TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH …Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta t ělesné kultury TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM

Univerzita Palackého v Olomouci

Fakulta tělesné kultury

TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH

ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM HOKEJI Diplomová práce

(bakalářská)

Autor: Vojtěch Hulík, učitelství pro střední školy, tělesná výchova - zeměpis

Vedoucí práce: Mgr. Karel Hůlka Olomouc 2011

Jméno a příjmení autora: Vojtěch Hulík

Název bakalářské práce: Teorie a didaktika nácviku vybraných herních činností jednotlivce

v ledním hokeji

Pracoviště: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, katedra sportů

Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Karel Hůlka

Rok obhajoby bakalářské práce: 2011

Abstrakt: Cílem předkládané bakalářské práce byla komplexní charakteristika všech herních

činností jednotlivce v ledním hokeji a na základě těchto charakteristik vytvoření didaktického

postupu pro nácvik několika vybraných herních činností. Pro přehlednost je práce doplněna

množstvím obrázků s cvičeními a může sloužit jako inspirace pro trenéry nebo hráče.

Klí čová slova: Lední hokej, teorie, didaktika, herní činnosti

Souhlasím s půjčováním bakalářské práce v rámci knihovních služeb.

Author´s first name and surname: Vojtěch Hulík

Title of the master thesis: Theory and didactics of chosen games activities of individual in

ice hockey

Department: UP Olomouc, Fakulta tělesné kultury, department of sports

Supervisor: Mgr. Karel Hůlka

The year of presentation: 2011

Abstract: The aim of thesis was complex characteristics of all games activities of individual

in ice hockey and on the basis of these characteristics creation of a didactic process for

training a number of selected game activities. For convenience, the paper includes the number

of exercises with pictures and can serve as an inspiration for coaches or players.

Keywords: Ice hockey, theory, didactics, player skills, ice hockey drills

I agree the thesis paper to be lent within the library service.

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval samostatně pod odborným vedením

Mgr. Karla Hůlky, uvedl všechny použité literární a odborné zdroje a dodržoval zásady

vědecké etiky.

V Olomouci dne 25. 4. 2011 ______________________________

Děkuji vedoucímu bakalářské práce Mgr. Karlu Hůlkovi a Mgr. Pavlu Hápovi za

pomoc, cenné rady, podněty a připomínky při zpracování bakalářské práce.

Obsah

1 ÚVOD ..................................................................................................................................... 6

2 PŘEHLED POZNATKŮ ........................................................................................................ 7

2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje ............................................................................ 7

2.1.1 Vývoj ledního hokeje .................................................................................................... 7

2.1.2 Charakteristika ledního hokeje ...................................................................................... 8

2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji .................................................................... 10

2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce ................................................................................ 10

2.2.1.1 Uvolňování s kotoučem ...................................................................................... 10

2.2.1.2 Zpracování a přihrávání kotouče ........................................................................ 11

2.2.1.3 Uvolňování bez kotouče ..................................................................................... 12

2.2.1.4 Střelba ................................................................................................................. 12

2.2.1.5 Dorážení a tečování ............................................................................................ 13

2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce ............................................................................. 14

2.2.2.1 Obsazování hráče s kotoučem ............................................................................ 14

2.2.2.2 Odebírání kotouče .............................................................................................. 14

2.2.2.3 Obsazování hráče bez kotouče ........................................................................... 15

2.2.2.4 Blokování střel ................................................................................................... 15

2.2.2.5 Hra tělem ............................................................................................................ 15

2.2.2.6 Obrana prostoru .................................................................................................. 15

2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce .......................................................................... 16

2.2.3.1 Klamání .............................................................................................................. 16

2.2.3.2 Činnost při vhazování ......................................................................................... 16

2.2.4 Herní činnosti brankáře ............................................................................................... 16

2.3 Didaktika sportovních her .............................................................................................. 17

2.3.1 Didaktické styly ........................................................................................................... 17

2.3.2 Didaktické metody ...................................................................................................... 17

2.3.3 Didaktické zásady ....................................................................................................... 18

2.4 Metodicko-organizační formy ........................................................................................ 19

2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu ............................................................................................ 19

2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu ............................................................................................ 20

2.4.3 Herní cvičení 1. typu ................................................................................................... 20

2.4.4 Herní cvičení 2. typu ................................................................................................... 20

2.4.5 Průpravné hry .............................................................................................................. 20

2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji ........................... 22

2.5.1 Přípravka ..................................................................................................................... 22

2.5.2 3. a 4. třídy ................................................................................................................... 22

2.5.3 5. a 6. třídy ................................................................................................................... 23

2.5.4 7. a 8. třídy ................................................................................................................... 23

2.5.5 Mladší dorost ............................................................................................................... 23

2.5.6 Starší dorost ................................................................................................................. 23

2.5.7 Junioři .......................................................................................................................... 24

2.5.8 Dospělí ........................................................................................................................ 24

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ..................................................................................................... 25

3.1 Cíl práce ......................................................................................................................... 25

3.2 Úkoly práce .................................................................................................................... 25

4 METODIKA .......................................................................................................................... 26

4.1 Analýza dat ..................................................................................................................... 26

4.2 Sběr dat ........................................................................................................................... 26

5 VÝSLEDKY A DISKUZE ................................................................................................... 27

5.1 Přihrávání a zpracování .................................................................................................. 28

5.1.1 Didaktický postup ....................................................................................................... 28

5.1.2 Ukázka průpravných cvičení ....................................................................................... 30

5.1.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší .............................................................. 30

5.1.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy ..................................................................... 31

5.1.2.3 Cvičení pro 5. a 6. třídy ...................................................................................... 31

5.1.2.4 Průpravná cvičení pro mladší dorost .................................................................. 31

5.1.3 Ukázka herních cvičení ............................................................................................... 33

5.1.3.1 Herní cvičení pro 2. třídy a mladší ..................................................................... 33

5.1.3.2 Herní cvičení pro 3. a 4. třídy ............................................................................. 33


5.1.3.4 Herní cvičení pro mladší dorost ......................................................................... 33

5.1.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 34

5.1.4.1 Průpravné hry pro 3. a 4. třídy ........................................................................... 34



5.1.4.4 Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 35

5.2 Střelba ............................................................................................................................. 36









5.2.3.2 Herní cvičení pro starší dorost ........................................................................... 41

5.2.4 Ukázka průpravných her ............................................................................................. 42


5.2.4.2 Průpravné hry pro mladší dorost ........................................................................ 42

5.3 Uvolňování hráče s kotoučem ........................................................................................ 43











5.4 Uvolňování bez kotouče ................................................................................................. 49



6 ZÁVĚR .................................................................................................................................. 50

7 SHRNUTÍ .............................................................................................................................. 51

8 SUMMARY .......................................................................................................................... 52

9 REFERENČNÍ SEZNAM ..................................................................................................... 53

10 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 55

6

1 ÚVOD Předkládaná práce je rozdělena do dvou částí. V první části této práce se zaměřuji na

charakteristiky ledního hokeje, teoretický rozbor všech herních činností jednotlivce v ledním

hokeji, dál také na didaktické základy a metodicko-organizační formy. V druhé části práce je

vytvořen didaktický postup pro nácvik vybraných herních činností jednotlivce (přihrávání

a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče) včetně ukázek

cvičení pro jednotlivé věkové kategorie rozdělený podle metodicko-organizačních forem.

Přílohou této práce je také DVD disk s ukázkami cvičení. Práce může sloužit jako inspirace

jak pro hráče, trenéry, tak i pro laiky, kteří se chtějí dozvědět více o této populární sportovní

hře.

7

2 PŘEHLED POZNATK Ů

2.1 Charakteristika a vývoj ledního hokeje

2.1.1 Vývoj ledního hokeje Lední hokej vznikl podle Kostky (1986) ve 2. polovině 19. století v Kanadě. Jako

místa vzniku se uvádějí města Kingston, Montreal a Halifax. Do Evropy a také do Čech se

dostává lední hokej na začátku 20. století. První pravidla byla zpracována na McGillově

univerzitě v Montrealu roku 1878 zásluhou studenta W. F. Robertsona, který přizpůsobil

pravidla anglického pozemního bandy (Bartoň & Havránková, 1982). První česká pravidla

byla přejata a přeložena z francouzštiny v roce 1905. V roce 1908 byla založena LIHG (Ligue

Internationale de Hockey sur Glace - Mezinárodní federace ledního hokeje) a v tomtéž roce

vznikl Český svaz ledního hokeje. Zajímavostí je, že historicky první utkání prohráli čeští

reprezentanti s Francií 1:8. Na druhém mistrovství Evropy v roce 1911 získalo naše mužstvo

první titul mistrů Evropy. V roce 1920 byl hokej zařazen do programu OH v Antverpách.

Hokej na Slovensku vzniká později, až v roce 1920 a o pět let později již pořádali

mistrovství Evropy ve Vysokých Tatrách. Rozvoji ledního hokeje na našem území výrazně

přispělo vytvoření orgánu s názvem Československá liga kanadského hokeje, která sdružovala

všechny hokejové kluby z Čech, Slovenska, Německa a Maďarska. Roku 1932 byl zahájen

trvalý provoz na zimním stadionu, a tak se mohlo uskutečnit první mistrovství světa (1933)

s účastí zámořských mužstev Kanady a USA. Zisk titulu mistra světa v domácím prostředí

mělo velký vliv na další rozvoj a popularizaci ledního hokeje u nás a v roce 1938 měla ČSR

nejvyšší počet klubů v Evropě.

Nejvýznamnější roli na klubové úrovni u nás měla mužstva LTC Praha, I. ČLTK

Praha a AC Sparta. V padesátých letech 20. století vstupují na scénu sovětská mužstva.

Začátkem trvalého nástupu sovětských mužstev byla porážka Kanady v roce 1954.

Nejúspěšnějším obdobím českého hokeje byla léta sedmdesátá. Čechoslováci získali 4 tituly

mistrů Evropy (1971, 1972, 1976 a 1977) a v letech 1972, 1976, 1977 a 1985 získali titul

mistrů světa. Nejdůležitějšími biomotrickými schopnostmi, které v poslední době změnily

hru, jsou rychlost a síla (Bukač & Dovalil, 1990). V devadesátých letech začíná diferenciace

hokeje v Kanadě a v USA a v Evropě, která pokračuje dodnes. Po převratných politických

změnách už mohli i hráči z postkomunistických zemí svobodně odcházet do NHL a nejlepších

soutěží v západní Evropě a Skandinávii. Hokej se globalizoval. Nový světový pořádek

současně přinesl změny v poměru sil. Špička se vyrovnala (Český svaz ledního hokeje, 2003).

8

2.1.2 Charakteristika ledního hokeje Lední hokej je celosvětové rozšířena a divácky atraktivní hra. Starší (1999) uvádí lední

hokej jako bojovnou, sportovní a kolektivní hru, při které se bruslící hráči snaží hokejkou

zmocnit puk a dopravit ho do soupeřovy branky. Hlavním rozdílem mezi ledním hokejem

a ostatními sportovními hrami je ten, že se hráči pohybují po ledě na bruslích. Žádná jiná

kolektivní hra se nehraje na ledě s bruslemi. Tato specifická lokomoce je bipedální, artificiální

(Nykodým, 2006). „Přímé bruslení je cyklickým pohybem dolních končetin, v herním projevu

se bruslení stává mnohdy i pohybem acyklickým“ (Nykodým, 2006, 88). Lední hokej je hra

branková, jejíž děj se odehrává na lední ploše a je tvořen činností všech hráčů zaměřenou

celkově na útok nebo obranu a jejímž cílem je vstřelení kotouče do soupeřovy brány (Bukač,

Kostka & Šafařík, 1986).

Způsob pohybu na bruslích dělá z hokeje nejrychlejší kolektivní hru světa. Rychlost

hry, možnost uplatnění tvrdé síly v osobních soubojích způsobuje vysokou fyzickou

náročnost. Náročnost hry vede ke střídání hráčů, kteří v krátkém časovém úseku vydávají

maximum sil, které regenerují relativně delším časovým úsekem na střídačce. Atraktivnosti

přidává specifický pohyb na bruslích, používání puku místo míče, hokejek, hřiště ohraničené

mantinely a v rychlém sledu přináší překvapivé řešení herních situací, soubojů a střelby.

Všechny tyto prvky vytvářejí svéráz a jedinečnost ledního hokeje. Charakter hokeje vede

hráče k tvořivému využívání zvládnutých herních činností, což je podmíněné spojením

fyzické a psychické činnosti. Proto klade vysokou náročnost na fyzickou i psychickou stránku

sportovce. Trénink tedy zajišťuje všestranný rozvoj osobnosti. V ledním hokeji je zahrnuto

široké spektrum netradičních pohybů, jako je bruslení, práce s hokejovou holí či ovládání

puku. Hráč tedy musí mít dobře vyvinuté koordinační schopnosti.

Z fyziologického hlediska patří lední hokej do skupiny sportů se střídavou intenzitou.

Proto lední hokej předpokládá vysokou adaptační schopnost na zatížení hráčů. Zatížení při

pobytu na ledě (40-50 s) je maximální, tepová frekvence dosahuje 180-200 tepů za minutu

(Havlíčková et al., 1993). Hráč se tedy pohybuje v pásmu anaerobním laktátovém, ale

zapojují se i ostatní pásma energetického krytí. Poměr mezi dobou zatížení a dobou

odpočinku je zhruba 1:3(Havlíčková et al., 1993). Hráč nabruslí přibližně 5-6 km, vydá

energii blížící se k 5000 kJ. Je nutné také zmínit, že hokej nepřináší jen samá pozitiva, ale i

možná rizika. Nejčastějšími riziky jsou zranění, nesprávné držení těla či špatné držení těla

v důsledku špatného vedení tréninku a absenci kompenzačních cviků. Dalším možným

9

rizikem je přetěžování mladých hráčů na tréninku, kdy trenér přežene nebo nepřizpůsobí

některým jedincům intenzitu, frekvenci nebo čas tréninku.

V ledním hokeji je kladen důraz na individuální výkony hráčů a jejich schopnost tyto

výkony podřídit a spojit s výkonem a hrou celého mužstva a prodat ve prospěch celého týmu.

Jeden hráč, byť sebelepší, který ovšem nehraje pro tým, ještě nikdy nevyhrál zápas. Každý

hráč je a musí být součástí kolektivu a který tvoří hru. Lední hokej rozvíjí u hráčů smysl pro

kolektiv. Ten v ledním hokeji není tvořen náhodně, je budován pro plnění společného cíle.

U mladých hokejistů pomáhá kolektiv při socializaci a k rozvíjení zodpovědnosti.

Obrázek 1. Schéma individuálních a kolektivních činností podle Staršího (1999)

10

2.2 Herní činnosti jednotlivce v ledním hokeji Herní činnost jednotlivce chápeme jako komplex pohybových činností použitých

promyšleným způsobem, kterým se hráč vyrovnává s různými situacemi hry (Starší 1999).

Jsou to tedy pohybové úkony, které řeší hráč v různých herních situacích. Herní činnosti jsou

charakterizované momentálním a pohotovým řešením nově vzniknutých situací jednotlivcem

(Tóth & Turaz, 2003). Herní činnosti jednotlivce dělíme podle úseku hry na útočné a obranné.

Útočné činnosti provádějí hráči týmu, jenž je v držení puku. Obranné činnosti provádějí hráči

bránícího týmu, tedy toho, který není v držení kotouče.

2.2.1 Útočné herní činnosti jednotlivce Útočné herní činnosti jednotlivce dělíme podle Staršího (1999) na uvolňování

s kotoučem, zpracování a přihrávání kotouče, uvolňování bez kotouče a střelbu. Nykodým

(2006) a Tóth & Turaz (2003) ještě doplňují dorážení a tečování.

2.2.1.1 Uvolňování s kotoučem Nykodým (2006), Perič (2002) a Starší (1999) uvádějí uvolňování s kotoučem jako

herní činnost obsahující dvě podřazené činnost - vedení puku a uvolňování s kotoučem. Další

autoři jako např. Stenlund (1996) a Tóth & Turaz (2003) uvádějí vedení puku a a uvolňování

s pukem jako dvě samostatné herní činnosti. Uvolňování s kotoučem je útočná činnost, kterou

získává hráč výhodnější postavení pro další činnost - přihrávku nebo střelbu. Technika

a taktika uvolňování s kotoučem je ovlivňována situací a liší se zejména prostorem, ve kterém

se provádí a způsobem obranných herních činnosti protihráče (Bukač, Kostka & Šafařík,

1986). Hráč při uvolňování s kotoučem překonává soupeře pomocí rychlosti bruslení či

náhlou změnou směru jízdy, zastavením nebo startem, čímž vytváří moment překvapení.

Právě tato hlediska charakterizují vynikajícího hokejistu. Při takové činnosti hráč nesleduje

kotouč, ale měl by pozorovat soupeře. Kontrolu puku provádí pouze periferním viděním

(Perič, 2002). Uvolňování hráče s kotoučem má dvě základní části:

1. Vedení kotouče:

a) vedení krátkým a dlouhým driblinkem,

b) vedení tažením nebo tlačením.

2. Obcházení soupeře:

a) kličkou,

b) obhozením nebo prohozením.

11

Základním a nejčastějším způsobem vedení je driblink. Hráč drží hůl oběma rukama

a střídavě posouvá kotouč z bekhendové strany na forhendovou. Z hlediska délky tohoto

posunu rozlišujeme krátký a dlouhý driblink. Při krátkém driblinku se puk pohybuje v šíři

ramen (někdy i v kratší vzdálenosti) a při dlouhém driblinku se pohybuje puk v takřka

maximálním možném rozpětí hole do stran. Důležitá je práce zápěstí, které umožňuje citlivé

natáčení čepele (Perič, 2002). Předností krátkého driblinku je zisk většího citu pro puk,

možnosti rychlého přihrání bez delší přípravy a možnost kličky na obě strany. Méně častým

vedením kotouče je tažení nebo tlačení. Puk se nepohybuje z jedné strany čepele na druhou, je

jen na jedné z nich. Podle pozice puku rozlišujeme tažení (puk je za tělem) a tlačení (puk je

před tělem). Vedení kotouče tažením se využívá při dlouhé kličce či při úniku podél hrazení.

Vedení puku tažením používá hráč také při vyjíždění oblouků, kdy jednou rukou kontroluje

puk a druhou znemožňuje přístup a odebrání puku protihráčům (Tóth & Turaz, 2003). Tlačení

puku používá hráč při rychlých startech, kdy jednou rukou kontroluje puk a druhou rukou

napomáhá cyklickému pohybu za účelem dosažení maximální rychlosti. Samotné uvolnění

s kotoučem je komplexní děj, kde splývá vedení puku s kličkou. Při kli čce se snaží útočící

hráč zmást bránícího klamným manévrem na jednu stranu a zrychlením a změnou směru do

strany druhé. Může při tom obránci prohodit puk mezi bruslemi nebo mezi bruslemi

a hokejkou nebo si jej obhodit. Základními chybami jsou podle Periče (2002) a Stenlunda

(1996) nesprávný klamný pohyb nebo provedení kličky do bránícího hráče. Cílem kličky je

zisk prostoru a tak i možnosti postupu k soupeřově brance.

2.2.1.2 Zpracování a přihrávání kotouče „Zpracování je činnost, která umožňuje hráči získat kontrolu nad kotoučem, přihrávání

je činnost, při níž hráč směřuje kotouč některému ze svých spoluhráčů tak, aby jej spoluhráč

mohl zpracovat“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 60). Způsoby přihrávky jsou podle

Staršího, Tótha et al. (2001): přihrávka dlouhým nebo krátkým švihem po ruce, přihrávka

dlouhým nebo krátkým švihem přes ruku, přihrávka přiklepnutým švihem po ruce, přes ruku,

přihrávka golfovým úderem (používá se na velké vzdálenosti) a přihrávka rukou či nohou.

Z taktického hlediska můžeme rozdělit přihrávky na: přihrávky po ledě a nad ledem,

přihrávky přímé a časované a přihrávky o mantinel. Přihrávka po ledě se provádí krátkým

švihem a používá se, když není v trase přihrávky žádná překážka nebo se snažíme přihrát

mezi bruslemi či hokejkami protihráčů. Naopak přes hokejku či ležícího obránce můžeme

využít přihrávku nad ledem. Při správně provedené přihrávce nad ledem, by měl kotouč

dopadnout asi metr od spoluhráčovy hole (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Zpracování podle

12

Staršího, Tótha et al. (2001) dělíme na: zpracování puku po ruce a přes ruku, zpracování puku

nad ledem (klepnutím), zpracování puku tělem, rukou nebo bruslí. Přihrávka i převzetí

kotouče má tři fáze. Při první fázi přihrávky je puk na čepeli za tělem a hráč se připravuje na

posun puku. V druhé fázi se kotouč rychlým pohybem posunuje před tělo a ve třetí fázi

dochází k vypuštění kotouče z čepele (Gwozdecky & Stenlund, 1999). Zpracování má stejné

tři fáze jako přihrávka, ale v opačném pořadí. Při zpracování je důležité mít měkké zápěstí,

aby mohl být kotouč ztlumen na čepeli a byl tak efektivně zpracován. Přihrávaný puk je

namířen přímo na čepel (na krátkou vzdálenost) nebo před spoluhráče tak, aby jej mohl

převzít v plné rychlosti. Dalšími možnostmi je také zpracování přihrávky (především

nepřesné nebo zblokované) bruslí, rukou nebo položenou holí. Základní chybou je tzv.

přihrávka naslepo, kdy hráč nesleduje adresát přihrávky. Další chybou při zpracování je

nedostatečný zpětný pohyb hokejky spojený s povolením zápěstí a puk tak odskakuje od

čepele.

2.2.1.3 Uvolňování bez kotouče Uvolňování bez kotouče je útočná herní činnost jednotlivce, při níž se útočící hráč

snaží odpoutat od svého soupeře, s cílem převzetí přihrávky, střelby z přihrávky nebo

odvrácení pozornosti od spoluhráče (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986). Uvolňující se hráč si

najíždí do volného prostoru s čepelí natočenou kolmo na směr předpokládané přihrávky nebo

brzdí a mění směr jízdy nebo zrychlí, aby se zbavil obránce a mohl dostat přihrávku.

Uvolňování bez puku se dělíme podle Staršího, Tótha et al. (2001) na: uvolnění změnou

směru jízdy, uvolnění změnou rychlosti jízdy, uvolnění změnou způsobu bruslení, uvolnění

obratem a poloobratem, uvolnění zrychlení či zpomalením a uvolnění klamáním a náznaky.

2.2.1.4 Střelba „Střelba je útočná činnost jednotlivce, při které se hráč snaží švihem, přiklepnutím

nebo úderem dopravit kotouč do soupeřovy branky“ (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986, 62).

Střelba by měla být na konci každé útočné akce. Efektivita střelby určuje počet branek a tím

i výsledek utkání. Střelbu můžeme rozdělit na:

1. Střelbu po ruce:

a) švihem,

b) přiklepnutým švihem,

c) krátkým přiklepnutím,

d) golfovým úderem.

13

2. Střelbu přes ruku:

a) švihem,

b) přiklepnutým švihem.

Střela švihem je základním a nejjednodušším způsobem střely. Střela švihem má 3 fáze.

V první fáze je puk za tělem, hráč je natočen souhlasným bokem ve směru střelby a připravuje

se na střelu. Ve druhé fázi se puk posouvá ke střední rovině těla a puk je vypouštěn z hole.

Třetí fáze je výpřah po vystřelení kotouče. (Brown & Stenlund, 1997). Při střelbě je kotouč

u patky čepele šikmo za tělem a je silně přiklopen. Se silným zatlačením hole na kotouč se

přenáší váha u leváka na pravou nohu a hráč prudkým pohybem posunuje kotouč vpřed a na

úrovni přední nohy čepel odklápí, zvedá se hůl a kotouč opouští čepel a míří na branku.

O rychlosti střely rozhoduje švih a zrychlený pohyb zápěstí. Hůl se zvedá přibližně tak

vysoko, jak chceme, aby puk letěl (Perič, 2002). Střelba s přiklepnutým švihem má obdobnou

techniku, jen dochází na okamžik k oddálení čepele od puku a udeření ve středu čepele a tím

i zrychlení puku ve směru střely. Hmotnost je však na souhlasné noze (tedy u leváka na levé

noze). Střela přiklepnutým švihem je pomalejší než střelba švihem. Nejrychlejší střelou

(avšak nejméně přesná) je střela golfovým úderem, jejíž rychlost může dosáhnout až 170

km/h i více. Při této střele má hráč mírně rozkročené nohy, kotouč je v rovině středu těla asi

0,5m před hráčem a spodní ruka je o něco níže. Napřahuje holí vzad a nahoru (zhruba od výše

ramen), švihá zpět a udeří středem čepele do kotouče. Při střelbě přenáší hráč váhu těla na

nesouhlasnou (u leváka na pravou) nohu. Střelba přes ruku (neboli z bekhendu) je vždy

pomalejší a méně přesná než střelba po ruce (z forhendu). Při střelbě z bekhendu stojí hráč

souhlasným bokem ke směru jízdy, puk je na úrovni zadní nohy u patky čepele. Pohyb hole se

zrychluje a prudkou výměnou ramenou se současným odkloněním čepele a nalehnutím do

směru střelby je puk vystřelen na branku (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986). Hmotnost se

přesouvá na souhlasnou nohu. Střelba přiklepnutým švihem je podobná, dochází k oddálení

čepele od puku, který je na úrovni přední nohy a prudkým pohybem hráč udeří do puku.

Tento druh střelby je nejméně využívaný. Pro brankáře je však nebezpečná, protože je málo

čitelná.

2.2.1.5 Dorážení a tečování Při dorážení se útočící hráč snaží dopravit vyražený puk od brankáře (protihráče

i spoluhráče) do odkrytého prostoru branky (Nykodým, 2006). Nejdůležitějšími faktory

úspěšné dorážky jsou rychlost a přesnost. Způsoby doražení jsou podobné jako u střelby, tedy

14

dorážka dlouhým švihem (forhendem, bekhendem), krátkým švihem (forhendem,

bekhendem), přiklepnutým švihem a golfovým úderem.

Účelem tečovaní puku je změnit směr, výšku nebo intenzitu střely a usměrnit puk do

nekrytých míst soupeřovy branky. Důležité je postavení tečující hráče mezi střílejícím

spoluhráčem a brankářem, většinou v čelním nebo bočním postavení. Základními způsoby

tečovaní jsou: tečování puku změnou směru, tečování puku změnou intenzity, tečování puku

změnou výšky, tečování puku po ledě, tečování puku nad ledem, tečování puku bruslemi,

tělem, rukou i hlavou.

2.2.2 Obranné herní činnosti jednotlivce

Obranné herní činnosti jsou podle Staršího (1999): obsazování hráče s kotoučem,

odebírání kotouče a obsazování hráče bez kotouče. Turaz & Tóth (2003) a Nakodým (2006)

k již zmíněným činnostem přidávají hru tělem, blokování střel a obranu prostoru.

2.2.2.1 Obsazování hráče s kotoučem Obsazování hráče s kotoučem je první obrannou herní činností jednotlivce. „Je to

činnost, při které se bránící hráč snaží získat kotouč, znemožnit protihráči úspěšnou přihrávku

nebo zpomalit a narušit protiútok soupeře“ (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986, 66). Obsazování

hráče je možné dvěma způsoby - holí a tělem (osobní souboje). Bránící hráč se snaží dostat

mezi puk a protihráče a najíždí na něj takovou rychlostí, aby byl schopen měnit směr bruslení

podle pohybu útočícího hráče. Obránce často obsazuje útočícího hráče bruslením vzad. Bruslí

v širším postoji, který mu zaručuje větší stabilitu a možnost startovat do libovolného směru.

Hůl přitom drží v jedné pokrčené a uvolněné ruce, aby mohl co nejrychleji provést obranný

zákrok (Kostka, Bukač & Šafařík, 1986).

2.2.2.2 Odebírání kotouče Podle Periče (2002) se odebírání kotouče provádí:

1. vypíchnutím puku,

2. nadzvednutím soupeřovy hole,

3. úderem do čepele nebo do hole.

Starší, Tóth et al. (2001) ještě přidávají přitlačení hokejky, zametání a položení hokejky.

Všechny druhy mají společné zahájení, kdy se bránící hráč dostává do kontaktu se soupeřem

buď v čelném postavení, nebo bočném. Vypíchnutí kotouče provádí hráč bruslící vzad

rychlým vytrčením hole držené v pokrčené ruce a čepelí tak vypichuje protihráči puk.

15

Nadzvednutí hole se nejčastěji používá v bočném postavení, kdy se bránící hráč dostane na

dosah protihráče a oběma rukama zespodu nadzvedne soupeřovu hůl a odebírá kotouč. Úderu

do hole, jakožto prvku pro odebírání kotouče, může dojít jak v čelném, tak i bočném

postavení. V momentu, kdy se protihráč dostane na dosah, hráč prudce švihne do soupeřovy

čepele nebo hole a útočící hráč tak ztrácí kontrolu nad pukem. Druhou možností je úder do

hole z bočného postavení. Hráči jedou vedle sebe a bránící hráč prudce udeří do soupeřovy

čepele a tím mu odskakuje puk a ztrácí kontrolu nad pukem.

2.2.2.3 Obsazování hráče bez kotouče Je to obranná činnost znemožňující soupeři převzít puk (Kostka, Bukač & Šafařík,

1986). Obsazující hráč se pohybuje tak, aby byl mezi protihráčem a jeho spoluhráčem

a kotoučem. Útočník před brankou by měl být vždy bráněn těsně, hráč u mantinelu je

obsazován tak, že bránící hráč jede mezi útočníkem a jeho spoluhráčem a má rameno před

ním. Obsazující hráč bruslí zpravidla krátkým skluzem, aby měl možnost rychle měnit směr

podle pohybu soupeře. Obsazování soupeře bez puku je typickým a základním prvkem osobní

obrany, kterou hráč realizuje po celé ploše hřiště. Aktivita a důraz je přímo úměrný

k vzdálenosti od vlastní branky (Tóth & Turaz, 2003).

2.2.2.4 Blokování střel Blokování střel je obranná herní činnost, při které se bránící hráč snaží zabránit

proniknutí vystřeleného puku do branky. V moderním hokeji je tato činnost využívána více,

snižuje totiž pravděpodobnost vstřelení branky a může vytvořit možnost rychlého protiútoku.

Základní způsoby podle Staršího, Tótha et al. (2001) jsou: blokování střel ve stoji, blokování

střel v pokleku na jednom koleni, blokování střel v kleku na obou kolenech, blokování střel

skluzem a blokování střel hokejkou.

2.2.2.5 Hra t ělem Hru tělem používají bránící hráči k zastavení protihráče a k následnému odebrání

kotouče. Bodyček (termín z anglického body check, což znamená úder tělem) se provádí

ramenem nebo pánví.

2.2.2.6 Obrana prostoru Pavliš (2000) charakterizuje tuto obrannou herní činnost jednotlivce jako krytí

prostoru, respektive hráče v prostoru, který v něm stojí, anebo do prostoru vjíždí. Obsazování

16

hráče v prostoru je v podstatě činnost navazující na obsazování hráče bez puku. Této činnosti

se využívá především při situacích s nerovnovážným počtem hráčů (přesilové hry 5-4, 5-3, 4-

3 nebo útočné akce 2-1, 3-1, 3-2 apod.).

2.2.3 Doplňující herní činnosti jednotlivce Dle Staršího (1999) a Nykodýma (2006) dělíme doplňkové herní činnosti jednotlivce

na činnost při vhazování a klamání.

2.2.3.1 Klamání Klamání je činnost používaná před provedením nějaké útočné činnosti, s úkolem

znesnadnit protihráči poznat pravý záměr (Nykodým, 2006, 90).

2.2.3.2 Činnost při vhazování Při vhazování se hráč snaží získat kotouč pod svou kontrolu a usměrnit ho některému

ze svých spoluhráčů nebo přímo vystřelit na branku (Nykodým, 2006, 90).

2.2.4 Herní činnosti brankáře Dle Staršího (1999) dělíme také herní činnosti brankáře na obranné a útočné. Obranné

herní činnosti brankáře jsou stavění se (positioning) a přemisťování, chytání a vyrážení

vystřeleného puku. Útočnou činností pak rozumíme práci s hokejkou a rozehráváním.

Nykodým (2006) přidává: zmenšování střeleckého úhlu, činnost brankáře při přečíslení a

v situaci 1-1, činnost při zakrytém výhledu, činnost při hře mimo branku.

17

2.3 Didaktika sportovních her „Didaktika sportovních her se zabývá vyučovací činností učitele (tj. vyučováním) a

učební činností žáků (tj. učením) ve výuce sportovních her“ (Psotta, 2009, 10). Odpovídá tedy

na otázky, jak naučit žáka sportovní hru s použitím didaktických stylů, metod a dodržováním

didaktických zásad.

2.3.1 Didaktické styly Podle Dobrého (1988) představují didaktické styly různé způsoby řídící činnosti

učitele, které se odlišují mírou kompetencí a rozhodnutí z učitele na žáka. Dobrý (1988),

Psotta, Velenský et al. (2009) dělí didaktické styly na 7 základních: příkazový, praktický,

reciproční, styl se sebehodnocením, styl s nabídkou, styl s řízeným objevováním a styl se

samostatným objevováním. Tomajko (2002) ještě přidává styl s autonomním rozhodováním

žáka o učivu.

1. Příkazový styl - veškerá rozhodnutí dělá učitel sám, určuje prostor, začátek i konec cvičení

a podle těchto jeho instrukcí žák cvičí,

2. Praktický styl - žák sám rozhoduje o volbě prostoru, době zahájení a ukončení činnosti, volí

rytmus tempo a intervaly,

3. Reciproční styl - žák provádí činnost a druhý jej zpětnou vazbou informuje o provádění této

činnost,

4. Styl se sebehodnocením - žák provádí samostatně dle vlastního uvážení danou pohybovou

úlohu a pak sám sebe hodnotí,

5. Styl s nabídkou - při dané pohybové úloze mají žáci možnost volby úrovně obtížnosti podle

svých dovedností a aspirace,

6. Styl s řízeným objevováním - po provedení pohybového úkolu se učitel ptá žáků řízenými

otázkami a vede je k objevení principu,

7. Styl se samostatným objevováním - žáci hledají řešení zadaného úkolu a vybírají z nich

nejlepší

8. Styl s autonomním rozhodováním žáka o učivu - po objasnění principu učitelem žák

kladením otázek vymezuje problém, který chce řešit.

2.3.2 Didaktické metody

Didaktické metody představují modely uspořádání operací a časových aspektů

tréninku (Dobrý, 1988). Psotta, Velenský et al. (2009) rozděluje metody na: metody věcné

18

a časové strukturace herních činností, metodu v celku, metodu od celku k částem, metodu

progresivního spojování částí v celek, metodu po částech a metody koncentrace a distribuce

herních činností. Mojžíšek (1975) a Nykodým (2006) dělí didaktické (vyučovací) metody

na:motivační, expoziční, fixační a diagnostické a klasifikační.

2.3.3 Didaktické zásady

Nykodým (2006) definuje didaktické zásady jako obecné požadavky, které v souladu

s cíli výchovy a zákonitostmi vyučovacího procesu určují charakter každého vyučování

a ovlivňují přímo i nepřímo jeho efektivitu. Nykodým (2006) a Rychtecký (1998) dělí

didaktické zásady na: zásadu uvědomělosti a aktivity, zásadu názornosti, zásadu soustavnosti,

zásadu přiměřenosti a zásadu trvalosti. Mezi nejdůležitější zásady patří i Komenského

didaktická pravidla: od snadného k obtížnému, od známého k neznámému, od blízkého

k vzdálenému.

19

2.4 Metodicko-organizační formy Metodicko-organizační formy (dále MOF) představují způsob účelného uspořádání

vnějších situačních podmínek a obsahu, tvořeného herními činnostmi. Umožňují realizaci

pohybového a herního úkolu a nahrazují dříve používanou technicko-taktickou nebo

technickou a taktickou přípravu. Úkolem MOF je transformace pohybů v herní činnosti

a postupně je přibližovat předpisovému chování. Dalším úkolem MOF je uvědomování si

herních úkolů a možností jejich řešení v navozených herních situacích (využívání

kognitivních procesů). Nezbytnou součástí MOF je také vytváření podmínek pro rozvoj

participace hráčů na týmovém herním výkonu a navozování herních situací a umožňovat

jejich vnímání. Dalšími úkoly MOF je navozování deformačních faktorů, vznikajících

z neočekávanosti situace v důsledku tlaku soupeře a zásahu spoluhráčů, rozhodování pod

časovým tlakem, záměrným fyzickým zatěžováním, kontrolovaným požadavkem na

úspěšnost řešení herních úkolů a provedení herních činností. Vnější podmínky zahrnují

přítomnost nebo nepřítomnost soupeře a stupeň proměnlivosti herně situačních podmínek

(viz. Tabulka 1.) (Tomajko, 2004). Kombinací těchto dvou kritérií lze rozlišit pět typů MOF:

průpravné cvičení 1. a 2. typu, herní cvičení 1. a 2. typu a průpravná hra. Na tomto dělení se

shodují Dobrý (1988), Psotta, Velenský et al. (2009) a Tomajko (2004).

Tabulka 1. Inventář situačně herních podmínek podle Dobrého 1988

A B C D E

Bez soupeře

Se soupeřem

V předem determinovaných podmínkách

V náhodně proměnlivých podmínkách

V celistvých náhodně proměnlivých podmínkách

Vysvětlivky: A- průpravné cvičení 1. typu, B- průpravné cvičení 2. typu, C- herní cvičení 1. typu, D- herní cvičení 2. typu, E- průpravné hry

2.4.1 Průpravné cvičení 1. typu Průpravné cvičení 1. typu je charakterizované nepřítomností soupeře a předem

určenými a relativně neměnnými podmínkami. Obsahuje velmi zjednodušené situační

20

podmínky, které zpravidla neodpovídají podmínkám vyskytujících se v utkání a jsou

zaměřena na procvičování techniky jedné i více herních činností. Používají se hlavně při

výcviku začátečníků nebo v počátečních fázích nácviku dané herní činnosti. V ledním hokeji

je průpravným cvičením např. vedení kotouče mezi kužely, přihrávání na místě ve trojici,

střelba proti mantinelu a podobně (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).

2.4.2 Průpravné cvičení 2. typu Průpravné cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými

podmínkami. Změny vzájemných pozic hráčů vyžadují proměnlivost v biomechanické

způsobu provedení daných činností vzhledem k aktuálním podmínkám, tzv. „variabilní

techniku“ (Psotta, Velenský et al., 2009). V ledním hokeji můžeme uvést jako příklad

nahrávání ve dvojicích v jízdě nebo nahrávání v pohyblivých čtvercích.

2.4.3 Herní cvičení 1. typu Herní cvičení 1. typu je dáno přítomností soupeře, předem určenými herně situačními

podmínkami a daným průběhem řešení, opakováním neměnného řešení herní situace. Využívá

se při nich jednoduchých herních situací ke zdokonalování herních činností, když žáci

v podstatě zvládli jejich techniku. Pro tento druh cvičení je charakteristické, že žáci předem

přesně vědí, jakou činnost budou provádět. Vědí také, že danou činnost budou vícekrát

opakovat. Jako příklad lze uvést: ve dvojici opakované přihrávky v pohybu, vedení kotouče,

překonání obránce stojícího na místě kličkou, najíždění trojice útočníků na branku s předem

určeným způsobem přihrávání a zakončení akce (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).

2.4.4 Herní cvičení 2. typu Herní cvičení 2. typu se liší od 1. typu náhodně proměnlivými a limitovanými herními

podmínkami. Řešení těchto akcí je náhodné, variabilní a cvičení jsou časově nebo prostorově

ohraničeny. Herní cvičení 2. typu zařazujeme až po zvládnutí techniky všech herních činností,

které se v nich vyskytují. V navozených herních situacích je každý hráč nucen tvořivě

reagovat na akci soupeře a volit nejvýhodnější způsob řešení takto vzniklé situace. Příkladem

můžou být různé kombinace 1 na 1, 2 na 2, 2 na 1 nebo najíždění útočníka na brankáře atd.

2.4.5 Průpravné hry

Průpravná hra již vzniklými situacemi připomíná utkání. Na základě předem daných

pravidel bojují proti sobě dva týmy. Má tedy souvislý děj a střídá se útok s obranou a mění se

21

tak role jednotlivých hráčů. Zvyšuje se tak orientace ve hře a napomáhá ke správnému

reagování na akce soupeř a vede k řešení herních situací tvůrčím způsobem. Jejím smyslem

může být i častější využití méně zvládnuté herní činnosti (Bukač, Kostka & Šafařík, 1986).

Nejčastější průpravné hry jsou na jednu branku, hra na malé branky, gól platí jenom z první

nebo hra na udržení puku.

22

2.5 Dělení a stručná charakteristika věkových kategorií v ledním hokeji

V ledním hokeji se nyní užívají klasifikace s osmi kategoriemi. Je nutné říci, že tuto

klasifikaci si každý krajský výkonný výbor upravuje sám a upravuje i soutěže v jednotlivých

kategoriích (počet lig, počet mužstev, play-off, atd.). Já jsem zvolil klasifikaci

královéhradecké kraje, kde v sezóně 2009/2010 proběhla restrukturalizace a přechod právě na

tento model. Každá věková kategorie má jiné cíle a zákonitosti a dosahuje jich pomocí jiných

metod a prostředků. Ve výsledcích této práce budu mít rozdělené cvičení podle stupně

obtížnosti a roztříděny právě pro tyto věkové kategorie. Pro každou kategorii budou vybrána

cvičení, která se nejvíce hodí do té dané věkové kategorie a hráči nebudou mít problém se

zvládnutím toho cvičení.

2.5.1 Přípravka Přípravka (nebo v jiných krajích 2. třídy a mladší) zahrnuje děti ve věku do 7 let. Před

touto kategorií jsou ještě různé základny a školy bruslení, ve kterých se děti učí nejprve stát

na bruslích a potom bruslit. V přípravce již tedy děti většinou ovládají bruslení a postupem

času ho zdokonalují. Cílem v tomto věku je vytvořit kladný vztah ke sportu obecně

a všestranný pohybový základ. Charakteristická je nepřesnost pohybů, cvičení jsou

neoblíbenější v soutěživé formě a různé formy her. Důležité je zlepšování koordinace dětí,

rychle se učí novým pohybům („zlatý věk motoriky dítěte“). Děti se rychle unaví, ale rychle

také regenerují. V tomto období používáme nejjednodušší cvičení, většinou začínáme ve stoje

a až po zvládnutí můžeme začít v pohybu, což je pro tyto děti značně koordinačně náročnější.

Hlavními herními činnostmi, které by měly být rozvíjeny, jsou vedení puku, přihrávka

a zpracování puku.

2.5.2 3. a 4. třídy

3. a 4. třídy odpovídají dřívější věkové kategorii elévové. Jsou to děti ve věku 8 až 9

let. V tomto věku by již mělo být zcela zvládnuto bruslení (popředu i pozadu, překládání na

obě strany). Pokračujeme v nácviku přihrávek, zpracování a vedení puku, začleňujeme

cvičení v pohybu a složitější cvičení. Přecházíme k nácviku střelby švihem, také nejprve

z místa.

23

2.5.3 5. a 6. třídy 5. a 6. třídy odpovídají dřívější kategorii mladší žáci, jsou to hráči ve věku 10 až 11

let. V tomto věku jsou již hráči schopni analyzovat jevy a vzniklé herní situace. Uplatňuje se

kamarádství, v kolektivu se vytvářejí menší skupinky. Kontrolu puku na místě již hráči

zvládají, pokračuje v nácviku vedení puku v oblouku, v jízdě vzad, trénujeme také přihrávku

přes ruku, přihrávku krátkým tahem, přihrávky na delší vzdálenost a také zpracování puku.

Začínáme s nácvikem uvolňování s pukem i bez puku změnou směru a rychlosti. Z obranných

činností začínáme s nácvikem odebírání puku.

2.5.4 7. a 8. třídy Do této věkové kategorie spadají děti ve věku 12 až 13 let, dříve se tato kategorie

nazývala starší žáci. V tomto období dochází k nástupu puberty. Věk, ve kterém u dětí

nastupuje puberta, je značně individuální a nelze přesně určit. Dochází ke skokovému růstu

postavy, rostou končetiny na úkor trupu a v důsledku tohoto nerovnoměrného růstu dochází

ke zhoršení motoriky. Důležité je dbát na všestranný pohybový vývoj a ten by měl rozvíjet

pohybové dovednosti. U dětí tohoto věku vzrůstá zájem o sportovní výkon. Pokračujeme

v nácviku vedení puku při bruslení vzad do oblouku, uvolňování s pukem změnou směru

a rychlosti a začínáme s nácvikem kličky. Střelbu tahem již děti zvládají, začneme s nácvikem

střely golfovým úderem a zakončení blafákem. Z obranných herních činností začínáme

s nácvikem hry tělem a napadání soupeře.

2.5.5 Mladší dorost Ve věku 14 až 15 let se nacházejí žáci v kategorii mladší dorost. Stále probíhá tělesný

růst, individuální rozdíly ve fyzických parametrech mohou být značné, jelikož se někdo

nachází na začátku a někdo na konci puberty. Vedení puku by již mělo být zvládnuto ve všech

podobách, přihrávka také, střela švihem a bekhendem také. Trénujeme střelu golfovým

úderem, uvolňování s pukem kličkou s naznačením, stahovačkou a uvolňování bez puku

klamáním, naznačením. Z obranných herních činností můžeme začít s nácvikem blokování

střel, krytí prostoru a pokračujeme v nácviku hry tělem.

2.5.6 Starší dorost V kategorii starší dorost (věk 16 až 17) končí u většiny jedinců puberta a nastává

adolescence. Hokej je dominantním zájmem, tréninky jsou fyzicky náročné a často se nedá

skloubit s psychickou labilitou. Rozvoj rychlosti a obratnosti se blíží vrcholu. Většina herních

24

činností by měla být zvládnuta, probíhá nácvik uvolňování s pukem protisměrnou kličkou,

obhozením nebo obratem, přihrávání nad ledem, zpracování těžkých přihrávek (nohou,

rukavicí), uvolňování bez puků obratem a poloobratem, tečování střel, blokování střel, krytí

prostoru (forechecking, backchecking).

2.5.7 Junioři V této kategorii (věk 18 až 19) by měly být zvládnuty všechny herní činnosti

jednotlivce, stále se však procvičují a stále se zdokonalují. Tréninkovým cílem je dosažení

vysoké individuální techniky a taktiky v maximální možné rychlosti. Do tréninku se více

začleňuje taktika a po jejím zvládnutí (a samozřejmě i při splnění dalších požadavků)

přecházejí hráči do seniorských družstev.

2.5.8 Dospělí Do kategorie seniorské, tedy dospělých, přecházejí hráči z juniorských kategorií již od

věku 17 let. Závisí na jejich individuální kvalitě, fyzických parametrech a dalších faktorech.

Horní hranice není nijak omezena, je individuální a závislá na fyzické a psychické stránce

jedince. V dospělosti by měly být zvládnuty všechny herní činnosti jednotlivce i herní

kombinace, dochází k jejich zdokonalování. Všechny motorické schopnosti dosahují vrcholu,

postupně s věkem pak začínají klesat (nejdříve rychlostní schopnosti). Příprava hráčů je hodně

taktická.

25

3 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE

3.1 Cíl práce Cílem práce je komplexní charakteristika herních činností jednotlivce v ledním hokeji

na základě literární rešerše odborné literatury a vytvoření didaktického postupu pro nácvik

jednotlivých herních činností s ukázkami cvičení pro určené věkové kategorie.

3.2 Úkoly práce

1. Rešerše odborné literatury.

2. Komplexní charakteristika všech herních činností jednotlivce v ledním hokeji.

3. Vytvoření didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností.

4. Vytvoření DVD disku s ukázkami cvičení

26

4 METODIKA

4.1 Analýza dat Při tvorbě této práce jsem si nejprve sehnal odbornou literaturu, která má vztah

k tématu práce. Jednalo se především o knihy obecně o sportovních hrách a ledním hokeji.

Nejdříve jsem hledal české odborné publikace se zaměřením na lední hokej, našel jsem starší

knihy, novější publikace hlavně přejímají informace z těchto primárních zdrojů.

Nejpřehlednější a nejucelenější soubor informací jsem získal ze starších českých knih, ale

také z cizojazyčné literatury. Cizojazyčné publikace (především anglické) byly modernější

s užším vymezením tématu, které se více shodovalo s mým tématem. Obsahovaly také

zásobníky cvičení s ilustracemi, které též vydatně posloužily pro tuto práci. Při práci

s cizojazyčným textem jsem se seznámil s anglickým hokejovým názvoslovím. Při získávání

informací jsem také využíval internet, ale tam jsem příliš cenných rad či cvičení nenašel. Poté

jsem vytřídil potřebné informace pro přehled poznatku a charakteristiku individuálních

herních činností. Z anglických publikací jsem potom získal spoustu cvičení s obrázky

a popisem.

Hlavní metodou použitou pro tuto práci tedy byla analýza dokumentu. Analýza

dokumentu patří ke kvantitavním i kvalitativním výzkumným metodám. Dokumenty použité

pro tuto práci byly písemného původu - výhradně knihy, a to české a anglické.

4.2 Sběr dat Pro sběr dat jsem používal vizuální a audiovizuální techniku, tedy digitální fotoaparát

Olympus FE-230 a digitální videokameru Panasonic NV-GS27. Sběr dat probíhal na zimním

stadionu v Olomouci. Po dohodě s trenérem jsme vybrali cvičení, která zařadí do své

tréninkové jednotky. Probandy byli hokejisté HC Olomouc 3., 4. a 5. třídy. Nejprve jsem si

vyfotil postavení hráčů na začátku cvičení a poté jsem cvičení nahrával na videokameru. Na

focené a natočené materiály jsem vytřídil, upravil a sestříhal, aby se daly použít do této práce.

Úpravy videí jsem prováděl v programu Pinnacle Studio Ultimate 12. V tomtéž programu

jsem také vytvořil DVD, které je součástí předkládané práce v kapitole Přílohy. Obrázky

cvičení jsem kreslil v programu Corel Draw X5.

27

5 VÝSLEDKY A DISKUZE V této části práce se věnuji didaktice a nácviku vybraných herních činností (přihrávání

a zpracování, střelba, uvolňování s kotoučem a uvolňování bez kotouče). Kapitola obsahuje

35 cvičení s popisem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a věkových

kategorií. Pro pochopení nákresů cvičení zde uvádím seznam použitých značek.

Obrázek 2. Vysvětlivky k obrázkům se cvičeními

28

5.1 Přihrávání a zpracování Přihrávání a zpracování jako herní činnost jednotlivce bylo popsáno výše (viz. 2.2.2).

Jedná se tedy o základní individuální herní činnost jednotlivce, kdy se puk pohybuje od

hokejky (či brusle) jednoho hráče ke druhému tak, aby jej mohl zpracovat. Způsob provedení

přihrávek lze rozdělit na přihrávky po zemi a vzduchem. Přihrávky po zemi se obvykle

provádějí krátkým švihem. Při přihrávání na větší vzdálenost se používá ještě krátké

přiklepnutí. Přihrávky vzduchem se používají tehdy, rozehrávají-li obránci puk útočníkům

v obranném pásmu nebo přihrávají-li útočníci v útočném pásmu a je-li na tomto omezeném

prostoru takový počet protihráčů, že by puk přihrávaný po zemi nepronikl k určenému

spoluhráči.

5.1.1 Didaktický postup Při nácviku postupujeme od nejjednodušších po nejsložitější cvičení. Nejprve začneme

nácvik přihrávek na místě, potom v pohybu vpřed a vzad. Hráč stojí v základním postavení,

váha je více na zadní noze, hokejka je za tělem, puk je na středu čepele trochu blíže k patce.

To je první - přípravna fáze. Ve druhé fázi se váha přesunuje ze zadní nohy na přední

s prudkým pohybem rukou (spodní rukou zatlačit směrem od těla a vrchní rukou zatlačit

směrem k tělu), hokejka je před tělem mezi rozkročenýma nohama a ve třetí fázi opouští puk

čepel před tělem, váha je na přední noze a přední noha se natáčí ve směru zamýšlené

přihrávky. Hráč musí dotáhnout pohyb hokejky a sledovat očima dráhu přihrávky

(Gwozdecky & Stenlund, 1999). Počáteční směr puku by měl být kolmý k rovině čepele

(Chambers, 2000). Ve druhé fázi je důležité, aby puk nebyl na čepeli moc krátce nebo moc

dlouho, pak je přihrávka nepřesná. Při zpracování je postupně opačný. Přijímající hráč má

hokejku na ledě (nebo těsně nad ledem) před tělem, váha je na přední noze. Jakmile se puk

dotkne čepele, hráč jej ztlumí a hokejka se dostává až mírně za tělo. Váha se pomalu přenáší

na zadní nohu. Důležité je, aby měl hráč dostatečně uvolněné a „měkké“ ruce (můžeme

hráčům říct, aby si představili místo puku třeba vajíčko), aby se puk neodrážel a neodskakoval

od čepele. Čím je přihrávka prudší, tím je to důležitější. Přihrávat i zpracovávat můžeme jak

z forhendu, tak i z bekhendu. U přihrávky či zpracování přes ruku, tj. z bekhendu, je postup

analogický, jen se hokejka nemůže dostat tolik za tělo, má tedy menší rozsah pohybu

v pažích. Přihrávky z bekhendu nemohou být tak prudké a jsou i méně přesné. Základní body

postupu nácviku přihrávky tedy jsou:

1. Hráč je v základním postoji, hokejka s pukem za tělem, váha na zadní noze (viz Obr. 3)

29

2. Hráč přenáší váhu na přední nohu, provádí rychlý pohyb paží (viz. Obrázek 4)

3. Hráč vytáčí koleno ve směru přihrávky, hokejka je před tělem a puk opouští čepel (viz.

Obrázek 5)

Obrázek 3. První fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)

Obrázek 4. Druhá fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)

Základní chyby při přihrávání a zpracování podle Periče (2002) jsou:

1. Hráč nesleduje cíl přihrávky - přihrávka naslepo

2. Přihrávka je pomalá nebo moc rychlá

3. Při zpracování nedochází ke zpětnému tlumení (puk odskakuje od čepele)

4. Hráč nemá hůl na ledě při zpracování

Obrázek 5. Třetí fáze přihrávky (upraveno dle Gwozdecky & Stenlund, 1999)

30

5.1.2 Ukázka průpravných cvičení

5.1.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 1: Hráči stojí podél mantinelu (celé hřiště nebo polovina), začínají na kratší

vzdálenost. Zkoušejí si nahrávat o mantinel, tak, aby se jim puk odrazil přesně na čepel.

Postupně se oddalují od mantinelu, a když zvládají i na větší vzdálenost, přidáme k mantinelu

puk nebo kužel (viz. Obrázek 6 a 7) a hráči se zkoušejí do něj trefit.

Obrázek 6. Přihrávky o mantinel Obrázek 7. Přihrávky o mantinel

Cvičení 2: Hráči utvoří dvojice, postaví se proti sobě nejprve na kratší vzdálenost, potom na

delší, jeden puk ve dvojici (viz Obrázek 8 a 9). Hráči si přihrávají. Dbají na správnou techniku

přihrávání i zpracování a snaží se nahrávat co nejpřesněji.

Obrázek 8. Statické přihrávání Obrázek 9. Statické přihrávání

31

5.1.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 3: Hráči utvoří dvojice a přihrávají si za jízdy podél celého hřiště na šířku poloviny

hřiště (viz Obrázek 10).

Obrázek 10. Přihrávání za jízdy

5.1.2.3 Cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 4: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva a postaví se vedle branky (viz Obrázek

11 a 12). Jeden z hráčů vyjíždí s pukem a přihrává si s hráčem z druhého družstva až ke druhé

brance. Tam udělají oblouk kolem kruhu k mantinelu (jeden z hráčů má puk) a při jízdě podél

mantinelu si nahrávají přes celou šířku hřiště. Procvičují se přihrávky jak na krátkou, tak i na

dlouhou vzdálenost.

5.1.2.4 Průpravná cvičení pro mladší dorost Cvičení 5: Hráči utvoří čtyři stejně početná družstva u modrých čar, jak je zobrazeno na

Obrázku 13. Na písknutí začínají dvě družstva křížem proti sobě. Nahrávají puk přes šířku

hřiště na hráče zbývajících dvou družstev, přejíždí hřiště a dostávají přihrávku na krátko,

pokračují k červené čáře, kde nahrávají puk do zástupu a ti jim za modrou čarou puk

přihrávají zpět a zakončují.

32

Obrázek 12. „Eskalátor“ postavení hráčů na začátku cvičení

Obrázek 11. „Eskalátor“

Obrázek 14. „Bago“ v kruhu

Obrázek 13. Přihrej a jeď

33

5.1.3 Ukázka herních cvičení

5.1.3.1 Herní cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 6: Hráči stojí ve družstvech ve dvou protilehlých rozích. Jeden z hráčů vyjíždí

pozadu, druhý popředu. Snaží se co nejvíce krát si přihrát přes obranné a útočné pásmo. Od

druhé modré čáry pokračují v situaci 1 na 1. Útočník se snaží obejít obránce a zakončit. To

samé současně z druhého rohu.

5.1.3.2 Herní cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 7: Hráči utvoří kruh, jeden z hráčů je uprostřed (viz. Obrázek 14). Hráči po obvodu

kruhu si nahrávají na jeden dotek, prostřední hráč se snaží zachytit jejich přihrávku.

5.1.3.3 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 8: Hráči utvoří čtyři družstva na modrých čarách (viz. Obrázek 15). Začíná hráč

z jednoho družstva přihrávkou do druhého družstva podél mantinelu a najíždí si obloukem

kolem středového kruhu. Mezitím si hráč z druhého družstva vymění puk přes šířku hřiště

s hráčem ze třetího družstva a nahrává časovanou přihrávkou na hráče číslo 1. Na hráče číslo

1 čeká na modré čáře obránce a hrají situaci 1 na 1.

5.1.3.4 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 9: Hráči jsou ve dvou skupinách u kruhu pro vhazování v obranné třetině. Na

písknutí vyjíždí první hráči přes šířku hřiště na modrou čáru, kde si nahrají s druhými hráči ve

skupině. Potom zase bruslí skoro přes celou šířku ledu až ke středovému kruhu, kde dostávají

přihrávku ze skupiny, ze které vyjeli (viz Obrázek 16). Přebírají puk a proti nim vyráží

obránce. Hrají 1 na 1.

34

Obrázek 15. 4 přihrávky a zakončení přes celé hřiště

Obrázek 16. 1 na 1 s 3 přihrávkami přes celé hřiště

5.1.4 Ukázka průpravných her

5.1.4.1 Průpravné hry pro 3. a 4. třídy Cvičení 10: Ve vymezeném prostoru hrají hráči honičku, jeden je určený jako honič. Honění

mají jeden puk, který si přihrávají. Kdo je v držení kotouče, nemůže být chycen.

5.1.4.2 Průpravné hry pro 5. a 6. třídy Cvičení 11: Hráči se rozdělí na dvě stejně početná mužstva (4,5 až 6 hráčů). V jedné třetině

hrají hru na udržení puku. Snaží se o co nejvyšší počet přihrávek za sebou. Druhý tým se jim

v tom snaží zabránit, a když se zmocní puku, hrají oni. Možné obměny: přihrávky na jeden

dotek, kdo má puk, stojí na místě a ostatní se nabízejí, můžeme hrát bez nebo s osobními

souboji.

5.1.4.3 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 12: Hráči vytvoří dva týmy v obranném pásmu, brankář je v brance. Týmy hrají proti

sobě, gól platí pouze po určitém počtu nahrávek (5, 10). Obměny: přihrávky na jeden dotek,

gól platí střelou z prvního dotyku

35

5.1.4.4 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 13: Hraje se 5 na 5 na celé hřiště, brankáři v brance. Gól platí pouze po určitém počtu

nahrávek (5, 10, 15).

36

5.2 Střelba Teoretický rozbor této herní činnosti je v Kapitole 2.2.4.

5.2.1 Didaktický postup Nácvik střelby začínáme opět na místě ze vzdálenosti 4-6 m proti mantinelu, potom

v pomalé rychlosti a při zvládnutí nácviku přejdeme ke střelbě v plné rychlosti. Důraz

klademe nejprve na technicky správné provedení střely, potom na přesnost a až nakonec na

rychlost nebo prudkost střely (Starší, 1999). Postup je podobný nácviku přihrávání. V první

fázi je hokejka s pukem za tělem a čepel silně přiklápí puk, který je mezi středem a patkou

čepele, váha je na souhlasné zadní noze. Pro rychlost a přesnost střely je důležitá také

relativní pozice puku k bruslím, puk nesmí být moc blízko ani moc daleko (Chambers, 2000).

Ve druhé fázi se přenáší váha na přední nohu, ruce vykonávají „páčivý pohyb“ (spodní ruka

tlačí od těla, vrchní ruka tlačí k tělu), zápěstí otáčí hůl, odklápí čepel od puku, horní polovina

těla (hlavně ramena) se natáčí ve směru střely. Puk by měl být vystřelen zhruba uprostřed

sagitální roviny člověka tak, aby mohl využít celou svou váhu pro střelu. Síla v zápěstí,

pažích a ramenech je určující pro sílu a rychlost střely. Ve třetí fázi dochází k dokončování

pohybu. Puk je vystřelen a hokejka se zvedá zhruba tak vysoko, jak chceme, aby byl puk

umístěn. Sledování cíle střely napomáhá k přesnější střele (Brown & Stenlund, 1997).

Didaktický postup při nácviku golfového úderu je trošku odlišný. Puk zůstává na ledě vpředu

mezi nohama, hokejka se zvedá dozadu do výše ramen a pak co nejvyšší rychlostí udeří do

puku středem čepele. Opět dochází k přesunu váhy ze zadní nohy na přední, která se vytáčí

a někdy dochází i k pokrčení této přední nohy (viz. Obrázek 17).

Obrázek 17. Střela golfovým úderem

Základní postup nácviku:

1. Přípravná fáze - puk za tělem, čepel přiklápí puk (viz. Obrázek 18)

2. Fáze vystřelení puku - váha se přenáší na přední nohu, horní polovina trupu se natáčí,

zápěstí otáčí holí, ruce páčivým pohybem odklápí čepel a puk je vystřelen (viz. Obrázek 18)

37

3. Dokončovací fáze - váha na přední noze, hokejka se zvedá do výšky, jakou chceme, aby

letěl puk. Oči sledují cíl střely (viz. Obrázek 18)

Obrázek 18. Tři fáze střely zápěstím

Základní chyb podle Periče (2002) jsou:

1. Střelba z opačné nohy

2. Hráč nevystřelí v nejvhodnějším momentu (moc brzo, kdy je puk ještě za tělem nebo moc

pozdě, kdy je puk už moc před tělem)

3. Není odkloněna čepel od puku

4. Puk je na špičce čepele

5. Při golfovém úderu hráč podsekává puk, aby jej zvedl


5.2.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 14: Statický nácvik střelby. Hráči se rozestaví podél mantinelu na polovinu nebo celé

hřiště nejprve na menší vzdálenost, při zvládnutí na kratší vzdálenost se posunují dále. Hráči

ze stoje střílí do mantinelu (viz. Obrázek 19 a 20).

Obrázek 19. Statický nácvik střelby Obrázek 20. Postavení při statickém nácviku střelby

38

5.2.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 15: Střelba po výjezdu z kruhu. Hráči utvoří dvě družstva v rozích hřiště. Hráč

vyjíždí s pukem oblouk podél kruhu a mezi kruhy vystřelí a řadí se do druhého rohu. Po

vystřelení vyjíždí hráč z druhého rohu (viz. Obrázek 21 a 22).

Cvičení 16: Hráči vytvoří dva zástupy v rozích hřiště (viz. Obrázek 22 a 24). První vyjíždí

bez puku, objíždí bod pro vhazování ve střední třetině, dostává přihrávku od hráče z druhého

zástupu a mezi kruhy střílí. Ihned po přihrávce se rozjíždí hráč z druhého družstva. To samé

může probíhat na druhé straně hřiště.

Obrázek 23. Střelba po vyjetí za modrou čáru s přihrávkou

Obrázek 24. Střelba po vyjetí za modrou čáru s přihrávkou - základní postavení

Obrázek 21. Střelba po vyjetí z kruhu Obrázek 22. Střelba po vyjetí z kruhu - základní postavení

39

5.2.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 17: Hráči jsou v jedné skupině u červené čáry, cvičení může probíhat současně i na

druhé polovině hřiště. Hráč ze zástupu vyjíždí bez puku přes šířku hřiště k modré čáře

a dostává nahrávku od druhého hráče v zástupu. Objíždí kužel, z křídla zakončuje na brankáře

a vrací se zpět do družstva. Na modrou čáru asi 2 m od mantinelu umístíme kužel (viz.

Obrázek 25 a 26).

Obrázek 25. Střelba z křídla po přihrávce přes šířku středního pásma

Obrázek 26. Střelba z křídla po přihrávce přes šířku středního pásma - základní postavení

Cvičení 18: Hráči stojí v rozích hřiště. Cvičení začíná přihrávkou za bránou z prvního

družstva do druhého, mezitím vyjíždí hráč ze třetího družstva, objíždí středový kruh a dostává

přihrávku z druhého družstva. Přebírá puk a zakončuje. Hráč z druhého družstva, který

nahrával, vyjíždí za přihrávkou, objíždí středový kruh a dostává přihrávku ze třetího družstva,

který dostal přihrávku od hráče ze čtvrtého družstva (viz. Obrázek 27).

5.2.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 19: Trojitá střelba. Hráči utvoří dvě skupiny v rozích poloviny hřiště. Z jedné

skupiny vyjíždí popředu hráč bez puku, objíždí kruh a dostává přihrávku ze své skupiny

a poprvé střílí. Pokračuje dále, objíždí druhý kruh jízdou vzad (dohromady tedy objíždí

osmičku), dostává přihrávku z druhé skupiny a střílí podruhé. Pokračuje v jízdě, objíždí znova

první kruh a dostává přihrávku do třetí střelby (viz. Obrázek 28).

40

Obrázek 27. Střelba po objetí středového kruhu Obrázek 28. Trojitá střelba


5.2.3.1 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 20: 2 na 1 přes celé hřiště. Hráči jsou rozděleni na útočníky a obránce. Útočníci jsou

ve všech čtyřech rozích s pukem. Obránci vytvoří dvě družstva na modrých čarách, tak jak je

to znázorněno na Obrázku 29. Cvičení začíná útočník. Nahrává obránci na modrou čáru a jde

před brankou tečovat. Obránce si s pukem vyjede na osu hřiště, střílí a otáčí se do jízdy vzad.

Útočník po tečování nebo doražení střely najíždí k mantinelu, kde dostává přihrávku od

útočníka z druhého družstva. Hráč, který nahrával, najíždí obloukem na střed hřiště a jedou

2 na 1.

Cvičení 21: Hráči se opět rozdělí na útočníky a obránce. Útočníci vytvoří dvě družstva na

modré čáře, hlavou směrem do rohu, obránci jsou v rozích proti nim. Obránce vyjíždí

s pukem za bránu, současně s ním vyrážejí dva útočníci. Jeden z nich vyjíždí hlubší oblouk

k mantinelu a dostává přihrávku od obránce. Ten vyjíždí na modrou čáru a brání dvojici

z druhé strany. Útočníci si mezi sebou ve středním pásmu několikrát přihrají a zakončují akci

2 na 1 (viz. Obrázek 30).

41

Obrázek 29. 2 na 1 s tečováním přes celé hřiště Obrázek 30. 2 na 1 z křídla

5.2.3.2 Herní cvičení pro starší dorost Cvičení 22: Útočník přihrává z rohu hřištěm, startuje a přijímá kotouč zpět. Ve středním

pásmu se k němu připojuje spoluhráč a oba najíždějí 2 na 1. Snaží se ho obehrát a vstřelit

branku (viz. Obrázek 31).

Obrázek 31. 2 na 1 souvislá akce

42

5.2.4 Ukázka průpravných her

5.2.4.1 Průpravné hry pro 7. a 8. třídy Cvičení 23: Hráči vytvoří dvě stejně početná družstva. Hrají v obranné třetině, brankář je

v brance. Gól platí pouze střelou z první. Možné obměny: gól platí pouze střelou od modré,

gól platí jen z dorážky.

5.2.4.2 Průpravné hry pro mladší dorost Cvičení 24: Hráči utvoří dvě družstva v jedné třetině, brankář je v brance. Hráči mají

maximálně 3 (nebo 5) přihrávek mezi sebou, pak musejí střílet.

43

5.3 Uvolňování hráče s kotoučem Do této herní činnosti jednotlivce řadíme podle Periče (2002), Bukače, Kostky &

Šafaříka (1986) a dalších autorů vedení puku a obcházení soupeře jako dvě základní části této

činnosti. Starší (1999), Chambers (2000), Gwozdecky & Stenlund (1999) a jiní autoři uvádějí

vedení puku a obcházení soupeře jako dvě odlišné herní činnosti jednotlivce. Podrobně je tato

činnost rozebrána v Kapitole 2.2.1.

5.3.1 Didaktický postup Nácvik vedení puku budeme začínat opět staticky, tedy na místě. Hráč stojí

v základním postavení, upozorníme na správné držení hokejky. Vrchní ruka je na držadle

(začátek hole, obalený izolepou), spodní ruka drží hůl zhruba v polovině délky hole (i níže).

Délka rozpětí rukou se při různých činnostech s holí mění. Čím je spodní ruka níže, tím větší

je možné prohnutí hole. Dále by hráč měl být předkloněný a puk mít dostatečně před tělem.

Chybou je, když má hráč puk příliš blízko k tělu, protože má menší kontrolu puku, menší

stabilitu a pravděpodobně má také hlavu skloněnou dolů k ledu a to je nebezpečné. Hráč

začíná s „mícháním“ čili driblinkem v menším rozpětí a pomalu. Potom může začít zrychlovat

a zvětšovat rozpětí či měnit délku rozpětí. S postupným pokrokem získávají hráči „pocit

puku“ a zvládají driblink bez zrakové kontroly (se zvednutou hlavou), kdy puk sledují jen

periferním viděním. Při zvládnutí nácviku na místě, začíná nácvik při jízdě. Nejprve pomalá

jízda popředu bez rychlých změn směr jízdy, postupně hráč zrychluje a zkouší nácvik při jízdě

vzad. Základní body nácviku podle Periče (2002) jsou:

1. Krátký driblink na místě, v mírné jízdě

2. Dlouhý driblink na místě a v jízdě

3. Střídán krátkého a dlouhého driblinku na místě a v jízdě

4. Driblink ve slalomové jízdě

5. Driblink v malém prostoru

Nejčastější chyby jsou podle Bukače, Kostky & Šafaříka (1986) a Periče (2002):

1. Hráč sleduje puk zrakem a nesleduje herní situaci

2. Při driblinku hráč nebruslí

3. Driblink přizpůsobuje rytmu bruslení

Stenlund (1996) přidává jako základní chybu, že hráč začíná změnu směru při vedení puku

ramenem a ne hlavou. První by se měla otočit hlava do zamýšleného směru jízdy a ramena se

vytočí automaticky.

44

Obcházení soupeře pomocí kličky můžeme začít trénovat po určitém stupni zvládnutí

vedení puku, kdy má jedinec v ruce určitý cit pro puk. Vedení a klička při hře potom splývají

v jeden komplexní pohyb, který je nejčastější útočnou činností. Při nácviku na místě stojí hráč

na obou nohách, provede klamný pohyb ramen, trupu a hole na jednu stranu a prudce posune

puk na stranu druhou. Útočník by si měl krýt puk tělem, aby byl mimo dosah hole obránce.

Čepel je přiklopena k puku, aby hráč neztratil kontrolu nad pukem. Potom začínáme

s nácvikem v pomalé jízdě (viz. Obrázek 32). Klamným pohybem může být také naznačení

střely či přihrávky s cílem, aby bránící hráč byl nucen na tento pohyb reagovat a aby útočník

mohl lépe provést kličku. Dalším typem kličky je prohození či obhození soupeře. Útočník

posílá puk kolem obránce nebo mezi nohama či nohou a holí, provede klamný pohyb, objíždí

obránce a pokračuje dále v akci. Základní body podle Periče (2002):

1. Nácvik vychází ze zvládnutého driblinku

2. Nácvik kličky na místě po ruce i přes ruku

3. Spojení klamného pohybu a kličky

4. Nácvik proti kuželu, potom proti volně bránícímu hráči

5. Řešení situací 1 na 1

Základní chyb při obcházení soupeře jsou podle Periče (2002) a Bukače, Kostky & Šafaříka

(1986):

1. Kličce nepředchází klamný pohyb

2. Klička je prováděna do bránícího hráče

3. Hráč po kličce nezrychlí

Obrázek 32 (upraveno dle Periče, 2002). Nácvik kličky.

A - klička po ruce, B - přes ruku.


5.3.2.1 Průpravná cvičení pro 2. třídy a mladší Cvičení 26: Osmičky na místě (viz. Obrázek 33). Hráči se rozmístí po celé ploše, udělají si

kolem sebe místo. Mají před sebou dva kužely (stačí i puky). Pukem krouží kolem kuželů do

45

osmičky. Snaží se, aby měli puk celou dobu pod kontrolou, aby nekoukali na puk, postupně

zrychlují. Můžeme přidat další kužely, vytvořit trojúhelník nebo čtverec.

Cvičení 27: Osmičky v pohybu (viz. Obrázek 34). Hráči mají před sebou dva kužely, objíždí

je vnějškem pozadu a vnitřkem popředu nebo vnějškem popředu a vnitřkem pozadu.

Obrázek 33. Osmičky na místě Obrázek 34. Osmičky v pohybu

5.3.2.2 Průpravná cvičení pro 3. a 4. třídy Cvičení 28: Objeď pět kruhů (viz. Obrázek 35). Hráči stojí v rohu a po pěticích vyjíždějí

a objíždějí kruhy s pukem popředu (později můžeme i pozadu).

Cvičení 29: Hráči opět začínají v rohu hřiště a projíždějí s pukem trasu naznačenou na

Obrázku 36.

5.3.2.3 Průpravná cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 30: Objeď 5 kruhů (viz. Obrázek 37). Hráč stojí v rohu kluziště a postupně objíždí

s pukem všech pět kruhů pro vhazování tak, že vždy jsou natočeny na jednu stranu kluziště.

Cvičení 31: Hráči utvoří tři družstva a s pukem vyjíždějí, u kuželu zabrzdí a objíždějí ho

a jedou na další kužel (viz. Obrázek 38).

46

Obrázek 35. Kruhy s pukem popředu Obrázek 36. Objeď vyznačenou trasu

Obrázek 37. Objeď pět kruhů s pukem Obrázek 38. Zabrzdi u kuželu

47

5.3.2.4 Průpravná cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 32: Křížení ve dvojicích (viz. Obrázek 39). Dvojice se rozmístí po šířce kluziště tak,

aby se vedle sebe vešly tři dvojice. První hráč vyjíždí s pukem, současně s ním druhý bez

puku. První hráč přihrává druhému a kříží se. Vždy je při křížení první hráč s pukem a hráč

bez puku tedy za ním.


5.3.3.1 Herní cvičení pro 5. a 6. třídy Cvičení 33: 1 na 1 z křídla (Obrázek 40). Hráči se rozdělí do čtyř skupin, každá skupina je

v jednom rohu kluziště. Na písknutí současně vyjíždí hráči z protilehlých rohů za bránu, kde

přihrávají hráči z druhého družstva, ten po mantinelu bruslí až do svého útočného pásma, kde

z křídla sehrává akci 1 na 1. Hráč, který přihrával, vyjíždí do středního pásma, kde se otáčí,

bruslí vzad a brání útočníka z druhé strany.

Obrázek 39. Křížení ve dvojicích Obrázek 40 1 na 1 z křídla

5.3.3.2 Herní cvičení pro 7. a 8. třídy Cvičení 34: 2 na 1 na polovinu hřiště (Obrázek 41). Hráči vytvoří tři skupiny, jedna z nich

jsou jen obránci. Všichni tři vyjíždí současně k červené čáře, hráči u mantinelu jsou útočníci,

48

ve středu hřiště je obránce. Útočníci na červené čáre zabrzdí a jeden z nich dostává od trenéra

puk. K tomuto hráči se rozjíždí obránce a snaží se znemožnit hráči jak průnik k bráně, tak

i přihrávku na druhého útočícího hráče. To samé se děje na druhé polovině hřiště.

5.3.3.3 Herní cvičení pro mladší dorost Cvičení 35: 1 na 1 rychlostní souboj (Obrázek 42). Hráči se rozdělí na útočníky a obránce.

Obránci stojí ve středovém kruhu, útočníci vytvoří dvě skupiny v protilehlých rozích hřiště.

Na písknutí vyráží současně dva útočníci a dva obránci. Útočníci se rozjíždí za branku, kde

mají připravený puk v pozici 1, 2 nebo 3 (upravujeme podle rychlosti hráčů, tak aby obránce

mohl dohonit útočníka) a co nejrychleji se snaží dostat přes střední pásmo po křídle a hrají

1 na 1. Obránce je připraven mezi kruhy před brankou a vyráží, až když se útočník dotkne

puku. Bruslí pozadu na modrou čáru, kde se otáčí a brání útočníka.

Obrázek 41. 2 na 1 na polovinu hřiště Obrázek 42. 1 na 1 rychlostní souboj

49

5.4 Uvolňování bez kotouče Tato herní činnost je teoreticky rozebrána v. Kapitole 2.2.3.

5.4.1 Didaktický postup

Uvolňování bez kotouče se nacvičuje v herních situacích 1 na 1, 2 na 1, 3 na 1, 3 na 2,

2 na 2 atd. Samostatně se v praxi nenacvičuje. Útočící hráč bez kotouče se uvolňuje změnou

rychlosti nebo změnou směru jízdy, kdy najíždí do volného prostoru a čepelí hole na ledě

ukazuje, kam má být puk adresován (Kostka, 1964). Důležité je správné načasování a výběr

místa. Uvolňování hráče bez kotouče je ovlivňováno množstvím faktorů a jejich vzájemným

spojením. Jedná se především o bruslařské schopnosti hráče, dovednost zpracovat kotouč,

předvídat vývoj hry a vzájemná součinnost v pohybu hráčů bez kotouče.

5.4.2 Ukázka herních cvičení Můžeme použít předešlá cvičení 2 na 1 nebo jakákoliv jiná, kdy minimálně dva

útočníci najíždějí proti obránci či obráncům. Další varianty jsou 3 na 1, 3 na 2, 4 na 2, 5 na 3,

kdy se hráč bez puku snaží dostat do vhodného prostoru pro přihrávku.

50

6 ZÁVĚR Tato práce měla dva základní cíle. Prvním cílem byl teoretický rozbor a komplexní

charakteristika všech herních činností jednotlivce po prostudování odborné literatury jak

české, tak i zahraniční. Tento rozbor je v kapitole Přehled poznatků a dle mého byl splněn.

V kapitole přehled poznatků je také seznámení s metodicko-organizačními formami, které se

vyskytují v dalších kapitolách a stručná charakteristika věkových kategorií se zaměřením na

didaktické

Ve druhé části se zabývám didaktikou vybraných herních činností. U každé herní

činnosti je nejprve podrobně popsán postupný nácvik, pro zdůraznění ještě jednou nácvik ve

stěžejních bodech a pro lepší srozumitelnost text obsahuje obrázky. U každé činnosti je také

výčet nejčastěji se vyskytujících se chyb. Celá práce obsahuje 35 cvičení s obrázky a se

srozumitelným popiskem. 8 vybraných cvičení je natočeno a je obsaženo na DVD disku

v Příloze.

Práce shrnuje poznatky z českých i zahraničních literatur o herních činnostech, jejich

výuce a s ukázkami cvičením může sloužit jako základ pro začínající trenéry, hráče, ale

i laickou veřejnost.

51

7 SHRNUTÍ Hlavním tématem této bakalářské práce „Teorie a didaktika nácviku vybraných

herních činností jednotlivce v ledním hokeji“ je v první části teoretická a komplexní

charakteristika všech herních činností jednotlivce, které jsou: uvolňování s kotoučem,

přihrávání a zpracování, střelba, uvolňování bez kotouče, dorážení a tečování, obsazování

hráče s kotoučem, odebírání puku, obsazování hráče bez kotouče, hra tělem, blokování střel,

krytí prostoru, doplňující činnosti a činnosti brankáře. Cílem druhé části je vytvoření

didaktického postupu pro nácvik vybraných herních činností (přihrávání a zpracování, střelba,

uvolňování hráče s pukem a uvolňování hráče bez puku). Druhá část obsahuje celkem 35

cvičení s popiskem rozdělených podle metodicko-organizačních forem a podle věkové

kategorie, pro kterou je nejvhodnější. Součástí práce je také DVD disk s 8 natočenými

cvičeními, které jsem pořídil na zimním stadionu v Olomouci na trénincích 2., 3., 4. a 5. třídy.

Práce může posloužit komukoliv, kdo má zájem o lední hokej a chce se dozvědět něco

z teorie a didaktiky ledního hokeje. Získané informace může přenést do své trenérské praxe.

52

8 SUMMARY The main theme of this work “Theory and didactics of chosen games activities of

individual in ice hockey” is in the first part theoretical characterization of individual game

activities which are: passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing without

puck, rebounding and deflectioning, defending player with puck, defending player without

puck, shot blocking, body checking, poke checking, space covering, additional activities and

goalie activities. The second part describes the creation of the didactic process for practicing

chosen game activities (passing and receiving, shooting, releasing with puck, releasing

without puck). And the second part includes 35 exercises with instruction classified by

various methods and organizational forms and by age categories for which they are best.

Work also includes DVD disk with 8 recorded exercises taken in ice stadium in Olomouc.

Objects were players 2th, 3rd, 4th and 5th hockey school class.

Work can serve anyone who is interested in ice hockey and wants to learn something

about theory and didactics. The information obtained can be transferred to his coaching

practice.

53

9 REFERENČNÍ SEZNAM

Bartoň, B., & Havránková, D. (1982). Vybrané kapitoly z didaktiky tělesné výchovy - II:

Bruslení, krasobruslení, lední hokej, rychlobruslení [Vysokoškolské učební texty].

Praha: Univerzita Karlova v Praze, Fakulta pedagogická.

Brown, N., & Stenlund, V. (1997). Hockey Drills for Scoring. Champaign, IL: Human

Kinetics.

Bukač, L., & Dovalil, J. (1990). Lední hokej: Trénink herní dokonalosti. Praha: Olympia

Bukač, L., Kostka V., & Šafařík, V. (1986). Lední hokej: Teorie a didaktika. Praha: Státní

pedagogické nakladatelství.

Český svaz ledního hokeje. (2003). Historie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World Wide

Web: http://www.cslh.cz/index.php?lng=CZ&webid=358&view=clanek_static&id=46

1&opened=461

Dobrý, L. (1988). Didaktika sportovních her. Praha: SPN.

Dobrý, L. a kol. (1994). Didaktické styly a metodicko-organizační formy jako základ

vyučování pohybových her. Tělesná výchova a sport mládeže, roč. 68 (č. 4), 26-31.

Fialová, L. & Rychtecký, A. (1998). Didaktika tělesné výchovy (2nd ed.). Praha: UK

Karolinum.

Gwozdecky, G., & Stenlund, V. (1999). Hockey Drills for Passing & Receiving. Champaign,

IL: Human Kinetics.

Havlíčková, L. (1993). Fyziologie tělesné zátěže II : speciální část. Díl 1. Praha: Univerzita

Karlova.

Chambers, D. (2000). Complete hockey instruction: Skills and strategies for coaches and

players (Rev. ed.). Chicago, IL: Contemporary Books.

Jančoková, L., Starší, J., & Výboh, A. (1999). Teória a didaktika ľadového hokeja

[Vysokoškolské učební texty]. Banská Bystrica: Univerzita Mateja Bela v Banskej

Bystrici, Fakulta humanitných vied.

Mojžíšek, L. (1975). Vyučovací metody. Praha: SPN.

Pavliš, Z. a kol. (2000). Příručka pro trenéry ledního hokeje. Praha: ČSLH.

Perič, T. (2002). Lední hokej: Trénink budoucích hvězd. Praha: Grada.

Starší, J. & Tóth, I. et al. (2001). Teória a diddaktika ľadového hokeja II [Vysokoškolské

učební texty]. Bratislava: SZĽH, FTVŠ UK, FHV UMB.

Stenlund, V. (1996). Hockey drills for puck control. Champaign, IL: Human Kinetics.

54

Tomajko, D. (21. 9. 2004). Didaktická technologie. Retrieved 10. 8. 2010 from the World

Wide Web: http://www.upol.cz/fileadmin/user_upolad/FTK-dokumenty/Katedra_

sportu/okdidaktickatechnologie.ppt

55

10 SEZNAM PŘÍLOH

Příloha 1: DVD disk s natočenými cvičeními

Documents

TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH …Univerzita Palackého v Olomouci Fakulta t ělesné kultury TEORIE A DIDAKTIKA NÁCVIKU VYBRANÝCH HERNÍCH ČINNOSTÍ JEDNOTLIVCE V LEDNÍM