CHRONICLE - AMO

Noviny Pražského studentského summitu / Prague Student Summit Newspapers

CHRONICLEwww.studentsummit.cz ÚNOR 2007 / FEBRUARY 2007 4/XII

Model Evropské unie

Karenové na útěku

Green Munich

•

•

•

Michal Broža o Libérii

The First Debate

Život ve slumech

•

•

•

Další setkání Pražského studentského summitu

Závěrečný workshop – 17. března 2007Pražský studentský summit – od 30. března do 2. dubna 2007

Next meetings of the Prague Student Summit

The final workshop – March 17th, 2007PSS final session – from March 30th to April 2nd, 2007

V TOMTO ČÍSLE / IN THIS ISSUE

Právo na sebeurčení národů?Čečensko, Rusko, Jižní Osetie, Abcházie, Gruzie, Náhorní Karabach, Ázerbájdžán, Podněsteří, Moldavsko, Biafra, Nigérie. Co mají tyto politické entity společného? Odpověď je prostá. Společným jmenovatelem je střet konceptu práva na sebeurčení

národů, který se do mezinárodní politiky dostal po I. světové válce, s principem teritoriální integrity státu dominujícím ve druhé polovině 20. století. Od té doby se k myšlence prezidenta Wilsona na jedné straně upínají naděje bojovníků za národní

osvobození, na druhé straně je noční můrou politiků, kteří čelí požadavkům separatistů.Tím se dostáváme k zásadnímu rozporu mezi právem na sebeurčení národa a principem teritoriální svrchovanosti státu. Tato dichotomie

Pokračování na straně 5

NATO’s Fight Against TerrorismBy 1999, the North Atlantic Treaty Organization had, in its New Strategic Concept, identified the ever-growing threats of terrorism. The events of 9/11 unsurprisingly placed the topic among the top priorities of the Alliance. The past years have witnessed increasingly dynamic efforts to cope with this problem in an effective fashion.In response to 9/11, NATO launched its first counter-terrorism operation – Eagle Assist. This was the first time that Article 5 of

the Washington Treaty, which states that an attack against one member is an attack against all, was applied. NATO aircraft monitored the skies above the USA until May 2002. At the same time, allied naval forces have patrolled the Mediterranean Sea in order to help protect against terrorist activity.In light of the global aspect of terrorism, the North Atlantic Council issued a resolute

decision to approve the strategy of “out-of-area” operations, meaning that that NATO could engage itself worldwide.

ISAF Source: nato.int

Německo předsedá Radě Evropské unieAngela Merkelová předstoupila 17. ledna před Evropský parlament, aby představila plán předsednictví své země v Evropské unii. Malá žena v čele velké země vytýčila velkolepé cíle. Již na počátku cesty je jasné, že se nebude jednat o žádný prázdninový výlet na Rujánu.

Německo, jeden ze států zakládající šestky a ekonomický gigant Evropy, je země, od které lze očekávat významný krok vpřed v procesu dokončování evropské integrace. Zůstává zatím otázkou, zda se o výsledcích předsednictví povedou podobné diskuse jako o rozporuplných reformách, jež tvoří současná velkokoaliční německá vláda ve své vlasti. A co má Frau Merkel na agendě pro první půlrok 2007?


Read more on page 10

Model OSN www.studentsummit.cz CHRONICLE strana 2

Michal Broža, pověřený vedoucí Informačního centra OSN v Praze (UNIC Prague), strávil jeden rok ve službách mírové mise OSN v Libérii, UNMIL. Zpět do Česka se vrátil na začátku října 2006. „Práce v Libérii byla do jisté míry podobná té, kterou vykonávám v pražském UNIC,“ říká Michal Broža. „Jezdil jsem v terénu a zprostředkovával informace o misi tamním lidem, a naopak, informoval o situaci na místech, které jsem navštívil.

Jak stabilní je situace v Libérii? Cítil jste se v Libérii bezpečně? Ano, cítil. Libérie je jednou ze šťastných zemí, ve které je mírová operace vybavená dostatečným mandátem, obsaženým v rezoluci 1509 Rady bezpečnosti z roku 2003. Působí zde cca 15 000 vojáků OSN a 1097 policistů. Armáda byla rozpuštěna a ozbrojenci odzbrojeni. Nezdálo se mi, že by člověku hrozilo přímé nebezpečí. Pravdou však je, že z formálního hlediska situace v Libérii nebezpečná samozřejmě je a bezpečnostní předpisy jsou velmi přísné. Stabilita je velmi křehká.Není moc věcí, které by vláda byla schopná vykonat samostatně. Bez přítomnosti mezinárodní mise OSN v Libérii a pomoci mezinárodních organizací se v tuto chvíli neobejde. Dnes již Libérie není zhroucený stát, ale stále spadá mezi post-zhroucené státy. Důležité pro stabilitu je udržet bývalé bojovníky, kteří zatím nebyli plně rozpuštěni do společnosti, v poklidu. Vláda podniká systémové kroky, které by dokázaly tuto skupinu lidí vrátit zpátky do společnosti, ale prostředky na realizaci jsou omezené.K další stabilizaci země a liberijské společnosti přispívá i Komise pro porozumění a hledání

pravdy, která byla založena na jaře roku 2006. Jedná se o instituci, která fungovala i v Jihoafrické republice. Slouží ke stabilizaci vztahů v rámci jedné populace, která prošla válečným konfliktem a nese si s sebou křivdy. Prostřednictvím svých mobilních jednotek

d o k u m e n t u j e v ý p o v ě d i postižených lidí, hledá viníka a případně jej trestá. Lidé vědí, že se mají na koho obrátit. Komise i aktivně předvolává jedince, kteří jsou s některými b r u t a l i t a m i evidentně spojeni.

Cílem všeho je pomoci vyrovnat se s minulostí v zemi jako je Libérie. Jak hodnotíte prezidentku Libérie Ellen Johnson Sirleaf, která v úřadu působí od ledna 2006. Jak ji přijímají občané? Myslím si, že Libérie měla štěstí, že se do jejího čela dostal člověk jejího formátu a navíc žena – první v čele afrického státu. Řekl bych, že Liberijci jsou na tento fakt hrdí, i když je pravda, že otázka postavení žen ve společnosti představuje v Libérii velký problém. Na druhou stranu existuje zde dlouhá tradice respektování žen, které určité postavení již mají. V posuzování prvních kroků Johnson Sirleaf si musíme uvědomit, jak špatná a bezútěšná situace v zemi panuje. Některé z kroků mohou působit populisticky, například zavedení elektřiny do Monrovie. Podle mého názoru je ale elektřina alfou a omegou budoucího vývoje. Vývoj dále pokračuje, i když velice pomalu. Johnson Sirleaf učinila důležité kroky směrem k zlepšení infrastruktury a dalšího rozvoje. K rozvoji země přispívá její inteligence. Existuje v Libérie tato společenská vrstva?V otázce inteligence je Libérie specifická

Hlavní partner

Univerzitní partner

Generální partner


Libérie – země svobody

Bude většina obyvatel Zemějednou žít ve slumech?

Úvodní otázka zní: co to jsou slumy? Pro ty, kteří si nejsou jisti přesným významem, tu je malá nápověda: slumy [slamy, angl.] jsou chudinské čtvrti z provizorních obydlí na okrajích velkoměst. V podstatě to jsou místa největší akumulace chudoby, jakou si lze představit. Právě v těchto čtvrtích vládnou zločinecké gangy a lidé zde žijí ze dne na den. Je to až neuvěřitelné, lidé žijí v chatrčích, v lepších případech neuměle vytvořených z hlíny a cihel, v horším z lepenky nebo vlnitého plechu a v nejhorším případě … o tom je lépe se nezmiňovat … jednoduše kde se dá. Obyvatelé slumů nemají přístup k nezávadné pitné vodě, hygienické podmínky jsou zde otřesné, zdravotní pomoc není zajištěna, životní úroveň je na hranici únosnosti. Slovo slum se někdy užívá obecně pro čtvrti na budované na okrajích měst USA, Evropy a dalších vyspělých zemí, které byly původně myšleny jako ubytovny pro sociálně slabé a imigranty a které se do chudoby, kriminality a často alarmujících podmínek postupně propadly - ty však nejsou předmětem tohoto článku.Demografické odhady OSN pro lidská sídla ukazují, že do roku 2020 stoupne počet lidí žijících v těchto chudinských čtvrtích až na

1,4 miliardy a do roku 2030 může být toto číslo zaokrouhleno na rovné 2 miliardy. Svět dospěl do fáze, kdy bude více lidí žít ve městech než na venkově. Podle zpráv OSN se tak stane již příští rok. Ve velkoměstských slumech dnes žije šestina obyvatel planety, tedy asi miliarda lidí. Například v Africe žije v těchto slumech již 70 % městských obyvatel a v Latinské Americe jedna třetina městské populace.Již před třiceti lety se sešli ve Vancouveru odborníci k projednávání problematiky rostoucích velkoměst a slumů. Deset tisíc delegátů třetího Světového urbanistického fóra se ve Vancouveru v roce 2006 opět sešlo a závěr byl jasný: situace se neustále radikálně zhoršuje!Největší světové slumy

Káhira, EgyptSlumy stojí většinou na poušti, která patří státu. Některé vznikly jako přesídlovací místa pro sběrače odpadků nebo vojáky. Ve slumech poměrně často stojí i nedostavěné panelové domy, z nichž do vzduchu trčí železné kostry připravené být osazeny dalším patrem, jakmile se na stavbu našetří. Krize v Káhiře došla dokonce tak daleko, že při

hledání místa k životu, lidé osídlují i hrobky, a tak vytváří nové uskupení, tzv. „města mrtvých“. I Egypťané se brání výrazu slum, protože zevnitř své příbytky vždy krásně upravují.

Phnom Penh, KambodžaV chajdách v záplavových oblastech žije asi 230 tisíc lidí. Neustále rostou další a další chatrče vedle železničních tratí, kanálů a vodních rezervoárů.

Nairobi, KeňaJedenáct tisíc malých slumů dohromady složilo největší světový slum Kiberu, domov asi 600 tisíc lidí. Své příbytky vystavěli z hlíny a železných plátů nalezených na smetištích.

www.studentsummit.cz CHRONICLE strana 3

Informační partner

Mediální partner

Mediální partner

Mediální partner



se stala příčinou stovek ozbrojených konfliktů ve všech částech světa. Pomineme-li zdánlivě okrajový problém, že chybí konsensuální definice národa, narazíme na problém v tomto kontextu mnohem zásadnější. Chybí samotná definice toho, co je právo na sebeurčení národa. Ačkoliv Charta OSN výslovně hovoří o právu národů na sebeurčení, není v ní nikde vymezeno, co tento pojem přesně znamená. Z obav, že dojde v Africe k dominovému rozpadu státu, nadřadila Organizace africké jednoty (později Africké unie) v článku III princip teritoriální svrchovanosti právu na sebeurčení. Stalo se konvenční moudrostí vidět za politickými konflikty v Africe dekolonizační proces v intencích bývalých koloniálních hranic, které nepřirozeně rozdělily národy mezi dva a více

států. Pokud by např. v Africe mělo dojít k naplnění Gellnerovy teze, že hranice etnické a politické mají být v souladu, vyšplhal by se počet „národních států“ ze současných 52 na několik stovek. Takový vývoj by

kromě bezpočtu krvavých konfliktů, masové migrace, rozmachu nemocí, všeobecné anarchie vedl ke vzniku množství států s neefektivními institucemi, které by nebyly schopné (např. kvůli absenci přístupu k moři a nemožnosti

efektivně obchodovat se zahraničím) zabezpečit vlastní existenci. Je tedy národní sebeurčení něčím výlučným pouze pro euro-atlantický prostor? Zjevně ne. Podíváme-li se na současnou mapy Evropy, lze očekávat vznik dalších národních států. Pravděpodobný je vznik samostatného Katalánska, jehož

Organizátoři děkují Ministerstvu školství,

mládeže a tětlovýchovy ČR za jejich podporu

Pražskému modelu OSN.

Olomoucký kraj


Rio de Janeiro, BrazílieHispánské verze slumů – favely – se objevily v padesátých letech. Teď je jich asi sedm set a přebývá v nich milion lidí. Jejich obyvatelé se proti názvu slum často ohrazují s tím, že své příbytky čas od času přestavují. Colombo, Srí LankaTisíce lidí žijí v chátrajících obytných jednotkách nebo v rozpadajících se domcích ve starém centru města nebo na okolních kopcích.Harare, ZimbabweHygienické podmínky v tomto městě jsou opravdu zneklidňující, například na jednu toaletu připadá průměrně 1300 osob.

Kalkata, Indie Třetina obyvatel Kalkaty se o chatrč dělí nejen se svou rodinou, ale průměrně i s čtyřmi dalšími rodinami.Nalezení řešení této problematiky je velmi obtížné a bude časově i finančně náročné, ovšem v tuto chvíli nezbývá nic jiného než vyzvat vlády, aby více investovaly do městské infrastruktury a snažily se zlepšit podmínky pro život obyvatel na venkově tak, aby nehledali štěstí ve městech.

Jana Kučerová,delegátka Kataru, III. výbor

OCHUTNEJ ROZMANITOSTI SVĚTA NA LETNÍ ŠKOLE 25. - 29. června 2007

Zajímá tě, jaké problémy řeší lidé v různých částech světa? Chceš se dozvědět více o jiných kulturách a národech? Chceš prožít netradiční týden? Získej místo na 2. letní škole

rozvojové spolupráce a pomoci!

Pořádá Univerzita Palackého v Olomouci, katedra Geografie ve spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí ČR.

Více informací na www.development-studies.org, www.arpok.cz nebo na plakátech vyvěšených v prostorách VŠE.

Pokračování ze strany 1


ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY POŘÁDÁ KRÁTKODOBÉ PŘÍPRAVNÉ KURZY NA VYSOKÉ ŠKOLY

POLITOLOGIE, MEZINÁRODNÍ VZTAHY A MEZINÁRODNÍ TERITORIÁLNÍ STUDIA

Stručný program: úvod do politologie, pojmy z mezinárodních vztahů; světoví filosofové; EU; český politický systém; současný svět - politické strany Kdy: od 22. 2. do 29. 3., cena 2 400 Kč Kde: Asociace pro mezinárodní otázky (AMO), Žitná 27, Praha 1Kontakt a bližší informace: [email protected]; www.amo.cz, tel. 224 813 460 (kontaktní osoba - Jana Drlíková, místopředsedkyně III. výboru VS PMUN)


obyvatelé zcela postrádají španělskou identitu, obdobný případ je Baskicko na pomezí Španělska a Francie, další vlna skotského nacionalismu může vyústit ve vznik samostatného státu, rozpad Belgie je otázkou příštích desetiletí, mnohem dříve lze očekávat nezávislé Kosovo. Většina emancipačních procesů v Evropě bude mít klidný průběh obdobně jako rozpad ČSFR. O něco dramatičtěji probíhaly obdobné procesy v postsovětském prostoru. Problémy s národním sebeurčením trápí zejména nástupnické státy evropské části SSSR. Stačí zmínit Gruzii a Moldavsko, samotnou Ruskou federaci, Ukrajinu, která se s velkou pravděpodobností rozpadne atd. Všechny tyto státy čelí stejným problémům, i když v jiných mezinárodních situacích, jinými prostředky a zejména s různými výsledky. Rusko se s národně osvobozujícím hnutí Čečenska vypořádalo zcela nekompromisně a s použitím nevybíravých prostředků. Ruská federace se při řešení čečenského problému zaklínala tím, že se jedná o interní záležitost plně spadající do kompetence vlády v Moskvě. Poněkud „překvapivě“ zaujal Kreml opačný postoj k právu na sebeurčení národů týkající se ruských minorit na území Gruzie a Moldavska. Na přelomu 80. a 90. let, kdy se ruskojazyčné menšiny v Gruzii a Moldavsku začaly bouřit proti nově přijímané jazykové legislativě ohrožující jejich

dříve dominantní postavení, se vláda v Moskvě jednoznačně postavila za jejich požadavky s poukazem na právo národů na sebeurčení. Moskva poskytla podporu separatistickým

„státům“ Abcházii, Jižní Osetii a Podněsteří. Rusko dokonce poskytlo separatistickým regionům přímou vojenskou podporu při jejich střetu s centrálními vládami a přítomnost jejich armád garantovala existenci těchto mezinárodně neuznaných republik, což je v rozporu s mezinárodním právem. Na druhé straně Moskva nikdy nepřistoupila k mezinárodnímu uznání Jižní Osetie, Abcházie ani Podněsteří. Je tedy přístup Moskvy vůči nestátotvorných etnikům či národům bez států nekonzistentní? Ačkoliv tomu některé konkrétní kroky nasvědčují, právě opak je pravdou. Moskva je jasným důkazem toho, že primárními aktéry soudobých mezinárodních vztahů

jsou nadále národní státy a jejichž činnost je nadále motivována jejich partikulárními zájmy. Moskva tedy jednoznačně sleduje realistické paradigma. V případě, že požadavek na národní sebeurčení ohrožuje její hmotné zdroje moci (v tomto případě část území, suroviny), jednoznačně dává přednost principu teritoriální suverenity. Pokud jsou však separatistické snahy určitých regionů v souladu s politikou řízené nestability koordinované z Moskvy v jejím blízkém zahraničí, sahá Kreml k rétorice o právu na sebeurčení. Ruský přístup není ani chvályhodný ani zavrženíhodný a lze jej zobecnit na chování Francouzů a Portugalců vůči Biafře, USA vůči Severnímu Kypru v průběhu studené války, Arménie vůči Náhornímu Karabachu, Ukrajině vůči Podněstří a Krymu atd. Otázka tak nezní, zda národní sebeurčení nebo teritoriální suverenita, ale jaká je síla státu čelícího secesi, jaké mají zájmy jednotlivé regionální a globální mocnosti v konkrétních oblastech. Od nich lze odvodit zda bude kladen důraz na vnitřní integritu státu nebo bude akceptován nový požadavek na vytvoření nového národního státu. Z tohoto paradigmatu by tak měl být vnímán problém mezinárodního uznání coby samostatného státu.

Martin Riegl,Východoevropský program Výzkumného centra AMO

Zdroj: encarta.msm.com, navajo.cz



Munich, green and expensiveThe Bavarian capital is a truly unique place to live. It offers the best beer, a huge park right in the heart of the city and, unfortunately, the highest prices in all of Germany.Beer, luxury and kitsch – these three words are perhaps those which best characterize the capital of Bavaria. The wealth of the people of Munich is clearly displayed and can be felt with every step that is taken along the city’s immaculately tidy streets. The sparkling shop windows proudly display the most expensive and exclusive branded goods; on the roads drive ostentatious and luxurious cars, such as Bentleys or Rolls-Royces. All this affluence is alsoreflected in the prices for everythingfrom a café latte on a terrace to supper in a restaurant; from cinema tickets and nightclub entrance to rent, which is certainly the highest in the whole of Germany. For over 40 years Bavaria has been ruled by the conservative Christian Social Union (CSU), which, thanks to its tough policing policy, has led to the city having one significant plus-side:it is also Germany’s safest city. But be warned, if you walk late at night to the bus stop with a rucksack, you could well be stopped by a police patrol to have your bag thoroughly searched.Nudists in the ParkLiving in Munich is enjoyable, but at first sight visitors usually shudder.Wide, long roads and simple facades

to the buildings; the impression of space means that the first few weeksin Munich are usually accompanied by getting lost - not many cities can offer almost 4 km2 of parkland at their heart. The so-called Englische Garten was created at the behest of Arch Duke Carl Theodor in 1789 and today offers 78 km in all of paths along which to meander. He would have been surprised that, 200

years later, dozens of nudists bask in the sun on the nudist-field by the Eiskanal(Ice Canal) in his park. All this is not far from the Staatskanzlei, the seat of the federal state’s government.Bavarian, not GermanThe people of Munich are small town folk: happy, self-content and polite, but reserved and suspicious towards “non-locals”. They are proud of Bavaria and their way of life. They carefully tend to and nurture their Bavarian customs; the deep Bavarian dialect can often be

heard and many would prefer to restore the kingdom of Wittelsbach, the dynasty which ruled Bavaria for centuries. Heir to the throne, Prince Leopold of Bavaria (affectionately nicknamed “Poldi”), a descendent of the legendary fairy-tale king Ludwig II, enjoys widespread popularity – even if the last Bavarian king was forced to abdicate in 1918. “First and foremost I feel myself to be a Bavarian, then a European and last of all a German. What of Germany, we live in Bavaria!” says Stefan, a genuine “Munich-ian” through and through, complete with beer belly. Many people from Munich shy away from getting to know new people and they avoid talking to non-natives entirely if possible. Munich is generally quite a sleepy town but in the two weeks leading up to the first Sunday in Octoberthe city fills up with beer fans from allover the world. The first Oktoberfestwas celebrated in 1810 to honour the marriage of Prince Ludwig I to Princess Therese. Nowadays it offers a peculiar sort of entertainment for some 6 million visitors who, during the course of the 2 weeks, consume 30% of the annual production of the Munich breweries. 70% of the visitors come from Bavaria, the rest is made up of visitors from all over the world, magically drawn by the Munich beer.

Jan Prášil,café babel Praha

Photo: muenchen.de

Karenové – stále na útěkuBarmu (dnešní Myanmar) sužuje jeden z nejdéle trvajících konfliktů v Asii již několik desítek let. Od doby, co se kmoci v zemi v roce 1962 dostala vojenská junta (známá jako Státní mírová a rozvojová rada, State Peace and Development Council, SPDC), je místní režim považován za jeden z nejnehumánnějších na světě. Kromě podpory obchodu s drogami, zkorumpovanosti či pronásledování opozice je mu vyčítáno porušování lidských práv a genocida národnostních menšin.Karenové, etnická minorita čítající asi 7 % barmské populace, žijí převážně na území Karenského státu, nacházejícího se na východě země při hranicích s Thajskem. Mezi převážně zemědělstvím se živícími Kareny najdeme

kromě tradičních animistů a buddhistů díky koloniálnímu vlivu i křesťany. Během druhé světové války bojovali karenští nacionalisté proti Japonsku, za což jim britská vláda přislíbila nezávislost. Když se ale Barma osamostatnila od Spojeného království roku 1948, zahrnula do svého území i Karenský stát bez vědomí a souhlasu jeho obyvatel. Od té doby bojují Karenové za osamostatnění.Ve snaze odříznout ozbrojené opoziční skupiny od jídla, informací, branců a finanční podpory přijala barmská vládav sedmdesátých letech opatření (Four cuts policy), jež jsou stále v platnosti. Tento program postihl hlavně vesničany, kteří povstalce podporují. Tisíce vesnic byly vypáleny, neustále dochází ke znásilňování, zabíjení, nuceným pracím,



země. V první polovině 19. století se území Libérie stalo cílem osvobozených amerických otroků, kterých se zde usídlilo na 13 000. V roce 1847 zde vznikla republika Libérie, v níž tato menšina vládla původnímu obyvatelstvu a z bývalých otroků, se konstituovala velmi úzká elita. Říká se jim američtí liberijci, či ameriko-liberijci, a tvoří asi 2-3% obyvatelstva. Tato skupina vlastila po celou dobu veškerou politickou a ekonomickou moc a přístup ke vzdělanosti. Zbytek obyvatelstva byl v podstatě nechaný stranou. Otázkou nyní zůstává, jak umožnit zbytku obyvatelstva, aby elity vznikaly i mezi v minulosti neprivilegovanou populací. Osobně jsem se setkal s mladými lidmi, kteří jsou velice inteligentní a mají kritické myšlení, s kterým se v Africe často nesetkáte. Zároveň jsou ale skeptičtí vůči vlastní budoucnosti a možnostem vzdělání a práce. Pokud tito mladí vycestují za vzděláním, je důležité, aby se vrátili zpět. To ale bude těžké. Země prozatím nemá šanci jejich kvality zaplatit.

Co Vás na Libérii zaujalo? Co byste jí vytkl, co naopak pochválil?Na Libérii a na tamních lidech mě zaujalo, že ačkoli na první pohled vypadají chladní a nepřístupní, je to úplně naopak. Jsou vřelí, sympatičtí mají smysl pro humor podobný tomu našemu. Libují si v ironii a satiře.Věc, která se mi moc nelíbila, byl přístup lidí, který bych charakterizoval jako „čekání na to, kdo nám co dá“. Je pravda, že tohle je velice těžké soudit, protože jsem v jejich situaci nikdy nebyl. I když jsou Liberijci velice ochotní a vstřícní, neviděl jsem žádnou iniciativu, která by šla zdola, od lidí. Jediné, co by mohlo tuto situaci podle mého názoru zlepšit, je podmínit veškerou pomoc, která tam přichází ať už od OSN nebo od nevládních organizací, určitou zodpovědností místních lidí za ni. Podmiňovat pomoc dalšími kroky obyvatelstva, jinak může přijít i vniveč.

Anna Kacerovská, Jana Drlíková



násilnému vystěhovávání. V Barmě je dle některých údajů přes 500 tisíc vnitřně přemístěných osob z východní části země, kteří žijí budˇ v přesídleneckých oblastech, nebo se před vojáky ukrývají v džungli. Další tisíce uprchlíků hledají útočiště v okolních zemích – Thajsku, Bangladéši a Indii, vystavující se nebezpečí přechodu přes minová pole, často trpíce nemocemi jako je malárie, mnohdy s jednodenními zásobami potravy na cestu trvající týden. Přechod přes hranice pro ně ale vždy vysvobození neznamená - mnoho utečenců již bylo v minulosti násilně vráceno domů, další čelí rizikům v zemi azylu.Karenové tvoří nadpoloviční většinu v thajských uprchlických táborech. První z nich thajská vláda zřídila před dvaceti lety a v současné době jsou již plné a není v nich místo pro nově příchozí. Po mnoho let neměli barmští utečenci oficiální statut uprchlíka, neboť Thajsko neratifikovalo Úmluvu o uprchlících a Úřadu Vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) tak nenáležela pravomoc zabezpečit sociální péči v táborech. V roce 1998 thajská vláda po ekonomickém kolapsu ustoupila a přizvala UNHCR ke správě táborů. V

současné době poskytuje UNHCR základní humanitární pomoc, další skupiny dobrovolníků se starají o vzdělávání v táborech a pečují o postižené děti Karenů, které jejich společnost opomíjí, neboť zastává názor, že jejich postižení je důsledkem špatného chování v minulém životě.Někteří Karenové žijí v táborech již víc jak deset let, aniž by měli možnost navštívit svůj domov. Zdá se, že jedním z jejich největších problémů je tak absence smyslu života. Neschopnost ovlivnit vývoj konfliktu ve své zemi dohnal mnohé z nich k užívání drog. S narůstajícím počtem uprchlíků je tak stále těžší poskytovat vzdělání a lékařskou péči.Mezinárodní společenství si se situací v Barmě neví příliš rady. K zásahu proti barmskému vojenskému režimu vyzval Radu bezpečnosti i bývalý český prezident Václav Havel společně s někdejším jihoafrickým biskupem Desmondem Tutu ve zprávě Hrozba míru: Výzva RB OSB k zásahu v Barmě. Barmská vláda zprávu odmítla, naopak opoziční Národní liga pro demokracii (NLD), v jejímž čele stojí disidentka, nositelka Nobelovy ceny míru, Do Aun Schan Su Ťij, ji přivítala.Letos v září zařadila Rada bezpečnosti do svého formálního programu poprvé v historii diskusi o situaci v Barmě. Připustila tak, že ilegální prodej drog, zvyšující se počet uprchlíků, porušování lidských práv a narůstající výskyt HIV/AIDS, tuberkulózy a malárie v zemi ohrožují stabilitu celého regionu. Po nastolení demokracie a propuštění politických vězňů volá mj. i ASEAN a EU. Doposud však nebyla přijata žádná konkrétní opatření k zastavení hrůzovlády v zemi.Jak dlouho budou ještě muset tisíce nevinných lidí, nejenom Karenů, žít ve strachu o svou budoucnost?

Nicole Brichtová,delegátka Belgie, CSD

Foto: karenni.org

Víme o Vás. Jste pro nás důležití. Máte co říct? Chcete o sobě dát vědět? Zveřejnit své názory? Toužíte se dostat do

povědomí ostatních delegátů? Zaslechli jste perličku? Dáme Vám prostor! Přispívejte do novin Pražského studentského summitu! Připojte se k Nicole Brichtové, Janě Kučerové, či

Vratislavu Maňákovi, kteří do našich novin napsali.V otázce témat máte zcela volnou ruku. Pro všechny případy tu ale pro Vás máme několik témat v záloze – jaký je Váš názor?

Kuba po smrti Fidela CastraJe možná stabilizace Iráku i bez přítomnosti

koaličních vojsk?Americká radarová základna na českém území

Změna klimatu

Těšíme se na Vaše příspěvky na [email protected]!

“Hodinové hlasování delegátů modelu o jejich vykreslení jako modelů”

Rýmovačka z pera Jiřího Bejčka

P R Ů V O D C E

Pražským modelem OSN

2006 - 2007


Na slovíčko s Lucií PávkovouLucie Pávková se účastní PMUN již druhým rokem. Letos působí jako delegátka Republiky Konga v Radě bezpečnosti. Je to změna oproti loňskému roku, kdy zastupovala Zimbabwe ve II. výboru. Už sedm let studuje Gymnázium J. Š. Baara v Domažlicích a i po střední škole by se ráda věnovala mezinárodním vztahům.

Jak se ti líbil tematicky zaměřený workshop? Uvítala bys podobně pojaté přípravné setkání i v budoucnu?Minulý „tematický“ workshop se mi velmi líbil, samozřejmě i proto, že opět zastupuji africký stát a téma Afrika je mi tedy velice blízké. Navíc mi pomohl hlouběji proniknout do problémů tohoto kontinentu. Domnívám se ale,

že workshop byl jistě zajímavý i pro ostatní „neafrické“ delegáty. Podával totiž ucelený obraz o tomto často opomíjeném světadílu a přednášku oživil i Balde Souleyman, jenž nám umožnil ještě více nahlédnout a

pochopit problémy Afriky. Jistě bych souhlasila s tím, aby se i některé z dalších workshopů týkaly určitého kontinentu či užšího problému.

Líbilo se ti pojetí Afriky ve tvém výboru? Měla jsi ve svém výboru jako zástupkyně Konga co říci ostatním delegátům?V Radě bezpečnosti jsme se věnovali otázce Súdánu – Darfúru, kde je momentálně situace nesmírně složitá a jsem ráda, že jsem ostatním členům mohla nabídnout „africký pohled“ na tento konflikt. Jistě si všichni v RBdíky tomu mnohem více uvědomili, jaké problémy Afrika má, jaká je mentalita tamějších obyvatel, ale i jaké možnosti tento kontinent skýtá. Zaměření workshopu tedy rozhodně nebylo zbytečné, ale naopak umožnilo hlubší proniknutí do problému a bylo velice přínosné.

Michaela Baginová,místopředsedkyně II. výboru

Průvodce Pražským modelem OSN

Jaká je historie Modelu OSN? Jak správně napsat rezoluci? Jaké jsou hlavní zásady mezinárodního práva? Jaké cíle si vytyčily nejvýznamnější mezinárodní

organizace? Jak se má chovat správný diplomat?

Odpovědi na tyto i další otázky najdete v Průvodci Pražským modelem OSN, který je právě nyní k dispozici ke stažení na www.studentsummit.cz. Čeká na vás více jak 70 stran plných tipů pro úspěšná jednání i zajímavých informací

ze světa mezinárodních vztahů.

Autorka: Lenka Holcnerová, zpravodajka I. výboru


RADA BEZPEČNOSTI1. Uvedení do problematiky krizových oblastí současnosti2. Přednáška na toto téma od analytika Výzkumného centra AMO Michala Thima 3. Přednesení stanovisek jednotlivých států4. Řízená diskuseNa IV. workshopu se budeme soustředit na tři oblasti, kterým není v současnosti věnována velká pozornost, ale svým potenciálem představují mimořádná bezpečnostní rizika: jižní Kavkaz, Jihočínské moře a Kurdistán.

III. VÝBOR VALNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ

1. Zahájení, informace, dotazy a připomínky2. Přednáška Václava Nekvapila k bodu agendy „Sociální integrace náboženských menšin“3. Diskuse k tématu4. Seznámení s Jednacím řádem5. Michaela Zápotocká představí bod „Reprodukční práva žen a mužů“ 6. Diskuse k danému bodu7. Závěr jednání a dotazy

II. VÝBOR VALNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ

1. Úvod, program workshopu, dotazy2. „Udržitelný rozvoj - využití vesmíru a mořského dna” – přednáška Miroslava Havránka, výzkumného pracovníka Centra pro otázky životního prostředí při UK3. Aktuality z vybraných zemí - prezentují delegáti 4. Aktuality z ekonomiky 5. Přednáška na téma: „Mezinárodní terorismus” v podání Daniely Zrucké

a. hospodářské dopady teroristických činůb. financování teroristickýchorganizací

6. Diskuse k uvedenému tématu podle Jednacího řádu7. Závěr, dotazy atd.

I. VÝBOR VALNÉHO SHROMÁŽDĚNÍ

1. Informace ke stanoviskům2. Dotazy delegátů k jaderné problematice3. Jednání o bodu agendy „Jaderná problematika“4. Interaktivní rekapitulace jednacího řádu

KOMISE PRO UDRŽITELNÝ ROZVOJ

1. Aktuality2. Tvorba rezoluce3. Jednací řád4. Mirek Havránek, výzkumný pracovník Centra pro otázky životního prostředí při UK, a jeho přednáška na téma: Změna klimatu5. Prezentace stanovisek delegátů k tématu: Změna klimatu6. Diskuse delegátů k výše zmíněné problematice

SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ

ORGANIZACENa předposledním přípravném setkání ve WHO navážeme na seminář první pomoci z druhého workshopu, i tentokrát v režii studentů 1. lékařské fakulty UK. Na programu jednání se dnes nachází téma Dostupnost zdravotní péče, které navrhli delegáti sami. S blížící se Konferencí nesmíme zapomenout ani na další várku procedurálních pravidel, abychom připravili delegáty nejen po stránce teoretických a faktických znalostí, ale aby jim nechyběla ani praxe v jednání. Na závěr čeká WHO úvod do posledního bodu agendy, jímž předběžně je Antibiotiková politika.

Model NATO www.studentsummit.cz CHRONICLE page 10

This event is co-sponsored by the North Atlantic Treaty

Organization

Continued from page 1NATO forces in the Balkans, for example, have acted against terrorist groups with links to the al-Qaeda network. Since 2003, NATO has been leading the International Security Assistance Force (ISAF) in Afghanistan, helping to remove the conditions in which terrorism could thrive. Facing a new type of an enemy, NATO has recognized the need to transform its capabilities. A program called Prague Capabilities Commitment, adopted at the 2002 Summit in Prague, as well as the creation of an easily deployable and versatile NATO Response Force, are the most vivid results of the new approach.

Much remains to be done, however. The ambassadors to the North Atlantic Council will devote their second meeting at Model NATO to discussing the challenges that lie ahead of us in the fight against terrorism. The session will be attended by former Czech Minister of Defense Jiří Šedivý, who will provide the delegates with insights into the functioning of the Alliance.

Tomáš Šindelář,Vice Chairman

The full version of the article can be found at www.studentsummit.cz, section Model NATO / Delegate’s Zone / Materials.

The First Debate: Informal and Diverse

In the course of the first Model NATO workshop, an informal debate was organized on the possibility of the US building an Anti-Ballistic Missile (ABM) base in the Czech Republic. This debate was aimed at encouraging delegates to freely discuss security issues in English and to express their own personal opinions. Indeed, the formal negotiations will follow the main rules of procedure used at the North-Atlantic Council and will require the delegates to represent their State’s interests, even when these are contradictory to their personal opinions. Taking the floor first, the Danish delegate graphically demonstrated that, due to the range of the ABM, it could only defend Europe. He thus refuted the Czech left wing’s statement according to which this ABM base’s sole purpose would be to defend the US homeland. The US delegate argued in favor of discussing the political aspect of this issue: to him, it is important to take into account Russia’s opposition to this US ABM base in the Czech Republic, as Russia is a crucial business partner. This led the Icelandic delegate to argue in favor of a multilateral approach to the issue, explaining that the base should be built and controlled by NATO, rather than by the US.

The delegates went on to discuss the threat to Czech security that the presence of an ABM base in the country could constitute. Most participants agreed that it would increase the risk of the Czech Rep. becoming a target of terrorist attacks. They argued that the risk would be diminished if this base were under the control of NATO, which is perceived in a less negative way than the US.The success of this first and informal debate lay in the delegates’ spontaneous interventions, their ability to express personal opinions, in English, and their ability to come to an agreement at the end of the discussion – a feature that will be critical during the formal negotiations.

Chloé Simeha,Vice Chairman

www.studentsummit.cz CHRONICLE page 11

Becoming An Ambassador? Why Not?Martina Zapletalová (18) represents Spain at the Model NATO. Next year, when she graduates high school, she will have to decide on her future career. As she reveals in the interview, it is very likely that we might be meeting her at the Oxford University campus. Or rather as a player at the Wimbledon Championships.When was the first time you ever heardabout NATO?

I suppose it was in 1999 during the Kosovo War since it was the most common subject of news that year. I was 10, and I came across a TV program called “Co Vy NATO?” which I though was very funny at that time.The working language of the Model NATO is English. All of you guys are fluent andconfident in using the foreign language. Where didyou learn English?

I have never lived in an English speaking country, but it has been five years since I started studying at an English highschool in Prague, the English College, where everything is taught in English by native speakers. Therefore I do not findit difficult using English language, but it is true that ModelNATO makes you using a non-traditional, diplomatic vocabulary, one you are not accustomed to every day.For the upcoming months, you will be mostly known as the Ambassador of Spain. Is there anything you can

share with the Chronicle anything about yourself?

My dream is to study abroad, to be specific in Britain, anddo some traveling afterwards. I love sports, and I have tried

almost every discipline. The only sport I really managed to stick to is tennis. Other than that, I like visual arts, and I sometimes paint and draw at home. From time to time, I also visit interesting exhibitions. My most demanding activity is currently the school, since I need to get the very best grades in order to be accepted to the university of my choice. When I am not playing tennis or studying, I try to earn some money as an English teacher. I also love going out with my friends and partying.How do you envision your future? You seem to be very passionate about your

university studies. Would you like to become a diplomat, or would you rather be interested, for example, in private sector?

I still have some time to decide, but I am pretty positive that I want to study international relations combined with political science. As I already mentioned, I would like to study in the UK, which to me is an ideal place with the best educational system in Europe. I would love to work in an international environment, and I am most likely to aim to become a diplomat or an ambassador.

Jan Havránek,Chairman

Report on the First workshop of Model NATOThe historical first workshop of Model NATO tookplace on the 20th of January, 2007, at the VSE building, concurrently with the Prague Model UN. More than twenty students arrived that day to become Ambassador of their country. The program started with the brief introduction of the Model NATO Secretariat, after which a small lecture on the history and current state of NATO was given. The delegates were then informed about the various positive and negative aspects of their applications.The program continued in more informal way with a debate about “ABM Bases in the Czech Republic: Is Radar Enough?” in which the delegates got to express their personal views on the topic (see the article on “The First Debate...”). In the meantime, the Secretariat was preparing for their simulation of conference negotiations, in which all the aspects of the real NATO negotiations (including the outrageous accent of the French Ambassador) were demonstrated to the delegates. After a small break, the program finally reached the point at which the studentsbecame the sole representatives of their countries, and

they had to discuss, draft and then vote on the points of agenda that they would like to discuss in the upcoming workshops and at the conference of the Prague Student Summit. Following a brief discussion, the delegates agreed that “fighting terrorism” and “NATO operations” were thetwo most important issues NATO must deal with at the present time.This decision also meant end of the program at VSE, and it was time to move to more comfortable location – a nearby café. There, the delegates were given light refreshments, along with their last lecture of the day, dealing with negotiation. The lecturer was an Australian-born professional English teacher Howard Hunt, who then stayed for more than an hour answering delegates’ questions. Eventually, the first workshop wound down,but not before the chairman of the Model NATO, Jan Havránek, offered some closing remarks and thanked the students for their participation.

Martin Nedvěd,Vice Chairman

Model EUDéjá vuHlavní bod předsednictví je jasný: Německo musí najít uspokojivou odpověď na otázku „Co s ústavní smlouvou?“, která leží od jara 2005 u ledu. Předchozím předsedajícím státům vždy něco chybělo k tomu, aby byly schopny se s textem Ústavy někam pohnout – Spojenému království scházel dostatečný časový odstup a politická vůle, Rakousku a Finsku zase pozice silného státu. Německo má obojí a Angela chce jít směle kupředu. Bude to však stačit?Portugalsku, které bude předsedat Unii v druhé polovině roku, chce Německo předat rehabilitační plán před rokem polomrtvé Ústavy, který by ji měl ozdravit do celoevropského konsenzu. Angela Merkelová v Evropském parlamentu řekla: „Fáze přemýšlení je za námi. Zasadím se o to, aby byl na konci německého předsednictví v Radě schválen jízdní řád dalšího osudu Ústavní smlouvy.“Budou mít ale ostatní členské státy pochopení pro tento ambiciózní projekt? Polsko se již nechalo slyšet, že žádnou revizi primárního práva EU nechce, od Velké Británie se toho – jako už tradičně v evropských záležitostech – moc čekat nedá a po Francii je zbytečné chtít nějaký jasný názor minimálně do voleb na začátku června. Před Německem tedy stojí pořádná výzva.

Atom, biomasa, ropa nebo plyn?Zatímco druhému summitu Evropské rady pod německým šéfováním bude vévodit téma Evropské ústavy, na jarním sletu

státníků se bude jednat o záležitosti, která je významná pro všechny členské státy. Hlavním bodem agendy bude Energetická politika EU.V lednu vydala Evropská komise Akční plán o energetické politice, ve kterém navrhuje cestu ke konkurenčnímu prostředí na trhu s energiemi, k zajištění dodávek z nestabilních oblastí, k navyšování energetické soběstačnosti, k využívání energetických zdrojů šetrných k životnímu prostředí a k šetření s energiemi.Najít společnou řeč celého kontinentu nebude snadné – Francie a Itálie si nepřejí plnou liberalizaci trhu, Německo s Ruskem staví plynovod obcházející další členské země, skandinávské státy podporují obnovitelné zdroje a Rakousko s frakcí Zelených v Evropském parlamentu se budou zuby nehty bránit otevření otázky týkající se jaderné energie.Podle plánu by se společná energetická politika měla rozjet po 9. březnu. Do té doby je práce dost.

Vít Dostál,místopředseda

Foto: europa.int


Model Evropské unie ...Modelu EU se účastní studenti vysokých škol a každý z nich vystupuje v roli ministra zahraničních věcí jedné z 27 členských zemí Unie. Společně simulují jednání Rady EU, nejvlivnějšího evropského orgánu. Jednacím jazykem Modelu je čeština.Účastníci byli vybráni podle článků, které napsali pro Chronicle. Mohli si vybrat ze tří témat:• Jsou Bulharsko a Rumunsko připraveny na

vstup do EU v lednu 2007? • Je stavba plynovodu na dně Baltského moře v rozporu se solidaritou mezi členskými státy? • Měla by se EU chovat k Hamásu jako k teroristické organizaci?Čtyři z těchto článků si budete moci přečíst na stránkách příštích čísel Chronicle. Některé další potom v partnerských médiích.Nároky vysokoškoláků jsou vysoké, během workshopů je tedy čeká výživný program.



Dnes se budou věnovat reformě EU, která se v posledních týdnech stala opět velmi aktuálním tématem, a prvnímu ze tří bodů summitové agendy: dilematem, jaké pro EU i zbytek mezinárodního společenství představuje hnutí Hamás v čele palestinské vlády. Své názory na toto témata budou moci konfrontovat s názory lidí nejpovolanějších: dnes do prostor VŠE zavítají kromě jiných hostů poslanec Evropského parlamentu Jan Zahradil, bývalý člen Evropské komise Pavel Telička, ministr Cyril Svoboda a politolog Pavel Barša.Tento výčet vám dává nahlédnout do kuchyně workshopů

Modelu EU: Pozvali jsme si politiky, kteří znají prostředí evropských institucí, odborníky, z jejichž knížek se běžně připravujeme na své zkoušky, novináře, které známe ze stránek českých novin, a manažery, kteří ze svých společností znají dopady rozhodnutí EU. Setkání s nimi pro nás má být nejen pomocí při přípravě na jarní summit, ale i motivací pro další studium.

Ondřej Picka,předseda

... kdo jsou jeho účastníci?Přísní analytici Asociace pro mezinárodní otázky vybrali z přihlášených vysokoškoláků 27 účastníků projektu.Pražského studentského summitu se zúčastní studenti všech významných českých univerzit. Nejvíce účastníků studuje pražskou Univerzitu Karlovu, ta je následována Masarykovou univerzitou v Brně, třetí místo obsadila pražská Vysoká škola ekonomická, dva delegáti dnes dorazili ze Západočeské univerzity v Plzni a jeden z Palackého univerzity v Olomouci. Jedno želízko v ohni má i brněnské Vysoké učení technické. Účastníci se nejčastěji rekrutují z řad studentů politologie, mezinárodních vztahů, teritoriálních studií, diplomacie, práv, ale i studentů dějin a kultury islámských zemí či marketingu. Raritou v tomto ohledu je zastoupení studenta

dopravní fakulty a zastoupení i fakulty lékařské. Přítomnost lékaře v sále však není nikdy na škodu, neboť horečná jednání ministrů nezřídka končívají kolapsy či infarktem. Naopak těmto kolegům patří uznání za to, že dokázali uspět v konkurenci „profesionálů“ v oboru.Drtivá většina účastníků studuje v bakalářském programu, magisterský program studuje pouze šest

„ministrů“. O kvalitě účastníků svědčí i fakt, že čtyři z nich studují vysoké školy dvě. Z nabízených témat na článek, který byl vstupenkou do projektu, přišlo nejvíce prací na téma Hamásu a rozšíření EU, o problematiku plynovodu byl zájem menší.

Václav Bartůšek,místopředseda


Evropská komise 7. února 2007 přijala strategii, která chce, aby EU usilovala o snižování emisí CO2 v automobilové dopravě, a zamýšlí přimět zejména výrobce aut k vyrábění vozů s nižší spotřebou.Od podepsání Kjótského protokolu byly automobilové emise v EU podobně jako v Japonsku a Koreji regulovány na základě nezávazné dohody EK a výrobců. Ti měli postupně vyrábět stále ekologičtější vozy produkující méně CO2. Na začátku roku 2007 se ale ukázalo, že mnoho automobilek nemůže stanovené limity splnit.Po několikatýdenní debatě byla přijata strategie, kde EK plánuje na přelom let 2007 a 2008 navržení normy, která by fakticky dodržení dohody vynutila.Limit není problém zejména pro italské a francouzské automobilky. Němci sice vyrábějí kvalitní ale silné a těžké, neekologické, vozy. Německé vládě se návrh vůbec nelíbí a můžeme čekat bitvu mezi členskými státy v Radě. Odpůrci regulace argumentují, že norma si vyžádá investice, které se odrazí na ceně vozů, a rovněž přinutí výrobce přenést

závody na východ za levnější pracovní silou. Zdražení aut by však nemuselo být tak velké: nemuselo by se tolik týkat značek, co se limitům již teď blíží (francouzské, italské ale i japonské a korejské). Navíc ekologičtější auto má nižší spotřebu. Plánu Komise však můžeme vytknout, že se příliš soustřeďuje na inovace ve výrobě automobilů a zanedbává další aspekty: inovace ve výrobě pneumatik, jejichž přilnavost má velký vliv na spotřebu, školení řidičů v jízdě s nízkou spotřebou, pečlivé plánování silniční infrastruktury, což by předcházelo zácpám, podpora alternativních pohonných hmot. V neposlední řadě je třeba omezovat automobilovou dopravu ve prospěch dopravy hromadné, cyklistiky a chůze. Plán se rovněž příliš soustředí na restrikce, místo aby se zasazoval o přirozenější cesty: informovanost zákazníka o ekologičnosti jednotlivých typů vozů či daňové zvýhodnění nákupu jak ekologických vozů tak paliv.

Ondřej Picka,předseda

Evropská auta mají být podle Komise ekologičtější


www.studentsummit.cz CHRONICLE

CHRONICLE, noviny Pražského studentského summitu, registrováno MK ČR E 16149 vydává ASOCIACE PRO MEZINÁRODNÍ OTÁZKY – Žitná 27, 110 00 Praha 1; tel: 224 813 460; www.amo.cz / www.studentsummit.cz, e-mail: [email protected] / [email protected]; šéfredaktorka: Anna Kacerovská, tel: 608 222 945; zástupkyně šéfredaktorky: Daniela Zrucká, tel: 602 942 141; e-mail: [email protected]; odborná spolupráce: Michaela Baginová, Lucie Bednárová, Jana Drlíková, Marek Dvořák, Hana Valentová, Dmitriy S. Zakharov; technická spolupráce: Josef Petrák, Radoslav Srp; fotografie: Petr Gottfried.

Documents

CHRONICLE - AMO