MASARYKOVA UNIVERZITA

Fakulta sportovních studií

Katedra kineziologie

Anatomie a funkce hlezenního kloubu

Vedoucí bakalářské práce: Autor bakalářské práce:

doc. MUDr. Jitka Hanzlová, CSc. Jan Pekáč

ASAK

Brno, 2012

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně pouze

s použitím pramenů a literatury uvedených v seznamu citované literatury.

V Brně dne 9. 12. 2012 podpis

Touto cestou bych rád poděkoval vedoucí práce paní doc. MUDr. Jitce

Hanzlové, CSc. za vstřícný přístup, náměty, rady a připomínky, které mi poskytla

v průběhu zpracovávání bakalářské práce.

Obsah Úvod ........................................................................................................................ 6

1 Soustava kosterní ............................................................................................. 7

1.1 Kosti bérce ................................................................................................ 7

1.1.1 Kost holenní (tibia) ............................................................................ 7

1.1.2 Kost lýtková (fibula) .......................................................................... 8

1.2 Kosti nohy ................................................................................................ 9

1.2.1 Zánártní kosti ..................................................................................... 9

1.2.2 Kosti klínové (ossa cuneiformia) ..................................................... 11

1.2.3 Nártní kosti (ossa metatarsi) ............................................................ 12

1.2.4 Články prstů (phalanges digitorum pedis) ....................................... 13

2 Vazivové spoje ............................................................................................... 14

2.1 Mezikostní blána bérce (membrana interossea cruris) .......................... 14

2.2 Lýtkoholenní vazivový spoj (syndesmosis tibiofibularis) ...................... 14

2.3 Vnitřní strana postranních vazů .............................................................. 15

2.4 Zevní strana ............................................................................................ 15

2.5 Dolní kloub hlezenní (art. subtalaris) ..................................................... 16

2.5.1 Choparův kloub ................................................................................ 16

3 Spojení kostí .................................................................................................. 17

3.1 Kloub lýtko-holenní horní (art. tibiofibularis proximalis) ..................... 17

3.2 Horní kloub zánártní (art. talocruralis) ................................................. 17

3.3 Dolní kloub zánártní (art. talocalcaneonavicularis) .............................. 18

4 Soustava svalová ............................................................................................ 19

4.1 Skupina přední ........................................................................................ 19

4.1.1 Přední sval holenní (m. tibialis anterior) ......................................... 19

4.1.2 Dlouhý natahovač palce (m. extensor hallucius longus) .................. 19

4.1.3 Dlouhý natahovač prstů (m. extensor digitorum longus) ................. 20

4.2 Skupina boční ......................................................................................... 21

4.2.1 Dlouhý sval lýtkový (m. fibularis longus) ....................................... 21

4.2.2 Krátký sval lýtkový (m. fibularis brevis) ......................................... 21

4.3 Skupina zadní ......................................................................................... 22

4.3.1 Povrchová vrstva .............................................................................. 22

4.3.2 Hluboká vrstva ................................................................................. 23

5 Nervové zásobení ........................................................................................... 25

6 Inervace kloubního pouzdra........................................................................... 26

7 Cévní zásobení ............................................................................................... 27

7.1 Cévní zásobení pouzdra .......................................................................... 28

7.2 Cévní zásobení talu ................................................................................ 28

8 Klenba nožní .................................................................................................. 30

8.1 Plochá noha ............................................................................................ 32

9 Funkce hlezenního kloubu ............................................................................. 34

Závěr ..................................................................................................................... 38

Resumé .................................................................................................................. 57

Seznam použité literatury ...................................................................................... 39

Seznam požitých internetových zdrojů ................................................................. 41

Seznam obrázků .................................................................................................... 42

Seznam příloh........................................................................................................ 43

6

Úvod

Hraji aktivně fotbal a futsal, ve kterých jsou dolní končetiny a zejména hlezna

mnohdy přetěžovány. Téma práce bylo vybráno na základě osobní zkušenosti se

zraněním v oblasti hlezna, kde došlo k mírnému odtržení kosti v místě vnitřního

kotníku – abrupci mediálního malleolu.

Prvním nápadem pro bakalářskou práci byl popis zranění dolních končetin ve

fotbale, první pomoc při těchto poraněních s následnou hospitalizací a

rekonvalescencí. Taková práce potřebuje teoretický základ a znalosti anatomie

dané části lidského těla, v našem případě bérce a nohy. Vytvořil jsem tedy

teoretický základ pro další využití, kterým by mělo být zejména navázání, neboli

rozšíření práce o zranění hlezna při fotbale.

Práce je pouze teoretická a je v ní popsán hlezenní kloub a jeho přilehlé oblasti

– bérec a noha. Je rozdělena na dvě části – anatomii a funkci. V anatomické části

jsem vypracoval popisy pro kosti, vazy, svaly a kluby a jejich krevní a nervové

zásobení. V části funkce hlezenního kloubu jsem přiblížil pohyby kloubů

v rovinách, a které svaly tento pohyb zajišťují.

V první kapitole se věnuji anatomickému popisu kostí bérce a nohy. Navazuji

kapitolou o vazech, podstatnou pro správné držení kostí. Ta by měla být důležitá

z důvodu častých poranění u fotbalistů, poranění vazů v oblasti hlezenního

kloubu. Třetí kapitola, klouby, se věnuje vzájemným stykům kloubních ploch.

Kapitola čtvrtá, svaly, je rozdělena do tří skupin na základě jejich umístění a

funkci. U každého svalu je popis, místo úponu a odstupu, jeho funkce a inervace.

Poslední dvě kapitoly první části, cévní a nervové zásobení, se věnují popisu drah

cév a nervů a následnému zásobení.

Ve druhé práce části se zabývám pohyby v daných kloubech v závislosti na

styčných plochách, které nám svojí nesouměrností způsobují pohyby do více

rovin.

7

1 Soustav kosterní

Kosterní soustava celého hlezna se skládá z kostí bérce, a kostí nohy

1.1 Kosti bérce

Kosti bérce tvoří kost holenní (tibia) na straně vnitřní a kost lýtková (fibula)

na straně zevní.

1.1.1 Kost holenní (tibia)

Je typická dlouhá kost na palcové straně bérce, která se skládá ze tří částí.

proximálního konce

těla

distálního konce

Její proximální část se rozšiřuje ve dva kloubní hrboly (condylus medialis

a condylus lateralis). Plocha kondylů tvoří kloubní plochu (facies articulares)

sloužící ke spojení s odpovídajícími hrboly kosti stehenní (femur).

Na hrbolu tibiálním je kloubní ploška oválná a zřetelně konkávní1, kdežto na

hrbolu fibulárním je spíše okrouhlá a skoro rovná. (Borovanský, 1993) V oblasti

horních kloubových ploch se nachází mezihlavicová vyvýšenina (eminentia

intercordylaris) vybíhající v mediální a laterální hrbolek. Před vyvýšeninou se

nachází přední mezihlavicový dvorec (area intercondylaris anterior) a za

vyvýšeninou zadní dvorec (posterior). (Linc, Doubková, 2002, s. 79)

Za boční hlavicí (condylus lateralis tibiae) vzadu je šikmo orientovaná malá

kloubní plocha (facies articularis fibularis) pro skloubení s hlavičkou kosti

lýtkové (fibula).

„Na ventrálním okraji proximálního konce kosti holenní je mohutná drsnatina

(tuberositas tibiae), na kterou se připíná silná šlacha čtyřhlavého svalu stehenního

zvaná ligamentum patellae.“ (Borovanský, 1993, s. 118)

Střední část této dlouhé kosti je trojboce hranolovitá a ve spodní části vybíhá

v mediální snadno hmatatelný velký kotník (malleolus tibiae), zevnitř vyhloubený

(facies articularis inferior) pro kontakt s kostí hleznovou.

1 Konkávní – vydutý směrem dovnitř

8

„Predná hrana (margo anterior) je pod kožou vpredu a predkolení a pozdĺž

celej dĺžky je dobře hmatatelná. Prístredná hrana (margo medialis) je zaoblená

a nevýrazná. Medzikostná hrana (margo interousseus) smeruje oproti

rovnomennej hrane a ihlici. Medzi medzikostnými hranami je medzikostna blana,

ktorá drží kosti predkolenia pri sebe. Vzadu sa ťahá po píšťale šikmá čiara

jazykovitého svalu (linea musculi solei).“ (Binovský, 2010, s. 105)

Distální konec kosti holenní se rozšiřuje a průřez kosti se mění

z trojúhelníkového tvaru ve tvar čtverce.

1.1.2 Kost lýtková (fibula)

Tenká, přibližně stejně dlouhá, spirálně zkroucená dlouhá kost na malíkové

straně bérce, na které rozlišujeme tři části.

Hlavičku (capitulum fibulae)

Tělo (corpus fibulae)

Zevní kotník (malleolus lateralis)

Hlavička se nahoře přikládá k zevnímu hrbolu kosti holenní a vybíhá do hrotu

hlavičky (apex capituli fibuae). V místě styku s tibií má šikmo orientovanou

kloubní plochu (facies articularis capitis fibulae).

Tělo kosti lýtkové (corups fibula) má ve značné části svého průběhu čtyři

podélné hrany. Pro pohyblivost nohy je velmi významný výběžek lýtkové kosti

na distální části, zevní kotník (malleolus lateralis). Je dobře viditelný i dobře

hmatatelný. Vnitřní plocha fibulárního kotníku má sagitálně stojící kloubní plochu

(facies articularis malleoli) pro kost hlezenní (talus). Dorzálně od kloubní plochy

je drsná jamka (fossa malleoli lateralis) sloužící jako úpon pro silné vazy.

(Doskočil, 1995)

Kost lýtková nemá velký význam pro stabilitu dolní končetiny. Hmotnost těla

je přenášena převážně na kost holenní, proto kost lýtková jako funkční opora

je bezvýznamná. Slouží jen jako východiště svalů, a lze jí proto použít jako

náhradu při transplantaci.

9

1.2 Kosti nohy

Noha je tvořena těmito kostmi:

Zánártní (tarsus): kost hlezenní (talus), kost patní (calcaneus), kost

loďkovitá (os naviculare), kost krychlová (os cubuideum), tři kosti

klínové (os cuneiforme mediale, intermedium, laterale).

Nártní (metatarsus): pět kostí nártních (ossa metatrsalia I-V), články

prstů nohy (phalanges digitorum pedis)

1.2.1 Zánártní kosti

Kosti zánártní se dělí na dvě skupiny.

1. Proximální: kost hlezenní (talus) a kost patní (calcaneus)

2. Distální: kost loďkovitá (os naviculare), kost krychlová (os cuboideum)

a tři kosti klínové (ossa cuneiforma)

1.2.1.1 Kost hlezenní (talus)

Kost hlezenní je nejproximálnější tarzální kostí a pojí se s kostmi bércovými,

patní a člunkovou. Tvarem připomíná nepravidelný, shora oploštěný hranol

s dlouhou osou orientovanou v předozadním směru. Rozlišujeme na ní tři části:

1. Hlavu (caput tali)

2. Krček (collum tali)

3. Tělo (corpus tali)

„Talus má přibližně kubický tvar, proto u jeho popisu můžeme vycházet

ze šesti základních ploch.

Horní plocha je vyklenuta v kladku (trochlea tali). Kladka je v podélném směru

konvexní a v příčném směru konkávní. Na bočních plochách je opatřena

drobnými kloubními ploškami pro vnitřní a zevní kotník (malleolus medialis

a lateralis).

Spodní plocha hlezenní kosti nese tři kloubní plochy pro připojení k patní kosti.

Mezi střední a zadní plochou je poměrně hluboký žlábek tvořící strop tzv. sinus

tarsi, ve kterém leží mezikostní vaz spojující hlezenní a patní kost.

10

Přední plochu reprezentuje masivní krček, přecházející k hlavici hlezenní kosti.

Kulovitá kloubní plocha hlavice je určena pro další tarzální kost – kost loďkovitou

(os naviculare).

Zadní plocha kosti vybíhá ve vodorovně postavený výběžek, který je ve svislém

směru rozdělen hlubokou brázdou, do které se klade šlacha dlouhého ohybače

palce.

Vnitřní (palcová) plocha má přibližně obdélníkový tvar. Na této drsné ploše

se především upínají vazy kloubů nohy a je zde i poloměsíčitá ploška – místo

artikulace vnitřního kotníku s kostí hlezenní.

Zevní (malíková) plocha je velmi nepravidelná a zpředu dozadu protáhlá.

Její celou zadní polovinu zabírá artikulační ploška pro kotník lýtkové kosti. Přední

partie pokračují do krčku.

Pro spojení kostry nohy a kostry bérce je určena mohutná kladka kosti hlezenní

(trochea tali). Kloubní plocha má tvar nepravidelného lichoběžníku s kloubní

chrupavkou přecházející i na boky kladky. Přední část kladky je širší, než část

zadní, takže vidlice bércových kostí je při dorzální flexi nohy roztlačována.“

(Dylevský, 2009, s. 154)

Následující kosti přímo nesouvisejí s hlezenním kloubem, jak bude popsáno

v kapitole „Spojení kostí“. Popis kostí bude vhodný z důvodu upínání svalů

na jejich části prostřednictvím šlach a tím i umožňování pohybu hlezenního

kloubu. Dále z popisu klenby nožní a pro popsání funkce hlezenního kloubu.

1.2.1.2 Kost patní (calcaneus)

Z tarzálních kostí je největší. Její dorzální část má tři kloubní plochy – přední,

střední a zadní (facies articulares talaris anterior, media at posterior calcanei)

pro spojení s analogními plochami popsanými na kosti hlezenní. Šikmo probíhá

zářez v patní kosti a přikládá se k zářezu na kosti hlezenní. Tento tunel

(sinus tarsi) je vyplněn vazivem a podle něj rozdělujeme pohyby tarzu jako celku.

„Na tibiálním boku vyvstává z těla kosti výběžek (sustentaculum tali), který

slouží jako podpěrka kosti hlezenní. Za tímto výběžkem je rýha jako obtisk šlachy

svalu dlouhého ohybače prstu.

11

Fibulární bok patní kosti padá strmě dolů a je tu jen nepatrný výběžek

(processus trochlearis calcanei) pod nímž je rýha (sulcus tendinis m. fibularis

longi).

Směrem dozadu vybíhá mohutný hrbol patní kosti (tuber calcanei). Hrbol patní

kostí vybíhá na chodidlovou (plantární) stranu ve dva malé hrbolky. Na přední

(ventrální) straně kosti je prohnutá styčná plocha pro kost krychlovou

(os cuboides).“ (Borovanský, 1955, s. 120)

1.2.1.3 Kost loďkovitá (os. navicularis)

Je předozadně oploštělá a je uložena na vnitřním okraji nohy. Na zadní straně

kosti je konkávní jamka pro skloubení s hlavou kosti hlezenní (caput tali). Horní

hrana kosti je konvexní2. Na přední straně kosti je styčná plocha pro tři kosti

klínové. Tato plocha je rozdělena hranami ve tři rovné fasety3 pro jednotlivé

klínové kosti.

Na zevní straně je malá ploška pro kost krychlovou (os cuboideum).

Na spodní straně je mírně vyhloubená. Na vnitřním okraji loďkovité kosti

je hrbolek (tuberositas ossis nacvicularis), pod kůží dobře hmatatelný.

(Sinělnikov, 1980)

1.2.1.4 Kost krychlová (os cuboides)

Tato kost má velice nepravidelný tvar. Pro kost patní má prohnutou styčnou

plochu na proximální straně. Distálně dvě ploché, fibulárně lehce odkloněné

fasety pro IV. a V metatarzu. Na tibiálním okraji má plošku pro třetí kost

klínovou. Na fibulární straně začíná rýha, která se prohlubuje na stanu

chodidlovou v rýhu šlachy dlouhého svalu lýtkového (sulcus m. fibularis longi),

proximálním směrem od této rýhy je hrbolek (tuberositas ossis cuboideum).

1.2.2 Kosti klínové (ossa cuneiformia)

„Kosti klínové jsou tři a jsou uloženy před kostí loďkovitou. Střední klínovitá

kost je kratší, než druhé dvě a proto přední, distální strany klínovitých kostí

2 Konvexní – vyklenutý směrem ven

3 Trojúhelníkové, nebo lichoběžníkové plochy

12

nejsou v jedné rovině. Na distálních stranách kostí klínových jsou styčné plošky

pro kost nártní.“ (Sinělnikov, 1980, s. 175)

„Mediální klínová kost (os cuneiforme madiale) největší ze tří klínových

kůstek, obrací se ostrou hranou do hřbetu nohy. Proximálně má styčnou plošku

pro kost loďkovitou, distálně plošku pro palcovou kost nártní. Na fibulární straně

má trojcípou plošku pro druhou kost klínovou (os cuneiforme secundum)

a na před ní plošku pro okraj base druhé nártní kosti.“ (Borovanský, 1955, s. 121)

Střední klínová kost (Os cuneiforme intermedium) nejmenší z klínových kůstek,

má zřetelně tvar klínku, který míří hranou plantárně. Proximálně a distálně ji

ukončují rovné plošky pro kost loďkovitou a pro druhou kost nártní. Po bocích má

poloměsíčitou plošku pro první kost klínovou a úzkou plošku pro třetí kost

klínovou.

„Laterální klínová kost (Os cuneiforme laterale) má na mediálně bočné straně

styčnou plošku pro střední klínovou kost a úzkou pro okraj base druhé kosti

nártní. Na laterální straně je kloubní ploška pro kost krychlovou.“

(Sinělnikov, 1980, s. 175)

1.2.3 Nártní kosti (ossa metatarsi)

Kostí nártních je celkem pět a jsou upraveny obdobně, jako metakarpy. Číslují

se od strany palcové, na každé z nich rozeznáváme proximální bázi, uprostřed tělo

a distálně hlavičku. Báze jsou, s výjimkou I. kosti nártní, opatřeny skoro rovnými

styčnými ploškami, určenými pro kosti zánártní, a na bocích mají plošky

pro kloubní styk mezi sebou. Těla jsou většinou trojboká a distálně zúžená.

Hlavičkou jsou z boku oploštěné, nesou konvexní plochy, které přecházejí až

na spodní stranu.

Od obecného tvaru se liší pouze I. a V. kost nártní. I. kost nártní (Metatarsus I.)

je nerobustnější a nejkratší. Na bázi má skoro rovnou plošku pro os cuneiforme

mediale, na plantární ploše jsou pod kloubní plochou drsnatiny pro úpon předního

svalu holenního a dlouhého svalu lýtkového. Hlavička je velká a její kloubní

plocha má na spodní straně dvě rýhy, v nichž při pohybu v kloubu klouzají

13

sezamské kůstky4. V. kost nártní vybíhá laterálně ve velký výběžek (tuberositas

ossis metatarsalis quinti). Tento výběžek je dobře hmatatelný, je to orientační bod

pro vyhledávání Lisfrankova kloubu5. Tuberositas ossis metatarsalis quinti

je apofýza6. Někdy s ostatní kostí ani po ukončení růstu nesplyne a je celý život

oddělena od vlastní kosti vrstvičkou chrupavky (Doskočil, 1995)

1.2.4 Články prstů (phalanges digitorum pedis)

Články prstů na noze jsou podobné úpravě i počtu prstům ruky. Ztratily ovšem

uchopovací schopnost a slouží jen jako pomocné opěrky při lokomoci. Články

prstů jsou tak zkráceny a některé mají tendenci k srůstání. Zkrácení se týká

především středních článků. U malíku a čtvrtého prstu často dochází ke srůstu

středního článku s článkem konečným (bifalangie).

4 Drobné kůstky v šlachách; ossa sesamoidea

5 Složený, plochý, nožní kloub bez většího funkčního významu; art. tarsometatarsalis

6 Kostní výrůstek, na který se upíná šlacha svalu

14

2 Vazivové spoje

„Základem vazivového aparátu jsou bércové kosti a poměrně slabé kloubní

pouzdro hlezenního kloubu, které je doplněno systémy mohutných vazů. Bércové

kosti jsou vzájemně zajištěny mezikostní membránou (membrana interossea

cruris). Lýtko-holenní vidlici stabilizují vazy tzv. tibiofibulární syndesmózy

a kladka kosti hlezenní je k oběma kotníkům připojena dvěma systémy –

na vnitřní a vnější straně – postranních vazů.“ (Bartoníček, Heřt, 2004, s. 213)

Dolní kloub hlezenní je zesílen třemi vazy.

2.1 Mezikostní blána bérce (membrana interossea

cruris)

Je pevná vazivová tkáň, která je napjata mezi mezikostními hranami kostí

holenní a lýtkové. Vyplňuje tak prostor mezi bércovými kostmi. Snopce

membrány šikmo sestupují od kosti holenní ke kosti lýtkové. Tato síť má

v sagitálním řezu trojúhelníkový tvar. Mezikostní blána pomáhá udržet kosti

ve své poloze, svým šikmým průběhem snopců brání podélnému posunutí kostí.

Naopak umožňuje mírné posunutí kostí napříč je počáteční plochou pro některé

svaly bérce.

2.2 Lýtkoholenní vazivový spoj (syndesmosis

tibiofibularis)

Spojuje dolní konce bércových kostí. Na přední straně je silný vaz spojující

obě kosti (lig. tibiofibulare anterius). Snopce toho vazu vedou šikmo od kosti

holenní k zevnímu kotníku. Na zadní straně je obdoba tohoto vazu

(lig. tibiofibulare posterius). Toho vazivové spojení je pevné, napíná se pouze

pasivně při přitažení špičky nohy k holeni (dorzální flexe). V té chvíli se širší

část kladky kosti hlezenní vtlačuje mezi kosti bérce a tím dochází k napínání

spojení. (Borovanský, 1955)

15

2.3 Vnitřní strana postranních vazů

Na vnitřní straně kloubu leží několik vazů, které se označují dohromady jako

lig. madiale (deltoideum). Má čtyři části:

1. Pars tibiotalaris anterior jde od předního okraje mediálního kotníku dolů

a dopředu a insertuje na mediální stranu kosti hlezenní. Napíná

se při plantární flexi.

2. Pars tibionavicularis je poněkud delší nežli předchozí část. Začíná

na mediálním kotníku a jde až na zadní plochu kosti loďkovité. Je nejširší,

ale nejslabším vazem z této skupiny.

3. Pars tibiocalcanea probíhá od distálního okraje vnitřního kotníku

k vnitřnímu výběžku kosti patní (sustentaculum tali). Je nejsilnější

a napíná se především při abdukci.

4. Pars tibiotalaris posterior začíná na zadním okraji mediálního kotníku,

probíhá směrem laterokaudálním a upíná se na dorsomediální část těla

kosti hlezenní a na zadní výstupek kosti hlezenní (processus posterior

tali). Napíná se při dorsílní flexi hlezenního kloubu.

2.4 Zevní strana

Na zevní straně kloubu leží tyto vazy:

Lig. talofibulare anterius jde od předního okraje vnějšího kotníku (malleolus

lateralis) k zevní straně krčku kosti hlezenní (collum tali). Je krátký a plochý.

Jeho průběh je téměř horizontální. Mediální plocha vazu částečně srůstá

s kloubním pouzdrem. Napíná se při inverzi a zabraňuje vysunutí kladky kosti

hlezenní z lýtko-holenní vidlice vpřed. Jeden z nejčastěji poraněných vazů

lidského těla.

Lig. calcaneofibulare odstupuje od předního okraje vnějšího kotníku, směřuje

dorsodistálně téměř pod úhlem 45 stupňů a upíná se na zevní straně kosti patní.

Vaz je poněkud silnější a má oválný průřez. K napínání vazu dohází především

při addukci.

Lig. talofibulare posterius probíhá téměř horizontálně od zadního okraje

vnějšího kotníku dorzálním směrem a upíná se na kost hlezenní. Při tom se

vějířově rozšiřuje. Ze všech tří vazů je nejsilnější. Napíná se při dorzální flexi či

16

everzi nohy a zabraňuje i dorzálnímu posunu kosti hlezenní vůči lýtko-holenní

vidlici.

2.5 Dolní kloub hlezenní (art. subtalaris)

Dolní kloub hlezenní je zesílen těmito vazy:

Lig. talocalaneum interosseum leží v sinus tarsi a svými konci se upíná

do sulcus tali a do sulcus calcanei.

Lig. talocalcaneum laterale jde od horní strany krčku hlezenní kosti k zadní

části kosti patní na vnější stranu.

Lig. talocalcaneum mediale začíná na zadním výstupku kosti hlezenní a upíná

se k výstupku na tibiálním boku těla kosti hlezenní.

2.5.1 Choparův kloub

„Pouzdro kloubní je všude krátké a je zesíleno těmito vazy:

Na straně dorsální:

Lig. talonaviculare dorsale

Lig. bifurcatum začíná na kosti patní a rozděluje se distálně

v lig. calcaneonaviculare a lig. calcaneocuboideum.

Na straně plantární:

Lig. calcaneonaviculare plantare, jdoucí od sustentaculum tali na spodní

plochu os naviculare a podchycující výše uvedenou fibrocartilago navicularis.

Lig. calcaneocuboideum plantare, na straně jej kryje podélný vaz, který jde

od spodní plochy tuberis calcanei až na pouzdra kloubů tarsometatarsových –

lig. plantare longum“ (Borovanský, 1995, s. 148)

17

3 Spojení kostí

V tomto případě pohyblivé spojení dvou a více kostí dotykem styčných

kloubních ploch, které jsou dokola upevněny a chráněny kloubním pouzdrem. To

slouží jako vazivový obal, ochrana kloubu před poškozením. Kloubní pouzdro je

zásobeno cévně i nervově, jak bude popsáno v dalších kapitolách.

3.1 Kloub lýtkoholenní horní (art. tibiofibularis

proximalis)

Mezi spojení v oblasti bérce patří spojení kosti holenní a lýtkové, mezikostní

blána a vazivové spojení obou kostí. Je to proximální spojení mezi kostmi bérce

(tibia, fibula). Hlavou kloubu je kloubová ploška hlavičky kosti lýtkové (facies

articularis capitis fibulae) a jamkou kloubu je kloubová ploška holeně pro kost

lýtkovou (facies articularis fibularis tibiae). Tu najdeme na bočním hrbolu kosti

holenní vzadu naboku. Tyto kloubové plochy jsou orientovány šikmo. Obě jsou

oválné, až zaobleně trojhranné, skoro rovné.

Kloubní pouzdro je krátké, pevné a je posíleno pomocí přední vazu hlavy kosti

lýtkové (ligamentum capitis fibulae posterius), který na straně hřbetní (dorzální)

probíhá podélně a na straně přední (ventrální) šikmo a napříč.

V kloubu dochází jen k málo rozsáhlým pohybům. Těmi jsou pouze nepatrné

posuny hlavičky fibuly vpřed a dozadu.

3.2 Horní kloub zánártní (art. talocruralis)

Tento kloub je složený – stýkají se zde tři kosti. Hlavici kloubu tvoří kladka

kosti hlezenní, která má tvar válce s poloměrem zakřivení 2 centimetry. Jamka

kloubu je tvořena vidlicí ze spodních (distálních) konců holenní a lýtkové kosti.

Stýkají se zde plošky na dolních koncích kostí bércových s kloubní ploškou

na kladce kosti hlezenní.

„Kloubní pouzdro (capsula articularis), se ve velkém rozsahu připojuje

na okraj kloubní chrupavky. Pouze na přední straně těla kosti hlezenní se od něho

trochu vzdaluje a upíná se na krček (collum tali). Vpředu a vzadu je kloubní

pouzdro volné“ ;(Sinělnikov, 1977, s. 245)

18

3.3 Dolní kloub zánártní (art. talocalcaneonavicularis)

Složitý kloub dělící se na dvě samostatné jednotky – art. talocalcanearis,

art. choparti.

Zadní část, articulus talocalcanearis, je opatřena třemi styčnými ploškami

na kosti hlezenní. „Zadní je na talu zpředu nazad konkávní, druhá, menší, skoro

rovná, se opírá u sustentaculum tali a třetí, přední, je nejmenší a skoro rovná.

Těsně před ní je destička z vazivové chrupavky (fibrocartilago navicularis),

o kterou se opírá kraj hlavičky talu.“ (Borovanský, 1995, s. 148)

Kloub má poměrně volné pouzdro. Převážně se upíná na okraje kloubních

chrupavek. Vpředu na kosti hlezenní a vzadu na kosti patní se mírně vzdaluje.

Chopártův kloub tvoří přední část a dělí se na oddíly: oddíl tibiální –

art. talonavicularis a oddíl fibulární – art. calcaneocuboideus.

Průběh kloubních štěrbin v Chopártově kloubu je vlnovitý, neboť štěrbina

dolního kloubu zánártního kloubu je vyklenuta distálně, štěrbina mezi kostí patní

a krychlovou je vyklenuta proximálně.

Art. talonavicularis je tvořen jamkou na kosti loďkovité a hlavicí, kterou tvoří

hlava kosti hlezenní.

Zevní část kloubu, articulus calcaneocuboideus, připomíná tvarem styčných

ploch kloub sedlovitý, ale funkčně je to v podstatě amphiarthrosis7.

7 amfiartróza, kombinované skloubení, kostní hlavice v kloubu je spojena vazivovým

pruhem se středem kloubní jamky

19

4 Soustava svalová

Svaly bérce ovládající pohyby nohy a prstů nejsou početné. Lze je rozdělit

do tří skupin podle vykonávané činnosti. Na přední straně bérce je skupina

extenzorů, která zahrnuje tři svaly: Přední sval holenní (m. tibialis anterior),

dlouhý natahovač prstů (m. extensor digitorum longus) a dlouhý natahovač palce

(m. extensor hallus longus.)

Boční skupina zajišťuje pronaci nohy. Jsou to dva pronátory: Dlouhý a krátký

sval lýtkový (m. fibularis longus, brevis). Na zadní straně je skupina flexorů,

kterou lze ještě dále dělit na dvě vrstvy. Na povrchové vrstvě je mohutný

charakteristický sval trojhlavý lýtkový, dále sval chodidlový a dlouhý ohýbač

velkého palce. (Linc, 1993)

4.1 Skupina přední

Na bérci jsou uloženy vpředu, laterálně od přední hrany kosti holenní.

Je to skupina extenzorů.

4.1.1 Přední sval holenní (m. tibialis anterior)

Poměrně silný sval dlouhého typu. Přední sval holenní je uložen nejkrajněji.

Začíná převážně od laterálního boku kosti holenní, od přilehlé části membrána

interossea a od silné fascia cruris jež je vpředu rozepjata od kosti holenní

k lýtkové. Začátek svalu je tvořen hned masitě a na ventrální straně svalu se

postupně vytváří silná šlacha. Zato šlacha se dostává na hřbetní část nohy a

přebíhá přes kost loďkovitou, upíná se na vnitřní kost klínovou a na basi

palcového metatarsu – I. kost metatarsní)

Funkce: Sval provádí dorzální flexi a inverzi (supinaci) nohy. Udržuje

podélnou klenbu nohy. Maximálně aktivován je při chůzi.

Inervace: n. peronaeus profundus. (Dylevský, 2000)

4.1.2 Dlouhý natahovač palce (m. extensor

hallucius longus)

Štíhlý sval, ležící uprostřed skupiny extenzorů. Oběma sousedními svaly

(m. tibialis anterior, m. extensor digitorum longus) je z počátku zakryt.

20

Začíná se svými masitými svalovými snopci na fibulární straně lýtkové kosti

v oblasti, která zaujímá dvě třetiny této plochy a na sousední části membaran

interossea cruris.

V dolní části z něho vychází šlacha probíhající hřbet nohy, kde dále pokračuje

k palci a vytváří aponeurózu8, pomocí které se upevňuje na oba články, hlavně

však na článek distální.

Funkce: sval natahuje palec a pomáhá dorzální flexi nohy

Inervace: n. fibularis profundus (Dylevský, 2000)

4.1.3 Dlouhý natahovač prstů (m. extensor

digitorum longus)

Je to sval dlouhého typu, který leží na fibulární straně přední skupiny svalů

bérce. Nahoře začínají snopce dlouhého natahovače zejména na fibulárním

kondylu kosti holenní. Další snopce začínají níže na tibiální ploše fibuly,

od membrana interossea a část také přímo od fascia cruris. Zevní část svalu

začíná od mezisvalového septa rozdělujícího extenzory od peroneálních svalů.

(Petrovický, 1995)

„Sval sestupuje směrem dolů a brzy začíná tvořit šlachu. Od masitých snopců

se ale zcela odděluje teprve na samotném dolním konci bérce, kde je již nezřetelně

rozdělena na pět částí. Šlacha sestupuje dále a po přechodu na hřbet nohy se již

zřetelně rozděluje na pět dílčích šlach. Čtyři z nich se dále vějířovitě rozbíhají

k tříčlánkovým prstům a vytvářejí na jejich povrchu dorzální aponeurózu, kterou

upevňují na články prstní. Pátá šlacha zahýbá směrem fibulárním a zakončuje se

na basi páté kosti metatarsální.“ (Borovanský, 1955, s. 266)

Této šlaše a k ní patřícím snopcům se říká m. fibularis tertius.

Funkce: extenze prstů a dorzální flexe nohy, m. fibularis tertius provádí

i pronaci nohy.

Inervace: n. fibularis profundus

8 Tenká vazivová blána, která je plošně rozprostřenou šlachou.

21

4.2 Skupina boční

Boční skupinu charakterizuje funkce pronace nohy, která je zajištěna dvěma

pronátory: Dlouhý a krátký sval lýtkový (m. fibularis longus, brevis).

4.2.1 Dlouhý sval lýtkový (m. fibularis longus)

Velmi dlouhý tvar složitého průběhu zakrývá do značné míry m. fibularis

brevis. Začíná na horní polovině fibuly, jeho začátek dosahuje až k její hlavičce.

Dále začíná od ligamentum pacitis fibulae, od kondylu kosti holenní a hlavně

od celé zevní plochy proximální poloviny kosti lýtkové. Svalové snopečky

začínají už od obou mezisvalových sept, oddělujících jednotlivé skupiny svalů

bérce.

Sbíhá směrem dolů podél kosti lýtkové k zevnímu kotníku. Zde je přidržována

vazivovým poutkem (retinaculum mm. peronaeorum superius), které jde

od zevního kotníku na hrbol patní kosti. Šlacha pak sbíhá směrem distálním

a fibulárním k zevnímu okraji patní kosti, kde je opět přidržována druhým

vazivovým poutkem (retinaculum peronaeoum inferius), které je připevněno

ke kosti patní.

Po výstupku z kanálku tvořeného tímto poutkem se šlacha dostává do chodidla,

kde míří distálním a tibiálním směrem. Je uložena ve žlábku kosti krychlové.

Končí na bázi palcového metatarzu a na vnitřní straně mediální kosti klínové.

V těchto místech, kde se šlacha otáčí kolem kosti krychlové, jsou v ní vytvořena

ložiska vazivové chrupavky, někdy dokonce i kostní tkáně. Za průchodu šlachy

skrze kanálky jsou kolem ní vytvořeny synoviální pochvy. (Linc, 2002)

Funkce: Flexe a pronace nohy, sval se významně podílí na zabezpečení příčné

klenby nohy.

Inervace: n. fibularis superficialis

4.2.2 Krátký sval lýtkový (m. fibularis brevis)

Protáhlý sval umístěný na laterální straně kosti lýtkové začíná zejména

na distální polovině laterální plochy této kosti, dále na mezisvalových septech

(septum intermusculare cruris anterius a posterius), které oddělují sousední svaly.

Kousek nad kotníkem se ze svalu odděluje poměrně oploštěná inserční šlacha.

22

Podbíhá proximální poutko (retinaculum tendium mm. fibularium proximale), aby

se otočila kolem zevního kotníku. Zde se kolem zevního kotníku jakoby kolem

kladky zahýbá dopředu a dolů a v dalším průběhu se klade na zevní stranu kosti

patní. Na tuto kost je umístěna nad nepatrný výběžek (processus trochlearis)

a zároveň je přidržována dalším vazivovým pruhem (retinaculum mm. fibularium

distale). Dál šlacha vede na basi páté metatarzní kosti, kde se upíná.

Funkce: Plantární flexe a pronace nohy.

Inevace: n. fibularis superficialis

4.3 Skupina zadní

Svaly na zadní straně bérce jsou uloženy ve dvou vrstvách – povrchová,

hluboká. Obě tyto vrstvy jsou odděleny vazivovým septem, v němž probíhají

cévy a nerv.

4.3.1 Povrchová vrstva

Trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae), povrchový sval na zadní straně

lýtka, je svým tvarem charakteristický pro lidské tělo. Sval se vyvíjel v souvislosti

s bipedální chůzí člověka. Je to neobyčejně silný sval, tvořící podklad lýtka. Má

dvě povrchní hlavy – m. gastrocnemius, a jednu hlavu hlubokou – m. soleus.

1. M. gastrocnemius je složen ze dvou hlav – caput fibulae a caput tibiale

Caput fibulae začíná silnou šlachou, která vyzařuje po povrchu masitých

snopců na způsob aponeurózy, v jamce na dorsální straně tibiálního epikondylu

a dále přímo masitě od fascium poplietum nad tibiálním kondylem kosti stehenní.

Caput tibiale začíná rovněž silnou šlachou, přecházející v aponeurózu,

od jamky na dorsální straně fibulárního epikondylu a od sousední malé části

fascium poplietum.

Okraje obou hlav se k sobě přiklánějí, ale nesplývají, proto je zde vyrýsována

hluboká rýha. Masitá bříška končí asi v polovině bérce. Zde přecházejí svalové

snopce obou hlav v mohutnou Achillovu šlachu následujícím způsobem. Na

hluboké straně svalu se postupně tvoří aponeuróza, která se izoluje zhruba

uprostřed bérce od masitých snopců, jako plochá šlacha. Na straně povrchové je

hranice mezi šlachou a masitými snopci zřetelně ostrá. Hranice snopců tibiální

23

hlavy zasahuje o něco níže, než hranice hlavy fibulární. Touto šlachou se spojují

obě části svalu trojhlavého lýtkového (m. triceps surae).

2. M. soleus – široký plochý sval pokrývající hluboké svaly bérce.

Dorzální strana hlavičky kosti lýtkové a na proximální čtvrtině facies posterior

fibulae. Dále na vazivovém obloučku (arcus tendineus m. solei). Poslední začátek

má podél drsné čáry na dorsální straně kosti holenní a částečně

i na její tibiální hraně. Začátek svalu je tvořen aponeurózou z hluboké strany.

Ve spodní části bérce se ze svalu odděluje mohutná šlacha, označována jako

Achillova (tendo m. tricipis surae / tendo Achillis / tento calcaneus), která jde

dále distálním směrem na hrbol patní kosti. Při tomto sestupování se šlacha

zužuje, ale stává se tlustší. Níže se opět rozšiřuje, oplošťuje a upíná se

na drsnatiny velkého hrbolu v proximální části.

Funkce: Plantární flexe nohy (gastrocnemius i flexi bérce), celý sval se

uplatňuje při chůzi a vzpřímeném postoji, m. gastrocnemius – dynamika, m.

soleus – statika

Inervace: n. tibialis (Borovanský, 1955)

4.3.2 Hluboká vrstva

Zadní sval holenní (m. tibialis posterior) začíná od dorzální plochy mezikostní

blány a přilehlého okraje tibie a fibuly. Šlacha se dostává za vnitřní kotník na

plantární stranu nohy a upíná se na kost loďkovitou, na kosti klínové a na báze II.

až IV. metatarzu. Sval se upíná šlachou, která se klade pod vaz patoloďkový (lig.

calcaneonaviculare plantare) a je tedy uplatněn jako podpora klenby nožní.

Funkce: Sval provádí plantární flexi nohy, její supinaci a addukci.

Spolu s dlouhým svalem lýtkovým uplatňuje se při podpírání klenby nožní (viz

dále o klenbě nožní).

Inervace: n. tibialis

Dlouhý ohybač prstů (m. flexor digitorum longus) začíná od zadní plochy

kosti holenní, poté se dostává se za vnitřní kotník, odkud dále vede do chodidla.

Zde se kříží se šlachou dlouhého ohybače palce, se kterou srůstá. Rozvětvuje se

24

ve čtyři šlachy pro tříčlánkové prsty, vynechá tedy pouze palec, a končí na jejich

distálních článcích.

Funkce: Provádí flexi tříčlánkových prstů, podílí se i na plantární flexi nohy a

její supinaci

Inervace: n. tibialis

Dlouhý ohybač palce (m. flexor hallucis longus) je uložen paradoxně na zevní

straně zadního svalu holenního, přestože slouží palci ležícímu na straně vnitřní.

Začíná v dolních dvou třetinách fibuly a na přilehlé mezikostní bláně. Jeho šlacha

běží za vnitřním kotníkem, kde se dále šlacha kříží a částečně srůstá se šlachou

dlouhého ohybače prstů. Šlacha dále běží k palci, kde se upíná na distální článek

Funkce: Ohýbá palec, účastní se při plantární flexi nohy.

Inervace: n. tibialis

25

5 Nervové zásobení

(Podle Bartoníčka, Heřta, 2004)

Pouzdro hlezenního kloubu je konstantně zásobeno z n. fibularis profundus

a n. tibialis. Nekonstantně pak z n. saphenus, n. suralis a n. fibularis superficialis.

N. tibialis probíhá mezi m. soleus a hlubokými flexory bérce. Distálně se

dostává za vnitřní kotník, kde podbíhá vazivové poutko flexorů. Zde je obvykle

rozdělen na n. plantaris, medialis a lateralis.

N. fibularis profundus probíhá v oblasti hlezna po přední ploše kloubního

pouzdra, kde kříží vasa tibialia anteriora a distálně probíhá mediálně od cév. Celý

nervově cévní svazek podbíhá lig. crusiforme.

N. suralis probíhá za zevním kotníkem, za kterým pokračuje po zevním okraji

nohy jako n. cutaneus dorsalis lateralis.

N. fibularis superficialis proráží v distální třetině bérce povrchovou fascii

a dostává se nad reticulum mm. extensorum, kde se dále dělí.

N. saphneus se dostává před vnitřní kotník po mediální straně bérce.

26

6 Inervace kloubního pouzdra

Přední plocha pouzdra dostává vlákna z n. fibularis profundus, Laterální

polovinu přední části pouzdra zásobuje nekonstantně n. fibularis superficialis.

Zadní plocha pouzdra je zásobena hůře než strana přední. Dostává vlákna

z n. tibialis, při vyšším dělení nervu z n. plantaris medialis. Posterolaterální část

pouzdra dostává nekonstantně větvičky z n. suralis, posteromedialní část

nekonstantně z n. saphenus. (Bartoníček, Heřt, 2004)

27

7 Cévní zásobení

Tepenná pleteň kloubu (rete articulare) hlezenního je tvořena z větví tří

magistrálních artérií9:

1. tibialis anterior

2. tibialis posterior

3. fibularis

Tyto tepny dále vydávají mnoho menších či větších mezi sebou

anastomozujících 10 větví.

1. tibialis anterior: Druhá konečná větev a.poplitea. Stáčí se dopředu, proráží

proximální oddíl membrana interossea cruris a dostává se na přední stranu bérce;

probíhá distálně po přední ploše membrana interossea. V proximální třetině bérce

leží útvary nervově cévního svazku v hloubce mezi předním svalem holenním

a dlouhým natahovačem prstů. Od střední třetiny bérce je svazek uložen mezi

předním svalem holenním a dlouhým natahovačem palce. V distální třetině bérce

se klade a. tibialis anterior na přední plochu kosti holenní. V úrovni kotníků

naléhá na přední plochu pouzdra horního hlezenního kloubu. Podbíhá retinaculum

mm. extensorum inferius a dostává se na hřbet nohy jako a. dorsalis pedis.

Vydává šest větví zásobující hlezno: a. malleolaris anterioe medialis,

a. malleolaris anterior lateralis, aa. tarseae mediales, rr. talares laterales,

a. tarsea recurrens medialis, a. tarseae lateralis.

2. tibialis posterior: Je větví a. poplitea. Vyskytuje se zcela konstantně

a do oblasti hlezna sestupuje v rýze mezi m. soleus, který je za ní, a m. tibialis

posterior a m. flexor digitorum longus, které jsou před ní. Dostává se k vnitřnímu

kotníku, který obtáčí zezadu v polovině vzdálenosti mezi ním a okrajem

Achillovy šlachy. Za vnitřním kotníkem v oblasti tarzálního tunelu je céva

uložena více na povrchu a vydává celkem čtyři větve: rr. malleolares mediale,

rr. calcanei, a. canalis tarsi (Salviho arterie), rr. deltoidei.

9 Artérie – tepna, lat. arteria

10 Funkční spojení zejména cév (nervů atd.)

28

3. fibularis: Probíhá po zadní ploše diafýzy fibuly kryta m. flexor hallucis

longus, tedy v tzv. canalis musculofibularis hyrtli, který opouští těsně nad zevním

kotníkem a vydává následující větve: r. perforans, rr. malleolares laterales,

rr. calcanei. (Bartoníček, Heřt, 2004, Sinělnikov, 1980, Abrahams, Druga, 2002)

7.1 Cévní zásobení pouzdra

Zásobárnou přední plochy pouzdra je a. malleolatis anterior medialis

a lateralis, které jsou dále děleny pro celou přední oblast hlezna a přední hrany

kosti holenní.

Zadní plocha pouzdra je zásobena poněkud méně než přední. Nachází se zde

tenká arteriální anastomóza mezi a. tibialis posterior a a. fibularis. Ta jde těsně

okolo úponu pouzdra na kost holenní. Z této anastomózy se drobné větvičky

zanořují přímo do pouzdra. Dále se k nim přidávají přímé větvičky z obou

hlavních arterií. Z nich je zásobena i zadní hrana kosti holenní.

Laterální kotník je živen větvičkami z pouzdra. V oblasti tibiofibulární

syndesmózy vnikají do obou kostí vpředu větvičky z r. perforans, vzadu

pak přímé větvičky z a. fibularis. (Bartoníček, Heřt, 2004, Abrahams, Druga,

2002)

7.2 Cévní zásobení talu

„Talus je z hlediska cévního zásobení specifický tím, že na svém povrchu nese

celkem pět artikulačních ploch, které značně redukují možnost vstupu cév

do kosti. Ty mohou vstupovat pouze na určitých místech. Tím je cévní zásobení

talu i zranitelnější. Na cévním zásobení talu se podílejí všechny tři magistrální

arterie prostřednictvím svých větví.

Místa vstupu cév do talu – Do talu vstupují cévy celkem na pěti místech.

Horní plocha krčku dostává větévky z oblasti a. tibialis anterior. Mediální dvě

třetiny horní plochy krčku jsou zásobeny prostřednictvím rr. talares mediales

a a. tarsea recurrens medialis.

Mediální plocha těla v oblasti pod vnitřním kotníkem je zásobena

z rr. deltoidei.

29

Oblast výstupku kosti hlezenní na zadní straně je zásobena z rr. calcanei,

odstupujících přímo jak z r. tibialis posterior, tak z a. fibularis.

Oblast sinus tarsi dostává větévky z a. malleolaris anterior lateralis,

r. perforans, a. peronaeae, rr. talares laterales a z a. tarsea lateralis. Vlastní

sinus tarsi dostává cévní zásobení z a. sinus tarsi.

Sulcus tali, je zásoben z větviček a. tibialis posterior.

Caput tali je zásobováno z cév, které do něj přicházejí z horní plochy krčku

a z oblasti sinus tarsi.

Corpus tali je vyživováno z a. sinus tarsi a a. canalis tarsi, dále z rr. deltoidei

a z arterií vstupujících do talu v oblasti sinus tarsi.

Proc. posterior tali dostává výživu z rr. calcanei.“ (Bartoníček, Heřt, 2004, s.

226)

30

8 Klenba nožní

Kosti nohy jsou vzájemně spojeny klouby, vazy a svaly v pružný celek

pro chůzi a ochranu svalů a cév, které probíhají v chodidle. Kosti tvořící kostru

nohy jsou vzájemně spojeny tak, že vzniká výklenek zevnitř otevřený – to je

důvodem vykrojeného otisku nohy na vnitřní straně. To je tzv. klenba nožní,

kterou dělíme na podélnou a příčnou.

Podélná klenba je složena ze dvou paprsků, vnitřního a zevního. Vnitřní

paprsek je tvořen kostí patní, krychlovou a příslušnými dvěma metatarzy.

Ke středu se oba paprsky vzájemně překrývají. Kost hlezenní se klade na kost

patní, proto je vnitřní paprsek vzdálen od podložky. Distálně leží paprsky vedle

sebe a podložky se dotýkají.

„Příčná klenba je nejvýraznější v místech bází metatarzů. Podložky se dotýká

hrbolek kosti patní, hlavice palcového metatarzu, hlavičky druhého a třetího

metatarzu. Podružný význam má dotyk zevním okrajem nohy a hlavičkami

ostatních metatarzů. Klenba je zabezpečována jednak vazy a jednak svaly.“

(Hanzlová, Hemza, 2009, s. 47)

Na podpoře klenby nožní se podílí tyto vazy:

Chodidlový patoloďkový vaz (lig. calcaneonaviculare plantare), vaz mezi

kostí patní a loďkovou

Dlouhý chodidlový vaz (lig. plantare longum)

Chodidlová aponeuróza (aponeurosis plantaris)

Na podpoře klenby nožní se podílí tyto svaly:

Vlastní svaly nohy

Zadní sval holenní (m. tibialis posterior)

Přední sval holenní (m. tibialis anterior)

Dlouhý sval lýtkový (m. fibularis longus)

„O významu tahů i klidového tonusu svalů pro udržení klenby nožní jsou

známy názorné příklady, kdy se při ochrnutí příslušných svalů klenba nožní rychle

zhroutí. Význam klenby nožní je nemalý. Dobře vytvořená klenba nožní

zabraňuje stlačení cév v plosce nohy a umožnuje tak volný odtok žilní krve,

zabraňuje bolestivému stlačení nervových kmenů v plosce nohy.

31

Krom toho umožnuje dobré odvíjení nohy o podložky při chůzi (noha se

od podložky odvíjí od paty dopředu) a tím ovlivňuje délku kroku. Další význam

spočívá v tom, že klenba nožní působí jako tlumič i péro současně. Lidé s výrazně

plochými nohami nejen že chodí charakteristicky nehezkou chůzi, ale stěžují si

i na bolesti v zádech. Páteř totiž trpí netlumenými otřesy těla.“ (Petrovický, 1995,

s. 173)

„Vlastní stoj i chůze maximálně zatěžuje oblast paty, patního hrbolu, a mediální

prstenec, zejména stoj i chůze maximálně zatěžuje oblast metatarsofalangeálního

kloubu palce, laterální, zevní prstenec je pouze přídatnou oporou při normální

chůzi. Při natáčení nohy za speciálních okolností do everze či inverze, se přenáší

zátěž na vnitřní čí zevní paprsek více či méně, někdy i s výraznou převahou.

Pro chůzi má význam i obuv, její tvar, podpatek, šíře boty apod. Noha byla

ze sociálních či společenských důvodů různě deformována. Při chůzi a došlápnutí

je tlak na patní kost přetížení 5 G a v oblasti hýždí se líží 0 G. To svědčí

o významů odtlumení přetížení dolními končetinami.

Dlouhodobá chůze na vysokém podpatku přenáší maximum zátěže na oblasti

distálnějších kloubů a dochází ke zkrácení svalu trojhlavého lýtkového a tím

trvalému sklonu nohy o plantární flexe. Obuv a podklad, po němž se pohybujeme,

jsou pak důležité z hlediska pružnosti a zatížení kleneb nožních a oblasti

Achillovy šlachy, která je kruciální šlachou při plantární flexi nohy, tedy chůzi,

běhu, skoku, pro odraz apod. Vytvoření umělého povrchu, vlastnostmi tvrdšího

než přírodní plochy a rovného, bez zvlnění a nerovností i malých, výrazně

zatěžuje pružnost a dynamiku nohy šlachových úponů, především pak Achillovy

šlachy. Tím dojde k jejímu poškození a bolestem.

Zborcení nohy nazýváme plochá noha. Může docházet ke zborcení podélné

i příčné klenby – podélně plochá či příčně plochá, a pak následují i deformace

prstů nohy, více v souvislosti se sklonem plochy, úhlem mezi kostí patní

a článkonártními klouby.

Kost má rovněž své biomechanické vlastnosti a dochází v ní k přestavbě

v závislosti na velikosti siločar působením zátěže. Při nadměrné zátěži může dojít

ke spontánním zlomeninám kosti a vzniká tzv. únavová zlomenina kosti.“

(Hanzlová, Hemza, 2009, s. 47)

32

8.1 Plochá noha

Plochá noha je popisný termín, označující abnormální snížení podélné klenby

nohy nebo její vymizení. Je obvykle používán k popisu nepřesně určené směsi

anatomických variant, stejně jako nevýrazných tvarových změn. Často používaný

termín hyperpronace zdůrazňuje patologický stav, který však není objektivně

srovnatelný s normální pronací.

Integrita podélné a příčné klenby je závislá na konfiguraci kostí a kloubů tarzu

a na napětí vazů, spojujících navzájem jednotlivé stavební elementy nohy.

Primární úlohou svalů je udržování rovnováhy a zajištění pohybu těla v prostoru,

svalová činnost chrání vazivový aparát nohy před přetížením při chůzi

po nerovném terénu.

Podélně plochá noha se projevuje omezením základních funkcí klenby nožní,

zvýšenou únavou, pálením a někdy i tupou bolestí. Často je tato vada doprovázena

zvýšenou potivostí nohou, otoky a zhoršením krevního oběhu.

Příčně plochá noha je vada související s přetěžováním přední příčné klenby

nožní. Projevuje se poklesem této klenby s následným zhoršením pružnosti klenby

a bolestmi v místech II. až IV. hlavičky nártní kosti. Přetížení je způsobeno

především dlouhodobým nošením obuvi s vysokým podpatkem, čímž se narušuje

rovnoměrnost zatížení nohy.11

Rozlišuje mezi vrozenou a získanou plochou nohou. I když je toto rozdělení

do značné míry umělé, stále se používá. Rozeznává se:

Vrozená plochá noha:

Vrozený strmý talus

o Achillova je šlacha zkrácena, celá noha ve valgózním postavení,

hlezenní kost ve vertikálním postavení.

Koalice tarzálních kostí

Plochá noha získaná

Chabostí vaziva

11

Plochá noha. Svorto.cz [online]. Přístup dne 1.12.2012, z http://www.ortopedicke-pomucky.eu/vlozky-do-

bot-plocha-noha

33

Flexibilní dětská plochá noha

o Deformita nohy v růstovém věku, kdy dochází vlivem laxicity vazů

k oploštění mediální části podélné klenby a ke zvýšené valgozitě

patní kosti.

Součást syndromů

o M. Down syndrom

Geneticky podmíněné onemocnění zapříčiněné genomovou

mutací, jejímž výsledkem je trizomie 21. chromozomu, zdravý

člověk má 21. chromozomy pouze dva, postižený tři. Četnost

onemocnění je 1:600 – 800, zvyšuje se s věkem matky.

o Ehlers – Danlos syndrom

Skupina onemocnění charakterizovaná abnormálním

metabolismem kolagenu, jehož výsledkem je různý stupeň

kloubní laxicity a kožní hyperelasticity. Onemocnění popsal

jako „cuti laxa“ v roce 1901 Ehlers a doplnil jej Danlos v roce

1908. Existuje více než 13 typů tohoto syndromu. (Dungl, 2005)

Svalovou slabostí či dysbalancí

Dětská mozková obrna

o Skupiny chronických onemocnění charakterizovaných poruchou

kontroly hybnosti, která se objevuje v několika prvních letech

života a která se zpravidla v dalším průběhu nezhoršuje. Označení

dětská vyjadřuje období, kdy nemoc vzniká, pojem mozková

vyjadřuje skutečnost, že příčina poruchy je v mozku, pojem obrna

vyjadřuje, že jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla.

34

9 Funkce hlezenního kloubu

Pohyby v horním hlezenním kloubu se dějí kolem příčné osy kladky ve smyslu:

1. ohnutí, flexe v rozsahu 35–40 stupňů, a

2. natažení, extenze v rozsahu asi 20 stupňů.

Pohyb v talokrurálním kloubu není "čistý". Tvarem kloubních ploch je dáno,

že při flexi dochází zároveň k inverzi nohy a při extenzi k everzi. Každý pohyb

v hlezenním kloubu je také provázen rotací fibuly. Při flexi je fibula tažena vpřed,

při extenzi se lýtková kost posunuje dozadu a nahoru. Mění se přitom i šířka

vidlice bércových kostí.

V horním hlezenním kloubu se děje pohyb

ve smyslu dorzální a plantární flexe (extenze).

Flexe a extenze obecně jsou popisovány jako

pohyby anebo vzájemné postavení segmentů

v sagitální rovině. Kloub hlezenní je definován jako

jednoosý kladkový kloub s jedním stupněm

volnosti. Tyto pohyby probíhají tedy v předozadní

rovině, u nohy v rozsahu 20-30° dorzální flexe a

40-60° flexe plantární. (obr. 1). Celkový rozsah

pohybu v digitální rovině dosahuje zhruba 90°. Mnoho autorů se v názoru na

pohyb dorzální a plantární flexe liší. Někteří je mají za

jednoduché pohyby v jedné rovině a jiní za pohyby

složené ve více rovinách. Při chůzi se rozsah pohybuje

okolo 60°. Pohyb v kloubu není „čistý“. Při plantární

flexi dochází současně k mírné inverzi nohy, při

dorzální flexi naopak k mírné everzi (obr 2), pohyby ve

frontální rovině. Je to dáno tvarem kloubních ploch,

především rozdílným poloměrem zakřivení na mediální

a laterální straně přední části kladky talu (obr. 3). Navíc

(obr. 1 – dorzální, plantární flexe)

(obr. 2 – inverze, everze)

35

je každý pohyb v hleznu spojen s rotací fibuly. Při flexi je fibula tažena vpřed, při

extenzi se lýtková kost posunuje dozadu a nahoru. Mění se přitom i šířka vidlice

bércových kostí.

Plantární flexi nohy zajišťují m. gastrocnemius, m. soleus.

Dorzální flexi nohy zajišťují m. tibialis anterior, m. extensor hallucis longus,

m. peroneus tertius, m. extensor digitorum longus.

Hlezenní kloub se nepohybuje pouze v sagitální a frontální rovině, ale určitý

pohyb nastává i ve směru příčném, v transverzální rovině. Tyto pohyby (vtáčení

došlapové plochy dovnitř a ven) se nazývá supinace a pronace. Slouží k tlumení

rázů při došlapu na podložku. Tyto otřesy jsou absorbovány pomocí dobře

vyvinuté klenby a vaziva kolem kloubů. Nadměrná supinace a pronace může

způsobit poranění vaziv a poškození kloubů.

V dolním hlezenním kloubu (kloub talokalkaneární, kloub talonavikulámí

a kloub kalkaneokuboidní) se děje pohyb:

pronace - otočení plosky nohy zevně

supinace - otočení plosky nohy dovnitř.

Obr. 3 – asymetrie kladky hlezenního

kloubu

a) asymetrický tvar kladky talu,

b) při dorzální flexi je talus současně

evertován,

c) při plantární flexi je talus současně invertován.

(Obr. 4 – pronace a supinace nohy)

36

V horním a dolním hlezenním kloubu a v kloubu Lisfrankově se děje

již zmiňovaný pohyb – inverze a everze nohy:

Při inverzi nohy se dějí tyto pohyby: supinace, addukce a plantární flexe.

Pohyb nohy do inverze zajišťují m. tibialis anterior, m. tibialis posterior, m. flexor

digitorum longus, m. flexor hallucis longus.

Při everzi nohy se dějí tyto pohyby: pronace, abdukce a dorzální flexe. Pohyb

nohy do everze zajišťují m. fibularis longus, m. fibularis brevis, m. extensor

digitorum longus, m. fibularis tertius.

Osa pohybu v subtalárním klubu je popisována tak, že prochází

dorzomediálním okrajem kosti loďkovité (případně krčkem talu) a

lateroplantámím okrajem kosti patní, tedy s dorzoplantámím a mediolaterálním

průběhem (obr. 7)

Dorzoplantámí průběh je odvozen od zadní části kosti loďkovité a ploskové

plochy kosti patní. Při popisu průběhu osy podle hlavních tělních rovin by tomu

odpovídal údaj supero- inferiomě a anteroposteriomě.

Průmět osy dolního kloubu hlezenního do příčné roviny svírá úhel asi 23° s

dlouhou osou nohy a její průmět do roviny sagitální svírá úhel asi 41° s příčnou

rovinou (Vařeka, Vařeková, 2009)

Funkce a detailnější popisuje tvz. model pantu popsaný Inmanem a Mannem.

Pant se nachází mezi kostí hlezenní a patní a spojuje tak dvě ramena, která leží

v rovinách na sebe téměř kolmých (obr. 5).

Rotace jednoho ramene kolem jeho dlouhé osy má pak za následek rotaci

druhého ramene kolem jeho dlouhé

osy.

Při aplikování teorie na bérec,

talus a kalkaneus to vypadá

následovně. Při zatížení nohy vnitřní

rotace tibie přenesená na talus

vyvolává přes subtalámí kloub

pronaci patní kosti, naopak zevní (obr. 5 – pantový mechanismus bérce)

37

rotace tibie vede stejným mechanizmem k supinaci kalkaneu. Zevní rotace tibie

vyvolá naopak supinaci paty.

Pohyby subtalárního kloubu vyvolávají rotaci zánoží. Jelikož osa tohoto kloubu

neprochází přesně sagitální rovinou, dochází při pohybech také k dorzální a

plantární flexi, abdukci a addukci. (Vařeka, Vařeková, 2009)

„Rozsah pohybů v Chopártově kloubu je významně ovlivněn vzájemným

postavení talu a kalkaneu, tedy postavením v kloubu subtalámím. Při supinaci v

subtalámím kloubu jsou osy kloubních ploch talu a kalkaneu pro skloubení s kostí

loďkovitou a krychlovou rovnoběžné (obr. 6). Ve frontální rovině jsou kolmé na

průmět šikmé osy otáčení v transverzotarzálním kloubu, takže pohyb do plantámí

a dorzální flexe probíhá v jejich směru.

Díky jejich rovnoběžnosti je možný

maximální rozsah dorzální flexe v

tomto kloubu, který má ale současně

malou stabilitu. S rostoucí supinaci v

subtalámím kloubu se zvětšuje

rozbíhavost os kloubních ploch

transverzotarzálního kloubu, roste i

jeho stabilita, ale klesá rozsah pohybu.“ (Vařeka, Vařeková, 2009, s. 26)

(Obr. 6 – Vliv postavení subtalámího kloubu na vztah

os kloubních ploch transverzotarzálního kloubu)

38

Závěr

Cílem mojí práce bylo za použití literatury teoreticky popsat anatomii a funkci

hlezenního kloubu.

První kapitola práce nám umožnila získat základní informace o kosterní

soustavě, kde jsem se podrobně zaměřil na kosti bérce a nohy. Druhou kapitolu

jsem věnoval vazivovým spojům důležitých pro správné postavení kostí a pevnost

kloubních spojení.

Následující kapitola se tedy zabývá spojením kostí, kde jsem v mém případě

věnoval pozornost lýtkoholenímu kloubu, hornímu a dolnímu kloubu zánártnímu.

Teoretickým spravováním soustavy svalové se zabývám ve čtvrté kapitole mojí

práce. Zde charakterizuji jednotlivé skupiny a funkce svalů. Další kapitoly věnuji

problematice nervového a cévního zásobení.

Druhá část mé práce se věnuje funkci hlezenního kloubu a klenbě nožní. Je zde

popis klenby nožní, její funkce a možné důvody ztráty klenby. Následně popisuji

funkci jednotlivých kloubů a jejich pohyby v rovinách, v čemž se mnoho autorů

svými názory liší.

Nedílnou součástí mojí práce je seznam příloh obsahující důležitý obrazový

materiál, který má čtenářům pomoci lépe porozumět textu. K tomu je také určen

stručný slovník cizích výrazů, které jsou v textu obsaženy.

Věřím, že téma práce může být přínosné při hledáním odpovědí na otázky

týkající se problematiky anatomie a funkce hlezenního kloubu.

39

Seznam použité literatury

Abrahams, P. (2003). Lidské tělo: atlas anatomie člověka. (1. vyd. čes., 256 s.)

Praha: Ottovo nakladatelství.

Bartoníček, J. (2004). Základy klinické anatomie pohybového aparátu. (256 s.)

Praha: Maxdorf.

Binovský, A. (2010). Anatómia pre športovcov. (1. vyd., 310 s.) Bratislava:

Vydavateľstvo UK.

Binovský, A. (1991). Lidské tělo: [srozumitelný a zevrubný průvodce po

strukturách a funkcích lidského organismu]. (Vyd. 1., 336 s., Překlad Jaroslav

Hořejší). Bratislava: Gemini.

Borovanský, L. (1955). Soustavná anatomie člověka. (Vyd. 1., 469 s.) Praha:

Státní zdravotnické nakladatelství.

Čihák, R. (1987). Anatomie. (1. vyd., 456 s.) Praha: Avicenum.

Doskočil, M. (1995). Systematická, topografická a klinická anatomie: pohybový

aparát končetin. (1. vyd., 179 s.) Praha: Univerzita Karlova - Vydavatelství

Karolinum.

Dungl, P. (2005). Ortopedie. (1. vyd., 1273 s.) Praha: Grada Publishing.

Dylevský, I. (2011). Základy funkční anatomie. (330 s.) Olomouc: Poznání.

Dylevský, I. (2009). Speciální kineziologie. (1. vyd., 180 s.) Praha: Grada.

Dylevský, I., Druga, R., & Mrázková, O. (2000). Funkční anatomie člověka.

(1. vyd., 180 s.) Praha: Grada.

Fleischmann, J., & Linc, R. (1964). Anatomie člověka. (Vyd. 1., 281 s.) Praha:

Státní pedagogické nakladatelství.

Hanzlová, J., & Hemza, J. (2009). Základy anatomie pohybového ústrojí. (2.,

dopl. vyd., 100 s.) Brno: Masarykova univerzita.

Linc, R. (c1993). Náuka o pohybe. (396 s., obr.) Martin: Osveta.

40

Linc, R., & Doubková, A. (2002). Anatomie hybnosti 1. (2. vyd., 247 s.)

Praha: Karolinum.

Malinovský, L. (1989). Základy systematické anatomie člověka: Anatomie

pohybového systému. (2. vyd., 260 s.) Praha: SPN.

Netter, F. (2005). Anatomický atlas člověka: překlad 3. vydání. (2., rozš. vyd., 248

s.) Praha: Grada.

Sinel'nikov, R. (1980). Atlas anatomie člověka. (3. přeprac. a dopl. vyd., 467 s.)

Praha: Avicenum.

Sinel'nikov, R. (1981). Atlas anatomie člověka. (3., přeprac. a dopl. vyd., 472 s.)

Praha: Avicenum, zdravotnické nakladatelství.

Sinel'nikov, R. (1982). Atlas anatomie člověka. (2. přeprac. vyd., 399 s.) Praha:

Avicenum.

Vařeka, I., Vařeková, R. (2009). Kineziologie nohy. (1. vyd., 189 s.) Olomouc:

Univerzita Palackého v Olomouci.

41

Seznam požitých internetových zdrojů

Bedriftsterapeuten: OS TALUS. Retrieved from:

http://www.bedriftsterapeut.no/1078/DAO/Anatomi/Ledd/Talus/Talus.htm

Svorto.cz: Plochá noha. Retrieved from: http://www.ortopedicke-

pomucky.eu/vlozky-do-bot-plocha-noha

Foot & Ankle Conditions: trauma: fractures of the ankle. Retrieved from:

http://katsoulis.eu/foot1-11-04.html

Likar Info: Мышцы голени. Латеральная группа. Retrieved from:

http://www.likar.info/atlas/Myishtsyi_goleni_lateralnaya_gruppa/

42

Seznam obrázků

Obr. 1 - dorzální, plantární flexe

Obr. 2 - inverze, everze

Obr. 3 - asymetrie kladky hlezenního, kloubu

a) asymetrický tvar kladky talu,

b) při dorzální flexi je talus současně evertován,

c) při plantární flexi je talus současně invertován.

Obr. 4 - pronace a supinace nohy

Obr. 5 - pantový mechanismus bérce

Obr. 6 - Vliv postavení subtalámího kloubu na vztah os kloubních ploch

transverzotarzálního kloubu

43

Seznam příloh

1. Slovník

2. Roviny a směry lidského těla

3. Kosti bérce

4. Kosti nohy

5. Kost patní

6. Kost hlezenní

7. Vazivové spoje

8. Klenba nožní

9. Svaly bérce

10. Řezezy bércem

44

1. Slovník Anatomické směry používané v textu

anterior – vpředu

art. calcaneocuboidea - krychlopatní kloub

art. subtalaris - podhlezenní kloub

art. talocruralis - horní hlezenní kloub

arti. cuneonavicularis - loďkoklínový kloub

arti. talocalcaneonavicularis - Chopartuv kloub

articulatio – kloub

basis ossis metatarsalis - baze zánartních kostí

calcaneus - kost patní

capitulum – hlavička

caput – hlava

caput tali - hlavice hlezenní kosti

caudalis (inferior) - kaudální – dolní, k ocasu

collum – krk (příp. ve smyslu krček)

condylus – kloubní hrbol

corpus – tělo (např. obratle)

cranialis (superor) - horní, k hlavě

distalis - směrem od trupu, dolů

dorsální – zadní hřbetní

eminentia - vyvýšenina

epicondylus – nadkloubní hrbol

fascie - povázka

fibula – kost lýtková

fossa - jáma, prohloubenina

incisura – zářez, rýha

insertio – úpon svalu

lateralis –vnější, zevní

ligamentum – vaz m. extensor digitorum longus - dlouhý natahovač prstů nohy m. extensor hallucis longus - dlouhý natahovač palce nohy

m. flexor digitorum longus - dlouhý ohýbač prstů nohy

m. flexor hallucis longus - dlouhý ohybač palce nohy

m. flexors hallucis longus - dlouhý ohýbač palce nohy m. peroneus brevis - krátký lýtkový sval

m. peroneus longus - dlouhý lýtkový sval

m. peroneus tertius - třetí lýtkový sval

m. tibialis anterioi - přední holenní sval

m. tibialis anterior - přední holenní sval

m. tibialis posterior - zadní holenní sval

m. triceps surae - trojhlavý lýtkový sval

malleolus - kotník

malleolus lateralis – zevní kotník

malleolus medialis – vnitřní kotník

margo - hrana

medialis – vnitřní, do středu

musculus - sval

origo – počáteční úpon svalu

os – kost

os cuboideum - krychlová kost os cuneiforme I - mediale klínová kost I

os cuneiforme II - intermedium klínová kost II

os cuneiforme III - laterale klínová kost III

os naviculare - loďkovitá kost

ossa - kosti

ossa digitorum pedis – kosti prstů nohy

ossa metatarsi – kosti nártní

ossa tarsi – kosti zánártní

phalanges - články prstů nohy

plantaris - plantární – ploskový

posterior – vzadu

processus – výběžek

profundus - hluboký

proximalis - nahoru

sinus tarsi - hlezenní dutina

sulcus – žlábek, rýha

superficialis – povrchový

sustentaculum tali - podpěra hlezenní kosti

syndesmosis – spojení kostí vazivem

talus – kost hleznová (hlezenní)

tibia - holenní kost

trochlea - kladka

trochlea tali - kladka hlezenní kosti

tuber - hrbol

tuber calcanei - hrbol patní

tuberculum - hrbolek tuberculum laterale calcanei - boční hrbolek patního hrbolu tuberculum mediale - přístřední hrbolek patního hrbolu

tuberositas - drsnatina

ventralis -ventrální – přední, břišní

45

(Zdroj: http://is.muni.cz/do/1451/e-learning/kineziologie/elportal/img/vsechny_tri_osy.jpg)

2. Roiny a směry lidského těla

Sagitální osa:probíhá mediálně/laterálně,

pohyby: flexe, extenze

Frontální osa: probíhá anterior/posterior,

pohyby: abdukce, addukce

Transverzální osa: probíhá

superior/inferior, pohyby: vnitřní a vnější

rotace

Proximalis Proximální směr k trupu (bližší)

Distalis Distální směr od trupu (vzdálenější)

Superior Superior – horní k hlavě, nahoru

Inferior Inferior – dolní k nohám, dolů

Medialis Mediální ke středu

Anterior Anterior – přední ventrální =dopředu, k břichu

Posterior Posterior – zadní dorzální =dozadu, k zádům

Lateralis Laterální vnější, zevní

(Zdroj: http://www.asociace-maseru.cz/images/roviny_na_tele.jpg)

Sagitální: dělí tělo na pravou a levou polovinu

Frontální: dělí tělo na přední a zadní polovinu

Transverzální: dělí tělo na horní a dolní polovinu

46

3. Kosti bérce (podle Nettera, 2005)

47

48

obr. 6 – kosti nohy, pohled z mediální strany

4. Kosti nohy (podle Nettera, 2005)

49

Pohled shora

50

5. Kost patní (calcaneus) (podle Nettera, 2005)

51

6. Kost hlezenní (talus)

Pohled z laterální strany

Pohled shora

Pohled z mediální strany

Pohled ze spodní strany

(Zdroj: http://www.bedriftsterapeut.no/1078/DAO/Anatomi/Ledd/Talus/Talus.htm)

52

7. Vazivové spoje (Netter, 2005)

53

Vazy nohy z laterální strany (Zdroj: http://katsoulis.eu/foot1-11-04.html)

Vazy nohy z mediální strany

54

8. Klenba nožní (podle Čiháka, 1987)

(Zdroj:

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/medicina/nem

oci-lecba/plocha-noha-podelna-a-pricna-klenba-nohy-

podiatrie-pc-podobarometrie)

55

9. Svaly bérce (zdroj: http://www.likar.info/atlas/Myishtsyi_goleni_lateralnaya_gruppa/)

56

10. Řezy bércem Transverzální řez - svaly

Transverzální řez - fascie

(zdroj: http://www.likar.info/atlas/Myishtsyi_goleni_lateralnaya_gruppa/)

(Netter, 2005)

57

Resumé

Tématem práce je anatomie hlezenního kloubu a následný rozbor pohybu.

První část práce se zabývá pouze popisem svalů, kostí a kloubů na bérci a noze.

Druhá část, funkce hlezenního kloubu, je věnována popisu pohybů ve

vybraných kloubech a směrům, ve kterých se klouby pohybují, v čemž se mnoho

autorů od sebe s názory liší.

Práce je pouze teoretického charakteru a má přiblížit problematiku hlezenního

kloub trenérům amatérských fotbalových klubů.

Summary

The thesis topic is the anatomy of ankle-joint and the analysis of its movement.

The first part is only concerned with the description of muscles, bones and

joints of shank and foot.

The second part, functions of the ankle-joint, describes the joints and directions

in which they move. Many authors have different opinions about this topic.

The thesis is purely theoretical and its aim is to inform the coaches of amateur

football clubs about this problems.