1. Přednáška TZO

Předmět - textilní zbožíznalstvíIdentifikace a označování vláken

Obory : Technologie a řízení oděvní výroby, Management obchodu s oděvy, Textilní materiály a zkušebnictví

- II. ročník Předmět: Textilní

zbožíznalství - TZO (rozsah 2/4)

Zimní semestr 2010/2011

1 Úvod, doporučená literatura, struktura předmětu, požadavky ke zkoušce. Rozdělení, označování, vlastnosti a identifikace textilních vláken.

2 Souhrnné opakování vláken používaných v textilním zbožíznalství (rostlinná, živočišná a chemická vlákna).

3 Označování textilních výrobků údaji o složení materiálu. Délkové textilie. Efektní nitě.

4 Vazby tkanin základní a odvozené. 5 Vzory tkanin, barevné snování a házení, vzhledové

úpravy tkanin.

6 Bavlnářské, lnářské tkaniny – názvosloví tkanin a jejich použití.

7 Vlnařské tkaniny pro dámské a pánské oděvy. 8 Hedvábnické tkaniny - názvosloví, symboly

údržby, vady tkanin. 9 Pleteniny zátažné – vazby, vzory, typy. 10 Pleteniny osnovní – vazby, vzory, typy. 11 Netkané textilie v oděvnictví. Textilní galanterie. 12 Pokrývky hlavy, textilie v interiéru. 13 Oděvní kůže, usně, kožešiny.

1. Teršl S.: Malá encyklopedie textilií a odívání 1987. 2. Teršl S.: Abeceda textilu a odívání 1987. 3. Staněk J.: Textilní zbožíznalství – vlákenné suroviny, příze,

nitě (2006) 4. Pařilová H.: Textilní zbožíznalství – tkaniny 2005 5. Pařilová H., Štočková H.: - Katalog tkanin 2009 6. Štočková H.: Textilní zbožíznalství – pleteniny 2006 7. Pařilová H.: Textilní zbožíznalství – galanterie 2006 8. Pařilová H., Štočková H.: Textilní zbožíznalství – bytové

textilie 2005 9. Pařilová H a kol.: Textilní zbožíznalství – kůže, usně, kožešiny

a kožené výrobky 2006

http://turbo.cdv.tul.cz/ - výukového prostředí Moodle - kurz Textilní zbožíznalství

http://www.ft.tul.cz/ - katedry - KHT - studium - předměty (seznam) - TZO

podmínkou ke zkoušce je mít udělený zápočet, u zkoušky písemný test cca 30 otázek z probrané látky přednášek a cvičení, 2/3 musí být splněny, aby bylo alespoň za 3. Termíny zkoušek – řádný, první opravný, druhý opravný

TEXTILNÍ ZBOŽÍ

SUROVINA textilní vlákno: (přírodní, chemické)

POLOTOVAR délkové textilie: nitě, příze plošné textilie:tkaniny, pleteniny, netkané materiály

VÝROBEK prostorové textilie: oblek, šaty, autopotah, stan

TŘÍDĚNÍ TEXTILIÍ

podle vnějšího tvaru: délkové plošné prostorové konfekční textilní útvarypodle vnitřního uspořádání látkově homogenní (např. 100%bavlna) textilie složené (těch je většina)

TŘÍDĚNÍ TEXTILIÍ

podle charakteristických vlastností podle způsobu výroby (tk., pl.) podle účelu použití (košilovina,

zástěrovina…) podle původu a druhu suroviny podle podílu suroviny (polovlněné,

pololněné) podle stavu zpracování (ve vločce,

příze…)

TEXTILNÍ VLÁKNA textilní útvary (výchozí suroviny)

z nichž se různými technologiemi vyrábějí textilní výrobky: délkové textilie (příze), plošné textilie (tkaniny, pleteniny), prostorové textilie (např. plsti)

každou surovinu můžeme použít na všechny textilní výrobky, některé z nich mají pro svoje vlastnosti deklarované použití

na trhu se objevují stále nová vlákna, jak modifikovaná, tak s novou strukturou - vlákna dutá, profilovaná, mikrovlákna, nanovlákna

ROZDĚLENÍ TEXTILNÍCH VLÁKEN

Podle původu nebo vzniku se textilní vlákna dělí do tří hlavních skupin:

vlákna přírodní

vlákna chemická

vlákna hutnická

ROZDĚLENÍ TEXTILNÍCH VLÁKENPŘÍRODNÍ

Rostlinná ze semen (bavlna, kapok) ze stonků (len, konopí, juta, ramie) z listů (sisal, manilské konopí, novozélanský

len) z plodů (kokos)Živočišná vlna ovčí, mohérová, kašmírová, velbloudí chlupy zaječí, králičí, hovězí, kozí žíně koňské přírodní hedvábí pravé, divoké Minerální (anorganická) azbest

CHEMICKÁ

(Z PŘÍRODNÍCH POLYMERŮ) celulózová - z regenerované celulózy:

viskózová,měďnatá - z derivátů celulózy : acetátová

z rostlinných bílkovin arašídová, sojová ze živočišných bílkovin kaseinová,

keratinová, fibroinová, kolagenová z vodních řas alginátová z polyizoprénu pryžová

CHEMICKÁ

(ZE SYNTETICKÝCH POLYMERŮ)

polyamidová polypropylenová polyesterová polyakrylonitrilová plyvinilalkoholová polyuretanová polyvinilchloridová kopolymerní pokovená

HUTNICKÁ

z kovůhliníková, měděná, ocelová, zlatá, stříbrná,

mosazná

z nekovů skleněná, strusková, lávová, čedičová

OZNAČOVÁNÍ VLÁKEN

Staré zkratky vláken podle normy ČSN 80 00 00, zrušena platnost r. 1996

Nové zkratky vláken podle směrnice EU používané v rámci COMITEXTIL


Vlákno Stará zk. Nová zk.

Akryl PAN PC Angora an WA Bavlna ba CO Hedvábí ph SE Kašmír ka WS Konopí kn CA


Vlákno Stará zk. Nová zk.

Mohér mo WM Polyamid PAD PA Polyester PES PL Polypropylen POP PP Polyuretan PUR PU Triacetát AT TA Viskóza VS VI Vlna ov WO

VLASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKENdélka vláken – má vliv na

spřadatelnost a stejnoměrnost příze, vyjadřuje se v mm, cm, délka tzv. nekonečných vláken v m, km.

jemnost – nebo také délkovou hmotnost vyjadřujeme v jednotkách tex (hmotnost 1000m délky v g),resp. dtex, popř. jednotkách speciálně pro bavlnu – Micronaire, pro vlnu v m, pro přírodní hedvábí – den.

pevnost – lze vyjádřit jako měrnou pevnost (mN/tex), nebo jako absolutní pevnost vyjadřující sílu, při které se přetrhne jediné vl.

VLASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN tažnost – je prodloužení vlákna

v okamžiku přetrhu, udává se v % původní délky nebo v mm

pružnost – je schopnost vlákna vrátit se do původního tvaru po uvolnění síly (při dosažení určitého zatížení nebo prodloužení), udává se v %

tepelně izolační schopnost (hřejivost) – je způsobena vzduchem, který se udržuje v mezi vlákenném prostoru (kadeřená vlákna) nebo přímo ve vláknech (dutá vlákna) a také tepelnou vodivostí vlákna

VLASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN

tepelná vodivost – je schopnost vlákna vést teplo

elektrické vlastnosti – projevují se negativně jak při technolog. zpracování, tak na hotových výrobcích. Elektrostatický náboj zvyšuje špinivost. Při tření vláken vzniká náboj statické elektřiny, který je nutné odvádět, proto se vlákna upravují (např. aviváží).


navlhavost – (hygroskopičnost) je schopnost vlákna přijímat vlhkost z okolí. Význam má při zpracování vláken, ale i hygienický (sání potu). Různé materiály mají různou schopnost přijímat vlhkost, proto jsou normou stanovena dovolená procenta vlhkosti tzv. vlhkostní přirážka (také uzanční vlhkost), s níž se materiál prodává. Udává se v procentech z čisté hmotnosti úplně suchého materiálu.

VLASTNOSTI TEXTILNÍCH VLÁKEN oděruschopnost - (trvanlivost) je

odolnost proti opotřebení třením, souvisí s pevností vláken. Tato vlastnost vláken se zkouší na hotových textiliích, protože vlákna se odírají především při používání textilních výrobků.

plstivost – je vlastnost především zvířecích srstí. Za určitých podmínek (teplo, vlhko, tření) se svým šupinkovitým povrchem mají schopnost zaklesávat do sebe a vzájemně se prostupovat. Plstivosti vláken se využívá při úpravách tkanin, při výrobě klobouků a jiných plstí.


omak – je subjektivní vlastnost důležitá při posuzování jakosti vláken. Omak může být hrubý, jemný, suchý, vlhký, teplý, studený, tvrdý, měkký, voskový apod.

barva – vláken v režném stavu je nejčastěji bílá s mnoha odstíny, popř. s nádechem žlutavým, nahnědlým, šedavým.


lesk – je tím větší, čím je vlákno hladší. Lesk závisí na povrchu vlákna a jeho profilu. Lesk může být silný, slabý, malý, mdlý, střední, hedvábný, skelný apod.

hořlavost – je jednou z negativních stránek textilních vláken. V posledních letech se stále více uplatňují nehořlavé úpravy jak na vláknech, tak na hotových výrobcích.

IDENTIFIKACE VLÁKEN

Zařazení určitého vlákna do skupiny se zakládá na jeho příbuznosti s jinými vlákny – představiteli dané skupiny – umožňuje tedy při analýze využít určité vzájemné příbuznosti a rozdílnosti mezi vlákny.

IDENTIFIKACE VLÁKEN a) Makroskopická identifikace –

provádí se jen tehdy jsou-li zjevné některé charakteristické znaky a vlastnosti, které můžeme rozeznat smysly (chutí, zrakem, čichem, hmatem). Materiál se posuzuje podle barvy, lesku, omaku, délky vláken, hořlavosti apod.

Spalovací zkouška – orientační zkouška, jednoduchá identifikace bez speciálních přístrojů a zařízení. Jednotlivé skupiny vláken jsou různě hořlavé. Sleduje se způsob hoření, velikost plamene, zápach při hoření a popel.


b) Mikroskopická identifikace – provádí se pro přesnější určení druhu a původu suroviny. Při tomto zjišťování je důležitá znalost charakteristických znaků a vzhledu vláken. Identifikace vláken je možná z podélného pohledu nebo v řezu, který se připravuje na speciálních zařízeních. Tavitelná vlákna ze syntetických polymerů lze také identifikovat podle teploty tání na tepelném mikroskopu.


c) Chemická identifikace – používá se především u chemických vláken, které nelze určit mikroskopickou zkouškou. Tyto metody jsou založeny na rozpustnosti vláken v kyselinách, zásadách i organických rozpouštědlech, na barevných reakcích a na používání jiných chemických činidel.

Documents

1. Přednáška TZO