Září 2013

Září 2013Studentský časopis

Gymnázium KOMenského Havířov

12 Kč

VSTŘÍC NOVÝM VÝZVÁM

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Šéfredaktorka: Karolína Andraková | Redakce: Hana Bouchalová, Veronika Fišerová, Kateřina Gemrotová, Jan Kolarczyk, Petr Lukašík, Daniel Malík, Kateřina Ožanová, Ja-kub Svoboda, Jan Szop, Veronika Ševčíková, Barbora Šilcová | Grafická úprava a saz-ba: Hana Bouchalová | Plakát: Denisa Bartoňová | Korekční úprava: Marie Hlavačková | Titulka, fotografie: Denisa Bartoňová | Ilustrace: Milan Kollarčík | Karikatura: Lukáš Gomola | Inzerce: Jakub Svoboda | Webmaster: Karolína Andraková | Manažer: Petr Lukašík | Křížovka: Natálie Kleisová (2.A) | Tisk: AMOS REPRO | Externisté: Jiří Sedlařík

„Od té doby co jsem

redaktorkou Komára jsem zhubla

7 kilo.“

Záříjové číslo časopisu Komár je v prodeji pouze v prostorách školy Gymnázia Komen-ského v Havířově. Redakce není zodpovědná za tiskové chyby.

INZERCE EDITORIAL | SLOVO ŠÉFREDAKTORA

Milí čtenáři,asi vám není nutné připomínat, že po dvou měsících volna, začala

opět škola a s ní spojené povinnosti. Kdo by si toho také nevšiml… Ale zaregistrovali jste již všechny změny, které se během této doby udály? Mně osobně zatím nejvíce fascinují cedulky u dveří, na nichž jednotlivým postavičkám upadávají hlavy. Nemám je sice doposud prostudovány všechny, ale přesto jsem si již našla svou oblíbenou, a to tu u ředitelny, na které vyrostly dva květáky (je rovněž možné, že se jedná o brokolice) přímo na ředitelském stole. Dá se jen stěží vysvětlit, proč se tam vlastně ocitly… Nebo že by měl pan ředitel pro tuto zeleninu vášeň, se kterou se nepochlubil ani v nejnovějším rozhovoru?

V tomto čísle se však nedozvíte pouze o funkci ředitelské, ale také ambasádorské, která vznikla v naší škole zcela nově a zastává ji Vojta Waloszek. Další osobou, která se nám tento měsíc představí a poví něco o své práci a zážitcích z Gymnázia, bude absolventka Martina Růžič-ková.

Abychom vám však začátek školního roku trochu zpříjemnili a od-vedli vaše myšlenky na chvíli jinam, připravili jsme si pro vás články ještě z dob prázdnin či těsně před nimi. Projdeme s panem profesorem Sedlaří-kem pochod Praha — Prčice nebo se dozvíme, jak to letos vypadalo na Shakespearovských slavnostech.

V neposlední řadě bych vám všem ráda popřála úspěšný školní rok 2013/2014 a ty z vás, kteří by se rádi podíleli na vytváření našeho časopi-su, bych chtěla vyzvat ke spolupráci.

Inspirativní čtení vám přeje

Náklad: 100 ks | Cena: 12 Kč Web: casopiskomar.webs.comEmail: [email protected]

4

STUDENTSKÝ MĚSÍČNÍK | ČÍSLO: 1 | ROČNÍK: 4 | ZÁŘÍ 2013

OBSAH

07„Mě láká velice pochod Praha - Pr-čice!“aneb povídání Jiřího Sedlaříka

Téma Vstříc novým výzvám

5

10„V životě jsou dů-ležitější věci než ta či ona funkce“Petr Šimek ředitelem

25„O zážitcích z gymnázia se mi dodnes zdá-vá.“absolventka GKH Martina Růžičková

07„Když se studenti zavážou k celibá-tu“něco z Kultury...

6

TÉMA VSTŘÍC NOVÝM VÝZVÁM TÉMA VSTŘÍC NOVÝM VÝZVÁM

Mě láká velicepochod Praha – Prčice

Mgr. Jiří Sedlařík

Naši kamarádi z Prahy mně a manželce jednou nabídli, zda bychom s nimi nechtě-li vyrazit na 48. ročník slavného pochodu Praha – Prčice. S nadšením jsme souhla-sili, i když jsme měli trochu obavy, jestli to zvládneme...

7


...A přišel den pochodu – 18. květen 2013. Když jsme se ráno probudili, zjisti-li jsme, že leje jako z konve. Bylo jasné, že plán nést co nejméně věcí se nám nepodaří uskutečnit. Do batohu jsme si dali náhrad-ní trička, kraťasy, láhev vody, čokoládu, náplasti, Ibalgin a tablety hořčíku. Kama-rádi vyrazili v tom největším dešti ráno v 5 hodin z pražské čtvrti Háje na 70 km tra-su Praha – Prčice. My jsme jeli vlakem do Týnce nad Sázavou, kde jsme se v míst-ním Společenském domě přihlásili na po-chod o délce 42 km. Obdrželi jsme mapu, do ní vyplnili své jmé-no, adresu a datum narození a mapu nám orazítkovali. V deset hodin, kdy přestalo pršet, dorazili naši kamarádi, převlékli se, přezuli se a společně jsme vyrazili . My čer-ství, oni už 28 km v nohách.

Zpočátku se mi šlo dobře, s kamará-dem jsme si povídali, takže cesta mi rychle utíkala. Překvapilo mě, že jsme nešli jen po rovince, ale chvíli po asfaltu, pak do kop-ců přes louky a lesem. Terén byl členitý, po dešti byly zvláště lesní cesty rozblácené. Celá cesta byla označena bílými lístky s čer-venými písmeny P–P. Ve vesnicích si mohli turisté pochodníci zakoupit od místních obyvatel občerstvení (pivo, limonádu, čaj, klobásky, domácí buchty a koláče). Po asi 20 km jsme dorazili do městečka Neveklov, kde jsme dostali další razítko a kde jsme si odpočinuli. K obědu jsme si dali polévku a iontový nápoj – pivo. Pak jsme pokračova-li dál a v jednom z mnoha stoupání jsem měl první krizi. Už se mi nešlo tak lehce. Začalo se to trochu táhnout. Ve vesničce Louky jsme si udělali krátkou přestávku. Měl jsem takovou žízeň, že jsem vypil pivo téměř na ex. Potom nás čekalo nepříjemné stoupání na Kosovu Horu, což je kopec a

také stejnojmenná obec. Zde jsem byl svědkem toho, jak ně-

kolik pochodníků sedělo na kraji cesty a volalo svým známým, aby pro ně přijeli. Prostě to vzdali, ať už kvůli vyčerpání nebo bolestivým puchýřům. Zatnul jsem zuby a řekl jsem si, že já to musím zvládnout. Ve vesnici jsme v místním hostinci dosta-li další razítko a především jsme doplnili

tekutiny. Do Prčic nám zbývalo ještě 12 kilometrů. Za vesnicí cesta pokračovala do ostrého kopce a ob-jevila se druhá krize, dostavila se celková únava a ozvaly se bo-lesti nohou. Nedalo se nic dělat, na řadu přišel přece jenom Ibalgin. Asi za dvacet

minut jsem zjistil, proč si v závěru pocho-du dává téměř každý tuto zázračnou tab-letku. Najednou přestaly bolesti, z kopce jsem dokonce i lehce klusal. U rybníka byl poslední tzv. tajný punkt, kde nám ora-zítkovali mapu. Odtud to bylo do cíle už kousek. Kolem 20. hodiny jsme došli utr-mácení, ale šťastní na náměstí v Prčicích, kde jsme dostali poslední razítko, oranžo-vou plastovou botičku a tatranku. Společ-ně jsme se vyfotografovali a vzájemně si poblahopřáli ke sportovnímu výkonu. Pak jsme nasedli do autobusu a unavení jsme odjeli do Prahy.

Letošního ročníku se zúčastnilo 19 217 pochodníků, kteří si mohli vybrat z 21 tras. A ještě pro zajímavost, 1. ročník toho-to slavného pochodu se konal 17. 4. 1966, zúčastnilo se jej 469 pochodníků a jako dá-rek všichni dostali pamětní stužku.

Na závěr bych chtěl dodat, že pochod Praha – Prčice není jen o sportovním vý-konu a vůli, ale i o sdílení společného cíle s ostatními lidmi a vzájemné solidaritě. Jsem rád, že jsem se mohl takové akce zú-častnit.

8

KOM-ZPRÁVY KOM-ZPRÁVY

Ambasador ulehčuje výběr vysoké školy

Nový školní rok s sebou přinesl řadu změn, které se studentů bez-

prostředně dotknou. Kromě materiálních obnov a nového vedení na škole vznikla úplně nová funkce. Můžeme se začít pyš-nit vlastním ambasadorem. Stal se jím stu-dent druhého ročníku Vojtěch Waloszek.

Jeho diplomatická činnost je zaměřena čistě na Masarykovu univerzitu, z jejíž ini-ciativy také post vznikl. Hlavním motivem navázání takovéto spolupráce je udržovat bližší vztah mezi potenciálními studenty a Univerzitou. Právě takovým zprostředko-vatelem vám může Vojtěch být. Jeho prací totiž je, zodpovědět vám jakýkoli dotaz tý-kající se univerzity.

„Budu informovat o studiu, oborech, přijímačkách,“ popisuje úklady nově na-byté funkce Vojtěch. Zároveň dodává, že je schopen získat jakékoli informace nebo zařídit kontakt na současné studenty či absolventy. „Momentálně můžu zařídit 30% slevu na Dance Life Expo,“ pokračuje ve výčtu, nezapomene také upozornit na to, že studenty průběžně informuje na ná-stěnce u bufetu.

Pokud tedy máte zájem, dozvědět se o Univerzitě co nejvíc, není nic jednodušší-

ho než Vojtěcha kontaktovat. „Studenti se mnou můžou navázat dialog, kdykoli mě potkají, to lze ve třídě, na chodbě nebo i na ulici,“ říká Waloszek, souhlasící také s mož-ností spojení přes internet, konkrétně přes e-mailovou adresu: [email protected].

Barbora Šilcová | 2.A

Těsně před koncem školního roku 2012/2013 jsem se zú-

častnila celostátního kola Olympiá-dy v českém jazyce, které se konalo v jižních Čechách. Celotýdenní pobyt by se dal přirovnat k letnímu táboru

– bydleli jsme v chatkách, byli jsme rozděleni do prsků (prsk = pracovní skupina) podle našich domácích re-gionů (do celostátního kola postupo-vali vždy tři nejlepší z kraje z každé kategorie), stravovali jsme se v jídelně

Kateřina Gemrotová | Kvinta

Jak probíhalo celostátní kolo OČJ

9


podle denního režimu, dokonce vždyc-ky byl i večerní program. Budíček byl také, v 7:30, večerka ovšem ne, proto-že by pak skoro nikdo nestihl odevzdat včas vypracované úkoly (často se stá-valo, že soutěžící v jídelně seděli i do tří ráno). Zadání úkolů jsme dostávali postupně, celkem to byly dvě slohové práce libovolného útvaru na zadané téma, dvě gramatické úlohy a jeden ne-připravený mluvní projev.

Účastníci, kteří zrovna na ničem nepracovali, měli volno a většinou se scházeli v jídelně, kde bylo možno za-hrát si nějaké stolní či slovní hry. Ačko-

liv to zní zvláštně, oblíbené bylo i řeše-ní různých matematických hádanek a rébusů. Zkrátka vždycky bylo co dělat.

Každý den připravoval večerní pro-gram jiný prsk a součástí jej bylo před-vést nějakou (nejlépe vtipnou) scénku, která se často vázala na zadání či hod-nocení některého ze zadaných úkolů nebo k všeobecnému dění na Olympiá-dě, a uvést do dění jednu nebo více her pro všechny účastníky.

Jsem ráda nejen za tu zkušenost, ale také za to, že jsem během toho týd-ne poznala spoustu skvělých lidí. Klid-ně bych do toho šla znovu.

10

KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR KOM-ZPRÁVY - ROZHOVOR

Zatímco v předešlých letech působil pan profesor Šimek v samostat-ném útulném kabinetu zástupce

ředitele, dnes ho můžeme navštívit až po předchozí domluvě s paní sekretářkou. Vedle zavřených dveří pracovny totiž visí název Ředitelna. K všeobecné radosti stu-dentstva i profesorského sboru byl zvolen novým ředitelem a i v časovém vytížení, v němž se kvůli funkci nachází, si našel chví-li, aby nám sdělil své první dojmy z ředitel-ského křesla.

PETR ŠIMEK ŘEDITELEM


„V životě jsou důležitější věci než ta či ona funkce“

11


Svůj první rozhovor jste našemu časopisu poskytl v době, kdy jste byl čerstvě jmenován zástupcem ředitele, dnes máme možnost, pohlédnout na toto období zpětně. Obával jste se, že Vám nová funkce omezí osobní kon-takt se studenty, zaznamenal jste to na sobě?

Ano. Má práce je jiná v tom smyslu, že je to práce administrativní. Je to spíše práce technická, chodíte po třídách, do-mlouváte se s řemeslníky, kontrolujete je-jich počínání. Staráte se o to, že někde teče topení, támhle neteče voda, tam protéká záchod a podobně. Bohužel pak na učení tolik času není. Nehledě na to, že mám jít do hodiny a stane se, že někdo přijde nebo zazvoní telefonát a musím ho vyřídit. To mě velmi irituje, protože jsem byl zvyklý chodit včas a teď se stane, že přijdu pozdě. Nebo třeba nedorazím vůbec. Takže ano, toho kontaktu se studenty ubylo, což mě mrzí, protože v něm bylo to kouzlo učení. Do dnešní doby jsem znal všechna děc-ka na škole, protože jsem učil ve spoustě tříd. Ještě stále jich znám dost, ale celkově méně než dřív.

Onu práci, kterou jste popisoval, jste vykonával i před svým jmenová-ním, jakožto zástupce, později statu-tární zástupce ředitele. Setkávání se studenty tedy ubývalo přímo úměrně s kariérním postupem. Stýská se Vám po chvílích, kdy jste byl třídním učite-lem?

Třídnictví mi chybí zejména proto, že když máte třídu, jste těm děckám mnohem blíž. Jako třídní je totiž o mnoho lépe zná-te a více toho s nimi absolvujete. Vždycky mě nejvíce těšily výlety, na které už se mi teď nepodaří vyjet. Ne proto, že by byl ře-ditel nepostradatelný, ale proto, že bych měl pocit, že musím něco vyřídit. Někde bych se rekreoval, zatímco bych měl dělat něco jiného. Teoreticky bych asi mohl, ale na výlet jedete se třídou, se kterou máte

něco společného. A takhle bych tam byl cizí, jako bych jel s Čedokem.

Podle Vašich slov, je ředitelská

práce předně administrativní, kromě ní Vám, ale pár vyučovacích hodin zů-stalo. Vnímáte to tak, že Vám může kariérní postup ovlivnit volný čas?

Řekl bych, že to můj volný čas moc ne-ovlivní. V tom smyslu, že místo příprav na hodiny jsou zase přípravy administrativní, kdy je potřeba něco přečíst, prostudovat. Myslím si, že časově to může vycházet stej-ně. Akorát se změnil obsah.

„Člověk, který o sobě nepochy-buje, nemůže být normální.“

Studenti se veřejně mnohokrát vy-

jadřovali, že by Vaši osobu rádi viděli nejen jako ředitele, nýbrž i ve funkci prezidentské. Pokud by měla volba ře-ditele záviset na nich, v rámci obliby by bylo takřka jasné, koho by na tento post zvolili. Nicméně tato pravomoc vězela v osobách povolanějších, po-chyboval jste o tom, že budete zvolen?

Pochybnosti jsem samozřejmě měl, protože to byl regulérní konkurz. Hlásí se do něj lidi, o jejichž počtu do poslední chvíle nevíte. Nikdy nemůžete být pře-svědčen o tom, že vás vyberou. Člověk, který o sobě nepochybuje, nemůže být normální. Možná, že by to byl nějaký mo-derní způsob uvažování, ale myslím, že by o sobě měl každý pochybovat. Takže jsem o sobě pochyboval, ale netrápilo mě to to-lik, že bych kvůli tomu třeba nespal. Na druhou stranu je to něco, na čem nespočí-

12


vá život. V životě jsou mnohem důležitější věci, než je ta či ona funkce. Pro každého je důležité, aby měl zabezpečenou svou existenci. Ale jsou věci, na kterých záleží víc. Což si vždycky uvědomíme, až když je nám ouzko.

Samotná volba nebo konkurz, jak

ji nazýváte, proběhla pro nás, stu-denty, v poměrné tichosti a nevědění, mohl byste ji čtenářům přiblížit?

Je to konkurzní řízení, kde se hlásí uchazeči o dané místo. Probíhá vlastně ve dvou krocích. V tom prvním absolvujete nějaké testy, které se týkají znalostí škol-ského práva, legislativy, předpisů a tak. Pak následuje psychologický test. Druhá část je ústní, s komisí, v níž jsou například zástupci kraje. Každý uchazeč má připra-venu nějakou koncepci školy, v níž před-stavuje, jak školu vidí. Na základě těchto materiálů; koncepce, testů i ústní části, se komise rozhodne. Vybere ho a doporučí radě kraje ke jmenování.

Komisi jste tedy předložil materiál s Vašimi plány do budoucna. Jaké změ-ny jsou v nich obsaženy?

Není to nic převratného. V podstatě se snažím o školu, která by měla být mo-derní, pokud jde o vybavení. Samozřejmě v rámci možností budovy, kterou máme. Jsme omezeni tady těmito prostorami. Měla by to být škola, která je vstřícná ke studentům, k žákům, rodičům, ke svému okolí. Měly by tady být dobré mezilidské vztahy. A to nejen ze strany vyučujících a studentů, ale i mezi kolegy. Škola, která se zapojuje do projektů, do spolupráce s jiný-mi školami a tak. A myslím si, že to se nám daří.

Jaké byly na Vaše zvolení reakce ze

strany rodiny?V podstatě nijak moc velké, protože

tím, že jsem byl pověřen vedením v před-chozím roce a předtím jsem dělal zástupce, je nečekala moc velká změna. Nestalo se totiž, že by něco najednou skončilo nebo

13


začalo. Ubíral jsem se pořád ve stejné ro-vině.

Dokázal jste si představit, když

jste na školu nastupoval, že ji jednoho dne povedete?

Když jsem nastupoval, tak jsem tako-vé ambice zdaleka neměl.

V rámci funkcí, které můžete na

střední škole vykonávat, jste přesto dosáhl nejvýše… Lákala by vás před-stava učit na vysoké škole?

Nelákala. Myslím si, že vysoké ško-ly jsou odlišným světem. Na akademické půdě, tam působí lidé už léta a žijí v tom vysokoškolském světě, který se od středo-školského hodně liší.

Jak jste trávil prázdniny, měl jste

nějaký volný čas, nebo jste se většinu léta připravoval na začátek školního roku?

To léto bylo v podstatě takové, že jsem byl jednou nohou doma a druhou ve škole. Jeden, dva dny v týdnu jsem

vždycky trávil ve škole, protože bylo po-třeba něco vyřídit. Byli tady například nějací opraváři, dělali jsme rozvrh, úvaz-ky, rozdělení hodin. Takže jsem léto trávil částečně prací ve škole a samozřejmě také doma. Věci, které jsme celou dobu odklá-dali, jsme teď dělali. Ale nepodařilo se mi někam vyjet, třeba na čtrnáct dní, to ne. Snad příští rok.

Co si tedy ještě přejete do budouc-

na?Pokud jde o práci, přál bych si, aby

škola fungovala. Přál bych si, abych mohl přispět k tomu, ať tady chodí studenti ne moc neradi, protože namlouvat si, že tady chodí rádi, platí možná na základní škole. Takže bych si přál, ať se tady cítí poměrně dobře. Chtěl bych, aby škola neměla žád-né finanční nebo existenční problémy. V rámci osobního života si přeji to, co kaž-dý, aby sloužilo zdraví. Protože dokud je člověk zdravý, neuvědomuje si, že je to tak důležité. Pak je samozřejmě ještě ve-lice důležitá rodina, která člověku vytváří zázemí, je tam zakotvený. To jsou dvě nej-důležitější věci v životě.

14

KULTURA KULTURA

Zatímco divadla během prázdnin, snad až na zbyvší vrátné, zela prázdno-tou, jejich činoherní soubory nezahálely a horké dny trávily prací. Léto totiž kul-turně neoživují pouze hudební festiva-ly, ale i divadelní, mezi něž se hrdě hlásí Shakespearovské slavnosti.

Letní festival se svou více než dvaceti-letou tradicí přináší dramatické zpracování nejlepších Shakespearových her. Součas-ně probíhá na Pražském hradě, Špilberku, Bratislavském hradě a samozřejmě také na hradě Slezskoostravském.

Jedna ze Shakespearových prvotin Pražští herci letos překvapili pre-

miérou Snu noci svatojánské, v novém na-studování se představili mj. David Prachař nebo Hana Vagnerová. Ostrava zůstala po loňském úspěchu věrná komedii Marná lás-ky snaha, jež patří mezi Shakespearova raná díla. Jako obvykle se v ní setkali kolegové z divadel Antonína Dvořáka, Petra Bezruče či Aréna. Režie se ujal Ondrej Spišák.

Láska je donutila přehodnotit prio-rity

Komedie poukazuje na osud čtyř studentů, do jejichž blízkosti se dostane francouzská princezna a její neméně atrak-tivní přítelkyně. Ačkoliv muži slíbili svou odtažitost vůči ženskému pohlaví, jsou brzy nuceni přísahu porušit a snažit se dostat do jejich podvědomí. To však kom-plikuje značná ženská emancipace. Ve stej-nou chvíli se také setkáváme s Armandem

zamilovaným do vesničanky Žakenety, je-muž stojí ve štěstí přitažlivý Kotrba... Do-kážou snad muži ženy dostatečně okouzlit sehráním představení a obměkčit tím je-jich chladná srdce?

Humor založen na slovních hříč-kách

Inscenace Marná lásky snaha divákům přináší nový pohled na Shakespearovo dílo. Text spočívající zejména ve slovních hříčkách totiž tvůrci dokázali přeformovat tak, aby byl aktuální i dnes. Ve hře se tedy setkáváme s častými sexistickými narážka-mi, homosexuálně se chovajícím pážetem i s individualistickým profesorem latiny. Otázkou tedy zůstává, do jaké míry se in-scenace rozchází s původním autorovým záměrem. Nicméně právě toto zpracování má kladné divácké ohlasy, snad pro svou naprostou otevřenost. Domnívám se však, že ačkoli hra získala moderní nádech, balan-covala mezi rovinami vážnosti a lacinosti. Homosexuálové by totiž nemuseli být vyob-razeni jako mrkající, namalovaní, třpytící se jedinci s žvatlavou artikulací.

Ojedinělé spojení hudby a herec-kých výkonů


Když se studentizavážou k celibátu

15

KULTURA KULTURA

Opojnou vůni letního večera a zajíma-vě se rozvíjející příběh doplňovali hudební-ci se zpěvačkou Ashiou Grzesik. Ke zpěvu a tanci se ale přidali i všichni herci. Ti byli také hlavním lákadlem inscenace. Role totiž

úspěšně ztvárnili Vladimír Polák, Jiří Sed-láček, Michal Kavalčík (pozn. red.: Ruda z Ostravy), Kateřina Janečková (pozn. red. Ošklivka Katka), Jan Fišar nebo Andrea Mohylová.

FOTO

: Bar

bora

Šilc

ová

FOTO

: ww

w.s

hake

spea

re.c

z

Zpěvačka Ashia Grzesik doprovázející představení

Z leva mužské obsazení: Čuba, Polák, Punčochář , Kaluža

16

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

Petr

Šim

ek ř

edit

elem

17

KOM-ZPRÁVY - PLAKÁT Foto: Denisa Bartoňová

18

KULTURA - OBJEV KULTURA - YELLOW SUBMARINE

Přes prázdniny mají profesoři volno, ale ti naši nelenili a mnozí z nich se kromě odpočinku věnovali i svým

koníčkům, které jsou rozsáhlé a zajímavé. Redaktoři Komára se proto snažili každého profesora sledovat. Kam jezdí, co dělá, a jestli si prázdniny užívá. Zjistili jsme spoustu zají-mavého.

Profesor Gwóźdź přes prázdniny projíž-děl Ameriku a poblíž LA byl zmlácen přiopi-lým Američanem, který jej považo-val za Bruce Willise, když se to dozvěděla policie, zatkla ho a náš profesor musel strá-vit několik dní v cele za parodování významné osobnosti.

Profesor Chupáč moc necestoval, celé prázdniny připravo-val již druhé pokračo-vání knihy Pán chemi-ků: Dvě kádinky. Měla to být kniha pro mladé a zvídavé chemiky a chemič-ky, očekával se velký úspěch, dokonce si asi deset tisíc výtisků, ještě před započetím tisku, objednal Irák. Nakonec však knihu potkal stejný osud, jako první díl, nemohla být vytištěna, proto-že obsahovala jednoduchý návod na to, jak si udělat bombu. Profesor Chupáč byl zklamaný a odmítl nám cokoliv komentovat.

Zato profesorku Štolbovou čeká soud, přes prázdniny doučovala několik horších žáků a jeden z nich rozbil celou skříň mikro-skopů (a samozřejmě i podložních sklíček) u paní profesorky doma. Ihned po incidentu jsme se zeptali samotné profesorky Štolbové, co si o tom myslí, její odpověď je však nepub-likovatelná. (Ne, že by nadávala, jen nám to

zakázala zveřejnit.) Obviněný student nadále zatlouká a tvrdí, že je nevinný, v soudní síni však bude mít rychlý konec.

Profesor Sedlařík se zase byl projet na kole po jižní Moravě a zabloudil až do Ra-kouska, kde narazil na soutěž v kulturistice. Jelikož měsíc předtím náhodou posiloval, tuto soutěž s přehledem vyhrál a odnesl si plná kolečka uzenin. (Takže byste ho po pár dnech nepoznali, tedy, pokud jste si ho

pamatovali před soutěží, pro vás ve škole to asi nebude žádná

změna.) Šťastný vítěz nám neřekl nic (měl ty uzeni-

ny), na druhém místě skončivší Rakušan (proslýchá se, že žije v Americe a prý tam i fušoval do politiky, ale jeho příjmení bylo strašně dlouhé, a tak jsme si ho ne-

zapamatovali) neřekl taky nic podstatného,

takže jsme se snažili vy-žebrat alespoň trochu uze-

nin.Také jste možná zaregistrovali,

že hackeři Anonymous budou mít jinou tvář, místo pěstěného vousu Guye Fawkese si na-sadí podobnou masku s výrazným asi měsíc starý strništěm, která má odkazovat na jejich nového vůdce. My si to jasně spojujeme s pro-fesorem Taxou, který celé prázdniny nechodil ven a jen seděl u počítače.

Bohužel, číslo je příliš krátké na to, aby-chom vám řekli o baletním úspěchu profesor-ky Jandorové, memoárech paní profesorky Kučerové (dříve Dobešové), odvážné zlodě-jině profesorů Supíka a Poláka a o mnohém dalším, co dělali naši profesoři o prázdninách.

Profesoři neleniliJakub Svoboda | Oktáva

19

KULTURA - OBJEV KULTURA - YELLOW SUBMARINE

Veronika Fišerová | Oktáva

Yes, it’s the truth. The holidays, the time of hanging out, are over and the new school year, the time of hard work-ing, has started. The regular column Yellow Submarine is here again and it’s starting with the British slang.

Here’re some of them:

Ace - If something is ace it is awesome. Kids thought all cool stuff was ace.

Any road - Up north, instead of saying anyway, they say „any road“!

Arseholed - Drunk! Usually in the advanced stages of drunken stupor, someone would be considered „completely arseholed“. Never me, of course :-)!

Bees Knees - This is the polite version of the dog‘s bollocks. So if you are in polite company and want to say that something was fabulous, this phrase might come in handy.

Belt up - For some reason I heard this quite a lot as a kid. It‘s the British for shut up.

Bespoke - We say something is bespoke if it has been created especially for some one, in the same way that you say custom. For example a computer program might be bespoken for a client.

Best of British - If someone says „The best of British to you“ when you are visit-ing the UK, it simply means good luck. It is short for „best of British luck“.

Blinkered - Someone who is blinkered is narrow-minded or narrow sighted - they only see one view on a subject.

Bob‘s your uncle - This is a well used phrase. It is added to the end of sentences a bit like and that‘s it!

You can hear a lot of different slang expressions, of curse. All of them are interesting, funny and some of them are really weird. The English lan-guage is very extensive,still revised and Bob’s your uncle!

Bob’s your uncle!Bob’s your uncle!

20

Jak jsme se stali

SVĚTOVÝMITo, že začátkem června převzali naši studenti certifikát Světová

škola, již jistě víte, ale jak tento významný okamžik v životě našeho Gymnázia probíhal, se nám doposud podařilo zatajit. Vraťme se tedy do dob dávno minulých, kdy jsme byli ještě o tři měsíce mladší a hloupější, protože do blížících se prázdnin nám zbývalo ještě ně-kolik desítek vyučovacích hodin. Pojďte si i vy s námi zavzpomínat na středu 12. června, kdy jsme museli vstávat proklatě brzy.

Jak se svěřit do správných rukouAsi všichni znáte ta krušná rána, kdy

vstáváte na sedm a poté, co se trochu pro-berete a máte pocit, že jsou vaše oči konečně zcela otevřené, je již za vámi čtvrtá vyučova-cí hodina. Když si tento nepříjemný proces představíte s budíkem přetočeným ještě o několik hodin blíže k minulému dni a mís-to do školy se vydáte na nádraží, můžete se ocitnout v ulicích ranní Prahy. Nemusíte být znalci tohoto města nebo s sebou tahat mapu, postačí vám doprovod, jako byl ten náš, který se alespoň tvářil, že ví kam jde. Ni-kdo z nás nemůže vědět, jak tomu doopravdy bylo, ale vzhledem k tomu, že jsme nikde ne-bloudili nebo jsme alespoň nenabyli tohoto dojmu a do Amerického centra, kde se akce konala, jsme dorazili bez problémů a včas, můžeme vám průvodcovské služby paní pro-fesorky Kyjovské a pana profesora Supíka vřele doporučit.

Proč jsme vlastně přijeliV místě konání jsme nejprve uvítali ne-

omezené množství tekutin, které jsme mohli zkonzumovat, následované obdivem taměj-ších toalet. Poté, co naše nadšení z těchto dvou věcí opadlo, jsme se začali zaměřovat také na projekt, kvůli kterému jsme vlastně přijeli. Po přivítání organizátory a inspektor-kou Světové školy herečkou Simonou Babčá-kovou přišla řada také na nás. Každý z žada-telů o certifikát musel během několika minut představit svůj projekt a dosavadní práci na něm. Je nutno uznat, že všechny přítomné školy se chopily svých projektů nejen velmi zodpovědně, ale rovněž kreativně. Také vý-běr témat ostatních škol byl velmi rozmani-tý, někteří se zaměřili na vzdělávání seniorů, jiní zase na čištění řeky v obci. Po prezenta-ci všech projektů proběhla krátká diskuze a poté již následoval zasloužený oběd.

Přišel čas na obědKdyž jsme vstupovali do tohoto projek-

tu, doufali jsme alespoň v obložené chlebíčky, ale místo toho nám byl naservírován výběr exotické africké kuchyně, který nám opravdu příliš nelahodil. Intenzivně jsme přemýšleli,

Karolína Andraková a Veronika Fišerová | Oktáva


21

jak se plných talířů co nejrychleji zbavit. V tanečních nás sice naučili, co udělat s řízkem, který nám upadne na podlahu, ale jak pozbýt tohoto podivného pokrmu, nám nikdo nikdy neřekl, a tak jsme to museli zvládnout po svém. Jelikož byla k dispozici také tortilla, podařilo se nám do ní zbytek jídla úhledně ukrýt a talíř nenápadně odložit na stůl, a to alespoň s výrazem naznačujícím, že se pro něj ještě hodláme vrátit.

Dopady brzkého vstávání Jednou z nevýhod velice brzkého ran-

ního vstávání může být to, že když nastane čas, kdy jste už normálně svěží a připraveni “zakousnout se do problémů”, přepadne vás náhle nezkrotná únava plynoucí ze spánko-vého deficitu. I přes tento handicap jsme se však zvládli, tedy alespoň v rámci možností a našich znalostí k tématu, účastnit diskuze na témata týkající se komplikací uskutečnění našeho projektu. Z posledních sil jsme hrdě převzali diplom a vydali se opět do útrob Pra-hy, abychom mohli se zájmem hledět na ex-pozici muzea Karla Zemana, jehož návštěva byla součástí výhry.

Hon na propiskyKonec školního roku se sice pomalu blížil

a zdálo by se, že po psacích potřebách vzroste zájem až v září, ale my jsme svou touhu vlast-nit nové pisátko nedokázali ovládnout, a tak jsme neváhali a využili čas před odchodem do muzea právě k tomuto zločinu. Několik reklamních propisek se povalovalo na stole

společně s letáčky a bylo jen velmi těžké od-hadnout, zda-li jsou legálně k mání, tedy jest-li si je zájemce může beztrestně odcizit, nebo jsou majetkem organizátorů, kteří je nevá-hají brzy použit. Přece jenom zbavit někoho nápadně případného majetku nám nepřišlo příliš vhodné, a proto jsme zvolili metodu méně krutou a inspirovanou “fintou” našeho bývalé pana prezidenta. Musíme uznat, že měl tenkrát dokonalý plán, protože propisky dodnes šťastně vlastníme, snad se jen brzy nedozvíme z některých médií, že jsme byli pod dohledem kamer.

Vzhůru ke hvězdámDalo by se říci, že jsme muzeem skoro

proletěli. Vyzkoušeli jsme si pár triků, kte-ré Karel Zeman použil při filmování, vzlétli jsme v manuálně ovládaném vznášedlu, se-děli na květině a asi po deseti minutách se ocitli na konci. Byla to krátká prohlídka. Aby-chom načerpali síly na návrat domů, museli jsme se posilnit várkou “tělo rvoucích” kalorií při návštěvě jednoho ze stravovacích podni-ků. Cestu zpět jsme strávili prohlížením su-venýrů získaných od organizátorů projektu, které nám paní profesorka, po dobu stráve-nou ve vlaku, poskytla. Zpět do Havířova jsme již dorazili s pocitem hrdosti, že jsme našemu Gymnáziu pomohli získat značku Světová škola.

FOTO

: K. K

yjov

ská;

A. S

upík


KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT

23

KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT

Šla jsi na gymnázium z vlast-ní iniciativy, nebo Ti bylo dopo-ručeno?

Hlavně rodiče byli pro, abychom si vyzkoušeli přijímací zkoušky. Na václavovické škole jsme byli tři ka-marádi, kteří se na Gymnázium hlá-sili. Dobře jsme se učili, na základ-ce jsme se tak trochu nudili, takže jsme zkusili přijímačky a všichni jsme se tehdy dostali do jedné třídy.

Jaké na Tebe ta léta zpětně vyvolávají vzpomínky?

Nastoupili jsme na Gymnázium jako malé děti do šesté třídy a vy-růstali spolu delší období vlastně

až do dospělosti. Vzpomínám na ta léta vesměs pozitivně.

Mělas vyloženě oblíbený předmět nebo profesora, jehož výklad Tě zaujal?

Bavily mě spíše předměty, jako je matematika nebo fyzika. Ráda ale vzpomínám na pana profesora Petra Šimka, který nás učil zákla-dy společenských věd. Jeho hodiny byly skvělé. Uměl výborně podat učivo a udržet si kázeň. Škoda, že jsme jej neměli i na dějepis…

Dodnes je nepotvrzeným pravidlem, že třídy osmiletého

MARTINA RŮŽIČKOVÁ„O zážitcích z Gymnázia

se mi dodnes zdává.”

Každý rok z naší školy odchází vstříc nadějné budoucnosti desítky cílevědomých lidí. Od pře-dání maturitního vysvědčení se ovšem málokdy dozvíme, zdali dosáhli svých ambicí. Martina Růžičková (Cielecká) nastoupila na naše Gym-názium roku 1993, jakožto studentka primy. Během přátelského posezení mi povyprávěla pár svých studijních zážitků a popsala cestu, kterou prošla od vzdělání až k nynějšímu povolání. Ze studentky milující matematiku se stala mana-žerkou pobočky ostravské banky, má dvě krásné děti a šťastnou rodinu…


24

KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT

studia patří k těm nejlepším na škole, jací jste byli vy?

Byli jsme hodně šikovná třída, protože z ní vyrostlo mnoho schop-ných lidí, kteří se později skvěle uplatnili. O tom svědčí i fakt, že se téměř všichni dostali na vysoké školy. Někteří z nich jsou dnes léka-ři, zubaři, ekonomové, učitelé nebo pracují ve farmacii, dramaturgii atd.

Zůstalo Vám tehdejší přátel-ství?

Po maturitě jsme se scházeli vždy každý rok před Vánoci v Haví-řově, kdy se všichni vraceli z kolejí domů. Později jsme začali pracovat

a rozrůstali se o rodiny, takže ne-zbylo tolik času. Teď už se spolu i s dětmi převážně scházíme třeba v kavárnách s herničkami. Ne všichni ale žijeme v blízkosti Havířova.

Zaryl se ti nějaký zážitek do paměti natolik, že se Ti vrací?

V hlavě mi utkvěl zážitek hned z primy. Tehdy jsme měli dějepis a byli jsme ještě takoví malí, ze všeho vystrašení. Tu hodinu jsme měli ně-kdy odpoledne, zazvonilo a my jsme ve třídě křičeli. Náš profesor do ní vešel, uslyšel kravál a řekl nám, ať si vytáhneme papíry a napíšeme si písemku. Nikdo z ní neměl lepší známku než čtyřku. A on nám ji sa-

Se spolužáky v kvartě, šk. rok 1996-1997

FOTO

: Arc

hiv

M. R

ůžič

kové

25

KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT KOM-ZPRÁVY - ABSOLVENT

mozřejmě počítal. Od té doby jsme byli před každou jeho hodinou poti-chu jako pěny. Jelikož byl pan pro-fesor náladový a občas neměl „svůj den“, zkoušel nás třeba jen z dopl-ňujících otázek pro zvídavé, které byly na okraj pod textem v učebnici a byly opravdu hodně náročné… Za pár let jsme si na něj (i on na nás) pak „zvykli“, ale dodnes se mi o tom občas zdává…

Po dlouhých letech na Gym-náziu přišla maturita, kterou jsi s přehledem zvládla, a pak přijí-mací zkoušky na vysokou školu. Vědělas přesně, co chceš studo-vat a jakou školu si zvolíš?

Určitě jsem věděla, že půjdu spíše na ekonomickou fakultu než třeba na nějaký humanitní obor. Přihlášky jsem si podávala na vyso-ké školy tady v okolí, nechtěla jsem jet studovat nikam daleko. Zkou-šela jsem Vysokou školu báňskou v Ostravě, Ostravskou univerzitu a Obchodně podnikatelskou fakultu v Karviné. Dostala jsem se všude, takže jsem si pak vybrala Obchodně podnikatelskou fakultu podle dopo-ručení mého okolí.

Obor, který sis vybrala, ná-leží do odvětví, jež má pro stu-denty větší budoucnost, nežli humanitní vědy. Jak jsi po stu-diu našla uplatnění?

Už během studia jsem si našla brigádu v bance, kde jsem dělala ad-ministrativní, spíše pomocné práce. Tím jsem tam vlastně získala kon-takty na spoustu lidí. Ihned po stát-nicích jsem absolvovala pohovor u této banky. V té době bohužel pro mě neměli volné místo na pozici, o níž jsem měla zájem. Během prázd-

nin se ale místo náhle uvolnilo, a tak už jsem ani na pohovor znovu jít nemusela. Zavolali mi prostě s tím, že by mě rovnou vzali.

Ale ani život bankéře není stále stereotypní…

Zažili jsme také přepadení. K mé kolegyni přišel na pokladnu pán, který jí na papírku toto přepa-dení oznámil a požadoval peníze. Ona mu peníze vydala i s kouřovou bankovkou, která peníze pak obarví a tím znehodnotí. Samozřejmě se mu tato kouřová bankovka venku aktivovala a zabarvené peníze byly poté nalezeny v blízkém kontejne-ru. Zloděj se ale dodnes nenašel, ač-koliv nebyl nijak maskovaný a jeho podoba byla uveřejněna v médiích.

Říká se, že léta strávená na školách jsou ta nejhezčí, která člověk zažije, jaký na to máš ná-zor?

Nejlepší léta byla asi ta na vy-soké škole. A to z toho důvodu, že jsme se tam sešli dobrá parta, měli jsme školní klub, který jsme navště-vovali. Každý týden se v něm pořá-daly různé akce pro studenty. A na vysoké škole jsem hlavně poznala svého manžela…

Dnes jsi na mateřské dovole-né, těšíš se zpátky do práce?

Ono se říká, že na mateřské do-volené jsi stále jen s dětmi a člověk se už těší do práce, ale já musím přiznat, že se doma rozhodně ne-nudím. Netěším se totiž na to, až se pak vrátím opět do pracovního pro-cesu od rána do večera. Trochu se obávám, abych pak měla na děti čas. Ale snad to nějak všechno zvládne-me.

26

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA

S označením D

Moc se o tom nemluví. Přestože se názor stal poměrně jedno-značným, téma Odsunu Němců

je tiché. Celkem důvěryhodný pohled na věc nám představuje Kateřina Tučková ve svém románu Vyhnání Gerty Schnirch.

Gerta je z bilingvní rodiny. Matka Češka, otec Němec. Během války se díky otcovu mís-tu na úřadě a jeho proříšské politice mají vel-mi slušně. Tenkrát je dobré mít potravinové lístky označené písmenem D. Přestože Gerta nikdy nestála o to být Němkou, spíše naopak tíhla ke své české části, její německé jméno jí zajistilo odsun jako tisícům dalších Němců z Brna. Velice tragicky nám Tučková osvětluje pouť brněnských Němců za smrtí. Ti, kteří ne-zemřeli v pracovních táborech v Brně, zemře-li na cestě z Brna, v Pohořelicích, v táborech pro imigranty v Rakousku. Málo šťastlivcům se podařilo přežít. Těm, kteří našli uplatnění v práci, bylo dovoleno zůstat. Přesto, mrtvý Němec, dobrý Němec.

Tento román se snaží vysvětlit princip kolektivní viny jako nejbolestnější a trvalej-ší než jen samotná událost. Gerta je po celý svůj další život stále brána za méněcennou, protože je Němka. A až po pádu komunismu, ve kterém téma odsunu Němců bylo tabu, se Gerta dočká státní omluvy, alespoň něco. Vy-padá to, jako by ji to mělo přinést útěchu, ale já jako čtenář jsem tomu moc neuvěřila. Nikdo jiný než její generace nechápe, co se v tom po-chodu smrti, jak je odsun nazván, stalo tak zá-važného. To je příčinou rozvrácené generace i uvnitř jedné rodiny. Éra komunismu potlačila

dobu, kdy se o tom lidem ještě chtělo mluvit a kdy se o tom ještě mělo mluvit. Nikoho pak už nezajímali Němci, kteří byli nejspíš dávno po smrti. Možná proto byla Gerta z celé omluvy tak nadšená, možná pak doufala ještě v něco víc.

Román je svižný, zajímavý i jímavý. Kro-mě potěšení z uceleného a hezky vrstveného příběhu si rozšíříte znalosti o česko-němec-ké historii. Možná to není téma aktuální ani atraktivní, ale o to víc se vás dotkne, že jste o něm tak málo slyšeli, vzhledem k jeho suro-vosti.

Vyhnání Gerty Schnirch dostalo oceně-ní Magnesia Litera 2010: Knižní klub Cenu čtenářů a bylo nominováno na Cenu Josefa Škvoreckého aj.

Hana Bouchalová | Oktáva

Kateřina TučkováBrno | 2010

FOTO

: ww

w.k

nihy

.heu

reka

.cz

27

KULTURA - KNIŽNÍ RECENZE KULTURA

Víte, že…

Jan Kolarczyk | Oktáva

… se naše děti možná jednou budou o pavoučích sítích zrána pokropených rosou, dovídat pouze z naučných filmů a knížek? Se zajímavým faktem přišli vědci z německého Kielu. Pavouci podle nich začínají upouštět od spřádání klasických sítí. Tyto sítě obvykle poskytují pavoukům prostředek pro lapání potravy, především tedy létajícího hmyzu. Nicméně upředení takové sítě a její opravy jsou velmi energeticky i časově náročné, což také přimělo tyto osminohé členovce k přechodu na aktivní způsob volného lovu, tedy chytání kořisti „vlastní silou“ bez jakýchkoli sítí. Jak se ukázalo, ke sběru potravy se více než sítě hodí lepivé

váčky na první páru volných nohou, tzv. scopulae, které jsou tvořeny tisíci jemných lepkavých řasinek. Po napřímení jsou tyto štětičky schopné přilnout téměř k jakémukoli podkladu. Tento způsob lovu je efektivnější než spřádání nových sítí a pavouk tak ušetří mnohem více času a energie. Podle vědců jsou tyto štětinky přítomny u 83% volně lovících pavouků, kdežto u těch, co spřádají sítě, je pouze v 1% případů.

Jsme tak očitými svědky evoluce přirozeným výběrem v přímém přenosu, kdy potravní návyky donutily celou skupinu, v tomto případě pavouky, „dovyvinout se“.

Narodila se: 11. 4. 1998 ve znamení berana, jako beran si ale často nepřijdu.

Studovala: Do šesti let škol-ku, na kterou vzpomínám úplně nejraději, do páté třídy základní školu Na Nábřeží a teď jsem tady.

Chtěla by se stát: Mým snem je stát se uznávanou spiso-vatelkou. Protože jsem ale často realistka a tato práce je opravdu jen sen, začala jsem se blíže zajímat o genetiku a řecké a řím-ské dějiny, tak snad nějaká archeoložka.

Ke Komárovi se dostala: Nesmírně dě-kuji Danovi Malíkovi, který mě ke Komárovi spíše dokopal. Konečně mám totiž prostor, kde bych své nápady prezentovala.

Nejraději píše o: Moje nejoblíbenější články jsou ty, u kterých se můžu vyblbnout se slovníkem a fantazií.

Inspiruje se: Já ani vlastně nevím, kdo nebo co mě inspiruje. Při psaní asi jiná významná díla a spisovatelé. V životě se snažím jít si svou cestou a nehledět na ostatní.

Zajímá se o: Zajímám se o mnoho věcí najednou, protože neumím zůstat u jedné věci delší dobu. Co mě ale opravdu drží je je-den internetový projekt, dále pak

fůra sportů a samozřejmě četba. Nejdéle však setrvávám u florbalu, který hraju už osmým rokem a pořád mě to baví!

Obdivuje: Obdivuji všechny lidi, kteří si stojí za svým a nenechají se zviklat. Pak obdi-vuji svého papouška, který je tak tvrdohlavý, až je často na vypuštění.

Tají: Tajím úplně všechno a za všech okolností, nejsem totiž zrovna sdílný typ člo-věka. A když už ano, tajím především tajem-ství svých kamarádů.

redakce nové generaceVeronika Ševčíková se představuje

28

Drahá čočka od Evy a Vaška, aneb pohled do soukromí slavné dvojice

Skoro jako z pohádky„Vše to začalo Havířovem v květech

2012,“ pouští se do svého vypravování Vendula Weissová. „Zpívaly jsme na ná-městí, po nás měla nastoupit velkolepá pěvecká dvojice Eva a Vašek Ševčíkovi,“ přidává se Karolína Vrbová. Jenže nebylo to jen pouhé střídání na pódiu, Karolíně a Vendule se díky této dvojici, populární hlavně díky teleshoppingu mezi staršími lidmi, naskytla pro ně naprosto neuvěři-telná příležitost ke zviditelnění se a získá-ní dalších cenných zkušeností. Byly totiž Evou a Vaškem pozvány do jejich sídla v Klepačově. „Součástí pozvánky byla také možnost nahrát si píseň v jejich studiu SURF,“ vzpomíná Karolína. „Nedovolily jsme si tedy toto pozvání odmítnout a na konci června jsme se vydaly vstříc no-vým zážitkům,“ popisuje Vendula. Jedním dechem ale dodává, že nepřijely s prázd-nou. Evičce daly bonboniéru, Vaškovi zase drahé víno, které mu ale Eva k jejich údivu zabavila hned u dveří. Následova-la společná káva a v prezenční místnosti započala dvouhodinová diskuse o hudbě.

Václav Ševčík diskusi nejen řídil, ale byl i jejím hlavním řečníkem. „Vašek je velmi upovídaný,“ vystihuje Vendula jednu z jeho vlastností. Děvčata zjistila, že hudba, kterou má Václav rád, není pozoruhodně ta, díky níž se svou manželkou proslavili. Jeho žena to popisuje podobně a dodává: „Ta hudba se jen dobře prodává a to je dů-ležité.“Oběd za stovku

Nastal čas oběda a Vašek řekl: „Pojď-te, zvu vás na oběd.“ To přece nemohla Kája s Vendy odmítnout, hlady totiž již téměř šilhaly. Byly ale nervózní, protože chtěly nahrávat. Slavná dvojice pozvala své ovečky do svojí nedaleké hospůdky, kde jim naservírovali jedno z méně oblí-bených jídel — čočku. „Nějak jsme to do sebe nasoukaly,“ přiznává s mírným pře-kvapením nad podávaných jídlem Karolí-na. „Později se ale ukázalo, že nás na ten oběd až tak nezval, vybral si od každého sto korun,“ neskrývá své udivení Vendula.

Procházka na jadran-ské pláži a nahrávání s

Daniel Malík | Kvinta


V tomto vyprávění se dozvíte, jak populární manželský pár, který již prodal statisíce svých hu-debních nosičů, ať už jde o „jadranovky“ nebo další žánry rozdělené dle toho, do kterých částí evropského kontinentu své kousky zrovna zařa-dí, změnil dvou děvčatům z našeho Gymnázia skoro, ale opravdu jen skoro, celý život. Nechte se ponořit do skutečného příběhu z roku 2012, plného exotiky i tradiční čočky.

29


„profíkem“Budova hospody v sobě skrývala i

několik dalších místností k úžasu děvčat plné různých ocenění, která Eva s Vaškem za svou kariéru získali. V dalším pokoji pak objevily luxusně vybavenou posilov-nu. Následovala poobědová procházka po zahradě, jež mnohdy slouží jako prostře-dí k jejich videoklipům, které jsou často z exotického prostředí. A Eva s Václavem takovou exotickou zahradu plnou palem a okrasných jezer vlastní. „Po několika ho-dinách tlachání jsme se konečně přesunu-li do nahrávacího studia, které bylo velmi dobře vybavené,“ zestručňuje vypravová-ní Vendula Weissová. Jedna po druhé za-čaly nahrávat za asistence zvukaře, Vaško-va syna, své studiové nahrávky. „Každá z nás si odvezla minimálně jednu nahranou píseň. Eva s Vaškem nám rovněž přislíbili spolupráci do budoucna,“ zakončuje pří-běh Karolína Vrbová. Obě to, i přes menší nedorozumění během oběda, hodnotí vel-mi kladně, odnesly si nejen nahrávku, ale i spoustu zkušeností.

FOTO

: Mar

ie H

lava

čkov

á

30

KULTURA - SPORT KULTURA - BÁSEŇ

Mladý kádr okolo hrajícího tre-néra Miroslava Matušoviče zahájil podzimní část nového

ročníku Moravskoslezské divize, sk. E nad očekávání dobře. Po čtvrtém kole mají na svém kontě devět bodů a neopakoval se tak každoročně tragický začátek soutěže. O to větší překvapení je, že v letní přestávce opus-tilo Havířov několik zkušených hráčů, jako např. záložník Boris Förster, který zamířil za pracovní nabídkou do zahraničí, nebo ne-otřesitelná brankářská jednička posledních sezón Richard Mrózek. Jejich místa zaujali čerství odchovanci havířovského celku, kte-ří dovršili konce dorosteneckého věku. Dále byl kádr doplněn nadějnými dorostenci, kdy Wojnar nastoupil i v základní sestavě a hlav-ně v prvním kole se v Šumperku dokonce i

střelecky prosadil. V již zmíněném Šumperku Indiáni zvítě-

zili v poměru 3:1. Následovalo domácí utkání proti soupeři, se kterým se havířovští utkali i v přípravě. Valašské Meziříčí dokázali zdolat i v mistrovském zápase, kdy svého soupeře udolali 3:2, přestože v utkání prohrávali. Vý-jezd na hřiště nováčka z Určic, který loni s pře-hledem ovládnul Olomoucký krajský přebor, nevyšel. MFK zde utržilo debakl 4:0. V dalším kole však v domácím prostředí poměrně s přehledem porazili Hranice, a to 3:0.

Celkově lze tedy prozatímní průběh se-zóny pokládat za vydařený. Zda fotbalisté do-stojí svého slibu, že letos o udržení poprvé při svém působení v divizi hrát nebudou, na to si musíme počkat. Zatím to však vypadá docela slibně…

MFK zahájilo sezónu úspěšně

Petr Lukašík | Oktáva

FOTO

: Lib

or P

rist

áš (w

ww

. ind

iani

havi

rov.

cz)

31

KULTURA - SPORT KULTURA - BÁSEŇ

Civilizace. Slovo je to hrůzné.Je jako mor a nemoci různé.

Jako hnis páchne a svědí v ráně.Tak zatni a nastav přívalu rámě.

Jako zeď zastavíme spolu příval...

První z nás zařval, my hned po něm.Za cíl padl generál se šedivým koněm.Vrháme se do nablýskaných štítů řad,divoši s klacky rozdrtili mravy a řád.Civilizaci vyprášíme kožich…

Bitva skončila, vracíme se domů.Vítězný řev duní jako dusot hromů.

Obři se hádají, kdo rozdrtil více hlav,škoda, vypadá to na nerozhodný stav.

Tohle vyřešíme v další pranici…

Žijeme bojem, ztělesněná divokost,primitivní barbaři jsme až na kost,

Rvačky, ženy a moc nedají nám spát,jenom ten nejsilnější zůstane stát.

A ten stane se hlavou tlupy, nás všech…

vřava

Jan Kolarczyk | Oktáva

Nebuď kapitán suchar, přidej se i ty!

[email protected]

Documents

Září 2013