Lesnická fytocenologie a typologie

Lesnická fytocenologie a typologie

HS 23 – kyselá stanoviště nižších poloh

HS 25 – živná stanoviště nižších poloh

Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a Státním rozpočtem ČR InoBio – CZ.1.07/2.2.00/28.0018

23a

1I, 1K – uléhavé a kyselé doubravy

2M, 2I, 2K – chudé, uléhavé a kyselé bukové doubravy

V nižších polohách na svazích, kupách, hřbetech i na zvlněných

plošinách, někdy s hlinitými překryvy.

23b

3M, 4M, (5M) – chudé dubové bučiny a bučiny, (chudé jedlové

bučiny)

3Im, 3Km – chudší uléhavé a kyselé dubové bučiny

Ve středních (až vyšších) polohách na svazích, kupách, hřbetech

i na zvlněných plošinách, někdy s hlinitými překryvy.

23c

1Sc – (habrové) doubravy na píscích

Na rovinách a mírně zvlněných plošinách říčních teras, s

písčitými až hlinito-písčitými překryvy.

23d

2Sc – chudší svěží bukové doubravy

(1C) – (suché habrové doubravy)

(2C) – (vysýchavé bukové doubravy)

(3C) – (vysýchavé dubové bučiny)

Na svazích, hřbetech a plochých vyvýšeninách na plošinách, půda

písčitá až hlinito-písčitá, mírně vlhká (suchá až vyprahlá).

25a

1S, 1H, 1B, 1D – svěží, hlinité, bohaté a obohacené doubravy

2S, 2H, 2B, 2D – svěží, hlinité, bohaté a obohacené bukové

doubravy

V okrajových částech úvalů, na plošinách, svazích i plochých

hřbetech, někdy s překryvy spraše či sprašových hlín.

25b

1W – bohaté bazické a karbonátové doubravy

2W – bohaté bazické a karbonátové bukové doubravy

Na svazích a jejich táhlých úpatích na hlinitých, převážně čerstvě

až mírně vlhkých půdách, na bazických a karbonátových

horninách.

25c

1V – vlhké habrové doubravy

2V – vlhké bukové doubravy

Na mírně zvlněných plošinách, úpatích svahů, v plochých

úžlabinách, často v blízkosti vodních toků, půda vlhká až

mokrá.

25d

1O – lipové doubravy

2O – jedlo(bukové) doubravy

Na mírně zvlněných plošinách a v mírných terénních

pokleslinách, půda hlinitá až jílovito-hlinitá, střídavě vlhká.

DOUBRAVY (DB)

Skladba synuzie dřevin:

Převládá DUB ZIMNÍ (Quercus petraea)

na bohatých půdách s DUBEM CEREM (Quercus cerris) i DUBEM

PÝŘITÝM (Quercus pubescens)

na píscích a písčitých půdách a lehkých půdách se často i jako

dominanta uplatňuje DUB LETNÍ (Quercus robur) a to spolu s

dubem zimním, popř. i cerem a šípákem

DOUBRAVY (DB)


K dubům se přidává HABR OBECNÝ (Carpinus betulus), tvořící

zejména podúroveň, spolu s dalšími dřevinami:

na bohatších půdách s LÍPOU SRDČITOU (Tilia cordata), JEŘÁBEM

BŘEKEM (Sorbus torminalis), JAVOREM BABYKOU (Acer

campestre), JAVOREM MLÉČEM (Acer platanoides) či JASANEM

ZTEPILÝM (Fraxinus excelsior)

na chudších půdách s BŘÍZOU BĚLOKOROU (Betula pendula) a

JEŘÁBEM PTAČÍM (Sorbus aucuparia), jež zvyšují svou účast

zejména na prosýchavých půdách.

Na nejsušších místech se až jako spoludominanta vyskytuje

BOROVICE LESNÍ (Pinus sylvestris)

Vysýchavá stanoviště podmiňují polozakrslý až zakrslý vzrůst

dřevin a nezapojenost porostu (s místy rozvolněného zápoje).

DOUBRAVY (DB)


Keře jsou druhově hojné na bohatších půdách, k chudším půdám

jejich bohatost klesá; pokryvnostně je jejich rozvoj závislý na

plnosti zápoje horního patra.

Obecně se vyskytují: brslen bradavičnatý (Euonymus verrucosa),

líska obecná (Corylus avellana), trnka obecná (Prunus

spinosa), hloh obecný (Crataegus laevigata), hloh

jednosemenný (Crataegus monogyna), ptačí zob obecný

(Ligustrum vulgare), svída krvavá (Cornus sanguinea);

na eutrofních půdách i dřín obecný (Cornus mas), kalina tušalaj

(Viburnum lantana), klokoč zpeřený (Staphylea pinnata), višeň

křovitá (Cerasus fruticosa), řešetlák počistivý (Rhamnus

cathartica);

na chudých půdách jalovec obecný (Juniperus communis)

DOUBRAVY

Skladba synuzie podrostu:

Ekologicko-cenotická skladba je charakteristická spoludominancí

druhů teplomilných a teplomilně laděných (tj. vystupujících) a

druhů indiferentních k teplotě.

Druhy mezofilního charakteru /vyskytujících se od 2. vegetačního

stupně/ se vyskytují pouze v doubravách vysýchavých půd

vyšších stupňů.

Z hlediska trofického se jedná o celou škálu ekologických skupin

druhů od oligotrofních po mezotrofní, až heminitrofilní a

nitrofilní či hemibázické, a to dle povahy půdotvorných

substrátů.

Převažují mezofyty, avšak druhy sušších půd se pravidelně

vyskytují i na vůdčích řadách v důsledku běžných letních

proschnutí svrchních půdních vrstev;

na suchých půdách převládají suchomilné rostliny.

DOUBRAVY


Synuzie podrostu je rozvinutá, převážně travnatého rázu; na

středně bohatých a bohatých půdách má synuzie podrostu

charakter i bylinno-travnatý.

Uplatňují se druhy: Poa nemoralis (lipnice hajní), Poa angustifolia

(lipnice úzkolistá), Dactylis polygama (srha hajní), Carex

montana (ostřice horská), Brachypodium sylvaticum (válečka

lesní), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Festuca

heterophylla (kostřava různolistá), Lathyrus niger (hrachor

černající), Convallaria majalis (konvalinka vonná), Campanula

persicifolia (zvonek broskvolistý), Polygonatum odoratum

(kokořík vonný), Origanum vulgare (dobromysl obecná),

Clinopodium vulgare (marulka klinopád), Betonica officinalis

(bukvice lékařská), Bromus benekenii (sveřep Benekenův),

Melampyrum nemorosum (černýš hajní),

DOUBRAVY


Astragalus glycyphyllos (kozinec sladkolistý), Euphorbia

epithymoides (pryšec mnohobarvý), Melitis mellisophyllum

(medovník meduňkolistý), Teucrium chamaedrys (ožanka

kalamandra), Bupleurum falcatum (prorostlík srpovitý),

Geranium sanguineum (kakost krvavý), Lithospermum

purpureocaeruleum (kamejka modronachová); na chudších

půdách: Melampyrum pratense (černýš luční), Jasione montana

(pavinec horský). Na obohacených půdách: Corydalis cava a C.

pumila (dymnivka dutá a nízká), Anemone ranunculoides

(sasanka pryskyřníkovitá), Alliaria petiolata (česnáček

lékařský) aj.

Na chudých suchých půdách má synuzie podrostu travnato-

keříčkový charakter; vyskytují se: Festuca ovina (kostřava

ovčí), Calluna vulgaris (vřes obecný), Genista pilosa (kručinka

chlupatá), Carex humilis (ostřice nízká), Poa nemoralis (lipnice

DOUBRAVY


hajní), Avenella flexuosa (metlička křivolaká), Rumex

acetosella (kyselka obecná), Agrostis capillaris (psineček

obecný), i ve vyšších stupních Luzula luzuloides (bika hajní),

Vaccinium myrtillus a V. vitis-idea (borůvka či brusinka), dále

Antennaria dioica (kociánek dvoudomý). Kamenité nebo mělké

nebo prosýchavé půdy jsou typické pro druhy: Anthericum

ramosum (bělozářka větevnatá), Silene nutans (silenka nící),

Genista tinctoria (kručinka barvířská), Lychnis viscaria

(smolnička obecná), Hieracium pilosella (jestřábník chlupáček),

Pyrethrum corymbosum (kopretina chocholičnatá),

Vincetoxicum hirundinaria (tolita lékařská), Primula veris

(prvosenka jarní) aj. Na extrémních skalnatých místech se

nachází mechorosty i lišejníky.

DOUBRAVY


Na vátých píscích se vyskytují: pukléřky (rod Cladonia) a

mechorosty na dunách /Dicranum scoparium (dvouhrotec

chvostnatý), Pleurozium schreberi (pokryvnatec Schrebův),

Leucobryum glaucum (bělomech sivý), Polytrichum piliferum

(ploník kulkonosný), Calluna vulgaris (vřes obecný), Festuca

ovina (kostřava ovčí), Festuca vaginata (kostřava pochvatá),

Festuca psammofila (kostřava písečná), Thymus serpyllum

(mateřídouška úzkolistá), na otevřených místech Corynephorus

canescens (paličkovec šedavý).

DOUBRAVY

Vazba na abiotické prostředí :

Biocenózy dubu zimního bez buku lesního mají těžiště výskytu v 1.

vegetačním stupni, kde představují zejména zonální vegetaci,

avšak dub zimní opanovává i společenstva pedobiomů vátých

písků či vysýchavých míst, na kterých stoupá do 2. vegetačního

stupně (resp. do 3. vegetačního stupně). Jedná se o nížiny a

pahorkatiny různých půdotvorných substrátů, vyjma vápenců a

dolomitů a jiných bazických hornin.

DOUBRAVY- Přehled skupin typů geobiocénů (stg) s geobiocenolog. formulemi:

1 A-AB 1 Querceta pinea humilia

inferiora

zakrslé boro-doubravy

n.st.

Qpihum inf

2 A-AB 1 Querceta pinea humilia

superiora

zakrslé boro-doubravy

v.st.

Qpihum sup

1 AB-B 1-2 Querceta humilia inferiora zakrslé doubravy n.st. Qhum inf

2 AB-B 1-2 Querceta humilia superiora zakrslé doubravy v.st. Qhum sup

1 (A)AB 3 Querceta doubravy Q

1 B 3 Querceta typica typické doubravy Qt

1 BD 3 Ligustri-querceta doubravy s pt. zobem LiQ

1 BC 3 Aceri campestris-querceta babykové doubravy AccQ

1 BD 1-2 Ligustri-querceta humilia

inferiora

zakrslé doubravy s

ptačím zobem n. st.

LiQhum

inf

2 BD 1-2 Ligustri-querceta humilia

superiora

zakrslé doubravy

s ptačím zobem v.st.

LiQhum

sup

1 BC-C 1-2 Aceri campestris-querceta

humilia

zakrslé babykové

doubravy

AccQhum

1 A-AB 1-2 Pini-querceta arenosa borové doubravy

na píscích

PiQar

1 B-BD 2-3 Ligustri-querceta arenosa doubravy s ptačím zobem

na píscích

LiQar

2 A-AB 2-3 Pini-querceta inferiora borové doubravy n.st. PiQ inf

3 A-AB 2-3 Pini-querceta superiora borové doubravy v.st. PiQ sup

DOUBRAVYPostavení stg v ekologické mřížce:

latinsky Q Qt AccQ LiQ

vůdčí A AB B BC - βγ BD C D TŘ

omezené A" AB" B" BC" BD" C" D"

stg latinsky Qhum inf LiQhum inf

stg latinsky Qpihum inf. AccQhum --------AccQhum

stg

latinsky

PiQar LiQhum

sup

1.vs

stg latinsky LiQar ---- LiQar

stg latinsky Qhum sup

stg latinsky

Qpihum sup

LiQhum sup

2.vs

stg latinsky PiQ inf

3.vs stg latinsky PiQ sup

DOUBRAVY - Edafické kategorie v rámcích stg:

DOUBRAVY

česky DB t_DB bbDB ptzDB stg

latinsky Q Qt AccQ LiQ

EK

↑

M K I N I N S F F B H D A - V W



EK N Y N Y C Y A A C J

latinsky Qhum inf LiQhum inf stg

česky

↓

z_DB n.st. z_ptzDB n.st.

latinsky Qpihum inf. AccQhum -------- AccQhum stg

česky z_bo-DB n.st. z_bbDB -------- z_bbDB

latinsky PiQar LiQhum sup stg

česky boDB_p z_ptzDB v.st.

latinsky LiQar ---- LiQar

1.vs

stg česky ptDB_p ---- ptDB_p

latinsky Qhum sup stg

česky z_DB v.st.

latinsky Qpihum sup LiQhum sup stg

česky z_bo-DB v.st. z_ptzDB v.st.

latinsky PiQ inf

2.vs

stg česky boDB n.st.

latinsky PiQ sup 3.vs stg

česky boDB v.st.

DOUBRAVY

Chorologicko-chronologický původ:

Převažují prvky vegetačního pásu smíšeného listnatého lesa

(Quercus-Tilia-Acer /QTA/) a vegetačního pásu dubu pýřitého

(Quercus pubescens /Qpub/) při současné nepřítomnosti prvků

vegetačního pásu buku a jedle (Fagus-Abies /FA/). Zejména na

sušších lokalitách se mohou přidávat prvky pásu kavylových

stepí (Stipa /StSt/) a koniklecových lesostepí (Pulsatilla

/PWSt/) i prvky pásu mediteránních horských stepí (MSt).

BUKOVÉ DOUBRAVY (bkDB)


Převládá DUB ZIMNÍ (Quercus petraea),

subdominující je BUK LESNÍ (Fagus sylvatica), který se na spodní

hranici 2. vegetačního stupně dostává do svého ekologického i fyziologického

pesima z hlediska nedostatku půdní vláhy.

Účast buku je tedy podmíněna příznivější a trvalejší půdní vlhkostí.

Hlavní dřevinou spodní etáže je HABR OBECNÝ (Carpinus betulus),

který v suché variantě zastupuje buk a s dubem zimním je

spoludeterminantou.

Vtroušeny mohly být na příznivějších místech LÍPA SRDČITÁ

(Tilia cordata), na bazičtějších půdách JEŘÁB BŘEK (Sorbus

torminalis), na humóznějších JAVOR MLÉČ (Acer platanoides).

Na vlhčích půdách přistupoval i DUB LETNÍ (Quercus robur).

BUKOVÉ DOUBRAVY (bkDB)

Porosty jsou vrstevnaté s bohatou výstavbou včetně keřového

patra – líska obecná (Corylus avellana), brslen bradavičnatý (Euonymus

verruca) a hloh obecný (Crataegus laevigata). Směrem k chudým půdám se

strukturovanost porostů zjednodušuje.

Na obohacených půdách se k dubu a buku významně mísí cenné

listnáče – lípy, javory a jilmy, na obohacených vlhkých půdách i

jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Na obohacených kamenitých

půdách spoludominují jak lípa srdčitá (Tilia cordata), tak javory – javor

mléč a babyka (Acer platanoides, A. campestre).

Na velmi chudých půdách, kde má dub zimní i buk sníženou vitalitu, se

dokázala udržet borovice lesní (Pinus sylvestris) a bříza bradavičnatá

(Betula pendula).

Vůdčí dřeviny na suchých půdách jsou zakrslé a uplatňují se dřeviny skromné,

vzdálenost stromů se zvětšuje, zápoj rozpojuje. Na suchých půdách se

přidavá i dub cer (Quercus cerris), popř. i dub letní (Quercus robur).

BUKOVÉ DOUBRAVY


Ekologicko-cenotická skladba je charakteristická převahou

druhů indiferentních k teplotě, spoluuplatňují se druhy

mezofilního charakteru /vyskytující se od 2. vegetačního stupně/ tzv.

průvodců buku.

Významnou součástí jsou druhy teplomilné a teplomilně

laděné vystupující, které vytváří v podstatě diferenciační hranici vůči

3. vegetačnímu stupni, neboť v něm se již celoplošně nevyskytují (jen

exklávně).

Druhy sestupující jsou zřídkavé a pouze na expozičně, reliéfně a vlhkostně

podmíněných místech.

BUKOVÉ DOUBRAVY


Z hlediska trofického se jedná o celou škálu ekologických skupin druhů od

oligotrofních po mezotrofní, až heminitrofilní a nitrofilní či

hemibázické, a to dle povahy půdotvorných substrátů.

Převažují mezofyty, avšak druhy sušších půd se pravidelně vyskytují i na

vůdčích řadách v důsledku běžných letních proschnutí

svrchních půdních vrstev.

Druhy těžích půd, vlhkomilněji laděné se vyskytují na dně údolí a

roklí.

BUKOVÉ DOUBRAVY


Synuzie podrostu je rozvinutá, na živných půdách bylinného

vzhledu s pravidelně se uplatňujícími druhy trav nebo

ostřic.

Druhy bohatých půd jsou: Galium odoratum (mařinka vonná), Melica

nutans (strdivka nící), Stellaria holostea (ptačinec velkokvětý), Galium

sylvaticum (svízel lesní), Poa nemoralis (lipnice hajní), Dentaria bulbifera

(kyčelnice cibulkonosná), Hepatica nobilis (jaterník podléška), Lathyrus

vernus (hrachor jarní), Pulmonaria officinalis (plicník lékařský), z

teplomilně laděných druhů např. Pyrethrum corymbosum

(kopretina chocholičnatá), Lathyrus niger (hrachor černající), Astragalus

glycyphyllos (kozinec sladkolistý), Clinopodium vulgare (/marulka/ klinopád

obecný), Origanum vulgare (dobromysl obecná), Pulmonaria mollis (plicník

měkký) či Genista tinctoria (kručinka barvířská).

BUKOVÉ DOUBRAVY


Na půdách hlinitých se uplatňují: Dactylis polygama (srha hajní),

Convallaria majalis (konvalinka vonná) a Asarum europaeum (kopytník

evropský); hojné až dominantní jsou často další druhy zejména

trávovitého vzhledu Carex pilosa (ostřice chlupatá), Carex montana

(ostřice horská), Melica uniflora (strdivka jednokvětá), Brachypodium

sylvaticum (válečka lesní) a Sanicula europaea (žindava evropská), z

teplomilně laděných druhů se přidává např. Melittis melissophyllum

(medovník meduňkolistý) a Betonica officinalis (bukvice lékařská).

V prosvětlených vývojových fázích, často na kamenitých i

vysýchavých půdách dominuje Calamagrostis arundinacea (třtina

rákosovitá).

BUKOVÉ DOUBRAVY


Na obohacených půdách se uplatňují: Mercurialis perennis (bažanka

vytrvalá), Lamium maculatum (hluchavka skvrnitá), Stellaria holostea

(ptačinec velkokvětý), Asarum europaeum (kopytník evropský), Galium

odoratum (mařinka vonná), Campanula trachelium (zvonek kopřivolistý),

Campanula rapunculoides (zvonek řepkovitý), dále Carex montana (ostřice

horská), Carex pilosa (ostřice chlupatá), Glechoma hirsuta (popenec

chlupatý), Carex digitata (ostřice prstnatá), Melica uniflora (strdivka

jednokvětá), Dactylis glomerata (srha hajní), Brachypodium sylvaticum

(válečka lesní), Alliaria petiolata (česnáček lékařský), Chelidonium majus

(vlaštovičník větší) a Urtica dioica (kopřiva dvoudomá); na půdách

vlhkých přistupují: Aegopodium podagraria (bršlice kozí noha),

Festuca gigantea (kostřava obrovská), Stachys sylvatica (čistec lesní) a Oxalis

acetosella (šťavel kyselý).

BUKOVÉ DOUBRAVY


Na humózních kamenitých půdách tvoří převládající kombinaci

druhů: Melica nutans (strdivka nící), Mercurialis perennis (bažanka

vytrvalá), Poa nemoralis (lipnice hajní), Stellaria holostea (ptačinec

velkokvětý) a Hepatica nobilis (jaterník podléška).

Na vysýchavých a suchých půdách se prosazují: Poa nemoralis

(lipnice hajní), Melica nutans (strdivka nící) a Brachypodium pinnatum

(válečka prapořitá)

BUKOVÉ DOUBRAVY


Na přechodu k chudším půdám se objevují: Luzula luzuloides (bika

hajní), Hieracium murorum (jestřábní lesní), Avenella flexuosa (metlička

křivolaká), Vaccinium myrtillus (borůvka černá), Festuca ovina (kostřava

ovčí); a mechorosty – Hylocomium splendens (rokytník skvělý), Polytrichum

formosum (ploník ztenčený) – posledně jmenované druhy na chudých

půdách dominují včetně Carex pilulifera (ostřice kulkonosná), Melampyrum

pratense (černýš luční) a včetně mechorostů Dicranum scoparium

(dvouhrotec chvostnatý), Pleurozium schreberi (pokryvnatec Schrebův) a

Leucobryum glaucum (bělomech sivý).

BUKOVÉ DOUBRAVY

Vazba na abiotické prostředí :

Biocenózy dubu zimního s přimíšeným bukem lesním (a různými dalšími druhy

dle charakteru podmínek) potenciálně zaujímají souvislé plochy

území nížin a pahorkatin a jen na slunných (teplých a sušších)

lokalitách vystupují výše.

Těžiště jejich rozšíření je v nadmořských výškách 250 – 400 m n.m.

Nachází se na svazích různých sklonů a expozic, na plošinách,

bázích svahů apod.

V nižších polohách se vyskytuje na relativně chladnějších místech, na bázích

svahů.

BUKOVÉ DOUBRAVY

Soupis skupin typů geobiocénů (stg) s geobiocenologickými formulemi:

2 A (2)3 Querceta fagina buko-doubravy Qf

2 (A)AB-B 1-2 Fagi-querceta humilia zakrslé bukové doubravy FQhum

2 BD 1-2 Fagi-querceta tiliae

humilia

zakrslé lipo-bukové

doubravy

FQtilhum

2 AB 3

(2x AB 3) Fagi-querceta

(Carpini-querceta) bukové doubravy

(habrové doubravy) FQ

(CQ)

2 B 3

(2x B 3) Fagi-querceta typica

(Carpini-querceta typica) typické bukové doubravy

(typické habrové doubravy) FQt

(CQt)

2 BC 3

(2x BC 3)

Fagi-querceta aceris

(Carpini-querceta aceris )

javoro-bukové doubravy

(javoro-habrové doubravy)

FQac

(CQac)

2 BD 3

(2x BD 3)

Fagi-querceta tiliae

(Carpini-querceta tiliae)

lipo-bukové doubravy

(lipo-habrové doubravy)

FQtil

(CQtil)

BUKOVÉ DOUBRAVY

Postavení stg v ekologické mřížce:

latinsky Qf FQ FQt FQac FQtil


omezené A" AB" B" BC" BD" C" D" 2. vs

stg latinsky FQhum FQthum FQtilhum

BUKOVÉ DOUBRAVY

Edafické kategorie v rámcích stg:

bukové DOUBRAVY

česky db-BK bkDB t_bkDB jv-bkDB lp-bkDB stg

latinsky Qf FQ FQt FQac FQtil

EK

↑

M K I N I N S F F B H D A – V U W



EK N Y N Y C Y A A C

latinsky FQhum FQthum FQtilhum

2. vs

stg česky

↓

z_bkDB tz_bkDB z_lp-bkDB

BUKOVÉ DOUBRAVY

Chorologicko-chronologický původ:

Převažují prvky QTA vegetačního pásu smíšeného listnatého lesa

(Quercus-Tilia-Acer /QTA/) a objevují se FA - prvky vegetačního pásu

buku a jedle (Fagus-Abies /FA/).

Z prvků jiných pásů je významný vegetační pás dubu pýřitého Qpub

(Quercus pubescens /Qpub/), který vyznívá.

Na sušších a teplejších lokalitách zasahují i prvky pásu kavylových stepí StSt

a koniklecových lesostepí PWS.

Documents

Lesnická fytocenologie a typologie