Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta právnická

DIPLOMOVÁ PRÁCE

OBNOVA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ

Plzeň 2012 Eva Zachystalová

2

Západočeská univerzita v Plzni

Fakulta právnická

Katedra trestního práva

Studijní program: Magisterský (M6805)

Obor: Právo (6805T003/0)

DIPLOMOVÁ PRÁCE

OBNOVA TRESTNÍHO ŘÍZENÍ

Autorka: Eva Zachystalová (R07337)

Vedoucí práce: JUDr. Simona Stočesová, Ph.D., LL.M. (katedra trestního práva)

Plzeň 2012

3

Prohlašuji, že diplomovou práci na téma „Obnova trestního řízení“ jsem vypracovala

samostatně a použila pouze uvedených pramenů a literatury.

V Praze, dne 27. 3. 2012

_________________________________

Eva Zachystalová

4

Vřele děkuji vážené JUDr. Simoně Stočesové, Ph.D., LL.M. za vstřícný přístup a cenné

připomínky, které jsem využila při zpracování diplomové práce.

5

OBSAH

OBSAH .................................................................................................................................. 5  1.   ÚVOD .............................................................................................................................................. 6  2.   OBECNĚ O MIMOŘÁDNÝCH OPRAVNÝCH PROSTŘEDCÍCH ............................................. 7  

2.1   Podstata a účel opravného řízení ................................................................................... 7  2.2   Charakteristika mimořádných opravných prostředků ................................................... 8  2.3   Něco málo statistiky .................................................................................................... 10  

3.   PRÁVNÍ ÚPRAVA OBNOVY ŘÍZENÍ ....................................................................................... 11  3.1   Podstata a charakteristické rysy obnovy řízení ........................................................... 11  3.2   Předmět a důvody obnovy řízení ................................................................................. 15  3.3   Subjekty oprávněné podat návrh na obnovu řízení ..................................................... 24  3.4   Vyloučení obnovy ....................................................................................................... 26  3.5   Řízení o návrhu na povolení obnovy řízení (iudicium rescidens) ............................... 29  3.6   Příslušnost soudu ......................................................................................................... 30  3.7   Projednání návrhu na povolení obnovy řízení ............................................................. 34  3.8   Rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení ....................................................................... 35  

3.8.1   Zamítnutí návrhu .................................................................................................. 35  3.8.2   Povolení obnovy řízení ......................................................................................... 37  

3.9   Řízení po povolení obnovy (iudicium rescissorium) .................................................. 42  4.   SROVNÁNÍ SE SLOVENSKOU PRÁVNÍ ÚPRAVOU .............................................................. 53  

4.1   Legislativní úprava ...................................................................................................... 53  4.2   Příklady z judikatury ................................................................................................... 57  

5.   NÁVRHY DE LEGE FERENDA .................................................................................................. 59  6.   ZÁVĚR ........................................................................................................................................... 64  

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 66  SEZNAM ZKRATEK .......................................................................................................... 68  PŘÍLOHA Statistický přehled .............................................................................................. 69  CIZOJAZYČNÉ RESUMÉ .................................................................................................. 70  

6

1. ÚVOD

Obnovu řízení jako téma své diplomové práce jsem si zvolila z důvodů toho, že daná

problematika spadá do rámce opravných prostředků, konkrétně do mimořádných opravných

prostředků, které jsou nezbytnou součástí trestního řízení. Každá lidská činnost, a tudíž i

trestní řízení, se potýká s určitou mírou chybovosti, jelikož errare humanum est. Důležitost

postavení opravných prostředků v trestním řízení (ať už řádných či mimořádných) shledávám

ve významu minimalizace chybovosti v rozhodnutí jednotlivých orgánů činných v trestním

řízení, která má negativní dopad na spravedlivé rozhodování, s čímž je pochopitelně úzce

spjato samotné naplnění smyslu trestního řízení a jeho účelu. Významnou roli zde hraje fakt,

že podstata opravného řízení spočívá ve zvýšení garance, že rozhodování orgánů činných

v trestním řízení bude zcela v souladu s požadavkem legality. I když je úprava mimořádných

opravných prostředků zařazena na konci trestního řádu, jsou podle mého názoru jednou

z nejdůležitějších součástí trestního řízení, protože i jako kontrolní faktor zaručují

poskytování rovnocenných podmínek, potažmo správná a spravedlivá rozhodnutí.

Opravná řízení mají svá specifická pravidla, která vycházejí ze základní zásady

trestního řízení tak, aby bylo v určitých případech dosaženo účelu tohoto institutu. Opravné

řízení poskytuje možnost, aby rozhodnutí bylo (většinou vyšším orgánem) přezkoumáno a pro

případ nesprávnosti zrušeno. O tomto bodu pojednává samotný článek 14 odst. 5 Paktu

o občanských a politických právech: "Každý, komu bylo dokázáno, že se dopustil trestného

činu, má právo, aby důkazy a rozsudek byly přezkoumány vyšším soudem."

U opravného řízení se uplatňuje především zásada materiální pravdy, což má za

následek ochranu občanů před eventuálními následky chybných rozhodnutí. Bezprostřední

účel opravného řízení je reparační, tzn., že v zájmu konkrétního účastníka je náprava

rozhodnutí, kterého se týká. Pokud hovoříme v širším smyslu o cíli opravného řízení, můžeme

zkonstatovat, že tento institut zajišťuje správnost a jednotnost výkladu zákona a má též

pozitivní vliv na činnost orgánů činných v trestním řízení.1

Ze srovnání naší právní úpravy mimořádných opravných prostředků s právními

úpravami Itálie, Rakouska, Švédska, Francie a USA vyplývá, že ve všech těchto zemích je

1 Srov. NOVOTNÝ, F., SOUČEK, J. Trestní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 311 ISBN 978-80-7380-237-0.

7

obnova řízení mimořádným opravným prostředkem.2

Ve své diplomové práci se zaměřím na komparatistiku obnovy řízení v trestním řízení

České republiky a Slovenské republiky. Můj výběr slovenského trestního řádu byl ovlivněn

skutečností, že mezi oběma trestními řády byly a jsou drobné nuance, které mohou být pro

oba dva státy inspirujícími, a také důvod, že jsem si chtěla vytvořit ucelenou představu

o platné právní úpravě obnovy řízení na Slovensku.

Ve své diplomové práci využiji metodu judikaturního rozboru, díky čemuž bych chtěla

lépe porozumět úskalím a vypozorovat konsekvence, které jsou s obnovou v trestním řízení

spojeny. Za cíl si kladu vypozorovat kritické body současné právní úpravy a pokusit se

zhodnotit daný stav či navrhnout změny do budoucna.

2. OBECNĚ O MIMOŘÁDNÝCH OPRAVNÝCH PROSTŘEDCÍCH

2.1 Podstata a účel opravného řízení

Trestní řízení se skládá z několika na sebe navazujících stádií upravených trestním

řádem. Opravné řízení není obligatorní součást, protože závisí na vůli oprávněné osoby. Jeho

podstata a smysl spočívá ve zvýšení záruk zákonnosti a spravedlivosti postupu a rozhodnutí

orgánů činných v trestním řízení, aby nevznikaly jakékoli důvodné pochybnosti o správnosti

rozhodnutí, a pokud vzniknou, aby případné nedostatky byly odstraněny. V trestním řízení

jsou leckdy řešeny složité skutkové či právní otázky, proti sobě v něm stojí dvě strany

s protichůdnými zájmy a odlišným náhledem na výklad a použití právních norem a na

správnost postupu nebo rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení. Vždy proto existuje

možnost jeho pochybení.

Účel opravného řízení spočívá ve zjištění a posouzení zda rozhodnutí napadené

opravným prostředkem vychází z dostatečně zjištěného skutkového stavu, jestli při jeho

zjišťování bylo postupováno v souladu se zákonem, zda při jeho posouzení byly použity

odpovídající právní předpisy.

Teorie trestního procesního práva a odborná literatura uvádí trojí účel opravného

řízení. Všeobecný účel sleduje vzájemné prověření zákonnosti a správnosti postupu 2 Viz. SOTOLÁŘ, A., ŠÁMAL, P., SOVÁK, Z. K řízení o opravných prostředcích v trestních věcech. Právní rozhledy. 1997, č. 5, s. 241-242.

8

jednotlivých orgánů činných v trestním řízení a zajištění co nejúčinnější ochrany zákonných

zájmů a práv obviněného a dalších osob zúčastněných na trestním řízení a dále zjištěný

trestný čin v souladu se zákonem právně kvalifikovat a uložit obžalovanému přiměřený trest.

Širším účelem se rozumí to, že slouží jako prostředek prověřování rozhodovací činnosti

prvoinstančních orgánů orgány vyššího stupně, čímž umožňuje rozbor dosavadní rozhodovací

praxe, zevšeobecňování takto získaných poznatků a sjednocování výkladu a aplikace právních

předpisů. Bezprostřední účel spočívá v přezkoumání konkrétního napadeného rozhodnutí,

nápravě jeho eventuálních skutkových či právních vad, případně vad řízení napadenému

rozhodnutí předcházejícího, pokud mohly mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

V přezkumném řízení zpravidla přezkoumává orgán vyššího stupně rozhodnutí orgánu

nižšího, proto by vyšší instance měla být lépe vybavena, zejména z hlediska personálního ve

smyslu kvalifikace, právní erudice a zkušenosti.

2.2 Charakteristika mimořádných opravných prostředků

Mimořádné opravné prostředky jsou opravné prostředky směřující proti rozhodnutím v

právní moci. Význam těchto institutů trestního procesního práva spočívá v tom, že sledují

dodržování zákonů a jiných právních předpisů, správný a spravedlivý výkon trestního

soudnictví, posilování zákonnosti a ochranu zákonem garantovaných práv a svobod občanů.

I přesto, že soudy a ostatní orgány činné v trestním řízení jsou vybaveny náležitými

pravomocemi a mají postupovat podle příslušných právních předpisů, zejména trestního řádu,

který upravuje trestní řízení tak, aby byly trestné činy a jejich skuteční pachatelé náležitě

zjištěni a potrestáni, přičemž poskytuje i množství záruk k zajištění tohoto cíle, nelze vyloučit,

že v konkrétním případě nabude právní moci rozhodnutí, které nebude splňovat přísné

požadavky na zákonnost, správnost a spravedlivost trestního rozhodnutí vyžadovaného

v právním státě. Proto každý demokratický stát upravuje v rámci svého právního řádu kromě

řádných opravných prostředků také další opravné prostředky, které je možno použít i poté, co

nabylo meritorní rozhodnutí právní moci a nezřídka bylo též zcela nebo zčásti vykonáno.3

Označování těchto prostředků jako mimořádné konvenuje jejich mimořádným

vlastnostem. Mimo běžný rámec opravného řízení jsou totiž schopny vyvolat nové řízení

3 Viz ŠÁMAL, Pavel. Opravné prostředky v trestním řízení: stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Praha: C.H.Beck, 1999. s.27. ISBN 80-7179-249-7.

9

o věci již rozhodnuté, které může vyústit ve změnu předchozího meritorního rozhodnutí.

Z individuálního pohledu mimořádným opravným prostředkem je procesní úkon

oprávněné osoby učiněný po právní moci napadeného rozhodnutí, jehož podáním zákon

takové osobě výjimečně v přesně vymezeném a zpravidla omezeném rozsahu umožňuje

domoci se přezkoumání vydaného soudního rozhodnutí orgánem k tomu zákonem určeným a

dosáhnout tak v případě úspěchu, zpravidla po provedené dalšího řízení, vydání rozhodnutí

jiného nebo alespoň nového projednání orgánem prvního stupně nebo výjimečně orgánem

druhého stupně či jiným orgánem činným v trestním řízení.4

Z obecného hlediska jsou schopny narušit a změnit onu rozhodnutím přisuzovanou

nezměnitelnost a stabilitu nutnou pro vznik a udržení právních vztahů. Zároveň ji tím však

narušují, a proto je k těmto opravným prostředkům třeba přistupovat jen za splnění

mimořádných podmínek, kde rozhodnuté, nebo řízení mu předcházející trpí takovými vadami,

že setrvání na právní moci rozhodnutí by znamenalo vážné ohrožení správného a

spravedlivého rozhodování.5

V zájmu vlastního cíle trestního procesu je proto nutné pro napadnutelnost rozhodnutí

stanovit určité hranice.

Toto omezení vyplývá i z ústavního rámce opravných prostředků, které jsou výjimkou

ze zásady ne (non) bis in idem, která je formulována v čl. 40 odst. 5 LPS, který stanoví, že

nikdo nemůže být trestně stíhán za čin, pro který již byl pravomocně odsouzen nebo zproštěn

obžaloby, přičemž tato zásada výslovně podle dikce tohoto ustanovení nevylučuje uplatnění

mimořádných opravných prostředků v souladu se zákonem. Výjimka z uvedené zásady musí

být odůvodněna výrazným zájmem na odstranění takových vad, které ohrožují zásady

spravedlivého a řádného zákonného procesu.6

V našem trestním řádu jsou zakotveny tři mimořádné opravné prostředky, a to

dovolání, stížnost pro porušení zákona a obnova řízení. Lze jimi brojit proti vadám

4 Viz. ŠÁMAL, Pavel. Opravné prostředky v trestním řízení: stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Praha: C.H.Beck, 1999. s.7. ISBN 80-7179-249-7.

5 Viz. RŮŽEK, Antonín. Trestní právo procesní. Praha: Karolinum, 1997. s.116. ISBN 80-7184-207-9.

6 Srov. srov. čl. 8 odst. 2 a čl. 36 LPS a § 2 odst. 1 tr. ř. a též . ŠÁMAL, Pavel. Opravné prostředky v trestním řízení: stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Praha: C.H.Beck, 1999. s.6. ISBN 80-7179-249-7.

10

skutkovým i právním.

Smyslem dovolání je náprava zásadních právních vad napadeného rozhodnutí. Je

označováno jako formalizovaný, centralizovaný opravný prostředek, protože může být

podáno jen úzkým okruhem osob, z taxativně uvedených důvodů, proti pravomocnému

meritornímu rozhodnutí soudu druhého stupně, ve prospěch či neprospěch konkrétního

obviněného.

Centralizovaným opravným prostředkem je i stížnost pro porušení zákona. Slouží

zejména k nápravě právních vad pravomocných rozhodnutí (včetně jim předcházejících

řízení) soudu nebo státního zástupce.

Prostřednictvím obnovy řízení je možno zhojit skutkové vady v konkrétním řízení

s cílem dosáhnout změny původního, obnovou napadeného rozhodnutí.

2.3 Něco málo statistiky

Co se týče statistických údajů od Ministerstva spravedlnosti, řídila jsem se daty, která

se odvíjejí od počtu osob a od počtu věcí. Ministerstvo eviduje údaje o obnově v trestním

řízení od roku 2009. Do celkového počtu jsem zahrnula i počet podání návrhů na obnovu

řízení, které nebyly vyřízeny koncem předešlého období (tj. minulého kalendářního roku).

Za rok 2009 bylo podle počtu věcí podáno u krajských soudů 59 návrhů na obnovu

řízení, z toho byla v jednom případě povolena obnova řízení a zároveň v jednom případě věc

vrácena státnímu zástupci. Počet zamítnutých návrhů byl 28. U okresních soudů bylo v témže

podáno 591 návrhů na obnovu řízení, z toho povoleno 234, zamítnuto 187.

Za rok 2010 bylo u okresních soudů podáno 605 návrhů na obnovu řízení, povoleno

208 (z toho 2 věci byly zároveň vráceny státnímu zástupci k došetření), zamítnuto 323.

U krajských soudů podáno 116 návrhů, v žádném případě povoleno, zamítnuto u 74 věcí.

U okresních soudů ke stavu do 30. 6. 2011 bylo podáno 245 návrhů, povoleno bylo 99

(z toho zároveň jedna vrácena státnímu zástupci), zamítnuto bylo 129. U krajských soudů

bylo do té doby registrováno 46 návrhů, zatím žádná nepovolena a v 39 případech návrh

zamítnut.

Za rok 2009 bylo podáno podle počtu osob podáno u okresních soudů 630 návrhů na

11

povolení obnovy, povoleno 208, zamítnuto 179. U krajských soudů bylo podáno 58 návrhů,

v jednom případě byla obnova řízení povolena a zároveň věc vrácena státnímu zástupci,

zamítnuto 28.

Za rok 2010 bylo celkově u okresních soudů podáno 627 návrhů na obnovu řízení,

z toho bylo povoleno 187, zamítnuto 311. U krajských soudů bylo v témže roce podáno

celkem 139 návrhů na obnovu řízení, z toho u nikoho nebyla povolena, 85 zamítnuto.

Do období 30. 6. 2011 bylo doposud u okresních soudů podáno 244 návrhů na

obnovu řízení, z toho bylo povoleno 83, zamítnuto 124. U krajských soudů ke stavu 30. 6.

2011 je evidováno 46 návrhů na obnovu řízení, z toho nebyla nikomu povolena, 39 zamítnuto.

V roce 2010 bylo nejvíce povoleno obnov řízení u paragrafů zákona č. 140/1961 Sb., a

to u § 247 (krádež), § 180d (řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění), § 171

(maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání).

Pro srovnání, dle informací od Ministerstva spravedlnosti Slovenské republiky, v SR

bylo v roce 2010 vynesených 27 pravomocných rozsudků následujících po povolení obnovy

řízení a v prvním půlroce 2011 bylo těchto rozhodnutí 12. Pro Slovenskou republiku se ni

však nepodařilo získat údaje v obdobné struktuře, jak jsou výše uvedené pro ČR a naopak, pro

ČR není k dispozici údaj o počtu rozhodnutí následujících po povolení obnovy řízení.

Z výše uvedených statistických údajů od Ministerstva spravedlnosti vyplývá, že počet

návrhů na povolení obnovy řízení nemá s přibývajícími roky nikterak stoupající či klesající

tendenci. Pokud budu srovnávat podle paragrafů, uvedené trestné činy se vyskytovaly

nejhojněji i v předešlých letech.

3. PRÁVNÍ ÚPRAVA OBNOVY ŘÍZENÍ

3.1 Podstata a charakteristické rysy obnovy řízení

Obnova řízení je mimořádný opravný prostředek, který je možno podat proti některým

pravomocným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení, jimiž skončilo trestní stíhání.

Jejím smyslem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních, na kterých spočívá obnovou

napadené rozhodnutí, za situace kdy příčiny takových nedostatků vyšly najevo po nabytí

právní moci napadeného rozhodnutí a kdy tyto příčiny mají původ v nových skutečnostech

nebo nových důkazech. Je prostředkem způsobilým prolomit nezměnitelnost a závaznost

12

rozhodnutí.

Účel řízení o povolení obnovy původního řízení, které bylo skončeno pravomocným odsuzujícím rozhodnutím, sleduje odstranění justičního omylu. Veřejný zájem na správném, a proto i spravedlivém trestněprávním rozhodnutí stojí nad veřejným zájmem na právní jistotě, ztotožněné s pravomocným, a proto zásadně nenapadnutelným původním rozhodnutím. Řízení o povolení obnovy v souladu s aprobací provedenou ústavním pořádkem prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek.7

Úprava obnovy řízení (na rozdíl od stížnosti pro porušení zákona) není vybudována na

revizním principu. Nedochází k posuzování zákonnosti a odůvodněnosti původního

rozhodnutí.

Soudní praxe zaznamenala případ, kdy obviněný byl rozsudkem Okresního soudu v J.

ze dne 6. 10. 1998 uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, byl odsouzen

k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců se zařazením do

věznice s dozorem, za současného zrušení výroku o trestu z trestního příkazu Okresního

soudu v H. ze dne 23. 6. 1997. Proti výroku o trestu ministr spravedlnosti podal ve prospěch

obviněného k Nejvyššímu soudu stížnost pro porušení zákona (v ust. § 2 odst. 6 tr. ř. ve

vztahu k ust. § 35 odst. 2 tr. zák.) odůvodněnou tím, že obviněný byl v minulosti kromě

odsouzení trestním příkazem Okresního soudu v H. odsouzen i rozsudkem téhož soudu ze dne

7.4.1998 rovněž pro trestný čin porušování autorského práva a byl mu uložen souhrnný trest

odnětí svobody v trvání pěti měsíců se zařazením do věznice s dozorem, přičemž byl zrušen

výrok o trestu z trestního příkazu tamního soudu; Okresní soud v J. měl proto v rámci

ukládání souhrnného trestu správně zrušit výrok o uložení souhrnného trestu z rozsudku

Okresního soudu v H. ze dne 7. 4. 1998. Obviněnému měl být za veškerou trestnou činnost, za

níž byl jednotlivě odsouzen uložen jediný souhrnný trest, a nikoli tresty dva, jak se

v konkrétním případě stalo. Stížnostní soud vyšel ze zjištění, že téměř souběžně s trestním

řízením ve věci Okresního soudu v H. probíhalo s obviněným trestní řízení u Okresního soudu

v J. pro skutek, kterého se dopustil před doručením trestního příkazu Okresního soudu v H.,

proto i tento trestný čin byl spáchán ve vícečinném souběhu. Okresní soud v J. o odsouzení

obviněného (ten se o jeho existenci v hlavním líčení nezmínil) rozsudkem Okresního soudu

v H. nevěděl (ani vědět nemohl), neboť takové odsouzení nebylo v rejstříku trestů evidováno.

Uzavřel, že Okresní soud v J. se porušení zákona v ust. § 2 odst. 5, 6 tr. ř. nedopustil a fakt, že

7 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08.

13

obviněný byl v jiné trestní věci pravomocně odsouzen, resp. předchozí odsouzení obviněného

rozsudkem Okresního soudu v H. je z hlediska úvah o ukládání trestu významnou novou

skutečností ve smyslu § 278 odst. 1 tr. ř. Stížnost pro porušení zákona po projednání ve

veřejném zasedání zamítl.

V případě, kdy je možné odstranění vad pravomocných rozhodnutí docílit jak prostřednictvím návrhu na povolení obnovy řízení, tak prostřednictvím stížnosti pro porušení zákona, je třeba pro nápravu vad přednostně využít institutu obnovy řízení, jež respektuje v širším rozsahu základní otázky trestního řízení a ve větší míře umožňuje také naplnit základní účel opravného řízení, jímž je náprava vadného rozhodnutí, a to ve vztahu ke stížnosti pro porušení zákona hospodárněji a rychleji.8

Soud z podnětu návrhu na obnovu řízení jen zjišťuje, zda vyšly najevo skutečnosti

nebo důkazy dříve neznámé, které by mohly ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již

dříve odůvodnit jiné rozhodnutí o vině nebo trestu. Skutečností dříve příslušnému orgánu

neznámou je objektivně existující jev, který v téže věci nebyl dokazován, ale může mít vliv na

zjištění skutkového stavu v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Za skutečnosti soudu dříve

neznámé nelze považovat ty, které nalézací soud v původním řízení nebral v úvahu, neboť je

nepovažoval za podstatné. Názor nalézacího soudu ohledně relevance takových skutečností a

důkazů nemůže být korigován v řízení o povolení obnovy řízení. Soud je oprávněn zabývat se

jen těmi výroky, u kterých se navrhovatel obnovy řízení domáhá. Z toho však zároveň

vyplývá, že nelze povolit obnovu řízení u těch výroků přezkoumávaného rozhodnutí,

u kterých nejsou uvedené podmínky splněny, i když se navrhovatel také ohledně nich

povolení obnovy domáhá.9

Nezbytnou podmínkou obnovy řízení je i totožnost skutku a téže osoby (§ 277 věta

první tr. ř.). Nově uplatňované skutečnosti či důkazy se musí týkat stejného skutku, který je

předmětem obnovou napadeného pravomocného rozhodnutí. Podstata skutku je určována

účastí obžalovaného na určité události popsané v obžalobě, ze které vyšel následek porušující

nebo ohrožující společenské zájmy chráněné trestním zákonem; totožnost skutku bude

zachovaná, když bude zachovaná totožnost jednání nebo následku.

V minulosti byl řešen případ, kdy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v T. ze

8 Srov. usnesení NS ČR ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 4 Tz 224/2003.

9 Srov. R 32/92. In: Souhrnný rejstřík ke sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 1962-1992: k rozhodnutím a stanoviskům ve věcech trestních. Nejvyšší soud: Kodex, 1994, s. 139.

14

dne 9. 10. 1978 byli obvinění manželé zproštěni obžaloby, a to obviněný pro trestný čin

krádeže a obviněná pro trestný čin podílnictví. Jejich trestná činnost měla spočívat v tom, že

obviněný odcizil peněženku s částkou 2 600 Kč, z nichž obviněná od manžela převzala částku

2 000 Kč, ačkoli věděla, že ji odcizil. Na základě provedeného dokazování soud zjistil, že

obviněný manžel místo zmocnění se peněz poškozeného na sebe převedl část peněz

odcizených jeho obviněnou manželkou a naopak. Dovodil, že skutek, pro který byli obvinění

žalováni, nelze po změně skutkového stavu překvalifikovat na jiný trestný čin, aniž by se

porušila totožnost skutku. Generální prokurátor ČSR podal proti tomuto rozsudku

v neprospěch obviněných stížnost pro porušení zákona s námitkou, že k zachování skutku

postačí, jestliže jednání vylíčené v obžalobě a jednání po změnách zjištěných v hlavním líčení

jsou alespoň částečně totožná; totéž platí, pokud jde o následek. Nejvyšší soud ČSR stížnost

shledal důvodnou a dospěl k závěru, že následek nelze ztotožnit s účinkem, kterým je změna,

jež se děje na hmotném předmětu útoku. Předmět útoku, pokud jím je věc (peníze), je

materiálním objektem konkrétního společenského vztahu a umožňuje identifikovat tento

vztah. Jestliže se sice jednání pachatele změnilo, ale porušuje tentýž konkrétní společenský

vztah, i když příp. jiným způsobem, je zachována totožnost následku, a tedy i totožnost

skutku. Není narušena ani změnou v právním posouzení, neboť soud není vázán právním

posouzením skutku v obžalobě. Okresnímu soudu tak nic nebránilo v tom, aby při zachování

procesních pravidel uznal každého z obviněných vinným jiným trestným činem, než pro který

byl obžalován. Proto stížností napadený rozsudek zrušil a Okresnímu soudu v T. přikázal, aby

věc obviněných znovu projednal a rozhodl.

K zachování totožnosti skutku postačí totožnost jednání nebo totožnost následku. Je-li obviněný stíhán proto, že se zmocnil cizí věcí krádeží, popř. loupeží, je zachována totožnost následku, jestliže se zjistí, že se věci sám nezmocnil, ale že tuto věc, odcizenou, popř. uloupenou jinou osobou nebo to, co bylo za tuto věc získáno, na sebe převedl, tedy že se nedopustil trestného činu krádeže, popř. loupeže, ale trestného činu podílnictví. Naopak, je-li obviněný stíhán proto, že převedl na sebe věc, kterou odcizila jiná osoba, je zachována totožnost následku a tím i totožnost skutku, jestliže se zjistí, že obviněný na sebe věc nepřevedl, ale sám ji odcizil, tedy že nespáchal trestný čin podílnictví, ale trestný čin krádeže, popř. loupeže.10

Dalším předpokladem povolení obnovy je, že některým z níže uvedených způsobů

skončilo trestní stíhání (§ 12 odst. 10 tr. ř.).

10 Viz. rozhodnutí NS ČSR ze dne 25. 1. 1979, sp. zn. 5 Tz 2/79 (ASPI č. JUD2215CZ).

15

3.2 Předmět a důvody obnovy řízení

Návrhem na obnovu řízení lze napadnout pouze taxativně stanovená pravomocná

rozhodnutí (§ 277, § 278 tr. ř.) soudu (i Nejvyššího soudu o dovolání a stížnosti pro porušení

zákona) nebo státního zástupce, a to odsuzující nebo zprošťující rozsudek, trestní příkaz,

usnesení o zastavení trestního stíhání, usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,

usnesení schválení narovnání a usnesení o postoupení věci jinému orgánu. Okruh těchto

pravomocných rozhodnutí nemůže být výkladem rozšiřován.

Prostřednictvím podání návrhu na povolení obnovy řízení by bylo možno opravit

nesprávný údaj o totožnosti obviněného v trestním řízení, a to tam, kde záměna totožnosti

obviněného měla vliv na právní poměry obviněného v trestním řízení (pozitivní nebo

negativní), ať už po stránce procesní či hmotněprávní, a současně pokud by tyto důsledky

zakládaly některý z konkrétních důvodů pro obnovu řízení.11

U pravomocného rozsudku a trestního příkazu (který má podle § 314 odst. 5 tr. ř. věci

povahu odsuzujícího rozsudku) je obnova řízení přípustná ve vztahu k výroku o vině

(o trestném opatření u mladistvého), o trestu a o přiznaném nároku na náhradu škody.

Důvodem pro povolení obnovy řízení nemůže být okolnost, že nebyly splněny podmínky pro

vydání trestního příkazu záležející ve spolehlivě prokázaném skutkovém stavu věci (§ 314e

odst. 1 tr. ř.), pokud vyplývala ze skutečností a důkazů známých již v době rozhodování

soudu.12

Obnovu řízení nelze povolit, týká-li se jen výroku, jímž byl poškozený se svým

nárokem na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních nebo na řízení před

jiným příslušným orgánem (§ 229 tr. ř.), dále týká-li se jen výroku o ochranném opatření

(§ 71 tr. zák.), a to ani výroku o zabrání věci zúčastněné osobě (§ 42 tr. ř.). Není však

vyloučeno zrušení těchto výroků, je-li v rámci povolení obnovy zrušen výrok o vině (srov.

ustanovení § 284 odst. 2, § 285 tr. ř.).13 Výrok o zabrání věci může být obnovou řízení dotčen

jen v mezích beneficia cohaesionis, protože stejně jako poškozený, ani zúčastněná osoba není

11 Srov. stanovisko Nejvyšší státní zástupkyně poř. č. 5/2004. Stanovisko ke sjednocení výkladu zákonů a jiných právních předpisů k postupu při opravě údajů o totožnosti obviněného v trestním řízení

12 Viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5. 1. 1995 , sp. zn. 4 To 968/94.

13 Srov. JELÍNEK, Jiří. Trestní právo procesní: po novele trestního řádu účinné od 1.1.2004. 3. vyd. Praha: Eurolex Bohemia, 2003. ISBN 80-86432-58-0.

16

oprávněna sama podat návrh na obnovu řízení.

U pravomocných usnesení o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení

trestního stíhání, o schválení narovnání spojeného se zastavením trestního stíhání je obnova

řízení přípustná ve vztahu k výroku o zastavení trestního stíhání. V případě usnesení o

postoupení věci tomu kterému orgánu může návrh na obnovu řízení směřovat jen proti výroku

o tom, že se věc postupuje tomu kterému orgánu s podezřením na spáchání přestupku,

případně kárného provinění.

Zákonnou dikci "důvody k zastavení" je třeba vykládat tak, že se tím myslí konkrétně

ty důvody, které jsou uvedeny v usnesení o zastavení trestního stíhání, a zákonnou dikci "je

na místě v řízení pokračovat" tak, že se tím myslí i případy, kdy pokračování trestního stíhání

vede nakonec k jeho opětovnému zastavení, ale z jiného důvodu, než je důvod uvedený ve

výroku původního usnesení o zastavení trestního stíhání. Pokud jde o obnovu řízení, které

skončilo pravomocným zprošťujícím rozsudkem (§ 278 odst. 1 tr. ř.), uznává judikatura

možnost obnovy, jestliže nové skutečnosti či důkazy mohou vést ke zproštění obžaloby

z důvodu, který je pro obviněného příznivější. Nejvyšší soud nepokládá za správné, aby se při

posuzování důvodů zastavení trestního stíhání v rámci zkoumání podmínek obnovy řízení

uplatňoval odlišný princip:

Ustanovení § 278 odst. 2 tr. ř. není možné vykládat tak, že obnova řízení, které skončilo pravomocným usnesením o zastavení trestního stíhání, nepřichází v úvahu, jestliže je zjevné, že by pokračování v trestním stíhání vedlo k jeho opětovnému zastavení, a že by se nové usnesení o zastavení trestního stíhání opíralo pouze o jiný důvod, což souvisí s tím, že důvody zastavení trestního stíhání jsou určitým způsobem hierarchizovány v tom smyslu, že z hlediska otázky, nakolik je ten který důvod obviněnému příznivý, je mezi nimi rozdíl a je nutné respektovat právo obviněného na to, aby v případě, kdy se trestní stíhání zastavuje, se tak stalo z důvodu, který je pro něho nejpříznivější.14

Určité nejasnosti se vyskytly u obnovy řízení skončeného usnesením státního zástupce

o podmíněném zastavení trestního stíhání. Státní zástupce Městského státního zastupitelství

v B. usnesením ze dne 6. 4. 1999 podle § 307 odst. 1 tr. ř. podmíněně zastavil trestní stíhání

obviněných B. a G. Pro pokus trestného činu krádeže, jehož se dopustili dne 24. 2. 1999,

zkušební doba byla každému z nich stanovena na dobu patnácti měsíců, usnesení nabylo

právní moci dne 29. 6. 1999. Dne 9. 3. 2000 podal v této věci návrh na povolení obnovy řízení

14 Viz. rozsudek NS ČR ze dne 27.4., sp. zn. 7 Tz 82/2000.

17

odůvodněný zjištěním, že v době rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání nebylo

orgánům činným v trestním řízení známo, že titíž obvinění spáchali v době od 30. 9. 1998 do

11. 1. 1999 další tři útoky proti majetku, obvinění pro tuto trestnou činnost bylo vzneseno dne

6. 5. 2000, dne 16. 6. 2000 byla podána obžaloba. Protože v tomto stadiu řízení bylo shledáno,

že všechna vloupání naplňují skutkovou podstatu jediného pokračujícího trestného činu,

nebylo v trestním řízení po podání obžaloby pokračováno, a státní zástupce podal návrh na

povolení obnovy řízení ve věci, v níž bylo trestní stíhání podmíněně zastaveno. Městský soud

v B. usnesením ze dne 18. 4. 2000 tento návrh podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl pro

nenaplnění důvodů podle § 278 odst. 3 tr. ř., když usnesení o podmíněném zastavení trestního

stíhání není usnesením o zastavení trestního stíhání ve smyslu § 172 tr. ř., je pouze

rozhodnutím mezitímním a až pravomocné rozhodnutí o tom, že se obviněný ve zkušební

době osvědčil nebo marné uplynutí lhůty stanovené v § 308 odst. 2 tr. ř. (jednoho roku od

uplynutí zkušební doby, v níž nebylo bez viny obviněného rozhodnuto o jeho osvědčení) má

za následek účinky zastavení trestního stíhání. Ministr spravedlnosti ČR podal proti tomuto

usnesení stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněných s tím, že napadené rozhodnutí

vytvořilo situaci bránící orgánům činným v trestním řízení vést o jediném, byť pokračujícím

skutku, jedno řízení a učinit jedno meritorní rozhodnutí, a kdy nelze objasnit skutečný rozsah

spáchaného skutku; protože rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stalo

pravomocným a za současného stavu nejsou dány podmínky k pokračování v trestním stíhání

ve smyslu ust. § 308 odst. 1 tr. ř., nelze účelu zákona dosáhnout jinak než povolením obnovy

řízení. Nejvyšší soud stížnost pro porušení zákona odmítl, ztotožnil se s argumentací jí

napadeného usnesení a vyslovil následující závěr:

Obnova řízení podle § 277 a násl. tr. ř. je na rozdíl od jiných opravných prostředků přípustná jen proti zákonem výslovně stanovenému okruhu pravomocných rozhodnutí, který nemůže být výkladem rozšiřován, a proto návrh na obnovu řízení lze podat jen proti usnesení o osvědčení obviněného či pokračování v trestním stíhání učiněnému podle § 308 odst. 1 tr. ř. ve spojení s usnesením o zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., přičemž proti samotnému usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 tr. ř., které neznamená konečné vyřešení věci, tj. v průběhu zkušební doby, není návrh na obnovu přípustný.15

Důvody obnovy řízení jsou podle trestního řádu vztahovány k jednotlivým druhům

shora uvedených rozhodnutí (nové skutečnosti nebo důkazy a trestný čin některého z orgánů

činných v trestním řízení), další skupinu (nález Ústavního soudu, kterým byl zrušen právní 15 Viz. usnesení NS ČR ze dne 21.12.2000, sp. zn. 4 Tz 255/2000.

18

předpis nebo jeho část) upravuje zvláštní zákon. Ve vztahu k pravomocnému rozsudku jsou

důvody vymezeny jako skutečnosti nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by mohly samy

o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými už dříve odůvodnit jiné rozhodnutí

o vině, o přiznaném nároku na náhradu škody, nebo pokud by původně uložený trest na

základě těchto skutečností nebo ve světle nových důkazů byl ve zjevném nepoměru ke stupni

společenské nebezpečnosti činu pro společnost nebo poměrům pachatele, nebo byl-li by

uložený druh trestu ve zřejmém rozporu s jeho účelem. Ve vztahu k pravomocnému usnesení

soudu o zastavení trestního stíhání se lze domáhat obnovy řízení, vyjdou-li najevo skutečnosti

nebo důkazy soudu dříve neznámé, které by samy o sobě nebo ve spojení s takovými

známými už dříve, mohly vést k závěru, že důvody k zastavení trestního stíhání zde nebyly

dány, a bylo by tak namístě v původním řízení pokračovat. Z logiky věci, kdy takové

„novoty“ mohou vést jen k závěru o neopodstatněnosti zastavení trestního řízení vyplývá, že

v tomto případě jde o důvod obnovy svědčící výlučně v neprospěch obviněného. Vyjdou-li

najevo skutečnosti či důkazy dříve neznámé, v důsledku jejichž vyhodnocení by bylo možno

dospět k závěru, že zde nebyly dány podmínky k zastavení trestního stíhání, ve kterém mělo

být pokračováno, a následně proti obviněnému byla podána obžaloba, je namístě postup

obnovením řízení proti pravomocnému usnesení státního zástupce o zastavení trestního

stíhání. Zvláštním důvodem obnovy řízení je postup proti pravomocnému, ale dosud ne zcela

vykonanému rozsudku vydaného na základě právního předpisu, který byl následně v řízení

u Ústavního soudu zcela nebo zčásti zrušen.

Z hlediska obnovy řízení jsou novými skutečnostmi takové, které vyšly nově najevo,

které nebyly známé orgánu činnému v trestním řízení (jehož rozhodnutí je tímto opravným

prostředkem napadáno) a které ať samostatně stojící či ve spojení se skutečnostmi už dříve

známými by mohly odůvodnit jiné rozhodnutí. Zkoumání soudu spočívá v porovnání důkazů

dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových

skutečností, resp. nových důkazů. Pokud lze dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti

(není nutná absolutní jistota), že by na základě novot mohlo dojít ke změně původního

rozhodnutí, je namístě rozhodnout o povolení obnovy. Musí přitom jít o skutečnosti

související se skutkem, který byl předmětem řízení, tedy který byl uveden v napadeném

rozhodnutí v návaznosti na skutek vymezený v obžalobě.

Obecné soudy řešily případ, kdy obžalovaný byl rozsudkem bývalého Vojenského

obvodového soudu v B. ze dne 13. 1. 1982 uznán vinným trestným činem nenastoupení

služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. v tehdy platném znění a byl za to

19

odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně (z náboženských důvodů

odepřel vykonat vojenskou službu). V r. 2002 podal návrh na povolení obnovy řízení,

Městský soud v B. usnesením ze dne 17. 10. 2002 návrh podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítl pro

nesplnění podmínek ust. § 278 odst. 1 tr. ř., stížnost proti němu podanou Krajský soud v B.

usnesením ze dne 16. 12. 2002 zamítl. V ústavní stížnosti stěžovatel namítal porušení čl. 15

odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod a čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dle jeho názoru

problém spočíval v chybném výkladu práva, nebylo přihlédnuto ke smyslu zák. č. 198/1993

Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu, poukázal na rozpornou

judikaturu NS ČR. Ústavní soud ve svém rozhodnutí shrnul dosavadní judikaturu ústavní

stížnost jako zjevně neopodstatněnou zamítl s následujícími závěry:

Způsobilost skutečností, které vyšly nově najevo, změnit původní rozhodnutí, je třeba posuzovat podle právního stavu existujícího v době vydání původního rozhodnutí, tedy ex tunc, a k případným změnám hmotného práva nelze jako k rozhodné skutečnosti odůvodňující povolení obnovy řízení přihlížet. Nový výklad ustanovení hmotného práva trestního, byť by byl obsažen v nálezech Ústavního soudu nemůže být novou skutečností, jestliže v době vydání původního rozhodnutí neexistoval. Jedná-li se o trestný čin, na který se vztahuje rehabilitace podle zák. č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, nelze aplikovat ustanovení § 6 zák. č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu. Stěžovatel byl uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v ozbrojených silách podle § 269 odst. 1 tr. zák. a na tento trestný čin se vztahoval zákon o rehabilitaci. Byl tedy oprávněn podat návrh na přezkumné řízení. Pokud tak ve lhůtě stanovené v ustanovení § 6 zákona o rehabilitaci neučinil, nemůže se následně dovolávat aplikace zákona o protiprávnosti komunistického režimu.16

Typickou a v praxi rozšířenou významnou novou skutečností odůvodňující povolení

obnovy řízení je z hlediska úvah o ukládání trestu fakt, že obviněný byl v jiné trestní věci

pravomocně odsouzen, přičemž v projednávané trestní věci je prokázáno, že v době

rozhodování soudu nebylo a ani nemohlo být známo, že obviněný byl dříve odsouzen za jinou

trestnou činnost, která je ve vztahu souběhu s posléze souzenou trestnou činností.17

Soudní praxe také řešila případ, kdy se odsouzený domáhal obnovy řízení, v němž byl

uznán vinným a byl mu uložen mimo jiné trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy. Novou

skutečností mělo být to, že se během výkonu trestu odnětí svobody oženil, jeho manželka má

16 Srov. např. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. IV. ÚS 178/03.

17 Srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 4 Tz 10/2004 a usnesení ze dne 26.2.2004, sp. zn. 4 Tz 30/2004.

20

trvalé bydliště v Praze, v němž je i on hlášen k trvalému pobytu po návratu z výkonu trestu

tam s ní chce žít, přičemž se domáhal zrušení trestu zákazu pobytu. Soud návrh zamítl

s odůvodněním, že:

uzavřením manželství odsouzeného s družkou po právní moci rozsudku, jímž byl odsouzenému uložen zákaz pobytu, nezakládá splnění podmínek § 278 odst. 1 tr. ř. pro povolení obnovy řízení ohledně výroku o trestu, když odsouzený měl v místě, na které se zákaz pobytu vztahuje, faktický trvalý pobyt již před vyhlášením rozsudku a soudu všechny potřebné skutečnosti, které to dokládaly, byly známy již v původním řízení, a proto chybně uložený trest zákazu pobytu lze odstranit pouze stížností pro porušení zákona.18

Novým důkazem se rozumí takový důkaz, který nebyl v původním řízení proveden,

nebo nebyl některou z procesních stran uplatněn (nesvědčí o něm obsah spisu). Může jím být

ale i důkaz ve spise obsažený, potažmo provedený, avšak pouze za předpokladu, že jeho

obsah je významově odlišný od původního. Je třeba posoudit, jaké okolnosti a důvody vedly

k takové obsahové změně. „Jestliže je pravomocnému rozhodnutí vytýkána vada pouze na

podkladě důkazu opatřeného po vydání tohoto rozhodnutí, posouzení uvedené vady je možné

jen v řízení o obnově trestního řízení.“19 Soud v řízení o návrhu na obnovu řízení nehodnotí

hodnověrnost nově najevo vyšlých skutečností a důkazů (takové hodnocení by bylo základem

nového rozhodnutí o vině), ale i tak je třeba, aby je určitým způsobem hodnotil, a to z pohledu

jejich novosti a významnosti.

Z justiční praxe je znám případ, kdy návrh na povolení obnovy řízení směřoval do

trestní věci navrhovatele vedené u Městského soudu v P., kdy byl ve spojení s rozhodnutím

Vrchního soudu v P. uznán vinným ze spáchání trestného činu nedovolené výroby a držení

omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. a trestného

činu nedovoleného ozbrojování dle § 185 odst. 1 tr. zák., které spáchal v r. 1994. Navrhovatel

tvrdil, že jediný přímý svědek, který vypovídal proti němu a z trestné činnosti jej usvědčoval,

zásadně změnil svou výpověď a jím tehdy učiněná výpověď byla vědomě nepravdivá.

Usnesením Městského soudu v P. ze dne 26. 10. 1998 byl návrh na povolení obnovy řízení

podle § 283 písm. d) tr. ř. zamítnut s tím, že z pohledu řádného zhodnocení všech skutečností

a důkazů v původním řízení nynější výpověď svědka postrádá hodnotu nového důkazu.

Vrchní soud v P. stížnost navrhovatele směřující do tohoto rozhodnutí svým usnesením ze dne 18 Viz. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 25. 11. 1998, sp. zn. Nt 103/98.

19 Viz. rozhodnutí NS ČR ze dne 29. 9. 1999, sp. zn. 4 Tz 146/99 (ASPI č. JUD14326CZ).

21

28. 12. 1998 podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl se závěrem, že nová výpověď svědka

(shodná s jeho prvními výpověďmi ve Švýcarsku, kterým tehdy soud neuvěřil), nemohla

dosavadní skutková zjištění změnit tak, že by mohla být považována za nový důkaz, vedoucí

k povolení obnovy řízení. Na základě ústavní stížnosti navrhovatele Ústavní soud zrušil obě

uvedená rozhodnutí a stanovil následující interpretační pravidlo ust. § 278 odst. 1 tr. ř.:

Prohlášení tzv. korunního (a vlastně jediného) svědka, který z trestné činnosti navrhovatele usvědčoval (a ten pro ni byl odsouzen) o tom, že svou výpověď z původního trestního řízení hodlá zásadně změnit, a to z důvodů, které v uvedeném prohlášení uvádí, může být novým důkazem, když za dříve neznámý důkaz je třeba považovat též důkaz provedený, jehož obsah je však jiný než v původním řízení. Odmítnutím provedení takového důkazu (výslechu tzv. korunního svědka) lze mít zato, že takto navrhovaný a zásadní důkaz nebyl dostatečně verifikován a tak v konečném důsledku bylo porušeno i právo navrhovatele na spravedlivý proces, zejména z hledisek ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.20

Společným a základním znakem nových skutečností či důkazů je, že objektivně

existují a že nebyly zjišťovány nebo o nich nebylo vedeno důkazní řízení a že nebyly známy

orgánu, který ve věci rozhodoval (nevěděl a ani o nich vědět nemohl).

Tak např. v návrhu na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v B.

(v němž byl uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1, 2 tr. zák.,

kterého se dopustil tím, že jako řidič osobního automobilu při jízdě bez předchozího znamení

o změně směru jízdy najel ze středního jízdního pruhu do levého, aniž se předtím řádně

přesvědčil, zda tak může bezpečně učinit, přehlédl přijíždějící motocykl, jehož řidič ve snaze

vyhnout se vozidlu havaroval a utrpěl vážná zranění s následným ochrnutím) navrhovatel

předložil znalecký posudek, z něhož mělo být patrné, že skutkový děj se odehrál jinak, než jak

byl zjištěn v původním řízení, zejména že prokazuje podstatně vyšší rychlost motocyklu

poškozeného, než jak byla zjištěna soudem na základě svědeckých výpovědí poškozeného a

dvou svědků (poškozený porušil důležitost povinnost uloženou zákonem a toto porušení je

závažnější než porušení povinnosti navrhovatelem). Obecné soudy (Městský a Krajský soud

v B.) návrh na povolení obnovy řízení po provedení důkazu předloženým znaleckým

posudkem a výslechem znalce jako nedůvodný zamítly s tím, že znalecký posudek

zpracovaný na objednávku obhajoby není takovým důkazem, který by mohl mít vliv na jiný

závěr o vině navrhovatele. Stěžovatel v podané ústavní stížnosti obecným soudům vytýkal, že

se s jeho námitkami dostatečně nezabývaly a že pokud neměly jím předložený znalecký 20 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 25. 11. 2000, sp. zn. III. ÚS 95/99.

22

posudek za objektivní, měl být na žádost soudu vyhotoven znalecký posudek revizní. Ústavní

soud shledal ústavní stížnost důvodnou a obě napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil. Za

situace, kdy se spokojily s laickým odhadem rychlosti motocyklu v době kolize a kdy nově

předložený znalecký posudek z oboru silniční dopravy uvádí, že svědky uváděná a

odhadovaná rychlost motocyklu je s ohledem na nehodový děj vyloučena a na základě

matematických výpočtů dospívá k úplně odlišnému závěru o rychlosti motocyklu, a zásadním

způsobem tak zpochybňuje věrohodnost důkazu provedeného výslechem těchto svědků, jedná

se o novou skutečnost, která dříve soudu známa nebyla.

Pro posuzování návrhu na povolení obnovy řízení jsou relevantní takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení. Znalecký posudek obsahující nové skutečnosti, které vedou k jinému skutkovému závěru, je třeba považovat za vhodný důkazní prostředek.21

Okolnost, že o takové skutečnosti věděl někdo jiný a neuplatnil ji není překážkou

obnovy řízení. Skutečností příslušnému orgánu dříve neznámou se rozumí objektivně

existující jev, který není v téže věci důkazem, ale který může mít vliv na zjištění skutečného

stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř.22 Pokud nově uplatněná skutečnost či důkaz jsou už

patrny ze spisu a příslušný orgán se s nimi v odůvodnění svého rozhodnutí nevypořádal, nejde

o důvod obnovy řízení; nápravy z tohoto pohledu nesprávného pravomocného rozhodnutí lze

dosáhnout jiným mimořádným opravným prostředkem (stížností pro porušení zákona).

Dalším důvodem povolení obnovy řízení je skutečnost, že policejní orgán, státní

zástupce či soudce porušil v původním řízení svou povinnost jednáním zakládajícím trestný

čin a tato skutečnost byla zjištěna pravomocným odsuzujícím rozsudkem. Podmínkou

naplnění tohoto důvodu není souvislost a vliv zjištěného porušení úředních povinností na

původní rozhodnutí. Je ale třeba, aby se orgán činný v trestním řízení, který se trestného činu

dopustil, fakticky podílel na rozhodování (nemusí přitom jít o rozhodnutí konečné). Pokud by

jednání uvedeného orgánu nedosáhlo intenzity trestného činu, nebo své povinnosti by porušila

jiná než uvedená osoba činná v trestním řízení (např. zapisovatel), nebo uvedený orgán nebyl

za uvedený trestný čin odsouzen, důvodnost obnovy by se posuzovala podle obecných

ustanovení § 278 odst. 1 až 3 tr. ř.

21 Srov. nález Ústavního soudu ze dne 30.7.2000, sp. zn. II. ÚS 2445/08.

22 Srov. RŮŽEK, Antonín a kol. Trestní řád: komentář. Praha: Orbis, 1975. s 658.

23

Specifickým důvodem povolení obnovy řízení je podle § 71 odst. 1, 3 zákona

č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zrušení právního předpisu

nebo jeho části nálezem Ústavního soudu, pokud na podkladě takového předpisu byl

v trestním řízení vydán rozsudek, který nabyl právní moci, ale dosud nebyl vykonán. Tento

důvod obnovy se týká jen rozsudku a trestního příkazu. Práva a povinnosti podle jiných

pravomocných rozhodnutí nelze vykonávat, proto taková rozhodnutí vydaná na základě

zrušeného právního předpisu zůstávají nedotčena (§ 71 odst. 2 cit. zákona). Jinak práva a

povinnosti z právních vztahů vzniklých před zrušením právního předpisu zůstávají nedotčeny

(§ 74 odst. 4 cit. zákona).23

Ze soudní praxe je znám případ, kdy navrhovatel byl v r. 2001 pravomocně odsouzen

pro trestný čin pojistného podvodu podle § 250a odst. 1, 5 tr. zák., kterého se dopustil v r.

1998 a jímž spáchal škodu ve výši 1 312 200 Kč a následném návrhu na povolení obnovy

řízení argumentoval i tím, že soud nevzal v úvahu, že zák. č. 265/2001 Sb. bylo změněno ust.

§ 89 odst. 11 tr. zák. tak, že od 1.1.2002 se škodou velkého rozsahu rozumí škoda dosahující

nejméně 5 000 000 Kč, takže skutek, pro který byl odsouzen, by byl od 1.1.2002 posuzován

podle nižší trestní sazby a výkon trestu za něj uložený by mohl být podmíněně odložen;

dovolával se analogie podle ust. § 71 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. Obecné soudy návrh na

povolení obnovy řízení zamítly. Ústavní stížnost stěžovatele (navrhovatele) byla Ústavním

soudem odmítnuta se závěrem:

Změna trestního zákona, která nabyla účinnosti až poté, kdy odsuzující rozsudek nabyl právní moci, nemá povahu nové skutečnosti způsobilé odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních ve smyslu ust. § 278 odst. 1 tr. ř. a nemůže proto vést k obnově trestního procesu. Analogický postup podle ust. § 71 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb. nepřichází v úvahu, neboť toto ustanovení v návaznosti na ust. § 70 cit. zákona explicitně jako důvod pro obnovu řízení stanoví skutečnost, spočívající výlučně ve zrušení právního předpisu nebo jeho části nálezem Ústavního soudu. Totožné právní následky nemůže mít zrušení právního předpisu jiným způsobem.24

V justiční praxi se vyskytly případy, kdy obvinění, kterým byl pravomocně zamítnut

návrh na povolení obnovy řízení, obecným soudům prostřednictvím ústavní stížnosti vytýkali,

že v obnovovacím řízení bylo porušeno jejich právo na obnovu řízení v případě vadného

předešlého řízení podle čl. 4 odst. 2 Protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a 23 Srov. CÍSAŘOVÁ,D., FENYK,J., GŘIVNA,T. Trestní právo procesní. 4,. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. s.669. ISBN 80-7201-594-X.

24 Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2002, sp. zn. II. ÚS 535/02.

24

základních svobod („Nikdo nemůže být stíhán nebo potrestán v trestním řízení podléhajícím

pravomoci téhož státu za trestný čin, za který již byl osvobozen nebo odsouzen konečným

rozsudkem podle zákona a trestního řádu tohoto státu. Ustanovení předchozího odstavce

nejsou na překážku obnově řízení podle zákona a trestního řádu příslušného státu, jestliže

nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení mohly ovlivnit

rozhodnutí ve věci.“). Ústavní soud uvedl, že:

účelem uvedených ustanovení je zaručit každému jeho právo nebýt souzen nebo trestán pro tentýž trestný čin dvakrát. Odstavec 1 obsahuje zákaz opakování trestního řízení, které bylo uzavřeno konečným pravomocným rozhodnutím. Odstavec 2 pak stanoví, že ustanovení odst. 1 není na překážku případnému „znovuotevření" věci (reopening of the case), pokud právní řád příslušného státu takový postup umožňuje. Pokud je v českém překladu Úmluvy užit pojem „obnova“, nejde o obnovu řízení v právně-technickém smyslu, ale jakékoli opravné řízení směřující ke zrušení či změně původního rozsudku. Ustanovení čl. 4 odst. 2 tedy není možno interpretovat tak, že rozšiřuje podmínky pro obnovu řízení upravené v příslušných ustanoveních konkrétního trestního řádu o další podmínku „nové nebo nově odhalené skutečnosti nebo podstatná vada v předešlém řízení“, nýbrž je třeba z tohoto ustanovení dovodit, že pokud je v téže věci konáno nové řízení v souladu s trestněprávní úpravou toho kterého státu, není takový postup v rozporu s ustanovením čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě, tedy s principem „ne bis in idem“.25

3.3 Subjekty oprávněné podat návrh na obnovu řízení

Okruh osob, které jako jediné jsou oprávněny podat návrh na obnovu řízení je

vymezen § 280 tr. ř., a to taxativně. Zákonodárce tím vyjádřil, že obnova řízení jako opravný

prostředek se musí dotýkat vždy osoby obviněného. Řízení o takovém návrhu je ovládáno

dispoziční zásadou. Soud o návrhu musí vždy rozhodnout. K podání návrhu v neprospěch

obviněného je oprávněn pouze státní zástupce, ve prospěch obviněného státní zástupce,

obviněný a osoby, které by v jeho prospěch mohly podat odvolání. Ze zákonného výčtu je

zřejmé, že návrh na obnovu řízení nemohou podat ani poškozený, ani zúčastněná osoba.

Návrh na obnovu řízení je možno vzít zpět výslovným prohlášením až do doby, než se

soud odebere k závěrečné poradě. Soud (předseda senátu) zpětvzetí návrhu vezme usnesením

na vědomí. To nebrání tomu, aby návrh na obnovu řízení byl podán znovu. Pokud návrh

nepodal obviněný, nebo jej za obviněného podal jeho obhájce či zákonný zástupce, lze návrh

na obnovu řízení vzít zpět jen s výslovným souhlasem obviněného. Podání návrhu na obnovu

řízení jako mimořádného opravného prostředku se nelze vzdát předem. 25 Srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2004, sp. zn. IV. ÚS 792/02.

25

Návrhem na obnovu řízení v neprospěch obviněného se rozumí, když výsledná situace

po zrušení původního pravomocného rozhodnutí a novém rozhodnutí vydaném v obnoveném

řízení by pro obviněného byla méně příznivá. K podání takového návrhu je oprávněn výlučně

státní zástupce. Podle principu uplatňovaného v trestním řízení je ten i jediným oprávněným

k podání obžaloby a v návaznosti na už skončené trestní řízení je návrh na obnovu řízení

možno hodnotit v podobných mezích.

Návrhem na obnovu řízení ve prospěch obviněného je návrh, který by v novém

rozhodnutí vydaném v obnoveném řízení pro obviněného nastoloval příznivější stav než-li

dosavadní rozhodnutí (zproštění obžaloby, mírnější trest atd.). K podání návrhu je zde

oprávněn především obviněný. Vzhledem k tomu, že způsobilost být osobou, proti které se

řízení vede (tzv. procesní způsobilost), tedy i obviněného, zákon žádným způsobem

neomezuje, ani ji neváže na způsobilost být pachatelem trestného činu, má i obviněný

zbavený způsobilosti k právním úkonům nebo obviněný, jehož taková způsobilost byla

omezena, právo podat samostatně návrh na povolení obnovy řízení.26 Dalšími oprávněnými

osobami jsou ty, které by mohly ve prospěch obviněného podat odvolání (příbuzní

obviněného v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, manžel a druh), návrh na obnovu řízení

mohou podat i proti vůli obviněného a po jeho smrti. Proti vůli obviněného může v jeho

prospěch podat návrh na obnovu i státní zástupce. Návrh může podat zákonný zástupce

obviněného a jeho obhájce; pro případ zbavení či omezení ve způsobilosti k právním úkonům

obviněného tak mohou učinit i proti jeho vůli. Jedná-li se o mladistvého, mohou návrh na

obnovu řízení podat tytéž osoby s výjimkou osvojence, a nadto orgán pověřený péčí o mládež

(OSPOD), a to i proti vůli obviněného.

Všechny uvedené osoby mohou podat návrh na obnovu řízení proti výrokům o vině,

trestu a přiznaném nároku na náhradu škody. Smrt obviněného není překážkou podání návrhu

na obnovu řízení v jeho prospěch a ani konání řízení, ať obnovovacího či obnoveného (§ 11

odst. 1 písm. e/ tr. ř.).

V § 280 odst. 5 tr. ř. je upravena oznamovací povinnost soudů nebo jiných státních

orgánů. Mají tuto zákonnou povinnost vůči státnímu zástupci, pokud se dozví o okolnostech

umožňujících podání návrhu na povolení obnovy řízení, ať ve prospěch či neprospěch

26 Srov. ŠÁMAL, Pavel. Opravné prostředky v trestním řízení: stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Praha: C.H.Beck, 1999. s.123. ISBN 80-7179-249-7.

26

obviněného. Pokud státní zástupce nepodá návrh sám, je mu uložena povinnost sdělit

neprodleně předmětné okolnosti obviněnému, event. jiné osobě oprávněné k podání návrhu na

obnovu řízení ve prospěch obviněného. Z logiky věci je zřejmé, že uvedený postup státního

zástupce je vázán na takové nové skutečnosti, které odůvodňují postup ve prospěch

obviněného. Důvodem oznamovací povinnosti státních orgánů je zájem na správnosti

skutkových zjištění, jež jsou podkladem pro meritorní rozhodnutí v trestním řízení, jako

řízení, které je nejvíce zasahujícím řízením do základních lidských práv.27

3.4 Vyloučení obnovy

Obnova řízení ve prospěch obviněného není časově omezena (ani smrtí obviněného).

Obnova v neprospěch obviněného je vyloučena (§ 279 tr. ř. a § 72 odst. 3 zák.

mládeže), a to jestliže:

(a) trestnost činu zanikla

Tento důvod vyloučení obnovy přichází v úvahu pro případ zániku nebezpečnosti

trestného činu pro společnost nebo promlčení trestního stíhání (rozhodující je délka dle trestní

sazby stanovené na promlčení trestného činu, jak by měl být dle řízení na základě obnovy

kvalifikován).

Například Městský soud v B. usnesením ze dne 18. 5. 1999 zamítl návrh státního

zástupce na povolení obnovy řízení v trestní věci odsouzeného vedené u Městského soudu

v B., ve které byl odsouzen pro trestný čin krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b) tr. zák.

k trestu odnětí svobody, poté, co dovodil, že trestnost činu zanikla ve smyslu § 279 písm. a)

tr. ř. (zánik trestnosti dovodil z toho, že ohledně uvedeného odsouzení je třeba na obviněného

hledět jako na osobu, která se osvědčila ve smyslu § 60 odst. 3 tr. zák., takže nepřichází

v úvahu, aby byl opět za toto jednání stíhán, v této souvislosti si vypomohl analogií ust. § 35

odst. 3 tr. zák.). Státní zástupce toto usnesení napadl stížností s námitkou, že úvaha soudu

vytváří nový zákonný důvod k zamítnutí návrhu na obnovu řízení, který spočívá v tom, že

jestliže se na obviněného hledí, jako by nebyl odsouzen, přestává existovat rozsudek v této

věci. Podle argumentace soudu by bylo možné pokračovat v trestním stíhání, aniž by se

musela provádět obnova řízení. Stížnostní soud - Krajský soud v B. přihlédl k tomu, že v dané 27 Srov. ŠÁMAL, Pavel. Opravné prostředky v trestním řízení: stížnost pro porušení zákona, obnova řízení. Praha: C.H.Beck, 1999. s.127. ISBN 80-7179-249-7.

27

trestní věci už bylo krajským soudem rozhodováno usnesením ze dne 7. 4. 1999, kterým bylo

zrušeno usnesení soudu I. stupně ze dne 18. 2. 1999 a nařízeno, aby tento soud ve věci znovu

jednal a rozhodl, a bylo v něm vysloveno, že trestnost činu promlčením ve smyslu § 279 písm.

a) tr. ř. nezanikla, neboť obviněný dne 20. 10. 1994, tedy v promlčecí době, spáchal nový

trestný čin, za který byl pravomocně odsouzen Městským soudem v B. rozsudkem ze dne

25.11.1998. Stížnostní soud shledal stížnost důvodnou a napadené usnesení zrušil a soudu I.

stupně uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Nejde o případ zániku trestnosti činu vylučující obnovu řízení v neprospěch obviněného, jestliže ohledně odsouzení, jež je předmětem návrhu na obnovu řízení, platí fikce, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen.28

(b) uplynula lhůta v délce jedné poloviny promlčecí doby trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání

Zde se vychází z původně použité právní kvalifikace, pro začátek běhu lhůty je

rozhodující doba, kdy rozhodnutí, kterým skončilo trestní stíhání, nabylo právní moci; toto

ustanovení (§ 279 písm. b) tr. ř.) je modifikováno § 72 odst. 3 zák. mládeže, které omezuje

možnost podat návrh na povolení obnovy řízení v neprospěch mladistvého státním zástupcem,

ten tak může učinit jen do šesti měsíců od doby, kdy se dozvěděl o skutečnostech

odůvodňujících podání návrhu na povolení obnovy, nejdéle však do uplynutí poloviny doby

promlčení trestního stíhání.

Okresní soud v Z. vynesl dne 24. 8. 1999 zprošťující rozsudek. Krajský soud v B.

usnesením ze dne 2. 7. 2002 zamítl dle § 283 písm. c) tr. ř. návrh státního zástupce na obnovu

řízení v neprospěch obviněného (jeho účelem bylo odstranění překážky věci rozsouzené, aby

obviněný mohl být stíhán pro závažnější pokračující trestný čin podvodu odst. 1, 4 tr. zák.,

jehož součástí měl být i dílčí útok, pro který byl obviněný obžaloby zproštěn. Návrh byl

zamítnut s odůvodněním, že trestní stíhání se vedlo pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1,

2 tr. zák., promlčecí doba v tomto případě činí pět let, takže lhůtou v délce poloviny

promlčecí doby je zde lhůta dva a půl roku, počala běžet od právní moci rozhodnutí, jímž bylo

skončeno řízení a již návrh na obnovu řízení byl podán po uplynutí této lhůty; faktický běh

promlčecí doby včetně jejího případného přerušení není pro běh lhůty podle § 279 písm. b) tr.

ř. relevantní. Proti tomuto usnesení státní zástupce podal blíže nezdůvodněnou stížnost.

Vrchní soud v O. se ztotožnil se závěry soudu I. stupně a stížnost státního zástupce jako 28 Viz. usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 1999, sp. zn. 3 To 428/99 (ASPI č. JUD14353CZ).

28

nedůvodnou zamítl s následující právní větou:

Lhůta uvedená v ustanovení § 279 písm. b) tr. ř., jejíž uplynutí vylučuje obnovu v neprospěch obviněného, není promlčecí lhůtou trestného činu, o kterém se vedlo trestní stíhání, takže na její běh nemají vliv okolnosti uvedené v ustanovení § 67 odst. 2, 3 tr. zák. o stavení a přerušení promlčecí doby. Pro začátek běhu této lhůty je rozhodující doba, kdy rozhodnutí, jímž skončilo trestní stíhání, nabylo právní moci.29

(c) na čin se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky, kterým nařídil, aby se v trestním stíhání nepokračovalo

Může jít jak o individuální milost i o hromadnou amnestii a posuzuje se podle právní

kvalifikace přicházející v úvahu po případném povolení obnovy v neprospěch obviněného.

Soudy řešily případ, kdy pravomocným rozsudkem Okresního soudu v O. ze dne 20.

2. 1987 byl obviněný uznán vinným trestným činem porušování povinnosti při nakládání

s finančními a hmotnými prostředky podle § 127 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit

v letech 1984 až 1985 a takto neoprávněně použít celkovou částku nejméně 18 838 Kč, a byl

za to odsouzen k trestu odnětí svobody, rozsudek nabyl právní moci dne 4. 3. 1987. K návrhu

okresního prokurátora v O. na povolení obnovy řízení v neprospěch obviněného soud podle

§ 284 odst. 1 tr. ř. obnovu řízení povolil, když znaleckým posudkem ze dne 27. 4. 1988 bylo

zjištěno, že obviněný vytvořil a získal zmíněným nelegálním způsobem podstatně vyšší

částku, nejméně 101 334 Kč, zrušil rozsudek a věc vrátil okresnímu prokurátorovi k došetření.

Stížnost obviněného proti tomuto usnesení Krajský soud v O. usnesením ze dne 28. 2. 1989

zamítl. Generální prokurátor ČR proti takovému usnesení ve prospěch obviněného stížnost

pro porušení zákona odůvodněnou tím, že řízení o návrhu na povolení obnovy se nemělo

vůbec konat, a to vzhledem k tomu, že tomu bránila účast obviněného na amnestii prezidenta

republiky ze dne 27. 10. 1988, zejména pak okolnost uvedená v ust. § 279 písm. b) tr. ř.

Nejvyšší soud ČR úvahu stížnosti pro porušení zákona neshledal správnou, a proto ji podle

§ 268 odst. 1 tr. ř. zamítl. Dospěl k závěru, že nebylo možno vyloučit, že na podkladě

správného objasnění všech složek stíhaného skutku uvedeného v obžalobě v řízení po

povolení obnovy přiházelo v úvahu posoudit jednání obviněného v celé jeho šíři, nikoli jen

jako trestný čin podle § 127 odst. 1 tr. zák., ale též zároveň např. v souběhu se závažnějším

trestným činem podle § 132 odst. 1 tr. zák. v úpravě před 1. 7. 1990, popř. toliko jako trestný

čin podle § 127 odst. 1, 3 tr. zák., stran nichž nebylo možno abolice použít.

29 Viz. rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 4 T 137/2002 (ASPI č. JUD23383CZ).

29

Při zkoumání, zda předmětem trestního stíhání je skutek, na který se vztahuje rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii, podle něhož v trestním stíhání již nesmí být pokračováno (abolice), a zda je tedy obnova řízení v neprospěch obviněného vyloučena, je nutno vycházet z právního posouzení tohoto skutku, jehož by mělo být užito po povolení obnovy v neprospěch obviněného, nikoli z právního posouzení skutku v pravomocném odsuzujícím rozsudku, kterého se týká návrh na povolení obnovy řízení.30

(d) obviněný zemřel

Smrt obviněného (prohlášení za mrtvého) je překážkou obnovy v jeho neprospěch,

pokud obviněný zemřel v době od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci

rozhodnutí o povolení obnovy; pokud zemře až po pravomocném rozhodnutí o povolení

obnovy, tj. během obnoveného řízení, řízení se jako nepřípustné zastaví. Jak už bylo uvedeno

shora, smrt obviněného v případě návrhu na obnovu řízení v jeho prospěch, není překážkou

v řízení.

Obhajca zomrelého obvineného može namiesto obvineného učinit´prehlásenie podĺa § 11 ods. 2 Tr. por., že trvá na projednaní věci, v ktorej bolo trestné stíhanie zastavené z dovodu uvedeného v ustanovení § 11 ods. 1 písm. a) alebo b) Tr. por.31

Některá z taxativně shora uvedených okolností musí nastat až po právní moci

rozsudku či usnesení o zastavení trestního stíhání a existovat v době rozhodování o návrhu na

obnovu. Pokud by nastala před právní mocí původního rozhodnutí a zůstala neznáma orgánu,

který rozhodoval, byla by okolností odůvodňující obnovu řízení ve prospěch obviněného.

Pokud by taková okolnost byla známa, a přesto nebyla vzata v úvahu, odůvodňovalo by to

podání stížnosti pro porušení zákona rovněž ve prospěch obviněného.32

3.5 Řízení o návrhu na povolení obnovy řízení (iudicium rescidens)

V řízení o návrhu na povolení obnovy řízení je základní otázkou odůvodněnost,

opodstatněnost a splnění všech zákonných podmínek pro to, aby v řízení mohlo být opětovně

rozhodováno o již jednou pravomocně rozhodnuté otázce, tj. jestli obnovu řízení povolit,

případně v jakém rozsahu, nebo návrh na obnovu řízení zamítnout. Řízení o povolení obnovy

řízení sestává ze zkoumání příslušnosti návrhu (aditivní řízení) a zkoumání odůvodněnosti 30 Srov. rozhodnutí NS ČR ze dne 18. 1. 1991, sp. zn. 7 Tr 63/90 (ASPI č. JUD3647CZ).

31 Viz. stanovisko NS SSR ze dne 24. 3. 1971, sp. zn. Tpjf 21/71 (ASPI č. JUD1368CZ).

32 Srov. ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád Díl II. 6. vyd. Praha: C.H.Beck, 2008. 2 sv. Beckova edice Komentované zákony. s.2265. ISBN 978-80-7400-043-0.

30

návrhu (probatorní řízení). Soud nejprve zkoumá formální náležitosti návrhu na povolení

obnovy, dále se zabývá tím, zda jsou tvrzeny trestním řádem předvídané důvody pro povolení

obnovy a poté posuzuje odůvodněnost návrhu, tj. zda jsou uváděné skutečnosti a důkazy

způsobilé k tomu, aby bylo v obnoveném řízení možno dosáhnout pro obviněného příznivější

rozhodnutí. V řízení o obnovu podle § 278 a násl. tr. ř. neplatí revizní princip, proto se soud

může zabývat jen těmi výroky, u kterých se navrhovatel obnovy řízení domáhá (princip

vázanosti návrhem). Znamená to, že pouze u napadených výroků řeší otázku, zda v návrhu

uvedené skutečnosti nebo důkazy byly soudu dříve neznámé a pokud ano, zda jsou způsobilé

samy o sobě nebo ve spojení se skutečnostmi či důkazy známými v původním řízení

odůvodnit změnu napadených výroků.

3.6 Příslušnost soudu

Věcnou a místní příslušnost soudů k rozhodování o návrhu na povolení obnovy řízení

vymezuje kompetenční ust. § 281 tr. ř. Záleží na tom, ve kterém stádiu řízení skončilo

původní trestní stíhání. Příslušnost se řídí obecnými hledisky; vychází se z právní kvalifikace

skutku uvedené v napadeném rozhodnutí. Pouze v souvislosti s návrhem na obnovu řízení

obsahujícím nové skutečnosti, které by mohly ovlivnit právní posouzení skutku dochází

k novému posouzení věcné příslušnosti.

V soudní praxi například Okresní státní zástupce v S. podal u Okresního soudu v S.

návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci podezřelého J. s odůvodněním, že po zastavení

původního trestního stíhání tohoto podezřelého, které proti němu bylo vedeno pro trestné činy

zpronevěry podle § 248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a podvodu podle § 250 odst. 1, 3 písm. b)

tr. zák., kterých se měl dopustit v letech 1996 až 1997, bylo zjištěno, že se ve stejném období

měl dopustit dalších útoků proti majetku, přičemž tyto útoky by bylo třeba považovat za dílčí

útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 4 tr. zák.; trestnímu stíhání

podezřelého však zatím brání pravomocná usnesení vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání

pro dříve stíhané skutky a trestné činy. Okresní soud v S. usnesením ze dne 7. 2. 2000 podle

§ 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. postoupil věc Krajskému soudu v Č.B. jako soudu věcně

příslušnému s odůvodněním, že není dána jeho příslušnost, neboť o obžalobě by byl příslušný

rozhodovat krajský soud. Stížnost podezřelého J. proti tomuto usnesení Krajský soud v Č.B.

jako nedůvodnou podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl, když dospěl k závěru, že

v obžalobě, která by teprve měla být podána pro veškerou trestnou činnost, z níž je J.

podezřelý, je právě s ohledem na nové skutečnosti a důkazy odůvodněno právní posouzení

31

natolik závažné, že by z hlediska věcné příslušnosti podle § 17 tr. ř. byl pro projednání věci

příslušný krajský soud jako soud prvního stupně.

Věcná příslušnost soudu k rozhodnutí o návrhu na povolení obnovy řízení ve věcech, které skončily pravomocným usnesením státního zástupce nebo vyšetřovatele o zastavení trestního stíhání (§ 281 odst. 1 tr. ř.), se řídí zásadně podle právní kvalifikace skutku v době zastavení trestního stíhání, tj. podle kvalifikace uvedené v usnesení o zastavení trestního stíhání. Pokud však návrh na povolení obnovy řízení obsahuje nové skutečnosti nebo důkazy, které by mohly odůvodnit jiné závěry o právním posouzení skutku, je třeba posuzovat věcnou příslušnost soudu podle nové právní kvalifikace.33

O návrhu na povolení obnovy řízení, které skončilo pravomocným usnesením státního

zástupce o zastavení trestního stíhání, narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo o

podmíněném zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který by byl příslušný rozhodnout o

obžalobě.

O návrhu na obnovení řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem nebo trestním

příkazem, a řízení, které skončilo pravomocným usnesením soudu o zastavení trestního

stíhání, včetně schválení narovnání, o postoupení věci jinému orgánu nebo podmíněném

zastavení trestního stíhání, rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni. Pokud

v prvním stupni rozhodoval krajský soud, protože byl příslušný konat řízení aspoň o jednom

ze společně projednávaných trestných činů, je dána jeho příslušnost i k rozhodování o obnově

řízení týkající se trestného činu, k jehož projednání by byla dána příslušnost soudu okresního.

K jiné změně věcné příslušnosti z okresního soudu na soud krajský může obdobně

dojít, pokud lze na základě nových skutečností a důkazů dospět k názoru, že se jedná o trestný

čin, o němž by byl příslušný rozhodovat krajský soud, což je podmíněno odůvodněným

návrhem státního zástupce na tuto změnu. Pokud je v takové věci návrh na povolení obnovy

řízení podán u okresního soudu, postoupí jej tento soud soudu krajskému.

S výše uvedeným koresponduje následující příklad. Rozsudkem Okresního soudu v Ž.

ze dne 2. 10. 2001 ve spojení s usnesením Krajského soudu v B. ze dne 29. 3. 2002 byl

obviněný D. zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství v Ž. za skutek, kterým mu

bylo kladeno za vinu, že v přesně zjištěnou dobu dne 22. 1. 2000 v místě svého bydliště, poté

33 Viz. usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 3. 2000, sp. zn. 4 To 250/2000 (ASPI č. JUD22300CZ).

32

co se požitím alkoholu z nedbalosti uvedl do stavu nepříčetnosti po předchozím konfliktu

v úmyslu usmrtit, vyhodil z okna svého bytu otce, který utrpěným zraněním za dva dny

podlehl, čímž měl obviněný spáchat trestný čin opilství podle § 201 odst. 1 tr. zák., neboť

nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž byl stíhán. Okresní státní zastupitelství v Ž.

podalo dne 7. 1. 2004 u Okresního soudu v Ž. návrh na povolení obnovy řízení. Ten svým

usnesením ze dne 24. 2. 2004 postupem podle § 188 odst. 1 písm. a) tr. ř. per analogiam

předložil návrh Okresního státního zastupitelství v Ž. na povolení obnovy řízení k rozhodnutí

o příslušnosti vrchnímu soudu s odůvodněním, že vzhledem ke skutečnostem a důkazům,

které státní zástupce uvedl jako nové a orgánům činným v trestním řízení dříve neznámé, je

skutek, pro nějž bylo trestní stíhání proti D. vedeno nutno posoudit jako trestný čin náležející

k projednání do věcné příslušnosti krajského soudu (opíraje se přitom o závěry znaleckého

posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství zabývajícího se zkoumáním

duševního stavu obviněného ve vztahu k jednání, které mu bylo kladeno za vinu), když

jednání obviněného by bylo nutné přiřadit po právní kvalifikaci trestnému činu vraždy podle

§ 219 odst. 1 tr. zák. Vrchní soud O. jako nejblíže společně nadřízený soud rozhodl, že věcně

příslušným k projednání návrhu na obnovu řízení je Okresní soud v Ž. Postup Okresního

soudu v Ž. spočívající v analogickém použití jiného nejbližšího ustanovení zákona nepokládal

za zákonu odpovídající, neboť v zákonné úpravě příslušnosti soudu neexistuje mezera, kterou

by bylo nutno vyplnit analogickou aplikací zákona. S poukazem na znění ust. § 281 odst. 3 tr.

ř. zdůraznil, že návrh státního zástupce, aby věc rozhodoval krajský soud je nutno považovat

za conditio sine qua non a že logickým výkladem předmětného ustanovení je třeba dospět

k poznatku, že - i za situace, že by skutečnosti a důkazy nově najevo vyšlé svědčily

důvodnosti závěru, že jde o trestný čin náležející do příslušnosti krajského soudu - není-li

zákonem vyžadovaného návrhu státního zástupce, je věcně příslušným k rozhodnutí o obnově

řízení okresní soud; jeho pozitivní či negativní rozhodnutí se totiž vztahuje k právní

kvalifikaci obsažené v pravomocném rozhodnutí. Okresnímu soudu v takovém případě nic

nebrání v tom, aby věc podle ust. § 284 odst. 2 tr. ř. vrátil státnímu zástupci, neboť lze

usuzovat, že obvykle budou splněny podmínky takového postupu (považuje-li to za potřebné

pro objasnění věci), zejména