JIHOČESKÁ UNIVERZITA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

EKONOMICKÁ FAKULTA

KATEDRA OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU

Disertační práce

Podmínky a možnosti rozvoje podniků ubytovacích služeb v jižních Čechách

Autor: Ing. Roman ŠvecŠkolitel: doc. Ing. Ján Orieška, PhD.

České Budějovice, 2012

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma Podmínky a možnosti rozvoje podniků

ubytovacích služeb v jižních Čechách vypracoval samostatně s použitím pramenů

a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

Prohlašuji, že v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb. v plném znění souhlasím se

zveřejněním své disertační práce, a to v nezkrácené podobě, elektronickou cestou ve

veřejně přístupné části databáze STAG provozované Jihočeskou univerzitou v Českých

Budějovicích na jejích internetových stránkách, a to se zachováním mého autorského

práva k  odevzdanému textu této kvalifikační práce. Souhlasím dále s tím, aby  toutéž

elektronickou cestou byly, v souladu s uvedeným ustanovením zákona č. 111/1998 Sb.,

zveřejněny posudky školitele a oponentů práce i  záznam o průběhu a výsledku

obhajoby kvalifikační práce. Rovněž souhlasím s porovnáním textu mé kvalifikační

práce s databází kvalifikačních prací Theses.cz provozovanou Národním registrem

vysokoškolských kvalifikačních prací a systémem na odhalování plagiátů.

V Českých Budějovicích, dne 19.11.2012 Podpis studenta ……………………

2

Poděkování:Na tomto místě bych si rád dovolil poděkovat doc. Ing. Jánu Orieškovi, PhD. za

cenné rady při zpracovávání tématu disertační práce a především trpělivost při jejím

vedení. Také bych rád poděkoval prof. Ing. Magdaleně Hrabánkové, CSc., dr. h. c.,

prof. h. c. (†) za umožnění provázání této disertační práce na výzkumný záměr MSM

6007665806, v jehož rámci byla část dat zpracována. Dále bych rád poděkoval Kamilu

Píchovi, Josefu Navrátilovi, za jejich ochotu poskytnout radu při budování metodiky

zpracování této práce, stejně jako za jejich trpělivost při mých školeních na jednotlivé

metodiky zpracování.

Rád bych také poděkoval dalším spolupracovníkům, především Haně Doležalové,

Janě Navrátilové, Vivian Baravalle, Kamilu Píchovi a Jozefu Navrátilovi, kteří se

nejrůznějším způsobem spolupodíleli na zpracování dat předkládané práce. Josef

Navrátil dále koordinoval sběr dat do databáze ubytovacích zařízení a vedl digitalizace

dat prostředí pro analýzu polohy ubytovacích zařízení a taktéž technicky zpracoval

obrázek na s. 72. Do databáze ubytovacích zařízení svými záznamy kromě autora

přispěli (podle počtu záznamů): Josef Navrátil, Petr Nedvěd, Petr Janeček, Veronika

Stodolová, Martina Andělová, Andrea Řezanková, Lucie Pišnová, Milan Kopáček,

Monika Benediktová, Dominika Horejšová, Martin Přibyl, Šárka Plášilová, Hana

Hanulová, Nikola Vítková, Monika Balounová, Martina Pyroutková, Monika Zukalová,

Markéta Smržová, Lenka Nová, Karolína Škrovová. Dotazníky kromě autora sbírali:

Lucie Nováková, Věra Šulková, Adéla Pojerová, Monika Linhartová, Monika Veselá,

Jana Dudáková, Soňa Chocholatá a Zuzana Šťastná.

Všem patří můj upřímný dík.

3

V předkládané práci bylo mimo jiného použito výsledků publikovaných v rámci

zpracování disertační práce:

ŠVEC, R. Stravovací služby jako součást cestovního ruchu. In Sborník z mezinárodní vědecké konference Inproforum 2008. Č. Budějovice: EF JU, 2008. s.227-233 [CD Rom] ISBN 978-80-7394-130-7

NAVRÁTIL. J, ŠVEC, R., PÍCHA, K., DOLEŽALOVÁ, H. The Location of Tourist Accommodation Facilities: A Case Study of the Šumava Mts. and South Bohemia Tourist Regions (Czech Republic). Moravian Geographical Reports. Vol. 20, No. 3, 2012. pp. 50-63 ISSN 1210-8812

ŠVEC, R., PÍCHA, K., BARAVALLE , V., NAVRÁTIL, J., DOLEŽALOVÁ, H. The impact of visitors segments on the perception of the quality of the product of accommodation establishments. Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendelianae Brunensis, 2012. Vol. 60 No. 7, ISSN 1211-8516 [v tisku]

ŠVEC, R., NAVRÁTIL, J., PÍCHA, K., BARAVALLE V. The perception of the quality of acomodation establishments´ product. Deturope. Central European Journal of Regional Development and Tourism, 2012. Vol. 4, Iss. 2, pp. 4-21. ISSN 1821-2506

4

Abstrakt

ŠVEC, R. Podmínky a možnosti rozvoje podniků ubytovacích služeb v jižních Čechách.

Ekonomická fakulta, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích. Vedoucí disertační

práce doc. Ing. Ján Orieška, PhD.

Předkládaná dizertační práce se zabývá problematikou podniků služeb cestovního

ruchu. Hlavním cílem práce je identifikace podmínek pro možný rozvoj podniků

ubytovacích služeb. K naplnění hlavního cíle bude využito dvou dílčích cílů. První dílčí

cíl bude řešit problematiku umístění ubytovacích zařízení úzce související s možností

přilákání účastníka cestovního ruchu do oblasti. Druhým dílčím cílem je identifikace

faktorů, které ovlivňují spokojenost účastníka cestovního ruchu nacházejícího se ve

zkoumané oblasti a které úzce souvisí s udržením návštěvníka v zařízení, nebo v oblasti.

Problematika řešeného konceptu je velmi obsáhlá a zahrnuje v sobě řešení otázek

zasahujících do teorií nejen podnikání, ale také ekonomiky, managementu, marketingu,

prostorových, regionálních a společenských věd.

Klíčová slova: podnik, podnik cestovního ruchu, cestovní ruch, ubytovací zařízení, umístění, spokojenost

The presented thesis deals with problems of the tourism services enterprises. The main

objective is to identify conditions for possible development of the accommodation

services enterprises. Two partial goals were set up so as the main objective is fulfilled.

First partial objective concerns the problems of the location of the accommodation

establishment in the close connection of the potential to attract the tourism participant to

the related area. Second partial objective is to identify factors that influence the

satisfaction of the tourism participant who has visited the researched area and that relate

the keeping the visitor staying longer time in the accommodation establishment or in the

related region. The problems of the concept being solving is very large and include

dealing with questions that touch a number of theories concerning not only

entrepreneurship itself but also economy, management, marketing as well as the spatial

and regional science and humanities.

Key words: enterprise, tourism enterprise, tourism, a ccommodation establishment,

location, satisfaction

5

Obsah

Obsah.................................................................................................................................11 Úvod...............................................................................................................................32 Literární přehled řešeného problému..............................................................................5

2.1 Cestovní ruch a jeho význam..................................................................................52.2 Podnik...................................................................................................................10

2.2.1 Úlohy podniku.................................................................................................102.2.2 Produkt jako výsledek činnosti podniku.........................................................112.2.3 Služba jako produkt podniku..........................................................................12

2.3 Podnik cestovního ruchu.......................................................................................142.3.1 Význam a funkce podniků cestovního ruchu..................................................152.3.2 Členění podniků cestovního ruchu..................................................................152.3.3 Faktory ovlivňující činnost podniků cestovního ruchu...................................162.3.4 Produkt podniku cestovního ruchu..................................................................202.3.5 Zákazníci podniků cestovního ruchu a jejich potřeby.....................................22

2.4 Podnik ubytovacích služeb...................................................................................232.4.1 Ubytovací zařízení jako provozní jednotka podniku ubytovacích služeb.......232.4.2 Typologie ubytovacích zařízení......................................................................252.4.3 Charakteristika ubytovacích zařízení..............................................................282.4.3 Umístění ubytovacích zařízení........................................................................302.4.4 Produkt ubytovacích zařízení..........................................................................322.4.5 Kvalita produktu  ubytovacích zařízení..........................................................34

3.1 Hlavní cíl..............................................................................................................363.2 Dílčí cíle a hypotézy.............................................................................................37

4 Studované území..........................................................................................................384.1. Členění vymezeného území.................................................................................38

4.1.1 Členění vymezeného území z pohledu cestovního ruchu...............................384.1.2 Členění vymezeného území z administrativního hlediska..............................41

4.2 Ubytovací zařízení ve zkoumaném území............................................................414.2.1 Kvantifikace ubytovacích zařízení ve zkoumaném území..............................424.2.2 Hosté ubytovacích zařízení ve zkoumaném území.........................................43

5 Metodický postup řešení práce.....................................................................................465.1 Metodický postup řešení dílčího cíle 1.................................................................46

5.1.1 Data.................................................................................................................465.1.2 Analýza dat......................................................................................................48

5.2 Metodický postup řešení dílčího cíle 2.................................................................515.2.1 Data.................................................................................................................515.2.2 Analýza dat......................................................................................................54

6 Výsledky a diskuze.......................................................................................................566.1 Prostředí umístění ubytovacích zařízení...............................................................56

6.1.1 Vliv prostoru na umísťování ubytovacích zařízení.........................................566.1.2 Vliv prostoru na umísťování kategorií ubytovacích zařízení..........................576.1.3 Vliv prostředí na umísťování jednotlivých kategorií ubytovacích zařízení....636.1.4 Vliv umístění na cenu služeb ubytovacích zařízení........................................71

6.2 Ochota k návratu a kvalita služeb.........................................................................746.2.1 Faktory percepce kvality.................................................................................746.2.2 Percepce kvality podle kategorie ubytovacího zařízení..................................756.2.3 Percepce kvality podle typu návštěvníka........................................................77

6.2.4 Vliv kvality na ochotu k návratu.....................................................................866.2.5 Percepce relativní hodnoty služeb ubytovacích zařízení................................88

7 Závěry...........................................................................................................................917.1 Prostředí umístění ubytovacích zařízení...............................................................937.2 Kvalita nabízených služeb a ochota zákazníka k návratu.....................................957.3 Přínosy práce........................................................................................................97

7.3.1 Teoretické přínosy práce.................................................................................987.3.2 Praktické přínosy práce...................................................................................98

8 Summary.....................................................................................................................1009 Seznam zdrojů............................................................................................................10210 Seznam obrázků, tabulek a grafů..............................................................................11711 Přílohy......................................................................................................................119

2

1 Úvod

Význam cestovního ruchu pro národní hospodářství jednotlivých států

se v posledních desetiletích významně zvýšil. Jeho potenciál z hlediska přínosu pro

tvorbu hrubého domácího produktu a pro zaměstnanost je značný. Rozvoj cestovního

ruchu je rovněž využíván jako podstatný prvek v podpoře slabých nebo jinak

znevýhodněných komunit a regionů.  I přes své ekonomické, sociální i environmentální

nevýhody tak cestovní ruch jednoznačně patří mezi faktory regionálního a sociálního

rozvoje. Nezbytnou podmínkou pro rozvoj cestovního ruchu je rozvinutá infrastruktura

cestovního ruchu, jejíž nedílnou součástí jsou i podniky poskytující ubytovací služby.

Samotná existence, charakter těchto podniků a také standard poskytovaných služeb jsou

velmi důležitým faktorem délky pobytu účastníků cestovního ruchu v navštívené

oblasti.

Dosavadní vědecké práce i praktické analýzy se při zkoumání podmínek rozvoje

podniků ubytovacích služeb zásadním způsobem zaměřují zejména na velká sídla

a související suburbánní prostor. Pokud jde o zkoumané kategorie ubytovacích zařízení,

nejčastějším objektem zkoumání jsou pak zejména velké podniky (v praktických

analýzách dokonce téměř výhradně podniky provozující řetězec ubytovacích zařízení)

a ubytovací zařízení typu hotel. Současné poznání tedy do jisté míry postrádá

komplexní pohled postavení podniků v cílových oblastech cestovního ruchu. Zejména

se jedná o problematiku diverzity velikosti sídel, charakteru jednotlivých dílčích lokalit

a úplné škály kategorií ubytovacích zařízení.

Hlavním cílem práce je určena identifikace podmínek pro rozvoj podniků

ubytovacích služeb. K naplnění tohoto hlavního cíle bude využito řešení dvou dílčích

cílů. První dílčí cíl bude zaměřen na problematiku umístění ubytovacích zařízení

v souvislosti s možností přilákání účastníka cestovního ruchu do oblasti. Druhým dílčím

cílem je identifikace faktorů, které ovlivňují spokojenost účastníka cestovního ruchu

nacházejícího se ve zkoumané oblasti, jež významně ovlivňuje míru loajality

návštěvníka ubytovacímu zařízení, a tedy i navštívené oblasti. Naplnění těchto cílů

pomůže blíže označit faktory, které ovlivňují umístění ubytovacích zařízení

ve zkoumané oblasti a také faktory, které jsou ubytovanými hosty vnímány jako

důležité v jejich rozhodování o účasti na aktivitách cestovního ruchu. Naplnění dílčích

3

cílů umožní identifikovat potenciální možnosti dalšího rozvoje podnikání v ubytovacích

službách cestovního ruchu, a to z teoretického i praktického hlediska.

4

2 Literární přehled řešeného problémuKapitola vymezuje základní pojmy, které jsou nutné pro správnou interpretaci

v dalších částech práce. Cestovní ruch je představen jako oblast ekonomické reality,

ve které fungují podniky. Ve druhé části kapitoly jsou specifikovány podniky

cestovního ruchu včetně podniků poskytujících ubytovacích služby jako jeden

ze základních prvků systému cestovního ruchu.

2.1 Cestovní ruch a jeho význam

Problematika cestovního ruchu a jeho trhu zkoumaje předmětem výzkumu

od počátku 20. století (Jindra, 2011), avšak ani dnes nad jeho definicí nepanuje

všeobecná shoda (Morley, 2009) Podle Indrové (2004) nejstarší úvahy o „moderním

cestovním ruchu“ spadají do konce 19. století.. Zhruba do roku 1918 se pak cestovní

ruch považuje za zcela nový jev a „teprve začaly být rozpoznávány jeho různé stránky

a dopady“ (Kašpar, 2011). Historickým mezníkem je definice cestovního ruchu

švýcarských profesorů W. Hunzikera a K. Krapfa, kteří v roce 1942 vydávají učebnici

„Grundriß der allgemeinen Fremdenverkehrslehre“ (Indrová, 2004). Dle výše

zmíněných autorů je cestovní ruch „souhrnné označení vztahů a jevů, vznikajících na

základě cesty a pohybu místně cizích osob, pokud se pobytem nesleduje usídlení

a pokud s ním není spojena žádná výdělečná činnost“ Tato kniha je dodnes považována

za základní klasické dílo teorie cestovního ruchu (Franke a Studnička, 2011) a v ní

uvedené postuláty se staly východiskem pro definici cestovního ruchu, přijatou

na  konferenci v St. Gallenu v r. 1971 - „cestovní ruch je souborem vztahů a jevů, které

vyplývají z cestování a pobytu osob, pro které místo pobytu není ani hlavním místem

bydliště ani místem výdělečné činnosti“. Z této tzv. St. Gallenské definice vychází řada

tehdejších autorů např. Kopšo, Baxa a Gúčik (1979).

Pro současné definování cestovního ruchu jsou důležité výsledky konference WTO 1

v Ottawě v roce 1991, kde byla přijatá tato definice „cestovní ruch představuje činnost

lidí, spočívající v cestování a pobytu v místě mimo místo jejich obvyklého pobytu po

dobu kratší jednoho roku za účelem využití volného času, obchodu a jinými účely“.

„Tato definice se liší od předchozích zejména tím, že nechápe cestovní ruch pouze jako

1 Word Tourism Organisation (WTO) vznikla v r. 1974 transformací mimovládní organizace IUOTO (International Union of Official Travel Organizations), se sídlem v Madridu. Podle usnesení OSN z r. 2003 je WTO organizací OSN a od tohoto roku používá oficiální název World Tourism Organisation - UNWTO

5

volnočasovou aktivitu, ale vymezuje cestovní ruch jako činnost lidí, spojenou

s cestováním a výslovně uvádí jako možný účel cestování vedle volného času i obchod a

jiné účely“ (Kotíková, 2010). Z této definice vychází mnoho autorů,

např. Pásková a Zelenka (2002), Hesková a kol. (2006), Černý a Krupička (2007),

Ryglová (2009) atd. Podle Čertíka (2001) mají někteří zahraniční autoři (např. A. M.

Morrison, USA) jiné názory a užívají definice, které charakterizují cestovní ruch jako

součást (pododvětví) pohostinských služeb, přičemž odvětví pohostinství je

charakterizováno jako souhrn ubytovacích služeb, stravovacích služeb a cestovního

ruchu. Toto pojetí a chápání odvětví (průmyslu) cestovního ruchu není v evropských

poměrech zcela běžné, proto bude dále využíván první z uvedených přístupů.

Cestovní ruch se stal souborem ekonomických činností, které v posledních

desetiletích vykazují obrovskou dynamičnost, a předpokládá se, že v budoucnu bude

tento vývoj pokračovat (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). Cestovní ruch hraje

v současné moderní společnosti důležitou roli nejen v  národním hospodářství,

ale vyznačuje se i významnou spotřebou obyvatelstva (Goldner a Ritchie, 2009).

O rozvoji cestovního ruchu svědčí i to, že za uplynulých více než padesát let se počet

turistů, kteří překročili hranice své domovské země, zvýšil téměř 29-krát.

Podle dlouhodobé předpovědi UNWTO dosáhne počet turistů v mezinárodním

cestovním ruchu v roce 2030 hranice 1,8 mld. (MMR, 2010). Na základě tohoto vývoje

je očekáván v následujících téměř dvaceti letech udržitelný nárůst počtu účastníků

cestovního ruchu (MAG Consulting, 2011).

Někteří autoři – např. Kiráľová (2006), nebo Galvasová a kol. (2008) se

v souvislosti s cestovním ruchem zmiňují o průmyslu cestovního ruchu, který je

považován za jeden z největších a nejrychleji se rozvíjejících průmyslů světa

(Kiráľová, 2006). Cestovní ruch má vliv na zaměstnanost, na tvorbu hrubého domácího

produktu, vytváření devizových rezerv státu, záchranu kulturních, uměleckých

a historických památek, zvyšuje všeobecnou vzdělanostní úroveň obyvatelstva

(Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). Vystoupil a kol. (2006) potvrzují teorii,

že cestovní ruch je multioborová a průřezová disciplína, na jejímž rozvoji participuje

celá řada odvětví národního hospodářství a oborů lidské činnosti.

Směna zboží, či služeb se odehrává na trhu. Trh je definován jako oblast

ekonomické reality, ve které dochází ke směně zboží (služeb) mezi jednotlivými

subjekty (Masnikosová, 2007). Nedílnou součástí trhu cestovního ruchu jsou podniky

6

cestovního ruchu různých velikostí od globálních společností po malé podnikatelské

organizace místního významu (Hesková a kol., 2006). Trh cestovního ruchu je

specifickou a relativně samostatnou součástí trhu služeb. Jeho zvláštností je, že se

na něm prodávají především služby (Middleton, 2009). Trh cestovního ruchu ovlivňují

ubytovací, stravovací, dopravní a další služby, zprostředkovatelé, atraktivity cestovního

ruchu, rekreační a zábavní zařízení a také vláda (Horner, Swarbrooke a kol, 2003).

Middleton (2009) tuto myšlenku rozšiřuje ještě o destinační organizace. Orieška (1999)

rozumí trhem cestovního ruchu souhrn směnných vztahů mezi subjekty prodávajícími

zboží a služby cestovního ruchu (představujícími nabídku) a subjekty kupujícími zboží

a služby cestovního ruchu (představujícími poptávku). Jeho součástí je i ekonomický

mechanismus, který umožňuje zjistit až na trhu, zda náklady vynaložené na výrobu

zboží a poskytnutí služby byly opodstatněné.

Ze statistického sledování lze vypozorovat, že cestovní ruch, stejně jako ostatní

odvětví, byl ovlivněn hospodářskou krizí, jež dle Kostkové (2011) a řady dalších autorů

vypukla v USA roku 2007 a do České republiky se rozšířila na podzim roku 2008.

Hospodářská krize se dle agentury MAG Consulting (2011) odrazila nejen ve snížení

počtu domácích i zahraničních hostů, což dokazují údaje v tabulce ČSÚ 2 uvedené

v příloze 1, ale také ve výběru bližších destinací a zkrácení doby pobytu, které dokládají

údaje zveřejňované ČSÚ. Jak již bylo uvedeno, krize se rozšířila již v roce 2008, ale

k velkým propadům dochází dle výsledků šetření ČSÚ až v roce 2009. Dle predikce

uskutečněné na základě dat ČSÚ, by mělo docházet k pomalému pozvolnému růstu

návštěvnosti hromadných ubytovacích zařízení (Kostková, 2011).

Z předcházejícího textu je patrné, že pro fungování celého systému cestovního

ruchu jsou nepostradatelné podniky fungující na tzv. trhu cestovního ruchu. Význam

cestovního ruchu pro společnost sleduje např. Řepík (2010). Tento autor podobně jako

jiní uvádí, že cestovní ruch lze sledovat ze dvou pohledů, a to makroekonomického

a mikroekonomického.

2 Český statistický úřad (dále jen ČSÚ)

7

Makroekonomický pohled na cestovní ruch

Cestovní ruch se stal jednou ze specifických oblastí národního hospodářství, které

definují Hindls a kol. (2003) jako souhrn rezidentských jednotek, tj. jednotek, které mají

centrum zájmu (provádějí ekonomickou činnost – vyrábějí, spotřebovávají, investují,

provádějí důchodové a finanční transakce) na ekonomickém území státu. Rozlišují se

obvykle tři, ale někdy i čtyři sektory národního hospodářství – primární, sekundární,

terciární a kvartérní (Petrželová, 2007). Kupka (2010) poukazuje na fakt, že „historicky

je základem rozvoj primárního sektoru, vyšším stupněm rozvoj sekundárního sektoru a

na nejvyšším stupni je rozvoj terciéru“. Z tohoto tvrzení dle stejného autora plyne

skutečnost, že s rozvojem společnosti se mění i podíl jednotlivých sektorů na tvorbě

HDP.

Dle mnohých autorů, např. Beránka a Kotka (2007), Galvasové a kol. (2008),

Drobné a Morávkové (2010) a dalších, ovlivňuje cestovní ruch většinu

makroekonomických ukazatelů, svým rozvojem působí na kvalitu životního prostředí,

ovlivňuje životní úroveň lidí, podílí se na formování společnosti a sociálního prostředí,

vytváří nové pracovní a podnikatelské příležitosti, stimuluje investiční aktivity a tím

přispívá ve většině zemí k naplnění cílů makroekonomické politiky státu

(Morley, 1992). S tímto konstatováním koresponduje výrok komise OSN pro udržitelný

rozvoj, že infrastruktura vytvořená pro účely cestovního ruchu přispívá k místnímu

rozvoji a jsou vytvářeny či udržovány pracovní příležitosti dokonce i v oblastech,

kde dochází k průmyslovému či venkovskému úpadku nebo městské obnově. Mnozí

autoří – např. Galvasová a kol. (2008) – nazývají tyto efekty jako multiplikační, které

působí buď přímo, nebo zprostředkovaně.

Na cestovní ruch je možno pohlížet jako na jedno z odvětví sektoru služeb, které

v ekonomikách některých států představuje až dvoutřetinový podíl na tvorbě HDP

(Houška, 2007). Podíl cestovního ruchu na celosvětovém HDP vykazuje rostoucí trend,

jehož průběh lze sledovat na obrázku 1. Dle odhadu WTTC3 se předpokládá do roku

2020 roční tempo růstu počtu cest do zahraničí 4,1 %4. Podíl cestovního ruchu

na světovém HDP neustále roste a i přes mírný pokles v období kolem roku 2009 bude

dle odhadů WTTC růst i nadále.

3 Světová rada cestovního ruchu4 Výzkum WTTC (World Travel & Tourism Council -)

8

Obrázek 1: Podíl cestovního ruchu na celosvětovém HDP a jeho odhad (v mld. USD)

ZDROJ: WTTC ( 2010)

Vanhove (2005) se zmiňuje o podpoře cestovního ruchu ze strany světových

politiků a ekonomů, která se v poslední době zvyšuje. Členové kolektivu Mag

Consulting (2009) mají jiný názor, když uvádějí, že i přes rychlý růst cestovního ruchu

a nesporný a neoddiskutovatelný přínos pro národní ekonomiky, se v řadě zemí toto

odvětví dosud setkává s nedostatečným doceněním. Nedocenění si zmínění autoři

vykládají faktem, že cestovní ruch není ekonomicky a statisticky uzavřené odvětví, o

němž existují vypovídající ekonomické ukazatele, ale souhrnem různých činností lidí,

které zasahují a prostupují v různé míře do mnoha ekonomických odvětví. Nedostatek

dat o cestovním ruchu v České republice, jeho přínosech a dalších efektech částečně

napravuje dle Hellerové (2010) satelitní účet cestovního ruchu. První snahy o vyčíslení

příjmů z cestovního ruchu měla dle Beránka (2001) OECD5 a datují se do 80. let

minulého století, kdy jsou vypracovávány tzv. „ekonomické účty cestovního ruchu“.

V současné době příjmy z cestovního ruchu vykazuje satelitní účet cestovního

ruchu, který poskytuje informace a data o ekonomickém postavení odvětví cestovního

ruchu (MMR, 2010. Satelitní účet je soustavou tabulek, které na podkladě vyjádření

ekonomických vztahů nabídky a poptávky umožňují kvantifikovat ekonomický přínos

cestovního ruchu  v  ekonomice země (Hellerová, 2010). Satelitní účet je tvořen deseti

tabulkami obsahujícími údaje o poptávce a nabídce v cestovním ruchu, které jsou

doplněny informacemi o nepeněžních ukazatelích (např. počet návštěvníků, počet

přenocování atd.), tabulkami o zaměstnanosti, tvorbě hrubého fixního kapitálu

5 OECD - Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj

odhad

9

a společenské spotřebě v cestovním ruchu (Lejsek, 2010). Význam satelitního účtu dle

Ministerstva pro místní rozvoj ČR podtrhují i slova, která uvedl při zahájení konference

o cestovním ruchu někdejší ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška: „jestliže

chceme dělat dobrý marketing cestovního ruchu, musíme ho podložit kvalitními

makroekonomickými analýzami, právě ty nám poskytne všech deset tabulek satelitního

účtu“ (MMR, 2010).

Mikroekonomický pohled na cestovní ruch

Z tohoto pohledu se dle Morleyho (1992) jedná především o podniky, které působí

na trhu cestovního ruchu. Z důvodu, že tato dimenze vnímání cestovního ruchu je pro

tuto práci důležitá, bude toto vnímání rozvedeno v následujícím textu podrobněji.

2.2 Podnik

Podnik je produkční sociální systém, tedy lidmi vytvořený reálný útvar, který mimo

jiné sestává z lidí a sleduje účel nabízet lidské společnosti nějaké výkony (Ulrich, 1970

podle Hradecký, Lanča a Šiška, 2008). Těmito výkony jsou myšleny výrobky a služby.

Podle Kučerové, Strašíka a Šebové (2010) jsou podniky základním předpokladem

existence a rozvoje tržní ekonomiky. Základním úkolem podniku je vývoj, výroba

a dodání produktů a služeb, tvorba procesů a praktik, které umožňují předchozí zmíněné

aktivity a také vytvoření řídících procesů, které zajistí, aby podnik fungoval tak,

jak se od něj očekává. Jednotlivé procesy jsou propojeny informačními a materiálovými

toky (Berneus, Nemes a Schmidt, 2003).

2.2.1 Úlohy podniku

Hlavním motivem podniku a podnikání je dosahovat peněžního zisku.

Již na počátku 20. století se používalo známé konstatování, že lidé, jejichž cílem není

zvýšit objem svého majetku, nevstupují do podnikání (Veblen, 2005). Podle

Friedmana (1970) je jediným cílem a úlohou podniku maximalizovat zisk všemi

legálními a společensky akceptovatelnými prostředky a sloužit tak svým

majitelům/akcionářům. Milton Friedman je řazen k zastáncům tzv. instrumentálních

teorií, které nahlížejí na podnik jako na pouhý nástroj tvorby bohatství a hmotných

statků, jehož sociálně orientované aktivity jsou pouze prostředkem k dosahování

ekonomických cílů. Podobně uvažoval např. Levit (1958), který zdůrazňoval,

že základní funkcí podniku je dosahovat co nejvyšší úrovně zisku a absolutně

základním prvkem je přežití podniku jako ekonomické jednotky. Tento přístup se setkal

10

se silnou kritikou ze strany řady autorů, kteří považují podnik za prostředek

pro zhodnocování kapitálu při současném respektování jeho společenských funkcí ve

vztahu k jednotlivým zájmovým skupinám, tzv. stakeholderům

(Synek a Kislingerová, 2010). Jiní autoři s tímto pojetím naopak úplně nesouhlasí

a hlásí se spíše k Friedmanově myšlence, když tvrdí, že podniky již z podstaty své

činnosti jednotlivým zájmovým skupinám (vedle akcionářů) prospívají tím, že vytváří

pracovní místa, platí daně, které se pak přerozdělují, zásobují obyvatele zbožím

a poskytují jim služby (Newell a Frynas, 2007).

2.2.2 Produkt jako výsledek činnosti podniku

Produkt je kvantitativně, kvalitativně a časově popsatelný výsledek činnosti procesu,

který vzniká přeměnou vstupů určených pro daný proces, a který má hodnotu

pro zákazníka (Šmída, 2007). Produkt podniku tvoří hmotné výrobky, nebo produktem

mohou být služby (Marinič, 2008) Tvorba produktu vychází z potřeby zákazníka, ať již

poznané či dosud nepoznané. Pro podnik poskytující výrobky či služby je životně

důležité vědět, jaké potřeby zákazník má (Hitl, 2009). Pod pojmem potřeba se tradičně

rozumí rozpor mezi momentálním stavem a lidským stavem požadovaným

(Plamínek, 2008). Potřeby jsou definovány jako pociťovaný nedostatek (resp. nadbytek)

něčeho nezbytného pro život jedince (Gillernová, 2006), ať už nějakého statku,

či služby. Potřeby vyjadřují nutnost či touhu po něčem (Kučerová, 1997). Podobně

se vyjadřuje Middleton a kol. (2009). Potřeba je jednotou biologické a společenské

stránky (Petrů, 1999). Tuto myšlenku využívá stejná autorka při základním tradičním

členění potřeb na biologické potřeby – související s existencí člověka jako přírodní

bytosti a společenské potřeby – jsou spojeny s existencí člověka jako společenské

bytosti (patří sem potřeby v oblasti vzdělávání, kultury, rekreace, zábavy, apod.).

Je-li určitá potřeba uspokojena, přestává být pohnutkou k určitému druhu jednání

a ztrácí svůj motivační účinek. Při uspokojování potřeb však samozřejmě záleží také

na tom, za jak dlouho se u člověka rovnováha v dané oblasti potřeb opět naruší a kdy

se pocit nedostatku znovu dostaví (Kerzner, 2009). Základní literatura zabývající

se lidskými potřebami pramení z oblasti psychologie. Maslowova teorie byla původně

vypracována pro potřeby psychologie, ale postupně byla přenesena do ekonomie a dnes

má velký význam pro podnikání zejména pak pro marketing a prodej.6

6 Vztah mezi prodejem a marketingem: Jobber a Lancaster (2004) tvrdí že, v současnosti mají obchod a marketing plnit společnou funkci, kterou je zajištění co nejefektivnější interakce podniku s trhem, v konečném důsledku je prodej cílem marketingu s využitím výzkumu trhu, tržní pozice,

11

Základní Maslowovu teorii využívá dnes mnoho autorů, např. Brooks (2003),

Kerzner (2009) a vychází z ní velké množství textů. Maslow k základním potřebám

později zařadil ještě potřebu poznávání a porozumění a potřebu estetických prožitků

(Lester, 1995).

2.2.3 Služba jako produkt podniku

Stíbalová (1979) uvádí že „přes rostoucí význam služeb v každodenním životě

obyvatelstva i v ekonomickém rozvoji země zůstává zatím stále ještě pojetí služeb

poměrně mlhavé“. Vývoj ale postupně šel jiným směrem a bylo a dosud je zřejmé

posilování podílu služeb na HDP. Růst se sice postupně zpomaloval, ale koncem 90. let

výrazně rostly služby dopravy a finanční služby (Vaštíková, 2008). Grönross (1994),

Zimáková (2007) a Metz, Grünner, Kessler a kol. (2008) se shodují v názoru,

že význam služeb pro národní hospodářství je v současné době značný. „Služby

v širokém slova smyslu představují tzv. terciární sektor ekonomiky“ (Fialová, 2004).

Teoretici marketingu se ve většině případů shodují na základní tezi a definují

služby z hlediska jejich nehmotné povahy a skutečnosti, že nikdy nevedou ke vzniku

vlastnictví čehokoliv, ale pouze přinášejí zákazníkům „prospěch“, nebo uspokojení.

Payne (1996) definuje službu jako činnost, která má v sobě určitý prvek nehmatatelnosti

a vyžaduje určitou interakci se zákazníkem nebo s jeho majetkem, kde výsledkem

služby není převod vlastnictví. S touto definicí se shodují např. definice Kiráľové

(2006) a Kotlera (2007). Výsledkem služby není převod vlastnictví

(Horner a Swarbrooke, 2003; Kotler, 2007; Masnikosová, 2007). Služba může vést

ke změně podmínek a její produkce může či nemusí být úzce spojena s fyzickým

produktem (Horner, 2003). Kotler (2007) definuje službu jako činnost nebo schopnost,

kterou může jedna strana nabídnout straně druhé a svou podstatou je nehmotná

a nevytváří žádné hmotné vlastnictví. Poskytování služby může (ale nemusí) být

spojeno s hmotným produktem (Molek, 2009). Současnou cestou podnikání ve službách

je růst kvality služeb (Vondruška, 2010). Význam a  důležitost kvality služeb mimo

jiných uvádí Ohmae (1989), který vysvětluje, že ve světě svobodné hospodářské soutěže

žádná společnost nedosáhne stabilních výkonů, pokud si dovolí odvrátit pozornost

od svého základního poslání, kterým je služba zákazníkům.

reklamy atd. Obchod vystupuje z časového hlediska jako krátkodobá činnost, zatímco marketing umožňuje dlouhodobou strategickou orientaci.

12

Hesková a kol. (2006) se zmiňuje o odlišnostech vnímání služby od zboží, přičemž

služba se dle názoru těchto autorů tohoto pojetí liší v mnoha směrech. Specifické

vlastnosti služeb uvádí celá řada teoretiků, kteří své myšlenky většinou pouze upřesňují

ve vztahu ke zkoumanému oboru. Jako základní jsou obecně uznávány čtyři vlastnosti

služeb, které uvádí Kotler (2007); Payne (1996) a mnoho dalších autorů.

Mezi charakteristické vlastnosti služeb, které je odlišují od hmotných výrobků, patří

nehmotnost, nedělitelnost, proměnlivost a pomíjivost (Payne, 1996). Vaštíková (2008)

se názorově shoduje s výše uvedeným, avšak vlastnosti služeb pojmenovává jako

nehmotnost, nesnadná standardizace, přímé vztahy poskytovatele a klienta a nejasná

demarkační čára mezi producentem a poskytovatelem. Na trhu lze rozlišit pět

základních kategorií tržní nabídky služeb. Do těchto kategorií patří dle Kotlera (2007):

1. ryze hmotné zboží - nabídka se sestává pouze z hmotného zboží, např. mýdlo,

2. hmotné zboží s doprovodnými službami - nabídka se sestává z hmotného zboží,

doprovázeného jednou nebo více službami, např. automobil,

3. hybridní - nabídka se sestává ve stejné míře ze zboží a služeb,

4. převažující služba s doprovodným menším zbožím a službami – nabídka se sestává

z jedné větší služby spojené s dalšími službami nebo zbožím,

5. ryzí služba - nabídka se sestává primárně ze služby.

Nováček (1997) se na členění služeb dívá z jiného pohledu. Dle jeho názoru

se služby rozlišují na služby v širším a užším pojetí. Služby v širším pojetí se poskytují

jak v průmyslu (služby účetních, IT techniků), ve státní sféře (zdravotnictví, školství,

policie), tak v neziskové sféře (nadace, kulturní zařízení). Služby v užším pojetí jsou

takové, kde jsou tvůrci a poskytovateli zaměstnanci obchodního sektoru

(realitní kanceláře, banky, pojišťovny). V tomto sektoru lze zvlášť vyčlenit služby

maloobchodu, velkoobchodu, opravny, čistírny a služby cestovního ruchu. Další

možným členěním služeb je klasifikace služeb, které se věnuje Payne (1996),

který služby klasifikuje do deseti skupin:

- maloobchod a velkoobchod.

- doprava,

- distribuce a skladování,

- bankovnictví a pojišťovnictví,

- nemovitosti,

13

- veřejné služby,

- vládní a vojenský sektor,

- zdravotnictví,

- obchodní, profesionální a osobní služby,

- rekreační a ubytovací služby,

- vzdělání,

- ostatní neziskové organizace.

Tento výčet ilustruje portfolio služeb a poukazuje na skutečnost, že součástí služeb jsou

také služby „rekreační a ubytovací“. Tento pojem se díky dále používané odlišné

terminologii v práci dále nebude vyskytovat a bude pracováno s terminologií autorů

specializujících se na tyto služby.

2.3 Podnik cestovního ruchu

Podnik cestovního ruchu je podnikatelský subjekt (výrobce produktů a poskytovatel

služeb), který uspokojuje potřeby konečných spotřebitelů a svoji podnikatelskou

aktivitu uskutečňuje samostatně a na vlastní účet, přičemž na sebe přebírá přiměřené

podnikatelské riziko (Gúčik, 2000). Podnik cestovního ruchu je systém, který tvoří

prvky a vztahy mezi nimi. Velká část ekonomických teoretiků se ztotožňuje s úvahou,

kterou poprvé formuloval Adam Smith v roce 1776 ve svém díle „Bohatství národů“

(Pojednání o podstatě a původu bohatství), a to, že jedinými prvky při vytváření

společenského bohatství jsou půda, práce a kapitál (Foulke, 1951).

Řada autorů pak později pracuje ještě se čtvrtým výrobním faktorem, který je do

určité míry kombinací ostatních třech – objevuje se pod názvem management,

organizace nebo podnikání (všechny obsahují „řídící práci“) – např. Smith (1966),

Pope (1971), Webster (1977), Connelly (1986), Fors (1997), Lyson a Guptill (2004).

Objevují se však i zcela jiné přístupy, jako např. Prywes (1986), který vedle výrobních

faktorů „práce“ (L) a „kapitál“ (K) analyzuje výrobní faktory „energie“ (E) a „materiál“

(M). Případně se rozlišují výrobní faktory „kvalifikovaná práce“ a „nekvalifikovaná

práce“ (Girma, 2005). Podniky cestovního ruchu patří do skupiny podniků

tzv. komerčních služeb, které jsou z hlediska základní - Smithovy - teorie ovlivňovány

hlavně kapitálem a prací. O důležitosti lidského faktoru ve službách se zmiňují např.

Seaton a Bennett (1996), Kiráľová (2006), nebo Horner a Swarbrooke (2003).

Evropské odvětví cestovního ruchu, jež tvoří přibližně 1,8 milionu podniků, zejména

14

malých a středních podniků (MSP), zaměstnávajících okolo 5,2 % celkové pracovní síly

a vytváří v Evropské unii více než 5 % hrubého domácího produktu“.7

2.3.1 Význam a funkce podniků cestovního ruchu

Beránek a Kotek (2007) tvrdí, že podniky cestovního ruchu mají různé funkce. Mezi

základní funkce podniků cestovního ruchu lze zařadit podnikatelskou funkci (využívání

podnikatelských příležitosti pro zhodnocení vlastního kapitálu), ekonomickou funkci

(vykonávání činnosti spojených se zásobováním, výrobou, odbytem, poskytováním

služeb), organizační funkci (maximální možné využití a vhodné vnitřní uspořádání

výrobních faktorů a vztahu mezi nimi), environmentální (vyjadřuje postavení a činnosti

podniku v souvislosti s jeho vlivem na kvalitu a ochranu životního prostředí),

technickou funkci (vybavení základními výrobními faktory a vytváření technicko-

technologických podmínek pro svoji činnost) a sociální funkci (představuje nejen péči

o zaměstnance podniku a vztahy mezi nimi, ale i vliv podniku cestovního ruchu

na ekonomický a sociální rozvoj obcí, měst a regionů) (Kutshcherauer, 2007;

Kučerová, Strašík a Šebová, 2010).

2.3.2 Členění podniků cestovního ruchu

Z hlediska charakteru a míry závislosti svých výkonů na cestovním ruchu se člení

podniky cestovního ruchu obvykle na vlastní podniky cestovního ruchu a ostatní

podniky s vazbou na cestovní ruch (Jakubíková, 2009).

Vlastní podniky cestovního ruchu poskytují služby typické pro cestovní ruch,

přičemž jejich výkony jsou výhradně či v převažující míře určeny účastníkům

cestovního ruchu. Výsledky jejich hospodářské činnosti jsou na realizaci výkonů pro

cestovní ruch plně závislé. Mezi tyto podniky lze zařadit:

a) podniky, které službami přímo uspokojují potřeby a poptávku účastníků cestovního

ruchu. Jedná se především o podniky ubytovacích služeb, podniky a zařízení

sportovně-rekreačních služeb, podniky a zařízení kulturních a společensko-zábavních

služeb, lázeňské podniky, některé dopravní podniky (např. lanovky, vleky, rekreační

lodní doprava), podniky provozující zvláštní služby (např. horská služba,

7 Sdělení komise evropskému parlamentu, radě, evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a výboru regionů.

15

průvodcovské služby, kongresové služby) a podniky vyrábějící zboží cestovního

ruchu,

b) podniky zprostředkovatelských služeb – cestovní kanceláře a cestovní agentury,

c) podniky smíšené – cestovní kanceláře a dopravní podniky, hotely a cestovní

kanceláře, hotelové podniky a podniky specializované dopravy.

Ostatní podniky s vazbou na cestovní ruch (polyfunkční podniky, nebo též podniky

sekundární sféry služeb cestovního ruchu) jsou součástí poptávky účastníků cestovního

ruchu, ale větší měrou poskytují služby v rámci jiných sektorů a cestovní ruch jim

nepřináší rozhodující podíl zákazníků (Jakubíková, 2009).

2.3.3 Faktory ovlivňující činnost podniků cestovního ruchu

Podniky působící na trhu cestovního ruchu jsou ovlivněny celou řadou faktorů, které

analyzuje mnoho autorů (kol. MAG Consulting, 2008; Kučerová, Strašík a Šebová,

2010). Faktory lze rozdělit do několika základních skupin (MAG Consulting, 2011).

Okolí podniku se dá definovat jako systém vzájemně propojených podsystémů a prvků.

Mezi podsystémy patří: trh práce, dodavatelé, kapitál, investoři, konkurence,

návštěvníci a různé další organizace (Kučerová, Strašík a Šebová, 2010). Pro další části

práce bude důležitý vliv tzv. faktorů okolí podniku. Tento souhrn faktorů analyzuje

Kaspar (1995) a v teorii cestovního ruchu jsou nazvány nadřazené systémy cestovního

ruchu. Toto schéma je upravováno a používáno mnoha autory např. Gúčik (2000),

Parmová (2003), Hesková a kol. (2006) atd. Schéma vysvětluje vnitřní fungování

systému cestovního ruchu včetně jeho podniků  v návaznosti na tzv. nadřazené systémy,

které cestovní ruch a tedy i jednotlivé podniky cestovního ruchu ovlivňují.

Dle Kasparova schématu do této oblasti patří sociální, ekonomické, politické,

technologické a ekologické prostředí.

16

Obrázek 2: Struktura systému cestovního podle Kaspara

ZDROJ: Kaspar (1995)

Ekonomické prostředí

Podle Gúčika (2000) vliv ekonomického prostředí na podniky cestovního ruchu

nelze popřít. Podle Vařečky (2008) cestovní ruch jako ekonomický činitel má vliv

na ekonomický růst a ovlivňuje zaměstnanost. „Podniky cestovního ruchu zabezpečují

zaměstnanost a současně přispívají k hospodářskému a sociálnímu rozvoji a integraci,

zejména pokud jde o venkovské a horské zóny“ (Kučerová, Strašík a Šebová, 2010).

Cestování a cestovní ruch jsou dle agentury MAG Consulting (2011) aktivity, jejichž

souhrn představuje jedno z největších světových ekonomických odvětví. Tyto aktivity

jsou největším tvůrcem pracovních míst, jedním z největších exportních odvětví

a významný stimulátor investičních aktivit.

Vliv celého systému cestovního ruchu na ekonomické prostředí je zřejmý například z:

- funkce v platební bilanci (vyrovnání pasivní bilance služeb devizovými

příjmy z příjezdového cestovního ruchu),

17

- hospodářského vyrovnání mezi průmyslovými oblastmi a oblastmi cestovního ruchu

vyrovnáním tzv. regionálních disparit.

Ekonomické prostředí významně ovlivňuje podniky cestovního ruchu v jejich

činnosti. Podniky reagují na vnější podmínky. Podniky jsou ovlivňovány pozitivně

podporou podnikání a cestovního ruchu, přírůstkem reálného příjmu, příznivou

ekonomickou situací), nebo negativně (růst nezaměstnanosti, zastavení růstu mezd,

nestabilní měnová situace) (Kaspar, 1995).

Politické prostředí

Státní zřízení určitého státu předurčuje rozsah vlivů politického okolí

na podniky cestovního ruchu a naopak (Elliot, 1997). S tímto názorem souhlasí

Gúčik (2000) a doplňuje jej o úvahu nad rolí vlády v tomto prostředí. Politické prostředí

v celé oblasti cestovního ruchu odráží jako „stabilita společenského zřízení,

demokratický vývoj společnosti, vnitřní bezpečnost aj.“ (Parmová, 2003). Oblastí

politického okolí dle Parmové (2003) je dopravní politika, sociální politika, politika

tvorby krajiny a ochrany přírody, politika kultury.

Sociálně kulturní prostředí

Rozvoj cestovního ruchu úzce souvisí s činnostmi člověka, jehož potřeby jsou

ovlivněny mimo jiné také mimoekonomickými činiteli podmíněnými společenským

zřízením (Gúčik, 2000). Současná společnost se navzájem silně ovlivňuje jak

v pozitivním, tak v negativním slova smyslu (Telfer a Sharpley, 2008). Pozitivem je

prohlubování znalostí o dané kultuře, porozumění jiným kulturám a příslušníkům jiné

národnosti. Negativum spočívá v přetváření okolního prostředí a sociálních vztahů

(Parmová, 2003).

Technologické prostředí

Jako technologické prostředí označuje Hesková a kol. (2006) infrastrukturu.

V jiných pramenech je technologické prostředí označováno jako realizační předpoklady

(např. Galvasová a kol., 2008). K realizaci cestovního ruchu dochází právě díky

realizačním předpokladům, které přeměňují potenciál okolí (Mariot, 1983

cit. v: Vystoupil a kol., 2006). Stejný autor dále uvádí, že se tyto vztahy realizují

prostřednictvím komunikačních předpokladů a materiálně - technickou základnou

cestovního ruchu. Materiálně – technická základna se v současné literatuře označuje

právě jako infrastruktura.

18

Ekologické prostředí

Cestovní ruch a jeho podniky se rozvíjí tam, kde existují přírodní a kulturně-

historické zdroje rozmístěné v prostoru (Gúčik, 2000). Dopady existence cestování

a existence podniků cestovního ruchu lze rozdělit dle Třebického (2009) na přímé

a nepřímé. Přímé dopady „bezprostředně ovlivňuji ekosystémy a jejich složky“

(Mathieson - Wall, 1982, cit. v  Třebický, 2009) a nepřímé dopady zahrnuji regionální,

národní a globální konsekvence celého systému cestovního ruchu (Gossling, 2002

cit. v Třebický, 2009). V souvislosti se životním prostředím se uvažuje o tzv.

udržitelném rozvoji cestovního ruchu. Indrová a kol. (2008) ukazuje udržitelný

cestovní ruch jako možnost rozvoje společnosti, který má ekonomické, ekologické

a sociální aspekty a podniky tyto aspekty dodržují.

Někteří autoři používají jiný pohled a faktory pro rozvoj podniků cestovního ruchu

člení do třech skupin - selektivní, lokalizační a realizační (např. Hrala, 2002;

Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). Podobné myšlenky uvádí i zahraniční autoři

(Abby a Geoffrey, 2006). Na tyto faktory upozorňuje i agentura CzechTourism

a uvažuje se o nich i při nových projektech v oblasti cestovního ruchu.

Selektivní faktory lze rozdělit na objektivní faktory, mezi které patří vnitropolitická

situace, ekonomické předpoklady, demografické skutečnosti, kvalita životního

prostředí, a subjektivní faktory, mezi které patří řada psychologických pohnutek,

např. módnost, vliv reklamy a propagace, vlastní zážitky (Ryglová, 2009).

Mezi lokalizační faktory, které mohou výrazně ovlivnit chování podniků cestovního

ruchu, patří dle Kasparova schématu místo cestovního ruchu. Ve starší literatuře

se místo nazývá jako středisko, např. Kašpar (1989), v nové literatuře a současné praxi

je často používán pojem destinace. Pojem destinace jako objekt teoretického zkoumání

není novinkou, v tuzemsku je této problematice věnována pozornost od druhé poloviny

90. let (Nejdl, 2007). Tento pojem však jako objekt teoretického zkoumání vznikal již

v sedmdesátých letech minulého století. Povaha destinace rozhoduje o konkrétní

lokalizaci, o funkčním využití konkrétní oblasti cestovním ruchem z hlediska přírodních

možností nebo z hlediska charakteru a kvalit společenských podmínek a atraktivit

(Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). „Posuzování lokalizace v cestovním ruchu

se soustřeďuje především na co nejvíce efektivní rozmístění jeho kapacit, s ohledem

na dispozice územních celků“ (Macháček, 2002). Lokalizační faktory se dělí na přírodní

19

faktory (klima, hydrologické poměry, geologie, fauna a flora) a společenské faktory,

které mají většinou charakter stálých objektů (hrady, zámky, divadla), nebo

jednorázových akcí (festivaly, koncerty, církevní akce) (Ryglová, Burian a Vajčnerová,

2011). V roce 1969 Mendlik uvedl, že „ekonomický dopad (cestovního ruchu) může být

zkoumán na jakoukoliv geografickou jednotku, ať je to země, distrikt, region, město

nebo vesnice a této územní jednotce budiž dáno označení destinace cestovního ruchu“

(Nejdl, 2007). Z tohoto názoru pak dále stejný autor vychází a konstatuje,

že ekonomický dopad je odvislý od tří hlavních faktorů, a to atraktivity, dostupnosti

a vybavenosti. „prostor (místo, region), který si host (nebo segment hostů) vybírá jako

cíl své cesty“ (Nejdl, 2007).

„Spojení lokalizačních a selektivních faktorů cestovního ruchu umožňují realizační

faktory“ (Vystoupil, a kol. 2007). Realizační faktory mají dominující postavení pro

konečnou fázi uskutečňování cestovního ruchu. Realizační faktory umožňují danou

oblast dosáhnout dopravními prostředky a tak využít nabízených atraktivit a služeb

Ryglová (2009).

2.3.4 Produkt podniku cestovního ruchu

Produktem podniků cestovního ruchu, který zákazníci poptávají, jsou především

služby cestovního ruchu. Služby podle Heskové a kol. (2006) představují heterogenní

soubor užitečných efektů určených na uspokojování potřeb účastníků cestovního ruchu.

Podobný názor lze nalézt také u zahraničních autorů, např. Inman (1985),

Lipsey a Nakamura (2006). Služby mají průřezový charakter, tj. produkují je nejen

podniky cestovního ruchu, ale i další subjekty soukromého a veřejného sektoru. Služby

cestovního ruchu, podobně jako služby všeobecně, není možné produkovat do zásoby,

na sklad (Kotler, 2007).

Orieška (2010) se zmiňuje o zvláštnostech služeb jako produktu podniků cestovního

ruchu. Produkt je dle úvah tohoto autora časově a prostorově vázán na prostor, má

charakter osobních služeb, důležité je včasné zabezpečení produktu a v neposlední řadě

je třeba si uvědomit, že spotřebitel vystupuje zpravidla jako neanonymní. K těmto

zvláštnostem přidávají Beránek a Kotek (2007) ještě další typické rysy služeb

poskytovaných podniky cestovního ruchu zejména - cena často nehraje dominantní roli,

výraznější vliv emocí a psychiky při nákupu ubytovacích a stravovacích služeb, většina

služeb cestovního ruchu je lehce napodobitelná, je kladen velký důraz na propagaci

20

služeb mimo sezónu, v oblasti služeb roste role lidského faktoru, zejména ve chvílích

přímého styku s hostem. Specifiky služeb cestovního ruchu se zabývá také např.

Kiráľová (2006). Dle této autorky se jedná o následující specifika:

- zvýšená míra emocionálních faktorů při koupi služeb (prestiž, móda,

následování idolu),

- důraz na ústní reklamu a rostoucí nároky na jedinečnost služeb,

- důležitost zprostředkovatelů prodeje Zvýšená potřeba kvalitních podpůrných

materiálů,

- prudký nárůst využívání informačních technologií při porovnávání,

konkurenčních nabídek a následné rozhodování o koupi,

- zvláštní důraz na komunikační dovednosti poskytovatele služeb.

Účastníci cestovního ruchu vyžadují pro zajištění své cesty nebo pobytu celý

komplex služeb, zahrnující dopravu, ubytování, stravování, komplexní zajištění

programu atd. (Beránek a Kotek, 2007). Z uvedeného vyplývá, že podniky cestovního

ruchu musí nabízet komplexní služby.

S produktem úzce souvisí pojem kvalita. Kvalita je dle kolektivu autorů KPMG

v současné ekonomické teorii všeobecně definována jako schopnost produktu (služby)

uspokojovat potřeby a očekávání zákazníka. Takto chápaná kvalita se celosvětově stala

nástrojem konkurenceschopnosti a úspěchu na trhu. Kvalita patří k nejvýznamnějším

konceptům studovaným v managementu cestovního ruchu (Yang, Jou a Cheng, 2011),

stejně jako i v jiných odvětvích služeb (Suchánek a Špalek, 2012). Kvalita v cestovním

ruchu téměř ve všech případech souvisí s hodnocením vnímané kvality služeb

(např., Chen a Tsai, 2007, Jin, He a Song, 2012; Petrick, 2004a). Požadavky na kvalitní

službu se odlišují dle představ zákazníků (Beránek a Kotek, 2007) a jsou znázorněny

v obrázku 3.

Obrázek 3: Požadavky na kvalitní službu

Zdroj: Vlastní zpracování dle Beránka (2004)

Dostupnost Vhodné chování

Odbornost

PružnostSpolehlivost

SLUŽBA

21

Kvalita poskytovaných služeb v cestovním ruchu vytváří podle Houšky (2007) vhodné

prostředí pro jeho další rozvoj a představuje „kvalitu života“ během přechodného

pobytu účastníků cestovního ruchu mimo jejich trvalého místa bydliště. Jak uvádí

Stárek (2010), význam poskytování kvalitního produktu se zvýšil s ekonomickou krizí.

S tímto tvrzením souhlasí i další autoři např. Vondruška (2010), a také kolektiv autorů

Mag Conslulting (2011).

2.3.5 Zákazníci podniků cestovního ruchu a jejich potřebyDle Kasparova schématu se vnitřní systém cestovního ruchu člení na subsystémy,

a to objekt cestovního ruchu a subjekt cestovního ruchu. Subjekt je označení pro účastníka cestovního ruchu (Gúčik, 2000). Stejné pojetí představuje i definice Parmové (2003), podle které z výše uvedeného schématu vyplývá že, „člověk – subjekt cestovního ruchu – mění zcela dobrovolně a převážně pro své potěšení svůj pobyt a navštěvuje objekty cestovního ruchu mimo své obvyklé bydliště“. Pro podnik cestovního ruchu jsou subjekty cestovního ruchu zákazníci.

Zákazníkem je člověk, který nakupuje, a to zejména takový, který nakupuje

pravidelně. ČSN8 definuje zákazníka jako organizaci nebo osobu, která přijímá produkt, kdy tato definice umožňuje pod tento pojem zařadit celou škálu interních i externích zákazníků. Zajímavou, i když poněkud

nekonvenční definici zákazníka uvedl Spáčil (2003), podle něhož „zákazník není

králem, ale diktátorem, na něm záleží naše bytí, nebo nebytí. Je na nás, zda zákazníkovi

vytvoříme prostředí, kde je zákazník pro každého pracovníka tím nejdůležitějším, ke

komu se naši zaměstnanci obracejí a uspokojují jeho potřeby. Toto prostředí musí být

vždy zaměřeno ven“.

Nákupem produktů podniků cestovního ruchu uspokojují zákazníci nejen své

základní potřeby, jak již bylo zmíněno v předchozím textu, ale teorie uvažují také

o specifických potřebách účastníků cestovního ruchu. Specifickými potřebami

zákazníků cestovního ruchu se zabývají např. Beránek a Kotek (2007), kteří je dělí

do čtyř skupin:

8 ČSN EN ISO 9000 Systémy managementu jakosti – Základy, zásady a slovník. Praha: ČSNI, 2002

22

- potřeba klidu (během vlastního volného času hledá většina lidí odpočinek

od fyzické i duševní námahy),

- potřeba změny (jedná se o změnu prostředí, člověk chce zažít něco jiného než

každodenní stereotyp),

- potřeba uvolnění od konvencí (jde o potřebu lidí chovat se alespoň během této

doby bez omezení a konvencí, volný čas znamená pro člověka možnost dělat si,

co sám uzná za správné a vhodné),

- potřeba kontaktu a komunikace (jde o potřebu seznamování se s novými lidmi,

výměnu názorů a zážitků).

„Zákazníci chodí do podniků se svými touhami a úkolem provozovatelů a zaměstnanců je naložit s nimi k oboustranné spokojenosti. Právě zákazníci určují, který podnik bude úspěšný“ (Foster, 2002). Prokázáno bylo, že odlišné kategorie ubytovacích zařízení jsou

navštěvovány odlišnými typy účastníků cestovního ruchu (Knowlest, Diamantis a El-

Mourhabi, 2004),

2.4 Podnik ubytovacích služeb

Mezi cestovním ruchem a ubytováním existuje množství vztahů (Palatková, 2006),

které mapuje množství různých modelů, ale všechny mají své slabiny

(Horner a Swarbrooke, 2003). Cestovní ruch ve vztahu k ubytování funguje jako zdroj

poptávky po ubytovacích, stravovacích a dalších s nimi souvisejících službách

(Gúčik a Patúš 2005). V některých postulátech lze najít charakteristiku, že sektor

ubytování patří do sféry zajišťování cestovního ruchu (Kašpar, 2011)

Podnik jako produkční jednotka byl definován výše a podniky ubytovacích služeb

fungují na základě stejných principů. Podniky ubytovacích služeb mohou mít buď

jedno, nebo více ubytovacích zařízení, o kterých se zmiňuje např. Petrů (1999).

Spektrum podniků, které nabízí ubytování, je široké a  požadavky na poskytnuté služby

se liší na základě různých potřeb a preferencí zákazníků (Liška, 1997).

2.4.1 Ubytovací zařízení jako provozní jednotka podniku ubytovacích

služeb

Ubytovací služby se poskytují v zařízeních, která jsou na tyto účely přiměřeně,

materiálně, technicky i personálně vybavená (Liška, 1997). Ubytovací zařízení jsou

23

objekty, prostory nebo plochy, kde je poskytováno ubytování pro veřejnost

(Stárek a Vaculka, 2008). Pro přenocování, se kromě ubytovacích zařízení mohou

využívat též ubytovací prostředky 9 (Orieška, 2010). Stavbou ubytovacího zařízení je

dle vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj České republiky „stavba nebo její část, kde

je veřejnosti poskytováno přechodné ubytování a služby s tím spojené; ubytovacím

zařízením není bytový a rodinný dům a stavba pro individuální rekreaci; ubytovací

zařízení se zařazují podle druhů do kategorií a podle požadavku na plochy a vybavení

do tříd, které se označují hvězdičkami“.10 Ubytovací zařízení jsou považována za základ

infrastruktury cestovního ruchu (Rothenberger, 2006; Stárek a Vaculka, 2008;

Salerno, 2010).

Čertík (2001) rozlišuje dvě formy ubytování:

a) ubytování v hromadných ubytovacích zařízeních (např. hotely),

b) ubytování v soukromí (ubytování v domech, chalupách apod.). Ubytování

v soukromí se poskytuje v tzv. individuálních ubytovacích zařízeních

(Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011). V praxi se podle zmíněných autorů jedná

o pronájem obytné místnosti, apartmánu či bytu, chalupy nebo chaty.

Hromadná ubytovací zařízení

Hromadná ubytovací zařízení jsou provozovny, které poskytují ubytovací služby,

např. hotely a jim podobná ubytovací zařízení a ostatní hromadná ubytovací zařízení,

např. kempy, chatové osady, turistické ubytovny (Beránek a Kotek, 2007). Někteří

autoři používají pro hromadná ubytovací zařízení pojem hotel - např. Kiráľová (2006)

hotelem rozumí veřejné ubytovací zařízení, které poskytuje za úhradu přechodné

ubytování a služby s ním spojené, a to celoročně nebo sezónně (maximálně 9 měsíců

v roce). Z těchto definic vznikají často nepřesnosti při interpretaci pojmů hotel

a ubytovací zařízení. Dle platné terminologie je výraz hromadné ubytovací zařízení

nadřazen výrazu hotel. Pojem hromadná ubytovací zařízení používá ve svých

výzkumech ČSÚ.11 Čertík (2001) doplňuje, že všechna ubytovací zařízení by měla

9 Ubytovací prostředky = stan, obytný přívěs, obytné auto, člun, loď atd. (Orieška, 2010).10 Vyhláška č. 137/1998 Sb. Ministerstva pro místní rozvoj České republiky ze dne 9. června 1998

o obecných technických požadavcích na výstavbu.11 Hromadným ubytovacím zařízením se dle ČSÚ rozumí zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti

lůžky, sloužící pro účely cestovního ruchu, tj. poskytující přechodné ubytování hostům (včetně dětí) za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, služební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech apod.

24

zabezpečovat jednak aktivity spojené s vlastním ubytováním a jednak aktivity, které

host  v ubytovacím zařízení požaduje a jsou obvykle i v místě jeho trvalého bydliště.

Ubytovací zařízení poskytují důležitá data pro statistické zpracování informací

o cestovním ruchu. Pro sestavování statistik cestovního ruchu mají dle ČSÚ data

z těchto zařízení největší vypovídací hodnotu pro statistická měření. Záznamy

o klientech slouží také jako podklady pro vyúčtování místních poplatků, které stanoví

zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Poslední

úpravou je zákon č. 348/2009 Sb., dle kterého se poplatek z ubytovací kapacity vybírá

v obcích a městech v zařízeních určených k přechodnému ubytování za úplatu.

V současnosti je „Sazba poplatku z ubytovací kapacity činí až 6 Kč za každé využité

lůžko a den. Obec může po dohodě s poplatníkem stanovit poplatek roční paušální

částkou.“12

2.4.2 Typologie ubytovacích zařízení

Přehlednost ubytovacích zařízení a jejich umístění se zvýší členěním ubytovacích

zařízení do kategorií a tříd. Ubytovací zařízení se zařazují dle podle druhů do kategorií

a podle vybavení a úrovně služeb do tříd. Z této definice vychází mnoho dalších autorů,

kteří se této problematice věnují (Indrová, 2004; Černý a Krupička, 2007;

Smetana a Krátká, 2009; Křížek a Neufus 2011; Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011).

Výše zmíněné rozlišování na kategorie a třídy aplikují i instituce věnující se praxi

a výzkumu cestovního ruchu a ubytovacích služeb, např. Český statistický úřad,

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky, agentura CzechTourism a další orgány.

Toto vymezení se objevuje i v materiálech, které slouží pro klasifikaci ubytovacích

zařízení.

Kategorizace ubytovacích zařízení

Ministerstvo pro místní rozvoj České republiky ve vyhlášce č. 137/1998 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů stanoví, že pro účely této vyhlášky se rozumí stavbou

ubytovacího zařízení stavba nebo její část, kde je poskytováno ubytování a služby s tím

spojené; stavbou ubytovacího zařízení není bytový a rodinný dům a stavby pro rodinnou

rekreaci.

Vyhláška č. 137/1998 Sb. ve znění pozdějších předpisů rozlišuje několik kategorií

ubytovacích zařízení:

12 Zákon č. 348/2009 Sb. ze dne 11. září 2009.

25

- hotel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty,

vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených,

- motel, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 10 pokoji pro hosty,

vybavené pro poskytování přechodného ubytování a služeb s tím spojených pro

motoristy,

- penzion, kterým se rozumí ubytovací zařízení s nejméně 5 pokoji pro hosty,

s omezeným rozsahem společenských a doplňkových služeb, avšak s ubytovacími

službami srovnatelnými s hotelem; pro účely klasifikace je penzion specifikován

jako ubytovací zařízení s nejméně 5 a maximálně 20 pokoji pro hosty,

- ostatní ubytovací zařízení, kterými jsou zejména ubytovny, koleje, svobodárny,

internáty, kempy a skupiny chat nebo bungalovů, vybavené pro poskytování

přechodného ubytování.

Členění ubytovacích zařízení se věnuje také ČSÚ, který pravidelně vykazuje počty

zařízení a počty lůžek. Metodika používaná ČSÚ člení ubytovací zařízení

na hromadná13 a individuální14. Hromadná ubytovací zařízení metodika člení na hotely

(s různým počtem hvězdiček), penziony, chatové osady, turistické ubytovny a ostatní

hromadná ubytovací zařízení jinde nespecifikovaná, např. rekreační zařízení podniků,

školicí střediska, kulturně-historické objekty a jiná ubytovací zařízení, která vyčleňují

lůžkovou kapacitu pro cestovní ruch (např. domovy mládeže, vysokoškolské koleje,

podnikové ubytovny apod.) Z důvodu využití statistik Českého statistického úřadu

a dalších návazností v této práci bude využíváno právě této kategorizace.

Klasifikace ubytovacích zařízení

Klasifikace je dle materiálu „Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení

České republiky 2010 – 2012“ označení minimálních požadavků jednotlivých tříd

ubytovacích zařízení. Prvním materiálem, který se věnoval kvalitě v cestovním ruchu

a členění ubytovacích zařízení na našem území, byl v roce 1919 „Instruktorát pro

podniky ku přechovávání cizinců“ (Černý, 2006). První normou věnující se členění

13 Zařízení s minimálně pěti pokoji nebo deseti lůžky, sloužící pro účely cestovního ruchu, tj. poskytující přechodné ubytování hostům (včetně dětí) za účelem dovolené, zájezdu, lázeňské péče, služební cesty, školení, kursu, kongresu, symposia, pobytu dětí ve škole v přírodě, v letních a zimních táborech apod.

14 Zařízení s nižší kapacitou než je minimální pro hromadná ubytovací zařízení, zařazují se do kategorie individuální ubytovací zařízení. ČSÚ tato zařízení od roku 2002 nesleduje. Mezi tato zařízení se zařazují pronajímané pokoje, byty, chaty, chalupy a ubytování na rodinných farmách sloužících agroturistice.

26

ubytovacích zařízení je pak nařízení vlády z roku 1939, vydané Ministerstvem

průmyslu, obchodu a živností (Houška, 2001). Stejný autor uvádí, že nařízení členilo

ubytovací zařízení do čtyř tříd (A, B, C – hotel, D - ubytovací hostinec). Novou

normou, upravující kategorizaci ubytovacích zařízení, byla Oborová norma 735412

„Kategorizace ubytovacích zařízení a klasifikační znaky pro jejich zařazování do tříd“

(novelizovaná v letech 1972, 1976 a 1991)15. Do roku 1988 zařazovaly ubytovací

zařízení do tříd tehdejší ONV16 na základě žádosti provozovatele, v letech 1988 – 1993

si ubytovací zařízení do kategorie a třídy zařazoval provozovatel sám v souladu s

oborovou normou (Houška, 2001). Další úspěšný pokus o členění ubytovacích zařízení

je zaznamenán v roce 2004, kdy HO.RE.KA ČR17 a NFHR ČR18 ve spolupráci s MMR19

A ČCCR20 vytvořily novou jednotnou oficiální klasifikaci pro kategorie hotel, hotel

garni, pension a motel. Stárek (2012) uvádí, že od 1. 1. 2008 vstoupila v platnost Česká

technická norma ČSN 76 1110 Služby cestovního ruchu - Klasifikace ubytovacích

zařízení - Kategorie hotel, hotel garni, penzion a motel, která slouží jako pomůcka pro

zařazování ubytovacích zařízení do příslušných tříd podle minimálních stanovených

požadavků na vybavenost a rozsah poskytovaných služeb a v souladu s touto normou

došlo k úpravě dobrovolné klasifikace a výše zmíněné subjekty vypracovaly „Oficiální

jednotnou klasifikaci ubytovacích zařízení České republiky kategorie hotel, hotel garni,

pension a motel“. V roce 2009 byla připravena nová klasifikace s názvem Oficiální

jednotná klasifikace ubytovacích zařízení České republiky 2010–2012. Tato klasifikace

se po zavedení do praxe odlišovala od předešlých zejména zavedením nových kategorií

ubytovacích zařízení a faktem, že se stala součástí mezinárodního „středoevropského“

systému Hotelstars Union, který sjednocuje klasifikační kritéria České republiky,

Německa, Rakouska, Maďarska, Švýcarska, Švédska a Nizozemí.21 Oficiální jednotná

klasifikace ubytovacích zařízení je dle studie společnosti KPMG (2010) spjata se

systémem zavádění kvality v ubytovacích zařízeních. Výše uvedená klasifikace však

není obecně závazným právním předpisem, provozovatel se sám rozhodne, zda

certifikaci podstoupí či nikoliv.

15 Dle http://www.cestovni-ruch.cz/kategorizace/on735412.htm.16 ONV – okresní národní výbor.17 Sdružení podnikatelů v pohostinství a cestovním ruchu 18 Národní federace hotelů a restaurací České republiky – v současné době je sloučena

se sdružením HO.RE.KA ČR a má název Asociace hotelů a restaurací ČR19 Ministerstvo pro místní rozvoj ČR20 Česká centrála cestovního ruchu – CzechTourism 21 Oficiální jednotná klasifikace ubytovacích zařízení ČR 2010 – 2012.

27

2.4.3 Charakteristika ubytovacích zařízení

V souladu s členěním dle Českého statistického úřadu a pro větší přehlednost jsou

zařízení v této části práce členěna na ubytovací zařízení hotelového typu a zařízení

nehotelového typu.

Ubytovací zařízení hotelového typu

Ubytovací zařízení mohou zabezpečovat ubytovací, stravovací a společensko-

zábavní služby v cílových místech cestovního ruchu (Gúčik a Patúš, 2005).

Podle Kašpara (1989) se hotel v moderním pojetí objevuje na přelomu 18. a 19. století,

především v Evropě. Podobně konstatují Gúčik a Patúš (2005), kteří dodávají,

že „pojem hotel se do Evropy rozšířil z Francie“. Hotelnictví je relativně samostatný

obor v rámci služeb cestující veřejnosti a jeho předmětem činnosti je výstavba, řízení

a organizace hotelů i celých skupin hotelů, zabezpečování jejich provozu a poskytování

hotelových služeb (Kašpar, 1989). Současný hotel je definován jako objekt, kde se za

úplatu poskytuje ubytování všem kategoriím turistů (Křížek a Neufus, 2011). Vzhledem

k odlišně zvolené terminologii je slovem turista míněn nejspíš účastník cestovního

ruchu. Křížek a Neufus (2011) hotely dělí dle umístění (přímořské, horské, městské,

lázeňské, rekreační), dle převažujících doplňkových služeb (kongresové, wellness,

lázeňské, sportovní, relax, rodinné) a dle velikosti (malé, střední, velké, mega).

Na oblast ubytování doléhá vliv globalizace (Jakubíková, 2001), která je zřetelná hlavně

u velkých zařízení v centrech cestovního ruchu (Štětina, 2008).

Hlavním poslání hotelu je poskytovat nejrůznější služby. Z tohoto důvodu je třeba

činnosti v hotelu organizovat. Dle Metze, Grünnera, Kesslera a kol. (2008) pod

pojmem organizace rozumíme veškerou a koordinovanou činnost podniku. Organizační

členění personálu je dle stejných autorů spjato s velikostí hotelu (či restaurace) a počtem

nutných zaměstnanců. Provoz hotelu se z praktického hlediska pro lepší komunikaci

a snadnější řízení člení na tři základní úseky, jak uvádí např. Metz, Grünner, Kessler

a kol. (2008), Beránek a Kotek (2007) a mnoho dalších, a to ubytovací, stravovací,

technický, resp. ekonomický úsek, popř. úsek hospodaření.

Ubytovací úsek zahrnuje oddělení a personál, který zajišťuje ubytovací služby

hostům. Služby jsou zajišťovány po celou dobu pobytu (nejen příjezd a odjezd).

Ubytovací úsek se člení na dvě části: Front Office (zahrnuje recepci) a Housekeeping

(zahrnuje oblasti úklidu a údržby) (Stárek a Vaculka, 2008). Housekeeping je celá řada

28

činností, které zůstávají hostům ukryty, není to, jak často slýcháme jen úklid hotelu,

ale historicky byl takto vnímán (Stárek a Vaculka, 2008). Ubytovací úsek spravuje

ubytovací jednotky, kterými vyhláška č. 137/1998 Sb.22 rozumí „jednotlivé pokoje, nebo

soubor místností, které svým stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují

požadavky na přechodné ubytování a jsou k tomuto účelu užívání určeny a dále

hygienické zařízení  ubytovací  jednotky, které musí mít dle vyhlášky č.137/1998 Sb.

nejmenší plochu 4 m2. Stravovací úsek zahrnuje oddělení a personál, který zajišťuje

stravovací služby. Stravovací úsek se dělí na tři části - skladování, výroba a odbyt.

Výrobní úsek se stará o přípravu a výrobu pokrmů, úsek odbytu zajišťuje servis pokrmů

a nápojů a styk se zákazníkem (kol. Eden Group, 2007). Technický úsek hotelu

spolupracuje v průběhu výstavby na designu budovy (Ransley a Ingrmam, 2000)

a v průběhu provozu zajišťuje plynulý chod budovy (Veselý, 2008). Technický úsek

většinou zajišťuje smlouvy s dodavateli energií (Metz, Grünner, Kessler a kol., 2008).

Tento úsek je v některých případech nahrazován tzv. outsourcingem. Výhodou

outsourcingu při zajišťování prací je operativnost dodavatele, možnost nezaměstnávat

vlastní pracovníky, pro které zaměstnavatel nenajde dostatečné vytížení a odbourání

okrajových činností (Halagová, 2008). Ekonomický úsek hotelu zajišťuje úkony spojené

s administrativou a výkaznictvím, déle odpovídá za personální záležitosti, v některých

případech také za marketing popř. prodej (Křížek a Neufus, 2011).

Ubytovací zařízení nehotelového typu

Kategorizace ostatních ubytovacích zařízení, mimo zařízení hotelového typu

uvedených výše, se provádí na základě „Doporučení upravující základní ukazatele

pro poskytování ubytovacích služeb v rámci ubytování v soukromí, v kempech

a chatových osadách a turistických ubytovnách“. Doporučení rozeznává kategorie

uvedené v tabulce 1.

22 Vyhláška č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu.

29

Tabulka 1: Kategorie ostatních ubytovacích zařízení

Turistická ubytovna větší počet lůžek v místnostech,

maximální počet lůžek v jedné místnosti je 12

Chatová osada ubytování výhradně v ubytovacích objektech provozovatele (chaty, sruby, bungalovy)

Kemp ubytování ve vlastním zařízení hostů (stan, obytný přívěs), případně v ubytovacích objektech provozovatele (chaty, sruby, bungalovy apod.)

Specializovaná

zařízení

- léčebná zařízení: lázně, sanatoria, horská sanatoria, termální lázně atd.

- pracovní a prázdninové kempy: ubytování v rámci prázdninových aktivit, např. archeologické, ekologické, zemědělské pracovní tábory, skautské tábory atd.

- veřejné dopravní prostředky: přenocování ve veřejných dopravních prostředcích (vlaky, lodě)

- konferenční centra: ubytování v zařízeních specializovaných na pořádání kongresů, konferencí

ZDROJ: vlastní zpracování dle „Doporučení upravující základní ukazatele pro poskytování ubytovacích služeb v rámci ubytování v soukromí, v kempech a chatových osadách a turistických ubytovnách“

Výše zmíněnou kategorizaci a klasifikaci provádí příslušná sdružení podnikatelů. Svaz

podnikatelů ČR ve venkovské turistice a agroturistice provádí certifikaci ubytování

v soukromí, Kempy a chatové osady ČR – Živnostenské společenstvo, provádí

certifikaci pro kempy a chatové osady a Klub českých turistů provádí certifikaci pro

turistické ubytovny.

2.4.3 Umístění ubytovacích zařízení

Ubytovací zařízení patří k základním zařízením infrastruktury cestovního ruchu,

protože umožňují pobyt návštěvníků v destinaci (Mariot, 1983) a tvoří základ dalšího

rozvoje destinace (Goeldner a Ritchie, 2009). Ritchie a Crouch (2003) považují

ubytovací zařízení za jeden ze zdrojů konkurenceschopnosti destinace. S tímto názorem

souhlasí také Goeldner a Ritchie (2009), kteří uvádějí, že budování ubytovacích kapacit

je jedním z podstatných prvků rozvoje cestovního ruchu v destinacích.

Vhodné umístění je jedním ze základních prvků každého podnikatelského záměru

(Koráb, Peterka a Řezňáková, 2007). Jako základ umístění ubytovacích zařízení uvádí

Mariot (1983) výskyt atraktivit cestovního ruchu, ke kterým jsou dle Ritchieho

a Crouche (2003) přitahováni návštěvníci. S touto teorií souhlasí také

30

Shoval, Kerchera a Birenboim (2011). Dalším významným prvkem lokalizace je užitek

z nahromadění ekonomické aktivity (např. Head, Ries a Swenson, 1995;

Johansson a Quigley, 2004). Toto nahromadění mimo jiné předurčuje ubytovací

zařízení k vytváření prostorových shluků (Porter, 2000). Jedná se především o hotely

a hotelové řetězce, kterým byla v minulosti věnována největší pozornost, díky níž se

podařilo identifikovat několik modelů umístění hotelů v městském prostředí

(Bučeková, 2001).

Z teoreticko-metodologického hlediska se podmínky lokalizace člení na lokalizaci

danou socio-ekonomickou gravitací a lokalizaci danou dopravní dostupností

(Bégin, 2000; popř. Aliagaoglu, 2008). Do první skupiny patří lokalizace

k historickému jádru města (obvykle do oblasti mezi historickým jádrem a obchodní

oblastí) a atraktivním místům. Do druhé skupiny patří lokalizace v blízkosti dopravních

uzlů, jako jsou např. železniční stanice, hlavní ulice ve městech, silniční tahy spojující

města a/nebo letiště, dále také autobusové stanice a zastávky (zjednodušeno podle

Aliagaoglu 2008). Pro oblast střední Evropy definuje Bučeková (2001) ještě hotely

lokalizované na velkých sídlištích. Vzájemné prostorové vazby umisťování ubytovacích

zařízení mohou být sledovány na základě jejich geografické vzdálenosti, nabídkové

ceny, velikosti a poskytovaných služeb (Urtasun a Gutiérrez, 2006). Bučeková (2007)

se zabývá procesem územní dekoncentrace v umisťování hotelových zařízení. Tímto

procesem se zabývají také Shoval a Cohen-Hattab (2001), kteří uvádí, že tento proces

může souviset s posunem ubytovacích zařízení k okrajům města umožněným zlepšení

jejich dostupnosti s rozvojem suburbanizačních procesů ve velkých městech. Podle

Shovala (2006) byla potvrzena souvislost mezi vzdáleností lokalizace hotelu od centra

města a poptávkovou strukturou jeho návštěvníků. Míra územní koncentrace

umisťování ubytovacích zařízení se projevuje v tvorbě jejich prostorových shluků,

jejichž charakter je obecně dán strategiemi budování zařízení hotelovými řetězci

a velikostí ubytovacího zařízení (Chung a Kalnins, 2001). Zobecnění těchto modelů

je však obtížné a publikované výsledky takovýchto analýz jsou často vzájemně se

vylučující (Kalnins a Chung, 2004; Urtasun a Gutiérrez, 2006).

Loureiro a Kastenholz (2011) si všímají faktu, že ubytovací zařízení nejsou

umisťována výhradně do velkých měst, ale také do prostředí venkovských obcí. Hlavní

atraktivitou pro jejich budování je dle Walforda (2001) příroda a krajina.

31

2.4.4 Produkt ubytovacích zařízení

Produktem zkoumaných zařízení jsou ubytovací služby, stravovací služby a služby

doplňkové (Rothenberger, 2006). „Vznik ubytovacích služeb v jakékoliv podobě

je spojen se vznikem směnného obchodu, ať jde o jakoukoliv civilizaci, resp. kulturní

okruh“ (Křížek a Neufus, 2011). „Ubytovací služby představují nejvýraznější část

příjmů v cestovním ruchu, ačkoliv samo ubytovací zařízení není cílem žádné cesty,

nýbrž podmínkou pro naplnění účelu cesty“ (Ryglová, Burian a Vajčnerová, 2011).

Ubytovací zařízení a jejich služby jsou nevyhnutelným základním prvkem rozvoje

cestovního ruchu (Morrison, 1995).

Některé přístupy staví tyto služby jako nadřazené cestovnímu ruchu, taková

definice se však nalézá spíše u amerických autorů (Hobson, 1994). Evropské pojetí staví

ubytovací a stravovací služby do pozice základních služeb (Orieška, 2010). Pojem

„služba“ v hotelnictví a pohostinství může představovat mnoho činností, a proto nelze

popsat vše, co od nás hosté očekávají (Metz, Grünner, Kessler, 2008) Hlavně

v mimoevropské literatuře se ubytovací a, jejich doplněk, stravovací služby nazývají

průmyslem – „Hospitality Industry“ 23, (např. Saleh, 1991; Collin, 1994;

Parks a Haemoon (1997); Bolela, 2000; Erdly a Townes (2010). Collin (1994) definuje

původní podstatné jméno „Hospitality“ jako „dobrou péči o hosty“. Podle tohoto autora

jsou poskytovateli těchto služeb „všechny společnosti zúčastněné na poskytování služeb

hostům (hotely, restaurace, hospody a další rekreační, nebo zábavná zařízení)“. S tímto

názorem se shoduje např. Rothenberger (2006). K tomuto názoru se přiklání i někteří

tuzemští autoři, např. kolektiv autorů Management Consulting Group (2008). Proti

těmto tvrzením stojí výklad pojmu ve Výkladovém slovníku cestovního ruchu (Pásková,

Zelenka, 2002), nebo názor, dle kterého je v České republice pod tímto pojmem obecně

myšleno veřejné stravování, neboli označení živnostenské činnosti

(Stárek a Vaculka, 2008). Rozdíly ve vnímání tohoto spojení vysvětluje např.

Eliašová (2012).

Díky odlišnému vnímání služeb různými autory je nutné si uvědomit, že „ubytovací

služby souvisejí s pobytovou stránkou cestovního ruchu“ (Orieška, 2010). Tyto služby

jsou spojené s poskytnutím přechodného ubytování pro osobu mimo místo jejího

trvalého bydliště (Čertík, 2001). Do ubytovacích služeb se dle stejného autora zahrnují

i další služby související s poskytnutím přechodného ubytování. Základní funkcí

23 Volně přeloženo hotelový průmysl.

32

ubytovacích služeb je umožnění přechodného ubytování mimo místo trvalého bydliště

(Stárek a Vaculka, 2008).

Mezi další základní služby ubytovacích zařízení patří také služby stravovací.

Stravovací službou je ve smyslu ustanovení § 23 zákona č. 258/2000 Sb.24 „výroba,

příprava nebo rozvoz pokrmů za účelem jejich podávání zejména v rámci provozované

hostinské živnosti, při podávání občerstvení a při podávání pokrmů jako součásti

ubytovacích služeb a služeb cestovního ruchu“. Z této definice vychází mimo jiné

Beránek (2004) definující stravovací službu jako výrobu, přípravu a rozvoz pokrmů

za účelem jejich podávání v rámci provozování hostinské činnosti, ve školní jídelně,

v menze, při stravování osob vykonávajících vojenskou službu, v rámci zdravotních

a sociálních potřeb včetně lázeňské péče, při stravování zaměstnanců, podávání

občerstvení a při podávání pokrmů jako součásti ubytovacích služeb a služeb cestovního

ruchu. Stravování představuje nejen potřeby výživy, ale i možnost seznámit se s určitým

specifickým prvkem kultury daného národa či regionu, a to především pro účastníky

mezinárodního cestovního ruchu (Indrová, 2004). Někteří autoři definují stravovací

služby z marketingového pohledu jako soubor výrobku (jídlo, či nápoj) a služby

(kultura stolování, obsluha, atmosféra, celkový dojem), která se ve většině případů

časově a místně překrývá (Middleton, 2009). Stravovací služby představují mohutné

odvětví podnikání v celé Evropě (Horner a Swarbrooke, 2003).

Od pojmu stravovací služby je nutné odlišit pojem gastronomie.

Kinton a Cesarini (1984) označují gastronomii za nauku o labužnictví a kuchařském

umění. S tímto tvrzením souhlasí také Patúš, Gúčik a Marušková (2011). V současné

době mnohé světové gastronomie zaznamenávají trend objasňovat národní, nebo

krajové pokrmy účastníkům cestovního ruchu a místním obyvatelům ukazují, jaká je

ve skutečnosti jejich národní gastronomie. Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011)

se zabývají tzv. gastronomickým cestovním ruchem. Gastronomický cestovní ruch je

dle zmíněných autorů cestování za jídlem či nápoji. Důležitost gastronomie pro cestovní

24 Zákon č, 258/2000 sb. o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

33

ruch potvrzují některé projekty spojené s cestovním ruchem např. Ochutnejte Českou

republiku25, Stezky dědictví 26 a Ochutnejte Moravu 27.

Stravovací služby plní několik funkcí. Dle Indrové (2004) se jedná o funkce:

stravovací (zajištění výživy během dne), doplňkovou (občerstvení mezi hlavními jídly

a nabídku nápojů) a společensko-zábavní (vytváří podmínky pro uspokojení potřeby

společenské komunikace, setkávání, zábavy, her, rozptýlení). Smetana a Krátká (2009)

rozeznávají pouze dvě funkce, a to základní a doplňkovou, neuvádí funkci společensko

zábavní. Některá třídění stravovacích služeb uvádí jako zvláštní skupinu catering,

např. Smetana a Krátká (2009), Burešová (2010), Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011).

Ryglová, Burian a Vajčnerová (2011) se zmiňují o službách doplňkových

a dodávají, že rozsah a množství těchto služeb bývá rozdílný podle kategorie

ubytovacího zařízení, které služby poskytuje.

2.4.5 Kvalita produktu  ubytovacích zařízení

Kvalita v hotelnictví a gastronomii znamená „schopnost výrobku nebo služby

uspokojovat potřeby, požadavky a očekávání zákazníka“ (Zimáková, 2010). S tímto

pohledem souhlasí také kolektiv autorů Management Consulting Group (2008), který

uvádí, že z pohledu ubytování a stravování lze za kvalitu považovat schopnost služby

uspokojit požadavky zákazníků, které mohou být zákazníkem nevyslovené, vyslovené

či neuvědomělé. „Kvalita zahrnuje nejenom uspokojení potřeb a očekávání zákazníků,

ale jejich překonání“ (Indrová, Houška a Petrů (2011). Z pohledu ubytování

a stravování lze za kvalitu považovat schopnost služby uspokojit požadavky zákazníků,

které mohou být zákazníkem nevyslovené, vyslovené či neuvědomělé

(Management Consulting Group, 2008). Potřeby zákazníka se vyvíjejí v čase a jsou

ovlivněné řadou faktorů (Beránek a Kotek, 2007). Zákazníci chodí do ubytovacích

zařízení se svými touhami a úkolem provozovatelů a zaměstnanců je naložit s nimi k

oboustranné spokojenosti. Právě zákazníci určují, který zařízení bude úspěšné (Foster,

2002). „Kvalita v ubytování a stravování představuje uspokojení v rámci akceptované

ceny všech legitimních požadavků a očekávání zákazníka, které zahrnují základní 25 Projekt připravila agentura CzechTourism. Projekt má za cíl navázání na tradice české

gastronomie, propagovat Českou republiku, propagovat gastronomická zařízení.26 Projekt připravil ECEAT - European Centre for Ecology and Tourism . Projekt má  za cíl

zprostředkovat domácím i zahraničním návštěvníkům ty nejlepší zážitky z naší regionální gastronomie, to nejlepší z našeho gastronomického dědictví a podpořit hrdost na chutě a vůně naší země.

27 Projekt připravila Centrála cestovního ruchu – Jižní Morava. Cílem projektu je připomenutí místních gastronomických specialit.

34

kvalitativní faktory, jako je bezpečnost, hygiena, dosažitelnost ubytovacích

a stravovacích služeb, harmonie s lidským a přírodním bohatstvím“ (Anholt, 2009).

Kvalita v této oblasti se dá dle Zimákové (2010) rozdělit do čtyř stupňů:

- základní kvalita, která zahrnuje vše, v co zákazníci doufají,

- očekávaná kvalita, která je vytvořena z ceny, nebo tradice firmy,

- překvapivá kvalita, která zahrnuje to, co zákazníci neočekávají,

- vliv spoluzaměstnanců, který vyvolá souznění.

Hlavním účinkem kvalitní služby je rostoucí míra spokojenosti a loajality hostů,

která spolu s referencemi spokojených hostů povede k pozvolnému zlepšování pozice

na trhu (Beránek, 2004). Na základě mnoha poznatků se řízení kvality jeví jako

nejvýznamnější ochranný faktor před ztrátami hostů, především v období útlumu

a recese. Toto tvrzení vychází z faktu obtíží vlastního měření kvality

(Chen a Tsai, 2007) a z toho, že percepce kvality patří k základnímu prediktoru

spokojenosti (např. Bigné a kol., 2001; Jin, He a Song, 2012; Petrick 2004b;

Yuan a Jang, 2008). Kvalitní služby nejsou dílem náhody, ale tvrdé práce

(Šípková, 2007). Kvalita se v současné době stala jednou z hlavních zbraní proti

konkurenci, což potvrzuje Stárek (2011).

V České republice není v současné době dle studie společnosti KPMG zaveden

specifický systém řízení kvality, který by byl zaměřen pouze na služby v hotelnictví.

Kvalitu však významně ovlivňují normy pokrývající problematiku managementu řízení

kvality, bezpečnosti a zdraví (MMR, 2010). Společnost KPMG (2011) považuje za silné

stránky českého hotelnictví hustou síť poskytovatelů služeb, dostatečnou ubytovací

kapacitu, významné zapojení profesních organizací s vazbami na evropské struktury

a zájem o systém kvality mezi jednotlivými subjekty. Pro další rozvoj podnikání v této

oblasti je dle výše zmíněné společnosti nutné podporovat podnikání v cestovním ruchu,

zavádět prvky řízení kvality a kvalitou produktů zvyšovat konkurenceschopnost ČR.

Za negativa českého hotelnictví jsou dle této společnosti považována zejména nízká

úroveň chování a znalostí personálu, nedostatečná orientace na služby s vysokou

přidanou hodnotou, nedostatek kapitálu pro stabilizaci a další rozvoj, nedostatečná

marketingová komunikace podniků se zaměřením na nové a levné formy marketingové

komunikace.

35

3 Cíl práce

3.1 Hlavní cílProblematika řešeného konceptu podmínek možností rozvoje podniků

ubytovacích služeb je, jak plyne z předcházející kapitoly, velmi obsáhlá a zahrnuje

v sobě řešení otázek zasahujících do teorií nejen podnikání, ale také ekonomiky,

managementu, marketingu, prostorových, regionálních a společenských věd. Aktivity

cestovního ruchu patří k celosvětově významným hospodářským odvětvím a zároveň

důležitým  aktivitám. Ale nejen to, tyto aktivity lze aplikovat na velké množství oblastí

s odlišnými podmínkami situace, a proto bývá podpory rozvoje cestovního ruchu

využíváno v podpoře slabých nebo jinak znevýhodněných komunit a jejich prostředí,

a cestovní ruch je tak přes své ekonomické, sociální i environmentální nevýhody,

používán jako nástroj regionálního a sociálního rozvoje. Plní tak významnou

společenskou úlohu. Přestože to nemusí být na první pohled patrné, je problematika

studia podmínek možností rozvoje podniků u ubytovacích služeb a jednotlivých

ubytovacích zařízení, základem realizace výše uvedené úlohy cestovního ruchu, neboť

bez nabídky ubytovacích služeb by nemohlo být cestovního ruchu v daném území.

Práce je zaměřena především na podmínky možností rozvoje ubytovacích

zařízení, proto je orientována na řešení dvou problémových okruhů – v jakém prostředí

jsou ubytovací zařízení rozvíjena, tedy jaká prostředí účastníci cestovního ruchu jsou

navštěvována (= hledáme odpověď na otázku „V jakých prostředích jsou ubytovací

zařízení budována?“) a jaké jsou možnosti ubytovacích zařízení udržet své zákazníky

(= hledáme odpověď na otázku „Jaké faktory nabízených služeb motivují

návštěvníka/zákazníka k opakování návštěvy?“).

Proto byla za hlavní cíl práce zvolena identifikace těchto podmínek pro možný

rozvoj podniků ubytovacích služeb. Základem naplnění stanoveného cíle se stala

pasportizace současných podmínek a možností existence podniků ubytovacích služeb na

území jižních Čech a návrh možnosti dalšího rozvoje. Podmínkami rozvoje podniků

ubytovacích služeb v jižních Čechách bude rozuměn potenciál krajiny vhodný

na lokalizaci zařízení podniků ubytovacích služeb, možnostmi bude rozuměna interakce

jižních Čech s okolím.

36

3.2 Dílčí cíle a hypotézyDílčí cíle lze rozdělit na základě dvou výše zmíněných výzkumných otázek do dvou

skupin. První řešící problematiku umístění ubytovacích zařízení, tedy související

s možností přilákání účastníka cestovního ruchu do oblasti, a druhou řešící

problematiku spokojenosti s nabízenými službami, tedy související s udržením

návštěvníka v zařízení, nebo v oblasti.

Výzkumná otázka 1: V jakých prostředích jsou ubytovací zařízení budována?

Dílčí cíl 1: Poznání prostředí umístění ubytovacích zařízení.

H1.1: Rozmístění ubytovacích zařízení je nerovnoměrné.

H1.2: Rozmístění ubytovacích zařízení je závislé na typu ubytovacího zařízení.

H1.3: Rozdílná ubytovací zařízení jsou lokalizována do rozdílných prostředí.

H1.4: Poloha je jedním z určujících faktorů nabízené ceny služeb ubytovacích

zařízení.

Výzkumná otázka 2: Jaké faktory nabízených služeb motivují návštěvníka/zákazníka

k opakování návštěvy?

Dílčí cíl 2: Poznání faktorů ochoty k návratu do ubytovacího zařízení.

H2.1: Posuzování kvality služeb ubytovacích zařízení je vícerozměrné.

H2.2: Posuzování faktorů kvality služeb ubytovacích zařízení se liší mezi

kategoriemi ubytovacích zařízení.

H2.3: Posuzování faktorů kvality služeb ubytovacích zařízení se liší mezi typy

návštěvníků charakterizovaných segmentačními kritérii.

H2.4: Posouzení faktorů kvality má vliv na ochotu k dalšímu návratu

do ubytovacího zařízení.

H2.5: Percepce relativní hodnoty služeb ubytovacích zařízení se liší mezi typy

návštěvníků charakterizovaných segmentačními kritérii.

Hypotézy dílčího cíle 1 budou sledovány na úrovni turistického regionu a/nebo

střediska cestovního ruchu. Hypotézy dílčího cíle 2 budou sledovány na příkladu

nejrozšířenějších kategorií ubytovacích zařízení.

37

4 Studované území

S ohledem na název a zadání práce bylo nutno nejprve definovat vlastní území

jižních Čech a to s ohledem na organizaci cestovního ruchu v tomto území.

4.1. Členění vymezeného území Při vymezování zkoumané oblasti byla zjištěna existence rozdílného členění

z administrativního hlediska a z hlediska cestovního ruchu.

4.1.1 Členění vymezeného území z pohledu cestovního ruchu

Za základ pro vymezení zkoumané oblasti bylo zvoleno členění agentury

CzechTourism. Konkrétně území zahrnující dva turistické regiony – Jižní Čechy

a Šumava. Toto členění bylo připraveno v letech 1998 a 1999 (Vystoupil a kol., 2007)

agenturou CzechTourism s cílem vymezit regiony pro propagaci turistického potenciálu

a řešit organizaci cestovního ruchu. Tento přístup vychází z organizačně-ekonomických

vazeb a ochotě obcí v regionu komunikovat a spolupracovat na společném marketingu

a rozvoji infrastruktury cestovního ruchu (Galvasová a kol., 2008). Agentura

CzechTourism členila území České republiky na 15 turistických regionů, které v roce

2010 doplnila o dva regiony. V současné době je tedy počet regionů 17 (obrázek 4).

Obrázek 4: Turistické regiony dle agentury CzechTourism

.

ZDROJ: CzechTourism (2010)

38

Dle Koncepce státní politiky cestovního ruchu v České republice na období let

2007 - 2013 je turistický region územní celek, „jehož nabídka cestovního ruchu svým

množstvím, kvalitou rozmanitostí a atraktivitou vyvolá návštěvnost“. Dle stejného

zdroje je turistický region „základní jednotkou národní propagace a marketingu

cestovního ruchu České republiky“. Turistické regiony se dále člení na jednotlivé

turistické oblasti, kterých agentura CzechTourism vymezila 40 (obrázek 5). Tyto oblasti

se používají zejména v domácím cestovním ruchu. Dle Koncepce státní politiky

cestovního ruchu České republiky na období 2007 -2013 je za turistickou oblast

považován „územní celek specifický potenciálem převážně stejných přírodních, resp.

kulturně-historických podmínek a vlastností pro rozvoj cestovního ruchu a rekreace“.

Dle stejného zdroje musí být v jedné turistické oblasti minimálně 3000 lůžek

v hromadných ubytovacích zařízeních.

Obrázek 5: Turistické oblasti dle agentury CzechTourism

ZDROJ: CzechTourism (2010)

V roce 2005 byl agenturou STEM/MARK uskutečněn výzkum spokojenosti

s výše uvedeným členěním, ze kterého vyplynuly některé problematické oblasti.

Ve výzkumu je jako základní problém uváděno, že územně-správní hranice

neodpovídají turistickým regionům a proto není možná účinná komunikace při získání

prostředků např.  z Evropské unie. Z výsledků výzkumu dále vyplynulo, že nestejnost

hranic krajů a turistických regionů také ztěžuje získávání statistických údajů,

kdy většina údajů je získávána za kraje, které nelze převést na turistické regiony. Dále

39

byl často uváděn problém složité komunikace mezi podnikateli a obcemi, ale i navzájem

mezi podnikateli, kteří se navzájem nepovažují za konkurenty a chtějí spolupracovat,

je velmi složitá.

Bohužel členění obou zkoumaných turistických regionů (Jižní Čechy

a Šumava) do oblastí, které by tyto regiony tvořily, není stanoveno

(Vágner a Perlín, 2010) a pro další část práce bude nutné využít aktualizovanou verzi

rajonizace cestovního ruchu z roku 1981, která, byť 30 let stará (Dohnal, 1985),

je nejnovější „opravdovou“ geografickou rajonizací cestovního ruchu území České

republiky. Rajonizace nebrala v úvahu administrativní hranice správních území

a rozdělovala je na 47 oblastí cestovního ruchu, z nichž mnohé náležely dle

administrativního a správního členění do více krajů (Dohnal a kol., 1985). Dle této

rajonizace zkoumané území jižních Čech náleží do osmi oblastí (21. Blatensko,

22. Pošumaví, 23. Šumava, 24. Horní Vltava, 25. Kaplicko, 26. Jihočeské rybníky,

27. Střední Vltava, 32. Táborsko). Grafickou podobu členění ve zkoumané oblasti uvádí

obrázek v příloze 1

Vzhledem k nesrovnalostem mezi členěními z hlediska územně-správního

a z hlediska cestovního ruchu je nutné se znovu zamyslet nad zkoumaným územím.

Z hlediska územně-správního členění, ke kterému se přiklání také ČSÚ, je území

Šumavy součástí dvou krajů a velkou částí zasahuje do zkoumaného území a určuje

jeho využití v cestovním ruchem. Práce dále počítá s turistickými regiony Jižní Čechy

a Šumava, které patří k nejvýznamnějším cílovým územím domácího cestovního ruchu

a vzhledem ke své hraniční poloze jsou cílem i mnoha zahraničních turistů. V dalším

textu bude pro vymezené území využíváno obecného označení „oblast“, které nejlépe

vystihuje celé zkoumané území.

40

4.1.2 Členění vymezeného území z administrativního hlediskaSledované území je z administrativního hlediska tvořeno Jihočeským krajem a okresem

Klatovy v kraji Plzeňském (obrázek 7).

Obrázek 7: Mapa administrativního členění zkoumané oblasti

ZDROJ: mapový podklad ČSÚ, obsah CzechTourism (2010)

Pro další části práce bude využito členění využívaného v cestovním ruchu a to

členění do turistických regionů. V případě práce s menšími celky bude užita

Aktualizovaná rajonizace cestovního ruchu z roku 1981.

4.2 Ubytovací zařízení ve zkoumaném území

„Historie Čech a Moravy za uplynulých sto let vyprofilovala i současnou kvalitu

naší nabídky a poptávky na trhu cestovního ruchu“ (Šíp a Klufová, 2004). Dle stejných

autorů je infrastruktura ubytovacích, stravovacích a dalších služeb historicky závislá na

tradiční poptávce po vybraných přírodních a společenských atraktivitách: Šumava,

41

jihočeské rybníky, Lipno, Orlík, Vltava, Lužnice, Otava, Hluboká, Český Krumlov,

Orlík a Zvíkov.

4.2.1 Kvantifikace ubytovacích zařízení ve zkoumaném území

Zkoumaná oblast zaujímá v celorepublikovém srovnání poměrně významný podíl

na celkovém počtu ubytovacích zařízení, nachází se zde 13,3 % všech ubytovacích

zařízení. Tímto podílem zaujímá první místo v České republice, z hlediska počtu

ubytovacích zařízení. Sledováním dalších údajů lze zjistit, že celkovým počtem lůžek se

zkoumaná oblast řadí až za Prahu. Také počtem ubytovaných hostů se Jihočeský kraj

řadí na druhé místo za Prahu (tabulka 2).

Tabulka 2: Postavení krajů v České republice dle počtu ubytovacích zařízení, počtu lůžek a počtu hostů v roce 2010

    Podíl na ČR (%)

Ukazatel  Č

eská

repu

blik

a

Hl.

m. P

raha

Stře

doče

ský

Jiho

česk

ý

Plze

ňský

Kar

lova

rský

Úst

ecký

Libe

reck

ý

Krá

lové

hrad

ecký

Pard

ubic

ký

Vys

očin

a

Jiho

mor

avsk

ý

Olo

mou

cký

Zlín

ský

Mor

avsk

o-

slez

ský

Počet zařízení 7

235

8,7 7,3 13,3 6,4 5,3 4,5 11,0 12,6 4,6 4,8 6,8 4,5 4,8 5,6

Počet lůžek

449

068

18,4 6,6 11,1 5,6 6,3 3,8 8,5 9,9 4,2 4,4 7,1 4,3 4,7 5,3

Počethostů

12 2

11 8

78

38,8 5,2 7,3 4,0 5,5 2,4 5,2 6,6 2,6 2,8 8,5 3,1 3,8 4,3

Z toho nerezi-denti 6

333

996

65,0 2,3 4,5 2,4 7,2 1,5 2,3 3,3 0,7 0,7 6,0 1,4 0,9 1,6

ZDROJ: vlastní zpracování dle údajů ČSÚ

Z uvedených hodnot a jejich trendů lze vypozorovat nárůst počtu zařízení v období

let 2000 – 2004, mírný pokles počtu v roce 2005 a další růst v období do roku 2007.

V roce 2008 dochází k obratu trendu a počet ubytovacích zařízení se snižuje. Tento

trend se zastavuje v roce 2011, ve kterém dochází k nárůstu počtu zařízení zejména na

území Jihočeského kraje. Celkově je možno říci, že počet ubytovacích zařízení ve

42

zkoumaném území v letech 2000 – 2011 narůstal. Situaci v průběhu posledních let

zachycuje graf 1. Vlastní počty ubytovacích zařízení jsou uvedeny v příloze 2.

Graf 1: Počet ubytovacích zařízení dle ČSÚ

ZDROJ: vlastní zpracování dle ČSÚ

4.2.2 Hosté ubytovacích zařízení ve zkoumaném území

Údaje o hostech v ubytovacích zařízeních nejsou z veřejné databáze dostupné

za turistické regiony a oblasti. Pro ilustraci skladby hostů v hromadných ubytovacích

zařízeních zkoumaného území muselo být využito administrativního členění a data byla

dostupná pouze za oblast Jihočeského kraje. V této oblasti se dle ČSÚ ubytovalo v roce

2011 více než 900 tisíc osob, což znamená oproti roku 2010 nárůst o téměř 3 %. Počet

přenocování domácích hostů se oproti roku 2010 snížil o 5 %, ale zvýšil se počet

zahraničních hostů, i když hosté z České republiky tvořili víc než dvě třetiny celkového

počtu ubytovaných.28 Jak je patrné z tabulky 3, ze zahraničí přijíždí dlouhodobě nejvíce

hostů z Německa, Rakouska a Nizozemska. Dle závěrů tohoto výzkumu stále častěji

přijíždí také hosté z Japonska a Číny.

28 Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje v roce 2011 dle ČSÚ.

43

Tabulka 3: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje za rok 2011

ZDROJ: ČSÚ (2012)

Návštěvnost ubytovacích zařízení v jednotlivých obdobích a letech ilustruje

graf 2. Nejvyšší návštěvnost vykazují ubytovací zřízení pravidelně v období letních

prázdnin, nejnižší v období ledna a února. Z údajů v tomto obrázku lze jasně pozorovat

sezónnost.

Graf 2: Přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje podle let a měsíců

ZDROJ: ČSÚ (2012)

44

Jak dále ukazuje graf 2, při srovnání návštěvnosti rezidentů (hostů z České republiky)

lze do roku 2006 sledovat její nárůst. Od roku 2007 se počet hostů ubytovacích zařízení

postupně snižuje. Podobnou situaci lze sledovat u nerezidentů (hostů ze zahraničí)

s výjimkou posledních let, kdy je návštěvnost ubytovacích zařízení stejná. Tato situace

odpovídá trendu snižování počtu účastníků cestovního ruchu ve zkoumané destinaci i

trendům obecným.

45

5 Metodický postup řešení práceMetodický postup je založen na využití široké škály vědeckých poznatků,

získaných studiem odborné a vědecké literatury v podobě monografií a dalších

publikací, odborných a vědeckých časopisů, výzkumů, studií a materiálů jednotlivých

ubytovacích zařízení. Vzhledem k řešenému tématu je třeba shromáždit dostatečné

množství dat, která by umožnila vlastní výzkum. Základní použitou metodou celé práce

je analýza, při srovnání jednotlivých zařízení jde o komparativní analýzu. Výzkum

proběhl v několika etapách, které na sebe logicky navazují a vychází z výše

stanovených cílů a hypotéz.

Mezi v práci hlavní použité výzkumné techniky patří:

studium odborné literatury,

analýza sekundárních dat (dokumenty Ministerstva pro místní rozvoj,

CzechTourism, Asociace hotelů a restaurací ČR, analýzy Regionálního

informačního systému),

analýza dat z GIS,

deskripce stávajícího stavu umístění ubytovacích zařízení,

dotazníkové šetření na vzorku 2000 respondentů,

rozhovory s vedoucími pracovníky, nebo majiteli ubytovacích zařízení.

5.1 Metodický postup řešení dílčího cíle 1

5.1.1 Data

V první etapě byla analyzována sekundární data z dostupných zdrojů, zejména

ČSÚ, MMR, agentury CzechTourism a Jihočeského kraje za účelem vymezení

zkoumaného území a srovnání hranic při klasickém územně-správním členění a členění

používaného v cestovním ruchu. Dané rozdíly byly popsány slovně a pomocí map. Dále

byla provedena analýza databází ČSÚ za účelem určení celkového počtu ubytovacích

zařízení a později srovnána se zjištěnými skutečnostmi v terénu. Byly rovněž zjišťovány

počty ubytovacích zařízení v jednotlivých letech a počty ubytovacích zařízení

ve srovnání s ostatními kraji za účelem pozdějšího srovnání. Výzkum dále zjišťoval

data o hostech ubytovacích zařízení zejména jejich počtu a národnosti.

Neúplnost dat ze sekundárních zdrojů si vyžádala sběr primárních dat. Přistoupeno

bylo k tvorbě územně lokalizované databáze ubytovacích zařízení sledovaného území.

Databáze byla připravena pod vedením konzultanta práce J. Navrátila podle požadavků

46

výzkumného záměru MSM 6007665806 koordinovaného váženou paní

prof. Ing. Magdalenou Hrabánkovou, CSc., dr. h. c., prof. h. c.

K posouzení hypotéz H1.1, H1.2 a H1.3 bylo nutno shromáždit informace

o ubytovacích zařízeních a jejich nabídce v databázi. Jednotlivá ubytovací zařízení byla

identifikována v síti Internet. Do databáze byla zaznamenána ubytovací zařízení

evidovaná turistickými informačními centry v šetřeném území, ubytovací zařízení

uvedená na internetových stránkách jednotlivých obcí a ubytovací zařízení registrovaná

na serverech http://www.penziony.cz/, http://www.ubytovani.cz, http://kamsi.cz/,

http://www.nadovcu.cz, http://ubytovani.nettravel.cz/, http://www.hotel-ubytovani.com/

http://www.ubytovani.net/, http://www.levneubytovani.net, http://ubytovani.turistik.cz/,

http//www.ubytovánivcr.cz, http.//www.ubytovani-cechy.cz, http://www.prespat.cz/,

http://www.e-ubytování.eu a http://www.tourism.cz/. Jednotlivá ubytovací zařízení byla

podle adresy lokalizována nad mapovými vrstvami webových mapových služeb (WMS)

agentury Cenia v prostředích JANITOR J/2 a Quantum GIS s informacemi o počtu

lůžek a kategorii ubytování. Velikost zařízení byla vyjádřena počtem lůžek, pokud tento

počet nebyl identifikovatelný, byl vypočítán jako celočíselná hodnota průměrného počtu

lůžek dané kategorie ubytovacího zařízení obsaženého v databázi. Následně bylo

přistoupeno k redukci identifikovaných kategorií ubytovacích zařízení do kategorií

českého statistického úřadu. Celkem bylo ve zkoumaném území zjištěno 2254

ubytovacích zařízení všech kategorií, která byla zahrnuta do dalšího zpracovávání.

K ověření hypotézy H1.4 byly v případě ubytovacích zařízení nacházejících se ve

městě České Budějovice ještě doplněny informace o ceně dvoulůžkového pokoje. Ceny

ubytovacích služeb jsou diferencovány dle vytíženosti, sezónnosti, způsobu zakoupení

služby (Novacká, 2010). Nicméně pro jejich další posouzení lze využít jednoho typu,

pokud je dostupný pro všechny sledovaná zařízení (jde o srovnatelné údaje). Jako

nejdostupnější a srovnatelné se ukázaly ceny uvedené na internetu pro letní sezónu a na

úrovni dvoulůžkového pokoje za jednu noc (cenu za lůžko nebylo možno použít

z důvodu absence takového nabídky u většího množství ubytovacích zařízení), použito

bylo cen za letní sezónu 2012.

K posouzení hypotézy H1.3 bylo nutné získat prostorové podklady charakterizující

prostředí. Na základě studia literatury a dostupnosti sekundárních podkladových dat

bylo rozhodnuto o využití prostorových charakteristik - klima, reliéf a využití území.

Klimatické typy byly určeny podle Quitta (1978), ale z důvodu nízkého počtu zařízení

47

byly klimatické oblasti sloučeny podle klíče použitému ve Školním atlase ČR

(Basařová a kol., 2001). Veškeré chladné oblasti byly zahrnuty do chladné oblasti,

mírně teplé oblasti (MT) MT3, MT4 a MT5 do chladnější MT, MT7 a MT9 do střední

MT a MT10 a MT11 do teplejší MT. Typy reliéfu byly určeny podle rámcových

krajinných typů dle reliéfu podle Löwa a Nováka (2008) sjednocených do dvou skupin:

běžný reliéf (krajiny členitých pahorkatin a vrchovin, krajiny rovin, krajiny širokých

říčních niv a krajiny bez vylišeného reliéfu = města) a kontrastní reliéf (krajiny

hornatin, krajiny vysoko položených plošin, krasové krajiny, krajiny výrazných svahů

a skalnatých horských hřbetů, krajiny ledovcových karů, krajiny zaříznutých údolí,

krajiny kup a kuželů). Typy území byly určeny podle rámcových krajinných typů

způsobu využití území podobně, jako uvádí Löw a Novák (2008) – zemědělská,

lesozemědělská, lesní, rybniční, urbanizovaná. Na úrovni Českých Budějovic bylo

sledováno využití území terénním mapováním do zjednodušených kategorií

vycházejících z Vaishara (Vaishar, 2002). Těmito kategoriemi jsou:

- historická (patrová) městská zástavba,

- nemocnice,

- obchodní střediska (zahrnuty jsou i parkoviště u středisek),

- průmyslové plochy (továrna, sklad),

- rodinné domy,

- sídliště (panelové domy a garáže),

- sportoviště,

- suburbanizace (nová výstavba),

- veřejná zeleň (parky),

- výstaviště,

- zahrádkářská kolonie,

- zemědělské plochy.

Mapováno bylo území města v hranicích zastavěné plochy města, tedy bez jakékoliv

vazby na správní členění.

5.1.2 Analýza dat

Hypotéza H1.1. byla ověřována pro území celé studované oblasti. Pro posouzení

rovnoměrnosti v rozmístění bylo použito základních metod, kterými jsou Lorenzova

křivka a Giniho koeficient pro vlastní rovnoměrnost rozmístění sledovaného jevu

(Robinson, 1998). Tendence ke shlukování nebo naopak pravidelnosti v rozmístění byla

48

zjišťována analýzou nejbližšího souseda (Aplin, 1983). Lorenzova křivka je analytický

nástroj sloužící k zobrazení nerovností, určený především ve své původní podobě k

měření koncentrace bohatství (Anděl, 2005). Lorenzovu křivku je ale také možno použít

k vyjádření koncentrace studovaného jevu v prostoru, kdy vlastní hledanou míru

koncentrace vyjadřuje vzdálenost křivky od úhlopříčky bodového grafu (Krämer, 2005).

Metoda se zpřesňuje s použitím menších prostorových jednotek. Ideální Lorenzova

křivka je přímka z počátku grafu a svírající s oběma osami 45° (Kunderová, 2004).

Rozdíl plochy mezi ideální a reálnou Lorenzovou křivkou se nazývá míra koncentrace

a dosahuje hodnot z intervalu od 0 do 0,5 (Gastwirth, 1971).

Jeho analogií je Giniho koeficient, který je analytickou mírou koncentrace

zkoumaných objektů (Gavliak a Úradníček, 2006). Koeficient může dosahovat hodnot

od 0 do 1, kdy 0 znamená absolutní rovnost a 1 absolutní nerovnost, tedy maximální

diferenci. Všeobecně platí, že čím je hodnota Giniho koeficientu nižší, tím je nižší

rovnoměrnost rozložení zkoumaných objektů (Potomová a Letková, 2011). Koeficient

je definován jako poměr mezi plochou ohraničenou ideální křivkou (diagonálou) a

Lorenzovou křivkou a plochou pod Lorenzovou křivkou (Atkinson, 1970). Giniho

koeficient lokalizace je široce používaný kvůli jednoduchosti jeho výpočtu

(Bertinelli a Decrop, 2005). Použitá analýza nejbližšího souseda spadá mezi

neparametrické metody klasifikace (Houdek, Svoboda a Procházka, 2001). Metoda se

často používá pro první prostorový náhled na zajištěná data (Cover, 1967). Metoda je

myšlenkovým rozšířením metody klasifikace podle nejbližší vzdálenosti od standardu

(Homola, 2012).

Data k výpočtům Lorenzovy křivky a Giniho koeficientu, stejně jako vlastní

výpočty analýzy nejbližšího souseda byla zpracována pomocí software Quantum GIS

ver. 1.7.0.

Hypotéza H1.2 byla ověřována komparací výsledků získaných stejnými postupy,

jako bylo uvedeno výše, a to pro každou kategorii ubytovacího zařízení zvlášť a na

dvou územních úrovních – v šetřené oblasti a v území města České Budějovice. Tyto

výsledky byly doplněny o posouzení kartografického vyjádření množství lůžek v dílčích

územních jednotkách šetřené oblasti (katastry). Vizualizovány byly formou

kartogramu 29. Kartogram může být mapou s dílčími územními celky, do kterých jsou

29 Kartogram = tematická mapa zachycující barvou nebo rastrem kvantitu jevu

49

plošným způsobem znázorněna statistická data většinou geografického charakteru

(Kaňok, 1999). Velikostní stupnice byly zvoleny intervalově (Voženílek, 2001).

Vliv prostředí daného polohou ubytovacího zařízení v určitém prostředí (H1.3) byl

v případě sledovaného území určen pomocí testu dobré shody mezi počtem lůžek

v daném typu prostředí a jejich očekávaném počtu, který je dán podílem rozlohy daného

prostředí na rozloze sledovaného území. Test dobré shody ověřuje, zda se četnosti, které

jsou získány v realitě, odlišují od teoretických četností (Chráska, 2007). Tento test tedy

testuje shodu očekávaných a pozorovaných četností (Anděl, 1985).

Jelikož je test dobré shody citlivý na velikost vzorku, bylo při porovnávání použito

nikoliv počtů lůžek, ale jejich procentuálního vyjádření na celkovém počtu lůžek

v šetřeném území. Neprojeví se tak potenciálně identifikovatelné rozdíly, které jsou

ve skutečnosti dány pouze velikostí použitého souboru dat. Vliv prostředí byl také

posouzen pro město České Budějovice a to pro jednotky využití území – testu dobré

shody zde však nebylo možno použít z důvodu nulových hodnot některých kategorií

ubytovacích zařízení v určité územní struktuře. V městském prostředí byl prokázán

především vliv jádra města, který je určujícím faktorem v umístění ubytovacího zařízení

(Bučeková, 2001; Bučeková, 2007), proto se stal ústředním prvkem analýzy v případě

umístění ubytovacích zařízení v Českých Budějovicích. Z kartografického hlediska se

jím stal střed ústředního náměstí Přemysla II. Otakara. Výpočty vzdáleností

ubytovacích zařízení k jádru města byly provedeny pomocí softwarem Quantum GIS

ver. 1.7.0, ostatní výpočty v Statistica 9.1.

Vzájemná provázanost nabízené ceny za poskytované služby ubytovacím zařízením

a umístěním tohoto zařízení byla sledována na úrovni analýzy polohy a identifikaci

potenciálních rozdílů v ceně mezi typy prostředí, ve kterém se ubytovací zařízení

nachází. Analýza polohy byla provedena interpolací v prostředí ArcView 3.1

SpatialAnalyst 1 metodou inverzní vážené vzdáleností, počítáno bylo se čtvercem

vzdálenosti a použito 25 nejbližších sousedů. Výsledný povrch byl kartograficky

vizualizován. Potenciální rozdíly v ceně mezi typy prostředí, ve kterém se ubytovací

zařízení nachází, byly identifikovány jednofaktorovou analýzou rozptylu

(Czarski, 2009) (dále ANOVA), což je metoda matematické statistiky, umožňující

ověření, zda na hodnotu náhodné veličiny pro určitého jedince má statisticky významný

vliv hodnoty některého znaku, který se u jedince dá pozorovat (Anděl, 1985). Tento

znak musí nabývat jen konečného počtu možných hodnot (nejméně dvou) a slouží

50

k rozdělení jedinců do vzájemně porovnávaných skupin (Blashfield a Roger, 2009).

Jedinci jsou jednotlivá ubytovací zařízení a skupinou sledovaný typ území. Vzhledem

k tomu, že v každém z typů využití území byl umístěn odlišný počet ubytovacích

zařízení, bylo nutno výsledky testovat post-hoc testem (Meloun a Militký, 2006).

Zvolen byl Tukeyho post-hoc test pro nestejný počet N, identifikující homogenní

skupiny na hodnotě signifikance 0,05 (Zvára, 2006).

5.2 Metodický postup řešení dílčího cíle 2

5.2.1 DataK posouzení stanoveného cíle poznání faktorů ochoty k návratu do ubytovacího

zařízení bylo použito dotazníkového šetření mezi zákazníky ubytovacích zařízení. Sběr

dat byl prováděn v období jaro 2009 – podzim 2011. Výzkum byl prováděn ve třech

nejrozšířenějších kategoriích ubytovacích zařízení ve sledovaném území - hotelech,

penzionech a kempech.

Kvalita poskytovaných služeb byla sledována otázkami na míru spokojenosti

s dílčími prvky kvality poskytovaných služeb, a to ubytovacích i stravovacích. Úkolem

respondentů bylo ohodnotit jednotlivé prvky kvality na bodové škále 1 - 5, kde 1 byla

známka nejlepší a 5 nejhorší. Dílčí prvky kvality ubytovacích a stravovacích služeb

byly identifikovány na základě studia literatury (Rothenberger, 2006; Hobson, 1994;

Metz, Grünner, Kessler a kol., 2008; Saleh, 1991; Collin, 1994; Bolela, 2003;

Middleton, 2009). V ní bylo identifikováno pět základních prvků kvality ubytovacích

služeb:

atraktivnost prostředí ubytovacího zařízení (U1),

zařízení ubytovací jednotky (U2),

služby recepce (U3),

služby v ubytovací jednotce (U4),

hygiena prostředí (U5);

a šest základních prvků kvality stravovacích služeb:

přístup obsluhy (S1),

rychlost obsluhy (S2),

vybavenost zařízení (S3),

hygiena zařízení (S4),

smyslové vlastnosti pokrmů (S5),

pestrost nabídky (S6).

51

Proměnná U1, nazvaná „atraktivnost a prostředí ubytovacího zařízení“, byla pro

posuzování vybrána z důvodu častých negativních ohlasů některých ubytovaných hostů

na vnější vzhled ubytovacích zařízení, ale také na design interiéru budovy. Mezi

negativy byly nejčastěji uváděny špinavé omítky budov, plísně na omítkách,

nedostatečné, popř. žádné osvětlení před zařízením a nevkusnost výzdoby interiéru.

Jako proměnná U2 je uváděna proměnná „zařízení ubytovací jednotky“, kdy byla

měřena spokojenost se zařízením ubytovací jednotky a společným zařízením ubytovací

části. Ubytovací jednotka je „jednotlivý pokoj nebo soubor místností, které svým

stavebně technickým uspořádáním a vybavením splňují požadavky na přechodné

ubytování a jsou k tomuto účelu užívání určeny“.30 K nejčastěji uváděným negativům

u této proměnné patřila absence očekávaného vybavení a nedostatečné vybavení

sociálního zázemí ubytovací jednotky. Proměnná U3, nazvaná „služby recepce“, měřila

spokojenost s recepčními službami. Proměnná byla ovlivněna výsledky dotazníkového

šetření ze zařízení kategorií ubytování nižšího standardu, hlavně typu kemp, kde byla

zaměstnancům vytýkána neochota řešit případné problémy ubytovaných a velký odstup

pracovníků od zákazníků. Proměnná U4, nazvaná „služby v ubytovací jednotce“,

zkoumá kvalitu služeb péče o ubytovací jednotku, dostupnost informací o nabízených

službách a existenci dalších služeb, např. Room servis. Mezi nejčastěji uváděnými

negativy můžeme uvést chybějící péči o zákazníky v ubytovacích jednotkách a absenci

informačních materiálů o možnostech, které nabízí zařízení a jeho okolí. Proměnná U5,

nazvaná „hygiena prostředí“, se zaměřovala na hygienu všech prostor spojených

s ubytováním. Zde byla negativně hodnocena hlavně intenzita úklidu v těchto

prostorách ovlivněna nejspíše zařízeními kategorie kemp.

Proměnná S1, nazvaná „přístup obsluhy“, hodnotila schopnost pracovníků vyhovět

přáním hostů, znalost nabízeného sortimentu, znalost pravidel obsluhy, profesionalitu

chování. Obsluha byla jako nejvíce problematická označována hlavně v zařízeních

kategorií s nižším standardem služeb a v občerstveních (umístění zejména v kempech).

Proměnná S2 „rychlost obsluhy“ měřila spokojenost s rychlostí obsluhy ve stravovací

části ubytovacího zařízení. Tato proměnná byla hodnocena hůře v ubytovacích

zařízeních kategorií penzion a kemp. Proměnná S3 nazvaná „vybavenost zařízení“

posuzuje vnímání prostředí stravovací části ubytovacího zařízení. Hlavní pozornost

respondentů se zaměřila na útulnost prostředí, výtvarné řešení a design odbytové části

stravovacího provozu. Proměnná S4 nazvaná „hygiena zařízení“ se zabývala otázkou 30 Dle § 3 písm. g) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu

52

hygieny ve všech prostorách pro podávání pokrmů i prostor ostatních, zejména

sociálního zařízení. Tato otázka je v současné době velmi aktuální, o čemž svědčí

reakce některých dotazovaných. Proměnná S5 „smyslové vlastnosti pokrmů“ byla

vnímána zákazníky komplexně jak z pohledu kvalitativního, tak kvantitativního.

Respondenti se slovně vyjadřovali nejčastěji k absenci dostatečného množství doplňků

podávaného pokrmu a nepřiměřeně malých porcí. Proměnná S6 „pestrost nabídky“

hodnotila nejen pestrost nabídky pokrmů, která je velmi často kritizována zákazníky,

ale také odborníky a v současné době velmi medializována, ale také možnosti upravovat

si pokrmy dle vlastního přání.

Ochota k návratu byla identifikována otázkou: „V případě opakované návštěvy

aktuálně navštívené oblasti, ubytujete se opět v tomto zařízení?“ měřenou pětičlennou

Likertovou stupnicí, kde hodnota 1 znamená určitě ne a hodnota 5 určitě ano.

Jako míry relativní hodnoty služeb bylo použito hodnocení poměru ceny a kvality

měřenou úkolem: „Zhodnoťte míru odpovídajícího poměru kvality nabízených služeb

a jejich požadované ceny.“ Možnosti odpovědí byly: kvalita nabízených služeb je vyšší,

než je obvyklý standard za nabízenou cenu a kvalita nabízených služeb je nižší, než je

obvyklý standard za nabízenou cenu. Pokud respondent nebyl schopen zaujmout

stanovisko, nebyla jeho odpověď dále zpracována.

Návštěvníci byli identifikováni na základě demografických a behavioristických

segmentačních kritérií (Horner a Swarbrooke, 2003). Z demografických byly vybrány

pohlaví a věk (v kategoriích 15 - 17, 18 - 26, 27 - 35, 36 - 50, 51 - 63, nad 64).

Behavioristická kritéria odpovídají hlavním kritériím významným pro účast

na cestovním ruchu (Navrátil, Pícha a Hřebcová, 2010): délka pobytu v počtu nocí

(1 - 2, 3 - 4, 5 - 6, 7 a více), opakovanost návštěvy (první návštěva, druhá návštěva, třetí

návštěva, čtvrtá nebo vícečetná návštěva), hlavní účel cesty (odpočinek, zábava, sport,

obchod, zaměstnání, poučení) a doprovod (sám/-a, s přítelem/přítelkyní, s rodinou,

s obchodním partnerem/partnerkou, s přáteli, s organizovanou skupinou).

Vlastní terénní sběr dat vychází z metodiky použité při studiu percepce prostředí

naučných stezek (Navrátil, Knotek, Švec, Pícha, Navrátilová, 2011). Dotazníky byly

po předchozí osobní domluvě s majiteli nebo provozovateli ubytovacích zařízení

ponechány na recepcích a odpovědnými pracovníky daných zařízení a distribuovány

rozdány hostům na recepci. Hosté byli požádáni o jejich vyplnění a odevzdání před

53

odjezdem na recepci. Sběr dat byl prováděn v období 2009 - 2011 ve vybraných

zařízeních. Výzkum byl prováděn na třech nejrozšířenějších kategoriích ubytovacích

zařízení ve studované oblasti. Lokality dotazování byly vybrány s ohledem

na prostorovou diferenciaci ubytovacích zařízení ve vybraných oblastech – Bechyně,

Hluboká nad Vltavou, Chlum u Třeboně, Planá nad Lužnicí, Nová Bystřice, Písek,

Strakonice, Tábor, Veselí nad Lužnicí. Rozdáno bylo 2000 dotazníků, návratnost činila

1291 dotazník, což představuje cca. 65 %. Pro analýzu bylo použito 808 kompletně

vyplněných dotazníků (cca. 62 % návratnosti).

5.2.2 Analýza datPosuzování kvality služeb (H2.1) bylo učiněno pomocí faktorové analýzy, která

patří k základním metodám redukce počtu původních proměnných. Předpokládá, že

každou vstupující proměnnou lze vyjádřit jako lineární kombinaci nevelkého počtu

společných skrytých faktorů a jediného chybového faktoru (Meloun a Militký, 2006).

Použito bylo metody analýzy hlavních komponent (Meloun, Militký a Hill, 2005).

Do analýzy vstoupily pouze faktory s hodnotou vlastního čísla větší než 1 (Tipping a

Bishop, 1999). Hodnota jednotlivých výsledných faktorů percepce kvality byla

vypočítána jako aritmetický průměr odpovědí na dílčí položky se zatížením faktoru

větším než 0,6 (Yoon a Uysal, 2005). Potenciální rozdíly v průměrných hodnotách

jednotlivých výsledných faktorů percepce kvality mezi sledovanými kategoriemi

ubytovacích zařízení byly identifikovány jednofaktorovou analýzou rozptylu (H2.2).

Jedinci jsou jednotliví respondenti dotazníkového šetření a skupinou sledovaná

kategorie ubytovacích zařízení. Vzhledem k  tomu, že z každé kategorie ubytovacích

zařízení se podařilo získat rozdílné počty kompletně vyplněných dotazníků, bylo nutno

výsledky testovat post-hoc testem (Meloun a Militký, 2006). Zvolen byl Tukeyho post-

hoc test pro nestejný počet N, identifikující homogenní skupiny na hodnotě signifikance

0,05 (Zvára, 2004). Stejným způsobem byly identifikovány potenciální rozdíly v

odpovědích mezi respondenty identifikovanými dílčími segmentačními kritérii( H2.3).

Hypotéza H2.4 byla testována pomocí mnohonásobné lineární regrese

(Nusair a Hua, 2010), kde jednotlivé výsledné faktory percepce kvality vstupovaly jako

vysvětlující (nezávislé) proměnné k proměnné míra ochoty k návratu (závislá

proměnná). Použito bylo metody dopředného výběru proměnné, která zajišťuje vstup do

modelu pouze vzájemně nezávislých proměnných. Regresní model byl vypracován

dvoukolově. Po prvním kole mnohonásobné lineární regrese s dopředným výběrem byl

54

celý soubor dat vyčištěn od odlehlých hodnot a regrese byla opakována. Model byl

validován s použitím grafů parciálních regresí a F-testem významnosti modelu

(Meloun a Militký 2006). Výpočty byly provedeny pro jednotlivé kategorie ubytování

zvlášť.

Kromě výše uvedených faktorů percepce kvality a ochoty k návratu byla sledována

taktéž relativní hodnota služeb poskytovaných v ubytovacích zařízeních (H2.5).

Testován byl vliv návštěvnického segmentu na percepci této relativní hodnoty. Percepce

poměru vnímané kvality a požadované ceny byla vyhodnocena pro jednotlivé kategorie

ubytování a poptávkové segmenty testem shody v četnostech odpovědí a to s využitím

chí-kvadrát testu. Kde to bylo nutné, byla použita Yatesova korekce (Quinn a Keough,

2002).

Veškeré výpočty směřující k naplnění dílčího cíle 2 byly provedeny v prostředí

STATISTICA 10.0 (StatSoft, 2011).

6 Výsledky a diskuze

6.1 Prostředí umístění ubytovacích zařízeníPro základní manažerské rozhodnutí, zdali v daném místě podnikat, či nikoliv,

potřebuje podnikatel znát nejen umístění svého budoucího zařízení, ale také umístění

55

konkurenčních zařízení a výskyt atraktivit cestovního ruchu, protože mimo jiných

kritérií, právě atraktivity cestovního ruchu určují segment klientů, kterému budou

služby poskytovány. Tato část práce objasňuje význam různých prvků prostředí pro

zásady prostorového umisťování ubytovacích zařízení.

6.1.1 Vliv prostoru na umísťování ubytovacích zařízení

Křivka rozmístění (Lorenzova křivka) ubytovacích zařízení v rajónech cestovního

ruchu turistických regionů Jižní Čechy a Šumava (obrázek 7) je poměrně blízko

diagonále a také hodnota Giniho koeficientu je relativně nízká.

Obrázek 7: Křivka rozmístění ubytovacích zařízení v rajónech cestovního ruchu turistických regionů Jižní Čechy a Šumava (u křivky je uvedena hodnota Giniho koeficientu)

0 20 40 60 80 100

roz loha územ í (% )

0

20

40

60

80

100

poče

t lůž

ek (%

)

20,02

ZDROJ: vlastní výzkum

Oba ukazatele jsou však závislé na velikosti použitých prostorových jednotek a platí,

že se zvětšující se prostorovou jednotkou je křivka rozmístění blíže rovnoměrnému

rozložení symbolizovanému diagonálou v grafu a také Giniho koeficienty jsou nižší

(Želinský a Hudec, 2008). Tento výsledek tedy svědčí o relativně pravidelném

rozmístění ubytovacích zařízení v jednotlivých rajónech cestovního ruchu, respektive

jejich částech zasahujících do turistických regionů Jižní Čechy a Šumava, ve srovnáním

56

0 20 40 60 80 100rozloha území (% )

0

20

40

60

80

100

poče

t lůž

ek (

%)

hotel (24,09) penzion (23,07) kemp (18,94) tur istic ká uby tovna (25,05) ostatní uby t. zařízení (47,13)

s rozmístěním, které bylo zjištěno pro hotely v urbánních strukturách

(Bučeková 2001, 2007).

Rozmístění v rajónech cestovního ruchu je tak do vysoké míry rovnoměrné,

nicméně při pohledu na hodnoty R-statistiky nejbližšího souseda (R-statistika = 0,349;

z-skóre = -59,466) je jasné, že na nižší úrovni prostorového měřítka jeví ubytovací

zařízení významnou tendenci k tvorbě prostorových shluků.

6.1.2 Vliv prostoru na umísťování kategorií ubytovacích zařízení

Pozornost byla věnována taktéž rozmístění jednotlivých kategorií ubytovacích

zařízení. V případě kategorií ubytovacích zařízení hotel, penzion, kemp i turistická

ubytovna jsou křivky lokalizace blízko diagonále a také jejich Gini koeficienty jsou

relativně nízké (obrázek 8).

Obrázek 8: Křivka lokalizace kategorií ubytovacích zařízení a Giniho koeficienty

ZDROJ DAT: Navrátil a kol.(2012)

Z výsledků uvedených v obrázku 8 plyne, že tyto kategorie ubytovacích zařízení jsou

rozmístěny relativně pravidelně v rajónech cestovního ruchu, respektive jejich částech

zasahujících do turistických regionů Jižní Čechy a Šumava. Výjimkou z pravidelnosti v

rozmístění jsou však ostatní ubytovací zařízení, jejichž křivka lokalizace i uvedený

57

Giniho koeficient indikují významnou nepravidelnost v rozmístění v jednotlivých

rajónech cestovního ruchu.

Analýzou nejbližšího souseda první úrovně (= prvního nejbližšího souseda) byly,

identifikovány pro všechny kategorie ubytovacích zařízení shlukové tendence

v rozmístění (tabulka 4).

Tabulka 4: Analýza nejbližšího souseda

Kategorie ubytovacího zařízení R-statistika z-skórehotel 0,347 -21,721penzion 0,370 -49,759kemp 0,581 -7,815turistická ubytovna 0,477 -10,203ostatní ubyt. zařízení 0,638 -5,272

ZDROJ DAT: Navrátil a kol.(2012)

Nejvýraznější tendence ke shlukování byla zjištěna pro penziony a hotely. To by mohlo

svědčit o silnějším působení aglomeračních sil působících na tyto typy ubytovacích

zařízení (Kalnins a Chung, 2004). Nejslaběji tato síla působí na ostatní ubytovací

zařízení a kempy, ježto bývají častěji umisťovány do „příhodnějších podmínek“

(Navrátil a Navrátilová, 2011), přesto i pro ně je důležitá.

Tento výsledek potvrdila i kartografická analýza rozmístění jednotlivých kategorií

ubytovacích zařízení v obcích sledovaného území. Ohniska koncentrace se

pro jednotlivé kategorie ubytovacích zařízení, jak dokládají obrázky 9 až 13, poměrně

významně prostorově liší. Lůžkové kapacity hotelových zařízení jsou umístěny

především do větších měst regionu (České Budějovice, Tábor, Písek a Klatovy), dále

pak do oblastí s výskytem významných lokalizačních předpokladů cestovního ruchu

(Český Krumlov, Hluboká, Třeboň, Šumava – Železnorudsko a Kašpersko) (obrázek 9).

Obrázek 9: Počty lůžek v hotelech v obcích turistických regionů Jižní Čechy a Šumava

58

20 0 20 40 km

katastry

poèet lùžek na 1 km20,8 - 4,2824,282 - 9,6779,677 - 18,95618,956 - 1666,78

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Místa koncentrace výskytu lůžkových kapacit penzionů dokládá obrázek 10.

Dle výsledků šetření je počet lůžek v této kategorii výrazněji vázán na oblasti přírodních

lokalizačních předpokladů. Výskyt lůžkových kapacit je situován především do oblastí

Šumavy, jako je Železnorudsko, oblast Kašperských hor a Lipna. Další oblastí výskytu

je Třeboň a Třeboňsko. Dále jsou penziony umisťovány v blízkosti míst s velkou

koncentrací účastníků cestovního ruchu

Obrázek 10: Počty lůžek v penzionech v obcích turistických regionů Jižní Čechy a Šumava

20 0 20 40 km

katastry

poèet lùžek na 1 km20,175 - 1,7521,752 - 3,5163,516 - 7,7497,749 - 445,236

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

59

Poloha kempů se liší od umístění hotelů i penzionů. Jejich rozmístění na první

pohled nejeví významnější prostorové souvislosti (obrázek 11). Při podrobnějším

zkoumání lze však i v umísťování jejich lůžkových kapacit vysledovat prostorovou

souvislost. V kartogramu jsou patrné především oblouky Otavy a Lužnice, jako

významných vodáckých koků na úrovni celé ČR. Další oblastí výskytu koncentrace

lůžkových kapacit je východní Třeboňsko s rekreačními rybníky a pískovnami a vodní

nádrže Lipno a Orlík. Kempy jsou tak vázány na výskyt břehů vodních toků a vodních

ploch.

Obrázek 11: Počty lůžek v kempech v obcích turistických regionů Jižní Čechy a Šumava

20 0 20 40 km

katastry

poèet lùžek na 1 km21,150 - 6,2346,234 - 10,32210,322 - 20,93220,932 - 227,398

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Turistických ubytoven byl identifikován k dané formě posouzení nízký počet.

Přesto z něj lze vyčíst analogii rozmístění hotelů. Umístěny jsou především do měst

a větších sídel (obrázek 12).

60

Obrázek 12: Počty lůžek v turistických ubytovnách v obcích turistických regionů Jižní Čechy a Šumava

20 0 20 40 km

katastry

poèet lùžek na 1 km20,666 - 2,5392,539 - 5,0395,039 - 13,02913,029 - 83,904

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Nižší počty lůžkových kapacit byly identifikovány taktéž pro ostatní ubytovací

zařízení. Umístěny jsou především ve dvou územích – v jihočeské části Orlické

přehradní nádrže a na Třeboňsku (obrázek 13).

Obrázek 13: Počty lůžek v ostatních ubytovacích zařízeních v obcích turistických regionů Jižní Čechy a Šumava

20 0 20 40 km

katastry

poèet lùžek na 1 km20,115 - 2,0082,008 - 7,0687,068 - 16,08916,089 - 73,062

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

61

Rozdíly v charakteru rozmístění a míře koncentrace byla sledovány také pro

území Českých Budějovic. Digitalizována byla poloha všech ubytovacích zařízení,

ale s ohledem na nízký počet zařízení v kategoriích kemp, turistická ubytovna a ostatní

ubytovací zařízení, nebylo s těmito kategoriemi dále počítáno. Na území města bylo

identifikováno 30 hotelů a 52 zařízení označených jako penzion (včetně individuálních

způsobů ubytovávání). Lokalizační křivka je položena významně níže než je diagonála a

také vysoké hodnoty Giniho koeficientu upozorňují na nerovnoměrnost v rozmístění

především hotelů, ale také penzionů na území města (obrázek 14).

Obrázek 14: Lokalizační křivka a Giniho keoficienty pro rozmístění hotelů a penzionů v Českých Budějovicích, stav jaro 2012

0 20 40 60 80 100

roz loha úz emí (% )

0

20

40

60

80

100

poče

t lůž

ek (%

)

hotely (87,23) penz iony (77,65)

ZDROJ: vlastní výzkum

Na rozdíl od posuzování umístění jednotlivých kategorií ubytovacích zařízení

na úrovni měřítka turistických regionů, na úrovni měřítka města neprokazují tendenci

k tvorbě shluků u hotelů a pouze slabou v případě penzionů (tabulka 5).

Tabulka 5: Míry shlukování v rozmístění hotelů a penzionů v Českých Budějovicích

HOTEL PENZION

Index nejbližšího souseda 0.839336696361 0.752987548609

Počet zařízení 30 52

Z-Score: -1.68348093753 -3.40762189765

ZDROJ: vlastní výzkum

62

6.1.3 Vliv prostředí na umísťování jednotlivých kategorií ubytovacích

zařízení

Vliv prostředí na polohu ubytovacích zařízení byl sledován na prvním místě

pro klima, neboť to je v cestovním ruchu považováno za nejvýznamnější lokalizační

činitel (Mariot, 1983). Lůžkové kapacity hotelů byly identifikovány spíše v teplých

oblastech (tabulka 6). V tom lze spatřovat souvislost s jejich budováním především ve

městech (viz výše nebo např. Goeldner a Ritchie, 2009). Naproti tomu penziony jsou

soustředěny významněji pouze do chladných a studených oblastí (nicméně statisticky

významný rozdíl v umísťování penzionů mezi klimatickými oblastmi těsně prokázán

nebyl). Teplé oblasti jsou naopak územími budování většího množství lůžkových

kapacit v turistických ubytovnách a především ostatních ubytovacích zařízeních.

To souvisí se zjištěními posouzenými výše.

Tabulka 6: Měřené a očekávané hodnoty podílu lůžkových kapacit v kategoriích ubytovacích zařízení podle typů klimatu (v %)

Kategorie hodnota studené chladné střední teplejší chí-kvadrát p

Hotelypozorovaná 33,45 21,33 21,12 24,10 15,89 0,01očekávaná 19,37 25,78 33,49 21,35

Penziony pozorovaná 19,08 15.01 36,80 29,11 7.65 n.s.očekávaná 19,37 25,78 33,49 21,35

Kempypozorovaná 20,75 32,60 35,55 11,11 6,94 n.s.očekávaná 19,39 25,78 33,49 21,35

Turistické ubytovny

pozorovaná 30,71 33,97 26,98 8,34 18,42 0,001očekávaná 19,39 25,78 33,49 21,35

Ostatní zařízení

pozorovaná 52,20 14,83 17,55 15,42 69.41 0,001očekávaná 19,39 25,78 33,49 21,35

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Pro tři z pěti kategorií ubytovacích zařízení zařazených do této práce se podařilo

identifikovat také význam reliéfu pro budování lůžkových kapacit (tabulka 7). Lůžka

v ubytovacích zařízeních jsou umisťována statisticky významněji do krajinných typů

s kontrastním reliéfem. Jedinou výjimkou jsou turistické ubytovny. Tvrzení platí

především pro ostatní ubytovací zařízení, jejichž lůžková kapacita je v krajinách

kontrastních typů reliéfu více než dvojnásobná oproti očekávanému podílu na celkové

lůžkové kapacitě ostatních ubytovacích zařízení ve sledované oblasti. S ohledem na

celkové lůžkové kapacity však v absolutních počtech lůžek dosáhly největšího rozdílu

oproti očekávanému podílu v krajinách kontrastních typů reliéfu hotely. Zajímavý

je tento fakt zejména s ohledem na skutečnost, že hotely jsou budovány především

ve městech (viz výše).

63

Tabulka 7: Měřené a očekávané podílu lůžkových kapacit v jednotlivých kategoriích ubytovacích zařízení podle typů reliéfu (v %)

Kategorie hodnota běžné kontrastní chí-kvadrát p

Hotelypozorovaná 71,64 28,36 10,30 0,01očekávaná 83,54 16,46

Penzionypozorovaná 72,79 27,21 8,40 0,05očekávaná 83,54 16,46

Kempypozorovaná 82,23 17,77

0,12 n.s.očekávaná 83,54 16,46

Turistické ubytovny

pozorovaná 90,45 9,55 3,47 n.s.očekávaná 83,54 16,46

Ostatní zařízení

pozorovaná 60,12 39,88 39,87 0,001očekávaná 83,54 16,46

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Specifickou a často opomíjenou atraktivitou, především z důvodu podstaty, která

tkví v její komplexitě, je krajina jako taková (Navrátil a Navrátilová, 2011).

Její charakter je pro návštěvníka dán především dvěma prvky – reliéfem (viz výše)

a pak také využitím území. Testován byl proto vliv využití území na potenciální rozdíly

v zastoupení lůžkových kapacit jednotlivých kategorií ubytovacích zařízení. Výsledky

testu jsou uvedeny v tabulce 8. Jednoznačně nejvýznamněji se projevuje rozdíl v podílu

očekávané a reálné lůžkové kapacitě v případě hotelů, jimž dominuje umístění hotelů do

městské krajiny, pak také v případě turistických ubytoven. Dalšími zařízeními

významněji vázanými na městské prostředí jsou penziony. Zajímavý je pohled

do výsledků rybničních typů krajin – významně větší počty lůžek jsou do nich umístěny

v případech kempů (což není až tak překvapivé s ohledem na výše zjištěné výsledky),

ale také penzionů. Co se týče kempů, tak jejich typ je jediným typem ubytovacích

zařízení, u nějž byl zaznamenán větší podíl lůžkových kapacit než očekávaný v případě

zemědělské krajiny – jde tedy o typ ubytování, který je umisťován významně častěji

i do čistě venkovského (ve smyslu zemědělského) venkova. Ostatní ubytovací zařízení

nebylo možné testem dobré shody hodnotit, protože žádné takové zařízení nebylo

v databázi zaznamenáno v městské krajině.

64

Tabulka 8: Měřené a očekávané hodnoty podílu lůžkových kapacit v jednotlivých kategoriích ubytovacích zařízení podle typů krajiny (v %)

kate

gorie

hodn

ota

zem

ěděl

ská

zem

ěděl

sko

- le

snic

ká

lesn

í

urba

nizo

vaná

vodn

í plo

chy

chí-k

vadr

át

p

Hot

ely po

zoro

-va

ná 2,75 52,15 8,39 29,03 7,67

241,48 0,001

oček

á-

vaná 4,52 62,63 22,14 2,95 7,76

Penz

iony po

zoro

-va

ná 2,95 63,10 8,58 8,39 16,98

29,83 0,001

oček

á-

vaná 4,52 62,63 22,14 2,95 7,76

Kem

py pozo

ro-

vaná 8,51 50,94 11,72 4,97 23,87

45,38 0,001

oček

á-

vaná 4,52 62,63 22,14 2,95 7,76

Turis

tické

ub

ytov

ny pozo

ro-

vaná 11,52 47,29 3,46 31,06 6,67

298,22 0,001

oček

á-

vaná 4,52 62,63 22,14 2,95 7,76

ZDROJ DAT: Navrátil a kol. (2012), výpočty vlastní

Dříve publikované studie identifikovaly jako základního činitele rozmístění

ubytovacích zařízení vliv vzdálenosti do jádra města, kterým je myšlen v pojetí této

práce střed hlavního náměstí. Výsledky tohoto šetření ukazují vysokou koncentraci

hotelů ve vzdálenosti do 1 000 metrů od jádra města. Ve vzdálenostech od 1500 metrů

hotely umisťovány téměř nejsou. Územní dosah penzionů je dvojnásobný a nejčastěji se

nacházejí v oblasti do vzdálenosti 2 000 metrů od jádra města, ale na rozdíl od hotelů

také ve vzdálenějších lokalitách až při okrajích souvisle zastavěného území města.

Výsledky této analýzy jasně prokazují větší ovlivnění dostupností centra, pokud jde

o kategorii hotel, než v případě kategorie penzion (obrázek 15).

65

Obrázek 15: Vzdálenosti hotelů a penzionů od jádra města České Budějovice

vzd á lenost (m)

poče

t zař

ízen

í

5 001000

15002000

25003000

35004000

45000

2

4

6

8

10

12

14

5001000

15002000

25003000

35004000

4500

ho te l penzion

ZDROJ: vlastní výzkum

Zajímavé je sledovat vliv vzdálenosti nejen na počet ubytovacích zařízení

(již zmíněný obrázek 15), ale také na jejich velikost (sledovanou na úrovni lůžkové

kapacity – obrázek 16). Tento model potvrzuje umístění zařízení kategorie hotel

v blízkosti jádra města a doplňuje jej o lůžkové kapacity těchto ubytovacích zařízení.

Hotely s největší lůžkovou kapacitou se nacházejí v pásmu 1000 - 1500 m. V pásmu

od 1500 m se ve většině případů, jak dokládá obrázek 16, nachází zařízení menší

s kapacitou maximálně 100 lůžek.

66

Obrázek 16: Vztah vzdálenosti hotelu od jádra města České Budějovice, počtu hotelů a jejich lůžkové kapacity

500

1000150

02000250

03000350

0

50100150200250300350400450500

12345678

poče tza řízen í

vzd á lenost (m)

poče t lůžekv za řízen í

ZDROJ: vlastní výzkum

V případě sledování lůžkové kapacity penzionů jsou výsledky odlišné (obrázek 17).

Tento model potvrzuje umístění kategorie penzion do širšího okruhu od jádra města, než

je tomu u kategorie hotel. V oblasti jádra se nacházejí penziony všech velikostí a se

zvyšující se vzdáleností se počet lůžek v zařízeních, až na výjimky, snižuje. Touto

výjimkou jsou nejmenší „penziony“ s kapacitou do 5 lůžek, které se ve většině případů

nacházejí v centru města.

67

Obrázek 17: Vztah vzdálenosti penzionu od jádra města České Budějovice, počtu penzionů a jejich lůžkové kapacity

5001000

15002000

25003000

35004000

4500

51015

2025

3035

4045

123456

poče tza řízen í

poče t lůžek v za řízen í vzd á lenost (m)

ZDROJ: vlastní výzkum

Sledován byl taktéž vliv využití území na umístění ubytovacích zařízení v urbánním

prostředí města České Budějovice. Sledované území bylo rozděleno do 12 kategorií

využití území (tabulka 8). Největší počet ubytovacích zařízení kategorie hotel

je umístěn do městské historické zástavby naopak nejméně zařízení je umístěno

v obchodních střediscích a při sportovištích. V oblastech tzv. suburbanizace31 a zástavby

rodinných domků nebyl výskyt hotelů zaznamenán. Zajímavý je výskyt hotelů v

panelové zástavbě, což potvrzuje modelové umisťování hotelů v post-socialistických

městech (Bučeková, 2001). Penziony jsou nejvíce lokalizovány podobně jako hotely

v městské historické zástavbě a v oblastech výskytu rodinných domků. Nejméně

penzionů bylo lokalizováno v blízkosti obchodních středisek, panelové zástavby a

oblastech suburbanizace. Lokalita, kde se nenachází žádný penzion, je spojená s

blízkostí sportoviště.

31 Oblasti na okrajích velkých měst, kdy města se geograficky rozšiřují a z příměstských obcí se stávají nové geografické části města (Toušek, Kunc, Vystoupil a kol., 2008).  

68

Tabulka 8: Počet ubytovacích zařízení v jednotlivých typech využití území v Českých Budějovicích

Typ strukturyPočet lůžek

Hotel Penzionměstská historická zástavba 19 23panelová zástavba 4 1průmyslové plochy 3 3veřejná zeleň 2 2obchodní střediska 1 1sportoviště 1 0rodinné domky 0 21Suburbanizace 0 1

ZDROJ: vlastní výzkum

Ukazatel počtu lůžek v zařízeních kategorie hotel dokládá nejvyšší koncentraci

lůžek do oblastí historické městské zástavby a to u obou sledovaných kategorií

ubytovacích zařízení (tabulka 9). U kategorie hotel byl dále vysoký počet lůžek

zaznamenán u obchodních středisek. Menší lůžková kapacita byla prokázána

v oblastech průmyslových ploch a panelové zástavby. Mezi oblasti, ve kterých se

nepodařilo prokázat významnější umístění hotelů v Českých Budějovicích, patří lokality

s výskytem rodinných domků a prostory tzv. suburbanizace. V případě kategorie

penzion lze říci, že nejvíce lůžek je kromě již zmiňované městské historické zástavby

umístěno do oblasti výskytu rodinných domků.

Tabulka 9: Lůžkové kapacity v ubytovacích zařízeních v jednotlivých typech využití území v Českých Budějovicích

Typ strukturyPočet lůžek

Hotel Penzionměstská historická zástavba 1051 349obchodní střediska 432 16průmyslové plochy 220 72panelová zástavba 194 8veřejná zeleň 114 23sportoviště 26 0rodinné domky 0 233suburbanizace 0 6

ZDROJ: vlastní výzkum

69

Na základě dat v tabulce 9 lze popsat i lokality, pro které není výskyt penzionů

v Českých Budějoviccích obvyklý. Těmito lokalitami jsou místa v blízkosti sportovišť,

oblast panelové zástavby a místa v blízkosti obchodních středisek.

Z prostorového hlediska je význam dostupnosti jádra jasně patrný ubytovacích

zařízení kategorie hotel (obrázek 18). Největší lůžková kapacita je identifikována

v hotelech umístěných přímo v jádru města popř. v jeho těsném okolí. Výjimkou je

oblast hranice historické zástavby a moderní zástavby v okolí, kde počet lůžek výrazně

ovlivňuje jedno velké zařízení, spolu se zařízeními umístěnými v jeho těsné blízkosti.

Jiná výjimka ve zkoumané oblasti patrná není a obrázek potvrzuje výsledek

předcházející analýzy, že v okrajových částech města se hotely prakticky nevyskytují.

O něco menší lůžková kapacita se nachází poblíž jádra města na levém břehu Vltavy.

Obrázek 18: Počet lůžek v hotelech na území města České Budějovice

poèet lùžek v hotelech014 - 2026 - 100107 - 204293 - 584

1 0 1 2 3 km

ZDROJ: vlastní výzkum Naopak rozmístění penzionů je výrazně rozptýlené a významněji chybějí pouze

na plášti historického města. Lůžková kapacita penzionů se vyskytuje v oblasti jádra

města a rozdílně od hotelů také v tzv. pásmu přechodu (Bučeková, 2007), tedy

v oblastech starého průmyslového pásu obklopujícího širší jádro města. Oblastí výskytu

70

penzionů jsou také vzdálenější části města dobře dostupné veřejnou dopravou. Menší

lůžková kapacita se vyskytuje také v oblastech obalu města mnohdy s horší dopravní

dostupností, kde jsou umístěna především zařízení s nižší kapacitou (obrázek 19).

Obrázek 19: Počet lůžek v penzionech na území města České Budějovice

poèet lùžek v penzionech05 - 813 - 1920 - 4142 - 156

1 0 1 2 3 km

ZDROJ: vlastní výzkum

6.1.4 Vliv umístění na cenu služeb ubytovacích zařízení

Interpolace dat cen dvoulůžkových pokojů za jednu noc v ubytovacích zařízeních

v Českých Budějovicích umožnila sestavení „cenové mapy“ ubytovacích služeb

ve městě (obrázek 20). Problémem použité metody interpolace povrchu cen je její

senzitivita k odlehlým hodnotám, přesto výsledek analýzy nepostrádá logiku zákonitostí

umisťování ubytovacích zařízení potvrzenou v předchozích výsledcích i literatuře (např.

Bučeková 2007; Urtasun a Gutiérrez, 2006). Vysoce cenově nadprůměrné jsou ve městě

oblasti těšně přimknuté k ústřednímu náměstí Přemysla II. Otakara. Od něj modelově

požadovaná cena klesá ve všech směrech. Na vyšší úrovni se ale drží podél hlavních

dopravních tahů města, tedy vyšší ceny mohou být potenciálně požadovány podél

hlavního silničního tahu směřujícího na Český Krumlov a dále na hraniční přechody

71

s Rakouskem, stejně tak jako silničního tahu na Písek nebo Tábor a dále na Prahu.

Nejnižší cena může být potenciálně požadována v oblastech na západě, severovýchodě

a východě města.

Obrázek 20: Povrch cen dvoulůžkových pokojů za jednu noc v Českých Budějovicích

ZDROJ: vlastní výzkum

Rozmístění jednotlivých cenových hladin kopíruje historické hledisko rozvoje

města a důležitost hlavních silničních komunikací a orientaci směrem k území

s koncentrací atraktivit cestovního ruchu (Český Krumlov, Kleť, Hluboká nad Vltavou).

Zároveň místem s vyšší cenovou hladinou je oblast Vrbenských rybníků, která je často

72

označována klidovou zónou s dobrou dopravní dostupnosti a zároveň je přírodní

rezervací.

Cena je ovlivněna taktéž polohou ubytovacího zařízení v typu využití území města.

Vzhledem k tomu, že ve větším počtu byla ubytovací zařízení umístěna pouze

ve čtyřech typech využití území města, byl vliv využití území na cenu testován pouze

pro průmyslové plochy, sídliště, historickou (patrovou) městskou zástavbu a rodinné

domy (obrázek 21). Nejnižší průměrná cena za dvoulůžkový pokoj na jednu noc byla

požadována v typu průmyslové zástavby, rozptyl požadovaných cen má však velký

rozptyl a proto se nepodařilo prokázat odlišnost těchto cen od cen požadovaných

ubytovacími zařízeními v ostatních typech využití území. Jen o málo vyšší cena je

požadována cena v zástavbě rodinných domů. Zde je rozptyl cen podstatně nižší

a podařilo se prokázat rozdíl těchto cen od cen požadovaných v historické (patrové)

zástavbě, která je ze čtyř posuzovaných typů využití území nejvyšší. Cena požadovaná v

ubytovacích zařízeních na sídlištích je průměrně druhá nejvyšší, nicméně s ohledem na

rozptyl zde požadovaných cen se tyto ceny statisticky neliší od cen požadovaných

ubytovacími zařízeními v předchozích třech typech využití území.

Obrázek 21: Průměrné ceny dvoulůžkového pokoje za jednu noc v typech využití území Českých Budějovic

průmyslové p lochypane lová síd liště

h isto r ická zástavbarod inné domy

T YP

0

200

400

600

800

1000

1200

1400

1600

1800

cena

(dvo

ulůž

ko/n

oc) v

Kč

ZDROJ: vlastní výzkum

73

6.2 Ochota k návratu a kvalita služeb

6.2.1 Faktory percepce kvalityMěřené prvky kvality nabízených služeb ubytovacími zařízeními ve sledovaných

zařízeních jsou tvořeny čtyřmi prvky percepce kvality (tabulka 10). Největší část

variability v odpovědích vysvětluje faktor „prostředí ubytovacího zařízení“, který je

zatížen proměnnými prostředí ubytovacího zařízení a zařízení ubytovací jednotky.

Tento faktor vysvětluje 26,13 % vysvětlené variability. Druhý nejsilnější faktor,

nazvaný „hygiena ubytovacího zařízení“, je zatížen proměnnými: hygiena prostor

stravovacího zařízení, prostředí stravovacího zařízení a kvalita služeb v ubytovací

jednotce vysvětluje 14,59 % variability. Třetí faktor byl nazván „obsluha ve stravovací

části“ jež vysvětluje 9,9 % variability dat. Tento faktor je zatížen proměnnými kvalita

obsluhy ve stravovacím zařízení a rychlost obsluhy ve stravovacím zařízení. Posledním

faktorem je „kvalita pokrmů“, vysvětlující 9,7 % variability dat.

Tabulka 10: Faktory posouzení kvality nabídky ubytovacích zařízení1. faktorprostředí

ubytovacího zařízení

2. faktorhygiena

ubytovacího zařízení

3. faktorobsluha ve stravovací

části

4. faktorkvalita pokrmů

Atraktivnost a prostředí ubytovacího zařízení 0,799 . . .

Zařízení ubytovací jednotky 0,767 . . .

Hygiena zařízení . 0,749 . .

Vybavenost stravovacího zařízení . 0,727 . .

Služby v ubytovací jednotce . 0,654 . .

Přístup obsluhy . . 0,805 .

Rychlost obsluhy . . 0,800 .

Smyslové vlastnosti pokrmů . . 0,884

Vlastní číslo 2,874 1,606 1,089 1,071

% vysvětlené variability 26,130 14,596 9,901 9,736

ZDROJ: vlastní výzkum

74

6.2.2 Percepce kvality podle kategorie ubytovacího zařízení Rozdíly v percepci faktorů kvality mezi jednotlivými kategoriemi ubytovacích

zařízení byly identifikovány pro všechny čtyři typy percepce (tabulka 11). Proto byl

model vlivu percepce kvality na ochotu k návratu počítán zvlášť pro jednotlivé

kategorie ubytovacích zařízení.

Tabulka 11: Rozdíly ve faktorech percepce kvality mezi kategoriemi ubytovacích zařízení (průměry označené stejným písmenem se neliší signifikantně podle Tukeyho post-hoc testu pro nestejný počet n, p < 0,05; S.D. = směrodatná odchylka)

hotely penziony kempy

průměr S.D. průměr S.D. průměr S.D. F pProstředí ubytovacího zařízení

2,214 a 0,654 2,770 b 0,524 2,106 a 1,034 39,248 0,000000

Obsluha ve stravovací části

2,270 a 0,747 1,911 b 0,475 2,356 a 0,730 19,522 0,000000

Hygiena v ubytovacím zařízení

2,206 a 0,633 2,020 b 0,462 2,264 a 0,739 6,846 0,001131

Kvalita pokrmů 2,048 a 0,674 2,000 a 0,681 2,636 b 0,832 48,912 0,000000

ZDROJ: vlastní výzkum

V kategorii hotely byla nejlépe hodnoceným faktorem „kvalita pokrmů“

se známkou 2,05. Další faktory jsou hodnoceny hůře známkou kolem 2,2

(„hygiena v ubytovacím zařízení“ 2,2, „prostředí ubytovacího zařízení“ 2,21 a nejhůře

hodnoceným faktorem byla „obsluha ve stravovací části ubytovacího zařízení“

s hodnotou 2,27. Toto hodnocení splnilo očekávání, když jako nejhorší faktor byla

označena obsluha závislá na lidském činiteli. Tento faktor je velmi často hodnocen

negativně.

V ubytovacích zařízeních kategorie penzion je pořadí faktorů dle očekávání jiné.

Nejlépe je v tomto případě hodnocen faktor „obsluha ve stravovací části ubytovacího

zařízení“ a to známkou 1,9, následovaný faktorem „kvalita pokrmů“ se známkou 2,0

a „hygienou ubytovacího zařízení“ se známkou 2,02. Nejhůře hodnocený je faktor

„prostředí ubytovacího zařízení“ a to známkou 2,77. V tomto případě lze jiné pořadí

vysvětlit vlídnějším a přátelštějším přístupem personálu a poskytováním specifických

služeb pro zákazníky. Nejhůře hodnocený faktor „prostředí v ubytovacím zařízení“,

který může souviset se zastaráváním celkového image těchto zařízení.

75

V ubytovacích zařízeních kategorie kemp je oproti očekávání pozitivně hodnocen

faktor „prostředí ubytovacího zařízení“ a to známkou 2,10 a „hygiena ubytovacího

zařízení“ známkou 2,26, kdy u tohoto faktoru byl očekáván vzhledem k názorům na tato

zařízení výsledek podstatně horší. Známkou 2,35 byl hodnocen faktor „obsluha

ve stravovací části ubytovacího zařízení“, který je doplněn známkou 2,63 u faktoru

„spokojenost s pokrmy“. Horší údaje hodnocení stravovací části splňují očekávané

výsledky.

Celkově pozitivní hodnocení kempů koresponduje s vyjádřením autorů věnujícím

se současnosti kempů (Bardiau, 2012) a také koresponduje s umístěním několika kempů

ve sledované oblasti v první desítce nejlépe hodnocených kempů pro rok 2010 dle

serveru dokempu.cz, kde zákazníci těchto zařízení hodnotí kempy v několika

kategoriích. Výsledky, kterých kempy dosáhly v roce 2010, se v roce 2011 zlepšily

a pro tento rok se umístily dva kempy ze zkoumané oblasti na prvních třech příčkách.

Při srovnání zkoumaných faktorů v jednotlivých kategoriích ubytovacích zařízení byl

faktor „prostředí ubytovacího zařízení“ hodnocen nejlépe v případech kempů (2,10)

a naopak nejhůře v případě kategorie penzion (2,77). Výsledek je kontrastní

s předpoklady z vlastních pozorování. V případě faktoru „obsluha ve stravovací části

ubytovacího zařízení“ je nejlépe hodnocena kategorie penziony (1,91), následovaná

hotely (2,27) a kempy (2,35). V tomto případě výsledek potvrdil očekávání, kdy jako

nejčastější výhoda penzionů byl uváděn osobní přístup zaměstnanců k zákazníkům,

naopak v kempech bylo hodnocení přístupu a pracovníků poskytujících služby

hodnoceno negativně, a to hlavně v jednom ubytovacím zařízení, které výsledky

podstatným způsobem ovlivnilo. Faktor „hygiena v ubytovacím zařízení“ je hodnocen

opět nejlépe v kategorii penzion (2,02), oproti původnímu očekávání jsou hůře

hodnoceny hotely (2,2) a nejhůře jsou hodnoceny kempy (2,26). Hodnota měřená pro

kempy byla očekávána na podstatně horší úrovni než u zařízení kategorie hotel, což se

nepotvrdilo. Poslední hodnocený faktor „kvalita  pokrmů“ lze interpretovat v souladu

s očekáváním, kdy podobný výsledek vyšel u kategorie hotel (2,04) a penzion (2,00).

Nejmenší spokojenost ze všech faktorů ve všech zařízeních vykazuje zmíněný faktor

v kategorii kemp (2,63), kdy zákazníci často uváděli jako největší problém nekvalitní

pokrmy připravené z nekvalitních surovin, malé porce a podobnost nabídky ve všech

zařízeních.

76

6.2.3 Percepce kvality podle typu návštěvníkaVliv pohlaví

V případě pohlaví byl prokázán jeho vliv pouze u faktoru „kvalita pokrmů“

(obrázek 22), kdy pokrmy byly hodnoceny z hlediska estetického, kvalitativního

i kvantitativního najednou. Muži průměrně hodnotili známkou 2,12. Ženy tento faktor

vnímaly méně pozitivně a uváděly v průměru známku 2,25. Další faktory „prostředí

ubytovacího zařízení“, „hygiena v ubytovacím zařízení“ a „obsluha ve stravovací části“

neprokázaly závislost na kritériu pohlaví.

Obrázek 22: Vliv kritéria pohlaví na spokojenost s kvalitou pokrmů

muži ženy

pohlaví

2.00

2.05

2.10

2.15

2.20

2.25

2.30

2.35

2.40

kval

ita p

okrm

ů

a

b

ZDROJ: vlastní výzkum

Vliv věku

Věk se ukázal jako významné kritérium pro posuzování kvality nabízených

služeb, neboť rozdíly v percepci kvality mezi věkovými kategoriemi byly prokázány

u třech ze čtyř identifikovaných faktorů percepce kvality (obrázek 23).

Prostředí nabízené ubytovacími zařízeními ve zkoumaných zařízeních je hodnoceno

známkou v rozsahu 2,08 – 2,84. Nejkritičtější hodnocení je ze strany zákazníků

nejmladších věkových kategorií, postupně míra kritického přístupu klesá

a nejspokojenější jsou klienti mezi 35. a 63. rokem věku. V nejvyšší věkové kategorii je

patrný opětovný nárůst, průměrné hodnoty odpovědí se však neliší od spokojených

i nespokojených kategorií. Příčinou horšího hodnocení okrajových věkových skupin

mohou být zvýšené nároky na originalitu vybavení pokojů a designu ubytovacího

77

zařízení u nejmladšího segmentu (Zhang a Marcussen, 2007) a zvýšené nároky

na komfort u staršího segmentu hostů (Kratochvíl a Pažout, 2007).

Obrázek 23: Vliv kritéria věk na spokojenost s prostředím ubytovacího zařízení

15-18 18-26 26-35 35-50 50-63 nad 63

věk

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2.8

2.9

3.0

3.1

1. fa

ktor

ab

a

b

b

a

a

ZDROJ: vlastní výzkum

Věk významně ovlivňuje také faktor „hygiena v ubytovacím zařízení“. Rozsah

průměrných hodnot hodnocení je nižší než v případě prvního faktoru a dosahuje hodnot

od 2 do hodnot 2,4 (obrázek 24). Oproti prvnímu faktoru je nekritičtější hodnocení

posunuto do nejvyšších věkových kategorií, jejichž hodnocení se signifikantně liší od

hodnocení od věkové kategorie středního věku. Hodnocení mladších věkových kategorií

dosahuje sice průměrných hodnot vyšších než věková kategorie 26-50 let a nižších než

je tomu v případě vyšších věkových kategorií, nicméně statisticky se od nich průkazně

neliší. Celkově lze vývoj hodnotit tvrzením, že zákazníci v mladší věkové kategorii

hodnotili tento faktor v průměru lépe, než příslušníci starší generace, což může

odkazovat na vyšší nároky starších klientů (Varini, Engelmann, Claessen a 

Schleusener, 2003), nebo menší ochotu tolerovat prohřešky v údržbě a hygieně

v ubytovacích jednotkách.

78

Obrázek 24: Vliv kritéria věk na spokojenost s hygienou v ubytovacím zařízení

15-18 18-26 26-35 35-50 50-63 nad 63

věk

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2. fa

ktor

a

b

b

ab

ab

ab

ZDROJ: vlastní výzkum

Podobný výsledek byl výzkumem zaznamenán i v případě faktoru „obsluha

ve stravovací části“ (obrázek 25). V případě stravování se liší především hodnocení

nejstarší věkové kategorie, které je podstatně kritičtější než hodnocení mladších

věkových kategorií a kategorie středního věku, jejichž hodnocení je naopak téměř

identické. Ve všech případech věkových kategorií dosahuje hodnocení kvality

stravovací části horších známek než hodnocení hygieny ubytovacího zařízení.

Obrázek 25: Vliv kritéria věk na spokojenost s obsluhou ve stravovací části ubytovacího zařízení

15-18 18-26 26-35 35-50 50-63 nad 63

v ěk

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2.8

2.9

3. fa

ktor

b

a aa

ab

ab

ZDROJ: vlastní výzkum

79

Vliv délky pobytu

Délka pobytu ovlivňuje percepci kvality, podobně jako v případě pohlaví, pouze

u percepce faktoru „kvalita pokrmů“ (obrázek 26). Percepce kvality pokrmů klesá

s délkou pobytu – čím delší je pobyt, tím hůře je kvalita vnímána. Tento fakt může být

dán menší pestrostí nabídky stravovacích zařízení, která je známa především

z ubytovacích zařízení kategorie „kemp“ (Gastroplus, 2012) a také může být ovlivněn

srovnáním nabídky s dalšími zařízeními

Obrázek 26: Vliv kritéria počet nocí na spokojenost s pokrmy v ubytovacím zařízení

1-2 3-4 5-6 7 a více

počet nocí

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

kval

ita p

okrm

ů ab

a

b

b

ZDROJ: vlastní výzkum

Vliv opakovanosti návštěvy

Ve srovnání s vlivem délky pobytu je opakovanost pobytu faktorem zapříčiňujícím

variabilitu odpovědí na míru percepce kvality podstatně významnějším. Opakovanost

návštěvy totiž ovlivňuje tři faktory percepce kvality (obrázky 27 - 29). U všech tří

faktorů se projevil fakt lepšího hodnocení v případě vícečetného opakování návštěvy.

Z toho lze usuzovat na zřejmý a opakovaně potvrzený vliv spokojenosti s kvalitou

poskytovaných služeb na ochotu k návratu do ubytovacího zařízení

(Shoemaker   a  Lewis, 1999). Jinými slovy – do ubytovacího zařízení se častěji vracejí

zákazníci více spokojení s kvalitou nabídky služeb. Překvapivě se tento obecně známý

fakt (Beránek a Kotek, 2007) neprojevuje na úrovni hned druhého opakování.

Způsobeno to může být vlivem opatrnosti zákazníka plynoucí s nepříliš dobré pověsti

80

kvality služeb v ubytovacích zařízeních, který volí známou nabídku hůře hodnocené

kvality před nejistotou ještě horší kvality nabídky někde jinde.

Obrázek 27: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost prostředím ubytovacího zařízení

1x 2x 3x 4x a více

míra opakovanosti návštěvy

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

1. fa

ktor

a

ab

b

b

ZDROJ: vlastní výzkum

Obrázek 28: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost s obsluhou ve stravovací části ubytovacího zařízení

1x 2x 3x 4x a více

míra opakovanosti návštěvy

1.7

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2. fa

ktor

aa

ab

b

ZDROJ: vlastní výzkum

81

Obrázek 29: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost s obsluhou ve stravovací části ubytovacího zařízení

1x 2x 3x 4x a více

míra opakovanosti návštěvy

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

3. fa

ktor

aa

a

b

ZDROJ: vlastní výzkum

Vliv účelu cesty

Také účel cesty byl prokázán jako kritérium ovlivňující míru percepce kvality

prvních tří faktorů (obrázky 30-32). Ve všech případech byly zaznamenány velmi

vysoké hodnoty v odpovědích jednotlivých kategorií účelu cesty, indikující významnou

rozkolísanost v odpovědích respondentů náležejících do dílčích kategorií hlavního účelu

cesty. Jako nejkritičtější se ve všech případech vyčlenila skupiny zacílená na poučení,

která obvykle v našich výzkumech zaměřených na percepci prostředí navštívených míst

zvoleného regionu nepatří k nejnáročnějším (Navrátil, Pícha a Hřebcová, 2010;

Navrátil, Pícha, Rajchard a Navrátilová, 2011). V případě 1. faktoru se k nim přiřazují

i návštěvníci, jejichž hlavním cílem je obchod a ve třetím faktoru návštěvníci, jejichž

hlavním cílem jsou pracovních schůzky v rámci zaměstnání, tedy segmenty obecně

považovány za náročné na kvalitu služeb (Havel a Jánoška, 2008).

82

Obrázek 30: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s prostředím ubytovacího zařízení

odpočinek zábava sport obchod zaměstnání poučení

hlavní cíl cesty

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2.81.

fakt

or

a

ab

a

a

a

b

ZDROJ: vlastní výzkum

Obrázek 31: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s obsluhou ve stravovací části ubytovacího zařízení

odpočinek zábava sport obchod zaměstnání poučení

hlavní cíl cesty

1.6

1.7

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

3. fa

ktor

c

a

a

bc

ab ab

ZDROJ: vlastní výzkum

83

Obrázek 32: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s hygienou v ubytovacím zařízení

odpočinek zábava sport obchod zaměstnání poučení

hlavní cíl cesty

1.7

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2. fa

ktor

b

ab

aa

a

a

ZDROJ: vlastní výzkum

Vliv doprovodu zákazníka

Vzhledem k tomu, že zákazníci mohou být ve svém rozhodování ovlivněni názory

svého doprovodu (Jobber a Lancaster, 2004), bylo do zkoumaných segmentačních

nástrojů zařazeno i toto kritérium. Vliv kritéria doprovodu byl prokázán v případě

faktorů prvního a třetího (obrázek 33).

V případě kvality prostředí ubytovacího zařízení jsou nejméně spokojení zákazníci,

kteří přijeli do zařízení sami, kdy výsledek dosáhnul známky 2,63. Toto hodnocení,

může být ovlivněno zejména segmentem zákazníků, kteří přijeli v rámci pracovních cest

a pro něž prostředí ubytovacího zařízení představuje hlavní důvod k pobytu

(Chu a Choi 2000). Naopak, nejlépe vnímali prostředí zákazníci, kteří přijeli se

svým obchodním partnerem a se skupinou přátel, což je možné vysvětlit díky motivaci

těchto zákazníků, která bude spojena hlavně s možností strávit v zařízení čas s přáteli,

nebo obchodními partnery (Chu a Choi 2000). Kategorie „rodina“ a „přítel(kyně)“

má dle očekávání přibližně stejnou hodnotu, ale kategorie „organizovaná skupina“

hodnotí proměnnou hodnotou 2,41. Tuto hodnotu ovlivňují zejména MICE hosté, kteří

84

jsou součástí podnikových skupin a v zařízení mohou trávit více času a zpravidla mají

vyšší požadavky na design a poskytované služby (Orieška, 2004).

Obrázek 33: Vliv kritéria doprovod zákazníka na spokojenost prostředím ubytovacího zařízení

sám/-as rodinou

s přítelem/přítelkynís obchodním partnerem

s přátelise skupinou

realizace cesty

1.7

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.7

2.8

2.9

3.0

1. fa

ktor

a

ababc abc

bc

c

ZDROJ: vlastní výzkum

V případě faktoru „obsluha ve stravovací části zařízení“ jsou nejméně spokojení

zákazníci, kteří přijeli do zařízení v rámci organizované skupiny, kdy výsledek dosáhnul

známky 2,5. Toto hodnocení může být ovlivněno hlavně špatnou obsluhou velkých

skupin hostů, která má dle Smetany a Krátké (2009) svá specifika. Hůře byla hodnocena

kvalita obsluhy také skupinou zákazníků, kteří přijeli s obchodním partnerem, kdy se

požadavky mohou podobat již výše zmíněné skupině (Linn, 2001). Naopak pozitivně je

vnímán tento faktor skupinami zákazníků, kteří přijeli s rodinou, popř. přítelem

(přítelkyní) a skupinou přátel, kdy z dotazníků vyplynula spokojenost hlavně s penziony

a kempy, kde tyto skupiny dominují. Naopak nejlépe vnímali prostředí zákazníci, kteří

přijeli sami, přičemž tito zákazníci oceňují hlavně rychlost obsluhy (Linn, 2001)

(obrázek 34).

85

Obrázek 34: Vliv kritéria doprovod zákazníka na spokojenost s obsluhou ve stravovacím zařízení

sám/-as rodinou

s přítelem/přítelkynís obchodním partnerem

s přátelise skupinou

realizace cesty

1.6

1.7

1.8

1.9

2.0

2.1

2.2

2.3

2.4

2.5

2.6

2.73.

fakt

or

a

aa a

b

ab

ZDROJ: vlastní výzkum

6.2.4 Vliv kvality na ochotu k návratuIdentifikované faktory percepce kvality nabídky služeb vysvětlují významné

části variability v odpovědích na ochotu návratu do ubytovacího zařízení a model

ve všech případech byl testován jako signifikantní (tabulka 12, tabulka 13, tabulka 14).

Tabulka 12: Hotely – výsledky vícenásobné lineární regrese

  S f S/f F p

regrese 135,6181 4 33,90453 91,51756 <0,001

reziduální 151,1518 408 0,37047

celková 286,7700

ZDROJ: vlastní výzkum

Tabulka 13: Penziony – výsledky vícenásobné lineární regrese

  S f S/f F p

regrese 21,38021 3 7,126736 20,97040 <0,001

reziduální 50,29742 148 0,339847    

celková 71,67763        

ZDROJ: vlastní výzkum

86

Tabulka 14: Kempy – výsledky vícenásobné lineární regrese

  S f S/f F p

regrese 52,8482 3 17,61606 45,13048 <0,001

reziduální 70,2605 180 0,39034    

celková 123,1087        

ZDROJ: vlastní výzkum

Největší variabilita byla vysvětlena regresním modelem pro hotely – 47 % (upravený

R2= 0,468; směrodatná chyba odhadu = 0,609). Všechny čtyři faktory percepce kvality

byly identifikovány jako signifikantní (tabulka 15).

Tabulka 15: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – hotely. Výsledek mnohonásobné lineární regrese popsané v tabulce 12

kategorie b S.E. t(408) p

Celkově 5,328 0,162 32,929 0,000000

Prostředí ubytovacího zařízení -0,405 0,051 -7,978 0,000000

Hygiena v ubytovacím zařízení -0,425 0,049 -8,638 0,000000

Kvalita pokrmů -0,336 0,045 -7,394 0,000000

Obsluha ve stravovací části UZ -0,223 0,045 -4,955 0,000001

ZDROJ: vlastní výzkum

Velmi vysoké procento vysvětlené variability bylo mnohonásobnou lineární regresí

identifikováno taktéž pro kempy – 42 % (upravený R2= 0,420; směrodatná chyba

odhadu = 0,625). Do modelu byly po odstranění odlehlých hodnot zahrnuty tři

proměnné – Obsluha ve stravovací části ubytovacího zařízení, prostředí ubytovacího

zařízení, kvalita pokrmů (tabulka 16).

Tabulka 16: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – kempy. Výsledek mnohonásobné lineární regrese popsané v tabulce 13.

  b S.E. t(180) p

Celkově 4,175 0,179 23,289 0,000000

Obsluha ve stravovací části UZ -0,464 0,084 -5,528 0,000000

Prostředí ubytovacího zařízení -0,165 0,058 -2,834 0,005124

Kvalita pokrmů -0,151 0,064 -2,360 0,019360

ZDROJ: vlastní výzkum

87

Regresní model pro penziony vysvětluje nejnižší procento variability v ochotě

k návratu, které však zůstává relativně vysoké – 28 % (upraveno R2= 0,284;

směrodatná chyba odhadu = 0,583). Do modelu byly po odstranění odlehlých hodnot

zahrnuty tři proměnné – prostředí ubytovacího zařízení, kvalita pokrmů, hygiena

v ubytovacím zařízení (tabulka 17).

Tabulka 17: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – penziony. Výsledek mnohonásobné lineární regrese popsané v tabulce 14

  b S.E. t(148) pCelkově 4,881 0,315 15,491 0,000000

Prostředí ubytovacího zařízení -0,473 0,094 -5,025 0,000001

Kvalita pokrmů -0,272 0,072 -3,795 0,000215

Hygiena v ubytovacím zařízení -0,238 0,104 -2,288 0,023541

ZDROJ: vlastní výzkum

Mnohonásobná lineární regrese potvrdila, že posuzování kvality se děje na úrovni

posuzování dílčích prvků kvality služeb (Yang, Jou a Cheng, 2011) – do modelu pro

jednotlivé kategorie zařízení byly zahrnuty minimálně tři ze čtyř identifikovaných

faktorů, v případě hotelů pak všechny čtyři.

V případě kempů a penzionů je základní složkou ochoty k návratu percepce

prostředí ubytovacího zařízení, což souvisí s jejich podstatou s vlastním positioningem

nabídky orientované především na vybraný typ zákazníka (Houghton 1994). V případě

kempů tomu tak není – zde je nejsilnějším faktorem obsluha ve stravovací části.

To může být způsobeno obecně nízkou až velmi nízkou kvalitou ubytovacích služeb

v kempech, které je návštěvníky považována za „standard“ (Gastroplus, 2012),

diferenciační proměnnou se tak stává kvalita služeb ve stravovací části.

6.2.5 Percepce relativní hodnoty služeb ubytovacích zařízení

Relativní hodnota byla posouzena nejprve pro jednotlivé kategorie sledovaných

ubytovacích zařízení (chí-kvadrát = 37,916; počet stupňů volnosti = 2; p < 0,001;

tabulka 18).

Tabulka 18: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle kategorie zařízeníhotel penzion kemp

kvalita je vyšší 36,48 % 82,26 % 53,76 %

kvalita je nižší 63,52 % 17,74 % 46,24 %

ZDROJ: vlastní výzkum

88

V případě hotelů jsou zákazníci výrazněji kritičtější, kdy v 63,5 % uvádějí, že cena

je vyšší než kvalita, kterou očekávali. Opačná situace byla identifikována v kategorii

ubytovacích zařízení penzion, kdy zákazníci uvádějí, že v 82, 3 % je kvalita vyšší,

než je očekáváno při této cenové hladině. V případě kempů je podíl odpovědí přibližně

vyrovnaný, což ukazuje relativní spokojenost s poskytovanými službami. Poměrně

překvapivé je, že v případě demografických segmentačních kritérií nebyl identifikován

žádný statisticky významný rozdíl mezi dílčími segmenty podle pohlaví i věku. Naopak

rozdíly v percepci relativní hodnoty byly identifikovány v případě všech sledovaných

behavioristických segmentačních kritérií, s výjimkou hlavního účelu cesty.

Current value for money rating je dle počtu strávených nocí nejnižší u zákazníků

přijíždějících na 3 - 5 nocí, potom se kladné vnímání této veličiny zvyšuje a zákazníků,

kteří tráví v zařízení nejdelší pobyt je nejvyšší (chí-kvadrát = 9,052 počet stupňů

volnosti = 3, p < 0,05; tabulka 19). Spokojenost je také vyšší u krátkých pobytů do dvou

nocí.

Tabulka 19: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle počtu strávených nocí

1-2 3-4 5-6 7 a více

kvalita je vyšší 54,55 % 40,28 % 49,66 % 72,41 %

kvalita je nižší 45,45 % 59,72 % 50,34 % 27,59 %

ZDROJ: vlastní výzkum

Tabulka 20: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle opakování návštěv

1x 2x 3x 4x a více

kvalita je vyšší 42,42 42,02 52,27 84,62

kvalita je nižší 57,58 57,98 47,73 15,38

ZDROJ: vlastní výzkum

Se stoupajícím počtem návštěv lze zjistit vyšší procento kladných odpovědí, tedy

hodnocení je tím lepší, čím častěji zákazník do zařízení přijíždí (chí-kvadrát = 30,274;

počet stupňů volnosti = 3; p < 0,001; tabulka 20). Toto zjištění je v souladu s faktem, že

spokojený zákazník se vrací (Jones a Sasser, 1995).

89

Tabulka 21: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle doprovodu

sám rodina přítel (kyně)

obchodnípartner

skupinapřátel

organizovanáskupina

kvalita je vyšší

75 54,21 59,09 47,06 52,63 36,36

kvalita je nižší 25 45,79 40,91 52,94 47,37 63,64

ZDROJ: vlastní výzkum

Current value for money rating je dle doprovodu nižší v případě organizovaných skupin,

obchodních partnerů a skupin přátel (chí-kvadrát = 11,106; počet stupňů volnosti = 5;

p <0,05; tabulka 21). Celkově z výsledků vyplývá, že s kvalitou jsou spokojenější

individuální návštěvníci, naopak nespokojenější návštěvníci v rámci organizovaných

skupin.

90

7 Závěry

Zkoumané podniky mají několik úloh. Podniky poskytují svůj produkt, kterým jsou

zjednodušeně výrobky, služby či různé jejich kombinace. Poptávka po nabízeném

produktu se uskutečňuje na základě potřeb. Své produkty uspokojující poptávku nabízí

zkoumané podniky na trhu cestovního ruchu, kdy na cestovní ruch lze nahlížet z makro

pohledu (cestovní ruch je zkoumán přes své přínosy pro národní hospodářství,

formování společnosti a možný rozvoj venkovských oblastí), ale také mikro pohledu

(jedná se hlavně o podniky fungující v tomto systému). Podnik cestovního ruchu se

chová podle specifik tohoto oboru a plní rozličné funkce. Podniky cestovního ruchu

ovlivňuje řada v práci specifikovaných faktorů. Produktem těchto podniků bývají ve

většině případů služby. Tyto služby mají, mimo obecných charakteristik platných pro

všechny služby, ještě specifické charakteristiky. Do škály podniků cestovního ruchu se

mimo jiných řadí podniky ubytovacích služeb, někdy uváděné jako podniky

„Hospitality Industry“. Produktem těchto podniků jsou ubytovací, stravovací a také

doplňkové služby. Podnik ubytovacích služeb může tvořit jedno, nebo více ubytovacích

zařízení, která se člení na zařízení hotelového a nehotelového typu. Ubytovací zařízení,

se vnitřně člení ve většině případů na ubytovací, stravovací a technickou část,

kdy všechny části mohou významně ovlivnit kvalitu poskytovaného produktu.

Ubytovací zařízení, stejně tak jako i další podniky cestovního ruchu, ovlivňují území,

ve kterém se vyskytují, a mohou mu přinášet užitek prostřednictvím

tzv. multiplikačního efektu. Dobré umístění ubytovacích zařízení je základním

stavebním kamenem budoucího úspěchu na trhu cestovního ruchu.

Zkoumané území jižních Čech se nachází v oblasti území NUTS 3 Jihočeský kraj,

který se nalézá v jižní části České republiky. Na severu sousedí se Středočeským

krajem, na západě s Plzeňským krajem, na východě s Vysočinou a na jihu s Rakouskem.

Oblast má potenciál pro rozvoj cestovního ruchu díky rozmanitosti přírodních

podmínek, které jsou pro existenci cestovního ruchu nezbytné. Pro rozvoj cestovního

ruchu v oblasti je také důležitá absence velkých průmyslových podniků a existence

množství významných památek. Z hlediska členění užívaného pro cestovní ruch

agenturou CzechTourism se ze zkoumané oblasti vyčleňuje oblast Šumava, která se

rozkládá částečně v Jihočeském a částečně Plzeňském kraji. Problém je, že pokud

uvažujeme dle územně-správního členění, má území jiné hranice, než při uvažovaném

vymezení dle agentury CzechTourism. Z těchto nesouladů ve vymezení mohou

91

pramenit nedostatky při statistickém sledování na úrovni krajů, které provádí ČSÚ

pro potřeby cestovního ruchu a podnikatele v této oblasti. Tento problém se projevuje

při žádostech o nejrůznější podpory na spolupráci podniků. Konkrétním problémem je

nedělení území Jižní Čechy na turistické oblasti, přestože různé motivy účelu návštěvy

jsou např. při srovnání území Novohradských hor a oblasti jihočeských rybníků jasné.

Ubytovací služby mají ve zkoumaném území dlouhou historii a v současné době

je území na prvním místě v podílu na celkovém počtu ubytovacích zařízení v České

republice. V dalších statistických údajích, jako je počet lůžek a počet ubytovaných

hostů, se zkoumané území řadí za Prahu. Dle této informace lze soudit, že ubytovací

zařízení ve zkoumané oblasti jsou menší než zařízení v Praze, která jako jediná

z regionů vymezený region předčila. Přesný počet ubytovacích zařízení dle ČSÚ

dokládá graf 1. Další informací zjištěnou ze zdrojů ČSÚ je složení zákazníků rezidentů

a cizinců. Dle výsledků uvedených v tabulce 3 se celková návštěvnost ubytovacích

zařízení oproti roku 2010 mírně zvýšila. Na růstu návštěvnosti se více podíleli rezidenti.

Ze zahraničních návštěvníků jsou nejčastějšími hosty ubytovacích zařízení Němci,

kterých přijelo přibližně 57 000, ale v meziročním srovnání jejich návštěvnost klesla

o cca 5 %. Druhou nejčastější národností jsou Rakušané s přibližně 21 000 hosty,

u kterých návštěvnost klesla o cca 10 %. Národností s nejvyšším meziročním propadem

jsou Ukrajinci (více než 40 %). Mezi národnosti s nejvyšším meziročním nárůstem patří

Britové (cca 40 %) a Poláci (20 %). Podle ČSÚ se od roku 2006 návštěvnost

ubytovacích zařízení ve zkoumaném území snižuje a propad se zastavil až v roce 2011,

kdy v obrázku 12 je vidět propad návštěvnosti v červenci, ale tento propad je dle

dotazování provozovatelů dán špatnými klimatickými podmínkami v tomto měsíci

a  v dalších měsících znatelný není. Výzkumem bylo lokalizováno 2254 ubytovacích

zařízení všech kategorií, kdy zjištěná četnost neodpovídá hodnotám uváděným ČSÚ

v jeho databázi ubytovacích zařízení, kdy dle této databáze je počet zařízení 963.

Rozdílné výsledky lze vysvětlit neevidováním ubytovacích zařízení, které ČSÚ uvádí

jako ubytování v soukromí a od roku 2002 je nesleduje.

92

7.1 Prostředí umístění ubytovacích zařízeníLokalizační křivka a Giniho koeficient prokázaly mírnou nerovnoměrnost

v rozmístění ubytovacích zařízení na úrovni rajónů cestovního ruchu ve sledované

oblasti. Analýza nejbližšího souseda hodnotící průměrnou vzdálenost nebližšího

ubytovacího zařízení ke každému ubytovacímu zařízení pak jednoznačně prokázala

tendenci ke shlukování ubytovacích zařízení. Hypotéza H1.1 tak byla potvrzena.

Ubytovací zařízení ve většině případů nestojí osamoceně, ale utváří prostorové

kumulace, utváří tak prostorovou konkurenci a spolupodílí se na základu tvorby

destinace cestovního ruchu.

Tyto tendence byly potvrzeny i pro dílčí kategorie ubytovacích zařízení. Nicméně

při jejich analýze lze vystopovat rozdíly v míře rovnoměrnosti rozmístění i v míře

koncentrovanosti jednotlivých kategorií ubytovacích zařízení, což dokládají rozdíly

mezi hodnotami Giniho koeficientu i R-statistiky nejbližšího souseda mezi jednotlivými

kategoriemi ubytovacích zařízení. V případě sledovaného území největší

nerovnoměrnosti v rozmístění mezi rajóny cestovního ruchu vykazuje kategorie ostatní

ubytovací zařízení, naopak nejpravidelněji jsou rozmístěny kempy. Nejmenší tendence

k tvorbě prostorových shluků se jeví u ostatních ubytovacích zařízení, což může být

ovlivněno historickými faktory, naopak velmi vysoké tendence ke shlukování vykazují

hotely a penziony, ty výrazně signifikantně. Kartografickou vizualizací se navíc

podařilo odhalit taktéž konkrétní prostorové disparity v rozmístění dílčích ubytovacích

zařízení. Dle výsledků těchto analýz se hotely koncentrují především do větších sídel,

nebo míst s výjimečným potenciálem pro cestovní ruch (např. historie krajiny, zimní

sporty). Penziony jsou nejčastěji lokalizovány do oblasti „příhodných“ přírodních

podmínek, naopak malá koncentrace je zjištěna v oblasti velkých měst

(České Budějovice, Český Krumlov). Rozmístění turistických ubytoven odpovídá

rozmístění hotelů a ty jsou tak vázány téměř výhradně na města. Kempy jsou dle

zjištěných informací lokalizovány především u vodních toků a ploch. Významnou

místně specifickou kumulaci jeví taktéž kapacity kategorie ostatních ubytovacích

zařízení – především k vodním plochám. V případě Českých Budějovic byly křivkou

lokalizace i Giniho koeficientu prokázány významné prostorové nerovnoměrnosti

v rozmístění hotelů i penzionů, naopak rozmístění v případě hotelů shlukování

nepotvrdilo, u penzionů ano, ale nižší hladině statistické významnosti. Taktéž hypotéza

H1.3 tak byla potvrzena – různé kategorie ubytovacích zařízení vykazují různé

93

koncentrace umístění. Z toho lze usuzovat na vzájemnou komplementaritu v rámci

konkurenčního boje o zákazníka, a to nejen na principu – marketingově segmentačním,

ale i principu prostorovém.

Co se týče prostředí sledované oblasti, rozdíly v zásadách umisťování mezi

jednotlivými kategoriemi ubytovacích zařízení se podařilo prokázat. V případě klimatu

byla zjištěna koncentrace hotelů, kempů, ubytoven a ostatních ubytovacích zařízení

v teplejších oblastech (odpovídá dřívějším zjištěním umístění těchto zařízení především

ve městech a u vodních ploch), hotely jsou dále umisťovány do chladnějších oblastí

s kontrastními formami reliéfu (jde o horská střediska identifikována v rámci řešení

hypotézy H1.2). V chladných oblastech byla prokázána koncentrace penzionů (opět tedy

potvrzení horských oblastí identifikovaných v rámci řešení hypotézy H1.2), které jsou

častěji umisťovány také do měst a rybničních krajin. Naopak kategorií typickou pro

rurální struktury jsou kempy, pro něž byl výzkumem potvrzen důležitý význam vody.

Rozdíly byly taktéž identifikovány na úrovni umístění ubytovacích zařízení v Českých

Budějovicích. Výsledky poukazují na rozdílný vliv vzdálenosti středu města na umístění

kategorie ubytovacího zařízení. Drtivá většina ubytovacích kapacit hotelového typu je

umístěna do 1 000 metrů od středu náměstí Přemysla Otakara II. Naopak v případě

kategorie penzionu je podíl ubytovacích kapacit ve vzdálenosti 100 až 200 metrů velmi

významný a na rozdíl od hotelů se jejich kapacity vyskytují výrazněji až do vzdálenosti

4 000 metrů. Hotely jsou ve většině případů lokalizovány do oblasti městské historické

zástavby, méně u obchodních středisek a sportovišť a vůbec v oblastech panelové

zástavby a suburbanizace. Penziony jsou lokalizovány v městské historické zástavbě

a v oblastech výskytu rodinných domků. Nejméně penzionů bylo lokalizováno

v blízkosti obchodních středisek, panelové zástavby a oblastech suburbanizace.

Výsledky analýz sledované oblasti i území Českých Budějovic tak potvrzují hypotézu

H1.3 a konkretizují domněnku o prostorové komplementaritě ubytovacích zařízení

založené na odlišnosti území vyhledávané odlišnými tržními segmenty.

Problematika prostorové konkurence cen byla sledována pro území Českých

Budějovic. Na základě nabídkových cen za jednu noc dvoulůžkového pokoje se

podařilo identifikovat další souvislosti umisťování ubytovacích zařízení. Sestavena byla

cenová mapa, která identifikuje oblasti vysoce nadprůměrnými cenami za dvoulůžko

a naopak oblasti vysoce podprůměrné. Vysoce nadprůměrnou oblastí je především

prstenec kolem historického centra města, kde se cena pohybuje nad 2 000,- Kč.

94

Průměrná cenová oblast pak zahrnuje podstatnou část starého města s protaženími

hlavních dopravních tahů na Plzeň, Prahu a Český Krumlov. Cenově podprůměrně jsou

oblasti na severovýchodě a jihovýchodě (převážně průmyslové), dále východě (převaha

rodinných domů nebo venkovské zástavby) a západě. To potvrzuje i analýza

průměrných cen ubytování v jednotlivých tylech land-use města. Signifikantní rozdíl

byl zaznamenán mezi historickou patrovou městskou zástavbou a zástavbou rodinných

domů. Podařilo se tak prokázat vliv polohy ubytovacího zařízení na nabízenou cenu

ubytovacích služeb a tedy potvrdit hypotézu H1.4.

Na základě potvrzení hypotéz H1.1 až H1.4 se podařilo naplnit dílčí cíl 1 a přispět

tak k rozvoji teoretického poznání principů umisťování ubytovacích zařízení, jako

základnímu prvku existence cestovního ruchu v sledované oblasti i Českých

Budějovicích. Toto poznání není bez praktického užitku. Umožňuje novým

podnikatelským záměrům hlubší pohled do pravidel konkurenčního boje o zákazníka

a tím jejich výhodnější postavení v tomto boji.

7.2 Kvalita nabízených služeb a ochota zákazníka k návratuVýzkumem zákazníků v ubytovacích zařízeních se podařilo identifikovat čtyři

faktory percepce kvality služeb nabízených v těchto zařízeních (v potaz byly brány

pouze služby ubytovací a služby stravovací). Nejvýznamnějším faktorem posuzování

kvality služeb nabízených ubytovacími zařízeními se ukázal být faktor prostředí

ubytovacího zařízení, dalšími jsou hygiena ubytovacího zařízení, obsluha ve stravovací

části a kvalita pokrmů. Prokázána tak byla mnohorozměrnost percepce kvality,

kdy zákazníkem jsou dílčí prvky nabízené kvality produktu posuzovány odděleně jako

samostatné faktory. Podařilo se tak potvrdit hypotézu H2.1.

Z výsledků dalšího testování vyplývá pozitivní vnímání ubytovacích zařízení

kategorie penzion s průměrnou známkou 2,175, následovanou kategorií hotel

s průměrnou známkou 2,185 a kemp s průměrnou známkou 2,272.32 Tento výsledek

popírá původní očekávání, kdy bylo předpokládáno, že nejkvalitnější produkt

je poskytován hotely. Celkový výsledek kategorie kemp je klasifikován jako nejhorší,

ale byl očekáván větší odstup od vyšších kategorií zařízení. Výsledek je ovlivněn

v pozitivním slova smyslu prostředím a negativním slova smyslu kvalitou a pestrostí

nabízených pokrmů. Percepce kvality služeb je tak závislá na kategorii zařízení. Jako

statisticky významné byly identifikovány rozdíly mezi kategorií ubytovacího zařízení 32 Stupnice známkování 1 - 5, kdy 1= výsledek nejlepší a 5 výsledek nejhorší.

95

v percepci všech dílčích faktorů a potvrzena tak byla hypotéza H2.1. Především nad

očekávání dobře byly hodnoceny kempy, které v poslední době prožívají nejen v ČR,

ale také v zahraničí renesanci. Mnoho kempů prošlo v poslední době modernizací

a poskytují služby na velmi vysoké úrovni. O úrovni kempů např. ve Francii vypovídá

např. Bardiau (2012). Na druhé straně dle názorů mnoha zákazníků zůstávají některé

kempy v ČR na úrovni „sedmdesátých let“. Mnoho majitelů kempů provádí ve svých

zařízeních modernizace různého rozsahu a tím se snaží zvýšit úroveň služeb. Hlavní,

co zákazníci očekávají, a to nejen v kempech, ale také v penzionech, je pohostinné

chování všech zaměstnanců, což je v České republice poměrně velký problém, i když

v posledních letech dochází k výraznému zlepšení.

Posuzování kvality ve výše zmíněných čtyřech kategoriích bylo následně

podrobeno testování potenciálních rozdílů v posuzování mezi rozdílnými segmenty

návštěvníků. Využito bylo několik segmentačních kritérií významným v cestovním

ruchu z kategorií demografických a behavioristických. Tukeyho test pro nestejný počet

N potvrdil existenci rozdílů v posuzování identifikovaných faktorů kvality v případě

všech sledovaných segmentačních kritérií. U žádného ze segmentačních kritérií však

nebyl potvrzen rozdíl u všech faktorů percepce kvality. První tři faktory percepce

kvality se liší mezi segmenty v případě segmentačních kritérií věk, opakovanost

návštěvy a účel cesty. Naopak čtvrtý faktor je diferencován podle segmentačních kritérií

pohlaví a délka pobytu. I Hypotézu H2.3 se podařilo potvrdit. Jako zásadní se jeví

především identifikace významu opakovanosti návštěvy. Zajímavým pro praxi mohou

být zjištění zvýšené míry kritičnosti přístupu k některým faktorům kvality u segmentů

cestujících za obchodem nebo v rámci zaměstnání (tedy profesního cestovního ruchu)

a těch, jejichž primárním cílem cestování je poznání.

Mnohonásobnou lineární regresí se podařilo vysvětlit vysoké procento variability

ve vyjádřené ochotě zákazníků k návratu – v případě hotelů až 47 % – a potvrdit tak

hypotézu H2.4 o vlivu percepce kvality na ochotu k návratu. Navíc do modelů

pro jednotlivé kategorie zařízení byly zahrnuty minimálně tři ze čtyř identifikovaných

faktorů, v případě hotelů pak všechny čtyři. Potvrdila se teorie, že posuzování kvality se

děje na úrovni posuzování dílčích prvků kvality služeb (Yang, Jou a Cheng, 2011).

Zákazníci za své vložené peníze očekávají služby poskytované v určité kvalitě,

kdy nejlépe hodnocenou kategorií ubytovacích zařízení jsou penziony, následovanou

kategorií kempy a nejhůře byla vnímána kategorie hotely. Mezi dalšími kategoriemi,

96

kde se podařil prokázat Current value for money rating, je kritérium počtu nocí, kdy se

prokázalo, že zákazníci s dlouhodobějšími pobyty vykazují vyšší spokojenost. Co se

týče kritéria opakovanosti, lépe tento ukazatel vnímají zákazníci, kteří se vrátili

vícekrát, nebo služeb zařízení využívají opakovaně. V případě kritéria doprovod

zákazníka do zařízení je nejlepší vnímání tohoto faktoru od zákazníků, kteří přijeli do

zařízení sami. V případě kritérií pohlaví, věk a účel cesty nelze vztah prokázat.

Ze zjištěných údajů plyne, že míra posuzování relativní kvality na základě

vynaložených finančních prostředků je závislá právě na zkušenosti s opakováním

návštěv. Rozdíly v percepci relativní hodnoty nabízené služby se podařilo prokázat jen

částečně. Prokázán byl vliv délky návštěvy, opakovanosti návštěvy a doprovodu.

Pro tato kritéria se tak podařilo hypotézu H2.5 potvrdit, pro ostatní proměnné

(pohlaví, věk a účel cesty) nikoliv.

Posouzením hypotéz H2.1 až H2.5 byl naplněn dílčí cíl 2. Jeho splněním se

podařilo přispět k poznání vazeb mezi kategorií ubytovacího zařízení, typem

návštěvníka faktory ovlivňujícími ochotu k návratu do ubytovacího zařízení. Výsledky

jsou orientovány především na praxi podnikatelů v ubytovacích službách, v jejichž

zájmu je udržení nebo růst počtu zákazníků. V současné situaci, kdy je mnoho

zákazníků ochotno utratit za svůj pobyt méně prostředků, je o to víc důležité s těmito

kritérii pracovat. Někdy řešení nespokojenosti nemusí být drahá a nákladná

(Baum, 2002). Na dobré hodnocení od zákazníka a ochotu vrátit se do zařízení nejsou

mnohdy třeba velké finanční prostředky, ale stačí být na správném místě a mít

pohostinný personál (Sigala, 2003).

7.3 Přínosy práceStudiem literatury jsou prokázány základní nesrovnalosti v terminologii používané

v rovině teoretické a praktické. Odlišné používání a zaměňování základní terminologie

vede často k problémům při vypracovávání teoretických statí s praktickými aplikacemi.

Odlišné interpretace základních pojmů se v případě použití méně zkušenými autory

stává zdrojem špatného pochopení nejen problematiky ve zkoumaném odvětví, ale také

celého cestovního ruchu.

97

7.3.1 Teoretické přínosy prácePřínosem práce pro teoretické poznání je prokázaná nerovnoměrnost v rozmístění

ubytovacích zařízení na úrovni jednotlivých podoblastí cestovního ruchu ve sledované

oblasti, kdy zařízení utváří prostorovou konkurenci a spolupodílí se na základu tvorby

destinace cestovního ruchu. Výsledek analýzy umístění ubytovacích zařízení ve

zkoumaném území nekoresponduje se zjištěním autorky Bučekové, věnující se stejnému

problému, avšak na úrovni velkého města a zařízení kategorie hotel. Výsledek analýzy

ukazuje na rovnoměrné rozmístění ubytovacích zařízení, ale při bližším studiu

jednotlivých podoblastí cestovního ruchu jsou prokázány tendence ke tvorbě shluků.

Výsledky potvrzují nejvýraznější tendence ke shlukování u kategorií hotel a penzion,

přičemž výsledky korespondují se zjištěním některých zahraničních autorů a potvrzují

tak jejich hypotézy (Goeldner a Ritchie, 2009; Collin, 1994).

Dalším přínosem práce je rozšíření poznání o fakt, že prostředí (např. reliéf,

klima atd.) neovlivňuje pouze atraktivity cestovního ruchu, nýbrž má důležitou roli také

v otázce umístění ubytovacích zařízení. Pro tuto analýzu je zkoumaná oblast ideální

z důvodu výskytu rozličných typů území. Kartografickou vizualizací se navíc podařilo

odhalit taktéž konkrétní prostorové disparity v rozmístění kategorií ubytovacích

zařízení. Tato část práce přináší rozvoj teoretického poznání principů umisťování

ubytovacích zařízení, jako základního prvku existence cestovního ruchu v sledované

oblasti a také v Českých Budějovicích.

Dalšími zjištěními práce přispěla k poznání vazeb mezi kategoriemi ubytovacích

zařízení, typem návštěvníka a faktory ovlivňujícími ochotu k návratu do ubytovacího

zařízení. Prokázána byla mnohorozměrnost percepce kvality. Výzkum potvrdil existenci

rozdílů v posuzování identifikovaných faktorů kvality v případě všech sledovaných

segmentačních kritérií. U žádného ze segmentačních kritérií však nebyl potvrzen rozdíl

u všech faktorů percepce kvality

7.3.2 Praktické přínosy prácePři vymezení zkoumaného území bylo zjištěno nestejné vymezení z hlediska

územně správného a z hlediska cestovního ruchu. Tento fakt může mít za následek

mnoho již zmíněných nejasností a problémů pro podnikatele.

Výsledky výzkumu umožňují mnohým novým, nebo dále se rozvíjejícím

podnikatelským subjektům hlubší pohled do systému rozmístění stávajících ubytovacích

zařízení. Výsledky ukazují podnikatelům, kde jsou rozmístěna ubytovací zařízení všech

98

kategorií, ale také jednotlivé sledované kategorie. Dále práce přináší užitek spočívající

v analyzování jednotlivých vlivů prostředí na umisťování určitých kategorií

ubytovacích zařízení. V závislosti na těchto vlivech jsou připravovány a nabízeny

tzv. doplňkové služby, které jsou nástrojem boje proti konkurenci, a podnikatel by

o nich měl mít jasnou představu dříve, než začne s podnikáním.

Část práce přináší také pohled na úroveň cen za služby v ubytovacích zařízeních,

ve vztahu k jednotlivým prvkům umístění. Tato část práce předkládá podnikatelům

jedno z vodítek jak se chovat při stanovování cen služeb.

Výzkum se také orientuje na jednotlivé prvky, které zákazník vnímá při posuzování

spokojenosti s nabízenými službami, přičemž spokojenost je brána jako jeden

ze základních faktorů ovlivňující návrat zákazníka do konkrétního ubytovacího zařízení.

99

8 Summary

2,254 accommodation establishments of all possible categories were localized during

this research. The revealed reality does not correspond with the data cited by the Czech

Statistical Office (CSO). The CSO has only included 963 establishments in its database.

The different results are possible to explain by the nonexistent evidence of the smallest

accommodation establishments that are called private accommodation. However,

according the research done, those establishments represent an important part of the

accommodation establishments in the researched area.

The first part of this research successfully proved the tendency of the accommodation

establishments to be clustered. This cited tendency was confirmed even for those partial

categories of accommodation establishments, but deeper analysis detected differences in

the extent of even distribution, as well as in the extent of the occurrence of the particular

categories of the accommodation establishments. This statement could be documented

by the differences among the Gini coefficient values, as well as the R- nearest

neighbour statistics. This research additionally proved the differences in the principles

of location among the particular categories of these accommodation establishments.

These differences were, likewise, identified on the level of the location of the

accommodation establishments in České Budějovice. The price map that has been

created is based upon this research; it identifies the areas with those highly above

average prices for a double-room, as well as the areas with highly below-average prices.

The second part of this research has successfully identified four factors of the

perception of the quality of the services being provided in the researched

accommodation establishments; (only accommodation and catering services were

considered). The most important factor of the services regarding the quality evaluation

in the accommodation establishments was found out to be the factor of “the

environment of the accommodation establishments”. Other important factors are the

“hygiene of the accommodation establishment”, the “service in the catering part of the

establishment” and the “quality of the meals”. So there is proof of the multi-

dimensionality of the quality perception, when the partial elements of the offered

product quality are assessed separately as self-standing factors. The assessment of the

quality in the four above-mentioned categories was tested afterwards, based upon

potential the differences in the assessment among different segments of visitors. Several

100

segmentation criteria from demographic and behaviourist categories were employed.

These criteria are generally important in tourism. The Tukey’s Post Hoc Test for

unequal sample sizes confirmed the existence of the differences in the assessment of the

identified factors of quality in the case of all of the observed segmentation criteria.

Clients expect the services provided to be of a certain quality for their money, where the

best evaluated category of the accommodation establishment is the guest-house,

followed by the category camp-sites. The worst perceived category is the hotel.

101

9 Seznam zdrojůABBY, L., GEOFREY, W. Planing tourism employment: developing coutry perspective. Tourism management, 2006. Vol. 27 (2), pp. 159 -170. ISSN 0261-5177

ALIAGAOGLU, A., UGUR, A. Hotels as a model of regional life: The Erzurum sample. European Planning Studies, 2008. Vol. 16 (10), pp. 1405–1422. ISSN 0965-4313

ANDĚL, J: Základy matematické statistiky. Praha: Matfyzpress, 2007. 358 s. ISBN 80-7378-001-1

ANHOLT, S. Handbook on Tourism Destinations Branding. World Tourism Organization and European Travel Commission, 2009. 265 p. ISBN 978-92-844-1311-9

APLIN, G. Order-neighbour analysis. Norwich, Geo Books, 1983. 38 p. ISSN 0306-6142

ATKINSON, A. On the measurement of inequality. Journal of Economic Theory, 1970. Vol. 3, pp. 244-263. ISSN 00220531

BARDIAU, P. Kempy nové generace ve Francii [online] 2012 [cit. 2012-15-04]. Přístup ke zdroji: <http://cz.franceguide.com/dovolena-na-tema/aktivni-dovolena-a-p%C5%99iroda/Kempy-nove-generace-ve-Francii.html?NodeID=116aEditoID=211377>

BAUM, T. Skills and training for the hospitality sector: a review of issues. Journal of Vocational Education a Training, 2002. Vol. 54(3), pp. 343-364. ISSN 1747-5090

BÉGIN, S. The geography of a tourist business: hotel distribution and urban development in Xiamen, China. Tourism Geographies, 2000. Vol. 2(4), pp. 448–471. ISSN 1470-1340 

BERÁNEK, J. Provozujeme pohostinství a ubytování. Praha: MAG Consulting, 2004. 180 s. ISBN 80-86724-02-6

BERÁNEK, J. Satelitní účet cestovního ruchu [online] 2001 [cit. 2.8.2012] Přístup ke zdroji: < http://www.cot.cz/data/cesky/00_12/12_stat_1.htm>

BERÁNEK, J., KOTEK, P. Řízení hotelového provozu. Praha: Grada, 2007. 158 s. ISBN 978-80-86724-30-0

BERNUS, P., NEMES, L., SCHMIDT, G. Handbook on enterprise architecture. Berlin: Springer-Verlag, 2003. 787 s. ISBN 3-540-00343-6

BERTINELLI, L., DECROP, P. Geographical agglomeration: Ellison and Glaeser's index applied to the case of Belgian manufacturing industry. Regional Studies, 2005. Vol. 39(5),pp. 567-583. ISSN 1360-0591

BIGNÉ, J.E, SÁNCHEZ, M.I. SÁNCHEZ, J. Tourism image, evaluation variables and after purchase behaviour: inter-relationship Tourism Management, 2001.Vol. 22(6), pp. 607–616. ISSN 0261-5177

BLASHFIELD, ROGER K Mixture model tests of cluster analysis: Accuracy of four agglomerative hierarchical methods. Psychological Bulletin, 1976. Vol. 83, p. 377-388. ISSN 1939-1455

BOELLA, M. J. Human resource management in the hospitality industry. Chentenham: Nelson Thornes, 2003. 349 s. ISBN 0-7487-5466-0

102

BROOKS, I. Firemní kultura jedinci, skupiny, organizace a jejich chování. Brno: Computer press, 2003. 296 s. ISBN 80-7226-763-9

BUČEKOVÁ, I. Model lokalizácie hotelov na území veľkých miest - na príklade Bratislavy. Ekonomická revue cestovného ruchu,  2001. Vol. 34 (1), pp. 17–27. ISSN 0139-8660

BUČEKOVÁ, I. Vývoj priestorovej štruktúry siete hotelov na území Bratislavy. Geografický časopis, 2007, vol. 59(1), pp. 65–81. ISSN 0016-7193

BUREŠOVÁ, P. Banketní a cateringové služby. Praha: VŠH, 2010. 146 s. ISBN 978-80-87411-11-7

CENTRÁLA CESTOVNÍHO RUCHU - JIŽNÍ MORAVA. Ochutnejte Moravu [online]. 2012 [cit. 20.2.2012]. Přístup ke zdroji:: <http://www.ochutnejtemoravu.cz/oprojektu/kontakt> .

COLLIN P.H. Dictionary of Hotels, Tourism and Catering Management. Teddington, Peter Collin Publishing, 1994. 352 s. ISBN 978-094854-94-03

CONNELLY, R. A. Framework for Analyzing the Impact of Cohort Size on Education and Labor Earnings. Journal of Human Resource 1986. Vol. 21(4), pp.543-562. ISSN 1548-8004

CORREIA LOUREIRO, S. M., KASTENHOLZ, E. Corporate reputation, satisfaction, delight, and loyalty towards rural lodging units in Portugal. International Journal of Hospitality Management, 2011. Vol. 30(3), pp. 575–583. ISSN 0278-4319

COVER,T. Nearest neighbor pattern classification. Information Theory 1967. Vol. 13(1), pp.21-27, ISSN 0018-9448

CZARSKI, A. Assessment of a long-term and short-term process capability in the approach of analysis of variance (ANOVA) Metallurgy and Foundry Engiineering, 2009. Vol. 35(2), pp. 111-119. ISSN 1239-2325

CZECHTOURISM Mapa turistických regionů a oblastí [online]. 2011 [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.czechtourism.cz/pro-odborniky/mapa-turistickych-regionu-a-oblasti/>.

CZECHTOURISM Ochutnejte Českou republiku! [online]. 2012 [cit. 20.2.2012]. Přístup ke zdroji: <www.czechtourism.cz/ochutnejte_ceskou_republiku>.

CZECHTOURISM Turistické regiony [online]. 2010 [cit. 1.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.czechtourism.cz/?show=002010>.

ČERNÝ, J. Hotelový rozvoj v posledním desetiletí. Praha: Food Service, 2006, č. 1-2, ISSN 1210-4061

ČERNÝ, J., KRUPIČKA, J. Moderní hotel. Úvaly: Ratio, 2007. 224 s. ISBN 80-56351-07-6

ČERTÍK, M. Cestovní ruch - vývoj, organizace a řízení, Praha: OFF, 2001, 352 s. ISBN 80-238-6275-8

ČSN EN ISO 18513 Služby cestovního ruchu – Hotely a ostatní kategorie turistického ubytování – terminologie [online]. 2004 [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: < http://www.technicke-normy-csn.cz/761101-csn-en-iso-18513_4_70411.html>

103

ČSN EN ISO 9000 Systémy managementu jakosti – Základy, zásady a slovník. Praha. ČSNI. 2002

ČSÚ Dlouhodobý vývoj Jihočeského kraje v letech 1993 – 2010 [online] 2011 [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www2.czso.cz/xc/redakce.nsf/bce41ad0daa3aad1c1256c6e00499152/328f36365c129dbec1256f1e0040ec1d/$FILE/CZ0310_3.xls>

ČSÚ Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje v roce 2011 [online]. 2012 [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.czso.cz/xc/redakce.nsf/i/hoste_v_hromadnych_ubytovacich_zarizenich_jihoceskeho_kraje_v_roce_2011Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje v roce 2011>

ČSÚ Kapacity hromadných ubytovacích zařízení podle kategorie v turistických regionech (CRU6170PU_TR) [online]. 2012 [cit. 2012-03-15]. Přístup ke zdroji: <http://vdb.czso.cz/vdbvo/tabparam.jsp?voa=tabulkaacislotab=CRU6170PU_KRavo=tabulka>

ČSÚ klasifikace hromadných ubytovacích zařízení [online] 2009. [cit.11.8.2011] Přístup ke zdroji <http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/metodika_casove_rady_cestovni_ruch>

ČSÚ Návštěvnost hromadných ubytovacích zařízení podle kategorie v turistických regionech1 (CRU9010PU_TR)) [online] 2011 [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://vdb.czso.cz/vdbvo/hledej.jsp?vo=tabulkaaq_text=N%C3%A1v%C5%A1t%C4%9Bvnost+hromadn%C3%BDch+ubytovac%C3%ADch+za%C5%99%C3%ADzen%C3%AD+podle+aq_rezim=3>

DOHNAL, V. Rajonizace cestovního ruchu. 1. vyd. Praha: Merkur, 1985. 167 s. [Bez ISBN]

DOKEMPU.CZ Kemp roku 2011: výsledné pořadí [online]. 2012 [cit. 20.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.dokempu.cz/kemp-roku-2011-vysledky/>

DOKEMPU.CZ Výsledky hodnocení kempů 2010 [online]. 2012 [cit.20.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.dokempu.cz/vysledky-hodnoceni-kempu-2010/>

Doporučení upravující základní ukazatele pro kategorizaci hostinských a ubytovacích zařízení [online]. 2010 [cit. 5.2.2010]. Přístup ke zdroji: <http://www.cestovni-ruch.cz/kategorizace/doporuceni.htm/>

DROBNÁ, D., MORÁVKOVÁ, E. Cestovní ruch. Praha : Fortuna, 2004. 208 s. ISBN 80-7168-901-7

ELIAŠOVÁ, D. Hospitality v minulosti a súčasnosti. Hotelnictví, turismus a vzdělávání: sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Praha: VŠH v Praze 8, 2012, s. 60–77. ISBN 978-80-87411-40-7

ELLIOTT, J. Tourism Politics and public sector management. London: Routledge 1997, 280 s. ISBN 0-415-07157-7

ERDLY, M.,TOWNES, L. “Experience rules”: a scenario for the hospitality and leisure industry circa envisions transformation. Strategy a Leadership, 2010. Vol. 31(3), pp.12 – 18. ISSN 1087-8572

FIALOVÁ, H. Malý ekonomický výkladový slovník.. Praha: A plus, 2004. 206 s. ISBN 80-902514-7-1

104

FORS, G. Utilization of R a D Results in the Home and Foreign Plants of Multinationals. The Journal of Industrial Economics. 1997. Vol. 45(3), pp. 341-358. ISSN 0022-1821

FOSTER, R.V. T. Jak získat a udržet zákazníka. Praha : Computer Press, 2002. 118 s. ISBN 80-7226-663-2

FOULKE, R.A. Land in Our National Economy. Dun a Bradstreet Inc., 1951 [online] [cit. 24.4.2010] Přístup ke zdroji: <http://www.cooperativeindividualism.org/foulke-roy_land-33.pdf>

FRANKE, A., STUDNIČKA, P. Výzkum cestovního ruchu v České republice v letech 1960 – 2010. Hotelnictví, turismus a vzdělávání: sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Praha: VŠH v Praze 8, 2011, s. 52–63. ISBN 978-8087411-15-5

FRIEDMAN, M. The Social Responsibility of Business is to Increase its Profits. The New York Times Magazine [online] 1970. [cit. 21.10.2011]. Přístup ke zdroji: <http://www.colorado.edu/studentgroups/libertarians/issues/ friedman-soc-resp-business.html>

GALVASOVÁ, I. A kol. Průmysl cestovního ruchu. Praha: MMR, 2008. 264 s. ISBN 978-80-87147-06-1.

GASTRO PLUS Kempy nenabízí kvalitu? Realita je už několik let jiná [online]. 2012 [cit. 8.3.2012] Přístup ke zdroji: http://www.gastroplus.cz/novinky/kempy-nenabizi-kvalitu-realita-je-uz-nekolik-let-jina>

GASTWIRTH, J. L.: A general definition of The Lorenz curve. Econometrica, 1971. Vol. 39, No. 6, p. 1037-1039.

GAVLIAK, R., ÚRADNÍČEK, V. Elementárna štatistická analýza koncentrácie výšky poistných plnení. Forum Statisticum Slovacum, 2006, Vol 4, pp.50-55. ISSN 1336-7420.

GILLNEROVÁ, I., Slovník základních pojmů z psychologie Praha: Fortuna, 2006. 79 s. ISBN 80-7168-683-2

GIRMA, S. Technology Transfer from Acquisition FDI and the Absorptive Capacity of Domestic Firms: An Empirical Investigation. Open Economies Review, 2005. Vol. 16(2), pp.175-187. ISSN 0923-7992

GOELDNER, C. R., RITCHIE, J. R. B. Tourism: Principles, Practices, Philosophies. New York: Wiley, 2009, 624 p. ISBN 978-0-470-44060-5

GRÖNROOS, C. A service quality model and its marketing implications. European Journal of Marketing, 1994. Vol.18, pp.36-44. ISSN 0309-0566

GÚČIK, M. Základy cestovného ruchu. Banská Bystrica: UMB,2000. 148 s. ISBN 80-8055-355-6

GÚČIK, M., PATUŠ, P. Management ubytovacej prevádzky hotela. Banská Bystrica: Slovensko-švajčiarské združenie pre rozvoj cestovného ruchu, 2005. 125 s. ISBN 80-88945-81-X

HALAGOVÁ, L. Outsourcing moderných firiem. Manažment v teórii a praxi on-line odborný časopis o nových trendoch v manažmente. 2008, Vol. 4(1-2), pp. 60-65. ISSN 1336-7137

105

HAVEL, M., JÁNOŠKA, K. Vademekum pro profesionály ve světě MICE. MMR, 2008, 66 s. bez ISBN

HEAD, K., RIES, J., SWENSON, D. Agglomeration benefits and location choice:Evidence from Japanese manufacturing investments in the United States. Journal of International Economics, 1995. Vol. 38(3-4), pp. 223–247. ISSN 0022-1996

HELLEROVÁ, A. Statistika cestovního ruchu v České republice se zvláštním zřetelem k satelitnímu účtu [online]. 2010 [cit.19.6.2012]. Přístup ke zdroji: < http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/Statistiky-Analyzy/Seminar-k-Satelitnimu-uctu-cestovniho-ruchu-%28TSA%29/Prezentace-jednotlivych-mluvcich>

HESKOVÁ, M. a kol. Cestovní ruch pro vyšší odborné školy a vysoké školy. Praha: Fortuna, 2006. 224 s. ISBN 80-7168-948-3

HINDLS, R., HOLMAN, R., HRONOVÁ, S. a kol. Ekonomický slovník. Praha: C.H.Beck, 2003. 624 s. ISBN 80-7179-819-3

HITL,M. Strategic Management: Competitivess and Globalization (Concepts and Cases). LEAP Publishing, 2009. 385 p. ISBN 978-0324-65559-9

HOBSON J.S.P. Feng Shui: Its Impacts on the Asian Hospitality Industry, International Journal of Contemporary Hospitality Management, 1994. Vol. 6(6), pp.21 – 26. ISSN 0959-6119

HOMOLA, V. Metody lokálních odhadů v prostoru [online] 2010. [cit. 31.8.2012] Přístup ke zdroji: < http://homel.vsb.cz/~hom50/SLBGEOST/LOD/GS09.HTM>

HORNER, S., SWARBROOKE, J. Cestovní ruch, ubytování a stravování, využití volného času: aplikovaný marketing služeb. Praha: Grada Publishing, 2003. 486 s. ISBN 80-247-0202-9

HOUDEK, M., SVOBODA,C.,PROCHÁZKA,T. Klasifikace podle nejbližších sousedu [online] 2001. [cit. 3.9.2012] Přístup ke zdroji: <http://cmp.felk.cvut.cz/cmp/courses/recpgnition/zapis-prednasky/zapis-01/4/rpz4.pdf>

HOUGHTON, J. The structure of hospitality: a cultural explanation of industrial diversity International Journal of Hospitality Management, 1994. Vol.13(4), pp. 327–346. ISSN 0278-4319

HOUŠKA, P. a kol. Klasifikace ubytovacích zařízení. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2007. ISBN 978-80-87147-00-9

HOUŠKA, P. Hvězdičky včera dnes a zítra Praha: Food Service, 2001 č. 4, ISSN 1210-4061

HRADECKÝ, M., LANČA, J., URTASUN, A., GUTIÉRREZ, I. Hotel location in tourism cities: Madrid 1936–1998. Annals of Tourism Research, 2006. Vol. 33(2), pp. 382–402. ISSN 0160-7383

HRALA, V. Geografie cestovniho ruchu. Praha: Idea servis, konsorcium, 2002. 173 s. ISBN 80-85970-43-0.

HUNZIKER, W., KRAPF, K. Grundriss der allgemeinen Fremdenverkhrslehre. Zürich: Polygraphischer Verlag, 1942

CHEN, CH., TSAI, D. How destination image and evaluative factors affect behavioral intentions? Tourism Management, 2007. Vol. 28(4), pp.1115–1122. ISSN 0261-5177

106

CHU, R.K.S., CHOI.T An importance-performance analysis of hotel selection factors in the Hong Kong hotel industry: a comparison of business and leisure travellers. Tourism Management, 2000. Vol. 21, pp. 363 – 377. ISSN 0261-5177

CHUNG, W., KALNINS, A. Agglomeration effects and performance: A test of the Texas lodging industry. Strategic Management Journal, 2001, Vol. 22(10), pp. 962–988. ISSN 0143-2095

CHVÁSKA,M. Metody pedagogického výzkumu. Praha: Grada Publishing, 2007. 265s. ISBN 978-80-247-1369-4

INDROVÁ, J. a kol. Cestovní ruch I. Praha: Vysoká škola ekonomická, Oeconomica, 2004. 114 s. ISBN 80-245-0799-4

INDROVÁ, J. a kol. Cestovní ruch pro všechny. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 90 s. ISBN 978-80-7399-407-05

INDROVÁ, J., HOUŠKA, P.,PETRŮ, Z. Kvalita ve službách cestovního ruchu. Praha: Oeconomica, 2011. 170 s. ISBN 978-80-245-1766-7

INMAN, R.P. Managing the service economy:Prospects and Problems. Cambridge University Press, 1985. 337 s. ISBN 0-521-37858-3

JAKUBÍKOVÁ, D. Marketing v cestovním ruchu. Jak uspět v domácí i světové konkurenci. Praha: Grada Publishing, 2009. 288 s. ISBN 978-80-247-3247-3

JAKUBÍKOVÁ, D. Marketingový management turistické destinace. Region – Služby – CR. Mezinárodní konference: Sborník přednášek. Ostrava: Ostravská univerzita v Ostravě, fakulta filozofická, 2001, s. 84-89. ISBN 80-7082-791-2

JIN, L., HE, Y., SONG, H. Service customization: To upgrade or to downgrade? An investigation of how option framing affects tourists’ choice of package-tour services. Tourism Management, 2012. Vol 33(2), pp. 266-275. ISSN: 0261-5177

JINDRA, J. Potenciální směry výzkumu hotelnictví. Hotelnictví, turismus a vzdělávání: sborník recenzovaných příspěvků z mezinárodní vědecké konference. Praha: VŠH v Praze 8, 2011, s. 104-119. ISBN 978-8087411-15-5

JOBBER, D., LANCASTER, G. Management prodeje. Brno: Computer Press, 2004. 430 s. ISBN 80-7226-533-4

JOHANSSON, B., QUIGLEY, J. M. (2004): Agglomeration and networks in spatial economies. Papers in Regional Science, Vol. 83. [online] URL: < DOI: 10.1007/s10110-003-0181-z> [cit. 2011-10-12]

JOHANSSON, B., QUIGLEY, J. M. Agglomeration and networks in spatial economies. Papers in Regional Science, 2004, Vol. 83. [online] [cit. 12.10.2011] Přístup ke zdroji: < DOI: 10.1007/s10110-003-0181-z>

JONES T.O., SASSER E.W. JR., Why satisfied customers defect. Harvard Business Review, 1995, November-December, pp. 88-99. ISSN 0017-8012

KALNINS, A., CHUNG, W. (2004): Resource-seeking agglomeration: A study of market entry in the lodging industry. Strategic Management Journal, Vol. 25(7), pp. 689–699. ISSN 1097-0266

KAŇOK, J. 1999. Tematická kartografie. Ostrava: Ostravská Univerzita v Ostravě, 1999, 318 s., ISBN 80-7042-781-7

107

KASPAR, C. Základy cestovného ruchu. Přeloženo ze 4. vydání Die Tourismuslehre im Grudriss. Banská Bystrica: UMB, 1995. ISBN 80-901166-5-5

KASPAR, C.: Die Fremdenverkehrslehre im Grundriss. Bern: Paul Haupt., 1975, 149 s. ISBN 3-258-02403-0

KAŠPAR, J. a kol. Ekonomika hotelnictví. Praha: Vysoká škola ekonomická v Praze, 1989. 96 s. ISBN 80-03-00030-0

KAŠPAR, J., K otázce cestovního ruchu jako vědecké discipliny. Aktuální problémy cestovního ruchu v kontextu řešení regionálních disparit 2011 Brno: sborník recenzovaných příspěvků. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2011, s. 148-154. ISBN 978-80-87411-12-4

KERZNER, H.. Project Management. New Jersey: John WileyaSons., 2009. 1094 p. ISBN 978-0-470-27870

KINTON,R., CESARINI,V. The theory of catering. London: E.Arnold, 1984. 548 s. ISBN 0713109858

KIRÁĽOVÁ, A. Marketing hotelových služeb. Praha: Ekopres, 2006. 158 s. ISBN 80-86929-05-1

KNOWLES,T., DIAMANTIS, D., EL-MOURHABI, J.B. The Globalization of Tourism and Hospitality: A Strategic Perspective London: Thomson, 2004. 323 pp. ISBN 978-1-84480-046-9

Kolektiv aut. EDEN GROUP.: Lázeňský hotel - kontaktní a specifické profese pro hotelový a lázeňský provoz. Praha: MMR 2007 [online]. 2010, [cit. 12.8.2010]. Přístup ke zdroji: <http://www.vzdelavanivcr.cz>

KOPŠO, E., BAXA, Š., GÚČIK, M. Ekonomika cestovného ruchu. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatelstvo, 1979, 237 s. [bez ISBN]

KORÁB, M., PETERKA,J., ŘEZŇÁKOVÁ, M., Podnikatelský plán. Brno: Computer Press, 2007. 216 s. ISBN 978-80-251-1605-0

KOSTKOVÁ, M. Vliv globální krize na rozvoj pracovních sil v sektoru služeb cestovního ruch. Regionální rozvoj a cestovní ruch: sborník recenzovaných příspěvků. Jihlava: Vysoká škola polytechnická, 2010, s. 102-113. ISBN 978-80-87035-44-3

KOTÍKOVÁ, H. Cestovní ruch jako teoretická disciplina v kontextu kinantropologie. Tělesná kultura. 2010, č. 33,. Univerzita Palackého, Olomouc. s. 82–96. ISSN 1211-6521

KOTLER, P. Marketing Management. 12. vyd. Praha: Grada, 2007. 788 s. ISBN 978-80-247-1359-5

KPMG Analýza systémů řízení kvality služeb v oblasti hotelnictví. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj, 2010

KRÄMER, V. Statistika do vesty. Praha: Baronet, 2005. 127 s. ISBN 80-7214-848-6

KRATOCHVÍL, P., PAŽOUT, R. tvorba destinačních produktů cestovního ruchu. MMR, 2007, 98 s. bez ISBN

KŘÍŽEK, F., NEUFUS, J. Moderní hotelový management Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3868-0

108

KUČEROVÁ, I. Ekonomika se zaměřením na cestovní ruch. Praha, Idea servis. 1997 153 s. ISBN 80-85970-14-7

KUČEROVÁ, J., STRAŠÍK, A., ŠEBOVÁ. Ľ. Ekonomika podniku cestovného ruchu. Banská Bystrica: DAL-BB, 2010. 140 s. ISBN 978-80-89090-75-4

KUNDEROVÁ, P.: Základy pravděpodobnosti a matematické statistiky. Olomouc: Vydavatelství UP, 2004. 186 s. ISBN 80-244-0813-9

KUPKA, V. Vybrané služby v období recese. [online]. 2010, [cit. 12.8.2010]. Praha: ČSÚ. Přístup ke zdroji: <http://www.czso.cz/csu/scu.nsf/informace/ckta250310.doc>

KUTSCHERAUER, A.: Východiska výzkumu regionálních disparit v územním rozvoji České republiky. Regionální disparity – working papers, Opava: Ekonomická fakulta VŠB a Obchodně podnikatelská fakulta SU v Opavě, 2007. Č. 1, s. 6– 12.. ISSN 1802-9450.

LEJSEK, Z. Satelitní účet cestovního ruchu v České republice. 1. Mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu: sborník recenzovaných příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2010. s. 84-100. ISBN 978-80-210-5372-4

LESTER, D. Theories of personality. A system approach. New Jersey: TailoraFrancis, 1995. 182 s. ISBN 1-56032-351-5

LEVIT, T. The Dangers of Social Responsibility. Harvard Business Review, 1958. Vol.: 36(5),pp. 41-50. ISSN 00178012

LINN,M. Restaurant Tipping and Service Quality: A Tenuous Relationship. Cornell Hotel and Restaurant Administration February 2001. Vol 42, pp.14-20. ISSN 0278-4319

LIPSEY, G., NAKAMURA, A. Services industrie and the knowladge-based economy. Canada: Canada Industry, 2006. 615s. ISBN 1-55238-149-8

LIŠKA, J. Ekonomika a řízení podniku společného stravování. Vyškov: VVŠ PV, 1997. ISBN 80-7231-000-3.

LOUREIRO, C., KASTENHOLZ, S, M.. Corporate reputation, satisfaction, delight, and loyalty towards rural lodging units. International Journal of Hospitality Management, 2011. Vol. 30(3), pp. 575–583. ISSN  0959-6119

LÖW, J., NOVÁK, J. Typologické členění krajin České republiky. Urbanismus a územní rozvoj, 2008, Vol 11(6), pp. 19–23. ISBN 1212-0855.

LYSON, T.A., GUPTILL, A. Commodity Agriculture, Civic Agriculture and the Future of U. S. Farming. Rural Sociology,2004. Vol. 69(3), pp. 370-385. ISBN 978-00804-3076-8

MAG CONSLULTING Podnikové řízení v oblasti cestovního ruchu. Praha: MMR [online]. 2008 [cit.19.8. 2011]. Přístup ke zdroji: < http://www.mmr.cz/CMSPages/GetFile.aspx?guid=f15278ae-86a7-452c-acd5-f676eab35271>

MAG CONSULTING Satelitní účet cestovního ruchu [online]. 2009. [cit. 15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.magconsulting.cz/articleattachment.aspx?AttachmentID=446>.

109

MAG CONSULTING. Prognóza mezinárodního cestovního ruchu do roku 2030. [online] Praha 2011 [cit. 20.12.2011]. Přístup ke zdroji: <http://www.magconsulting.cz/article.aspx?ArticleID=968>

MAG CONSULTING. Závažné problémy evropského cestovního ruchu [on-line]. Food Service, 2011. [cit. 16.2.2012] Přístup ke zdroji: <http://www.foodservice.cz/www/foodservice_cz/flash/File/FS032011evropskyruch.pdf>

MACHÁČEK, J. Lokalizace v cestovním ruchu. Urbanismus a územní rozvoj, 2002, č. 1, s. 25-28. ISSN 1212-0855

MANAGEMENT CONSULTING GROUP, S.R.O. Pohostinství pro cestovní ruch Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, Praha [online] 2008 [cit. 20.8.2010] Přístup ke zdroji http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/Programy-Dotace/Programovaci-obdobi-2004---2006/Operacni-program-Rozvoj-lidskych-zdroju-(OP-RLZ)/Opatreni-4-2---Specificke-vzdelavani/Knihovna

MARINIČ, P. plánování a tvorba hodnoty podniku. Praha: Grada Publishing, 2008. 240 s. ISBN 978-80-247-2432-4

MARIOT, P. Geografia cestovného ruchu. Bratislava: Akadémia, 1983. 252 s. [bez ISBN]

MASNIKOSOVÁ, P. Marketing služeb a aspekty přepravy. [online Praha:]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2007 [cit. 12.1.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.vzdelavanivcr.cz>

MELOUN, M., MILITKÝ, J. Kompendium statistického zpracování dat. Praha: Academia, 2006. 764 s. ISBN 80-200-1396-2

MELOUN, M., MILITKÝ, J., HILL, M. Počítačová analýza vícerozměrných dat v příkladech. Praha: Academia, 2005. 449 s. ISBN 80-200-1335-0

MENDLIK, S.: Economic Importance of Tourism. Revue de tourisme, Institut de recherches touristiques de l Université de Berne, zvláštní číslo, Berne, 1969

METZ, R., GRÜNNER, H., KESSLER, T. Restaurace a host. Praha: Europa Sobotáles.cz, 2008. 608 s. ISBN: 978-80-86706-18-4.

MIDDLETON,V. a kol. Marketing in Travel and Tourism. Elsevier, 2009. 502 s. ISBN 978-07506-869-38

MIKLÓS, L. Náčrt biologického plánu krajiny v povodí Gemerských Turcov. Quaestiones Geobiologicae. 1978, vol. 21, pp. 5–127. [bez ISBN]

MINISTERSTVO OBCHODU A CESTOVNÍHO RUCHU ČESKÉ REPUBLIKY ON 73 5412 Kategorizace veřejných ubytovacích zařízení a klasifikační znaky pro jejich zařazování do tříd, klasifikační znaky pro kategorizaci ubytování v soukromí [online]. 2004 [cit.15.1. 2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.cestovni-ruch.cz/kategorizace/on735412.htm 2004>

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR Zavádění národních standardů kvality ve vybraných sektorech cestovního ruchu [online]. 2010 [cit.15.1.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/Informace-Udalosti/Narodni-system-kvality-sluzeb/Zavadeni-narodnich-standardu-kvality-ve-vybranych->

MINISTERSTVO PRO MÍSTNÍ ROZVOJ ČR. Konsolidovaný plán podpory cestovního ruchu na rok 2010/2011 [online]. Praha 2010 [cit. 15.5.2011]. Praha: MMR

110

<http://www.mmr.cz/Cestovni-ruch/Koncepce-Strategie/Konsolidovany-plan-podpory-cestovniho-ruchu >

MMR Data ze Satelitního účtu cestovního ruchu ČR zkvalitní podmínky pro rozvoj odvětví [online] 2010. [cit.22.12.2012]. Přístup ke zdroji <http://www.mmr.cz/Pro-media/Tiskove-zpravy/2010/Data-ze-Satelitniho-uctu-cestovniho-ruchu-CR-zkval>

MOLEK, J. Marketing sociálních služeb. Praha: Výzkumný ústav práce a sociálních věcí, 2009. 170 s. ISBN 978-80-7416-026-4

MORLEY, C.A. Microeconomic theory of international tourism demad. Annals of Tourism Research. 1992. Vol. 19, pp. 250-267. ISBN 0-415-08319-2

MORRISON, M. A. Marketing pohostinství a cestovního ruchu. Praha: Victoria Publishing,1995. 523 s. ISBN 80-85605-90-2

Navrátil, J., a Navrátilová, J. (2011). Geografie pro cestovní ruch. Česká Budějovice: EF JU v ČB.

NAVRÁTIL, J., PÍCHA, K., HŘEBCOVÁ, J.: The importance of historical monuments for domestic tourists: The case of South-western Bohemia. Moravian Geographical Reports 2010.Vol. 18, No. 1, p. 14–30. ISBN 1210-8812

NAVRÁTIL,J., PÍCHA,K., RAJCHARD,J.,NAVRÁTILOVÁ,J. Impact of visit on visitors’ perceptions of the environments of nature-based tourism sites. Turizam:znanstveno-stručni časopis, 2011. Vol 59(1), pp.7-23. ISSN 1332-7461

NAVRÁTIL. J, KNOTEK, J., ŠVEC, R., PÍCHA, K., NAVRÁTILOVÁ, J. Návštěvnické preference naučných stezek ve velkoplošně chráněných územích. Czech Hospitality and Tourism Papers. 2011. Vol.13, pp. 3 – 16. ISSN 1801-1535

NEJDL, K. Destinační management – Problematika managementu destinace cestovního ruchu. Praha: COT Media, 1/2007 [cit. 2011-12-20]. Přístup ke zdroji: <http://www.cot.cz/index.php?page=200ajazyk=1aid=6975>

NEWELL, P., FRYNAS, G,J., Beyond csr? Business, poverty and social justice: an introduction. Third World Quarterly, Routledge, 2007. Vol. 28(4), pp. 669-681 ISSN 1360-2241

NOVACKÁ, L. Cestovný ruch, technika služeb, delegát a sprievodca. Bratislava: Ekonom, 2010. 472 s. ISBN 978-80-225-2982-2

NOVÁČEK, M. a kolektiv: Základy obchodu, Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1997, 200 s. ISBN: 80-210-1631-0

NUSAIR, K., HUA, N. Comparative assessment of structural equation modeling and multiple regression research methodologies: E-commerce kontext. Tourism Management, Elsevier, 2010. Vol.31, pp.314–324. ISSN 0261-5177

OHMAE,K. Gobalization makes alliances an essential toll for serving customers. Harward Bussines Review, 1989. No March-April, pp.143-154. ISSN 0017-8012

ORIEŠKA, J. Kongresový cestovní ruch. Praha: Idea servis, 2004. 139 s. ISBN 80-85970-45-7

ORIEŠKA, J. Služby v cestovním ruchu. Praha: Idea servis, 2010. 405 s. ISBN 978-80-85970-68-5

ORIEŠKA, J. Technika služeb cestovního ruchu. Praha: Idea servis, 1999. ISBN 80-85970-27-9

111

PALATKOVÁ,M. Marketingová destinace cestovního ruchu. Praha: Grada Publishing, 2006. 341 s. ISBN 80-247-1014-5

PARKS, S.C., HAEMOON O.H. Customer satisfaction and service quality: a critical review of the literature and research implications for the hospitality industry. Hospitality Research Journal [online]. 1997, Vol. 20(3) [cit. 14.2.2012]. Přístup ke zdroji <http://www.mendeley.com/research/customer-satisfaction-service-quality-critical-review-literature-research-implications-hospitality-industry/>

PARMOVÁ, D. Řízení služeb. České Budějovice: JU, 2003. ISBN 80-7040-673-9

PÁSKOVÁ, J., ZELENKA M. Cestovní ruch: výkladový slovník. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2002. ISBN 80-239-0152-4

PATÚŠ, P., GÚČIK, M., MARUŠKOVÁ, J. Manažment prevádzky pohostinského zariadenia. Banská Bystrica: DAL-BB, 2011. ISBN 978-80-89090-84-6

PAYNE A. Marketing služeb. Praha: Grada Publishing, 1996. ISBN90-7169-276

PETRICK, J. F., First timers’ and repeaters’ perceived value. Journal of Travel Research, 2004a. Vol. 43(1), pp. 29–38. ISSN1552-6763

PETRICK, J. F., MORAIS, D. D., NORMAN, W. C. An examination of the determinants of entertainment vacationers’ intentions to revisit. Journal of Travel Research, 2001. Vol.40(1), pp.41–48. ISSN 1552-6763

PETRICK, J. F., The roles of quality, perceived value and satisfaction in predicting cruise passengers’ behavioral intentions. Journal of Travel Research, 2004b. Vol. 42(4), pp. 397–407. ISSN 1552-6763

PETRŮ Z. Ekonomika cestovního ruchu. Praha: Idea servis, 1994. 94 s. ISBN 80-85970-29-5

PETRŽELOVÁ, J. Encyklopedie ekonomických a právních pojmů pro školy a veřejnost. Praha: Linde Praha, 2007. 288 s. ISBN 978-80-7201-643-3

PICHLER, P. Stezky dědictví. ECEAT [online]. 2012 [cit. 20.2.2012]. Přístup ke zdroji: < http://www.eceat.cz/eceat-stezky-dedictvi/>

PLAMÍNEK, J. Vedení lidí, týmů a firem-Praktický atlas managementu. Praha: Grada Publishing, 2008, 208 s. ISBN 978-80-247-1448-5

POPE, C. The Impact of the Ante-Bellum Tariff on Income Distribution. The Journal of Economic History. Vol. 31(1), 1971. pp. 276-278. ISSN 0022-0507

PORTER, M. E. Locations, clusters, and company strategy. In: CLARK, G. L., FELDMAN, M. P., GERTLER, M. S.: The Oxford Handbook of Economic Geography, Oxford: Oxford University Press, 2000. pp. 253–274. ISBN 978-01992-508-37

POTOMOVÁ, J., LETKOVÁ, J. Problémy identifikácie potenciálnych odvetví vhodnych pre vznik a rozvoj klastra. Acta geographica Uuniversitatis Comenianae. 2011.Vol. 55(1), pp. 93-113. ISSN 1338-6034

PRYWES, M. A nested CES approach to capital-energy substitution. Energy Economics,1986. Vol. 8, pp. 22-28. ISSN 0140-9883

QUINN, G. P., KEOUGH, M. J. Experimental Design and Data Analysis for Biologists. Cambridge, Cambridge University Press, 2002. 530 p. ISBN 0521-009-76-6

112

QUITT, E. Klimatické oblasti Československa. Studia Geographica 16. Brno, Academia, geografický ústav ČSAV, 1978. 73 s.

RANSLEY, J., INGRAM, H. Developing Hospitality Propprietis and Facilities. Butter worth-Heinemann, 2000. 292 s. ISBN 0750645547

RITCHIE, J. R. B., CROUCH, G. I.: The Competitive Destination: A Sustainable Tourism Perspective. Oxon: CABI Publishing, 2003. 272 p. ISBN 0-85199-664-7

ROBINSON, G. M. Methods and Techniques in Human Geography. Chichester: John Wiley and Sons, 1998. 556 p. ISBN 978-04719-623-28

ROTHENBERGER, S. Measuring the relative importance of service dimensions in theformation of price satisfaction and service: A case study in the Hospitality and Hotel Industry. Scandinavian Journal of Hospitality and Tourism. 2006. Vol.6, pp. 179 ISBN 1502-2269

RYGLOVÁ, K. Cestovní ruch. Ostrava: KEY Publishing, 2009. 187 s. ISBN 978-80-7418-028-6

RYGLOVÁ, K., BURIAN, M., VAJČNEROVÁ, I. Cestovní ruch – podnikatelské principy a příležitosti v praxi. Praha: Grada Publishing, 2011. 216 s. ISBN 978-80-247-4039-3

ŘEPÍK, O. Koncepce politiky cestovního ruchu. 1. Mezinárodní kolokvium o cestovním ruchu 2010: sborník příspěvků. Brno: Masarykova univerzita, 2010, s. 155-164. ISBN 978-80-210-5372-4

SALEH, F. Analysing service quality in the hospitality industry using the SERVQUAL model. Service Industries Journal. Taylor a Francis, 1991.Vol. 11, pp. 324-345. ISSN 1743-9507

SALERNO, N. Hotel Marketing Coach [online] 2010 [cit. 11.5.2011] Přístup ke zdroji: <http://www.hotelmarketingcoach.com/20Management.htm>

SEATON, A. V., BENNETT, M. M.: Marketing Tourism Products: Concepts, Issues and Cases. International Thomson Business Press., 1996. 535 p. ISBN 1-86152-302-5

SHOEMAKER, S., LEWIS, R.C. Customer loyalty: the future of hospitality marketing. International Journal of Hospitality Management,1999 Vol. 18(4), pp. 345-370. ISSN 0278-4319

SHOVAL, N., COHEN-HATTAB, K. Urban hotel development patterns in the face of political shifts. Annals of Tourism Research, 2001. Vol. 28(4),pp. 908–925. ISSN 0160-7383

SHOVAL, N., MCKERCHER, B., NG, E., BIRENBOIM, A. Hotel location and tourist activity in cities. Annals of Tourism Research, 2011. Vol. 38(4), pp. 1594–1612. ISSN 0160-7383

SHOVAL, N.: The geography of hotels in cities: An empirical validation of a forgotten model. Tourism Geographies, 2006. Vol. 8(1), pp. 56–75. ISSN 1470-1340

SIGALA,M. Customer Relationship Management in Hotels. Implementing Customer Relationship Management in the Hotel Sectors: Does „IT“ always matter [online]. 2003 [cit. 27.7.2012] <http://www.csrc.lse.ac.uk/asp/aspeic/20030143.pdf>

SMETANA, F., KRÁTKÁ, E. Podnikání v hotelnictví a gastronomii. Praha: Fortuna, 2009. 160 s. ISBN 978-807373-054-3

113

SMITH, D.M.A. Theoretical Framework for Geographical Studies of Industrial Location. Economic Geography. Vol. 42(2), pp. 95-113. ISSN 1944-8287

SPÁČIL, A. Péče o zákazníky: Co od nás zákazník očekává a jak dosáhnout jeho spokojenosti. Praha: Grada, 2003. 116 s. ISBN 978-80-247-0514-9

STÁREK, R. Cesta z krize? Kvalita, inovace, nápady. In Svět gastro a hotel 2011 [online] 2011 [ cit. 2012-15-03] Přístup ke zdroji: <http://www.gastro-hotel.cz/hotelnictvi/cesta-z-krize-kvalita-inovace-napady>

STÁREK, V. Je třeba změnit image hotelnictví [online]. 2011[cit.2.5.2012]. Přístup ke zdroji: <http://strategie.e15.cz/prilohy/marketing-magazin/vaclav-starek-je-treba-zmenit-image-hotelnictvi-468765>

STÁREK, V., VACULKA, J. Ubytovací úsek v oblasti cestovního ruchu. [online] 2008, Praha: MMR [cit.12.4.2012] Přístup ke zdroji <www.mmr.cz>

STEM/MARK, a.s. Jak dál v domácím cestovním ruchu : Kvalitativní výzkum - skupinové diskuse. Závěrečná zpráva z exkluzivního výzkumu pro CzechTourism. 2005 [cit. 2.2.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.czechtourism.cz/files/regiony/dcr/jak_dal_v_dcr.pdf>.

STÍBALOVÁ B. Postavení a úloha nevýrobní sféry v socialistické ekonomice. Praha: Academia 1979

SUCHANEK, P., ŠPALEK, J.: Quality and performance of the company in the Czech Republic. Magazine Acta Universitatis Agriculturae et Silviculturae Mendeleianae Brunensis, 2012. Vol 60(4), pp. 351–362. ISSN 1211-8516

SYNEK, M., KISLINGEROVÁ, E. a kol. Podniková ekonomika. 5. přepracované a doplněné vydání. Praha: C.H. Beck, 2010. 498 s. ISBN 978-80-7400-336-3

ŠÍP, J., KLUFOVÁ, R.. Retrospektiva destinace jižní Čechy po vstupu do EU . COT Business, 2004. č. 6, s. 41-43 ISSN 1212-4281

ŠÍPKOVÁ, I. Manažérstvo kvality. Top hotelierstvo 2007 Media ST, ISBN 978-80-89532-09-4

ŠMÍDA, F. Zavádění a rozvoj procesního řízení ve firmě. Praha: Grada Publishing, 2007. 300 s. ISBN 978-80-247-1679-4

ŠTĚTINA, V. Vznik a síla vlivu hotelových řetězců na hotelový průmysl a jeho budoucnost. Praha: NFHR ČR, 2008. 87 s. bez ISBN

TELFER, J.D., SHARPLEY, R.: Tourism and development in the developing world. Oxon:TailoraFrancis, Routledge, 2008. ISBN 978-0-415-37144-5

TIPPING, M., BISHOP, E.M. Probabilistic Principal Component Analysis. Journal of the Royal Statistical Society, 1999. Vol 61, pp. 485-689. ISSN 1467-9868

TOUŠEK, V., KUNC, J., VYSTOUPIL, J., a kol.. Ekonomická a sociální geografie. Plzeň: Aleš Čeněk, 2008. 411 s. ISBN 9787-80-7380-114-4  

TŘEBICKÝ, V. Dopady turismu na přírodu, ekologická stopa turismu. Texty o proměně vztahů lidí k přírodě, environmentální výchově a udržitelnosti: sborník příspěvků. Praha: Zelený kruh, 2009. s. 39-44. ISBN: 978-80-903968-5-2

URTASUN, A., GUTIÉRREZ, I. Hotel location in tourism cities: Madrid 1936–1998. Annals of Tourism Research, 2006. Vol. 33(2), pp. 382–402. ISSN 0160-7383

114

VÁGNER, J., PERLÍN, R.: Turistické regiony České republiky. Informace České geografické společnosti, 2010. roč.. 29, č. 1, s. 38–41. ISSN 1213-1075

VAISHAR, A. Population Development in the Ostrava Region. Moravian Geographical Reports, 2002. Vol 10(2), pp.28-36. ISSN 1210-8812

VANHOVE, N.: The Economics of Tourism Destinations. Amsterdam: Elsevier, 2005. 251 p. ISBN 978-0-08-096996-1

VARINI,K., ENGELMNA,R., CLAESSEN,B.,SCHLEUSENER,M. Evaluation of the price-value perception of customers in Swiss hotels. Journal of Revenue and Pricing Management, 2003. Vol 2(1), pp.47-60. ISSN 1476-6930

VAŠTÍKOVÁ, M. Marketing služeb-efektivně a moderně. Praha: Grada, 2008. 232 s. ISBN 978-80-247-2721-9

VAVREČKA, V.: Cestovní ruch jako jeden z významných nástrojů řešení regionálních disparit. Regionální disparity – jejich pojetí, klasifikace a měření: sborník přednášek. Ostrava: VŠB, 2008. s. 107-122. ISBN 978-80- 248-1890-0

VEBLEN, T. The Theory of Business Enterprise. New York: Cosimo, 2005. 228 s. ISBN 1-59605-239-2

VESELÝ, P. Projektování hotelového provozu. Praha: VŠH, 2008. 87 s. ISBN 80-86578-23-2

VONDRUŠKA, R. CzechQuint má přinést více kvality a inovací v cestovním ruchu [online]. 2010 [cit.12.8.2011]. Přístup ke zdroji <http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/kvalita-jakost/czechquint-vice-kvality-a-inovaci-v-cr/1000513/55971/>

VONDRUŠKA, R. Diskuse s ministrem pro místní rozvoj. [online]. 2010, [cit. 12.8.2012]. Přístup ke zdroji <http://www.isss.cz/av.asp>

VOŽENÍLEK, Vít. Aplikovaná kartografie I. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2001, 187 s. ISBN 80-7067-971-9

Vyhláška č. 137/1998 Sb. O obecných požadavcích na výstavbu [online] 2006 cit, dne [15.3.2012]. Přístup ke zdroji: <http://business.center.cz/business/pojmy/p1837-ubytovaci-jednotka.aspx>

VYSTOUPIL, J., HOLEŠINSKÁ, A., KUNC, J., ŠAUER, M. Návrh nové rajonizace cestovního ruchu ČR. Brno: ESF MU, MMR, 2007. 98 s. ISBN 978-80-7380- 340-7

VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., HOLEŠINSKÁ, A., METELKOVÁ, P. Základy cestovního ruchu, 2006. Brno : ESF MU, 121 + 13 s. ISBN 80-210-4167-6.

VYSTOUPIL, J., ŠAUER, M., HOLEŠINSKÁ, A., METELKOVÁ, P.: Management cestovního ruchu. Brno: Ekonomicko-správní fakulta, MU, 2007. 157 s. ISBN 978-80-210-4415-9

WALFORD, N. Patterns of development in tourist accommodation enterprises on farms in England and Wales. Applied Geography 2001.Vol. 21(4),pp. 331–345. ISSN 0143-6228

WALFORD, N. Patterns of development in tourist accommodation enterprises on farms in England and Wales. Applied Geography 2001.Vol. 21(4), pp. 331–345. ISSN 0143-6228

115

WEBSTER, F.A. Entrepreneurs and Ventures: An Attempt at Classification and Clarification. The Academy of Management Review, 1997. Vol. 2(1), pp. 54-61. ISSN 1930-3807

WORLD TRAVEL A TOURISM COUNCIL Podíl cestovního ruchu na celosvětovém HDP [online]. 2010 [cit.1.5.2012]. Přístup ke zdroji <http://www.wttc.org/eng/Tourism_Research/Economic_Data_Search_Tool/index.php>

YANG, C., JOU, Y. and CHENG L.Using integrated quality assessment for hotel service quality. Qual Quant, 2011.Vol. 45, pp. 349–364. ISSN 1485-7801

YOON, Y., UYSAL, M. An examination of the effects of motivation and satisfaction ondestination loyalty: a structural model. Tourism Management 2005. Vol. 26, pp. 45–56 ISSN 0261-5177

YUAN, J., JANG, S. The effects of quality and satisfaction on awareness and behavioral Intentions: Exploring the role of a wine festival. Journal of Travel Research, 2008. Vol. 46(3), pp. 279–288. ISSN1552-6763

Zákon č.348/2009 Sb., O místních poplatcích [online]. 2009, cit. dne [2011-06-29]. Přístup ke zdroji: <http://portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/701/.cmd/ad/.c/313/.ce/10821/.p/8411/_s.155/701?PC_8411_number1=348/2009aPC_8411_li=0aPC_8411_ps=10a#10821>

ZHANG,J. MARCUSSEN, C Tourist motivation, market segmentation and marketing strategies. Centre for Regional and Tourism Research [online]. 2007 [cit.20.7.2012]. Přístup ke zdroji: <http://www.crt.dk/media/tourism_motivation_and_marketing_strategies_denmark_jie_zhang_carl_henrik_marcussen_crt_2007.pdf >

ZIMÁKOVÁ, B. Food a Beverage Management. Praha: VŠH, 2007. ISBN 978-80-86578-74-3

ZIMÁKOVÁ, B. Kvalita služeb v gastronomii a její řízení. Hotelnictví, turismus a vzdělávání 2010: sborník příspěvků. Praha: Vysoká škola hotelová v Praze 8, 2010. s. 251-259. ISBN 978-80-87411-06-3

ZVÁRA, K. Biostatistika. Praha: Karolinum, 2006, 213 s. ISBN 80-246-0739-5

ŽELINSKÝ,T., HUDEC,O. Odhad subjektívnej chudoby na Slovensku založený na distribučnej funkcii rozdelenia príjmov. Forum statisticum Slovacum,2008. Vol.7(4), pp.152-157. ISSN 1336-7420

116

10 Seznam obrázků, tabulek a grafůObrázek 1: Podíl cestovního ruchu na celosvětovém HDP (v mld. USD)

Obrázek 2: Struktura systému cestovního podle Kaspara

Obrázek 3: Požadavky na kvalitní službu

Obrázek 4: Turistické regiony dle agentury CzechTourismObrázek 5: Turistické oblasti dle agentury CzechTourismObrázek 6: Mapa administrativního členění zkoumané oblastiObrázek 7: Křivka rozmístění ubytovacích zařízení v rajónech cestovního ruchu

turistických regionů Jižní Čechy a Šumava Obrázek 8: Křivka lokalizace kategorií ubytovacích zařízení a Giniho koeficienty.Obrázek 9: Počty lůžek v hotelech v obcích turistických regionů Jižní Čechy

a ŠumavaObrázek 10: Počty lůžek v penzionech v obcích turistických regionů Jižní Čechy

a ŠumavaObrázek 11: Počty lůžek v kempech v obcích turistických regionů Jižní Čechy

a ŠumavaObrázek 12: Počty lůžek v turistických ubytovnách v obcích turistických regionů Jižní

Čechy a ŠumavaObrázek 13: Počty lůžek v ostatních ubytovacích zařízeních v obcích turistických

regionů Jižní Čechy a ŠumavaObrázek 14: Lokalizační křivka a Giniho keoficienty pro rozmístění hotelů a

penzionů v Českých Budějovicích, stav jaro 2012Obrázek 15: Vzdálenosti hotelů a penzionů od jádra města České Budějovice

Obrázek 16: Vztah vzdálenosti hotelu od jádra města České Budějovice, počtu hotelů a jejich lůžkové kapacity

Obrázek 17: Vztah vzdálenosti penzionu od jádra města České Budějovice, počtu penzionů a jejich lůžkové kapacity

Obrázek 18: Počet lůžek v hotelech na území města České BudějoviceObrázek 19: Počet lůžek v penzionech na území města České BudějoviceObrázek 20: Povrch cen dvoulůžkových pokojů za jednu noc v Českých BudějovicíchObrázek 21: Průměrné ceny dvoulůžkového pokoje za jednu noc v typech využití

území Českých Budějovic Obrázek 22: Vliv kritéria pohlaví na spokojenost s kvalitou pokrmů

Obrázek 23: Vliv kritéria věk na spokojenost s prostředím ubytovacího zařízení Obrázek 24: Vliv kritéria věk na spokojenost s hygienou v ubytovacím zařízení Obrázek 25: Vliv kritéria věk na spokojenost s obsluhou ve stravovací části

ubytovacího zařízeníObrázek 26: Vliv kritéria počet nocí na spokojenost s pokrmy v ubytovacím zařízení Obrázek 27: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost prostředím

ubytovacího zařízení Obrázek 28: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost s obsluhou

ve stravovací části ubytovacího zařízení

117

Obrázek 29: Vliv kritéria opakovanost návštěvy na spokojenost s obsluhou ve stravovací části ubytovacího zařízení

Obrázek 30: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s prostředím ubytovacího zařízeníObrázek 31: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s obsluhou ve stravovací části

ubytovacího zařízení Obrázek 32: Vliv kritéria účel cesty na spokojenost s hygienou v ubytovacím zařízení Obrázek 33: Vliv kritéria doprovod zákazníka na spokojenost prostředím ubytovacího

zařízení Obrázek 34: Vliv kritéria doprovod zákazníka na spokojenost s obsluhou

ve stravovacím zařízení

Tabulka 1: Kategorie ostatních ubytovacích zařízení

Tabulka 2: Postavení krajů v České republice dle počtu ubytovacích zařízení, počtu lůžek a počtu hostů v roce 2010

Tabulka 3: Hosté v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje za rok 2011Tabulka 4: Analýza nejbližšího sousedaTabulka 5: Míry shlukování v rozmístění hotelů a penzionů v Českých Budějovicích

Tabulka 6: Měřené a očekávané hodnoty podílu lůžkových kapacit v kategoriích ubytovacích zařízení podle typů klimatu (v %)

Tabulka 7: Měřené a očekávané podílu lůžkových kapacit v kategoriích ubytovacích zařízení podle typů reliéfu (v %)

Tabulka 8: Počet ubytovacích zařízení v jednotlivých typech využití území v Českých Budějovicích

Tabulka 9: Lůžkové kapacity v ubytovacích zařízeních v jednotlivých typech využití území v Českých Budějovicích.

Tabulka 10: Faktory posouzení kvality nabídky ubytovacích zařízeníTabulka 11: Rozdíly ve faktorech percepce kvality mezi kategoriemi ubytovacích

zařízení Tabulka 12: Hotely – výsledky vícenásobné lineární regreseTabulka 13: Penziony – výsledky vícenásobné lineární regreseTabulka 14: Kempy – výsledky vícenásobné lineární regrese Tabulka 15: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – hotelyTabulka 16: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – kempyTabulka 17: Model ochoty vrátit se do ubytovacího zařízení – penziony

Tabulka 18: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podlekategorie ubytovacího zařízení

Tabulka 19: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle počtu strávených nocíTabulka 20: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle opakování návštěvTabulka 21: Podíl odpovědí na relativní hodnotu služeb podle doprovodu

Graf 1: Počet ubytovacích zařízení dle ČSÚGraf 2: Přenocování hostů v hromadných ubytovacích zařízeních Jihočeského kraje

podle let a měsíců

118

11 PřílohyPříloha 1: Aktualizovaná rajonizace cestovního ruchu z roku 1981

119

Zdroj: Dohnal a kol. (1985)

Příloha 2: Počet ubytovaných v ubytovacích zařízeních ve zkoumaném území v letech 2000-2011

2000 2001 2002 2003 2004 2005Ubytovací zařízení celkem 1168 1208 1233 1273 1257 1242Počet ubytovacích zařízení - Jižní Čechy 491 506 526 541 544 537Počet ubytovacích zařízení - Šumava 677 702 707 732 713 705

2006 2007 2008 2009 2010 2011Ubytovací zařízení celkem 1264 1330 1282 1258 1232 1268Počet ubytovacích zařízení - Jižní Čechy 542 550 534 527 524 558Počet ubytovacích zařízení - Šumava 722 780 748 731 708 710

120

Příloha 3: rozmístění ubytovacích zařízení ve zkoumaném regionu

ZDROJ: vlastní

121

Příloha 4: Dotazník

Dobrý den, jmenuji se Roman Švec a jsem studentem a pedagogem Ekonomické fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích. Pro mou disertační práci a další rozvoj poznání a výuky sbírám data o spokojenosti v ubytovacích zařízeních. Prosím Vás o vyplnění krátkého jednoduchého dotazníku. Vaše odpovědi se stanou součástí návrhů v mé práci a budou tlumočeny majitelům zařízení, ve kterých jsou sebrány. Velice Vám děkuji za spolupráci

Roman Švec

1. Jaký je účel Vaší cesty?

odpočinek    

2. S kým cestujete?

sám  zábava     rodina  sport     přátelé  

obchod     obchodní partner  

pracovní setkání     se skupinou přátel  

poznání     organizovaná skupina  

                             

3.

Po kolikáté jste navštívil ubytovací zařízení?

1x    

4. Počet přenocování?

1-2  2x     3-4  3x     5-7  opakovaně     7 a více  

                             

5.

Uveďte zdroj ze kterého jste se o

ubytovacím zařízení

dozvěděl(a)?

TIC                  internet    

6.

Jaké faktory využíváte při výběru ubytovacího zařízení?

reference  doporučení     cena  cestovní kancelář     umístění  informační materiály     design  účastník skupiny     náhoda  vlastní zkušenost                  

                             

7.

Jaké služby ve Vašem

ubytovacím zařízení

postrádáte?

wellness    

8.

Odpovídá cena ubytování navštívenému zařízení a službám zde poskytovaným?

odpovídá  

půjčovnu sportovního     je nižší než standart  

náčiní a nářadí    při této úrovni zařízení

 

dětský koutek     a služeb  

infocentrum     je vyšší než standart  

společenské akce          

při této úrovni zařízení

 

adrenalinové aktivity           a služeb  

                             

122

9.

Ohodnoťte Vaší spokojenost s ubytováním    

10.

Ohodnoťte Vaší spokojenost se stravováním  

(1 = nejlepší, 5 = nejhorší)           (1 = nejlepší, 5 = nejhorší)  

zařízení pokoje

1 2 3 4 5   kvalita obsluhy 1 2 3 4 5                     

recepční služby

1 2 3 4 5   rychlost obsluhy 1 2 3 4 5                     

služby v ubytovací jednotce (pokoj, chata)

1 2 3 4 5   prostředí ve stravovacím zařízení

1 2 3 4 5

                     

hygiena všech prostor

1 2 3 4 5   hygiena prostor stravovacího zařízení

1 2 3 4 5

                     

                kvalita pokrmů 1 2 3 4 5

11.

Uvažujete o další návštěvě zařízení?

ano              ne    

pestrost nabídky1 2 3 4 5

nevím              

                             

12. Vaše pohlaví muž    

14. Váš věk

méně než 15  žena   15-18  

                18-26      26-35    ID zařízení       35-50    Typ zařízení       50-63  

 (slouží k identifikaci dotazníků, prosím nevyplňujte)       63 a více  

123