MEZINÁRODNÍ ORGANIZACE

Mezinárodní organizace a bezpečnost

OSN a řešení konfliktů

Charta OSN obsahuje: Zákaz užít sílu nebo hrozbu silou Závazek k míru a k mírovému řešení konfliktů Výjimkou užití síly je jednání v sebeobraně nebo v případě

uplatnění kolektivní bezpečnosti (čl. 51) Zároveň ovšem OSN nemůže zasahovat do vnitřních

záležitostí určitého státu (princip nedotknutelnosti suverenity státu)

Hlavní diskuze o možnostech zásahu OSN do vnitřních záležitostí státu Posun od principu naprosté nedotknutelnosti státní

suverenity po umožnění zásahu za určitých okolností

Rada bezpečnosti

RB rozhoduje o hrozbách míru, porušení míru a aktu agrese

Proces: napadený stát nebo stát v ohrožení informuje RB Sami členové RB mohou informovat o hrozbách mezinárodnímu

míru

Rozhodování během SV paralyzované Nepanovala shoda ohledně toho, co je agrese

Jednoznačné bylo napadení jednoho státu druhým, ale co případ, když jeden stát podporuje národně osvobozenecké hnutí v jiném státě?

V Chartě je jako agresor označen stát, který se násilím snaží změnit své hranice

Rada bezpečnosti

Akty agrese 1950 – napadení Jižní Korey Severní Koreou 1982 – napadaní Faklandských ostrovů Argentinou 1990 – napadení Kuvajtu Irákem

Ohrožení světového míru SV - omezené možnosti zasahování kvůli principu

nedotknutelnosti státní suverenity, uplatňování práva veta

V průběhu SV RB vyhodnotila jen dva případy jako ohrožení světového míru 1966 – Rhodésie (bílá menšina vyhlásila nezávislý stát) 1976 – JAR (režim apartheidu)

Rada bezpečnosti

Po SV se situace změnila a v rozhodování RB začalo hrát mnohem větší roli humanitární a lidskoprávní důvody Vnitrostátní konflikty představují ohrožení světového

míru Destabilizují okolní země, masivní emigrace do

okolních zemí, pašování zbraní, rozvrácené státy se mohou stát základnou teroristických organizací

Např. Somálsko, Rwanda

Rada bezpečnosti

Poté vydává závazná doporučení stranám k urovnání konfliktu

Pokud strany nedodržují rezoluce může autorizovat prostředky vynucení míru, které mohou mít nevojenský i vojenský charakter

Ostatní státy jsou povinny plnit rozhodnutí RB a přispívat prostředky pro vynucení míru (např. poskytnout ozbrojené síly)

Valné shromáždění

Může podávat doporučení RB týkající se otázek mezinárodní bezpečnosti

Schvaluje rozpočet OSN Peacekeeping jako rozpočtová priorita

Vydává nezávazné rezoluce

Generální tajemník

Hlavní diplomat Mediace, dobré služby

Identifikace hrozeb mezinárodního míru a snaha zabránit vypuknutí konfliktu

Vliv na realizaci politiky OSN v oblasti mezinárodní bezpečnosti Stanovuje priority, agendu

Vliv na rozvoj konsensuálních forem urovnávání konfliktů

Možnosti a nástroje řešení konfliktu

Vynucení míru (Enforcement)

Mírové urovnání konfliktu

Peacekeeping

Vynucení

Rozhodnutí se uskutečňují dle Kapitoly VII Charty Případ, kdy strana/y konfliktu neplní rezoluce RBNejčastěji jsou využívány nevojenské nástroje,

vojenské sporadickyNevojenské nástroje:

Pozastavení členství nebo vyloučení K pozastavení členství došlo v případě Srbska (vojenské střety s

Chorvatskem a BaH) Embarga

Během SV uvalena jen 2x, a to ekonomické embargo na Rhodésii v r. 1966 a zbrojní embargo na JAR v r. 1976

Po SV četné (např. 1990 - obchodní embargo na Irák, války v Jugoslávii – zbrojní embargo na všechny státy konfliktu, ekonomické sankce na Srbsko (1992))

Vynucení

Vojenské nástroje: po 2. sv. válce diskuze o vytvoření trvalých ozbrojených sil

OSN, k čemuž nedošlo. OSN je závislá na členských státech, zda mu poskytnou

personál, vybavení apod. Během SV nedošlo k vojenskému vynucení míru (nejblíže

byla Korea, ale vedení USA) Po SV také nedochází k častému vynucení Poprvé RB rozhodla o vojenském vynucení míru v r. 1994,

kdy požádala NATO, aby implementovalo bezletovou zónu nad BaH

Místo toho RB schvaluje, aby byly užity „všechny potřebné prostředky“ k nastolení míru, tím umožňuje koalicím států, aby jednaly a vedly vojenskou operaci se souhlasem RB

Mírové řešení konfliktu

Součást Kapitoly VI ChartyNástroje:

Dobré služby - Generální tajemník nebo vyslanec OSN funguje jako komunikační kanál mezi stranami konfliktu

Vyšetřování ze strany OSN – RB ustanoví komisi, která se snaží shromáždit objektivní informace o konfliktu a poskytnout stranám důvěryhodné informace

Mediace – aktivní navrhování řešení konfliktu mediátorem (např. mírové plány)

Peacekeeping

Nebyl předjímaný Chartou OSN, ale stal se z něj jeden z hlavních nástrojů OSN na poli bezpečnosti

RB autorizuje peacekeepingovou operaci: Stanovuje mandát mise Stanovuje materiální podmínky rozmístění

Generální tajemník vyjednává se členskými státy o poskytnutí personálu civilního i vojenského

Peacekeeping

Vývoj peacekeepingu: SV odpovídají tradiční mise

V 90. letech se hovoří o misích druhé generace

Po r. 2000 o misích třetí generace

Tradiční mise

Vzniká konsensuálně (podle Kapitoly VI Charty OSN)

Jedná se o mise monitorovací

Jejich hlavním úkolem je dohlížet na plnění příměří a cílem je vytvořit důvěryhodné klima mezi stranami konfliktu

Základem mise je dohoda obou stran konfliktu a dosažení dočasného příměří. Teprve poté je možné rozmístit pracovníky OSN.

Tradiční mise

Generální tajemník vyjednává se stranami konfliktu tzv. Memorandum o porozumění Dohoda na oblasti rozmístění jednotek OSN, mandátu

jednotek, cílech nasazení

Př. Suez 1956 - mise UNEF (příměří mezi Egyptem a Izraelem)

Př. 1988-1991 UNIIMOG (dohled nad příměřím mezi Irákem a Iránem)

Mise druhé generace

Mise plní nové úkoly - dohled nad volbami, odzbrojením, může nahrazovat veřejné služby (např. Somálsko)

Reflexe v Agendě pro mír z r. 1992Již není striktně neutrální a může

identifikovat ty, kteří porušují dohodyÚspěšné mise: Namibie (1989-1990),

Salvador (1991-1995), Kambodža (1991-1993)Neúspěšné – Somálsko (1992-1995), Rwanda

(1993-1996) – nejasný mandát, nerozhodnost

Mise třetí generace

Zasahují ve státech, kde dlouhodobě selhává ústřední vláda

Jejich úkolem je mír nastolit, nejen udržetJsou vysílány často bez souhlasu jednotlivých

stranRozšíření úkolů – předejít násilnost na

civilistech, pomoc s hospodářskou obnovouCivilní příslušníci mise na sebe přebírají

mnohé politické a administrativní úkolyKosovo, Východní Timor – ustavení správy OSN

Problémy

Nedostatek zdrojů na financování mise,Nejasný mandátNeochota států poskytnout vojáky

Např. vojáci z USA tvoří méně než 1 % všech vojenských sil OSN, kolem 1 % Rusko, Evropa 10 %, Čína 6 %, Japonsko neposkytuje vojenský personál

Koncept odpovědnosti chránit (R2P)

Reakce na stoupající počet vnitrostátních konfliktů, jejichž hlavními oběťmi je civilní obyvatelstvo

Reakce na rostoucí počet tzv. failed statesStát je odpovědný chránit své obyvatelstvo před

zločiny proti lidskosti, genocidou, etnickými čistkami.

Mezinárodní společenství by mu přitom mělo pomáhat.

Pokud stát selže, mělo by mezinárodní společenství jednat = je to okolnost, kdy může být porušena suverenita státu a dojít k mezinárodní intervenci na ochranu obyvatelstva

Koncept odpovědnosti chránit (R2P)

Koncept se objevil na přelomu tisíciletí v reakci na případ Rwandy a Kosova

Mezinárodní komise o intervence a státní suverenitě (OSN) Řešila vztah mezi státní suverenitou a nutností intervence v

zájmu ochrany civilního obyvatelstva Za jakých okolností je mezinárodní intervence legitimní a

neporušuje princip suverenity? masové porušení lidských práv, etnická čistka

Kdo může takovou intervenci realizovat? Rada bezpečnosti Snaha předcházet situacím, kdy jiné státy jednají bez autorizace

OSN Návrh na omezení veta RB

Koncept odpovědnosti chránit (R2P)

Kritika konceptu: státy byly proti myšlence, že může existovat něco jako

právo na intervenci členové RB byli proti omezení užití práva veta hranice, kdy jednat a kdy ne, jsou diskutabilní

př. Kosova – NATO vs. Rusko (odlišná interpretace událostí)

může dojít ke zneužití konceptu strany konfliktu mohou využít humanitární intervence k

prosazení svých partikulárních cílů Koncept neřeší, co dělat, když k intervenci dojde – jak

by měly zabránit porušování lidských práv

Koncept odpovědnosti chránit (R2P)

Na Světovém summitu OSN v r. 2005 byl tento koncept oficiálně přijat členskými státy V jiné podobě, než navrhovala Komise – vágnější a chybělo

zdržení se veta

V r. 2006 byla Radou bezpečnosti schválena rezoluce č. 1674 o ochraně civilistů v ozbrojených konfliktech

Priorita aktuálního GT Pan Ki-mona

Byl uplatněn v případě Darfúru (schválení společné mise OSN a AU)