Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Jakub Rumler!

WasteTime - digitální vydání

„Největší bulšit všech dob!” Mark Robertson - Literature Week

„Koupil jsem tuto knihu hned 10x, až přijde zase doba, kdy se budou pálit knihy, půjdu přiložit.”

Bob Lover - Daily writer

„Proč byla probůh zrušena cenzura?!”Johny Hooker - Book critics magazine

„Lynčovat! Lynčovat! Lynčovat!”Lone Bone - Country agresor

„Krev, zvratky a hovna. Vřele doporučuji!”David Poopoo - Fecal magazine

„Extatické plošné drama s ambivaletní povahou schizofreního vyprávění.”

Chučimon Čamong - Budhists life

„Je to zločin, hanoba jazyka, veřejné pohoršení a kažení mravní výchovy mládeže! Spisovatel by měl přijít do pekla!”

Anna Panna - Christian week

DĚTEM A MLÁDEŽI ZAPOVĚZENO!

Věnováno Augustinu Žáčkovi,oběviteli oscilace magnetronu.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 4 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 5 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 6 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 7 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 9 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 10 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 11 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 12 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 14 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 15 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 16 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 18 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 19 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 20 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 21 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 23 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 24 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 25 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 26 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 27 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 29 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

CHAPTER 6

Popcorn is done

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 30 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 31 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

- 32 -

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

Magic microwave nightNapsal, ilustroval a graficky upravil Jakub Rumler!jako součást semestrální práce a klauzurní postupové zkoušky v předmětu Grafický design pod vedením doc. akad. mal. Josefa Mištery a MgA. Evy Hudečkové v prvním semestru oboru Grafický design na Ústavu umění a designu ZČU v Plzni.Náklad 1000 výtisků. Výtisk číslo 1Plzeň 2012.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.

Nakladatesltví WasteTime přináší 1. díl knížního seriálu

Microwave magic nightNapsal a ilustroval

Jakub Rumler!

Obsah

8 - Microwave hot love16 - Expectation of the oscilationDon´t panic, be magnotronicStrong black coffeeFire in the housePopcorn is done

CHAPTER 1

Expectation of the oscilation

Mary to pozdní odpoledne utírala kuchyňský stůl už asi po třetí. Věděla, že už na něm není ani smítko, ale byla to jediná práce, u které mohla nedočkavě vyhlížet z okna směrem k příjezdové cestě. Najednou spřistihla, že už jezdí bezcílně rukou po stole a hypnotizuje horizont cesty. Jim se měl vrátit z města, kam jel prodat vejce a kuřata. Pohlédla na ceduli BIG TOWN. Bylo to trochu směšné. Jim si zde založil ranč na chov kuřat. Pěstoval pár býků a myslel, že se sem brzy přistěhují další lidé. Půda ale moc nenesla a pro dobytek již nebylo místo. BIG TOWN tak byl vlastně jeden ranč uprostřed ničeho. Ranč tonul v pozdním slunci, všechna práce byla už udělaná. Normálně by si Mary pustila třeba rádio a sedla by si do toho velkého pohodlného křesla v salonu. Ale kdykoli to zkusila, tak ji to znovu táhlo k tomu oknu. Zatímco se zasnila, krajina se jí rozmlžila před očima a chvíli jí trvalo, než znovu pohlédla na cestu. Venku zakokrhal kohout a v dáli cosi zaburácelo. Mary zaslechla Jimův Land rover. V dálce se zaprášilo a rudě se zaleskla kapota Land Roveru. Chvíli zadržela dech. Byla jak na trní. Pozorovala korbu. Zajímalo ji, jestli na ní nebude nápadný balík. Proti slunci ještě dlouho nešlo pořádně rozpoznat obrysy terénního auta. Nadechla se, odložila hadr do dřezu a zamířila ven. Po cestě se v chodbě ještě stihla upravit. Auto se mezitím přiblížilo k ranči. Do dveří vcházela v tu samou chvíli, když Jim brzdil před domem. Myslela, že zvládne celou situaci v klidu a bez emocí. Když ale viděla, že na korbě leží cosi objemného pod plachtou, znovu se jí zmocnila podivná touha, jako o vánocích. Jim na ni zamával, zastavil, vypnul motor a přiskočil k ní. Obejmul ji a políbil na tvář. Jeho obličej byl z dlouhé cesty zpocený, ale Mary to nebylo nepříjemné. Bylo vidět, že Jim dobře prodal. Vždycky když dobře prodal, byl pak přívilnější. Ale také dobře věděl, na co Mary čeká a nechtěl dělat

drahoty. Jakoby slavnostně přistoupil ke korbě svého Land Roveru. Odepnul poutací lana, uchopil plachtu hozenou přes balík a podíval se na Mary. Ta hořela touhou a nedočkavostí, oči jí těkali z Jima na balík a zpět. Jim prudce strhl plachtu a na chvíli se zatvářil, jakoby měl přijít potlesk. Nepřišel. Místo toho se na něj znovu vrhla Mary, jednou rukou ho objala a druhou začala krabici rozbalovat. Jimovi se líbilo, jakou měla radost, měl ji za to rád, že se dokáže radovat z nových věcí. Řekl: „E honey, nebylo by lepší to rozbalit až vevnitř?“ a tázavě se na ni podíval. Mary si chvíli připadala jako přistižená, nevadilo jí to. „Máš pravdu, jsem celá nedočkavá, ještě bych něco pokazila. Pojďme to odnést dovnitř.“ „Je to na tebe příliš těžké, my love. Zavolám Arthura, aby mi s tím pomohl. Počkej chvilku.“ Arthur byl pomocná síla na ranči. Pomáhal hlavně s chovem kuřat, ale občas sbíral i vejce. Tvrdil, že pochází z Anglie a že chtěl ve Státech začít nový život. Nakonec skončil v BIG TOWNu. Ale byl to usměvavý dobrý chlap, který uměl vzít za práci. I když už měl v tuhle dobu volno, zvědavě kráčel za Jimem ochoten pomoct. Když uviděl krabici, napadlo ho, že si možná Jim koupil barevný televizor. Chvíli přemítal, že by mu mohl Jim třeba dát, ten starý, černobílý. Ale zarazilo ho, když mu Jim řekl, že to ponesou do kuchyně. Přece si nedají nový televizor do kuchyně, místo do salonu. Nic však nenamítal a chytil balík za jeden konec. Když ho sundávali z korby, zaujala ho nečekaná váha. Nedal nic znát a vyrazil do kuchyně. Když uviděl, že nový spotřebič přijde vedle sporáku, došlo mu, že to asi nebude nový barevný televizor. Když položili balík na zem, již naprosto nekontrolovaná Mary se na něj vrhla. Jak strhávala z krabice papír, samým napětím svalů jí praskly dva knoflíčky na zádech. Blůzka se rozepla a sjela jí z ramen. Jimovi ten pohled nebyl nepříjemný. Koneckonců, celý den se těšil, až bude večer s Mary

a Mary se bude svlékat. Jenže tady byl ještě Arthur, kterého nemohl odehnat, když mu pomáhal s bednou do kuchyně. Dělal tedy jakoby nic a pomáhal Mary rozbalovat balík.Bylo to, jako když se pod sněhem otřepe to nejroztomilejší štěňátko, přesně tak tam najednou stála. Arthur pomalu četl MICROWAVE FUTURE GENERATION 1. Jim mezitím popadl tlustý sto- stránkový návod a otevřel ho na první straně. Mary se posvátně dotýkala tlačítek na ovládacím panelu a šeptala: „Má první mikrovlnná trouba. Má mikrovlnná trouba…“

CHAPTER 2

Microwave hot love

Když se Jim dočetl až na kapitolu 7 - ZAPOJENÍ DO SÍTĚ A SPUŠTĚNÍ, venku zahřmělo. Celý den bylo dusno a parno a všichni s napětím očekávali, zda večer přijde déšť. Země byla dosucha vyprahlá, prašná a duněla pod každým krokem. Arthur si pomyslel, že to není dobré znamení, když hřmí v takovouto chvíli. Jim uchopil zástrčku a zahleděl se na dvě zásuvky. Obě byli stejně vzdálené od místa, kde měla nová trouba stát. Zamyslil se, ale došlo mu, že za ním stojí roztoužená Mary. Vzpomněl si, jak se jí zadmuli ňadra, když rozba-lovala krabici. Urychlil výběr a otočil se k elektrické zástrčce blíž k Mary. Venku začalo krápat a kapky bušili na rozpálenou střechu. Byl to takový slavnostní zvuk, připomínalo to potlesk. Čím později zazní hrom po blesku, tím je bouřka vzdálenější. Teď se ale zablýsklo a zahřmělo dohro-mady. Jim ještě držel kabel vedoucí ze zásuvky, když se domem šířilo 6000 V ve své smrtící, žhavící a spalující podobě. Z té druhé zásuvky, než si Jim vybral, vylétl proud jisker doprovázený modrými blesky šlehajících do mikrovlnné trouby. Byla tma. Chvíli ticho. Pak Mary vzrušeně řekla: „Jime, ta trouba ti zachránila život.“ A hluboce oddychovala. Z trouby se ještě kouřilo, pomalu se rozkoukávali a Arthur s klidem řekl: „Ta trouba tě spíš málem zabila. To nebylo dobré znamení.“ Věděl, že se mu budou smát, že věří na nějaký anglické pověry. Místo toho Jim řekl: „Asi vyhořely pojistky, zapojíme to radši ráno. Pojďme spát, good night.“ Stále ještě pršelo, když šel Jim za Mary nahoru do ložnice. Líbilo se mu to. Sledoval obnažená záda Mary a přemítal, kolik ještě knoflíčků odpadlo. Bylo i docela poznat, že na sobě Mary nemá podprsenku. Na scho-dech Jim netrpělivě sledoval, jestli nezahlédne poodhaleným oděvem i kus ňadra. Vskutku občas zahlédl Maryiny oblé prsy. Najednou před ním stála

Mary v ložnici a rozepínala si zbylé knoflíčky. Zarazila se a pohlédla na Jima. Byl celý vzrušený a ona věděla, že se mu chce celá odevzdat. Nešlo o tu troubu, tu vezmi klidně čert, chtěla se prostě odevzdat všem zvrá-ceným představám s Jimem. Viděla, jak jeho svalnaté tělo tepe pod lněnou košilí s ohrnutými rukávy. Chtěla, aby se jí zmocnil. Chtěla, aby z ní tu blůzu serval. Přestala rozepínat knoflíčky a chytla se Jima za boky. Ten ji objal svými svalnatými pažemi a chtěl rozepnout zbývající knoflíčky. Ze samého zabíjení kuřat ale měl prsty tak ztvrdlé, že to nedokázal. Postupně tedy utrhával jeden knoflík za druhým a sledoval, jak se objevují Maryina ňadra. Bylo to, jako by sjížděla opona z něčeho nádherného. Maryina felace byla něco neskutečného. Jim seděl na posteli a Mary v zapadajícím slunci polykala jeho penis až ke kořenu. Dole v kuchyni si cosi pomyslelo: „Jsem to já, budoucí vládce světa.“ To byla vůbec první věc, kterou si to ono pomyslelo. Lehce to pošimralo na magnetronu. Bylo to skoro jako taková připomínka toho, že tady ten magnetron je. To ono v sobě ucítilo obrovskou energii, bylo tomu jasné, že pomocí magnetronu dokáže ovlád-nout svět. Protože více než přemýšlelo, to ono chtělo konat. 6000 voltů rozsvítilo magnetron do zelena. Trouba začala temně hučet a zalila místnost zeleným světlem. Mary si právě zaváděla Jimův penis do své vlhké štěrbiny a hladila si při tom svá kulatá ňadra. Lehce vzdychla a svezla se po Jimově penisu dolů. Chtěla to udělat znovu. Když znovu dosedla na Jimův penis, rozlilo se jí po těle příjemné teplo, které prudce stoupalo. Cítila na sobě šílený žár, jako nikdy. Otevřela oči a chtěla pohlédnout na Jima, jestli je také tak vzrušený. Stále si ještě hladila svá prsa, když ji do očí oslnilo zelené světlo. Stoupalo z pod ní, z pod postele, z podlahy. Místo Jima se na posteli škvařil kus bubla-

jícího masa. Bylo to tak rychlé, a jak se tělo kroutilo v žáru, jeho ruce stále hladili Mary po stehnech. Zděšeně vykřikla a bylo jí jasné, že sní. Že to musí být celé jenom sen. Jenomže se jí začali zapalovat lýtka. A bolest je přece důkazem, že nespíme. Stehna, kterými svírala ještě před chvílí Jimovi boky, byli v jednom plameni. Kůže se jí škvířila do černa a pod ní doslova cítila, jak bublají její svaly. Ten nesnesitelný pocit bolesti a utrpení vzlínal jejím tělem. Podbřišek, který si ještě před chvílí vzrušeně hladila, se rychle rozpadal na uhlíky. Bradavky měla postavené už při souloži, ale teď se jí začali stahovat a cítila, jak se jí celá ňadra stahují žárem. Pak se sloupala kůže a mléčné žlázy začali vřít. Trvalo to přesně čtyři vteřiny, ale tou dobou už byla Mary v bezvědomí. Její tělo se bezvládně kroutilo ve smrtícím žáru na Jimově těle. Záře zmizela a bylo po všem. „Jsem velmi silná“ pomyslelo si cosi.

CHAPTER 3

Don´t panic from magnotronic!

Arthur se právě ukládal do postele, když zrovna zaslechl otevřeným oknem Maryin výkřik. „To jí ten Jim ale pěkně nakládá.“ pomyslel si a otočil se na bok. Maryiny hluboké vzdechy se ale rozléhaly do tiché letní noci a Jimovi nedali spát. Jim mhouřil očima do šera a rukou si pomalu zajel do kalhot pyžama. Jeho penis mu zrovna pomalu tvrdnul v ruce, když uslyšel šílený dech beroucí skřek, který jakoby neměl se souloží nic společného. Nebylo to poprvé, co takhle poslouchal otevřeným oknem Maryino vzdychání, ale takovýto výkřik ještě nikdy neslyšel. Zamrazilo ho z toho v zádech a vyděšeně vytáhl ruku z kalhot svého pyžama. Posadil se na posteli a vyhlédl z okna. Venku byla tichá letní noc, do které jen cvrkal noční hmyz. Ani nedýchal a v uších jakoby mu zněla ozvěna toho strašného zvuku. Byl tak dlouhý, hlasitý a bylo v něm cítit takové bolesti a utrpení, že se ho nemohl zbavit. Naslouchal asi minutu a nemohl si ten děsivý skřek ničím vysvětlit. Pak se odhodlal a vyskočil oknem ven. Stále ostražitě naslouchal a sledoval přes dvůr hlavní stavení. Věděl, že se vždy po souloži chodila Mary umýt, ale tentokrát bylo v domě ticho a jenom slabé světlo stále svítilo z ložnice. Potichu došel až pod něj a naslouchal, jestli neuslyší alespoň zašustit peřinu, nebo nějaký rozhovor. Nic. Když takto stál pod oknem několik minut, světlo nezhasínalo a v domě se nic nedělo, odhodlal se vylézt na Jimův Landrover a nahlédnout dovnitř. Kapota zaduněla pod Arthurovými bosými chodidly. Když Arthur stanul na střeše Landroveru a na špičkách nahlédl do okna ložnice, nebylo mu chvíli úplně jasné, co vidí. Na posteli, která byla stále ustlaná, viděl jen cosi položeného. Nejdřív si myslel, že je to nějaké oblečení, ale na oblečení se ta věc příliš leskla a byla moc „tekutá“. Nikdy si nedovedl představit tělo spečené na škvarek, natož dvě na sobě ležící. Protože mu v hlavě stále zněl děsivý výkřik, rozhodl se,

přeskočit z Land-roveru na stříšku verandy a přejít k oknu blíž. Když nahlédl dovnitř, do nosu ho praštil ostrý smrad spáleného masa a vlasů. Chvíli si myslel, že snad v domě hoří, ale vzápětí mu došlo, že by si toho všiml, už když se potichu plížil k domu. Teď teprve pořádně zaostřil na spečené ostatky na posteli a rozpoznal v nich bývalá těla. V místě hlavy si dokonce všiml náhrdel-níku, který měla ten večer Mary na sobě. Přestože byl Arthur statný chlap, který byl zvyklý na zabíjení kuřat a jen tak něco ho nerozhodilo, neubránil se nekontrolovatelnému výkřiku. Kdyby byl v blízkosti někdo, kdo by ho slyšel, pomyslel by si, že se Arthur musí co nevidět rozbrečet jako malé dítě, když se lekne. Arthur prudce odvrátil hlavu a vskutku se rozbrečel. Hlavou mu běželo tisíc myšlenek, z nichž žádná nedokázala vysvětlit hrůznou podívanou, kterou právě spatřil. Přes příval slz lapal po dechu a přemýšlel, co má dělat. Byl zmatený. Aniž by se znovu podíval do okna, seskočil zpátky na střechu auta, kapotu a rychle do něj nastoupil. Jim nechával klíčky v zapalování, cítil se na ranči bezpečně. Když se Arthur otáčel na dvorku, srazil ještě sud na dešťovou vodu. Nevšímal si toho a dusil pod nohou plyn směrem k nejbližšímu městu. Když dosáhl horizontu, uviděl ještě ve zpětném zrcátku světlo z ložnice. Znovu ho zamrazilo v zádech, ale už se nerozplakal. Zalapal po dechu a přemýšlel, kam vlastně jede. Ano, nejlepší bude, když pojde do George Townu, tam vyhledá pomoc na policejní stanici.

CHAPTER 4

Strong black coffee

Cesta do George Townu normálně trvala hodinu a půl, Arthur ale dusil starého Landrovera po hrbolatých cestách takovým způsobem, že již za nece-lou hodinu spatřil světla města. Georg town bylo staré hornické město. Těžila se tu kdysi měď, což přitáhlo spoustu horníků, kteří zde bydleli v hornických koloniích a každý víkend propíjeli svou výplatu v záplavě barů a casin. Měď se ale za pár let vytěžila, horníci se odstěhovali jinam a ve městě zůstalo jen pár původních obyvatel a opuštěné hornické kolonie. Většina barů zavřela a jejich majitelé se přestěhovali spolu s horníka za další nevytěženou surovinou. Z divokých dob, kdy každý víkend bylo zapotřebí střežit město četou ozbro-jených strážníků, zbyla ve městě velká policejní stanice. Horní patro bylo už dočista opuštěné a dole v jedné místnosti seděli dva strážníci, co měli zrovna směnu. Pili silnou černou kávu a koukali na televizi. Dobře se bavili u večerní estrády, když pod jejich okny zaskřípala kola Jimova Landroveru. Znepokojeně na sebe pohlédli, ale než si stihli cokoli říct, vtrhl dovnitř bez zaklepání Arthur. Normálně by každému za takové vtrhnutí vynadali a poslali za dveře, ať to zkusí ještě jednou, ale Arthur spustil z plných plic vyprávět co na ranči v Big Townu viděl. Jak byl stále ještě vyděšený a zmatený, nebylo mu vůbec rozumět. Šerif, Arnold McLanne pochopil závažnost situace a docela klidnými pohyby sevřel Arthurovu paži a posadil ho do židle za stolem. Z odkapávače vzal hrnek, nalil do něj silnou černou kávu, postavil ji před Arthura, posadil se a řekl klidným hlasem: „Uklidněte se a začněte od začátku vyprávět, co se vlastně stalo.“ Druhému policis-tovi, Alanu Primmovi, došlo, že za jejich zády stále nevhodně hučí večerní estráda. Aniž by se podíval na televizi, jen přes rameno dálkovým ovladačem televizi vypnul a dál uhranutě pozoroval Arthura, kterému stále z očí sršela hrůza a děs.

Arthur si dal mohutný lok silné černé kávy, nadechl se a začal o poznání klidněji. Popsal policistům vše od začátku, tedy jak se Jim vrátil, jak byla jeho žena celý den nedočkavá a natěšená, jak uhodil do domu blesk, až jak večer uslyšel onen děsivý skřek. Jediné co zamlčel, byli Maryiny vzdechy, protože mu bylo trapné hovořit o intimních věcech jeho zaměstnavatelů. Policisté ho ani jednou nepřerušili a tiše poslouchali jeho vyprávění. Když skončil, nedůvěřivě pohlédli nejdřív na sebe a pak na Arthura. „Jste si tím jistý, co jste viděl? Nemohlo se jednat o nějakou halucinaci nebo přelud? Mohli to být třeba šaty, co jste viděl na posteli.“ Zeptal se mladší Alan Primm. „Né, viděl jsem v té spečené věci Maryin náhrdelník, nemůžu se mýlit!“ vydechl ze sebe Arthur, kterého se trochu dotklo, že mu policista nevěří. „Pil jste něco?“ zeptal se ho starší McLanne. To se Arthura velmi dotklo, byl totiž abstinent. „Ne, již několik let nepiji.“ McLanne jakoby nechápavě pokýval hlavou a zeptal se ho znovu: „A co s tím máme jako dělat?“ Bylo jasné, že se policistům od televize nikam nechce. „Přece tam musíte jet a vyšetřit to!“ řekl už docela podrážděně Arthur. „Ale, víte, to není tak jednoduchá věc, jsme jediná hlídka ve městě, a kdyby se tu něco stalo, není, kdo by tu zasáhl. Budete muset počkat do rána, než přijde posila.“ Hájil se pro změnu Primm. Arthurovi ale praskly nervy, vstal, praštil hystericky pěstmi o stůl, naklonil se přes něj a z dvaceti centimetrů řekl velmi nahlas oběma policistům do očí: „Copak nechápete, že se tady stalo něco hrozného?! Tak tu posilu zavolejte teď a pojeďte se mnou!“ Konečně policistům došlo, že se nejedná o žádného pomatence a pravděpodobně půjde o něco velmi vážného. „Máte pravdu, to bychom měli.“ řekl chápavě starší McLanne a zvedl telefon. Za chvíli se v něm ozvalo otrávené „Slyším.“ „Johny, mohl by si s Barniem zaskočit na služebnu. Máme tu něco naléhavýho

a musíme odjet do Big Townu.“ „Rozumim, oblíknu se a za pět minut jsem tam. Barniemu zavolam sám. Klindě vyražte.“ Zaznělo smířlivě z telefonu. McLanne položil telefon, hodili na sebe s Primmem policejní bundu, ze skříně si vzali každý brokovnici a vyšli společně s Arthurem ven do tmy. „Pojedeme za vámi.“ řekl mladší Primm a zamířil k policejnímu Pontiacu, který stál před služebnou. Ostrá světla pořízla letní noc a obě auta se vydala za město směrem k Big Townu.

CHAPTER 5

You are in fire.Isn´t it?

Pontiac byl stavěný spíš na silnice a tak se hrbola-tou cestou prokousával o poznání hůře než, pro to stavěný, Landrover. Chvílemi to vypadalo, že bude zapotřebí Pontiac vyprostit, protože cesta byla místy velmi podmáčená po večerní bouřce. „Dnešní službu nám byl čert dlužnej.“ cedil mezi zuby nadávky starší McLanne. Mladší Primm mlčel a sledoval tiše zadní světla Landroveru. Bylo znát, že přemítá o šílené historce Arthura a zdál se být trochu zaskočený. „Prde-lákov“ s pošklebkem se zasmál starší McLanne, když jejich světla osvítili velkou ceduli na příjezdové cestě. Konečně dorazili do Big townu. Vypnuli motory, ale světla nechali rozsvícená. Vystoupili do letní noci a ucítili chladný letní vzduch na tváři. Bylo tu o poznání chladněji, než v George townu. Arthur tiše ukázal na okno ložnice, kde bylo stále rozsvíceno. Oba policisti tam pohlédli a mladší Primm zařval: „Halooo, je tam někdo?!“ V jeho hlase byl cítit třas a chvění. Primm si to okamžitě uvědomil a aby zpět dokázal svou odvahu, vydal se ke dveřím. Nebyli zamčené, vešel tedy dovnitř a vydal se podvědomě po schodech nahoru do ložnice. McLannovi to vyhovovalo, také z toho neměl najednou dobrý pocit, ale šel za ním. Jen Arthur zůstal ve dveřích. Nechtěl již znovu vidět tu hrůzu. Nahoře bylo ticho. Oba policisté toho za svou služební kariéru viděli opravdu mnoho, chlapa, kterému někdo ve rvačce zarazil do oka židli tak hluboko, že se opřela o zadní stěnu lebky, nebo tu ženskou, kterou její muž cejchoval rozpáleným cejchem na dobytek, ale teď jen tiše stáli a hleděli na to, co se rozkládalo na posteli před nimi. Ostrý štiplavý zápach spáleného masa, vlasů a chlupů ještě zdaleka nestihl z místnosti otevřeným oknem vyčpět. Primmovi se zvedl žaludek a vyběhl k otevřenému oknu. Byl však příliš pomalý a první várku vyhodil na okenní rám, druhá dávka zvratek již dopadala na stříšku verandy, po které předtím k oknu

vyskočil Arthur. Primm cítil v ústech natrávené litry silné černé kávy, kterou předtím vypil na služebně. Nadechl se nosem a znovu ucítil mučící zápach spáleného masa. Další proud zvratek dopadal na stříšku a Primmovi se zalévali oči slzami. Těžko říct zda to bylo z dávivého reflexu či zděšením. McLanne, který byl o poznání cyničtější, se na obranu proti nepříjemnému pohledu zasmál Primmovi „Ty seš ale padavka Alane.“ Porozhlédl se po místnosti, a když neviděl nic vhodného, došel si dolů do obýváku pro pohrabáč, který byl opřený u krbu. Když se pohrabáč nořil do černorůžové kaše na posteli, zamlaskalo to. Podařilo se mu vytáhnout zlatý náhrdelník, hodil ho do misky se šperky, a znovu zašmátral. Z kaše se odchlíplo cosi jako hrudní koš. „What the hell is this?“ řekl s opovržením McLanne. „Co myslíš, že to udělalo?“ řekl už dočista vyzvracený Primm. „Nevim a ani to vědět nechci. Nejradši bych se na to vysral, tohle stejně nikdy nevyšetříme.“ řekl McLanne přesypávaje všechny šperky do kapsy. Pohlédli na sebe. Primm sejmul z opasku pouta a začal sestupovat po schodech zpátky dolů. Arthur, který celou dobu jen naslouchal, tomu co se děje nahoře vzhlédl od dveří na sestupující policisty. „Budeme vás muset zatknout, dejte ruce za záda a nepokoušejte se klást odpor“ řekl McLanne v půli schodů a výhružně si rozepnul pouzdro pistole. „Co blázníte? Přece mne nemůžete podezírat, vždyť jsem za vámi přijel, abych vám vše nahlásil…“ začínal konsternovaně blekotat Arthur. Byl jako opařený. „Anything you say can be used against you.“ Ozval se Primm. To už stál McLanne před ním a bez varování jej uhodil pažbou svého revolveru do obličeje. Arthur upadl na zem a policista mu šlápl nohou mezi lopatky. Revolver cvaknul jak McLanne natahoval kohoutek. „Ruce za záda, tak bude to?!“ řekl výhružně. Arthura ani na chvíli nenapadlo klást odpor, dal tedy ruce za

záda a chladný kov obepnul jeho ruce. McLanne ho chytil za spoutané ruce a prudce jím škubnul dozadu, až Arthurovi zapraskalo v ramenou. Najednou klečel na kolenou a nechápavě se rozhlížel kolem. Chtěl něco říct, ale zepředu ho kopl do břicha mladší Primm. Arthur se znovu svalil na zem a vyplivl krev. Bolest teď projížděla celým jeho tělem. „Takže teď nám popravdě povíš, co se tady stalo, ty hajzle! A nechceme slyšet žádný pohádky.“ řekl zase starší McLanne. Vyplivávaje další krev, pravil Arthur úzkostlivě: „Ale vždyť už jsem vám všechno řekl. Opravdu nevím, o co jde.“ Ani to nedořekl a dostal další kopanec zezadu do ledvin. „Jestli chceš odejít živej, vyklopíš nám pravdu! Na takový sráče, jako si ty, nejsme zvědavý! Jasný?“ řekl nějaký hlas, který už nebyl Arthur samou bolestí schopný rozpoznat. Někdo ho znovu zvedl za pouta na kolena. „Vstávej, ty sračko.“ Arthur vyplivl další chuchvalec krve, než dostal další ránu pažbou do obličeje. Něco zapraskalo. Arthur ucítil zlomený nos a jazykem rozpoznal několik vyražených zubů. „Dělej, vyklop to, ty zkurvysyne! Nemáme na tebe celou noc!“ „Prosím, prosím věřte mi.“ snažil se Arthur domluvit policistovi. „Vyser se na něj, na hajzla.“ řekl starší McLanne a odcházel někam ven. Za chvíli stál ve dveřích s kanys-trem benzínu z korby Landroveru. „Co chcete dělat? Vy ste se snad zbláznili!“ Vyděsil se Arthur a snažil se vstát na nohy. „To tě nemusí zajímat, ty to stejně nikomu nepovíš“ uchechtl se McLanne. Ozval se výstřel. Arthur spadl na zem a cítil, jak mu kulka roztříštila stehenní kost. „Ty nikam odcházet nebudeš, ještě jsme spolu nedohovořili“ ozval se mladší Primm za jeho zády, když znovu natahoval svůj revolver.Arthur se probral znovu ze mdlob, když už byla celá místnost v plamenech. Po celém těle cítil neuvěřitelnou bolest, která jím znovu projela, když se chtěl postavit na nohy. Upadl. Ruce již neměl spoutané, ale ještě na

nich cítil otlaky od pevně utažených pout. Plameny mu odřízli cestu ke dveřím. Chtěl se k nim alespoň doplazit, ale podlaha již byla potažená vrstvou žhavých uhlíků a každý pohyb po ní škvařil jeho dlaně a nohy, které bezmocně vláčel za sebou. Touha přežít ale byla silnější. Ruce již necítil, když se opřel tělem o nedovřené dveře. Vyvalil se na verandu a ucítil o poznání chladnější vzduch letní noci. McLanne a Primm se právě opírali o kapotu svého Pontiacu a dokuřovali cigaretu. Když spatřili Arthura, jak se vyvalil ven, sáhl Primm znovu po revolveru. „Nebuď nedočkavej.“ Zadržel jeho ruku starší McLanne.Hořící Landrover před verandou právě explodoval.

McLanne si spolu s rádiem spokojeně pohvizdoval již milionkrát odrhovaný hit „You are my light in the dark-ness“ který hrál z rádia, když se vraceli po podmáčené cestě zpátky do George townu. „Myslíš, že se nikdo nebude ptát, kde jsme vzali tu mikrovlnou troubu, Arnolde?“ přerušil ho znepokojeně Primm. „Je vidět, že seš u policie ještě krátce a nevíš, jak to chodí. Jasně že je to každýmu u prdele. Kdo by se ptal.“ Odpověděl mu McLanne zkušeným hlasem a zalovil v kapse. Vytáhl hrst šperků, které sebral na nočním stolku. „Na, vem něco tvý starý, uvidíš jak ti ho pak přeblafne. Ženský se ze šperků můžou posrat, uvidíš“ a natáhl ruku k Prim-movi, který seděl na sedadle spolujezdce. „Ne, dík.“ odvětil. Cítil, že ho začíná trochu pálit svědomí, ale říkal si, že to co viděl nahoře v ložnici, bylo tak hrozné, že nemohl v sebeobraně jednat jinak. Potřeboval se s tím nějak vypořádat, potřeboval být ještě krutější, než to co viděl, aby si dokázal, že to nic nebylo. Tušil, že Arnold to dělal taky pro to, ale nemohl se ho na to zeptat.Zastavili před služebnou. Než stihli zhasnout světla a vypnout motor vyšli ven Johny a Barnie, kteří za ně zaskakovali. „Pojďte nám pomoct.“ houkl na ně McLanne, když otevíral dveře zadního kufru. „Kurva to je těžký.“ zasupěl Barnie, když položili mikrovlnnou troubu na čestné místo vedle kávovaru. „Co se tam vlastně stalo v tom Big townu?“ zeptal se Johny, aniž by tím narážel na mikrovlnou troubu, kterou bral jako samozřejmost. „Ále, nějaký sračky, manželé rozteklý na kaši, pravděpodobně když si to rozdávali. Ale co s tim, bylo to spečený, nechutný, však se zeptej tady Alana, ještě mu tečou zvratky po bradě.“ Říkal McLanne tónem, jakoby šlo o kočku na stromě. „Počítám, že ste to vyřešili po svým, abyste si ušetřili papírování.“ jakoby nic se zeptal Barnie. To už mu ale nikdo nevěnoval pozornost, protože McLanne právě zapojoval

troubu do zásuvky a studoval knoflíky na ovládacím panelu. „Pěkná mašinka.“ zabručel si pod vousy.„Počkej, teď jsem si vzpomněl, že k poslednímu číslu Fat and hairy byla přece reklamní příloha popcorn do mikrovlnné trouby! Kam sem ho jenom dal.“ pozname-nal nadšeně Barnie a začal prohledávat zásuvky svého stolu. „Ha, tady je.“ řekl s objevitelskou radostí Barnie a začal studovat návod na obalu. „Takže, tady píšou, že touhle stranou nahoru, se to má dát. Máš to nastavit na střední výkon a pustit asi na pět minut. Tak to jsme zvědavej.“ Byla to první mikrovlnná trouba, kterou kdy viděli, takže byli zvědaví všichni. McLanne otevřel víko trouby a vložil do ní opatrně sáček s kukuřicí. Primm si nalil silné černé kafe, aby doplnil hladinu kofeinu, o kterou přišel na ranči a šel se také podívat na ten zázrak.„Jane po mně chce taky takovou. Ale kde na to mám, kurva vzít, copak kradu, nebo co?“ řekl s povzdechem Johny při pohledu na troubu. „Na, dej jí aspoň něco na krk.“ zalovil McLanne v kapse a kamarádsky nabídl kolegovi svůj úlovek. Johny si vybral mezi náhrdelníky dvě stejné náušnice a poděkoval, jakoby to bylo úplně normální, že někdo nosí kapsy plné šperků. „Tak už to zapni.“ dorážel nedočkavě Barnie.McLanne otočil časovačem na pět minut a stiskl tlačítko strat. Trouba se rozsvítila a temně zahučela. Hlavy čtyř policistů se naklonili kupředu a skrz prosklená dvířka sledovali otáčející se papírový pytlík. „Nic to nedělá kurva“ řekl podrážděně McLanne. Pak ale v pytlíku cosi nadskočilo a ozval se zvuk, který dobře znali z biografu, kde si kupovali popcorn vždy před promítáním. Napětí mezi policisty jakoby polevilo a všichni si spokojeně oddychli, když viděli, že se pytlík začíná nafukovat. Barnie chtěl zrovna oba kolegy poplá-cat po zádech, když z útrob mikrovlnné trouby vyrazila prudce zelená záře. Oči všech pozorovatelů zaplály na

chvíli úžasem a pak se doslova vypařili. Všichni úlekem vykřikli, když si začali hořícíma rukama ohmatávat obličeje. Nic ale nemohli nahmatat, jejich tkáň vřela pod kůží a odpařovala se skrz prázdné oční důlky. Jejich mozky pod velkou teplotou natekly a začínali se stejnými otvory drát ven. Když jim tekl po lících mozkomíšní mok, již se rozpadali jejich těla na popel a rozškvařené vnitřnosti s ním vytvářeli růžovočernou kaši, která se roztékala po podlaze. Nebýt čtyř revolverů zamíchaných v této kaši, ani by nikdo neřekl, že to kdysi mohla být policejní posádka George townu. Po pěti minutách trouba cinkla a záře zhasla.Popcorn byl hotový.