Pracovní listy, které se vám dostávají do rukou, …cizinci.nidv.cz/wp-content/uploads/2017/09/PL-Uvod.doc · Web viewÚvod Pracovní listy, které se vám dostávají do rukou,

Společný projekt Základní školy Bělá pod Bezdězem a Základní školy a Mateřské školy T. G. Masaryka Zastávka

Pracovní listy pro výuku českého jazykaÚ v o d Pracovní listy, které se vám dostávají do rukou, nejsou v ničem převratné, ale přesto si dovolujeme

na základě práce s nimi podotknout, že jsou velmi praktické. Vznikly zásluhou pedagogů Základní

školy Bělá pod Bezdězem a Základní školy a Mateřské školy T. G. Masaryka v Zastávce u Brna,

kteří se dlouhá léta zabývali a zabývají výukou žáků – cizinců. Tyto materiály byly vytvořeny na

základě potřeby učit žáky – cizince individuálně podle věku, schopností, znalostí ze země původu

i českého prostředí, zvládnutí českého jazyka v základním a nutném rozsahu slovní zásoby, dále

podle různého časového uspořádání a podle chuti žáků učit se český jazyk. Zkušenosti a poznatky

pedagogů, jež vymýšleli různé učební postupy, ověřovali si jejich efektivnost a poučili se ze svých

omylů, vedly nejprve k názornému vyučování, k vytváření dílčích pomůcek, přehledů, úkolů na

výuku českého jazyka jako jazyka cizího, neboť učebnice pro žáky majoritní společnosti nebyly

na takový úkol připraveny. Učebnice využívají často texty, obrázky, úkoly, kterým děti imigrantů

nejsou schopny porozumět. Ani různé přehledy českého jazyka vydávané mnoha nakladatelstvími

neuspokojovaly potřebu jednoduchosti a srozumitelnosti. Zjednodušenými metodickými postupy

nelze ale na tyto žáky snižovat nároky na znalost a zvládnutí teoretické složky českého jazyka,

nelze se spokojovat jen s praktickým ovládáním českého jazyka. I žáci – cizinci chtějí pokračovat

ve studiu na středních a vysokých školách a nemohou být pozitivně diskriminováni při zvládání

učiva českého jazyka a literatury. Pracovní listy jsou mezičlánkem mezi znalostí praktickou

a teoretickou. Jsou jakýmsi prvotním stupínkem v poznávání a učení se nového jazyka.

Učitelé základních škol by měli mít základní informace o výuce českého jazyka pro cizince a navíc

by měli umět pracovat paralelně s žáky ve skupinách, střídat přímé a nepřímé metody řízení práce,

metody frontální, skupinové a samostatné práce, včetně práce individuální. Při použití přímé

metody je čeština jazykem cílovým i zprostředkujícím. Uvědomování si bezprostřední spojitosti

mezi pojmenovávaným jevem a pojmenováním je snazší u žáků mladšího školního věku. Naprosto

nezbytné je využívání jazykových příruček Spisovného slovníku jazyka českého a Pravidel

českého pravopisu, vhodné jsou různé překladové slovníky i Slovník cizích slov. Je ideální, pokud

má dítě tyto příručky stále k dispozici.

Výuka žáků – cizinců je ovlivněna řadou faktorů, patří mezi ně například:

1) věk žáka,

2) rodinné prostředí, rozhodnutí rodiny, zda zůstat či nezůstat v ČR,

3) délka pobytu v českém prostředí před plněním základní školní docházky,

1


4) odlišnost školského systému v zemi původu dítěte a rozdílnost sociokulturního prostředí,

5) schopnosti a pracovní návyky,

6) zájmy žáka.

Ad 1)

Lze konstatovat, že čím je věk žáka – cizince nižší, tím rychleji se přizpůsobuje novému prostředí

a novým požadavkům (snadněji přijímá novou slovní zásobu v českém jazyce, nemá trvale

zafixovanou grafickou podobu jazyka z místa původu, vyhovuje mu i tempo výuky), žák se dříve

začleňuje do třídního kolektivu a je schopný pracovat s klasickými učebnicemi. Starší žáci –

cizinci jsou v obtížnější situaci. Učitel již musí počítat s určitými znalostmi a dovednostmi žáka,

které získal v zemi původu, jakou je třeba jiná znalost grafické podoby písma, odlišný slovosled,

stavba slova a věty, přízvuk atd.

Ad 2)

Motivace žáka k učení je vyšší, pokud rodina předpokládá dlouhodobý pobyt na území ČR.

Rodiče, někdy i celé komunity, mají zájem na tom, aby jejich dítě rychle a kvalitně zvládlo nový

jazyk. Jestliže je dítě rozhodnuto o svém dalším studiu, snaží se samo pochopit a dohonit učivo,

které nezná.

Ad 3)

K tomu, aby žák – cizinec komunikoval v českém jazyce celkem bez problémů, je třeba zhruba

dvouletého pobytu v českém prostředí a v českém kolektivu.

Ad 4)

Žáci mohou přicházet ze sociokulturního prostředí, kde je odlišný přístup k děvčatům a chlapcům.

V takovém prostředí jsou žáci třeba zvyklí na oddělenou výuku, na jiné členění a jiný způsob

výuky. Mnohde je výuka ovlivněna náboženstvím. Školský systém, s kterým se žáci – cizinci

setkají u nás, znamená pro ně často velký problém, proto je nezbytný velmi opatrný a citlivý

přístup ve všech oblastech výuky. V českém jazyce je to například i výběr textů, témat, úkolů.

Ad 5)

Stejně jako v české populaci i mezi žáky – cizinci jsou děti jazykově nadané a zvládání cizího

jazyka – češtiny jim nedělá větší nebo zásadní problémy. Je však možné, že žák – cizinec může mít

specifickou poruchu učení (dyslexii, dysgrafii apod.), pak je zvládání cizího jazyka velmi obtížné

2


a mnohdy se docílí jen úrovně komunikační.

Ad 6)

Je vždy výhodnější, pokud má žák – cizinec určité zájmy a koníčky, protože právě přes ně ho lze

přivést k větší znalosti jazyka. Snadněji ztrácí jazykové bariéry a nebojí se komunikovat

o věcech, které jsou středem jeho zájmu.

O b e c n é p ř í s t u p y v e v ý u c e ž á k ů – c i z i n c ů

Je třeba si uvědomit, že prvotním úkolem ve výuce českého jazyka jako jazyka cizího je dát

přednost komunikačnímu zvládnutí českého jazyka. Základem k tomu je osvojení si

nejfrekventovanější a sémanticky nejrozšířenější slovní zásoby z oblasti běžnědorozumívací

(používání pozdravů a oslovení, vyjádření souhlasu a odmítnutí). Proto je třeba, aby se žáci

nejprve seznámili s podstatnými jmény, která pojmenovávají předměty z prostředí rodiny, školy,

okolí, základních dokumentů (datum a rok narození, země původu, …), zájmeny osobními a dále

je vhodné upozornit je na distribuci tykání a vykání. Dalším krokem je využívání sloves obecného

významu (jít, být, chtít, mít, dělat, dát, děkovat, prosit, rozumět, začít, stát…). Postupně se žáci –

cizinci seznamují se zájmeny osobními, přivlastňovacími, ukazovacími a tázacími. Do výuky se

zařazují nejfrekventovanější spojky (a, i, nebo, že, protože, který, aby, když…) a předložky

místního a časového významu (v, na, k, do, od, pro, před, z, za…). Význam podstatných jmen je

zpřesňován jmény přídavnými. Velmi důležité je osvojení si základních a řadových číslovek.

Pro další vzdělávání je pro žáky – cizince nezbytné zvládnout grafiku a základy českého

pravopisu. Je to náročný úkol, a proto mu musí pedagog věnovat zvýšenou pozornost. V první fázi

je nejdůležitější, aby žáci dokázali srozumitelně zachytit písmeny slova a pak i věty. Pravopisné

chyby jsou ještě tolerovány. Sleduje se hlavně správné grafické znázornění. Tento úkol je náročný,

protože žáci často přicházejí z oblastí s odlišnou grafikou písma (azbuka, písmo orientálních

zemí…).

Při mluveném projevu je nutné dbát na správnou výslovnost českých fonémů, které se

v mateřském jazyce žáka – cizince nevyskytovaly, nebo byly vyslovovány jinak. V první fázi

tolerujeme nepřesnou výslovnost r, ř, neboť jejich vadná výslovnost nevede ke komunikační

bariéře.

Stejně tak i kvantita vokálů nemusí být přesná, protože ta je nositelem sémantických rozdílů

3


a v kontextu mluveného projevu cizince lze pochopit, které slovo měl na mysli. Např. dal – dál, mi

– mí, řad – řád, jim – jím apod.

Problémem je také správná výslovnost vybraných souhláskových skupin, některých slovních

spojení a krátkých vět.

V prozodii je potřebné vést žáka – cizince k nácviku správného přizvukování, větné melodii

(rozlišení vět oznamovacích, tázacích, rozkazovacích, přacích). Zvládnutí správné české

výslovnosti v počátečních fázích seznamování se s češtinou později napomáhá k zvládnutí českého

pravopisu a morfologie.

Nezbytné je též věnovat pozornost rozpoznávání hranic slov a předložkovým pádům substantiv

(a teď se to nauč, to je náš pes, ty jsi byl ve škole, stojím před tebou, pojď ke mně, před ním na

stole…).

Při zvládání české morfologie žáka směřujeme k osvojení v jeho prostředí nejužívanějších

a nejproduktivnějších tvarů sloves a jmen na základě analogie. Spisovnost je sice důležitá, ale

v tomto případě promíjíme určité odchylky (např. ženama, o chlapách, -u u maskulin tvrdých

neživotných v 2. p. sg. např. bez lesu, chlebu…). Teprve později je nutné v běžné komunikaci

sledovat a vyžadovat přiřazování slov ohebných k danému vzoru, dbát na správné pádové

konstrukce a slovesné vazby. Obtížné je i užívání zvratných slovesných tvarů (strojí se, poslouchá

se…) a zvratných sloves. Tyto jevy činí cizincům značné problémy, a proto je nutné všechny

nedostatky v komunikaci neustále opravovat a vysvětlovat.

V syntaxi postupujeme od nejzákladnějších větných struktur, tzn. vyjádřit jednoduché místní

a časové okolnosti větou, umět vytvořit otázky zjišťovací, později doplňovací, používat

jednoduché výzvy. Teprve po zvládnutí tvoření vět jednoduchých přistoupit k tvorbě souvětí. Je

potřeba sledovat a opravovat užívání vhodných spojovacích výrazů jak ve větách jednoduchých,

tak i v souvětí (podřadném, souřadném).

Postupně, a zde záleží i na schopnostech a snaze žáka – cizince, odstraňovat komunikační

nedostatky, vést k plnohodnotnému zařazení nejenom do kolektivu žáků, ale i k integraci do

českého kulturního prostředí, a tím i umožnit rozvoj jejich osobnosti.

Neexistuje univerzální metoda, jak naučit český jazyk rychle a snadno. Rozhodující je chuť

a zájem učit se zvládnout jazyk nejenom k běžné komunikaci, ale i v psané formě, zvládnout

gramatiku jazyka, stát se tím, kdo jazyk bez problémů používá. Pro učitele českého jazyka je

velkým zadostiučiněním, když vidí, jak jdou ze školy vedle sebe děti z různých koutů světa a mezi

sebou hovoří plynulou češtinou.

4


M e t o d i k a

Jednotlivé lekce jsou rozděleny především na část mluvnicky výkladovou a navazující mluvnická

(jazyková) cvičení. Lekce typu slohově mluvnického nebo čistě slohové zde zastoupeny nejsou. Je

to proto, že slohové využití jazyka je pro žáky – cizince zpočátku velmi obtížné. Proto učitel

zadává slohové úkoly s ohledem na možnost využití již známé slovní zásoby. Některá cvičení však

slohově využít lze, např. ve slohových útvarech vypravování, dopis, popis, jednoduchá úvaha.

Pokud žák – cizinec je již schopen pracovat s běžnými učebnicemi, zvládá i všechny jazykové

projevy. Prvním funkčním stylem, který je používán, je prostěsdělovací. Sice zpočátku

v jednodušší formě, ale časem je handicap nedostatečné slovní zásoby odstraňován a žákův způsob

zpracování obsahu a využití jazykových prostředků v jazykovém projevu je srovnatelný s českými

žáky.

Zadání jednotlivých úkolů je návodné a jasné, není proto potřeba rozebírat všechna cvičení a práci

s nimi. Učitelé českého jazyka mají možnost využít cvičení i k jinému účelu, než které je uvedeno

v instrukci, mohou si sami zvolit jinou metodu k dosažení cíle nebo vybrat si z daného textu jen

část, která bude vhodná k procvičení jiného učiva. Variabilita práce s předkládanými pracovními

listy je mnohostranná.

Pracovní listy jsou rozděleny do tří základních částí

Písmeno A označuje učivo, které by žáci měli zvládnout v první fázi, zvláště ve třídách pro

jazykovou přípravu (někde vyrovnávací třídy), písmenem B je vymezeno učivo vhodné pro 1.

stupeň základní školy a C pro 2. stupeň. V těchto základních okruzích jsou uvedena další členění

podle učiva. Vzhledem k tomu, že žák může mít díky svým schopnostem a pokrokům rychlejší

tempo a po zvládnutí učiva v jeho jednodušší podobě mít potřebu poznat i složitější, jsou pracovní

listy ve volném provedení. Tak umožňují opravdu individuálně zvolit tempo i náročnost. Pokud

žák – cizinec zvládá práci s pracovními listy, lze snadno přestoupit k učivu prezentovanému

v běžných učebnicích. Variabilnost pracovních listů je proto velkým přínosem k rychlejšímu

vzdělávání a začleňování cizinců do majoritní společnosti.

Oddíl A:

Pedagog v počáteční fázi stojí před velmi těžkým úkolem: naučit děti rozumět základním

pokynům učitele a pomalu a postupně rozšiřovat slovní zásobu českých slov u žáků – cizinců

5


tak, aby mohli komunikovat v jednoduchých situacích v češtině, tedy zvládnout dovednost

souvislého mluveného projevu. Zároveň naučit žáky základy spisovné výslovnosti, psaní

a čtení v českém jazyce, popřípadě základy gramatiky. Učitel posoudí sám, zda jazyková

vybavenost žáka dovolí využívat pracovní listy a následně možnost přeřazení do třídy

klasického typu.

Žáci – cizinci jsou skupinou zcela heterogenní, navíc dosti dynamickou (příchody, odchody).

Nápadné rozdíly jsou zejména v jejich věku, v dosavadní školní docházce, v transkulturálních

podmínkách, z nichž pocházejí, včetně tradic, které je ovlivňují, a také v nepříznivých

a neuspořádaných dosavadních životních podmínkách (život „na pochodu“, provizoria apod.).

Vyučující musí zvolit přiměřený způsob vyjadřování, potřebný okruh českých slov, od

kterých potom postupuje k stále přesnějšímu pojmenovávání skutečnosti. Získává informace

o dětech (zájmy, rodina), aby je využil v oblastech výuky. Pracovní listy jsou vytvořeny pro

zlepšení práce s žáky – cizinci a především pro jejich snadnější zvládání českého jazyka.

A 1: Česká abeceda. Žáci mají za úkol nakreslit slova začínající na danou hlásku, ale chybí

dostatečná znalost českých slov, je potřeba pomoc vyučujícího (obrazový materiál).

A 2: Rozdělení hlásek. Str. 38, cv. 4: Není dobře vidět, kam doplnit y, proto pozor

u předložkových spojení u vody, s jablky, do zahrady a spojení vidím slony.

A 3: Délka samohlásek. U řady slov musí učitel vysvětlit jejich význam, proto není třeba

vypracovat v hodině všechna cvičení, ale třeba jen jedno a nakreslit si nebo nalepit ke slovům

obrázky. Necháme žáky vysvětlit slova známá (obohacování slovní zásoby).

A 4: Druhy českých vět podle postoje mluvčího. Str. 43: Navazuje na běžný rozhovor v hodině,

kdy učitel používá různé druhy vět a intonačně je dobře odlišuje ( jde také o to, aby žáci poznali

druhy vět v běžném hovoru)

A 5: Pádové otázky. Velmi obtížná kapitola, je potřeba, aby žáci znali dostatek podstatných jmen

a učitel je používal v různých pádech (tužka, sešit, třída, tábor, vlak, oběd, snídaně, taška, kniha,

stůl, tabule, táta, máma, bratr, sestra, pán, paní, práce, volno, autobus, auto, letadlo, loď, moře,

písek, učitel, učitelka, žák, jméno, datum, měsíc, rodiče…).

6


Str. 48: Pozor! U některých otázek má být zvýrazněna jiná část otázky: Kdo seděl na plotě? U

koho je pěkně? Komu napíšu dopis? Na koho se usmívám? O kom znáš pohádku? S kým se

nebojím do lesa?

A 6: Rod podstatných jmen. Poznávání rodů pro žáky – cizince je velmi obtížné, budou se stále

dopouštět chyb. Tento problém se odstraní dlouhodobým pobytem v českém prostředí

a využíváním českého jazyka.

Str. 54: Pozor! Nejprve je nutné procvičit 1. pád jednotného a množného čísla, nejlépe zase

mluvními cvičeními, ukazovat obrázky, pojmenovávat.

Str. 55: Básnička je vhodná k pamětnému zvládnutí a tím naučení posloupnosti měsíců.

A 7: Slovesné osoby.

Str. 56: Povšimnout si nejčastějších zakončení (zjednodušeně) – 1. osoba sg. -m, -u, -i, 2. osoba

sg. -š, 1. osoba pl. -me, 2. osoba pl. -te, 3. osoba pl. -ou, -jí, -í. Zde se pozdržet a procvičovat

tvoření v zadaných cvičeních i jiné osoby.

Str. 58: Vysvětlení pojmu zájmena, procvičování zájmen ukazováním na podstatná jména, která

žáci znají z prostředí, ve kterém se pohybují.

A 8: Zvuková stránka slova. Zde se opět otevírá prostor k mluvním cvičením, říkankám,

rozšiřování slovní zásoby a zároveň sledování výslovnosti slabik (přehnaná artikulace). Správná

výslovnost českých slov je pro žáky – cizince velmi náročná (mají tendenci dávat přízvuk podle

svého rodného jazyka, s některými spojeními hlásek se setkávají poprvé). Naučit rozdělení slov na

slabiky.

A 9: Psaní ú/ů. Zařadit soutěže ve vyhledávání ú/ů v textu psaným větším písmem.

Oddíl B:

Obtížnost výkladu české gramatiky se stupňuje. Učitel musí být velmi kvalitně připraven na práci

s jednotlivými mluvnickými lekcemi. Měl by být seznámen s lexikologickými znalostmi žáka –

cizince, s jeho schopnostmi i zájmy, aby mohl využít i jiných slov, vět, celků, než které jsou

předloženy, a přes tyto okruhy se dostat k potřebnému pochopení určité mluvnické látky.

Samozřejmostí je využívání Slovníku spisovné češtiny ve všech lekcích. Kombinuje se práce

s pracovními listy a učebnicí v daném ročníku. Upřesňuje se psaný projev, zdokonaluje se

schopnost čtení (melodie věty, slovní přízvuk).

7


B 1: Druhy slov. Zde je nutné používat pouze ta slova, která žák běžně používá, a přiřazovat je

k jednotlivým druhům, vyvarovat se slovům žákovi neznámým, ke každému slovnímu druhu je

dobré si zapsat příklady slov; slova pod některými obrázky nemusí být žákovi známá, proto je

nahradíme jinými (např. jídlo, dobré, moc, přinést; mít, hlad, velký, já; den, přát, dobrý, vám;

sedět, v, lavice, a, knížku, mít).

Str. 2, cv. 1, 2: S dopomocí vyučujícího.

Cv. 3: Nejprve ústně objasnit vyjádření „schody bere po dvou“.

Str. 3, cv. 6: Vysvětlit, jaký je rozdíl mezi ukazováním na předmět (využití zájmen ukazovacích)

a přivlastňováním (využití zájmen přivlastňovacích).

Cv. 7: Využít jen určitých číslovek, neurčité téměř neznají

Str. 4, cv. 8: Odpovídá českému modelu života rodiny, může se zde objevit problém u dětí z jiného

sociokulturního prostředí.

Cv. 10: Větu „maminka se opaluje“ je nutné opět vysvětlit.

B 2: Podstatná jména. K učivu o podstatných jménech je nezbytné, aby žáci dobře rozuměli

předložkám, tedy spojení předložky s některými pádovými otázkami.

Str. 7: Zadaná slova lze opět podle jazykové zdatnosti dítěte nahradit běžnějšími výrazy (např.

sešit, knížky, stoly, okno, žák, dívky, …).

Str. 9: Vzory podstatných jmen, skloňování – žáci mohou používat přehledy vzorů substantiv při

práci s následujícími cvičeními a při určování rodu by měl pedagog pomáhat žákům – cizincům

připomínat určení prvního pádu ve spojení s ukazovacím zájmenem (využít cv. 2, str. 18); toto

učivo je náročné, proto je nezbytné i v běžné komunikaci opravovat nesprávné tvary a stále

upozorňovat na rod substantiva a použít uvedené podstatné jméno třeba v dalších tvarech.

Str. 10, cv. 2: Slovo vápno možno nahradit substantivem kolo, podstatné jméno vápno potřebuje

vysvětlení (těžko ho najdeme na obrázku, abychom ho dětem přiblížili).

Str. 11, cv. 2: Slovo náves nejprve nahradit slovem ves (ves x město), tíseň slovem žízeň, Vídeň,

báseň, …

Str. 12, cv. 2: Vždy použít pádovou otázku, využívat přehledu pádových otázek.

Str. 14: Před tímto cvičením soutěžíme v bohatosti slovní zásoby žáků – cizinců, slova můžeme

zapisovat na tabuli, seznámíme je i se slovy novými, která začínají na uvedená písmena v cvičení

(lze věnovat předcházející vyučovací hodinu).

B 3: Přídavná jména. V této kapitole je úspěchem, pokud žáci – cizinci přídavná jména poznají

8


a umí je zařadit ke vzoru, zvládnutí pravopisu přídavných jmen je okrajové. Přesto je procvičování

pravopisu předkládáno, je nutné, aby žáci co nejvíce viděli a poznávali systém pravopisu

probíraného učiva. Využívá se Pravidel českého pravopisu (žáci se učí s nimi pracovat), přehledů

o skloňování adjektiv a samozřejmě i ostatních jazykových příruček.

Str. 15, cv. 3: Cvičení by mělo předcházet užívání přirovnání, lze procvičit i na přiřazování formou

kartiček apod., stejně procvičujeme i přísloví (budeme potřebovat v učivu o zájmenech).

B 4: Zájmena. Naučit především jejich využívání, skloňování zájmen já a ty zvládnout hlavně

ústně; v běžné komunikaci dbáme na správné používání tvarů, pravopis těchto zájmen

procvičujeme, ke kontrole i doplňování žáci – cizinci využívají přehledu skloňování.

B 5: Číslovky. Učivo se soustředí hlavně na rozpoznání číslovek určitých a neurčitých (pochopení

jejich významu), znalost jejich používání, problém činí správné použití číslovek základních

a druhových (zaměňování).

Str. 22, cv. 4: Předpokládá se znalost zde uvedených písní (většinou se s nimi žáci seznámí ve

vyrovnávací třídě, pokud ne, připravujeme si toto cvičení předem – poslech a vyložení smyslu

písně).

B 6: Slovesa. Zvládnout časování sloves v čísle jednotném a množném, umět tvořit z kladných

slovesných tvarů tvary záporné, poznat sloveso v čase, způsob oznamovací, rozkazovací,

podmiňovací rozlišovat v textu.

Str. 26, cv. 8: Nejprve vytvoříme přehled sloves, která se hodí k popisu pracovního postupu

přípravy jídla (i cizích), vyhledáme si v kuchařkách, zároveň je převádíme do 1. osob obou časů,

při psaní dbáme na správné tvary písmen, hranice slov, správnost opisu.

Str. 27, cv. 11: Frontální procvičení sloves, která žáci – cizinci již dobře znají a používají je

v komunikaci. Cvičení nejprve ústně, pak písemně (přesnost přepisu).

Str. 28, cv.12: Nutno vysvětlit slovo kategorie.

Může být zařazen pracovní list část B 12 a B 13.

B 7: Neohebné slovní druhy. Rozšiřování slovní zásoby, tvoření otázek doplňovacích, rozlišování

přídavných jmen od příslovcí a opačně, pravopisná pravidla psaní předložek se jmény,

předložkové pády; částice a citoslovce jen informačně.

9


Str. 31, cv. 5: Tomuto cvičení je vhodné věnovat zvláštní pozornost, nejlépe naučit uvedená

přídavná jména a příslovce zpaměti, přidat další přídavná jména (stejný, pěkný, chytrý, krátký,

rychlý, líný, vzorný…).

Str. 31, cv. 6: Uvedená přísloví žáci – cizinci neznají; pokud je vyučující používá nebo jsou

vystavena ve třídě, je úkol snazší.

Str. 32 – 33: Dbát na správné čtení předložek se slovem a na jejich psaní, určování správných

předložek k pádům (s, se, z, ze), procvičování pravopisného pravidla psaní předložek.

Str. 34: Opakování známých spojek, upozornit již na psaní spojek ve větách (čárky před spojkami

že, ale, který, aby, protože, když).

Str. 35, cv. 3: Využít učivo i k poznávání vět jednoduchých a souvětí, učit děti tvořit další věty

(dbát na správný pořádek slov ve větě).

Str. 35, cv. 4: Volit jiné možnosti spojek v daných ukázkách. Jde především o to, aby žáci

pochopili význam spojek ve větě/souvětí.

Str. 36, cv. 1: Pozor! – Doplňte čárku v souvětí: Teta, která má jet s námi, je prý nemocná.

Vykřičník za větou: No hurá!

Zde lze využít kapitoly B 10 – Stavba slova, tvoření slov v češtině.

B 8: Vyjmenovaná slova. Využít dalších přehledů vyjmenovaných slov, ve kterých jsou

i jednotlivá slova nakreslena.

Učivo o vyjmenovaných slovech je vhodné probírat dlouhodobě, opakovaně, zvládnout řady slov

zpaměti.

Str. 45, cv. 1: Toto cvičení je možné zařadit na str. 42.

B 9: Velká písmena. Pravopis velkých písmen na začátku věty, vlastní jména osob, zvířat,

zeměpisných názvů (země, řeky, jezera,…); práce s mapou ČR, mapou světa (kontinenty, země

původu žáka – cizince).

B 10: Stavba slova. Seznámit se se způsobem tvoření slov v českém jazyce. Poznat, že slovo

může být složeno z částí. Orientace ve slově (určování kořene, předpony, příponové části,

koncovky), určovat příbuznost slov. Pravopisné pravidlo psaní slabik bě/bje, vě/vje, pě procvičovat

na dalších příkladech. Seznámit s pravidlem psaní skupin mě/mně (rozumět, rozumně, jemně,

příjemně, střídmě…).

Učivo lze zařadit před vyjmenovaná slova oddílu B, kde se s příbuzností slov setkají.

10


Str. 65, cv. 1: Lze využít i na str. 64 jako třetí cvičení.

B 11: Antonyma. Předpokládá se již bohatší slovní zásoba, využití obrazového materiálu, dbát na

přesné používání antonym (zmínit synonyma).

B 12: Podmět a přísudek. Tvoření české věty a její stavba, rozpoznávání podmětu a přísudku,

dbát na užívání daných otázek (Kdo, co? Co dělá?). Při probírání této látky využít i změnu

slovesných časů a čísla. Kapitolu lze zařadit za B 6.

B 13: Věta jednoduchá a souvětí. Vyhledávání a určování základních skladebních dvojic

a následně poznávání rozdílu mezi větou jednoduchou a souvětím. Pokud dojde k přesunutí

kapitoly B 12, je vhodné i tuto část přesunout před učivo o neohebných slovních druzích B 7.

Oddíl C

Oddíl C je určen pro žáky – cizince, kteří jsou schopni jazykový problém vyhledat

v předcházejících zjednodušených přehledech, učebnicích, Pravidlech českého pravopisu nebo

Slovníku spisovné češtiny či jiných jazykových materiálech. Umí dobře psanou formu jazyka,

používají základní gramatická pravidla, umí číst český text bez větších chyb v melodii věty,

v přízvucích. Rozumí většině českých slov v textu nebo v běžné komunikaci.

Vedeme žáky – cizince k práci s běžnou učebnicí ve vyučovacích hodinách třídy, prohlubování

znalostí z české gramatiky.

Důsledně dbáme na porozumění významu slov a vět a jejich vyjadřování, na rozdíly stylové, na

rozlišení spisovné a nespisovné podoby českého jazyka (využíváme četby), na dovednost

souvislého mluveného projevu ve všech běžných situacích, na schopnost vytvářet složitější souvětí

a na přesnost vyjadřování.

C 7: Neohebné slovní druhy. Potřebné pro pravopis a orientaci v textu (spojky), rozšíření slovní

zásoby, antonyma, synonyma (viz níže).

C 1: Stavba slova. Rozpoznat části slova (rozbor stavby slova), slova složená (složeniny), slova si

významově blízká (slova příbuzná), pravopis hláskových skupin mě/mně (zopakujeme pravidla

psaní hláskových skupin bě/bje, vě/vje, pě, ú/ů, vyjmenovaná slova), psaní předpon s-, z-, vz-.

Vysvětlení způsobů tvoření slov v českém jazyce.

11


C 2: Pravopis podstatných jmen. Nejdříve zopakovat podle předcházejících pracovních listů

druhy slov, jmenné kategorie (pád, číslo, rod) a pravidla psaní velkých písmen. Je potřeba, aby

žáci poznali princip přiřazování podstatných jmen ke vzoru, vzory pamětně zvládli. Proto by měl

vyučující přidávat cvičení z učebnic nebo jiných jazykových příruček.

Str. 5: Přiřazování ke vzoru/2. Pozor! – Doplnit chybějící čárku v souvětí: Podívej se, který vzor

má stejné zakončení, a podle tohoto vzoru pak podstatné jméno skloňuj – dávej stejné zakončení

podle vzoru.

C 3: Přídavná jména. Nejprve zopakovat jmenné kategorie podstatných jmen (rod, číslo, pád,

vzor); rozdělení přídavných jmen podle druhů, pravopis přídavných jmen.

Str. 34, cv. 1: Přidat: barvy, velký, malý, vysoký, štíhlý, silný, hustý, zajímavý, otevřený, zavřený,

pracovitý, nový, starý apod.

Str. 34, cv. 2: Uvést pro porovnání více přídavných jmen měkkých (školní, třídní, lesní, cizí, zimní,

letní, jarní, psí, závodní, …).

Str. 34, cv. 3: Lze tvořit i 7. pád čísla jednotného rodu ženského a středního.

Str. 35, cv. 1: Upozornit na hláskové změny (kocour – kocouři, žák – žáci), vyhledat slovo

s hláskovou změnou v cv. 3 na str. 34.

Str. 35, cv. 2: Další: živý pes, malý oběd, vysoký strom, velký dům, zdravý kluk, nový časopis,

pravý úhel, zajímavý film, špinavý svetr, příjemný pocit, přímý úder, apod.

Str. 36, cv. 3: Lze využít i příkladů z cv. 2 na str. 35.

Str. 37: Poučení – doplnit: V koncovkách přídavných jmen měkkých píšeme vždy měkké –í.

Str.. 36, cv. 2 : Problém, že žáci – cizinci některá česká pojmenování zvířat neznají, proto je pod

obrázky společně doplní.

Str. 36, cv. 3: Doplňte: včelí let – i zde dochází k automatickému doplňování bez znalosti významu

– využit obrázkové knihy zvířat, pak teprve doplňovat.

Str. 39, cv. 1: Nejprve zopakovat rod podstatných jmen, určování životnosti podstatných jmen rodu

mužského, pádové otázky (psát i nad uvedené příklady).

C 4: Zájmena. Určování druhů, pravopis přídavných jmen, zájmena rodová a bezrodá.

Str. 43: V říkance se ztratilo písmenko (potržená – podtržená), žáci mohou hledat sami (zopakují si

tvoření slov pomocí předpon) a nalézt v textu stejně utvořená slova.

Str. 51, cv. 4: Před cvičením zopakovat rozdělení hlásek.

Str. 54: Doplnit přehled všech zájmen osobních.

Str. 55, cv. 2: Zopakovat přídavná jména (soustředit se na skloňování).

12


Str. 56: Přidat přehled všech zájmen ukazovacích.

Str. 58: Využít přehledu k zopakování již probraných druhů zájmen.

Str. 62, cv. 1: Tvořit další příklady.

Str. 63: Vyhledávat probrané druhy zájmen (nebo určování všech druhů slov) i v souvislém textu.

Str. 66: Vytvořit přehled všech druhů zájmen, využít zájmena v samostatně vytvořeném textu.

C 5: Číslovky. Rozdělení na určité a neurčité, určování druhů číslovek, jejich pravopis.

Většinu cvičení lze rozšířit o další příklady, které žáci tvoří sami. Zvládnutí učiva nečiní větší

potíže. Můžete využít dalších cvičení z běžných učebnic českého jazyka.

C 6: Slovesa. Po zopakování slovesných kategorií osoba, číslo, čas se nově žáci – cizinci

seznamují se slovesným způsobem, slovesnými tvary jednoduchými a složenými, určitými a

neurčitými. Obtížný je zvláště způsob podmiňovací, s ostatními způsoby se žáci setkávají v běžné

komunikaci častěji.

Str. 76, cv. 3: Objasnit význam slov srub, přístaviště, kajak ( žáci pracují se SSČ), a spojení nevěřit

svým očím. Cvičení se dá využít i na opakování probraného učiva – slovní druhy, určování

jmenných kategorií podstatných jmen, odůvodňování vybraných tvarů přídavných jmen, druhy

zájmen (který, svým, každá, jim), (odůvodnit pravopis svým) a číslovek (několika, dvě), (vytvoření

z nich všech druhů číslovek), tvoření slov a morfematický rozbor slov (např. slunečních,

okamžiků, rozcuchané, nejrychleji, přístavišti, doběhli,…), pravopis předložek s, z (s obrovským

rámusem, s výskáním, z nich), pravopis vlastních jmen (Petr, Modravé jezero, Petrův),

vyjmenovaná slova (odůvodnit pravopis slov uklidnil, vycházelo, s výskáním, do hlubin, bylo),

odůvodnění pravopisu slov (prudký, během, doběhla, prázdniny).

Str. 77, cv. 2: Opět je možné využít k opakování – druhy vět podle postoje mluvčího, vyhledávání

základních skladebních dvojic, slovní druhy, druhy přídavných jmen (modrý, novým, nový)

mluvnické kategorie, určení druhu zájmen (ty, vy, tomhle,sebe, my, žádnou), odůvodnění pravopisu

slov (myslíš, míčem, mýlí se, zbytečně, bytě, bydlí, my, vy, nezkazí).

Str. 84, cv. 5: Procvičit záporné tvary sloves i v ostatních časech sloves.

Str. 87, cv. 1: Cvičení jde dále využít k vyhledávání podmětu a přísudku, rozlišování vět

jednoduchých a souvětí, upozornění na pravidla psaní přímé řeči, rozlišování slovních druhů,

určování jmenných kategorií podstatných jmen, rozlišení zájmen podle druhu, slovotvorný rozbor

(např. zasmáli, rybníka, zasmál, přišli, vzbudili), vytváření záporných tvarů sloves, odůvodnění

pravopisu (David, Jakubem, ryby, vytkl, s sebou, vím, dřív, posteli, Hrušováku, mě, vzbudili, namítl

jsem, minut, pobízel, místech …).

13


C 7: Neohebné slovní druhy. Tuto část je lepší přeřadit na začátek oddílu C. Zopakovat slovní

druhy, určovat je v textu, určovat mluvnické a probrané slovesné kategorie, pravidla psaní

předložek, antonyma (jsou i v úvodní výkladové části na s. 89), nově přiřadit synonyma.

Stupňování, procvičování pravopisu (vlevo, nahoru …, hravě, tajemně, jemně, střídmě …, pravidla

psaní čárky před spojkami), rozdělení spojek, nahrazování sloves citoslovci a opačně.

Str. 89: Po výkladu vyhledat v textu antonyma.

Str. 90, cv. 2: Kromě zadaného úkolu mohou žáci tvořit stupňování dalších příslovcí, určovat

druhy slov, odlišovat věty jednoduché a souvětí, vyhledat podměty a přísudky, provést rozbor

stavby slova (provázkem, nejsnadněji, vystupňováno …), určit jmenné kategorie u slov

(provázkem, barvu, kroužky, příslovcí …,), určit druh číslovky jedno, vyhledat slovesa v infinitivu

(neurčitku), určit slovesné kategorie (vlož, míchej, naučil jsi se …), upozornit na pravopis slov

tričko, textil, batikovat.

Str. 93: Výkladový text lze použít i u části C 10 na str. 128.

Str. 95: Výkladová část – Na textu můžeme zopakovat druhy vět podle postoje mluvčího,

vyhledávání sloves (určení osoby, čísla, času; pokud bude učivo probíráno po C 6, tak i způsobu),

určení podmětu a přísudku (podmět vyjádřený a nevyjádřený).

Str. 97: Výkladová část – Obohatit o další citoslovce (fuj, aha, hop, na – nate, inu, aha, prásk,

sláva, panečku, hrome, heleď, hrr ...).

C 8: Shoda přísudku s podmětem. Na pravopisné pravidlo shody bylo upozorňováno při

probírání oddílu B 2 a B 12 V (jednoduchý podmět).

V tomto oddílu žáci – cizinci poznávají funkci podmětu a přísudku (nejdůležitější větný člen ve

větě), možnost jejich vyjádření (holý, rozvitý, několikanásobný), orientaci ve větách (základní

skladební dvojice), rozdělení větných členů (základní a rozvíjející). Upřesňují si stavbu české věty.

Důraz je kladen především na uplatňování pravopisného pravidla shody přísudku s podmětem.

Str. 101, cv. 2: Vést žáky – cizince k sledování zakončení přísudku, sami by měli vyvodit pravidlo

o psaní i/y v koncovce přísudku (bude probíráno dále).

Str. 102: Předem připomenout učivo o podstatných jménech, důraz na životnost a neživotnost

podstatných jmen rodu mužského, do tabulky dole přidat další příklady.

Str. 103, cv. 2: Text je vhodný k opakování slovních druhů, mluvnických kategorií, žáci mohou

vyhledávat stupňované příslovce (nejraději), odůvodňování pravopisu (hlasy, husy, podzim,

mýtinu, výletu, okolí, Alíkem, pražskými, na poli, objevili se, turisté, odpočinek, květ …).

14


Str. 104, cv. 5: Vhodné k opakování druhů zájmen (naše, některá, všechny, je, ti) a číslovek

(druhém, první, třetím – napsat číslicí), odůvodnění pravopisu (tenistky, místa, vpředu, vzadu,

pilně, výborně, Švýcarky, odměňovali, televizi …).

Procvičování shody přísudku s několikanásobným podmětem necháme bez vedlejších úkolů.

C 9: Stavba české věty. Rozvíjející větné členy, rozdělení, vyhledávání určovacích skladebních

dvojic (orientace v textu, tvorba správných otázek při určování), grafické znázornění stavby věty.

Žáci toto učivo považují za okrajové a nepodstatné, proto se velmi obtížně učí.

C 10: Věta jednoduchá a souvětí. Rozlišování vět jednoduchých a souvětí (již opakování),

určování vět hlavních a vedlejších, druhy vět vedlejších, rozlišování druhů souvětí (podřadné,

souřadné), významových poměrů, význam pro pravopis čárky v souvětí.

Str. 129: Tabulka podřadicích výrazů – tvořit s těmito výrazy souvětí, upozornit na nejběžnější,

podtrhnout je – vytvořit větu hlavní, kterou žáci doplňují různými větami vedlejšími.

Str. 130: Významové poměry probrat podrobněji s žáky – cizinci, kteří uvažují a dalším studiu.

Str. 132, cv. 4: Znázornit graficky.

K předkládanému učivu můžeme podle schopností žáka – cizince využívat učebnic a snažit se o co

nejrychlejší zařazení do vyučovacích hodin třídy. Čím rychleji žák učivo v pracovních listech

zvládne, tím úspěšněji se řadí do běžného vyučovacího procesu a své poznatky si může

prohlubovat na náročnějších úkolech. Rozdíl mezi znalostmi českého jazyka cizince a českého

žáka se v podstatě smazává.

Kolektiv řešitelů Základní školy Bělá pod Bezdězem a Základní školy T. G. Masaryka Zastávka

Projekt byl podpořen z dotačního programu MŠMT na podporu

vzdělávání v jazycích národnostních menšin a multikulturní výchovy.

15

Documents

Pracovní listy, které se vám dostávají do rukou, …cizinci.nidv.cz/wp-content/uploads/2017/09/PL-Uvod.doc · Web viewÚvod Pracovní listy, které se vám dostávají do rukou,