Svet_2009_02_72

49,9

0 Kč

, na

Slov

ensk

u: 2

,32

€ (6

9,90

Sk)

vy

cház

í 23.

1. 2

009

Vědci předpovídají objevy roku 2009

Moderní kriminalistika: Věda na stopě zločinu

vědavvvěěěěěěěěěěěddddddddddaaaaHannibalův geniální pochod smrti

historiehhhhhhhhhhhhhhhhhhhiiiiiiiiiii tttttt iiiiiiiiiiieeeeeeeee

Chytré domy budoucnosti

technikattttttttttttttttte hhhhhhhhh iiiiiiiiikkkkkkkkkkaaaaaaaaaaaa

Kapské město: unikát na špičce Afriky

cestováníccccccccccccc tttttt áááááááá íííííííííííííííííííííí

únor 2009

S ponorkami a letadly na cizí planety

vesmírvvvvvvvvvvvvvveesmííííííííííírrrrrrrrrrrrrrr

věda

technika

& poznání

Jak přežít katastrofu

Lidské tělo v extrémních situacích

› pád z mrakodrapu› havárie letadla› výstup na vrchol světa

› smrtící hloubky moří

›››››››››››››››››››pád z mrakodrapu

0 Sk

)

soutěž o 100 lístků na výstavu Tutanchamontanchamon

přírodappppppppppřřřřřřřřřřříííííííííí ddddddddddppřříírodddddddddddaaaaaaaaaaZvířata jsou drzá, líná a ustrašená

Přírodopisné dokumenty IMAX na DVD Divoká zvířata, nejkrásnější scenérie, nejfantastičtější dobrodružství této planety… na vaší TV! Ty nejlepší snímky natáčené ve formátu IMAX najdete v roce 2009 exkluzivně na DVD u magazínu Příroda: Poprvé již u vydání leden–únor 2009, které je v prodeji až do 12. února 2009. Všechny fi lmy mají český dabing a české a anglické titulky.

Afrika – SerengetiAfrika – Serengeti vás zve na neobyčejnou cestu do východní Afriky, při které spatříte podívanou, jaké bylo svědky jenom málo lidí, na Velkou migraci. Na cestu dlouhou více než 500 mil napříč pláněmi Serengeti. Detaily života a smrti v nezapomenutelném fi lmovém zážitku.

Právě v prodeji! V každé dobré trafi ce …

DVDk časopisu 30 Kč(P�íroda stojí b�žn� 49 K�, P�íroda + IMAX DVD jen za 79 K�.)

Velký obrazový magazín Příroda exkluzivně přináší:

3 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009

SVĚTÚNOR 2009

Přírodopisné dokumenty IMAX na DVD exkluzivně přináší velký obrazový magazín

POSP�ŠTE SI DO TRAFIKYVážení �tená�i, práv� jsou v prodeji sváte�ní vydání magazín� vydavatelství Extra Publishing. Dva roky existence vydavatelství jsme se rozhodli letos �ád-n� oslavit: Dárky ale nad�lujeme my vám – proto na vás �ekají na p�elomu roku nejen �asopisy, ale s nimi i hodnotné p�ílohy navíc. Pro nás je nejv�t-ším dárkem, když budete spokojeni s našimi magazíny … P�ejeme vám mnoho št�s� a rados� v roce 2009 a t�šíme se v n�m na pravidelné shledávání!

Zajímá vás historie?Živá historie 1–2/2009V prodeji až do 12. února+ Egyptská Kniha mrtvých

Nové �íslo našeho „historického magazínu s dárkem“, zasv�cené více než jindy tajemstvím starého Egypta i úsp�ch�m �eské egyptologie, p�ináší jako p�ílohu v�rnou reprodukci ze slavné

„Knihy mrtvých“. Ucelený segment této staroegyptské památky ve velikos� 1:1 exkluzivn� ze sbí-rek Britského muzea v Londýn�. P�ineste si dom� kus historie!

Fascinuje vás nespoutanost p�írody?P�íroda 1–2/2009V prodeji až do 12. února+ P�írodopisný dokument Afrika – Serenge� na DVD

Vydejte se na neoby�ejnou cestu do východní Afriky, p�i které spat�íte podívanou, jaké bylo sv�d-ky jenom málo lidí, na Velkou migraci. Na cestu dlouhou více než 500 mil nap�í� plán�mi Serenge� .

Detaily života a smr� v nezapomenutelném � lmovém zážitku! Sérii t�ch nejlepších p�írodopisných doku-ment� nato�ených ve formátu IMAX najdete v roce 2009 na DVD exkluzivn� u magazínu P�íroda.

Novoro�ní p�edsevze� : Excelujte v Excelu!Extra PC 1/2009V prodeji až do 6. února

+ Po�íta�ová p�íru�ka na Microso Excel

Skv�lou, 112stranovou po�íta�ovou p�íru�ku z edi-ce Snadno & rychle k cíli na tabulkový kalkulátor Microso Excel získáte v každé tra� ce jako dárek zdarma spolu s �asopisem Extra PC 1/2009 – ten stojí v�etn� DVD svoji b�žnou cenu 69,90 K�. P�í-

ru�ka Snadno & rychle k cíli! obsahuje unikátní vizuální typ výkladu, spolehlivé postupy krok za krokem, a aby se stala „v��nou referencí“, najdete v ní i prak� cký rejst�ík a seznam klávesových zkratek.

Vážení čtenáři,

připravte se na adrenalinový zážitek a rovnýma nohama skočte do nového vydání Světa. Pokud se vám při tom neotevře padák, nezoufejte. Jen si rychle přečtěte naše rady, jak přežít katastrofu, a pak už se nechte volným pá-dem unášet přímo k dalšímu čtení – špatně rozhodně ne-

dopadnete. Během dlouhé a dobrodružné cesty narazíte na spoustu zajímavostí. Seznámíme vás s tím, co všechno můžeme my lidé přežít, například jaký tlak člověk snese – to pro případ, že byste dopadli do hlubokých vod. Může-te se směle vrhnout i do oblasti bermudského trojúhelní-ku, jehož záhadu se pokusíme objasnit. O řešení dalších

záhad, tentokrát zločineckých, nám mnoho zajímavého prozradil prof. Jiří Straus z Policejní akademie ČR v roz-hovoru o vztahu kriminalistiky a dnešní vědy. Kromě současné vědy však přijde řeč i na vědecké a technické objevy a vynálezy budoucí, konkrétně ty, které nás čekají v letošním roce. Rovněž si však připomeneme oběti, jež na oltář vědy přinesli badatelé v minulosti, i ztracené dětství českých králů, kteří pro změnu trpěli pro blaho českých zemí, což se jistě podepsalo i na jejich osobnos-ti. Možná vás pak překvapí, že osobnost není výlučně lidským jevem, ale vyznačují se jí i zvířata. Dozvíte se, že zatímco někteří jedinci se chovají ustrašeně, jiní jsou sebevědomí a bez obav se vrhají za svým cílem.

I vy se tedy bez obav vrhněte do čtení, přejeme vám příjemné zážitky

za redakci Světa Kateřina Sedláková Droščínová

PROZKOUMEJTE HRANICE LIDSKÝCH MOŽNOSTÍ

NADĚJE NADĚJE MĚSÍCEMĚSÍCESe vzrůstajícím

počtem umělých oplodnění bude zřejmě stoupat i počet ne-donošených novorozenců. Lékaři se snaží přijít na způsob, jak těmto dětem usnad-nit těžký vstup do života a předejít jejich vývojovým poruchám. Australští vědci nyní přišli na nečekaně účinné a přitom snadné a levné řešení – obohacování potravy novo-

rozenců o omega-3 mastné kyseliny, obsažené v rybím tuku, které významně na-pomáhají rozvoji mozku.

4 2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE

SVĚT ÚNOR 2009

Příroda66 l Zvířata: drzá, líná i ustrašenáNa rozdíl od lidí mají zvířata mnohem jednodušší mozek. I přes tento handicap je každý živočich jedinečnou osobností

74 l Silná nátura v křehké slupce Na první pohled vypadá páv choulostivě a zranitelně. Nenechte se mýlit, tento nádherný pták si dokáže dobře poradit i ve volné přírodě

Věda19 l Vraha mamutů usvědčily diamantySvět má další důkazy potvrzující pozoruhodnou te-orii o vyhubení mamutů. Vesmírné těleso usvědčily skoro 13 000 let staré diamanty

20 l Člověk na pokraji smrtiPobyt v místech s velmi nízkým nebo vysokým tlakem představuje pro člověka značné zdra-votní riziko, nebo dokonce přináší smrt. Přesto se najdou odvážlivci, kteří toto riziko neustále podstupují

28 l Svět na špičce jehlyMikrofotografi e není jen vědecký dokument, ale i dokonalé umělecké dílo. Podívejte se s námi do kouzelného mikrosvěta prostřednictvím vítězných snímků soutěže Nikon Small World Competition

Technika16 l Vědecko-technické předpovědi na rok 2009 Buďte v předstihu a podívejte se, které převratné zprávy a objevy z oblasti vědy a techniky nás čekají v letošním roce

32 l Chytré domy budoucnostiJak se bude bydlet za několik desetiletí? Napo-vědět by nám mohl koncept tzv. inteligentních domů, které kombinují počítačovou inteligenci s ekologií

36 l Mráz proměněný v oheňKyslíko-vodíkový motor SSME je více než třicet let považován za jeden z divů techniky. Měli jsme možnost na vlastní oči vidět, jak probíhají testy tohoto monstra

SVĚT39 l Bermudský trojúhelníkLodě a letadla zde mizí beze stopy, jindy se zase objevují „lodě duchů“. Proč je tento záhadný prostor obestřen tolika legendami?

42 l Vzestup a pád britského impéria V polovině 19. století byla říše britské královny největším impériem na světě. Dnes je její funkce pouze formální a na politický život Anglie má minimální vliv

46 l Rozhovor: věda na stopě zločinůmOdpovídá kriminální seriál skutečnosti? Lze spáchat dokonalý zločin? Nejen na tyto otázky se nám pokusí odpovědět zkušený kriminalista

49 l Nešťastné dětství českých králůDětství budoucích českých panovníků Václava II., Karla IV. a Ladislava Pohrobka bylo velmi těžké. Při čtení o jejich osudech člověk jaksi přestává toužit po královské koruně

52 l Za vědu položili životV touze za vyšším poznáním přírodních zákonitostí nasazovali vlastní životy. Někteří hrdinové vědy nejvyšší cenu skutečně museli zaplatit

Ďábelský trojúhelník chaosu

Nezávislý krasavec

Umění mikrofotografi e

Monstrum, které plive oheň


SVĚTÚNOR 2009

Svět kolem nás24 l Jak přežít katastrofuO přežití v extrémních situacích rozhoduje nejen štěstí, ale i notná dávka duchapřítomnosti, rychlé reakce či předvídavosti

80 l Mongolsko: na mrazivých stepích Na obrovském teritoriu plyne čas pomalu a po-litické změny se odehrávají bez velkého zájmu veřejnosti. Podívejte se s námi do země, kde třetinu obyvatel tvoří kočovníci

84 l V sousedství mysu Dobré nadějeKapské Město bylo první osadou na území dnešní Jihoafrické republiky a představuje zajímavou kombinaci přírodních krás a koloniální architek-tury

200200 km km//hhPři volném pádu z velkých výšek dosahují parašutisté relativně nízké rychlosti 200 km/h, kterou je ovšem nutné „ubrzdit“ pomocí speciální polohy maximalizující odpor vzduchu. Na opačném pólu tempa volného pádu je rekordní pokus takzvaného akcelerovaného volného pádu, při němž bylo bez jakékoli speciální výstroje dosaženo rekordních 516 km/h. Jestliže ovšem po výskoku z letadla zjistíte, že vám nefunguje padák, budete určitě usilovat o co nejnižší rychlost, při které je dokonce možné dopad na zem přežít. Nevěříte, že to je možné? Pak čtěte na straně 24 článek Jak přežít katastrofu.

54 l Hannibalův geniální pochod smrtiSlavný kartaginský válečník Hannibal Barkas se svým pochodem na Řím nesmazatelně zapsal do dějin vojenství

58 l S ponorkami a letadly na cizí planetySoučasná technika nám neumožňuje zkoumat planety Sluneční soustavy jinak než s pomocí ro-botů. V budoucnu je zastoupí bezpilotní letadla a ponorky

Kapsko – život s nadhledem

Jak přežít katastrofu

ČÍSLO ČÍSLO MĚSÍCEMĚSÍCE

6

SVĚT OKNO DO SVĚTA

Slavnost mrazivého křtu

FOTO

: Ass

ocia

ted

Pre

ss, y

tpag

e.co

m

Při slavnosti Epifanie v bulharském městě Kalo-fer vhodí pravoslavný kněz do ledové řeky kříž a mladí muži se jej snaží vylovit. Poté vstoupí do řeky, kde tančí a zpívají. Věří, že ti, kdo se slavnosti takto aktivně zúčastní, budou zdraví v průběhu celého roku.

Křesťanský svátek Epifanie připomíná okamžik, kdy se v Ježíšově osobě zjevil lidstvu Bůh. Východní církve svátek nazývají také Te-ofanie a zdůrazňují, že předmětem oslavy je

moment, kdy je Ježíš rozpoznán jako Mesiáš a druhá osoba Nejsvětější Trojice při svém křtu v řece Jordánu, a proto má voda při oslavách 6. ledna významnou úlohu. Tento zvyk má ovšem v různých místech různou podobu. Například v Rusku kněz na břehu řeky koná pravoslavnou mši, pak třikrát požehná vodu vhozením a opětovným vytažením kříže a vě-řící se v ní omyjí; ti nejodvážnější se do mrazivé řeky ponoří celí (viz menší fotografi e). -mt

7

SVĚTOKNO DO SVĚTA


SVĚT DOTAZY ČTENÁŘŮFO

TO:

Shu

tters

tock

, ww

w.n

etrib

utio

n.co

.uk,

Wik

iped

ia, w

ww

.acr

ossi

ndon

esia

.com

D

VOU

STR

AN

U P

ŘIP

RA

VIL

A Z

uzan

a Te

ličko

vá

Zeptejte se na cokoli

Červené trapasy

Pavel Zezula: Slyšel jsem, že snad existuje nějaký autentický fi lm o pitvě mimozemšťana, naleze-

ného v troskách létajícího talíře. Co je na tom pravdy?

Roku 1995 odvysílala americká televizní společnost Fox fi lm, který byl skuteč-ně prohlášen za autentickou pitvu těla mimozemšťana, nalezeného v troskách neznámého vesmírného objektu. Tento objekt objevil roku 1947 William Brazel poblíž Roswellu v americkém státě Nové Mexiko. Trosky byly odklizeny americkou armádou, prohlášeny za zbytky meteoro-logického balónu a celá událost zapome-nuta. Až v osmdesátých letech se začalo spekulovat o tom, že v Roswellu tenkrát havaroval létající talíř, ze kterého armáda vynesla těla několika mimozemšťanů, a že vláda celou záležitost ututlala. Vyšlo mnoho knih, zabývajících se „záhadou“ v Roswellu. Film, dokumentující pitvu mi-mozemské bytosti, která měla pocházet

z trosek létajícího talíře, však hned po odvysílání prohlásilo mnoho odborníků za podvod. Zásadní fakta, hovořící proti jeho autenticitě, zaznamenali patologové, lékaři, tvůrci fi lmových efektů i mnozí ufologové. Ray Santili, hlavní postava celé kauzy, později přiznal, že fi lm není autentický. Podle jeho prohlášení jde o rekonstrukci záznamů, jež měl možnost vidět v roce 1992, ale které degradovaly dříve, než měl dost peněz, aby je zakou-pil. „Rekonstrukce“ vznikla v prázdném londýnském bytě a pro vytvoření postav mimozemšťanů byly použity například ku-řecí vnitřnosti, ovčí mozky nebo malinový džem. Sedmnáctiminutový snímek můžete vidět na stránkách www.youtube.com pod heslem „Alien Autopsy Roswell UFO Crash“.

Autentická pitva umělého mimozemšťana

S pomocí odborníků vám objasníme všechno neznámé a vysvětlíme dosud nevysvětlené. Pokud vám už dlouho něco vrtá hlavou a nemůžete najít uspokojivou odpověď, neváhejte a zeptejte se na [email protected]. Nejzajímavější dotaz vyhraje knihu, tentokrát Cestu černého zlata nakladatelství Alpress

t lílííířřřř š k h d

DOTAZDOTAZMĚSÍCEMĚSÍCE

Ray Santilli, který stál za „znovuobjevením“ záznamů o pitvě

mimozemšťana v 90. letech, v roce 2006 prohlásil, že snímek vlastně není původní záznam, ale rekonstrukce autentických záběrů, které podlehly rozkladu

Karla Závodská: Zajímalo by mě, proč se vlastně lidé červenají a jestli je možné se červenání zbavit.

Červenání jde ruku v ruce s pocitem ztrapnění a má jej na svědomí sympatický nervový systém, který mimo jiné řídí reakci zvanou „bojuj nebo uteč“. Při pocitu ohrožení dojde k uvolnění adrenalinu do krevního oběhu, zrychlení srdečního tepu a dechu a zvýšenému pocení. Červenání je podobnou stresovou reakcí v situaci, kdy je v „ohrožení“ naše sebevědo-mí. Pocit ztrapnění způsobí vyplavení adrenalinu, který má vliv na roztažení cév a zlepšení krevního oběhu. V obličeji dojde ke zvýšenému průtoku krve a tedy i zčervenání, prozrazující-mu okolí, jak trapně se cítíme. Mnoho lidí se snaží problém s červenáním vyřešit za pomoci psychoterapie, která může být velmi účinná. Klienti se při ní učí vystoupit ze začarovaného kruhu „pocit ztrapnění-červenání-trapný pocit ze samot-ného červenání vedoucí k ještě většímu zčervenání“. Strach z trapných situací a přílišná soustředěnost na červenání celý problém mnohonásobně zhoršuje. Někdy pomáhá hypnóza a v nejtěžších případech, kdy se žádná terapie dlouhodobě neosvědčuje, je možno přistoupit k chirurgickému zákroku, při kterém se částečně naruší řetězec sympatického nervového systému. Po zákroku se však mohou vyskytnout nežádoucí účinky v podobě nadměrného pocení a potíží s regulací těles-né teploty.

Červenání v obličeji je

způsobeno vyplavením adrenalinu, který má vliv na roztažení cév

Cizoslovníkberi-beri – onemocnění způsobené nedostatkem vitamínu B1 (tiamin); projevuje se letargií, únavou, srdečními, nervovými, svalovými a gastrointestiálními potížemibilirubin – jedno z nejdůležitějších žlučových barviv; vzniká jako odpadový produkt metabolismu červeného krevního barviva hemu, jeho zvýšená hladina může pouka-zovat na určitá onemocněníbiotop – nejmenší přirozená plocha, na které žije rostlina nebo živočichbotulotoxin – extrémně jedovatá látka (tzv. klobásový jed), vytvářená mikrobem Clostridium botulinum v kazících se potravinách, zejména v konzervovaném mase; je využíván v kosmetice a v lékařstvíbrachiální – prováděný rukou či pažemi, v přeneseném smyslu slova násilný, hrubý

BB


SVĚTDOTAZY ČTENÁŘŮ

Tomáš Jeřábek: Je možné, že by o víken-dech bylo v určité době vždycky horší po-časí než v pracovních dnech? Tento trend

jsem pozoroval hlavně v létě …

Je pravda, že v posledních letech pozoruje v někte-rých částech světa podobný jev stále více meteoro-logů. V pátek se obloha začne zatahovat a pak celý víkend proprší. Tento fenomén byl zaznamenán ve Spojených státech, Japonsku, Číně i v západní Evropě. Zatím chybí dostatečné důkazy a analýzy, ale zdá se, že počasí je ovlivněno pracovní činností během týdne, kdy je míra znečištění ovzduší vyšší, což má vliv na teplotu a cirkulaci vzduchu. Změny počasí, závislé na stupni znečištění vzduchu, jsou však v letních a zimních měsících odlišné. Zatímco v létě přinesou více dešťových srážek o víkendech, v zimě je tomu naopak – déšť se objevuje během pracovního týdne a víkendy bývají jasnější. Proč přesně dochází k tomuto efektu, není zatím úplně jasné, víme jen, že nějakým způsobem souvisí se sazemi a dalšími částicemi, znečišťujícími ovzdu-ší. Ty totiž mají schopnost absorbovat sluneční záření a ovlivňují tak míru ohřívání vzduchu. Kolem těchto polutantů se navíc vytvářejí mraky, které pak přinesou déšť. Znečištění ovzduší má zřejmě vliv i na tlak vzduchu, který s příchodem víkendu stoupá.

Pavlína Jelenová: Jaký je rozdíl mezi ch�ipkou a nachlazením a jak poznám, co z toho m� nebo moje

d�� zrovna trápí? Co m�žu ud�lat, abych neonemocn�la?

Nachlazení i chřipka jsou způsobeny virovou infekcí, chřipka je však mnohem závažnějším onemocněním, při kterém je nutný klid na lůžku i po odeznění akutní fáze. Od nachlazení ji rozeznáte především rychlým nástupem horečky, schvácenosti a bolesti hlavy, svalů a kloubů. Nachlazení se naproti tomu projevuje rýmou, bolestmi v krku, suchým kašlem a bývá doprovázeno jen mírnými teplotami. Komplikacemi nachlazení může být zánět nosních dutin, středního ucha (u dětí) či průdušek, u chřipky však může dojít i k zápalu plic a v případě starších nebo oslabených pacientů i k úmrtí. Jedná se o závažnou celkovou infekci, a je proto nutné ji vyležet, abychom se vyhnuli poškození srdce, svalů, ledvin a ostatních orgánů, ke kterému může dojít, když chřipku takzvaně přecházíme. Organismus potřebuje na zvládnutí viru do-statek času. S chřipkovými onemocněními se setkáváme většinou na podzim a v zimě, kdy způsobuje epidemie. Kromě vakcíny proti chřipce se před onemocněním můžeme chránit pravidelným přísunem vitamínů, dostatečným spánkem, denními procházkami na čerstvém vzduchu, častým mytím rukou teplou vodou a mýdlem a cvičením.

Nečisté víkendové počasí

Chřipka kontra nachlazení

E

Mar� n Polá�ek: Vím, že ságo je n�jaké domorodé jídlo, ale zajímalo by m�, co p�esn� to je – kde se konzumuje a co

obsahuje.

Ságo je škrob, získávaný z bílé, moučnaté dřeně, která vyplňuje kmeny ságovníků pravých (Metroxy-lon sagu), rostoucích v jihovýchodní Asii – v Indoné-sii, na Nové Guinei, na Molukách, v Malajsii a na Filipínách. Tyto palmy dorůstají do výšky 10 metrů a jejich listy jsou dlouhé až 7 metrů. Kácejí se těsně před rozkvětem, neboť v tuto dobu obsahují nej-více škrobu. Domorodci kmeny rozříznou podél a po odstranění kůry se dřeň pere ve vodě, hněte a mačká, aby se z ní získalo co nejvíce škrobu. Surovina se pak scedí a usuší a dále se používá na výrobu tradičních placek, servírovaných obvykle

s rybou. Ze sága však lze dělat i kaši, zahušťují se jím pokrmy a přidává se do těsta na chleba, koláče či nudle. Jedna palma poskytne 150 až 300 kg sága, každých sto gramů obsahuje 355 kalorií.

V tomto množství je průměrně 94 g sacharidů, 0,2 g proteinů, 0,5 g vlákniny, 10 mg kalcia, 1,2 mg železa a zanedbatelné množství tuků, karotenu, tiaminu a vitaminu C. Svůj název zís-kala tato surovina z domorodého názvu sagu, což znamená jídlo. Například na Nové Guinei a na Molukách je základní potravinou. Někdy se ságovou palmou nazývá cykas japonský (Cycas re-voluta), ze kterého se získává surovina podobná pravému ságu, avšak se zcela odlišným složením a jinými nutričními hodnotami.

Co je ságo?Získávání sága v indonéské

provincii Irian Jaya

Co se

jen ta

k řík

á

„Z toho jsem (úplně) tumpachový,“ řekne člověk, který je zmatený, nemůže se v nenadálé situaci vyznat, nero-zumí nějakému jevu, problému, výkladu, je překvape-ný, udivený apod. K popsání výše uvedeného stavu lze použít i slovesa odvozeného od přídavného jména tumpachový a říci, že dotyčný ztumpachovatěl. O pů-vodu přídavného jména tumpachový není příliš jasno, je možné, že máme co dělat s počeštěnou podobou

staršího německého tumphaft „pošetilý, hloupý, naiv-ní“. Tump – v první části tohoto slova je starší podobou dnešního německého dumm „hloupý“. V češtině se toto přídavné jméno objevilo zřejmě poměrně nedáv-no: ve staré češtině doloženo není, nezachytil je ani Jungmann ve svém slovníku, z toho můžeme usuzovat, že to nebylo dřív než v polovině 19. století.

Ve stejném významu jako výše uvedené rčení se ně-kdy používá i poněkud vulgárnější být magor z něčeho. Podle převažujícího názoru vzniklo slovo magor myl-ným rozkladem staršího fantasma-gorie, „přelud, mylná představa“. Toto slovo pochází z francouzštiny a vzniklo spojením dvou řeckých slov, a to fántasma „zjevení“ a ago-reúo „mluvím veřejně“.

Helena Karlíková, Ústav pro jazyk český

„Být z něčeho tumpachový“

Je pravděpodobné, že trend špatného víkendového počasí souvisí se znečištěním

ovzduší

SVĚT OKNO DO SVĚTA

10

Nepřístupná dominanta deštivého údolí

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.to

pket

reks

.com

Machapuchare je jedním z nejpozoruhodněj-ších himálajských vrcholů. Ačkoli hora měří necelých 7 000 metrů, svým špičatým profi lem a obrovskou vertikální stěnou láká všechny odvážné horolezce. Přitom je ale znám jediný pokus o výstup na tento „Nepálský Matter-horn“, který byl učiněn už před více než půl stoletím v roce 1957. Členové britského týmu Wilfried Noyce a David Cox se tehdy zastavili 50 metrů pod vrcholem, protože slíbili, že na samotný vrchol nevstoupí. Machapuchare je totiž posvátným místem hinduistického boha Šivy. Po britském pokusu bylo navíc mínění místních obyvatel, že bůh by neměl být haněn západními lezci, vtěleno v zákon, který

prohlásil horu za posvátnou a zakázal jakékoli další výstupy.

Tato oblast má ještě jeden pozoruhodný rys. Místní správní centrum Pokhara je jen 25 kilometrů od vrcholu hory a rozkládá se v nadmořské výšce kolem 1 000 metrů. Ve vzdálenosti do 30 kilometrů od Pokhary se navíc nacházejí masivy Dhaulagiri, Annapurny (v pozadí) a Manaslu, které všechny mají výšku přes 8 000 metrů. Díky obrovskému rozdílu výšek na poměrně malé rozloze má tak město průměrnou míru srážek přes čtyři metry za rok a déšť či sníh jsou prakticky na denním pořádku. -mt

Nepálské posvátné hoře Machapuchare se kvůli jejímu

dvojitému vrcholu přezdívá „Rybí ocas“

SVĚTOKNO DO SVĚTA

11


Nejmlsnější jazýčky jsou přisuzovány národům s dlouhou gurmánskou tradicí, například Francouzům nebo Japoncům. Nejnovější výzkum ale dokazuje, že nej-citlivější chuťové buňky – alespoň co do rozlišování hořké chuti – mají Afričané. Porovnávání genetické výbavy původních obyvatel Keni a Kamerunu odhalilo, že mají velice různorodé geny kódující

v lidském těle molekuly pro vnímání hořké chuti. Evropané a Asiati nesou ve své dědičné informaci obvykle jednu ze dvou variant genu TAS2R38. V závislosti na typu genu buď vnímáme hořkou chuť slabého roztoku látky TPC, nebo ji necítí-me. Afričané jsou na rozdíl od Evropanů a Asiatů s to odlišit různě silné koncen-trace TPC. Jejich jazyky reagovaly i na velmi slabé koncentrace, které Evropané a Asiati nevnímají. -zt

Podle nové studie Steva Eckermanna z ame-rické Námořní výzkumné laboratoře ve Washingtonu přispívají hory na Antarktidě k ničení ozonové vrstvy. Klíčové chemické reakce, vedoucí k poškození ozonové vrstvy, vznikají při tzv. stratosférické polární oblač-nosti (Polar stratospheric clouds – PSC), jejíž původ byl dosud nejasný. Analýza atmosférických teplotních údajů ze satelitu nyní odhalila, že právě nad horami vznikají jakési kapsy s vysokými a naopak velmi níz-kými teplotami, dosahujími hodnot okolo -78 °C, které vytvářejí ideální podmínky pro vznik stratosférické polární oblačnosti. PSC pak napomáhá rozkladu molekul ozó-nu a zpomaluje rozpad škodlivých freonů. V průběhu let se stratosférická polární oblačnost bohužel zvětšuje, a tak i přes zá-kaz používání freonů může ničení ozonové vrstvy pokračovat. -zt

Hořké geny

Hory škodí ozónu

AFRIČANÉ MAJÍ LEPŠÍ CHUŤ

FOTO

: Shu

tters

tock

D

vous

tranu

přip

ravi

li Z

uzan

a Te

ličko

vá, J

aros

lav

Petr

a K

ateř

ina

Sed

láko

vá D

rošč

ínov

á

SVĚT MĚSÍC VE VĚDĚ

Johan Lundström a Marilyn Jones-Gotman z McGillovy uni-verzity v Montrealu provedli pokus, jehož cílem bylo zjistit, jak moc dokáže zamilovanost ovlivnit vnímání tělesných pachů. Experimentu se zúčastnilo dvacet mladých žen, které nejpr-ve vyplnily dotazník, zjišťující míru jejich zamilovanosti. Pak jim byly předloženy vycpávky, přišité na dobu sedmi dnů do podpaží bavlněných triček, ve kterých spali různí lidé, včetně partnerů zkoumaných žen. Úkolem bylo vybrat ze tří vzor-ků nejprve vůni svého milence, z dalších tří pak vůni dobré kamarádky a nakonec kamaráda. Experiment prokázal, že ženy ve stavu zamilovanosti bez problémů rozpoznají tělesný pach svého partnera i přítelkyně, ale mají problém určit vůni svých mužských kamarádů. Čím více se ženy cítily zamilovány, tím hůře určovaly právě tuto vůni. Výsledky studie podpořily teorii, že zamilovaní lidé věnují daleko méně pozornosti svým potenciálním ctitelům než lidé, kteří zrovna zamilovaní nejsou. Pokusy z předchozích let mimo jiné také dokázaly, že mozek milenců reaguje daleko silněji na fotku jejich partnera než na obrázek jiného člověka opačného pohlaví. -zt

Láska kazí čichCO OČI NEVNÍMAJÍ, TO NOS NECÍTÍ

Freonyta

hák

Skupina uměle vytvořených látek zvaných chlorfl uorouhlovodíky (CFC), ve kterých jsou atomy vodíku nahrazeny atomy chlóru a fl uoru. Vyznačují se chemickou stálostí a zkapalnitelností. Byly používány především v chladicích zařízeních a jako hnací plyny ve sprejích. Uvolňováním chloru do atmosféry freony poškozují ozonovou vrstvu. -zt

POLÁRNÍ OBLAČNOST POMÁHÁ FREONŮM

Vědecká pětiminutovka

JAKOU BARVU MÁ VESMÍR?Ačkoliv se nám vesmír jeví jako černý se stříbrnými puntíky, ve skutečnosti je spíše béžový.

KTERÝ KOV JE PŘI POKOJOVÉ TEPLOTĚ KAPALNÝ?Pouze rtuť, která tuhne při -38,9 °C. Při teplotách okolo 30 °C se stávají kapalnými také gallium, cezium a francium. Vzhledem k vysoké hustotě těchto zkapalněných kovů by na nich mohly plout například cihly.

CO SE VYRÁBÍ Z CELULOIDU?Dnes už jen pingpongové míčky a výstuže límečků, fi lm už se z celuloidu nevyrábí. Celuloid je považován za první termoplast (plastická hmota, kterou lze při každém za-hřátí znovu formovat), připraven byl poprvé roku 1856.

CO JE TO NEKRÓZA?Je to smrt buněk a tkání v živém organiz-mu, způsobená virovou či bakteriální infek-cí, nebo jinými nepříznivými vnějšími vlivy. Postiženy jsou skupiny na sebe navzájem naléhajících buněk.

CO JSOU TO BIOPLASTY?Jsou to plastické hmoty vyrobené z bioma-sy, které na první pohled vypadají stejně jako běžné plastové obaly. Bývají používány tam, kde jsou zapotřebí plasty se zkráce-nou životností.


SVĚTMĚSÍC VE VĚDĚ

Psycholog Kurt Gray z Harvard University se zabývá psychickými dopady mučení. Při tom jej zaujala možnost, že úmyslně způ-sobená bolest ničí oběť mnohem více než neúmyslná. Rozhodl se to prověřit experimentem se 43 dobrovolníky z řad studentů. Každému z nich byl přidělen partner – člen výzkumného týmu a dvojice společně řešily řadu úkolů. Při jednom dostával dob-rovolník do předloktí elektrické šoky a zároveň hodnotil výšku různých tónů. V některých případech uštědřoval člen výzkumné-ho týmu dobrovolníkovi elektrické šoky pokaždé, když přehrá-vané zvuky stoupaly. Dobrovolník záhy získal dojem, že ho jeho partner trápí úmyslně. V jiných případech byly dobrovolníkovi uštědřovány šoky náhodně a navíc mu bylo řečeno, že za to jeho partner nemůže.

Grayovo podezření se potvrdilo: stejně silné elektrické výboje hodnotili dobrovolníci jako silnější v případech, kdy byli pře-svědčeni, že jim je uštědřuje partner schválně. Na „neúmyslné“ šoky si dobrovolníci postupně zvykli a připadaly jim čím dál tím slabší. „Úmyslné“ šoky je však bolely stále stejně. -jpe

Včely informují své družky v úle o množství, směru a vzdálenosti zdroje potravy důmyslnými tanci. Požití kokainu má ale na chování včel podivný dopad – tančí mnohem intenzivněji,

přitom však nedochází ke zkreslení informace předávané tancem. Tančící včely mají v nervových buňkách zvýšené hladiny látek, jež jsou podezírány z toho, že navozují pocit sebeuspoko-jení. Kokain jejich koncentraci ještě zvyšuje. Znamená to, že včely skutečně pociťují sebeuspokojení z toho, že mohou své družky v úlu informovat tancem o zdroji potravy. -jpe

Nová generace Wilsonovy mlžné ko-mory umožňuje vědcům první detailní pohled na tvorbu sněhových vloček. Problematiku se chystá zkoumat Paul Connolly z University of Manchester v Anglii. Ke studiu mu poslouží třípatrový nerezový válec, který lze ochladit na tep-lotu -50 °C a vytvořit tak podmínky potřebné k tvorbě sněhu. Jakmile se do válce dostane stlačený vzduch, začnou se vytvářet ledové krystalky, které se postupně spojují do sněhových vloček. Connol-lyho zařízení navíc pomocí laserových paprsků vrhá stíny vloček na digitální kameru, která zaznamenává změny jejich rozměrů v průběhu padání. Díky nao-lejovaným skleněným tabulím, na nichž po dopadu vloček zůstávají jejich obrysy, lze sledovat také jejich rozmanité tvary.

Plánované pokusy by měly přispět k lepšímu porozumění

vztahu mezi sněžením a teplotou vzdu-chu a umožnit meteorologům přesnější předpověď sněhových srážek. -zt

Sítnice oka je vybavena 140 miliony svět-ločivných buněk, z nichž většinu tvoří čípky a tyčinky, které jsou pro vidění klíčové. Nedávno vědci odhalili v sítnici třetí, mnohem vzácnější typ světločivých buněk, které na světlo reagují díky mole-kulám zvláštního světločivného pigmen-tu melanopsinu. Vnímají jen intenzitu světla, a to ještě velmi zhruba. Přesto plní důležité role: řídí biologické hodiny, odliší den a noc a při silném osvícení vyšlou signál ke stažení zorničky.Tým amerických vědců vedený Mi-chaelem Do z Johns Hopkins Medical Institution zjistil, že melanopsinem vybavené buňky sítnice obsahují zhruba 5 000× méně světločivných molekul než čípky nebo tyčinky, proto je dokáže

vydráždit jen velmi ostré světlo. Když už ale tyto buňky vytvoří nervový signál, postarají se o jeho prakticky bezeztrá-tové doručení až do nervových buněk příslušných mozkových center. K přivře-ní zorničky stačí, aby v buňkách sítnice zachytilo světlo pouhých 500 molekul melanopsinu.

Reakce světločivných buněk vyba-vených melanopsinem je ve srovnání s čípky nebo tyčinkami velmi pomalá, což také souvisí s jejich úlohou v oku. Nepotřebují zaznamenávat malé nebo rychlé změny, stačí, když reagují na rozednění a západ slunce. Bez jejich „lenivosti“ a „nevšímavosti“ by náš organismus reagoval na každé zakrytí slunce mrakem jako na soumrak. -jpe

Krutá zlomyslnost

Tanec výzvědníků

NNNoN ááváá generacee WiWiWiW llllsononovyy mllmlmlžžžnnééé kkkko

Jak se rodí vločka

Strážci dne a noci

ÚMYSLNÝ ÚDER BOLÍ VÍCE

VČELY V KOKAINOVÉM OPOJENÍ

SNĚHOVÁ BOUŘE V NEREZOVÉM VÁLCI

UŽITEČNÁ LENIVOST

Bechtěrevova chorobaCho

robo

popis Je bolestivé, chronicky probíhající zánětlivé onemocnění,

které postihuje především páteř. Degenerace páteřních obratlů a zánět vazů způsobuje částečné, v konečném stádiu až úplné zkostnatění a ztuhnutí páteře. Zpočátku dochází k silnému omezení hybnosti a posléze až k držení těla v trva-

lém předklonu. Příčina nemoci dosud není zcela jasná, nemoc je dosud nevyléčitelná. Léčba je dlouhodobá, zaměřená na potlačení

zánětu a bolesti. V současnosti je touto chorobou postiženo asi 0,1 % středoevropské populace. Nemoc obvykle propuká mezi 15. a 40. rokem života a muži jsou jí postiženi asi dva až třikrát častěji než ženy. -kd


FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.c

omet

obg.

com

, Wik

iped

ia

Stra

nu p

řipra

vila

Zuz

ana

Telič

ková

SVĚT MĚSÍC V PŘÍRODĚ

V některých afrických národních parcích byl díky účinným opatřením proti pytlákům a vybudování nových vodních nádrží pozorován nárůst populace slonů. Současně však začalo z neznámých důvodů ubývat ostatních býložravců. Zdálo se, že sloni menším zvířatům škodí tím, že je odhánějí od nádrží. Francouzská bioložka Marion Valeixová z Národního centra pro vědecký výzkum ve Francii však při bližším zkoumání v Ná-rodním parku v Zimbabwe zjistila, že při setkání slonů a ostatních býložravců nedochází k žádným spo-rům. Buvoli, zebry, prasata i antilopy ustupovali slo-nům jen má-lokdy a doba jejich pití se oproti dřívějšku dokonce prodloužila v průměru o dvě minuty. Valeixová se domnívá, že se v přítomnosti obřích tluskokožců cítí bezpečněji před předátory. Biolog Todd Palmer z univerzity na Floridě vidí problém jinde, i když také v jeho teorii mají sloni klíčové místo. Palmer se domnívá, že nadměrný počet vodních nádrží pomáhá uměle udržovat příliš vysoký počet slonů, kteří spásají vegetaci v parku v daleko větší míře, než by bylo záhodno. Ostatní býložravci pak mají málo potravy a vymírají.

Téměř šedesát procent vanilky pochází z plantáží na Madagaskaru. Osmdesát procent těchto plantáží bylo nedávno

napadeno neznámou plísní. Příčinou onemoc-nění jsou pravděpodob-ně nevhodné podmínky při pěstování, k nimž se mnozí farmáři uchýlili ve snaze zvýšit úrodu, jejíž cena na světovém trhu

začala prudce stoupat asi před deseti lety a kulminovala v roce 2003. Situace mada-gaskarských plantáží je kritická a plodinu, kterou plíseň napadá od kořene a šíří se k luskům, jimž nedovolí dozrát, by mohly zachránit jen radikální změny farmářských metod.

Robert Rockwell z Amerického přírodopisné-ho muzea v New Yorku vydal v časopise Polar Biology novou studii, zabývající se změnou jídelníčku medvěda ledního, který se v po-sledních letech začal přiživovat na vejcích husy sněžní. K tomuto neobvyklému potravinové-mu doplňku se nyní může dostat zásluhou globálního oteplování, díky němuž tají ledovce rok od roku dříve a nutí medvědy k návratu na pevninu ještě v době, kdy husy sedí na vejcích. Medvědi však nejsou ještě dostatečně vykrme-ni tulením masem na náročné letní období a zásoby tuku se snaží doplnit z jiných zdrojů. Energie získaná z jednodenního úlovku tuleňů se rovná vejcím ze 43 husích hnízd. Podle vý-počtů Roberta Rockwella se však tento počet bude v následujících letech snižovat. Medvědi se totiž dostávají na pevninu každým rokem v průměru o 0,72 dne dříve, takže budou konzumovat vejce v časnějším stadiu vývoje. V tomto stavu jsou vejce výživnější, a medvědi proto vyplení menší počet hnízd. Je možné, že se husí vejce již brzy stanou klíčovým článkem jídelníčku ledních medvědů. Zásoby energie jim pomohou efektivně doplnit také proto, že jejich získání nestojí medvědy ve srovnání s lovem tuleňů prakticky žádnou námahu. Rockwell vidí budoucnost ledních medvědí na rozdíl od jiných vědců optimisticky. I když se nové klimatické podmínky podepíší na jejich zdraví a někteří z nich uhynou, věří, že se na-konec dokáží přizpůsobit, stejně jako se jim to podařilo před 125 000 lety, kdy byla hladina moří o 4 až 6 metrů vyšší než dnes a medvědi přesto nevyhynuli.

Více slonů, méně zvířat?

Téměř šedesát procent vanilky pochází

Svět bez vanilky

CO STOJÍ ZA ÚBYTKEM BÝLOŽRAVCŮ

OHROŽENÉ PLANTÁŽE MADAGASKARU

ANGLICKÁ SNÍDANĚ LEDNÍCH MEDVĚDŮ

Plch velký (Glis glis)Poz

náte

je?

Plch je noční zvířátko s jemnou srstí zbarvenou dohněda či došeda. Zadní nohy, uzpůsobené ke skákání ve větvích, jsou velké, ocas dlouhý a huňatý, uši zaoblené. Žije v listnatých lesích

a zahradách po celém území České republiky. Živí se především rostlinnou potravou. V zimě upadá do dlouhého spánku. V Česku se vyskytuje ještě plch lesní a plch zahradní, všechny druhy plchů jsou chráněné.

vém

Pět minut v přírodě

JAK DLOUHO ŽIJE MLÁDĚ KLOKANA V MATČINĚ VAKU?Asi v sedmi měsících vystrčí klokaní mládě z vaku hlavu, opustí jej však až v devíti či desíti měsících věku. Pak už do něj strká jen hlavu, když se chce napít

VIDÍ VČELY VŠECHNY BARVY?Včela vidí odstíny od ultrafi alové po žlutou, ale nevidí červenou barvu

JSOU ARAŠÍDY DRUHEM OŘÍŠKŮ?Arašídy jsou plody rostliny zvané podzem-nice olejná, která se řadí mezi luštěniny. Lusky dozrávají 3–6 cm pod zemí a obsa-hují 1 až 4 semena

KTERÉ VODOPÁDY NA ZEMI JSOU NEJVYŠŠÍ?Nejvyšším vodopádem na světě je Salto Angel ve Venezuele, vysoký 979 m

Z ČEHO TKAJÍ PAVOUCI SVÁ VLÁKNA?Pavučinové vlákno je tvořeno vodným roztokem obsahujícím 30–40 % bílkoviny zvané fi broin. Bílkoviny se postupně spojují do dlouhých vláken, která se na vzduchu a působením hmotnosti pavouka rychle protáhnou a uschnou

Vejce zachrání polární šelmu

■

■

■

■

■

■

■

■

■

■

■

■


VĚDA A TECHNIKA ROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ

Prvního března se Irsko stane první demokratickou zemí, kte-rá zakáže používání běžných žárovek. Obchody již nebudou nabízet století starou technologii, jež přetváří na světlo pouze 5 až 10 procent elektrické energie, kterou spotřebuje, přičemž zbytek vyzáří v podobě tepla. Místo nich police obchodů zaplní moderní fl uorescentní žárovky, jejichž účinnost je 40 %, a halogeno-vé a LED zdroje světla.

O změnu se snaží také Spojené státy, ale o poznání pomaleji. Ko-lem roku 2014 by všechny žárovky používané v USA měly být o 30 % efektivnější než ty momentálně prodávané. „Žárovky neodejdou,“ řekl Peter Banwell z Agentury pro ochranu životního prostředí (EPA), „ale budou splňovat minimální požadavky na účinnost.“

Před téměř padesáti lety se lidé dozvěděli, že jejich oblí-bený zvyk – kouření – je smrtelný. Letos bychom se mohli dočkat ještě hrozivější zprávy, až vědci zveřejní výsledky studie Interphone, zatím největší studie snažící se objas-nit, zda mobilní telefony způsobují rakovinu.

Výzkumníci z Interphone shromažďují a analyzují výsledky sebrané ze studií více než 6 000 nádorů pacientů ze 13 zemí. Izraelští vědci účastnící se výzkumu Inter-phone zjistili, že lidé pravidelně používající telefon mají o 50 % vyšší pravděpodobnost výskytu mozkového nádoru než lidé bez mobilního telefonu. Dále pak vědci z Velké Británie, Dánska, Norska, Švédska a Finska oznámili 40% nárůst šance na nádorové onemocnění u lidí používajících mobil déle než deset let. Studie však neprokázala znatelný nárůst u lidí používajících telefon méně než 10 let.

Nikdo zatím přesně neví, jak by telefony mohly rakovinu způsobovat. Vlny, které telefon vysílá, mají příliš malou energii na to, aby způsobily genetické změny jako například gama záření. Podle některých vědců však mohou mít nepřímý vliv na buňky, které pak začnou nekontrolovatelně růst. Tento názor ale nelze považovat za obecně přijatý.

Pokud se prokáže přímé spojení mezi užíváním telefonu a rakovi-nou, bude to znamenat konec mobil-ních telefo-nů? Těžko. Všichni víme, jak je cestování autem nebezpeč-né a jak zatěžuje přírodu, přesto jsme se automo-bilů nevzdali, jen se je sna-žíme používat moudřeji.

Vědecká laboratoř na MarsuNa podzim bude vypuštěna sonda, která bude na povrchu rudé planety hledat známky uhlíku, nejdůležitějšího stavebního prvku živých organismů. Pro své pátrání použije sonda ChemCam lasery, které vy-

střelí na povrch Marsu a následně zanalyzu-je výpary uvolněné při zásahu.

Měsíční průzkumníkNASA plánuje návrat na měsíční povrch – poté, co sonda LRO (Lunar Reconnaissance Orbiter – Měsíční průzkumná družice) najde astronautům vhodné místo k přistání. Po vypuštění 24. dubna zmapuje družice povrch Měsíce a zaměří se na póly, kde vědci před-pokládají výskyt vody.

předpovědí na rok 2009

Výtah na oběžnou dráhu, rýže zachraňující hladový svět nebo verdikt nad škodlivostí mobilních telefonů. Buďte v předstihu a podívejte se, které převratné zprávy a objevy z oblasti vědy a techniky nás čekají v letošním roce

1 Žárovky bez žáruEkologie zháší Edisonův objev

3 Poslední hovor?Verdikt o škodlivosti mobilních telefonů

2 Od Země dále

VÁCLAV TOMALA

FOTO

: Shu

tters

tock

, NA

SA

, ww

w.d

rjudy

woo

d.co

m, w

ww

.lock

heed

mar

tin.c

om, w

ww

.wik

i.lap

top.

org,

ww

w.b

mw

.com

, ww

w.y

ale.

edu

Bakterie dodává chuťVědci zjistili, že přeměnu síry, která je součástí látek obsa-žených v ovoci a zelenině, na aromatické sloučeniny thioly provozují bakterie. Výrobu thiolů zajišťuje ústní bakterie Fusobacterium nucleatum. Přidávání látek, z nichž fusobak-terie dělají thiol, by mohli využít výrobci různých dobrot.krá

tceee Život po smrtiDcera známé krasobruslařky Jayne Solimanové se na-rodila dva dny po smrti matky, která zemřela na ná-sledky krvácení do mozku. Pomocí kortikosteroidů lékaři udržovali srdeční funkce ženy a připravovali plíce nemluvněte k samostatnému dýchání.

Po letech testování na bahnitých polích se geneticky modifi kova-ná rýže odolná proti záplavám dostane na zemědělské trhy tropické Asie, následované Indo-nésií, Indií a Bangladéšem, které ji mají schválit letos. Kambodža, Laos, Nepál, Thajsko, Filipíny a Vietnam budou pravděpodob-ně následovat. Rýže, zastupující až 70 % denního příjmu kalorií asijské populace, je stále více ohrožována povodněmi, zvyšující se hladinou moří a přírodními katastrofami. Zatopená rýže pře-žije bez slunce a vzduchu pouze čtyři dny. Nové odolné varianty vydrží osm až osmnáct dní.

Gen, díky němuž rostlina šetří svou energii v případě úplného ponoření do vody, byl izolován z odolné indické rýže. Ta však měla velmi nízkou úrodnost, a tak ji vědci zkřížili s chutnou odrůdou s velkými výnosy.

Na programu jsou také plo-diny odolné proti suchu a slané vodě. Mnoho pobřežních oblastí má totiž problémy s nadbytkem soli v půdě, která omezuje růst rýže. Úspěch geneticky modifi ko-vaných plodin pomáhá bojovat se stále rostoucí spotřebou potravin, nepřízní klimatu i škůdcům.

V dubnu odpálí NASA první testovací raketu Ares 1, která je navržena pro vynesení až 25 tun těžkého nákladu na oběžnou dráhu. To jí umožní dovézt až šest kosmonautů na Mezinárodní vesmírnou stani-ci nebo čtyři kosmonauty na nižší oběžnou dráhu, kde přesednou na jiný transport směřující k Měsíci. Raketa je dvoufázová: opakovaně pou-žitelný stupeň na pevné palivo a druhý stupeň na tekutý kyslík a vodík. Pokud vše pů-jde podle plánu i s Orionem, plánovaným modulem pro posádku, může Ares 1 začít vozit posádky do vesmíru kolem roku 2015.

5 Rýže do každého počasíGeneticky modifi kované plodiny pro hladový svět

4 Výtah na oběžnou dráhuNASA testuje novou přepravní raketu

Nejstarší lidský mozek má 6 tisíc letV jeskyni Areni-1 na jihovýchodě Arménie bylo nalezeno mnoho věcí starých asi 5,9 až 6,2 tisíc let. Kromě před-mětů denní potřeby se našly i tři lebky 12–14letých dívek. V jedné z nich vědci objevili scvrklý, ale dobře zachovalý mozek, na jehož povrchu se uchovaly cévy a krevní buňky.

Dobrý spánek chrání před rýmouVýzkumníci z Carnegie Mellon University v Pensylvánii zjistili, že dlouhý spánek až trojnásobně snižuje možnost vzniku rýmy. Vzorek 153 lidí také ukázal, že příčinou nachlazení může být i špatný spánek. Lidé, kteří spali méně než 92 % času stráve-ného v posteli, byli mnohem náchylnější k nemoci.

VĚDA A TECHNIKAROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ


LEDEN Rok hvězdUnesco určilo letošní rok jako Meziná-rodní rok astronomie s důrazem na 400. výročí Galileova prvního použití teleskopu pro astronomická pozorování.

ÚNOR Oprava Hubbleova teleskopuV rámci poslední údržby Hubbleova teleskopu čeká kosmonauty pět výstupů do vesmíru o délce šest a půl hodiny. Po dokončení oprav by měl být teleskop schopen dohlédnout ještě dále a podle očekávání NASA bude úžasné obrázky posílat ještě nejméně pět let.

JARO Urychlovač částic zno-vu v akci Po zotavení z elektrického selhání, jež vedlo k úniku tekutého hélia a poško-zení části systému v září 2008, začne pokusné zařízení pro srážení částic opět fungovat.

JARO Testovací let solárního letounuSolar Impulse, první letadlo poháněné slunečním světlem, které vzlétne zcela bez pomoci, projde sérií testovacích letů. Jeho rychlost by měla být až 45 kilometrů za hodinu a dostup 8,5 kilometru, jelikož jeho kabina nebude pod tlakem.

LÉTO První jihokorejský let do vesmíruJihokorejský systém KLVS-1 (Korea Launch Vehicle System) ukončí závislost země na jiných národech při cestách do vesmíru.

ČERVENEC Lithium-polyme-rové akumulátory v běž-ných vozechHyundai uvede na trh svůj vůz pou-žívající Li-Pol akumulátory. Model Elantra LPI HEV produkuje o 90 % méně emisí než srovnatelná Elantra s benzino-vým mo-torem.

PODZIM Další elektromobilySubaru, Mitsubishi a Mini plánují uvést na trh své vlastní „plug-in“ (dobíjené ze zástrčky) hybridní elektromobily.

PROSINEC Klimatická konfe-renceKonference OSN na téma klimatických změn, uspořádaná v dánské Kodani, bude konečným setkáním, na kterém se představitelé zúčastněných zemí pokusí sestavit nový mezinárodní postup pro řešení klimatických změn – Kodaňský protokol – před tím, než jeho předchůd-ce, Kjótský protokol, v roce 2012 vyprší.

KONEC ROKU Atlas lidských genomůPo uspořádání svého prvního lidské-ho genomu v červenci minulého roku plánuje kalifornská společnost Complete Genomics zmapovat 1 000 lidských genomů letos a dalších 20 000 během roku 2010.

KONEC ROKU Počítače pro RwanduKoncem roku bude ve Rwandě položeno více než 2 200 kilometrů optických ka-belů. Rwanda se tak stane po Jihoafric-ké republice druhou zemí v subsaharské Africe se silnou internetovou infrastruk-turou. Vláda ve Rwandě také začátkem roku nakoupí 50 000 XO laptopů vyro-bených pro děti v rozvojových zemích a chce mít všechny školy propojené již v roce 2013.

Kalendář vědy a techniky

172/2009

y )iných národech při cestách do

ENEC Lithium-polyme-kumulátory v běž-ozechuvede na trh svůj vůz pou-Pol akumulátory. ModelPI HEV produkujeéně emisí než

ná Elantra -

2009

VĚDA A TECHNIKA ROK OBJEVŮ A VYNÁLEZŮ


Dinosauři přiznali barvuMinulý rok objevili vědci z Univerzity v Yale organely (části buněk) nazvané melanosomy na 100 milion let starém dinosauřím peru. Letos prozkoumají jejich tvar a koncentraci, aby určili původní zbarvení okřídle-ných dinosaurů.

Výzkum kmenových buněk pokračujeNěkolik vědeckých týmů přeprogramovalo za pomoci genů přenášených viry dospělé kožní buňky tak, aby se chovaly jako kmenové buňky embryí. Tato metoda však může vyústit v rako-

vinové bujení. Cílem letošního výzkumu je tedy nahradit viry bezpečnými chemikáliemi.

O krok blíže neviditelnostiMinulý rok vědci demonstrovali první metama-teriál působící ve spektru viditelného světla – hybrid kovu a polovodiče. Otevřeli tak cestu k praktické neviditelnosti. Prozatím by meta-materiály působící v rádiovém spektru mohly zlepšit příjem mobilních telefonů.

Zachycena záhadná černá díraAstronomové letos prozkoumají nebe kvůli důkazům o existenci vzácné černé díry střední velikosti. Vědci zkusí zjistit, proč je středně velkých děr tak málo, a pro jejich výzkum zkombinují pozorování viditelného spektra a rentgenových paprsků přicházejících z hvěz-dokup.

Novinové titulky v roce 2009

Dvojče naší modré planety by na nás mohlo čekat stovky světelných let daleko. Popravdě řečeno, ti-síce jejích dvojníků mohou být skryty ve vzdáleném vesmíru, obíhat svá vlastní slunce a možná i mít svůj vlastní život. Přestože tele-skopy identifi kovaly více než 300 planet mimo naši slu-neční soustavu, většina z nich je příliš nehostinná pro život. Jedna výjimka mezi typickými „horkými Jupitery“ je skalnatá, Zemi podobná planeta objevená v roce 2007, označená jako Gliese

581c. V dubnu tohoto roku by nový tele-skop na oběžné dráze, pojmenovaný Kepler (viz obrázek), měl začít své tříleté pátrání po dalších planetách, jako je Gliese 581c.

Bohužel nám Kepler neřekne, zda se vzdálené země hemží malými zelený-

mi mužíčky. Pravděpodobně ale na oběžných drahách najde

velké množství Zemi podobných planet vhodných pro život.

Pak lze předpokládat, že je ve vesmíru také velké

množství života a NASA bezpochyby vyrazí za jeho objevením.

Vítr při pobřeží, Hull, MassachusettsMěsto s jedenácti tisíci obyvateli plánuje ukotvit čtyři 80 metrů vysoké větrné turbíny více než dva kilometry od pobřeží. Společ-ně se dvěma turbínami na pobřeží by celá soustava mohla vyrá-bět 14 megawattů elektrické energie, což je dost pro zásobování celé místní komunity.

Solární farmy, poušť Mojave, KalifornieNa podzim tohoto roku začne výstavba solární farmy o rozloze 13 km2. Plocha bude pokryta zrcadly sledujícími slunce a odrá-žejícími jeho světlo na vrch centrální věže, kde se bude v bojleru ohřívat voda až na 540 °C. Vzniklá pára pak bude pohánět tur-bínu vyrábějící elektrickou energii. V roce 2011 by celé zařízení mohlo dodat svých prvních 100 megawattů.

Síla vln, Pembrokeshire, WalesSoučástí plánu Velké Británie zís-kávat v roce 2010 plných 10 % energie z obnovitel-ných zdrojů je instalace největší příbojové elektrárny na světě – Vlnového draka (Wave Dragon). Tři sta metrů dlouhé zařízení chytá do nádrží vlny, které při návratu do moře roztáčejí turbíny a generují sedm megawattů elektrické energie (viz obrázek).

Nic nepomůže motivovat inovativní myšlení tak dobře jako sedmimístná suma dolarů na šeku. I proto stále více vládních i soukromých společností nabízí peníze za pokrokové projekty a technologie a mnoho schopných lidí zvedá hozenou rukavi-ci. Kalifornská společnost Scaled Composites vyhrála v roce 2004 10 milionů dolarů v Ansari X Prize za své výlety na hranice vesmíru v letadle SpaceShipOne. Tento počin nastar-toval soukromé lety do vesmíru. Univerzita Carnegie Mellon zvítězila ve dvoumilionové soutěži Darpa Urban Challenge a přiblížila nás o krok blíže světu, kde se auta řídí sama.

Letos zřejmě budeme svědky vysokých odměn za objevy v oblasti genetiky a technologií použitelných při konstrukci vesmírného výtahu.

7 Hledá se nová ZeměNová hvězdárna na oběžné dráze

8 Poháněni sluncem, větrem a mořem

Největší projekty zelené energie

+1 Myšlenka ceněná zlatemOdměna za nápady, které zachrání svět

Pokud se pár šťastlivců letos ve správnou chvíli podívá k obloze, naskytla by se jim vskutku nevšední podívaná: Boeing 747 za letu párající balistickou střelu lase-rovým dělem. Po dvanácti letech vývoje a pěti miliardách dolarů investic se Agen-tuře pro protiraketovou obranu podařilo dotlačit svůj létající laser až na startovací plochu. Letos se poprvé pokusí sestřelit opravdovou raketu.

ABL (Airborne Laser – Létající laser) používá chemické reakce k vytvoření silného pulsu infračerveného světla. Když

senzory zachytí kouř z raketových motorů střely, zaměří se naváděcí laser na nejcit-livější místo (palivovou nádrž) a pak se spustí hlavní paprsek, který střelu zničí.

Samotný sestřel rozhodně není jednoduchou záležitostí. Vedoucí pro-jektu Robert McMurry Jr. jej přirovnal k pokusu hodit míč z letícího letadla do 400 kilometrů vzdáleného koše. Pokud se však zázračný hod podaří a všechny simulace se potvrdí, začne vývoj nového menšího a výkonnějšího prototypu, který by měl vzlétnout v roce 2013.

6 Létající laser startujeLetadlo ničící balistické střely čeká první let

Účastník soutěže rychlých a úsporných vozidel Automotive X Prize

VĚDASPOR O VESMÍRNOU KATASTROFU


V ědci byli přesvědčeni, že pro kosmickou srážku, která měla před 12 900 lety

způsobit vyhynutí mnoha druhů zvířeny a razantně zasáhnout do počátků osídlení Nového světa, na-shromáždili dost důkazů. Přesto se jejich teorie, zveřejněná prestižním vědeckým časopisem PNAS, setkala s dávkou skepse. Nyní přináší špič-kový vědecký časopis Science důkaz, který by měl vyvrátit hlavní námitky pochybovačů.

Máme důkaz!Před 12 900 roky vládlo v Severní Americe poměrně vlahé klima. Kontinentem se potulovala stáda mamutů a v jejich patách táhly tlu-py lovců tzv. cloviské kultury. Idyla skončila zcela náhle. Dopad zlom-ků komety na mohutné ledovce, jež zbyly na severu kontinentu po předchozí době ledové, změnil Se-verní Ameriku k nepoznání. Mamuti vyhynuli a s nimi zmizela do té doby

neuvěřitelně úspěšná kultura clo-viských lovců. Na tisíc let se vrátilo klima, jaké předtím tento kontinent zažil jen v ledových dobách. Vědci označují ochlazení patrné i v Evropě jako mladší dryas.

Dopadla na Severní Ameriku kometa, nebo ne? Pád na několik kilometrů silný ledovec sice vyvolal masové tání ledu, ale nezanechal po sobě obvyklý dopadový kráter. Zlomky komety nezasáhly horniny pod ledovcem. O to hůř se za-stáncům „dopadové teorie“ kolize dokazuje.

„Chceme důkaz o dopadu!“ vola-li skeptici. „Tady je!“ říká nyní jeden z hlavních autorů teorie Douglas Kennett. Na šesti místech Severní Ameriky našel se svými kolegy mik-roskopické diamanty ve vrstvě staré 12 900 let. Ty jsou obecně pova-žovány za neklamný důkaz srážky Země s kosmickým tělesem. Stejné mikroskopické diamanty byly naleze-ny i v tříšti vzniklé pádem asteroidu, jenž vyhubil dinosaury.

Potřebujeme dalšíKennett a jeho tým našel nano-diamanty, skryté v nitru větších uhlíkatých částic, na celé řadě

vzájemně velmi vzdálených lokalit. Na nedávném kongresu ale předsta-vil data z mnohem širšího pátrání a ta dokládají výskyt nanodiamantů starých 12 900 roků dokonce až v Evropě.

Reakce vědecké veřejnosti je i ten-tokrát rozporuplná. „Může jít o sku-tečně významný objev,“ připouští například věhlasný německý geolog Falko Langenhorst. „Ale momentál-ně nemůžu jednoznačně říct, jestli to tak je, nebo není. K tomu bych potřeboval ještě další důkazy.“

Experti se liší i v názorech na to, co Kennett vlastně našel. „Myslím, že jsou na dobré stopě, našli nanodi-amanty,“ tvrdí geolog Peter Buseck z univerzity v Arizoně. „Možná to jsou nanodiamanty a možná nejsou,“ pochybuje Langenhorst. „Jak jsem řekl, je třeba předložit další důkazy.“ Podle některých odborníků nelze ani nesporný nález nanodi-amantů považovat za defi nitivní důkaz kolize Země se zlomky komety.

Spor o kometu trváNejnovější výzkumy Dominique Schryversové z univerzity v belgic-kých Antverpách dokazují, že se uhlíkaté částice, velice podobné „impaktovým nanodiamantům“, nacházejí i v místech, kde evidentně žádné kosmické těleso nedopadlo. Například v povrchových půdách dnešních lesů, luk a bažin. Schryver-sová nacházela tyto nanočástice po celé Evropě. „Nemáme nejmenší tu-šení, odkud se tento materiál bere,“ přiznává. A tak je spor o zabijáckou kometu z doby před 12 900 roky stále nerozhodnut.

Vraha mamutů usvědčily diamanty

Odvážná teorie skupiny vědců vyvolala vášnivé spory: vyhubila mamuty v Severní Americe srážka s kometou?

JAROSLAV PETR, BIOLOG

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.n

abon

d.co

m, w

ww

.terr

ierm

an.c

om

inze

rce

Diamanty, nalezené po srážce Země s kosmickým tělesem, měří jen něko-lik desítek nanometrů. Obvykle se jim proto říká nanodiamanty. Mohou vznikat různě. Některé pocházejí z horniny asteroidů, jiné vznikají působením vysokých tlaků a teplot

při vlastním dopadu cizího tělesa. Buď se na ně promění částečky grafi tu, nebo kondenzují z uhlíku v parách vzniklých explozí po nárazu. Vyskytují se pouze ve vrstvách, jež se usadi-ly těsně před nástupem ochlazení v mladším dryasu.

Kde se vzaly nanodiamanty?

20

„Sluneční“ taxi ujelo 52 tisíc kilometrůNa ekologickém summitu v polské Poznani představil uči-tel a milovník cestování Louis Palmer zajímavé vozidlo na sluneční energii. Se svým „taxíkem“ navštívil 38 zemí a ujel 52 tisíc kilometrů. Dalším plánem ekologicky smýšlejícího Švýcara je cesta kolem světa za 80 dní.krá

tce „„„NNttss55ŠŠ

ee Nakažlivé štěstíHarvardští profesoři zdravotní sociologie přišli na to, že štěstí je uvnitř sociálních sítí nakažlivé stejně jako infekce. Vědci zjistili, že každý pozitivní sociální kon-takt zvyšuje pocit štěstí o celých 15 %.

2/2009 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE

VĚDA ČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH

S rozvojem letectví, kosmických letů a v poslední době i díky vzrůstu obliby extrémních sportů

se objevila možnost ať již chtěného či nechtěného pobytu lidí v prostorách s téměř nulovou atmosférou, nebo naopak v místech s vyšším tlakem a v prostředích se změněným složením atmosféry. Proto se tato oblast stala mimo jiné předmětem výzkumu různých vědeckých týmů.

Smrtící svět bez tlakuŽádný známý organismus nemůže trvale žít a rozvíjet se v prostředí vakua kosmic-kého prostoru. Jsou sice známy případy jednoduchých biologických ústrojí, která v kosmickém prostoru přežila relativně

dlouhý čas, ale pro složitější organismy je již krátkodobý pobyt ve vakuu nevrat-ně smrtelný.

Rychlé snížení tlaku působí několika způsoby. Jednak mechanicky dochází ke změnám objemu plynů a jejich rozpíná-ní a následnému protržení příslušných orgánů, pokud nemůže plyn dostateč-ně rychle uniknout. Rovněž se snižuje rozpustnost plynů v kapalinách, což způsobí vytvoření plynových bublinek v místech, kde je to pro organismus devastující až smrtelné (mozek, krevní řečiště). Další snižování tlaku snižuje i bod varu kapalin a jejich rychlé vypa-řování, respektive sublimaci pevných látek. Spolu s odpařováním pak může docházet k rychlé ztrátě teploty.

Než dojde k odpaření kapalin, mohou nižší organismy v podtlaku po určitou omezenou dobu žít. Bakterie tak při tlaku 3 100 Pa (cca 3 % běžné atmosféry) mohou žít déle než pět hodin. Žáby ovšem umírají už po přibližně šesti a savci po dvou minutách. Jsou ale známy pokusy, při kterých vyklíčily a rostly rostliny i při tlaku 1 000 Pa (cca 1 % běžného tlaku). Přežití jednobuněčných organismů ve vakuu je možné i poměrně dlouhou dobu, ovšem nikoliv v aktivním stavu, ale spíše v jakémsi

Na pobyt v místech s velmi nízkým nebo naopak vysokým tlakem není člověk přizpůsoben. Tělo v těchto podmínkách reaguje způsobem, který může pro každého odvážlivce znamenat smrt nebo přinejmenším trvalé následkyPAVEL KOLÁŘ

V roce 2005 sestoupil Francouz Pascal Bernabé do hloubky 330 metrů. „Po

cestě“ měl rozmístěno 20 lahví a dalších 7 s různými směsmi si dopravoval sám. Sestup se neobešel bez dramatické situace, kdy implodovala lampa a poškodila mu ušní bubínek

Než dojde k odpaření kapalin, mohounižší organismy v podtlaku po určitouomezenou dobu žít. Bakterie tak přitlaku 3 100 Pa (cca 3 % běžné atmosféry)mohou žít déle než pět hodin. Žáby ovšem

j ibli i i

Člověk na pokraji možností

21

krátceV náruči PoseidonaScott Napper ze státu Oregon přišel o svou nastávající ne-věstu Leafi l Alforquovou, když ji žádal o ruku. S mladou Filipínkou se Američan seznámil přes internet. Při obřadu u Skály sňatků se zvedla metrová vlna oceánu a přes veš-keré úsilí se dívku nepodařilo zachránit.

Oříšková směs zlepšuje metabolismusSkupina dietologů ze španělské Universitat Rovira i Virgili prokázala, že kombinace oříšků, ovoce, zeleniny a ryb po-máhá při hubnutí. Také se ukázalo, že tzv. středomořská dieta obohacená o 30 g oříškové směsi (lískový a vlašský ořech, kešu) dokáže normalizovat metabolismus.

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009

VĚDAČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH

zakonzervování, kdy změna podmínek v příznivější způsobí jejich revitalizaci.

Jak zabíjí dekompreseChorobné projevy, které jsou způsobeny mechanickými změnami tlaku plynu, se nazývají dysbarismus a poranění takto způsobené je označováno jako barotrauma. K obojímu může dojít při prasknutí kabiny letadla ve velkých výškách. Jak v takové situaci reaguje lidské tělo? V počátku po dekompresi prudce stoupne nitrohrudní tlak (proti okolí) a dojde k efektu dlouhého výde-chu. V tomto okamžiku se doporučuje neklást unikajícímu vzduchu odpor. Je-li totiž přetlak příliš velký, nebo dojde-li ke ztížení úniku plynů z plic třeba polknu-tím nebo zakašláním, může nastat jejich roztržení. Souběžně se začnou rozpínat

plyny uzavřené ve střevních dutinách. Podle svědků podobných havárií se dá tento pocit přirovnat k ráně prknem do břicha. Poté nastává kolaps. Tep se zpomalí, bývá slabý a nitkovitý, na čele vystoupí studený pot, kůže zbledne a po-stižený ztratí vědomí. Od výšky 15 000 metrů je kyslíku ve vzduchu již tak málo, že se při dýchání směr jeho proudění obrátí a kyslík z těla uniká. Ke ztrátě vědomí dojde cca do 15 vteřin. Výška patnácti kilometrů se z tohoto důvodu označuje jako fyziologická nula.

Když po dlouhém výdechu zadržíte dech, můžete prodloužit dobu před ztrátou vědomí až na cca půl minuty, přičemž trénovaní jedinci mají samozřej-mě větší šance. V případě dopravního letadla ovšem dojde při dekompresi kabiny k automatické aktivaci kyslí-kových masek. Vzhledem k poměrně rychle hrozící ztrátě vědomí se doporu-čuje nasadit masku nejprve sobě a až následně pomáhat okolí včetně dětí. Dýchání ve velkých výškách a při velmi sníženém tlaku je možné a účinné, ale jen dočasně a jen tehdy, podává-li se kyslík pod vyšším tlakem, než je v okolí. Přetlakové dýchání však zatěžuje plicní ventilaci a krevní oběh a nesmí stlačit plicní kapiláry natolik, aby jimi nemohla proudit krev. Navíc nejde jen o dýchání nosem a ústy – nízký tlak působí i na periferní kůži, kde dojde k zástavě krev-ního oběhu a vytvoří se rozsáhlé otoky. Postižený cítí brnění a pocit tlaku v kon-četinách. Nakonec, je-li tato expozice bez ochrany delší, dojde k celkovému

selhání krevního oběhu. To se objeví náhle, je provázeno závratí, tmou před očima a ztrátou vědomí. Delší existence v nízkotlakém prostředí je možná pouze za použití speciálního tlakového oděvu, v němž je možné přežít a dokonce efek-tivně pracovat poměrně dlouhý čas.

Do hor pomalu, nebo rychle S nízkým tlakem a nedostatkem kyslíku se ale nesetkáme jenom v letadlech. Už první horolezci znali příznaky nedostatku kyslíku a popisovali tyto stavy jako „hor-skou mořskou nemoc“, později se ustálilo označení „akutní horská nemoc“ – AHN. Dlouho nebylo jasné, co je její hlavní příčinou, protože se v různých horách projevovala v různých výškách. Parciální tlak kyslíku je totiž hlavní, ale ne jedinou příčinou horské nemoci. Záleží také na

fyzické kondici každého jedince, která ovlivňuje výkonnost transportního sys-tému kyslíku z plic do svalů. Že hlavním faktorem způsobujícím AHN je skutečně nedostatečný parciální tlak kyslíku, pro-kázal s konečnou platností až francouz-ský fyziolog Paul Bert. Dodání kyslíku z tlakových bomb může akutní projevy odstranit, ale postižený se musí urychleně vrátit do oblasti s vyšším tlakem.

Horolezci dobře vědí, že po několika týdnech pobytu ve vyšších nadmořských výškách se organismus dokáže přizpůso-bit. Doba v týdnech potřebná na úplnou aklimatizaci se vypočítává přibližně jako počet kilometrů nadmořské výšky násobený dvěma. Takové přizpůsobení je ale účinné pouze do výšek přibližně na úrovni stálých osad asi 5 000 m n. m. Aklimatizace ve vyšších výškách je kontra-produktivní, protože dochází k vyčerpání převyšujícímu příznivý efekt. Objev této skutečnosti vedl k přehodnocení strate-

Bakterie mohou při podtlaku odpovídajícím cca 3 % běžné atmosféry přežít i déle než pět hodin. Člověk umírá po dvou minutách

do 1 000 m n. m.v této výšce je vliv zanedbatelný

Vliv nadmořské výšky na organismus

2 000 m n. m.stálý vliv nízkého tlaku je patrný při námaze, není potřeba žádná aklimatizace

3 000 m n. m.vliv nízkého tlaku je již patrný; akutní horská nemoc (AHN) se projevuje vzácně, aklimatizace trvá 2–3 dny

4 000 m n. m.AHN je již častější s příznaky bolestí hlavy, těžkého dýchání a tlaku na prsou; aklimatizace trvá 3–6 dní

5 000 m n. m.vliv nízkého tlaku je patrný i při odpo-činku. Zvyšuje se riziko dehydratace a tím i AHN (otok plic nebo otok mozku); Aklimatizace trvá 2–3 týdny

7 500 m n. m.tato hranice se nazývá zónou smrti, aklimatizace již není možná, tělo nedokáže regenerovat, délka pobytu max. 2–3 dny; v této výšce je stálý život pro lidi nemožný

8 000 m n. m.v této výšce je již jen třetinový tlak a čtvrtina kyslíku, délka pobytu max. 12–20 hodin

Hlavním fyziologickým problémem při pobytu ve vyš-ších nadmořských výškách je snížení parciálního tlaku kyslíku ve vdechovaném vzduchu. Dýchání se prohlou-bí a stává se obtížným. Dochází ke ztrátě orientace, zúžení zorného pole, závratím a ztrátě rovnováhy, ma-látnosti a neschopnosti koncentrace. Nastupuje bolest hlavy, přidává se ztráta paměti, úzkost, podrážděnost, noční nespavost, hluchota. Postižený se nemůže bez pomoci pohybovat a nakonec ztrácí vědomí, dostane křeče a prudce se sníží tepová frekvence. Tep je

nepravidelný, časté jsou bolesti na hrudi. Průvodním znakem bývají trávicí potíže, bolesti žaludku, nevolnost, zvracení, průjmy, zácpy, otok plic a mozku.

Reakce každého člověka na nadmořskou výšku je ovšem naprosto individuální. Někdo se nedokáže aklimatizovat ani po mnohých týdnech, jiný nepotře-buje prakticky ani den. Jsou známy případy, například z doby příchodu čínské armády do Tibetu, kdy někteří jedinci jinak trvale žijící v nížině vykonávali bez aklimati-zace tvrdou fyzickou práci ve výškách nad 5 000 m.

Akutní horská nemoc – AHN


VÍTE ŽE?Současné hloubkové rekordy

250 m – Alexej Molča-nov, 10. 5. 2008, volné potápění s ploutvemi

330 m – Pascal Ber-nabé 5. 6. 2005, ponor s přetlakovými lahvemi

701 m – Theo Mavros-tomos, 1992; simulace ponoru v tlakové komoře

FOTO

: Shu

tters

tock

, leo

nc.fr

ee.fr

, Wik

iped

ie, w

ww

.nat

iona

lmus

eum

.af.m

i, gr

in.h

q.na

sa.g

ov, w

ww

.scu

bare

cord

s.co

m

gie výstupů na horské vrcholy a umožnil tak jejich návštěvu i mnohem hůře dispo-novaným jedincům. Aklimatizace ovšem není u většiny lidí trvalá a po delším po-

bytu organismus trpí vyčerpáním rezerv. Nakonec může dojít ke chronické horské nemoci, tzv. Mongeho chorobě.

Nebezpečně moc kyslíkuSměs plynů v atmosféře je pro člověka ideální, protože je jí naše tělo dokonale přizpůsobeno. Pokud je však třeba zajis-tit dýchání v prostředí kosmických lodí nebo ponorek, je tato směs z různých důvodů nevhodná. Již v minulém století přišli technici na nápad používat k dý-chání čistý kyslík. Za normálního tlaku lidé vdechují v atmosféře 60% obsah kyslíku. Byly činěny pokusy s dýcháním čistého kyslíku a dospělí jedinci bez problémů snášeli pět dní v kyslíkové at-mosféře bez jakýchkoliv následků. Přesto se za bezpečnou považuje hranice ma-ximálně dvou dnů. U většiny pokusných osob se po cca šesti hodinách objevují subjektivně nepříjemné pocity sucha v ústech a píchání za hrudní kostí. Čistý kyslík prokazatelně poškozuje výstelku kapilár a buňky hlenového povrchu dý-chacích cest. Trvá-li inhalace čistého O2 déle než 24 hodin, objeví se další toxické příznaky v oblasti srdečně cévního systé-mu. Novorozenci jsou na zvýšený obsah kyslíku v atmosféře ještě citlivější.

Kromě fyziologicky nepříznivých účin-ků je čistá kyslíková atmosféra i nesmír-ně nebezpečná svou vysokou reaktivitou. Hoří v ní bez problémů i látky za nor-málních okolností téměř nehořlavé. Tato vlastnost se stala osudná posádce Apol-

la 1, když při nácviku v roce 1967 došlo k požáru v kabině a všichni uhořeli.

Euforie, která zabíjí Z výše uvedených důvodů je kyslík nutné míchat s nějakým jiným, fyziologicky inertním plynem. Standardně se nabízí použití klasické kyslíko-dusíkové atmo-sféry. Dusík má ale jednu nepříjemnou vlastnost – poměrně dobře se rozpouští v krvi. Za normálního tlaku (0,1 MPa) je v tkáních těla muže střední postavy rozpuštěn přibližně litr dusíku a malé množství jiných plynů. Při pobytu v pře-tlaku se ale množství rozpuštěného plynu zvětšuje (Henryho zákon). Při prudké dekompresi se zase může rozpuštěný plyn uvolnit přímo v tkáních v podobě bublin. Tyto bubliny jsou hlavním patogenetic-kým faktorem vzniku a rozvoje dekom-presní nemoci (decompression sickness – DCS) dříve známé jako kesonová nemoc u potápěčů nebo desaturační aeropatie u letců. Obojí může způsobit smrt nebo ochrnutí s trvalými následky.

Druhá nepříjemná vlastnost dusíku trápí více potápěče. Je známá pod po-jmem dusíková narkóza. Řada potápěčů pracujících v hloubce 50 m popisovala

zvláštní stavy ospalosti, zhoršení úsud-ku, chuťové, čichové a sluchové přeludy, někdy provázené brněním prstů, rtů i špičky jazyka, a zvláštní pocit euforie. Traduje se, že každých 12 m hloubky má na potápěče stejný vliv jako jedna sklen-

ka Martini na lačný žaludek, tzv. „zákon Martini“. (Za úvahu stojí myšlenka, zda parciální tlak dusíku v zemské atmosféře odpovídající podle této defi nice první sklence Martini není důvodem, že je pro nás život vůbec snesitelný.) Dělníci v ke-sonech nebo pokusné osoby si v přetla-kových nádobách zpívali a smáli se často bezdůvodně jakékoliv maličkosti. Až na výjimky byl tento stav všem příjemný.

Je přitom zajímavé, že čichové a chuťové přeludy mají pouze potápěči a nikoliv pokusné osoby v přetlakových nádobách. Se zvyšujícím se tlakem eufo-rický pocit roste, až nakonec dojde k ha-lucinacím a následně ke ztrátě vědomí. Jacques Y. Cousteau tyto stavy popisuje ve své knize Svět ticha. Jeho přítel si při dosažení hloubky 120 m v návalu euforie strhl z obličeje dýchací přístroj a utonul. Za ještě relativně bezpečný se považuje tlak odpovídající hloubce max. 60–75 m.

Ideál se pořád hledáPodobné vlastnosti jako dusík mají i jiné inertní plyny, jejichž narkotický účinek je přímo úměrný molekulové váze. Za zmínku stojí zjištění, že dýchací směs kyslíku s xenonem způsobuje narkózu u lidí již za obyčejného tlaku. Naopak směs kyslíku s heliem (He) má 5× menší narkotický účinek než dusík.

Při hledání optimální dýchací směsi se musí brát v úvahu i viskozita silně stlačených plynů, kdy jejich dýchání může být velmi namáhavé. V současnosti se pro běžné potápění používá směs dusíku a kyslíku se zvýšeným obsahem O2. Umožňuje sice potápění jen do menších hloubek než při potápění s běž-ným vzduchem, ale zato omezuje riziko dekompresní nemoci. Dále se používají


Pod vlivem „dusíkové narkózy“ mají potápěči euforické stavy . Přítel J. Y. Cousteaua si v takovém stavu strhl z obličeje dýchací přístroj a utonul

Za normálního tlaku (0,1 MPa) je v tkáních těla muže střední postavy rozpuštěn přibližně jeden litr dusíku a malé množ-ství jiných plynů. Za přetlaku se množství rozpuštěného plynu zvětšuje a při prudké dekompresi, která nastane například při rychlém vynoření potápěče, se rozpuštěný plyn může uvolnit v podobě bublin přímo v tkáních. Tyto bubliny pak mechanicky poškozují tkáně tím, že je stlačují a trhají. Dále pak mohou stlačovat drobné cévy a nervy, nebo uvnitř fi xních struk-tur, jakými jsou třeba kosti, omezovat průtok krve. Mohou také zapříčinit srážení krve nebo v žilách způsobit plynovou embolii plic či jater. Starším názvem dekompresní nemoci je kesonová nemoc.

Jak funguje dekompresní nemoc

Podobnému prostředí jako horolezci jsou vystaveni vyznavači balónového létání. Při jednom z prvních pokusů o výškový rekord došlo k tehdy nečekané tragédii. V roce 1875 vy-stoupal Gaston Tissandier v balónu Zenith spolu se dvěma druhy do výše 8 600 m. Dva vzduchoplavci se udusili a sám Tissandier sice přežil, ale natrvalo ohluchl. Na vzduchoplavbu nezanevřel a v roce 1883 sestrojil s bratrem Albertem první balón s elektricky poháněnou vrtulí, s nímž se jim podařilo plout i proti větru. Pozdější pokusy o výškové rekordy se již prováděly ve speciálních tlakových kabinách s dostatečnou zásobou kyslíku.

1804 – francouzští vědci J. L. Gay-Lusac a J. B. Biot dosahují výšky 7 376 m

1875 – G. Tissandier 8 600 m

1932 – švýcarský profesor A. Piccard se svým asistentem M. Cosynsem dosáhli výšky 16 201 m

1960 – Joe Kittinger vystoupal do výšky 31 332 m a uskutečnil odtud svůj druhý a zatím nejdelší stratosférický seskok (viz Skoky z nebes)

1961 – Američané M. D. Ross a W. A. Prahther dosahují výšky 34 668 m

1966 – dosud platný výškový rekord drží Nick Piantanida (USA), který dokonce vystoupal do výše 37 750 m. Bohužel svůj rekord zaplatil při přistání životem.

Nebezpečné výšky v balonu

Při rekordním výškovém pokusu v roce 1875 Gaston Tissandier trvale ohluchl. Jeho druhové Joseph Croce-Spinelli a Théodore Sivel let nepřežili


různé směsi kyslíku s heliem nebo neonem. Potápěči testují a používají různé kombinace dýchacích plynů i pro různé hloubky, aby dokázali zkrátit na co nejmenší dobu čas potřebný k dekompresi. Doposud se ale hledá ta „nejoptimálnější“ vari-anta a nové objevy v této oblasti nejsou vyloučeny.

Rekordy a nutnost přežitíMezi různými směsmi kyslíku s dalšími plyny se testuje i dý-chací směs s vodíkem, která je však použitelná pouze pro větší hloubky a musí být při ponoru kombinována s jinými směs-mi. Právě vodíkový „koktejl“ byl použit při experimentech simulovaného sestupu, které se uskutečnily v rámci projektu HYDRA 10 (COMEX Francie) v roce 1992. V průběhu experi-mentu přešel jeden z potápěčů Theo Mavrostomos do menší komory a sestoupil na cílovou hloubku 701 m. Drží tak rekord absolutně nejhlubšího sestupu, i když se jednalo pouze o simu-laci ponoru v tlakové komoře. Následoval výstup (dekomprese) v trvání 559 h (přibližně 23 dní).

V nouzových situacích akut-ního ohrožení života, jakým je konkrétně ztroskotání ponorky, může člověk i bez jakýchkoliv po-můcek překonat všechny nástra-hy hlubin. Paradoxně se ukázalo, že statisticky vzato použití po-můcek naopak snižuje pravděpo-dobnost přežití. V tréninkových střediscích amerického námoř-nictva se běžně cvičí opuštění ponorky z hloubky 30–90 m. Jediný povel je „vydechuj a plav“. Při průměrné rychlosti stoupání 0,5–1,5 m/s dosáhne člověk hladiny do 60 vteřin. Jediné pra-vidlo je neustále vydechovat, aby rozpínající se plyn v plicích nepo-škodil organismus námořníka. Dekompresní nemoc v tomto

případě nehrozí, protože pobyt ve vysokém tlaku před opuště-ním ponorky je velmi krátký.

Současní vyznavači sportu freediving – volného potápění bez přístrojů – se celkem běžně

vlastními silami dokážou ponořit a znovu vyplavat do hloubek oko-lo 90–100 m. Nejhlubší sestup ve volném potápění na „jeden ná-dech“ bez podpůrných přístrojů uskutečnil freediver Alexej Molča-nov, který takto 10. května 2008 dosáhl hloubky úctyhodných 250 metrů. I na tomto příkladu je vidět, jak se člověk přes veškeré nástrahy a záludnosti dostává stále dál i v prostředí, které je mu vyloženě nebezpečné.

1/3

inze

rce

Joe Kittinger se jako zkušební pilot letecké základny Holloman v Almo-gordu (Nové Mexiko) účastnil projektu Manhigh, při němž v přetlakové gondole balónu dosáhl 2. června 1957 výšky 29 000 m. Gondola se pak stala přímým předchůdcem kosmické lodi Mercury.

Dne 16. srpna 1960 Kittinger nastoupil do speciálně upraveného balónu Excelsior III plněného heliem. Po půldruhé hodině vystoupal do výšky 31 332 metrů a uskutečnil odtud svůj druhý a zatím nejdelší stratosfé-rický seskok, který byl kdy učiněn. Již několik týdnů před seskokem pod-stoupil speciální dietu, která měla za úkol minimalizovat případné množství plynů v jeho střevech a tělních dutinách. Seskok z výšky, kde se pohybují pouze speciální letouny a kde teplota klesá na -72 °C, trval 13 minut a 45 sekund. Samotný volný pád trval 4 minuty a 36 sekund. Kittinger při něm dosáhl rychlosti 988 km/h, a byl tedy prvním člověkem, který překonal rychlost zvuku bez jakéhokoliv motoru. Vinou netěsnosti rukavice mu cestou dolů omrzla ruka, ale celý experiment přežil bez dalších problémů.

V současnosti se tento relativně starý rekord snaží překonat Francouz Michel Fourniere (64 let). Jeho zkušenosti s více jak 8 500 seskoky (z toho 100 seskoků provedl z velmi vysokých výšek) mu dávají velké šance na úspěch. Pokud vše bude probíhat podle plánu, má Michel Four-nier překonat hned 4 světové rekordy: v délce seskoku, v dosažené výšce pomocí balónu, v délce volného pádu a v dosažené rychlosti volného pádu. Během seskoku by měl dosáhnout rychlosti 1 600 km/h (tj. 1,5 násobku rychlosti zvuku v dané výšce) a překonat tak zvukovou bariéru. Tato snaha o rekord není samoúčelná, ale má ukázat případné další nové cesty k záchraně astronautů.

Skoky z nebes

Ohořelý interiér Apolla 1, kde ve velmi vznětlivé čistě

kyslíkové atmosféře uhořeli astronauti Virgil I. Grissom, Edward H. White a Roger B. Chaffee. Tlak kyslíku byl sice snížen natolik, aby odpovídal výšce 4 500 m, při kterém je vdechování kyslíku relativně neškodné, ale oxidační vlastnosti bohužel zůstaly

Joe Kittinger při svém rekordním

stratosférickém seskoku v roce 1960

VF_08_374_Svet_73x297_23.01.indd 2 7.1.2009 10:25:31



Při pádu z velkých výšek je velmi důležité zachovat klid. Uvolnění mimo jiné způsobí, že síla dopadu je méně přenesena na vnitřní orgány

Z řejmě nejznámější citát generála Arthura McAuliffa zní: „Jestliže se vám nepovede první pokus, pak

seskoky s padákem rozhodně nejsou pro vás.“ I když věta pouze jinak vyjadřuje to, o čem vypovídají statistiky, přesto je mož-né přežít skok nejen například z deseti či dvaceti metrů, ale rovněž volný pád z výš-ky několika kilometrů. Na světě žijí stovky a možná tisíce lidí, kteří jsou doslova žijícím důkazem této pravdy. Pomiňme tedy nepravděpodobnost, s jakou dále popisované výchozí okolnosti mohou nastat, a soustřeďme se na to, že takovou situaci opravdu lze přežít a velmi výrazně napomoci štěstí, které zde samozřejmě hraje obrovskou roli. Takže – jste bez pa-dáku, nebo máte na zádech padák, který

není funkční, a řítíte se k zemi rychlostí kolem 200 km/h. Co uděláte, abyste maximalizovali šanci na přežití?

PŘEŽÍT VOLNÝ PÁDZpomalte a vybírejteJestliže skočíte z výšky dvanácti kilometrů a budete se směrem k zemi pohybovat volným pádem, vaše rychlost se asi po 14 vteřinách ustálí na cca 200 km/h. Během této doby urazíte vertikálně asi 550 metrů, což mimo jiné znamená, že je vlastně jedno, zda spadnete z výšky pěti set metrů, nebo několika kilometrů. Vaše rychlost při dopadu bude v obou případech stejná. Pád z výšky několika kilometrů je tedy oproti pádům z výšek stametrových

vlastně výhodný, protože máte dost času, abyste se na dopad připravili.

Především musíte rychlost pádu zpo-malit tím, že maxi-malizujete odpor vzduchu, jenž vaše tělo při vertikálním pohybu překonává. Ideální je zaujmout držení těla, které používají parašutis-té (viz fotografi e), a k tomu rozepnout třeba bundu, abyste

odpor vzduchu ještě zvýšili. Jakmile stabilizujete svoji pozici, vyhlédněte si nejvhodnější místo dopadu, které je při pádu z opravdu velkých výšek zásadním faktorem přežití. Nejméně vhodné jsou betonové plochy a jiné nepoddajné ma-teriály, nebo velmi nerovná místa, kde se špatně rozloží dopadová síla. Nejlepším povrchem pro dopad je hluboký sníh, čerstvě zorané pole, mokřina, hluboká voda nebo hustá vegetace (kde ovšem číhá nebezpečí v podobě špičatých, nahoru namířených větví). Ideálním mís-tem pro dopad jsou příkré svahy, které se postupně zvolňují, takže váš vertikální pohyb se nezastaví náhle. Pokud se nacházíte nad hustě obydlenou oblastí, bude se ideální místo dopadu vybírat jen velmi těžko. Skleněné a plechem kryté střechy, plátěné markýzy a auta mají ovšem přednost před ulicemi a rovnými betonovými střechami.

Kontrolovaný uvolněný pád Aby vám výběr vhodného místa byl co platný, musíte se k němu samozřejmě do-stat. Než dopadnete, můžete horizontálně urazit až tři kilometry. Pohybu dopředu docílíte tak, že z pozice zachycené na fotografi i přitáhnete ruce blíž k ramenům a natáhnete nohy. Dozadu se budete pohybovat, když naopak ruce natáhnete víc dopředu a co nejvíc ohnete nohy v ko-lenou, jako byste se chtěli patami zezadu

dotknout hlavy. Otáčení ze stabilizované pozice docílíte natočením horní polovi-ny těla pravým (otáčení doprava) nebo levým (otáčení doleva) ramenem dolů.

Uvolněte se, prosím – především v bezprostředních okamžicích před dopadem! Tahle rada se rozhodně snad-něji vysloví než provádí. Výzkumy pádů z velkých výšek každopádně prokázaly, že osoby, jež byly při pádu relativně v klidu, utrpěly v průměru méně rozsáhlá zranění než ti, kdo se nacházeli ve stavu vrcholné paniky a napětí. Obdobně lidé, kteří chtějí dobrovolně skoncovat se životem nebo jsou při pádu pod vlivem narkotik, mají podle průzkumů větší šanci přežít, přičemž důvodem je zřejmě právě větší uvolnění. Jestliže jsou totiž vaše svaly v napětí, síla dopadu bude bezprostřed-něji přenesena na vnitřní orgány.

Jak ale na to? Jednou z možností, jak zůstat relativně v klidu, je soustředit se na výše uvedené úkony a cíl, kterého chcete dosáhnout. Vaše myšlenky se tak alespoň částečně odvedou od bezpro-středního ohrožení života.

Pozor na odrazyNejdůležitější pokyn pro samotný kontakt se zemí je totožný s tím, co vám napovídá instinkt – dopadněte nohama napřed. Jde sice o relativně malou plochu, ale vaše chodidla a nohy tak absorbují největší část kolizní síly. Držte nohy a chodidla pevně u sebe, aby se dotkly země ve stejný okamžik, a dopadejte na špičky. Zároveň mějte pokrčená kolena. Spodní část vaše-ho těla tak absorbuje náraz nejefektivněji. Tato pozice může podle prováděných výzkumů snížit intenzitu dopadové síly až

Základní pozice, kterou musíte

při volném pádu zaujmout, abyste maximalizovali odpor vzduchu a minimalizovali rychlost pádu

Jak přežít katastrofuVolný pád z velké výšky, ztroskotání letadla, autonehoda. V těchto extrémních situacích rozhoduje o vašem přežití nejen štěstí, ale ve velké míře také duchapřítomnost, rychlé reakce a předvídavostMAREK TELIČKA

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.s

kyst

helim

it.ne

t, w

ww

.pop

ular

mec

hani

cs.c

om

Snažte se převést část kolizní síly ve valivý pohyb. V okamžiku dopa-du se rukama chyťte zadní části stehen a skloňte hlavu na prsa. Je ovšem velmi pravděpodobné, že se po dopadu opět odrazíte směrem vzhůru. V tom okamžiku se v prvé řadě snažte znovu přistát na nohy a chraňte si před zraněním hlavu. Jsou známy případy, kdy lidé přežili první kontakt se zemí, ale smrtelné zranění utrpěli při druhém dopadu. Kryjte si hlavu tak, že sepnete ruce v týlu, aby vám lokty trčely před obličej. Je samozřejmé, že se budete pohybovat mnohonásobně vyšší rychlostí než při zdařeném seskoku padákem a možnosti ovládání vlastního těla budou nesmírně omezené. Klíčové je snažit se kontrolovat své pohyby, být si vědom okolí a i po zpětném odrazu se snažit dopadnout zpět na nohy, bok nebo alespoň záda. Fatální je samozřejmě dopad hlavou napřed.

Není vyloučené, že díky hroma-dě adrenalinu ve vašich žilách se v prvních okamžicích po dopadu nebudete ani cítit zraněni. Jestliže je to jen trochu možné, snažte se co nejrychleji sehnat první pomoc.

PO VLASTNÍCH ZE ZTROSKOTANÉHO LETADLA Než se něco staneNavzdory hrozivým záběrům ha-varovaných letadel, které lze občas vidět v rámci televizního zpravo-dajství, je potřeba říct, že letecká doprava je velmi bezpečný způsob cestování. Letecké společnosti každý rok přepraví kolem dvou a půl miliardy lidí a pravděpodobnost, že jako pasažér zemřete při pádu letadla, je jedna ku devíti mili-onům! Pokud se přesto stanete účastníkem letecké nehody, mějte na paměti, že při 95 % těchto případů přinejmenším někdo přežije. V rámci 568 leteckých nehod (jsou zde započítány i drob-né kolize), které se odehrály mezi roky 1980–2000 v USA, se zachrá-nilo dokonce více než 90 % všech účastníků. Mnohé záleží na vaší připravenosti, proto pro nejhorší případ mějte na paměti několik následujících rad.

Vyberte si sedadlo – I když napří-klad ofi ciální vyjádření Boeingu tvrdí, že žádné sedadlo není více nebo méně bezpečné, statistiky hovoří jasně – pasažéři v zadní části letadla mají vyšší šance na přežití než ti, kdo sedí vepředu (viz nákres). Jestliže můžete, zvolte místo vzadu, co nejblíž nouzového východu a v uličce.

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 25

VĚDAČLOVĚK V MEZNÍCH SITUACÍCH

inze

rce

Čím více roste rychlost pádu, tím větší je odpor

vzduchu, který brání jejímu zvyšování. U parašutisty se po pádu do hloubky cca 550 metrů rychlost nakonec ustálí na hodnotě asi 200 km/h

vvvzzzzpppppp5555uuuu

800 m 159 km/h

700 m 225 km/h

600 m 276 km/h

500 m 318 km/h

400 m 356 km/h

300 m 390 km/h

200 m 422 km/h

100 m 451 km/h

0 m 478 km/h

120 km/h

165 km/h

180 km/h

190 km/h

197 km/h

200 km/h

200 km/h

200 km/h

200 km/h

890 m 50 km/h

850 m 112 km/h

50 km/h

100 km/h

Žulový masiv El Capitan v Yosemitském národním parku měří něco přes 900 metrů. Na obrázku je vidět, jak by se zrychloval předmět s minimálním odporem vzduchu (napří-klad kámen) vržený z jeho vrchní hrany směrem dolů, v porovnání s rychlostí padajícího člověka, který ve volném pádu zaujme základ-ní parašutistickou polohu. Po zhruba půlkilometrovém pádu se rychlost padajícího ustálí, kámen padá stále rychleji

Podle průzkumu, který prováděl server Popular Mechanics, mají pasažéři v zadní části letadla asi o 40 % větší šanci na přežití. Tyto závěry vycházejí z výzkumu 20 nehod, kde byli jak usmrcení, tak lidé, kteří nehodu přežili

890 m0 m

Parašutista versus kámenJak se zrychluje volný pád

Šance na přežití v padajícím letadle

49 % 56 % 56 % 69 %přední řady před

křídlemnad

křídlemzadní

část kabiny

výšk

a od

zem

ě

znač

kové

pro

dejn

y G

alax

y:Pr

aha,

Brn

o, P

lzeň

, Ost

rava

,H

rade

c K

rálo

vé, L

iber

ec.

ww

w.g

alax

y.cz

Výh

radn

í dod

avat

el.

Zalo

žena

199

6. O

d ro

ku 2

003

nej

větš

í dis

trib

uto

r AV

S p

říst

rojů

v E

vro

pě.

Nab

ízím

e ře

šení

fin

ančn

í kr

ize:

inv

estu

jte

do t

rval

ých

hodn

ot, d

o se

be s

ama,

a je

ště

buďt

e v

poho

dě!

Třic

etip

roce

ntn

í sle

vana

vše

chny

AV

S př

ístr

oje.

AV

S p

říst

roj

Vyv

íjen

NA

SA a

no

site

liN

ob

elo

vých

cen

.V

ynik

ajíc

í ú

čin

ky,

jed

no

du

ché

po

uží

ván

í.

r

ychl

é od

stra

nění

str

esu

a

úna

vy

ú

činn

é ře

šení

nes

pavo

sti,

d

epre

sí,

úzko

stí,

bole

stí a

j.

z

rych

lení

uče

ní

p

sych

ická

vyr

ovna

nost

ps

yc

ho

wa

lk

ma

n

30%

Na

nejle

vněj

ším

AV

S př

ístr

oji -

Gal

axy

ušet

říte

1.0

35 K

č.M

ísto

3.4

51 K

č je

j nyn

í kou

píte

ve

slev

ě po

uze

za 2

.416

Kč.

Na

nejd

ražš

ím A

VS

přís

troj

i - L

axm

anu

ušet

říte

7.1

40 K

č!M

ísto

23.

800

Kč

jej n

yní k

oupí

te v

e sl

evě

za 1

6.66

0 K

č.

Slev

a, k

terá

se

nebu

de n

ikdy

opa

-ko

vat!

Pla

tí v

prod

ejná

ch a

e-s

hopu

Gal

axy,

do

konc

e ún

ora

2009

.N

esčí

tá s

e s

jiným

i sle

vam

i.K

atal

og A

VS

přís

troj

ů za

sílá

me

zdar

ma

do 4

8 ho

din.


Vhodně se oblečte – Vysoké podpatky a vlající róby v případě potřeby ztěžují váš pohyb v troskách letadla. Měli byste mít dlouhé kalhoty, dlouhé ru-kávy a pohodlné boty. To vše vás navíc může chrá-nit před popáleninami. Pokud existuje možnost pádu v chladných oblastech, mějte po ruce bundu.

Věnujte pozornost instrukcím a pokynům leteckého personálu – Nepodlehněte dojmu, že po dvacátém letu už všechno víte a vše si pamatujete. Každý typ letadla má trochu jiné bezpečnostní in-strukce. Jestliže sedíte u dveří, dobře si je prohléd-něte a ujistěte se, že víte, jak je otevřít.

Buďte všímaví – Hned po nasednutí najděte dva nejbližší východy a spočítejte řady mezi nimi a vaším sedadlem. Možná je budete muset hledat ve tmě nebo kouři.

Připoutejte se – Mějte bezpečnostní pás po celou dobu letu zapnutý. Jestliže letadlo ztrosko-tá v době vašeho spánku, určitě nebudete litovat. Pás mějte v oblasti pánve, která dokáže absor-bovat i velmi intenzivní zatížení, a utažený. Každý volný centimetr násobí náraz, kterému budete při pádu vystaveni, a posunutí pásu do oblasti žaludku znamená téměř jistá vnitřní poranění.

Domluvte se – Jestliže cestujete s rodinou, dopředu si s partnerem rozdělte odpovědnost za děti. Je snažší, když jeden rodič pomáhá jednomu dítěti, než když se jeden druhému pletete pod ruce.

Když letadlo padáVšechny předchozí rady tvoří jakýsi soubor preventivních opatření. Pokud se dostanete do turbulence, letadlu vysadí motory nebo bude porušen plášť letounu, už sotva ovlivníte napří-klad pozici vašeho místa. Stále ovšem zbývá dost času, abyste se připravili na náraz.

Zachovejte klid – I v tom nejhorším vraku máte šanci na přežití. Maximalizujete ji tím, že budete uvažovat a jednat racionálně a metodicky.

Pomozte nejprve sobě – V případě, že dojde k porušení ochranné atmosféry letadla a před vámi se objeví kyslíková maska, bez prodlení si ji nasaďte a pak teprve pomáhejte jiným. Od okamžiku, kdy v kabině začne klesat tlak, máte před upadnutím do bezvědomí asi 15 vteřin, pak už bez masky nikomu nepomůžete.

Připravte se – Pád letadla je nevyhnutelný a vy máte ještě nějakou dobu, abyste se připravili? Zopakujte si pozici východů a zkuste si uvědomit, na jaký povrch letadlo zřejmě dopadne. Při pádu na vodní hladinu budete potřebovat záchran-nou vestu, kterou ovšem uvnitř letadla nenafu-kujte (ztížil by se tím váš pohyb). Má-li letoun nouzově přistát v chladné oblasti, oblečte si

bundu nebo alespoň připravte deku. Před pádem zaujměte jednu z doporučených bezpečnostních pozic (viz nákres).

Chraňte se před kouřem – Oheň a kouř mají na svědomí vysoké procento obětí nehod. Přikryjte si nos a ústa, abyste kouř (vzhledem k interiérovým materiálům na palubě letadla pravděpodobně velmi hustý a toxický) co nejvíce fi ltrovali. Jestliže máte možnost dát si před ústa vlhkou látku, udělejte to. Pohybujte se při zemi, kde je kouř zpravidla nejřidší.

Buďte rychlí – Vdechováním kouře v hořícím letadle nejpozději do dvou minut upadnete do bezvědomí, navíc se nedá podceňovat nebezpečí ex-ploze. Neztrácejte proto čas a bez prodlení opusťte palubu. Nesnažte se zachránit svá zavazadla! Je-li to možné, zkuste zjistit, který ze dvou nejbližších východů je bezpečnější. Před jedním z nich může být například oheň.

Kliďte se z cesty – Utíkejte přinejmenším 150 metrů od letadla směrem proti větru. Pokud jste dopadli do vody, plavte co nejdál od vraku.

JAK PŘEŽÍT AUTONEHODUVzhledem k intenzitě současného provozu není vů-bec vyloučené, že se jako aktivní řidič někdy stanete účastníkem dopravní nehody. Ačkoli bezohlednost některých řidičů dělá někdy z vozovek ruskou ruletu, mnohem více než v předchozích případech se dá nejhoršímu zabránit prevencí.

Připraveni na srážku?Vedle toho, že budete mít funkční brzdy, bez-pečnostní pásy a airbagy a budete se snažit řídit tak, aby k žádné nehodě nedošlo, měli byste si vypěstovat několik následujících návyků a do-

držovat je při každé jízdě vozem. V prvé řadě se soustřeďte na dění na silnici, příliš se nerozptyluj-te hovorem se spolujezdci a netelefonujte. Seďte zpříma aspoň 15 cm od volantu, abyste zabránili vážným poraněním hrudníku, které vám může způsobit expandující airbag, nehrbte se a nedá-vejte žádné předměty na kryt airbagu. Opěrky by měly být v kontaktu s vaší hlavou v oblasti nad ušima. Většinou jsou staženy příliš nízko, což při nárazu zezadu funguje podobně jako úder karate do zátylku. Horní část pásu musí vést přes hruď a rameno, spodní přes pánev a nikoli přes břicho (viz bod „Připoutejte“ se v části o letecké neho-dě). Všechny volně ložené předměty (zejména

pod zadním sklem), které by v případě nárazu účinkovaly jako smrtící projektil, umístěte do dveřních kapes nebo do kufru. Když musíte zasta-vit, například na červenou na semaforu, sledujte dění za vámi ve zpětném zrcátku. V případě, že si budete vědomi blížící se srážky, máte větší šanci vyváznout se zdravou kůží.

„Neuhýbejte“ nárazuPředpokládejme, že je váš automobil vybaven vším, co je potřeba pro minimalizaci následků nehody, a vy sami jezdíte tak opatrně, jak je to možné. To znamená, že jste pro vlastní bezpečnost a bezpeč-nost vašich spolujezdců udělali maximum. Jestliže se přesto dostanete do situace, kdy je srážka nevyhnutelná, měli byste před nárazem zaujmout vzpřímenou pozici. V tomto postavení vašeho těla fungují záchranné systémy automobilou nejefektiv-něji. Nakloněním se dopředu zkracujete zónu, v níž funguje záchranný pás, a dostáváte se blíž prudce expandujícímu airbagu. Pravděpodobnost zranění hlavy a krku se tím zvyšuje. Pokud tedy máte čas reagovat, nesnažte se v žádném případě zaujmout

nějakou obrannou pozici, ale, ač je to samozřejmě velmi těžké, zaujměte co nejpřirozenější posez. Jestliže očekáváte náraz zezadu, pevně přitiskněte hlavu k opěrce.

Je-li to možné, pokuste se, aby došlo k nárazu zepředu nebo zezadu, protože konstrukce vozů je v tomto směru nárazu pevnější než při boční srážce. Při nárazu z boku je teoreticky vždy lepší, když dojde ke kontaktu s přední nebo zadní částí vozu – síla nárazu se tak částečně přemění na ener-

gii, která auto roztočí. Nejhorší je přímý náraz na střední část boku automobilu. Těžko říct, zda ale budete mít šanci přesné místo kontaktu ovlivnit.

V každém případě se pevně držte volantu (pa-sažéři opěrky hlavy). Někdy se říká, že je dobré za-ujmout uvolněnou pozici, což ovšem není pravda, neboť stažené svalstvo chrání kosti, klouby, vazy i nervy. Zápěstí mějte přitom napřímené a nikoli ohnuté. Předejdete tak jeho zranění. A nakonec rada pro jednu specifi ckou situaci – v případě, že s autem vjedete do hluboké vody, okamžitě ote-vřete okna. Jestliže se vůz ponoří do větší hloubky, nebudete jinak kvůli tlaku vody schopni otevřít dveře a plechovou rakev opustit.


Dvě alternativní pozice při pádu letadla

1 2Pozice č. 1: skloňte hlavu a chyťte se za nohy pod kolenyPozice č. 2: opřete se hlavou o zkřížené ruce položené na opěrce sedadle před vámi

Nesnažte se nadcházející nehodě vyhnout. Zaujměte vzpřímenou pozici a pevně se

chyťte volantu

seďte zpříma, netelefonujte ani se jinak nerozptylujte

nepokládejte předmě-ty na kryt airbagu

seďte přinejmenším 15 cm od volantu, nepředklánějte se

opěrka musí být v úrovni horní části vašich uší

Bezpečně v autě


K dyž se řekne bumerang, většina z nás si představí nešikovnou animovanou postavičku, která

dotyčný objekt vší silou zahodí, jen aby jím vzápětí dostala po hlavě. Co ale nutí hozený bumerang chovat se tak odlišně od všech ostatních předmětů?

Lov bez návratuMnoho lidí si myslí, že vracející se bumerang je loveckým nástrojem, který se po zásahu cíle vrátí lovci do ruky. Již hlubší zamyšlení však napoví, že tomu tak není, jelikož kýžený zásah cíle

(lovené zveře) by stejně pohltil všechnu kinetickou energii bumerangu a tak mu zabránil vrátit se. Navíc je o dost těžší trefi t cíl předmětem pohybujícím se po zakřivené dráze.

Původní bumerang létal samozřej-mě rovně a sloužil jako velmi účinná a přesná zbraň. Díky svému křídlovitému tvaru lépe klouže vzduchem a doletí dále. Díky rotaci je jeho let stabilnější a tím i hod přesnější. Navíc bumerangy nejsou výhradně australskou záležitostí – nejstarší bumerang pochází z doby před 20 tisíci lety a našel se na území Polska.

Australský sportVracející se bumerang vznikl až úpravou bumerangu loveckého. Změnou zakřivení křídel bumerangu při jeho hodu vzniká vztlaková síla, protože se horní křídlo pohybující se ve směru hodu pohybuje rychleji než křídlo, které je zrovna dole a pohybuje se proti směru hodu. Tento tlak se kvůli rotaci bumerangu neprojevuje vychýlením jeho dráhy vertikálně, ale s devadesátistup-ňovým posunem. Proto se bumerang při vhodném úhlu hodu (přibližně 20 stupňů od svislé polohy) vrátí v oblouku zpět.

Australští domorodci takové bume-rangy používali téměř výhradně jako sportovní náčiní. Soutěžili v tom, kdo jej hodí dále a přitom jej chytí po návratu zpět. Jediné lovecké využití měly tyto bumerangy při strašení ptáků, které tak lovci naháněli do sítí.

Horní křídlo bumerangu se pohybuje vždy rychleji než to,

které je zrovna dole

Díky zakřivení křídel vzniká při hodu

vztlaková sílaJak funguje bumerang

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.h

owst

uffw

orks

.com

S

tranu

přip

ravi

l Vác

lav

Tom

ala

inzerce

Pohled shora

Pohled zepředu

Náběhová hrana


VĚDA FOTOEDITORIAL

Svět na špičce jehlyS outěž o nejlepší mikrofotografi i s názvem

Nikon Small World Competition je už od prvního ročníku v roce 1974 největší světo-

vou výstavou mikrofotografů z nejširšího okruhu vědeckých disciplín. Mikrofotografi e je technický dokument, který může mít ohromný význam pro vědu nebo průmysl. Zároveň je to ale také obraz, jehož struktura, barvy, kompozice a obsah se spojují v celek, který se může stát skutečným uměleckým dílem.

Soutěž je otevřena každému, kdo fotografuje přes mikroskop, a tak byly v roce 2008 shromáž-děny téměř dva tisíce fotografi í. O tom, že je akce opravdu mezinárodní, svědčí každoroční přihláš-ky ze Spojených států, Kanady, Evropy, Austrá-lie, Latinské Ameriky, Asie i Afriky. Mezi výherci najdete skutečné profesionály, ale i amatéry, pro něž je fotografování příjemným koníčkem. Výběr objektu fotografova díla není nijak omezen a pří-pustná je jakákoliv technika světelné mikroskopie.

Hodnocena je originalita snímku, jeho informační obsah, technické provedení a samozřejmě vizuální stránka.

Na následujících čtyřech stranách si můžete prohlédnout deset snímků oceněných v roce 2008. A než vám oči sklouznou k vysvětlující-mu popisku, zahrajte si na „mikrodetektiva“ a zkuste sami odhadnout, co je na fotografi i zachyceno.

Foto: Albert Tousson, University of Alabama at Birmingham, Birmingham, Alabama, United States, photo courtesy of Nikon Small World

Buněčná tkáň konvalinky vonné

1 300×


VĚDA FOTOEDITORIAL

Průřez dřevem

Foto: Jose Almodovar, U

niversity of Puerto R

ico Mayaguez C

ampus,

Mayaguez, P

uerto Rico, photo courtesy of N

ikon Sm

all World

Foto: Dr. Anthony Hayes, Cardiff University, Cardiff, Wales, United Kingdom, photo courtesy of Nikon Small World

Foto: Paul M

arshall, National R

esearch Council C

anada Ottaw

a, O

ntario, Canada, photo courtesy of N

ikon Sm

all World

Uhlíkové nanotrubice

1 500×

30×

200×

Pylové zrno slunečnice


VĚDA FOTOEDITORIAL

Vajíčka ryby halančíka

japonského nakladená na jávském mechu, často rostoucím na ponořených kořenech stromů

Embryo kuřete

Foto: Thomas Pais de Azevedo, Faculdade Ciencias Universidade de Lisboa, photo courtesy of Nikon Small World

Foto: Alex Grim

an, Alex Kaw

azaki Photography, S

ão Paulo,

Brazil, photo courtesy of N

ikon Sm

all World

Hlava asi 8 mm velké bodavky, africké mouchy tse-tse

Foto: Klaus Bolte, Stittsville, Ontario, Canada, photo courtesy of Nikon Small World

40× 12×

6×


VĚDA FOTOEDITORIAL

Klíčící semínko huseníčku rolního

obarvené fl uorescenční barvou

Shluk neuronů diferencovaný z embryonální kmenové buňky

Foto: Steven Ruzin, Paul Bethke, Biological Imaging Facility University of California, Berkeley, California, United States, photo courtesy of Nikon Small World

Foto: Dr. Sharona Even-Ram, Hadassah University Hospital, Ein Kerem, Jerusalem, Israel, photo courtesy of Nikon Small World

650×

400×


TECHNIKA POHLED DO 21. STOLETÍ

Jak se bude bydlet za několik desetiletí? Napovědět nám může současný koncept tzv. inteligentních domů. Zdaleka přitom nemusí jít jen o stavby s vysokou spotřebou energie nutné k zachování jejich funkcionality a pohodlí obyvatelJAN POLZER

Nedonošené dítě vnímá bolest jinakProfesor Neil Marlow z londýnské University College zjistil, že předčasný porod u dítěte snižuje vnímání bolesti, tepla a chladu. Příčinu anglický vědec nevidí v samotném poro-du, ale v tom, že nedonošené dítě je častěji vystaveno růz-ným bolestivým procedurám, což otupuje jeho vnímání.krá

tceee Žena má za sebou 16 porodůAmeričance Michelle Duggarové se v prosinci loňského roku narodilo osmnácté dítě. Holčička, která dostala jméno Jordy-Grace, spatřila světlo světa pomocí císař-ského řezu. Byl to šestnáctý porod Michelle. Zajíma-vostí je, že jména všech dětí začínají písmenem J.

Chytré domy budoucnosti

Ovládání všech přístrojů v do-mácnosti bude probíhat dálkově a pokud možno bezdrátově. Ko-neckonců zkuste porovnat dnešní možnosti nastavení teploty vytá-pění na termostatu přímo z pokoje s nutností jít ke kotli a přiložit, jako to dělali vaši rodiče, nebo jak to musíte dělat vy na chalupě. Dálkové ovládání v domech budoucnosti bude na tako-vé úrovni, že jím bude mož-né řídit veškeré elektrospo-třebiče – od televizorů přes hudební věže, klimatizaci až třeba ke sporáku a myčce. Něco podobného nabízí řada fi rem ve svém konceptu inteligentních domů již dnes, do budoucna však jistě dojde k vylepšení dálkových

ovladačů nebo přístrojových panelů. V blízké budoucnosti se objeví nenápadné dotykové panely zabudované v nábytko-vých stěnách nebo ve zdích, po nich se stane běžným zadávání pokynů hlasovými příkazy kdekoli v místnosti.

O ládá í š h ří jů d l d čů b ří j ý h

Poslušná domácnost

I nteligentní dům, nebo dům budouc-nosti, je dnes spojován s počítačem řídícím co nejvíce procesů v budově.

Centrální počítačová jednotka se bude stále častěji objevovat nejenom ve velkých stavbách a kancelářských komplexech, ale

i v rodinných domech a bytovkách. Roz-hodně si ale nepředstavujte počítačovou sestavu s monitorem, klávesnicí a myší, ke které je připojen kabel pro ovládání funkcí elektrických spotřebičů. Půjde o speciální stroj se speciálním systémem, který určitě nebude možné využít ke hraní her nebo psaní dopisů.

Je otázkou, jak budou řídící počítače zastarávat a jakým způsobem je bude možné aktualizovat. Rovněž se musíme

ptát, jak se výrobci domácích spotřebičů domluví na nějakých komunikačních standardech. Budeme potřebovat počítačové ovladače pro klimatizaci či pračku, přičemž se tyto ovladače budou lišit model od modelu? Nebo bude k dis-pozici jednotný komunikační standard? Uvážíme-li, jak dlouho a bouřlivě se fi rmy domlouvají například na standar-dech datových nosičů (DVD, Blu-ray…), nebude to nic jednoduchého.

Moderní robotický

vysavač dovede čistit místnosti i bez vás

Internetové připojení v různých podobách se stalo standardem většiny domácností. Běžně se dnes připojíte k domácímu počítači nebo serveru ze zaměstnání, resp. odkudkoli, kde je internet. Počítač můžete na dálku ovládat. Za několik let se stejně samozřejmým stane vzdálené ovládání celého domu. Náznaky již existují a celá záležitost je už spíš otázkou peněz než dostupnosti technologií. Proto lze v brzké době očekávat její větší rozšíření. Často uváděným příkladem je dálkové zapnutí ohřevu vody nebo nasta-vení klimatizace. Toto řešení ale umožní i zapnout konkrétní funkci elektrospotřebiče – dálkové zapnutí nahrávání fi lmu, trouby nebo pračky, případně spuštění vysavače – robota, který se postará o úklid domácnosti. Známý vysavač Roomba k tomu směřuje.

I é ři j í ů ý h d bá h

Stačí hnout prstem

tobo nasta-

VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 33

TECHNIKAPOHLED DO 21. STOLETÍ

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.8

thci

vic.

com

, ww

w.fr

esho

me.

cz, w

ww

.apc

i.ass

o.fr,

ww

w.fl

ickr

.com

, ww

w.li

keco

ol.c

om

Marihuana stará 2 700 letSkupina vědců pod vedením Ethana Rousseau objevila v jes-kyni na severovýchodě Číny hrob, jehož stáří se odhaduje na 2 700 let. Kromě tradičních předmětů se v něm našlo i něko-lik váčků s poměrně zachovalou marihuanou. Podle vědců jde o nejstarší vzorek konopí, který se zatím podařilo najít.

Vesmír zase o něco blížeV USA se objevila nová cestovní agentura zajišťující lety do vesmíru. Zatímco konkurenční Virgin Galactic na-bízí lety na oběžnou dráhu Země za 200 tisíc dolarů, nedávno vzniklá XCOR Aerospace slibuje stejný zážitek za „pouhých“ 95 tisíc dolarů.

Dálkové ovládání a vzdálená správa přes internet nebo mobilní telefon (díky chytrým mobilům se rozdíly stírají) – to vše směřuje k bezdrátové budoucnosti. Komunikační sítě a bezdrátový internet dnes běžně používáme, dálkové ovladače s infračerveným senzorem postupně na-hradí zařízení komunikující se spotřebiči pomocí bezdrátového přenosu na prin-cipu technologie Bluetooth. To umožní zadávání příkazů bez přímé viditelnosti vysílače a přijímače, tedy kdekoli v domě. Nová generace ovladačů bude existovat spolu s rozpoznáváním hlasových příkazů. Jejich dovedení k dokonalosti a přede-vším rozpoznávání dalších řečí kromě angličtiny bude otázkou mnoha let.

Bezdrátová budoucnost však není jen o komunikaci nebo zadávání příkazů. Je i o přenosu energie. Nedávno jsme psali o počítačích budoucnosti, kde byl zmíněn výzkum v oblasti bezdrátového přenosu elektrické energie, který by mohl být využíván například k nabíjení notebooků cestujících na letišti (viz Svět č. 10/2008). Pokusy o bezdrátový pře-nos elektřiny probíhají již řadu let a jsou snem mnoha vědců. Domácnosti se do budoucna zbaví nejenom datových, ale zřejmě i napájecích kabelů u spotřebičů.

Budoucnost bez drátů

Stavby se budou lišit také umístěním, tva-rem i vnitřním prostředím. Představa prosklených vil se ztmavovací-mi a zásuvnými okny ostře kontrastuje s příbytky umístěnými z větší části pod zemí. Jejich výhoda? Doko-nalá teplotní izolace a více možností pro využití plochy pozemku. Ovšem i tyto domy budou využívat moderní technologie, zapomeňte na příbytky podobné současným sklepům. Zajímavá je představa využití ploch v oceánu. Podmořské objekty jsou ale zatím mnohem vzdálenější budoucnost než vše, co je popsá-no v tomto článku.

Pod zemí i pod mořemDům budoucnosti vám nabídne

informace o tom, kdo se v něm momentálně nachází. Místo klíčů se začnou používat magnetické karty nebo jiná identifi kační mé-dia – jakmile se rozšíří biometric-ké rozpoznávání lidí, soukromá sídla jej začnou využívat také. Umožní vám to mimo jiné sledo-vat, zda jsou děti, manžel nebo manželka doma, nebo jestli někdo nepřišel na návštěvu. In-formace o pohybu osob v domě mohou být odesílány na mobilní telefon. Je ovšem otázkou,

nakolik se těmito technologiemi naruší svoboda jednotlivce.

Dům budoucnosti vám nabídne nakolik se těmito technologiem

Dům vás musí poznat

Nedílnou součástí domů budoucnosti budou chytré spotřebiče. Velmi často je zmiňována lednička, sledující stav potravin a jejich počet, která v pří-padě potřeby objedná přes internet nové zásoby. Výzkumníkům zbývá vyřešit rozpoznávání jiným způsobem než přes ruční zadávání stavu zásob nebo skenování čárového kódu. Dotykové displeje

na lednicích lze použít k nákupu přes internet v podstatě již dnes – stačí jen vytvořit pohodlné uživatelské prostředí a nabídnout službu, která potraviny doručí. Chytré spotřebiče však nebudou jen v kuchyni. Televizory automaticky upravující jas v závislosti na osvětlení místnosti se již v obchodech objevují, malým zázrakem je koneckonců i klimatiza-ce, která udržuje v místnosti, resp. v domě, stálou teplotu, nehledě na počasí za okny. Chytrý dům bu-doucnosti se bude starat o úsporné využívání energií. Tepelná čer-padla, solární panely a další alternativní zdro-je energií budou samozřejmostí.

Chytré spotřebiče

Dálkové ovládání a vzdálená správa

FOTO

:Shu

tters

tock

ww

w8t

hciv

Inteligentní kuchyň nebo

lednička splní i nevyslovená přání

Je tu také otázka bezpečnosti domů řízených centrální počítačo-vou jednotkou, konkrétně rizika vzdáleného útoku pomocí internetu.

Dnes vám hackeři mohou ukrást data s přístupovými údaji k elektronické-mu bankovnictví. V budoucnosti? Ukradená data poslouží k cílenému marketingu potravinářských fi rem, útočník na objednávku zjistí, kdy se v domě zdržujete, jak využíváte

energie, anebo jaké fi lmy máte nejraději. Čím více bude dům

řízen elektronikou, tím bude představovat vyšší riziko pro váš život. Představa počítačového útočníka, který vám na dálku nepříjemně zatopí (doslova) nebo vás ne-chá vymrazit, nemusí být nereálná. Může také pozměnit ověřování vstupu a zablokovat vám přístup nebo odchod z domu.

Nemluvě také o riziku chyby v obslužném softwaru centrální počítačové jednotky. Čím složitější úkoly bude mít na starosti, tím více bude každé její selhání životu nebezpečné. Riziko by mohl představovat i výpadek elek-trické energie. Návrh domů budoucnosti musí počítat s alternativním zdrojem energie nejenom z hlediska úspo-ry, ale i z hlediska zajištění základních funkcí budovy.

J t t ké tá k b č ti ří l kt ik tí b d

Svěříte se do rukou počítače?

d í J ji h ýh d ? D k

2/2009 33

čnosnbzř

S


TECHNIKA SVĚTOVÉ OBCHODNÍ CENTRUM V BAHRAJNU

Dvojice 240 metrů vysokých věží Světo-vého obchodního centra v bahrajn-ské Manamě se kromě moderního

zevnějšku může pyšnit řadou nezvyklých rysů. Na první pohled zaujmou větrné turbíny na-instalované mezi věžemi. S celkovým výkonem kolem 1,2 gigawattů pokryjí asi 15 % spo-třeby energie celého komplexu. Tvar staveb, který připomíná plachty, rovněž není pouze estetickým prvkem. Jak prokázaly testy na modelech v aerodynamickém tunelu, díky tomuto tvaru je vítr vanoucí od Perského zálivu naváděn přesně mezi věže, a to i při odklonu až o 45 stupňů. Navíc se tak na závětrné straně vytváří podtlak, který zvyšuje sílu větru o přibližně 30 %.

Uvnitř jsou obě věže napěcho-vané luxusem. Nabízejí variabilní dvoupatrové kanceláře s nejmo-dernější infrastrukturou pro informační technologie, pěti-hvězdičkový hotel, vysokorych-lostní výtahy, fi tness centrum, 1 700 parkovacích míst, luxusní nákupní centrum se 150 obchody, kavárnami a restauracemi a zimní zahradu velikosti parku určenou k relaxaci.

Větrné turbíny nainstalované

mezi věžemi pokryjí asi 15 % spotřeby energie mohutného komplexu

TECHNIKA SVĚTOVVÉ É OBOBCHODNÍ CENTRUM V BBBAHAHHAHRARRARAR JJNJNJNJNNUUU

ji 224040 tt ůů kkýý hh ěží SSS ěěěětt

Inteligentní bahrajnské plachty FO

TO: S

hutte

rsto

ck

Stra

nu p

řipra

vil V

ácla

v To

mal

a

35 VĚDA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE 2/2009 DA TECHNIKA ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE

Vědci z univerzity v Utahu představili novinku, která by měla přispět k větší bezpečnosti na silnicích – autoklíč, který dokáže zablokovat mobilní telefon. Jakmile řidič zapne motor, klíč auto-maticky zablokuje mobil prostřednictvím technologie Bluetooth nebo pomocí identifi kace na rádiové frekvenci (RFID). Telefon se přepne do speciálního režimu

a nelze z něj volat, ani posílat SMS,

výjimkou jsou volání na tísňovou linku.

V Brazílii byl představen koncept taxíku budoucnosti MX-Libris, který se stal vítězem konkurzu Design Concept 2008 Award of the Red Dot. Čtyřmístné vozítko čerpá energii ze solárního zdroje a má nulový odpad CO2. Svým asymet-rickým designem MX-Libris připomíná japonská městská vozidla, která se pyšní svou praktičností a velkým úložným prostorem. Interiér autíčka se dá přizpů-sobit potřebám cestujících, je tedy vhodný i pro převoz tělesně po-stižených lidí a pro přepravu větších nákladů.

Studenti elektrotechnické fakulty ČVUT v Praze Petr Podhorský a Jakub Zahradník vytvořili inteligentní koberec, který dokáže komunikovat s počítačem, aniž by bylo zapotřebí použít kláves-nici nebo myš. Stačí sešlapávat vzory tlačítek na koberci, jimiž je počítač ovládán. Koberec funguje jako klávesnice ke hraní počítačových her, umožňuje listovat prezentacemi nebo brouzdat internetem. Projekt, který zvítězil v hlavní kategorii soutěže IBM Student Research Projects, bude jistě zajímavým doplňkem čekáren či nákupních center, kde si budou moci návštěvníci díky němu krátit čas třeba hraním počítačových her. O tom, že se nejedná o pouhý prototyp, svědčí použití koberce v praxi. V současnosti ho testují zaměstnanci počítačové fi rmy IBM.

Tvůrci koberce vyhráli stejnou stu-dentskou soutěž již loni. Tehdy zvítězil projekt navigace v mobilním telefonu, která radí chodcům při pohybu po městě.

Se startem končí legrace

Ekologický taxík budoucnosti

VYŠŠÍ BEZPEČNOST DÍKY INTELIGENTNÍMU KLÍČI

VOZÍTKO POHÁNĚNÉ SLUNCEM

Technická pětiminutovkaCO JE TO NETBOOK?Menší, lehčí a také levnější verze notebooku nebo laptopu, určená k jednodušší kancelář-ské práci a připojení na internet. Netbooky používají nenáročné operační systémy a pro-cesory s nízkým odběrem energie a v jejich výbavě většinou chybí mechanická jednotka. Nejznámějšími netbooky jsou ASUS Eee PC, MSI Wind a Acer Aspire One.

K ČEMU SLOUŽÍ RADIOFREKVENČNÍ IDENTIFIKACE?Miniaturní čip radiofrekvenční identifi kace (RFID) se používá k označení různého zboží, objektů a zvířat. Má v sobě ulože-nou informaci v podobě číselného kódu a pomocí malé antény odpovídá na rádiové signály čtečky. Čipy se používají i k ochraně zboží před krádeží a v budoucnu by mohly nahradit čárové kódy v obchodech.

VÍTE ŽE?První žárovky měly v baňce karbonizované bambusové vlákno.

CO BYLO NEJRYCHLEJ-ŠÍM DOPRAVNÍM PRO-STŘEDKEM NA KONCI 18. STOLETÍ?Obyčejné kolo na vhodném povrchu dosa-hovalo vyšší rychlosti než Cugnotovy tříkolky či první modely parních automobilů.

KTERÝ VYNÁLEZ JAKO PRVNÍ PROLOMIL ZVUKO-VOU BARIÉRUU?Byl to obyčejný bič, který byl vynalezen již před 7 000 lety v Číně. Až v roce 1927 snímky z vysokorychlostního fotografi ckého přístroje ukázaly, že „prásknutí“ bičem je způsobeno miniaturním aerodynamickým třeskem, nikoliv dopadem kůže na rukojeť.

FOTO

A IL

US

TRA

CE

: S

hutte

rsto

ck, w

ww

.can

on.c

om, w

ww

.uta

h.ed

u, w

ww

.eco

frie

nd.o

rg, w

ww

.ibm

-cvu

t.fel

k.cv

ut.c

z S

tranu

přip

ravi

l Igo

r Mac

hal

SVĚTMĚSÍC V TECHNICE

Místo klávesnice koberec

NA PROCHÁZKU POČÍTAČEM V

třednictvíace na rádiové fre

výna tís

Snímky v pohybu

DALŠÍ KROK VE VÝVOJI RENTGENOVÉ DIAGNOSTIKY

Společnost Canon oznámila vývoj nové gene-race digitálního radiografi ckého systému

pro záznam rentgenového záření. Systém je schopen zobrazit jak statické, tak i dynamické rentgenové snímky. Nový přístroj by se měl uplatnit především ve zdravotnictví. Prototyp umožňuje snímání pohybu v reálném čase

(tzv. rentgenová fl uoroskopie) a je určen pro snímání standardních rentgenových snímků

hrudníku a končetin. Rentgenologové si tedy budou moci zobrazit vnitřní orgány v pohybu a optimálně načasovat vytvoření statického snímku.

36

TECHNIKA TEST RAKETOVÉHO MOTORU


FOTO

: NA

SA

, Mar

ek P

řibyl

Hlavní motor raketoplánu má stejný tah, jako 28 lokomotiv. Přitom je sedmkrát menší

J ednu z největších výzev při vývoji kosmických raketoplánů v sedm-desátých letech minulého století

představovaly jejich hlavní kyslíko-vodí-kové motory SSME (Space Shuttle Main Engines). Ač by se někomu mohly zdát jako překonané, dodnes jsou považová-ny za jeden z divů techniky. Dost možná, že budou i u toho, když se lidé budou za nějakých deset let vracet na Měsíc.

Mrazí a žhneKapalný vodík a kapalný kyslík jsou jedny z nejvýkonnějších pohonných směsí v kosmonautice. Jejich zkrocení ale není vůbec jednoduché, protože kapalný vodík se skladuje při teplotě -251 °C a kapalný vyžaduje mráz -183 °C. Při této teplotě vstupují do raketového motoru, aby jej opouštěly v podobě roz-žhaveného plynu o teplotě až několika

tisíc stupňů Celsia rychlostí několika kilometrů za sekundu. Že toto rozpětí pracovních teplot klade nemalé nároky na použité materiály a technologie, není třeba zdůrazňovat.

Aby toho nebylo málo: když se začí-nalo s vývojem motorů pro raketoplán, byli konstruktéři fi rmy Rocketdyne ještě navíc omezeni očekávanými parametry. Museli se vejít do délky 4,24, maximál-ního průměru 2,39 metru a hmotnosti 2 900 kg. Motory musely být konstruo-vané s maximální možnou spolehlivostí, protože se měly používat při pilotova-ných misích.

A konečně: motory byly navrhovány na vícenásobnou použitelnost. Jejich životnost je 55 startů (!) do vesmíru. Při každém z nich pracují 510 sekund. Celková (minimální) životnost každé-ho motoru je tedy sedm a půl hodiny kumulované funkce!

Nejvýkonnější a nejdražší Jeden motor SSME každou sekundu spotřebuje 467 kilogramů kapalného kyslíku a kapalného vodíku v hmot-nostním poměru 5,5 ku jedné. Dalších sedmnáct kilogramů vodíku se každou sekundu používá ke chlazení spalovací komory a trysky – ta se skládá z více než tisíce navzájem spojených trubek, jimiž tekutý plyn prochází. Tento způsob chlazení je skutečně účinný – teplota vnitřního povrchu spalovací komory nepřekročí 567 °C, zatímco uvnitř se spalují plyny při teplotě přes tři a půl tisíce stupňů Celsia! Dosud nejdelší testovací zkušební zážeh motoru SSME

Měli jsme možnost na vlastní oči vidět, jak probíhá test hlavního motoru raketoplánu. Toto neuvěřitelné monstrum každou sekundu spálí téměř půl tuny kapalného vodíku a kyslíku

MrázMráz proměněný v oheň

TOMÁŠ PŘIBYL,AUTOR ŘADY PUBLIKACÍ O KOSMONAUTICE

Hlavní motor raketoplánu

v průběhu testu

VÍTE ŽE?Počet vyrobených exemplářů motorů SSME je 61 (z toho 49 bylo dosud pou-žito za letu, další dva se použití dočkají v roce 2009 – zbytek připadá na testovací exempláře).

Dosud bylo vyrobeno sedm generací motorů SSME, takže některé technické parametry se u ně-kterých motorů mírně odlišují.

Kdyby se turbočer-padlo paliva motoru raketoplánu použilo k vytvoření vodního gejzíru, měl by výšku 58 kilometrů.

Palivo: kapalný vodík (LHX)Okysličovadlo: kapalný kyslík (LOX)Délka motoru: 4,24 mDélka trysky: 2,9 mMaximální průměr trysky: 2,39 mTah při hladině moře: 1,8 MNTah ve vakuu: 2,2 MNPracovní rozpětí: 65 až 109 %Specifi cký impuls při hladině moře: 363 *Výtoková rychlost spalin při hladině moře: 3 560 m/sSpecifi cký impuls ve vakuu: 453Výtoková rychlost spalin ve vakuu: 4 440 m/sŽivotnost motoru: max. 55 startů do vesmíru (při každém pracuje 510 sekund, kumulovaně tedy přes 28 tisíc sekund)* Specifi cký impuls je doba, po kterou je-den kilogram pohonné směsi poskytuje tah 1 N. Obecně platí, že čím vyšší, tím lépe

Základní parametry motorů SSME

37

TECHNIKATEST RAKETOVÉHO MOTORU


trval 2 017 sekund, tj. téměř 34 minut non-stop činnosti.

Přestože má motor SSME v porovnání s běžnou lokomotivou jen sedminovou velikost, jeho výkon je větší než síla 28 lokomotiv! Výkon všech tří motorů SSME při startu raketoplánu je srovnatelný s výkonem 37 milionů koňských sil! Cena jednoho exempláře SSME odpovídá do-sahovaným výkonům i náročnosti výroby a údržby – přesahuje 55 miliónů dolarů.

Když jeden ze tří vysadí Vývoj motorů SSME byl tak obtížný, že se stal jedním ze dvou hlavních důvodů odložení premiérového startu raketoplá-nu o dva roky – druhým důvodem byly problémy s tepelnou ochranou raketo-plánu, která stroj chrání před spálením při návratu z oběžné dráhy zpět na Zemi. Důkladný vývoj motorů SSME se ale vyplatil: raketoplány dosud absolvovaly 124 startů bez větších potíží s motory (což je přes padesát hodin operačního provozu).

Jediná opravdu nepříjemná událost související s motory SSME potkala raketo-plán Challenger v červenci 1985, kdy jeden ze tří motorů po 5 minutách a 45 sekun-dách letu vysadil (běžná doba vypnutí je 8 minut 30 sekund). Kdyby k závadě došlo v úvodních minutách letu, raketoplán by nemohl dosáhnout oběžné dráhy a musel by se pokusit o nouzový přistávací manévr. Zbývající dva motory ale byly schopné del-ším hořením ztrátu jednoho SSME kom-penzovat, takže se Challenger do vesmíru nakonec dostal – byť na nižší oběžnou dráhu, než se plánovalo. Ironií osudu je, že motor SSME byl zcela v pořádku a vypnut byl poté, co selhalo jeho teplotní čidlo, které začalo dodávat nesmyslné hodnoty, jež byly řídícími počítači mylně interpreto-vány jako porucha.

S dírou v motoruJeště jednou se motory SSME dostaly do středu pozornosti v červenci 1999, kdy se při zážehu odtrhla jedna z dodatečně instalovaných „záplat“ v motoru (zlatá záslepka ne větší než lidský nehet), která následně tempem několika set metrů za sekundu (tedy rychlostí projektilu vystřeleného z pušky) „trefi la“ vnitřní část motoru. Zde poškodila několik trubek, v nichž proudí kapalný vodík coby chladicí médium: vodík tudy začal unikat do výstupní trysky motoru, na což řídící jednotka správně reagovala přidáním kys-líku do této směsi (jinak by nebyl dodržen potřebný spalovací poměr). Problémem ale bylo, že kvůli zvýšené spotřebě kyslíku musely být všechny motory vypnuty o několik sekund dříve. Raketoplán se tak dostal na nižší než plánovanou dráhu.

Protože poprvé v historii byla veli-telkou kosmické lodi žena, astronautka Eileen Collinsová, neodpustil si tisk iro-nické poznámky týkající se předčasného spotřebování pohonných látek: „První žena v křesle velitele raketoplánu – a NASA se ptá, kdo zapomněl natanko-vat plnou nádrž.“

Testovací stav raketových motorů ve Stennisově kosmickém středisku při-pomíná pomalu se probouzející mýtickou obludu. Sem tam vypustí oblak páry nebo odpařeného kapalného kyslíku – pokaždé si přitom „odfouk-ne“ jinde a jiným směrem. Občas se ozve rána – tu dutá, tu třeskutá. Pak zazní první zahoukání sirény.

Stojíme čtvrt kilometru od zkušebního stavu a čekáme, co se bude dít. Tedy: pokud se vůbec bude něco dít. „Před měsícem jsme tady měli naplánovaný slavnostní test, pozvali jsme na něj přes tři tisíce hostů. Místní honoraci, astronauty, novináře, rodinné příslušníky. Jenže hodinu před zážehem jsme objevili technickou závadu a test se neuskutečnil,“ nedodává nám optimismu pracovnice NASA, která je s námi na vyhlídko-vé tribuně.

Aby toho pesimismu nebylo málo: slíbený test má už více než půlhodi-ny zpoždění oproti ohlášenému času. Je to v pořádku? „Ano, to je úplně normální,“ snaží se nás uklidnit paní z NASA, která stále s někým hovoří pomocí vysílačky.

Druhé zahoukání varovné sirény. Minuta do zážehu. A skutečně: po jejím uplynutí se zpod testovacího stavu vyvalí bílý oblak spalin a o nece-lou sekundu později k nám dorazí i „rána jako z děla“, tedy zvuková vlna ze zážehu motoru. I přes „ochranné prostředky v uších“ – malé tampony z pěnové hmoty – slyším, jak desítky dalších lidí přihlížející kolem mě vydechly v úžasu.

Motor burácí, přesto ony „ochranné prostřed-ky“ nejsou zase kdovíjak potřeba – protihluková opatření (čerpadla tvořící kolem motoru hráz z tun vody a směrování proudu spalin z motoru do vodního bazénu) evidentně fungují na výbornou. Přesto se nedá říct, že bychom motor neslyšeli a nevníma-

li. Chvěje se země, chvěje se vzduch, chvěje se celé tělo. Bez velké nadsázky se dá říct, že test nám zalézá až do kostí.

Intenzita chvění přitom není stále stejná: protože jde o test, motor se zkouší v růz-ných režimech běhu. Výkon se stahuje – a zase zvyšuje, stahuje, zvyšuje... Tu v kratších, tu v delších intervalech.

Mám možnost srovnávat: viděl jsem na vlastní oči dva starty raketoplá-nu a můžu prohlásit, že test motoru je o třídu lepší zážitek. Prvním kladem je to, že se k testovanému motoru dostaneme prakticky na dosah ruky – zatímco ke startujícímu raketoplánu pustí běžné smrtelníky ne na méně než deset kilometrů. Při startu raketoplánu je za pár desítek sekund po všem – stroj se změní v malou tečku na obloze a jen stopa spalin napovídá, že se něco dělo. Zato test motoru si člověk může jaksepatří vychutnat.

Po osmi a půl minutách – což je doba, po kterou motor běžně pracuje při startu raketoplánu na oběžnou dráhu – celé divadlo končí. Motor se vypíná, hluk utichá, země se přestává chvět. Jen velký bílý oblak zvolna unášený větrem napovídá, že tu právě skončilo úchvatné divadlo.

A když o pouhou minutu později nastupuji do připraveného autobusu a ještě se naposledy otáčím, je pryč i onen oblak. Rozplynul se jako pára nad hrncem. Doslova a do písmene: hlavní motor raketoplánu totiž spaluje kapalný vodík a kapalný kyslík, takže produktem jeho hoření není opravdu nic jiného než vodní pára...

Test motoru na vlastní oči,uši (a kůži)

Raketoplán se vydává do vesmíru – kromě dvou

pomocných pracují naplno i tři hlavní motory SSME

Hlavní motor raketoplánu zblízka.

Povšimněte si spalovací komory svařené z tisíců trubiček, kterými proudí chladicí médium

38

TECHNIKA TEST RAKETOVÉHO MOTORU


Dost místa na hlukJedním z nenápadných dříčů „vzadu“, stojícím za mimořád-ným úspěchem motorů SSME, je Stennisovo kosmické středisko ve státě Mississippi, kde už desítky let prakticky neustále probíhá ostré testování těchto pohon-ných jednotek. Až ve chvíli, kdy je motor stoprocentně odladěn, putuje na kosmodrom na Floridě a zde je instalován do raketoplá-nů. Stejně tak se zde provádějí zátěžové testy motorů (hledají se absolutní hranice nebo se sleduje jejich stárnutí), případně jejich vývojové zkoušky (motory jsou průběžně vylepšovány a moder-nizovány).

Stennisovo kosmické středisko (pojmenované po demokrato-vi Johnu Corneliu Stennisovi, který reprezentoval Mississippi v Senátu USA plných 41 let) se nachází na ploše 55 kilometrů čtverečních. Kolem něj je ještě „nárazníková“ zóna o ploše 506 kilometrů čtverečních – jakési klidové pásmo mající za úkol eliminovat negativní dopady zde probíhajících zkoušek na okolí.

Tady se zkouší ...Místo bylo pro vybudování testovacího střediska vybráno proto, že je málo obydlené – přesto z něj bylo nutné přesídlit z pěti komunit zhruba sedm set rodin (kolem dvou tisíc lidí). Dále pro jeho umístění hovořila

skutečnost, že jen pár desítek kilometrů odtud je umístěna továrna Michoud Assembly Faci-lity, kde se vyráběly první stupně raket Saturn-5 (jež se tu násled-ně testovaly). Tento stupeň měl tvar válce dlouhého 42 metrů a o průměru 10 metrů. Jeho do-prava proto probíhala výhradně po vodě a toto kritérium také hrálo ve výběru lokality testova-cího střediska důležitou roli.

Ovšem Stennisovo středisko nefi guruje pouze v programu ra-ketoplánů: v devadesátých letech zde vznikl nový zkušební stav pro zkoušky hybridních motorů (tedy takových, které zároveň využí-vají pevné i kapalné pohonné látky). Mimo jiné se zde zkoušely motory pro suborbitální letoun SpaceShipOne, jehož modernizo-

vaná verze má vozit „turisty“ na práh vesmíru.

A v roce 2007 sem fi rma Rolls Royce přesunula z Velké Britá-nie testování svých motorů pro dopravní letadla. Důvodem byla skutečnost, že svým provozem v Hucknallu nedaleko Derby emitovala příliš vysoké akustické znečistění.

Poděkování: Rád bych touto cestou poděkoval panu Paulu Foremanovi ze Stennisova kos-mického střediska NASA stejně jako dalším „bezejmenným“ (pro mě, pochopitelně), kteří mi návštěvu testu hlavního motoru raketoplánu umožnili.

Instalace hlavních motorů

do raketoplánu – horní už je na svém místě, pravý je zasazován, levá pozice zatím není obsazena

Poslední vyrobený exemplář motoru

raketoplánu (výrobní číslo 2061) – jeho první zážeh jsme měli možnost vidět

Kde se vzal javorový listPři první královské návštěvě kanadských kolonií v srpnu 1860 vítaly následníka trůnu prince z Walesu davy místních oby-vatel. Jako symbol příslušnosti ke svému národu měli rodilí Angličané růže, Skotové bodlák. Jak se měli odlišit rodilí Kanaďa-né? Symbolem Kanady byl dlouho bobr, ale v roce 1834 přijala Společnost sv. Jana Křtitele v Quebecu jako svůj emblém javorový list. Myšlenka se ujala, a tak bylo v roce 1860 navrhnuto, aby Kanaďané vítali prince s javorovým listem v klopě. Současná kanadská vlajka byla ovšem přijata až v říjnu 1964.

Prachatický lev s klíčiV červenci 1493 vylepšil císař Fridrich III. stávající prachatický znak (červený štít s bílými zkříženými klíči) stylizovaným lvem ve skoku. Tento znak platil až do 18. století, kdy se začal používat původní městský symbol se stříbrnou hradební zdí, cimbuřím a otevřenou branou se zlatou vytaženou mříží. Za hradbami vystupovaly dvě stříbrné věže s červe-nými střechami a zlatými makovicemi, každá s jedním velkým oknem. Na konci 19. století byly do už tak složité kompo-zice přidány ještě klíče a lev a v roce 1936 se znovu začal používat jednoduchý znak s klíči (symbol kněžské moci) a lvem coby demonstrací síly.

VLAJKY SVĚTA

HERALDIKA ČESKÝCH MĚST

kolem nás

SVĚT


O blasti poblíž Mexického zálivu mezi jižním cípem Floridy, Portorikem a souostrovím Bermudy se dostalo

v průběhu dějin nejrůznějších pojmenování. Setkáváme se s ní pod názvy Ďábelský trojú-helník, Trojúhelník chaosu, Přístav zmizení, Hřbitov Atlantiku, Moře zatracenců či Ne-beská past a pravděpodobně nejznámějším názvem je bermudský trojúhelník. Lodě a letadla zde údajně mizí beze stopy, nebo se naopak objevují „lodě duchů“ (plavidla, jež posádka nevysvětlitelně opustila).

Záhady na počkání, zázraky do tří dnůExistují výpovědi stovek lidí, kteří na vlastní kůži prožili podivné a přírodními zákony nevysvětlitelné úkazy, jež připisují

na vrub aktivitě mimozemských sil nebo je pokládají za paranormální jevy. Naproti tomu komisaři z Pobřežní stráže Spojených států, americké námořnictvo ani sdružení britských pojišťovatelů Lloyd’s neshledá-vají tuto oblast o nic víc nebezpečnou než kteroukoli jinou část oceánu. Čeští piloti a námořníci, kteří se do trojúhelníku do-stali, se shodují, že zde narazili na potíže v podobě mořských bouří, silných větrů a dalších přírodních jevů, nezmiňují se ale o tom, že by zažili něco abnormálního.

Mimořádnost bermudského trojúhel-níku je však sporná. Faktů i výmyslů, které se této oblasti týkají, je mnoho a autoři, jež se snaží záhadám přijít na kloub, často mnohé skutečnosti zdůrazňují nebo nao-pak potlačují s ohledem na vlastní záměr. Když se však podíváme na nejčastěji popi-sované události, je třeba se předem smířit s tím, že jednoznačná vysvětlení nejsou vždy k dispozici.

Banální vyhlídkový letBermudský trojúhelník by si byl v moder-ní době nepochybně vysloužil mnohem menší pozornost, kdyby nedošlo k záhad-nému zmizení torpédových bombardérů letky 19 amerického námořnictva.

Na svůj rutinní cvičný let vyrazila letka se-stávající z pěti letadel typu Grumman TBM Avenger ve středu 5. prosince roku 1945 po druhé hodině. S celkem čtrnácti muži na

palubě vyrazila letadla ze základny Fort Lau-derdale nedaleko Miami. Poblíž ostrova Bi-mini, 200 km jihovýchodně od Miami, měla provést cvičné bombardování pod velením zkušeného pilota Charlese Carolla Taylora.

Každý robustní jednomotorový stroj o váze 4,6 tuny byl vybaven záchranný-mi čluny nafukujícími se automaticky při doteku letadla s hladinou, zvláštním práš-kem, který v místě přistání zbarvuje okol-ní vodu, a radiokompasy, jež měly v pří-padě špatného počasí automaticky navést letouny zpět na základnu. Počasí bylo slu-nečné a trasa letu velmi jednoduchá – stá-le v dohledu pobřeží nebo ostrovů. Velitel ji dobře znal a cvičení tak mělo podle vše-ho vypadat spíše jako vyhlídkový let.

Ztracení zachránciBěhem letu se však vyskytly problémy se spojením mezi letkou a základnou. Z útrž-kovitých rozhovorů vyplývá, že Taylor zřejmě zabloudil a jeho palubní kompasy přestaly fungovat. Základna Fort Lau-derdale sice vyhlásila poplach, ale žádná zvláštní opatření nebyla provedena. Bom-bardéry měly dost paliva, aby mohly zůstat ve vzduchu až do půl osmé večer. Kolem

Letouny na fotografi i se

často mylně pokládají za ztracenou letku číslo 19. Ve skutečnosti se jedná o jinou skupinu bombardérů stejného typu

Silné víry v okolí modrých děr

mohou stáhnout lodě do svých útrob

Bermudský trojúhelník

obsa

h

Zdaleka ne všechny události v tzv. „hřbitově Atlantiku“ dokáže dnešní věda vysvětlit. Vstup do tohoto záhadného prostoru se dodnes podle mnohých rovná vkročení do samotných pekelných bran

JIŘÍ MACH

Ďábelský bermud-ský trojúhelníkLegendy a fakta o mořském prostoru, kde prastaré

námořnické zkazky neztratily svoji sílu

Vzestup a pád britského impéria Sedmý díl seriálu o největ-ších říších světových dějin

Rozhovor: Na stopě zločinuLze spáchat dokonalý zlo-čin? Rozhovor s prof. Jiřím

Strausem z Policejní akademie ČR

Nešťastné dětství českých králůVáclav II., Karel IV. i Ladislav Pohrobek už v nejranějším

dětství pocítili, jak tíží královská koruna

Padlí hrdinové vědyŽivoty nasazené a ztracené při snaze o vyšší poznání

Hannibalův geniální pochod smrtiZdecimoval vlastní armádu, aby zničil Řím

S ponorkami a leta-dly na cizí planetyV blízké budoucnosti se na planety Sluneční soustavy

vydají bezpilotní letadla a ponorky

Křížovka o knihy a sudokuZúčastněte se soutěže o knihy a vyluštěte si tři

různé obtížnosti sudoku

39 46 52 58

42 49 54 62

40

Místo kávy mýdloBritští vědci přišli s vynálezem, který může směle nahradit ranní šálek kávy. Mýdlo Shower Schock totiž obsahuje kofein – zřejmě nejpopulárnější stimulant na světě. Člověka tedy nejen umyje, ale i osvěží. Během sprchování se aktivní složky obsahující kofein vsáknou do organizmu a za pět minut je člověk plný elánu.krá

tceee Pozor: panda!Panda velká byla vždy považována za mírumilovného med-vídka. Před časem ovšem tento názor vzal za své. Nedávno zástupce jednoho z nejohroženějších druhů fauny ve výběhu pekingské zoo napadl návštěvníka a nejde o první případ, kdy toto konkrétní zvíře zaútočilo na člověka.


SVĚT CO SKRÝVÁ HŘBITOV ATLANTIKU

FOTO

: Shu

tters

tock

, Wik

iped

ia, w

ww

.gec

koan

dfl y

.com

, ww

w.b

ryce

.pl,

ww

w.la

rc1.

com

, ww

w.p

inke

r.wjh

.har

vard

.edu

, ww

w.o

ne-x

.eu,

ww

w.e

cum

en.o

rg, w

ww

.ste

alth

setti

ngs.

comVÍTE ŽE?

Bermudský trojúhelník je téměř rovnostranný, s délkami stran: Bermu-dy (Hamilton) – San Juan 1 540 km, San Juan (Portoriko) – Miami 1 660 km, Miami – Bermudy (Ha-milton) 1 664 km. Jeho rozloha činí přibližně 1 134 105,5 km2, je tedy asi 14krát větší než ČR.

Někteří autoři věří, že se na dně bermudské-ho trojúhelníku skrývají trosky bájné civilizace Atlantidy.

Legenda o tajemném a obávaném místě, ber-mudského trojúhelníku, má kořeny již v dobách objevení Ameriky. Ačkoli většina z četných námořnických historek o prokletých vodách v moderní době zanikla, tato se traduje dodnes.

K nejznámějším čes-kým autorům, zabýva-jícím se bermudským trojúhelníkem, patří oceánograf a geolog Zdeněk Kukal (kniha Záhada bermudského trojúhelníku, fantazie a skutečnost) a Jiří Bí-lek (Trojúhelník záhad a legend).

půl šesté, tedy asi hodinu a půl po původně plánovaném přistání, zachytila věž Taylo-rova slova, která často citují záhadologové: „Co je to tam vlevo? Nějaká loď?“

Osud Avengerů se zřejmě naplnil krát-ce po sedmé, kdy se komunikace zcela pře-rušila. Při následných záchranných opera-cích navíc zmizel i hydroplán typu Martin PBM-3 Mariner s třinácti muži na palubě. Posádka nedaleko plujícího parníku Gai-nes Mills spatřila v době jeho zmizení na obzoru ohnivou kouli. Tento typ letounu byl ale velmi nebezpečný, údajně stačila pouhá jiskra, aby celé letadlo explodovalo. Nenašel se nicméně ani radiomaják hyd-roplánu, který měl zůstat na hladině ještě dlouhé hodiny po nehodě a hlásit svou po-lohu; po letadle zůstala jen naft ová skvrna.

Záhada neschopnostiNásledné vyšetřování nepřineslo žádné jednoznačné vysvětlení. Záhadou přitom není jen zmizení letadel, ale především ne-schopnost amerického námořnictva včas zahájit záchranná opatření. Tři hodiny po plánovaném přistání Avengerů stála všech-na letadla na základnách a všechny lodě

námořnictva kotvily v přístavech. Než byla komunikace s bloudící letkou defi nitivně přerušena, podařilo se dokonce určit její přesnou polohu, ale ani tehdy nikdo nevy-dal povel k vyslání záchranné mise. Vyšet-řovací zpráva obsahuje množství nesrovna-lostí a dospívá k závěru, že letadla zmizela za ne zcela vysvětlitelných okolností.

Různí autoři zabývající se bermudským trojúhelníkem se pak snaží tyto „ne zcela vysvětlitelné okolnosti“ odhalit a nebrání se

ani výkladům z oblasti sci-fi . Obzvláště pou-žijí-li materiály od dalších nezávislých svěd-ků, například některých radioamatérů, kteří se naladili na frekvenci Avengerů a tvrdili, že poslední Taylorova slova zněla: „Neleťte za mnou… Vypadají jako z jiného světa…“ Tyto věty (i když jejich důvěryhodnost je sporná) zavdaly dostatečný podnět ke spe-kulaci o „blízkém setkání třetího druhu“.

Kolumbus a kosmonautiNevysvětlitelné zmizení letky 19 vzbudilo nejen touhu různých fantastů i seriózních autorů záhadu vyřešit, ale podnítilo i zá-jem o minulost této oblasti. Objevily se rozsáhlé studie popisující podivné udá-losti, které se v bermudském trojúhelníku odehrály v dávných dobách.

Záznamy o nich můžeme najít už na počátku amerických dějin v denících Kryštofa Kolumba. Podle nich námořníci na podzim roku 1492 pozorovali podiv-né záblesky ohně padajícího do moře, jež vypadaly jako „špatná voskovice, která se rozsvěcuje a zhasíná“, a záhadná světla pod mořskou hladinou. Muže také vyděsilo zmatené chování lodního kompasu.

O světlech na obzoru námořníci usoudi-li, že pocházejí z jednoho z četných ostrův-ků v okolí, ale světla pod hladinou si vyložit nedokázali. O tom, že nutně nemuselo jít o blouznění pověrčivých lidí, svědčí i výpo-věď kosmonautů z Apolla 12, kteří o 477 let později tvrdili, že v bermudském trojúhelní-ku pozorovali „záblesky živého ohně“ – byla to prý dokonce poslední viditelná světla na naší planetě. Původ těchto světel se zatím ne-podařilo prokazatelně objasnit, ale vědci uvá-dějí jako možné příčiny světélkující plankton, ryby nebo jinou organickou hmotu.

Dvakrát ztracená posádkaMezi časté nevysvětlitelné záhady patří lodě duchů, jež jejich posádky buď opus-tily, nebo na nich zůstaly jen kostry. Nej-známějším případem je objevení obchod-ní plachetnice Mary Celeste nesmyslně křižující vody bermudského trojúhelníku roku 1872. Z lodi zmizelo veškeré osa-zenstvo, ale jinak vše včetně nákladu a záchranných člunů zůstalo na místě. Na plotně bylo dokonce jídlo připravené k po-dávání a nic nenasvědčovalo tomu, že by se někdo chystal loď opustit. Vyšetřování odhalilo mnoho zvláštností a nabídlo dvě možná vysvětlení: náhlá vlna smetla celou

posádku do moře, nebo kapitán lodi, kte-rá Mary Celeste objevila, nechal všechny povraždit, aby mohl inkasovat odměnu za záchranu lodi. To se ovšem neprokázalo.

Velkou pozornost vzbudily v roce 1881 i novinové články o podivném objevu, jejž učinil britský škuner Ellen Austin. Ten našel na své cestě z Azorských ostrovů do Bostonu opuštěný neoznačený trojstěžník. Na palubě bylo všechno v pořádku, chyběl jen lodní deník a posádka.

Kapitán se rozhodl dopravit loď do Newfoundlandu a zanechal na ní několik námořníků. Po krátké, ale silné bouři se plachetnice opět ztratila, a když ji později Ellen Austin znovu nalezla, byla liduprázd-ná a ztratil se i nový lodní deník.

Od záhadné Atlantidy po útoky mimozemšťanůPřípady podobné osudu neznámého troj-stěžníku byly popisovány i v minulém století. Stovky lodí a letadel vybavených moderními komunikačními systémy mizí v trojúhelníku, aniž by vyslaly signál SOS. Jejich vrak se někdy najde až po dlouhé době a na zcela jiném místě, než kde moh-lo dojít k neštěstí, nebo se vůbec neobjeví. Strach nahánějící hypotézy jsou většinou mnohem zvučnější než pragmatický vý-klad. Tajemství obestírající záhadná zmi-zení si vyžádalo mnoho teorií od záhadné aktivity starověkých strojů bájných Atlan-ťanů, přes útoky UFO až po časoprostoro-vé smyčky.

Pohyblivé mořské dnoRealisté většinou pokláda-jí za hlavní příčiny mizení místní komplikované pří-

rodní podmínky a selhání lidského fakto-ru. Je třeba brát v úvahu, že oblastí protéká teplý Golfský proud, který je při rychlosti až čtyři metry za sekundu schopen uná-šet i vraky velkých lodí desítky kilometrů. Teplá voda proudící ve studeném okolí má někdy za následek jev, při němž se od hlavního proudu oddělí prudký vír, který může menším lodím způsobit velké potí-že. Proudů se zde však vyskytuje mnohem více. Právě kvůli jejich působení a kvůli aktivitě pohyblivých písků na dně oceánu se zřejmě nepodařilo nalézt trosky letadel a lodí. Dno je zde velmi rozmanité, v oko-lí ostrovů jsou rozsáhlé mělčiny, naproti tomu jsou tady jedny z nejhlubších příko-pů na světě. Vlivem silných proudů se na-víc topografi e mořského dna stále mění.

Nedlouho před defi nitivním zmizením letky 19 zachytila základna slova jejího velitele, která často citují záhadologové: „Co je to tam vlevo? Nějaká loď?“

Jednou ze zákeřných

hrozeb, číhajících na volném moři, může být tornádo

41

krátceChudí a bohatí myslí jinakAmeričtí vědci při výzkumech u 7 až 13letých dětí pocházejících z růz-ných poměrů zjistili, že aktivita mozku příslušníků chudých a boha-tých rodin se značně odlišuje. Při řešení jednoduchých úloh mozky chudších dětí projevovaly méně aktivity v prefrontálním kortexu, kde se utváří vyjadřování osobnosti či pozornost vůči okolí.

Nástupce hormonální antikoncepceAntikoncepční pilulka se brzy dočká značného vylepšení. Švédští vědci přišli na to, že je možné sestavit molekuly, které by dokázaly vypnout protein ZP3 z obalu vajíčka. Na ZP3 se vážou spermie hodlající proniknout do vajíčka a oplodnit ho. Nový lék by tak mohl ochránit ženu před nechtěným těhotenstvím, navíc bez vedlejších účinků.


SVĚT CO SKRÝVÁ HŘBITOV ATLANTIKU

Modré díryDalším zvláštním, ale při-rozeným fenoménem této oblasti jsou tzv. modré díry. Ty jsou umístěny mezi vá-

pencovitými útvary, kde mořské dno přík-ře spadá do velkých hloubek. V době ledo-vé před 12–15 tisíci lety, kdy byla hladina oceánů až o sto metrů nižší, byly modré díry vlastně krasové jeskyně, jež moře poz-ději zatopilo. Některé modré díry vedou hluboko do vnitrozemí a vyúsťují na po-vrchu v podobě jezera. Při odlivu a přílivu vznikají v okolí děr silné víry, které mohou stáhnout menší loď i s posádkou do svých útrob. Občas se zde objeví trosky sportov-ních jachet a jiných malých lodí.

Vodní stěnyZkázonosné i pro větší lodě mohou být především tor-náda a slapové vlny. Je-li tor-nádo na souši dost silné na

to, aby zničilo dům, pak na moři loď nebo nízko letící letadlo, které se dostane do jeho blízkosti, rozmetá na kusy. Za bílého dne se dá vzdušnému kuželu snadno vyhnout, ale za snížené viditelnosti nebo v noci může být velmi nebezpečný. Jako častější příčinu neštěstí lodí zmiňují vědci obrovské slapové vlny. Vodní stěny mohou dosahovat výšky až 40 metrů. Vznikají v důsledku podmoř-ských zemětřesení, sesuvů půdy na dně, atmosférického tlaku, větru, bouří a huriká-nů, které mohou být i značně vzdáleny.

Ve vzduchu zase letadla čelí hrozbě neče-kaných prudkých turbulencí, které i za po-klidného dne v kombinaci nepříznivé rych-losti a směru letu mohou mít za následek efekt podobný nárazu do betonové zdi. Tur-bulence lze jen stěží předvídat a jsou často řazeny mezi příčiny nehod menších letadel.

Neúprosná statistikaPojišťovací společnosti, pobřežní stráž a americké námořnictvo uvádějí jako ofi ciální vysvětlení vysoké-

ho počtu nehod to, že oblast leží uprostřed dopravního uzlu a vinou vysoké frekvence dopravy jsou zde logicky i častější nehody. Vede tudy mnoho námořních tras a přelé-tá tu množství dopravních a soukromých letadel. Některé odhady tvrdí, že chyba pi-lotů stojí za polovinou neštěstí.

Metanové bublinyV nedávné době přinesli vědci ještě jedno zajímavé vysvětlení. Na dně moře se díky vysokému tlaku udržu-

je velké množství hydrátu metanu. Občas však může dojít k poklesu tlaku, následkem čehož se hydratovaný metan uvolní, začne stoupat a s ubývajícím tlakem okolní vody mění postupně své skupenství na plynné. Jakmile se plynný metan přiblíží k hladině, hustota vody na ploše o rozloze i několika set metrů čtverečních silně poklesne. Když by tudy projížděla loď, velmi rychle by se potopila. Metan je také silně hořlavý, pokud by na palubě například někdo kouřil, nasta-la by okamžitě exploze. I bez ohně by do-šlo ke zkáze posádky, která by se metanem udusila. Exploze nebo náhlý pokles výšky v prořídlém vzduchu by hrozily i letadlu, jež by vletělo do oblaku podmořského výparu.

Magnetismus a další „bermudské trojúhelníky“V jednotlivých případech zmizení letadel se stále vra-

cí téma elektromagnetických anomálií. To mnohdy vede ke spekulacím o nestabilitě magnetického pole Země, jež jsou však po-staveny na neprokazatelných domněnkách. Jistá magnetická porucha ovšem v trojú-helníku existuje a je velmi dobře známa. Pravděpodobně ji zažil i Kolumbus, když pozoroval zmatené bloudění magnetické střelky v kompasu. To je dáno magnetic-kou anomálií zvanou kompasová variace. Na tomto místě se totiž magnetová střelka odchýlí od magnetického severu a ukáže směrem ke geografi ckému severu Země. Každý zkušený námořník s tím dnes musí počítat, aby se vyvaroval nepříjemností.

Za zmínku stojí i fakt, že tato magnetická anomálie má svůj protějšek na druhé straně zeměkoule, kde dochází rovněž ke kompa-sové variaci. Oblast východně od Japonska mezi ostrovy Iwo Jima a Marcus nazývají Ja-ponci Ďáblovým mořem nebo Ďáblovým či Dračím trojúhelníkem. I ten neblaze proslul velkým počtem záhadně zmizelých letadel a lodí (čísla jsou dokonce vyšší než v ber-mudském trojúhelníku), poruch navigač-ních a komunikačních zařízení a stejně jako z bermudského trojúhelníku jsou odsud hlá-šena pozorování neidentifi kovatelných lé-tajících předmětů. Na rozdíl od bermudské hrozby bylo Ďáblovo moře ofi ciálně uznáno japonskými úřady za nebezpečnou oblast.

Kterým směrem?Někteří autoři popisují ještě další méně známá místa, kde dochází k tajuplným udá-lostem, a jsou-li vyznačena na mapě, mají podobu symetrického obrazce. Bermudský trojúhelník je však ojedinělým, důkladně

prozkoumaným fenoménem, který si vzali na mušku jak seriózní vědci, tak stoupenci alternativních výkladů. Uvedené teorie a hy-potézy jsou jen zlomkem všech možných pokusů o objasnění. Fantastové i realisté jsou téměř vždy velmi nápadití lidé, a proto domněnek i faktů je tolik, že nalézt jejich společného jmenovatele je téměř nemož-né a čtenář si musí vybrat, na kterou stranu se přikloní. A je také možné, že pravda nám zůstane skrytá, dokud lépe neporozumíme přírodním zákonům.

Pojem „bermudský trojúhelník“ není ofi ciální zeměpisný název. Pochází z pera amerického novináře Vincenta Gaddise, který v roce 1964 v časopise Argosy zveřejnil článek Smrtonosný bermudský trojúhelník, v němž shrnul neobvyklé úkazy v podezřelé oblasti napříč staletími.

Geometrický tvar, který Gaddis navrhl, se ujal: vrcholy trojúhelníka umístil do měst Miami na Floridě, San Juan na Por-toriku a Hamilton na Bermudách. Mnozí autoři před ním i po něm oblast různě rozšiřují a mění její charakteristické hranice, takže do neblahé oblasti někdy spadají i Mexický záliv, Karibské moře a Azorské ostrovy. Nicméně označení „bermudský trojúhelník“ se vžilo a vstoupilo do obecného povědomí.

Proč zrovna „bermudský trojúhelník“

MIAMI

BERMUDY (HAMILTON)

SAN JUAN (PORTORIKO)

KARIBSKÉ MOŘE

MEXICKÝ ZÁLIV

ATLANTSKÝ OCEÁN

BERMUDSKÝ TROJÚHELNÍK

Smrtonosný trojúhelník, jak jej vymezil Vincent Gaddis

Modrá díra ve vnitrozemí za

odlivu


SVĚT NEJVĚTŠÍ SVĚTOVÉ ŘÍŠE – 7. DÍL

FOTO

GR

AFI

E, I

LUS

TRA

CE

: Wik

iped

ia, N

iall

Ferg

usso

n: B

ritsk

é im

périu

m, c

esta

k m

oder

ním

u sv

ětu

Č ím se lišilo „moderní“ koloniální impérium 19. století od španělské říše, kterou jsme popisovali v mi-

nulém díle našeho seriálu o říších? Přede-

vším tím, že na rozdíl od conquistadorů Bri-tové nekořistili zlato a drahé kovy. Neměli obvykle zájem na podmanění či vyvraždění domorodých kmenů a uloupení jejich bo-hatství. Na rozdíl od Španělů ve svých ko-loniích zapustili kořeny jako obchodníci a farmáři. Přestože se nemůžeme bláhově domnívat, že zájmy všech Britů byly nezišt-né a mírumilovné, často se snažili porozu-mět původním obyvatelům a ponechat jim jejich tradice. Přitom jim však přinášeli vy-moženosti evropské civilizace.

Na počátku byli pirátiNěkdo by se mohl domnívat, že dějiny brit-ského impéria začaly už roku 1497, když John Cabot dorazil do Newfoundlandu s po-věřovacím listem krále Jindřicha VII. Ale po celé 16. a valnou část 17. století se Angliča-né pouze marně snažili vyrovnat Španělům, když závistivě sledovali jejich bohaté lodě plně naložené zlatem. Když za Jindřicha VIII. zvítězila v Anglii reformace, dostalo soupeře-ní se Španělskem i náboženský rozměr – ang-likáni se chtěli vyrovnat katolíkům.

Jenže teprve roku 1586 byla založena první anglická osada v Severní Americe na ostrově Roanoke. Sir Walter Raleigh, věr-ný služebník Alžběty I. (1558–1603), na počest své panenské královny pojmenoval území u ostrova Roanoke Virgínie (vir-gin=angl. panna), ale bohužel zde nikdy

nebylo nalezeno zlato. V té době všichni předpokládali, že hlavní bohatství z kolonií pochází z dovozu drahých kovů. Proto i An-gličané zoufale hledali zlato, kde se dalo, ovšem neúspěšně. A tak se nezmohli na nic jiného, než pirátsky přepadávat španělské lodě a zlato jim krást. Alžběta brzy pocho-pila, že je to její jediná naděje, jak se podílet na koloniálním bohatství. Poskytla pirátům svou podporu a ochranu za podíl na kořisti.

Tak se zrodili korzáři – námořní lupiči ve státních službách, z nichž nejznáměj-ší je bezpochyby sir Francis Drake, který jako druhý obeplul svět po Magellanovi. Směle k nim můžeme započítat i zmíně-ného Waltera Raleigha, popraveného za přepadení španělského města Santo Tomé, nebo později známého Walesana Henryho Morgana, který vyplenil roku 1664 Gran Grenadu a později další španělská města v zámoří. Brzy se z něj stal boháč a zakou-pil si pozemky na Jamajce, kde byla půda vhodná pro pěstování cukrové třtiny.

První drápkyMorganův případ hezky ukazuje změnu strategie anglické kolonizace. Koncem 17. století už měli Britové své zavedené obchodní stanice v Indii i v Africe, popu-lace ve Virginii se utěšeně rozvíjela, stejně jako další osady na severoamerickém po-břeží, např. Plymouth či Massachussett s.

Surat, první britská základna v Indii

Vzestup a pád britského impériaV polovině 19. století byla britská královna formálně největší panovnicí světa. „Její“ říše zahrnovala čtvrtinu obyvatel zeměkoule a ovládala zhruba stejný poměr území. Královna ale nebyla diktátorkou s neomezenou mocí. Britské impérium byl kolos, který královská koruna pouze formálně zakrývalaJINDŘICH KAČER, HISTORIK

Není jistě náhodou, že vynálezce vylepšeného a prakticky použitelného parního stroje James Watt pocházel ze Spojeného království (konkrétně ze Skotska). Británie totiž v 18. století získala nepopiratelný náskok před zbytkem světa v rozvoji technologií, které zcela změnily život obyčejných lidí. Pára poháněla přádelny a další stroje, vznikly továrny a lidé z venkova se začali stahovat do měst. Vznikla průmyslová spotřební společnost, která šla ruku v ruce se svobodomyslným myšlením Britů. Že tak vznikly chudinské čtvrti s miliony chudých dělníků, zpočát-ku společenské elitě nevadilo. Považovali to za přirozený vývoj. Bídu dělníků v Anglii však sledovali nejen Bedřich Engels a Karel Marx.

Když si v 19. století dělníci postupně uvědomili sami sebe a pochopi-li, jak na jejich práci vydělávají kapitalisté, vzniklo dělnické hnutí a soci-alistické myšlení. V parlamentu se objevila Labour party (Strana práce). Nové technologie však také Britům umožnily udržet si vládu v koloniích. Bez vynálezu telegrafu by se válka proti vzbouřeným Indům roku 1857 vedla mnohem hůř a bůhví, jak by dopadla. Dnes v době in-ternetu si ani neuvědomujeme, jak důležité bylo předávání zpráv, které se dostaly z Dálného východu do Británie za pouhých několik hodin! Neméně důležité byly parníky, jež snížily dobu přepravy z Británie do kolonií až trojnásobně a přitom dokázaly uvézt mnohem větší náklad. Pro námořní a obchodní velmoc byly takové lodě hotovým požehnáním. Technologie se navíc v rámci „šíření civilizace“ vyvážely i do kolonií, takže Indie byla ke konci 19. století protkána železnicemi. „Ovládnuté“ obyvatelstvo mohlo pocítit výhody, které mu přináší členství v impériu.

Průmyslová a sociální revoluce



Královna Alžběta I. pochopila, že jediný způsob, jak získat podíl na zlatu z kolonií, je podporovat piráty a stát se jejich ochránkyní

V anglo-nizozemských válkách dobyli Bri-tové Nový Amsterdam, který roku 1664 přejmenovali na New York (anglický král Karel II. ho daroval svému bratru Jakubo-vi, který byl vévodou z Yorku). Základnou britské moci v Americe se však stal ostrov Jamajka dobytý na Španělech roku 1655.

V 17. století vládla v Anglii skotská dynastie Stuartovců. Britské ostrovy si prožily opravdu těžké období zahrnující dvě revoluce, občanskou válku, krátkou tyranskou republiku, jednu popravu krále a tři války s Nizozemskem. Přesto, nebo možná právě proto vyšla Anglie ze všech těchto konfl iktů posílena. Když v roce 1700 vymřela španělská větev Habsbur-ků, upadlo Španělsko do bezvýznamnosti a Anglie byla vedle Francie Ludvíka XIV. nejvýznamnějším hráčem evropské politi-ky. V té době už evropské mocnosti dávno pochopily, že zlato nemusí být hlavním zis-kem ze zámoří. Pravým bohatstvím Ame-riky se stala káva, tabák, cukr i čaj. Zejmé-na nově objevené návykové drogy kofein a nikotin si v Evropě brzy získaly oblibu. Čaj se stal v Británii národním nápojem. Rozsáhlé plantáže cukrové třtiny oslazovaly život nejen Angličanům. Začal fungovat takzvaný obchodní trojú-helník. Z Afriky se do Ame-riky vozili otroci, kteří tam měli pracovat na plantážích. Z Ameriky do Evropy pak po moři putoval cukr, tabák a káva a z Evropy do Afriky

výrobky evropských řemeslníků, po nichž byla v Africe velká poptávka.

V Indii založili Angličané v 17. století tři významné obchodní stanice – Bombaj, Mad-rás a Kalkatu, které dodnes patří k největším

indickým městům. Přesto byli roku 1700 Angličané v Indii pouze trpěni, zatímco poli-tickou moc drželi v Červené pevnosti v Dillí vládci Mughalské říše. Na jejich blahovůli byli evropští obchodníci v Indii zcela závislí. Bylo jich ostatně tak málo, že pro Mughaly představovali jen zcela okrajový problém. Navíc obyvatel Spojeného království bylo dvacetkrát méně než Indů. Nikdo si tehdy nedokázal představit, že Británie bude jed-nou Indii vládnout. Sny o britském impériu byly stále jen mlhavé.

Páni moříOd anglické slavné revoluce (1688) do konce války o španělské dědictví (1713) se námořní síla Anglie takřka zdvojnáso-bila. Od této doby můžeme v souvislosti

se světovými moři hovořit o jednoznačné anglické nadvládě. Po úpadku Španělska a Portugalska zbývali v boji o kolonie už jen dva evropští soupeři – Francie a Nizozemí. S Nizozemím si to Anglie vyříkala ve zmí-

Skotsko, Irsko a Wales – tři vedlejší země Britských ostrovů s původně keltským obyvatelstvem se staly v pravém slova smyslu nejstaršími ko-loniemi Angličanů, kteří získali na ostrovech převahu. Zejména Irsko bylo často podrobováno anglickým „zvykům“ nevybíravým způsobem. Životní úroveň zde byla dlouhou dobu pozadu za Anglií a Angličané s despektem pohlíželi na zaostalé Skoty a tvrdohlavé Iry.

Situace se o něco zlepšila spojením parlamentů Anglie a Skotska roku 1707. Vzniklo Spojené království Velké Británie. Jak píše Ferguson, tento termín prosadil už dříve král Jakub I., aby se Skotové snadněji smířili se svým připojením k Anglii a Angličané se skutečností, že jim vládne Skot. Přesto právě Skotové a Irové kvůli horším životním podmínkám mnohem častěji projevili ochotu odjet do vzdálených kolonií a udělat kariéru mimo Britské ostrovy. V polovině 18. století tvořili Skotové pouze jednu desetinu obyvatel Britských ostrovů, ale podíl skotských zaměstnanců ve Východoindické společnosti byl tak-řka padesátiprocentní. Každý ví, jak silné jsou dodnes komunity po-tomků irských přistěhovalců v USA, Austrálii i dalších místech bývalého impéria. Jména jako O´Brien nebo O´Connelly tam najdete na každém rohu. Mluvíme-li tedy o britské kolonizaci, nesmíme zapomínat, že vět-šinový podíl na ní mají příslušníci okrajových, Angličany podceňo-vaných národů, kteří si do nového světa přivezli celé rozsáhlé rodiny, aby zde mohli začít nový život daleko od nenáviděného Londýna.

Koloniální zásluhy Skotů a Irů

Země, které byly v dějinách alespoň nějakou dobu součástí britské říšeHistorie britského impéria

BAHAMY

VELKÁBRITÁNIEIRSKO

BERMUDY

GAMBIE

NIGÉRIE

TANGANIKA

MALEDIVY

AUSTRÁLIE

NOVÝ ZÉLAND

SEYCHELYKEŇA

BRITSKÉSOMÁLSKO

MAURICIUS

UGANDA

INDIE BARMA

CEJLON MALAJSIE

PAPUA NOVÁ GUINEA

SÚDÁN ADEN

OMÁNSAE

KATARKUVAJT

IRÁK

EGYPT

KYPR

SEVERNÍ RHODÉSIE

FALKLANDSKÉ OSTROVY

JIHOZÁPADNÍ AFRIKA

BRITSKÝ HONDURAS

BRITSKÁ GUYANA

FLORIDA

NEWFOUNDLAND

KANADA

TŘINÁCT KOLONIÍ

TRINIDAD A TOBAGO

BARBADOSKUBA

KAJMANSKÉ OS.JAMAJKA

SIERRA LEONE

SINGAPUR SARAWAK

BRUNEJ

ZLATÉ POBŘEŽÍ

JIHOAFRICKÁ UNIE

BASUTSKO

BEČUÁNSKO

HONGKONG

ŇASKO

JIŽNÍ RHODÉSIE

BRITSKÉ SEVERNÍ BORNEO

SOKOTRA

JORDÁNSKO

PALESTINA

ŠALAMOUNOVY OSTROVY

VANUATU

FIDŽI

SVAZIJSKO

Chickahominy, jeden z indiánů kmene

Powhatanů, se stává „novým Angličanem“ a uzavírá s anglickými osadníky ve Virginii smlouvu o míru, 1619


něných třech válkách, a když se roku 1689 stal anglickým králem Holanďan Vilém III. Oranžský, dokázaly se tyto dvě mocnosti do-mluvit a rozdělit si sfé-ry vlivu. Na Dálném východě spočívala do-hoda v tom, že Nizo-zemí bude kontrolo-vat obchod s kořením, zatímco Anglie měla pod palcem vzácné in-dické látky, jež neměly v Evropě konkurenci.

Již od začátku 17. století řídily obchodní záležitosti obou zemí v Indii Východoindic-ké společnosti (v Anglii založena roku 1600, v Nizozemí 1602). To zajistilo předání rizik do soukromých rukou, zatímco stát posky-toval pouze právní a vojenskou ochranu. Společnosti fungovaly na principu akcií a ta anglická svým akcionářům vyplácela v prů-měru roční dividendy 18 % ze základního vkladu po dobu dvou set let (od r. 1600 do r. 1800), což je jistě pozoruhodný úspěch.

Nizozemci si v koloniích udrželi po celou dobu velký vliv, ale Británii konku-rovat nemohli. Zbývalo rozhodnout zá-pas s Francií, což zajistila sedmiletá válka (1756–1763), kterou britský historik Ni-all Ferguson nazval „světovou válkou 18. století“. Bojovalo se skutečně na frontách celého světa. Zatímco Evropu přenechali

Angličané svým pruským spojencům, kte-ré podporovali pouze fi nančně, soustře-dili se na zápas o Indii a Severní Ameriku. Na všech frontách Británie jednoznačně zvítězila. V Americe ovládla Kanadu do té doby patřící Francouzům. V Indii, kde ještě roku 1747 Francouzi dobyli Madrás, získal nehynoucí slávu podnikavý Robert Clive z Východoindické společnosti, když roku 1757 porazil v bitvě u Palásí bengál-ské spojence Francouzů. Je ironií osudu, že dvě třetiny Cliveovy armády tvořili Indové. Britové dokázali využít sporů mezi indický-

mi stranami ve svůj prospěch a od té doby ovládali také Indii.

Ve jménu svobodyZajímavým rozdílem mezi Británií v 18. sto-letí a všemi ostatními evropskými velmocemi byl politický systém založený na moci parla-mentu a pravidelně se opakujících volbách (samozřejmě ani všeobecných ani rovných). Zatímco všude jinde se dostali k moci abso-lutističtí panovníci (ve Francii Ludvík XIV., v Rakousku Marie Terezie, v Prusku Fridrich Veliký a v Rusku Petr Veliký), v Anglii si po revoluci zachoval král pouze jistý vliv na poli-tiku, ale zákony schvaloval parlament. V čele státu stála vláda s ministerským předsedou. Parlament byl složen ze dvou komor (Sně-movna lordů a Sněmovna reprezentantů), ale nemůžeme ho pochopitelně srovnávat s parlamentem dnešním. Sněmovna lordů totiž nebyla volena, ale skládala se z mocných šlechtických rodů, které si tak stále udržovaly velkou moc. Přesto to byl oproti absolutistic-kým monarchiím velký pokrok a Britové si obecně zakládali na své svobodě.

Doba dala vyniknout ministerským předsedům Walpoleovi nebo Williamu Pitt ovi staršímu i mladšímu, kteří zcela za-stínili krále z hannoverské dynastie ( Jiřího I., II. i III.). Král tedy zůstal zejména for-mální hlavou státu a svoji vůli mohl prosa-zovat pouze pomocí nátlakových skupin na parlament či vládu.

Od sedmileté války už můžeme mluvit o britském impériu. Jak ale vysvětlit skuteč-

nost, že ve jménu svobody, na níž si Britové velmi zakládali, ovládají a „utlačují“ porobe-né zámořské národy? Jak to, že společnost svobodných Britů podporuje obchod s ot-roky a brutální zacházení s černochy?

Jako první se proti britské nadvládě ku-podivu ozvali bílí osadníci v Severní Ame-rice, kteří si na nějaký útlak rozhodně stě-žovat nemohli. Pověstný „bostonský čajový dýchánek“ roku 1773, kdy bylo zničeno mnoho beden lisovaného čaje, rovněž ne-vznikl jako protest proti zvýšení cel na čaj. Naopak, cla na čaj byla snížena, ale vláda zvýšila clo na jiná zboží. Pořád ještě by ne-šlo o žádnou tragédii, ale americkým kolo-nistům se zkrátka nelíbilo, že o jejich daních a poplatcích rozhoduje vzdálená londýnská vláda, na jejíž složení nemají žádný vliv. Po-žadovali tedy, aby si sami mohli zvolit vlast-ní parlament a vládu, která by rozhodovala o jejich záležitostech. To ovšem Britové nehodlali připustit. Tak vznikla roku 1776 Deklarace nezávislosti následovaná válkou o nezávislost. Američané byli ve svém boji podporováni Francouzy, kteří cítili příleži-tost pomstít se za sedmiletou válku.

Asi pětina obyvatel třinácti vzbouře-ných amerických kolonií však zůstala loa-jální králi a po prohrané válce roku 1783, kdy byl podepsán mír v Paříži, raději ode-

šla do Kanady. Jen díky tomu je dnes Ka-nada jazykově a kulturně převážně anglic-ká a ne francouzská.

Ironií osudu je rovněž fakt, že Ame-ričané bojující za svobodu se vypořádali s otroctvím o mnoho později než Britové a také při zacházení s domorodými kmeny indiánů si počínali mnohem brutálněji než Britové omezovaní zákony a idealistickými náladami britské veřejnosti, na hony vzdá-lené všední realitě koloniálního života.

Civilizace na exportKdekdo očekával, že válka o nezávislost bude znamenat konec britského impéria. Nad vše-mi koloniemi teď visela hrozba, že budou ná-sledovat amerického příkladu. Ale opak byl pravdou – Britové se dokázali poučit z chyb a největší rozmach koloniální říše měl tepr-ve přijít. Tak trochu jim pomohly i události


Napoleonovo tažení v Evropě bylo pro Brity okrajovou záležitostí. Důležité pro ně bylo, že si drželi nadvládu na mořích a starali se o své impérium

Nejmenší ze všech světadílů hrál od svého objevení Jamesem Cookem roku 1770 pro Británii specifi ckou roli. Zatímco severní a západní pobřeží již bylo dříve objeveno Holanďany, na jihovýchodě v oblasti dnešního Sydney vznikla britská kolonie Nový Jižní Wales. Od počátku sloužila kolonie jako vzdálené vězení, kam byli odklízeni zločinci, pro něž nebylo místo v britských věznicích. Pokud by se však někdo obával, že tak dojde ke vzniku státu vrahů a těžkých kriminálníků, hluboce by se mýlil. Do Austrálie byli často posíláni drobní zlodějíčkové, kte-ří kradli z hladu a chudoby, případně tak byli trestáni za jiné drobné přečiny. Po uplynutí doby trestu pak dostali určité území v Austrálii, kde mohli zůstat. Původ-ní trestanecká kolonie se tak brzy změnila a zcivilizovala. Mnozí z odsouzených dokonce požadovali raději deportaci než trest ve věznici v Anglii, protože se jim ve vzdálené zemi rýsovala naděje na klidnou budoucnost.

Již roku 1867 na žádost samotných Australanů ustaly deportace vězňů z Britá-nie a roku 1900 vznikl Australský svaz. Od té doby je Austrálie fakticky nezávislá, ale stále zůstává členem Commonwealthu a jedním z nejvěrnějších spojenců Velké Británie.

Austrálie – země vybudovaná trestanci

Gang vězňů deportovaný do Austrálie počátkem 19. století. Právě tito

muži vybudovali Sydney a další města na nejmenším světadílu

Dobytí Havany v sedmileté

válce, 1762

Otroci v řetězech,

Zanzibar


z jiných států – především Velká francouzská revoluce, která jim na čas vymazala z kolonií konkurenta. Napoleonovo tažení v Evropě vnímali Britové jako okrajovou záležitost. Dokud si drželi nadvládu na mořích a kon-trolu nad zámořím, nehodlali se na pevnině moc angažovat. Stáhli se z evropské politiky jen proto, aby se starali o své impérium.

Rozhodli se obsadit Kapsko v jižní Af-rice na úkor Holanďanů, aby bezpečně kontrolovali svoji námořní cestu do Indie. Koncem 18. století se však zásadně změnila nálada britského lidu týkající se původních domorodců všude na světě. Britové se cítili podobně jako Římané – vyvolený národ, jenž je předurčen k tomu, aby šířil civilizaci a demokratické ideály. Začalo to bojem pro-ti otroctví. Britská vláda pod nátlakem lidu zakázala roku 1807 na svém území obchod s otroky, přestože vynášel miliony liber. Jis-těže obchod pokračoval dál ilegálně a trvalo ještě dlouho, než ke stejnému kroku přistou-pily i ostatní státy, ale rozhodně to byl po-krok. Navíc začaly rozsáhlé křesťanské misie do Afriky k domorodým kmenům, protože Britové byli přesvědčeni, že bez poznání evangelia se černoši nikdy nemohou úplně civilizovat. Misionáři se sice nesetkali s příliš velkými úspěchy a mnoho jich bylo při svém poslání zabito, ale v Africe alespoň nemohli „napáchat“ takové škody jako v Indii.

Na Dálném východě byla totiž zcela od-lišná situace. Zde nežily primitivní kmeny, ale dávné civilizace s kořeny mnohem hlub-

šími, než mělo evropské křesťanství. Indo-vé, ať už vyznávali hinduismus nebo islám, byli ochotni Britům sloužit, dokud jim byly ponechány jejich tradice. Pragmatičtí britští místodržící zajímající se především o zisky se zásady nevměšování také dlouho drželi. Jenže s příchodem 19. století začaly některé indické zvyky připadat Britům barbarské. Jedním z nich bylo tzv. sítá, upálení vdovy na pohřební hranici manžela. Pro Indy to byl důkaz manželské věrnosti. V jiných ob-lastech Indie zase zabíjeli čerstvě narozená děvčátka, protože v budoucnu by jejich věno stálo příliš mnoho peněz, což si někte-ré rodiny nemohly dovolit.

Když se navíc do Indie přeplavilo velké množství křesťanských kazatelů snažících se přesvědčit Indy o správnosti křesťanství, byli přijati nevraživě nejen Indy, ale i brit-skými správci. Zde je nutné připomenout, že britská armáda v Indii se asi z 80 % sklá-dala z domorodých vojáků, tzv. sipáhiů. Pak už jen stačila drobná rozbuška, když se v armádě rozšířila fáma o nových ná-bojích do pušek, které prý budou potřeny zvířecím tukem z vepřů a krav. Kráva je pro hinduisty posvátné zvíře, a vepř naopak pro muslimy nečistý tvor. Představa, že by měli vojáci takové náboje používat, vedla roku 1857 k největšímu protibritskému povstání na Dálném východě, které vešlo do dějin pod názvem Povstání sipáhiů.

Odchod se ctíPřestože britská armáda složená stále povět-šinou z loajálních Indů (zdaleka ne všichni se vzbouřili) dokázala povstání potlačit, boje trvaly více než rok a následovalo tvrdé potrestání vzbouřenců. Moc do svých rukou převzala sama královna Viktorie, která se sta-la indickou císařovnou a slíbila, že na indické tradice se nadále nebude sahat. Východoin-dická společnost, doposud zodpovědná za správu Indie, byla zrušena. Místo ní jmeno-vala královna místokrále, který ji zastupoval. V Indii proběhla řada reforem směřujících ke zlepšení životních podmínek Indů a zásadní změny prodělala především armáda, nad kte-rou si britská vláda podržela mnohem větší dohled (více se o tomto povstání dočtete v časopise Živá historie, leden–únor 2009).

Britové se opět dokázali poučit ze svých chyb a vláda nad Indií jim vydržela ještě 90 let, přestože ke konci už byla skutečně spíše formální. K postupnému uvolňování politických svazků docházelo ve všech čás-tech impéria. Když se roku 1837 vzbouřili francouzsky mluvící obyvatelé a proame-ričtí reformisté v Kanadě, vznesli podobné

požadavky, jako o šedesát let dříve američtí kolonisté. Chtěli, aby v Kanadě vládli jimi zvolení zástupci a ne guvernér poslaný z Londýna. Tentokrát Angličané zhodnotili situaci zcela jinak a došli k názoru, že poža-davky Američanů byly vlastně oprávněné. Trvalo to sice ještě takřka dvě desetiletí, ale kanadská vláda byla roku 1856 ustano-vena. Podobně se postupovalo i v Austrálii a na Novém Zélandu. Královští guvernéři začali hrát víceméně symbolickou roli jako zástupci symbolické královské moci. Roku 1900 byl ustanoven Australský svaz, takže i Austrálie získala faktickou nezávislost.

Přestože do 20. století vstoupila britská říše takřka nezmenšená, bylo jasné, že po-stavení supervelmoci ztratila. Projevilo se to zejména v obou světových válkách, kde dominovaly USA a později SSSR. Když britská armáda nebyla schopná ubránit Indii před Japonci ve 2. světové válce, za-sahovali Američané. Bylo jasné, že britské impérium je neudržitelné.

Ke cti Angličanů je nutné poznamenat, že se svých kolonií dokázali zbavit většinou bez zbytečných bojů, na rozdíl třeba od Fran-couzů. Roku 1947 vznikl tzv. Common-wealth of Nations, který představuje ví-ceméně dobrovolné společenství národů, jimž dnes formálně vládne královna Alž-běta II.


Pro podnikavou povahu Nizozemců je charakteristické, že se pokou-šeli dobýt vzdálené cizí země ještě dříve, než vůbec měli zajištěnou existenci vlastního státu. Většina katolických zemí totiž uznala exis-tenci Nizozemí až v rámci míru po třicetileté válce roku 1648. Spojené nizozemské provincie tak vítězně zakončily osmdesát let bojů o nezávislost na katolickém Španělsku. Už koncem 16. století byli ovšem protestantští Holanďané přirozenými spojenci Angliča-nů. Dlouhou dobu tvořili společně protiváhu katolickým koloniálním mocnostem Španělsku a Portugalsku, aby se po polovině 17. století, kdy už Španělsko ztratilo svůj lesk, mohli utkat mezi sebou o nadvládu nad mořem. Tři anglo-nizozemské války (1652–1654, 1664–1667 a 1672–1674) Nizozemci prohráli a ztratili tak většinu pozic, které si do té doby vydobyli. Z New Amsterodamu se stal New York a Nizo-zemci se ze Severní Ameriky museli stáhnout. Ve své činnosti nicméně neustali. Jejich Východoindická společnost nadále konkurovala v Indii té anglické; začali pronikat na ostrovy v Oceánii, kde se vytvořila pod jejich protektorátem Indonésie. Ta vyhlásila nezávislost na Nizozemí až roku 1949. Když se navíc stal anglickým králem Vilém III. Oranžský (1689–1702), nizozemský místodržící, byly obě protestant-ské země spojeny na čas i personální unií.

Další významné oblasti drželi Holanďané již od 17. století na jihu Afriky, kde založili pod Stolovou horou Kapské Město. Vznikla zde komunita takzvaných Afrikánců (či Búrů), potomků původních Nizozem-ců, kteří se naučili žít v odlišných podmín-kách. Koncem 18. století je však vytlačili Ang-ličané, kteří si chtěli pojistit bezpečnou cestu do Indie. Búrové založili severovýchodně od Kapska Transvaal a Svobodný oranžský stát. Nakonec byli poraženi na přelomu 19. a 20. století Angličany v tzv. búrských válkách.

Zdatný sekundant – Nizozemská koloniální říše

Obchodní loď nizozemské

Východoindické společnosti v japonském zobrazení z roku 1782

Americká parodie na londýnskou

propagandu, která znázorňuje „znásilnění“ Američanů Brity vydáním zákonů o clech, což vedlo k válce o nezávislost, 1774

Velmi rozšířený byl obchod s africkými otroky, kteří často

museli přežívat v nelidských podmínkách

Seriál: největší světové říše Březen 2008 starověk – Egyptská, Asyrská, Perská říše Duben 2008 antika – Alexandr Veliký, Římská říšeČerven 2008 nástupci Říma – Svatá říše římská, Byzantská říšeČervenec 2008 středověk a raný novověk – Mongolská říše, Osmanská říše, Kyjevská RusŘíjen 2008 středověk a raný novověk – Osmanská říše, Arabská říšeProsinec 2008 koloniální říše – Španělsko a PortugalskoÚnor 2008 koloniální říše – Britské impériumDuben 2008 novodobé velmoci – Napoleon Bonaparte, Pruské království, Ruské císařstvíČerven 2008 velmoci 20. století – Třetí říše, Sovětský svaz, USAN

AV

IGÁT

OR


SVĚT ROZHOVOR

Co se vlastně skrývá za pojmem kriminalistika?

Velmi zjednodušeně můžeme říci, že kri-minalistika je vědecká disciplína, která pri-márně zkoumá kriminalistické stopy a vy-tváří metody vyšetřování trestných činů. Využívá při tom velkého množství metod a poznatků jiných oborů, zejména fyzikál-ně matematických a technických oborů, biologie, medicíny, psychologie, psychiat-rie a dalších.

Jakou roli hraje v kriminalistice právě psychologie?

Je to role velmi významná, zejména po-znatky forenzní psychologie. Slovo „fo-renzní“ v podstatě znamená spojený se soudním řízením. Využívá se jednak při vyšetřování trestných činů a jednak při

typování pachatele ze stop z místa činu a způsobu spáchání trestného činu – jedná se o tzv. psychologické profi lování pacha-tele. Jen jako příklad lze uvést prvotní kon-takt podezřelého nebo i svědka s vyšetřo-vatelem. V těchto případech je absolutně rozhodující psychologický přístup, který podstatnou měrou rozhoduje o efektivitě výslechu. Výzkumy potvrzují, že vhodný kontakt mezi vyslýchajícím a vyslýchaným dokáže ve velké míře kompenzovat chyby pramenící z uplatňování nevhodného po-stupu v průběhu výslechu.

Existují psychologické metody, které například pomohou svěd-

kům vzpomenout si na detaily, které jim ve vědomí neutkvěly? Nebo speciální postupy při výslechu dětských svědků?

Ano, v kriminalistice se psychologie využívá také jako pomoc vyslýchanému při vybavení si zdánlivě zapomenutých informací, dále při působení na vyslýchaného, který vypovídá nepravdivě, případně vypovídat odmítá, nebo při sestavování popisu osoby pachatele. Aplikačních metod psychologie v kriminalis-tice je opravdu velmi mnoho a forenzní psy-chologie a kriminalistika vytváří velmi těs-nou jednotu. Výslech dětí je obzvláště citlivý na dobrý psychologický přístup. Kriminalis-tika doporučuje využívat příznivé prostře-dí – jsou zřízeny speciální výslechové míst-nosti se spoustou hraček, obrázků, potřeb na malování a hraní. Při výslechu dětí, které jsou poškozenými, zejména u mravnostní trestné činnosti, se doporučuje využít názorných pomůcek „Jája a Pája“. Vždy musí být příto-men pedagog nebo dětský psycholog.

VÍTE ŽE?Jája a Pája jsou had-rové panenky, které pomáhají při výslechu dětí. Panenky mají i zjednodušené anato-mické znaky typické pro muže a ženu. Děti tak na panenkách mohou ukázat, co se jim stalo, i když to nedokáží popsat.

Věda na stopě zločinuObliba kriminálních seriálů u diváků neklesá, spíš naopak. Odpovídá však taková Kriminálka Las Vegas skutečnosti? Jak vlastně věda pomáhá v objasňování zločinů? A lze vůbec spáchat dokonalý zločin? Nejen na to nám odpověděl prof. Jiří Straus z Policejní akademie ČR

Slavné případy české kriminalistiky1933 – Fantom uliceKriminalistickou záhadou zůstaly dva kufry s částmi ženského těla, které vrah poslal vlakem. Totožnost mrtvé ženy byla zjištěna, ale motiv činu i pachatel

zůstal neznámý, ačkoliv se zdařil i popis domnělého pachatele. Pátrání po vyso-kém kudrnatém blondýnovi zůstalo bez výsledku.

40. léta 20. století – NezmarTak si sám říkal Josef Koudela, slavný kasař, který policistům zamotal hlavy. Byl velmi bohatý, na kasy byl odborník. Aby zákonu utekl, nechal si udělat plastiku

obličeje, takže jej nepoznala ani vlastní žena. Prozradil jej způsob jeho „práce“

a důvtip policejního kreslíře. Přiznal se ke stovce vloupání.

1951 – BestiePod tímto názvem byl zfi lmován jeden z případů majora Zemana, vycházející z událostí nedaleko Plzně. Falešný převaděč přes hranice Huber Pilčík vodil lidi do opuštěné hájenky a na různá od-lehlá místa, aby je zabil a okradl. Počet obětí bestiálního vraha není známý, v cele se oběsil.

KATEŘINA SEDLÁKOVÁDROŠČÍNOVÁ


FOTO

: Muz

eum

Pol

icie

ČR

, Shu

tters

tock

, ww

w.li

stve

rse.

com

, Čes

ký ro

zhla

s Le

onar

do, W

ikip

edia

SVĚT ROZHOVOR

Současné kriminálky jsou reálné, ale velmi zhuštěné. Ve skutečnosti nejde „hodit vzorek do laborky“ s výsledkem za pár sekund

Prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc., je prorektorem pro vědu a výzkum a vedoucím katedry kriminalistiky na Policejní akademii ČR. Zabývá se kriminalisti-kou, policejními vědami a biomechanikou, pro-fesorem byl jmenován v oboru bezpečnost-ních věd. Vytvořil me-todu, která umožňuje identifi kovat člověka podle jeho chůze. Je autorem čtyř vyso-koškolských učebnic a dvanácti vědeckých monografi í.

Kdo je?

Kriminalistiku stále obohacují nové metody. Pomáhají i v objas-

ňování nevyřešených zločinů?Kriminalistika využívá neustále nové po-znatky, jak se obecně objevují ve světě vědy. V kriminalistice se v posledních letech využí-vá nová forenzní věda – forenzní biomecha-nika, která napomáhá k objasnění trestných činů, které by jinak nebyly úspěšně proká-zány. Mimochodem ve výzkumu forenzní biomechaniky jsme ve srovnání se světem na přední pozici. Moje zkušenosti a poznatky mi dovolují říci, že v rozvoji forenzní biome-chaniky jsme v Evropě na předních příčkách.

Můžete uvést příklad takového letitého zločinu, objasněného až

díky této nové metodě?Tak třeba případ, který byl pomocí forenzní biomechaniky dokázán po 18 letech. Kon-cem roku 1987 došlo v severních Čechách k napadení stopařky. Pachatel ji opakova-ně udeřil rukama do obličeje, aby přestala křičet, a dále jí v úmyslu ji usmrtit zakrýval rukou ústa a nos a rdousil ji, až jí přivodil hluboké bezvědomí. Mrtvola byla nalezena v malé říčce. Podezřelý muž se nejprve při-znal s tím, že dívku vezl v autě, vzal ji jako stopařku, poté ji obtěžoval, ona upadla do bezvědomí, a tak ji podle své verze vytáhl, ale neshodil do říčky. Obviněný se nejprve při-znal, v průběhu vyšetřování několikrát měnil svoji výpověď a uvedl, že ženu vezl, začal ji osahávat a líbat, a když se bránila, tak jí dal několik facek na obě tváře. Poškozená však stále křičela, a tak jí dlaní ucpal ústa a nos, dokud se nepřestala hýbat. Potom ji zadní-mi dveřmi vytáhl z vozidla ven a odtáhl asi 5 metrů k můstku, kde ji nechal ležet a odjel. Přiznal se spoluvězňům ve vazbě, přesně jim popsal průběh vraždy a usvědčovaly jej i další stopy. Po roce 1989 ale obžalovaný uváděl, že jej policisté k přiznání donutili, neměl mož-

nost obhájce, neustále trval na tom, že sku-tek nespáchal. V roce 2005 byl vypracován znalecký posudek z forenzní biomechaniky, který jednoznačně prokázal vinu pachatele, a ten byl odsouzen za spáchaný trestný čin na 10 let.

Jakou roli mají v současné krimi-nalistice desítky let staré metody?

Jsou nahrazovány novými?Řada starých metod je využívána dodnes. Pokud přinášejí stále dobré výsledky, pak není třeba je měnit. Například při zajišťo-vání daktyloskopických stop se stále vyu-žívají fyzikální (práškové) metody, kdy se stopa zviditelní jemně mletým práškem. Tato metoda je stará skoro 130 let a je stále stejně dobrá. Samozřejmě že se objevují

nové, dokonalejší metody (například che-mické nebo fyzikálně chemické metody v daktyloskopii), ale ty staré se využívají. Nebo třeba odlévání trasologických stop pomocí sádry je dobré i v dnešní době.

Nakolik kriminální seriály ze sou-časnosti odpovídají realitě?

Kriminální seriály jsou dobré pro diváky, ale skutečnost je trochu jiná. Je třeba pozname-nat, že metody v těchto seriálech jsou reálné, skutečně se v kriminalistických laboratořích využívají, jen jsou velmi zidealizované. Celý proces zkoumání je ukázán ve značné zkrat-ce. Je to pochopitelné, protože seriály se dě-lají pro diváky. Znalecké a expertizní zkou-mání ve skutečnosti trvá často několik týdnů, někdy i měsíců, ovšem v televizních seriálech je nutné vše zkomprimovat, jinak by to bylo pro diváky velmi nudné, zdlouhavé. V seriá-lech je také řada nepřesností, které divák-laik vůbec nepostřehne. Zajišťování stop na místě činu má svá pravidla, která v televizi nejsou přesně ukázána, navíc hlavní hrdina – vyšet-řovatel je rozhodně neprovádí sám. Moc mě pobaví větička „hodíme to do laborky“ a vý-sledek je během několika sekund. Tak takhle to skutečně v reálu neprobíhá. Mimochodem kriminální seriály jsou pro kriminalistiku vý-hodné. Jsou dobrou propagací, ukazují práci kriminalistů, prezentují význam kriminalisti-ky a vědeckého rozvoje forenzních věd.

V kriminálních seriálech často vídá-me, jak policisté najdou dejme tomu

vlákno z košile a přesně zjistí, kdo takové oblečení vyrábí. Existuje v kriminalistice skutečně něco jako „databáze použitých materiálů“, podle níž lze takové věci určit?Kriminalistika má skutečně velké množ-ství databází, evidencí a sbírek. A skutečně se vede i sbírka textilních vláken. Sbírky jsou velmi důležitým zdrojem informací, obsahují také některé druhy stop z míst ne-objasněných trestných činů. Existují sbírky daktyloskopické, které obsahují otisky prstů a dlaní rukou osob, sbírka vystřelených ná-bojnic a střel z míst neobjasněných trestných činů, napadených zámkových cylindrických vložek typu FAB nebo sbírka trasologických stop pro identifi kaci obuvi či jiného objek-

tu, který stopu vytvořil. V Kriminalistickém ústavu v Praze se vedou i různé centrální sbír-ky, například Národní databáze DNA, data-báze tablet extáze, sbírka lebek a kosterních nálezů, sbírka vlasů, zvířecích chlupů, vzorků dřeva a kůry stromů, rybích šupin nebo pta-čích per, ale také typomorfních fází zemin, pigmentů stavebních materiálů a umělec-kých předmětů, sbírka automobilových laků a efektových pigmentů, vzorky nápojového obalového skla nebo průmyslových prachů.

Jak lze vlastně oddělit stopy, tedy předměty související s trestným či-

nem, od věcí, které prostě jenom jsou na místě? Myslím zejména v souvislosti se sto-pami DNA, vláken, stop barev a podobně.

1951–1956 – Usvědčen zlodějinouVáclav Mrázek, typický sériový vrah, spáchal během pěti let sedm sexuálně motivovaných vražd a čtyři pokusy o ně. Najít vraha nebylo snadné – oběti

vybíral náhodně a zabíjel různými způsoby. K dopa-dení nakonec pomohlo přistižení Mrázka při krádeži, v roce 1957 byl popraven.

1966 – Vražda v promítárněJaroslav Papež byl podmínečně pro-puštěn z psychiatrické léčebny a proti-alkoholní léčení přerušil. Měl nastoupit do výkonu trestu za výtržnictví. Den před tím nalákal jako promítač v kině do kabiny jedenáctiletého chlapce, kterého zneužil a nakonec usmrtil. O své úchylce Papež věděl, a tak byl nakonec odsou-zen k trestu smrti.

1980–1981 – Násilník a kanibalJedenadvacetiletý Ladislav Hojer byl za vraždu ženy dopaden díky výpovědi uprchlého pacienta psychiatric-ké léčebny. Následně vyšlo najevo, že Hojer spáchal další čtyři sexuálně motivované vraždy žen uškrcením, části těla jedné z nich dokonce i uvařil a snědl. V roce 1986 byl popraven.

Detektor lži měří změny fyziologických hodnot v průběhu

vyšetřovacího rozhovoru

Metody v současných

kriminálních seriálech (foto ze seriálu Kriminálka Las Vegas) jsou reálné, ale celý proces zkoumání je ukázán ve značné zkratce


SVĚT ROZHOVOR

Předem nelze odlišit, co s trestným činem souvisí a co ne. Tak se prostě zajišťuje raději více než méně a postupným zkoumáním lze odlišit stopy, které s případem nemají nic společného. Zajišťování stop provádí krimi-nalistický technik v rámci výjezdové skupiny při ohledání místa činu. Ve výjezdové skupi-ně by měli být zkušení pracovníci policie,

kteří mohou přímo na místě dobře odhad-nout, které stopy je třeba zajistit a co je ne-podstatné. Práci kriminalistů na místě činu lze srovnat s prací na archeologickém nale-zišti. Je nutné se zaměřit na ty nejjemnější detaily, například na vlákna na střepu skla, prachové částice a textilní vlákna na sedačce auta, drobné krevní kapičky na stěně, latent-ní stopy obuvi, daktyloskopické stopy na pa-píru atd. Je potřeba vycházet také z toho, zda se jedná o ohledání v bytě nebo ve volném prostoru v přírodě. Je nutné si všímat i detai-lů, které by na místě neměly být. V případě vraždy nebo brutálního útoku se pachatel může snažit změnit situaci na místě činu tak, aby to vypadalo, že došlo k nešťastné náho-dě nebo sebevraždě.

Je vůbec možné spáchat „doko-nalý zločin“, tedy neudělat chybu,

nezanechat po sobě na místě činu stopy, které by kriminalisté zajistili?Laické veřejnosti by se mohlo zdát, že je možné spáchat dokonalou vraždu, vždyť

řada vražd je nevyřešena a pachatelé uni-kají trestu. Ovšem za to může spíš náhoda než dokonalost jejich zločinu. Dopustit se vraždy, to je jako hrát ruskou ruletu – ni-kdo si dopředu nemůže být jistý, že jeho plán, byt seberafi novanější, bude koruno-ván úspěchem. Spáchat dokonalou vraždu je možné jen teoreticky nebo na stránkách knih či ve fi lmu. Prakticky to v dnešní době možné není.

Nakolik odhalení zločinu pomá-hají laboratorní metody a nakolik

zdravý úsudek, logika a intuice?Úspěch ve vyšetřování a dopadení pachatele trestného činu závisí na vyváženém využití laboratorních zkoumání, expertiz a dobré logiky vyšetřování. Současný úspěch lze vyjádřit jako jednoduché schéma – za prvé: dobré ohledání místa činu a kvalitní zajištění všech stop, za druhé: znalecké zkoumání a za třetí: dobré taktické postupy vyšetřování.

Jaké procento trestných činů v sou-časnosti kriminalistika odhaluje?

Procentuální vyjádření úspěchu vyšetřo-vání je velmi zavádějící, například vraždy

mají velmi vysokou objasněnost, v někte-rých krajích 100 %. Rozhodně se objasně-nost vražd pohybuje velmi vysoko, kolem 95 %. Naopak třeba požáry, krádeže aut nebo krádeže vloupáním mají nízké pro-cento objasněnosti, pod 50 %.

Jaké je postavení české kriminalis-tiky v zahraničí?

Česká kriminalistika patří mezi světovou špičku, skutečně. Naše úroveň krimina-listické teorie i praxe je vynikající a mohu zcela jasně říci, že jsme rozhodně na špici Evropy i světa. V listopadu 2008 se u nás konala konference k 50. výročí Krimina-listického ústavu, jíž se zúčastnilo velké množství špičkových kriminalistů Evropy. Potvrdila se známá teze, že tahounem kri-minalistiky je Evropa a v tomto pohledu pa-tříme mezi lídry. Naše česká kriminalistika má vynikající teorii a v posledních letech jsme dobře dotáhli i handicap v technickém vybavení.

Spáchat „dokonalý zločin“ je možné pouze teoreticky, ale skutečnost je jiná. Dopustit se vraždy je jako hrát ruskou ruletu

Sledujte také Český rozhlas Leonardo, digitální stanici, která vysílá 24 hodin denně o vědě a tech-nice na internetu a v digitálním multi-plexu A. Na webové stránce www.rozhlas.cz/leonardo najdete nejen další informace o tématu tohoto člán-ku, ale také aktuální texty, nahrávky, videa a další multimediál-ní obsah. Všechny původní pořady si můžete zdarma stáh-nout ve formátu mp3 z archívu.

Troufněte si vědět víc!

Slavné případy české kriminalistiky1985 – Spartakiádní vrahJiří Straka získal tuto přezdívku, i když své zločiny spáchal ještě před zahájením spartakiády. Tři ženy znásilnil a uškrtil, o dvě vraždy se pokusil, dalších pět žen znásilnil a dopustil se i loupeží a krádeží. Vzhle-

dem k nízkému věku, 16 let, byl poslán do vězení na 10 let. Musel se podrobit kastraci a ústavní léčbě, v roce 2004 byl propuštěn.

1985 – Nezdařený letPrávník Zdeněk Bakule se rozhodl překonat uza-vřenou západní hranici ve vlastnoručně vyrobeném balónu. Než ale stihl balón připravit ke zkoušce letu,

přistihla jej a zadržela hlídka VB. Bakule si odse-děl 16 měsíců a po roce 1989 se dostal za hranice i do balónu.

1991–1993 – Orličtí vraziPětice vrahů, včetně jedné ženy, překvapila způso-bem likvidace svých mrtvol i kriminalisty. Motivem pěti vražd byl zisk, jejich oběti končily v sudech v Orlické přehradě. Dva členové gangu byli odsouzeni na doživotí, další ke 14 letům a žena ke 12 letům vězení, jeden odsouzený spáchal sebevraždu.

Antropologická zkoumání – z nalezených kosterních pozůstatků je zjištěno pohlaví člověka, stáří v době smrti, krevní skupina a především příčina smrti a stopy po nemo-cech a úrazu. Znaky lebky jsou srovnávány s fotografi í pohřešovaného.

Balistika – vyhodnocuje střelné zbraně, střelivo a stopy po výstřelu. Cílem je co nejpřesnější identifi kace použité zbraně a místa, z něhož bylo vystřeleno.

Biologická zkoumání – pomocí biolo-gických stop z místa činu (krev, pot, sliny, sperma nebo vlasy) je určena především krevní skupina a pohlaví. Přesnou totožnost je pak schopna určit analýza DNA.

Daktyloskopie – papilárních linií na prstech rukou, nohou, dlaních a chodidlech, uni-kátních pro každého člověka, je využíváno k jedné z nejpřesnějších identifi kací osob.

Fonoskopie – podobně jako otisky prstů funguje i „otisk hlasu“, i když je hlas rozruše-ný nebo nějak pozměněný či upravený.

Fyziodetekční vyšetřování – tzv. detektor lži. V průběhu rozhovoru jsou vyšetřované-mu sledovány změny fyziologických hodnot – krevní tlak, tep, změny kožní teploty, dýchání, třes prstů apod.

Grafologie – zkoumání ručního písma, za-ložené na odlišnosti písma každého člověka (pravděpodobnost shody dvou rukopisů je 1:68 trilionům).

Metalografi e – analýza změn kovových materiálů napomáhá zjištění místa, doby, rozsahu i příčiny porušení kovu, především při pátrání po příčinách požárů nebo po vozidlech.

Odorologie – slouží k identifi kaci osob a věcí podle jejich pachu. Zajištěnou pacho-vou stopu očichá cvičený pes, který rozliší i výbušniny, zbraně a drogy.

Pyrotechnická zkoumání – jsou zaměřena na výbušniny, prostředky použité k jejich výrobě i osoby a předměty zasažené výbuchem.

Rekognice – identifi kace osoby nebo věci. Podezřelý je většinou ukázán mezi dalšími podobnými osobami.

Rekonstrukce – pachatel nebo svědek popisuje a demonstruje průběh trestného činu.

Trasologie – zkoumá stopy a přináší informace například o způsobu chůze nebo směru a rychlosti vozidla.

Vyšetřovací experiment – zjišťuje, jestli mohl člověk v určité situaci daný jev vidět či slyšet, nebo například překonat určitou překážku.

Kriminalistická abeceda

Spartakiádní vrah Jiří Straka

při rekonstrukci kriminalistům ukazuje, jak uškrtil jednu ze svých obětí


FOTO

: Wik

iped

ie, a

o-in

stitu

t.cz,

ww

w.b

ezde

z.cz

V ětšina českých panovníků ne-měla takový život, který by-chom podle dnešních měřítek

mohli považovat za spokojený. Rivalita mezi jednotlivými panovnickými rody a z nich plynoucí boje znamenaly život s neustálým pocitem ohrožení. U ně-kterých našich vladařů se kromě těch-to obvyklých a „samozřejmých“ nároků přidaly mimořádné komplikace, které razantním způsobem ovlivnily jejich ži-vot už v raném dětství.

Václav II. a brzký sňatek z rozumuNa den svatého Rufa 26. srpna roku 1278 padl v krvavé a nelítostné řeži na Morav-ském poli český král Přemysl Otakar II. Jeho smrtí a rozprášením českého voj-

ska u Suchých Krut nastalo několikaleté období chaosu, kdy rozvášněné a dosud jen přítomností silného panovníka utlu-mené panské koalice povstaly proti sobě navzájem. Země České koruny, které do-sud vzkvétaly pod schopnou vládou krále

dokonce usilujícího o titul římského pa-novníka, byly nyní rozchváceny. Ostudná liknavost českého panstva vedoucí k neče-kané prohře na Moravském poli způsobila demoralizaci obyvatelstva, jež nyní s oba-vami čekalo věci příští.

Čechy ale nezůstaly defi nitivně opuš-těny. V Praze čekala královna Kunhuta se sedmiletým synem Václavem na posla, který by přinesl novinky o postupu čes-kého vojska proti Rudolfovi Habsburské-mu. Zpráva o smrti Přemysla Otakara II. naložila královně vdově na bedra břímě odpovědnosti za další osud českého státu. Zdrcená Kunhuta ve svém rozmýšlení ne-otálela a pozvala do české kotliny zdánlivě nejvhodnější pomocnou ruku. Teprve bu-doucnost ukázala, že Ota Braniborský, sy-novec Přemysla Otakara II., zřejmě nebyl nejlepší možnou volbou.

Dosavadní bezvládí lákalo i další s ro-dinou Přemyslovců spřízněné osoby, které se chtěly na domácím kolbišti utkat o ti-

tul poručníka malého Václava. Vedle Oty Braniborského zavítal do Prahy i slezský kníže Jindřich IV. řečený Probus. Jejich střet však vyvolával další konfl ikty, které nakonec musel vyřešit římský král a vrchní lenní pán Rudolf Habsburský.

Jan Lucemburský podezíral

královnu Elišku, že ho chce zbavit trůnu ve prospěch syna Václava, pozdějšího Karla IV. Eliška byla vykázána do Mělníka a tříletý Václav zůstal v péči sloužících

SLOVNÍČEKNobilita – privilego-vaná, zámožná vrstva společnosti.

Jestliže se začtete do osudů tří českých panovníků, kteří museli už ve velmi raném věku překonávat nelidské překážky, dost možná se už nikdy nebudete chtít cítit „královsky“

Jestliže se začtete doo oooooossssssuuuuuudddddůů tří českých panovníků, kteří museli už

Nešťastné dětství českých králů

LENKA PEREMSKÁ,HISTORIČKA

Václav II. byl podle dostupných zpráv trápen podvýživou a nedostatkem oblečení. Tak se mu vedlo na hradě Bezděz i později v Braniborsku

„Po smrti tedy otcově byl sedmiletý Václav odveden do Saska, kde

byl leckdy s těmi, kteří s ním přišli, trápen hladem a postem, neboť když

tam byl zbaven královské útěchy, často mu chybělo jídlo, což vyprávět

vzbuzuje lítost: zřejmě mu scházel i chléb, když po ránu hladový vstá-

val. Takto už několik roků tam prožíval v odřených šatech, v prostou

sukni stále se odíval, a protože mu bylo odpíráno lněné prádlo, spoko-

joval se jen s vlněným. Často vycházel v roztrhaných střevících, protože

neměl peněz na jejich opravu. Ó královská vznešenosti, proč jsi trápena

takovou nouzí, ó synu tak znamenitého rodu, až kam jsi tak záhubně

svržen, ó útlé mládí královského pokolení, proč jsi v opovržení deptáno

těmi, kteří tě měli chrániti.“

b l d il tý Vá l odveden do Saska kde

Dětství Václava II. slovy zbraslavského kronikáře

Hrad Bezděz, kde byl roku

1279 vězněn sedmiletý Václav II.

SVĚT TOULKY ČESKOU HISTORIÍ


Dějiny se občas dostávají do nečeka-ných uliček paradoxů. Nemilosrdný od-půrce někdejšího krále Přemysla sehrál jen pár týdnů po jeho smrti roli arbitra ve sporu o poručnictví a navíc stanovil oboustranné spojení dynastií Přemyslovců a Habsburků. Nově nastolený vztah měl totiž být utužen vzájemným sňatkem, kdy mladý Václav pojme za manželku dceru Rudolfa Habsburského Gutu a naopak syn Habsburka Rudolf mladší bude sezdán s Anežkou Přemyslovnou.

Vězení jako zárodek chatrného zdraví?Čechy se z vůle římského krále ocitly s ko-nečnou platností v rukou Oty Braniborské-ho. Za jeho nadvlády byla země zpustošena a ožebračena a její obyvatelstvo umíralo po stovkách při obrovském hladomoru, který doprovázel období neúrody. Ne nadarmo byla doba braniborského panování označe-na za zlá léta po smrti krále Přemysla. Stejně jako trpěly pod tíhou nechtěného jha české země, strádal i jejich faktický vládce. Malý Václav byl totiž záhy i se svou matkou inter-nován na opuštěném hradě Bezděz, který někdy v polovině 13. století nechal postavit jeho otec Přemysl Otakar II.

Tehdejší kronikáři vyprávějí o podvýži-vě, nedostatečném oblečení a dalších stras-tech, kterými byl teprve sedmiletý kralevic trápen. Otázkou ovšem zůstává, zda stře-dověcí kronikáři toužící především po tom, aby byla jejich díla čtena, poněkud nepře-háněli. Nezapomeňme, že přestože nám tehdejší spisy slouží jako prameny k po-znání dějin, ve středověku fungovaly jako dnešní krásná literatura zejména k pobave-ní čtenářů. Ať tak či tak, pravdou zůstává, že Václav byl pravděpodobně po celý svůj život sužován nemocemi, jejichž zárodek mohl spočívat v trýznivém dětství. A záhy po skutečném usednutí na trůn zastavil hrad Bezděz českému pánovi Hynkovi Ber-kovi z Dubé. Že by špatné vzpomínky?

Dobrý král navzdory osuduNejtěžší léta mladému kralevici nastala poté, co odtud uprchla jeho matka Kunhu-ta a zanechala Václava v internaci samot-ného. Počínání z určitého pohledu zavr-ženíhodné, jenže právě díky tomu mohla z bezpečného Opavska aktivně bojovat za práva svá i svého syna.

Malý Václav pak už dlouho na Bezdězu nezůstal a již v září roku 1279 opustil do-movinu. Jeho poručník Ota Braniborský se vracel zpět do vlasti a odmítl zanechat krale-vice na pospas všehoschopného panstva. Co se dělo s Václavem v Braniborsku, zůstává nezodpovězeno. Zbraslavský kronikář, který velmi obšírně zachytil dětství a mládí poz-dějšího krále Václava II., o jeho pobytu v za-hraniční internaci nepřináší mnoho zpráv.

Soustavné trápení a nedostatečná péče o tělo i duši však mohly vést ke značné ne-duživosti, s níž se později Václav potýkal. Rovněž se prý kvůli neblahému dětství bál bouřek a koček. Zdravotní problémy i smrt v nízkém věku pouhých 34 let (v červnu

1305) však nemusely být způsobeny právě tyranií Braniborce, kterého místní prameny líčí jaké krásného a udatného muže se záli-bou ve dvorské poezii. Mohly souviset i s ge-novým zatížením přemyslovské dynastie, která se podobnými náznaky projevovala i u dalších jejích členů. Přes nepříliš šťastné dětství a trpké počátky po svém návratu do vlasti v roce 1283 vyspěl Václav v duchapl-ného a rozumného panovníka, který v mno-ha ohledech překonal slávu svého otce.

Karel IV. – syn nepopulárního otceMezi smrtí Václava II. a narozením dalšího českého krále Karla IV. uběhlo pouhých je-denáct let. Stejně blízko, jako k sobě měly jejich životy, si byly blízké i jejich osudy v dětství. Přestože mládí strávené na půvab-ném dvoře francouzského krále Karla nelze v žádném případě považovat za nešťastné, této etapě předcházely roky, které život dalšímu z českých králů pranic neusnadni-ly. Syn Jana Lucemburského a Elišky Pře-myslovny se narodil roku 1316 za nepříliš příznivých okolností. Sláva, s níž byl před šesti lety v Čechách přijat syn někdejšího římského krále Jan, totiž dávno vyprchala a po šestileté vládě zbylo jen rozčarování. A to na obou stranách. Zatímco mladičký Jan Lucemburský dorazil do země s vidinou dalšího rozšíření vzmáhající se lucemburské moci, čeští a moravští pánové uvažovali zce-la opačně. Pro ně královská moc představo-vala spíše přítěž, a proto se s ní hodlali vypo-řádat již v samém začátku. Po boku nového krále stála jeho o několik let starší manželka Eliška Přemyslovna z domácího vymřelého rodu, která byla na rozdíl od svého v mnoha ohledech naivního muže dobře znalá míst-ních poměrů.

Zápolení o moc záhy vygradovalo. Jano-va zprvu neotřesitelná pozice se povážlivě zakymácela v okamžiku, kdy ztratil podporu svého otce. Římský král Jindřich VII. hnán vidinou císařské koruny totiž vyrazil do Říma, jehož brány však nikdy nespatřil. Už v severní Itálii ho dohonila pravděpodobně malárie a Janův otec jejím příznakům podle-hl. Český král náhle pozbyl záštity římského

Mladičký Václav II., který se ve věku 12 let vrací z braniborského

zajetí. Podle kronikářů se mu dostalo nadšeného přivítání


Václav II. (1271–1305)Václav II. byl panovníkem, jehož skuteč-ný význam není mnohdy plně doceněn. Předposlední Přemyslovec usedl díky své důvtipné a strategicky vedené politice jak na český trůn, tak na panovnické stolce v Uhrách a Polsku. Bývá často srovnáván se svým otcem Přemyslem Otakarem II., který si velkou část svých území podmanil vojenskou silou. Václav II. pověstí rytíře nevynikal, jeho taktika spočívající zejména v diplomacii však byla mnohem účinnější. Zemřel velmi mlád na tuberkulózu.

Karel IV. (1316–1378)Český král a římský císař patří mezi nejvýznamnější panovníky Evropy. K jeho nejzásadnějším činům beze-sporu náleží založení Pražské uni-verzity, která se stala nejdůležitějším centrem středoevropské vzdělanos-ti. Za přispění Karla IV. bylo rovněž povýšeno pražské biskupství na arcibiskupství a českému králi se tak podařil záměr, o nějž usilovala celá plejáda jeho předchůdců. V karlovské době se rovněž dařilo architektuře. V Praze bylo založeno Nové Město, stavět se začal mimo jiné nový most a katedrála svatého Víta.

Ladislav Pohrobek (1440–1457)Vnuk císaře Zikmunda Lucemburského se dožil příliš krátkého věku na to, aby jeho vláda mohla být jakkoliv posuzována, a tak nejzajímavějším okamžikem života Ladislava Pohrobka zůstává paradoxně jeho smrt. V době jeho panování v Čechách byly země rozvráceny a královské majetky rozkradeny, není proto divu, že Ladislav Pohrobek k této zemi příliš nepřilnul. Do Prahy zavítal v roce 1457 a centrum Čech se mu stalo rovněž místem, kde za nejasných okolností zemřel. Teprve v nedávné době byla snad s koneč-nou platností vyřešena příčina Pohrobkova nenadálého úmrtí.

JAK SI VEDLI V DOSPĚLOSTI


panovníka, jíž se dosud mohl ohánět coby účinnou výstrahou všem, kteří by nechtěli být poslušni jeho vlády. S náhlým úmrtím římského krále však souvisela rovněž další povinnost, a to zvolit jeho nástupce. Z nám dosud nejasných důvodů se Jan Lucembur-ský tohoto klání nezúčastnil, čímž defi nitiv-ně přišel o zbytek úcty českého panstva.

Cena za smírMezi mocichtivým panstvem se již několik let projevovaly názorové neshody, které vy-vrcholily vytvořením dvou proti sobě stojí-cích frakcí. Hlavou jedné byl významný pán Jindřich z Lipé, který se stále častěji objevo-val po boku vdovy někdejšího krále Václava II. Elišky Rejčky. Proti němu se ustanovila opozice v čele s vlivným Vilémem Zajícem z Valdeka, jehož úsudkům naopak dopřá-vala sluchu Eliška Přemyslovna. Zápolení mezi oběma tábory se dovršilo zatčením Jindřicha z Lipé a jeho uvězněním na hradě Týřov. Jan Lucemburský se tak zcela ote-vřeně přiklonil ke skupině, s níž sympatizo-vala jeho vlastní manželka.

Odveta velmožů, kteří podporovali pána z Lipé, však na sebe nenechala dlouho čekat a Janův trůn se opět povážlivě zakymácel. Ještě jednou situaci ustál za cenu ustoupení z pozic a Jindřichova propuštění z vězení, pohár královy trpělivosti ale začal nebez-pečně přetékat. A právě do těchto ošemet-ných poměrů plných intrik a šarvátek se 16.

května roku 1316 narodil malý Václav, který byl později biřmován jako Karel.

Neshody mezi českým králem a jeho poddaným panstvem dospěly k rozuzlení o pouhé dva roky později. Jan Lucembur-ský, znechucený dosavadní krizí, odvolal všechny mocné pány z funkcí a pokusil se je opět nahradit svými věrnými rádci z ciziny (v roce 1315 je musel na výzvu českého pan-stva odvolat). Tomuto opatření však byla záhy učiněna přítrž a čeští feudálové se s pa-novníkem defi nitivně rozešli. Smírčí doma-žlické dohody sice znamenaly setrvání Jana Lucemburského na trůně, ovšem za cenu naprosté nadvlády domácí nobility. V jejím čele se defi nitivně usadil Jindřich z Lipé.

Bez rodičů od tří let Cena kompromisu, za nějž byl dojednán a skutečně nastolen smír mezi oběma strana-mi, však značně popudila Elišku Přemyslov-nu, která se se svým manželem jednou provždy názorově rozešla. Odcizení mezi někdejšími spojenci bylo zpečetěno Elišči-

ným útěkem na hrad Loket, kam s sebou ne-uváženě vzala i své děti. Jestli ze západních Čech podněcovala určitou skupinu pánů ke vzpouře či nikoliv, jak se traduje, se už dnes asi nedozvíme. Jakási vidina možného útoku proti králi snad skutečně existovala, jinak by Jan Lucemburský sotva přitáhl s ozbroje-ným doprovodem k Lokti. Král hrad dobyl, manželka byla vykázána do Mělníka a nási-lím odtržený tříletý chlapec zůstal za hrad-bou mohutné pevnosti osamocen jen v péči pomocného hradního personálu.

Za několik týdnů byl malý Václav pře-vezen do hlubokých hvozdů na hrad Křivo-klát, kde strávil další čtyři roky svého života v otcově internaci. Teprve po roce 1323 na-bylo jeho dětství mnohem světlejších rysů, když byl odeslán na francouzský dvůr, kde dospěl ve zcela výjimečnou osobnost. Pro-žitý stres z dobývání hradu vlastním otcem i z násilného odtržení od matky v tak útlém věku však pozdějšího Karla IV. hluboce po-znamenal. Přestože s otcem do jisté míry spolupracoval až do roku 1346, jejich vztah se již navždy vyznačoval vzájemným chla-dem a patrně i nedůvěrou. A svou matku již Karel IV. nikdy nespatřil.

Ladislav Pohrobek – dítě na trůnuPřestože Ladislav Pohrobek nikdy nebyl jako jeho dva výše zmínění předchůdci vězněn v chladných útrobách kamenných a nepříliš útulných hradů, jeho dětství vyka-zovalo podobně pochmurné znaky. K příliš-nému štěstí jistě nemohl pomoci fakt, že se Ladislav narodil čtyři měsíce po smrti své-ho otce Albrechta II. Habsburského a vy-sloužil si tak své přízvisko. Navíc ho matka

Alžběta, vnučka Karla IV., přivedla na svět v době, kdy v Čechách teprve doznívala po-tlačená husitská revoluce. Ladislav se však neměl stát jen českým, ale rovněž uherským a rakouským panovníkem. Takový závazek s sebou nesl rovněž nebezpečí, že než právě narozené dítě dospěje do věku, kdy bude moci své panství skutečně spravovat, bude jednou provždy odstraněno.

Matka Alžběta proto usilovně dbala zejména o bezpečnost a obklopila se rádci a poručníky, kteří by zajistili jí i dítěti pře-žití. Nadto se řídila strategií kout železo, dokud je žhavé, a nechala ukrást uherskou svatoštěpánskou korunu, kterou byl poslé-ze zatím ještě kojenec korunován. Taková představa je možná úsměvná, ale pouze do okamžiku, než si vybavíme, jak zatěžkávací a zdlouhavý byl ceremoniál s korunovací spojený. Vzpomeňme jen na Gutu Habs-burskou, jíž se podobná událost stala krát-ce po porodu dcery osudnou.

Král dítě však tehdy v Uhrách nebyl při-jat a novým panovníkem se stal Vladislav

Jagellonský. Po jeho smrti o pouhé čtyři roky později byl ovšem Ladislav Pohrobek skutečně uznán.

Ani v ostatních dvou zemích nepanoval klid. V Čechách opět využívali šlechtici faktického bezvládí, dokud je mocnou paží nezastavil zemský správce Jiří z Poděbrad.

Dítě, které nedospěloLadislav Pohrobek však dosud nic z toho, co se dělo kolem, nevnímal. Obklopen kojnými a chůvami možná stěží zazname-nal, že mu v pouhých dvou letech odešel i poslední člen neúplné rodiny. Matka Alžběta Lucemburská zemřela roku 1442 a zanechala tak dítě napospas všem mož-ným uzurpátorům. Poručníkem Ladislava Pohrobka se stal nově zvolený římský král Fridrich III. Habsburský.

Vyrůstat na dvoře bez rodičů a s vědo-mím, že se v co nejkratší době má ujmout všech rolí, které se od něho očekávají, muselo být jistě svízelné. Přesto z Pohrobka vyrostl mladý muž, který prý vynikal jemnou krásou, k níž přispívaly rovněž kronikáři často oslav-ně vypodobňované zlaté vlasy. Málokdo by jistě tušil, že pod nápadným zevnějškem na-dějného mladíka klíčí zákeřná a do poslední chvíle neviditel-ná nemoc, která ho připraví o život v pouhých sedmnácti letech.

Jaký vliv mělo Ladislavo-vo dětství na jeho pozdější vývoj, se nedozvíme. Roku 1457 totiž Ladislav Pohro-bek neočekávaně a téměř ze dne na den za blíže neob-jasněných okolností zemřel kvůli tehdy neznámé leuké-mii. Jeho smrt zavdala pod-nět k mnoha spekulacím trvajícím další staletí.

Karel IV. byl od věku tří let trvale odloučen od matky. Na Křivoklátě pak strávil čtyři roky v internaci

Dětství člena panovnické rodiny ve stře-dověku se ani v nejmenším nepodobalo tomu, co známe z dnešní doby. Děti trávily od narození většinu času s matkou obklopené kojnou a chůvami a role otce nadcházela zpravidla teprve v době dospívání. Tehdy se vlastní potomci stávali účinnou zbraní na poli sňatkové politiky a nejednou se stalo, že dítě bylo zasnoubeno již v útlém věku a posláno z domova na dvůr svého budoucího partnera. Tyto děti odloučené od domova se zpět do vlasti již nevrátily, nebo jen za zcela odlišných okolností v dospělosti.

Velmi vysoká byla rovněž úmrtnost. Většina narozených umírala v prvních několika letech života a dospělosti se dožily jen málokteré. Výjimkou nebyla ani ztráta matky. Ta v ideálním případě uléhala každým rokem k dalšímu a dalšímu porodu, až ji nakonec vysílení mohlo zabít. Manželky se tak mohly v rychlém sledu střídat a vztahy mezi dětmi a nevlastní matkou nebo mezi nevlastními sourozenci nebyly pravděpodobně ideální.

Dětství vestředověku

Traduje se, že po návratu do vlasti

v říjnu 1333 přišel do Zbraslavského kláštera králevic Karel, aby se pomodlil u hrobu své matky královny Elišky, kterou naposledy viděl ve věku tří let. Teprve potom jel do Prahy



FOTO

: ww

w.e

nglis

h.up

enn.

edu,

ww

w.b

ipm

.fr, w

ww

.era

u.ed

u, W

ikip

edia

, his

tory

.nih

.gov

K současnému vědeckému poznání vedla skrze předcházející staletí cesta posetá množstvím experi-

mentů, jejichž výsledek byl ve většině pří-padů zcela nejistý. Mnozí vědci se přesto nerozpakovali dosáhnout vyššího poznání i výměnou za vlastní zdraví. Zkoušeli na sobě nové léčebné metody či přípravky, pracovali se škodlivými látkami a v nebez-pečných podmínkách.

Ozářená rodinaJednou z nejslavnějších vědeckých osob-ností, často nazývanou mučednicí vědy, byla francouzská chemička polského pů-vodu Marie Curie, rozená Skłodowská. Tato rodačka z Varšavy se proslavila zkou-máním radiačních jevů a objevením radia a polonia. Za skvělé výsledky svého výzku-mu obdržela jako první na světě dvě No-belovy ceny – za chemii a fyziku – a stala se také první ženou, jmenovanou profe-sorkou na Sorbonně.

Kromě všeobecného obdivu však byly přímým důsledkem Mariina bádání také zdravotní problémy, které se u ní projevily kolem padesátého roku. Práce s radioaktiv-ními prvky vyvolala leukémii, jíž ve věku 67 let podlehla. Ještě kratšího věku se dožila její dcera Iréne, laureátka Nobelovy ceny za objev umělé radiace, která zemřela již v pa-desáti letech. Také na jejím zdraví si dlou-hodobý styk s radioaktivními prvky vybral daň v podobě leukémie. Pierra Curie, man-žela Marie Curie, by zřejmě čekal podobný osud, kdyby jej v roce 1906 nešťastnou ná-hodou neporazil povoz tažený koňmi. Tato tragická nehoda sice předčasně ukončila jeho život, ale uchránila jej od útrap spoje-ných s rakovinným onemocněním krve.

Dobrovolná žlutá smrtZatímco členové rodiny Curie přinesli svou oběť vědě nevědomky – účinky radioakti-vity nebyly tehdy ještě známy – jiní vědci nabídli své zdraví dobrovolně. Mezi tyto odvážlivce patřil například americký lékař Jesse William Lazear, zkoumající na Kubě způsob přenosu žluté zimnice. Jeho tým

prováděl v roce 1900 experimenty s infi -kovanými komáry, při kterých byl Lazear nakažen a onemocnění podlehl. Dodnes není jasné, jak k tomu došlo. Ofi ciálně se jednalo o nehodu, ale existují zprávy, že se Lazear nechal v rámci experimentu poští-pat úmyslně. Za nehodu pak byla jeho smrt prohlášena s ohledem na rodinu, která tak neztratila nárok na pojistnou částku. Lazear svými výzkumy nejen dokázal, že žlutá zim-nice je přenášena komáry, ale také si všiml, že klíčovým faktorem v přenosu nemoci je stáří hmyzu. Dobrovolníci, poštípaní mla-dými jedinci, totiž nakaženi nebyli.

Pokusy na lidech pokračujíOstatní členové výzkumného týmu byli Lazearovou smrtí šokováni, ale pokračova-li vytrvale v práci. Novým cílem výzkumu se stala ochrana před onemocněním. Nový vedoucí týmu Walter Reed chtěl ověřit hy-

Postava Marie Curie byla

mnohokrát předlohou divadelních her, knih a fi lmů. Tato fotografi e pochází z představení jednoho herce, kde slavnou vědkyni ztvárňuje Susan M. Frontczaková

Padlí hrdinové vědyZU

ZAN

A T

ELI

ČK

OVÁ

Žlutá zimnice je virové onemocnění přenášené ko-máry, které se vyskytuje v tropických oblastech Afriky a Jižní Ameriky. Nedá se účinně léčit, ale existuje proti ní vakcína. Inkubační doba této nemoci je 3 až 6 dnů. Zprvu se projevuje bolestmi hlavy a svalů, nevolností, zvracením a celkovou slabostí. Postupně dochází k rozvoji žloutenky a krvácení do zažívacího traktu, kte-ré způsobuje černé zvratky a stolici. Nemocný může krvácet také z očí, uší, nosu a pohlavních orgánů. Na žlutou zimnici zemře asi polovina nakažených cizinců, u domorodců je úmrtnost okolo 5 %.

Pellagra je nemoc, způsobená nedostatkem vitaminu B3 a proteinů. Trpí jí především lidé, jejichž jídelníček sestává převážně z kukuřičné stravy. S pellagrou se setkáme v Africe, Mexiku, Indodésii a Číně u chudého obyvatelstva nebo u lidí, kteří mají poruchy příjmu potravy. Mezi projevy nemoci patří

celková slabost, zdrsnělá kůže, vyrážka, průjem, zánět jazyka, přecitlivělost na světlo, nespavost, zmatenost, agresivita a ke konci celková demence.

SARS (syndrom akutního respiračního selhání) je viro-vé onemocnění dýchacích cest, projevující se vysokou teplotou, bolestmi hlavy, zimnicí, malátností, průjmem a celkovou únavou. Již po dvou až sedmi dnech začne nemocný trpět dýchacími potížemi a kašlem a vyvine se u něj zápal plic. SARS je vysoce nakažlivé onemoc-nění, přenášené kapénkovou infekcí, tělními tekutinami a stolicí. Zda pacient přežije, závisí na jeho imunitě, uzdraví se však kolem 90 % nemocných. V České republice dosud nebyl hlášen jediný případ.

Ebola je virové onemocnění přenášené stykem s tě-lesnými tekutinami nemocného. Vyskytuje se zejména v afrických zemích a úmrtnost se udává okolo 50 až

90 %. Patří tak k jedné z nejhorších nemocí vůbec. Tato krvácivá horečka se projevuje zprvu vysokou tělesnou teplotou, bolestmi svalů, kloubů, břicha a hlavy, zvracením, průjmem a postupně také krvácením ze všech tělesných otvorů. Vnitřní orgá-ny, zejména játra, jsou těžce poškozeny. Neexistuje účinná léčba, záleží jen na kondici nakaženého. Smrt obvykle nastá-vá šest až deset dnů po nákaze.

Před čím zachránili svět

Vědomě i nevědomě, ale vždy s vizí vyššího poznání přírodních zákonitostí nasazovali mnozí vědci vlastní životy. Někteří tuto nejvyšší cenu skutečně zaplatili

Pacient vpokročilém

stadiu pellagry

Marie a Pierre Curie v laboratoři (kolem

roku 1907)

SVĚT OBĚTI NA OLTÁŘI VĚDY


Aby potvrdil svou teorii, infi koval se Goldberger dobrovolně od svých pacientů – mimo jiné spolkl několik pilulek s jejich rozemletou kůží

potézu, že lidé, kteří zimnici prodělali a zo-tavili se z ní, jsou proti viru imunní. Nabídl tedy odměnu 100 dolarů každému, kdo se nechá infi kovanými komáry poštípat. Mezi odvážlivci, kteří se rozhodli riziko nákazy podstoupit, byla i americká zdravotní sest-ra Clara Maassová. Když se nechala poští-pat poprvé, onemocněla mírnou formou žluté zimnice. Aby se prověřila teorie, že prodělaná nemoc zanechává imunitu, na-bídla se Clara znovu. Tentokrát se jí však pokus stal osudným. Po deseti dnech utr-pení v srpnu 1901 závažné nemoci pod-lehla. Reed tímto experimentem vyvrátil svoji původní domněnku a prokázal, že prodělání choroby nemá na imunitu žádný vliv. Pokusy na lidech byly po smrti mladé ženy zakázány a USA i Kuba nechaly na počest Clary Maassové vytisknout poštov-ní známky s její podobiznou.

Lékař tělem i dušíObdobně jako Clara Maassová riskoval vlast-ní zdraví i lékař Joseph Goldberger z ame-rické Veřejné zdravotní služby. Roku 1912 začal zkoumat příčiny kožního onemocnění pellagra, na které v jižních oblastech USA umíraly tisíce lidí. Jedním z ohnisek nemoci byl stát Mississippi, kam se Goldberger vy-pravil a dospěl zde k názoru, že nejde o in-fekční onemocnění, ale že jeho vznik souvisí s výživou. Zažádal proto o povolení ověřit tuto teorii na vězních, které rozdělil do dvou skupin. Jedné skupině podával jejich obvyk-lou stravu, sestávající zejména z kukuřičných výrobků, druhá skupina dostávala maso, čer-stvou zeleninu a mléko. U vězňů z první sku-piny se pellagra vyvinula, zatímco členové druhé skupiny zůstali zdraví. Autoritám však tento důkaz nestačil. Goldberger se proto in-fi koval krví jednoho ze svých pacientů – na vlastní sliznice přenesl tekutinu, odebranou

z nosu a krku nemoc-ných pellagrou, a spolkl několik pilulek s jejich rozemletou kůží. Stejnou

proceduru podstoupili i Goldbergerův asis-tent a manželka. Ani u jednoho z nich se ne-moc nerozvinula. Souvislost s výživou byla konečně prokázána a o něco později objevil Goldberger i prevenci proti pellagře – pivo-varské kvasnice. Goldberger zemřel v roce 1929 na rakovinu ledvin a několik let po jeho smrti se podařilo určit přesnou příčinu onemocnění, kterou byl nedostatek vitamí-nu B3, zvaného niacin.

Zastavená hrozba SARS Novodobým hrdinou, který v boji se zhoub-nou chorobou položil život, se stal roku 2003 italský lékař Carlo Urbani. Jako první varoval svět před onemocněním SARS, na něž sám ve věku 46 let zemřel. Syndromem akutního respiračního selhání se nakazil ve Vietnamu, když jej jako odborníka povolali k neobvyklému závažnému případu. Urbani brzy poznal, že se jedná o nové onemocnění, jež je extrémně nakažlivé, a okamžitě uvědo-mil Světovou zdravotnickou organizaci, jež již čtyři dny po jeho onemocnění prohlásila SARS za celosvětovou hrozbu. Díky včas-nému varování se podařilo předejít epide-mii a od zhoubné choroby byly uchráněny miliony lidí po celém světě. Bohužel k nim nepatřil sám Urbani, který i přes všechnu od-bornou péči po osmnácti dnech strávených na jednotce intenzivní péče zemřel.

Ve výčtu statečných mužů a žen, kteří se nebáli riskovat, aby přišli na kloub nezná-

mým jevům či nemocem, bychom mohli ještě dlouho pokračovat. I když se na první pohled zdá, že jejich životy byly zmařeny, při hlubším zamyšlení dojdeme k závěru, že byly spíš plně využity. Na mnohé z nich budou vzpomínat ještě příští generace, které se jejich odvahou mohou nechat in-spirovat.

z nýněro

Náhlý odchod ze života nebyl ve všech případech v přímé souvislosti s jejich vědeckou prací. Přesto jsou následující vědecké osobnosti dal-šími výraznými příklady lidí, kteří by v případě delšího života měli vědě stále co nabídnout.

HYPATIA Z ALEXANDRIE (350/370–415) byla první historicky známou matema-tičkou. Žila v Alexandrii, kde si jí tamní vzdělané kruhy velmi považovaly. Stýkala se s významnými učenci a působila na akademii. Pravděpodobně na popud Cyrila Alexandrijského, kterému Hypatiin vliv na ostatní alexandrijské vzdělance nebyl po chuti, se jí při cestě kočárem zmocnil rozvášněný dav a roztrhal ji na kusy.

GEORG WILHELM RICHMANN (1711–1753), německý fyzik, žijící v Rusku, zemřel při fyzikálním experimentu. Zabilo jej jeho vlastní zařízení, pomocí kterého sledoval za bouřky chování blesků. Riziko při svých pokusech si Richmann dobře uvědomoval, ale nedbal na ně. Proslavil se jako tvůrce prvního elektro-metru a mnoha meteorologických přístrojů.

ANTOINE LAVOISIER (1743–1794),nazývaný „otcem chemie“, byl Francouz, žijící v Paříži. Během francouzské revoluce byl odsouzen k trestu smrti, a když žádal o milost, aby mohl dokončit své experimenty, soudce mu řekl: „Republika nepo-třebuje vědce ani chemiky.“ Francie tak předčasně ztratila zakladatele moderní chemie, který vytvořil chemickou terminologii, založil kalo-rimetrii a termochemii a zformuloval některé důležité zákony.

MATTHEW LUKWIYA (1957–2000)podlehl v Ugandě smrtící ebole, když se všemožně snažil zabránit jejímu šíření. Nemocnice, ve které působil, se stala léčebným centrem pro pacienty s tímto onemocněním. Lukwiya nařídil přísná opatření – především izolaci nakažených a ochranné obleky pro personál. Když ebolou onemocněl jeden z jeho kolegů a Lukwiya se jej snažil v nejhorší chvíli uklidnit, porušil jedno z nařízení, která

sám vydal: nechránil si oči brýlemi. Kašlající a krvácející pacient jej proto nakazil. Lukwiya významně přispěl k zastavení dalšího šíření tehdejší epidemie eboly.

Předčasně ztraceni

Lékař Joseph Goldberger, který objevil příčiny kožního

onemocnění pellagra

Podoba Clary Maassové

(1876–1901) na třinácticentové známce. Nápis na známce zní: „Darovala život“

SVĚT OBĚTI NA OLTÁŘI VĚDY


FOTO

: z.a

bout

.com

, Wik

iped

ia, w

ww

.jam

d.co

m, w

ww

.art

-wal

lpap

er.c

om

SVĚT HANNIBAL PROTI ŘÍMU

Osud předurčil Hannibalovi roli nejděsivějšího římského nepřítele, který otřásl rodící se velmocí v jejích základech

P ouze několik postav starověkých dějin po sobě zanechalo dojem, který jim zajistil nesmrtelnost

i pro další věky. Patřili mezi ně především úspěšní vojevůdci, před jejichž armádami se třásly národy a kapitulovaly mocné říše. Často bylo lhostejno, jak skončila životní pouť těchto velikánů. Na škodu jejich po-věsti nebyla ani osudová životní porážka. Velikost se mocně odráží i v hloubce lid-ského pádu, což vědí dnešní životopisci stejně dobře jako ti starověcí. Jedním ze „slavně poražených“ byl bezpochyby karta-ginský vojevůdce a stratég Hannibal Barkas

(asi 247–183 nebo 182 př. n. l.), který kon-cem 3. století před naším letopočtem ohro-zil existenci samotné Římské republiky.

Podle legendy přísahal Hannibal svému umírajícímu otci celoživotní nepřátelství vůči Římanům. Pokud je tato historka prav-divá, pak truchlící syn svůj slib skutečně do-držel. Nešlo přitom o nějakou partyzánskou válku, vedenou na pozadí hlavních válečných dějů – Hannibal psal během své vojenské kariéry celé kapitoly pro budoucí učebnice strategie a taktiky. Jeho přístup dobře charak-terizuje proslulý výrok: „Buď najdeme něja-kou možnost, nebo si ji vytvoříme.“

Válka s Římem začínáHannibalova sláva povstala z popela a tro-sek bojišť druhé punské války (218–201 př. n. l.), která byla jedním z nejslavnějších válečných konfl iktů starověku. Po vítězství Říma nad Kartágem v první punské válce bylo jen otázkou času, kdy se severoafrická velmoc pokusí zvrátit poměr sil. Kartaginci si po územních ztrátách ve prospěch Říma (Sicílie, Sardinie) upevňovali pozici přede-vším na Pyrenejském poloostrově a v roce 227 př. n. l. zde dokonce založili město Carthago Nova (Nové Kartágo). Energic-ký rod Barkovců v čele s Hannibalovým otcem Hamilkarem Barkasem postupně Kartágo postavil na nohy a učinil je dokon-

ce ještě mocnějším, než bylo předtím. Než se Řím stačil dostatečně vzpamatovat, vyrostl mu staronový kon-kurent opět před očima. Rozpoutání nové války bylo jen otázkou vhodné záminky.

Ta přišla v roce 219 př. n. l., kdy Han-nibal dobyl řeckou kolonii Saguntum, která v té době byla pod římskou ochra-nou (přestože se nacházela na území pod kartaginskou sférou vlivu). Římané v tom spatřovali porušení dohody, uzavřené s předchozím správcem tohoto území Hasdrubalem (Hamilkarovým zetěm). Požadovali proto vydání Hannibala, což Kartaginci pochopitelně odmítli. Nato římský senát vyhlásil Kartágu válku. Sená-toři učinili toto závažné rozhodnutí s vědo-mím své výrazné námořní převahy, která jim měla poskytnout rozhodující výhodu. Hannibal si byl na počátku konfl iktu dobře vědom nebezpečí námořního potenciálu nepřítele, který mohl odděleně napadat

Hannibalův přechod Alp, při kterém ztratil

podstatnou část své armády

SVĚT HANNIBAL PROOTITI Ř ŘÍMÍMUU

Hannibalův geniální pochod smrtiKartaginský vojevůdce Hannibal zdědil po svém otci vojenské schopnosti, odhodlání a nenávist k Římu. Tyto vklady jej předurčily jako muže, který přepsal dějiny vojenstvíVLADIMÍR SOCHA,HISTORIK

26

4 p

ř. n

. l.

Začátek první punské války. Roznětkou konfl iktu se stala obrana města Messany (dnešní Messiny) proti syrakuskému tyranovi Hierónovi II. Messanští se obrátili se žádostí o spojenectví postupně na obě žárlivé a nevraživé velmoci, což posloužilo jako záminka k rozpoutání války. Skutečným důvodem však byla touha po konečném rozhodnutí o tom, kdo bude vládcem Středomoří. 2

59

př.

n. l

. Konzul Lucius C. Scipio se vyloďuje na Korsice. Jeho tažením čelí Hannibalův otec Hamilkar. 2

49

př.

n. l

. Kartaginci poráží Římany v námořní bitvě u Drepana, Římané však zvyšují intenzitu pozemních útoků a dobývají nedalekou pevnost Eryx. Kartágo se nicméně stává na pár let znovu pánem moří. 2

18

př.

n. l

. Počátek druhé punské války. Hannibal zahájil tažení proti Římu velkolepým pochodem z Pyrenejského poloostrova na východ. Překročil Alpy a stanul na italské půdě.

26

0 p

ř. n

. l. Po počátečních neúspěších ve většině

námořních bitev Římané porážejí Kartagince v bitvě u Mylae a prolamují obležení sicilských měst Segeste a Makella.

25

5 p

ř. n

. l. Římané se pod velením konzula Marca Atilia

Regula vyloďují v severní Africe a pustoší kartaginské území. Kartágo žádá o příměří, ale podmínky kladené Regulem jsou tak tvrdé, že raději pokračují v boji. 2

41 p

ř. n

. l. K rozhodnutí první punské války dochází v bitvě u Aegatských

ostrovů. Narychlo postavená kartaginská fl otila je poražena římským konzulem Gaiem Lutatiem Catulem. Ekonomicky zruinované Kartágo již není schopno pokračovat v obraně Sicílie a přijímá mírové podmínky Říma.

VÁLKY MEZI ŘÍMEM A KARTÁGEM

Setkání Scipia s Hannibalem



různé části říše. Hrozí-címu vpádu na území Afriky se proto rozhodl čelit jediným možným způso-bem – vpádem do Itálie pevninskou ces-tou. Bylo mu přitom jasné, že Římany takto dokonale zaskočí a ohromí. V cestě mu to-tiž stála překážka děsivější než celá římská armáda. Byly to horské štíty Alp, které ještě nikdy předtím žádné vojsko nezdolalo.

Kličkování směr AlpyPamátný pochod začal na jaře roku 218 př. n. l. a zúčastnilo se ho postupně až přes 100 000 mužů. Hannibal tehdy vytá-hl z Nového Kartága na severovýchod, po překročení Ebra však poslal asi 40 000 vo-jáků zpět do Hispánie k obraně před oče-kávaným římským útokem. Další část voj-ska poslal za stejným účelem do Kartága.

Zdolání Pyrenejí přes nutnost místních potyček ještě nepřed-

stavovalo velký problém. Po je-jich překročení dorazil Hannibal

do Galie, kde se setkal s odporem místních keltských kmenů. Díky

jejich averzi vůči Římanům však dokázal přesvědčit kmenové vůdce, aby mu umožnili mírový průchod

svým územím. Pro jistotu však ze svých služeb uvolnil asi 7 000 méně

spolehlivých žoldnéřů, čímž se po-četní stav jeho armády snížil na zhru-

ba 40 000 pěších, 10 000 jezdců a 36 nebo 37 válečných slonů.

V jižní Galii Hannibal upustil od dobývání řecké kolonie Massilie (dneš-ní Marseille), nakloněné Římu. Obe-

zřetně se vyhnul také vojsku římského konzula Publia Cornelia Scipiona, které

bylo proti němu vysláno rozhodnutím senátu. Zde Hannibalovo vojsko nara-

zilo na první výraznější překážku. Jeden z keltských kmenů u řeky Rhôny bránil vojsku v přebrodění, ale díky nočnímu jízdnímu manévru si Hannibalovi muži důrazně uvolnili cestu. Vojevůdce Scipio zatím odplul i s římským kontingentem do Předalpské Galie na území dnešní se-verní Itálie, kde hodlal zaútočit na zbytky kartaginského vojska. Nevěřil totiž, že by se Hannibalovi mohlo podařit přejít Alpy s vojskem schopným boje a s živými nebo alespoň v boji využitelnými slony.

Postup sněhem a kamením Dodnes se historici přou o to, kterou ces-tou přesně Hannibal postupoval. Někteří tvrdí, že velký vojevůdce táhnul přes prů-smyk Col de Clapier, jiní zase favorizují Col de la Traversett e. Římský historik Poly-bios však uvádí, že jedinou možnou cestou byl průsmyk Malý St. Bernard, kudy mohly projet dokonce i obchodní vozy. Polybios proto kritizoval některé své literární kolegy, kteří podle něho neoprávněně považovali přechod Alp za div nebo přímo zázrak. Ná-ročnost a úskalí samotného pochodu ale ani on nezpochybňoval. Nová hypotéza se snaží interpretovat dávnou trasu na zákla-dě strategických pravidel, která Hannibal nejspíš striktně dodržoval. Celé vojsko prý nepochodovalo pohromadě, ale bylo roz-děleno přinejmenším na dva menší kon-tingenty. Jeden snad postupoval přes Mon-tegenéverský průsmyk, zatímco druhý šel přes Malý St. Bernard. Není však jisté, kde

Statečný muž z bojovného roduMuž, jehož jméno v překladu zna-mená „Ba’al (kartaginský Bůh) mě obdařil svou přízní“, se narodil jako syn váženého válečníka Hamilkara Barky, který byl velitelem punských vojsk na Sicílii během první punské války (v letech 264–241 př. n. l.). Po porážce se znechucený Hamilkar stáhl i se svými syny na soukromé statky a vštěpoval jim nenávist k úhlavnímu nepříteli – Římu. Hannibalovými mladšími bratry a zároveň budoucími spojeneckými veliteli byli Mago a Hasdrubal. Hamilka-rovým synům se dostalo pečlivého vzdělání, jejich učitelem byl spartský fi lozof jménem Sosylos. Hannibal tak uměl vedle punštiny nepochybně i řečtinu a později se jako vůdce žoldnéřského vojska snadno domluvil s cizími vojáky v několika jazycích. Podle dostupných pramenů byl i v pozdním věku střídmým a uvážlivým mužem, který neholdoval alkoholu ani pohodlnému životu. Vojáci jej obdivovali a zbožňovali kvůli jeho dobrým vlastnostem i ocho-tě podstupovat při pochodech stejné strasti a útrapy, jaké zažívali oni.

Odporný velitel bez skrupulíDiskutovanou otázkou je, zda Hannibal zdědil otcovu nenávist proti Římu, nebo bylo jeho jednání spíše důsledným pokračováním politiky kartaginské vládnoucí vrstvy. Někteří historici dokonce v Hanni-balovi vidí bezcharakterního velitele bez skrupulí, pohrdajícího smrtí desítek tisíců nepřátelských i vlastních vojáků. Veškeré dostupné informace ovšem pochází z pera římských literátů, konkrétně od Polybia (kolem 203–120 př. n. l.), Tita Livia (59 př. n. l.–17 n. l.) nebo Juvenala (60–140 n. l.). U Římanů se přitom v hodnocení Hannibalovy postavy mísil nepokrytý obdiv i opovržení a odpor k největšímu nepříteli Říma. V příslušných textech historiků jsou proto značné rozdíly, takže jejich skloubení a společná interpretace nejsou snadnou záležitostí.

Geniální stratégHannibalův vliv na vojenskou strategii značně předběhl svou dobu. Vždyť ještě v době první války v Perském zálivu v roce 1991 prohlásil tehdejší velitel koaličních sil Norman Schwarzkopf: „Technika války se možná změnila, podoba výzbroje se zcela jistě změnila, avšak i dnes aplikujeme stejné válečné principy, jakých se užívalo již v Hannibalově době.“ Na činy a jméno starověkého velitele se odvo-lávali také němečtí i spojenečtí generálové obou světových válek (na-příklad Alfréd von Schlieffen nebo George S. Patton). Lze požadovat lepší důkaz Hannibalovy vojenské výjimečnosti? Taktické manévry, zorganizované Hannibalem v bitvách u Kann nebo Trasimenské-ho jezera, jsou dosud předmětem výuky strategie na význam-ných vojenských akademiích celého světa.

Různé Hannibalovy tváře2

09

př.

n. l

. Římský vojevůdce Publius Cornelius Scipio obsadil hlavní kartaginskou základnu Carthago Nova v Hispánii a následně poráží Hasdrubala v bitvě u Baeculy. 2

03

př.

n. l

. Hannibal se po 15 letech bojů vrací do Kartága. O římském vítězství již sám nepochybuje, snaží se alespoň zmírnit následky pro poražené Kartágo. 1

49

př.

n. l

.

Počátek třetí punské války. Kartágo bránilo svoji územní celistvost proti římskému spojenci, numidskému králi Massinissovi, zabírajícímu svévolně kartaginské území. Přes oprávněnost vojenské protiakce vyhodnotil Řím tuto událost jako porušení smlouvy. Kartágo se ústy vyslanců ihned omluvilo, senát se však již rozhodl dávného nepřítele defi nitivně zničit. Podmínky smíru byly nehorázné a nepřijatelné (zbourání celého města a vystavění nového na jiném místě). Kartaginci začali zbrojit.

21

6 p

ř. n

. l. Bitva u Kann (2. srpna) patří k nejslavnějším

vítězstvím v dějinách vojenství. Hannibal zde rozdrtil dvojnásobnou přesilu Římanů, vítězství ale nedokázal strategicky využít tažením na Řím. 2

07

př.

n. l

. Porážka Hasdrubalovy armády na březích řeky Metauru je jedním ze zlomových okamžiků války. O rok později je poražen také druhý Hannibalův bratr Mago v bitvě u Ilip.

20

2 p

ř. n

. l. V bitvě u Zamy (19. října) porazil Scipio

Africanus defi nitivně Hannibalovo vojsko. Římské mírové podmínky jsou tak tvrdé, že fakticky likvidují pozici Kartága coby středomořské velmoci.


přesně se pak oba proudy spojily. Moderní teorie většinou předpokládají, že Hannibal postupoval údolím řeky Drôme a průsmy-kem Col de Montgenevre, mohl se ale vy-dat také severnější cestou kolem řeky Isery a průsmykem Col du Mont Cenis.

Ať už však vedla trasa Hannibalova transalpinského pochodu kudykoliv, mu-sela pro jeho účastníky představovat děsivé utrpení. Kartaginský vojevůdce překročil Alpy s velmi početnou armádou, tvořenou především iberskými a africkými vojáky,

zcela nepřivyklými zdejšímu počasí. Pře-chod navíc probíhal bez zajištěného záso-bování a podle dochovaných údajů k němu dokonce došlo na počátku zimy. Na vydě-šené vojáky tak v Alpách čekaly extrémní klimatické podmínky a k tomu se ještě museli vypořádávat s odporem keltského kmene Allobrogů, který obsadil význam-

né horské průsmyky. Procházející vojsko přivítali Keltové záplavou kamenů, oštěpů a šípů. Tvrdý boj v nepříznivých podmín-kách byl nevyhnutelný. Až po několika dnech byli nepřátelé odraženi a uvolnila se cesta k vytoužené italské nížině.

První a nadlouho poslední Průchod Alpami trval celých 15 dní, teprve pak sestoupili Kartaginci poblíž dnešního Turína do údolí řeky Pádu. Stalo se tak kon-cem listopadu roku 218 př. n. l. Přechod byl

ale draze zaplacen. Podle očekávání si v řa-dách kartaginského vojska vyžádal děsivé ztráty, rovnající se prakticky drtivé porážce. V důsledku klimatických jevů a neschůd-nosti terénu (laviny, hlad, mráz, pády do horských roklí a strží), dále bojů s Kelty a ji-ných překážek zemřelo při tomto odvážném podniku přes 20 000 mužů. Hannibal tak po přechodu Alp velel pouze 26 000 vojáků, z nichž bylo 12 000 afrických pěšáků, dále 6 000 pěších Iberů a 8 000 jezdců, kteří však byli do značné míry demoralizováni a vyčer-páni vražedným pochodem. Vojenská síla se tak smrštila na pouhou polovinu původního stavu, ze 37 válečných slonů většina přechod nepřežila. Zdá se ale, že Hannibal se ztráta-mi předem počítal a byl si vědom nutnosti operovat i bez pomoci hispánské základny.

Rozhodnutí podstoupit tak riskantní akci, která mohla prakticky zdecimovat celou armádu ještě před spatřením prvního nepří-tele, vyžadovalo bezpochyby pevné odhod-lání a velikou odvahu. O tom svědčí dvě zá-kladní skutečnosti – o podobnou výpravu se

nikdo před ním a další dva tisíce let po něm nikdo nepokusil. Římané byli tímto činem dokonale zaskočeni a vyděšeni. Považovali Alpy za neschůdnou překážku a nedokázali si ani představit, že by byl někdo takového pochodu vůbec schopen. Po Hannibalovi zopakoval podobný přechod až ruský gene-rál Alexandr V. Suvorov (1729–1800) kon-cem 18. století (viz Jak šel přes Alpy Suvo-rov). Odvážný podnik vynesl Hannibalovi dočasnou taktickou výhodu ve válce, přede-vším ale historickou a literární nesmrtelnost s nadčasovou hodnotou. V nedávné době byla dokonce ohlášena první z výzkumných expedic, pátrající v Alpách po velkých kos-tech Hannibalových válečných slonů.

Do smrti s mečem v ruceBěhem invaze porazil Hannibal Římany v rozsáhlé sérii bitev, včetně bitvy u říč-ky Trebie, u Trasimenského jezera a pře-devším v legendárním střetnutí u Kann. Kartaginec porazil také všechny římské spojence a udržel svá vojska na italské půdě po více než jedno desetiletí. Osobně na tomto území neztratil ani jednu bitvu a vše nasvědčovalo jeho celkovému vítěz-ství. Jen velká zatvrzelost nepřítele a jeho ochota přinést nejvyšší oběti neumožnila nakonec Hannibalovi nadiktovat Římu podmínky mírové smlouvy.

Po dlouhých letech opotřebovávací války se jazýček na miskách vah pomalu ale jistě nachýlil na stranu Říma, který se z geniality svého protivníka poučil. Říma-né přenesli válku na severoafrickou půdu, čímž donutili Hannibala k návratu z Itálie a obraně vlastní země. Scipio Africanus (236–183 př. n. l.) si pak vzal dobrý pří-klad z taktického umění velkého protivníka a v rozhodujícím střetnutí u Zamy v roce 202 př. n. l. Kartagince drtivě porazil.

Zde však Hannibalův příběh nekončí. Po uzavření ponižujícího a pro Kartágo velmi nevýhodného míru působil někdejší hrdina jako politik, který spravoval také fi nanční zá-

SVĚT HANNIBAL PROTI ŘÍMU1

47

př.

n. l

.

Konzul Publius Cornelius Scipio Aemilianus zablokoval přístav a začal město obléhat. Kartágo bylo odříznuto od přísunu zásob.

14

6 p

ř. n

. l. Na jaře nabídli vyhladovělí Kartaginci mír. Aemilianus toho využil a vtrhl

s vojskem do města. Šest dní a noci probíhaly zuřivé boje, které měly předem daného vítěze. Město bylo do základu spáleno a půda posolena, aby nebyla úrodná. Obyvatelé byli většinou odvlečeni do otroctví. Třetí punská válka vlastně ani regulérní válkou nebyla, šlo spíše o konečnou likvidaci nepohodlného, i když podstatně slabšího konkurenta.

VÁLKY MEZI ŘÍMEM A KARTÁGEM

Průchod Alpami trval 15 dní. Hannibal při něm přišel o 20 000 vojáků a téměř všechny slony

Dva tisíce let po Hannibalovi přešel s vojskem Alpy až slavný ruský generál Alexandr Vasilijevič Suvorov (1729–1800). Byl jedním z mála velitelů, kteří údajně nikdy neprohráli bitvu. Byl čtvrtým, a nepočítáme-li Stalina, pak také posledním ruským vojevůdcem, honosícím se titulem generalissimus. Poprvé se prosadil za sedmileté války (1756–1763). Vytvořil vlastní způsob výcviku, díky kterému se jeho pluk stal jedním z nejosvědčenějších. Při útoku spoléhal hlavně na bodáky a proslavil se především větou „Kulka je husa, bodák chlapík“. Jeho vojáci ho údajně zbožňovali, neboť s nimi žertoval a nazýval je „bratry“. Suvorov se vyznamenal především ve vleklých bojích s Turky během 60. až 90. let 18. století. Kombinací svého talentu a odvahy dosáhl pozoruhodných vítězství. Již na sklonku života, v únoru roku 1799, ho car Pavel I. pověřil vedením vojska proti francouzským revolučním armádám v Itálii. Zpočátku zde dosáhl významných vítězství a byl dokonce vyznamenán a obdařen titulem od sardin-ského krále Viktora Emanuela IV. Poté však došlo k obratu, další ruský generál Korsakov byl poražen u Curychu a rakouský spojenec se stáhl. Výčet válečných úspěchů ruského velitele je tak završen přechodem Alp. Spořádaný ústup strašnými podmínkami alpských velehor se stal památným činem a důkazem strategické brilance slavného vojevůdce. Suvorov se však z tohoto úspěchu dlouho radovat nemohl – zemřel 18. května následujícího roku v Petrohradě v nedožitých jednasedmdesáti letech.

Jak šel přes Alpy Suvorov

Hannibal počítá prsteny římských

bojovníků padlých v bitvě u Kann. Socha Sébastiena Slodzte z roku 1704 v pařížském Louvru


Bitva u řeky Ticino (listopad roku 218 př. n. l.) – Souboj jízdních oddílů, ve kterém se projevila převaha zkušených numidských jezdců nad římskou jízdou. Chy-bělo málo, aby byl římský velitel Scipio zajat a Římané poraženi. Ztráty na obou stranách byly zanedbatelné.

Bitva u řeky Trebie (prosinec roku 218 př. n. l.) – Hannibal nechal Římany pře-brodit mrazivou řeku a svoje oddíly rozložil do ideální sestavy. Římané se při postupu ocitli v obklíčení a jen s vypětím všech sil se probili středem kartaginské formace. Zbývající se pak z bojiště prakticky rozprchli. Zatímco před začátkem bitvy měly obě nepřátelské armády téměř 40 tisíc mužů, po bitvě se počet Říma-nů zmenšil možná jen na14 tisíc. Kartaginské vojsko utrpělo pouze menší ztráty.

Bitva u Trasimenského jezera (červen roku 217 př. n. l.) – Kartaginský vojevůdce ukryl své vojsko v místních lesích, čímž nastražil past, do které Římané bezhlavě vkráčeli. Na úzkém úseku mezi jezerem a horami, po němž Římané procházeli, se při nenadálém útoku nemohli dostatečně účinně bránit. Římané přišli o neuvěřitelných 30 z 31 tisíce mužů.

Bitva u Kann (2. srpna roku 216 př. n. l.) – Díky své taktické genialitě Hannibal dokonale využil nedostatků dvojnásobně silného nepřítele. Římské ztráty činily 48–60 tisíc vojáků, Kartaginci ztratili asi 6 000 válečníků. Více viz Nejslavnější bitvy dějin na str. 72.

Hannibalovy bitvy na římském území

ležitosti zchudlé velmoci, snažil se Kartágo vymanit z největší krize a docílit splacení vá-lečných reparací Římu. Zvolené metody se ale nelíbily ani Římanům, ani nenalezly podporu u místní aristokracie. Několik let po osudné porážce u Zamy byl tak Hannibal přinucen svými politickými oponenty k odchodu do vyhnanství. Nějakou dobu pak pobýval na dvoře seleukovského krále Antiocha III. (asi 247 př. n. l.–187 př. n. l.), kterému prokázal významnou službu jako vojenský poradce při jeho bojích proti Římanům. Antiochus však byl poražen a musel se podřídit vůli nového hegemona. Ani zde tak Hannibal nenašel trvalou ochranu a jeho poslední cesta vedla přes Arménii do Bithýnie (část dnešního Tu-recka). Tam dosáhl posledního velkého vítěz-ství, když u města Pergamon porazil římskou válečnou fl otilu. Hned vzápětí byl ale prozra-zen a hrozilo mu potupné vydání do rukou nesmiřitelných nepřátel, kteří dychtili po jeho defi nitivní likvidaci. Té Hannibal předešel spácháním sebevraždy v roce 183 př. n. l.

Veliký i po smrtiPo jeho smrti začala žít Hannibalova le-genda a vznikla aureola geniálního stratéga

a jednoho z nejlepších vojevůdců v celých dějinách. Bývá srovnáván s nejobdivova-nějšími vojenskými postavami starověku, jako byl Alexandr Veliký (356–323 př. n. l.), Julius Caesar (100–44 př. n. l.), Hannibalův rival Scipio Africanus nebo Pyrrhos z Épei-ru (319 –272 př. n. l.). Podle Plútarchovy verze se prý Hannibala po jeho porážce zeptal samotný Scipio, kdo že je podle jeho názoru největším vojevůdcem dějin. Han-nibal podle jednoho podání této historky jmenoval nejprve Alexandra Velikého, poté Pyrrha z Épeiru a jako třetího sebe. Ame-rický vojenský historik Th eodore A. Dodge v 19. století napsal, že Hannibal byl „otcem strategie“, protože donutil i mocné římské vojsko přijmout a používat jeho strategické prvky. O Hannibalových schopnostech se s uznáním vyjadřovaly i takové osobnosti, jako byl Napoleon Bonaparte (1769–1821) nebo Arthur Wellesley, 1. vévoda z Welling-tonu (1769–1852).

Dnešní vojenští historici a odborníci na taktiku však nehodnotí Hannibalova strategického génia jednoznačně. Rozpory se týkají především „horolezeckého“ taže-ní do Itálie. Na jednu stranu je považují za obdivuhodný a hrdinský taktický manévr, který umožnil Hannibalovi zaskočit nepří-tele a uštědřit mu velké porážky. Na druhou stranu ale nelze popřít fakt, že šlo o příliš riskantní tah, který mohl snadno skončit katastrofou. Jakkoliv úžasný se Hannibalův pochod mohl jevit, byl každopádně zapla-cen smrtí tisíců vojáků i mnoha cenných válečných slonů. Objevují se dokonce ná-zory, že kdyby kartaginský vojevůdce Alpy obešel a zaútočil na opevněné pohraničí, jeho ztráty by byly podstatně menší. To nasvědčuje možnosti, že Hannibal spatřo-

val v této akci jisté propagandistické účely. Podle mnoha indicií si byl dobře vědom nutnosti velkých ztrát, přesto vražedný po-chod podstoupil. Spoléhal zřejmě na psy-chologický účinek celého podniku a snad si chtěl také zajistit místo v historických vo-jenských análech. Je-li tomu tak, pak nelze než konstatovat, že se ve svém očekávání rozhodně nezklamal.


Kartaginské vojsko bylo tradičně složeno především z žoldáckých jednotek, verbovaných v různých krajích. Pěchota se skládala z největší části z Iberů, Libyjců a vyhlášených baleárských prakovníků. V jízdě pak dominovala lehká kavalerie v počtu asi 4 000 Numidů, kteří patřili mezi nejschopnější bojovníky celé války. Za většinu svých vítězství vděčil Hannibal právě Numidům a jejich schopnému veliteli Maharba-lovi, který navíc patřil k jeho blízkým přátelům. Samostatnou bojovou jednotkou byli váleční sloni a jejich vodiči. Ti představovali v rukách schopných velitelů mocnou zbraň, jejich bojový efekt byl ale spí-še psychologický (vyvolávali strach a paniku v řadách nepřátel a jejich koní). V největších bitvách druhé punské války na italské půdě se však příliš neuplatnili, neboť téměř žádný z nich již tou dobou nežil.

Vojsko, které šlo přes Alpy

Římský vojevůdce Lucius Aemilius Paullus umírá v bitvě u Kann

HISPÁNIE

GÁLIE

ALPY

AFRIKA

CÁDIZ NOVÉ KARTÁGO

SAGUNTUM

MASSILIA

ZAMA

KARTÁGO

TARENTUM

KANN

CAPUA

ŘÍM

STŘEDOZEMNÍ MOŘE

ŘEKA EBRO

ŘEKA RÝN

ŘEKA PÁD

ŘEKA TICINO

ŘEKA TIBER

TRASIMENSKÉ JEZERO

SARDINIE

KORSIKA

SICÍLIE

ŘEKA TREBIA


NASA chce pro průzkum planet použít robota ve tvaru velkého míče, který by se kutálel po povrchu. Všechny přístroje by byly schované uvnitř

V e Světě 12/2008 jsme se podíva-li, jak probíhá současný průzkum planet Sluneční soustavy pomocí

robotů, kteří brázdí nebo brázdili povr-chy planet a měsíců. Vědci jsou ale daleko vynalézavější a v budoucnu plánují vyslat na naše blízké souputníky zajímavější prů-zkumníky: letadla, ponorky, balóny, mo-dulární roboty či skákající kuličky.

Ledová ponorkaEuropa je jedním z velkých měsíců pla-nety Jupiter. Pozornost nejen astronomů přitahuje především díky zjištění, že se pod jeho ledovou kůrou nachází oceán slané vody. Někteří vědci označují Euro-pu za kosmické těleso, na kterém by se

mohl vyskytovat život. Abychom mohli toto vodní prostředí zkoumat, potřebuje-me kosmickou sondu, která by přistála na ledovém povrchu vzdáleného měsíce, ná-sledně pronikla ledovou vrstvou o tloušť-ce zhruba 10 km a při pohybu ve vodním prostředí prováděla výzkum. Prototyp takového podmořského plavidla byl vy-zkoušen v červnu 2007 v jezeře El Zaca-

tón v Mexiku, což je nejhlubší zaplavená propadlina na světě.

Automatická miniponorka je označo-vána zkratkou DEPTHX (Deep Phreatic Th ermal Explorer). Jejím úkolem bylo zmapovat tvar propadliny a přivézt vzorky vody a hornin ze stěn v různých hloub-kách. Důležitým úkolem expedice bylo ověřit technologie, které budou použitelné pro náročné podmínky při výzkumu ledo-vého oceánu Europy.

Pokud by byl projekt výzkumu oceánu na měsíci Europa uskutečněn, jednalo by se o nejsložitější misi ve výzkumu Sluneční soustavy, jaká kdy byla realizována. „Jsme stoprocentně přesvědčeni, že na Europě existuje oceán kapalné vody. Avšak za-

tím nemáme ani ponětí o tom, zda v něm existuje život,“ říká Chris McKay, Ames Research Center, NASA. Pravděpodobně by se nejednalo o rozvinutý život, možná jen o některé druhy bakterií, spór, hub, vodních rostlin apod., pokud vůbec nějaký život tak daleko od Slunce bude objeven.

Jestliže na měsíci Europa existuje oceán kapalné vody a jestliže tam existuje pod-

mořská sopečná činnost v důsledku působe-ní slapových sil, potom mohou být na dně oceánu hydrotermální průduchy, podobně jako to známe z pozemských moří a oceánů v blízkosti středo-oceánských hřbetů (tzv. černí kuřáci). V pozemských oceánech jsou tato místa zaplněna bohatým různorodým

ARES nad povrchem Marsu

S ponorkami a letadly na cizí planetyDosud není v našich fi nančních ani technických možnostech zkoumat okolní planety Sluneční soustavy pomocí lidských posádek. Zatím se na nich proto prohánějí roboti a v budoucnu na ně vyšleme i bezpilotní letadla nebo ponorky

FRANTIŠEK MARTINEK, HVĚZDÁRNA VALAŠSKÉMEZIŘÍČÍ

Ponorka DEPTHX je vybavena 54 sonary, rozmístěnými rovnoměrně kolem vlastní konstrukce. Sonar používá pulsy ultrazvu-kových vln o vysokém výkonu a na základě jejich odrazu lokalizuje objekty do vzdá-lenosti až 300 m od ponorky. Informace jsou zpracovávány počítačem a využívány pro navigaci. Kromě sonaru je k navigaci využíván akcelerometr, hloubkoměr a iner-ciální řídící jednotka. Na základě získaných dat je vytvářen počítačový trojrozměrný obraz okolního prostředí. Dále je ponorka vybavena širokoúhlou kamerou k pořizování snímků, rovněž se provádí měření tlaku, tep-loty a koncentrace některých chemických látek v okolním vodním prostředí. Je vybave-na i rozkládacím ramenem, pomocí něhož je možné provádět odběr, a může také pomocí mikroskopu pátrat po přítomnosti živých organismů. K osvětlení prostředí používá výkonné světlomety.

Ponor do ledové Evropy

SVĚT ROBOTI NA PRŮZKUM VESMÍRU


FOTO

, ILU

STR

AC

E: F

ield

Rob

otic

s C

ente

r, N

AS

A, S

ky S

ailo

r, U

nive

rsity

of S

outh

ern

Den

mar

k

životem. Může to platit i o Europě? To je zatím nezodpovězená otázka.

Balóny a vzducholoděU planet s atmosférou lze k výzkumu vyu-žít přístroje umístěné na balónech či vzdu-cholodích. K jejich pohybu postačí vztlak atmosféry a její proudění. Tato varianta vý-zkumu přichází v úvahu pro Mars a Venu-ši, a také pro obří planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun. A samozřejmě ještě pro Saturnův měsíc Titan, který jako jediný ze 169 známých měsíců ve Sluneční soustavě je obklopen hustou atmosférou.

Zatím byly vypuštěny pouze dva baló-ny. Do atmosféry Venuše je dopravily Vega 1 a 2 (start v roce 1984). Mateřské sondy Vega 1 a 2 prolétly kolem Venuše a zamíři-ly k Halleyově kometě, která byla hlavním cílem výzkumu. Na přístrojovém vybavení sond se významnou měrou podíleli i čes-koslovenští odborníci.

Na povrch Venuše byly dopraveny se-stupné moduly, které vysílaly po přistání zhruba 20 minut. Během sestupu k povr-chu se od nich oddělily balóny, které byly po nafouknutí ve výšce 53 až 55 km unáše-ny prouděním atmosféry průměrnou rych-lostí 250 km/h. Během 46 hodin překona-ly vzdálenost 12 000 km na denní i noční straně planety. Přístroje v gondolách baló-nů prováděly výzkum okolního prostředí. Byly například zaregistrovány velké turbu-lence a značné vertikální poryvy větru.

Balóny měly průměr 3,4 m. Pod nimi byla na 13 m dlouhém lanu zavěšena gon-dola s přístroji. Celková hmotnost apara-tury byla 21,5 kg (z toho 12,5 kg připadalo na balón a lano, 6,9 kg na gondolu a 2,1 kg na helium v balóně).

Balóny fi gurovaly dokonce v projektu francouzsko-ruské sondy Mars 96, která měla být navedena na oběžnou dráhu ko-lem rudé planety. Balón měl pod sebou nést speciální tubus se zařízením pro sběr a analýzu vzorků. Finanční a technické po-tíže vedly k tomu, že sonda odstartovala bez balónů. Neměla však dlouhého trvá-ní. Pro závadu na nosné raketě nebyla ani

navedena na dráhu k Marsu a její trosky skončily v oceánu krátce po startu.

Idea využití balónů při výzkumu Mar-su byla následující: Ve dne by se balón vznášel v řídkém ovzduší unášen větrem, přičemž by vědecké přístroje prováděly výzkum okolního prostředí a kamery by snímkovaly povrch planety. Po západu Slunce by balóny v důsledku ochlazení zmenšily svůj objem a klesly na povrch planety. Zde by „ožily“ přístroje, určené k výzkumu povrchu. Ráno by se stoupají-cí teplotou rozpínající se plyn v balónech zvětšil objem, balóny by se opět vznesly do vzduchu a nechaly se unášet větrem. Situace by se několikrát zopakovala až do úniku značného množství plynu z balónů, které by nakonec zůstaly nečinně ležet na povrchu Marsu.

V současné době se zatím žádný projekt s využitím balónu pro výzkum těles Slu-neční soustavy nepřipravuje, i když se tato myšlenka dále rozpracovává i pro výzkum obřích planet či Saturnova měsíce Titan.

Kříženec prozkoumá VenušiAstronomové projevili rovněž zájem o dal-ší detailní výzkum planety Venuše. Jedním z uvažovaných amerických projektů je son-

da VISE (Venus In-Situ Explorer). Start byl plánován na září 2013, ale dnes je jasné, že se tento termín nestihne. Nová kosmic-ká sonda programu New Frontiers by měla přistát na povrchu Venuše a studovat che-mické i mineralogické složení a další vlast-nosti povrchu planety. Má jít o balónovou sondu, která opakovaně sestoupí na povrch

Robot – nejlepší přítel

kosmonauta

Návrh balónu pro výzkum

Saturnova měsíce Titan

VÍTE ŽE?O použití balónu k výzkumu Marsu se uvažovalo také v rámci německého projektu AMSAT P5A. Jako jakýsi přívažek měl být společně s orbitální sondou vypuštěn malý a levný balón s názvem Archimedes.

Vědci z kosmického střediska Johnson Space Center (NASA) v Houstonu uskutečnili v poušti Utah zkoušky robota, který může astronautům sloužit jako dobře vycvičený pes. Například může doprovázet kosmonauty, putující „vycház-kovým tempem“ po povrchu Marsu, může nosit odebrané vzorky či vědecké přístroje. Může se tedy stát nejlepším „přítelem“ kosmonautů při prů-zkumu těles Sluneční soustavy.

Pojízdný robot na čtyřech kolech s ofi ciálním názvem ERA (Extra-Vehicular Activity Robotic Assistant) a s přezdívkou Boudreaux připomíná svými rozměry golfový vozík a svým vzhledem americké marsochody Spirit a Opportunity, které nyní pracují na rudé planetě.

Robot je téměř zcela autonomní, je schopen na základě zjiště-ných údajů naplánovat svoji vlastní trasu dalšího postupu, reaguje na hlasové povely kosmonautů a pokorně se pohybuje tam, kde pra-cují. Může také hlásit svým „páníčkům“, kde se právě nacházejí. Robot je vybaven stereoskopickými kamerami, aby mohl předávat do řídícího střediska snímky okolní krajiny včetně polohy kosmonautů. Robotizova-ný „pes“ má celou řadu výhod ve srovnání se svými kolegy-kosmonauty. Boudreaux je například vybaven velice obratnou „rukou“, pomocí níž může odebírat vzorky horniny nebo kosmonautům podávat přístroje, které jim upadnou na povrch planety. To není pro kosmonau-ty zrovna jednoduchý úkon vzhledem k tomu, že budou oblečeni do

těžkých skafandrů.Výrobci robota ERA

jsou přesvědčeni, že se uplatní především při výzkumu Měsíce a Marsu. Nelze ani vyloučit, že bude vypuštěn na některá tělesa Sluneční soustavy ještě dříve, než se tam vydá člověk.

ČTYŘKOLEČKOVÝ PESPonorka DEPTHX

při zkouškách



Venuše, odebere zde vzorky a v přijatelněj-ších podmínkách větší výšky je pak bude analyzovat. Měla by to být jakási předehra pro získání základních informací před vy-sláním „vlajkové“ americké sondy Venus Mobile Explorer v mnohem vzdálenějším časovém období – někdy po roce 2025.

Vzhledem k tomu, že spodní vrstvy at-mosféry Venuše jsou velmi husté, mohly by se tyto výzkumné prostředky přemís-ťovat pomocí kovového vlnovce (baló-nu), stoupajícího vzhůru a následně se vznášejícího za letu nízko nad povrchem planety ve výšce zhruba 10 km, podobně jako vzducholoď. Takto by zařízení moh-lo překonat velké vzdálenosti a provádět dlouhodobý výzkum jak atmosféry, tak i povrchu planety.

Konstrukčně se bude jednat o ne-obvyklé zařízení, podobající se kříženci

mezi balónem a výzkumnou ponorkou, jejíž gondola s přístroji bude zavěšena pod malým „balónem“, který se spíše bude po-dobat měchu tahací harmoniky – bude se jednat o tzv. vlnovec z velmi tenké oceli. V husté spodní vrstvě atmosféry Venuše poskytne malý, ale těžký balón, natlakova-ný heliem, dostatečně velký vztlak k tomu, aby se zařízení vznášelo nad povrchem planety. Při kontrolovaném letu ve výšce jen několik metrů nad povrchem bude možné občas provádět odběr vzorků povr-chového materiálu k následnému rozboru. Pohyb může být realizován například po-

mocí poháněné vrtule či za využití slabého větru nad povrchem Venuše.

Vědecké vybavení by bylo ukryto v kli-matizované schránce s aktivním chlaze-ním. Veškeré vybavení musí odolávat vy-sokým teplotám kolem 470 °C, vysokému tlaku (zhruba stonásobku pozemského atmosférického tlaku), oxidu uhličitému a kapičkám kyseliny sírové v ovzduší.

„Letadlo“ pro výzkum MarsuHornaté oblasti na jižní polokouli Marsu jsou nebezpečné pro přistávací moduly

nebo marsochody. Z oběžné dráhy zase není možné provádět detailní průzkum, například pátrat po stopách dávného či současného života. Vědci našli řešení – projekt je nazván ARES (Aerial Regional-scale Environmental Survey) a rozpra-covává jej NASA v rámci programu Mars Scout.

Unikátní projekt původně připravo-vala NASA již na rok 2003 pod názvem Kitt y Hawk. Úkol projektantů byl jas-ný – létající robot nebude přistávat na povrchu planety. Do atmosféry Marsu vstoupí kosmickou rychlostí, kterou sníží pomocí brzdícího štítu, jenž bude posléze odhozen. V další fázi letu se bude zaříze-ní snášet na padáku, čímž rychlost pádu ještě více poklesne. Po oddělení padáku „letadlo“ rozloží křídla, ocasní plochy a nastartuje raketový motor, který uvede letadlo do horizontálního letu. Průzkum povrchu Marsu bude probíhat z výšky 1,5 km. Vědecké informace budou průběž-ně předávány na Zemi. Letadlo o rozpětí 6,25 m a hmotnosti 185 kg bude schopno překonat vzdálenost 680 km, poté „nuce-ně“ dopadne na povrch Marsu.

Termín startu k Marsu zatím určen nebyl, jednou z možností byl rok 2007. V tomto termínu však byla vyslána son-

da PHOENIX, která přistála na povrchu Marsu v blízkosti severní polární čepičky.

Nicméně projekt ARES byl několikrát přepracován a tvůrci jej pravidelně přihla-šují do různých konkurzů: vždy se přitom dostávají až mezi několik posledních fi na-listů. Není vyloučeno, že jim to nakonec vyjde a NASA tento „marsoplán“ schválí k realizaci...

ATRON: sestava minirobotůPod názvem ATRON se skrývá kulovité za-řízení s výsuvnými háčky, pomocí nichž se dokáže mechanicky spojit s dalšími roboty téhož druhu. Funkční prototyp robota byl nedávno předveden v Japonsku. Je sestaven z několika stejných modulů, jejichž vzá-jemná poloha se mění podle situace, stejně se může měnit i způsob pohybu. „Předpo-kládáme, že podobné vlastnosti jsou velmi vhodné při průzkumu oblastí nebezpečných pro člověka, a také v kosmickém výzkumu, kde může tento robot nahradit například současné marsochody,“ říká Hendrik Hau-top Lund, vedoucí projektu na Maersk In-stitute (Dánsko). Lund dále předpokládá, že jednoduchá konstrukce jednotlivých částí robota umožní společnou práci až 100 modulů spojených v jeden celek.

ATRON je sestrojen z několika stej-ných modulů tvaru koule o průměru 11 cm. Každý jednotlivý element je rozdělen na dvě polokoule, které se mohou otáčet nezávisle na sobě pomocí elektromotoru. Dále jsou jednotlivé elementy opatřeny zámky, jež umožňují spojování modulů navzájem. Všechny moduly jsou vybaveny vlastními počítači, které si navzájem vy-měňují informace a spolupracují při plnění výzkumných úkolů.

Robert Richardson, vědecký pracovník University of Manchester (Velká Británie), je přesvědčen, že při výzkumu vesmíru se mnohem lépe uplatní modulární robot, který bude schopen vykonávat rozličné práce, než několik „obyčejných“ robotů, kteří jsou schopni jen chodit, nebo se jen pohybovat na kolech. K realizaci projektu je však ještě velmi daleko.

Venuši by mohlo mapovat letadlo, které by mělo na povrchu planety spolupracujícího pojízdného robota. Tím by odpadlo riziko zničení jemných přístrojů v extrémních podmínkách planety

V roce 2004 byly zahájeny vývojové práce na projektu s názvem Mars Solar Airplane, letadla pro průzkum Marsu. První prototyp měl hmot-nost 2,6 kg (včetně motoru, vrtule, slunečních článků, baterií a řídicí aparatury) a rozpětí 3,2 m. Jeho povrch pokrývalo 216 křemíko-vých slunečních článků o výkonu 90 W. Elektrický motor spotřebo-vával 16,25 W a letoun se pohyboval rychlostí 8,2 m/s. Zkoušky měly být ukončeny v roce 2007, pokračovaly však i v roce 2008. V červnu absolvoval letoun Sky-Sailor-1 let v trvání 27 hodin, přičemž překonal vzdálenost 874,4 km. Cílem je vyvinout kosmickou variantu letounu pro výzkum planety Mars.

ŠVÝCARSKÝ „MARSOLET“

Projekt sondy Venus Mobile

Explorer

ATRON se svým vynálezcem



Valící se obří míčV jižních polárních oblastech Země pro-váděla NASA zkoušky nového typu „pla-netochodu“ (Tumbleweed rover), urče-ného k výzkumu povrchů planet či jejich měsíců. Robot má tvar nafukovacího míče o průměru přibližně 1,8 metru. Vyvinu-la jej Jet Propulsion Laboratory (NASA) v Pasadeně. Zkoušky probíhaly v roce 2004 v blízkosti polární stanice Amund-sen-Scott South Pole Station.

Uvnitř kutálejícího se „balónu“ byly umístěny některé vědecké přístroje – de-tektory teploty, tlaku, vlhkosti a světel-ných podmínek, a dále komunikační zaří-zení pro spojení přes družice Iridium. Po uvolnění se zkušební balón začal kutálet v důsledku větru vanoucího napříč ledo-vou plání. Za 8 dnů překonal vzdálenost 70 km. Důležitým výsledkem zkoušek je

fakt, že uvnitř balónu byla udržována tep-lota až do +30 °C, zatímco venku panoval mráz -30 °C. K vyhřívání vnitřních prostor posloužila pouze neustále zapnutá elektro-nika a malý ventilátor, který zabezpečoval přenos teplého vzduchu do všech částí robota ve tvaru míče. V průběhu zkoušek průzkumník naměřená data bezchybně předával přes družice. Podle intenzity vě-tru se občas téměř zastavil, občas si to „ha-sil“ rychlostí až 16 km/h.

Cílem je vyvinout průzkumného robo-ta ve tvaru míče, který bude mít po nafouk-nutí průměr 6 m. Takovýto robot o hmot-nosti 20 kg „unese“ 20 kg vědeckých přístrojů. Dosavadní zkoušky potvrzují, že balón o průměru 6 m bude schopen pohy-bovat se i do svahu se sklonem 25 °.

Malý, ale výkonnýFredrik Bruhn (Uppsala University, Švéd-sko) navrhuje pro výzkum Marsu nafu-kovacího robota ve tvaru koule velikosti většího fotbalového míče (průměr 30 cm). Energie z jedné baterie umožní robotu překonat vzdálenost 100 km. K dobíjení baterie by sloužily sluneční články na po-vrchu robota. Do pracovní podoby by se nafouknul xenonem z vložené náplně po vysazení na povrch planety.

Uvnitř balónu (v duté nápravě) budou instalována atmosférická čidla, kamery a další vybavení. Pomocí vestavěného kyvadla se může balón naklánět na stra-nu a provádět tak odběr vzorků horniny. Povrch robota je vybaven sadou elektrod, které umožní zjišťovat elektrické vlastnos-ti povrchu zkoumaného tělesa. Informace budou na Zemi předávány přes družici na oběžné dráze. Na projektu spolupracuje také NASA.

Na povrch planety by byl robot do-praven společně s přistávacím modulem či pojízdnou laboratoří. Jakmile nasta-ne vhodná chvíle, průzkumný robot se nafoukne do funkčního tvaru a zahájí

výzkum. O obdobném projektu se uva-žovalo v případě evropsko-japonské sondy BepiColombo, jejíž start k planetě Merkur je naplánován na rok 2013. Pů-vodně se mělo jednat o trojdílnou sondu. Kromě mateřské sondy na oběžné dráze a malé sondy k výzkumu magnetického pole planety se plánovalo vysazení přistá-vacího modulu v oblasti jednoho z pólů Merkuru, kde je výrazně nižší teplota. Některá pozorování naznačují, že by se zde mohla nacházet voda v podobě ledu. Přistávací modul byl nakonec z vybavení mise vyškrtnut.

Symbióza letadla a vozítkaAmerický vědec Geoff rey Landis navr-hl originální způsob výzkumu Venuše, který by umožnil dopravit na povrch planety autonomního robota, jenž by se

pohyboval ve vybraných oblastech terénu v náročných podmínkách. Landis je pře-svědčen, že tajemství úspěchu výzkumu Venuše spočívá ve využití tandemu robota pracujícího na povrchu planety a letounu v její atmosféře.

Na základě výzkumů sovětskými a ame-rickými sondami, které přistávaly na povr-chu Venuše v 70. a 80. letech minulého sto-letí, je zřejmé, že zopakovat zde mimořádný úspěch robotů Spirit a Opportunity na po-vrchu Marsu je zcela nereálné. Obrovský atmosférický tlak, silný vítr, kyselé deště, povrchová teplota kolem +450 °C – takové podmínky nedávají mnoho šancí na úspěch složité automatické pojízdné laboratoři.

Landis navrhuje využít pro výzkum Ve-nuše autonomní letoun, dopravený do at-mosféry planety. Takový letoun může bez problémů křižovat atmosféru, která je sto-krát hustší než pozemská, a to v jejích růz-ných výškách. Létající zařízení má celou řadu výhod ve srovnání s umělou družicí planety. Použité vědecké zařízení umožní studium atmosféry v různých výškách, ale i detailní výzkum povrchu například pomocí ra-daru. Z podstatně nižší výšky, než v jaké se pohybuje orbitál-ní sonda, může získávat mno-hem detailnější informace.

Protože v důsledku pomalé rotace planety panuje na jedné polokouli Venuše den (kdy je Slunce nad obzorem) dlouhý 117 pozemských dnů, umožni-lo by to letounu setrvávat nad osvětlenou částí planety prak-ticky jakkoliv dlouhou dobu. Potřebnou energii pro funkci přístrojů a malého motoru k pohonu by letounu dodávaly panely slunečních baterií.

Využití letounu v sestavě komplexní „expedice“ na Ve-nuši umožní realizovat maxi-

málně jednoduchou pojízdnou labora-toř – veškerá složitá a citlivá elektronika (mozek robota) by mohla být umístěna na palubě létajícího zařízení, které by se pohybovalo ve výšce kolem 50 km nad povrchem, kde panují mnohem přízni-vější podmínky. Zabezpečení robota proti vysokým tlakům a teplotám i proti kdy-selému prostředí je mnohem jednodušší než patřičná ochrana palubní elektroniky v těchto doslova pekelných podmínkách. Existuje zde ovšem i druhá strana min-ce – problém přenosu dat z letounu na pojízdnou laboratoř a příjem vědeckých informací z povrchu planety. To však je problém, který se dá snadněji vyřešit.

Naděje, že tento ambiciózní a riskantní projekt bude zařazen do plánů NASA, je zatím vzhledem ke složitosti a fi nanční ná-ročnosti jen velmi mlhavá.

Planetární robot ve tvaru balónu se bude kutálet po povrchu a všechny důležité přístroje budou umístěny uvnitř

Inženýři a vědci z MIT (Massachusetts Institute of Technology, Cambridge) představili svou vizi pro budoucí výzkum Marsu: velké množství sond, každá o velikosti basebalového míče, které by byly rozmístěny po celém povrchu planety. Každá sonda by vážila okolo 100 gramů a měla by svůj vlastní malý palivový článek. „Mohla by hopsat daleko, dlouhou dobu, jen za použití několika gramů paliva,“ řekl Steven Dubowsky, profesor MIT a vedoucí projektu.

Umělé „svaly“ uvnitř sondy jí umožní poskočit průměrně šest-krát za hodinu, maximální rychlost přesunu je 60 poskoků za hodinu. Zařízení překoná skokem vzdálenost asi 1,5 m. Každá sonda ponese různé typy čidel včetně kamer a vnějších detektorů. Sondy jsou zhoto-veny z pevného a lehkého plastu, který bude odolný vůči extrémně nízkým teplotám na Marsu. Palivové články budou poskytovat dosta-tečné teplo, aby udržely elektroniku a senzory funkční.

Tisíc sond má stejný objem i hmotnost jako marťanský robot Spirit. Tisíc těchto minisond pokryje obrovskou oblast, která je mimo dosah současných robotů, a prozkoumá i vzdálený skalnatý terén, v němž se současní roboti nemohou pohybovat. Minisondy by mohly vstoupit do vyschlých koryt řek, kaňonů nebo vzhledem ke svým malým rozměrům i dovnitř prohlubní a dutin.

Dubowskyho tým odhaduje, že minisondy by mohly být vyslány na Mars do 10 let. Zatím jsou naplánovány pozemské testy v oblasti Nového Mexika, aby se ověřila jejich schopnost vypořádat se s nerov-ným terénem. Proto vědci spolupracují i s Penelope Bostonovou z No-vého Mexika, která se zabývá výzkumem jeskyní a krasových oblastí.

Skákající kuličky

Zkoušky měsíčního

robota Scarab



SVĚT KŘÍŽOVKA / SUDOKU

Tři vylosovaní úspěšní luštitelé obdrží trilogii Divoký západ, kterou napsal Jiří Černík a vydalo ji nakladatelství Libri. Knihu je rovněž možné objednat na www.libri.cz. V tajence je ukryto dokončení citátu Friedricha Schillera: „Věda je jednomu vznešenou bohyní ...“ Jestliže se chcete pokusit o štěstí, uveďte své jméno, adresu a vyluštěnou tajenku do soutěžního formuláře, který najdete na webových stránkách www.extra-svet.cz, a to nejpozději do 6. února 2009.

Pokud se vám podařilo vyluštit minulou křížovku, dostali jste citát Evana Esara: „Statistika je jediná věda, která při použití stejných vzorců umožnuje různým expertům dostat různé výsledky.“ Encyklopedii Kdo byl kdo – světoví cestovatelé a mořeplavci od Jiřího a Miloslava Martínka vyhrávají: Dagmar Varhaníková, České Budějovice; Jaromíra Zezulková, Jindřichovice pod Smrkem; Ladislav Fiala, Brno.

Účastí v soutěži výslovně souhlasíte s tím, že pořadatel soutěže, obchodní fi rma Extra Publishing, s. r. o., Hrnčířská 23, 602 00 Brno, IČ: 27689247, DIČ: CZ27689247, může využít vámi poskytnuté osobní údaje: jmé-no, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/200 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí – každému z výše uvedených partnerů jednotlivě – vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.

KN

IHU

ZA

TA

JEN

KU

KKKNNNIIIHHHUUU ZZZAAA TTTAAAJJJEEENNNKKKUUUU

KN

IHU

ZA

TA

JEN

KU

KKNN

IIHHUU

ZZAA

TTAA

JJEENN

KKUU

SU

DO

KU

SSSSUUUDDDOOOKKKUUU

SU

DO

KU

SSUU

DDOO

KKUU

Správné odpovědi fotokvízu ze strany 95: 1. jádro vlašského ořechu, 2. kachní zobák, 3. detail vodováhy

Tři vylosovaní

úspěšní luštitelé

křížovky obdrží

trilogii Divoký

západ, kterou

napsal Jiří

Černík a vydalo

ji nakladatelství Libri. Knihu je rovněž

možné objednat na www.libri.cz.

Nový historický magazín s DÁRKEM

Novinka práv� v prodejiv nejbližší tra� ce

P�ineste si dom� kus historie Od vydavatele magazín�

P�íloha: v�rná kopiez egyptské Knihy mrtvých

ze sbírek The British Museum


FOTO

: Shu

tters

tock

, Wik

imed

ia

Stra

nu p

řipra

vila

Kat

eřin

a S

edlá

ková

Dro

ščín

ová

PŘÍRODA POD TAKTOVKOU CIZOPASNÍKA

P arazité svým hostitelům neško-dí jen tím, že vysilují jejich tělo čerpáním živin a vylučováním

vlastních splodin. Často svého nositele navíc ovládají a nutí jej chovat se tak, aby dosáhli svého cíle, který bývá pro cizopasníkovu oběť osudný. Tak je tomu i v případě parazitického červa s ná-zvem Spinochordodes tellinii, který napadá sarančata. V jejich útrobách se vyvíjí a postupně roste až do délky čtyřikrát

větší, než je délka dospělého sarančete. Smrtelné pokyny svému hostiteli začne vydávat ve chvíli, kdy se rozhodne jej opustit a postarat se o přežití svého rodu. Plodit potomstvo může červ jenom ve vodě, a tak saranče přinutí do-stat se do její blízkosti a nakráčet rovnou pod hladinu. Hostitel se utopí a nezvaný návštěvník jej konečně opustí, aby si mohl najít partnera a zajistit potomstvo, které se v podobě malých larev opět

s chutí pustí do sarančat. Jak to vlastně parazitický červ dokáže? Nervový systém hostitele cizopasník formuje už v průbě-hu svého vývoje v hostitelových útro-bách. Když se rozhodne saranče opustit, nutí jeho nervové buňky k vylučování látek, které se podílejí na přenosu nervo-vého signálu. U sarančete tak dochází ke změnám ve vnímání zemské přitažlivosti a k nutkání dostat se do smrtící blízkosti vodní hladiny.

Parazitický červ Spinochordodes tellinii, který dorůstá až čtyřikrát větší délky,

než má dospělé saranče

Saranče se na příkaz cizopasníka utopí

Donucen k sebevraždě


Nosorožec tuponosý jižní

původní rozšířenísoučasné rozšíření

FOTO

: Shu

tters

tock

Stra

nu p

řipra

vila

: Zuz

ana

Telič

ková N a konci 19. století byl nosorožec

tuponosý jižní (Ceratotherium simum simum), jeden ze dvou

poddruhů nosorožce bílého, považován za vyhynulého. Později však byla v jihoaf-rické provincii Natal objevena posled-ní populace, čítající 50 jedinců, díky které se nosorožce podařilo zachránit. Ohrazením chráněných území a odcho-vem mláďat na soukromých farmách dosáhli ochránci přírody zvýšení počtu v populaci na dnešních asi 17 500 kusů, z nichž přibližně 16 300 žije v Jihoafrické republice. Menší populace najdeme v Namibii, Botswaně, Zimbabwe, Moza-mbiku a Svazijsku. Záchrana nosorožce

tuponosého jižního, který je dnes nejpočetnějším druhem nosorožce,

je považována za jeden z největších úspěchů ochránců přírody vůbec. Severní poddruh nosorožce tuponosého neměl zdaleka takové štěstí – ve volné

přírodě dnes najdeme jen několik posledních jedinců a úplné vyhynutí je pouze otázkou času. Nosorožci

jsou ohroženi zejména pytláky, kteří na asijském černém trhu prodávají za

vysoké částky jejich rohy, používané jako vysoce ceněné afrodisiakum.

Z ní to paradoxně, ale zvyšující se poptávka po biopalivech čím dál víc zatěžuje životní

prostředí. Proti původnímu předpo-kladu, že nahrazení benzínu biopalivy povede k čistšímu ovzduší, stojí nyní

důkazy svědčící o opaku. Některá bi-opaliva jsou podle ekologů dokonce 400krát méně ekologická než ropa. Důvodem je způsob pěstování plo-din, jako je cukrová třtina, sója, obilí, kukuřice či palmy, z nichž se biopali-

va vyrábějí. Aby se pro nové plantáže získal dostatek půdy, musí farmáři vysoušet mokřady a kácet velké plo-chy pralesů. Země tak přichází o to nejcennější – ekosystémy, které nejen poskytují domov velkému množství živočišných druhů, ale především zachycují oxid uhličitý. Dostáváme se do začarovaného kruhu: ve snaze snížit emise oxidu uhličitého plánuje-me větší využívání biopaliv, ale jejich pěstováním množství těchto emisí zvyšujeme. Pokud se bude v součas-ných trendech pokračovat, dojde na některých místech naší planety k tak velkým ekologickým ztrátám, že pou-žívání biopaliv vyrovná tento dluh až za několik set let. Poptávka vyspělých zemí po biopalivech navíc způsobuje potravinovou infl aci, vedoucí k hla-dovění milionů lidí. Z odborných studií vyplývá, že biopaliva mají na svědomí nárůst světových cen potra-vin o 30 %. Celých 30 milionů lidí se

tak ocitlo na hranici chudoby. Řešením by mohlo být větší využití solární, větrné či vodní energie a výroba biopaliv z farmářského, lesnického i domácího odpadu či prérijní trávy, která sama neustále dorůstá. Hlavním cílem ekologů je však zanechat co možná největší plochy původních lesních porostů v neporušeném stavu.

Vzkříšený bílý kolos

Začarovaný kruh biopaliv

Samice nosorožce bílého jsou březí zhruba 16 měsíců a každé 2–3 roky dají život jednomu mláděti. Bílí nosorožci se

dožívají až 50 let

Kácení lesa na Filipínách. Obdobně v mnoha jiných zemích třetího světa

mizí lesní porosty, aby uvolnily místo pěstování plodin pro výrobu biopaliv

Nosorožec je po slonovi druhým nejmohutnějším suchozemským savcem,

váží 2 300 až 4 600 kg. K jeho záchraně pomáhají i fi nanční prostředky získané z regulovaného sportovního lovu těchto mohutných zvířat, o nějž je stále velký zájem

PŘÍRODAZACHRÁNĚNÉ DRUHY / ČLOVĚK PROTI PŘÍRODĚZACHRÁNĚNÉ DRUHY

ČLOVĚK PROTI PŘÍRODĚ


Nový druh leguána na GalapágáchItalští vědci objevili na galapážském ostrově Isabela nový druh leguána. Vědci zjistili, že objevený druh rosada (zatím bez vědeckého názvu) se od jiných leguánů oddělil již před 5,7 miliony let. Růžový leguán je oproti leguánu galapážské-mu mnohem agresivnější a má jinou strukturu hrudníku.krá

tceee Tetris snižuje posttraumatický stresVědci zjistili, že hraní Tetrisu zmírňuje posttraumatický stres. Skládání padajících kostiček eliminuje návaly sym-ptomů, kterými trpí lidé s tragickými zážitky. Rozezná-vání barevných kostiček a jejich přesuny si v mozkových centrech konkurují s traumatizujícími představami.

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.fl

ickr

.com

, ww

w.in

diab

irds.

com

PŘÍRODA POZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI

K aždý člověk má svou osobnost, ale zvířatům přisuzujeme určitý soubor charakteristických vlast-

ností jen v bajkách. Zajíc tu vystupuje jako bázlivec, liška je prohnaná a vychyt-ralá, osel hloupý. Často však jde o mylné stereotypy. „Hloupé“ vrány strčí „chyt-rou“ kmotru lišku do kapsy. Ještě větší překvapení zažili zoologové, když zjistili, že se příslušníci jednoho a téhož živočiš-ného druhu liší schopnostmi a chová-ním natolik, že u nich lze mluvit o čemsi, co rozhodně snese označení „osobnost“. Nejde o nějakou anomálii, ale o výsledek evoluce, která zdaleka neformuje jen tělesnou schránku živočichů. Přírodní výběr působí i na chování. Některé typy chování jsou výhodnější a jejich nositelé přežívají a předávají vlohy k němu dal-ším generacím. Jiné chování se ukazuje jako handicap a to pak má ve společen-ství zvířat menší zastoupení nebo zcela zmizí.

Osminozí nebojsové Američtí vědci objevili osobnostní rysy u pavouků, kteří loví hmyz do zvláštních tunelovitých sítí. Vlákna těchto pastí

nejsou lepivá. Slouží jako trych-týř, jenž navede kořist pavoukovi

přímo pod čelisti. Trychtýřovitá síť je zakončena tunelem, kterým může pavouk v ohrožení prchnout do puklin v půdě. Na záchvěvy sítě, jež prozrazují blížící se kořist, reaguje pavouk útočným výpadem vpřed. Chvění sítě způsobené přirozeným nepřítelem vyvolá v pavou-kovi útěkovou reakci do bezpečí pukliny v půdě.

Když vědci napodobili příchod nepří-tele prudkým fouknutím do rozprostřené sítě, povedlo se jim pavouka zahnat do podzemí. Po čase se pavouk zase vrátil na číhanou. Obecně pla-tilo, že pavouci, kteří si vystavěli síť v lese, byli bojácnější. Po vyplašení se vraceli do sítě mnohem později než pavouci stejného druhu obývající polo-pouště. To je celkem rozumná adaptace pavouků na odlišné životní podmínky. V lese žije mnohem více pavoučích přirozených nepřátel, například hmyzožravých ptáků, a před-časný návrat do sítě by byl riskantní. V polopoušti je mnohem méně nepřátel a také mnohem méně kořisti. Pro pavou-ky je proto výhodné být co nejdříve opět na stráži. Riziko úrazu je nízké a zároveň roste šance na úlovek.

Jak v rámci lesní, tak i polopouštní populace pavouků odhalili vědci význam-né rozdíly ve statečnosti a ustrašenosti jednotlivých pavouků. Projevuje se tento „osobní rys“ jen při návratu do opuštěné sítě, nebo jde o projev „osobní charakte-ristiky“, jež se prosazuje v mnoha dalších situacích? Na to měly odpovědět pokusy,

při nichž vědci nechali pavouky zápolit o vlastnictví sítě. Jak mezi lesními, tak i polopouštními pavouky vyhrávali sou-boje mnohem častěji odvážnější pavouci, kteří se po útěku před nepřítelem rychleji vraceli na číhanou.

Mločí hazardéři Některá zvířata projevují odvahu bezmá-la sebevražednou. Patří k nim zástupci amerických mloků žijících v řekách spolu s dravými rybami. Stačí, aby mloci ucítili ve vodě chemické látky, které vydává tělo rybího dravce, a prchají do bezpečí úkrytu pod kameny na dně řeky nebo na mělčinu, kam se za nimi velká dravá ryba nedostane. „Pach“ rybího dravce nemá ale na všechny mloky stejný účinek. Některé mločí larvy se schovají jen na

ZVÍŘATA drzá, líná i ustrašenáKomplikovaný mozek dává každému člověku jedinečnou kombinaci reakcí, sklonů, slabostí a zájmů. Zvířata jsou vybavena mnohem menšími schopnostmi uvažování, přesto má každé z nich jedinečnou osobnostJAROSLAV PETR, BIOLOG

Mezi pavouky se najdou

ustrašenci i odvážlivci

Někteří mloci se vydávají všanc

dravcům, jiní jsou na svůj život opatrní


krátceKoala není potomkem fosilního obraVědci z univerzity v Queenslandu vyvrátili dlouhotrvají-cí názor, že dnešní koala je potomkem fosilní megako-aly Phascolarctos stirtoni, která je známa z nálezů starých 30 až 700 tisíc let. Podle analýzy fosilií v době před 300 až 500 tisíc let žily obě dvě koaly spolu.

Dálnice zdrojem elektřinyIzraelští inženýři z Haify vymysleli způsob, jak získávat elektři-nu z aut jezdících po silnici. Pomoci piezoelektrických krysta-lů umístěných pod povrchem silnice se dá vyrábět elektrický proud z nevyužitých vibrací projíždějících vozidel. Kilometr čtyřproudé silnice by mohl poskytnout kolem 400 kW.

PŘÍRODAPOZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI

chvilku. Brzy se už zase krmí planktonem a varovného „pachu“ nedbají.

Mohlo by se zdát, že evoluce musí takové hazardéry rychle vymýtit, protože většina z nich skončí v čelistech rybího dravce. Ve skutečnosti však s sebou nese toto riskantní chování i nemalou výho-du. Larvy mloků dýchají žábrami a jsou odkázány výhradně na vodní prostředí až do proměny v dospělého mloka, který dýchá vzduch plícemi. Toto kritické ob-dobí života tráví larvy mloků v potocích, které během horkého léta nejednou úplně vyschnou. „Neopatrné“ larvy, jež se zuřivě krmí bez ohledu na riziko, sice riskují napadení dravou rybou, ale na druhé straně se díky vydatnější stravě

rychleji vyvíjejí a mají šanci zakončit proměnu v dospělce dříve, než uhodí zabijácká vedra a potok vyschne.

Evoluce nemohla v případě mloků dosáhnout optimální životní strategie. Ustrašený život při dně chrání před dra-vými rybami. Nebojácný život ve volné vodě nabízí únik před smrtícím suchem. Jako životaschopná se proto ukazuje populace s různými typy „osobností“ – s ustrašenci i s nebojsy.

Láska pro rychlíky i vytrvalceŽe se za zdánlivým handicapem může skrývat výhoda, dokazují námluvy cvrčků. Samičkám se líbí, když sameček cvrká hodně dlouho. Osvědčuje tak svou zdatnost, protože dlouze koncertujícího

cvrčka může snáze vypátrat jeho přiro-zený nepřítel. Při podezřelém šramotu samečci umlkají. Čím déle je cvrček slyšet, tím delší je i jeho odmlka. S tím nic nenadělá, protože délka cvrčení a délka odmlky při vyrušení se dědí z otce na syna.

Někteří cvrčci ale cvrkají jen krátce. Na první pohled se zdá, že by neměli mít v konkurenci dlouze cvrkajících soků nejmenší naději. Ve skutečnosti ovšem nejsou jejich vyhlídky tak mizivé – využí-vají totiž dlouhé odmlky svých soupeřů. V garantovaném období ticha mohou opakovaně vábit samičky svými krátkými svatebními písněmi. V té chvíli to vypa-dá, že jsou jedinými nápadníky, kteří se samičce nabízejí. Pokud námluvy probí-hají v klidu, dobudou si přízeň samiček v drtivé většině dlouze cvrkající cvrčci. Jestliže se ale v prostředí hojně vysky-tují nepřátelé cvrčků, nemohou dlouze cvrkající samečci naplno uplatnit své zděděné dispozice a otevírá se prostor pro stručněji se vyjadřující nápadníky.

Pečlivé i lajdácké medonoskyNejen lidé, ale ani živočichové často nepodávají ten nejlepší výkon. Na první pohled se zdá, že nevýkonní jedinci by neměli v přírodním výběru obstát. Nej-novější výzkum života včel však ukázal, že nejlepší výsledky přináší kompromis.

Včelí dělnice využívají při hledání květů dvou zcela odlišných strategií. Některé postupují systematicky květ od květu. Než se pokusí sát nektar, pečlivě květ prozkoumají. S květem, který je bez nektaru, pak neztrácejí čas. Další včely volí odlišnou strategii. Létají

z květu na květ, jejich průzkumem se nezdržují a pokoušejí se načerpat nektar z každého.

Francouzští a australští vědci pustili včely obou pracovních stylů na „lou-

Někdo je bojácný a jiný je nebojsa. Zcela jistě se na tom podílí způsob práce nervového systému, jenž je do značné míry diktován dědičnou výbavou. Pátrání po genetických kořenech lidské osobnosti je poměrně komplikované. U zvířat bývá vazba chování a genů podstatně přímo-čařejší. Dokazuje to i výzkum u sýkor koňader, jejichž osobnost je významně formována variantami genu Drd4, podle kterého si buňky mozku vyrábějí molekulu pro vazbu dopaminu. Dopamin slouží jako přenašeč nervového signálu mezi buňkami mozku.

U sýkor bylo odhaleno celkem 73 variant genu Drd4, z nichž 66 se lišilo jedním jediným písmenem genetického kódu. Záměna písmene genetického kódu v jediném místě genu má přitom velký vliv na to, jak budou koňadry zvědavé. Nositelé jedné varianty genu Drd4 bez vel-kých zábran zkoumají neznámé předměty. Pokud jsou hladové, jsou ochotny hledat potravu i na místech, kterým se stejně hla-dové koňadry s jinou variantou genu Drd4 raději vyhnou, protože jim tato lokalita připadá nebezpečná. Nositelky „odváž-né“ varianty genu se nedaly například odradit od návštěvy krmítka „strážené-ho“ fi gurkou růžového pantera. Sýkory s „bojácnou“ variantou genu zůstaly raději hladové, než aby se krmily v blízkosti po-dezřelého předmětu.

Gen ptačí zvědavosti

Rozdíly v osobnosti byly prokázány u více než šedesáti druhů živočichů. Dokonce ani včely nejsou všechny pracovité – najdeme mezi nimi i lajdáky

Lépe vybavení cvrččí samečci

snáze dosáhnou úspěchu, ti méně ob-darovaní nesmí ztratit vytrvalost

Dokonce i mezi včelami se najdou pracovité i lajdácké dělnice


ku“, kde se v umělých květech skrývaly buď sladký roztok nebo čistá voda, a sledovali, jak si včelí dělnice povedou. Pokud byl poměr plných a prázdných květů vyrovnaný, dosahovaly lepších výsledků při snášce nektaru „lajdác-ké“ včely. Čas ušetřený tím, že květy

blíže nezkoumaly, věnovaly návštěvám dalších květů. Marné pokusy o čerpání nektaru z „prázdných“ květů nepřed-stavovaly velkou ztrátu času, protože „plných“ květů bylo dost. Když ale vědci vytvořili chudou „louku“, kde se cukerný roztok skrýval jen v každé třetí umělé květině, slavil úspěchy pečlivý přístup. Lajdácké včely ztrácely příliš mnoho času zbytečnými pokusy o sání nektaru v prázdných květech, kdežto pečlivé včely se namáhaly jen tam, kde to mělo smysl.

Množství nektaru v květech na skutečné louce se může dramaticky lišit v závislosti na tom, které rostliny právě kvetou. Do poměru mezi „prázdnými“

a „plnými“ květy promlouvá i řada dal-ších faktorů. Někdy tak mohou přinášet do úlu více nektaru lajdácké včely a jindy zase včely pečlivé. Pro včelstvo je proto nejlepší, když v něm žijí lajdáci a pečlivci vedle sebe.

Rybí kliďasové a nerváciRůzné „osobnosti“ můžeme pozoro-vat dokonce i u tvorů, kteří dokážou přizpůsobit své chování nejrůznějším životním podmínkám. Příkladem je americká ryba slunečnice obývající jezera a rybníky na východě USA. Ame-ričtí vědci zjistili, že některé slunečnice jsou zvědavé a se zájmem zkoumají nové předměty, které vědci spustili na dno pokusného rybníka. Jiné z nich jsou z nového předmětu nervózní. Roz-díl v chování těchto ryb se promítá i do dalších aktivit. Zvědavé slunečnice si častěji hledají potravu v otevřené vodě a neváhají se vzdálit od hejna příslušní-ků svého vlastního druhu. Ty nervózní si hledají potravu spíše v bezpečném skrytu vodní vegetace a drží se v hejnu s ostatními slunečnicemi. Přesto je chování těchto ryb překvapivě různoro-dé. Ryby, které se nebojí neobvyklého předmětu, například červeně natřené tyče zaražené do dna, často neseberou dost kuráže, aby ochutnaly novou,

nezvyklou potravu. Ta naopak nemusí chybět rybám, které se rudé tyči v ryb-ničním dnu vyhnou velkým obloukem.

Když byli do rybníka vypuštěni draví okouni, kteří se živí slunečnicemi, dala se reakce potenciální kořisti na dravce odhadnout z toho, jak se slunečnice chovala v případě nového předmětu v jejím okolí. Zvědavci ochotní zkoumat nový předmět byli většinou méně bo-jácní. Reakce na okouna se však nedala

spolehlivěji určit z ochoty slu-nečnic ochutnat neznámou potravu.

Reakce jednotlivých zvířat často závisí na okolnostech. Kořist se ve většině případů dravci raději vyhne. Pokud je ale napadena v blízkosti své-ho hnízda, bude se rvát do posledního dechu. V případě amerických ryb slunečnic se

ukazuje jako klíčový faktor hustota osíd-lení vodní nádrže těmito rybami. Pokud je v jezeře jen málo slunečnic, je pro ně výhodný „plachý“ životní styl – skrývat se ve vegetaci a držet se pohromadě. Jakmile se však populace slunečnic roz-roste, začne být ve vodní vegetaci těsno. Některé ryby jsou donuceny opustit plachý životní styl a trochu se pochlapit. Za odvahu jsou odměněny dostupněj-ší potravou a menší konkurencí z řad ostatních slunečnic. Nakonec tvoří po-pulaci slunečnic ryby s dvěma odlišnými typy chování – ustrašenci upřednost-ňujícími bezpečí a nebojsy, kteří riskují život. Každý životní styl má své nesporné plusy i mínusy.

Také mezi „chladnokrevnými“ rybami se najdou sebevědomí

hazardéři i klidné „domácí“ typy

PŘÍRODA POZADÍ ZVÍŘECÍ OSOBNOSTI

„Osobnost“ u živočichů je stálý typ chování, který se v zásadě nemění ani v čase, ani v různých situacích. Rozdíly v osobnosti byly prokázány u více než še-desáti druhů živočichů, primáty počínaje a měkkýši a pavouky konče. Odlišné chování ve stej-ných situacích nedává na první pohled z evolučního hlediska smysl, protože by mělo existovat jediné ideální řešení dané situa-ce. Ti, kdo by je volili, by byli ve výhodě a měli by v populaci převládnout.

Základním momentem pro vznik osobnosti u živočichů je fakt, že se živočich chová obe-zřetněji v situacích, kdy mu jde

o hodně a hrozí mu fatální ztráty. Osobnost se zhusta projevuje právě ochotou podstupovat riziko. Druhým momentem diktu-jícím vznik osobnosti živočichů je rozhodování mezi okamžitým plozením potomků a odkladem rozmnožování na pozdější, příhodnější dobu. Tomu musí živočichové přizpůsobit své život-ní strategie. Pokud se rozhodli reprodukci odložit, musí si zajistit, aby se těch „lepších časů“ vůbec dožili a volí pak opatrnější životní strategie. Pokud se rozhodli reprodukci neodkládat, mohou se chovat podle hesla „po nás potopa“ – žít riskantně a snažit se urvat, co se dá.

Podle potomků poznáš zvíře

Osobnost zvířete je utvářena i vztahem

k „rodinnému životu“. Zvíře může být bojácné nebo žít riskantně a snažit se urvat, co se dá

Osobnost zvířete utváří jeho postoj k životu a plození potomků. Pak je buď opatrné, nebo žije podle hesla

„po nás potopa“

VÍTE, ŽE?Sýkory koňadry proje-vující větší odvahu při průzkumu neznámého prostředí mají při střetu s jinými koňadrami lepší vyhlídky na vítězství v boji o hnízdní teritorium.

100×

70

VĚDA VARIABILITA MIKROSKOPICKÝCH ŘAS


M ikroskopické řasy rozsivky, žijící v mořích, patří k vý-znamným aktérům změn

pozemského klimatu. Vyprodukují pětinu kyslíku, který dýcháme, a záro-veň konzumují oxid uhličitý. Nesmírně pozoruhodná a cenná je jejich dědičná informace, kterou se vědcům nedávno podařilo kompletně přečíst. Od svého vzniku před miliony let se s nejrůz-

nějšími změnami životního prostředí dokázaly vyrovnat pomocí vypůjčování genů od jiných organizmů. A vybíraly si vždy to nejlepší – od rostlin si vypůjčily schopnost fotosyntézy, od savců geny pro syntézu močoviny, která je pro ně zásobárnou potřebného dusíku. Dokáží podle potřeby manipulovat s energetic-kými zásobami a přeměňovat cukry na tuky a naopak. Materiáloví inženýři jsou

pro změnu nadšeni z křemičité schránky rozsivek, tenčí než vlas a průhledné jako čiré sklo. Technologie jejich výroby by lidstvu přišla nesmírně vhod pro stavbu nových typů nanomateriálů. Více než tři sta genů si rozsivky vypůjčily také od bakterií, což jim pravděpodobně umožnilo pronikat do různých prostředí a vyvíjet stále nové druhy. Dnes už jsou různých druhů rozsivek statisíce.

Mikroskopické řasy rozsivky,

zvětšeno 100×

Genový mikrotrh

Stra

nu p

řipra

vila

Kat

eřin

a S

edlá

ková

Dro

ščín

ová

Foto: Jose Almodovar, University of Puerto Rico Mayaguez Campus, Mayaguez, Puerto Rico, photo courtesy of Nikon Small World


VĚDAKROK K DALŠÍMU STOLETÍ

S vět se potýká s nedostatkem potravin. Jedno z možných řešení nabízejí zemědělské plodiny

s mnohem bohatším kořenovým sys-témem, které by byly schopné čerpat z půdy vodu a živiny s podstatně vyšší účinností. Cestu k jejich vyšlechtění otevřeli britští biologové vedení Angaha-radem Jonesem z University of Bristol, kteří objevili jeden z klíčových mecha-nismů ovlivňujících utváření jemných vláskových kořínků rostlin.

Každý vláskový kořínek je tvořen jedinou protáhlou buňkou, jejíž délka závisí na dostatečném přílivu rostlinného hormonu auxinu. O tom, že auxiny napomáhají tvorbě kořenů, botanici věděli už dlouho. Záhadou zůstávalo, jak se hormony v rostlinném organismu dostanou na místo určení – k buň-ce vláskového kořínku. Angaharad Jones a jeho spolupracovníci zjistili, že auxin nevstupuje přímo do kořínku. Putuje zvláštními buňkami, které plní roli dopravního kanálku. Z něj auxin „prosakuje“ do okolí a řídí růst vlásko-vých kořínků.

Botanici se snažili zvýšit výkonnost zemědělských plodin zmnožením vlás-kových kořínků. Nový objev Jonesova týmu však ukázal, že je to slepá ulička. Při zmnožení vláskových kořínků je narušena reakce rostliny na zemskou přitažlivost a správně neprobíhá ani větvení kořenů. Výkonnější zemědělské plodiny blízké

budoucnosti by měly mít zhruba stejně vlás-kových kořínků jako ty dnešní, jejich kořínky však budou podstatně delší. Takový kořenový systém by čerpal více živin, ale neohrožoval by vývoj rostliny.

Jasněji je o tvorbě kořenového systému rostlin i díky týmu

nizozemských botaniků vedených Benem Schuresem z Utrechtské uni-versity. Ti studo-

vali větvení kořenů rostlin a zjistili, že

vznik nového kořenu nastartuje pouhé ohnutí základního kořenu. Na vnější straně „kořenové zatáčky“ stoupne kon-centrace auxinu a následně tam vypučí nový kořen. Velmi podobným způsobem je řízen růst nových listů na vrcholu rostliny. Zjištění, že formování nadzemní a podzemní části rostliny se řídí v zásadě stejnými pravidly, považují nizozemští autoři studie za velké překvapení.

P aleontologové objevili fosílie předka dnešních pavouků, jenž žil před 386 miliony roků. Tvor dostal vědecké jméno

Attercopus fi mbriunguis a je pozoruhodný z celé řady důvodů. Vědcům trvalo skoro deset let, než pečlivým studiem zvláštnosti „prapavouka“ odhalili.

„Je to jako skládat puzzle a mít k dispozici jen půlku dílků, z nichž byl setřen obrázek a navíc byly zavřeny do krabice,“ přiblížil náročnou práci Paul Selden z University of Kansas.

Závěry Seldenovy studie dokládají, že Atterco-pus fi mbriunguis byl s to vyrábět vlákna podobně jako dnešní pavouci. Na břiše měl pro tyto účely dvě řady dutých chloupků, ze kterých vlákno vytlačoval. Selden však nenašel ani stopu po tzv. spineretách, jejichž pomocí pavouci spřádají sítě. K čemu mu tedy vlákna sloužila?

Selden se domnívá, že předek dnešních pavouků za sebou mohl v případě potřeby natáhnout jakousi řídkou plachtu z vláken. Tu mohl využít například ke zpevnění stěn hnízda vyhloubeného v sypkém písku. Selden nevylu-čuje, že si dávný pavouk budoval při loveckých výpadech za kořistí „ústupový chodníček“, po

kterém se mohl rychle vrátit do bezpečí hnízda.

Další raritou prapavouka Atter-copus fi mbriunguis je ocásek. Živočich byl dlouhý pouhých pět milimetrů, pětinu jeho těla tvořil ocásek podobný tomu, jaký mají dnešní štíři. Selden se přiznal, že si s touto částí těla fosílie dlouho nevěděl rady. Pomohlo mu až zveřejnění nálezu fosílie jiného podivuhodného pavoukovitého tvora Parmarachne novokshonovi v roce 2005. Ten měl mimo jakoukoli pochyb-nost velice nápadný ocásek. „Najednou mi to, co jsem viděl na fosílii Attercopus fi mbriunguis, začalo dávat smysl,“ vzpomíná Selden.

Nález Attercopus fi mbriunguis zřejmě změní defi nici tvorů, jež řadíme mezi občasné pavouky. Do „pavoučího šuplíku“ jsme házeli živočichy schopné vyrábět vlákno. To však uměl i Attercopus fi mbriunguis, který, jak naznačuje zmíněný ocásek, pavoukem rozhodně není. Nová defi nice bude za pavouky počítat jen ty tvory, kteří jsou schopni vlákno dále spřádat.

Bohatší kořeno-vý systém rostlin

by byl schopen čerpat z půdy vodu a živiny mnohem účinněji než dnes

Nález dávného pavoučího předka změní pravidla pro přijetí do „pavoučí rodiny“

Řešení pro hladový svět

Dávný předek pavouků neuměl příst

FOTO

: Shu

tters

tock

S

tranu

přip

ravi

l Jar

osla

v Pe

tr VLASATĚJŠÍ KOŘENY PRO LEPŠÍ ÚRODU

PŘÍSNĚJŠÍ KRITÉRIA PRO PAVOUKY


HISTORIE BITVY A OSOBNOSTI

Dne 12. února roku 1440 se narodil budoucí český a uher-ský král Ladislav, syn Albrechta II. Habsburského a Alžběty Lucemburské. Přišel na svět až po smrti svého otce, proto získal přídomek Pohrobek. Ladislavova matka se ihned začala zasazovat o jeho práva na uherskou korunu, uherský sněm jej však odmítl a dal přednost Vladislavovi Jagel-lonskému. Teprve po smrti tohoto panovníka roku 1444 usedl Ladislav na uherský trůn. Když Alžběta zemřela, stal se Ladislavovým poručníkem jeho strýc a římskoněmecký císař Fridrich III. Habsburský. Po dobu Ladislavovy nezle-tilosti spravoval Uhry slavný

vojevůdce Jan Hunyadi, české království měl na starosti Jiří z Poděbrad. Dne 28. 10. 1453 byl Ladislav zvolen za českého krále, převzít vládu do Čech však přijel až ve svých sedmnácti letech. Za své rezidenční sídlo si zvolil Prahu, kde se měl uskutečnit jeho sňatek s dcerou francouzského krále Karla VII., Magdalenou. Během příprav na svatbu však Ladislav 23. listopadu 1457 ve věku sedmnácti let nečekaně zemřel. Jeho smrt se přisuzovala moru nebo byla považována za úkladnou vraždu jedem, později se však ukázalo, že šlo o vzácnou for-mu leukémie. Za krátké vlády Ladislava Pohrobka české země celkem prospívaly, král se snažil upevnit svou moc a byl známý svou nedůvěrou vůči husitům. Po jeho smrti nastaly mocenské boje mezi Habsbur-ky a Jagellonci, českým králem se ale stal Jiří z Poděbrad.

Král hrobem poznamenaný

OSOBNOST MĚSÍCE

FOTO

: ear

hart

hist

oryd

ay.o

rg

Bitva u Kann byla nejslavnějším střetnutím punských válek a zá-roveň jednou z nejvýznamnějších bitev celého starověku. Ode-hrála se 2. srpna roku 216 př. n. l. poblíž říčky Aufi dus v Apulii.

Vojsko kartaginského vojevůdce Hannibala Barkase zde stá-lo proti téměř dvojnásobné přesile římských jednotek pod ve-lením hned dvou konzulů (Lucia Aemilia Paulla a Gaia Terentia Varrona). Díky taktické genialitě však Hannibal dokonale využil nedostatků silnějšího nepřítele a porazil jej nevídaně drtivým způsobem. Kartaginci dokázali sevřít postupujícího nepřítele silnějšími křídly (na kterých byli umístěni zdatní Libyjci) do kleští a původní římské uspořádání se tak zcela rozpadlo. Přes početní převahu nemohlo obklíčené vojsko využít této výhody a bylo nuceno k nevýhodné obraně na úzkém prostoru. Stěs-naní římští vojáci nedokázali účinně odrážet útoky Kartaginců, kteří na ně ze všech stran doráželi a dále je svírali. Bitva se brzy změnila v masakr, čemuž odpovídají také římské ztráty – celko-vě neuvěřitelných 48–60 tisíc vojáků, tedy až 80 % původního počtu. Naproti tomu ztráty Kartaginců činily pouze 6 000 mužů. Přes tuto drtivou porážku se nenaplnilo Hannibalovo očekávání kapitulace Říma. Jeho osudnou chybou bylo rozhodnutí nepo-kračovat v pochodu na Řím a vyčkat domnělých mírových poslů. Římané však tváří v tvář největší hrozbě svých dosavadních dějin nepropadli zoufalství a štěstěna se postupně začala obracet v je-jich prospěch. Za dalších 15 let byl poraženým Hannibal a jeho rodné Kartágo. Hannibalem zavedená taktika, odzkoušená především v bitvách na italské půdě, se nicméně v modifi kované podobě používá ještě téměř dvaadvacet století po jeho smrti. -vs

libyjská jízda

africká pěchota

africká pěchota

hispánská a galská jízda

římské jednotky

římská spojenecká

jízda

hispánská a galská jízda

Promarněná genialita u KannNEJSLAVNĚJŠÍ BITVY DĚJIN

libyjská jízda

africká pěchota

africká pěchota

hispánská a galská jízdazdazda

Hispánská a galská jízda ve středu kartaginské bojové linie vylákala Římany k pronásledování. Mnohem silnější Římané tak byli vtaženi do smrtící pasti

v podobě nenadále se uzavírajících kleští kartaginské jízdy a záložních jednotek

Ladislav zvaný Pohrobek se narodil pět měsíců

po otcově smrti. Byl jediným dítětem ze sedmnáct let trvajícího manželství Albrechta II. Habsburského s Alžbětou Lucemburskou a sám se také dožil jen sedmnácti let


HISTORIEKALENDÁRIUM

FOTO

: W

ikip

edie

, ww

w.m

esto

-stra

koni

ce.c

z, w

ww

.art

chiv

.cz

Dvo

ustra

nu p

řipra

vili

Zuz

ana

Telič

ková

a V

ladi

mír

Soc

ha

PŘED 660 LETY, 14. ÚNORA 1349ve Štrasburku došlo k jednomu z nejhorších pogromů, při kterém bylo upáleno asi dva tisíce Židů, považovaných za původce moru

PŘED 300 LETY, 1. ÚNORA 1709,byl zachráněn skotský námořník Alexander Selkirk, který strávil víc než čtyři roky na opuštěném ostro-vě a stal se předlohou postavy Robinsona Crusoa

PŘED 290 LETY, 4. ÚNORA 1719v Praze vyšly první české periodické noviny s ná-zvem Pražské poštovské noviny, z rozličných zemí a krajin přicházející (Český postilion); tiskly se do roku 1772

PŘED 230 LETY, 14. ÚNORA 1779britský mořeplavec James Cook byl zabit do-morodci na Havaji poté, co se s nimi dostal do konfl iktu při pokusu zajmout jejich náčelníka

PŘED 200 LETY, 11. ÚNORA 1809americký inženýr Robert Fulton si nechal patento-vat parník

PŘED 110 LETY, 11. ÚNORA 1899Mladočeši vydali tzv. Provolání k národu českému, díky němuž Češi získali řadu drobných podpor

PŘED 90 LETY, 25. ÚNORA 1919na tajné schůzi Národního shromáždění byla uzá-koněna koruna československá jako měna

PŘED 30 LETY, 16. ÚNORA 1979na Sahaře v jižním Alžírsku poprvé a naposledy napadl sníh

PŘED 20 LETY, 2. ÚNORA 1989byla vykonána poslední poprava na území České republiky

Světová výročí v únoru

Česká výročí v únoru

Další únorová výročí

STALO SE PŘED 320 LETYDne 13. února 1689 byli nizozemský šlechtic a politik Vilém III. Oranžský a jeho žena Marie II. Stuartovna prohlá-šeni spoluvládci Anglie, Skotska a Irska. Za jejich vlády došlo k obnovení spojenec-tví Anglie a Nizozemí proti Francii, ome-zení královské moci, posílení pravomoci parlamentu a přijetí několika důležitých zákonů.

STALO SE PŘED 220 LETYDne 4. února 1789 byl prvním prezidentem Spojených států amerických jednomyslně zvo-len bývalý představitel protibritské opozice, ve-litel vojsk a předseda ústavodárného shromáž-dění George Washington. Roku 1793 byl zvolen podruhé, ale kvůli sporům o zahraniční politiku se po čtyřech letech funkce vzdal. Během svého úřadování významně přispěl k rychlému upev-nění USA. Na jeho počest bylo pojmenováno hlavní město a jeden z amerických států.

STALO SE PŘED 700 LETYDne 15. února 1309 zajali pražští a kutnohorští měšťané příslušníky významných šlechtických rodů a uvěznili je. Tato srážka byla výsledkem na-pětí mezi panstvem a městským patriciátem, kte-rý žádal přístup k zemským úřadům a možnost podílet se na moci v zemi. V čele vzbouřeného patriciátu byli kutnohorští Ruthardové, Pušové a pražští Velfovci. Mezi uvězně-nými pány byl Jindřich z Lipé, Jan z Vartenberka a Jan z Klingenber-ka. Pokus o zrovnoprávnění měst s panstvem však nevyšel, naopak patriciát si proti sobě šlechtu ještě významně popudil.

STALO SE PŘED 560 LETYDne 8. února 1449 byla na hradě ve Strakonicích založena Strakonická jednota pod vedením Oldřicha z Rožmberka. Jednalo se o spolek feudálů z jižních a jihozápadních Čech, mezi nimiž byli páni z Rožmberka, Hradce, ze Švamberka, Budějovic a Plzně. Přidal se k nim také zbytek táborského svazu v čele s Oldřichem ze Strážnice. Strakonická jednota byla namířena pro-ti Jiřímu z Poděbrad, který měl však ve válce převa-hu a roku 1452 byl zvolen zemským správcem.

STALO SE PŘED 540 LETYDne 27. února 1469 došlo k osobní schůzce krá-lů Jiřího z Poděbrad a Matyáše Korvína v Ouhro-

vě, na níž bylo uzavřeno příměří. Matyáš přislíbil, že zanechá ne-přátelství a zprostředkuje doho-du s papežskou kurií. Své závazky však nedodržel a ještě téhož roku se nechal zvolit českými a morav-skými stavy českým králem.

STALO SE PŘED 90 LETYDne 23. února 1919 založil Benito Mussolini militantní organizaci nazvanou Fasci di Combattimento (tzn. Bojové svazky), která se roku 1921 změnila na nacionální fašis-tickou stranu (Partito Nazionale Fascista). Tato strana získala v Itálii značnou moc, když se Mussolini stal předsedou vlády a diktá-torem.

HISTORIEKALENDÁRIUM

Y

Smrt knížete BoleslavaPřed 1010 lety, dne 7. února 999, zemřel

kníže Boleslav II., zvaný Pobožný. Tento

český šlechtic pocházel z rodu Přemyslovců

a byl synem Boleslava I. Ukrutného a jeho

ženy Biagoty. Boleslav II. je označován za

zakladatele jednotného českého státu. Bě-

hem své vlády podporoval křesťanství – uvedl

do země benediktinský řád a nechal založit první kláštery. Projevoval se

jako mocný středoevropský panovník, který se snažil udržet dobré

vztahy s polským knížetem Měškem I., jehož ženou byla Boleslavova

sestra Doubravka. Po Boleslavově smrti se stal novým knížetem jeho

nejstarší syn Boleslav III., zvaný Ryšavý, za jehož vlády se Čechy dostaly

do hluboké krize. V důsledku sporů mezi Boleslavovými syny došlo ke

státnímu úpadku a nový polský panovník se zmocnil Krakovska, Moravy

a načas i Čech. Boleslav II. je pochován v bazilice sv. Jiří na Praž-

ském hradě.

VÝROČÍ MĚSÍCE


PŘÍRODA FOTOGALERIE

Páv korunkatý je v zajetí chován už od dob antiky,

v Římě však především jako lahůdka na slavnostní tabuli. Dnes se chová i bílá forma páva, albín.

Ačkoliv i pávice je krásný pták, vedle

korunovaného (a to doslovně) pavího krále krásy je jen „šedá myška“. I ona má na hlavě korunku a v případě ohrožení může roztáhnout svá ocasní pera, ta jsou ovšem kratší a ne tak honosná jako u samce. Zbarvena je převážně hnědošedě, na krku zeleně. Zato peří na těle samců – jak na obrázku předvádějí v souboji – se leskne nádhernými barvami a jejich největší chloubou je proslulý „ocas“. Nejde o pravý ocas, ale výrazně prodloužená vrchní ocasní pera, na konci každého z nich je tzv. „paví oko“.

Silná nátura v křehké sV zajetí je páv korunkatý chován už od dob antiky, královské zahrady a zámecké parky zdobí dodnes. Možná se budete divit, jak dobře dokáže tento zdánlivě choulostivý a zranitelný pták přežít ve volné přírodě

Míry páva korunkatéhoŘád/Čeleď: Hrabaví/Bažantovití

Velikost: délka samce 180–230 cm, samice 90–110 cm

Váha: samec 4–6 kg, samice 3–4 kg

Potrava: semena, traviny, hmyz i drobní obratlovci

Věk: až 20 let


PŘÍRODAFOTOGALERIE

FOTO

: Shu

tters

tock

, ww

w.fl

ickr

.com

, Wik

iped

ia

Pávi korunkatí jsou jako okrasní ptáci chováni téměř

po celém světě. Jejich domovem je přitom džungle a horské lesy Indie, Pákistánu a Srí Lanky. V Indii je pávům prokazována velká úcta – jsou zákonem chránění a nesmí být ani v nejmenším znepokojováni. Nezřídka tak lze krotké pávy vidět, jak posedávají na budovách, ve volné přírodě se ale chovají plaše. Žijí v otevřených lesích, na svazích hor, v ovocných sadech i v blízkosti lidských sídlišť.

Samice páva snáší tři až osm vajec do hnízda ukrytého v keři nebo ve vysoké

trávě. Dobře maskována pak na vejcích sedí zhruba měsíc. Už za měsíc po vylíhnutí začnou mláďatům růst korunky, pohlavně dospělá jsou ale až zhruba ve třech letech.

Ocasní nádhera slouží pavímu samci k námluvám – v době toku ji roztahuje ve

vějíř, s nímž se natřásá před samicemi. Musí při tom poskakovat, aby vyrovnal rovnováhu, když se mu do ocasu opře vítr. Po tak namáhavých námluvách se však nespokojí s jedinou samicí – žije hned se čtyřmi až pěti namluvenými pávicemi, obvykle pěkně pospolu v jedné skupině.

Denní rytmus pavího života je velmi pravidelný. Přes den se prochází po zemi,

kde hledá potravu a ukrývá se ve stínu houštin. Se soumrakem pávi vzlétají na stromy, kde přenocují, aby se uchránili před predátory. Každý večer se vrací na stejný strom a každý den hledají potravu na stejných místech. Je překvapivé, že i s tak dlouhou vlečkou pávi docela dobře létají, nevydrží ale letět příliš dlouho.

lupce

» „vlečku“ samce tvoří asi 200 nad-ocasních per dlouhých až 160 cm

» v některých zemích lidé věří, že paví pera v domě přivolávají neštěstí

» Indové věří, že paví křik přivolává déšť

» v Indii jsou pávi posvátným ptá-kem, vývoz pavích per ze země je zákonem zakázán

» silným zobákem a drápy dokáže páv ulovit i hada, kterým si občas zpestří jídelníček

ZE ŽIVOTA PÁVA


FOTO

: N

AS

A, H

ubbl

esite

D

vous

tranu

přip

ravi

l Tom

áš P

řibyl

a F

rant

išek

Mar

tinek

SVĚT MĚSÍC VE VESMÍRU

Nové počítačové simulace vedou k závěru, že kamenné jádro Jupi-teru může být více než dvakrát hmotnější, než se předpokládalo. Hmotnost jádra planety se nyní odhaduje na 14 až 18 hmotností Země. Počítačové simulace také napovídají, že se jádro skládá v pořadí od středu z vrstvy kovů (především železa a niklu), kame-ne a ledu tvořeného zmrzlým metanem, čpavkem a vodou, zatímco v atmosféře převládá vodík a hélium.

Nový model podporuje představu, že Jupiter a další plynné planety vznikaly kolizemi malých kamenných těles, která se spojo-vala a vytvořila jádro, jež si následně vlastní přitažlivostí zachytilo rozsáhlou atmosféru z vodíku a hélia.

Jádro Jupiteru je větší

KAMENNÁ KOULE ULOVILA ATMOSFÉRU

Planet

ární

soup

utníc

i

Okolo Slunce obíhá kromě planet řada různých objektů. Jedním z nich je kometa, dříve nazývaná vlasatice pro svůj charakteristický ohon. Jde o malý astronomický objekt podobný planetce složený především z ledu a prachu a obíhající většinou po velice výstředné eliptické trajektorii kolem Slunce. Většina komet se po většinu času zdržuje za oběžnou dráhou Pluta, odkud občas nějaká přilétne do vnitřních částí Sluneční soustavy.

Když se kometa přiblíží k vnitřní části Slu-neční soustavy, zahřívání jejího jádra Sluncem způsobí, že se vnější ledové vrstvy začnou vypařovat. Takto uvolněné proudy prachu a plynu vytvoří okolo komety extrémně řídkou atmosféru, nazývanou koma, a síla, kterou na komu působí sluneční vítr, způsobí vytvoření ohromného ohonu mířícího směrem od Slunce.

Odkud se berou komety

V posledních dnech roku 2008 zveřejnila NASA podrobnou čtyřsetstránkovou zprávu, která se týká osudu posádky raketoplánu Columbia zničeného při tragické havárii prvního února 2003. Zatímco všechny předchozí zprávy se týkaly především příčin nehody, tato podrobně popi-suje její důsledky: chování astronautů, destrukci raketoplánu, fungování či nefungování záchran-ných systémů a především přináší několik desítek doporučení týkajících se zvýšení bezpečnosti

posádek budoucích kosmických letů. Ze zprávy vyplývá, že od okamžiku, kdy byl z raketoplánu přijat poslední celistvý blok dat a kdy se vymknul kontrole (14:59:38 hod SEČ), až do okamžiku, kdy se od zmrzačeného stroje oddělila kabina (15:00:18 hod), posádka (nebo alespoň šest astronautů, kteří byli řádně připoutáni v křeslech – sedmý člen pravděpodobně připoután nebyl) žila. Pak ale došlo k dehermetizaci kokpitu a k praktic-ky okamžité smrti všech astronautů.

Raketoplán Columbia: sekundy před smrtí

SEDMÝ ČLEN ZEMŘEL JAKO PRVNÍ

Americká kosmonautika se začíná připravovat na „život po raketoplánech“. Jejím hlavním úkolem je přitom udržet při životě Mezinárodní kosmickou stanici, která bude brzy dokončena a získá plnou šestičlennou posádku. Proto NASA před něko-lika lety vyhlásila program COTS za půl miliardy dolarů, v jehož rámci získaly dvě fi rmy kontrakt na vývoj nové dopravní lodi pro transport nákladů na Mezinárodní kosmickou stanici. O kontrakt se podělily fi rmy SpaceX a Rocketplane Kistler. Přes-tože jejich nové nosné rakety a dopravní družice (Falcon-9/Dragon a Taurus-II/Cyg-nus) čekají na své premiéry v letošním a příštím roce, NASA je považuje za natolik perspektivní systémy, že oběma fi rmám udělila kontrakt na dopravu nejméně dvaceti tun nákladu na Mezinárodní kosmickou stanici do roku 2016.

Dopravu zajistí soukromé fi rmyKDO POLETÍ NA OBĚŽNOU DRÁHU?


SVĚTMĚSÍC VE VESMÍRU

Vesm

írné

kurio

zity Americký pilot Daniel Brandenstein létal dvanáct let u ná-

mořnictva a stal se vynikajícím zkušebním pilotem. Když si pak podal přihlášku do oddílu kosmonautů, byl v roce 1978 bez problémů přijat. O pět let se podíval do vesmíru poprvé – jako pilot raketoplánu Challenger. V roce 1985 už letěl jako velitel raketoplánu Discovery – a stejně tak v roce 1990, ten-tokrát na Columbii. Následně byl jmenován velitelem prvního letu nového raketoplánu Endeavour v roce 1992.

Pouhé tři měsíce před čtvrtým startem do vesmíru ovšem lékaři zjistili šokující diagnózu: Brandenstein je barvoslepý! Je prakticky neuvěřitelné, že skoro dvacet let dokázal tento svůj zdravotní nedostatek skrývat před důkladnými lékařskými prohlídkami. Nakonec ale lékaři jeho čtvrtý let schválili, neboť třikrát už let do vesmíru úspěšně absolvoval. A i přes svůj hendikep byl v roce 2004 zařazen do Dvorany slávy astronautů.

Barvoslepý astronaut

Některé hvězdy to mají těžké, když nastane okamžik vzniku jejich planet. Nový snímek, pořízený pomocí Spitzerova kosmického dalekohledu (NASA), ukazuje jednu skupinu hvězd, která se zrodila v sousedství nebezpečné oblasti. Riziko v tomto zákoutí vesmíru představuje skupina obřích hvězd. Jejich záření a tzv. hvězdný vítr doslova bombarduje menší, Slunci podobné hvězdy, čímž odstraňuje z jejich okolí materiál pro tvor-bu planet.

Snímek zachycuje část mlhoviny VV5 v souhvězdí Kasiopeja, vzdále-ného od Země 6 500 světelných let. Záření a hvězdný vítr ze čtyř hvězd, z nichž každá je zhruba 20× hmotnější než Slunce, doslova „svléká“ tři mladé hvězdy. Připravuje je tak o materiál vhodný na tvorbu planet. Hvězdy jsou přibližně 2 až 3 milióny let staré. Prach a plyn, unikající v podobě „kometárních“ ohonů, směřuje od pustošivých masivních hvězd, což je dobře vidět na pořízeném snímku. Je zřejmé, že během jed-noho miliónu roků hvězdy zcela přijdou o materiál pro formování planet.

Nebezpeční sousediHVĚZDY, KTERÉ VYSÁVAJÍ „ŽIVOT“

Kosmonautika zaznamenala v roce 2008 mnoho úspěchů – a naštěstí ani jednu superkatastrofu. Celkem došlo k 69 pokusům o start do vesmíru, tři skončily havárií (ruská raketa Proton, americká Falcon a iránská Safi r). Sice je to zhruba poloviční počet startů oproti době před dvaceti lety, ale nesmíme zapomínat, že díky moderním technologiím je dnes i životnost vynášených zařízení několikanásob-ně větší. K největším okamžikům kosmonautiky patřilo bezesporu přistání sondy Phoenix na Marsu, dále pak sedm pilotovaných letů (čtyři starty raketoplánů, dva ruských lodí Sojuz a jednou čínské Shen Zhou – kdy se uskutečnila i první čínská kosmická vycházka ve skafandru). Za zmínku také stojí třeba fakt, že Čína uskuteč-nila rekordních jedenáct startů do vesmíru.

A jaký bude v kosmonautice rok 2009? Pokud vše klapne, měli bychom se do-čkat deseti pilotovaných startů: šesti raketoplánů a čtyř lodí Sojuz. Dále pak startu americké lunární sondy LRO nebo letu zkušební rakety Ares-IX, která by měla za několik let vynášet do vesmíru novou pilotovanou loď Orion.

Bilancování světové kosmonautiky

DESETKRÁT DO VESMÍRU

Astronomové objevili pomocí Hubblova kosmického dale-kohledu (HST) oxid uhličitý v atmosféře planety, obíhající kolem jiné hvězdy než Slunce. Dřívější pozorování odhalila přítomnost vodní páry a metanu. Je to důležitý krok na cestě k nalezení chemických a biologických stop mimozemského ži-vota. Exoplaneta velikosti Jupiteru s označením HD 189733b (vzdálenost 63 světelných roků od Země) je příliš horká na to, aby na ní mohl existovat život. Avšak pozorování pomocí HST dokazují, že základní chemické látky nutné pro život mohou být zaregistrovány i na velkou vzdálenost. Jejich detekce na exoplanetách podobných Zemi může v budoucnu poskytnout důkazy existence života mimo naši planetu.

Oxid uhličitý v atmosféře exoplanety

HLEDÁNÍ ŽIVOTA POKRAČUJE

78

TECHNIKA KROK K DALŠÍMU STOLETÍKROK K DALŠÍMU STOLETÍ

N eviditelná fl otila Spojených států nevy-hnutelně stárne. Slavný bombardér B-2 sice může s doplněním paliva během

letu vydržet ve vzduchu až 44 hodin, a doletět tak na druhou stranu světa, kde za pomocí laserem naváděných bomb zničí svůj cíl a vrátí se nezpozorován zpět. Bohužel jeho počítačové systémy využívají procesory Intel 286, což byl sice technologický vrchol v roce 1982, ale teď má větší výkon většina mobilních telefonů.

V roce 2037 by americké letectvo chtělo mít velký nadzvukový neviditelný bombardér, který by B-2 poslal do důchodu. Mezitím však potřebuje nějakou záplatu, proto plánuje postavit 100 letadel, jako je to na obrázku: bombardér nové generace, jehož start se plánuje na rok 2018.

Na návrhu takového letadla už pracují fi rmy Lockheed a Boeing paralelně s konku-renční fi rmou Northrop Grumman. Ačkoliv až do konce roku letectvo plný seznam specifi kací pro nové letadlo neoznámí, určité parametry jsou jasné už teď. Letadlo by mělo létat podzvukovou rychlostí, mít dolet přes 3 500 kilometrů před doplněním paliva za letu a uvézt 6 až 12 tun munice včetně nukleárních zbraní.

Bombardér si zachová netopýří tvar, takže nebude mít ocas, od něhož by se odrážely radarové paprsky. Po aplikaci dalších tech-

nologických vymožeností bude mít nový letoun radarový obraz asi desetkrát menší než komár. Bombardér by také měl mít lepší obranné tech-nologie – zatímco B-2 se spoléhá výlučně na svou neviditelnost, nový letoun by měl mít mnoho technologií ze stíhače F-22: protiletadlové

rakety, laserové a mikrovlnné zbraně pro ničení nepřátelských střel, a pokud by neviditelnost ne-byla důležitá, pak i smečku robotů pro ochranu.

Nejzajímavějším na novém letadle jsou však dohady o tom, zda bude pilotované či nikoliv. Firma Northrop, která postavila i nynější B-2, totiž pro armádu vyvinula demostrační bez-pilotní letoun X-47. To samozřejmě umožňuje využít zkušeností z obou projektů a spojit je do jednoho. Spojené státy používají velké množství menších bezpilotních letounů k průzkumu i úto-kům, ale robot s 12 tunami nukleárních zbraní je něco úplně jiného. Bezpilotní bombardér by mohl být menší, lehčí a výrazně odolnější. Měl by delší dolet a mohl by v cílové oblasti zůstat celé dny a trpělivě čekat na pokyn k útoku.

T okijská univerzita vyrobila speciální ro-botický oblek pro zahradníky. Je navržen tak, aby pomáhal při těžké zemědělské

práci, jako je například vytrhávání ředkví. Oblek má osm elektromotorů umístěných na kloubech a zádech, pomocí nichž svému nositeli pomáhá.

Při demonstraci byl oblek použit k vytrhávání ředkví, prořezávání mandarinkových stromků a sbírání jahod. Mnohý zahradník by jistě zajásal: při vytrhávání ředkví musí obvykle nižší část zad vyvinout sílu kolem 30 kilogramů, s oblekem je to méně než polovina. Prořezávání zase vyža-duje, aby měl člověk dlouhou dobu zvednuté ruce, a sbírání jahod vyžaduje práci v předklonu. Všechny tyto činnosti jsou vyčerpávající a zatě-žují klouby a záda. S oblekem se dají vykonávat téměř bez vynaložení úsilí. „Každý jej může používat bez poklesu efektivity práce,“ prohlásil Shigeki Toyama, profesor robotiky, který oblek

vyvinul, a dodal: „Chtěl bych rozšířit seznam činností, při kterých bude pomáhat.“

Současný model váží 25 kilogramů, ale vývojáři doufají, že se jim podaří hmotnost snížit na polovinu a dostat oblek na trh do dvou let. Vzhledem k tomu, že přes 40 procent japonských zemědělců je starších 65 let, je po robotickém pomocníkovi už nyní velká poptávka. Měl by být k dostání za 5–10 tisíc dolarů (přibližně 100–200 tisíc korun). Vývojáři však prohlásili, že pokud by se prodalo více než sto kusů obleku, bylo by možné snížit jeho cenu na přibližně 3 000 dolarů (zhruba 60 tisíc korun). Univerzita také zvažuje prodej spodní a horní části odděleně.

Robotický oblek už proniká i do zahradnictví. Do skleníku bez něj brzy ani nevkročíme

Neviditelný nadzvukový

bombardér nové generace odstartuje v roce 2018

Zahradníkův pomocník

Neviditelný bombardér nové generace

FOTO

: ww

w.d

vice

.com

, ww

w.d

efen

sein

dust

ryda

ily.c

om

Stra

nu p

řipra

vil V

ácla

v To

mal

a

MONTÉRKY VYSTŘÍDÁ ROBOOBLEK

AMERICKÁ FLOTILA PRACUJE NA POSILE


TICKETPRO, www.ticketpro.cz, [email protected] AN EXHIBITION BY


KOLEM NÁS TAJEMNÝ VELIKONOČNÍ OSTROV

Ostrov ztracené kulturyV elikonoční ostrov je jedním z nejodlehlejších obydlených míst

na zemi. Nachází se v Pacifi ku 3 600 km západně od konti-nentálního Chile a 2 075 kilometrů východně od Pitcairno-

vých ostrovů. Vůbec nejbližším ostrovem je 415 kilometrů vzdálený Sala y Gómez, který je ovšem neobydlený.

Kvůli odlehlosti tohoto místa není o jeho dávné historii mnoho známo. Některé prameny tvrdí, že byl osídlen polynéským obyvatel-stvem již kolem 3.–4. století, jiné výzkumy ukazují, že to mohlo být až kolem roku 1200. Podle legend zaznamenaných o několik století poz-ději misionáři měli ostrované velmi jasně defi novaný kastovní systém s absolutním vládcem v čele. Nejviditelnějším prvkem této kultury byly masivní sochy moai, jež byly součástí uctívání předků.

Název Velikonoční ostrov dal místu holandský výzkumník Jacob Roggeveen, který zde (jako první známý Evropan) přistál o Veliko-nocích roku 1722. Roggeveen pochopitelně zaznamenal množství stojících moai a stejně tak o monumentálních sochách píší ve svých záznamech všichni Evropané, kteří k ostrovu přirazili. Když zde ale v roce 1774 přistál mořeplavec James Cook, byly mnohé moai převrhnuty a další byly převraceny až do 30. let 19. století. Důvo-dem bylo odstranění předchozího společenského systému včetně kultu moai. Dalším projevem této změny byly krvavé války, které mezi domorodci probíhaly a značně snížily počet obyvatel. Nejhorší ranou pro ostrov ovšem byl v roce 1862 příjezd lovců otroků, kteří zajali nebo zabili asi 1 500 mužů a žen, což reprezentovalo polovinu tehdejší populace. Někteří zajatci se z otroctví vrátili, ale přivlekli s sebou neštovice. V důsledku všech předchozích faktorů žilo v roce 1871 na ostrově jen 111 lidí. S více než 97 % populace tak během pár let zmizelo i kulturní dědictví této pozoruhodné lokality. Od roku 1888 je ostrov součástí Chile. -mt

FOTO

: Shu

tters

tock

Na ostrově se nachází celkem 887 monolitických soch, z nichž největší

váží 82 tun. Způsob, jakým mohly být tyto kolosy dopravovány z lomu na své místo a vztyčovány, odhalil český technik a experimentální archeolog Pavel Pavel


FOTO

: w

ww

.pha

llus.

is, w

ww

.bur

lesq

ueha

ll.co

m, w

ww

.mus

eum

ofba

dart

.org

, ww

w.le

eds-

cast

le.c

om, S

hutte

rsto

ck

Na světě je spousta muzeí, která se zabývají přírodními vědami, uměním nebo třeba techni-kou. Vedle Louvru a dalších slavných výstavních prostor ovšem existují i velmi bizarní zařízení. Toto je seznam kandidátů na desítku nejpodiv-nějších z nich.

10 Muzeum psích obojků, LondýnSbírka více

než stovky obojků zahrnuje exemplá-ře z 15., 16. i 17. století, které shro-máždil John Hunt, známý historik specializující se na středověk.

9 Britské muzeum sekaček na trávu, Lancashire, Anglie

Nadšení pěstitelé trávy si mohou prohlédnout více než 200 vzorků stroje, bez nějž by Anglie nikdy nebyla tím, čím je.

8 Mezinárodní muzeum přátelství, Severní Korea

Zde se shromažďují všechny dary, které za dlou-há léta dostali severokorejští diktátoři Kim Ir-sen a Kim Čong-Il. Je zde více než 90 000 předmě-tů, včetně drahokamy vykládaného stříbrného meče od Jásira Arafata či revolveru od Ericha Honeckera.

7 Muzeum špatného umění, Massachu-

setts, USAPosláním tohoto muzea je: „Přinést to nejhorší, co bylo v umění vytvořeno, co nejširší veřejnosti.“ Prozatím musí milovníky špatného umění uspokojit přes 400 exemplářů.

6 Muzeum bot, Marikina, FilipínySbírka více než 3 000 párů bot, které za

roky své vlády shromáždila někdejší fi lipínská diktátorka Imelda Marcosová, zahrnuje i největ-ší botu světa.

5 Mütterovo muzeum, Filadelfi e, USAToto muzeum prezentuje lékařské rarity.

Mezi nejznámější exponáty patří zachovalé třímetrové střevo plné fekálií, pozůstatky ženské mumie, které se proměnily v mýdlo, či sbírka 2 000 předmětů vytaže-ných z lidských krků.

4 Burleskní síň slávy, USA

Mezi Los Angeles a Las Vegas na známé silnici č. 66 lze objevit sbírku všech představitelných předmětů, které mají vztah ke klasické bur-lesce.

3 Muzeum záchodů, Nové Dillí, IndieZákladním cílem tohoto muzea je „se-

známit studenty s historickými trendy ve vývoji záchodů“ a „poskytnout vědcům dostatek analytického materiálu“.

2 Muzeum vibrátorů, San Franisko, USAZřejmě ne náhodou mají Spojené státy ame-

rické v této desítce čtyři zástupce. Z nich se nejvýše umístilo toto muzeum, jež prezentuje předměty, které „měly původně ženám pomoci bojovat s hys-terickými záchvaty“.

1 Islandské Falologické Muzeum, Rejkjavík

Muzeum v Rejkjavíku tvrdí, že vystavuje penisy nebo alespoň části penisů všech savců a mořských živočichů, kteří žijí na Islandu. Kromě toho jsou zde i nejrůznější užitné předměty falického tvaru. -mt

10KOLEM NÁSTIP NA VÝLET / ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA

nejpodivnějších muzeí Rarity pro špatný vkus

Nový rok konečně přinesl sníh a podle současného počasí se zdá, že by nám mohl nějakou dobu vydržet. Milovníci všech zimních sportů si přijdou na své a zejména tisícovky v prosinci trpících běžkařů mohou vyrazit na své oblíbené trasy. Mekkou českých běžkařů je Vyso-čina, která si přes velké množství turistů stále zachovává ráz příjemné zvlněné krajiny, kde život plyne svým vlastním pokojným tempem. Jsou zde desítky až stovky kilometrů perfektně značených turistických tras a navíc řada stále upra-vovaných tratí, které několikrát denně projíždí speciálni rolby. K tomu přičtěte desítky útulných hospůdek a můžete rovnou začít balit před víkendovým nebo i delším výletem.

Ideálním výchozím bodem pro jednodenní výlety je Nové Město na Moravě, kde lze zvolit některou z krat-ších tras nebo náročných čtyřicetikilome-trových okruhů. Doporučit lze množství

míst, mezi nimi především Paseckou skálu, Devět skal, Fryšavu, Samotín, Žá-kovu horu, Milovský a Medlovský rybník, Dráteníčky a mnoho dalších. Neprávem opomíjenou částí Vysočiny jsou pak Jihlavské vrchy u Telče, kde jsou dobrými výchozími body Třešť nebo Hodice na trati Kostelec u Jihlavy – Slavonice. Pokud se potřebujete inspirovat detailním popi-sem konkrétních tras, pár jich najdete na stránkách www.region-vysocina.cz.

Bílou stopou VysočinyVYDEJTE SE NA CESTU

A HISTORIE

ra-ě

t-ome-ství

Vysočina

Střípky známých místJaká známá stavba je zachycena na této fotografi i?

Správnou odpověď najdete u kvízu na straně 88.

a mtt

SSStří kkkky známýchh míst


KOLEM NÁS VYTRŽENO Z ATLASU

FOTO

: Shu

tters

tock

O d roku 1921 až do konce 20. století držela moc v zemi Mon-golská lidová revoluční strana

(MLRS, obdoba naší KSČ), inspirovaná a v podstatě vedená Sovětským svazem. Vztah těchto dvou států byl dlouhá léta velmi blízký – Mongolsko dodalo pod-řízenost a Sovětský svaz poskytl záruky proti případné čínské invazi. Ačkoli mongolský reformní vůdce J. Batmönkh spustil po vzoru Michaila Gorbačova už v roce 1984 ekonomické reformy, výraz-

nější změny přinesla až demokratická revoluce v roce 1990.

Sametová revoluce po asijskuPrvní protesty proti stávajícímu režimu začaly velmi nenápadně 10. prosin-ce 1989. Před budovou kulturního mládežnického centra v Ulánbátaru se shromáždilo asi 200 demonstrantů, kteří požadovali svobodné volby a eko-nomické reformy. O měsíc později,

14. ledna 1990, počet demonstrantů narostl na stále velice skromnou tisí-covku. Poté přišly v lednu a únoru, kdy venkovní teploty dosahovaly hodnot kolem -30 °C, víkendové protesty a začaly se tvořit první opoziční strany. Dne 7. března 1990 se sedm disidentů rozhodlo zahájit proti režimu protestní hladovku. V té době se demonstrací účastnily již tisícovky lidí, jejichž vůli tehdejší komunistická vláda vyhověla 9. března svojí rezignací.

Pomalu, ale jistě Ještě v červnu 1990 byly vyhlášeny svo-bodné volby, ale opozice v nich získala pouhých 17 procent. V parlamentu totiž bylo k obsazení 430 křesel a opozice dokázala nominovat pouze 346 kan-didátů. Není tedy divu, že MLRS, jejíž popularita na venkově byla velmi vysoká, získala 357 křesel a s nimi jednoznačnou převahu. Nová komunistická vláda se ovšem rozdělila o moc s demokraty a za-hájila ekonomické a konstituční reformy. MLRS byla u moci až do roku 1996, kdy ve volbách poprvé zvítězila demokratic-ká opozice.

Opatrné přátelství malé velké zeměOd revoluce v 90. letech minulého století se život v Mongolsku mění jen velmi pozvolna. Vláda se zaměřila na

Na mrazivých stepíchObrovská země se třemi miliony obyvatel. Politické změny se v Mongolsku odehrávají jaksi mimochodem a třetina Mongolů, kteří stále žijí jako kočovníci, si jich ani moc nevšímá

MAREK TELIČKA

Od prehistorických dob byla oblast Mongolska obydlena kočovnými kmeny. Na konci 3. století př. n. l. zde vznikl mocný kmenový svaz Xiongnu. Ten pro čínskou dynastii Čchin představoval takovou hrozbu, že se Číňané rozhodli na obranu svého území vybudovat Velkou čínskou zeď, kterou v jednu dobu strážilo až 300 000 vojáků.

Čingischánova mocná říše V prvním tisíciletí našeho letopočtu se turkické a mon-golské kmeny formovaly do různých kmenových svazků, které spolu vzájemně bojovaly a byly nahrazovány jinými konfederacemi. Neslavnější mongolské období začalo na konci 12. století, kdy legendární Čingischán spojil jed-notlivé kmeny a vytvořil sjednocený stát. Díky úspěšným nájezdům se Mongolská říše v průběhu následujících desetiletí stala největší říší světové historie. Sahala od dnešního Polska na západě po Koreu na východě a v se-verojižním směru od Sibiře po Vietnam. Po Čingischánově

smrti se říše postupně rozpadla na menší celky. Ke konci 17. století bylo i samotné Mongolsko podmaněno Čínou.

Dlouhá cesta k samostatnostiAž do 20. století bylo Mongolsko ovládáno čínskou dy-nastií Mandžuů, která si poddanství dokázala zajistit, vedle vojenských a ekonomických prostředků, i pomocí spoje-neckých smluv a sňatků. S pádem mandžuské dynastie Čching roku 1911 vyhlásilo Mongolsko nezávislost. Mezi roky 1919–1921 byla země znovu okupována Číňany, kteří byli ze země vyhnáni za pomoci sovětských vojsk. Tím začala výrazná závislost Mongolska na SSSR a přijetí socialistických modelů. Po zhoršení sovětsko-čínských vztahů se svazky mezi Mongolskem a SSSR ještě zpevni-ly. Po rozpadu Sovětského svazu byl roku 1990 zaveden systém více politických stran a od roku 1992 je z názvu země vypuštěn přídomek „lidová republika“.

Stručná mongolská historie

82

Jurta je tradiční obydlí mon-

golských kočovných kmenů, postavené z dřevěné konstrukce a plsťových rohoží

Důležitou součástí mongolské vlajky je státní emblém „soyom-

bo“. Je složen ze symbolů ohně, slunce a měsíce, k zemi mířících šípů, pevnosti a znaku Jin a Jang


podporu zahraničních investic a dobré mezinárodní vztahy se světovými moc-nostmi. V roce 2003 podporovala invazi do Iráku, kam vyslala téměř 200 vojáků. Menší počet mongolských ozbrojenců byl vyslán i do Afghánistánu, Sierry Leone a Kosova. V roce 2005 sem jako vůbec první americký prezident přijel na návštěvu George W. Bush.

Dobré vztahy se zahraničím jsou pro Mongolsko životní nutností. Ačkoli je tato země devatenáctou největší na světě a její rozloha je zhruba stejná

jako součet velikostí Španělska, Francie a Německa, počtem obyvatel (cca tři mi-liony) se řadí naopak mezi ty nejmenší. Přitom je sevřena mezi dvěma giganty – obrovským Ruskem a nejlidnatější Čínou.

Pustina a mrázNa každý kilometr čtvereční připadají v Mongolsku ani ne dva lidé (ČR má hustotu cca 132 obyv./km2). Nesmíme ovšem zapomínat, že i kdysi výhradně kočovní Mongolové podléhají v dnešní

době urbanizaci. Asi 40 % obyvatel žije v hlavním městě Ulánbátaru a dalších cca 25 % v Darkhanu a Erdenetu. Jen třetina Mongolců je stále věrná odkazu svých předků a na nekonečných pláních si zvolila osu kočovných nebo přinejmenším polokočovných pastevců. Když si tedy uvědomíme, že zhruba milion lidí (vyjma městských obyvatel) je rozptýlen na ploše více než milion čtverečních kilometrů, sotva se lze divit, že většina Mongolska

působí jako naprostá pustina. Pastevci čelí neustálým ledovým větrům, ale ani obyvatelé hlavního města nežijí velkoměst-ským životem evropského stylu. Stačí si uvědomit, že Ulánbátar je nejstudenějším hlavním městem světa, kde zimní teploty zcela běžně klesají pod hranici -30 °C.

KOLEM NÁSVYTRŽENO Z ATLASU

V prvních svobodných volbách nominovala opozice jen 346 kandidátů na 430 parlamentních křesel. Komunisté pak zůstali u moci ještě šest let

ObyvatelstvoPočet obyvatel: cca 3 miliony (odhad červenec 2008)Průměrná doba dožití: 67,32 let; Prům. počet dětí: 2,24 na jednu ženu; Kojenecká úmrtnost: 41,24 z 1 000 živě narozenýchVěková struktura: 28,4 % děti do 15 let, 50 % obyv. mladších než 25 let, jen 3,9 % obyv. starších než 65 letEtnické složení: mongolská etnika 94,9 % (z toho Chalchové 87,7 %, Durvúdové 2,7 %, Bajadi 1,9 %, Burjati 1,7 %), Kazaši 5 %Úřední jazyk: chalch mongolština; dal-ší používané jazyky: ruština, angličtinaNáboženství: dominantní nábožen-ství je buddhismus (94 %, vadžrajána s elementy šamanismu), 6 % vyznává islám, především kazašská menšina na

západě zeměNezaměstnanost: 3 % (2007); Gra-motnost: 97,8 %

Politika Typ vlády: kombinace prezident-ského a parlamentního systému; Nezávislost: od 11. července 1921 (předtím pod nadvládou Číny)Hlava státu: prezident Na-mbaryn Enkhba-yar (od 24. června 2005) má omezené ústavní pravomoci; šéf vlády: premiér Sanjaa Bayar (od 22. listopadu 2007); Vláda a vol-

by: Prezident volen jednou za čtyři roky v přímých volbách, funkci může vykoná-

vat po dvě volební období. Poslední volby byly 22. května 2005,

následující pro-běhnou v květnu

2009. Z parlament-ních voleb tradičním způsobem vychází

vůdce majoritní strany jako premiér.

Ekonomika Země se musela

v letech 1990 a 1991 vypořá-

dat s odebráním

sovětské zahraniční pomoci, která tvořila třetinu HDP. I dnes je Mongolsko ekonomicky velmi závislé na svých sousedech. Například ropu a elek-třinu dováží téměř výhradně z Ruska a naopak asi 70 % mongolského vývozu absorbuje Čína. HDP na hlavu: 2 900 USD (odhad 2007), zhruba stejně jako Filipíny nebo Vietnam, ČR cca 24 200 USDMěna: tugrik; 1 dolar = cca 1 300 tugriků; 1 Kč = cca 66 tugrikůVývoz: měď, oděvy, dobytek, kašmír, vlna, usně, fl uorit, další neželezné kovyDovoz: stroje a vybavení, pohonné hmoty, automobily, jídlo, průmyslové výrobky, chemikálie, stavební materiály, cukr, čaj

Zdroj: The Wold Factbook

Lidé Mongolska

Rozloha: 1 564 116 km2; zhruba dvacetinásobek ČR; Hranice: Čína 4 677 km, Rusko 3 543 km Podnebí: země se nachází v průměrné nadmořské výšce 1 500 metrů a vysoké hory na jejích hranicích brání v postupu vlhkým větrům; podnebí je proto pouštní a extrémně vnitro-zemské s velkými rozdíly denních a nočních teplot; 250 dní v roce je slunečnýchÚhrnné roční srážky: průměr v Ulánbátaru je 250 mm ročně, z čehož většina spadne v červenci a srpnuTeploty: průměrná letní/zimní teplota je 20/-20 °C, mezi prosincem a únorem se teploty v Ulánbátaru pohybují kolem -25 °C, letní maxima hlavního města jsou 17 °CNejnižší a nejvyšší bod: Hoh Nuur 518 m / Nayramadlin Orgil 4 374 m

Geografi e Mongolska

Nayramadlin Orgil4 374 m

Hoh Nuur518 m

Bajkalskéjezero

jezeroKhövsgöl

Ulánbátar

Peking

Altay

Uliastay

Mörön

Bayanhongor

Arvayheer

Öndörhaan

Ulaangom

RUSKO

ČÍNA

Buyant-Uhas

Baruun-Urt

poušť Gobi

Mandalgovi

83

Detail zimního paláce posled-

ního mongolského vládce Bogd chána (1869–1924). Budova dnes slouží jako muzeum


KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY

FOTO

: Mic

hal J

osep

hy

K apské Město (afrikánsky Kaap die Goeie Hoop, anglicky Cape Town) se rozkládá na úpatí

monumentální Stolové hory. Jde o hlavní město provincie Western Cape a vůbec první evropskou osadu na území dnešní Jihoafrické republiky.

Místo dobrého odpočinkuKapské Město v roce 1652 založil Ho-lanďan Jan van Riebeeck jako zásobo-vací stanici pro holandské lodě plující do východní Afriky, Indie a Asie. Počet obyvatel přístavní osady však rostl velmi pomalu, a tak se vzrůstajícími požadav-ky na její soběstačnost a pracovní sílu začala slavná holandská Východoindická společnost dovážet otroky z Madagas-karu, Indie, Malajsie a Indonésie. Zde je možná nutné hledat kořeny pozdější politiky apartheidu. Během následují-cích 150 let pod nizozemskou správou se z Kapského Města stal důležitý přístav poskytující odpočinek námořníkům plujícím dále do Asie za kořením.

Tahanice o KapskoV průběhu americké války za nezávis-lost na konci 18. století stáli Nizozemci společně s Francouzi na straně Američa-

nů, což mělo za následek vojenské střety mezi Británií a Nizozemskem. Po bitvě u nedalekého Muizenbergu v roce 1795 obsadili Britové dočasně Kapské Město, na základě mírové smlouvy v roce 1803 však připadlo zpět Nizozemcům. Po dal-

ší prohrané bitvě u 25 kilometrů vzdále-ného Bloubergstrandu v roce 1806 a ve chvíli, kdy se holandská Východoindická společnost dostala na pokraj bankrotu, připadlo Kapské Město i s celou kolonií od 13. srpna 1814 defi nitivně Britské koruně.

Země diamantůObjev nalezišť zlata a diamantů blízko Johannesburgu vyvolal na konci 19. sto-letí v jižní Africe zlatokopeckou horečku.

V sousedství mysu Dobré naděje

Roztřepený cíp Jihoafrické republiky je pozoruhodnou směsicí přírodních krás, koloniální architektury a prosluněných vinicMICHAL JOSEPHY

Pohled na záliv Hout Bay ze

Stolové hory

Bělostný a „přirozený“

úsměv je důležitým prodejní artikl – i v případě, že neprodáváte zubní pastu, ale folklórní cetky


KOLEM NÁSV CÍPU AFRIKY

V té době ztratilo Kapské Město prven-ství v počtu obyvatel, ale na druhou stranu profi tovalo ze zvýšeného obchod-ního ruchu. V této době se také stup-ňovalo napětí mezi britskou koloniální správou a Búry, potomky nizozemských přistěhovalců. Důsledkem tohoto napětí byly dvě búrské války; po vítězství v obou střetnutích vyhlásili Britové v roce 1910 Jihoafrickou unii s Kapským Městem jako legislativním hlavním městem, kterým je dodnes.

Dnešní Kapské Město má mnoho tváří. Vedle sebe tady existují prosklené mrakodrapy, poklidná botanická zahra-da Kirstenbosch, bohémská ulice Long Street nebo krásné surfařské pláže.

Pláž v zálivu, kde údajně při překonání mysu Dobré

naděje poprvé stanul Vasco da Gama – do té doby byl mys nazýván „Bouřný“

Pošťák, rozvážející poštu po Simon´s

Townu, dřívější námořní základně kolonizátora Simona van der Stela

Před koupelí i po ní jsou jihoafričtí tučňáci

jak ze žurnálu – ve fraku


KOLEM NÁS V CÍPU AFRIKY

Samovyšetření zubůPřítomnost zubního kazu si budeme moci brzy zjistit sami. Vědci z univerzity v Liverpoolu vyvinuli zařízení o velikosti tužky, z něhož si na zuby posvítíme mod-rým světlem. Přes brýle s fi ltrem pak uvidíme každý, i ten nejmenší kaz červeně zářit.krá

tceee Jezera na dně mořeVědci objevili více než deset nových druhů bakterií, které žijí ve slaných jezerech na dně Středozemního moře v hloubce asi 3 000 m. Tato jezera obsahují až desetkrát více soli než voda v moři. K promísení vod nedochází díky velké-mu rozdílu v hustotě, odděluje je asi metr silné rozhraní.

Stolová hora při pohledu z moderní zábavní i obchodní přístavní čtvrti Waterfront

Barvy botanické zahrady Kirstenbosch


KOLEM NÁSV CÍPU AFRIKY

Pohled do oka odhalí nádorJiž 30 let lékaři vědí, že se degenerativní změny mozku projevují na zraku postiženého. Doktorka Helen Dane-sh-Meyerová z Nového Zélandu přišla nyní na to, že po-hledem na sítnici se díky tomu dají včas rozpoznat první příznaky roztroušené sklerózy nebo vznikající nádor.

Oko na špičce prstu George Stetten, bioinženýr americké University of Pittsburgh, vyvinul zařízení, které může nevidomým aspoň částěčně nahra-dit zrak. Miniaturní kamera umístěná na konci prstu je napo-jena na malý počítač. Ten vyhodnocuje získaný obraz, varuje před překážkou nebo pomůže najít konkrétní předmět.

Kapské Město

s dominantou tisíc metrů vysoké Stolové hory

I místní občas hledají stín

před rozpáleným sluncem na náměstí poblíž radnice

Vinice obtěžkané hrozny náleží

ke statku holandského kolonizátora a guvernéra Kapského Města, Simona van der Stela

Na pláži nedaleko centra Simon´s Townu

se koupou lidé i tučňáci, kteří zde mají svou přirozenou kolonii. Charakteristické balvany (boulders) daly pláži Boulder´s Beach jméno

Velkým mediálním tématem minulého roku byly významné letopočty české historie, ukončené číslicí 8. Vyzkoušejte si, kolik jste si toho o našich osmičkových dějinách zapamatovali a kolik i přes snahu novinářů a spisovatelů skončilo v „propadlišti dějinných znalostí“

1. V bitvě na Moravském poli roku 1278 zahynul český král a Václav I. b Přemysl Otakar II.c Přemysl Otakar I.d Václav II.

2. K jaké z následujících význam-ných událostí nedošlo v roce 1348a Karel IV. založil Nové Město pražskéb byla založena Univerzita Karlovac České království zasáhla morová epi-

demied byl slavnostně otevřen hrad Karlštejn

3. 29. listopadu 1378 umírá ve věku 62 let „Otec vlasti“ Karel VI. Na uvolněný trůn nastupujea Karlův syn Václav IV.b Karlův syn Zikmund Lucemburskýc Karlův syn Jan Zhořeleckýd bavorský vévoda Ludvík IV. Bavor

4. 23. května 1618 proběhla tzv. druhá pražská defenestrace, stojí-cí na počátku třicetileté války. Kdo byl tehdy vyhozen z okna Pražské-ho hradu? a místodržící Vilém Slavata a Jaroslav

Bořita z Martinicb místodržící Vilém Slavata a Jaroslav

Bořita z Martinic a také sekretář Filip Fabricius

c místodržící Adam ze Šternberka a Dě-polt z Lobkovic

d blíže neurčený počet radních, kteří skon-čili na kopích shromážděného davu

5. V listopadu 1818 se na veřejnos-ti objevil tzv. Rukopis zelenohor-ský, padělek staročeské literární památky, jehož pravděpodobnými autory byli Václav Hanka a Josef Linda. Kdo obdržel tajemnou zásil-ku? a jazykovědec a historik Josef Dobrovskýb jazykovědec, spisovatel a překladatel

Josef Jungmannc nejvyšší český purkrabí hrabě F. A.

Kolovratd tehdejší císař František II.

6. Roku 1848 získali čeští poddaní významnou svobodu. Která povin-nost vůči vrchnosti byla zrušena?a ourok, pravidelná platba vrchnostib povinnost vojenské službyc nevolnictvíd robota a poddanství

7. V roce 1918 se rozpadlo Ra-kousko-Uhersko a vznikla Čes-koslovenská republika. Kdo byl před vznikem samostatného státu posledním českým králem? a František Josef I.b korunní princ Rudolf, syn Františka

Josefa I. c Karel I. d Ota Habsburský

8. V noci z 29. na 30. září 1938 po-depsali zástupci čtyř evropských mocností tzv. Mnichovskou doho-du, která rozhodla o a okupaci celého československého územíb odtržení Sudet od území Československa

a jejich připojení k nacistické Třetí říšic zřízení protektorátu Čechy a Moravad vytvoření samostatného slovenského státu

9. Dne 25. února 1948 došlo ke ko-munistickému převratu a komunisté nastolili v rozporu s ústavou totalitní systém. Kdy se začaly vytvářet (rov-něž protiústavní) Lidové milice?a 23. února 1948b v říjnu 1947c v březnu 1948d na začátku roku 1949

10. Dne 21. srpna 1968 byl vpádem vojsk Varšavské smlouvy a okupací Československa ukončen obrodný společenský a politický proces nazvaný Pražské jaro. Co použili Sověti jako alibi pro zásah odsuzo-vaný většinou československých občanů?a otevřený dopis od představitelů

Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a SSSR adresovaný KSČ (tzv. varšavský dopis)

b odmítavou odpověď předsednictva ÚV KSČ na tzv. varšavský dopis

c dopis 99 „pragováků“ s výzvou k mo-censkému zásahu ze strany SSSR

d antisocialistický postoj většiny obyvatel ČSSR, který se projevil Pražským jarem

Velkým mediálním tématem minulého roku byly významné letopočty českéOsudové osmičky

ŘEŠENÍ: 1b, 2d, 3a, 4b, 5c, 6d, 7c, 8b, 9a, 10c

Fotografi e na straně 79 zobrazuje část monu-mentálního pomníku Taj Mahal v indické Agře. Jde o méně známý pohled od řeky Jamuna.

FOTO

: Shu

tters

tock

KOLEM NÁS KVÍZ VAŠICH ZNALOSTÍ


Velká soutěž o 333 výherSoutěžit je možné jen do 11. února

První slosování již 30. ledna!

Odpovězte správně na jedinou otázku, a můžete vyhrát:

Vyplněním a odesláním soutěžního kuponu výslovně souhlasíte s tím, že vydavatel, obchodní fi rma Extra Publishing, s. r. o., Hrnčířská 23, 602 00 Brno, IČ 27689247, může využít vámi poskyt-nuté osobní údaje: jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytnutí osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2000 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky. Na ceny není právní nárok a nelze je reklamovat; závazek Extra Publishing je splněn odesláním výher.

Časopis Svět z vydavatelství Extra Publishing je hrdým mediálním partnerem ojedinělé výstavy Tutanchamon – Jeho hrob a poklady, která se až do 18. března 2009 koná v Brně (více informací o výstavě najdete na: www.tut-vystava.cz). Podle sdělení organizátorů již expozici zhlédlo přes 75 000 návštěvníků … ještě jste nebyli mezi nimi? Můžete to snadno napravit, a ve velké soutěži Světa vyhrát celkem 100 lístků!

»» Neváhejte, první slosování je již 30. ledna, kdy rozdělíme zhruba polovinu cen; druhé a závěrečné již 11. února. Lístky budeme rozesílat vždy v následujícím týdnu.

Vyhrajte

ceny v hodnotě

přesahující 40 000 Kč:

Celkem 100 lístků na „Tutanchamona“ +

233 časopisů Živá historie, věnovaných egyptologii

Soutěžní kupon je možné vyplnit výhradně na adrese: www.extra-svet.cz

1.–36. cenu: dvě vstupenky na výstavu

37. –64. cenu: jednu vstupenku na výstavu

65. –297. cenu od vydavatele Světa: časopis Živá historie 1–2/2009

Otázka: Kolik návštěvníků již zhlédlo brněnskou výstavu Tutanchamon – Jeho hrob a poklady?

a 20 000

b 40 000

c 75 000


KOLEM NÁS PERLIČKY ZE SVĚTA

phot

os.c

ase.

edu,

mrp

oplif

e.ty

pepa

d.co

m, w

ww

.wal

lpap

erba

se.c

om, w

ww

.sea

ofgr

een.

org,

new

s.ao

l.com

, ww

w.th

atsw

eird

.net

, wei

rdne

ws.

abou

t.com

STR

AN

U P

ŘIP

RA

VIL

A Z

uzan

a Te

ličko

vá

PRAVÁ CENA LUXUSU

Americká společnost Clothes Off Our Back, založe-ná roku 2002 herci Jane Kaczmarekovou a Bradley Whitfordem, se letos rozhodla pomoci dětem v Ugan-dě, které žijí v areálu zvaném Hope North (Naděje pro Sever). Zde nacházejí útočiště sirotci a děti, které byly v občanské válce přinuceny k vojenské službě. Společ-nost věnuje dětem v Ugandě peníze, získané v dražbě luxusních šatů amerických celebrit. Pro dobrou věc věnovaly svou róbu Eva Longoriová, Teri Hatcherová, Scarlett Johanssonová a mnoho dalších známých osob-ností, jejichž příspěvky se budou dražit průběžně až do května příštího roku. Clothes Off Our Back pomohla pro dětskou charitu získat již téměř tři miliony dolarů. Zdaleka ne všechny společnosti se však věnují charitativ-ním dražbám. V mezinárodních komerčních dražbách byly movitým sběratelům prodány unikátní kousky za vskutku závratné částky.

Obyčejné věci z neobyčejných rukou

PRO CHARITU I PRO OBCHOD

Indka Rao Devi se ve svých 70 letech stala nejstarší matkou na světě, když porodila zdra-

vou holčičku. Po pade-sáti letech manželství se tak díky umělému oplodnění ona a její dvaasedmde-sátiletý manžel Bala Ram stali konečně rodiči. Starost o výchovu dcery přes své stáří nemají. O holčiku se v případě jejich smrti posta-rají přátelé, jak je tomu na indickém venkově zvykem. Rao Devi svým pozd-ním porodem překonala dosavadní nejstarší matku Mariu del Carmen Bousa-da de Lara ze Španělska, která roku 2006 porodila dvojčata ve věku 66 let.

NEJSTARŠÍ RODIČKA NA SVĚTĚ

V New Yorku si kromě pizzy a kuřecích křídel můžete na večírek objednat i erotickou tanečnici Marlo Fiskenovou. Její partner Andrew Katzander ji doveze na speciálně upraveném kole, jež za se-bou táhne vozík s téměř dvouapůlmetrovou tyčí, u které tanečnice předvádí své umění již po cestě newyorskými ulicemi. Policie je zastavila pouze jednou, ale v představení jim nemohla zabránit, protože Marlo nepředvádí striptýz. „Je to legální, prostě cvičíme na veřejnosti,“ řekl Katzander. Za hodinu tance na soukromých oslavách požaduje 200 až 300 dolarů a předpokládá, že hlavními klienty budou účastníci před-svatebních i jiných pánských jízd. Se svojí partnerkou nyní stavějí druhou rikšu a mají v plánu objet známé extrava-gantní umělecké festivaly.

U TYČE A NA ULICI

neobvyklý nákladneobvyklý nákladKOLEM NÁS PERLIČKY ZE

990909090 2/2009

vouPo sátmatakonsátstao stv rainRndMdk

9990 2/2009

Některé vydražené předměty slavnýchrukopis knihy s ilustracemi

J. K. Rowlingové £ 3 980 000 (58 500 000 Kč)

kytara George Harrisona $ 560 000 (11 200 000 Kč)

kytara Jimiho Hendrixe $ 480 000 (9 600 000 Kč)

kombinéza Elvise Presleyho $ 300 000 (6 000 000 Kč)

kopie svatebních šatů princezny Diany £ 100 000 (3 000 000 Kč)

bílý oblek Johna Lennona

z obálky Abbey Road $ 118 000 (2 360 000 Kč)

telefonní zápisník Marilyn Monroe $ 90 000 (1 800 000 Kč)

saxofon Billa Clintona $ 60 800 (1 216 000 Kč)

klavír Franka Sinatry $ 23 000 (460 000 Kč)

cestovní pas Alfreda Hitchcocka $ 19 200 (384 000 Kč)

župan královny Viktorie $ 11 000 (220 000 Kč)

Nejluxusnější hotel na světě Burj Al Arab, stojící v Dubaji, je jediným ubytovacích zařízením, které se může – i když neofi ciálně – pochlubit sedmi hvězdičkami. Se svými 321 metry patří také k nejvyšším hotelům na světě. Burj Al Arab stojí na uměle vybudovaném ostrůvku, spojeném s pobřežím úzkým mostem. Kromě privátní recepce na každém patře jsou hostům celodenně k dispozici dokonale vyškolení komorníci, luxusní limuzíny s šoféry, bazény, podmořské restaurace a samozřejmě nádher-ný výhled na moře ze všech oken mezonetových

apartmánů. Pokud hosté neradi jezdí autem, mohou přistát na střeše vlastním vrtulníkem. Téměř veš-keré vybavení hotelu je pozlaceno a ozdobeno drahokamy. V salónech se můžete pokochat pohledem na obří akvária a vodní fontány. Pro nejnáročnější hosty hotel nabízí vskutku královské ubytování – dvě apartmá o rozloze 780 m². Nedávný Silvestr mohli zájemci v Burj Al Arab slavit již za cenu

ekvivalentní asi 950 000 Kč.

Nejluxusnější hotel na světě Burj Al Arab stojící apartmánánánáá ůůůůůůůů Pok

Královský hotel, královské ceny

Dvoupatrové apartmány jsou umístěny na 28

podlažích, celkový počet ložnic je 202. Nejlevnější pokoj stojí 1 000 dolarů (asi 30 000 Kč) na noc, královské apartmá pak 28 000 dolarů (840 000 Kč)

Andrew Katzander, 44 let, upravuje ve dne

zahrady. Marlo Fiskenová, 25 let, je profesionální učitelkou tance u tyče

Matka ve věku babičky

Přívěsná tanečnice

fotoperlička

HOLIDAY WORLD18. STŘEDOEVROPSKÝ VELETRH CESTOVNÍHO RUCHU18th CENTRAL EUROPE’S PREMIER TOURISM INDUSTRY EVENT

5. - 8. 2. 2009Výstaviště Incheba Expo PrahaIncheba Expo Prague Exhibition Grounds

www.holidayworld.cz

Partnerská země Holiday WorldHonoured Country of Holiday World


Nové videokamery Canon řady DC400 jsou určeny pro skutečně kvalitní záznam rodinné dovolené a jiných památných událostí. Dokáží ukládat data přímo na DVD v plném širokoúhlém formátu 16:9. Technologie Advanced Zoom u modelu DC420 dokáže přiblížit objekty až 45×. Kamera je stále v pohotovosti – už sekundu po zapnutí z klidového režimu začíná nahrávat.

Cena zatím neurčena, odhadem 12 000 Kč

KAMERY PRO CELOU RODINU

Stá

le v

poh

otov

osti

www.canon.cz

etravěci

TECHNIKA EXTRAVĚCI

Obuv Chameleon Thermo 6 Leather Waterproof od fi rmy MERRELL využijete díky výbornému zateplení Polartec a izolaci Thinsulate především během chladného zimního počasí. Protože v zimě se nohy hodně potí, je textilie Polartec uzpůsobena tak, aby dýchala a rychle uschla. Speciálně upravená podrážka Vibram zajišťuje bezpečnou chůzi po kluzkém povrchu.

Cena od 3 699 Kč

ZROZENY PRO EXTRÉMNÍ PODMÍNKY

Jak

sply

nout

s o

kolím

www.merell.cz

Na autosalonu v Detroitu představili japonští výrobci třetí generaci Toyoty Prius, nejprodávanějšího vozu s hybridním pohonem. Hlavní vylepšení se týká základního benzínového motoru. Místo 1,5 l má teď objem 1,8 l a výkon 98 koní. Přídavný elektromotor pak přidá dalších 80 koní. Díky tomu se snížila i spotřeba při delších cestách zhruba na 4,7 l na 100 km. Na český trh přijde zřejmě koncem léta.

Cena asi od 600 000 Kč

LEPŠÍ JAPONSKÝ HYBRID

Siln

ější

a š

etrn

ější

www.toyota.cz

Unikátní jas, kontrast a nastavení barev ve špičkovém rozlišení Full HD 1 920 × 1 080. To vše slibuje společnost AT Computers u prvního 24" širokoúhlého panelu iiyama na našem trhu – ProLite E2407HDS. Perfektní zážitek z obrazu zajistí i čas reakce 2 ms a displej zobrazující až 16,7 milionů barev. Optimální nastavení jasu a kontrastu zajistí předdefi no-vané režimy (např. Hry, Film).

Cena asi 6 700 Kč

ZÍSKEJTE ŠIROKÝ ZÁBĚR

Powermonkey-eXplorer je komplexní outdoorové ře-šení záložní energie na cesty od společnosti Powertra-veller. Kamkoliv na batoh či auto si připevníte solární panely, nasbíráte potřebnou energii a pak s ní můžete dobít mobil, M3 přehrávač, fotoaparát nebo notebook. Skládá se ze solární nabíječky a power banky o kapacitě 2 200 mA, kterou je možné nabít buď prostřednictvím solár-ní energie, síťové zásuvky či USB konektoru počítače.

Cena od 2 499 Kč

UNIVERZÁLNÍ SOLÁRNÍ NABÍJEČKA Deuter vytvořil batoh Razor 23, který má sloužit pro

výpravy i zábavu při sněhovém nadělení. Užijete si s ním pohyb prakticky bez omezení a vaše záda budou ochráněna speciálním chráničem páte-ře. Svoje lyže, snowboard i sněžnice můžete připnout na připravený nosič. Pro náročnější expedice je připravena přihrádka na lopatu, násadu i lavinovou sondu.

Cena od 2 595 Kč

BATOH NA LYŽE

www.sunnysoft.cz

Manažerský notebook Panasonic CF-F8 s 14,1palcovým WXGA TFT displejem a rozlišením 1280 × 800 pixelů. Hmotnost 1 660 g z něj dělá nejlehčí širokoúhlý notebook na světě s interní optickou jednotkou a podpo-rou WWAN. Model CF-F8 je vybaven nejnovější technologií Intel Centrino s vPro a 2,2GHz procesorem Intel Core Duo. Vysoce odolný je i 160GB pevný disk.

Cena od 54 000 Kč

ODOLNÉ MANAŽERSKÉ NOTEBOOKY

Lehk

é po

číta

če s

dlo

uhou

výd

rží

www.panasonic.cz

S www.c

É Íkolím

Mdineros vpev

Ce

OON

ww

Y

ONSKÝ HYBRID jší

Lehk

é pasonic.cz

Nanebeelece

Ce

LE

w

V

a batoh či auto si připevníte solární otřebnou energii a pak

moobibil,l, M M3 přpřehehrárávaač,č, tetebobookok. SkSkláládádá s see y a power banky mAA, k kterou jje mom žžnéé nictvím solár-ásuvky či USBe.

Kč

ssřiinnpls

C

nnysssooooffffffttttttttttttttttttttttttt ccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccccczzffffffffffffffttttttttttttttttttttttttttttttttttttt ČLOVĚK PŘÍRODA HISTORIE

ppřiři s sněněhohovévémm nanaděděleleníní. UžUžijijetetee sisi s s n nímím bez omezení u ochráněna ččemem p pátátee-owboard e řpřiipno tut sič. Pro ce jej

dka na avinovou

Kč

92

www.atcomp.czĚĚVĚDVĚDVĚDVĚDAAAA TECTECTECTECTECTECTECHNHNIHNIHNIHNIHNIHNIKAKAKAKAKAKAKA ČČČČČČVVVV ČLČLČLČLČLČLOVOVĚOVĚOVĚOVĚOVĚOVĚKKKK ŘŘÍŘÍPŘÍPŘÍPŘÍPŘÍPŘÍPŘÍRRRRO

www.hudy.cz

KOLEM NÁSNENECHTE SI UJÍT

TTTTOOOO NNNNEEEEJJJJLLLLEEEEPPPPŠŠŠŠÍÍÍÍ ZZZZ OOOOBBBBRRRRAAAAZZZZOOOOVVVVKKKKYYYYTO NEJLEPŠÍ Z OBRAZOVKYDISCOVERY CHANNELAmerický chopper,od 14. února, 21:00

Seriál sleduje práci v jedné z nejlepších dílen, které vyrábí na zakázku motorky – ve firmě Orange County Choppers. Diváci uvidí, jak parta dílny OCC staví chop-per na počest americké Národní gardy.

Gangy očima Rosse Kempa, od 15. února, 21:00

Britský herec Ross Kemp se vydává do Los Angeles, Bulharska, Belize a Keni, kde zblízka pozná brutální gangy, terorizující místní komunity. Máte možnost sledovat neuvěřitelně napínavou sérii, která v živých barvách líčí zvrácené aktivity těch nejnebezpečněj-ších gangů světa. Pořad zároveň odkrývá, co tyto gangy drží při životě a co je udržuje pod kontrolou. Výroba prototypů, od 20. února, 21:00

Chtěli jste se někdy projet na skateboardu nebo sjet na lyžích náročný horský svah, ale měli jste strach, že se zabijete? Chtěli byste jezdit do práce vysokou rychlos-tí, ale nemůžete si dovolit letecký výcvik nebo letadlo? Bláznivý tým vynálezců a techniků spojí svoje síly a od-borné znalosti, aby vytvořili nemožné.

Stavební katastrofy, od 24. února, 21:00

Pořad Stavební katastrofy zkoumá, jaká ponaučení si stavební inženýři a projektanti vzali z těch nejznáměj-ších tragických neštěstí. Jednotlivé epizody se zaměří na neštěstí, která se stala na stadionech, v mrakodra-pech, na mos-tech a lodích. V rozhovorech s novou gerera-cí inženýrů se dozvíme, jakých pokroků bylo od těchto neštěstí ve stavebnictví dosaženo.

ANIMAL PLANETNezkrotná příroda: Útok kobry, 5. února, 21:00

Napínavý seriál Nezkrotná příroda nabízí ty nejneuvěři-telnější střety se zvířaty, které kdy zachytilo oko kamer. Pravdivé, šokující a podmanivé epizody zavedou diváky na výpravu kolem světa, kde se seznámí s lidmi, jejichž životy zcela změnilo setkání se zvířaty.

Největší extrémy, 7. února, 18:00

Není pochyb o tom, že se mezi námi vyskytuje nepřeber-né množství vskutku absurdního chování, a to jak u lidí, tak mezi zvířaty. Svět je plný podivuhodných tvorů – od lidských hadích mužů po zvířecí akrobaty. Kdo však mezi všemi vyniká? Pořad Největší extrémy je plný fascinují-cích faktů a využívá špičkovou počítačovou grafi ku, aby předvedl neuvěřitelné schopnosti těch nejzvláštnějších tvorů světa.

Veterinární policie Houston, od 17. února, 22:55

Veterinární policie Houston je dokumentární seriál, který zachycuje práci organizace pro prevenci krutého zacházení se zvířaty v americkém městě Texas. Organi-zace každoročně obdrží přes 10 000 oznámení krutého zacházení se zvířaty. K dispozici má pouze malý tým vyšetřovatelů, který je ale odhodlaný pomáhat zvířecím obětem týrání.

ČT1Velké přírodní katastrofy: Tornáda,26. ledna, 11:00

Tornáda jsou nebezpečná, jedinečná a často vražedná. Ohromují svou silou a velikostí. Vznikají v okamžiku, kdy se rychle rotující sloup vzduchu pod oblačností dotkne země. Za tajemstvím větrných vírů se vědci doslova honí napříč pláněmi táhnoucími se středem Spojených států, známými též jako tornádový pás.

Na cestě po Zulii, 26. ledna, 20:55Zulie se rozkládá v nejzápadnější části Venezuely kolem ohromného jezera Maracaibo a na pobřeží Karibského moře. Zdrojem jejího bohatství však není voda, ale ropa. Obyvatelé Zulie byli ve venezuelských poměrech zvyklí na vysoký životní standard, který však v současnosti ničí infl ace populistické vlády prezidenta Cháveze.

ČT2Trajekt Estonia, 28. ledna, 15:15

Dvacátého sedmého září 1994. Trajekt Estonia se při-pravoval na cestu z Tallinnu do švédského Stockholmu. Na palubě bylo 989 lidí. Pro některé z členů posádky šlo o první profesionální plavbu. Kapitán však s řízením velké-ho osobního trajektu neměl příliš zkušeností.

Historie.eu, 29. ledna, 21:00Berlínská zeď je symbolem železné opony. Jak se vlastně vyvíjel vztah NSR a NDR, těchto dvou zón, charakterizují-cích rozdělení poválečné Evropy? Kdo spustil železnou oponu? Jaké byly jednotlivé etapy oteplování a ochlazování mezi dvěma bloky? A zanikly již defi nitivně tyto bloky?

VIASAT HISTORYAdieu Mozart, 26. ledna, 18:00

V roce 1797 přichystala Praha Wolfgangu Ama-deu Mozartovi pompézní uvítání. Český dokument vypráví příběh o Mozarto-vě návštěvě Prahy a se-znamuje diváky s méně známými fakty ze života hudebního génia, který na jevišti v Praze prohlásil: „Mí Pražané mi rozumějí.“

Ztracené město Faraona, 31. ledna, 17:00

Archeologové zkoumající centrální část egyptské pouště učinili mimořádný nález: starověký hřbitov, kde je pohřbe-no tisíc lidí z faraonova ztraceného hlavního města Amar-ny. Proč toto skvělé město přežilo pouze jednu generaci a poté záhadně zmizelo z dějin?

Mocné páry, od 2. února, 19:00Clintonovi. Příběh o silném, ale nesourodém páru: Billu Clinto-novi, který je stále příležitostně označován za „muže bez sebe-kontroly“, a Hillary Clintonové, bývalé první dámě, která je nyní v této dvojici považována za významnější politickou osobnost.

Podmořští detektivové, od 12. února, 16:00

Seriál přináší s pomocí historie, vědy a techniky moderní dobrodružné příběhy a vezme vás na fascinující a pouč-nou cestu na dno oceánu a zpátky v čase. Ať už hledáte portugalský vrak se stříbrným pokladem nevyčíslitelné hodnoty nebo legendární vrak ze starověkého Řecka, sto-py ke všem těmto záhadám leží zapomenuty a rozptýleny na mořském dně.

Vzestup a pád mocných říšíHans Christian Huf

Čínské císařství, ruská carská říše, osmanská říše a ně-mecké císařství – všechna tato impéria po období mohut-ného mocenského rozvoje dospěla na začátku dvacátého století k prahu, který už nedokázala pře-kročit. Co mohlo tyto vlivné obry zničit? Které nečekané sku-tečnosti přispěly ke vzniku rozsáhlých im-périí a které naopak k jejich ztroskotání?

Nakladatelství Alpress, cena: 229 Kč, www.alpress.cz

Historie tajných spolků a sektJohn Lawrence Reynolds

Kanadský autor seznamuje čtenáře s významnými tajný-mi společnostmi i neblaze proslulými sektami. Je to fascinující vyprávění o jejich původu, rituálech, tajných znameních a o jejich obrov-ském vlivu v minulosti, ale mnohdy i v současnosti. Ze starého Říma nás za-svěceně vede k zabijáckým haššašínům, ke Strážcům Svatého grálu, představuje templáře i svobodné zedná-

ře, kabalu, popisuje mafi i, japonskou Jakuzu i americkou organizaci Lebka a kosti. Zmiňuje se i o některých méně významných, ale neméně zajímavých tajných spolcích.

Nakladatelství Brána, Cena: 299 Kč, www.brana-knihy.cz

Mysteria středověkuThomas Cahill

Kniha přináší fascinu-jící pohled na to, jak středověcí myslitelé vytvořili základy mo-derních intelektuálních hnutí. Na návštěvách velkých evropských měst – monumentální-ho Říma, intelektuálně rostoucí Paříže nebo ohniska vědeckého bádání, jako byl Oxford, uznávaný historik jasně zachycuje ducha expe-rimentování, pestrost pohanství a vášnivou honbu za věděním, kte-rá položila základy moderního světa.

Nakladatelství Pragma, Cena 280 Kč, www.pragma.cz

Vesmírné výpravyGiles Sparrow

Encyklopedie kos-mického věku, která pomocí přehledných ilustrativních textů, časových os, tabu-lek, technických dat a pozoruhodných fotografi í mapuje do-bývání vesmíru člo-věkem, je nepostra-datelná pro každého zájemce o vesmír. Seznamuje čtenáře s tím, do jaké míry

umělé družice, sondy a kosmické lodi s lidskou posádkou změnily život na Zemi.

Nakladatelství Knižní klub, Cena: 899 Kč,

www.knizniweb.cz

TYTO PROGRAMY A MNOHEM VÍC VÁM PŘINÁŠÍ V DIGITÁLNÍ KVALITĚ KDEKOLI V ČESKÉ REPUBLI-CE UPC DIRECT – DIGITÁLNÍ SATELITNÍ TELEVIZE. OBJEDNÁVEJTE UŽ DNES!

WWW.UPCDIRECT.CZ

KKKKNNNNIIIIHHHHYYYYKNIHY

umělé družice sondy a kosmické lod

Kriminalistika proti zločinuMuzeum Policie ČR, Ke Karlovu 1, Praha 2, do června 2009Výstava je zaměřena na 50. výročí Kriminalistického ústavu Praha. Na výstavě uvidíte nejen sud použitý „orlickými vrahy” či námořní minu nalezenou na dně Vranovské přehrady, ale i mnoho dalších významných exponátů, které připomínají padesátiletou historii krimi-nalisticko-technické a znalecké činnosti Kriminalistické-ho ústavu Praha v boji proti zločinu.

Len, konopí, kopřivaMusaion – Národopisná expozice Národního muzea, Letohrádek Kinských, Kinského zahrada 97, Praha 5, do 1. března 2009

Výstava je zaměřena na využití těchto rostlin jako suro-vin pro zhotovování textilu. Představuje jak nářadí, které sloužilo ke zpracování lnu, konopí i kopřiv, tak textilní výrobky.

Český rozhlas LeonardoVíkendová univerzita, každou sobotuv 10:00, reprízy v neděli ve 20:00

Už delší dobu pořizuje stanice Leonardo zvukové zázna-my popularizačních akcí pořádaných Akademií věd, vy-sokými školami a dalšími institucemi. Každý víkend pak nabízí výběr nejzajímavějších přednášek.

Třetí dimenze, pondělí až pátek ve 14:00

Hodinová beseda za účasti dvou a více hostů chce do-plnit, rozšířit a konfrontovat běžně dostupné informace a zprostředkovat pohled na svět očima vědy. Tematický záběr pořadu sahá od technologie, medicíny, astronomie nebo historie až po obecnější otázky na hranici fi losofi e.

VVVVVVVVVVÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTTAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAVVVVVVVVVVVVVVVVVVVYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYYÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝÝVÝSTAVY

RRRRRRRRRRRRRROOOOOOOOOOOOOOOOOOOZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZZHHHHHHHHHHHHHHHHLLLLLLLLLLLLLLLLLLAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAASSSSSSSSROZHLAS


Na této stránce můžete příště najít otištěnou i svoji fotografi i. Nejzajímavější snímek oceníme ročním předplatným měsíčníku Svět. Jestliže tedy máte záběr, o nějž byste se chtěli podělit s námi a dalšími čtenáři, pošlete jej v elektronickém formátu na adresu [email protected]. Do předmětu zprávy napište Foto Svět a nezapomeňte uvést svoje jméno a adresu. Kromě toho budeme samozřejmě rádi, když uvedete, kde byla fotografi e pořízena, případně co je na ní zachyceno. Jestliže nám fotku pošlete do 6. února 2009, můžete se fotografem i předplatitelem Světa stát už od příštího čísla, které vychází 20. února 2009.

Podvečerní Dolomity, Itálie; Miloš Novák, Chotoviny

Obraz; Pavel Žibřid, Náchod

Srdcem k vítězství, Nový Zéland; Petra Svobodová, Kobylí

Neprovokuj!; Jakub Čuřík, Lomnice nad Lužnicí

Volné miesto;

Jana Hrivniaková, Giraltovce, Slovensko

NNNNNNNNNNNNNNNNNaNaNaaNNNNaaaNNNNNaNaNNNNaNNNN tttttttttttttttététéététététééééététééététéétttooooooooooooo stsststtttttstststtt áááárááááááárárárááááááááááááááááááárárárrááááááncncncncncnccncncnccccceeeeeeeeeeeeeee můmůůmůmůmůmmůmůůmůmmůmmůůmůmmmůůůůmmmmmmmůmmmmmůžžžžžžžžžžžžžžžžežežžeeeeežžžžžžettttttteteteteeetete ppppppppppppříříříříříířířřířířřííířířířířřířířřřřířřřříííííššššššššššššštštštštštštštštttšššštttštšššššššš ěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěěě nanananananananannanaanaananajjjjííjíjjíjíjíjjíjíjíjíjíjíjjííjjíjííj tttttttttt otototottototttttoooototoooootišišišišišššiišššššššštětětětětětětěěěětěětěěěětětětěěnonononononooononoonooouuuuuuuuuuuuu iiiiiiiiiiiiiii svsvsvsssvsvsvsvsvsvvsvvss ojojjjjojjjjjojjoojojojjojojojooooojjoojiiiiiiiiiiiiiiiiii fofofofooofoffofofoffof ttotototototototototototottot grgrgrgrrrgggrrrrrrrrgrrrr fifififififififififififififiafifiaaafiaaafifiafiaafiafififiaafifiafififififiafiaafifififififififiafifififiaafififiiiiiiiiiiiiiiiiiiii NeNeNNNeNNeNeNNNeNeeeeeNNNeNNNeeeNNNNNNNNNNNeNN jjjjzjzjzjzjzjjzjzjjjjjzjzjzzzzjzzzzajajajajajajajajajajaajímímímímmmímímímímímmímímííí aaavavavavvvvvavaavvaa jějějějějějějějěějějějějějjějjějějějějěě šššššíšíšíííííššííííššššííššíš ssssssssssssssssnínínínííníníííníníííííínnínínnín mememememeememeeemmemmmmmemmmm kkkkkkkkkkkkkk

ZA FOTKU ROČNÍ PŘEDPLATNÉ SVĚTA

Lubomír Tylich, Týn nad Bečvou – „Po dešti“

FOTO FOTO MĚSÍCEMĚSÍCE

výherce předplatnéhovýherce předplatného

Panova fl étna, Španělsko; Jiří Hartmann, Opava


KOLEM NÁS FOTOGRAFIE ČTENÁŘŮ


ZZZZ RRRREEEEDDDDAAAAKKKKČČČČNNNNÍÍÍÍ PPPPOOOOŠŠŠŠTTTTYYYYTTTTYYYYZ REDAKČNÍ POŠTYVážení přátelé, nenapadá mne nic jiného, než veliká chvála za celý obsah již mnoha přečtených čísel časopisu Svět. Protože je tak čtivý, přečtu jej v podstatě za jeden den a to se ještě musím bránit, abych ho nepřečetl naráz! Ale právě v tom je důvod pro mou prosbu. Nejsem již nejmladší a musím číst s brýlemi. Veliké pro-blémy mi dělají „lesklé“ stránky, někdy ještě, v tom horším případě, spojené s barevnými podklady a k tomu přizpůsobeným písmem. Je to sice efektní, hezké a moderní, ale velice to zatěžuje oči a řekl bych, že i ničí zrak. Tak si vždycky velice odpočinu při čtení „méně efektních“, ale stejně hodnotných, stránek přílohy „Extra Svět“. Uva-žujte nad tím, prosím …S pozdravem a s díky za mnohé příjemné zážitky s Vaším časopi-sem,

Ing. Jiří Vondrák, Hr. Králové

Mnohokrát děkujeme za pochval-ná slova. Jsme opravdu nesmírně rádi, že se Vám Svět líbí a že jej

čtete s takovým zápalem. To je koneckonců náš hlavní cíl – přinést čtenářům zajímavé informace a podat je takovým způsobem, aby si je rádi pře-četli. Potažmo, aby si náš časopis oblíbili a každý měsíc si jej na stánku mezi ostatními tituly znovu vyhledali. Bylo by skvělé, kdybychom si mohli dovolit vydávat Svět pouze v černobílé podobě, soustředit se především na kvalitu textů a spoleh-

nout se na to, že solid-nost zpracování a výběr témat samy o sobě za-ručí, že o časopis bude mezi čtenáři zájem. Ale bohužel i u časopisů platí, že nejen obsah, ale i „obal“ prodává a my se proto skutečně snažíme dělat barevnou část časopisu tak, aby ke čtení lákala. Zároveň ale usilujeme o to, aby i tak byly texty čitelné a případný podklad co nejméně rušil. Je možné, že se nám to ne vždy na sto procent povede, tak-že se omlouváme, pokud

máte s některými stranami občas problémy. Každopádně chceme vyjít vstříc Vám i ostatním čtenářům, kteří si přílohu Extra Svět oblíbili a od tohoto čísla rozšiřujeme počet stran na 24. Přejeme příjemné čtení a ještě jednou mnohokrát děkujeme za Vaši chválu.

Velmi mne zaujal článek 10+1 kroků k umělému člověku, zejména část o zařízení pro podporu srdeční činnosti Impella 2.5. Zajímalo by mne, zda máte nějaké informace o tom, jestli se tento přístroj u nás při operacích aplikuje.

Jana P., Uh. Hradiště

Vážená paní, bohužel nevíme, zda se už Impella 2.5 uplatňuje i při operacích v Česku, ale vzhle-dem k tomu, o jak nový vynález se jedná, o tom velmi pochybujeme. Je pravda, že společnost Abi-omed, která zařízení vyrábí a prodává, Impellu už v Evropě nabízí. Jsme ale přesvědčeni, že pokud se k nám tato nesmírně užitečná novinka už dostala, je její využití zatím otázkou maximálně jedné či dvou „zkušebních“ operací. Nicméně jsme si jisti, že pokud se přístroj osvědčí, stane se jeho využití i u nás otázkou několika dalších měsíců nebo maximálně let.

Co je to?Věci, se kterými se v životě běžně potkáváte, mohou být z ne-obvyklého úhlu pohledu, případně pokud je k vidění jen jejich část, těžko poznatelné. Dokážete určit, co je zachyceno na těchto fotografi ích? Odpovědi najdete u křížovky na straně 62.

3

1

KOLEM NÁSFOTOKVÍZ

2

občas eme vyjít řům, kteří siod tohoto čísla24. Přejeme příjemnékrát děkujeme za Vaši

Už 2 roky, každý mTěšíme se

ZZAJÍMAVÉ WEWEBEBWEBYYYTELTTETEINTTINT

ÁME

ČOOVVÝOOVVÝTAČTAČČ ÝČ ÝČČČČ ÝÝÝVVVVAA O Ý ÝÝVÝVÝVÝČČČČOVVOVVČOATAČTAČAČČČOOČOVČOČOOOOOOVVOVVÝOVÝÝÝVÝVVÝKTETEKKKKKKK

ÁLEHLIVSPOLL ÁÁ

30 rad pro pevné zdraví u klávesnicees ceice2

3

Měsíčně přes100 stran na velkém formátu SuperA4, s 9GB DVD, se speciální všitou přílohou Extra Rady

Každé tři týdny přináší 50 a více stran tipů, rad a návodů s CD ZDARMA. Sponka na hřbetu usnadňuje archivaci!

Každý měsíc 100 a více stran včetně přílohy Extra Svět, která jde do hloubky všech zajímavých témat

Na jaře a na podzim150+ stran tipů a trikův trvalé pevné vazbě

Extra PC je „renesancí“ uživatelského časopisu o počítačích. Každý měsíc prezen-tuje moderní digitální techniku tak, jak ji dnešní uživatel používá – od práce až po zábavu, od fotoaparátu nebo kamery přes počítač a note-book až po domácí kino s LCD nebo plazmovou televizí. Navíc s návody, co doopravdy fungují!

Extra PC, to jsou moderní technologie pro lidi

Extra PC Speciál tipy + triky přichází vždy na jaře a na podzim s výběrem těch nejlepších tipů, triků a rad z Extra PC. Extra PC Speciál je 100% plný návodů pro vaše PC: Offi ce, Win-dows, vypalování, bezpečnost, fotografi e ...

Extra PC Speciál tipy + triky patří do vaší domácí „PC lékárničky“

Svět kolem nás v doposud netušených souvislostech! Troufněte si vědět víc

a prozkoumejte každý měsíc to nejzajímavější, co se odehrává okolo nás. Převratné objevy

a vynálezy, nové poznatky, zajímavosti z celého světa. Navíc řadu materiálů ve Světě nesestavu-jí jen žurnalisté, neboli „odborníci na všechno“,

ale specialisté, skutečné kapacity ve svých oborech doma i v zahraničí.

Svět přináší to nejlepší ze světa vědy, techniky a poznání

Nejlepší PC rady + návody poradí, jak na to! Co je plocha a jak na mail?

Jak udělat to, a jak zase tohle? Jak nejrychleji na MS Offi ce 2007 nebo MS Windows Vista? Obrázkové návody, které vás postupně, trvale

a srozumitelně učí, jak používat počítač, nejrozšířenější programy a internet. Není velkou

nadsázkou, že s námi složíte svoji „počítačovou maturitu“.

Nejlepší PC rady + návody pro všechny začátečníky i věčné začátečníky!

O P

OČ

ÍTA

ČÍC

H A

MO

DE

RN

Í ELE

KTR

ON

ICE

PO

PU

LÁR

NĚ

-NA

UČ

NÝ

MĚ

SÍČ

NÍK

Z

ÁC

HR

AN

NÝ

BO

D

V D

ŽU

NG

LI P

OČ

ÍTA

ČŮ

OVĚ

ŘE

NÉ

TIP

Y+T

RIK

Y

ěsíc, extra čtení s extra dárky na vás i v roce 2009!

Extra čtení doma i na webuwww.epublishing.cz

Kvalitní papír, obálka, velkolepé fo-tografi e přírodních krás a zvířat, to vše na 116 stranách za překvapivou cenu!

Na jaře a na podzim130+ stran testů a srovnánía 9GB DVD ZDARMA

Dárek v každém čísle připomíná cenný historický artefakt

novinka: DVD

v roce 2009 měsíčníkem

Divoká Příroda („wildlife“) zblízka na unikát-ních fotografi ích a v populárně psaných článcích přírodovědců a cestovatelů. Divukrásné scené-rie, dokonalé momenty ze života zvířat a rostlin, ale také poučení pro celou rodinu. Vydejte se na poznávací expedici po naší vlasti i exotických a obtížně dostupných místech celé planety.

Příroda je divoká, nespoutaná, živá, křehká a ohrožená

HARDWARE speciál seskupuje do jednoho užitečného sešitu všechny naše nejrozsáhlejší, nejodbornější a nejpoctivější testy, recenze

a srovnání počítačových komponent, grafi ckých karet, procesorů, základních desek ...od fanaticky „zblázněné“ redakce serveru ExtraHardware.cz.

Vše pro stavbu PC, ladění a přetaktování

Začali jsme psát (Živou) historii: Prožijte všechny bitvy, války i dávné objevy a vynálezy. Jak ovlivňují současnost? Živá

historie se čte jedním dechem jako „historická detektivka“. Krédem časopisu je ale seriózní přístup, spolupráce s odborníky a důsledné

lpění na faktech. Současně tak pomáhá vám i vašim dětem ve vzdělání, a to velmi názorně:

S každým číslem získáte „historický“ dárek.

Přineste si domů kus historie!

O P

ŘÍR

OD

Ě, L

IDEC

H I

ZVÍ

ŘAT

ECH

HIS

TOR

ICK

Ý M

AG

AZ

ÍN S

DÁ

RK

EM

Klikněte také na

PO

CTI

VÝ H

AR

DW

AR

E!

SVĚT PŘÍŠTÍ ČÍSLO

BBBBBBBBBBBŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘŘEEEEEEEEEEEZZZZZZZZZZZNNNNNNNNNNNOOOOOOOOOOOVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ ČČČČČČČČČČČÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍÍSSSSSSSSSSSLLLLLLLLLLLLOOOOOOOOOOOOOOOO SSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVVĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚĚTTTTTTTTTTTAAAAAAAAAAA BŘEZNOVÉ ČÍSLO SVĚTA VVVVVVVVVYYYYYYYYYCCCCCCCCCHHHHHHHHHÁÁÁÁÁÁÁÁÁZZZZZZZZZÍÍÍÍÍÍÍÍÍ ÍÍÍÍÍÍÍÍÍ 222222222000000000..... ÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚÚNNNNNNNNNNNNOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOORRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRRAAAAAA 222222222220000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000000999999999VYCHÁZÍ 20. ÚNORA 2009

Svět

Věda, technika, člověk, příroda, historie

Číslo 2/09 vychází v pátek 23. ledna 2009

www.extra-svet.cz (E-mailové adresy zaměstnanců vydava-telství jsou tvořeny podle vzoru [email protected])

Produktový ředitel Petr Broža

Šéfredaktorka

Kateřina Sedláková Droščínová

Redakce a stálí spolupracovníci

Jan Čurda, Jindřich Kačer, František Martínek, Pavel Nygrýn, Josef Pazdera, Jaroslav Petr, Tomáš Přibyl, Marek Telička, Zuzana Teličková, Josef Vašek, Zdeněk Vojtíšek

Art Director Michal Bártů

Sazba Michal Bártů, Pavel Kozárek

Jazyková korektura Zdeněk Dan

Produkce, výroba Ivan Pospíšil

Adresa redakce

SvětExtra Publishing, s. r. o.Hrnčířská 23, 602 00 BrnoTel.: 546 606 008Fax: 549 210 724

Inzerce a marketing

Pavel Pospíšil, Libor Kříž, Silvie Banzetová, Jan Kučera

Extra Publishing Brno

Hrnčířská 23, 602 00 BrnoTel.: 546 606 008Fax: 549 210 724

Předplatné ČR

zajišťuje: SEND Předplatné, P.O.Box 141,Antala Staška 80, 140 00 Praha 4telefon: 225 985 225 (prac. dny 8–18 hod.)web: www.epublishing.cze-mail: [email protected] zajišťuje SEND Předplatné.

Předplatné SR

písemně: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja, Vajnorská 137, P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3 tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16 a fax: 02/444 588 19web: www.mediakapa.ske-mail: [email protected]

Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky, dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného na Slovensku. Cena předplatné-ho na Slovensku činí 594 Sk (19,72 €).

Distribuce

V České republice Mediaprint & Kapa Presse-grosso, s. r. o., na Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. a soukromí distributoři

Tisk Merkurtisk, a. s., Náchod

Vychází měsíčně v Brně, ISSN 1802-2278, MK ČR E 17134.

Autorská práva ke zveřejněným materiálům vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Jakékoliv užití části nebo celku, zejména přetisk a šíření jakýmkoliv způsobem, včetně elektronického, je bez předchozího souhlasu vydavatele zakázáno.

Vydavatel

Extra Publishing, s. r. o.Hrnčířská 23, 602 00 BrnoIČ 27 68 92 47, DIČ CZ 27 68 92 47

Obchodní ředitel tisk Pavel Pospíšil

Obchodní ředitel internet Libor Kříž

Finanční ředitel Ivan Pospíšil

Změna obsahu vyhrazena

98

DOMY VE VĚTVÍCHNa Nové Guineji žijí lidé, kteří si staví obydlí na stro-mech. Snad u nich se nechali inspirovat moderní architekti, kteří přišli s několika pozo-ruhodnými projekty stromového bydlení.

SERIÁL: VELKÉ POSTAVY VĚDYLetos uplyne přesně 200 let od narození zakladatele evoluční biologie Charlese Darwina a 150 let od prvního zveřejnění jeho knihy „O vzniku druhů ...“ Pojďte se s námi začíst do osudů vědce, jehož život byl stejně pozoruhodný jako vědecká práce.

MINULOST A SOUČASNOST MAFIETajné spolky, jejichž „dlouhé prsty“ dosáhly všude a neštítily se sáhnout k těm nejtvrdším prostředkům, měly v minulosti leckde obrovský vliv. Stačí vzpomenout čínské triády, americkou mafi i, italskou Cosa Nostru nebo japonskou Jakuzu.

LOĎ, KTEROU NEPŘEHLÉDNETE Earthrace je skutečně pozoruhodné plavidlo. Tato 24 metrů dlouhá loď, postavená z uhlíko-vých a kevlarových kompozitů, je poháněna bionaftou a zároveň je držitelem rychlostního rekordu v plavbě kolem světa.

KÁTHMÁNDÚ – ŽÍZNIVÉ MĚSTO PRACHUKdyž v 70. letech 20. století „objevili“ hlavní město Nepálu pro západní svět horolezci, bylo zde minimum motorizované dopravy. Dnes je Káthmándú zahalené do smogu a jeho největším problé-mem se stala voda. To, co se objevuje v místních studnách, má s pitnou vodou už jen málo společného.

MISTŘI PŘEVLEKŮ A DALŠÍ KOUZELNÍCIPro přežití na dně moře si živočichové osvojili nejrůznější taktiky. Zdaleka ne jedinou z nich je kamufl áž. Ryby se dokáží proti útočníkům doslova obrnit nebo se třeba nafouknou tak, aby je nebylo možné pozřít.


V „ “ ! U V „ “ ! U MOIRAMOIRA®®! N ! N , , - - . F . F . P , . P , , . P , . P , , . T . T

MOIRAMOIRA®® TG TG ®®. T . T

. P -. P -

, . , . P . P . J , , -J , , - - -. , . ,

. . MOIRAMOIRA®® V - V - . K . K

- - . .

Z MOIRA:Z MOIRA: B - G , B B - G , B � H. K - V K H. K - V K � K V - D. D B- K V - D. D B- / / � L - . / L - . / � M. B - U K / M. B - U K / � O - OSC O C, P O - OSC O C, P � O - OC LASO - M . O - OC LASO - M . � P - S P - S � P - A S /, P ; V- P - A S /, P ; V- /, P ; J. P , P /, P ; J. P , P � P - POINT , H P - POINT , H � S - KS - K P P � Z - K Z - K � J ČR. J ČR. � KATALOG PRO VÁSKATALOG PRO VÁSNA ADRESE: MOIRA CZ, .., K P , S, -: @.NA ADRESE: MOIRA CZ, .., K P , S, -: @. � ....

Documents

Svet_2009_02_72