležitostípřesvědčit se o dobré kvalitě zdejší kapely. Uvážíme-li značný početlázeňských koncertů pořádaných nejen v Lázeňské zahradě, jeví sez dnešního pohledu tato stížnost na nedostatek možností k návštěvěkoncertů místní kapely jako neoprávněná, otázkou zůstávají všechnyúhly tehdejší skutečnosti.

Článek teplického Anzeigeru z 18. srpna1883 věnující se reformě veřejných kon-certů.

37

Zakladatel abonentních a tzv. historických koncertůKarl Peters

1870 - 1886

Citovaná úvaha dále zdůrazňuje myšlenku, kterou se stáleintenzivněji zabývaly zdejší společenské kruhy spojené s lázeňskýmživotem. Teplice podle jejich názoru postrádají prostory vhodnék uspořádání větších neobvyklých slavností. Po dílčích úpravách bytakto bylo možné využívat zdejší divadlo, které je pro tuto proměnuzpůsobilejší než kterékoliv jiné. „Skvostná vnitřní hala a podivuhodnévedlejší místnosti skýtají dostatečný prostor pro shromáždění přibližnědvou tisíc lidí. Mimo hlediště a jeviště zde existují ještě nejméně tři většísály, s nimiž jsou spojené rozsáhlé terasy s nejkrásnějším výhledem dozahrad. V těchto prostorách by se daly lehce aranžovat slavnosti, jaké bymohly být nabídnuty nejnáročnějšímu a nejzhýčkanějšímu vkusu.Nesporně by se zde vytvořilo středisko zájmu lázeňských hostů a nejlepšíspolečnosti z lázeňského města a jeho bohatě osídleného okolí, a to v létěi v zimě.“

Interiér teplického divadla byl dobově nesporně na vysokéúrovni, o zdejším pořádání skutečně velkých slavností za účastilázeňského orchestru bude pojednáno později.

V lednu následujícího roku 1884 rozšířil pestrou škálu teplickýchhudebních aktivit nový fenomén, byl založen Teplitzer Zither-Club(Teplický citerový klub), vedený mistry citerové hry HansemBöhmem a Hansem Karpsem. Ostatně hra na citeru představovalav této době módní záležitost. Citerový klub se aktivně zapojil dohudebního života častým pořádáním koncertů, při nichž úspěšněspoluúčinkovali rovněž členové lázeňského orchestru.

V květnu téhož roku 1884 vstoupila do teplického kulturníhodění zpráva o úmrtí velikána české hudby Bedřicha Smetany. MístníAnzeiger věnoval této smutné události krátký sloupec, kde vyzdvihlzejména Smetanův vynikající cyklus symfonických básní Má vlast.Zůstává otázkou, zda na tuto skutečnost reagoval též místní orchestr.

Penzijní fond, přesněji Penzijní spolek členů lázeňskéhoorchestru, vznikl jako důležitý dobový projev snahy o sociální zajištěníhudebníků. Lázeňský orchestr každoročně uspořádal velkýdobročinný koncert s výtěžkem určeným vlastnímu penzijnímufondu. Z personálního hlediska náležel k důležitým akcím tohoto typugalakoncert pořádaný v červenci roku 1885 v Zámecké zahradě,orchestr řídil jeho šéf Peters. Vystupoval též divadelní sbor a sólisté,programová čísla vokálně-instrumentálního obsazení řídil divadelníkapelník Karl Wosahlo. Na programu zazněly skladby J. S. Bacha,G. Rossiniho, A. Lortzinga, R. Wagnera a dalších skladatelů. Koncert sesetkal s velkým ohlasem početného publika.

V následujícím roce 1886 dirigent lázeňského orchestru K. Petersukončil svou činnost a na toto místo nastoupil právě K. Wosahlo.

Upoutávka v teplickém Anzeigeru z 7. čer-vence 1883 na jeden z prvních tzv. histo-rických koncertů, který byl uspořádánv knížecí Zámecké zahradě v neděli 8. čer-vence 1883. Výtěžek měl být věnován pen-zijnímu spolku lázeňského orchestru.

Krátký článek v teplickém Anzeigeru zedne 14. května 1884, oznamující úmrtíBedřicha Smetany v Praze 12. května1884.

38

Orchestrální i divadelní kapelník a sbormistrKarl Wosahlo1886 - 1898

4. Orchestrální i divadelní kapelník a sbormistr Karl Wosahlo1886 - 1898

Karl Wosahlo se stal kapelníkem lázeňského orchestru v roce 1886,v roli dirigenta však nebyl v Teplicích nováčkem. Dosud zastával místokapelníka divadelního orchestru. Ve snaze zabránit jistým personálnímnesrovnalostem vydal ještě v červenci 1885 teplický divadelní výbornásledující prohlášení: „Výbor, stejně jako publikum a ředitelství jsous výkony pana Wosahla velmi spokojeni a je jen nutno si přát, aby takschopná síla u teplického městského divadla ještě dlouho zůstala.“

Dirigent Wosahlo se velmi aktivně účastnil teplickéhohudebního života. Vedle tradičních promenádních koncertů lázeňskékapely v Zámecké zahradě a Lázeňském parku dirigoval takésymfonické koncerty, kde mimo jiné posiloval prezentaci dílaLudwiga van Beethovena, a to zejména prováděním jeho symfonií.V divadle patřilo k jeho povinnostem nastudování všech opera velkých operet. Vzhledem k Wosahlovým sbormistrovskýmaktivitám intenzivně pokračuje místní spolkový hudební život, a tonejen během lázeňské sezony, ale též v průběhu celého roku.

K významným Wosahlovým počinům náleželo nastudovánívelkého, dnes však již zapomenutého vokálně-orchestrálního dílaPíseň o zvonu od německého klasicistního skladatele AndreaseRomberga, skladby napsané podle krásné básnické předlohyFriedricha Schillera. Toto velkolepé dílo bylo provedeno v Městskémdivadle v Teplicích 21. dubna 1886. Podle vyjádření obsáhlé recenzev místním Anzeigeru měl vedle sólistů, ženského i mužského sborua znamenité lázeňské kapely „čestnou zásluhu na úspěchu provedenízdatný sbormistr Wosahlo, který systematickým úsilím a vůlí překonalúskalí tohoto obtížného díla. Publikum v dobře navštíveném divadlesledovalo představení s čilým zájmem a intenzivním potleskem žádalosólisty a sbory o opakování jednotlivých výstupů.“

O Wosahlových aktivitách svědčí též obsáhlý zápis z generálníschůze teplického mužského pěveckého spolku Männerge -sangverein. Zpráva uveřejněná 6. října 1886 uvádí mezi zvolenýmipředními členy výboru spolku jména jako: „Gesangdirector: HerrMusikdirector Wosahlo; Stellvertreter: Emil Müller, Mitglied derCurcapelle“ (Sbormistr: pan hudební ředitel Wosahlo; zástupce: EmilMüller, člen lázeňské kapely). Sbormistr Wosahlo v příštích letechfiguruje na čelném místě řady koncertů tohoto pěveckého spolkua jsou intenzivně oceňované jeho zásluhy o vysokou uměleckouúroveň sborových koncertů. Založil rovněž ženský pěvecký sbor.

Současná Wosahlova prezentace na postu dirigenta lázeňskékapely přinášela evidentní výhody na poli vzájemné komunikacehudebních těles. Příkladně v pátek 18. března 1887 končilMännergesangverein koncertem v knížecím claryovském zámeckémsále svou celoroční koncertní sezonu. Lázeňský orchestr se podílel

Původní budova Kamenných láznív Šanově v polovině 19. století.

Koncertní pavilon v šanovském parkukolem roku 1850.

Kolonáda v Lázeňském parku v Teplicíchkolem roku 1840.

39

Orchestrální i divadelní kapelník a sbormistrKarl Wosahlo

1886 - 1898

na programu orchestrálními čísly, velkou zásluhu na úspěchu večeraměl opět hudební ředitel Wosahlo. Anzeiger v recenzi na citovanýkoncert prozrazuje též plány do budoucna, kdy by měly být na přánímnoha milovníků hudby v příští sezoně nastudované některé skladbyslavného teplického starosty Wolframa. Zejména by se mělo jednato vybraná čísla z jeho opery „Normani na Sicílii“. Tím by se díladomácích skladatelů měla uchránit před zapomněním.

V následujících letech místní noviny často referují o dalšíchsborových aktivitách pořádaných ve spolupráci s lázeňskýmorchestrem. K. Wosahlo je označován za osvědčeného kapelníkaa stává se zárukou úspěchu. Koncerty se setkávají s velkým zájmempublika. Zejména rok 1892 probíhal v Teplicích ve znamení velkýchsborových slavností.

V březnu uzavíral teplický Männergesangverein koncertemv městském lázeňském salonu další zimní sezonu a současněoslavoval čtyřicet let svého úspěšného působení. Slavnostní koncertřídil dirigent Wosahlo, výborně hrající lázeňský orchestr doprovázelsborová čísla, ze samostatných orchestrálních skladeb jmenujmepříkladně Mendelssohnovu programní předehru Hebridy. Tiskvěnoval této události dlouhou pochvalnou recenzi, kde vyslovili nadějnou prognózu do budoucna: „Úspěšné jubileum. S taknadšeným vedením a pěveckými hlasy může spolek vykročit k dalšímočekávaným úkolům.“

Na oslavy uvedeného spolkového výročí navazovala hudebníakce, která se stala nejen v Teplicích, ale i v celém regionu událostízásadního významu. Byla to Velká slavnost sborů, kde účinkovalopřibližně 1 500 pěvců. Setkání vyvrcholilo galakoncertemuspořádaným v neděli 14. srpna odpoledne v Městském divadle.Koncert zahájila lázeňská kapela řízená K. Wosahlem orchestrálnípředehrou, v rámci bohatého programu zaznělo příkladněBeethovenovo offertorium Die Ehre Gottes in der Natur. Zpívalo sena různých místech Teplic, k oficiálním událostem náležel i plesv hotelu Neptun.

K. Wosahlo se takto věnoval řízení teplického lázeňskéhoorchestru dvanáct let, v roce 1898 odešel do zaslouženého důchodua jeho místo převzal Franz Zeischka. Přesto se s Wosahlovýmjménem setkáváme v souvislosti s hudebním děním ještěv následujícím období. Männergesangverein uspořádal příkladněv neděli 2. ledna 1899 silvestrovskou slavnost, kde vedle sólistů, sborua orchestru působil též dirigent Wosahlo. V orchestru zasedli takéinstrumentálně vyspělí členové sboru. Publikum se stalo svědkemzrodu nové situace, po vzoru vídeňského „Salonorchesters“ zdevznikla „Hauscapelle“ - domácí orchestr, který by při patřičné pílisvých členů mohl při veřejných koncertech vystupovat se spolkem.Evidentně se jednalo o náhradní řešení vzhledem k dřívější spoluprácis lázeňskou kapelou. „Hauscapelle“ následně skutečně figurujev programech spolkových koncertů.

Na konci 19. století byl prostor Na Ptačíchschodech oblíbeným místem pro konánímenších hudebních produkcí.

Hudební pavilon v Zámecké zahraděpoblíž Zahradního a plesového domu.

Prostředí v blízkosti hudebního pavilonuv Lázeňské zahradě.

40

Éra slavných umělců v TeplicíchFranz Zeischka1898 - 1906

5. Éra slavných umělců v TeplicíchFranz Zeischka1898 - 1906

Franz Zeischka převzal taktovku teplického lázeňskéhoorchestru na přelomu let 1898 a 1899, dříve působil jako dirigentKeimova orchestru v Mnichově. Původem rodák z Vrbičky u Podbořanv severních Čechách zvítězil v konkurzním řízení z přihlášených 174uchazečů. Jako schopný dirigent a rovněž organizátor brzy po svémnástupu do funkce kapelníka provedl řadu koncepčních změn v práciorchestru, zejména vytvořil cykly symfonických koncertů a rovněžzavádí tzv. „Künstler-concerte“ vynikajících sólistů. S lázeňskýmorchestrem v této době spolupracují přední světoví dirigenti, doTeplic přijíždějí sólisté a komorní soubory zvučných jmen. Lázně setak stávají skutečným významným hudebním centrem. Od roku 1902Zeischka zavádí také populárněji laděné orchestrální koncerty„Volksconcerte“. Je horlivým příznivcem díla L. van Beethovena, jižv prvním roce teplického působení zde provedl osm Beethovenovýchsymfonií.

Jako první z velkých osobností navštívil v této době Teplicepřední italský klavírista Ferruccio Busoni. V relativně krátké doběkoncertoval v Teplicích čtyřikrát, 9. března 1899, 9. února 1903,27. března 1903 a 2. dubna 1908. Na koncertě dne 9. března 1899přednesl za spolupráce teplického lázeňského orchestru řízenéhoF. Zeischkou Klavírní koncert č. 5 Es dur, op. 73 L. van Beethovena.Koncert se uskutečnil v sále nového teplického střediska s názvemVereinshaus (Spolkový dům), později tzv. Lindenhof (Lipový dům).Orchestr zahájil program předehrou k opeře Oberon C. M. vonWebera. Po interpretaci Beethovenova koncertu pokračoval klavíristasólovým provedením skladeb Schumannových, Chopinovýcha Lisztových. Jednalo se tedy o dobovou zvyklost ve stavběprogramů, dnes by byla tato dramaturgie vysvětlitelná jen jakovýjimečnost umělecké „hvězdy“. Místní Anzeiger začal po relativníabsenci obsáhlých koncertních informací v minulých letech věnovattěmto programům zásadní pozornost. Publicista píšící pod šifrou „Y“pojal recenzi spíše jako literární esej, přirovnávající „klavíristovohudební cítění k velkému dalekému mostu pnoucímu se od italskýchhudebníků k J. S. Bachovi“. Dále ve svých úvahách směřujek Beethovenovi. „Právě v Beethovenově koncertu č. 5 op. 73 postupujístyl a pojetí v nejkrásnější jednotě. V Beethovenovi leží prazákladmoderní svéráznosti a hojnosti instrumentální hudby a virtuozity…“Ohlasům následujících koncertů špičkových umělců věnujemepozornost vždy s ohledem na jejich specifičnost a zajímavost.

S temperamentem sobě vlastním postupoval dirigent Zeischkav reorganizaci orchestru. Docílil rozšíření počtu členů orchestru z 36na 48. Podle informace uveřejněné v místních novinách se „prvnímkoncertním mistrem a zástupcem dirigenta stal pan Eugen Adorjan.Tento ještě mladý umělec je žákem Joachimovým, byl mimo jiné také

Plakát abonentního koncertu teplickéhoorchestru z 9. března 1899. Za řízeníFranze Zeischky byl sólistou klavírista Fer-ruccio Busoni.

Plakát abonentního koncertu teplickéhoorchestru z 9. února 1903. Za řízení FranzeZeischky byl sólistou opět italský klavíristaFerruccio Busoni.

41

Éra slavných umělců v TeplicíchFranz Zeischka

1898 - 1906

koncertním mistrem známého Lamoureux-Orchester v Paříži a má velkýkoncertní repertoár. Své výkony dokumentuje skvělými recenzemi…Lázeňská kapela bude nyní obsazena následujícím způsobem: 8 prvníchhouslí, 6 druhých houslí, 5 viol, 4 violoncella (sólohráč), 4 kontrabasy,2 flétny, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny,1 tuba, 2 bicisté a harfa.“ Orchestr je již schopný hrát dobověvšestranný repertoár.

F. Zeischka požadoval také úpravy časů koncertů lázeňskékapely následovně:

„1. Ranní koncerty (polovina kapely) denně od 6.30 do 7.30 hodinv Lázeňské zahradě;

2. Polední koncerty (celý orchestr) každé pondělí, středa, pátek,sobota a neděle od 11.30 do 13.00 hodin v Zámecké záhradě;

3. Odpolední koncerty (celý orchestr) od 16.30 do 18.30 hod. v úterýa v pátek v Lázeňské zahradě (symfonické koncerty) a každé pondělí,středu a sobotu v koncertním pavilonu v Šanově.“

Strhující hudební událostí se nesporně stal koncert, kdevystoupil mnichovský Keim-Orchester, jenž do Teplic zavítal v rámcisvého evropského turné. Tento současně pátý abonentní koncertsezony 1898 - 1899 se uskutečnil 16. dubna 1899 v Městském divadle,orchestr řídil Felix von Weingartner. Teplický tisk již několik týdnůpředem detailně informoval o orchestru, kapelníkovi a předprodejivstupenek. Orchestr čítal 70 hudebníků a patřil tehdy k nejlepšímtělesům v Německu. Kapelník Weingartner, současně také šéfsymfonických koncertů královské dvorní kapely v Berlíně, se řadilvedle Hanse Richtera a Gustava Mahlera k největším dirigentům svédoby. Ostatně nebyl v Teplicích naposledy. Na programu koncertuzazněly skladby C. M. von Webera, F. Liszta, R. Wagnera a L. vanBeethovena. Koncert se logicky setkal s velkým posluchačskýmohlasem, místní tisk fundovaně ocenil výkon dirigenta i orchestru,jenž „je tvořen inteligentními a zdatnými hudebníky. Každý tón jeušlechtilý u dřev, klarinetu, flétny, fagotu; žesť je plný a ne příliš ostrý…sbor smyčců zní bohatě“.

Teplický hudební program dále pokračoval symfonickýmikoncerty. V červnu téhož roku zazněla na programu dalšího z nichmimo jiné Symfonie č. 1 B dur „Jarní“ Roberta Schumanna. Recenzentbyl s provedením relativně spokojen, orchestr hrál v dobrémpracovním rozpoložení. Přesto zde byl dirigent Zeischka požádáno opakování (nejlépe v zimě) této krásné symfonie, ale v uzavřenémprostoru, bez rušivých vnějších vlivů v prostředí pavilonu(pravděpodobně šanovského).

V říjnu 1899 představil F. Zeischka novou koncertní sezónu 1899- 1900 tvořenou pěti koncerty předních sólistů a čtyřmi symfonickýmikoncerty lázeňského orchestru. V místním kontextu se začínáobjevovat požadavek, aby byl s ohledem na celkový koncertní provoza v neposlední řadě též vzhledem k honosnějšímu „tónu“ používánnázev „Teplitzer Stadt-Orchester“ (Teplický městský orchestr). Proabonentní řadu „sólistických“ koncertů se podařilo získat skutečněvynikající umělce. Zahajovací koncert se uskutečnil 15. listopadu

Franz Zeischka (1869 - 1909), severo-český dirigent a houslista, studoval hruna housle na hudební akademii v Mni-chově u Franze Serapha Brücknera. Sou-časně zde studoval hudební teorii. Půso-bil v divadelních orchestrech v Görlitz,Berlíně a Moskvě, po svém návratu doMnichova se stal členem tamního Keim-Orchester. Zde se začal zajímat o dirigo-vání, věnoval se studiu a brzy se stal dru-hým dirigentem tohoto orchestru.V roce 1898 získal dirigentské místov Teplicích, pro toto působení měl nej-lepší předpoklady, velmi rozšířil činnostorchestru. V roce 1903 se v KarlovýchVarech uvolnilo po zemřelém AugustuLabitzkém místo kapelníka, Zeischkatoto místo získal. Nenastoupil zde však,neboť byl dosud vázán smlouvouv Teplicích. V Karlových Varech se v roce1906 opět zúčastnil konkurzu a opě-tovně zde zvítězil, nyní na toto místoskutečně nastoupil. Během krátké dobysvého působení zásadně obohatil reper-toár orchestru a podobně jako v Tepli-cích zde i v zimních měsících zavedlabonentní symfonické koncertya výrazně pozvedl hudební život. Podjeho vedením získal karlovarský lázeň-ský orchestr skvělý zvuk rovněž dalekoza hranicemi města.

Plakát koncertu Keimova orchestru z Mni-chova, který se uskutečnil v Teplicích 16.dubna 1899 s dirigentem Felixem Wein-gartnerem.

42


v Městském divadle a vystoupil zde klavírní virtuos Eugen d´Albert,považovaný za jednoho z největších pianistů své doby, žák F. Liszta.První koncert symfonické řady byl naplánován na konec října rovněždo Městského divadla a stěžejním dílem programu se měla státBeethovenova Symfonie č. 3 Es dur, op. 55, „Eroica“.

Lázeňský orchestr přispíval k rozkvětu hudebního života širšíhoregionu, neboť tři symfonické koncerty měly být v průběhu měsícůříjna až prosince uspořádané též v Mostě. Zeischka pokračovalv angažování nových, perspektivních členů orchestru. Na prvnímsymfonickém koncertu se měl představit nový koncertní mistr,vynikající mladý houslista Adrian Rappoldi. Dosavadní koncertnírecenze hovoří o jeho výkonech v superlativech, kladně je hodnocenjeho talent, hluboké hudební cítění a obdivuhodná technika. Nově jeangažován též sólovioloncellista Willy Deckert z Lipska, který v rámci„Leipziger Lisztvereins-Concerte“ působil jako první cellista podWeingartnerovým vedením. Místní noviny se zmiňují takéo hostování teplického orchestru řízeného F. Zeischkou v Praze.

Teplické pěstování Beethovenova kultu našlo zásadní vyjádřeníve slavnostním symfonickém koncertě pořádaném v Městskémdivadle 10. dubna 1900, kdy byly lázeňským orchestrem provedenédvě Beethovenovy symfonie, Symfonie č. 1 C dur, op. 21 a Symfonieč. 9 d moll, op. 125 se Schillerovou Ódou na radost. Sólové partypřednesli tepličtí a němečtí pěvci, ve čtvrté větě 9. symfonie se dálepředstavily spojené teplické pěvecké spolky. Dirigent Zeischka sklidilslova velké chvály. O tom, že se jednalo o událost prvořadéhovýznamu svědčí i skutečnost, že Anzeiger v časovém předstihuuveřejnil obsáhlý programový výklad Beethovenovy Symfonie č. 9napsaný R. Wagnerem.

V Teplicích se skutečně obdivuhodným způsobem střídalivynikající umělci své doby. Věhlasný španělský houslový virtuosPablo de Sarasate se zde představil 13. prosince 1900. Za doprovodulázeňského orchestru řízeného F. Zeischkou přednesl Koncert prohousle a orchestr č. 1 g moll, op. 16 Maxe Brucha a dále vlastnínovinkovou skladbu Introdukci a tarantelu pro housle a orchestr. Jakopřídavek potom zazněly ještě Sarasateho slavné Cikánské melodiea Bachova gavota. Již dříve jmenovaný recenzent místních novinu příležitosti tohoto koncertu opět plně rozvinul škálu umění slovave spojení se zkušenostmi hudebního kritika. „…Spohrův výrok, žehouslím náleží první místo mezi hudebními nástroji, se pod dojmem hrytakového velikána, jakým je Sarasate, stane realitou. Ovšem Spohr tímtovýrokem porovnával housle s lidským hlasem. Bohaté možnostimodulace, neomezené odstíny ve výrazu, kvalitu tónu a barvu, to majíhousle téměř společné s lidským hlasem…“ A nyní k Cikánskýmmelodiím: „Melodie zde kvete v plné jemnosti, bolesti a touze. Někdonení třebas zcela spokojený, když však uslyší Sarasateho tón, je jistěodzbrojený. Tento překrásně vytvořený tón, tato hladkost, jeho způsobvystupování, to vše považujeme za specialitu umělce ze země touhy.Jsem pod dojmem takové hry, kde jsou produkovány dvojhmaty,pizzicata pravou i levou rukou současně, arpeggio, běhy a chromatické

Plakát 3. abonentního koncertu teplic-kého orchestru z 13. prosince 1900. Sólis-tou byl Pablo de Sarasate a dirigentemFranz Zeischka.

Plakát hostujícího Berliner Tonkünstler-Orchesters z 1. března 1903. Dirigentembyl slavný skladatel Richard Strauss.

43


1898 - 1906

škály, jako by to byla nejsnazší věc na světě...“ Úspěch koncertu bylsamozřejmě obrovský. Poděkování náleželo také hudbymilovnýmmecenášům, kteří koncert umožnili.

Po všech slovech chvály je však závěr recenze poněkudpřekvapující: „…Co máme říci chvályhodného našemu panu řediteliZeischkovi, co dosud častěji neslyšel? Snad tím najdeme plus, kdyžtvrdíme, že jeho záměry jsou lepší než jejich realizace, která samozřejměsouvisí s hudebním tělesem. Poznali jsme to příkladně při velkémcrescendu v závěru první věty symfonie, při zesilování, které bylo citemjistě dobře zamýšlené, ale v realizaci toto stupňování ztroskotalo namateriálu…“ (zřejmě interpretačních možnostech orchestru).

Každý následující rok přinášel vystoupení velkých mistrů.7. března 1902 koncertoval za spolupráce lázeňského orchestruv Městském divadle velký belgický houslista Eugène Ysaÿe, provedlmimo jiné Beethovenův Houslový koncert D dur.

Velkým hudebním zážitkem se nesporně v neděli 1. března 1903v 11 hodin dopoledne stal koncert německého BerlinerTonkünstler-Orchesters. Dirigentské taktovky se ujal sám velký šéforchestru Richard Strauss. Na programu zazněla BeethovenovaSymfonie č. 7 A dur, dále předehra k opeře Tristan a Isolda R. Wagnera,z vlastního Straussova díla mimo jiné symfonická báseň Don Juan.Pro lepší pochopení skladby přinesl místní tisk ještě před koncertemzamyšlení nad obsahovými záměry a kompozičními principy uvedenéStraussovy symfonické básně. Po koncertě recenzent poznamenává:„V neděli dopoledne nepřichází publikum do divadla za zábavou, ale abypoznalo velké umění. R. Strauss není dirigentem okázalých gest, nýbržjako šéf povzbuzujícím způsobem ukazuje svou představu. Nemámekaždý den příležitost slyšet takový orchestr, jakým je Berliner Tonkünstler-Orchester, ve společném znění výborný a působí vřelým dojmem. Plně seidentifikuje se svým slavným šéfem. A R. Straussovi ještě chceme sdělit: JsiMistrem a máš před sebou budoucnost.“

Koncert berlínských hostů vystřídal 8. března programproslulého Českého kvarteta, hrajícího v obsazení Karel Hoffmann,Josef Suk, Oskar Nedbal a Hanuš Wihan.

Teplickou galerii slavných houslistů koncertujících společněs lázeňským orchestrem dále rozšířil rakouský houslový virtuos FritzKreisler, který se 21. listopadu 1904 představil vedle Paganinihovariací zejména Koncertem pro housle a orchestr D dur JohannesaBrahmse.

Dva velké symfonické koncerty příštích let se staly autorskými„galaprogramy“ v Teplicích již dříve hostujících dirigentů. „RichardStrauss - Abend“ se uskutečnil v Městském divadle 27. ledna 1905a jeho program byl logicky symbolicky sestaven pouze z tvorbyRicharda Strausse. Teplický lázeňský orchestr řídil sám skladatel.Vlastní skladatelský večer „Felix Weingartner - Abend“ obdobnědirigoval v Teplicích 7. dubna 1906 sám Felix Weingartner. Do Tepliczavítal Mistr Weingartner také později, v roce 1927 zde s velkýmúspěchem dirigoval Beethovenova Fidelia.

Plakát 6. posledního abonentního kon-certu sezony 1901 - 1902. S teplickýmorchestrem vystoupil houslový virtuosEugène Ysaÿe 7. března 1902.

Plakát 1. abonentního koncertu sezony1904 - 1905. S teplickým orchestremvystoupil další houslový virtuos Fritz Krei-sler 21. listopadu 1904.

44


Ještě v roce 1905, dne 11. ledna, koncertovala v Teplicích vespolupráci s lázeňským orchestrem též proslulá německá koloraturnísopranistka Lili Lehman. Ostatně nebyla zde poprvé, v roce 1897zpívala v místní opeře. V roce 1905 zazněla v jejím programu mimojiné též Beethovenova árie Ah, perfido. Za výkon souboru „slavil pandirigent Zeischka triumf jako šéf orchestru“.

V průběhu působení F. Zeischky na postu ředitele lázeňskéhudby je nutno krátce odhlédnout od ryze uměleckých záležitostí.Zachoval se totiž výnos řešící s platností od 1. ledna 1905 sociálnípostavení hudebníků Bestimmungen über die Versorgungs -genüsse der Mitglieder der städt. Kurkapelle in Teplitz-Schönau(Ustanovení o zaopatření požitků členů městské lázeňské kapelyv Teplicích-Šanově), dokument schválený na zasedání městské radyv Teplicích dne 11. listopadu 1904. Uvážíme-li, kolik desetiletí sečlenové orchestru vzhledem ke statutárnímu nedořešení tétoproblematiky a nedostatku finančních prostředků pro orchestrpohybovali v naprosté sociální nejistotě, jedná se nesporně o velmidůležitý a rovněž dobově atraktivní dokument. Pro demonstraciuvádíme stručný obsah několika paragrafů: Členové orchestruzaměstnaní na plný pracovní úvazek mají v případě neschopnostivykonávat svou profesi nárok na důchod, jehož výše je odstupňovanápodle počtu odpracovaných let, hranici pro odchod do důchodu tvořívěk dosažených šedesáti let. Dále je pamatováno na zaopatření vdova dětí zesnulých členů orchestru, na otázky související s ukončenímpracovních smluv a podobně. Jednotlivé detaily řešení sociálně-právních vztahů jsou tímto dokumentem řádně specifikovány.

Pohlédneme-li zpět na celé teplické hudební dění v dobězdejšího působení dirigenta Zeischky, nelze než obdivovat jehocelkový přínos místní hudební kultuře. Kritiky se o jeho působenívyslovovaly vesměs velmi pochvalně. Na základě vítězství v tamnímkonkurzu Zeischka v roce 1906 odchází na místo dirigenta lázeňskéhoorchestru v Karlových Varech. Jeho taktovku v Teplicích převzal napatnáct let Johannes Reichert. Těžké je dnes proniknout dopodhoubí a zákulisí mezilidských vztahů a stanovisek. Ačkoliv jsmeprůběžně citovali Zeischkovy zásluhy, v roce 1911 uveřejnil teplickýpublicista Anton Klima retrospektivní studii věnovanou místnímuhudebnímu dění, kde mimo jiné vymezil Zeischkovu a Reichertovuuměleckou pozici: „Tento Zeischka! Přišel k nám kouzelníks Rubensovým štětcem, se šťavnatou plností tvorby Tiziana. Teprve nyníspadly šupiny z očí… Reichert nás vedl k čistým pramenům, proměnilhudbu do podoby spasitelky. Ano. Měli jsme zde vždy hudbu, však teď tuteprve máme t u hu d b u .“

Navzdory tomuto odsouzení byl F. Zeischka zřejmě meziteplickými dirigenty významnou, ne-li největší uměleckou osobností,neboť jeho jméno uvádějí respektované hudební encyklopedie.

Velkou zásluhu na úrovni tehdejšího místního kulturního děníměl nesporně také hudební intendant Dr. F. Stradal.

Felix Weingartner (1863 - 1942), ně-mecký dirigent a skladatel, studoval nej-prve kompozici ve Štýrském Hradci a v Lip-sku. Roku 1884 zahájil svou bohatoukoncertní dráhu v Královci, pokračovalv Hamburku a Mannheimu. Dále působilna prestižních dirigentských postech, roku1891 se stal šéfdirigentem berlínské operya tamní královské dvorní kapely, současněpůsobil v Mnichově, v roce 1908 vystřídalMahlera ve vídeňské Dvorní opeře. Odroku 1912 diriguje v Hamburku a Darm-stadtu, 1919 - 1924 znovu působí ve Vídnia řídí mimo jiné Vídeňské filharmoniky.Věnoval se též kompozici, napsal šest sym-fonií, symfonické básně, opery na vlastnílibreta, bohatou písňovou tvorbu a dalšískladby.

Plakát 6. posledního abonentního kon-certu sezony 1905 - 1906 teplickéhoorchestru ze 7. dubna 1906, který řídilslavný dirigent a skladatel Felix Weingart-ner.

45


1898 - 1906

Richard Strauss (1864 - 1949), německýdirigent a skladatel, syn sólohornisty mni-chovského dvorního orchestru, měl odmládí skvělé podmínky k hudebnímu roz-voji a brzy velmi úspěšně zastával špič-kové dirigentské posty. Již v roce 1885 stanul v čele dvorního orchestru v Meinin-genu, ale už na podzim 1886 přijalnabídku na místo kapelníka Dvorní operyv Mnichově. V roce 1898 byl povolán jakodirigent do Berlína, kde působil do roku1918, následně se stal dirigentem a spolu-ředitelem vídeňské Státní opery. Ponástupu fašismu byl v letech 1933 - 1935jmenován prezidentem Říšské hudebníkomory, tato skutečnost ho v poválečnédobě zásadním způsobem kompromi -tovala v očích hudební veřejnosti.V Německu a dále v Evropě dlouhodoběplatil za znamenitého dirigenta zejménasvých, Mozartových a Wagnerových skla-deb. Jako skladatel vytvořil nesmírněobsáhlé dílo, které kompozičně čerpaloz pozdně romantických tvůrčích principů.Jeho umělecký význam spočívá předevšímv symfonických básních a programníchsymfoniích s velkou obsahovou zvukoma-lebnou šíří a dále v operách, kde se zej-ména v operách Salome a Elektra obracík moderní výrazové poetice. Proslavil setéž tvorbou nástrojových koncertů a písní.Věnoval se rovněž hudebně-teoretickémudílu. Je znám svým kladným vztahemk české hudbě, několikrát dirigoval v Prazea velmi si vážil zejména Smetanovýchsymfonických básní.

Slavný skladatel Richard Strauss řídil teplický orchestr dne 27. ledna 1905. Na programubyly výhradně jeho díla.

46

Dirigent a hudební popularizátorJohannes Reichert1906 - 1922

6. Dirigent a hudební popularizátorJohannes Reichert1906 - 1922

Johannes Reichert nastoupil na místo kapelníka zdejšíholázeňského orchestru v roce 1906. Předtím pedagogicky působil jakoprofesor na drážďanské konzervatoři a vedle činnosti dirigenta sevěnoval též výuce kompozice. Teplice se staly jeho uměleckýmpůsobištěm po dobu šestnácti let, tedy do roku 1922. Navázal nakoncepci F. Zeischky, pokračoval v symfonických i lidovýchkoncertech a rovněž ve spolupráci se špičkovými umělci světovéhojména. Místní tisk obdobně jako v nedávné minulosti věnovallázeňským koncertním aktivitám značnou pozornost, Reichertovydirigentské výkony byly hodnoceny velmi pozitivně: „ukázal sev novém světle...“, „jeho práce byla plná světla...“. Sám byl též výbornýmklavíristou, k jeho přednostem náležela schopnost doprovázet přikomorních vystoupeních sólisty na klavír, podle vyjádření recenzentů„není jen doprovazečem, ale také koncertujícím umělcem“. Lázeňskýorchestr se nejprve jako v minulosti pravidelně podílel na teplickémdivadelním provozu, ale od roku 1913 se zde z důvodu velké finančnínáročnosti vlastní operní představení přestala konat. Provoz bylomezen na pořádání vystoupení hostujících souborů a umělců,městský orchestr zde však nadále provozoval své abonentnísymfonické koncerty.

Ze sledu významných místních událostí jmenujme v roce 1907uspořádaný koncert vynikajícího německého houslisty JosephaJoachima, 10. ledna 1908 v Městském divadle dále s velkýmúspěchem vystupoval světově proslulý belgický houslový virtuosEugène Ysaÿe, jenž v Teplicích koncertoval již podruhé. Zaspolupráce lázeňského orchestru pod Reichertovou taktovkoutentokrát přednesl Mozartův Houslový koncert č. 3 G dur a Skotskoufantazii pro housle a orchestr op. 46 M. Brucha.

Reichert se obdobně jako jeho předchůdci spolupodílel naamatérských aktivitách teplických pěveckých sborů. V roce 1911 sispolek Liedertafel připomínal 50. výročí svého působení. Dne19. listopadu tohoto roku byl při této příležitosti v hotelu Neptunuspořádán slavnostní koncert, kde spoluúčinkoval lázeňský orchestrřízený J. Reichertem, jenž se u vybraných programových čísel ujal téžklavírního doprovodu.

Ovšem Reichert vnesl do teplického hudebního života ještě dalšínovinku, v níž nezapřel svou roli hudebního pedagoga. Předzávažnými filharmonickými koncerty uveřejňoval v místnímAnzeigeru fundovaný výklad, kterým příštím návštěvníkům přiblížilosobnost skladatele a kompoziční zvláštnosti, eventuálněmimohudební program uváděného díla. Lázeňské koncerty chápaljako předstupeň symfonických koncertů. Z pozice dirigenta, kterýnechce svou prací jen bavit, ale také vychovávat publikum, se jednaloo velmi promyšlený a záslužný krok.

Druhé vystoupení houslisty Eugèna Ysaÿev Teplicích, tentokrát v rámci 3. abonent-ního koncertu 10. ledna 1908. S teplickýmorchestrem vystoupil již pod taktovkouJ. Reicherta.

Koncert k 50. výročí pěveckého spolku Lie-dertafel v hotelu Neptun dne 19. listopadu1911. Johannes Reichert nejen dirigovalteplický orchestr, ale sám i doprovázelsólisty na klavír.

47

Dirigent a hudební popularizátorJohannes Reichert

1906 - 1922

Jako příklad uveďme Cesara Francka a jeho symfonickou báseňProkletý lovec, či zejména skladatelovu slavnou Symfonii d moll.Obdobně stručně, ale velmi zajímavě a zasvěceně přiblížilpotenciálním posluchačům závažnou Symfonii č. 5 Gustava Mahlera,symfonie byla provedena na pátém abonentním koncertě 15. února1912. Reichert zde nejprve pojednal o motivických souvislostecha charakteru jednotlivých vět a vykreslil také obsahovou podstatuskladby postavené na filozofii vystřídání smutku a bolestiz nenahraditelné ztráty novou životní nadějí. Přitom se nejednáo mimohudební program, ale o duchovní ideu, jejíž základy položiltaké Ludwig van Beethoven ve své páté a deváté symfonii.

Jak již bylo dříve uvedeno, výkony orchestru řízenéhoJ. Reichertem hodnotila kritika velmi kladně. Vraťme se ještě ketřetímu abonentnímu koncertu, na němž dne 10. ledna téhož rokuúčinkoval v Městském divadle výborný německý houslista AdolfBusch. Kromě Mozartovy Linecké symfonie C dur, KV. 425 a Koncertupro housle a orchestr Maxe Regera, op. 101 přednesl Variace prohousle a orchestr J. Joachima. Místní tisk konstatuje, že v této skladbě„má virtuos zjevně příležitost ukázat své umění ze všech stran. Obrovskýaplaus byl bohužel nelítostně přerušen železnou oponou, jinak byentuziastické publikum přivolalo mladého houslistu ještě vícekrát napódium.“ I taková situace se může přihodit. Rovněž byl velmi oceněnorchestr: „Dnes obzvláště chválíme zvládnutí velmi těžkého doprovoduv houslovém koncertu, stejně jako vyzdvihujeme zdrženlivost v tvorbětónu v Mozartově symfonii. Tento koncert byl skutečně jednímz nejzajímavějších v dlouhé řadě našich filharmonických vystoupení.“Počátek roku 1912 v Teplicích evidentně proběhl ve znamení velkýchhudebních událostí. 17. února se v Městském divadle uskutečnilapremiéra opery Banadietrich od Siegfrieda Wagnera, syna RichardaWagnera. Jednalo se skutečně o výjimečný čin v dějinách zdejšíhodivadla, premiéře byl osobně přítomen autor. Jakmile vstoupil doředitelské lóže beznadějně vyprodaného sálu, stal se okamžitěstředem zájmu publika. Představení se zúčastnili též teplický starostaa městští radní, dirigoval divadelní kapelník Müller-Brem. Posluchačijinak zvyklí na často uváděné opery Richarda Wagnera přijali tutonovinku s velkým nadšením, ostatně byli na premiéru připraveni.Reichert krátce předtím uveřejnil v místním tisku obsáhlou studiio opeře a jejím obsahu, jenž je zajímavý též z regionálního hlediska.Jedná se totiž o lužickosrbskou pověst o Banadietrichovi, tedy o rytířiDietrichu von Bern, v podobě, jak je tato sága známá v severníchČechách, konkrétně ve Varnsdorfu. Siegfried Wagner pozdějikrátkodobě působil též jako dirigent teplického operetního provozu.

J. Reichert slavil úspěchy také jako skladatel, o čemž svědčíkoncert uspořádaný dne 25. října 1907 drážďanskou Volks-Sing-Akademie. Velkolepé sborové akce se zúčastnilo přibližně 420účinkujících a zazněla zde Reichertova novinková skladba z roku 1906Rapsodie pro baryton, sbor a orchestr napsaná podle básně JohannaGottfrieda Herdera s názvem Hudba.

Reichertův výklad 5. symfonie GustavaMahlera v místním tisku před abonentnímkoncertem 15. února 1912.

Rozpis míst a časů konání koncertů uve-řejněný v průvodci „Führer“ z roku 1911.

48

Dirigent a hudební popularizátorJohannes Reichert1906 - 1922

V roce 1912 dále Reichert dirigoval v Chemnitz filharmonickýkoncert, kde byla mimo jiné s velkým úspěchem uvedena jehočtyřvětá hudební báseň Noční hudba, napsaná v roce 1911. Reichertbyl oslavován jako skladatel a dirigent, zpráva se již nezmiňuje o tom,zda účinkoval rovněž teplický lázeňský orchestr. V lednu 1918 provedlv Teplicích operní pěvec Salzinger v rámci programu svého koncertutaké dvě Reichertovy písně. Reichert byl evidentně velmi plodnýmskladatelem, jehož skladby však již zavál prach hudebních archivů.

Krátce se zastavme opět u řešení sociálního zajištění členůorchestru. Mezi historickými materiály byl objeven statut již dřívejmenovaného Penzijního spolku členů lázeňského orchestru,v minulých desetiletích byly průběžně pořádané koncerty s výtěžkemvěnovaným ve prospěch tohoto spolku. Podle specifikace paragrafuč. 3 nově nalezeného ustanovení zde dochází k terminologickémuupřesnění, dřívější „Pensionsverein der Mitglieder der TeplitzerKurkapelle“ je nahrazen dobovým názvem „Pensionsverein derMitglieder des städtischen Orchesters in Teplitz-Schönau“. Zde seobjevuje oficiální preference nového názvu „Městský orchestrv Teplicích-Šanově“, ačkoliv v běžném styku je nadále používánooznačení „lázeňský orchestr“. Situaci poněkud komplikuje skutečnost,že uvedený statut není datovaný, pouze na titulní straně nacházímerukopisně doplněný letopočet 1907. Nahlédneme-li na jednotlivéparagrafy statutu, zjistíme příkladně, že členové spolku museli uhraditvstupní poplatek a byli rozčleněni do tří kategorií. „První třídu“představovali hudebníci, aktivní členové spolku, do „druhé třídy“ bylizařazeni členové, kteří od spolku dostávali penzi, „čestní“ členovéspolku patřili do „třetí třídy.“ Veškeré další finanční podmínky a vztahyjsou propracované velmi detailně. Dokument, ač bez spolehlivédatace, znamená nesporně důležitý pohled na dobovou snahuposkytnout členům orchestru sociální jistoty.

V letech 1914 - 1918 výrazně ovlivnila evropské politické,ekonomické a všeobecně společenské dění první světová válka,teplický hudební život včetně koncertů lázeňské kapely postupovalv zásadě v duchu místních zvyklostí, avšak ve značně zúžené podobě.Svědectví o tom podávají stručnější a méně časté zprávy v dennímtisku.

V roce 1919 do základů vyhořelo teplické Městské divadlo, čímžse zásadně změnily podmínky k provozování symfonických koncertů.Náhradní řešení poskytla veranda budovy Císařských lázní, kdepokračovaly cykly abonentních zimních symfonických koncertů.Změna nastala v dramaturgii zde pořádaných vybraných nedělníchkoncertů. Program odpoledního koncertu se začátkem v 16.00 hodinbyl řešen populárně, večerní koncert ve 20.00 hodin byl naopak občasladěný jednoznačně tematicky. Příkladně v neděli 14. března 1920 bylvečerní koncert lázeňské kapely věnován Edvardu Griegovi, provelikonoční neděli dne 4. dubna orchestr nastudoval program z dělG. Mahlera a R. Strausse. Výtěžek koncertů byl nyní často určen Fonduna výstavbu divadla.

V letech 1911 a 1912 si Teplice připomněly100. výročí pobytu Ludwiga van Beetho-vena v teplických lázních. V roce 1811 zdebyl v době od 3. 8. do 18. 9. a ubytoval sev domě Zlatá harfa v Lázeňské ulici. Pra-coval zde na Symfonii č. 7 a dále se věno-val předehrám Král Štěpán a Zříceninyathénské. V roce 1812 zde zůstává v časo-vém rozmezí od 4. 7. do 7. 8. Během tétonávštěvy pracoval na Symfonii č. 8 a ski-coval vrcholnou Symfonii č. 9.

Důležitou událostí tohoto pobytu se stalosetkání s J. W. Goethem. Beethoven si odtohoto setkání mnoho sliboval, ale bylzklamán naprostou rozdílností jejichpovah a společenských pozic. Známá jesituace, kdy se Beethoven a Goethe připrocházce Zámeckým parkem setkalis vídeňskou dvorskou společností. Goetheustoupil stranou a hluboce se klaněl, Beethoven naopak pokračoval v chůzistředem promenády a přátelsky se se zná-mými šlechtici zdravil.

Beethoven zde v tomto roce napsal téžslavný „dopis nesmrtelné milence“. Jehluboce cituplný, začíná oslovením „Můjanděli, mé všechno, mé já“. Problém všakspočívá v tom, že přes veškeré muzikolo-gické úsilí nebylo dosud zjištěno jménoženy, které byl určen.

49

Dirigent a hudební popularizátorJohannes Reichert

1906 - 1922

Johannes Reichert se s ohledem na šíři svých uměleckých aktivitnesporně výrazně zapsal do teplických hudebních dějin. Zdejšíčinnost ukončil na začátku roku 1922 a post dirigenta orchestrupřevzal Oscar Konrad Wille.

Roky prvních desetiletí 20. století se stávají vhodným mezníkempro jistou rekapitulaci jmen nejvýznamnějších umělců, kteří svýmikoncerty obohatili teplický hudební život. Úspěchy řady z nich již bylycitované, pokusme se o určitý retrospektivní přehled účinkujícíchhostů: klavíristé E. d´Albert, F. Busoni, T. Carreno, E. Dohnányi,M. Rosenthal, E. Sauer, houslisté A. Busch, W. Burmester,H. Hermann, B. Huberman, J. Joachim, F. Kreisler, P. de Sarasate,E. Ysaÿe, violoncellisté H. Becker, P. Casals, J. Klengel, D. Popper,zpěvačky a zpěváci Arimandi, L. Lehmann, E. a H. Gura, F. vonStrauss, J. Metzchaert, F. Steiner, dirigenti R. Strauss,F. Weingartner, z významných komorních souborů České,Bruselské, Joachimovo či Roseovo kvarteto, Holandské trioa celkově mnoho dalších skvělých hudebníků.

Trosky starého divadla po požáru v roce1919.

Jediná dochovaná fotografie teplického orchestru společně s dirigentem JohannesemReichertem uprostřed. Datováno roku 1912.

Na tehdejší dobu se vyznačovala poměrněvelkými rozměry, mohl zde účinkovat ažšedesátičlenný orchestr. Na fotografiích jeMušle zachycena v letech dvacátých, tři-cátých a padesátých.

V roce 1967 byla Mušle i s přilehlou kolo-nádou zbourána.

Letní kolonádní i večerní koncerty se odzačátku 20. století konaly v prostorné aakusticky velmi vydařené Mušli, situovanédo Lázeňského parku mezi Městskédivadlo a Císařské lázně.

50

Dirigent a hudební novátorOscar Konrad Wille1922 - 1938

7. Dirigent a hudební novátor Oscar Konrad Wille1922 - 1938

Oscar Konrad Wille se ujal taktovky hudebního řediteleteplického orchestru v roce 1922 a zůstal zde až do roku 1938. Obdobíjeho působnosti specifickým způsobem ovlivnilo místní hudebnídění. S jeho jménem se setkáváme v recenzích na symfonickékoncerty již od března 1922, příkladně v pátek 31. března s velkýmohlasem řídil koncert věnovaný památce J. Brahmse, kdy podle slovrecenzenta „také na tomto koncertě opět ukázal své skvělé vlastnostidirigenta“. Systém tematicky laděných koncertů nalezl svépokračování dne 23. května téhož roku v programu odpoledníhoa večerního koncertu uspořádaného na počest výročí narozeníR. Wagnera (22. 5. 1813). Oba programy byly sestavené pouzez Wagnerových skladeb.

Velkou událostí, která ovlivnila také další aktivity lázeňskéhoorchestru, se stalo znovuotevření nově vybudovaného teplickéhoMěstského divadla, zničeného devastujícím požárem v roce 1919.Vlastní slavnostní program se uskutečnil na velikonoční neděli20. dubna 1924 v 11 hodin dopoledne. Nejprve zaznělaBeethovenova předehra Svěcení domu, po slavnostních ceremoniíchna závěr aktu potom předehra k Wagnerově opeře Rienzi. Divadelníorchestr dirigoval sám ředitel divadla Nikolaus Janowski, který řídilrovněž večerní slavnostní představení Wagnerovy opery Mistři pěvcinorimberští. Noviny reagovaly na znovuotevření divadla slavnostnímtiskem, který přinesl rekapitulaci zdejšího divadelního dění. Hudbase však jakoby dostávala na okraj zájmu, stručně byl konstatovánúspěšný rozvoj lázeňské kapely, jež byla tímto schopná se v divadlepodílet i na provádění nejtěžších oper a v divadelním sále pravidelněprovozovala filharmonické koncerty.

Nová divadelní budova patřila svou velikostí a modernímvybavením mezi největší divadelní a rovněž všeobecně společenskéobjekty nejen v nově vytvořené Československé republice, ale v celéstřední Evropě. Podstatu zařízení tvořil velký sál s kapacitoupřesahující 1 300 sedadel, dále malý sál sloužící později komornímkoncertům, kino, bar, několik restaurací, kavárna a cukrárna, terasya rovněž nezbytné technické zázemí pro divadelní provoz. Teplickýorchestr využíval prostory Městského divadla až do roku 1986, kdybyly koncerty přeneseny do velkého koncertního sálu nověotevřeného Domu kultury.

V nové divadelní epoše tvořila obdobně jako v minulém obdobíkmenový repertoár především tvorba R. Wagnera, s velkým ohlasemse setkalo příkladně provedení opery Tristan a Isolda a dokonce zdebyla průběžně uvedena interpretačně velmi obtížná operní tetralogiePrsten Nibelungů. Dále v Teplicích zazněly dobově oblíbené operyG. Verdiho, G. Pucciniho, R. Strausse, Bizetova Carmen, MozartovaFigarova svatba, opery M. P. Musorgského, P. I. Čajkovského a dalšíchtvůrců.

Nejstarší dochovaný „katalog“ koncertůteplického orchestru vydaný v sezoně1922 - 1923. Má celkem 24 stran a obsa-huje koncerty v období od 8. října 1922 do5. ledna 1923. Na výše uvedených stra-nách katalogu jsou uvedeny mimo jinékoncerty s díly B. Smetany, symfonickébásně Šárka a Z českých luhů a hájů.Všechny koncerty se po vyhoření divadlakonaly na verandě Císařských lázní.

51

Dirigent a hudební novátorOscar Konrad Wille

1922 - 1938

Evidentně se jednalo o období velmi „čilé“ pracovní aktivity, jakuvádí teplický almanach, příkladně v sezóně 1926 - 1927 byloprovedeno 39 činoher, 21 opereta a 16 oper. Dramaturgie řediteleN. Janowskeho byla značně avantgardní, zazněla zde i novinkadobového rakouského skladatele Ericha Wolfganga Korngolda Mrtvéměsto (premiéra v Hamburku v roce 1920). Ovšem ne všechnapředstavení byla pro teplické publikum přijatelná, při uvedení operyElektra R. Strausse (premiéra roku 1909 v Drážďanech) zůstalo již připremiéře poloprázdné hlediště. Když však v roce 1937 dirigovalF. Weingartner Beethovenova Fidelia, bylo divadlo beznadějněvyprodané. V tomto období byly postupně uváděné také operyčeských skladatelů, příkladně 9. ledna 1931 v Teplicích v německémpřekladu poprvé zazněla Dvořákova Rusalka, brzy následoval Jakobín.Ze Smetanových oper se těšila velké oblibě Prodaná nevěsta, rovněžDalibor, z další české tvorby jmenujme Ostrčilovo Poupě či z operetPolskou krev Oskara Nedbala.

Vraťme se však k vlastní činnosti O. K. Willeho a lázeňskéhoorchestru. Naštěstí máme příležitost vysoce odborně fundovanoua novátorskou činnost tohoto dirigenta poznat zcela do detailu,neboť se dochoval spis, kde Wille v roce 1932 sám podrobněanalyzoval deset let svých teplických aktivit. Orchestrální koncertyrozdělil do čtyř skupin podle obsahové náročnosti a tím i výševstupného. Lázeňské koncerty neměly sloužit jen k zábavě, jejichúkolem bylo také povznášet a předběžně vychovávat posluchače prosymfonické koncerty a programově částečně přihlížet k symfonickéhudbě. Úkolem dělnických symfonických koncertů byloprostřednictvím úvodních slov a objasněním kompoziční podstatyskladeb přímo ředitelem orchestru získat další příznivce hudebníhoumění, lidové symfonické koncerty se programově obracelyk základům literatury komorních orchestrů, neboť pro tuto tvorbu přisymfonických koncertech nezůstával prostor. Filharmonickékoncerty jako vrchol celého systému představovaly publiku velkáorchestrální díla, a to rovněž díky výraznému rozšíření orchestru,mnohdy až na 90 hudebníků.

Podle Willeho vyjádření odeznělo v Teplicích v průběhu desetilet zimních koncertních sezon 35 filharmonických, 51 lidovýsymfonický, 5 dělnických a 76 blíže typově nespecifikovanýchsymfonických koncertů, kdy bylo celkově provedeno 556symfonických děl, přičemž se jednalo o 196 individuálních titulů.Přitom zde nejsou započítané skladby z přibližně 400 lázeňskýchkoncertů. Tento stav nesporně prezentoval umělecky velmiprogresivní hudební období.

Na jednotlivých koncertech se spolupodílel velký početpředních evropských sólistů, byť se jejich jména nezapsala tak zářivězlatým písmem do dějin hudebního umění, jak tomu bylo u sólistůz let přelomu 19. a 20. století. Hostovali zde opět věhlasní dirigenti,v Teplicích již známí F. Weingartner a Siegfried Wagner, dálerakouský avantgardní skladatel a dirigent Alexander Zemlinsky, šéfopery Nového německého divadla v Praze a dalších prestižních scén.

Přesto, že na vybudování nového divadlachyběly finance, byl 7. května 1921 po vel-kých diskusích přijat projekt na výstavbunového divadla. Stavba zahrnovala velkýa malý sál, kino a rozsáhlý restauračníkomplex. Divadlo se stalo jednou z mnohavýznamných dominant města, nedosaho-valo však kýžených zisků a jeho chod bylnarušen též 2. světovou válkou. Po válcedivadlo zahájilo činnost již v červnu 1945Smetanovou Prodanou nevěstou. Největší rozmach teplického divadlanastal v 60. letech, kdy střídavě v divadelníbudově alternovaly teplická opereta,ústecká opera a mostecká činohra. Jehoprostory využívala i současná Severočeskáfilharmonie Teplice až do roku 1986, kdypřesídlila do nově vybudovaného Domukultury. V 90. letech byl stálý umělecký divadelnísoubor zrušen a budova prošla kompletnírekonstrukcí. V současné době je Krušno-horské divadlo součástí Domu kultury,který je příspěvkovou organizací města. Jevyužíváno jako stagiona, která zprostřed-kovává představení divadelních souborůa umělců z celé republiky. Součástí divadlaje Velký sál s kapacitou 730 míst, Malý sálv přízemí s kapacitou 240 míst, Smeta-nova síň, situovaná v zadním prostoru Vel-kého sálu až pro 80 osob, restaurační pro-story - Grand restaurant s kapacitou72 míst, kavárna, šlauch a cukrárna s cel-kovou kapacitou 200 míst, restaurace pro150 osob a bar s kapacitou 104 míst. Cel-kově tak v divadle najde při plném využitísvé místo 1 576 návštěvníků.

52

Dirigent a hudební novátorOscar Konrad Wille1922 - 1938

Velké projekty byly realizovatelné díky velkorysé kulturní politiceměsta Teplice a spolupráci dalších institucí, příkladně orchestrudivadla v Ústí nad Labem. Nelze opomenout ani spolupráci teplickýchpěveckých spolků. Do místních hudebních dějin se díky dlouhodobékoncertní aktivitě opětovně zapsaly 1. Teplitzer Männerge -sangverein a Liedertafel, z významných sborů s kratším koncertnímpůsobením Wille cituje dále Teplitzer Singverein, Musik undGesangverein a Gesangverein „Frohsinn“.

Nesporně zajímavý je pohled na repertoár, který zaznělv průběhu uvedených deseti let na programech filharmonickýcha symfonických koncertů. Počtem provedených kompozičních titulůjednoznačně dominují W. A. Mozart, L. van Beethoven, R. Wagnera R. Strauss, dále je samozřejmě prezentována tradiční tvorbaevropských mistrů různých národů, kupodivu je početně bohatězastoupena ruská tvorba v abecedním řazení tvůrců od Borodina,Čajkovského a dalších až ke Skrjabinovi a Stravinskému. Z předníchčeských skladatelů seznam uvádí B. Smetanu (v roce 1932 ještěs křestním jménem Friedrich) a jeho cyklus symfonických básní Mávlast, z díla A. Dvořáka nalezneme Suitu op. 39, Smyčcovou serenáduE dur op. 22, dále houslový a violoncellový koncert, Suk je zastoupensymfonií Asrael. Převládající obliba tvorby velkých německých tvůrcůzůstává nadále jednoznačná. Willeho poděkování za podporuorchestru a celkově hudebního dění náleží teplickému starostovia jeho zástupcům a dále městskému hudebnímu výboru vedenémujeho předsedou velkoobchodníkem Frz. Fürstem. Wille děkuje zapodporu též tisku a firmě August Förster za laskavé zapůjčeníznamenitého koncertního křídla. Naše poděkování naopak náležíO. K. Willemu za toto velmi cenné souhrnné zmapování aktivitvztahujících se k lázeňskému orchestru, čímž získáváme vynikajícípřehled také o teplické dobové hudební atmosféře.

Pravděpodobně se tímto jednalo o stěžejní „reprezentační“koncertní provoz, který byl doplněn velmi početnou řadou populárníchkoncertů, jak o tom vypovídá dochovaný přehled programů zimníkoncertní sezony z let 1922 - 1923, přesněji z období od 8. října 1922 do5. ledna 1923. Vzhledem k chybějícím jarním měsícům není dochovanýtext pravděpodobně úplný, ale v každém případě přináší mnohozajímavých poznatků o skutečně intenzivním koncertním dění. Týdněbylo uspořádáno pět koncertů, obdobně jako za éry dirigentaJ. Reicherta se koncertovalo na verandě Císařských lázní.

Koncerty ve středu, sobotu a neděli začínaly v 16.00 hodin,v pátek ve 20.00 byl pravidelně pořádán symfonický koncert(v průběhu uvedeného časového horizontu se uskutečnilo 13 těchtokoncertů) s náročnějším koncertním programem, často zaspoluúčinkování renomovaného sólisty, eventuálně se specifickýmdramaturgickým vymezením - příkladně „Itálie“, „Romantikové“. Dalšívečerní koncert ve 20.00 se uskutečnil v neděli, čímž bylo zaseopakováno Reichertovo časové schéma.

V programech populárně laděných odpoledních koncertůa rovněž nedělního večerního koncertu se často setkáváme se

Koncert Jana Kubelíka v Novém městskémdivadle 9. července 1934 za doprovoduklavíristy Alfréda Holečka.

53

Dirigent a hudební novátorOscar Konrad Wille

1922 - 1938

skladbami českých autorů, z díla B. Smetany zde spolu s výběremz cyklu symfonických básní Má vlast zazněla předehra a melodiez Prodané nevěsty, četně je zastoupen A. Dvořák - Slovanské tance,Slovanská rapsodie č. 3, Smyčcová serenáda E dur, Legendy, předehryV přírodě a Karneval, Zdeněk Fibich je prezentován selankouV podvečer. Z populárních skladeb zde nacházíme dodnes oblíbenákoncertní čísla Vjezd gladiátorů a Florentinský pochod vojenskéhokapelníka a skladatele Julia Fučíka. Několik skladeb, ale zejménaSmetanovy symfonické básně jsou zde navíc spojené s textovýmprogramním výkladem, ke kompletaci cyklu Má vlast chybí uvedeníTábora a Blaníku - důvody mohou mít zcela různorodé pozadí.

Dobově aktuálními se následně staly programy koncertůsestavených ze skladeb „sudetoněmeckých“, respektive „heimisch“ -domácích autorů. Dne 2. prosince 1932 přednesl orchestr Symfoniič. 1 teplického autora Herberta Zitterbarta, Koncert pro klavíra orchestr od Fidelia Finkeho, německého skladatele původemz oblasti Jizerských hor a Slavnostní předehru německo-židovskéhotvůrce Ervína Schulhoffa. S výjimkou H. Zitterbarta skladatelé rovněždirigovali provedení svých skladeb. Shodou okolností také2. prosince, avšak roku 1936, se publikum seznámilo s tvorbouskladatele a houslisty z Trmic u Ústí nad Labem Alfréda Domanského,úvodem koncertu zazněl jeho Pochod a následně Lístek dopamátníku. Dalším skladatelem večera se stal Hans Scherberz Chomutova, byla provedena jeho Lyrická předehra a Dvě písně bezeslov pro smyčce a harfu. Dirigentem večera se stal O. K. Wille.V severočeském regionu zřejmě tvořila řada skladatelů, jejichžskladby dnes odvál prach zapomnění. Pouze F. Finke přerostl vevýznamného skladatele, jenž nejprve studoval a působil v Praze,později dosáhl velkých úspěchů především v Drážďanech a Lipsku.Zařazení skladby mezinárodně uznávaného modernisty E. Schulhoffaje poněkud překvapující, jeho židovství roku 1932 zřejmě ještě toliknevadilo, v roce 1942 však tento avantgardní tvůrce zemřelv německém internačním táboře ve Wülzburku.

V příštích letech pokračoval teplický hudební život běžnýmzpůsobem. Nesporně v duchu Willeho koncepce se 4. prosince 1936uskutečnil ve velkém sále Městského divadla první dělnickýsymfonický koncert sezóny 1936 - 1937, program koncertu byl nynívěnovaný Bedřichu (Friedrichu) Smetanovi. Cyklus symfonickýchbásní Má vlast zde byl proveden v kompletní podobě. Anzeigerpřinesl v jednodenním předstihu detailní popis významua kompozičního obsahu jednotlivých básní.

V roce 1937 byl v Teplicích založen Klub přátel dobré hudby,klub se věnoval též organizování komorních koncertů.

Navzdory dramatizujícímu se postupu evropských politickýcha národnostních událostí v Teplicích hudební život neutichl. Ještě napodzim roku 1938 nacházíme v tiskových informacích o koncertechlázeňského orchestru jméno O. K. Willeho, tímto rokem však jehoteplické hudební působení končí.

V průběhu dvacátých a třicátých letv Teplicích koncertovali vynikající češtíhouslisté František Ondříček, JaroslavKocian, Váša Příhoda či Jan Kubelík.Pravděpodobně se jednalo o sólové recitály, neboť Wille tato jména mezihosty lázeňského orchestru neuvádí.Obdobná situace se dotýká vynikajícíčeské sopranistky světového jména EmyDestinnové, která však koncert pláno-vaný v Teplicích na 2. dubna 1924odřekla vzhledem ke hlasové indispo-zici. Jejímu vystoupení navíc předchá-zely nemístné útoky ze strany němec-kého tisku. V roce 1935 v Teplicích takékoncertoval klavírista Rudolf Firkušný,roku 1938 potom světoznámý opernípěvec Pavel Ludikar.

Již dříve bylo psáno o velkých regionál-ních sborových slavnostech, 9. a 10.června 1934 hostily Teplice další z těchtoakcí - Sängerfest der 5 000. Jednalo seo setkání pěveckých amatérů ze dvoužup - Rudo-Středohorské a Polabské,kde bylo přibližně 5 000 zpěváků členyúctyhodných 170 německých pěvec-kých spolků. Pěvecký sjezd byl svolán doTeplic, „aby tu v městě, proslavenémvyšším kulturním posláním, holdujícímdivadelnímu umění, hudbě a zpěvu,ukázaly se v plné síle své cílevědomé čin-nosti“. Do Teplic se tehdy sjelo přibližně15 000 účastníků. Setkání bylo zahájenov sobotu odpoledne v šanovském parkuslavnostním koncertem teplickéholázeňského orchestru, který předneslvýhradně skladby R. Wagnera. Spolky sestřídaly v individuálních i společnýchvystoupení na různých místech Teplic,slavnost vyzněla jako velký hold, zpěvu,hudbě, ale i německým národním tradi-cím.

54

Konec první velké epochy orchestru v TeplicíchBruno Schestak1938 - 1945

8. Konec první velké epochy orchestru v TeplicíchBruno Schestak1938 - 1945

V letech 1938 - 1945 působil jako hudební ředitel a kapelníkteplické lázeňské hudby Bruno Schestak, jenž se současně stalzakladatelem místní Hudební školy L. van Beethovena. S ním se naorganizaci hudebního života intenzivně podíleli další členovéorchestru Eduard Spieler (první koncertní mistr) a Bernhard Geisel,oba také jako členové teplických komorních souborů Spieler-Quartetta Geisel-Trio.

Bruno Schestak vedl orchestr ve velmi obtížném čase druhésvětové války, ostatně toto období teplických hudebních dějin jižbývá mapováno velmi stručně. Dojem, že ve válečné době zdejšíhudební dění zcela zaniklo, by však byl mylný. Ve veřejném životě sicedošlo k některým změnám, příkladně místní teplické noviny dostalyv roce 1943 nový název Neues Tagblatt, původní označení Teplitz-Schönauer Anzeiger zůstalo pouze jako podtitul. Pro orchestr sepoužívá především označení Das Städtische Orchester derBadestadt Teplitz-Schönau (Městský orchestr lázeňského městaTeplice-Šanov), dříve běžný termín „Kurcapelle“ (lázeňský orchestr) seobjevuje jen nahodile. Pokračují informace o pořádání symfonickýchkoncertů, tisk se i nadále věnuje divadelnímu dění, byť v menšímrozsahu než dříve. V koncertních programech je stále intenzivnějizdůrazňovaná myšlenka sudetoněmecké tematiky.

Nesporně velkou teplickou událostí se dne 11. ledna 1943 stalapremiéra skladby již dříve jmenovaného zdejšího skladatele HerbertaZitterbarta. Jednalo se o uvedení písňového cyklu pro alt, barytona orchestr Planoucí zahrada podle básní sudetoněmeckého básníkaHanse Watzlika. Skladba se setkala s velmi kladným přijetím, byl zdepoužit velký orchestr, romantická zvukovost souzněla s moderníharmonií, zajímavě komponovaná melodika korespondovalas obsahem jednotlivých básní. Dirigent Schestak „vedl orchestr pevnourukou“. Na programu dále zazněla symfonická báseň Smrta vykoupení od stále preferovaného Richarda Strausse.

V březnu pokračoval tento trend slavnostním koncertemsestaveným z „Nové tvorby domácích autorů“ - sudetoněmeckýchskladatelů. Program zahájila premiéra orchestrální skladbyScarlattiana od šéfa orchestru B. Schestaka, následovala teplickápremiéra Symfonie F dur dříve jmenovaného Alfréda Domanského.Skladby tohoto německo-českého autora byly často provozovanéi v Praze, německých městech v Čechách a rovněž v zahraničí.Přítomného skladatele odměnilo publikum vřelými ovacemi. Dálezazněla opět v teplické premiéře skladba německého autorapůvodem z Aše Karla Michaela Kommy (v letech 1939 - 1945 působiljako ředitel hudební školy v Liberci), konkrétně jeho bachovskyladěné Concertino pro flétnu, smyčce a cembalo.

Většina společenských událostí, plesya zahradní slavnosti i některé komorníkoncerty významných umělců, sekonala v Zahradním a plesovém domě,který byl postaven na konci 18. stoletípanstvem Clary-Aldringenů.V revolučním roce 1848 v tomto doměpoprvé zazněl návrh na připojeníRakouska a Čech k velkoněmecké říši,když se tu sešli na historicky prvnímsjezdu českých Němců, který by sjedno-til a reprezentoval jejich požadavky.Hostitelem byl majitel teplického pan-ství Edmund Clary-Aldringen, kterýposkytl účastníkům k rokování právěZahradní dům, jehož barokní sál zdobilybarvy rakouské monarchie, českýchzemí i Německa. 112 delegátů, zástupciměst, revolučních konstitučních spolkůa šlechtici, proklamovali touhu připojitpohraniční oblasti českých zemík Německu. Jednání byla nejprve klidná,vzápětí však přišel velký šok. První pro-jevy z 28. srpna vůbec neodpovídalypozdějším radikálním závěrům sjezdu.Zástupce pražského konstitučníhospolku dr. Klier navrhl, aby se sjezdvyslovil pro zachování rakouské monar-chie na základě demokratických zásada národnostní rovnoprávnosti. „Oběnárodnosti jsou rovnoprávné. Nebu-deme proto popírat spravedlnost, kte-rou jsme Čechům povinni,“ poznamenalKlier ve své řeči. V podobném duchu senesl i projev básníka a studentskéhovůdce z pražských barikád Uffo Horna.Proklamoval společný boj českýcha německých demokratů pod jednot-ným praporem svobody.

55

Konec první velké epochy orchestru v TeplicíchBruno Schestak

1938 - 1945

Závěr programu patřil symfonické skladbě s názvem Píseňhrdinů od německého komponisty Emila Kühnela z Chrastavyu Liberce. Také tento skladatel byl srdečně pozdravován přítomnýmiposluchači, koncert lze celkově označit za velmi úspěšný.

Pokračovalo i kulturní dění v dalších městech Podkrušnohoří.Tuto situaci dokresluje zpráva o tom, že s platností od 1. července1943 jmenoval starosta města Chomutova šéfa teplické operetyNorberta Scharnagla intendantem Městského divadla v Chomutově.

Navzdory postupujícím válečným událostem se v září roku 1943setkáváme s uveřejněným plánem pro teplickou koncertní sezónuv zimě 1943 - 1944, kde budou vedle symfonických koncertů tradičnězařazené též koncerty komorních souborů a pěveckých spolků.Plánovaná je spolupráce s městským orchestrem v Ústí n. L., tamníšéfdirigent bude rovněž hostovat v Teplicích. První symfonickýkoncert nové sezóny se měl uskutečnit 20. září, programovědominujícími autory se průběžně stávají opět L. van Beethovena R. Strauss. Vůdčí osobností koncertního dění zůstává B. Schestak.

Zprávy o kulturním dění v Teplicích pokračují ještě v roce 1944,můžeme pročítat oslavné články věnované různým výročím,příkladně 4. září se jednalo o studii připomínající význam rakouskéhoskladatele Antona Brucknera (narozen 4. září 1824).

S postupujícím podzimem se rozsah místních novin zužuje, mizíkulturní zprávy a dominují informace o válečných událostech.V posledních dnech roku 1944 bylo vydávání novin Neues Tagblattzastaveno. S koncem druhé světové války ukončilo svou činnostMěstské divadlo a uzavřela se rovněž více než sto let trvající velkáepocha působení lázeňského orchestru v Teplicích.

Po zatím klidné diskuzi ale vyvolal pře-kvapení odpolední blok, když teplickýadvokát Franz Stradal přednesl návrhna nové uspořádání českých zemí. His-torické hranice měly být zrušenya nahrazeny hranicemi jazykovými,čímž by vzniklo 4 - 5 českých a 2 - 3německé kraje. Měly být zrušeny i veš-keré zemské instituce a jednotlivé krajebýt odpovědné přímo centrální vládě veVídni. „Němci se musí osamostatnita každou solidaritu s Čechy co nejroz-hodněji odmítnout,“ zaznělo na tomtosjezdu a ještě téhož dne byl převratnýnávrh jednohlasně přijat. „Bylo to nejostřejší stanovisko, jaké Němciv Čechách roku 1848 hájili. Připravovalase tím půda pro spojení německéhoRakouska s velkým německým státem“,upozorňuje historik Arnošt Klíma. A sku-tečně, další den sjezdu rokovali delegátio možnosti připojení k celní uniis Německem. Nakonec pak bylo schvá-leno odhodlání nejen k hospodářskému,ale dokonce i politickému propojeníRakouska s Německem. Výsledek sjezdubyl silnou kávou nejen pro Čechy, alei pro mnohé Němce. Hrabě Clary-Aldrin-gen nemohl jako šlechtic přijmout myš-lenku zániku historických zemí Korunyčeské a po skončení akce si zapsal dodeníku „teď mám německé jednoty dostna dlouhý čas“ a veřejně se od sjezdudistancoval. Teplický magistrát se zasezalekl, že město získá nálepku centravelkoněmeckých a protičeských nálada obával se, že situace by mohla nepří-znivě působit na oblibu lázní u hostů zeslovanských zemí. „Několikrát protouvedl, že v Češích vidí bratry, s nimižNěmci žili v přátelství řadu století, žei v budoucnu s nimi chtějí sdílet stejnýosud a žádají rovnost a svobodu prooba národy,“ uvádí historička JitkaBudínská. Závěry sjezdu se nicméněpřesto později staly významnou sou-částí německé politiky v Čechách.Nacionalistické kruhy českých Němců jedvakrát oprášily a pokusily se je převéstdo praxe - poprvé roku 1918 a podruhépak roku 1938 v podobě odtržení Sudeta jejich vtělení do nacistické říše.

(S použitím materiálů MF Dnesa německého tisku)

V polovině 19. století byl v blízkosti Zahradního a plesového domu vybudován hudebnípavilon, kde se konaly letní koncerty teplického orchestru situované do Zámecké zahrady.V letech 1960 až 2003 zde sídlila administrativa Severočeské filharmonie Teplice a doroku 1986 zde měl orchestr i svou zkušebnu.

1948 - 2008

58

Obnovení činnosti orchestruMiloš Sedmidubský, Bohuš Slezák a Josef Hrnčíř1948

9. Obnovení činnosti orchestruMiloš Sedmidubský, Bohuš Slezák a Josef Hrnčíř1948

Zatímco činnost divadla byla po skončení druhé světové válkyzahájena již 24. června 1945 pod názvem Divadlo severu uvedenímSmetanovy Prodané nevěsty a divadlo brzy vytvořilo svůj vlastníoperní a operetní soubor, na obnovení činnosti tělesa, které by plnilofunkci lázeňského i symfonického orchestru se čekalo ještě další třiroky. Zpočátku účinkoval během letní lázeňské sezony nakolonádních koncertech orchestr tehdejší ústecko - karlovarské operynebo přijížděly orchestry z jiných měst. První lázeňskou sezonu zahájil1. května 1946 v lázeňském parku Symfonický orchestr FOK za řízeníDr. Václava Smetáčka.

Brzy se ovšem ukázalo, že Teplice musí obnovit činnost vlastníhoorchestru, a proto koncem následujícího roku přikročilo několikhudebních nadšenců ke konkrétním činům. Z podnětu ředitelehudební školy Aloise Sarauera, klavíristy a skladatele, předníosobnosti hudebního života Teplic, a za účinné spolupráce učiteletéže školy Miloše Sedmidubského bylo zahájeno jednánís představiteli Místního národního výboru, kteří myšlenkuznovuobnovení městského lázeňského orchestru uvítalia s pochopením ji pomáhali realizovat. V návrhu, který Sedmidubskývypracoval a předložil zástupcům města, doporučil pro začátek 38hráčů a formuloval činnost orchestru větou „v zimě koncerty lidové,populární a symfonické, spolupráce s teplickou činohrou, koncertyv Krušnohorském rozhlase a zájezdy do všech větších městseveročeského pohraničí“. Svůj návrh podal Sedmidubský 11. ledna1948 a 16. ledna jej rada MNV doporučila ke schválení.

Oficiální zřízení Městského lázeňského orchestru byloschváleno na plenární schůzi MNV v Teplicích dne 6. února 1948 a najeho působení byla vyčleněna pro první rok částka 3 285 000 Kč.

Již 21. února se konaly první konkurzy. Většina hudebníků sehlásila ze zrušeného lázeňského orchestru v Mariánských Lázních,nejbližší okolí Teplic totiž nedisponovalo větším počtem kvalitníchhudebníků, neboť předváleční členové orchestru pocházeli většinouz německy mluvících rodin, které byly po válce odsunuty, nebo jeválečná doba donutila opustit zdejší kraj. Rozvoj severočeskéhopoválečného průmyslu navíc ani k příchodu nových uměleckyzaložených obyvatel nelákal. Představitelé teplického kulturníhoživota se tedy obrátili i na zájemce z řad posluchačů Pražskékonzervatoře, kteří prošli výběrovým řízením v Domě umělců v Praze.Do konkurzní komise, ve které zasedali tepličtí zástupci novéhoorchestru Alois Sarauer a Miloš Sedmidubský, se podařilo získati čelné představitele tehdejší české kultury, ředitele konzervatořeDr. Václava Holzknechta, dirigenta Dr. Václava Smetáčkaa profesora hry na lesní roh Emanuela Kauckého.

Na plakátu prvního koncertu teplickéhoorchestru je uveden program, kterýpotvrzuje odvahu nového tělesa, neboťjak Smetanova Předehra k Prodanénevěstě, tak Předehra k opeře VilémTell G. Rossiniho patří i dnes interpre-tačně k nejnáročnějším skladbám,zvláště uvážíme-li, že orchestr tehdyčítal 32 členů. Je nutné si též uvědomit,jaké podmínky ke své práci tehdyhudebníci měli. Chybělo veškerézázemí, odpovídající zkušebna a umě-lecké cíle, jež měl nový orchestr předsebou, odpovídaly tehdy názvu, posta-vení i personálnímu a technickémuvybavení tělesa. Městský lázeňskýorchestr si v tomto skromném počtuhráčů mohl sotva dovolit více než inter-pretaci běžného repertoáru lázeňskýchkoncertů, ale přesto se ve výčtu zkouše-ných děl objevují i dále odvážné dra-maturgické počiny. Zajímavostí tohotokoncertu je i fakt, že první polovinu diri-goval šéfdirigent Bohuš Slezák a dru-hou polovinu 2. dirigent Josef Vyskočil.

59

Obnovení činnosti orchestruMiloš Sedmidubský, Bohuš Slezák a Josef Hrnčíř

1948

Prvními členy orchestru, kteří se poprvé sešli 1. března 1948v teplickém divadle, byli houslisté Jaroslav Černý (koncertní mistr),Jaromír Šťástka, František Horák, Emil Anděl, Jiří Danda, AdolfKoblasa, Jaroslav Skala a Jindřich Špergl, violista Antonín Duba,violoncellista Karel Hecl, kontrabasista Josef Vocásek, flétnistéAntonín Žalio a Gustav Pfeifer, hobojista Ladislav Kočí, klarinetistéAntonín Satýnek a Karel Vyskočil, fagotista František Kotlář,hornista Josef Kůta, trumpetisté Josef Mourek a Josef Peksa,trombonisté František Šimek, Antonín Hotový a Adolf Absolon,tubista Jan Majer a hráč bicích nástrojů Jan Holakovský. Následujícíden se konala první zkouška, na které se začala studovatBeethovenova předehra Coriolan. Hlavním dirigentem byl jmenovánMiloš Sedmidubský, druhým Josef Vyskočil a uměleckýmporadcem Alois Sarauer. Z pramenů let pozdějších je možno vyčístmnoho jmen hudebníků, kteří stáli na samém počátku orchestrua kteří zde působili i více jak čtyři desetiletí. Můžeme se tedydomnívat, že konkurz splnil svůj účel a že se jednalo opravduo kvalitní a perspektivní mladé členy.

První dirigent Miloš Sedmidubský působil na svém místě velmikrátce, taktovky se ujal na další dva měsíce Bohuš Slezák. Běhemněkolika příštích týdnů se počet rozšiřoval a 25. dubna 1948 se mohlkonat první koncert. Brzy bylo patrné, že pokud má orchestr uměleckystoupat, bude zapotřebí angažovat šéfdirigenta, který by byl schopenpřinést nové umělecké myšlenky a především stabilizovat orchestr. Nažádost vedení orchestru byla zřízena komise, jejímž smyslem bylodoporučit a vybrat dirigentskou osobnost splňující výše popsanépožadavky. Podařilo se oslovit přední umělce té doby, v komisi zasedalnapř. Karel Ančerl, Klement Slavický a další. Na jejich doporučenípřichází 1. června 1948 sedmadvacetiletý absolvent Pražskékonzervatoře Josef Hrnčíř, který však počátkem listopadu téhož rokupožádal o mimořádnou dvouměsíční dovolenou z důvodu hostováníu Plzeňského rozhlasového orchestru a koncem roku 1948 požádalo ukončení své funkce v Teplicích. Můžeme se dnes pouze domnívat,co bylo důvodem častého střídání hlavních dirigentů a proč jejichpůsobení v Teplicích trvalo tak krátce. Mohla to být jak uměleckákvalita členů orchestru a z toho vyplývající úroveň tělesa, které nemělodostatek času se profilovat, mohlo to být špatné zázemí a podmínkyke zkoušení, v úvahu připadá i nevhodnost výběru dirigentů. V případěJosefa Hrnčíře se však jistě jednalo o důvody osobní, neboť již v tédobě inklinoval k práci především rozhlasové a natáčecí, což dokládái jeho dlouholetá pozdější činnost na postu šéfdirigenta Symfonickéhoorchestru Československého rozhlasu. I přes tato úskalí uskutečnilMěstský lázeňský orchestr za necelý první rok dle dobových pramenůneuvěřitelných 180 převážně populárních koncertů v lázeňském parkua na verandě Císařských lázní.

Koncem roku 1948 získal orchestr nový a výstižnější názevMěstský symfonický orchestr Teplice. Jak z dalšího textu vyplývá,změna jména orchestru byla poměrně častá, někdy i jazykově velmizajímavá, a odpovídala rozšiřování jeho působnosti i růstu uměleckékvality.

Josef Hrnčíř (* 1921)se narodil 2. dubna 1921 v Praze. Napražské AMU studoval v letech 1941 -1948 hru na klavír u Václava Holzkne-chta a dirigování u Pavla Dědečkaa Václava Talicha. Na Filozofické fakultěUniverzity Karlovy v Praze studovalmuzikologii, estetiku, psychologiia sociologii. Po absolvování AMU půso-bil v roce 1948 jako šéfdirigent dnešníSeveročeské filharmonie v Teplicícha v letech 1949 - 1951 jako šéfdirigentPlzeňského rozhlasového orchestru. Odroku 1952 dirigentsky působil v Česko-slovenském rozhlase, v letech 1965 -1969 byl šéfdirigentem Symfonickéhoorchestru v dánském Aarhusu a 1978 -1982 šéfdirigentem Symfonickéhoorchestru Československého rozhlasuv Praze. Za dobu svého rozhlasovéhopůsobení nahrál více jak 800 děl všechhudebních epoch a uvedl 300 premiérčeských soudobých skladeb. Obdrželmezinárodní ceny UNESCO za nahrávkyVerdiho opery Falstaff a oratoria Gilga-meš Bohuslava Martinů. Jako hostujícídirigent byl činný ve všech evropskýchstátech.

60

Skromné začátky a rozvoj orchestruMiloslav Bervíd1949 - 1956

10. Skromné začátky a rozvoj orchestruMiloslav Bervíd1949 - 1956

Po odchodu Josefa Hrnčíře vyvstala opět potřeba získat hlavníhodirigenta, který by dokázal svou dlouhodobou prací vtisknoutorchestru vlastní uměleckou tvář a vytvořit podmínky pro realizacistěžejních symfonických děl. 1. ledna 1949 byl jmenován do funkcešéfdirigenta Miloslav Bervíd, čerstvý absolvent Pražské konzervatořeze třídy Václava Talicha. Neměl sice bohaté zkušenosti s vedenímsymfonického orchestru, přesto se mu za dobu svého působenív Teplicích podařilo přebudovat lázeňský orchestr na symfonickétěleso, které již bylo schopné zvládnout nejnáročnější úkoly.

8. a 9. ledna 1949 vyjíždí orchestr na první mimoteplickékoncerty. V Litvínově uvádí celkem třikrát Sukovu scénickou hudbuk Zeyerově hře Radúz a Mahulena. 24. ledna zajíždí orchestr do Mostu,kde uvedl Dvořákovy Slovanské tance a 3. února se Miloslav Bervídpředstavil i teplickému publiku se stejným programem, který seopakoval ještě 7. února při koncertech pro mládež. Následuje koncertv Litoměřicích 3. března a 13. března doprovází v Teplicích orchestrstudenty Pražské konzervatoře. Plakát z 10. dubna 1949 uvádí jižpoměrně náročná díla ruských skladatelů, nechybí Čajkovskéhoslavný Koncert pro klavír b moll a dokonce Borodinova Symfonie hmoll. O měsíc později, 9. května 1949, již orchestr účinkuje podjménem Krajský oblastní symfonický orchestr a uvádí Smetanovostěžejní dílo Má vlast.

V letní kolonádní sezoně projevil Československý rozhlas zájemživě přenášet každou druhou neděli dopolední koncerty. Bylanavázána i spolupráce s činohrou teplického divadla, kdy se uvádělascénická hudba pod názvem „Hodinky besedy s orchestrem“.

Miloslav Bervíd (1921 - 1980)se narodil 6. července 1921 v Přelouči.Maturoval v roce 1940 na Reálnémgymnáziu v Pardubicích, kde navštěvo-val i hudební školu. Na Pražské konzer-vatoři byl posluchačem M. Doležila,P. Dědečka a V. Talicha. Po jejím absol-vování v roce 1947 pokračoval ve stu-diích na AMU a Filozofické fakultě Uni-verzity Karlovy. Působil též jako dirigentOrchestrálního sdružení v Praze - Hole-šovicích a jako korepetitor v pražskémNárodním divadle. 1. ledna 1949 byljmenován do funkce šéfdirigentaa 1. února 1951 i do funkce ředitelednešní Severočeské filharmonie. Vedlorchestr po stránce umělecké i provoznía provedl řadu koncertů v městech krajei mimo jeho hranice na zájezdech.V říjnu 1956 odešel na místo šéfdiri-genta Západočeského symfonickéhoorchestru v Mariánských Lázních. Půso-bení Miloslava Bervída jako umělec-kého a provozního ředitele byloobdivuhodné. Pro nedostatek admi -nistrativních pracovníků zastával něko-lik funkcí současně. Zemřel 8. září 1980.

Dechová sekce Krušnohorského symfonického orchestru

61

Skromné začátky a rozvoj orchestruMiloslav Bervíd

1949 - 1956

Koncem čtyřicátých a počátkem padesátých let vznikalo mnohosymfonických orchestrů v různých městech, i v našem regionuzaznamenáváme podobné aktivity například v Litvínově či v Děčíně.Na rozdíl od Teplic se jednalo výhradně o zájmové sdružení místníchhudebníků, kteří vykonávali tuto činnost jako svou zálibu. 14. srpna1949 se koná společný koncert teplického orchestru a Symfonickéhoorchestru města Litvínova, na němž zazněla díla Antonína Dvořáka.Zde se orchestr představil pod dalším názvem Krušnohorskáfilharmonie. Během několika málo měsíců to byl již třetí název tělesa,který se však používal pouze necelé dva roky. Název odpovídal změnězřizovatele orchestru, neboť byl převeden do správy Krajskéhonárodního výboru.

Počet uměleckých zaměstnanců teplického orchestru významněvzrostl a na konci roku 1949 již čítá 50 členů. Disponoval osmi primy,pěti hráči druhých houslí a tomu odpovídajícímu počtu v ostatníchnástrojových skupinách. V tomto složení bylo již možné interpretovatběžné skladby symfonického repertoáru. Od podzimu 1949 nastoupilna místo druhého dirigenta Miroslav Lebeda.

Bervídovou největší zásluhou bylo zavedení abonentníchkoncertů, díky nimž si orchestr získávál své stálé posluchače. Kroměběžných koncertů kolonádních se v sezoně 1949 - 1950 konaloprvních šest abonentních koncertů. Z této doby se zachovala již řadaarchivních dokumentů, které dokladují jak výše zmiňované častézměny názvů tělesa, tak i zajímavé počiny interpretačníi dramaturgické.

V následující sezoně 1950 - 1951 nabízí filharmonie již osmabonentních koncertů rozdělených do dvou řad, první dirigujeMiloslav Bervíd a druhou Miroslav Lebeda. Abonentní koncerty sečasto opakují v okolních městech a orchestr začíná naplňovat svéposlání spočívající v celokrajské působnosti. 1. února 1951 přebíráMiloslav Bervíd i funkci ředitele a po zařazení mezi státní symfonickéorchestry byl roku 1951 název orchestru opět změněn, tentokrát naKrušnohorský symfonický orchestr.

Koncert 9. května 1949

Koncert 10. dubna 1949

Violová a violoncellová skupina Krušnohorského symfonického orchestru

Společný koncert dvou orchestrů14. srpna 1949

62

Skromné začátky a rozvoj orchestruMiloslav Bervíd1949 - 1956

Jelikož v Teplicích kromě symfonického orchestru aktivněpůsobil i divadelní provoz, jehož součástí byl operetní soubor včetněbaletu, sboru, sólistů i vlastního divadelního orchestru a prostorydivadla byly velmi vytíženy, neměl symfonický orchestr odpovídajícízázemí, které by umožňovalo racionálně plánovat zkouškovoua koncertní činnost. Velký vliv na umělecké výkony tělesa měl jistěakustický rozdíl nevyhovující zkušebny a zcela odlišného jevištědivadla. Hudebníci zpravidla zkoušeli v sále zkušebny ve Školní ulicič. p. 8 v prostorách dnešního Státního okresního archivu, kde byloi sídlo administrativy, a poté se stěhovali na generální zkouškua koncert do velkého sálu teplického divadla, které tehdy neslo názevDivadlo Bratří Čapků, kde se během koncertní sezony konalyvšechny večerní symfonické koncerty.

V letním provozu se situace ještě více komplikovala, neboť sekolonádní a letní večerní koncerty konaly pod terasou divadlav prostorné dřevěné mušli s příjemnou akustikou, nebo v prostorudnešních „Ptačích schodů“ v lázeňském parku. Při nepříznivém počasíse orchestr stěhoval opět do divadelních prostor, nebo do sáluv Císařských lázních.

Během roku 1951 orchestr už koncertuje i za hranicemi krajev Pardubicích, Náchodě, Hradci Králové a v roce 1952 se poprvépředstavuje pražskému publiku. Společně s baletem Státního divadlav Brně zde uvádí Slovanské tance a ještě v témže roce se orchestr opětvrací do Prahy, kde ve Smetanově síni pořádá samostatný koncert.

V roce 1953 se začínají konat kromě klasických symfonickýchkoncertů i koncerty tematické, na kterých často účinkovali i populárnípražští herci. 18. června se konal například koncert s podtitulem VečerJaroslava Haška, kde účinkoval herec František Filipovský.

První abonentní cyklus koncertů

Krušnohorský symfonický orchestr se svým šéfdirigentem Miloslavem Bervídem ve velkém sále teplického divadla

Koncert 18. června 1953. s FrantiškemFilipovským.

63

Skromné začátky a rozvoj orchestruMiloslav Bervíd

1949 - 1956

V létě 1953 odchází z funkce druhého dirigenta Miroslav Lebedaa dále se věnuje pedagogické činnosti v teplické hudební škole, kdepozději působil i jako její ředitel. Na jeho místo nastupuje JosefDaniel, původně hornista České filharmonie. Během roku 1954 sezačínají realizovat první koncerty pro školní mládež. Byla to záslužnáčinnost motivovaná též výchovou nové generace mladýchposluchačů, potenciálních budoucích pravidelných návštěvníkůkoncertů teplického orchestru. Četnost těchto koncertů nebylazpočátku příliš velká, vrcholu dosáhla až v 60. a 70. letech, kdy sevýchovné koncerty staly až bezmála hlavní činností orchestru.

Obdivuhodné bylo tehdejší „nadšení“ a mimopracovní aktivitačlenů orchestru, kteří s vidinou zlepšení svých koncertních podmínekvybudovali a upravili vlastními silami nové pódium i hledištěv prostorách nádvoří teplického zámku. Vzniklo tak nové koncertnímísto, kde se od roku 1955 za příznivého počasí konaly vyhledávanévečerní koncerty i produkce Teplického hudebního léta, kteréprobíhaly již od roku 1951. V rámci těchto letních koncertů se v roce1956 provedly všechny Beethovenovy symfonie a zámecké nádvoříbylo pojmenováno po Ludwigu van Beethovenovi na počest pobytutohoto hudebního velikána v Teplicích v letech 1811 a 1812. Pozdějivznikl i hudební festival pod názvem Dny Ludwiga van Beethovena,v současnosti pod názvem Hudební festival Ludwiga van Beethovena,o němž se zmíníme v souvislosti s jeho rozšířením v dalšíchkapitolách.

Působení Miloslava Bervída jako uměleckého a provozníhoředitele bylo obdivuhodné, neboť zastával několik funkcí současně.Pro rozvoj, upevnění a rozšíření nově založeného orchestru vykonalmnoho užitečné práce a plným právem si zaslouží pro své organizačníi umělecké schopnosti uznání. Spolupráce Miloslava Bervídas orchestrem trvala do října 1956, kdy odchází do Mariánských Lázní.

Josef Daniel (1928 - 1986)narodil se 9. června 1928 v Sendražicíchu Kolína. Během studia na Pražské kon-zervatoři, kde studoval lesní roh u prof.E. Kauckého, byl členem orchestru Divadla5. května, orchestru FOK a od roku 1947působil i v České filharmonii. Od roku1949 studoval na Akademii múzickýchumění v Praze obor dirigování u prof.M. Doležila, V. Neumanna, K. Ančerla,V. Smetáčka a A. Klímy. Po absolutoriuAMU působil krátkou dobu jako druhýdirigent v Karlových Varech po boku Vác-lava Neumanna a v letech 1953 - 1957jako 2. dirigent v teplickém orchestru poboku Miloslava Bervída a Bohumila Berky.Od roku 1958 působil s přestávkamiv Ostravském symfonickém orchestru aždo roku 1983. V letech 1961 - 1973 vyučo-val dirigování na Konzervatoři v Ostravě,kde v jeho třídě absolvovali dnešnívýznamní dirigenti, např. S. Bogunia,S. Macura, P. Altrichter a další. V obdobílet 1973 - 1975 byl též šéfdirigentemRozhlasového symfonického orchestruv Záhřebu. Zemřel 18. července 1986v Ostravě.

Plakát na jeden z prvních zájezdů orchestru do Chomutova9. prosince 1950

Karikatura z koncertního katalogu sezony1955 - 1956

64

Léta slavných druhých dirigentůBohumil Berka1956 - 1972

11. Léta slavných druhých dirigentůBohumil Berka1956 - 1972

Na uvolněné místo uměleckého ředitele a šéfdirigenta nastoupilBohumil Berka, absolvent Pražské konzervatoře. Měl bohatédirigentské zkušenosti, neboť před svým příchodem do Teplicpracoval osm let v Moravské filharmonii Olomouc po boku FrantiškaStupky. V době Berkova nástupu již orchestr koncertoval pravidelněv dalších městech kraje a pořádal dokonce abonentní koncerty nejenv Teplicích, ale i v Chomutově, Mostě, Ústí nad Labem a Děčíně. Pokudpovažujeme dnes Miloslava Bervída za osobnost zakladatelskou, pakBohumil Berka úspěšně navázal na sedmiletou Bervídovu uměleckoupráci a zúročil jeho dosavadní činnost dalším bohatým repertoáremz děl klasické, romantické i soudobé tvorby. Významnou měrou sezasloužil o novou koncepci koncertů pro školy, které bylykoncipovány rozděleně dle stupně závažnosti programu a vždys průvodním slovním výkladem.

Budovatelská atmosféra 50. let bohužel neminula ani uměleckouoblast a v duchu tehdejší propagandy pod heslem „umění patřípracujícím“ se konaly koncerty přímo v závodech a v pracovní době.Jaký paradox, když krásná hudba zní současně s rachotem strojů!Dnes si možná tuto situaci nedokážeme představit, ale zároveň bynebylo správné tuto činnost zásadně odsuzovat bez znalostítehdejších poměrů. Může nám být však i dnes příkladem, že lidé by siměli najít své umění sami, bez ponižujícího podbízení se.

Bohumil Berka (1921 - 2004)se narodil 13. června 1921 ve Vídni, kdebyl jeho otec učitelem na české škole. Ponávratu rodiny do Čech se začal věno-vat hudbě u učitele Josefa Tomanav Berouně a v roce 1940 maturoval nazdejším reálném gymnáziu. V roce 1947absolvoval hudebně pedagogickéoddělení a dirigování na Pražské kon-zervatoři u profesorů V. A. Aima,M. Doležila, P. Dědečka a F. Stupky.V roce 1946 začal studovat Filozofickoufakultu Univerzity Karlovy, ale v roce1948 nastoupil jako 2. dirigent Morav-ské filharmonie Olomouc, kde působildo roku 1956 po boku Františka Stupky.Za svého působení v Olomouci bylčinný též jako lektor hudebního ústavuUniverzity Palackého. V letech 1956 -1972 byl šéfdirigentem a ředitelemteplické filharmonie a působil i u orche-strálního sdružení pražských učitelů.V 60. letech často umělecky působilv tehdejší NDR, Bulharsku, Rumunsku,Norsku a Švédsku, kde dirigovalorchestry v Trondheimu a Östersundu.Počátkem 70. let musel odejít z funkceředitele i šéfdirigenta, na místě 2. diri-genta však působil v Severočeské filhar-monii až do roku 1985. Byl výraznouosobností hudebního života v Teplicích,často uváděl premiéry skladeb tehdej-ších současných autorů a pravidelněspolupracoval se Svazem českosloven-ských skladatelů. Zemřel 28. března2004 v Teplicích.

Koncert v roce 1961 v Teplických strojírnách během pracovní doby

65

Léta slavných druhých dirigentůBohumil Berka

1956 - 1972

Symfonické večerní koncerty byly naopak přijímány posluchačivelmi kladně, zvláště pak koncerty s průvodním slovem MirkoOčadlíka, Miroslava Barvíka, či Václava Holzknechta. Pracovnívytížení členů orchestru bylo enormní, během sezony 1956 - 1957bylo provedeno na padesát školních koncertů, deset abonentníchv Teplicích a na čtyřicet repríz v okolních městech. K tomuto výčtu jetřeba připočíst koncerty v letní sezoně, kdy se konalo týdně osmkoncertů. Ročně tak orchestr uspořádal více jak 160 koncertů. V létě1957 byla navázána spolupráce se Staatliches KulturorchesterPirna v bývalé NDR, která byla vítaným oživením do té doby pouzetuzemských koncertních zájezdů. Koncert v Pirně 12. srpna 1957 setak zapsal do historie orchestru jako první zahraniční zájezd. Od tédoby byly každým rokem s tímto partnerským orchestrem pořádányv saských městech výměnné koncerty. S přestávkami trvaly až doroku 1983.

V říjnu 1957 odchází druhý dirigent Josef Daniel do Ostravskéfilharmonie a jeho termíny dočasně převzali jako stálí hosté pražštídirigenti Alois Klíma, František Stupka a Zdeněk Košler. Bylo jistězajímavé a velmi přínosné spolupracovat s takovými velikány českéhoumění.

V březnu 1958 si orchestr připomněl 10. výročí svého založenía mohl bilancovat svou činnost za uplynulé desetiletí. Výstižnětehdejší úroveň orchestru komentoval T. Volek v dobovém tisku: „KSOkdysi skutečně začínal jako pouhý lázeňský orchestr. Dnešní jeho výkonyvšak potvrzují, že dětské krůčky a doby tápání jsou pryč a že je vyléčenai zhoubná choroba častých změn ve vedení.“ V závěru si všakneodpouští poznámku: „Kdyby bylo možné rozšířit počet houslí o čtyřihráče a omladit druhé housle, byl by orchestr schopen nastudovat ještěnáročnější skladby, které by prospěly i jeho uměleckému růstu.“

Humorné příběhy hudebníků teplickéhoorchestru uveřejněné v koncertním kata-logu sezony 1955 - 1956Koncert ve staré dřevěné Mušli v létě 1958. Stála v Lázeňském parku mezi divadlem

a Císařskými lázněmi do roku 1967.

66


Během prvních deseti let orchestr spolupracoval i s dalšímikulturními institucemi v kraji. Společně s Divadlem pracujícíchv Mostě uvedl Fibichovu Hippodamii, s Pěveckým sdruženímseveročeských učitelů v Mostě provedl Smetanovu Píseň českoui náročnou Beethovenovu 9. symfonii s Ódou na radost.

Na počátku sezony 1958 - 1959 nastoupil do funkce druhéhodirigenta Boris Masopust, rutinní muzikant, dosavadní dirigentArmádního uměleckého souboru v Praze. Propagační leták tétosezony nabízí 16 abonentních koncertů, rozdělených do dvou řad,které dirigují např. Bohumil Berka, Alois Klíma, Boris Masopust,Milivoj Uzelac i německý dirigent Hans Wallat, sólisty jsouAlexander Plocek, Beno Blachut, ale v Brahmsově dvojkoncertu sepředstavili též členové teplického orchestru K. Anděla V. Nowakowski. Z této propagace vyčteme i zajímavý údaj, jak sevedení orchestru snažilo vyjít vstříc svým abonentům. Přestože cenapředplatného na 8 koncertů se pohybovala v rozmezí od 40 do 72 Kčs(v případě nejlevnějšího místa se tedy jednalo o 5 Kčs na jedenkoncert), nabízí se možnost splácení ceny po částech. Jako perličkumůžeme uvést dodatek na samém konci letáku, kde je uvedena věta:„Všechny koncerty jsou mládeži přístupné.“ Dnes se můžeme jendomnívat, zda se jednalo o centrální nařízení uvádět tuto informacina všech kulturních produkcích, či zda některé koncerty byly opravdui mládeži nepřístupné...

Žádost posluchačů o zařazení slavnéAlžbětínské serenády při kolonádnímkoncertě. Datováno v roce 1959.

67


1956 - 1972

Ve dnech 14. až 17. ledna 1959 proběhly v Ústí nad Labem,Chomutově, Teplicích a Děčíně koncerty věnované 80. narozeninámvýznamného českého dirigenta Františka Stupky (* 18. 1. 1879).Jejich dramaturgie byla pro posluchače velmi lákavá, neboť večer bylvěnován výhradně dílům Petra Iljiče Čajkovského. Bylo mezi niminapříklad Italské capriccio, Předehra 1812, nebo jeho 5. symfoniee moll a dirigoval je samozřejmě František Stupka osobně. 25. lednase orchestr představuje opět v Domě umělců v Praze, kde se za řízeníBohumila Berky koná koncert pro Svaz československých skladatelů.

Koncert v Praze pro Svaz československých skladatelů. Datováno 1961.

Dechová skupina KSO v bývalé dřevěné mušli v Lázeňské zahradě. Datováno 1959.

68


Zastavme se na chvíli u těchto pražských koncertů a věnujme sejim mimo časovou posloupnost. Bohumil Berka od svého nástupuna místo šéfdirigenta pravidelně spolupracoval se Svazem česko -slovenských skladatelů a každým rokem připravil koncerty s dílysoučasných autorů v pražském Rudolfinu, často s renomovanýmipražskými sólisty. Orchestr byl dosti zatížen studováním premiérskladeb některých dnes i zapomenutých autorů, nebylo výjimkou, žejim předcházelo i 12 - 15 zkoušek. Koncerty v Praze nebyly u členůorchestru příliš oblíbené, program byl někdy nehratelně těžký, málohudebně zajímavý, ale pro teplický orchestr byly významnoupropagací, neboť jim média věnovala značnou pozornost. Kritikyv denním tisku zpravidla vždy chválí výkon orchestru, ovšemk samotným dílům se staví na tehdejší dobu často negativně.

Lidová demokracie ve svém článku z 30. ledna 1959 jako reakcina výše uvedený koncert píše: „...orchestr, který plní své krajské úkolykoncertní i kolonádní, přinesl svým výkonem skutečné překvapení.S plným vědomím odpovědnosti k převzatému úkolu vypjal se orchestrke znamenitému provedení, zejména dechové nástroje - jednotlivcii skupiny - velmi zaujaly tónovou ušlechtilostí a přesností.“ O dva rokypozději, 26. ledna 1961 Lidová demokracie ocenila výkon teplickéhoorchestru slovy: „Je to těleso nevelké co do počtu, ale podalo velmimuzikální výkon. Zvláště je sympatická spontánnost všech hráčův přístupu k současné tvorbě (nikoliv právě nejvděčnější). To je vůbeckladný rys mimopražských těles, že nejsou postižena profesionálnípovýšeností. I když nejsou všechny skupiny stejně vyrovnané, je to tělesovelké úrovně.“ K hraným dílům naopak zaujímá kritickou pozici, kdyžhodnotí 3. symfonii A. Šatry slovy: „Je to upřímné dílo, ale i dostzdlouhavé. Symfonikové se dnes rádi rozkračují na osudová a všesvětovátémata. Byli bychom jim však vděčni za prostý úsměv.“

Josef Ceremuga píše v Rudém právu 25. ledna 1961 kestejnému koncertu pochvalná slova: „Příjemným překvapením večerabyl Severočeský symfonický orchestr s dirigentem B. Berkou. Podal jakocelek vyrovnaný a technicky velmi pěkný výkon, který zaslouží uznání.Byla tu znát pečlivá, odpovědná příprava, která pozvedá toto těleso navysokou profesionální úroveň.“

Bohumil Karásek v následujícím roce 1962 uvádí tučnýmpísmem v Rudém právu již kritiku volby dramaturgie v kontrastuse snahou o zodpovědnou přípravu teplického orchestru: „Tam, kdepůsobí takové umělecky svědomitě vedené těleso, jsou také předpokladyk rozvoji celého hudebního života v kraji. Přijíždí-li však takový orchestrna reprezentační koncert do hlavního města, bylo by správnéi odpovědněji volit dramaturgii vystoupení. Podobné orchestry nejsoudnes už „chudé popelky“, a proto mají právo ukázat se v Praze v těchskladbách, kde se ukázat prostě mohou. Fantazie pro orchestr F. Chaunaby byla spíš vhodná v některé z interních přehrávek svazu skladatelů.“

V dalších letech již byly kritiky daleko otevřenější, na koncert13. prosince 1966 vyšel článek s výrazným titulkem „Dramaturgický

69


1956 - 1972

a skladatelský NEÚSPĚCH“. V článku po nesmlouvavé kritice výběruskladeb svazu skladatelů lituje autor orchestr, že na koncert do Prahys touto dramaturgií musel přijet až z Teplic...

Je samozřejmé, že výběr skladeb byl poplatný tehdejší politickésituaci a na programech těchto koncertů najdeme i názvy skladeb,které dnes mohou vyvolat úsměv. Už jen ze zvědavosti by bylo dneszajímavé slyšet například symfonickou předehru s názvem „ZdraviceÚnoru na úryvky z projevů Klementa Gottwalda na Staroměstskéma Václavském náměstí“ pro orchestr, sólistu a mužský sbor.V aktivitách Bohumila Berky a spolupráci se Svazem česko-slovenských skladatelů pokračoval i Jaroslav Soukup.

Zajímavé je srovnání kritik na koncerty v závislosti na politickémovzduší různých období. Zatímco v letech padesátých jevyzdvihována především snaha regionálních orchestrů o co nejlepšíumělecký výkon v Praze, v letech šedesátých postupně stále více sílíkritika skladatelů a výběru dramaturgie. Vyznačuje se již otevřenostía adresností, zvláště kolem roku 1968, kdy se ke kritice koncertůsoudobých autorů přidávají i členové orchestru a ve svém dopisevedení orchestru ze dne 2. května 1968 požadují omezení těchtoprodukcí. Naopak po roce 1970, v letech normalizačních, je kritikadoslova bezzubá. Pokud se přece jen odváží kritici upozornit nanějaký nedostatek, vzápětí je nalezena i kladná stránka. Jak opatrnělze naznačit čtenářům ne příliš přesvědčivý výkon orchestru dokládánapříklad v roce 1974 kritika Svobodného slova na koncert, kterýnastudoval již Jaroslav Soukup: „Orchestr a dirigent věnovali skladbámpéči, která postačila k jejich dobrému orientačnímu provedení“, či kritikastejného listu z 20. prosince 1977: „Severočeský symfonický orchestrTeplice (řízený J. Soukupem) neměl lehkou úlohu a musil se protospokojit spíš s informativní přehrávkou než detailně připravenýma promyšleným úkolem.“

I přes všechny stinné stránky je třeba objektivně říci, že koncertyse soudobou hudbou byly záslužnou činností, a to nejen z důvoduuvádění nových skladeb, ale i z důvodu růstu umělecké kvality celéhoorchestru i individuálních sólových výkonů. Skladby byly často natolikinterpretačně obtížné, že i přes velmi malou oblibu u hudebníků,pozvedly jistě orchestr pomyslně o stupínek výš. Mnoho skladebtehdy uváděných dnes upadly v zapomnění, ale část z nich je narepertoáru orchestrů stále. Nutno přiznat, že už ani Mozart čiBeethoven neměli vůbec lehké prosadit své nové skladby, můžemevzpomenout na zdrcující kritiku premiér Brahmsových symfoniía zvláště pak skladeb Janáčkových a dalších skladatelů počátku20. století, jejichž premiéry až na výjimky často u posluchačůpropadly. Teprve postupem doby se začaly uvádět a dnes je jejich dílopovažováno ve své době za novátorské a objevné.

Nezanedbatelná byla též výše zmiňovaná propagace jménaorchestru v Praze a celostátním tisku. Dodnes platí, že i špatná kritikaje někdy lepší, než žádná...

70


Vraťme se však do roku 1960, kdy byl změněn název orchestruna Severočeský symfonický orchestr (SČSO) a byly mu poskytnutyrozsáhlé prostory barokní budovy Zahradního a plesového domuv ulici U Zámku č. p. 1. Sálem, kde se od konce 18. století konalykoncerty a který v době největší slávy teplických lázní hostil řaduvynikajících umělců, získal orchestr zkušebnu, zázemí pro hudebníkyi administrativní prostory. Během roku se pořádá více než 120koncertů, z toho kolem 70 na zájezdech a počet členů se stabilizujena čísle 62.

Na konci roku odchází Boris Masopust a na místo druhéhodirigenta nastoupil 1. ledna 1961 Milivoj Uzelac. Přichází i významnáumělecká posila na post koncertního mistra, vynikající houslistaa dosavadní koncertní mistr České filharmonie Karel Šroubek, kterýbyl nucen z politických důvodů z Prahy odejít.

Neobvyklým zážitkem tohoto roku byl orchestrální doprovodšedesátičlenného souboru Kubánského baletu na jaře roku 1961. Tenza doprovodu teplického orchestru realizoval vystoupení s tradičníbaletní i nezvyklou kubánskou moderní hudbou čtyřikrát veSmetanově divadle v Praze a v dalších největších českých městechv rámci svého turné po Evropě i Asii. Dirigentem byl Bohumil Berka,jenž pokračoval v turné s baletem dále do Maďarska, Rumunskaa Bulharska.

V březnu 1962 nahrazuje Milivoje Uzelace druhý dirigent JosefSvoboda. Teplickému publiku se poprvé představil 23. března a ihnedsi získal oblibu u hudebníků i posluchačů. Rozvoj jeho talentu všakzastavila tragická smrt dne 19. února 1963.

Milivoj Uzelac (1919 - 1988)se narodil 16. června 1919 a po absolvo-vání Reálného gymnázia v Praze pokra-čoval v letech 1938 - 1943 na Pražské kon-zervatoři ve studiu dirigování u MetodaDoležila a Pavla Dědečka a skladbyu Rudolfa Karla, Františka Píchy a Jaro-slava Řídkého. Za 2. světové války byltotálně nasazen v Německu jako korepe-titor opery v Brémách. Po osvobození bylzaměstnán jako dirigent Filmového sym-fonického orchestru v Praze (1945 - 1956),poté nastoupil na pozici šéfdirigentaMoravské filharmonie Olomouc (1956 -1959) a v letech 1960 - 1962 byl šéfdiri-gentem Armádního uměleckého souboruVíta Nejedlého v Praze, zároveň šéfemorchestru v Divadle na Fidlovačce (1961 -1963) a druhým dirigentem teplickéhoorchestru (1961 - 1962). Od roku 1963působil jako šéfdirigent v Hudebnímdivadle v Karlíně až do roku 1975.V sedmdesátých letech rovněž spolupra-coval s Velkým orchestrem Pragokoncertua s orchestrem Ladislava Štaidla. Pravi-delně hostoval v tehdejší NSR i NDRa v Polsku. Při své dirigentské činnostipůsobil zejména v oblasti filmové hudby,dále jako divadelní, muzikálový a operetnídirigent. Je znám i jako autor hudby k vel-kému množství krátkometrážních doku-mentárních filmů a rozhlasovým hrámi populárních skladeb pro orchestr. Spolu-pracoval na jevištní úpravě filmovéhomuzikálu Cikáni jdou do nebe jugosláv-ského skladatele Jevgenije Dogy. Zemřel8. března 1988 v Praze.

Josef Svoboda

71


1956 - 1972

Poté přichází do Teplic na šest měsíců Martin Turnovský, kterýbyl v té době již uznávaným dirigentem. Absolvoval s orchestremmimo jiné i koncert 28. dubna 1963 v rámci Koncertní přehlídkyorchestrů v pražském Rudolfinu, z pohledu tehdejší kritiky bohuželne příliš vydařený. Pro nás je kritika zajímavá především kvůli zmínceo M. Bervídovi, bývalém šéfdirigentovi teplického orchestru v letech1949 - 1956, který v té době řídil orchestr v Mariánských Lázních.Vladimír Šefl uvádí v souhrnném článku o této koncertní přehlídcev Rudém právu: „Městský symfonický orchestr Mariánské Lázněs dirigentem M. Bervídem se mohl v přehlídkovém srovnání sotvavýrazněji uplatnit (hrál vůbec v nejmenším obsazení a ještě potřebovalvýpomoci!). Máme však se stejnou shovívavostí posuzovat Severočeskýsymfonický orchestr Teplice, v jehož hře se vedle výborných smyčcůobjevily vážné nedostatky ve skupině dechových nástrojů? Tepličtí bylive zvláštní situaci: jediní nehráli se svým stálým dirigentem. VýkonMartina Turnovského nesl však právě rysy silné dirigentské osobnosti.Neuspokojivý výsledek bude mít tedy zřejmě hlubší příčiny.“

Situaci, kdy se rychle střídali šéfdirigenti na počátku novodobéhistorie orchestru v roce 1948, orchestr zažil na počátku letšedesátých v obsazování míst druhých dirigentů. Během čtyř let prošlitímto místem čtyři dirigenti.

Martin Turnovský (* 22. září 1928)Ančerlův žák z AMU, který později studo-val ještě u věhlasného Georga Szélla,suverénní vítěz prestižní dirigentské sou-těže v Besanconu z roku 1958, účinkovalna Pražském jaru poprvé už v roce 1951,když ve Smetanově divadle řídil tehdejšíČeskoslovenský soubor národních písnía tanců. Působil u řady našich předníchorchestrů, s nimiž pravidelně účinkovaltéměř každoročně také na Pražskýchjarech. Mezi léty 1952 - 1955 byl sbormi-strem a dirigentem Armádní opery,v letech 1955 - 1960 dirigentem Armád-ního uměleckého souboru Víta Nejedlého.Uplatňoval se v mnoha hudebních těle-sech u nás i v zahraničí. Působil jako diri-gent Státní filharmonie Brno (1959 -1962), v teplické filharmonii na postu dru-hého dirigenta v roce 1963 a poté odešelna místo šéfdirigenta Plzeňského rozhla-sového orchestru (1963 - 1966). Turnov-ského si opakovaně zvali jako hostaVídeňští symfonikové a v letech 1966 -1968 se stal šéfem slavné Staatskapellev Drážďanech. Po srpnu 1968 odešel doRakouska a až do roku 1980 byl hudeb-ním ředitelem Norské národní operyv Oslo a zároveň šéfem orchestru v Bonnu.Hostoval u významných zahraničníchorchestrů (New York PhilharmonicOrchestra, Symfonický orchestr bavor-ského rozhlasu v Mnichově, BambergerSymphoniker, The Royal Liverpool Phil-harmonic Orchestra, Wiener Philharmo-niker, London Symphony Orchestra, Cle-veland Orchestra, Seattle SymphonyOrchestra aj.). Po roce 1989 se pravidelněvrací k hostování u českých orchestrůa v letech 1992 - 1995 byl šéfdirigentemSymfonického orchestru hl. m. Prahy FOKa od roku 1997 je dodnes hlavním hostu-jícím dirigentem Gumma SymphonyOrchestra v Japonsku.Koncert v teplickém divadle se sólistou koncertním mistrem orchestru Karlem Šroubkem

v roce 1963

72


1. listopadu 1963 však přichází po Martinu Turnovském LiborPešek, který u orchestru zůstal celých šest let. Práce orchestruv těchto letech byla velmi náročná, výjimkou nebylo ani 38 frekvencíměsíčně, neboť pracovní týden byl tehdy šestidenní a při zájezdovéčinnosti, zvláště na Liberecko a Hradecko, se z důvodu vytíženostičasto pořádaly dva výchovné koncerty dopolední, odpolednígenerální zkouška a večerní koncert.

V létě roku 1964 se konal první ročník Hudebního festivaluLudwiga van Beethovena. Navázal na tradici původních Dnů L. vanBeethovena, konaných od počátku padesátých let. Jeho založení bylopro město Teplice významnou příležitostí prezentovat svou kulturua zvát k účinkování s orchestrem vynikající hostující dirigenty a sólisty.Festivalová tradice se udržela dodnes, ovšem jak se dočteme dále,došlo k jeho podstatnému dalšímu rozšíření i zkvalitnění celého jehoprůběhu. V březnu 1965 se orchestr po šesti letech vydává opět dotehdejší NDR, kde pokračuje v konání výměnných koncertůs orchestrem v Pirně.

Bohumil Berka prožíval v té době vrchol své umělecké kariéry.V listopadu 1966 se vrací ze svého již pátého uměleckého hostovánív Norsku a Švédsku, kde dirigoval koncerty s orchestry v Trondheimua Östersundu. Díky uvolňování politické atmosféry na konci 60. letzačíná orchestr účinkovat i v církevních prostorách v Oseku,Litoměřicích, Ústí nad Labem, Varnsdorfu a Kladrubech u Plzně.Začínají se pořádat i netradiční koncerty na ještě netradičnějšíchmístech, například 27. května roku 1967 byla provedena mimo jinéi Händelova Vodní hudba na rozlehlém rybníku v teplické Zámeckézahradě.

Libor Pešek při kolonádním koncertě naterase teplického divadla v roce 1965.

Libor Pešek (* 22. června 1933)studoval pražskou AMU u K. Ančerla,V. Smetáčka a V. Neumanna. U teplickéhoorchestru vykonával funkci druhého diri-genta v letech 1963 - 1969. Od roku 1969byl šéfdirigentem Frysk Orkest v nizozem-ském Leuwardenu a současně stál v čeleVýchodočeského komorního orchestruv Pardubicích. Hostoval u různých českýchi zahraničních orchestrů a po mimořád-ném úspěchu jeho koncertu s LondonPhilharmonic Orchestra působil v letech1987 - 1997 jako umělecký šéf a hlavnídirigent Royal Liverpool PhilharmonicOrchestra. Od roku 1990 byl též prvnímhostujícím dirigentem Symfonickéhoorchestru hlavního města Prahy FOKa dodnes je častým hostem orchestrů veFrancii, Holandsku, Rakousku, Německu,Velké Británii a je pravidelně zvánk orchestrům v USA ve Filadelfii, Cleve-landu, Chicagu, St. Louis, San Francisku,v kanadském Montrealu ad. Je považovánza velkého propagátora díla Josefa Sukaa Vítězslava Nováka.

Violy, violoncella a kontrabasy v roce 1964 v teplickém divadle

73


1956 - 1972

Rok 1968 přináší otevřené diskuze nejen ve věcech politických,ale živě se probírají i témata umělecká s cílem změnit a zkvalitnitčinnost orchestru. 30. dubna 1968 přebírají zástupci orchestru z rukoutehdejšího prezidenta Ludvíka Svobody státní vyznamenání „Zavynikající práci“, ovšem již 2. května píše tympanistka orchestru EvaSobišková vedení orchestru otevřený dopis, ve kterém žádáo přehodnocení četnosti uvádění skladeb současných autorů,omezení hostování a uvádění skladeb německých dirigentů Zoephlaa Burkhardta „kterých si po umělecké stránce dostatečně neváží aničlenové orchestru Pirna“ a místo nich zvát vynikající české dirigentyŠejnu, Smetáčka nebo Klímu. V reakci na udělené vyznamenání mimojiné uvádí: „Jsem přesvědčena, že udělení vyznamenání našiproblematickou uměleckou situaci ani nevyřešilo, ani nezmenšilo. Já senepamatuji, že bychom kdy měli tak špatné kritiky a zároveňs převládající většinou členů orchestru jsem přesvědčena, že zdalekanení vše v pořádku. B. Berka by konečně měl přestat brát tyto kritiky nalehkou váhu, uvážit, zda se nebezpečně nemýlí ve svém přesvědčenío kvalitách a dokonce stále stoupajících kvalitách našeho orchestru,dopřát sluchu kritickému a poradnímu hlasu členů orchestru a ZVa společně s nimi udělat vše pro očištění naší pověsti a opodstatněnínaší existence jakožto profesionálního symfonického tělesa.“

Srpen 1968 zastihl členy orchestru v plném provozukolonádních koncertů za řízení Libora Peška a dopady událostí potomto krizovém roce na sebe nenechaly dlouho čekat.

Plán práce na měsíc květen 1965

Koncert Bohumila Berky v norskémÖstersundu 11. listopadu 1966

Plakát výměnného koncertu v ně-mecké Pirně 25. května 1967

Koncert v teplickém divadle v únoru 1964

74


V roce 1969 svou dirigentskou činnost v Teplicích ukončil LiborPešek a na jeho místo přišel dirigent Vladimír Válek. Všichni třiposledně jmenovaní dirigenti, Turnovský, Pešek i Válek jsou dnespovažováni u nás i ve světě za přední dirigentské špičky. Během jejichpůsobení orchestr nastudoval řadu skladeb světového repertoáru,převážně děl autorů 20. století. Členové orchestru i posluchači semohli seznámit, mnohdy poprvé, s nejnáročnějšími díly GustavaMahlera, Maurice Ravela, Igora Stravinského, Arthura Honeggera,Paula Hindemitha a dalších. Koncerty v šedesátých letech řídila i řadahostujících dirigentů, např. Eduard Fischer, Bohumír Liška, KarelŠejna, Dr. Václav Smetáček, Radomil Eliška, Josef Hrnčíř, KarelNosek, Josef Hercl, František Vajnar a další. Na některé programyjejich koncertů, ale i dirigenta Berky snad dosud vzpomínají staříčlenové orchestru i tepličtí posluchači. Zazněla tu monumentálníVokální symfonie Jiřího Sommera, sugestivní skladby B. Kabeláče,Pauerova Labutí píseň, Fischerovy Listy z Dürerovy Apokalypsy,samozřejmě kromě běžného repertoáru klasického a romantického.Šedesátá léta tedy můžeme považovat za dosavadní největší rozkvět,alespoň co se dirigentů a jejich repertoárů týká. V této souvislosti sesluší připomenout nejvýraznější osobnosti orchestru tohotodlouhého úspěšného období. Koncertními mistry byli Karel Šroubek,bývalý koncertní mistr České filharmonie, který však 10. dubna 1969umírá v rakouském Linci, kam odešel na místo prvního koncertníhomistra Brucknerova orchestru, dále Jaroslav Podlesný a VlastimilProsek, hráčskými oporami orchestru byli flétnista Václav Matouš,hobojista František Lukavec, hornista Josef Traksl, klarinetistaAntonín Satýnek a tympánistka Eva Sobišková. Mnozí dobřía zasloužilí hráči i mnozí dirigenti žijí už jen ve vzpomínkáchpamětníků a i těch už pomalu a nenávratně ubývá. Archiv notovéhomateriálu byl vyhlášený jako druhý nejobsáhlejší po archivuSymfonického orchestru Českého rozhlasu, pečlivě ho spravoval členorchestru Jaroslav Bíma. Vedoucím provozu orchestru se stal poFrantišku Šlachtovi František Provazník. Ten tuto pozici zastávalaž do konce osmdesátých let a dodnes je stálým návštěvníkemfilharmonických koncertů.

Vladimír Válek (* 2. září 1935)Po studiích hry na pozoun a violu na kro-měřížské konzervatoři studoval dirigováníu Ľudovíta Rajtera na VŠMU v Bratislavě,později pokračoval ve studiu dirigovánína pražské AMU u Aloise Klímy a RobertaBrocka. V roce 1970 založil Dvořákůvkomorní orchestr, kde působil nejen jakohráč, ale i jako umělecký vedoucí tohotohudebního tělesa. Má za sebou bohatoudirigentskou kariéru u mnoha orchestrůdoma i ve světě. V letech 1966 - 1974 bylšéfdirigentem Symfonického orchestruArmádního uměleckého souboru VítaNejedlého v Praze, 1975 - 1986 dirigentemSymfonického orchestru hlavního městaPrahy FOK a od roku 1986 do současnostipůsobí jako šéfdirigent Symfonickéhoorchestru Českého rozhlasu v Praze. Odroku 1996 je zároveň hostujícím dirigen-tem České filharmonie, od roku 2000 hlav-ním hostujícím dirigentem osackého sym-fonického orchestru v Japonsku a od roku2004 je též šéfdirigentem Slovenské fil-harmonie v Bratislavě. V Teplicích působilna místě druhého dirigenta v sezonách1969 - 1971.

Vladimír Válek při letním koncertě na„Pta-čích schodech“ v Teplicích s fagotistouA. Vinklátem.

Koncertní mistři v roce 1968 Jaroslav Podlesný a Vlastimil Prosek

75


1956 - 1972

Následná normalizace na počátku sedmdesátých let zasáhlavšak nejen do uměleckého života orchestru, ale zahájila i organizačnízměny ve vedení SČSO. Bohumil Berka ztrácí postupně politickoupodporu a v roce 1970 byl krajskými orgány z funkce ředitele odvolán.30. července 1971 byl zrušen pracovní poměr s Vladimírem Válkems platností od 1. září a členové orchestru adresují již 5. srpna 1971Severočeskému krajskému národnímu výboru dopis, ve kterém žádajívysvětlení rozvázání pracovního poměru s Vladimírem Válkem.V dopise se dále uvádí: „... v případě, že funkce uměleckého ředitele byměla být sloučena s funkcí dirigenta, žádá ZV-ROH rozhodně, aby bylaobsazena jedině po celostátním konkurzním řízení... Dvouletáspolupráce s dirigentem Vlad. Válkem je hodnocena členy orchestrua posluchači velmi kladně a překvapivé rozvázání pracovního poměrus ním (bez vědomí ZV-ROH) kolektiv pokládá za oslabení uměleckéúrovně tělesa. Je naší snahou, aby nový dirigent byl nejen politicky, alei odborně na největší možné výši...“.

Sezona 1971 - 1972 byla pro Bohumila Berku obzvláštní zátěží,neboť po nuceném odchodu Vladimíra Válka vedl orchestr většinousám. V říjnu 1972 byl úřady jmenován ředitelem Jaroslav Soukup,dosavadní druhý dirigent orchestru v Mariánských Lázních. 9. října1972 poprvé zkouší s orchestrem, přičemž až 14. listopadu bylv krajských novinách Průboj zveřejněn inzerát o konání konkurzu namísto hlavního dirigenta, bohužel bez udání data a času. V té doběvšak Soukup již naplno diriguje a úřady byl posléze potvrzen do oboufunkcí. Tím se definitivně uzavřela éra Bohumila Berky jakouměleckého ředitele a šéfdirigenta, s orchestrem však spolupracovalna místě druhého dirigenta ještě dalších 13 let.

Dopis ZV-ROH adresovaný SKNV sežádostí o konání konkurzního řízení

Koncert 17. července 1970 v oseckém klášteře

Oznámení o úmrtí Karla Šroubka

76

Budování nového zázemí orchestruJaroslav Soukup1972 - 1989

12. Budování nového zázemí orchestruJaroslav Soukup1972 - 1989

Jaroslav Soukup měl plnou podporu tehdejšího politickéhovedení a dokázal ji patřičně využít. S odstupem času je třebaobjektivně připustit, že většina jeho rozhodnutí směřovala kuprospěchu orchestru, jeho rozvoji a modernizaci nástrojovéhovybavení i jeho zázemí. Na nejvyšších místech řešil potřeby orchestrua jeho provozu a rozšířil početní stav tělesa na více než 70 uměleckýchpracovníků. Postupem času se zrodila kulturní instituce, která sdružilasólisty a komorní soubory uspokojující na vysoké úrovni požadavkyširoké veřejnosti na hudbu symfonickou i komorní. V rámci orchestrupůsobili sóloví i komorní hráči: klavírista Jan Novotný, houslista BorisMonoszon, Panochovo kvarteto, Kocianovo kvarteto a Novépražské trio. Jaroslav Soukup zajistil i financování nákupu novýchkvalitních nástrojů, zakoupených mnohdy za nedostatkovouzahraniční měnu.

V roce 1973 prosadil Jaroslav Soukup zahájení náročnérekonstrukce dosavadního sídla, bývalého Zahradního a plesovéhodomu, kde se konala převážná většina zkoušek orchestru a kde sídliloi jeho vedení. Orchestr zkouší v náhradních prostorách, převážněv Malém sále teplického divadla.

Jaroslav Soukup (1924 - 2001)žák Václava Talicha, zahájil svou diri-gentskou kariéru ve Slovenském národ-ním divadle v Bratislavě, poté v Armád-ním uměleckém souboru v Praze a odroku 1955 do roku 1972 působil jakodirigent v Západočeském symfonickémorchestru v Mariánských Lázních. Odsezony 1972 - 1973 nastoupil do funkceředitele a šéfdirigenta Severočeské fil-harmonie. Zde začal uskutečňovat svézáměry organizační a dirigentské, roz-šířil počet orchestrálních hráčů, zajistilvybavení orchestru novými hudebníminástroji, provozní budova prošla rekon-strukcí a docílil přejmenování orchestruna Severočeskou státní filharmonii Tep-lice. Pod jeho vedením účinkovala fil-harmonie s úspěchem na mnoha festi-valech, byla pozvána na Pražské jaroa uskutečnily se první zájezdy do Špa-nělska, Itálie, Rakouska a tehdejší NSR.Inicioval a prosadil výstavbu novéhokoncertního sálu v Domě kulturyv Teplicích s vynikajícími akustickýmiparametry, určené především k potře-bám filharmonie. Jako dirigent hosto-val v řadě evropských zemí a stal se jed-nou z nejvýznamnějších osobnostív celé historii Severočeské filharmonieTeplice. Po listopadových událostechroku 1989 ukončil svou činnost šéfdiri-genta a v dubnu 1990 odešel i z funkceředitele. Zemřel 6. října 2001 a dne11. října 2001 věnovala Severočeská fil-harmonie jeho památce zahajovacíkoncert sezóny 2001 - 2002.

Dočasná zkušebna v Malém sále teplického divadla po dobu rekonstrukce Zahradníhoa plesového domu.

77

Budování nového zázemí orchestruJaroslav Soukup

1972 - 1989

Počínaje rokem 1973 obnovil Jaroslav Soukup partnerskékoncerty v tehdejší NDR a těleso každoročně koncertuje v saskémFreibergu.

Pokračují i pravidelné koncerty pro Svaz československýchskladatelů v Praze, kde zaznívají lepší kritiky, než v letech šedesátých,i když se často omezují na hodnocení jednou větou: „Reprodukčně bylsvazový koncert v dobrých rukou J. Soukupa a kolektivu Severočeskéhosymfonického orchestru“.

Byla to doba, kdy se do kritiky čehokoliv nikomu nechtělo,i kdyby se jednalo pouze o umělecké záležitosti. Řada vedoucíchčinitelů a politických osobností působila na svých místech teprvekrátce a posuzovat kriticky jejich práci nebylo příliš prozíravé.Setkáváme se sice s oslavnými titulky, které hlásají „Skutečný vrcholsezóny“, kde „orchestr podal bez lichocení jeden z nejlepších výkonůsezóny“, do objektivnosti a hlavně odbornosti však měly tyto kritikyznačně daleko. Krajský tisk poměrně často referoval o koncertechSČSO i o dění v orchestru, vycházely i rozhovory s umělci, či přímos Jaroslavem Soukupem k různým výročím a významným událostem.

O to více rozčeřil hladinu poklidného života orchestru článekv krajských novinách Průboj, kde vyšla kritika na zahajovací koncertkoncertní sezony dne 25. října 1974. Pro její zajímavost a obsáhlost jiotiskujeme níže v plném znění.

Koncertní mistr Vlastimil Prosek

Teplický orchestr v pražském Rudolfinuroku 1973

78


Hlavní náplní práce orchestru v sedmdesátých letech bylokonání koncertů abonentních, letních kolonádních a desítekvýchovných na území celého kraje, ale i za jeho hranicemi.Československá televize natočila s orchestrem několiksymfonických i populárních koncertů v atraktivním prostředí zámkůDuchcova, Veltrus, na Ptačích schodech v Teplicích a vysílala koncertySČSO i přímým přenosem. Od sezony 1977 - 1978 nacházeli novíabsolventi Konzervatoře v Teplicích, založené roku 1971, svéuplatnění i v SČSO. V mnoha hráčských skupinách se obsazeníorchestru výrazně omlazovalo schopnými absolventy a díky nimpodstatně rostla umělecká úroveň celého tělesa.

2. března 1979 se po pěti letech otevírá nově rekonstruovanábudova orchestru a 1. července dochází k přejmenováníSeveročeského symfonického orchestru na Severočeskou státnífilharmonii Teplice (SČSF). Jak vyplývá z pohledu na tehdejší plánypráce, ubírala se umělecká činnost počátkem 80. let k celkempoklidnému a zdánlivě bezstarostnému životu. Koncertů všakubývalo a frekvence tuzemských zájezdů nebyla zdaleka tak častá,jak tomu bylo v letech padesátých a šedesátých. Poměr zkoušeka koncertů se obrátil, opakované koncerty v jiných městech se konalyjen zřídka. Zachován byl snad jen počet vystoupení pro školy, kteréčasto tvořily většinu náplně měsíčního plánu.

V roce 1978 oslavil orchestr 30 let svénovodobé historie. K tomuto výročí vydaltento katalog.

Přestávka v nově zrekonstruované budověSČSF. Zleva sedí Eva Sobišková, PetrKašpar a Miroslava Johánková

Fotografie z natáčení koncertu na nádvoří zámku v Duchcově roku1974

Fotografie z natáčení koncertu v parku veltruského zámku roku 1978

79


1972 - 1989

Od roku 1983 se k podzimnímu Hudebnímu festivalu Ludwigavan Beethovena přidává další festival, tentokrát pod jménemŠostakovičovy Teplice. Konal se nejprve na přelomu květnaa června, později se termín posunul na počátek května a závěrečnýkoncert festivalu byl vždy současně zahajovacím koncertem lázeňskésezony. Dramaturgie koncertů byla věnována především dílůmDmitrije Šostakoviče a dalším ruským skladatelům. Na festivaluvystoupili např. klavíristka Valentina Kameníková, houslista BorisMonoszon, dirigent Algis Žurajtis a další interpreti, častoz tehdejšího Sovětského svazu. Na závěrečném festivalovém koncertěv roce 1985 měla vystoupit i vynikající Jelena Obrazcovová, ovšemtěsně před jeho konáním účast pro svou indispozici odřekla.

Rok 1983 znamenal pro členy filharmonie též vítanou a dlouhoočekávanou změnu. Zda se jednalo o uvolnění politické situace, čizda k této skutečnosti došlo díky kontaktům Jaroslava Soukupa, dnesnení známo, jisté je, že v tomto roce se teplická filharmonie vydávápoprvé ve své historii do tehdejší kapitalistické ciziny a naprostávětšina jejích členů má tak poprvé možnost vidět rozdíly dvou světů.Prvním velkým západoevropským turné byl třítýdenní zájezd doŠpanělska v roce 1983, kde se filharmonie představila na desetkoncertech.

Za dva roky se pozvání španělských pořadatelů opakovaloa orchestr se vydává do Španělska podruhé v roce 1985, tentokrát nadalších devět koncertů. Koncem tohoto roku odešel do důchoduBohumil Berka a působil dále pouze jako dirigent studentskéhosymfonického orchestru teplické konzervatoře. Celková dobaspolupráce s orchestrem tak trvala plných 30 let.

Festival Šostakovičovy Teplice 1985

Fotografie z natáčení koncertu v teplickém divadle v roce 1977

80


Do funkce druhého dirigenta byl po konkurzu v roce 1985 přijatJan Štván, čerstvý absolvent Akademie múzických umění v Praze zetřídy Václava Neumanna.

Bylo již řečeno, že Jaroslav Soukup byl zdatným organizátorema při prosazování svých cílů měl velký vliv. Jeho největší zásluhouprovždy zůstane prosazení výstavby nového koncertního sálu,určeného pro činnost filharmonie. Kvalita hudebních sálů v Teplicíchbyla vždy problematická. Orchestr zkoušel ve své zrekonstruovanézkušebně v ulici U Zámku, poté se ovšem vždy stěhoval do budovydivadla, kde se konaly symfonické koncerty. Sál Krušnohorskéhodivadla disponoval krásným prostředím, ale pro tak velké těleso,čítající více jak 70 členů, již nevyhovoval ani z hlediska akustického,natož provozního. Pro pořádání koncertů se sbory, či sólovýmklavírem bylo pódium příliš malé a zázemí hudebníků bylo na velminízké úrovni. Zároveň bylo navíc vždy nutné přihlédnout i k provozudivadla, kde působil operetní soubor včetně divadelního orchestru,baletu, sboru a sólistů. Jaroslav Soukup patřil k těm, kdo přišlis myšlenkou vybudovat v Teplicích koncertní prostředí po všechstránkách odpovídající soudobým požadavkům a splňujícínejnáročnější nároky akustické i provozní. Díky jeho organizačnímschopnostem a též díky jeho postavení se od poloviny sedmdesátýchlet začalo uvažovat o výstavbě nového sálu a v roce 1979 se zahájilajeho výstavba podle projektu ing. arch. Karla Hubáčka, autoraslavné televizní věže na Ještědu.

V nově otevřeném Domě kultury hrálpoprvé s teplickou filharmonií dne12. března 1987 teprve čtrnáctiletý PavelŠporcl. Na spodní fotografii podepisujevýše zobrazený program koncertu.

Jan Štván při koncertě v novém sále Domu kultury v Teplicích roku 1989

81


1972 - 1989

Budova nového sálu byla situována do parku mezi divadlema dnešním náměstím Svobody. Tehdy se jednalo o poměrněneudržovanou oblast s letní restaurační terasou. Kromě budovy sálubyla nově vybudována i přilehlá 177 metrů dlouhá kolonádas kouřovými a čirými skly od akad. arch. Otakara Binara, včetněúpravy promenády spojující náměstí s divadlem. Vznikl tak originálnícelek, jakási spojnice mezi centrem města, lázněmi a historickou částíTeplic. Koncertní sál Domu kultury, jak se budova pojmenovala, jedokonale izolován nejen od okolního prostředí, ale i od okolníchvnitřních prostor, neboť disponuje dvojitou konstrukcí obvodovýcha hlavních vnitřních stěn. Sál s kapacitou 549 míst je největšímkompaktním prostorem Domu kultury. Při projektování a výpočtujeho akustických hodnot bylo použito nejmodernější technologie,dosáhlo se tak naprostého souladu mezi teoretickým výpočtema skutečností. Tím se tento sál zařadil mezi nejlepší v republice. Vnitřníprostory jsou vybaveny akustickými dřevěnými obklady s rezonančnínebo odrazovou funkcí, ty dovolují jejich vzájemnou výměnus možností akustického doladění. V hledišti jsou pevná křesla,navržená architektem Ulmannem, a jejich výškové uspořádánízaručuje spolu s akustickým obložením stěn dokonalý uměleckýzážitek při koncertech symfonických i komorních. Největší přednostísálu je prostorné jeviště pro 120 hudebníků orchestru a stočlennýpěvecký sbor, zvukově velmi vydařené varhany z Krnova a moderníosvětlení.

Dům kultury disponuje ideálním zázemím pro členy orchestru:šatny hudebníků, moderní sociální zařízení, včetně sprch a v současnédobě je zde umístěno i veškeré technické a nástrojové vybavenífilharmonie. Největším přínosem pro umělecký růst tělesa je možnostzkoušení a interpretace koncertů ve stejném sále. Nové koncertníprostory byly slavnostně otevřeny Smetanovou Mou vlastí5. listopadu 1986 v provedení SČSF a již 23. listopadu se konal přímýpřenos Československé televize, která vysílala koncert s díly L. vanBeethovena, D. Šostakoviče a B. Smetany.

Ing. arch. Karel Hubáček při slavnostnímotevření Domu kultury

Pohled na zadní stranu Domu kultury

Kolonáda přiléhající k Domu kultury

Krnovské varhany v koncertním sále

Hlediště koncertního sálu

Koncertní pódium Domu kultury

82


V letech 1986 až 1989 se vydává orchestr opět do západníEvropy. Nejprve účinkuje v květnu 1986 na sedmi koncertech naSardinii a převážnou většinu měsíců červenec a srpen tráví na Sicílii.Letní kolonádní provoz narušen nebyl, neboť část členů orchestruzůstala v Teplicích a plně tyto aktivity splnila. Stejný způsob seopakoval i v následujícím roce, kdy polovina orchestru strávilačervenec a část srpna roku 1987 opět na Sicílii. Jaroslav Soukup mělv té době zdánlivě již neotřesitelné postavení jak v oblasti politické,tak především umělecké. 29. dubna 1988 obdržela filharmonie dalšístátní vyznamenání, tentokrát „Řád práce“. Jaroslav Soukup měl v tédobě již titul „zasloužilý umělec“ a v kuloárech se dokonceproslýchalo, že v roce 1989 obdrží titul „národní umělec“, k čemuž všakjiž nedošlo. Jakkoliv nám dnes mohou připadat tato oceněníkolektivů i jednotlivců zprofanovaná, jsou součástí naší historie, kteráse pozměnit nedá a doba upravování a zamlčování skutečností jednes naštěstí již za námi.

Vyznamenání Za vynikající práci z 30.dubna 1968 podepsané tehdejším mini-strem kultury Miroslavem Galuškou

Řád práce z 29. dubna 1988 podepsanétehdejším prezidentem Gustávem Husá-kem

Vyznamenání Za vynikající práci Jaro-slavu Soukupovi z 20. srpna 1974 pode -psané tehdejším předsedou vlády Lubo-mírem Štrougalem

Slavné osobnosti 60. - 80. let při koncertech v Teplicích

Václav Holzknecht, v popředí Alois Bothaa Bedřich Ryjáček

Alois Klíma

Emil Hlobil s cellistkou Jit-kou Schůrkovou

Václav Smetáček, v pozadí cellista PavelKirs

83


1972 - 1989

V červnu 1989 koncertuje SČSF v proslulém Zlatém sáleMusikvereinu v rakouské Vídni, kde se pořádají i u nás známénovoroční koncerty Vídeňských filharmoniků a v říjnu v tehdejší NSR.Průběh všech těchto zájezdů neprobíhal vždy bez problémůa zajímavých situací. Počet členů tehdejší KSČ mezi uměleckýmipracovníky orchestru se mohl počítat na prstech jedné ruky, a protonení s podivem, že za šest let cestování do západní Evropy zůstalov emigraci několik účastníků zájezdů i přes proškolení před každýmvýjezdem a povinném odevzdávání pasů v průběhu zájezdů. Nakoncertní turné do západní Evropy jezdili „za odměnu“ i zasloužilíčlenové strany z vyšších míst, kteří si často přes své celoživotnípřesvědčení užívali všech výhod svobodného světa. Nejvíceponižující byl vždy návrat z dlouhého turné, kdy se všichni již těšili nasvé blízké a museli podstoupit několikahodinovou prohlídku nahraničních přechodech, plnou vtíravých otázek a zasahování doosobních věcí. Situace na konci 80. let však již naznačovala velkézměny a orchestr mohl sledovat při koncertních zájezdech pravdivéinformace západních sdělovacích prostředků. Byl proto náležitěpřipraven na události, ke kterým došlo v listopadu 1989.

Plakáty koncertů ve Španělsku v roce 1983

Programy koncertů ve Španělsku v roce1983

84

Nová doba, nové podmínkyJan Štván1989 - 1991

13. Nová doba, nové podmínkyJan Štván1989 - 1991

V listopadu roku 1989 se situace v SČSF příliš neliší od ostatníchorchestrů v republice. Od 13. listopadu probíhaly v Teplicích tzv.ekologické demonstrace, jichž se filharmonici aktivně zúčastňovalia 18. listopadu se filharmonie na svém koncertě v Liberci poprvédovídá o událostech 17. listopadu v Praze. Informace, které byly zatímvelmi protichůdné, se šířily českou kulturní scénou obrovskourychlostí a neminuly ani hudební život v Teplicích. V pondělí20. listopadu přijíždí na hostování k filharmonii slovenský dirigentRichard Zimmer, který měl nastudovat abonentní koncert s dílyJ. V. Tomáška, O. Flosmana a J. Haydna. Situace před první zkouškoubyla velmi napjatá a každý hudebník čekal, kdo jako první budereagovat na předešlé události. První odvážlivci se vyslovili pro zrušenízkoušky a navrhli přihlásit se k výzvě České filharmonie a jejíhošéfdirigenta Václava Neumanna, ta v té době absolvovala turnév Japonsku, a společně se studenty se jako první ve městě zapojit dostávkové pohotovosti. Je až s podivem, jakou rychlostí se věci daly dopohybu. Po necelé hodině od zahájení stávky se do orchestru dostaviljak dosavadní ředitel a šéfdirigent Jaroslav Soukup, tak i činovníciOV KSČ, kteří často i nevybíravým způsobem varovali hudebníky přednásledky jejich postoje. Rozvinula se diskuze, kde zazněla i slova:„Uvědomte si, kdo vás platí, kdo vás nechal vystudovat, komu tímsloužíte, jaké to může mít pro vás následky.“ Zazněly i další výhrůžky,ovšem i přes tato varování je třeba ocenit jednotný postoj naprostévětšiny členů orchestru ke změně celého zkouškového týdne.

Byla to doba nejistá, tři dny po pražských událostech nebylozdaleka nic rozhodnuto. Už z tohoto důvodu je třeba brát postojčlenů filharmonie za čin odvážný, mohl významnou měrou ovlivnitjak existenci jednotlivců, tak i celé filharmonie. Ne vždy se setkávalareakce filharmoniků s pochopením, teprve později se přidávaly dalšíinstituce, ovšem to již byla politická situace daleko přehlednější.Neměli bychom však zapomínat, kdo se jako první postavil po bokstudentů a zahájil změny v naší zemi. Ano, byly to kulturní instituce,které jsou dnes někde stále chápány jako ekonomická přítěžrozpočtů. Ponechme však stranou politiku, i když často ovlivňujesamotnou existenci kultury, a věnujme se polistopadovému životuteplické filharmonie.

Jan Štván (*1958)vystudoval varhany na Pražské konzer-vatoři u prof. Jiřího Ropka, dirigentskévzdělání získal na pražské AMU u Vác-lava Neumanna, v italské Sieně u Gena-dije Rozhdestwenského a ve Stuttgartuu Helmutha Rillinga, který ho taképozval jako svého posluchače na něko-lik koncertů na Bach Oregon Festival doUSA. Během studií pracoval postupněv baletu a opeře Národního divadlav Praze, nejprve jako korepetitor, pozdějijako sbormistr. Od roku 1985 působiljako druhý dirigent v Severočeské fil-harmonii Teplice a v letech 1989 - 1991jako její šéfdirigent. V letech 1989a 1990 byl též asistentem VáclavaNeumanna u České filharmonie. Jakohostující dirigent působil téměř u všechčeských symfonických a komorníchorchestrů, koncertoval v mnoha zemíchEvropy, v Izraeli, USA i v Jižní Americe.Po odchodu z teplické filharmoniepůsobil mnoho let ve Státní opeřePraha a v opeře Divadla J. K. Tyla v Plzni,kde byl v letech 1997 - 2001 jejím šéfdi-rigentem.

85

Nová doba, nové podmínkyJan Štván

1989 - 1991

Na plánovaném koncertě ve čtvrtek 23. listopadu se nehrálpůvodní abonentní program, ale před zcela zaplněným sálem zaznělačeská hymna, Smetanova Vltava a byla uspořádána diskuze za účastistudentů, účastníků pochodu na Národní třídě v Praze a pražskýchherců. Publikum přijalo aktivitu filharmonie s velkým nadšením.Podobné koncerty se ještě opakovaly 30. listopadu a 7. prosincea tentokrát již byly přítomny i osobnosti spojené s listopadovýmizměnami Petr Čepek, Karel Roden, Ivana Chýlková, EliškaBalzerová, Jiří Cízler a další.

Shodou okolností byla na pátek 24. listopadu předemnaplánována výroční schůze tehdejšího ROH do prostorů restauraceUran v Teplicích. Zúčastnili se jí členové i vedení orchestru. Místopůvodního programu schůze se však aktivity ujímají lidé, kteří siuvědomují, že je čas mnohé změnit a že je to možné pouze s novým,minulostí nezatíženým vedením. Jaroslav Soukup byl vyzván, abyrezignoval na místo šéfdirigenta, jeho éra byla tímto završenaa k orchestru se již nikdy poté jako dirigent nevrátil. Funkci řediteleovšem formálně zastával až do dubna 1990. I přes nesporné zásluhyna budování orchestru jako celku i jeho zázemí se stal bohuželsymbolem tehdejšího režimu a poté i obětí sametové revoluce.

Jan Štván

Jan Štván v roli nového šéfdirigenta

86

Nová doba, nové podmínkyJan Štván1989 - 1991

V prosinci 1989 vystřídal na postu šéfdirigenta JaroslavaSoukupa mladý dirigent Jan Štván, který zastával do té doby funkcidruhého dirigenta. Administrativního vedení se v květnu 1990 na pětměsíců ujímá Petr Macek, dosavadní kontrabasista filharmonie, kterýměl bohaté zkušenosti s agentážní činností. Koncertní činnostpokračovala převážně dle v minulosti nasmlouvaných termínů, jevšak znát, že více prostoru dostávají změny v politickém dění.V červnu je angažován na místo druhého dirigenta Jiří Kubík. Zezajímavých počinů stojí jistě za zmínku 30. červen, kdy filharmonieúčinkovala na koncertě, věnovaném 160. výročí prvního úplnéholiturgického provedení Beethovenovy Missy solemnis v baroknímkostele sv. Petra a Pavla ve Varnsdorfu.

Při tvorbě dramaturgie nové koncertní sezony 1990 - 1991 byldán nově prostor členům filharmonie, kteří měli možnost představitse posluchačům i sólově. V programu jsou uvedeni hráči na trubkuTomáš Kareš a Jiří Skalic, flétnisté Roman Zuber a Václav Matouš,koncertní mistr Naďa Slavíčková a vedoucí skupiny viol MilošStudenovský.

Petr Macek (* 1947)absolvoval v roce 1978 Pražskou konzer-vatoř ve třídě profesora Z. Bendy. Profe-sionální hudební dráhu začal v Symfonic-kém orchestru AUS, krátce byl členemorchestru divadla teplické operety a doroku 1995 členem kontrabasové skupinySeveročeské filharmonie Teplice. V roce1977 založil komorní soubor Nálady,s nímž uskutečnil velký počet koncertůdoma i v zahraničí. Od roku 1990 je taképrotagonistou, zakladatelem a kontraba-sistou dalších komorních souborů - Quin-tetta concertante, Festivalových smyčcůa Festivalového orchestru v Mostě, jepořadatelem cyklu koncertů Mosteckáhudební setkání. Od dubna do října 1990vykonával funkci zastupujícího řediteleSeveročeské filharmonie Teplice.

Plakát koncertu konaného u příležitosti170. výročí prvního provedení Beethove-novy Missy solemnis ve Varnsdorfu.

87

Nová doba, nové podmínkyJan Štván

1989 - 1991

Plakát festivalu ve švýcarském Bielu 1991Jan Štván v Domě kultury v Teplicích roku 1990

Tomáš Ondrášek (* 1955)absolvent VŠE v Praze, obor ekonomikaprůmyslu. Živil se psaním, překládáním,focením a řízením kulturních organizací,od klubu mládeže až po Severočeskou fil-harmonii. Byl majitelem a ředitelem sou-kromého rádia, poté ředitelem marketin-gového odboru TV Nova. Od roku 2004 jeředitelem Městské knihovny Most. V roce2007 byl přijat za člena Rotary klubu. Otecdvou dětí, milovník čaje a vína, amatérskýcyklista a běžec. Na pustý ostrov by si vzalDvořákovu Novosvětskou, ČajkovskéhoPátou a Mahlerovu Sedmou symfonii, odJimmiho Hendrixe Electric Ladyland a odRolling Stones Exile on Main street. Dodůchodu plánuje odstěhovat se buďk jezeru Pokhara pod Anapurnouv Nepálu, nebo na zemědělskou usedlostz roku 1860 v Krušných horách.

Jan Štván se sólisty a sborem. Druhá zleva sólistka Dagmar Pecková

Po uskutečnění konkurzu byl na místo řádného ředitelejmenován v říjnu 1990 Tomáš Ondrášek. Společně s šéfdirigentemJanem Štvánem se snažil o navázání opětovné spolupráce s okolnímiměsty, kde filharmonie v minulosti koncertovala. Z části se jim úsilídaří, neboť se konají zájezdy do Loun, Litoměřic, Žatce, Mostu, ale i doKarlových Varů, Nového Boru či Prahy. Postupem doby však docházík velkému útlumu tuzemských zájezdů a za rok 1991 teplickáfilharmonie hraje kromě Teplic pouze jednou v Ústí nad Labema dvakrát v Praze. Naopak do zahraničí je již cesta otevřena a vedeníorchestru tuto možnost využívá. První zahraniční zájezd v novýchpodmínkách se uskutečnil v červnu 1991 do Itálie a v červenci doŠvýcarska.

88

Na cestě do EvropyTomáš Koutník1991 - 1997

14. Na cestě do EvropyTomáš Koutník1991 - 1997

Touha po vyšší kvalitě vedla nové vedení k tomu, aby nabídlood října 1991 místo šéfdirigenta Tomáši Koutníkovi, který mělněkolikaleté zkušenosti s uměleckým vedením ostravské Janáčkovyfilharmonie. Velmi brzy se ukázalo, že to byl šťastný krok. Projevil sejak ve stoupající návštěvnosti abonentních koncertů, tak v kvalitěpodávaných výkonů teplického orchestru. Když koncem roku 1991odchází ředitel Tomáš Ondrášek, je vedením města jmenováni ředitelem filharmonie a ujímá se tím obou funkcí současně.Severočeská filharmonie znovu účinkuje při interpretační soutěžiPražského jara, ale působí i při domácích kulturních akcích v Plzni,Hradci Králové, Nelahozevsi, Liberci a dalších městech. Účinkujei v zahraničí, v listopadu v Německu, v prosinci v italském Torinua nový rok 1992 přivítal orchestr v dalším italském městě Foligno.

V prvním pololetí 1992 se opět projevil útlum zájmu o konánítuzemských koncertů: kromě dvou červnových koncertů v Prazea Plzni nedostal orchestr žádnou jinou příležitost představit semimoteplickému publiku. Naopak stoupá počet vystoupenív zahraničí, v srpnu dva koncerty v Itálii a od září do prosince celkemdeset koncertů v SRN. Dochází k pravidelné spolupráci s pěveckýmisbory v německých městech Quakenbrück, Ludwigsburg a Ulm, kdefilharmonie pravidelně účinkuje, ale sbory přijíždějí recipročně i nakoncerty v Teplicích.

Reorganizace státní správy a s ní spojené zrušení krajůznamenalo převedení tělesa opět pod správu města Teplice. Různáúsporná opatření se začínají projevovat nedostatkem finančníchprostředků především v kultuře, a tak nedochází pouze ke zkrácenínázvu orchestru na Severočeská filharmonie Teplice (SČF), ale i kesnižování stavu uměleckých pracovníků. Zrušeno je také místodruhého dirigenta, odchází tedy Jiří Kubík, jenž působil na tomtopostu tři roky. Kvalita tělesa ovšem i přes všechny tyto těžkosti stoupádíky cílevědomé a poctivé práci orchestru a jeho uměleckého vedení.Na přelomu června a července 1993 se koná série šesti koncertův Praze a v Táboře. Zde bohužel došlo ke smutné události - dlouholetýčlen filharmonie, houslista Bedřich Ryjáček, náhle zemřel.

5. září 1994 se konal ve spolupráci s teplickou společnostíGlaverbel výjimečný koncert, jehož sólistou byl vynikající slovenskýtenorista Peter Dvorský. Ve stejném měsíci bylo natočeno CD s dílemJakuba Jana Ryby Česká mše vánoční. Společně s filharmonií podvedením Tomáše Koutníka se na nahrávce podílel i sbor ústeckéuniverzity Chorea Academica se sbormistrem Josefem Říhoua sólisté Jarmila Mrkusová, Věra Páchová, Jaroslav Mrázek a JiříKleker.

Tomáš Koutník (* 1950)studoval na pražské AMU obory dirigo-vání a violoncello a v letech 1980 - 1981absolvoval studijní pobyt v Paříži. Ponávratu působil jako dirigent Symfonic-kého orchestru v Bratislavě (1979 -1981), Sukova komorního orchestruv Praze (1981 - 1983) a Janáčkovy fil-harmonie Ostrava (1983 - 1988). Potézastával místo šéfdirigenta Janáčkovyfilharmonie Ostrava (1988 - 1991) a byldirigentem Symfonického orchestruČeského rozhlasu v Praze (1991 - 1993).Od října 1991 do června 1997 působiljako šéfdirigent Severočeské filharmo-nie Teplice a od ledna 1992 do prosince1995 i jako její ředitel. Jeho dirigentskéumění bylo oceněno 1. cenou na mezi-národní dirigentské soutěži v Besan-conu (1977), na mezinárodní soutěživ Katovicích (1979) získal 6. místo.Kromě koncertní činnosti v ČR hostovalu významných evropských hudebníchtěles v Evropě, v Japonsku a USA.

89

Na cestě do EvropyTomáš Koutník

1991 - 1997

V roce 1994 se začíná pod taktovkou Tomáše Koutníka realizovatdlouhodobý projekt věnovaný 200. výročí skladatelova narození,natáčení všech symfonií Franze Schuberta na 4 CD. V polovině roku1995 však žádá Tomáš Koutník Radu města Teplic o uvolnění z funkceředitele a v prosinci téhož roku je po úspěšném výběrovém řízeníjmenován do funkce ředitele Severočeské filharmonie Teplicedlouholetý člen orchestru, kontrabasista Jiří Malina, který od roku1992 zastával již funkci vedoucího provozu SČF, měl tedy bohatézkušenosti jak z hlediska uměleckého, tak ekonomicko-provozního.

V těchto letech již tuzemské aktivity silně polevily a kromě Prahyhraje SČF v jiných městech jen zcela výjimečně, v zahraničí se všakkoná každoročně kolem deseti koncertů. V lednu 1997 je založenSeveročeský filharmonický sbor se sídlem v Liberci, těleso úzcespolupracující se SČF. Jeho uměleckým vedoucím se stává JosefZadina a na 33. ročníku Hudebního festivalu Ludwiga vanBeethovena se v Teplicích uskutečnila společná premiéra sborua orchestru, při níž zazněla Beethovenova Missa solemnis. Bohuželtato iniciativa trvala pouze krátce a nedočkala se dalšíhoprohlubování.

28. března 1997 byl v prostorách Letenského zámečku v Prazeuspořádán křest nového alba osmi symfonií Franze Schuberta, kteréSČF v průběhu let 1994 - 1996 nahrála. Během roku 1997 se orchestrzačíná znovu prosazovat častěji doma i v zahraničí. V době, kdy jekladen důraz na řešení česko-německých vztahů, přichází vedeníNěmecko-srbského lidového divadla v Budyšíně a Severočeskéfilharmonie se zajímavým projektem: za účasti sólistů předníchněmeckých operních scén byla společně nastudována opera ruskéhoskladatele Dmitrije Kabalevského Colas Breugnon. Opera bylaprovedena pod taktovkou českého dirigenta Karla Noska a měladevět úspěšných repríz. Orchestr se představil ve velmi dobrém světlea výsledkem byla další pozvání do tohoto regionu. V létě roku 1997odchází z Teplic šéfdirigent Tomáš Koutník. Jeho působení v Teplicíchje příznivci orchestru i veřejností považováno za významnou éruv životě SČF.

Jiří Malina (* 1949)rodák z Bohosudova, vystudoval Vojen-skou hudební školu Víta Nejedléhov Roudnici nad Labem a Konzervatořv Teplicích obor kontrabas. V letech1969 - 1970 působil v orchestru operetyKrušnohorského divadla v Teplicícha od roku 1970 v Severočeské filharmo-nii Teplice jako kontrabasista. Zároveňbyl v letech 1971 - 1991 členemorchestru Státního divadla v Ústí nadLabem. V roce 1994 založil uměleckouagenturu Allegro, která zastupovalaKomorní orchestr Sebastian, složenýz předních hráčů teplické filharmonie.Od roku 1992 zastával funkci vedou-cího provozu a v letech 1995 - 2000funkci ředitele Severočeské filharmonieTeplice. V současné době je zástupcemvedoucího skupiny kontrabasů v Seve-ročeské filharmonii Teplice.

90

Současné úspěchy doma i v zahraničíCharles Olivieri-Munroe1997 - 2008

15. Současné úspěchy doma i v zahraničíCharles Olivieri-Munroe1997 - 2008

Místo šéfdirigenta je nabídnuto mladému kanadskémudirigentovi Charlesi Olivieri-Munroe, čerstvému absolventudirigování na Janáčkově akademii múzických umění v Brně ve tříděOtakara Trhlíka, který v té době zastával místo druhého dirigentave Státní filharmonii Brno. Přichází 22. července 1997 a procházínejtěžší zkouškou všech dirigentů, tou je řízení a hlavně slovníuvádění letních kolonádních koncertů. Jeho znalosti českého jazykanejsou ještě na takové úrovni, ovšem ze své „roztomilé“ češtinydokázal naopak vytvořit přednost.

Už v srpnu 1997 absolvuje nový šéfdirigent se SČF koncertyv Itálii a připravuje se na opravdový umělecký vstup donové koncertní sezony 16. října 1997, kdy se představil teplickémupubliku na zahajovacím abonentním koncertě s díly LeonardaBernsteina, Samuela Barbera a George Gershwina. Svýmtemperamentem a dramaturgií koncertu sobě blízkou dokázalstrhnout orchestr k velmi přesvědčivému výkonu a na svou stranu siokamžitě získal i mnoho nových posluchačů a zvláště pakposluchaček. Ohlasy na jeho koncerty, neustále pracovně nabitáatmosféra i vzájemné pochopení orchestru a šéfdirigenta se stalynovými impulsy, aby úspěšný trend vývoje tělesa pokračoval i nadále.Nová dramaturgie, srozumitelná a přístupná širokým vrstvámposluchačů, přináší naprostý zvrat v návštěvnosti abonentníchkoncertů a je patrné, že šéfdirigent a členové filharmonie se vzájemněvýznamně umělecky ovlivňují.

Charles Olivieri-Munroe (* 1969)studoval na Královské hudební konzer-vatoři a na Univerzitě v Torontu, kdestudium ukončil v roce 1992 jako nej-lepší student. Za pomoci tří Chalmerso-vých cen, které uděluje Ontario ArtsCouncil, pokračoval ve studiu dirigováníu profesora Otakara Trhlíka na Janáč-kově akademii múzických umění v Brně,u Jiřího Bělohlávka v Praze a potéu Rudolfa Baumgartnera v Luzernu. Potomto období následovaly dva letnípobyty na L'Accademia Musicale Chi-giana v Sieně, kde byli jeho učiteli IlijaMusin, -Jurij Temirkanov a MyungWhun Chung a kde získal cenu„Diploma di Merito“ pro nejlepšího diri-genta. Je laureátem řady mezinárod-ních soutěží, např. Smetanova cena naMezinárodní dirigentské soutěži (1992),vítězství na DuMaurier festivalu - mla-dých dirigentů v Kanadě (1992), oce-nění na MiOn mezinárodní soutěži diri-gentů ve Vídni (1994), účast ve finálesoutěže pořádané Bostonským symfo-nickým orchestrem a v prvním ročníkusoutěže Leonarda Bernsteina, kteroupořádali Vídeňští filharmonikové a oce-nění od Canada Arts Council pro mladétalentované umělce (1997).

Severočeská filharmonie Teplice se svým novým šéfdirigentem

91

Současné úspěchy doma i v zahraničíCharles Olivieri-Munroe

1997 - 2008

V květnu 1998 odjíždí filharmonie na koncertní turné doŠpanělska a po podzimních koncertech v Německu přichází nabídkana měsíční účinkování v Deutsches Theater v Mnichově s Verdihooperou Nabucco, které se uskutečnilo na přelomu dubna a května1999 s italským dirigentem Eraldo Salmierim.

Při plánování dramaturgie přivádí Charles Olivieri-Munroe doTeplic řadu významných světových umělců, včetně monacképrincezny, klavíristky Caroline Murat. Tato spolupráce vyvrcholilav červenci roku 1999 koncertem v Monte Carlu za přítomnosti mnohavýznamných světových osobností společenského života. Na koncertě,jehož výtěžek byl věnován Weizmannově nadaci, vystoupil i světověproslulý houslista Maxim Vengerov. Šéfdirigent SČF Charles Olivieri-Munroe je zván na prestižní koncertní pódia po celém světě, dirigujepřední světové orchestry a zdokonaluje svou dirigentskou činnost,která vyvrcholila v květnu 2000, kdy získává 1. cenu v dirigentskésoutěži Pražského jara.

Dirigoval celou řadu vynikajícíchorchestrů, mezi nimiž jsou napříkladvídeňský Tonkünstler Orchester, Symfo-nický orchestr Budapešť, Český národnísymfonický orchestr, Státní filharmonieBrno, Symfonický orchestr Vancouver,tokijský symfonický orchestr ShinseiNihon, Slovenská filharmonie, Beetho-venhalle Orchester Bonn, Prezidentskýsymfonický orchestr Ankara či Symfo-nický orchestr bukurešťského rozhlasu.Šéfdirigentem Severočeské filharmonieTeplice se stal v červenci 1997 a v roce2000 získal první cenu v oboru dirigo-vání v mezinárodní soutěži Pražské jaro.Byl též šéfdirigentem Symfonickéhoorchestru Slovenského rozhlasu v Brati-slavě a hostujícím dirigentem Janáč-kovy filharmonie Ostrava. V roce 2006debutoval jako dirigent v České filhar-monii a provedl koncert se Symfonic-kým orchestrem FOK v rámci festivaluPražské jaro. Působí též jako profesordirigování na AMU v Praze.

Plakát koncertu v Monte Carlu

92


V srpnu 2000 opouští místo ředitele Jiří Malina a vrací se dokontrabasové skupiny SČF. Na základě výběrového řízení je od 1. října2000 Radou města Teplic jmenován novým ředitelem filharmonieRoman Dietz. Orchestr se v této době nalézá ve složité finančnísituaci a jediným východiskem je nacházení nových zdrojů, rozšířenízájezdové činnosti a získávání sponzorských aktivit.

Prvním krokem bylo vybudování nového managementu, kterýdokáže pozvednout uměleckou i organizační činnost a využítpotenciál uměleckých zaměstnanců v co nejvyšší možné míře kuprospěchu dalšího růstu filharmonie. Bylo zapotřebí vytvořit nováorganizační, platová i umělecká pravidla, jež by odpovídala novýmpoměrům, navázat nové kontakty s tuzemskými a hlavnězahraničními agenturami, neboť zájezdová činnost vinou novýchekonomických podmínek u nás i v Evropě stagnovala, motivovatnejen hráče orchestru diferencovaným odměňováním, ale oslovovati potenciální příznivce a donátory filharmonie, včetně novéhopřístupu ke stálým posluchačům a abonentům. Velkým úkolem byloobnovit důvěru zřizovatele orchestru, města Teplice, navázatkvalitativně lepší kontakty s jeho volenými zástupci a přesvědčit jeo významu a další podpoře symfonické hudby v Teplicích. Období poroku 2000 bylo o to složitější, že náklady na provoz orchestru se kvůliekonomickým reformám každým rokem zvyšovaly o desítky procenta při zachování dosud zaběhnutého modelu financování by orchestrmusel výrazně omezit svou činnost.

Byla to práce časově náročná a ne vždy populární, ovšem prvnívýsledky se dostavily hned následující rok. Počátkem roku 2001 sepodařilo uzavřít smlouvu o spolupráci s reklamní společností Propag,která se stala marketingovým partnerem SČF. Vzhledem k propojeníspolečnosti Propag s Fotbalovým klubem Teplice se stává teplickáfilharmonie ojedinělým příkladem spojení sportu a kultury nejenv České republice, ale jistě i v celé Evropě. Prvním projektem bylkoncert v květnu 2001, na něm společně s filharmonií vystoupilihouslista Pavel Šporcl a tenorista Štefan Margita. Tímto koncertemse filharmonie představila svým partnerům v novém světle a dokázalapřesvědčit nejen je, ale i politiky o potřebě své existence a významupro náš region jako reprezentativního tělesa.

Roman Dietz (* 1964)pochází z Nového Boru a absolvovalKonzervatoř v Teplicích, obor hra nahousle, ve třídě prof. Dagmar Zárubové.V době studií založil Českolipskýkomorní orchestr, složený převážně zestudentů teplické konzervatoře. S nímabsolvoval mnoho koncertů domai v zahraničí a zároveň působil mnoholet v Českolipském komorním sboru.V letech 1985 - 1987 absolvovalzákladní vojenskou službu na místěkoncertního mistra Symfonickéhoorchestru VUS Tábor a primária smyč-cového kvinteta. Profesionální umělec-kou dráhu zahájil v Karlovarském sym-fonickém orchestru a roku 1988nastoupil v Severočeské filharmoniiTeplice na místo zástupce koncertníhomistra. Působil jako houslista v různýchkomorních souborech, s nimiž absolvo-val více než 2 000 koncertních vystou-pení po celé Evropě. V roce 1997 založilkoncertní agenturu a zahájil pořádánípravidelných koncertních sezón nazámku v Trmicích. Věnoval se i pedago-gické činnosti jak na ZUŠ, tak i na Kon-zervatoři v Teplicích. V roce 2000 byljmenován ředitelem Severočeské filhar-monie Teplice, je též předsedou Aso-ciace symfonických orchestrů a pěvec-kých sborů ČR. Nadále se však věnujeaktivnímu hraní v různých komorníchsouborech, publikační činnosti a spolu-pořádá i pravidelný cyklus výchovnýchkoncertů pro základní školy.

93


1997 - 2008

Po bezmála roční přestávce orchestr opět vyjíždí na zahraničníturné, v červnu do Rakouska, v říjnu do Španělska a v prosinci doNěmecka. Díky ohlasům kritiky a stoupající umělecké kvalitě na sebedalší nabídky nenechaly dlouho čekat. SČF výrazně rozšířila svézahraniční i tuzemské aktivity a během roku 2002 absolvovali tepličtífilharmonikové již 120 koncertů, z toho 37 v zahraničí. Více jak 60 000posluchačů v SRN, Španělsku, Rakousku, Francii a dalších zemích mělomožnost seznámit se se stoupající uměleckou kvalitou orchestru.

Nejzajímavějšími projekty se v tomto roce stal červnový zájezd došpanělské Valencie, kde filharmonie provedla Planety Gustava Holstav nově vybudovaném futuristickém areálu pro více jak 15 000posluchačů, nebo letní festival v německém Wormsu, kde orchestropustil klasickou hudbu a provedl skladby skupin Pink Floyd, DeepPurple, Queen, ABBA a dalších pod názvem Rockestra, či listopadovéturné s pro nás exotickými hosty po velkých německých městech, kdedirigoval egyptský dirigent Ahmed El Saedi, šéfdirigent Káhirskéfilharmonie, která měla tyto koncerty původně realizovat. Sólistou byldalší egyptský umělec, vynikající klavírista Wael Farouk. Zahraničníkritiky vyzdvihovaly především mladé obsazení orchestru, souhrua celkový umělecký dojem. Díky těmto aktivitám se podařilo SČFstabilizovat finanční situaci a dosáhnout na evropské poměrynebývalého procenta soběstačnosti 36 %. Důležitý byl však neustálerostoucí zájem posluchačů, počty abonentů se každým rokemzvyšovaly díky pestré dramaturgii koncertních sezon a především díkyzařazování stále náročnějších děl a tím rostoucí kvalitě celého orchestru.

Není zapomínáno ani na mladé publikum a na tradice koncertůpro děti. Kromě klasických školních koncertů se v říjnu zrodil původníprojekt deset premiérových koncertů pro mládež s názvem „Jonáša Melicharová na koncertě“ s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovoupod taktovkou Romana Válka. V Ústí nad Labem, Chomutově,Teplicích, Litoměřicích a Děčíně jej vyslechlo více jak 4 000 mladýchposluchačů. V závěru roku pak filharmonie absolvovala 17 koncertův Německu, Silvestra oslavila v Brémách a Nový rok v Bonnu. Členovéorchestru si začínají pomalu zvykat na stále se zvyšující pracovnívytížení, kdy ročně stráví v průměru až dva měsíce v zahraničí.

S projektem „Rockestra“ se filharmoniepředstavila i teplickému publiku u příleži-tosti zahájení lázeňské sezony

Futuristické centrum ve španělské Valencii. Koncertní pódiumpro filharmonii je situováno mezi obě části budov.

Ohlasy německého tisku na turné s egypt-ským dirigentem v roce 2002

94


Od roku 2003 se podařilo navázat nové a hlavně dlouhodobékontakty s renomovanými zahraničními uměleckými agenturami,které byly schopny zajistit pravidelné koncerty s velkým časovýmpředstihem, díky němuž bylo možno plánovat uměleckou činnost navíce jak dva roky dopředu. Orchestr pomalu opouštěl méněvýznamné nabídky koncertů v menších evropských městecha získával stále více nabídky ke koncertům v prestižních sálech pocelé Evropě. Během roku 2003 uskutečnila filharmonie pro agenturuArt Concerts Mnichov koncerty v Basileji, Paříži, Lyonu, Marseille,Toulouse, Nice, Mnichově, Kolíně nad Rýnem a dalších městech.Orchestr získal i pravidelnou spolupráci v tuzemsku, často účinkujeve Dvořákově síni pražského Rudolfina či ve Smetanově síniObecního domu, je zván k pravidelnému doprovodu koncertů PavlaŠporcla po celé České republice.

Změny se dotkly i samotné administrativy. 1. dubna opouští po43 letech Zahradní a plesový dům a stěhuje se do nově vytvořenýchkanceláří Domu kultury, které zabezpečují těsnější kontakt meziorchestrem a jeho vedením. Na přelomu roku 2003 a 2004 absolvujefilharmonie 24 koncerty v Rakousku, Německu, Belgii, Švýcarskua Francii.

Rok 2004 se stává v mnoha věcech přelomový a plný změn.O půlnoci z 30. dubna na 1. května, kdy Česká republika vstupuje doEvropské unie, koncertuje SČF pod širým nebem na pražskémVyšehradě za účasti televizních kamer a 1. května večer uvádíDvořákovo slavnostní Te Deum v kostele sv. Antonína v Praze.

Palais Omnisports de Bercy v Paříži

Plakát na koncert v St. Jakobshalle v Basi-leji

95


1997 - 2008

Počínaje rokem 2004 dochází k podstatným změnámi v organizaci Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena, jehožpořádáním je filharmonie městem Teplice pověřena. Na rozdíl od letminulých, kdy se konalo pět koncertů na přelomu září a října, schválilafestivalová komise návrh vedení SČF, aby se konání festivalu přesunulozpět na přelom května a června, jak tomu bylo v jeho počátcích, a abyse rozšířil především počet koncertů i počet koncertních míst, čímž byse Beethovenův festival zařadil po bok prestižních českých festivalů. Poukončení činnosti Sasko-českého hudebního festivalu se k tomutokroku otevřela cesta, i když nebyla právě jednoduchá. ManagementuSČF tak kromě práce pro běžnou činnost filharmonie přibyla i přípravafestivalu takového rozsahu, jaký jinde vyžaduje samostatnou agendupracující na dramaturgii a organizaci po celý rok.

Jubilejní 40. ročník festivalu byl zahájen 27. května 2004Dvořákovým Te Deum a Beethovenovou 9. symfonií s Ódou na radosta pokračoval dalšími 17 koncerty v 10 městech Ústeckého kraje odKlášterce nad Ohří přes Chomutov, Most, Teplice, Ústí nad Labem ažpo Děčín. Na závěrečném koncertě 24. června byla pod vedenímdirigenta Milana Svobody mimo jiné uvedena premiéra Symfonieč. 1 „Písně o samotách“ Vladimíra Franze. Setkala se s velkýmzájmem jak českých, tak i zahraničních médií a též s velkýmiemotivními ohlasy. Činnosti filharmonie si začíná opět všímat tiski odborná kritika. Radmila Hrdinová v deníku Právo píše o premiéřesymfonie: „Franzova hudba rozdělila posluchače na dva nesmiřitelnétábory nadšených příznivců a opovrhujících odborníků. Důležité je, že jenenechává lhostejné.“ V průběhu festivalu byla navázána i významnáspolupráce s Festivalem Mitte Europa - Uprostřed Evropya Beethovenův festival byl přijat za člena Asociace festivalů Českérepubliky, jehož členy jsou např. festivaly Pražské jaro, Janáčkův máj,Struny podzimu, Concentus Moraviae, Festival Český Krumlov,Janáčkovy Hukvaldy a další.

96


Ze zahraničních zájezdů stojí za zmínku srpnový zájezd doŠpanělska, který se kromě účinkování v Auditoriu Pau Casals, zapsaldo dějin orchestru i jako první zájezd letecký.

Od 19. listopadu do 23. prosince probíhalo jedno z nejdelšíchturné filharmonie. Orchestr navštívil celkem 25 měst v 11 zemíchEvropy od Slovenska a Maďarska přes Srbsko, Chorvatsko, Slovinsko,Francii, Španělsko, Portugalsko až po Dánsko a Německo. Mezi městy,která byla v plánu turné, např. Bratislava, Bělehrad, Záhřeb, Ljubljana,Madrid, Lisabon, Paříž, nebo Berlín, byla i Praha.

Statistika roku 2004 nabírá neuvěřitelných čísel a orchestr začínábýt plně vytížen, někdy až příliš. Ovšem každý člen filharmonie siuvědomuje, že tato činnost je potřebná k zachování existenceorchestru v současných složitých podmínkách. Jakkoliv bychom semohli věnovat pouze uměleckým záležitostem, můžeme se načinnost filharmonie podívat i očima ekonoma či statistika, neboťi pouhá čísla mohou hodně vypovídat o vzrůstající aktivitě teplickéhoorchestru. V roce 2004 filharmonie uskutečnila 142 koncerty, z toho52 v zahraničí, na rozdíl od roku 2000, kdy se uskutečnilo 88 koncertů,z toho v zahraničí 10. Tržby za vlastní výkony vzrostly ze 3,6 milionuv roce 2000 na 9,5 milionu v roce 2004. Všechny tyto úspěchy všakbyly uskutečnitelné jen díky obrovskému nasazení samotných hráčůa jejich ochotě, trpělivosti a vysoké profesionalitě. Nebylo výjimkou,že členové dosahovali i počtu 280 výkonů ročně, což je daleko zahranicí průměrného výkonu v jiných letech. Možná právě díky tomutovysokému nasazení se neustále zvyšovala nejen umělecká kvalitajednotlivých hudebníků, ale i prestiž celé filharmonie, neboť našehoúspěchu si začalo všímat i blízké okolí a změnu v kvalitě pocítilipředevším naši posluchači.

Budapest Arena

Madrid, Palacio Vistalegre

Lisabon, Hala Atlantico

Ukázka časového rozpisu koncertního zájezdu po jedenácti zemích Evropy na sklonku roku 2004

97


1997 - 2008

Leden 2005 se zapsal do dějin orchestru dalším leteckýmzájezdem. Díky kontaktům šéfdirigenta Charlese Olivieri-Munroadostala filharmonie nabídku na společný koncert s OrkestraNazzjonali Valletta na Maltě. Ten se uskutečnil v MediterraneanConference Centre 29. ledna 2005. Konal se pod záštitou a za osobníúčasti prezidenta Maltské republiky Dr. Edwarda Fenecha Adamihoa ministra kultury Maltské republiky Francise Zammitha Dimecha.Koncert řídil šéfdirigent Severočeské filharmonie Charles Olivieri-Munroe, sólistou byl koncertní mistr London Symphony OrchestraCarmine Lauri a setkal se s velkým zájmem maltské televize, rozhlasua tisku.

Beethovenův festival se opět rozšířil, konalo se celkem 21koncertů již ve 12 městech. Zahajovací koncert byl věnován200. výročí premiéry jediné Beethovenovy opery Fidelio, kterouSeveročeská filharmonie uvedla v koncertním provedení.

V říjnu se uskutečnil velký společný projekt Severočeskéfilharmonie a společnosti TABUC, s.r.o., na kterém zazněla mimo jinépremiéra díla Josefa Vejvody„Novelty Concerto“. Sólistou byl PavelŠporcl a dirigentem Tomáš Koutník. Koncerty se opakovaly v Liberci,Karlových Varech, Táboře, Plzni, Jičíně, Ostravě, Zlíně, Jihlavě, HradciKrálové, Brně a Praze. V rámci tohoto projektu bylo natočenoi profilové CD.

Republic Hall ve Vallettě na Maltě

Natáčení CD Novelty Concerto s PavlemŠporclem

Natáčecí frekvence filharmonie v Domě kultury v Teplicích

98


Z výčtu zahraničních měst je zřejmé, že Severočeská filharmoniekoncertuje stále častěji na významných evropských pódiích a hlavnězískává nabídky k účinkování při mezinárodně prestižních událostechod renomovaných agentur. Koncem března 2006 odjel orchestrnapříklad do Paříže, kde provedl koncert v sále UNESCO pod vedenímizraelského dirigenta Elli Jaffe.

Stále častěji se však ozývaly hlasy posluchačů, kteří chtěli slyšeti v Teplicích některou ze světových hvězd. Splnění tohoto přánínaráželo nejen na finanční možnosti filharmonie, ale i na přijetínašeho pozvání a na časové možnosti světových umělců. Podlouhodobém jednání se přesto podařilo získat na zahajovací koncert42. ročníku Hudebního festivalu Ludwiga van Beethovena 2006umělce navýsost vynikajícího. 25. května 2006 se tak mohl teplickémupubliku představit světově uznávaný violoncellista Misha Maisky,který ve společném triu se svými dětmi Saschou a Lilly předneslBeethovenův Trojkoncert pro housle, violoncello a klavír. Koncertv Teplicích byl premiérou tohoto rodinného tria a setkal ses obrovským zájmem a hlavně úspěchem u všech posluchačů.

Lilly a Sascha Maisky

Zkouška na zahajovací koncert Festivalu L. van BeethovenaTrio Maisky s šéfdirigentem

Misha Maisky

99


1997 - 2008

K mnoha koncertním agenturám, se kterými filharmonie dosudspolupracovala, se v roce 2007 zařadila i společnost Columbia ArtistsManagement New York, která přes svou pobočku v Berlíně projevilazájem o koncertní turné s velmi lákavou dramaturgií. Podlouhodobých přípravách se v polovině dubna filharmonie vydávána desetidenní turné, jež zahrnovalo koncerty od Mnichova, přesBerlín až po Frankfurt nad Mohanem. Na programu byla Symfonie namotivy hudby z filmu Pán prstenů, kterou složil autor hudby HowardShore. Výprava byla velkolepá, orchestr se musel rozšířit na celkovýpočet více jak sto hudebníků, spoluúčinkoval osmdesátičlenný KarlForster Chor Berlin a čtyřicetičlenný dětský Knabenchor Berlin,dirigentem byl Andrew Grams, sólistkou Ann de Renais a dojemz koncertu byl umocněn i vizuálními efekty. Bylo zapotřebí zajistitnetradiční hudební nástroje dechové, bicí, v partituře byl napříkladtéž part irských houslí. Ačkoliv by se mohlo turné zařadit mezi tyméně obsáhlé a dramaturgicky balancující na hranici komerčnosti,jednalo se o důležité navázání spolupráce s touto světověvýznamnou agenturou, která po realizaci všech koncertů projevilazájem dále rozšířit naše společné aktivity, a to nejen na evropskýchpódiích.

Program Symfonie Pán prstenů

100


Hned následující měsíc byl pro teplickou filharmonii velmidůležitý. Po více jak dvaceti letech dostala pozvání k samostatnémukoncertu v rámci Mezinárodního hudebního festivalu Pražskéjaro. Šéfdirigentovi Charlesi Olivieri-Munroe byl dán volný prostor kezvolení dramaturgie koncertu a 29. května tak v pražském Rudolfinuzazněly skladby A. Dvořáka, V. Trojana, E. W. Korngolda a S. Prokofjevapod společným názvem Shakespeare v hudbě. Pro členy filharmoniebylo účinkování na tomto festivalu do jisté míry osobní výzvou.Věnovali velký čas umělecké přípravě a zkouškový plán celéhoorchestru byl přes velké další koncertní vytížení výjimečně podřízenplně tomuto vystoupení. Přestože orchestr koncertuje v pražskémRudolfinu v průměru patnáctkrát do roka a zdejší akustiku i prostředíjiž za ta léta velmi dobře zná, bylo ten večer cítit obrovské napětí, alezároveň touha předvést co nejlepší umělecký výkon. Veškerá snahabyla nakonec korunována úspěchem, koncert Severočeskéfilharmonie se setkal s velkým ohlasem publika, které ve stojeaplaudovalo výkonu všech členů orchestru i dirigenta, záznamkoncertu vysílal Český rozhlas nejen v České republice, ale i v rámcisítě EBU a kritika v odborných časopisech nešetřila chválou.Renomovaný časopis Hudební rozhledy reagoval na tento koncertčlánkem s titulkem „Bravo Severočeské filharmonii Teplice“ a mimojiné uvádí: „...orchestr zamenitě reagoval na šéfova gesta a hráls jistotou, se zřejmým porozuměním a chutí. A to nejen Dvořáka, alei všechna další díla z 20. století.“ Dále se autor zabývá jednotlivýmiskladbami a končí lichotivou myšlenkou: „Severočeská filharmonie siurčitě zaslouží, aby byla hostem Pražského jara častěji.“

V Teplicích mezitím již probíhal 43. ročník Festivalu Ludwiga vanBeethovena, jenž opět nabídl posluchačům v deseti městechÚsteckého kraje 20 koncertů.

Letní sezóna 2007 přinesla zásadní změnu organizacea dramaturgie lázeňských koncertů. Po desítkách let, kdyzaběhnutým schématem byly pouze kolonádní a večerní koncertyv šanovské Mušli a kdy, přiznejme si to otevřeně, klesal uměleckývýkon orchestru v závislosti na četnosti a stereotypnosti dramaturgieletních koncertů, přistoupilo vedení na nabídku dirigenta NorbertaBaxy a společně s Domem kultury se orchestr podílel na konání1. ročníku Evropské hudební akademie, v jejímž rámci se konalydirigentské i pěvecké workshopy, koncerty jak v šanovské Mušli, takv Domě kultury, operní představení v Krušnohorském divadle a dalšíakce. Lázeňští hosté i obyvatelé Teplic si mohli vybrat odpoledníkolonádní koncerty, večerní koncerty s širokou nabídkou dramaturgiei kompletní nastudování oper G. Rossiniho Lazebník sevillskýa Kouzelná flétna W. A. Mozarta za účasti mladých zahraničních sólistůz celého světa.

Přes plné letní vytížení filharmonie plnila i své zahraniční závazkya vystoupila na třech koncertech v Berlíně a Lipsku.

101


1997 - 2008

Ačkoliv letní sezona orchestru probíhala poklidně, přece jendošlo k další velké události, kterou ani členové orchestru, aniposluchači prozatím nepocítili. Každým rokem se díky příspěvkůmměsta Teplic obměňují hudební nástroje, zvláště dechové, kterépodléhají velkému opotřebení. Investice je to nemalá, neboťnapříklad cena jednoho fagotu se pohybuje řádově ve statisícíchkorun. Postupně se kupují hoboje, trubky, lesní rohy, flétny, pozouny,ale i harfa a další nástroje. Už v roce 2005 vyvstala potřeba zakoupitnový klavír, stávající byl používán více jak 20 let a neodpovídal jižuměleckým potřebám hostujících sólistů. Vedení orchestru se vždysnažilo získat nástroje nejvyšší možné kvality i přes omezené finančníprostředky. Často tedy volilo taktiku výběru nástroje nejlepšíhovýrobce, a bohužel tomu odpovídající vysoké ceny, která potékrystalizuje v určitý nám přijatelný kompromis. V tomto případě všaknešlo o částky v řádech statisíců, ale v řádech několika milionů. Snemnejen každého uměleckého tělesa, ale i koncertního sálu, či kulturníinstituce na celém světě je získat klavír světové úrovně od snadnejlepšího výrobce klavírů, firmy Steinway & sons, jejíž klavír nesmíchybět na žádném proslulém pódiu. Proč tedy nezkusit získat tentonástroj i pro Teplice. Není smyslem této knihy popisovat náročnájednání o výhodnosti této investice, přesvědčování o důležitostivlastnictví tohoto nástroje, průběh řízení o zadání veřejné zakázky,můžeme pominout i roční odklad v podstatě již schváleného nákupu,nejdůležitější je, že se 6. červenec 2007 zapíše jako den, kdy ve firměSteinway & sons v Hamburku vyvěsili na své budově českou vlajku,aby tak přivítali hosty z České republiky, včetně vynikajícího klavíristyprof. Ivana Klánského, který měl možnost celý den vybírat tennejlepší z šesti poskytnutých koncertních klavírů. Díky prozíravostipolitického vedení města Teplic a investování více než třímilionovéčástky byl námi vybraný nástroj přivezen do Teplic již 24. červencea 25. října byl slavnostně inaugurován Čajkovského Klavírnímkoncertem b moll za přítomnosti mnoha hostů a představitelůspolečenského i politického života. Koncertní sál Domu kultury se takzařadil k nejlépe vybaveným evropským pódiím, která disponujínejen varhanami a vynikající akustikou, ale i klavírem této značky.

Charles Olivieri-Munroe na koncertě Pražského jara

102


Začátek roku 2008 byl ve znamení přípravy na nový projektnazvaný Flames of Classic, který pořádala další německá agenturaLux Concerts a který zahrnoval 14 koncertů v největších kulturníchcentrech SRN v průběhu měsíců leden až duben s opcí na dalších26 koncertů v období leden až srpen 2009 nejen v SRN, alei v Rakousku a Švýcarsku. Páteří dramaturgie těchto koncertů jsoudíla klasických světových skladatelů doprovázená laserovými,vizuálními i pyrotechnickými efekty.

Že zahraniční koncertní činnost filharmonie sleduje širokáveřejnost, dokládá 1. místo v anketě „Hudební událost roku 2007“,které orchestr získal v březnu 2008 na základě hlasování čtenářůMF Dnes.

I v tomto roce se konal rozšířený festival Ludwiga vanBeethovena, zahájený Beethovenovou Missou solemnis a ukončenýčervnovým koncertem Severočeské filharmonie se slavnou izraelskouklarinetistkou Sharon Kam, se kterou se orchestr představil i v srpnuna Mezinárodním hudebním festivalu Český Krumlov. Kromě tohotofestivalu účinkovala filharmonie i na Festivalu Janáčkův máj, kdespolečně s Pavlem Šporclem vystoupila v Třinci, a na FestivaluZakázané hudby v Terezíně, kde se pod vedením Leoše Svárovskéhopodílela na ztvárnění autentické rekonstrukce zkoušky a koncertuVerdiho Requiem v terezínském koncentračním táboře za 2. světovéválky. Z těchto aktivit je patrné, že filharmonie je stále častěji zvána narenomované hudební festivaly, což v předešlých letech nebylo vůbecsamozřejmé.

V rámci 2. ročníku Evropské hudební akademie byly kroměvečerních i odpoledních koncertů nastudovány i Mozartova operaDon Giovanni a Händelova opera Julius Caesar.

Od sezony 2008 - 2009 se členění abonentních koncertůrozrůstá o další řadu koncertů, tzv. prémiový cyklus C, který obsahujeposluchačsky přitažlivou dramaturgii, a který si klade za cíl ještě vícerozšířit počet abonentů, přestože jejich počet každým rokem stoupá.Plán činnosti Severočeské filharmonie je do konce sezony 2008 - 2009plně obsazen a kromě 17 abonentních a 15 mimořádných koncertův Teplicích čeká teplické filharmoniky i dalších 14 koncertů v Českérepublice a více jak 30 koncertů v zahraničí, a to nejen na evropskýchpódiích. Filharmonie v roce 2009 plánuje i spolupráci s významnýmiosobnostmi světové hudby, jakými jsou například houslista ShlomoMintz, tenorista Jose Carreras, či dirigent Maxim Šostakovič.

103


1997 - 2008

Historie Severočeské filharmonie Teplice je dlouhá a bohatá. Zeskromného počtu hudebníků, hrajících převážně pro pobavenílázeňských hostů, vyrostlo těleso, které jako jediný profesionálnísymfonický orchestr v regionu severních Čech reprezentuje nejen svéměsto Teplice, ale i Ústecký kraj a celou Českou republiku na mnohazahraničních koncertech. V současné době má vynikající zázemí,vysoké umělecké renomé, štědrou podporu svého zřizovatele i velmidůležitý zájem svých abonentů, kteří svým počtem zaplní již více jak90 % míst v krásném koncertním sále. Co více můžeme přát našífilharmonii. Snad aby neusnula na vavřínech, neustále se dálerozvíjela a kladla si vysoké cíle, třeba zdánlivě i nereálné, neboť beznich není dalšího pokroku. Takovým dalším předsevzetím může býtnapříklad vybudování nového prostoru pro konání letních koncertů,neboť stávající šanovská Mušle, vybudovaná před bezmála čtyřicetilety, postrádá odpovídající zázemí, počínaje absencí sociálníhozařízení a technických prostor a konče nevhodným umístěnímv blízkosti rušné komunikace. Ne nadarmo zvolili naši předchůdci prostavbu letního koncertního pavilonu park u divadla, nejvíce totižvyhovoval všem požadavkům z hlediska klidného prostředíi bohatého lázeňského života. A právě zde by i v budoucnu mohl novýpavilon splňovat veškeré umělecké i technické požadavky nejen pročinnost filharmonie, ale i pro veškeré letní kulturní události v Teplicích.Možná právě tento cíl se zdá být nereálný, ale stejně tak jím bylo třebazaložení orchestru v roce 1948, postavení Domu kultury, či pořízeníklavíru Steinway & sons...

Nezbývá než doufat a věřit, že se následující generace budoui nadále setkávat se stále vzrůstající uměleckou kvalitou Severočeskéfilharmonie Teplice, která bude mít díky morální i ekonomicképodpoře města Teplice k dispozici ty nejlepší podmínky ke svéčinnosti, a že se třeba dočkají i tolik vytouženého nového koncertníhoprostoru pro letní koncerty.

RESUMÉ

106

English The beginnings of symphony music in Teplice1838 - 1945

The beginnings of symphony music in Teplice

The Spa Orchestra, which is the provider of promenade music during the summer season, can be tracedback to the very beginning of the 19th century even though the official beginnings are attributed to a laterperiod. The first official document from the National Council, which is responsible for Teplice's spa music, datesback to February 1831. From the onset of 1838, preparations took place to get the spa orchestra up and running.

The key was a document provided by the governor of the district of Litomeric which enabled the orchestrato gain full statute on April 14, 1838. Back then, at the head of Teplice stood music composer Josef MatyášWolfram, whose contributions played a significant role in the formation of the orchestra and in ensuringfinancial security for the duration of the spa season.

Karl Schmit became the first leader of the spa orchestra. During the next few years, Franz Lagler andHans Schöttner took turns as the orchestra's conductors. In 1870, Karl Peters settled down as the conductorand remained there for the next sixteen years. It was no longer necessary to dismiss the 36 members of theseasonal orchestra as half of the players were soon fully engaged all year round.

In 1886, Karl Wosahlo took hold of the town orchestra's baton, primarily taking credit for being the firstto establish symphony concerts on a regular basis. In the autumn of 1898, Karl Wosahlo retired and FranzZeischka of Munich's Keim Orchestra, became his successor. He was selected from 174 applicants duringa recruitment for the position and remained there until 1906. He worked on reorganising the orchestra andincreased the number of members to 48 in the summer.

At that time, Teplice's spas were at their prime hosting concerts with the finest personalities the world ofmusic had to offer. For example, pianists Ferruccio Busoni, Eugen d’ Albert, Conrad Ansorge, Emil Sauer,Ernö Dohnányi, Frederic Lamond, violinists Pablo de Sarasate, Eugène Ysaÿe, Bronislaw Huberman, FritzKreisler, Henri Marteau, celloists David Popper, Julius Klengel, Hugo Becker, Anton Hekking, singers LiliLehmannová, Ernestina Schumann-Heinke and many others. All great Czech violinists performed here fromJosef Slavík to Jan Kubelík.

After his departure, the baton was led for the next fifteen years by Johannes Reichert, a conductor inclinedto classical music. A more notable character that succeeded Johannes Reichert in 1922 was Oskar Konrad Wille,who divided the orchestra into four categories according to the level of demand and with correspondingentrance fees - spa concerts, working-class concerts including an introductory text, people's concerts andphilharmonic concerts with world acclaimed soloists while increasing the number of members to 90 musicians.In the summer, the orchestra performed approximately 150 spa and 18 symphony concerts and cycles ofsymphony music during the winter season. The orchestra was not only led by Wille himself, but also by guestconductors like Siegfried Wagner, Alexander Zemlinsky or Felix Weingartner and Richard Strauss.

In the years 1938 - 1945 Bruno Schestak was the last Chief conductor of the orchestra in Teplice, but at theend of the Second World War, the closing of the town's German theatre marked the end of the thrivingorchestra's concerting era.

107

English Post-war period of the North Czech Philharmonic

1948 - 1989

Post-war period of the North Czech Philharmonic

After 1945, orchestras from other places started to come together in Teplice. The first spa season waslaunched in the spa gardens by Symphony Orchestra FOK under the leadership of Dr. Václav Smetáček. It wassoon clear that Teplice had to resurrect its orchestra and by the end of the following year, several enthusiasticmusicians took on the challenge to attain that goal.

At the incentive of the music school's director Alois Sarauer, pianists, composers, prominent figures ofTeplice's musical life and effective collaboration with teacher Miloš Sedmidubský, of the same school,negotiations began with the Municipal Council. The idea of re-establishing the town spa orchestra was acceptedby the MC who showed their understanding and appreciation by contributing to its realisation.

On January 11, 1948, the town's council gave Sedmidubsky a proposal for restoring the once renowned spaorchestra. The establishment of the spa orchestra was approved during a session with the MC in Teplice onFebruary 6 and fifteen days later, the first recruitment took place in Teplice. Interested applicants attendedauditions at the Artist's House in Prague, observed by a commission made up of the conservatoire's directorDr. Václav Holzknecht, Dr. Václav Smetáček, Prof. Emanuel Kaucký, Alois Sarauer and Miloš Sedmidubský.

March 1, 1948 was a significant day for the 27 members of the orchestra who found themselves togetherfor the first time at Teplice's theatre of which 13 were from Marianske Lazne, 9 from Teplice and 5 from Prague'sconservatoire. The following day, rehearsal of Beethoven's Coriolan Overture began. Miloš Sedmidubský wasappointed head conductor, Josef Vyskočil was second and Alois Sarauer was named artistic advisor. DuringMarch, the orchestra continued to grow and by their first concert on April 25, the orchestra had 32 members.

Conductors were soon replaced. After two months, M. Sedmidubský handed the baton over to BohušSlezák for the same duration. Next in line was twenty-seven year old graduate of Prague's conservatoire JosefHrnčíř whose main concern was to stabilise the orchestra. Within its first year, the Town Spa Orchestra performed180 concerts.

On January 1, 1949, Miloslav Bervíd was appointed director, whose primary task was to rebuild the spaorchestra to a symphony and who had the potential to overcome any unsurpassable obstacles. At that time, thefirst tours were made to cities Litvínov, Duchcov, Litoměřice, all situated in the North of the Czech Republicwhich inspired the orchestra to rename itself to Krušnohorská Philharmonic. The orchestra was transferred tothe care of the Regional Authorities in Usti nad Labem, expanding to 60 musicians. Once acknowledged asa state symphony orchestra, the orchestra's name was officially changed to Krušnohorský SymphonyOrchestra in 1951.

Within the next two years, the orchestra was performing beyond the borders of the region - in Pardubice,Náchod, Hradec Králové and even for the public in Prague for the first time in 1952. From 1951, summer eveningconcerts took place in the castle's courtyard where all of Beethoven's symphonies could be heard. These eventslater led to the establishment of a musical festival, first known as Ludwig van Beethoven Days and from 1964,as the Ludwig van Beethoven Music Festival in honour of the composer who was composing while beingtreated in Teplice in 1811 and 1812.

In the autumn of 1949, Miloslav Bervíd began working with Miroslav Lebeda who later becamea pedagogue and director of Teplice's music school. Josef Daniel, originally a French horn player with the CzechPhilharmonic, joined Bervíd during the summer of 1953 and later left to join Ostrava's Philharmonic in theautumn of 1957.

108

English Post-war period of the North Czech Philharmonic1948 - 1989

Following Bervíd's departure in 1956, the post of artistic director and head conductor was granted toBohumil Berka, graduate of Prague's conservatoire, who came from Moravia's Philharmonic in Olomouc wherehe worked alongside of František Stupka. While concerts were being held, Bohumil Berka worked together withmany prominent personalities of Czech culture, for example Prof. Dr. Mirko Očadlík, Prof. Dr. Miroslav Barvík andProf. Dr. Václav Holzknecht.

The Orchestra played at the regional level at minimum and even as such they were fully engaged in work.During the season, fifty school concerts were performed, ten to twenty season subscriptions in Teplice and uptoforty evening concerts in towns nearby. In the summer season, colonnade concerts were held everyday, morningSunday concerts and one evening symphony concert each week. The season of 1957 - 1958 was one of themost remarkable for the orchestra. Following the unexpected departure of conductor Daniel, guest conductorsAlois Klíma, František Stupka and Zdeněk Košler - the best that Prague had to offer at that time - wereassigned to his scheduled concerts. From 1957, orchestra tours to nearby Saxon cities of Germany becamea tradition.

In 1960, the orchestra's name was changed to North Czech Symphony Orchestra and the orchestra wasgranted use of the spacious interiors of the Baroque Garden House at U Zámku Street 1.

During the long reign of head conductor Bohumil Berka, the orchestra learned, rehearsed and performedan extensive repertoire of Czech music and music from all over the world. In addition to the most exertingcompositions prepared for the audience and subscribers to Teplice's season, a number of concerts wereperformed again and made more accessible to larger towns of the North Czech region. The orchestra madeseveral recordings for regional and Prague based radio stations. While Bohumil Berka worked as head conductor,the orchestra had great fortune with regards to brilliant second conductors.

From the beginning of 1958 until the end of 1960 it was Boris Masopust - an experienced musician,originally the conductor of the Army Ensemble in Prague. Following Masopust was the popular Milivoj Uzelac.From the autumn of 1961, the talented Josef Svoboda took over who later tragically ended his life in the springof 1963.

Succeeded by Martin Turnovský replaced Svoboda who worked just briefly before leaving to work foremigration. Following Turnovský was Libor Pešek from the season of 1963 until the end of the season of 1969and the next three seasons were led by Vladimír Válek - both amongst the best of the Republic and highlyacclaimed around the world. In the sixties, concerts were led by a number of guest conductors, for exampleEduard Fischer, Bohumír Liška, Karel Šejna, Dr. Václav Smetáček, Radomil Eliška, Josef Hrnčíř, Karel Nosek,Josef Hercl, František Vajnar and others. The climax of the season was a concert together with the PraguePhilharmonic.

At this point it would be most suitable to pay respect to the esteemed concert masters of this long-lastingperiod of success. The most memorable personalities were former concert master of the Czech PhilharmonicKarel Šroubek, Jaroslav Podlesný and Vlastimil Prosek who remained as concert master the longest. Theplayers acting as support or shall we say as the orchestra's decoration were first flute player Václav Matouš, firstoboe player František Lukavec, and first French horn player Josef Traksl.

In 1970, Bohuslav Berka was dismissed from his post as head conductor by regional political authorities,regardless he remained as second conductor until 1985 when he retired. He spent a total of thirty years workingwith the orchestra.

109

English Post-war period of the North Czech Philharmonic

1948 - 1989

In 1972, Jaroslav Soukup was named director and head conductor. At that time, the orchestra hadestablished a good reputation and stable contacts with several Czech cities. Jaroslav Soukup worked on solvingthe needs of the orchestra and on increasing the size of the body that had been bearing the name North CzechState Philharmonic of Teplice (NCSP) since 1979. A cultural institution had been born which brought togethersoloists and chamber ensembles to a high level satisfying the public's great demands for symphony andchamber music. Musicians of extraordinary talent formed the NCSP at that time. Among the soloists were pianistJan Novotný and violinist Boris Monoszon, and among the chamber ensembles were the Panocha Quartet,Kocian Quartet and the New Prague Trio. Czechoslovakian television filmed several symphony and popularconcerts held by the orchestra in the attractive settings of Castle Duchcov, Veltrusy, in theatres and culturalcentres of Teplice and Usti nad Labem.

Jaroslav Soukup belonged to those who came with the idea to build a concert hall in Teplice that wouldmeet the criterion of contemporary requirements. Regional authorities accepted his plans and needs and soona concert hall was created in the newly built Cultural Centre. In 1986, it was inaugurated to the sounds of theNCSP's interpretation of Smetana's „My Country“, and the whole was aired live by Czechoslovakian television.Here, the philharmonic found an exceptional working place with a concert hall of great aesthetic and acousticstandards fully equipped to meet all their needs. The director, Jaroslav Soukup, also deserved to take credit forequipping the orchestra with new high quality instruments and for adding fresh young talented graduates ofTeplice's conservatoire to sections of the orchestra. In 1983 and 1985, the philharmonic set out on concert toursto Spain and later on to Italy, Austria and Germany, always achieving excellent results and receiving positiveresponses and invitations. Jaroslav Soukup also managed to put through the proposal for the demandingreconstruction of the former 18th century Claryovsky Garden and Ball home, which until just recently, servedas the NCSP's head quarters.

110

English Present day of the North Czech Philharmonic 1989 - 2008

Present day of the North Czech Philharmonic

In November of 1989, the philharmonics situation didn't differ much from other orchestras in the Republic.On November 20, the musicians of Teplice accepted the Czech Philharmonic and its head conductor VáclavNeumann's appeal and together with students became the first to be involved in the strike. Meetings wereorganised and attended by students of Prague, actors and actresses including Petr Čepek, Karel Roden, IvanaChýlková, Eliška Balzerová, Jíří Cízler and others. The event attracted people who were aware of the need tomake several changes that could only be done by new management that was not influenced by the past. Thisis what led to changes of head conductors during December of the very same year. The post was assigned toJan Štván, who had previously been working as second director. Jaroslav Soukup still remained director untilhis departure the following October passing on the post to his successor Tomáš Ondrášek.

The desire for higher quality led the new management to offer the position of head conductor to TomášKoutník, who had previously had several years of experience with artistic leadership of Ostrava's JanáčekPhilharmonic. It was soon clear that the step was a positive one shown by the gradual increase in attendanceof season subscription concerts and also in the quality of the orchestra's performances. At the beginning of1992, director Tomáš Ondrášek leaves his post to the appointed Tomáš Koutník who remains head conductortill present.

Reorganisation of state administration connected with the termination of some regions meant transferringthe orchestra back to the care of Teplice. Various money saving measures were put into action as a result ofa lack of financial resources mainly in the arts. Not only did this lead to the shortening of the orchestra's nameto North Czech Philharmonic of Teplice (NCP) but also to the reduction of artistic staff. The position of secondconductor was eliminated which is why Jiří Kubík was forced to leave after having worked as second directorfrom 1990. Regardless of the obstacles, the quality continues to rise thanks to the determined and honest workof the orchestra and its artistic management. The North Czech Philharmonic performed during the competitionof Prague Spring, organised tours abroad and took part in cultural events in Prague, Plzeň, Hradec Králové,Nelahozeves, Liberec and other cities. Under the baton of Tomáš Koutník, the recording of all Franz Schubertsymphonies onto 4 CDs took place. In the middle of 1995, Tomáš Koutník requested to be released from hispost as director and in December of the same year, a long standing member of the North Czech Philharmonicof Teplice, Jiří Malina, became the new director of the orchestra. A collaboration was formed with the choirmaster of Česká Lípa's chamber ensemble Josef Zadina. The result was the establishment of the North CzechPhilharmonic Ensemble based in Liberec. The XXXIII Ludwig van Beethoven Music Festival was host of theorchestra and ensemble's premiere together performing Beethoven's Missa solemnis. 1997 was a tremendouslysuccessful year for Teplice's orchestra which began to make its way up again not only at home but abroad. Inthe summer of 1997, Tomáš Koutník left his post as Teplice's head conductor nevertheless leaving behind whatis regarded by avid followers of the orchestra and the public to be an unforgettable era in the history of the NCP.

An equivalent substitute was discovered at the State Philharmonic of Brno for the resigning headconductor. Taking over as head conductor in July 1997 was young Canadian conductor Charles Olivieri-Munroe. A new interpretation of music appreciated by and accessible to a wide range of listeners causeda notable increase in the attendance of season subscription concerts. The new head conductor and the NCPartistically influenced each other creating a unique relationship. Charles Olivieri-Munroe brought to Teplicea number of world famous artists including the Princess of Monaco Caroline Murat. This collaboration reachedits peak in 1999 with a concert in Monaco in the presence of numerous world renowned personalities of society.World celebrated violinist Maxim Vengerov also performed at the concert which donated its proceeds to theWeizman Foundation. Head conductor Charles Olivieri-Munroe was invited to prestigious concert podiums allover the world. He conducted acclaimed orchestras and perfected his work as a conductor which reached itspeak in 2000 when he was awarded first prize for conducting at the Prague Spring competition.

111

English Present day of the North Czech Philharmonic

1989 - 2008

In August 2000, Jiří Malina resigned from his position as director and returned to the contrabass sectionof the NCP. Based on the results of the ensuing recruitment, Roman Dietz was appointed director by the councilof Teplice on October 1, 2000. At that time, the orchestra found itself in a complicated financial situation and theonly way out was to find new resources, to increase tour activities and to gain sponsors. At the beginning of2001, the NCP's new management signed a contract to collaborate with the advertising agency Propag, makingit NCP's new marketing partner. Thanks to Propag's connection with the Football Club of Teplice, Teplice'sphilharmonic orchestra became the first example of a unique connection between sports and culture not onlyin the Czech Republic but all over Europe. Their first joint project was a concert held in May 2001, where violinistPavel Šporcl and tenor Štefan Margita appeared together with the philharmonic.

From 2001, the NCP markedly increased its activities at home and abroad. During 2002, the philharmonicof Teplice performed 120 concerts of which 37 took place abroad. More than 60 000 listeners in Germany, Spain,Austria, France and other countries had the opportunity to get acquainted with the growing artistic talent ofthe orchestra. Foreign critics remarked on the predominance of young musicians in the orchestra, the teamworkand the overall musical impression. The philharmonic made an impact on significant European centres likeMunich, Berlin, Basil, Paris, Valencia and many other cities which would follow in inviting the prestigious NCP toperform for them. Nevertheless, the centre of artistic activity continued to be in Teplice where it was considereda cultural event. Regular season subscriptions were divided into two groups increasing the total number ofsubscribers. Thanks to productive co-operation abroad and to exceptional contacts with foreign agencies theNCP is able to invite numerous world famous artists which is truly appreciated by the listeners. At the sametime, the NCP hasn't forgotten about the youth and holds many concerts devoted to them, the futuresubscribers and listeners who have a unique opportunity to meet a large symphony orchestra.

112

English Present day of the North Czech Philharmonic 1989 - 2008

A very significant project was the undertaking of tours across Europe - the most extensive yet by theorchestra, in which it visited 25 cities in 11 European countries from Slovakia and Hungary through Serbia,Croatia, Slovenia, France, Spain, Portugal to Denmark and Germany. The orchestra played in cities such asBratislava, Belgrade, Zagreb, Ljubljana, Madrid, Lisbon, Paris, Berlin and Prague. In 2004 the North CzechPhilharmonic performed 142 concerts - 52 took place abroad compared to the year 2000, when they performeda total of 88 concerts of which 10 took place abroad. In January 2005 the Philharmonic was invited to givea concert in conjunction with the National Orchestra of Malta in the Mediterranean Conference Centre of Vallettato celebrate the recent joining of Malta and the Czech Republic into the European Union. The concert tookplace under the patronage of the president of Malta Dr. Edward Fenech Adami and the Minister of Culture ofthe Republic of Malta Francis Zammith Dimech. Charles Olivieri-Munroe, Chief conductor of the North CzechPhilharmonic Teplice (who himself is Maltese-born) conducted the concert which also featured the Malteseconcert-master of the London Symphony Orchestra, Carmine Lauri. The North Czech Philharmonic has alsoincreasingly been giving concerts on the most important world stages, appearing for instance in the ConcertHall of UNESCO in Paris under the baton of Elli Jaffe. Many of the above mentioned tours are increasingly incollaboration with the most prestigious concert agencies such as Columbia Artists Management New Yorkand Lux Concerts. The result has been several interesting tours across Europe featuring non-traditionalprogramming and excellent conductors and soloists.

One of the highlights and indeed confirmation of the growing artistic level of the orchestra was theirinvitation to perform in the Prague Spring International Music Festival. Here they performed under theirChief Conductor Charles Olivieri-Munroe on May 29th 2007 in the Prague Rudolfinum to critical acclaim. Teplice,the hometown of the North Czech Philharmonic has also seen a revival in recent years of internationallyrenowned guest artists. In May 2006, for instance, the Russian cellist, Misha Maisky played in the city markingthe first time he appeared in concert with his two children in Beethoven's Triple Concerto. In June 2008 thefamous clarinettist Sharon Kam from Israel performed in Teplice as well.

Most recent recognition of the orchestra was bestowed upon them by the City of Teplice itself in the formof a new Steinway & Sons concert grand piano. This instrument, together with the excellent organ andwonderful acoustics of the Teplice Civic Centre Concert Hall contribute to the outstanding facilities andenvironment for North Czech Philharmonic's home concerts and their recording projects.

The arguable advantage of the North Czech Philharmonic is the age of the musicians which is at average,35 years old when philharmonic members are at the peak of their creative powers. All employees have atminimum higher vocational education - conservatoire and a large percentage of them even have universityeducation - The Academy of Music. The management of the NCP is fully aware of the complexity of preservingfurther symphony traditions and primarily its development for future generations. This is why it is continuallylooking for further resources that could help sustain its tradition. In this case, the Regional Council could playa very significant role and has already started by acting as such by supporting the North Czech Philharmonicand other cultural organisations in the region since 2002. The Czech Republic's entry to the European Union willput increasing pressure on artistic bodies to act as representatives of our nation's culture. We have to believethat with our joint efforts we will succeed in further developing this tradition and in passing it down to ourdescendants who need to take responsibility for the artistic development of the North Czech Philharmonic andgenerally for the region's culture for decades to come.

114

DeutschAnfänge der symphonischen Musik in Teplice1838 - 1945

Anfänge der symphonischen Musik in Teplice

Die Tätigkeit der Bäderkapelle, welche in der Sommerzeit regelmässig Promenadenmusik anbot, kann biszum Beginn des 19. Jahrhunderts zurückverfolgt werden, auch wenn die offiziellen Anfänge zu einem späterenZeitpunkt greifen. Das erste amtliche Blatt des Landespräsidiums, welches sich mit mit der Teplitzer Bädermusikbeschäftigte, stammt vom Februar 1831. Seit Beginn des Jahres 1838 liefen Vorbereitungen, das Bäderorchesterfest zu verankern und das offizielle Statut erhielt das Orchester am 14. April 1838 laut eines Dokuments desObmanns aus Leitmeritz. An der Spitze der Stadt Teplice stand der Komponist Josef Matyáš Wolfram, der einenentscheidenden Anteil an der Gründung der Kapelle hatte und mit seinem Einfluss die wirtschaftliche Sicherheitdes Orchesters über die Sommersaison hin sicherte.

Erster Chef des Bäderorchesters wurde Karl Schmit. Im Verlauf der weiteren Jahre wechselten sich in derFunktion des Kapellmeisters Franz Lagler und Hans Schöttner ab. Im Jahre 1870 nahm sich dieser Positionfür volle 16 Jahre Karl Peters an. Die saisonabhängige Kapelle mit insgesamt 36 Musikern musste nicht komplettaufgelöst werden und so wurde die Hälfte ihrer Mitglieder ganzjährlich angestellt.

Im Jahre 1886 übernahm Karl Wosahlo den Taktstock des städtischen Orchesters und sein Verdienstbestand in erster Linie darin, dass er regelmässig Symphoniekonzerte durchführte.

Im Herbst des Jahres 1898 ging er in Pension und sein Nachfolger wurde der Dirigent des Keim Orchestersin München, Franz Zeischka. Er wurde durch ein Auswahlverfahren unter 174 Stellenbewerbern auserkoren undwirkte bis 1906 in Teplice. Zeischka führte eine Reorganisation des Orchesters durch, dessen Stärke im Sommerauf 48 Musiker gestiegen war. Zu dieser Zeit standen die Bäder in Teplice auf dem Höhepunkt ihrer Popularitätund es konzertierten Persönlichkeiten von Weltrang, wie beispielsweise die Pianisten Ferruccio Busoni, Eugend’Albert, Conrad Ansorge, Emil Sauer, Ernö Dohnányi und Frederic Lamond, die Geiger Pablo de Sarasate,Eugène Ysaÿe, Bronislaw Huberman, Fritz Kreisler, Alexander Pečnikov und Henri Marteau, die CellistenDavid Popper, Julius Klengel, Hugo Becker und Anton Hekking, die Sängerinnen Lili Lehmann, ErnestinaSchumann-Heineke und viele andere mehr hier. Es traten ebenso sämtliche grossen tschechischen Geiger,angefangen von Josef Slavík, bis hin zu Jan Kubelík, auf.

Nach Zeischkas Abtritt übernahm Johannes Reichert den Taktstock für 16 Jahre, ein Dirigent, welcher derklassischen Musik und dem goldenen Mittelweg zugetan war. Eine umso schillerende Persönlichkeit, welchenach J. Reichert im Jahre 1922 folgte, war Oskar Konrad Wille, welcher die Konzerte in vier Gruppen nachAnspruch und Preis einteilte - Kurkonzerte, Symphoniekonzerte für die Arbeiterschicht mit begleitendenWorten, Symphoniekonzerte für das Volk und Philharmonische Konzerte mit Solisten von Weltrang und einemOrchester von bis zu 90 Musikern. Im Sommer absolvierte das Orchester ca. 150 Kur- und 18 Symphoniekonzerteund in der Wintersaison Zyklen ernster symphonischer Musik. Das Orchester wurde neben dem IntendantenWille von Dirigenten wie beispielsweisse Siegfried Wagner, Alexander Zemlinsky oder auch FelixWeingartner und Richard Strauss geleitet.

Der letzte Chefdirigent des Orchesters in Teplice war in den Jahren 1938 - 1945 Bruno Schestak, jedochendeten die Aktivität des städtischen Orchesters zum Ende des 2. Weltkriegs in Zusammenhang mit derSchliessung des deutschen Stadttheaters.

115

DeutschDie Nachkriegszeit

1948 - 1989

Die Nachkriegszeit

Nach 1945 bespielten Orchester aus anderen Orten Teplice. Die erste Bädersaison eröffnete am 1. Mai 1946das Symphonieorchester der Hauptstadt Prag FOK unter der Leitung von Dr. Václav Smetáček. Bereits sehrfrüh zeigte sich, dass Teplice die Tätigkeit eines eigenen Orchesters erneuern müsste und aufgrunddessenentschlossen sich einige musikalische Enthusiasten zu konkreten Schritten.

Durch die Initiative des Direktoren der Musikschule, Alois Sarauer, ebenso Pianist und Komponist, derführenden Persönlichkeit des musikalischen Lebens in Teplice, und unter tatkräftiger Mithilfe des an derselbenSchule lehrenden Miloš Sedmidubský wurden Gespräche mit den hiesigen Vertretern des Nationalratsbegonnen, welche die Idee der Gründung eines städtischen Bäderorchesters begrüssten und mit vielVerständnis an der Realisierung des Plans mitarbeiteten. Sedmidubský übergab den Vertretern der Stadt einenAntrag zur Wiederaufnahme des Spielbetriebs des Orchesters, der vom 11. Januar 1948 datierte. Die Gründungdes Städtischen Bäderorchesters wurde vom städtischen Nationalrat in Teplice am 6. Februar desselben Jahresabgesegnet und bereits fünfzehn Tage darauf begannen hier die ersten Probespiele. Interessenten aus denReihen der Konservatoriumsstudenten durchliefen ein Auswahlverfahren im Künstlerhaus in Prag undMitglieder der Kommission waren der Direktor des Konservatoriums Dr. Václav Holzknecht, Dr. VáclavSmetáček, Prof. Emanuel Kaucký, Alois Sarauer und Miloš Sedmidubský. Die neuen Mitglieder desOrchesters trafen sich zum ersten Mal am 1. März 1948 im Theater in Teplice. Es waren insgesamt 27 Musiker, vondenen 13 aus Marienbad, 9 aus Teplice und 5 vom Prager Konservatorium kamen. Am darauffolgenden Tag wardie erste Probe angesetzt, bei welcher Beethovens Coriolanouvertüre einstudiert wurde. Zum künstlerischenLeiter wurde Miloš Sedmidubský ernannt, zweiter Dirigent wurde Josef Vyskočil und den Posten des Beratersübernahm Alois Sarauer. Im Verlauf des Monats März kamen weitere Musiker hinzu und zum ersten Konzert,welches am 25. April stattfand, zählte das Orchester 32 Mitglieder.

Die Dirigenten wechselten sich schnell nacheinander ab. Nach zweimonatiger Amtszeit M. Sedmidubskýsnahm sich Bohuš Slezák für den gleichen Zeitraum des Taktstocks an. Der nächste Dirigent war dersiebenundzwanzigjährige Absolvent des Prager Konservatoriums Josef Hrnčíř, dessen Aufgabe es war, dasOrchester hauptsächlich zu stabilisieren. In nicht einmal einem Jahr absolvierte das Städtische Bäderorchester180 Konzerte, in der Hauptsache bestehend aus populärer Musik.

Am 1. Januar 1949 wurde Miloslav Bervíd zum Intendanten ernannt, dessen Hauptaufgabe darin bestand,das Städtische Bäderorchester in einen symphonischen Klangkörper umzuwandeln, welcher die schwierigstenkünstlerischen Herausforderungen bewältigen könnte. In diese Zeit fielen die ersten Abstecher des Orchestersin die Nordböhmische Region, so nach Litvínov, Duchcov und Litoměřice und es kam zur Umbenennung desKlangkörpers in Erzgebirgsphilharmonie. Das Orchester wurde dem regionalen Nationalrat in Ústí nad Labemunterstellt und auf eine Grösse von 60 Musikern aufgestockt. Nach der Zuordnung zu den staatlichenSymphonieorchestern wurde 1951 der Name des Orchesters in Erzgebirgs Symphonie Orchester umbenannt.

116

DeutschDie Nachkriegszeit1948 - 1989

Bereits nach zwei Jahren konzertierte das Orchester ausserhalb der regionalen Grenzen - in Pardubice,Náchod, Hradec Králové und im Jahre 1952 stellte es sich zum ersten Mal dem Publikum in Prag vor. Seit demJahre 1951 fanden im Schlosshof abendliche Sommerkonzerte statt, bei welchen sämtliche Symphonien Ludwigvan Beethovens zur Aufführung kamen. Diese Aktivitäten gaben später der Entstehung des Festivals Ludwig vanBeethoven Raum - zunächst Beethoven Tage genannt - die zu Ehren des Komponisten veranstaltet wurden,welcher 1811 und 1812 in Teplice verweilte und hier komponierte. Das Festival Ludwig van Beethoven erhieltseinen Namen im Jahre 1964. Ab dem Herbst 1949 arbeitete Miroslav Lebeda mit Miloslav Bervíd zusammen,wobei Lebeda später als Pädagoge und Direktor der Musikschule in Teplice wirkte und ihm ab Sommer 1953Josef Daniel nachfolgte - ehemaliger Hornist der Tschechischen Philharmonie, der wiederum im Herbst 1957in die Philharmonie nach Ostrava wechselte.

Nach Bervíds Abtritt im Jahre 1956 folgte ihm als Chefdirigent und Intendant Bohumil Berka, Absolventdes Prager Konservatoriums, welcher von der Mährischen Philharmonie Olomouc kam, wo er eng mit FrantišekStupka zusammenarbeitete. Bei der Realisierung der Konzerte arbeitete Bohumil Berka mit vielen bedeutendenPersönlichkeiten der tschechischen Kulturlandschaft zusammen, beispielsweise bei Veranstaltungen mitinteressanten Begleitworten von Prof. Dr. Mirko Očadlík, Prof. Dr. Miroslav Barvík, und Prof. Dr. Václav Holzknecht.

Das Orchester spielte mindestens auf regionalem Niveau und war daher von der Arbeit her auch vollausgelastet. In einer Saison wurden etwa 50 Schülerkonzerte, 10 bis 12 Abonnementskonzerte in Teplice undmehr als 40 Abendkonzerte in den umliegenden Städten gegeben. In der Sommersaison wurden täglichKolonnadenkonzerte gespielt, sonntags auch vormittags mit einem etwas anspruchsvolleren Programm undjede Woche kam ein abendliches Konzert zur Aufführung. Die Saison 1957-1958 war überhaupt eine derglücklichsten für das Orchester. Nach dem überraschenden Weggang des Dirigenten Daniel übernahmen alsständige Gäste die Prager Dirigenten Alois Klíma, František Stupka und Zdeněk Košler, die besten derdamaligen Zeit, seine Termine. Seit dem Jahre 1957 wurden häufige Tourneen des Orchesters in nahegelegeneStädte in Sachsen zur Tradition.

Im Jahre 1960 wurde der Name des Orchesters in Nordböhmisches Symphonieorchester umgewandeltund es wurden ihm grosse Räumlichkeiten im barocken Gartenhaus am Schloss Nr.1 zur Verfügung gestellt.

In der Zeit des Wirkens Bohumil Berkas studierte das Orchester ein äusserst breites Repertoire tschechischerund internationaler Musik ein und brachte diese zur Aufführung. Neben anspruchsvolleren Werken inAbonnementszyklen für das Publikum in Teplice waren dies auch unzählige Wiederholungen mit Programmenleichterer Muse in sämtlichen grösseren Städten der Nordböhmischen Region. Das Orchester realisierte vielerleiAufnahmen für den regionalen und den Prager Rundfunk.

In der Zeit Berkas hatte das Orchester Glück mit seinen zweiten Dirigenten. Seit Anfang 1958 bis Ende1960 war Boris Masopust engagiert - ein erfahrener Musiker und ehemals Leiter des Militärkünstlerensemblesin Prag. Nach ihm stand kurzzeitig der populäre Dirigent Milivoj Uzelac in dieser Position. Im Herbst 1961begann der talentierte Josef Svoboda in Teplice zu dirigieren, welcher sein Leben am 19. Februar 1963 auftragische Weise beendete. Für das darauffolgende halbe Jahr übernahm Martin Turnovský die Position deszweiten Dirigenten. Ab der neuen Saison 1963 bis zum Ende der Saison 1969 arbeitete an seiner Stelle LiborPešek und ihm folgte für die nächsten drei Spielzeiten Vladimír Válek nach - in der heutigen Zeit also unserebedeutensten Dirigentenpersönlichkeiten. Die Konzerte in den 60iger Jahren leiteten als GastdirigentenPersönlichkeiten wie Eduard Fischer, Bohumír Liška, Karel Šejna, Dr. Václav Smetáček, Radomil Eliška,Josef Hrnčíř, Karel Nosek, Josef Hercl, František Vajnar und viele andere. Höhepunkt einer Saison war immerwieder die Mitwirkung des Prager Philharmonischen Chores bei einigen Konzerten.

117

DeutschDie Nachkriegszeit

1948 - 1989

In diesem Zusammenhang gehört es sich, sich verdienter Konzertmeister dieses langen und erfolgreichenZeitraumes zu erinnern. Die schillernste Persönlichkeit in dieser Funktion war in den 60iger Jahren der ehemaligeKonzertmeister der Tschechischen Philharmonie Karel Šroubek, oder auch Jaroslav Podlesný am längstenhatte diese Position jedoch Vlastimil Prosek inne. Die Perlen des Orchesters waren der 1. Flötist Václav Matouš,der 1. Oboist František Lukavec und der 1. Hornist Josef Traksl. Im Jahre 1970 wurde Bohumil Berka durch dieregionalen Organe seiner Aufgaben entbunden, arbeitete jedoch als zweiter Dirigent mit dem Orchester bisins Jahr 1985, als er pensioniert wurde, weiter. Seine Verbindung mit der Nordböhmischen Philharmonie dauertevolle 30 Jahre.

Im Jahre 1972 wurde Jaroslav Soukup zum Chefdirigenten und Intendanten ernannt. Das Orchester hattein diesen Jahren einen guten Namen und tragfähige Kontakte zu vielen tschechischen Städten. Jaroslav Soukuperkannte die Bedürfnisse des Orchesters und erhöhte den Planstellenanteil in der Philharmonie, welche seit1979 den Namen Nordböhmische Staatliche Philharmonie trug. Es entstand eine kulturelle Einrichtung,welche ebenso Solisten und Kammermusikvereinigungen einte, die die Bedürfnisse einer breiten Öffentlichkeitsowohl auf dem symphonischen als auch auf dem Kammermusiksektor befriedigte. In dieser Zeit arbeitete dieNordböhmische Staatliche Philharmonie Teplice mit den besten Solisten und Kammermusikensembleszusammen. Zu ihnen gehörten der Pianist Jan Novotný, der Geiger Boris Monoszon und seitens derKammermusikvereinigungen das Panocha-Quartett, das Kocian-Quartett und das Neue Prager Trio. DasTschechische Fernsehen nahm mit dem Orchester einige symphonische und populäre Konzerte in soattraktivem Ambiente wie auf dem Schloss in Duchcov, in Veltrusy, in den Theatern und Kulturhäusern vonTeplice und Ústí nad Labem auf.

Jaroslav Soukup gehörte zu denjenigen, welche mit der Idee kamen in Teplice ein Konzertumfeld zuerrichten, welches in allen Punkten den gegenwärtigen Anforderungen entspräche. Die regionalen Organeakzeptierten seine Vorschläge und Forderungen und so gelang es, einen Konzertsaal im neu erbeutenKulturhaus in Teplice zu realisieren. Im Jahre 1986 wurde der Saal feierlich eröffnet, indem in einer Interpretationder Nordböhmischen Staatlichen Philharmonie Teplice der Zyklus "Mein Vaterland" erklang und dieses Konzertlive vom Tschechischen Fernsehen übertragen wurde. Die Philharmonie fand hier einen Arbeitsplatz mit denbesten ästhetischen und akustischen Voraussetzungen vor, einschliesslich entsprechender Ausstattung. DerIntendant Jaroslav Soukup sorgte auch dafür, dass das Orchester mit neuen Instrumenten ausgestattet und mitder Engagierung junger Musiker vom Teplitzer Konservatorium verjüngt wurde. Die Philharmonie ging 1983und 1985 auf Tourneen nach Spanien, später dann nach Italien, Österreich und in die BundesrepublikDeutschland, immer mit ausgezeichneten Ergebnissen, mit positiven Rückmeldungen und mit der Aussicht aufweitere Einladungen. Jaroslav Soukup setzte auch die aufwendige Restaurierung des damaligen Sitzes derNordböhmischen Staatlichen Philharmonie durch - das ehemalige Clary Garten- und Ballhaus aus dem18. Jahrhundert.

118

DeutschGegenwart1989 - 2008

Gegenwart

Im November des Jahres 1989 unterschied sich die Situation der Philharmonie nicht im Wesentlichen vonder Situation anderer Orchester in der Tschechischen Republik. Die Musiker in Teplice schlossen sich bereits am20. November der Aufforderung seitens der Tschechischen Philharmonie und ihres Chefdirigenten VáclavNeumann an und gemeinsam mit Studenten begaben sie sich als erste der Stadt in die Streikbewegung. Eswurden Meetings unter Mitwirkung Prager Studenten und Schauspieler abgehalten, zu welchen Petr Čepek,Karel Roden, Ivana Chýlková, Eliška Balzerová, Jiří Cízler und andere gehörten. Der Aktivitäten nahmen sichMenschen an, welche sich dessen bewusst waren, dass es an der Zeit war, vieles zu ändern und dass dieslediglich mit einer neuen politischen Führung, welche in der Vergangenheit nicht systembelastet war, möglichwäre. Deshalb kam es noch im Dezember desselben Jahres zu einem Wechsel in der Position des Chefdirigenten.Der junge Jan Štván erhielt diese Position, welcher bis zu diesem Zeitpunkt die Funktion des zweiten Dirigentenbekleidete. An der Stelle des Intendanten verweilte einstweilen noch Jaroslav Soukup, aber im April desdarauffolgenden Jahres räumte er das Feld und Tomáš Ondrášek wurde zum Intendanten ernannt.

Das Verlangen nach einer höheren künstlerischen Qualität bewog die neue Führung dazu, Tomáš Koutníkden Posten des Chefdirigenten anzubieten, welcher bereits langjährige Erfahrungen in der künstlerischenLeitung der Janáček-Philharmonie Ostrava hatte. Sehr schnell zeigte sich, dass dies der richtige Schritt war, wassich in steigenden Zuschauerzahlen der Abonnementskonzerte, wie auch in der steigenden Qualität derkünstlerischen Leistungen des Orchesters in Teplice zeigte. Als zu Beginn des Jahres 1992 Tomáš Ondrášek dieStelle des Intendanten aufgab, wurde der bisherige Chefdirigent der Nordböhmischen Philharmonie Teplice,Tomáš Koutník, durch die Stadtväter zum Intendanten ernannt.

Die Reorganisation der staatlichen Verwaltung und die Auflösung der Bezirke hatte erneut die Rückführungdes Orchesters unter die Stadtverwaltung Teplice zur Folge. Verschiedenartige Sparmassnahmen zeigten sichin nicht ausreichenden finanziellen Mitteln vor allem in der Kultur. So kam es nicht nur zur Umbenennung desOrchesters in Nordböhmische Philharmonie Teplice sondern auch zu einem Planstellenabbau innerhalb desOrchesters. Auch die Position des zweiten Dirigenten wurde aufgelöst und so musste Jiří Kubík, welcher bis1990 diesen Posten betraute, gehen. Die künstlerische Qualität des Orchesters stieg trotz all dieserSchwierigkeiten dank der zielstrebigen Arbeit des Orchesters und seiner Leitung. Die NordböhmischePhilharmonie trattt erneut beim Festival Der Prager Frühling auf, organisierte zahlreiche Gastspielreisen insAusland, wirkte jedoch auch bei inländischen Kulturaktionen,so in Prag, Pilsen, Hradec Králové, Nelahozeves,Liberec und in anderen Städten mit. Unter der Leitung Tomáš Koutníks kam es zur Einspielung sämtlicherSymphonien Franz Schuberts auf 4 CDs. Mitte des Jahres 1995 bat Tomáš Koutník die Stadtverwaltung um seineEntlassung vom Posten des Intendanten und nach einem erfolgreichen Auswahlverfahren wurde daslangjährige Orchestermitglied Jiří Malina zum Intendanten der Nordböhmischen Philharmonie Teplice ernannt.Es kam zu einer Zusammenarbeit zwischen dem Intendanten der Nordböhmischen Philharmonie und demLeiter des Kammerchors Česká Lípa Josef Zadina. Das Ergebnis war die Gründung des NordböhmischenPhilharmonischen Chores mit Sitz in Liberec. Im Rahmen des XXXIII. Festival Ludwig van Beethoven in Teplicefand die gemeinsame Premiere des Chores und des Orchesters statt, bei welcher die Missa solemnis vonBeethoven zur Aufführung kam. Das Jahr 1997 fing für das Teplitzer Orchester sehr erfolgreich an, es begannwiederum sich im In- und Ausland durchzusetzen. Im selben Jahr verliess der Chefdirigent Tomáš KoutníkTeplice, doch dennoch wurde die Zeit seines Wirkens in Teplice seitens Gönnern des Orchesters und seitens derÖffentlichkeit als eine bedeutende Ära der Nordböhmischen Philharmonie Teplice gewürdigt.

119

DeutschGegenwart

1989 - 2008

Ein gleichwertiger Ersatz für den geschiedenen Chefdirigenten wurde ab Juli 1997 der junge kanadischeDirigent Charles Olivieri-Munroe, der von der staatlichen Philharmonie Brno kam. Eine neue Dramaturgie,einer breiten Gesellschaftsschicht verständlich und zugänglich, bewirkten einen eindeutigen Umschwung inden Zuschauerzahlen der Abonnementskonzerte. Der neue Chefdirigent der Nordböhmischen Philharmonieund das Orchester ergänzten sich künstlerisch gegenseitig. Charles Olivieri-Munroe brachte eine ganze Reiheweltbekannter Künstler nach Teplice, einschliesslich der Prinzessin von Monaco, der Pianistin Caroline Murat.Diese Zusammenarbeit fand ihren Höhepunkt im Jahre 1999 in einem Konzert in Monte Carlo, zu welchemzahlreiche Gäste der Gesellschaft von Weltrang anwesend waren. Bei diesem Konzert, dessen Erlös derWeizmann-Stiftung zugedacht war, trat auch der weltbekannte Geiger Maxim Vengerov auf. ChefdirigentCharles Olivieri-Munroe tritt auf Podien in der gesamten Welt auf. Er dirigiert führende Orchester undperfektioniert seine dirigentische Tätigkeit, was sich beispielsweise im Jahre 2000 mit dem Gewinn desDirigentenwettbewerbs im Rahmen des Festivals Der Prager Frühling zeigt.

Im August des Jahres 2000 verliess Jiří Malina den Posten des Intendanten der NordböhmischenPhilharmonie Teplice und kehrte in die Kontrabassgruppe des Orchesters zurück. Auf Grundlage einesAuswahlverfahrens wurde ab dem 1. Oktober 2000 Roman Dietz vom Stadtrat zum Intendanten derNordböhmischen Philharmonie ernannt. Das Orchester befand sich in dieser Zeit in einer kompliziertenfinanziellen Lage und die einzige Möglichkeit war die Suche nach neuen finanziellen Quellen, die Ausweitungder Reisetätigkeit des Orchesters und die Sponsorensuche.

Der neuen Führung gelang es im Jahre 2001 einen Vertrag über die Zusammenarbeit mit derWerbegessellschaft Propag abzuschliessen, welche neuer Marketingpartner des Orchesters wird. Angesichtsder Verbindung der Firma Propag mit dem Fussballclub Teplice wird die Nordböhmische Philharmonie zumeinzigen Beispiel der Verbindung zwischen Sport und Kultur, nicht nur in der Tschechischen Republik sondernbestimmt sogar in ganz Europa. Das erste gemeinsame Projekt war ein Konzert im Mai des Jahres 2001, beiwelchem Pavel Šporcl und der Tenor Štefan Margita auftraten.

Seit dem Jahre 2001 hat die Nordböhmische Philharmonie ihre Aktivitäten im In- und Ausland eindrucksvollausgedehnt. Seit dem Jahre 2002 absolvierten die Philharmoniker aus Teplice 120 Konzerte, davon 37 imAusland. Mehr als 60 000 Zuhörer konnnten sich in Ländern wie Deutschland, Spanien, Österreich, Frankreichund in vielen anderen Ländern von der steigenden künstlerischen Qualität des Orchesters überzeugen. Dieausländische Kritik stellte vor allem die junge Orchesterbestetzung, sein Zusammenspiel und den künstlerischenGesamteindruck heraus. Die Philharmonie beginnt in bedeutenden europäischen Zentren zu wirken, z.B. inMünchen, Berlin, Basel, Paris, Valencia und in vielen anderen Städten, was nachfolgend neue Einladungenbewirkt und diese die Aktivitäten und das Prestige der Philharmonie erhöhen. Dennoch bleibt der Schwerpunktder künstlerischen Tätigkeit des Orchesters die Aktivität für die Stadt und ihre Kultur.

Der Abonnementszyklus wurde in zwei Reihen aufgeteilt, was viele neue Abonnenten anlockte. Dank derreichhaltigen Zusammenarbeiten im Ausland und dank der hervorragenden Kontakte zu ausländischenAgenturen kann die Nordböhmische Philharmonie eine ganze Reihe hervorragender ausländischer Künstlereinladen, was die Zuhörerschaft sehr schätzt. Ebenso vergisst das Orchester auch nicht die Jugend undveranstaltet Konzerte, welche gerade auf diese Altersgruppe, die zukünftigen Abonnenten und Zuhörer,zugeschnitten sind und diese so die Gelegenheit haben, ein grosses Symphonieorchester kennenlernen zukönnen.

120

DeutschGegenwart1989 - 2008

Was die Tourneetätigkeit betrifft, so ist das Jahr 2004 erwähnenswert, als eine der längstenKonzerttourneen der Nordböhmischen Philharmonie Teplice stattfand, in deren Verlauf das Orchester insgesamt25 Städte in 11 europäischen Staaten, von der Slowakei und Ungarn über Serbien, Kroatien, Slowenien,Frankreich, Spanien, Portugal, bis nach Dänemark und Deutschland bereiste. Das Orchester gastierte inMetropolen wie beispielsweise Bratislava, Belgrad, Zagreb, Ljubljana, Madrid, Lissabon, Paris oder auch in Berlinund Prag. Im Jahre 2004 realisierte die Philharmonie bereits 142 Konzerte, davon 52 im Ausland, im Gegensatzzum Jahre 2000, als 88 Konzerte gegeben wurden, davon 10 im Ausland. Im Januar 2005 erhielt dieNordböhmische Philharmonie Teplice ein Angebot für ein gemeinsames Konzert mit dem Orkestra NazzjonaliValletta auf Malta, welches am 29. Januar 2005 im Mediterranean Conference Center realisiert wurde. Es fandunter der Schirmherrschaft des Präsidenten Maltas Dr. Edward Fenech Adami und des dortigen KultusministersFrancise Zammith Dimech statt. Dieses Konzert wurde vom Chefdirigenten der Nordböhmischen PhilharmonieTeplice, Charles Olivieri-Munroe, einem gebürtigen Malteser, dirigiert, Solist war der Konzertmeister des LondonSymphony Orchestra Carmine Lauri. Dieses Konzert fand seitens des Malteser Fernsehens und Rundfunks undder Presse grosses Interesse. Allein anhand der Aufzählung der ausländischen Städte ist eindeutig erkennbar,dass die Nordböhmische Philharmonie Teplice vermehrt auf bedeutenden europäischen Podien auftritt.Desweiteren erhält das Orchester von renommierten Konzertagenturen Angebote zu Auftritten beibedeutenden Ereignissen. Ende März 2006 fuhr das Orchester beispielsweise nach Paris, wo es unter Leitung desisraelischen Dirigenten Elli Jaffe ein Konzert im Saal der UNESCO gab. Andererseits kommen aber auchzahlreiche international namhafte Solisten nach Teplice. So stellte sich am 25. Mai 2006 der weltberühmte CellistMisha Maisky dem Publikum in Teplice vor und am 18. Juni 2008 war die ebenso berühmte KlarinettistinSharon Kam zu Gast.

Die Philharmonie arbeitet mit zahlreichen Konzertagenturen zusammen, wie beispielsweise ColumbiaArtists Management oder auch Lux.concerts.events. Das Ergebnis sind interessante Europatourneen miteiner nicht alltäglichen Dramaturgie und ausgezeichneten Dirigenten und Solisten.

Die steigende künstlerische Qualität des Orchesters ist schon allein durch eine Einladung zu einem Konzertim Rahmen des Festivals Der Prager Frühling belegt, als die Nordböhmische Philharmonie Teplice unter derLeitung ihres Chefdirigenten am 29. Mai 2007 im Prager Rudolfinum auftrat und ausgezeichnete Kritiken erhielt.Als grossen Erfolg kann man auch den Erwerb eines Konzertflügels der Firma Steinway & Sons bezeichnen,welcher gemeinsam mit einer hervorragenden Orgel und der aussergewöhnlichen Akkustik einen idealenKonzertsaal für die Nordböhmische Philharmonie Teplice bildet.

Ein unumstrittener Vorteil der Nordböhmischen Philharmonie ist das Alter der Künstler, was imDurchschnitt bei 35 Jahren liegt und gerade in diesem Alter bewegen sich die Künstler des Orchesters auf demHöhepunkt ihrer Schaffenskraft. Sämtliche Angestellte haben im Geringsten Fall eine höhere Fachausbildung- Konservatorium und ein nicht zu unterschätzender Prozentsatz auch Hochschulbildung - die Akademie dermusischen Künste. Die Führung der Nordböhmischen Philharmonie ist sich der schwierigen Situation bewusst,die symphonische Tradition und die Entwicklung des Orchesters für weitere Generationen aufrechtzuerhalten.Deshalb ist sie fortwährend auf der Suche nach Quellen, die zur Erhaltung des Orchesters beitragen können. Einenicht zu ersetzende Rolle könnte hierbei das Bezirksamt übernehmen, welches sich bereits im Jahre 2002 zurUnterstützung der Nordböhmischen Philharmonie und anderer Kultureinrichtungen der Region bereiterklärthat. Mit dem Beitritt der Tschechischen Republik in die Europäische Union wird die Bedeutung des Klangkörpersals Träger der nationalen Kultur weiter steigen und es bleibt uns nichts anderes übrig, als daran zu glauben,dass es uns mit vereinten Kräften gelingen wird, diese Tradition weiterzuentwickeln und quasi als Kettenreaktionunseren Nachfahren zu übergeben, damit diese weiterhin das künstlerische Wachstum der NordböhmischenPhilharmonie und der Kultur in der Region im Allgemeinen fördern werden.

FAKTOGRAFIE

124

Severočeská filharmonie v datechChronology the North Czech PhilharmonicDie Nordböhmische Philharmonie in Daten

Severočeská filharmonie v datech / Chronology the North Czech PhilharmonicDie Nordböhmische Philharmonie in Daten

1802 první zmínka o koncertech v teplických lázních1825 21. června koncertuje v Teplicích houslista Josef Slavík1828 zemské prezidium doporučilo vytvoření stálé hudební společnosti - orchestru

(Bademusikgesellschaft), za jeho ředitele navrhlo Josepha Rohna1829 v lázních působí dva sezonní orchestry - v Šanově a v Teplicích1831 25. února vyneslo zemské prezidium rozhodnutí k financování orchestru1837 teplický koncert Henriho Vieuxtempse1838 9. dubna adresuje Zemské prezidium v Praze litoměřickému krajskému úřadu

dopis s doporučením vzniku orchestru v Teplicích a jeho organizačním zajištění14. dubna adresuje litoměřický hejtman dopis teplickému magistrátu s podrobnými podmínkami činnosti nového orchestru a doporučením spojení orchestrů v Teplicích a Šanověv květnu je vybrán nový ředitel orchestru Karl Schmit

1838 20. července koncertuje v Teplicích Charles de Beriot1848 Karla Schmita střídá ve funkci kapelníka Franz Lagler1861 1. května začínají vycházet teplické noviny Teplitz-Schönauer Anzeiger1864 přichází nový kapelník Hans Schöttner1869 orchestr má nově 32 členy1870 na místo kapelníka přichází Karl Peters1874 otevřeno nové teplické divadlo se souborem operním, operetním a činoherním

orchestr se výrazně rozšířil a zahájil své celoroční působení1878 zavedeny celoroční abonentní koncerty1886 Karla Peterse střídá na místě šéfdirigenta Karl Wosahlo1890 postaven nový koncertní pavilon v Šanově1895 Teplice a Šanov se sloučily v jedno město1898 do funkce šéfdirigenta je jmenován ze 174 uchazečů Franz Zeischka1899 orchestr se rozšiřuje na 48 hudebníků1899 9. března orchestr doprovází klavíristu Feruccia Busoniho1899 15. listopadu orchestr doprovází klavíristu Eugena d’Alberta1900 13. prosince orchestr doprovází houslistu Pabla de Sarasate1902 7. března orchestr doprovází houslistu Eugèna Ysaÿe1903 9. února orchestr podruhé doprovází klavíristu Feruccia Busoniho1904 21. listopadu orchestr doprovází houslistu Fritze Kreislera1905 27. ledna diriguje teplický orchestr Richard Strauss1906 7. dubna orchestr diriguje Felix Weingartner

na místo šéfdirigenta orchestru je jmenován Johannes Reichert1910 10. ledna je sólistou koncertu s orchestrem opět Eugène Ysaÿe1912 dirigentem opery se stal Siegfried Wagner, syn skladatele Richarda Wagnera1919 požár teplického divadla1922 přichází nový šéfdirigent Oscar Konrad Wille

125

Severočeská filharmonie v datechChronology the North Czech Philharmonic

Die Nordböhmische Philharmonie in Daten

1924 otevřeno nově postavené divadlo1937 založen Klub přátel dobré hudby1938 posledním šéfdirigentem jmenován Bruno Schestak1945 uzavření německého divadla a ukončení činnosti lázeňského orchestru1945 24. června zahájena činnost nového souboru Divadla severu1946 1. května zahájil lázeňskou sezonu orchestr FOK s dirigentem Václavem Smetáčkem1948 11. ledna podal Miloš Sedmidubský návrh na zřízení lázeňského orchestru

6. února bylo schváleno založení nového orchestru24. února se konaly první konkurzy 1. března se poprvé schází 29 členů s hlavním dirigentem Milošem Sedmidubskýmorchestr dostal název Městský lázeňský orchestr25. dubna se koná první koncert1. května jmenován šéfdirigentem Bohuš Slezák, druhým dirigentem Josef Vyskočil1. června do funkce šéfa orchestru nastoupil Josef Hrnčíř1. prosince orchestr přejmenován na Městský symfonický orchestr Teplice

1949 1. ledna jmenován ředitelem orchestru Miloslav Bervíd1. května orchestr přejmenován na Krajský oblastní symfonický orchestr1. srpna orchestr získává nové jméno Krušnohorská filharmoniepočet členů se zvýšil na 601. září odchází Josef Vyskočil a na jeho místo je jmenován Miroslav Lebeda

1951 1. února přebírá Miloslav Bervíd i místo ředitele orchestru1. března název orchestru změněn na Krušnohorský symfonický orchestrprvní koncertní zájezd mimo kraj do Pardubic, Náchoda a Hradce Královézaložena pravidelná kulturní akce „Teplické hudební léto“

1952 orchestr poprvé vystupuje v Praze18. srpna odchází Miroslav Lebeda a na jeho místo nastupuje Josef Danielrealizují se první výchovné koncerty

1955 otevřeno koncertní pódium na nádvoří teplického zámku1956 poprvé se konají Dny Ludwiga van Beethovena

1. září jmenován do funkce uměleckého ředitele a šéfdirigenta Bohumil Berka1957 18. června uzavřena spolupráce se Staatliches Kulturorchester v Pirně

12. srpna první zahraniční koncert orchestru v Pirně v tehdejší NDRodchází Josef Daniel

1958 na místo druhého dirigenta nastupuje Boris Masopust1960 změna názvu orchestru na Severočeský symfonický orchestr

31. prosince odchází Boris Masopust1961 1. ledna nastupuje dirigent Milivoj Uzelac a nový koncertní mistr Karel Šroubek1962 1. března Milivoje Uzelace nahrazuje Josef Svoboda1963 19. února Josef Svoboda tragicky umírá

1. dubna na místo druhého dirigenta nastupuje Martin Turnovský1. listopadu přichází na místo Martina Turnovského Libor Pešek

1964 koná se první ročník Festivalu Ludwiga van Beethovena1966 1. ledna nastupuje nový koncertní mistr Vlastimil Prosek

orchestr uvádí 196 koncertů ročně1967 na rybníku v Zámecké zahradě byla provedena Händelova Vodní hudba

126

Severočeská filharmonie v datechChronology the North Czech PhilharmonicDie Nordböhmische Philharmonie in Daten

1968 prezident republiky udělil orchestru státní vyznamenání „Za vynikající práci“1969 odchází Libor Pešek a na jeho místo nastupuje Vladimír Válek1970 byl dán do provozu nový pavilon pro kolonádní koncerty v šanovském parku1971 31. srpna odchází druhý dirigent Vladimír Válek

Bohumil Berka odvolán ze všech funkcí1972 1. října do funkce ředitele a hlavního dirigenta jmenován Jaroslav Soukup1973 zahájena rekonstrukce budovy SČSO Zahradního a plesového domu 1979 1. července změněn název orchestru na Severočeská státní filharmonie Teplice1983 první zájezd do Španělska (10 koncertů - třítýdenní turné)

uskutečněn první ročník hudebního festivalu Šostakovičovy Teplice1985 po třiceti letech působení v orchestru odchází dirigent Bohumil Berka

druhé třítýdenní turné do Španělska1. září nastupuje jako druhý dirigent Jan Štván1. října se koncertním mistrem stává Jan Jouza

1986 dva zájezdy do Itálie - na Sardínii a Sicílii5. listopadu otevřen Dům kultury v Teplicích s novým koncertním sálem

1987 další zájezd na Sicílii1988 29. dubna orchestru uděluje prezident republiky Řád práce

nahrávka profilové gramodesky pro Panton1989 v červnu koncert SČSF ve vídeňském Musikvereinu

20. listopadu vstupuje orchestr do stávky, ruší koncerty a pořádá setkání s posluchači1. prosince jmenován šéfdirigentem Jan Štván

1990 1. dubna je prozatímním řízením SČSF pověřen Petr Macek1. června nastupuje druhý dirigent Jiří Kubík1. září nastupuje do funkce koncertního mistra Naďa Slavíčková1. října ředitelem jmenován Tomáš Ondrášek

1991 v červnu se koná zájezd do Itálie a v červenci do Švýcarska31. srpna odchází šéfdirigent Jan Štván2. září nastupuje nový šéfdirigent Tomáš Koutníknatáčení CD (Mozart, Beethoven) s dirigentem Andreasem Stöhrem

1992 28. února odchází ředitel Tomáš Ondrášek1. března Tomáš Koutník přebírá i funkci ředitele

1993 odchází druhý dirigent Jiří Kubík1994 nový název Severočeská filharmonie Teplice

5. září se uskutečnil koncert SČF a Petera Dvorského1995 1. prosince nastupuje do funkce ředitele Jiří Malina1997 vzniká Severočeský filharmonický sbor se sídlem v Liberci pro potřeby SČF

28. března křest kompletu 4 CD všech Schubertových symfonií 29. března SČF uskutečnila premiéru opery D. Kabalevského „Colas Breugnon“30. června odchází šéfdirigent Tomáš Koutník22. července jmenován novým šéfdirigentem Charles Olivieri-Munroekoncerty v Itálii a SRN

1999 třítýdenní turné do Itálie a Mnichova, kde SČF hraje operu Nabucco17. července koncert v Monte Carlu za účasti Caroline Murat a Maxima Vengerova

127

Severočeská filharmonie v datechChronology the North Czech Philharmonic

Die Nordböhmische Philharmonie in Daten

2000 turné v SRNCharles Olivieri-Munroe získává 1. cenu v dirigentské soutěži Pražského jara31. srpna odchází ředitel Jiří Malina1. října jmenován ředitelem Roman Dietz

2001 dochází k personálním změnám v managementu filharmonienově jmenován náměstek ředitele Pavel Bašus a manažer orchestru Albrecht Müllerkoncert SČF se Štefanem Margitou a Pavlem Šporclemkoncerty v Rakousku, Španělsku a v SRN

2002 v průběhu roku 37 koncertů v SRN a Španělsku na 16 koncertních zájezdech15. června scénické provedení Holstových Planet ve španělské Valenciiv říjnu 10 premiérových koncertů pro mládež s Jiřím Suchým a Jitkou Molavcovou

2003 1. dubna SČF opouští Zahradní a plesový dům a stěhuje se do Domu kulturykoncerty v Basileji a Pařížizájezdy do Rakouska, SRN, Francie a Švýcarskazahájení pravidelných koncertů v pražském Rudolfinu a v Obecním domě v Praze

2004 Festival L. van Beethovena rozšířen na 18 koncertůtermín festivalu přesunut ze září na květen a červenturné do 25 měst v 11 evropských zemích

2005 29. ledna koncert v maltské Vallettěv říjnu turné po 12 městech ČR s Pavlem Šporclem a dirigentem Tomášem Koutníkemvydáno CD Novelty concerto s Pavlem Šporclem

2006 koncert v sídle UNESCO v Paříži25. května s filharmonií vystupuje Misha Maisky

2007 navázání spolupráce s Columbia Artists Managementrealizace turné v SRN se Symfonií Pán prstenů29. května filharmonie účinkuje v pražském Rudolfinu na festivalu Pražské jaro v létě se koná 1. ročník Evropské hudební akademie24. července pořízen nový klavír značky Steinway & sons25. října inaugurační koncert nového klavíru

2008 v únoru začíná série 14 koncertů v SRN s produkcí Flames of Classicv březnu SČF získává 1. místo v anketě čtenářů MF Dnes za hudební událost roku 200718. června a 1. srpna účinkuje s filharmonií klarinetistka Sharon Kamv létě se uskutečňuje 2. ročník Evropské hudební akademie30. října se koná slavnostní koncert ke 170. výročí založení orchestru v Teplicích a 60. výročíznovuobnovení jeho činnosti

128

Koncerty v tuzemsku 1948 - 2008Domestic Concerts 1948 - 2008Inlandskonzerte 1948 - 2008

Koncerty v tuzemsku / Domestic Concerts / Inlandskonzerte1948 - 2008

BerounBílinaBohosudovBratislavaBrnoCítolibyČáslavČernčiceČeská LípaČeské BudějoviceČeský KrumlovČervený KostelecDesná v Jizerských horáchDěčínDubíDuchcovFrýdlant v ČecháchHluboká nad VltavouHostomiceHradec KrálovéHrádek nad NisouHukvaldyChlumChomutovChrastavaChrudimJablonec nad NisouJaroměřJičínJilemniceJihlavaJirkovKadaňKarlovy VaryKladnoKladrubyKlášterec nad OhříKralupy nad Vltavou

KrupkaKošiceKutná HoraLetohradLiberecLibochoviceLitoměřiceLitomyšlLitvínovLovosiceLoučkyLounyMariánské LázněMimoňMostMeziboříNáchodNelahozevesNové Město pod SmrkemNovosedliceNový BorOlomoucOsek u DuchcovaOstravaPardubicePelhřimovPerucPísekPloskovicePlzeňPodbořanyPoděbradyPozorkaPrahaPrachaticeProtivínPřeloučPříbram

RakovníkRoudnice nad LabemRumburkSezemiceStrakoniceSychrovŠtětíTáborTanvaldTerezínTrutnovTřebeniceTřinecTurnovÚstí nad LabemÚštěkVarnsdorfVejprtyVysoké MýtoZlínŽatecŽelezný Brod

129

Koncerty v tuzemsku 1948 - 2008Domestic Concerts 1948 - 2008

Inlandskonzerte 1948 - 2008

130

Zahraniční zájezdyConcert tours abroadAusslandstourneen

Zahraniční zájezdy / Concert tours abroad / Ausslandstourneen

1957 Germany Pirna (12.8.)



1965 Germany Neustadt (28.3.)


1973 Germany Freiberg (3.6.)





1979 Germany Zwickau (23.6.)Germany Freiberg (27.9.)

1983 Germany Zwickau (17.4.)Spain Lugo (23.5.), Pontevedra (24.5.), Santiago de Compostela (25.5.)

La Coruña (26.5.), Orense (27.5.), Gijon (31.5.), Burgos (1.6.) Valladolid (3.6.), Badajoz (4.6. a 5.6.), Elche (7.6.)

1985 Spain Pontevedra (5.6.), Lugo (7.6. a 8.6.), Vigo (10.6.), Gijon (11.6.) ValIadolid (12.6.), Guadalajara (13.6.), Cuenca (14.6.)Badajoz (17.6.), Sevilla (18.6.)

1986 Italy Cagliari (14.5., 15.5., 16.5., 17.5.), Sassari (18.5.)Alghero (19.5.), Nuoro (20.5.)

Italy Palermlo, Scopello (3.7. - 9.8.)

1987 Italy Palermo, Scopello (28.6. - 15.8.)

1988 Germany Karl Marx Stadt (10.5.)

1989 Austria Wien (11.6.)Germany Rosenheim (15.10.)

131

Zahraniční zájezdyConcert tours abroad

Ausslandstourneen

1991 Italy Anghiari (15.6.)Italy Torino (11.12.)Switzerland Biel (21.7. - 29.7.)Germany Oberndorf (17.11.)

1992 Italy Foligno (1.1.)Italy Paularo (7.8.), Tolmezzo (6.8.)Germany Marienberg (19.9.)Germany Pappenburg (6.11.), Visbeck (7.11.), Quakenbrück (8.11.)Germany Giessen (18.11.), Saarbrücken (19.11.), Schwäbisch HalI (20.11.)

Ludwigsburg (21.11.), Oberndorf (22.11.)Germany Kempten (11.12.)

1993 Germany Oettingen (1.5.)Germany Visbeck (6.11.), Quakenbrück (7.11.)Germany Ludwigsburg (21.11.)Germany Zittau (4.12.)Germany Bremen (31.12.)

1994 Germany Bremen (1.1.)Germany Regensburg (27.2.)Germany Hanau (12.3.), Bad Neuheim (13.3.)Germany Ulm (16.7.)Germany Ludwigsburg (1.10.)Germany Bersenbrück (12.11.), Quakenbrück (13.11.)

1995 Germany Ulm (22.7.)Germany Dinklage (21.10.), Vechta (22.10.)Germany Visbeck (10.11.), Löningen (11.11.), Quakenbrück (12.11.)Germany Ulm (26.11.)

1996 Germany Selb (25.4.)Germany Coswig (15.6.)Germany Rothenburg (19.9.), Uelzen (20.9.)Germany Greven (29.9.), Neumünster (30.9.)Germany Bersenbrück (16.11.), Quakenbrück (17.11.)Germany Bremen (31.12.)

1997 Germany Bautzen (29.3., 3.4., 5.4., 13.4., 18.4., 20.4., 3.5., 10.5.)Italy Caggiano (5.8.), Oristano (7.8.)Italy Milano (1.10.), Verceli (2.10.), Modena (3.10.)Germany Quakenbrück (9.11.)Germany Dippoldiswalde (22.11.)Germany Rothenburg (29.11.)

1998 Spain Caceres (21.5.), Badajoz (22.5.), Guadix (23.5.)Germany Quakenbrück (8.11.)

132


1999 Germany Ludwigsburg (27.3.) Italy Ascoli Piceno (16.4., 17.4., 18.4.)Germany München (21.4. - 9.5.)Monaco Monte Carlo (17.7.)Germany Augsburg (20.11.)

2000 Germany Neumünster (1.1.), Nettetal (2.1.), Lüdenscheid (2.1.), Meppen (3.1.)Bad Meinberg (4.1.), Bietigheim (6.1.), Mühlheim (7.1.), Sögel (9.1.)

Germany Bad Elster (5.8.)

2001 Austria Villach (30.6.), St. Paul (1.7.)Spain Bilbao (25.10.), Avilés (26.10.), Burgos (27.10.), León (28.10.)

Valladolid (29.10.), Zaragoza (30.10.)Germany Düsseldorf (26.12.), Kiel (28.12.), Braunschweig (29.12.)

Mainz (30.12.), Delmenhorst (31.12.)

2002 Germany Zittau (2.2.)Germany Ulm (17.3.)Germany Zittau (29.3.)Germany Stuttgart (13.4.)Germany Bremen (26.5.)Spain Valencia (15.6.)Germany Freiberg (5.7.)Germany Worms (5.7.)Germany RengsdorfGermany Wolfenbüttel (24.9., 26.9., 28.9., 29.9.)Germany Kiel (8.11.), Bielefeld (9.11.), Lingen (10.11.), Wilhelmshafen (11.11.)

Leer (13.11.), Hanau (15.11.)Germany München (23.11., 24.11.)Germany Ludwigshafen (13.12.)Germany Oberhausen (14.12.), Berlin (15.12.), Cottbus (16.12.), Oldenburg (17.12.)

Erfurt (18.12.), Leipzig (19.12.), Frankfurt (20.12.), Hannover (21.12.)Germany Hamburg (26.12.), Braunschweig (27.12.), Kiel (28.12.)

Bamberg (29.12.), Halle/Saale (30.12.)Germany Bremen (31.12.)

2003 Germany Bonn (1.1.)Germany Zittau (23.2.)Switzerland Basel (28.3., 29.3., 30.3.)France Paris (23.4., 24.4.)Austria St. Paul (28.6.), Villach (29.6.)Germany Dresden (5.7.)Germany Ulm (19.7.)Germany Schongau (2.8.), Wieskirche (3.8.)Germany Zittau (26.10.)Germany Zittau (23.11.)Switzerland Geneve (29.11.)Belgium Brussels (3.12.)Germany Köln am Rhein (5.12., 6.12.)France Lyon (9.12., 10.12.), Paris (12.12.), Marseille (15.12.)

Clermont Ferrand (17.12.), Toulouse (19.12.), Nice (21.12.), Metz (28.12.)Germany München (26.12.), Bernburg (31.12.)

133


Ausslandstourneen

2004 Switzerland Will (2.1., 3.1.), Erstfeld (6.1.)Germany Strasslach (1.1.), Miesbach (4.1.), Vöhringen (5.1.), Pfullendorf (7.1.)

Bad Bentheim (9.1.), Biedenkopf (10.1.), Bocholt (11.1.)Germany Euskirchen (27.2.), Lippstadt (28.2.), Bad Homburg (29.2.)

Kempten (1.3.), Neustadt a.d. Weinstr. (2.3.)Germany Dresden (4.7.)France Nimes (11.7.)Spain El Vendrell (12.8.), Torroella de Montgrí (13.8.), Llívia (15.8.)Germany Zittau (3.10.)Germany Salzgitter (8.10.)Germany Emden (14.11.)Germany Dortmund (20.11.)France Metz (21.11.), Lille (22.11.), Rouen (23.11.), Nancy (24.11.)

Strassbourg (25.11.), Toulon (13.12.), Bordeaux (20.12.)Montpellier (21.12.), Grenoble (22.12.)

Germany Göttingen (26.11.), Kiel (27.11.), Leipzig (30.11.)Braunschweig (1.12.), Dresden (3.12.), Stuttgart (4.12.)

Denmark Horsens (28.11.)Slovakia Bratislava (6.12.)Austria Linz (5.12.), Graz (7.12.) Hungary Budapest (8.12.)Croatia Zagreb (9.12.)Slovenia Ljubljana (10.12.)Serbia Beograd (11.12.)Spain Zaragoza (14.12.), Madrid (15.12.)Portugal Lisboa (17.12., 18.12.) Germany Kempten (31.12.)

2005 Germany Strasslach (1.1.), Altdorf (2.1.), Pfullendorf (3.1.), Kusel (4.1.)Miesbach (5.1.), Bad Bentheim (6.1.), Bocholt (7.1.), Miltenberg (8.1.)

Malta Valletta (29.1.)Germany Zittau (20.2.)Germany Herborn (9.3.), Diepholz (10.3.)Germany Zittau (22.5.)Switzerland St. Gallen (12.11.), Zürich (13.11.)

2006 France Paris (27.3.)Germany Wunsiedel (22.7.)Germany Hexenagger (4.8., 5.8., 6.8.)Germany Zittau (5.11.)Germany Icking (26.11.)France Strassbourg (31.12.)

134


2007 Germany München (12.4.), Berlin (15.4.), Erfurt (18.4.), Magdeburg (19.4.)Köln (21.4.), Frankfurt (22.4.)

Germany Leipzig (30.6.)Germany Berlin (3.7.)Germany Berlin (15.7.)

2008 Germany Berlin (12.1.)Germany Halle (19.1.)Germany Dresden (2.2.)Germany Stuttgart (9.2.), Mannheim (10.2.)Germany Zittau (17.2.)Germany Dortmund (22.2.), Düsseldorf (23.2.)Germany Leipzig (30.3.)Germany Hannover (4.4.), Frankfurt (5.4.), Saarbrücken (6.4.)Germany München (12.4.), Nürnberg (13.4.), Hamburg (16.4.)Spain Madrid (10.5.)Germany Gotha (17.7.)Germany Magdeburg (9.8.), Glückstadt (10.8.)Germany Hildesheim (30.9.)

135


Ausslandstourneen

Plánováné zahraniční zájezdy / Scheduled Concert tours abroad / Geplanten Tourneen

2009 Germany Cosfeld (4.1.)Germany Berlin (17.1.)Austria Wien (31.1.)Germany Karlsruhe (8.2.)Germany Erfurt (14.2.), Dresden (15.2.)Germany München (1.3.), Bamberg (7.3.), Stuttgart (8.3.), Bremen (11.3.)

Hamburg (12.3.), Düsseldorf (13.3.), Dortmund (14.3.), Frankfurt (15.3.)Germany Heilbronn (21.3.), Nürnberg (22.3.)Germany Leipzig (5.4.)Germany Hannover (17.4.), Bonn (18.4.), Essen (19.4.), Wiesbaden (20.4.)Germany Emden (21.4.)Switzerland Basel (24.4.), Zürich (25.4.)Austria Bregenz (26.4.)Germany Schwerin (18.8.), Erfurt (20.8.), Dresden (22.8.)

Heilligendamm (28.8.)

136

Hostující dirigenti 1948 - 2008Guest Conductors 1948 - 2008Gastdirigenten 1948 - 2008

Afkham D.Amelung Ph.Amigo J.Anbild K.Anderson Ch.Andres D.Angelov I.Apeitos J.Apolín A.Arman N.Babický F.Backofen U.Bae J.Barsov V.Bartl J.Bauer R. G.Baxa N.Bea J.Berdondini M.Bílek Z.Bitterlich H.Blacký J.Blažek Z.Bogunia St.Boncompagni E.Bostock D.Brähm T.Brannekemper F.Brauner T.Brenner A.Brock N.Brouseau M.Bruland S.Brych J.Buckland G.Bugeanu C.Burckhardt H.Campestrini Ch.Carvajal A.Cattaneo E.Conti N.Cummings A.Čižek B.

Daniel J.Daus J.David Ch.Davison W.Debbaut R.Debelič N.Denes I.Devátý A.Dick J.Dobrodinský J. M.Dohnányi O.Doležal J.Dorsch H.Doubravský M.Doubravský P.Drs F.Du BucletDuchezne C. M.During C.Egbert L.Eichinger H.El Saedi A.Eliška R.Epp R.Farkač H.Fast G.Fast Ch.Fischer E.Foremny M.Formáček M.Fornaciari C.Fromherz Ph.Fröschle F.Galati F. I.Galvez G.Garwanov W.Gatto P.Geisler S.Gjarov I.Glans J.Gotthard J.Grams E.Gutwiller J.

Hališka R.Hanus T.Hartog T.Haupt W.Heatherington A.Herbig M.Hercl J.Hermus A.Hernández-Silva M.Hess G.Hessel C.Th.Hiramitsu Y.Hlaváček I.Hlaváček L.Hoetzel J.Hofstetter M. B.Holubec J.Horák A.Hrubiš P.Hrůša J.Huppert D.Hus-Tichý J.Chachaj T.Chang Yun-SungChlup V.Chomicer N.Chung N.Chvalovský J.Chwedczuk Z.Ionescu Galati I.Ivanivič M.Jacobi D.Jaffe E.Jakobi H.Janda Zd.Janeček K.Janíček M.Jaskulski D.Jaslican H.Javůrek J.Jenemann G.Jeníček J.Jirouš S.

Jírová O.Jonher Y.Kahlert N.Kalb T.Katlewicz J.Kern U.Ki Woong JangKim C. Y.Kirchhoff C.Klár V.Klecker J.Klemens M.Klemm E.Klíma A.Klopfenstein N.Knepr S.Koch W.Kollar I.Konvalinka M.Košík F.Košík M.Košler Z.Kouba A.Krausová E.Krejčí M.Krmášek L.Kroll Ch.Krygel J.Křenovský J.Křička A.Kubínský R.Kučera J.Kühnel A.Kühnelová A.Kuchinka J.Kukal O.Kulinský M.Lachenmaier V.Lavacher C.Lenárd O.Li Te-LunLiška B.Lorenc J.

Hostující dirigenti / Guest Conductors / Gastdirigenten 1948 - 2008

137

Hostující dirigenti 1948 - 2008Guest Conductors 1948 - 2008

Gastdirigenten 1948 - 2008

Lucarelli S.Macudzinski S.Macura S.Madey B.Magnus C.Machek M. A.Maksutov A.Malát J.Málek V.Marczyk S.Marič J. Massenna L.Matěj V.Matesic M.Mátl L.Mazurkiewicz A.McFall L.Melin K.Mell R.Mertz F.Meyer P.Micka V.Mitchel C.Motlík J.Mrázek J.Mrkos Z.Müller K.Müller Z.Munclinger M.Mura P.Muto H.Nakajima Y.Natanek A.Nawa H.Nedbal K.Nellessen H. J.Němcová M.Netopil T.Neumann V.Nilson G.Nohejl J.Nonenmacher F.Nosek K.

Notev K.Novák P.Novenko M.Novotný B.Okabe Ch.Orsztynowicz Cz.Oskamp G.Österlund A.Österreicher K.Paerk Y.Pařík I.Pařík O.Pasquet G.Pasternack J.Perrenoud B.Pescetti S.Pesonen U.Petersen N.Pinkas J.Podařil A.Policer Š.Pommer M.Popov S.Popp F.Portych J.Powolny J.Pratt F.Preisler F.Pricope E.Procner J.Přikryl M.Quaremba S.Rachlin A.Rajčev R.Rajter L.Reason M.Remartinez C.Resch J.Riehle F.Richter H.Rodilla M. J.Roháč M.Rohan J.

Rosen A.Rychert Z.Řáha J.Sádlo M.Sahbai M.Salmieri E.Sanfilippo F. Shoup R.Schejbal J.Schlaeffli J.Schmalenberg T.Schmidt-Gertenbach F.Schneider W.Schumann Ch.Siffert E.Simsek H.Singer G.Slade F.Smetáček V.Spurný V.Stankov K.Stárek J.Steckel E.Straka Z.Stratton K.Strickler J.Strugala T.Stryja K.Stupka F.Suben E.J.Sulemann G.Svárovský L.Svejkovský J.Svoboda J.Šefl J.Šejna K.Šmolík P.Šnajdr P.Šrámek J.Štryncl M.Šumník P.Talich J.Talmon A.

Tausinger J.Tiboris P.Tichý J.Trevor K.Trhlík O.Trikolidis K.Tschumi F.Usterreich K.Utidjian H.Váchal J.Vajnar F.Válek R.Valta J.Vaněk St.Vasílek L.Vašata K.Vavřínek St.Vinkler A.Vizzioli F.Vlach-Vrutinký J.Voběrek J.Vodňanský J.Vostřák Z.Vronský P.Waldhans J.Wallat H.Wamsler M.Wang J.Weiser A.Wiener-Püschel H.Wiesner D.Worm D. G.Yanakiev D.Yaslicam E. G.Záborszky J.Zadina J.Záhorszky J.Zelenka M.Zemba A.Zimmer R.Zoephel K.Žídek T.Žurajtis A.

138

Hostující sólisté 1948 - 2008Guest Soloists 1948 - 2008Gastsolisten 1948 - 2008

Adam T.Adamus J.Adamusová J.Adwards J.Affleck C.Agaronjan R.Achtjanová Ch.Akopjan N.Al-Ashhab M.Al-Ashhabová M.Amosov F.Amsallem N. Amsellem A.Anděl F.Anděl K.Andělová E.Andělová K.Andonova D.Andrašev I.Androde J.Anger G.Apolín A.Apolín St.Ardašev I.Arsenault J.Atanasová R.Baborák R.Bačová M.Bachtík J.Baiano V. Bakst R.Balejová MBaloghová D.Barbieri C.Bardini G.Bárová A.Barová S.Barrett T.Bárta A.Bárta J.Bárta M.Bárta P.Barthelmy A.Bártová Z.Bauer V.Baxa J.Baxa N.Baxa P.Bayerlová J.Baynov T.Bednář J.Bechyně V.Bělčík B.Bell S.Bencic M.Beneš M.

Beránková K.Berková K.Berman K.Bernášek V.Bernátková E.Bertolo A.Besa A. I.Bezděkovský J.Bezverchnij M.Bickersteth N.Bidlo K.Biernacki K.Bignotti R.Bílek A.Bína St.Binder D.Biret I.Bláha M.Blachut B.Bloch B.Blümel F.Bogunia St.Boháčová M.Boleva M.Borovička J.Bořecká L.Botha A.Bottner B.Bouček J.Boušková J.Bowen-Roberts K.Bowes J.Brabec J.Brabec L.Brabec Z.Braslawsky E.Braunová A.Bravničar D.Brejcha A.Brezová J.Briscein A.Brock P.Brousek O.Browning A.Brož J.Brož Z.Brožková J.Březina J.Bubeníček L.Bublík F.Bublová E.Buchvaldek Z.Burckhardtová R. G.Bylund K.Bytnarová K.Byun J.

Calis B.Cap L.CasanovaCasula M.Ceralová L.Ciano F.Cihelníková M.Cohornová J.Conlon J.Coviello R.Cox D.Craighead N.Cristianová L.Cristoffano A.Cross K.Cummings A.Czerny H.Czuczor P.Čadková E.Čáslavský D.Čech F.Čechová J.Čermák J.Čermák V.Černá I.Černá O.Černoch P.Černý J.Černý L.Černý T.Červená S.Červenková E.Červinková J.Červinková M.Čistecká L.Čižmarovič J.Danczovska K.David L.Davidovičová B.Davison L. A.Dedecius R.Děděk V.Demers T.Demeterová G.Děpoltová E.Derilová J.Dešlijev S.Dewald T.Dick J.Dišlijev S.Dittmanová P.Divoký Zd.Dobrodinský B.Dohnal K.Doležal M.Doležal V.

Doležalová E.Dostál R.Doubravský M.Draganov V.Drahotová A.Drápal V.Drešar P.Dropková J.Dřízgová E.Dufek V.Dufková Z.Duras J.Dvorský J.Dvorský P.Dvořáčková M.Edlén H.Edwards J.Eikner E.Elgr L.Endlerová G.Endres M.Englichová K.Eremia R.Eremiáš V.Eret F.Eret P.Ericsson M.Eröd A.Etlík M.Fajn R.Farouk W.Farrell J.Feigin V.Fellegi A.Ferari M. G.Fiala K.Field L.Fichtaigole M.Findley J.Fink B.Fischer E.Fischer P.Fišerová Z.Fleissigova J.Fojtíček R.Forejtová E.Frait V.Frič R.Friedel M.Frydlewiez M.Fujikava F.Funke Ch.Fynn J.Gabrielová E.Gaján I.Gajerová A.

Gajewská E.Galati-Ionescu I.Gamberuci K.Ganziani Ch.Garajová E.Gatti G.Gaudefroy N.Gavanelli P.Gazdová E.George D.Gianello F.Giavridi E.Giombi C.Glassl R.Glaubert A.Glázrová M.Gleich J.Golan D.Goldbeck J.Good A.Grač E.Grichtolowna L.Grinděnko T.Gross S.Grumlíková A.Grumlíková N.Grychtolowna L.Gurbal M.Gutmanová A.Haan M.Hadama J.Haffner C.Hájek J.Hájek O.Hájková M.Hajna J.Hajnova V.Hajossyová M.Haken E.Hála J.Halamová M.Hales J.Halíř J.Halířová M.Hampel A.Hanousek J.Hanrath S.Hanták F.Hanusová J.Hanuš F.Härtlová L.Hartman L.Hasenörl J.Hasse R.Hauser B.Hausseger S.

Hostující sólisté / Guest Soloists / Gastsolisten1948 - 2008

139

Hostující sólisté 1948 - 2008Guest Soloists 1948 - 2008

Gastsolisten 1948 - 2008

Havlíček J.Havlík J.Havlíková K.Havránek Z.Hebda J.Hebda Z.Hecl J.Heger R.Hegerová D.Heidrich C.Hejdová A.Hejdůček S.Helfrich S.Heller A.Hendrych A.Hennis T.Henychová L.Herajnová J.Heran B.Hermann R.Heřmánková Š.Hladík J.Hladíková J.Hlavenková A.Hlávka Z.Hlavsa J.Hlinka J.Hlinka O.Hnát Z.Höcke C.Hoffmann F.Hofmann B.Holakovský J.Holden M.Holeňa J.Holman O.Holroyd A.Holzke K. F.Hong U.Honzíková A.Horáček J.Horáček P.Horký L.Horváth J.Hoskova D.Hoskovec V.Hosprová J.Hošek J.Hotový A.Hoza V.Hrachovec I.Hreňo M.Hrubiš K.Hubička J.Hudec J.Hudeček V.

Hůla P.Hunger P.Hurník I.Hye-Kyong Hyksa A.Hyun E.Hyuna K.Charvátová E.Charvátová G.Charvátová J.Chmelová L.Choi J.Chomicer M.Chrastný V.Christie A.Christie S.Christofano A.Chu H.Chudoba P.Chuchro J.Chung Y.Ibragimová G.Ishikawa S.Jablokov A.Jackson S.Jacob J.Jaglling V.Jahodová P.Jamál Z.Janál R.Jameson A.Jameson E.Janata M.Janečková K.Jankovský Z.Janoušková M.Jarošová M.Jásek L.Jedlička D.Jedlička R.Jedličková H.Jemelík J.Jerie M.Jernejcič B.Jeřábek A.Ježek Z.Ježová L.Jílek Z.Jindra T.Jindrák J.Jindřichová J.Jiráková O.Jirásková J.Jirků S.Jírovec V.Jiřikovský P.

Johannesenová A.Jón J.Jonášová H.Jonášová J.Jones R.Joran J.Josífko J.Joufroy S.Jouza J.Jouza V.Jouzová H.Julíček P.Kabil J.Kála V.Kalendovský J.Kam S.Kamas P.Kameníková V.Kang Mi-YoungKaňka M.Kanta L.Kareš T.Karlovský J.Kasahara T.Kasík M.Kašpar P.Katie Cross R.Kaucký E.Kavan J.Kawaciuk I.Keglerová E.Keiko M.Kejmar M.Keller J.Kelly-Edward J.Kenedi M.Kerer R.Kim J.Kim M. K. Kim S. H.Kirs P.Kirs P.Kirs R.Kithau D.Klamo M.Klánská V.Klánský I.Klasovitý M.Klassen K.Klauznitzer R.Klecker J.Klečka P.Klečková D.Klein J.Klepáč J.Klíčník M.

Klika J.Klimov V.Kloubová Z.Kniplová N.Knor St.Knotková M.Kobliška M.Kociánová M.Kodetová S.Koebke M.Kohutková A.Koch K.Koch.R.Kokoška J.Kolář J.Koníčková K.Konvalinková H.Kootz G.Kopecká V.Koplová L.Kopp M.Koppa M.Kopperová G.Koptagel Y.Korbelář O.Korshakova N.Kořínek T.Košárek K.Koteljus R.Kotková H.Kotmel B.Kotrba B.Kotulánová A.Koubek J.Koudelková F.Kouďousek J.Koupilová I.Koutník Š.Koutník T.Kovacs J.Kovacz D.Kovárnová M.Kovář O.Kovářová E.Kozánek J.Kozderka V.Kožená M.Kožina Z.Krajný B.Královcová D.Kramarics K.Krämer L. H.Kramperová J.Krámská E.Krasnický K.Krásová J.

Krásová M.Kratochvíl J.Kratochvílová I.Kraus M.Krautgartner K.Krejčí R.Krejčík T.Krejčiřík T.Kreuzberger T.Krilová V.Krivčíková S.Krone S.Krueger M.Krywaniuk M.Křepelová L.Křídla I.Křížová M.Kubálek A.Kubík M.Kubík P.Kubricht J.Kůda M.Kudelásek P.Kudrjavcev A.Kundl J.Kusnjer I.Küster H. J.Kutílek R.Kužela L.Kužela Z.Kvapil R.KwunKwun H. J.Kyzlink J.La F. A.La K. H. Labitzke P. V.Landry K.Langer M.Langweil F.Lapšanský M.Larnont J.Lazarne-Stern F.Lébr O.Lecian K.Lee B.Lee D.Lee H. J.Lee S.Lee Y.Lee Y. M.Leichner E.Levická J.Li S. Ch.Líkař M.Lindauer O.

140

Hostující sólisté 1948 - 2008Guest Soloists 1948 - 2008Gastsolisten 1948 - 2008

Lintner E.Livorová D.Lojda R.Lokajíček J.Lombardo C.Lubockij M.Lucca L.Lukavec F.Lukšajté E.Luosto P.Macek P.Macků M.Macudzinski R.Mach T.Mácha V.Machmudová T.Machotková N.Machula B.Maidl K.Maisky L.Maisky M.Maisky S.Majboroda R.Malinin V.Malý L.Mareš P.Marešová M.Margita Š.Marinelli E.Markovič Š.Maroccu P.Márová L.Maršálek J.Martin S.Maruška Z.Masařík M. J.Mašková D.Matěják P.Matějka A.Matějková E.Matouš V.Matoušek B.Matoušek D.Matuzsek P.Matyášová J.Maxián F.Maxián F. jr.Maxová T.McMitchell R.Melisa B.Melmuka R.Menucucci D.Mergit M.Mésarosz L.Messiereur P.Městka P.

Mezey J.Michalec P.Mikolajczyk A.Miková G.Mikula M.Mikuláš P.Mílek O.Mirošničenko J.Mixová I.Mlejnek L.Mlejnková V.Monoszon BMonreale L.Monteton V.Morales L.Moravec A.Moravec I.Moravec J.Moretta M.Mori M.Morrisey J.Morrison M.Moskou K.Motlík J.Motlová I.Mourek D.Mráz J.Mrázek J.Mrázková Ch.Mrázová M.Mrkusová J.Muhrová B.Mucha V.Müller M.Müller Z.Müllerová H.Munclinger M.Murato H.Murin J.Muroi M.Musilová M.Muto Y.Myler O.Navrátilová J.Nekrassov N.Němeček Z.Neubarthová D.Neumann J.Newcomer A.Newman M.Nichols R. E.Nikl P.Nilsen V.Nishino M.Nováček L.Novák J.

Novák R.Nováková E.Nováková J.Novenko M.Novobilský P.Novotná K.Novotný B.Novotný F.Novotný J.Novotný R.Nowakowski V.Nyby M.Obrazcovová J.Okabe Ch.Okénko V.Olbrzymek M.Olejičenko G.Olejniezak J.Oliver I.Opravilová D.Opšitoš J.Ordošová Š.Orlandini L.Osborne S.Otava Z.Otto H.Oubram S.Pagliuca S.Páchová V.Palacio E.Páleníček JPanenka J.Panchartek J.Papila J.Parassidis S.Park G.Park S.Pašková H.Patrasová D.Paul I.Pavlas V.Pavlíček V.Pavlík Č.Pavlík K.Pěchočová S.Pelan K.Pelc V.Pelizzari R.Pelz J.Pereira A.Persicke K.Pěruška J.Peterková L.Petr K.Petr M.Petráš J.

Petráš M.Petrova J.Petruschlanskij B.Pflegerová M.Phillips D.Picconi M. Plicková A.Plocek A.Plojharová V.Podskalský M.Podvalová M.Pogorelič I.Pochman V.Pokorná M.Polidori G.Pomlka P.PorazilováPortune L.Pospíšil F.Pospíšil L.Postránecký V.Pošta F.Prandstender A.Pražák J.Preclík Č.Prchal J.Prchlík M.Procházková S.Prokeš M.Proklov A.Prolat V.Prosek V.Prosková M.Přibyl K.Přikryl J.Pulec Z.Purger B.Purchart MRabas V.Rabasová M.Rábelová DRabiner E.Rainerová J.Ramešová S.Ratcliffe G.Rathuber G.Rauch F.Razáková DRazovová R.Reinerová J.Renais A.Resick G.Rice R.Richter P.Rimonda G.Roberts K. B.

Romberger G.Ropek J.Rosengren H.Rost E.Roušarová H.Rubens H.Rubin C.Rudin A.Rujan B.Runcová O.Růžičková Z.Ryan A.Ryo M.Řeháčková B.Řeřicha M.Řeřichová J.Řídelová L.Řídelová M.Říha A.Říha N.Říha V.Říhová L.Říhovský M.Sádlo M.Samec V.Samek R.Sanié P.Sanso V.Satýnek A.Sauvey J.Scott A.Seah M. T.Secký J.Sedláček J.Sedlmair T.Sehnoutková R.Sellinger D.Sensoy H.Sequardtová L.Severa J.Sherwood S.Shokalo Y. Scheibner A.Schill H.Schmidt W. E.Schneebaumová D.Schnöller I.Schulist A.Schulz F.Schwartz F.Sica G.Simon J.Skalic J.Skalický R.Skalová L.Skalský M.

141

Hostující sólisté 1948 - 2008Guest Soloists 1948 - 2008

Gastsolisten 1948 - 2008

Skopal P.Skoumal A.Slavíčková N.Slavík J.Slavík P.Sloan W.Slováček F.Smetáček V.Smetana F.Smith K.Smith L.Smrž J.Snítil V.Snitkovskij S.Sochor A.Sokalo J.Součková S.Soukupová V.Soumar J.Spangenberg M.Spinethová H.Spisar O.Sporka R.Spoustová H.Springer S.Srp S.Staněk J.Stejskalová M.Stivín J.Stompel J.Straková D.Strašák Z.Strašilová M.Strejček A.Stringer S.Stříbrná D.Střížek AStudenovský M.Suh M. J.Suchárová H.Suk J.Sulženko J.Sungwon Y. C.Suske M.Süsmann G.Svěcený J.Svejkovský J.Svoboda F.Svobodová J.Sýkorová J.Syne D.Szabo I.Szaboki T.Szendiuch D.Šafařík P.

Šafr J.Šapočka S.Šatylovová I.Šepsová H.Šerák J.Ševčík B.Šichmurzajeva Z.Šimáček H.Šimonková D.Šimonová L.Šíp K.Škampa M.Škarková H.Škorníčková L.Škorpilová D.Škvárová T.Škvárová Y.Šlechta M.Šmídová L.Šnajdermanová D.Šoba P.Šorm S.Šormová A.Šormová L.Šounová A.Šourek K.Španielová A.Šperlová M.Šporcl P.Šporerová E.Šrámková Ž.Šreilová P.Šrejma M.Šroubek K.Šrubař A.Šrubař F.Šrubař T.Štauberová K.Štefek M.Štengl J.Štěpán P.Štěpánková J.Štěpánová Š.Štolfová H.Štraus I.Štréblová M.Štruplová E.Štylec F.Šubertová M.Šubrt E.Šubrtová M.Šugárek D.Šulc M.Šulcová B.Šumpík J.

Švehlík A.Švehlová L.Švejda M.Švihlíková V.Švinger P.Švormová L.Talich J.Tannenbergerová Y.Tater P.Tattermuschová H.Tauberová M.Tellefsen A.Temple A.Thibeault M.Thomaschke T.Tikalová D.Tioka J.Tišnovský K.Tölgová H.Tománek J.Tomášek J.Tomeš J.Tönz S.Topercer P.Toperczerová E.Topinka V.Torbus I.Tormová G.Torriani C.Trabucco M.Traksl J.Traksl J. jn.Treckel U.Trekelková U.Tretjakov V.Trevor Ch.Triendl O.Tržická L.Tuček R.Tůma F.Tůma J.Tůma L.Tůmová M.Tvrdá H.Tylová Š.Tylšar B.Tylšar Z.Uccello D.Urbanová E.Utkin M.Útrata O.Vacek A.Váchalová L.Váchová K.Vajo M.

Válek J.Válková M.Valta J.Valterová J.Váňa M.Vandertol J.Vaněk L.Vaník J.Vaňková M.Varga Z.Vassilakakis E.Vavruška J.Veberová K.Večerka J.Večtomov I.Večtomov S.Veiss D.Vejvoda F.Vele L.Velíšek V.Vencour K.Venyš I.Verner P.Vernerová L.Veselá A.Veverka V.Vidláková L.Vích B.Vildová A.Vildová M.Vilímec M.Vilímová R.Vinklát A.Víšek T.Višnjakov N.Vitáková V.Vlahačová H.Vlach J.Vlasák K.Vlček M.Vlček O.Vocel R.Vodička L. M.Vojáček J.Vokáčová Z.Vonásek R.Vondráček L.Vondrovic O.Voráčková A.Voráčová M.Vymazalová J.Vytlačil L.Wakabayashi H.Wallinger P.Walterová V.

Walters F.Wanjaong K.Wasserbauer F.Weigt A.Weiss H.Weller A.Welsh J.Werner P.Westbergová E.Wheeler K.Wiezner B.Wilder D.Wildhaber H.Winter U.Wolf C.Wood H.Woynarski A.Wright N.Yang HYingbin X.Yonov Ch.Yoo E. S.Yoo Y. J.Youn H. D.Yumi L.Zabaleta M.Zadáková A.Zahradníček F.Zahradníček J.Zahradník L.Zajíček L.Zamborský S.Zandra Mc.M.Zbrožek M.Zdvíhal P.Zelenka M.Zgraggen S.Zikmundová E.Zimanski R.Zimmer T.Zítek V.Zlámal P.Zlesák A.Zomer E.Zpěvák M.Zuber M.Zuber R.Zvolánek J.Zvolánek M.Ženatý I.Žídek I.Žilka V.Života J.Žumárová K.

142

Ředitelé / Šéfdirigenti / Druzí dirigenti / Koncertní mistřiManaging Directors / Chief Conductors / Second Conductors / Concert Masters Intendanten / Chefdirigenten / Zweite Dirigenten / Konzertmeister

ŘediteléManaging Directors / Intendanten

1838 - 1848 Karl Schmit1848 - 1864 Franz Lagler1864 - 1869 Hans Schöttner1870 - 1886 Karl Peters1886 - 1898 Karl Wosahlo1898 - 1906 Franz Zeischka1906 - 1922 Johannes Reichert1922 - 1938 Oskar Konrad Wille1938 - 1945 Bruno Schestak

1948 - 1951 Miloš Sedmidubský1951 - 1956 Miloslav Bervíd 1956 - 1970 Bohumil Berka 1972 - 1990 Jaroslav Soukup 1990 Petr Macek (v zastoupení)1990 - 1992 Tomáš Ondrášek1992 - 1995 Tomáš Koutník 1995 - 2000 Jiří Malina 2000 - dosud Roman Dietz

Druzí dirigenti Second Conductors / Zweite Dirigenten

1948 - 1949 Josef Vyskočil1949 - 1953 Miroslav Lebeda1953 - 1957 Josef Daniel1958 - 1960 Boris Masopust1961 - 1962 Milivoj Uzelac1962 - 1963 Josef Svoboda1963 Martin Turnovský1963 - 1969 Libor Pešek1969 - 1971 Vladimír Válek1972 - 1985 Bohumil Berka1982 - 1985 Emil Skoták1985 - 1989 Jan Štván1990 - 1993 Jiří Kubík

Šéfdirigenti Chief Conductors / Chefdirigenten

1838 - 1848 Karl Schmit1848 - 1864 Franz Lagler1864 - 1869 Hans Schöttner1870 - 1886 Karl Peters1886 - 1898 Karl Wosahlo1898 - 1906 Franz Zeischka1906 - 1922 Johannes Reichert1922 - 1938 Oskar Konrad Wille1938 - 1945 Bruno Schestak

1948 Miloš Sedmidubský1948 Bohuš Slezák1948 - 1949 Josef Hrnčíř1949 - 1956 Miloslav Bervíd1956 - 1972 Bohumil Berka1972 - 1989 Jaroslav Soukup1989 - 1991 Jan Štván1991 - 1997 Tomáš Koutník1997 - dosud Charles Olivieri-Munroe

Koncertní mistři Concert Masters / Konzertmeister

1948 - 1950 Jaroslav Černý 1950 - 1952 Oldřich Myler 1952 - 1953 Jiří Havlíček 1953 - 1957 Oldřich Myler 1957 - 1960 Karel Anděl 1961 - 1965 Karel Šroubek 1966 - 1968 Jaroslav Podlesný 1968 - 1980 Vlastimil Prosek 1981 - 1985 Alois Botha (v zastoupení) 1985 - 1987 Jan Jouza 1987 - 1990 Alois Botha (v zastoupení) 1990 - dosud Naďa Slavíčková

144

Členové orchestru 1948 - 2008Orchestra Members 1948 - 2008Mitglieder des Orchesters 1948 - 2008

Absolon A. Anděl E. Anděl K. Anufrienko O.Aubrechtová G. Balcar F. Baraňák P. Bartoš J. Bařinková A. Bašus P. Bečvářová J. Bechyňská M. Bechyňský P. Bendík M.Beneš M. Beran P. Beranová M. Berger O. Berka B.Berka Z.Bernášek V.Bervíd M.Besa A. Besová H. Bezchlebová H. Bíma J. Bína S. Blažek J. Bohata S.Bohun K. Bok B. Borovička J. Bořecká L. Botha A. Brabec J.Brabec L. Bradík M.Bubeníček L. Bublík F. Bureš J. Cikryt J.Cinibulk J. Čejková L. Čermák V.Čermáková E. Černý J. Červená M.Číhal Z.Danda J. Daniel J.Davídek J.Dědek V. Dietz R.Dietzová I. Dlouhý J. Dobrodinský L.

Doskočil J. Doskočilová M. Drholecký Z. Duba A. Dvořák J. Eichler J.Farkaš E.Fenigbauerová V. Fiala A. Fišer Q. Fišnar V. Fleischhansová I. Flieger J. Galyáš R. Gieci P. Gieciová M. Golda F. Grof J. Groschup E. Groš K. Grumet B. Hájek K. Hájek O. Hajmanová H.Hamza M.Handl E. Hartman L. Hauf J. Havlíček J. Havránková J. Havrdová M. Hebda J.Hecl K. Hecht K.Heinrich J. Heller M. Herajn P.Herman V.Hlávková J. Hloušková J. Hocan Č.Holakovský J.Hora E. Horák J. Horák V.Horký L. Horová D. Hořejší H.Hotový A. Hottová L. Houška R. Houžvička J. Hrabáková V.Hrnčíř J.Hůla P.Hvolka A.

Chaloupka V. Chlubna Z. Chmel P. Chrastný V. Chroust R. Chytka M.Jaček J.Janata M. Janda P.Janeček K. Janoš V. Jaroněk J. Jasiok B.Jedlička K. Jenešová L. Ježek B. Jirka M.Jouza J. Jung J. Jungová I. Jurčíková M. Justová V.Kabil J. Kála K. Kameš R.Kareš T. Kareš V.Kasík J. Kašpar P. Kaudelová M.Kavanová L. Keller J. Kirikov V. Kirs P. Kirs R.Kirsová I. Klán E. Kleknerová A. Klika J.Klingerová A. Klotz J.Kolokočník J.Koblasa A. Kočí L. Kolařík F. Komárek J. Koňáková B. Kopecký K. Kopecký S.Kordelová K.Kořán J. Kos J. Kostelný Š. Kotlář F. Koutník T.Kovárnová M.

Kovář J. Kovařík J. Kozelková V. Kožoušek J. Kraus M. Kreissl F. Kreisslová B. Krejčová M.Krňanský M.Krupa P. Kruška K.Kubálek V. Kubiasová B. Kubík J.Kubrichtová I.Kučera L. Kučera V.Kůda M. Kuchválek J. Kulhan J.Kuncová J. Kusý L. Kůta J. Kužel Z. Kuželka A. Kytka L. Ladová M. Lachmanová K. Landová E.Lang R. Lebeda M.Líkař J.Loskot V. Lukavec F. Macek P. Mach T.Macháček J. Machová V. Machula B. Machulová M. Maidl K. Majer J.Malík V.Malina J. Mareček J. Mareček V. Marešová E. Markowicz M. Martinec M. Mařík V.Masopust B.Maštalko J. Matějka S. Matouš V. Matoušek D.Matoušová J.

Členové orchestru / Orchestra Members / Mitglieder des Orchesters1948 - 2008

145

Členové orchestru 1948 - 2008Orchestra Members 1948 - 2008

Mitglieder des Orchesters 1948 - 2008

Matucha J. Melč J. Melíšek K.Merta E.Městka P. Mezey J. Mikuláš M. Milaševskij J. Mílek O. Mlnařík F. Mokrý J. Monoszon B.Moucha K. Mourek J. Mráz J. Müller A. Musil V. Mušek A. Myler O. Myšička J.Najman J. Najnar J. Nakamura R. Nastoupil J. Neubauer V.Novák R. Novák V. Novotný J. ml.Novotný J. st.Novotný M. Novotný V.Nowakowski V. Nygrýnová J. Odstrčil J.Olivieri-Munroe Ch.Olšer T. Ondrášek T.Ordošová Š. Osvald M. Páleník E. Panchartek J. Panocha J.Pavlišová R. Pavlovský Z. Pecka K.Pecharová J.Peksa J. Peřkavec D.Pešek L.Pfeifer G. Písecký J. Plasche R. Plíšková Z. Pobuda V. Podlesný J. Podolská J.

Podolský M.Polák M. Pospíšil D. Pospíšil P. Pošepný M. Prantl J.Prchal J. Prchlík M. Prosek V. ml. Prosek V. st.Prosková M. Provazník F. Pulc V. Purchart M. Puškáš G. Razák J. Redlich R. Rigó A. Roučková R. Růžička M. Růžička Z. Rybenský J. Ryjáček B. Řeháčková B. Řeřicha M. Říha K. Říhová V. Samec V. Satýnek A. Sazečková A. Sedláček J. Sedlák B. Sedmidubský M.Sehnoutka M.Severínová E. Schiffler P. Schmelzer H. Schreiber H. Schubert J. Schůrková J. Skala J. Skalic J. Skalová L. Skalský M. Skibin V.Skoták E.Skřiváček J.Slavíčková N. Slavík J. Slepčík M.Slezák B.Sobišková E.Sochor A. Sochůrek J. Sochůrek P. Soukup J.

Staněk P. Starý Z. Steigenhöfer P. Steinecker J. Steklá Z. Stočes P. Střížek A.Studenovský M. Suske M. Světlík E. Svoboda F. Svoboda J.Svoboda K. Syllabová P. Šapočka S. Šenitka M. Ševčík B. Šíma F. Šimek F. Šimonková D.Šimonová L. Šímová M. Šindelář J. Šiška F.Šlachta F. Šmerda B. Šmolcnop V. Šoba P. Šomolíková M. Špergl J. Šperková L.Šroubek K. Šťástka J. Štíbr M.Štilec F. Štryncl M. Štván J.Štván J.Šubrt E. Tesárek A.Tetiva J. Tetour J. Todtová D. Tomek H. Traksl J. Trepaline A.Tuček M. Tuháček V. Tůma F.Turková D.Turnovský M.Tymoč K.Ulrich A. Urválek P. Uzelac M.Vacek A.

Vacková M. Váchal B. Válek V.Valeš F. Valta J. Vancl M. Vaník J.Vaník Z. Vaňková V. Vasserbauer F. Velíšek M. Vencour K. Verner J. Vilimová R.Vinklát A. Vinklátová H. Vlčková K. Vlnasová Z. Vocásek J. Vodička V. Vodňanský J.Vojáček J. Vojtíšek M.Vojtulovič F. Volný L. Voňavka V. Vondra Z. Vorlíček J. ml.Vorlíček J. st.Vostrá S. Vyskočil J.Vyskočil K. Werner J. Zajíček L. Zejfart P.Zemánek V. Zettl J. Ziesemannová H. Zicha J. Zimanyi P.Zimanyiová O. Zittová B. Zuber M. Zuber R. Zvolánek J.Zywacziwski J.Žáková I. Žalio A. Živkov R. Žlábek J. Žlábková I.

146

Členové orchestru 2008Orchestra Members 2008Mitglieder des Orchesters 2008

Členové orchestru 2008 / Orchestra Members 2008 / Mitglieder des Orchesters 2008

Roman Dietz

Ředitel Managing Director Intendant

Charles Olivieri-Munroe

ŠéfdirigentChief ConductorChefdirigent

Pavel Bašus

Náměstek řediteleAssistant director Stellvertretender Intendant

Květa VlčkováKoncertní provoz / Concert Co-ordinator / Konzertkoordinator

Marcela GieciováEkonomka / Financial officer / Ökonomin

Jana HavránkováÚčtárna / Accountant / Rechnungsabteilung

Květoslav MouchaNotový archivSheet of music ArchiveNotenarchiv

Zdeněk PavlovskýMartin MarkowiczMichal MartinecTechnikaTechnical StaffTechniker

Zdeněk VaníkTajemník orchestruOrchestra InspectorOrchesterinspektor

Albrecht Müller

Manažer orchestruOrchestra ManagerOrchestermanager

147

Členové orchestru 2008Orchestra Members 2008

Mitglieder des Orchesters 2008

1. housle Naďa Slavíčková, koncertní mistr1st Violins Martina Prosková, zástupce koncertního mistra1. Violine Lenka Šimonová, zástupce koncertního mistra

Petr ZimanyiJiří KuchválekIrena DietzováMiroslava BeranováBlanka KoňákováRobert GalyášŠtěpánka OrdošováMartina Šímová

2. housle Evžen Šubrt, vedoucí skupiny2nd Violins Tomáš Olšer, zástupce vedoucího skupiny2. Violine Ludmila Kavanová

Luděk KusýDana TodtováDavid PospíšilFrantišek VasserbauerOndřejka Zimanyiová Iva Jungová

Violy Pavel Beran, vedoucí skupinyViolas Květoslav Moucha, zástupce vedoucího skupinyBratschen Marie Doskočilová

Václava MachováIrena KirsováAnna KleknerováPetr Pospíšil

Violoncella Radko Živkov, koncertní mistrCellos Olga Anufrienko, zástupce koncertního mistraVioloncello Václav Chaloupka

Pavel KirsMarek VanclJana Kuncová Pavel MěstkaRieko Nakamura Jana Podolská

Kontrabasy Martin Suske, vedoucí skupinyContrabasses Jiří Malina, zástupce vedoucího skupinyKontrabässe Zdeněk Vaník

Michal MikulášRobert RedlichJan DoskočilRuben Lang

148

Členové orchestru 2008Orchestra Members 2008Mitglieder des Orchesters 2008

Hoboje / Oboes / Oboen

František BublíkBlažena KubiasováJana NygrýnováMiroslava Ladová

Flétny / Flutes / Flöten

Martin KůdaMartin ZuberLenka JenešováJan Lada

Klarinety Clarinets / Klarinetten

František KolaříkPetr KašparZdeněk Drholecký

Lesní rohy French Horns / Hörner

Jaroslav KellerPetr GieciPavel StaněkMichal SkalskýVáclav Fišnar

Trubky Trumpets / Trompeten

Tomáš KarešJiří SkalicVít KarešKarel Kála

Tuba

Milan Podolský

Fagoty / Bassoons / Fagotte

Josef BorovičkaLadislav BubeníčekAldo Italo BesaZdeněk Růžička

Pozouny / Trombones / Posaunen

Miroslav RůžičkaPetr StočesJiří SlavíkZdeněk Pavlovský

149

Členové orchestru 2008Orchestra Members 2008

Mitglieder des Orchesters 2008

Bicí / Percussion / Schlagwerk

Libuše ŠperkováMichal MartinecJiří CikrytFrantišek Šiška

Harfa / Harp / Harfe

Lukáš Dobrodinský

Kontakty / Contacts / Kontakte

Ředitel / Managing Director / IntendantRoman Dietz tel.: + 420 417 533 103

e-mail: [email protected]áměstek ředitele / Assistant Director / Stellvertretender Intendant

Pavel Bašus tel.: + 420 417 533 716e-mail: [email protected]

Manažer orchestru / Orchestra Manager / OrchestermanagerAlbrecht Müller tel.: + 420 417 533 718

e-mail: [email protected]í oddělení / Concert Co-ordinator / Konzertkoordinator

Květa Vlčková tel.: + 420 417 539 716Ekonomka / Financial officer / Ökonomin

Marcela Gieciová tel.: + 420 417 533 717Účtárna / Accountant / Rechnungsabteilung

Jana Havránková tel.: + 420 417 533 715Notový archiv / Sheet of music Archive / Notenarchiv

Květoslav Moucha tel.: + 420 417 533 480 e-mail: [email protected]

Fax: + 420 417 533 713e-mail: [email protected]: www.severoceskafilharmonie.cz

www.scf.sf.cz

152

Kontakty / Contacts / KontaktePartneři / Partners / Partner

Mediální partneři

Partneři / Partners / Partner

Zřizovatelem Severočeské filharmonie Teplice je Statutární město Teplice

Kocerty se konají za podpory Ústeckého kraje a Ministerstva kultury ČR

Documents

Historie a současnost